aktuální dění ve farnostech na

čer ven 2 0 0 8

aktuální dění ve farnostech na

www.fnj.cz

3

úvodní slovo ...

O obsah ... • úvodní slovo...

str.2

• rozhovor s F.Holeňou... str.3 • historické okénko...

str.5

• zvláštní odpustky...

str.6

• požehnání nové kapličky... str.8 • májové pobožnosti...

str.8

• ze života farníků v Libhošti... str.9 • cesta k Panně Marii do obrázkového dolu... str10 • ještě k misiím...

str.12

• žilinští se dočkali nového zvonu... str.12 • pozvánka na farní den... str.13 • okénko do farní knihovny... str.14 • liturgické okénko...

str.15

• ve zkratce z farností... str.16 • poznáváte...

str.16

• zamyšlení na závěr...

str.16

Okénko 3/2008, vychází 29.6.2008 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698 e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana tel.: 553822240 e-mail: [email protected]. nebo [email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.okenko.pisla.org, nebo přes www.fnj.cz. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

letošním svátku svatých apoštolů Petra a Pavla bude vyhlášen rok svatého apoštola Pavla… Věnujme mu aspoň několik myšlenek. Pavel se narodil někdy před dvěma tisíci roky. Pocházel ze židovské rodiny, která se usadila v Tarsu a získala tam římské občanství. Jeho židovské jméno bylo Šavel. Druhé jméno Pavel se poprvé objevuje až při jeho druhé apoštolské cestě. Byl žákem slavného rabína Gamaliela a sám se projevoval jako horlivý farizeus. U bran Damašku se z pronásledovatele stal hlasatelem Kristova učení. Na svých apoštolských cestách založil velký počet křesťanských obcí ve východním Středomoří. Byl sťat mečem (6467). Tolik z jeho životopisu. Z jeho činnosti si připomeňme alespoň dvě skutečnosti: Nejdříve jeho Velepíseň lásky z 13.kapitoly 1.listu ke Korinťanům. Snad proto tento úryvek s takovou nadějí si čtou nebo nechají číst snoubenci při svatebním obřadu: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící zvon… Láska je shovívavá, dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá co nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když ji někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží….“ A přece i tento apoštol tolik musel vytrpět pro Ježíše Krista, jak nám to vysvětluje ve druhém.listě do Korintu v 11.kapitole: „Ale ať si už kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – mohu si na tom zakládat i já. Jsou oni Hebreové? Já taky. Izraelité? Já taky. Jsou potomci Abrahámovi? Já taky. Jsou Kristovi služebníci? To už mluvím úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí života jsem se ocitl častokráte. Pětkrát mi židé vysázeli čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima, chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo kde cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?“ Apoštol, který tolik vytrpěl pro Ježíše Krista, uzavírá jak to čteme v druhém listě Timoteovi: „Já totiž už mám prolít v oběť svou krev. Chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď jen už mě čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den odepokračování na str.3

představujeme ...

dokončení úvodního slova

V této rubrice postupně se seznamujeme se zajímavými lidmi našich farností, Obvykle jsou to lidé, kteří slouží našemu společenství věřících, takže většina čtenářů při shlédnutí fotografie zpravidla hned pozná, o koho jde. Když vidíme na fotografii usměvavého muže pana Františka Holeňu, okamžitě si vybavíme Španělskou kapli či farní kostel a zdejšího obětavého kostelníka. Přesto představování má význam. Co víme o tomto panu kostelníkovi více?

• Pane Holeňa, když se řekne Vaše jméno, první se vybaví člověku slovo kostelník. Jak jste se ke kostelničení dostal? Před pěti lety na úklidové brigádě v kostele Nejsvětější Trojice mě oslovil Otec Michal Petr, zda bych nechtěl nahradit zemřelého pana Urbana, který tam kostelničil po 40 let. A já mu tehdy odpověděl, že nedokáži říci ne, že z Milosti Boží jsem na tom se zdravím tak, jak právě jsem. Tak jsem 12.června 2003 nastoupil a s otcem Michalem radostně spolupracujeme jak to jde, on si připraví všechno sám, tak to mám snadné. • To jistě zabere také hod-

ně času… S časem je to složitější, denní program musím přizpůsobit službě, rodině, zálibám… • Nebylo by dobré, aby bylo kostelníků více, aby jste se mohli střídat, vzájemně si pomoci? Zde bych se rád obrátil na ochotné obětavé muže, aby se nebáli a zapojili se. Když nás bude více na vystřídání, bude to lepší pro všechny. Kromě denní pravidelné služby jsou zde pohřby, svatby, občas jsme také nemocní, u lékaře… Nyní je pan Hodslavský ve farním kostele na všechno sám. Nebojte se a pomozte – bude to pak snazší! • Jaké speciální vlastnosti by vlastně kostelník měl mít? Nevím o speciálních vlastnostech, sloužím zdarma, s radostí a vděčností za každý den života. • Kostelník by měl tedy být jakousi duší, zázemí kostela, aby vše dobře klapalo. S kým vším spolupracujete? Kdo se také o kostel stará? Duší našeho kostelíčka - Španělské kaple – je otec Michal a všechno klape jako na drátkách. Prádlo pere paní Koziolová, výzdobu zajišťuje paní Ve-

vzdá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně. Stejně tak i všem, kdo s láskou čekali na jeho příchod“. Tak uzavírá celý svůj život tento apoštol národů, takže se nedivme, že přes vzdálenost dvou tisíciletí je příklad jeho života výzvou a oslovením i do našeho života. otec Michal

selková, úklid paní Chrobáková a Pobořilová, po technické stránce pan Bednář a paní Ing. Šimíčková. Hudební doprovod zajišťují otec a syn Klvaňové, paní Šnerchová i paní Nováková. • Obvykle v časopise připomínáme jenom své klady. Přesto, můžete nám prozradit na sebe i nějaký průšvih, zapomněl jste někdy na něco a jak se to pak vyřešilo? Stalo se mi, že pan Klvaňa mne upozornil, abych nekódoval kostel, že přijde jeho syn zkoušet varhany. Zapomněl jsem na to, Tomáš přišel a poplašné zařízení přivolalo ostrahu. Naštěstí nám nevystavili fakturu – otec Michal to zachránil tím, že jsme zkoušeli, jestli to funguje. 3

okénko 3/2008

• Zajímavým vztahem bývá pak i spolupráce kostelníka s ministranty a jejich vyvádění v sakristii. Máte i v tomto směru nějakou hezkou příhodu? Ministranty máme šikovné, ale rychle stárnou a omladiny je málo. • Má kostelník ještě při všech těch hmotných starostech okolo kostela čas na vlastní duchovní život? Prožívám každou mši svatou s usebraností, čerpám sílu a děkuji za každý den života, který mi Pán dává na tomto světě. • Pane Holeňa, Vy jste také velký mariánský ctitel… Lásce k Panně Marii mě vedla už moje maminka. Narodil jsem se v nejbližším domku u Lurdské jeskyně v Petřkovicích. Vzorem v tomto směru mi byl i můj tchán pan František Janyška. Když mi v roce 1992 v lázních v Karlově Studánce pomáhal ze silného astmatického záchvatu tehdy úžasný lékař, dnes už kněz u minoritů v Jihlavě – otec Bogdan Maria Sikora, po dlouhé přátelské rozmluvě mě nasměroval do Boží náruče pod ochranný plášť naší Nebeské Matky a věřte – funguje to – vím, co mluvím. • Můžete se s námi podělit o nějaký hezký zážitek z mariánských putování? V roce 1995 mně nejmladší dcera Marcela přesvědčila k cestě do Medžugorie. Ona tam byla již několikrát. Já se vydal na pouť a věřte nebo okénko 3/2008

