CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Cesta migrantů z Gambie s cílem získání mezinárodní ochrany v Evropě
Michael Novák Mgr. Tereza Malochová
Olomouc 2016
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“ V Olomouci dne 30. 4. 2016 ………………………… Michael Novák
Rád bych na tomto místě poděkoval své vedoucí práce Mgr. Tereze Malochové za poskytování cenných rad a připomínek. DĚKUJI
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1
2
3
4
5
Migrace .................................................................................................................... 9 1.1
Push faktory a pull faktory ............................................................................... 10
1.2
Uprchlík vs. Migrant ........................................................................................ 11
Gambie ................................................................................................................... 13 2.1
Gambie a její socioekonomické podmínky ...................................................... 14
2.2
Gambie a dodrţování lidských práv ................................................................. 14
2.3
Gambie – Migrace ............................................................................................ 17
2.4
Migrační trasy z Gambie .................................................................................. 18
Rizika cesty ............................................................................................................ 20 3.1
Pašeráctví ......................................................................................................... 20
3.2
Trasa přes Saharu ............................................................................................. 21
3.3
Středozemní trasa ............................................................................................. 22
Mezinárodní ochrana v kontextu azylové procedury Maltské republiky ....... 24 4.1
Mezinárodní ochrana ........................................................................................ 24
4.2
Procedura azylové politiky Maltské republiky ................................................ 25
Výzkumná část ...................................................................................................... 28 5.1
Cíl výzkumu a výzkumná otázka ..................................................................... 28
5.2
Metodologie ..................................................................................................... 28
5.2.1
Výběr výzkumného souboru ................................................................... 28
5.2.2
Metoda sběru dat ..................................................................................... 29
5.2.3
Metoda zpracování a fixace dat .............................................................. 30
5.2.4
Reflexe vstupu do terénu ........................................................................ 30
5.3
Výsledky analýzy dat ....................................................................................... 31
5.3.1
Okolnosti, které přiměly migranty vydat se na cestu.............................. 31
5.3.2
Přípravy na cestu do Evropy a očekávání ............................................... 34
5.3.3
Cesta do Evropy ...................................................................................... 37
5.3.4
Mezinárodní ochrana .............................................................................. 44
5.4
Shrnutí analýzy dat ........................................................................................... 45
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47 ZDROJE ......................................................................................................................... 49
ÚVOD „Nikde na světě není cesta za svobodou jednoduchá. Většina z nás bude muset kráčet údolím stínů smrti do té doby, než nedosáhneme vrchol svých tužeb“ Nelson Mandela Kaţdoročně přichází do Evropy tisíce migrantů z Afriky. Pro nás tito příchozí jsou často jen bezejmenní cizinci, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí, vyznačující se jinými tradicemi a hodnotami. Evropa pro ně často znamená nové příleţitosti a nový začátek, kvůli kterému museli někteří z nich jít aţ na pokraj svých fyzických a psychických sil během cesty, kterou absolvovali ze svých afrických domovů. V rámci mého studia na CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc jsem měl moţnost půl roku pracovat v organizaci Foundation for shelter and support to Migrants na Maltě, která