4

ne, co jsem zažil, do smrti nezapomenu. Tehdy jsem se modlil spíše ze zoufalství a slíbil Matičce, že jestli mi vyprosí zdraví, že za rok přijdu zas. Tak jsem tam byl vloni už po třinácté Velikonoce a nikdy nebude dost díků za milosti mi dané. Bohu díky za vše i mocnou mateřskou přímluvu. • Málokdo o Vás ví, že jste také pěstitel květin… Pěstování květin je moje velká slabost. Mám rád kytky na zahrádce, za oknem i v květináči. • Mezi farníky jste znám jako šikovný pekař krásných dortů… Jsem vyučen cukrářem. Řemeslo jsem si oblíbil a snažil se naplnit

heslo „co děláš, dělej rád“. Každá práce má své… Dnes už však nic nevyrábím. • Díky práci cukráře, jste také onemocněl… Po 23 letech jsem si vypěstoval alergii, navíc jsme bydleli v exponovaném prostředí nad cukrárnou. Já jsem musel změnit zaměstnání, vytvořili mi příznivé pracovní prostředí a já vyráběl marcipánové ozdoby pro cukrárny v okrese. Dnes je tady řeznictví. • Tímto vyprávěním jsme se dostali k Vašemu osobnímu životu. Můžete nám říci, odkud pocházíte… Pocházím z Petřkovic u Nového Jičína. Rodiče už zemřeli. Jsem prostřední ze tří dětí.

• V rodných Petřkovicích je také malé mariánské poutní místo… Máme tam krásné poutní místo „Petřkovské Lurdy“ zbudované v roce 1888 – tedy třicet let po Lurdském zjevení. Vybudoval je shodou okolností bývalý kostelník Španělské kaple, kterému se naše krajina velmi zalíbila, neboť mu připomínala Lurdy a po návratu ze své poutě do Lurd vybudoval kapli u nás a ve Svinci. Panně Marii je zasvěcená i kaplička přímo ve vesnici – pouť máme 15.srpna.

• Můžete nám také něco prozradit o své současné rodině? S manželkou jsme se seznámili v naší rodné vesnici, tedy Petřkovicích. Letos tomu bude 39 let, co spolu sdílíme dobré i zlé. Společně jsme vychovali tři děti: syna Pavla a dcery Janu a Marcelu. Díky nim máme 4 vnoučata. Dcera Marcela pracuje v azylovém domě pro těhotné ženy v tísni v Hlinsku, zřízeném nadačním fondem Betlém nenarozeným Ostrava.

• Na závěr si položte poslední otázku sám….. Když jsem onemocněl v roce 1980, byl jsem ustrašeným otcem malých dětí, že je nevychovám a že zemřu. Dnes jsem, Bohu díky, nejšťastnější dědek velkých vnuků. Mám spoustu zdravotních problémů, ale s pomocí Boží to nějak zvládám. Přehodnotil jsem žebříček hodnot a děkuji Pánu Bohu za každičký den života.

***

historické okénko Křížová cesta z Nového Jičína na Štramberk pokračování z minulého čísla

Václav Bubeník

Š

estou kapličku se zastavením, nazývanou Proskova, nalézáme opět ve zcela zachovalém stavu u polní cesty odbočující z hlavní silnice Rybí – Štramberk vlevo naproti provozní budově Severomoravských plynáren a.s., nedaleko kostela sv.Kateřiny. Dříve se zde nacházela dnes již zaniklá vesnice Tamovice. V interiéru je obraz IX.zastavení s nápisem „Pán Ježíš padá pod křížem po třetí“. Stavba je označena štítkem kulturní památka. Nedaleko odtud v říčce Sedlničce u kostela sv.Kateřiny utonul štramberský farář Ondřej Panz (1735-1754), když se vracel z Nového Jičína ze slavnosti Bolestné Panny Marie (viz Moravské Kravařsko z roku 1898, str.216. Sedmá kaplička se zastavením stávala podle C.Hykla u cesty odbočující z hlavní silnice Rybí-Štramberk ke koupališti na Libotíně a byla zbořena v roce 1825. Nic jiného se o ní nepodařilo zjistit. Osmá kaplička se zastavením je již mezi štramberskými domy vedle domu č.285 v ulici Horní bašta. Je na ní letopočet 1928, což je rok provedené opravy. Nazývá se Prokopova. Deváté zastavení se nacházelo v průběhu času i ve starém štramberském chrámu, z něhož do dnešních dnů zbyla jen zvonice. Byl zasvěcen Nanebevstoupení Páně. Na jižní a západní straně zvonice je v bednění umístěn kruhový ciferník hodin.

5

okénko 3/2008

V

letošním roce byla otevřena cyklostezska, propojující Libhošť a Rybí s Novým Jičínem. Na novojičínské straně vyúsťuje na začátku Slezské ulice nedaleko Křivého potoka. V těchto místech díky iniciativě Sdružení rodáků a přátel Nového Jičína, zejména osobnímu úsilí jeho předsedy pana Pavla Wesselého, manželů Škvarekových a zednické práce pánů Antonína Hasala a Františeka Chobola se postavila nová kaplička stojící nedaleko původního místa kapličky původní.

Desáté zastavení bylo situováno do kapličky dosud stojící na ulici Záuličí ve Štramberku pod náměstím vedle domu č.p.119. Říká se ji Markova. Autorky Kulturních památek okresu Nový Jičín říkají, že kaple pochází z 19.století a byla postavena na místě jednoho ze zastavení křížové cesty. Další kaplička se zastavením se podle C.Hykla nacházela až do roku 1896 v místech restaurace Kotouč (dnes Prosek – Záuličí 462) nedaleko vchodu do Národního sadu. Dvanácté zastavení se nacházelo v posledni dochované kapličce. Stojí za štramberskou školou nedaleko vstupní brány do Národního sadu. Kolem roku 1990 zde umístili tzv. Valašský betlém, který na počátku 20.století zhotovil profesor Alois Balán podle návrhu malíře Břetislava Bartoše z Frenštátu. Betlém byl v roce 1992 uloupen neznámými pachateli. Místo něj zde instalovali jen jeho papírovou kopii, ale ani ta zde při mé návštěvě 12.6.2006 nebyla. Třinácté zastavení bývalo v kapličce na Kotouči. Odstraněna byla v roce 1965 v souvislosti s rozšiřováním lomu. Dochovaly se však její fotografie. Původně se nazývala Kovářova, posléze, když byl v ní umístěn obraz patrona kameníků, Kamenářská. Čtrnácté zastavení bylo na Kotouči v jeskyni zvané Čertová díra. Zde byl zřízen Boží hrob. Čertova díra byla na jižní straně Kotouče, vchod do ní byl 5 metrů vysoký a asi 11 metrů široký a jeskyně sama měla délku 28 metrů. Zasypána byla v roce 1897. Asi žádná z dochovaných kapliček křížové cesty není původní. Je však pravděpodobné, že při jejich renovaci docházelo k tomu, že byly postaveny na stejném místě jako jejich předchůdkyně ze 17.století, nebo nedaleko od původního místa.

Zvláštní odpustky u příležitosti dvoutisíciletého výročí od narození sv. Pavla, apoštola:

Ř

okénko 3/2008

6

ímský biskup nabízí univerzální církvi dar odpustků, který skutečně usnadňuje dosažení většího vnitřního očištění. Toto očištění oslavuje blaženého apoštola Pavla, upevňuje v srdcích věřících nadpřirozený život a láskyplně je vede k tomu, aby nesly plody dobrých skutků. I. - Všem jednotlivým věřícím křesťanům, kteří opravdově litují svých hříchů, jsou náležitě očištěni svátostí pokání a posíleni svatým přijímáním, kteří se s úctou vydají na pouť do papežské baziliky sv. Pavla za hradbami na ulici Ostiense a pomodlí se na úmysl Svatého otce, jsou přiznány a uděleny plnomocné odpustky časného trestu za jejich hříchy, poté co

obdrželi svátostné odpuštění hříchů a prominutí svých nedostatků. Plnomocné odpustky budou moci získat věřící křesťané jak pro sebe, tak pro zemřelé, a to tolikrát, kolikrát splní předepsané úkony; v platnosti zůstává norma, podle které je možné získat plnomocné odpustky pouze jednou za den. Každý věřící se kromě svých modliteb před oltářem s Nejsvětější svátostí, podle své zbožnosti, vydá ke konfesnímu oltáři, kde se upřímně pomodlí Otčenáš a Vyznání víry a připojí invokace ke cti Blahoslavené Panny Marie a sv. Pavla. Tato úcta musí být neustále úzce spojena s památkou Knížete apoštolů sv. Petra. II. – Věřící křesťané různých místních církví po splnění běžných podmínek (svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysly Svatého otce), s vyloučením jakékoliv náklonnosti k hříchu, mohou získat plnomocné odpustky, když se budou účastnit veřejného posvátného obřadu nebo pobožnosti ke cti Apoštola národů; ve dnech slavnostního zahájení a ukončení Roku sv. Pavla na všech posvátných místech; v ostatní dny stanovené místním biskupem na posvátných místech zasvěcených sv. Pavlu a ve prospěch věřících i na jiných místech, určených biskupem. III. – Věřící, kterým brání nemoc nebo jiná legitimní a zřejmá příčina, vždy s duší zbavenou jakéhokoliv hříchu a s předsevzetím, že splní běžné podmínky hned, jakmile to bude možné, mohou také získat plnomocné odpustky, když se duchovně připojí k některé jubilejní oslavě ke cti sv. Pavla a obětují Bohu své modlitby a utrpení za jednotu křesťanů. V rámci Roku svatého Pavla je podle dekretu Apoštolské Penitenciárie a podle ustanovení diecézního biskupa možné v naši diecézi získat plnomocné odpustky při těchto příležitostech: 1. V den zahájení Roku sv. Pavla 28. 6. 2008 a v den jeho ukončení 29. 6. 2009 v kterémkoliv kostele v diecézi. 2. V kterýkoliv den Roku sv. Pavla v katedrále Božského Spasitele v Ostravě, v konkatedrále Nanebevzetí P. Marie v Opavě, v bazilice Navštívení Panny Marie ve Frýdku a v poutním kostele Bolestné Panny Marie na Cvilíně a kterémkoliv kostele zasvěceném sv. Pavlovi. Získání plnomocných odpustků je možné jen 1 x za den a mohou je získat věřící křesťané za obvyklých podmínek (svátost smíření, svaté přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce), když se zúčastní veřejné bohoslužby nebo veřejné pobožnosti ke svatému Pavlovi a připojí modlitbu Otčenáš a Věřím. Kostely zasvěcené sv. Pavlu v blízkosti Nového Jičína Fulnek- filiální kostel sv. Petra a Pavla v Děrném Hradec nad Moravicí- farní kostel sv. Petra a Pavla Jistebník- farní kostel sv. Petra a Pavla Lichnov u N.Jičína- farní kostel sv. Petra a Pavla Nové Těchanovice- filiální kostel sv. Petra a Pavla ve Starých Těchanovicích Vražné- farní kostel sv. Petra a Pavla 7

okénko 3/2008

napsali jste nám... Požehnání nové kapličky. Pavel Wessely

Předposlední květnový týden přinesl naším věřícím dva možno říci historické okamžiky. Posvěcení prvního zvonu v Žilině po druhé světové válce, jak je popsáno na jiném místě a požehnání nově postavené kapličky o den dříve 23. května, které se shodou okolností rovněž odehrálo na žilinském katastru – pouhé 2 metry od pomyslné hranice k.ú. Nový Jičín Dolní předměstí. V historickém okénku, v dubnovém i dnešním vydání, dokumentuje autor Václav Bubeník neexistenci některých zastavení tzv. křížové cesty

okénko 3/2008

8

na Horu olivetskou. A právě první zastavení se nachází v kapličce, která byla nyní zbudována přibližně 200m severněji od místa, kde se do šedesátých let minulého století nacházela. Otec Alois Peroutka, který při posvěcení stavby promluvil k četným účastníkům malé slavnosti, mj. naznačil, jak lze křížovou cestu spojit s novodobým trendem cykloturistiky. První zastavení křížové cesty se totiž nachází v místě, kde začíná nově postavená cyklostezka směřující

na východ z našeho města. V závěru malé slavnosti, kterou svým hudebním doprovodem obohatila naše schola, poděkoval předseda Klubu rodáků a přátel města Nového Jičína – iniciátora znovuzbudování kapličky- těm, kteří se nejvíce o její vznik zasloužili: zedníkům Antonínu Hasalovi a Františku Chobolovi, velmi obětavým manželům Škvarekovým ze sousedícího domku , p. Václavu Vrbovi i dalším, kteří zdarma odpracovali okolo 700 hodin. ***

Májové pobožnosti

čátek, které byly jistě i finančně velmi nákladné. A protože jsem žena praktická, napadlo mne, kam je asi budou nosit? Zůstanou viset ve skříni a budou se na ně děvčátka a maminky nostalgicky dívat ? Tato úvaha mne přivedla do vzpomínek mého vlastního dětství. Také já, spolu s celou třídou svých spolužáků a spolužaček /kromě jediné dívky/, jsem přistou-

Vlasta Petříková

Nedávno jsme prožívali v naši farnosti slavný den, kdy děti přistupovaly k prvnímu svatému přijímání. Snad každý si přitom vzpomněl na den, kdy sám nebo se svými dětmi tuto slavnost prožíval. S úžasem jsem pozorovala nádherné šaty děv-

pila k prvnímu svatému přijímání v nádherných šatech. Byly z bílého hedvábí, s volánky, přenádherné. Byly nové. Maminka by nepřenesla přes srdce, kdybych šla v tento významný den ve starých nebo vypůjčených šatech. Májové pobožnosti se konaly v našem kostele 2x nebo 3x v týdnu. My děvčata jsme chodívala za družičky. A maminka mi na tyto májové pobožnosti, které byly ve všední den, dovolila ty nádherné bílé šaty nosit. Nosila je i ostatní děvčata, a tak naše šaty byly využity a nevisely zbytečně ve skříni. Panně Marii byla vzdána úcta a láska i tím slavnostním oblečením a pro nás děvčata byla každá májová pobožnost malou slavností. Když začnu psát, nevím, kdy mám skončit, a tak laskavý čtenář promine, když ještě něco přidám o průběhu májových pobožností. V té době, před půl stoletím, je prožívalo mnoho věřících ve všech vesnicích jistě podobně. Před májovou pobožnosti se modlil růženec. Růženec předříkávala slečna z fary, což byla sestra pana faráře. My dívky, přestože jsme byly ještě malé, jsme velmi stály o to, abychom mohly předříkávat růženec. Která z nás přišla první, pošeptala slečně, jestli může předříkávat. Slečna kývla a dívka předříkávala. Toto předříkávání se stalo mezi děvčaty velmi populární a do-