poskytovala jídlo, ubytování a sociální poradenství pro nově příchozí migranty. Jako člověk, který se do té doby dovídal o migrační problematice především z médií, jsem nahlíţel na migranty jako na lidi, kteří jsou nevzdělaní a nepřizpůsobiví. Časem, strávený s migranty, jsem ovšem pochopil, ţe to jsou často velice přátelští lidé, kteří jsou motivováni pracovat a učit se novým věcem. Jejich vůle začlenit se do naší společnosti je dána také tím, ţe tito migranti podstupují velký risk v podobě dlouhé a nebezpečné cesty, kterou musí zdolat pro to, aby se dostali na vytouţený evropský kontinent. Tato práce má za úkol přiblíţit čtenářům cestu migrantů z Gambie do Evropy za získáním mezinárodní ochrany a popsat věci s tím spojené. Věřím, ţe náhled do problematiky absolvování této cesty pomůţe pochopit nebezpečnost a kaţdodenní risk, který musí podstupovat migranti na svých cestách, pro které je to často trpká zkušenost. Celkové porozumění jejich proţitků a zkušeností z cest do Evropy nám můţe pomoci k větší empatii a ohleduplnosti k migrantům, kteří se často cítí nepochopeni a izolovaní od majoritní společnosti. Mým konkrétním cílem absolventské práce bude tedy pomocí kvalitativního výzkumu popsat průběh cesty a okolnosti, které přiměly migranty vydat
7
se na cestu. To vše na základě rozhovorů s ţadateli o mezinárodní ochranu v Evropské unii, kteří emigrovali z Gambie. Práce je členěna na dvě části – část teoretickou a empirickou. V první kapitole teoretické části se zaměřuji na vymezení pojmu migrace, včetně faktorů, které ovlivňují migraci, a následně definuji základní pojetí migranta a uprchlíka. Druhá kapitola se věnuje africkému státu Gambie, ze kterého pocházejí respondenti, a tudíţ zde popisuji krátce vývoj, obecné informace o této zemi a její socioekonomický status. V neposlední řadě se také věnuji vývoji a současnému stavu migrace v Gambii a popisuji migrační trasy do Evropy. Třetí kapitola pojednává o rizicích, které migranty potkává během cesty, konkrétně popisuji pašeráctví, cestu přes Saharu a středozemní trasu. Poslední kapitola v teoretické části je určena vymezení pojmu mezinárodní ochrana a popisu procedury azylové politiky Maltské republiky.
8
1 Migrace V této kapitole se budu věnovat obecnému popisu migrace. Je to téma, které je úzce spjato s mým výzkumem a jelikoţ je v poslední době migrace velmi „populárním tématem“ je dle mého názoru důleţité tomuto pojmu věnovat pozornost. Definice migrace není jednoznačná, kaţdý autor ji pojímá jinak a popisuje z jiné perspektivy. Podle Procházkové je migrace povaţována za jednu z nejvýznamnějších globálních výzev. Na jedné straně funguje jako akcelerátor globalizace; na druhé straně je sama podporována a urychlována jinými globalizačními procesy např. rozvojem informačních technologií, dopravní infrastruktury a vzdělání (Procházková 2010: 1). Encyklopedie rozvojových studií popisuje pojem migrace jako prostorové přemísťování zpravidla přes administrativní hranice. Podle této encyklopedie můţeme na migraci nahlíţet z několika hledisek, a to: „prostorové, motivační, časové, početní a dobrovolnosti“ (Dušková a kolektiv 2011: 154). Kunešová a Cihelková také pojímají migraci jako proces prostorového přemisťování osob přes hranice, ovšem uvádějí spojitost se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo (Kunešová, Cihelková 2006: 82). Doc. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc., sociální geograf a odborník na problematiku migrace doplňuje definici migrace jako jednu z forem prostorové mobility obyvatelstva v geografickém prostoru za účelem uspokojování potřeb (Vávra 2008: 2). Demografové pohlíţejí na migraci jako na vztah mezi dvěmi státy, a to na mechanickou měnu nebo mechanický pohyb obyvatelstva mezi dvěma územními jednotkami, znamenající obvykle trvalou změnu pobytu (Jelínek a kol. 1984: 607). Stojanov a kol. dělí migraci na dobrovolnou a nucenou. Je velmi obtíţné nalézt konkrétní hranice mezi těmito druhy a často se jedná o kombinaci těchto druhů (Stojanov a kolektiv 2008: 36). Podle Szala pojem nucená migrace je velmi rozsáhlý a často nepřehledný, nucenou migrací můţeme rozumět například migraci v důsledku ozbrojených konfliktů, která zahrnuje uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby, migraci v důsledku přírodních katastrof, migraci v důsledku lidmi způsobených katastrof, určité typy ekonomické migrace (Szalo 2007: 15-16). 9
Faktory, které ovlivňují migraci, se dělí do dvou skupin, a to na tzv. pull a push faktory (Procházková 2010: 5), které budu důkladněji popisovat v další kapitole.