konce prestižní záležitostí. Časem to došlo tak daleko, že jsme chodívaly na májovou pobožnost stále dřív a dřív, abychom byly první a mohly předříkávat. Vzpomínám si také, že můj bratr František měl zálibu v pěstování různých květin. Nádherných bílých narcisů jsme měli celé záhony. A já jsem tyto záhony divoce plenila a květiny jsem nosila slečně, aby je dala do kostela. Slečna se starala o květinovou výzdobu kostela sama a k Panně Marii dávala jen bílé květiny a nikdy žádné jiné, na důkaz nevinnosti a čistoty Panny Marie. Slečna byla velmi hezká žena a kromě toho také pracovitá. Nikomu nesvěřila praní farního prádla, vše obstarávala sama. Kromě toho se starala o úklid i domácnost fary. Každé prázdniny pana faráře a jeho sestru navštěvovala jejich stařičká maminka s „fůrou“ příbuzných dětí různého věku. Všichni se vždy zdrželi několik týdnů a ty děti převracely jindy vzornou a poklidnou faru docela vzhůru nohama. Ale zpátky k májové pobožnosti. Po růženci vyšel pan farář spolu s ministranty ze sakristie a šli k malému oltáři Panny Marie, kde jsme měly pokleknout i my družičky. V tomto okamžiku bylo třeba mít důkladně promyšlenou strategii, kdy nastane nejpříhodnější okamžik vystoupit z lavice a přistoupit k oltáříku, neboť jsme všechny chtěly

klečet co nejblíže pana faráře. Po litanii, přednášení a zpěvech jsme ve vzorném dvojstupu všichni odcházeli k velkému oltáři, kde bylo svaté požehnání. Často jsme také na májových pobožnostech přednášely básničky. Maminka mi věnovala malou knížečku s překrásnými básničkami – modlitbami k Panně Marii. Chlubila jsem se s ní panu faráři a on mě požádal, abych mu ji půjčila. Ale pak na ni zapomněl a nikdy mi ji nevrátil. Já jsem na ni nezapomněla, ale pana faráře jsem nikdy o navrácení nepožádala. Bála jsem se, že on nebude vědět kam ji dal, a já bych ho uvedla do rozpaků. A to jsem nechtěla. Prosím čtenáře o shovívavost k této mé nostalgické vzpomínce na dětství / před půl stoletím/. A prosím, příště napište Vy.

Ze života farníků v Libhošti Pavla Kvitová

U přiležitosti svátku Ducha svatého jsme začali už v sobotu na Fojství přednáškou o působení Ducha svatého v dnešní době. Pak jsme se přesunuli do kostela sv. Jakuba, kde jsme společně prosili o vylití sedmi darů Ducha svatého. V neděli se uskutečnila Svatodušní mše svatá za doprovodu farní scholy. Odpoledne se sešli libhoštští farníci u obrázku p.Marie 9

okénko 3/2008

v lesíku pod Hůrkou. Zahájení uvedla naše schola mariánskými písněmi. Setkání, kterého se zúčastnilo asi 70 lidí včetně naší mládeže, bylo zahájeno o.Josefem litanii k P. Marii. Potom se všichni přesunuli k ohništi, kde byla pro všechny přítomné připravena výborná "smaženice"... Jako vždy naše ženy připravily i mnoho sladkých dobrot. Velice mile nás překvapili naši mládežníci, kteří nám předvedli dokonce v

divadelních kostýmech hru "Libhošťský mrazík". Hlavním vypravěčem byl o.Josef Motyka. Všichni byli skvělí a my se výborně bavili. Potom jsme měli možnost se připojit i ke zpěvu, kdy na kytaru hrál opět o.Josef. Myslíme si, že jsme všichni prožili krásné odpoledne. Také počasí bylo pěkné. Slavnost svátku Těla a Krve Páně probíhala u nás 25. května v kostele sv. Jakuba v Libhošti. Letos byla velká změna. Místo bílých šatů si děti oblékly rožnovské svatební kroje od p. Hajdové ze Závišic. Průvodem nás doprovázela hudba pod vedením p. Hanzelky. Počasí nám přálo, a tak jsme udělali vše k Boží oslavě.

Cesta k Panně Marii v Obrázkovém dole Martin Šindlář

Hledání zapomenutých okénko 3/2008

10

památek – to je jak cesta vzpomínkami na uplynulé časy. Je to cesta procházek po okolí, putování krajem po polích, loukách a lesích. Je to cesta po stopách, které zde zanechali bývalí hospodáři, kteří se podíleli na utváření krajiny a budovali památky podél cest, které již dnes neexistují a jsou jen zakresleny na starých mapách, či tušeny na leteckých snímcích.Takový je i výlet proti proudu času kolem Lapače do Sirkové... Na májové putování za zapomenutými památkami farností se vydáme na severozápad od Nového Jičína – cestou necestou, která se symbolicky dotýká území Šenova, Kunína, Hukovic, Libhoště a Nového Jičína. Trasa to ale není snadná, je totiž vedena po dávno zaniklých polních a lesních cestách, které kdysi spojovaly lidi, čas a věčnost. Ta cesta je ozdobená kříži, kapličkami, svatými obrázky, kamennými plastikami - tou drobnou architekturou, která zdobí Boží tvář

země a hladí nám oči, kterými můžeme prostřednictvím krajiny vnímat hloubku nebo mělkost našeho poznání, stav naší víry či nevíry. Je to ta pravá dobrota pro naše srdce i duši.

Smírčí kříž na pomezí...

Je to asi metr vysoký kamenný kříž s oblými rameny, soudě podle vzhledu a umístění je určitě velice starý, (dosud není uveden na seznamu nemovitých kulturních památek Novojičínska), ale stojí zde jako němý svědek minulosti, pokání, smíření a jako symbol křesťanství! Proč tady stojí, co se tady událo, nevíme. Či snad dokonce určuje směr? Stojí na okraji dávno zaniklé polní cesty dodnes. Cesta je však zaoraná - vznikly lány a jen lány, široko daleko... Úvoz a kamenný kříž svědčí o tom, že tato cesta kdysi něco spojovala. Dnes však málokdo přejde kolem tohoto kříže pěšky a sám – nachází se zde jako dobře utajená poezie, málo známá, ale přitažlivá.

Hraniční kameny Sirková – les Roveň. Po okrajích lesního komplexu lze nalézt hraniční kameny panství šlechtických rodů a církevních řádů s erby, letopočty, a tyto zapomenuté kulturní památky svědčí o naší bohaté minulosti. Kamenů je daleko více a jsou docela dobře zamaskované trávou, vývraty, obrostlé mechem a křovím... a s věkovitými korunami stromů nad hlavami, které přitahují nebe až k zemi. O ochranu tohoto lesa souvislého komplexu o rozloze téměř 500 ha - se starala feudální správa, a to až do r.1918. Lesní správa pod Tereziánskou nadací udržovala les ve vzorném pořádku. Uvádí se, že bylo velice dbáno na čistotu lesa, byla udržována funkčnost celého rozsáhlého odvodňovacího systému – četných přítoků meandrujícího Bartošovického potoka. Les také poskytoval vý-

znamný zdroj obživy, mimo jiné také byl využíván pro těžbu a zpracování trávy „chudačky“(ostřice třeslicovitá) pro čalounické potřeby – nejvíce obyvateli Libhoště. Dnes v lese hospodaří Vojenské lesy a statky ČR...