1.1 Push faktory a pull faktory Migrace je ovlivněna faktory, které migranty nutí opustit zemi původu (push faktory) a dále faktory, které je přitahují do nové země (pull faktory). V šedesátých letech 20. století byla představena teorie push-pull, ve které se zaměřili autoři Bogue, Jansen a Lee na determinanty, ovlivňující rozhodování lidí k migraci. Push faktory autoři popisují jako soubor faktorů, které působí na jedince negativně – např. nedostatek pracovních příleţitostí, špatná ţivotní úroveň apod. Ovšem to ještě není samo o sobě stále dostatečný podnět k migraci. Pro jedince musí také někde existovat nejprve pozitivní faktory, které budou dané jedince lákat, tedy pull faktory (Bogue, Donal 1963: 47-50). Minter formuluje Push faktory, jako okolnosti, které nutí člověka opustit zemi nebo oblast, ve které ţije. V Africe to mohou být důvody sociální, politické, ekonomické, ekologické a jiné, které člověku brání důstojnému ţití. Mezi časté push faktory patří problémy zapříčiněné přelidněním, chudobou, nemoţnosti uţivení sebe sama nebo vlastní rodinu, špatné ţivotní podmínky (např. nedostatek základních sluţeb), nemoţnost uplatnění na trhu práce a jiné sociální potíţe (Minter 2011: 22). Dalšími nejčastějšími push faktory jsou válečné konflikty a ozbrojené aktivity, které váţně ohroţují lidskou bezpečnost. Push faktorem můţe být i kterýkoliv způsob útlaku, a to například utlačování z důvodu jiného náboţenského vyznání, příslušnosti k jiné etnické skupině nebo z důvodu politické angaţovanosti (Szalo 2007: 27). Kohoutek (2007: 44) vysvětluje teorii pull jako faktory přitaţlivé, které vedou např. migranty ke snaze dostat se do určitých cílových zemí (např. svoboda, demokratický politický reţim, vysoká kvalita ţivota, příleţitosti pro zaměstnání, moţnost seberealizace apod.). To doplňuje Minter, který vnímá pull faktory velmi úzce spojeny s push faktory a celkově nabízí migrantům ţivot, který by v zemi jejich původu nebyl moţný. Důleţitými důvody odchodu ze země podle Mintera je také vidina
10
kvalitnějšího ţivota a dosaţení lepších ţivotních standardů (sluţby, vzdělání, pracovní příleţitosti) (Minter 2011: 25-33). Bogue vyjadřuje názor, ţe migrace, které mají velmi silné „push“ stimuly, mají tendenci být ke komunitám v místě původu méně selektivní neţ migrace, kde převládají stimuly „pull“ (extrémně silné jsou „push“ faktory např. při ţivelných pohromách jako jsou hladomory, katastrofální sucha, záplavy, vyčerpání zdrojů) (Jansen 1970: 144-147). V této kapitole jsme si popsali dvě formy a jejich konkrétní důvody, které ovlivňují migraci, a zároveň jsme definovali vztah, na základě kterého fungují. V následující kapitole budu popisovat rozdíl mezi pojmem migrant a uprchlík, coţ je další stupeň k pochopení problematiky migrace jako celku.