Panna Maria v „Obrázkovém dole“

Lesní cesty se sbíhají ke středu lesa Roveň, stejně jako četné potůčky vody vyvěrající z původních pramenů. Drobné toky pak postupně meandrují a vytvářejí kouzelné tůňky, které jsou plné rostlin a živočichů až do místa, které se nazývá u obrázku Panenky Marie. Staré stromy se tady vynořují jako vzpomínkové ostrovy, zvláště zde v lesním porostu, který po letech ani nepoznáte. Dnes je toto krásné místo, kdysi hojně navštěvované poutníky, zapomenuté a opuštěné. Jen dvě skoby na mohutném a rozložitém dubu připomínají umístění

11

okénko 3/2008

rá jsou již zachráněna, obnovena a vysvěcena. (Sv. obrázek Panny Marie u studánky na Puntíku-vysvěcen 12.5.2006, Sv.obrázek Panny Marie pod Libhošťskou Hůrkou-vysvěcen 23.9.2007, a nejaktuálněji kapličku křížové cesty na Lamberku s datem vysvěcení 23. 5.2008). Veliké díky patří všem, kteří na tom mají zásluhu. skříňky s obrázkem Panny Marie. Bylo tradicí, že generace poutníků, tak jak dorůstaly a střídaly se, přidávaly k Panně Marii další obrázky svatých – proto i ten název Panna Maria v Obrázkovém dole. Dnes zůstalo jen ticho! Stromy, květiny, tráva, ptáci, motýli zde žijí a rostou v hlubokém klidu. To všechno tady můžeme nalézt jako dotek srdce a řeči Boha. Místo je předurčeno k naslouchání a modlitbám, je to nalezení Boží přítomnosti - té síly a optimismu dnešních dnů. Pro představu a na doplnění přibližuji na fotografiích - stav z r.1964 a r. 2008 Pamětníci jistě důvěrně znají toto místo klidu, rozjímání a modliteb s místopisným názvem „V Obrázkovém dole“ z nedělních rodinných vycházek. Pro úplnost a hlavně pro mladší uvádím lokalizaci GPS: 49°37´23,835´´ a 18°2´6,199´´ Na zpáteční cestě do Nového Jičína můžeme navštívit i obdobná místa, kteokénko 3/2008

12

K MISIÍM: od čtenáře dalším čtenářům... Martin Šindlář

Téma sv.misie a vše co s tím souvisí v Okénku č.2, mně přimělo „prohledat“ i domácí knihovnu a podařilo se zde najít a oživit i následující knížečku s pohledy na obětavou a nekonečnou práci misijní služby. Je to sice kus historie, vždyť ale právě ta je dnes tak potřebná pro naši současnost i budoucnost... Z MEZIŘÍČÍ ZA OCEÁN – tak se jmenuje útlá publikace od PhDr.Martina Štindla. Velmi zajímavě, čtivě a pěkně historicky dopodrobna zde autor podává popis celoživotní pouti P. Antonína Strčanovského SJ (1728 – 1799), misionáře. Bohatý děj se odvíjí od nálezu jednoho zapomenutého portrétu neznámého muže. Odhaluje místo narození, rodiče a sourozence, přibližuje cestu tohoto muže za vzděláním na gymnáziu a na akademické půdě při studiu teologie. Od roku

1755 pokračuje misijní činností v řádu jezuitů na velké cestě Novým Španělskem mezi Tamahumary (indiáni Mexika z oblasti Sierra Madre). Král Karel III.dekretem z r.1767 vypověděl jezuity ze Španělska a kolonií, což znamenalo deportaci zpět do Evropy do domácích služeb. P. Strčanovský působil po návratu nejdříve na Svaté Hoře u Příbrami, od roku 1769 v Jablunkově a v r. 1772 se vrátil tam, kde svěřil svůj osud do rukou řádu. Kruh života se tak uzavřel návratem domů - k rodině. Knížečka je doplněna celou řadou dokladů, vyobrazení, pramenů a poznámek důležitých pro poznání historie té doby, a tak připomíná podstatným způsobem jednoho odvážného, téměř zapomenutého jezuitského kněze. Publikace byla vydána v roce 1999 Muzejní a vlastivědnou společností v Brně v nákladu pouhých 500 výtisků...Rád ji poskytnu k přečtení případným zájemcům a potom dalším a dalším... Kniha bude k dispozici ve farní knihovně. [email protected]

Žilinští se dočkali nového zvonu. Pavel Wessely

Po slavnostním završení velkých oprav kostela sv. Mikuláše v Žilině v roce 2002 se dočkali místní věří-

cí dalšího významného dne. V sobotu 24. května byl generálním vikářem Ostravsko-opavské diecése Mons. Mgr.Marcelem Tesarčíkem slavnostně posvěcen nový zvon nazvaný Panna Maria. Velikost okamžiku byla umocněna přítomnosti deseti kněží z děkanátu v čele s děkanem P. Mons. Aloisem Peroutkou i představitelem města Nový Jičín místostarostou Milošem Lossmannem. O náhradu jediného - a to už nefunkčního- ze čtyř původních zvonů z předválečné doby, se zasloužili především místní obětaví věřící společně s někdejšími žilinskými občany. Autor této statě, který měl možnost sledovat celou náročnou přípravu zrození nového zvonu, si dovolí vyzvednout alespoň neúnavnou Martu Tomáškovou ze Žiliny i když by si to zasloužili mnozí další. Celkové náklady k tomu, aby v Ži-

lině opět zněl zvon, dosáhly částky téměř 270 000,- Kč. Stejně jako před pěti lety i nyní byl přítomen starosta německé patronátní obce žilinských krajanů Malsch pan Werner Knopf, který P. Peroutkovi předal příspěvek této obce ve výši 1000,- EU k úhradě zbylých nákladů na pořízení zvonu. A ještě několik údajů o zvonu: Byl odlit ze slitiny mědi a cínu o váze 315 kg a jeho největší průměr je 800 mm. Na jeho horním obvodu je uveden nápis: Velebí má duše hospodina a můj duch jásá v Bohu spasiteli. Na spodním obvodu je text: Panno Maria, matko Boží, přimlouvej se u nebeského trůnu za všechny obyvatele Žiliny. L.P. 2007.

Pozvánka na Farní den (ZMĚNA!)

Markéta Brožová

Vážená farní rodino, V jednom z minulých Okének jste se dočetli o farním dnu, který se měl konat 8. června. Jak už ale víte z ohlášek, farní den musel být přesunut na mnohem zajímavější datum a to neděli 31.8.2008. Ne že by bylo tak nutné oslavit návrat do školních lavic, ale objevily se nové skutečnosti, které napověděly, že konec léta bude sice netradiční, ale o to atraktivnější termín ke společnému setkání. Zejména totiž budeme moci společně slavnostně zkolaudovat novou farní

střechu, o které se už tolik namluvilo a na kterou jste již tolik přispěli. Všechny zveme na komentovanou prohlídku střechy jednak zespoda (z půdních prostor ) a jednak shora (z farní střechy). Farní den se proto bude konat tentokrát na farní zahradě za farou. Společně poděkujeme za zdárný průběh akce. Také bychom chtěli představit jednotlivá společenství a aktivity fungující v naši farnosti. Samozřejmě nebude chybět pohoštění, hudba a nějaká hra pro nejmenší. V prodejně s křesťanskou literaturou si můžete symbolicky „zakoupit“ střípek farní střechy, kterou na společném odpoledni slepíme dohromady. Výtěžek bude opět (jak jinak ) použit na doplatek střechy. Střípek bude fungovat také jako jakási „vstupenka“, která má napovědět organizátorům, kolik se nás dne zúčastní a tomu přizpůsobit posezení na zahradě, množství občerstvení apod. Takže ještě jednou: rezervujte si neděli 31. srpna od 15 hodin na farní zahradě farního kostela (za farou). Snad se náš slavnostní den povede stejně jako ten loňský. Samozřejmě výzva kuchařkám k výrobě pochoutek stále platí stejně jako prosba všem ostatním s úklidem farní zahrady. Termín brigády bude ještě upřesněn. *** 13

okénko 3/2008

okénko do farní knihovny připravuje Pavel Golich a Marie Šindlářová

Poutní místa Evropy Božena Rejnušová

A

utorka knihy nás seznamuje s nejznámějšími poutními místy v Evropě, která sama navštívila. Je jich celkem sedmnáct, z toho devět mariánských, dále sedm jich souvisí se životem svatých mužů a žen, a jedno Paray-le-Monial se zjevením nejsvětějšího Srdce Ježíšova Markétě Alacoque. Poutní místa nás vybízejí ke ztišení a otevření se Bohu a jeho Svatému Duchu, otevření se lidem a jejich potřebám.

Dcera Srdce Mariina - doktorka Ruth Pfau

J

Není bez zajímavosti, že dr.Ruth Pfau má i pomocníky v České republice. Malíři Jiří Holý s manželkou rezignovali na svá povolání, založili společnost LL (likvidace lepry) a za 11 let se jim podařilo nashromáždit desítky miliónů korun na léky pro leprosária v Africe a Ásii. Chcete-li vědět víc, vřele doporučuji dva tituly z farní knihovny – Potkala jsem velkou lásku a Srdce má své důvody. okénko 3/2008

14

eště donedávna jsem neměla tušení o její existenci kdo z vás je na tom stejně, ráda se s ním podělím... Narodila se v roce 1929 v Německu, vystudovala lékařství a ještě jako novicka sekulárního řádu Dcery Srdce Mariina odcestovala v roce 1960 pomáhat ubohým do Indie. Řízením osudu, či spíš řízením Božím, místo toho zakotvila v Karáčí v Pákistánu a celý následující život zasvětila práci pro boj s malomocenstvím, tuberkulózou, kmenovými zákony s krevní mstou - a jak sama říká, kdyby měla ještě jeden život, dala by jej do služeb pákistánských žen. Doktorka Pfau je výborná lékařka, velmi inteligentní, energická a odhodlaná žena. Nebojí se jít vlastní cestou, vždy jde příkladem a nevzdává se. Není omezená, v nejširším slova smyslu žije ekumenicky. S úctou přistupuje ke každé lidské bytosti a respektuje odlišné náboženské cítění. Přesto anebo právě proto získává „body“ pro křesťanství v této téměř výhradně muslimské zemi – i když rozhodně nevystupuje a necítí se jako misionářka Sama říká: „Chtěla jsem tam jít. A kdybych to nemohla změnit, pak jsem to aspoň chtěla sdílet. Zdálo se mi nesnesitelné nedělat nic.“ Dostalo se jí uznání a mnoha poct od pákistánské vlády (dostala čestné občanství, jako žena a členka katolického řádu obdržela nejvyšší civilní řád muslimského státu!). Každou takovou záležitost vnímala jako příležitost a další možnost (i finanční) pokračovat v práci pro chudé. Procestovala mnohokrát celou zemi, především nejzápadlejší provincie – v horách i v poušti, vychovala velké množství pomocníků z místních obyvatel – byli to nejčastěji vyléčení malomocní. Nechtěla jen zprostředkovávat pomoc, vždy se snažila především nastartovat nový život svých nemocných, aby mohli stát na vlastních nohou, aby pociťovali vlastní důstojnost. Jejím heslem bylo - „zažehnout svíčku“ -

tak se jmenuje i její autobiografie, která však nebyla dosud přeložena do češtiny. Jezuité mají dvě zásady, které jí vždy imponovaly: První zní „Děláme, co můžeme. Víc dělat nemůžeme.“ a druhé „Pokračovat dál je nesmysl. Avšak přestat je ještě nesmyslnější. Tak tedy pokračujeme dál“. Od roku 1984 působí v Aghánistánu.

Křesťanství ji vždy posilovalo v tom, že je postavené na lásce a na odpuštění – láska je totiž víc než spravedlnost, láska je bez hranic.

liturgické okénko ... závěrečné obřady

J

akmile kněz povstane po svatém přijímání, ministrant - misalista přináší k sedes misál a kněz se pak modlí modlitbu po svatém přijímání. Tato modlitba tvoří jakousi hranici mezi svatým přijímáním a závěrečnými obřady. Po této modlitbě následují ohlášky. Tedy většinou pouze v neděli. Ve všední dny se vynechávají a hned je požehnání. I ohlášky jsou jakýmsi obřadem. Většinou si na ohlášky sedneme, protože oznámení může být více. Farnost totiž není jen nedělní mše svatá. Tím život farnosti nekončí. Sami dobře víte, jaké všelijaké aktivity se dějí v našich farnostech. Schůzky mládeže, zkoušky schóly, varhanní koncerty a podobné věci. Vždyť farnost je společenství lidí, společenství bratří a sester. Proto jsou potřeba ohlášky, abychom některé věci mohli dělat společně v naší farní rodině. Je to tedy doba pro zprávy. Nejdříve se mluví o tom, co se stalo v uplynulém týdnu. Např. že se povedl úklid kostela, brigáda při opravě fary, nebo naopak se dozvíme, že někdo onemocněl, že bychom ho mohli jít navštívit, že jsou někde nesnáze a těžkosti, nebo také třeba, jak se hospodařilo s farními penězi. Pak se také říká, co teprve bude, co se teprve chystá, jaký bude další týden pořad bohoslužeb, za koho budou mše svaté obětovány, jaká významná osobnost přijede do naší farnosti, co se pořádá - poutě, setkání, společenství mladých, rodin, manželů, důchodců. Taky se může doporučit nějaká kniha nebo upozornit na zajímavý pořad v televizi nebo článek v novinách. Na závěr může kněz ještě zopakovat hlavní myšlenku dnešního kázání a vůbec mše svaté. Všechno, co se ohlašuje, můžeme potom umístit ve vývěsce u východu z kostela, kde si lidé mohou ověřit to, co slyšeli špatně. Po ohláškách už zbývá pouze požehnání a propuštění. Kněz říká: „Požehnej vás všemohoucí Bůh Otec i Syn i Duch svatý." A my odpovíme: „Amen." Někdy se může o velkých slavnostech použít slavnostní požehnání. To poznáme podle toho, že se uvádí výzvou: „Skloňte se před Bohem a přijměte požehnání." My se potom skloníme

otec Alois Peroutka

Zkusme si na začátku zopakovat čtyři základní části mše svaté. Jsou to: - Vstupní obřady - Bohoslužba slova - Bohoslužba oběti - Závěrečné obřady A teď hádejte, kterou částí se budeme zabývat. Dnes to budou závěrečné obřady. Kdy vlastně začínají?

nebo klekneme. Slavnostní požehnání se skládá z jedné nebo tří krátkých modliteb, na které vždy odpovídáme: „Amen." Úplně na závěr nás propouští jáhen nebo sám kněz: „Jděte ve jménu Páně." Potom kněz políbí oltář, ministranti se s knězem rozestaví kolem oltářních stupňů, pokleknou před svatostánkem a ukloní se před oltářem. Zatímco lidé zpívají závěrečnou píseň, kněz s ministranty odcházejí do sakristie.

15

okénko 3/2008

ve zkratce z farností ...

připravuje Jola Orlíková

co jsme prožili

• V sobotu 26.4. putovali poutníci na slovenskou Turzovku. • 25.-27. 4. proběhl víkend malé scholy v Lázech. • 27. 4. proběhl ve všech našich farnostech misijní koláč. • V sobotu 3.5. prožilo 6 dětí z Libhoště a Šenova slavnostní den svého 1. svátého přijímání. • V Šenově se uskutečnilo hlasování farníků o výběru předlohy postního plátna. • 7.- 10. 5. se vydali ministranti našich farností na minivíkend do Březové u Uherského Brodu. • V neděli 11. 5. prožili v Libhošti svůj farní den. A to v podobě májové pobožnosti u obrázku Panny Marie v lese a následným přátelským setkáním mnoha farníků. • 17.5. se vydali farníci na pouť na sv. Hostýn.