1.2 Uprchlík vs. Migrant Tato kapitola bude pojednávat o vymezení pojmů uprchlík a migrant. Je běţnou praxí dávat těmto pojmům stejný význam nebo je z neznalosti zaměňovat. Představíme si tedy definice, které nám pomůţou k rozlišení těchto pojmů a porozumění jejich významu, obě totiţ mají mezinárodně uznávanou definici. „Uprchlíkem je osoba, která má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení, přičemž tyto obavy ji vedou k rozhodnutí opustit území své země.“ (UNHCR, 2011) Tato definice pochází z Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, přijaté na půdě OSN a povaţuje se za mezinárodně platnou (UNHCR, 2011) Ţenevská konvence, která byla schválena Valným shromáţděním 28. 7. 1951 tedy uprchlíka definuje jako osobu, která má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Dále určuje práva a povinnosti hostitelských zemí ve vztahu k uprchlíkům (UNHCR, 2011). Úmluva z roku 1951 nastiňuje základní práva, která by státy měli uprchlíkům poskytnout. Jedna z nejdůleţitějších zásad je, ţe uprchlíci by neměli být vyhnání nebo vráceni do situace, kde by byli opět ohroţeni. Ochrana uprchlíků zahrnuje: jistotu nebýt vrácen do nebezpečí, před kterými utekli, přístup k azylovému
11
řízení, které probíhá efektivně a regulérně, opatření, která umoţňují, ţe jejich základní lidská práva jsou respektována a zároveň i hledat pro jejich situaci dlouhodobé řešení. Státy nesou hlavní odpovědnost. Ministerstvo vnitra České republiky definuje uprchlíka jako státního příslušníka třetí země, jemuţ bylo přiznáno právní postavení uprchlíka ve smyslu Ţenevské úmluvy, a který je oprávněn pobývat na území členského státu (MVČR 2014). Vedle toho migrantem je podle definice OSN kaţdý člověk, který změní své místo pobytu překročením mezinárodně uznávaných hranic a stráví zde déle neţ jeden rok. Mezinárodního migranta popisuje Ministerstvo vnitra České republiky jako osobu, která ţije na území země, ve které se nenarodil, a získal jisté vazby k této zemi. OSN stanovila hranici pro označení mezinárodního migranta pobyt delší neţ jeden rok (MVČR, 2014). Podle
Manninga
jsou
migranti
lidé,
kterým
nehrozí
přímá
hrozba
pronásledováním nebo smrti, ale lidé, kteří hledají práci a kvalitní vzdělání, jejich důvodem také můţe být spojení s rodinou. Migrační politiku si nastavuje kaţdá země zvlášť podle svých zákonů a postupů. Uprchlickou otázku řeší na základě norem ochrany uprchlíků, které jsou definovány nejen v národní legislativě, ale také v mezinárodním právu (Manning 2005: 33). V rámci této kapitoly jsme si definovali pojem migrace a popsali dva hlavní faktory, které ovlivňují migraci, poslední část jsem věnoval vymezení pojmů migrant a uprchlík. Další kapitola se zaměří na západoafrický stát Gambii, který v kontextu cíle mé absolventské práce, tedy popis cesty migrantů z Gambie za získáním mezinárodní ochrany v Evropské unii, vnímám jako podstatný pro porozumění důvodům a okolnostem, které přiměly migranty vydat se na cestu.
12
2 Gambie Jelikoţ cílem této práce je popsat cestu migrantů z Gambie, v nadcházející kapitole čtenáře seznámím s obecnou charakteristikou a stručným historickým vývojem tohoto státu. Zaměřím se také na socioekonomický stav země, lidská práva a jejich dodrţování. V poslední části kapitoly popíši současný stav migrace v Gambii a nejčastější migrační trasy, které vedou do Evropy. Cílem této kapitoly je přiblíţit čtenářům zemi, kterou respondenti opustili, porozumět důvodům a okolnostem, které migranty mohly přimět na cestu do Evropy a popsat migrační trasy, které migranti vyuţívají nejčastěji.
Gambie je malý africký stát, který se nachází uvnitř státu Senegal. Táhne se jako úzký pás území podél břehů řeky Gambie v délce 330 km a šířce mezi 20 aţ 25 kilometry (Europa Publications limited 2003: 428.) Svou nezávislost vyhlásila 18. února 1965 na Velké Británii. V hlasování ovšem nebylo získáno potřebná většina hlasů k vytvoření republiky, a tak se stala Gambie nezávislou konstituční monarchií. O pět let později však byla schválena nová ústava a Gambie se stala republikou, přičemţ stále byla součástí Britského společenství národů. Politická strana People’s Progressive Party (PPP) – Lidová pokroková strana, jiţ od svého zavedení prosazovala těsnější spolupráci se svým jediným sousedem Senegalem, byla vládnoucí stranou od roku 1965. V roce 1994-1996 nastal v Gambii vojenský převrat, který byl veden stranou Armed Forces Provisional Ruling Council (AFPRC), jejich hlavní cíl byl svrhnout prezidenta Dawda K. Jawara a v té době vládnoucí stranu People’s Progressive. Z vojenské rady vznikla politická strana Alliance for Patriotic Reorientation and Construction (APRC), která po volbách roku 1996 začala v zemi vládnout a nadporučík Yahya A.J.J. Jammeh se stal prezidentem, který vládne dodnes (Illife 2001:63-69). V následující podkapitole si charakterizujeme Gambii v socioekonomickém kontextu.
13
2.1 Gambie a její socioekonomické podmínky Gambie je jednou z nejmenších a nejchudších zemí Afriky. Chudoba je velmi rozšířená a všudypřítomná, převáţně na venkově. Přibliţně tři čtvrtiny obyvatel venkova jsou klasifikováni na hranicí chudoby. Příčina vysoké míry chudoby je relativní nedostatek země z hospodářské rozmanitosti. Gambie je velmi zranitelná vůči zvýšené nevyrovnanosti sráţek, volatilitou cen potravin a finančním krizím. Více neţ 70 procent všech Gambijců jsou závislí na zemědělství pro jejich ţivobytí. Nejméně polovina chudých obyvatel země se skládá ze zemědělců a pracovníků v zemědělství. Gambie zabírá důleţitou oblast uprostřed Senegalu a vzhledem k přírodním podmínkám hraje důleţitou roli pro dopravu zboţí v rámci Senegalu, průjezd Gambií je proto zpoplatněn. V současné době je důleţitým odvětvím pro ekonomiku Gambie turismus, který je v tomto odvětví nejlépe rozvinutou zemí západní Afriky (RURAL POVERTY PORTAL). Oficiálním jazykem je angličtina, ale nejčastěji mluvené jazyky jsou kmenové jazyky Wolof a Pulaar, někteří muslimští klerikové jsou vzděláváni v arabštině. Populace je převáţně muslimská. Existuje malý počet křesťanů, převáţně římských katolíků (Europa publication limited 2003: 430). Míra populačního růstu (k roku 2013 asi 2 milióny obyvatel) a kojenecké úmrtnosti v Gambii patří mezi nejvyšší v západní Africe (ENCYKLOPEDIA BRITANNICA, 2014). Gambie je často tvrdě kritizována za porušování lidských práv a svobod ze strany západních států a organizací. Této problematice věnuji následující podkapitolu.