U

• V neděli 18. 5. přistoupilo v Novém Jičíně 20 dětí a v Šenově 6 dětí k prvnímu svatému přijímání. • V pátek 23.5. se uskutečnilo požehnání nově vybudované kaple na začátku cyklostezky směr Libhošť a Rybí na kopci Lamberk. • V sobotu 24.5. posvětil nový zvon v kostele sv. Mikuláše v Žilině Mons. Marcel Tesarčík, generální vikář naší diecéze. • V sobotu 7.6. proběhl modlitební most mezi naší farnosti a bohoslovci v semináři.

co nás čeká

• 12.7. Pouť na Radhošť se mší svatou v 11.00 • 2.8. pouť rodin a za duchovní povolání do Frýdku • 15.-23.8. duchovní rekreace v Dolomitech ve dnech • v sobotu 20.září se uskuteční již tradiční svatováclavská cyklopouť,

ve které spojujeme fyzickou námahu (jízdu na kole) prohloubení duchovního života, (mše svatá, poznání duchovních tradic…) a ponaučení o naši místní historii. Po loňských zkušenostech více přihlédneme k možnostem dětí a netrénovaných cyklistů a zamíříme na Starý Jičín (kostel sv.Václava, hrad) a pak přes Bernartice do Šenova, kde spočinou naše unavená těla v místní márnici na tradičním přátelském setkání s posezením. Vyrážíme o týden dříve, před svátkem sv.Václava z důvodu, abychom nenarušili jinou tradiční akci Svatováclavský běh organizovaný starojickými farníky. Pro ty, kdo nejezdí na kole máme dobrou zprávu, že se k nám mohou připojit třeba i autem či autobusem a zúčastnit se s námi třeba jen bohoslužby a výšlapu na hrad Starý Jičín

poznáváte ...?

Pavel Wessely hádnout, kde se nachází socha vyobrazená v minulém čísle, by měla být snadnou věcí pro většinu čtenářů Okénka. Naposledy jsme kolem ní procházeli průvodem při nedávném svátku Těla a krve Páně. Ano, je to pomník sv, Ignáce z Loyoly, který byl při nedávné rekonstrukci Janáčkových (kdysi městských) sadů přemístěn minulá hádanka ze zákoutí při kostele Nejsvětější Trojice na mnohem viditelnější místo před tímto nedávno obnoveném kostelem. Pomník zhotovený před několika lety z nemalých prostředků Města a sponzora je přesnou kopií originálu, jehož technický stav byl kritický a který je uložen v lapidáriu Muzea novojičínska.Už asi méně z nás bude vědět, že byl součásti celé řady pozdně barokních soch stávajících kdysi podél Hornobranské ulice (nyní ul. K Nemocnici). Dnes můžeme vídat ještě jednu z těchto soch a to před třinácti lety obnovenou sochu sv. Antonína Papuánského v místě křížení ulice K Nemocnici s Jiráskovou. Další dnes předkládanou hádanku vyluštíte, budete-li pokračovat od zmíněných soch ulicí K nemocnicí dál a dál…. Více prozradit už bohužel nelze.

zamyšlení na závěr ... Jestliže se duše zdokonaluje ve víře, nejvíce se přiblíží k Bohu

Sv.Jan od Kříže

3/

20

08

Milá mladá dívenko,

dovol mi, abych Ti v následujících řádcích představila malé, dalo by se říci, že i komorní společenství, které určitě znáš aspoň z pátečních dětských mší. Pokud Tě napadá, že by to mohla být schóla, tušíš správně. Každým pátkem se setkávají v 15.30 na faře, kde společně tvoří, kreslí, hrají si…a když čas pokročí, je čas nacvičit písničky na mši. Od doby, kdy se scházíme, jsme podnikly a zažily mnoho krásných chvil. A aby toho nebylo málo najdou se i dny, kdy Patricie holky dokáží potěšit i nás starší. „Víkend s Marií…a možná příjde i Josef…“ (25.-27.4.2008 – Lázy)

Právě tato věta v sobě nesla celý děj víkendu. Už při příjezdu si každá z nás mohla všimnout krásné přírody, které si moc děvčata nevychutnaly. Pršelo. Po rychlém přesunu do sucha začala scénka. Ta nás seznámila s tématem a celým víkendem. Pokračoval nácvik písniček a mše svatá. Večeře nebyla jen tak ledajaká. Ochutnali a zažili jsme, jak to běží a leží při židovské večeře. Popíjeli jsme z velkých kalichů, ale jen červenou limonádu, ochutnali maso a jejich koření a po téhle hos-

tině nesměl chybět ani správný židovský tanec. První den se blížil ke konci a tak uléhajíc do svých brlochů odevzdali jsme se Bohu, když v tom… dveře bouchly, klika cvakla a ejhle co to, při pohledu z okna vidíme kráčející Pannu Marii někde do tmy. Vydali jsme se za ní. Když jsme ji konečně našli, před našimi zraky se odehrálo zvěstování. Óó jak silný to byl zážitek vidět na vlastní oči něco takového. Nové ráno započala ranní modlitba. Pokračovalo se ve zpívání. Nechyběly ani hry v přírodě se sbíráním květin na mši. Po obědě k nám přišel samotný Josef a prosil o vodu pro Pannu Marii na jejich dlouhou cestu do Betléma, pak zmizel. Nastala rychlá akce a útěk za Josefem. Cestou jsme míjely babku kořenářku, která nám za pomoc darovala bylinky Panně Marii, dívenku v Herodových službách, která nás převedla přes jeho oslepující zahrady a konečně jsme za nějakou tou skálou a polem našli odpočívat Pannu Marii s Josefem. Darovali jsme jim vodu, lépe řečeno kofolu a všechno co jsme cestou za své činny pro ně dostali. Konečně jsme do-

šli až do Betléma. V tichosti jsme vyhledali jesličky, ve kterých ležel malý, právě narozený Ježíšek.Děťátku patřily zazpívané koledy a Maria nám dokonce dovolila, abychom si Ježíška pochovali, když v tom se mu přišly poklonit tři králové. Při příchodu na chatu, nás čekalo velké překvapení, v podobě štědrovečerní večeře, nazdobeného stromečku. Nechyběly ani dárečky. Nedělní ráno oživily vánoční zvyky, jako třeba lití olova, které všechny náramně bavilo. Po obědě naše oči dostaly pořádně zabrat při filmu Příběh zrození, po kterém jsme se společně rozloučili, dostali něco na památku a plní radosti s krásně prožitých chvil vyjeli zase domů. A i když si každý odvezl svůj vítězící zážitek, na jeden určitě nezapomeneme. Ne každému se podaří vidět celý „příběh zrození“ na vlastní oči a ještě v jednom víkendu.

Kuba

hož jubilejní rok právě začíná. Že se stal pro nás kluky skutečně blízkým, dosvědčují nápodle sdělených informací sledující dopisy pro sv. Pavla, odhalit. Byl jím sv. Pavel, je- který jak známo také rád do-

Začátkem května se vydala parta patnácti ministrantských kluků z Nového Jičína a okolí, prožít spolu pár dní zábavy, dobrodružství, oddechu, ale i modlitby a ztišení. Program, který na nás čekal ve farnosti Březová u Uherského Brodu měli skvěle připravený starší ministranti Radim a Tomáš, stravu pro naše srdce zajišťoval otec Alois a o naše žaludky se starala Jolča. Během pobytu jsme se postupně seznamovali s životem světce, kterého jsme měli 18

pisy psal. Svatý Pavle! Zdravím tě z minivíkendu novojičínských, šenovských a kunínských ministrantů Program : celkem dobrý, stezka odvahy – hrozná, nepromyšlená. Hádali jsem tě jako světce, a bylo to celkem lehký… Ale ty to shůry vidíš a myslím, že ses bavil. (Pokud ses na nás díval.) Čtvrtek byl vyčerpávající, Velká Javorina nás potrápila. Na rozhlednu jsem nevylez, bál jsem se. Jídlo – perfekt, pátek – aquapark – super… Ale ty víš. Jinak tu jsou: rozmazlenci, „hnusáci“, posměváčci atd. Prosím tě o pomoc při cestě na zpět, nyní použij svůj meč na obranu lidských srdcí. S pozdrave Lubomír PS: Pozdrav Boha Ahoj svatý Pavle, nepíšu ti, protože bych po tobě něco chtěl, ale protože to máme za úkol. Máme napsat jak se nám to líbilo. Psát kde jsme ti nebudu, protože to určitě víš. Jsme velmi, že nám vyšlo počasí. Svítilo sluníčko a bylo 20°C. Hráli jsme tady hry, při kterých bylo hodně zábavy z čehož, že tady byla dobrá atmosféra. Dokonce jsme šli ven do přírody, kde byla nádherná rozhledna. Jediné co mě vadilo na tomhle sdružení je hodně nabitý program a málo volné času. Nejvíce se mi líbil pátek, kdy byl táborák a aquapark a stezka odva-

hy. Musím se přiznat, že jsem se trochu bál, když jsme byli ve tmě a ještě k tomu hluboko v lese. Jestli si chceš pokecat nebo dozvědět víc, tak se stav do Nové Jičína a nebo zavolej na číslo xxx. Ahoj a pozdrav všechny tam nahoře. Tvůj kamarád Deny Ahoj Pájo, jak víš přijeli jsme ve středu. Místo, kde jsme spali se nazývá svatého „Giusseppa“. Čtvrteční den jsme začali rozcvičkou, která byla nic moc. Potom jsme jeli pod Javorinu, kde jsme strávili zbytek odpoledne. Sem tam super hry a super jídlo od kuchařky Jolanky. Korm toho, že jsme pořád pařili kalčo, tak jsme i hráli opravdový fotbal. Páteční večer jsme zakočili u táboráku s místním otcem Františkem. Že to tu bylo super, tak to dokazují, ty fotografie, které jsme pořídil. PS: zpěv v kostele by se měl zlep-

Radek Šoustal

Není tomu tak dávno, co se v jihočeském Táboře uskutečnilo Celostátní setkání mládeže. Mnozí účastníci jistě rádi vzpomínají na týden nabitý zážitky a poznáváním nejen duchovních hodnot, víry, Krista, ale též nových přátel. Rok utekl jako voda a Sekce pro mládež ČBK a Sekcia pre mládež KBS pořáda19

šit (i my i ostatní). Fantomas (Vojtěch) Dobrý den, nebo spíše nazdar. Jenom bych chtěl něco málo říct o tomhle minivíkendu. Svatý Pavle, minivíkend se povedl velmi dobře, jelikož tady bylo velice hodně humoru a hlavně hodně křesťanských událostí plných krásné víry pro Ježíše a hlavně výborné zábavy, které jsme si užili spolu s vedoucími a s otcem Aloisem a „hotelem“, který se nazýval svatý Josef. Bylo to velmi užitečné, hlavně z hlediska křesťanské víry a májových pobožností. Nemohu zapomenout také na kopec, který byl pro nás určitě zajímavým výletem plným her a jiných překvapení. Na konec dopisu tě chci pozdravit a prosil bych o první místo v nebi. Díky svatý Pavle. jí ve dnech 18. – 20. července 2008 na Velehradě setkání nové – větší, otevřené mladým lidem mnoha národů a vyznání. Toto setkání nese záhadný název ActIv8 (čti ektivejt). Česky bychom to mohli přeložit jako Sk 1,8 – je to odkaz na biblický citát, vyjadřující motto letošního Světového dne mládeže: „Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky.“ Zároveň anglické slovo activate znamená pohnout, spustit – tedy podnítit k aktivitě.

Důvodem k velehradskému setkání české a slovenské mládeže je fakt, že Svatý otec Benedikt XVI. pozval na tyto dny mladé celého světa do australského Sydney. Ne každý si ovšem dalekou cestu může dovolit. Proto se mladí setkají na Velehradě, kde díky přenosové technice TV NOE uvidí v přímém přenosu své vrstevníky na opačném konci světa, budou se moci na dálku účastnit liturgie sloužené papežem a zároveň přímo na vlastní kůži zažijí onen neopakovatelný pocit přítomnosti tisíců vrstevníků, který doprovází všechna velká setkání. A co ActIv8 nabízí? Předně je to nabídka duchovního setkání, tentokráte umocněného každodenním prožíváním univerzality církve. Deset tisíc Čechů a Slováků utvoří jednotu s mladými lidmi z celého světa, shromážděnými za oceánem. Nebudou chybět ani slavnostní mše svaté, křížová cesta, modlitba růžence. Na účastníky čeká mnoho sportovních, kulturních, uměleckých aktivit – koncerty, workshopy. Důležitou součástí celého setkání bude benefiční koncert slovenské skupiny Tretí deň a amerických SonicFlood. Výtěžek z tohoto koncertu bude použit na aktivity známého misionáře P. Petera Krenického na Zakarpatské Ukrajině. Stejně jako loni je ovšem potřeba celou akci zajistit nema-

Aneta Hrabovská

možno získat bližší informace a také sledovat aktuální stav vybrané částky (ten najdete i na druhé straně Katolického týdeníku). Sbírka potrvá až do 31.7.2008. Cílem této aktivity není jen snaha materiálně podpořit setkání, ale také podnítit věřící k modlitbě za mládež a celé církevní společenství. Pokud se spojíme a podpoříme dílo, které se chystá, mladí lidé budou mít odvahu se skrze tuto modlitbu a oběť vydat do Boží služby s dary jeho Ducha. Pozn.:Účet sbírky: ČSOB, a.s. číslo účtu 219759054/0300.

Mnohým z vás již určitě padl do oka modrý plakátek s nápisem Mozaika 2008. Jedná se o aktivitu, která chce z kamínků modliteb a malé pomoci poskládat nádherný obraz naší církve, která je v síle Ducha svatého společenstvím, kde má jeden o druhého opravdový zájem. Mozaika 2008 je veřejnou sbírkou, jejímž cílem je podpořit setkání české a slovenské mládeže ActIv8 na Velehradě (očekává se účast 10 000 mladých) ve spojení se Světovými Mozaika 2008 je veřejná sbírdny mládeže v Sydney. Sbírka je realizována prodejem karti- ka registrovaná podle zákona č. ček, zobrazujících sedm darů 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách. Ducha svatého, v ceně 50 Kč ve farnostech, kostelech a dalších společenstvích. Do sbírky je možné se zapojit koupí kartičky mozaiky nebo pomocí s prodejem kartiček, ale také modlitbou za mládež, např. oficiální modlitbou za setkání ActIv8. Mozaika 2008 má své oficiální webové stránky www. mozaika2008.cz, na kterých je

lými finančními prostředky. Účastnický poplatek ve výši 150,- Kč je spíše symbolický. Organizátoři proto prosí všechny o zapojení se do sbírky Mozaika 2008 zakoupením kartičky mozaiky v ceně 50,- Kč a nebo zasláním peněz na účet u ČSOB, a.s., č.ú.: 219759054/0300. Více informací o této sbírce získáte na internetové adrese www.mozaika2008.cz. Zájemci o setkání ActIv8 se mohou přihlásit a další informace získat na internetových stránkách www.activ8.signaly.cz.

Modlitba za ActIv8

Ve jménu Otce,

který nás obdařuje láskou skrze svého Syna a který nás darem Světových dnů mládeže zve k aktivnímu životu víry ve společenství církve,

i Syna,

který se nechal z lásky k nám ukřižovat, aby nám přinesl uzdravení a milosrdenství, a který nás učí nést naše kříže s odvahou a nadějí,

i Ducha Svatého,

který proměňuje naše srdce a dává nám sílu být svědky Ježíše Krista až na konec země. Prosíme, ať také pouť mládeže na Velehrad přinese požehnání do života mladých lidí a podnítí je k obrácení, aby na přímluvu Panny Marie a pod její ochranou našli spásu.

Amen.