2.2 Gambie a dodržování lidských práv V této podkapitole se zaměřím na dodrţování lidských práv v Gambii, a to z pohledu organizací, které se zabývají ochranou lidských práv. Tato kapitola čtenáři poslouţí k porozumění push faktorů, které migranty z Gambie můţe přimět k odchodu ze země. Mezinárodní nevládní organizace Human rights watch, která se staví proti porušování základních lidských práv, např. trestu smrti nebo diskriminace na základě sexuální orientace, (HRW, 2015) provedla výzkumnou zprávu z reţimu prezidenta Jammeha:
14
„Násilná zmizení, svévolné zadržování, mučení a další porušování lidských práv probíhá i nadále pod vládou prezidenta Yahya Jammeha, který přišel k moci vojenským převratem v roce 1994. Gambijské orgány se běžně zaměřují na hlasy a názory odpůrců režimu, včetně novinářů, ochránců lidských práv, politických oponentů a kritiky, stejně jako lesbičky, homosexuály, bisexuály a ostatní. Dva zvláštní zpravodajové OSN, kteří v roce 2014 získali přístup do země poprvé, dospěli k závěru, že mučení je ustálenou praxí autoritami a možnost zatčení je každodenní starostí pro obyčejné Gambijce.“ (HRW, 2015) Amnesty international v posledních letech často kritizuje prezidenta Jammeha především za násilná zmizení některých politických odpůrců a zavedení dodatku trestního zákona, který by podle informací Amnesty International mohl postihnout nejen homosexuály, ale také lidi, u kterých existuje podezření na homosexualitu či lidi HIV pozitivní (AMNESTY INTERNATIONAL, 2015). V průběhu roku 2013 byla vydána věrohodná zpráva Diplomatického oddělení USA, která popisovala drţení odpůrců reţimu za jejich politické názory a jejich sdruţování. Někteří byli drţeni ve vazbě delší dobu. Mezinárodní a vnitrostátní nevládní organizace odhadují, ţe bylo drţeno téměř třicet politických vězňů ve vazbě na konci roku 2013 (HUMAN RIGHTS REPORT 2014: 10, 11). Ústava a zákon v Gambii zaručují svobodu projevu a tisku; nicméně, vláda se snaţí omezit tyto práva. V roce 2013 Observatoř pro ochranu lidských práv vydala prohlášení, které se věnuje problematice autocenzury státu. „Životní prostředí pro nezávislé a opoziční média zůstalo nepřátelské, s četnými překážkami svobody projevu, s ohledem na nespočet administrativních překážek, svévolného zatýkání, zadržování a zastrašování novinářů či medií, což vede k autocenzuře." (HUMAN RIGHTS REPORT 2014: 13) Soudní systém v Gambii uznává zvykové právo a právo šaría (islámské právo). Zvykové právo uznává práva všech občanů bez ohledu na věk, pohlaví a náboţenství, nicméně, toto zvykové právo ukládá povinnost ţenám respektovat své muţe a děti své rodiče. Právo šaría platí v domácích záleţitostech muslimů, včetně muslimského manţelství, rozvodu a dědictví. V roce 2015 prezident Jammeh označil Gambii jako islámský stát a implementoval právo šaría do všech škol a soudů. Toto lze povaţovat
15
jako
náboţenskou
netoleranci
a
necitlivost
vůči
lidem
jiného
vyznání
(HUMAN RIGHTS REPORT 2014: 16). Tyto podkapitoly slouţily k charakteristice vývoje, socioekonomického statusu a lidských práv v Gambii, aby čtenář získal představu o moţných push faktorech, které nutí migranty k emigraci. Vnímám to jako důleţité téma pro porozumění mé výzkumné části, kde se budu mimo jiné zabývat také okolnostmi, které migranty přimělo na cesty do Evropy. V následující části se zaměřím na vývoj migrace z Gambie od roku 2000 a budu popisovat tři hlavní migrační trasy z Gambie na evropský kontinent.
16
2.3 Gambie – Migrace
V současné době je Gambie nejmenší země na africkém kontinentu, s pozoruhodnými toky vnitřních i mezinárodních migrantů. V letech 1993 aţ 2010 se městské obyvatelstvo zvýšilo z 37 procent na 58 procent z celkového počtu obyvatel Gambie, z velké části to byli mladí Gambians, kteří se stěhovali z vesnic do měst za prací. Neschopnost gambijské vlády obnovit ekonomickou stabilitu, včetně redukce vysoké nezaměstnanosti zejména mezi mládeţí má za následek zvýšené emigraci ze všech vrstev obyvatelstva, zejména sester a lékařů (Haas 2008: 54-57). V roce 2000 byl počet migrantů (63% z celkové populace) z Gambie hodnocen jako druhý největší z afrických zemí a byl zařazen do top 20 na celém světě. V roce 2010 přibliţně 65. 000 Gambijců emigrovalo do zahraničí (kolem 4 % z celkového počtu obyvatel). Velký nárůst migrace nastal v roce 2014, kdy emigrovalo přes 170 tisíc Gambijců (kolem 11 %), tento počet se ovšem další rok značně sníţil a v roce 2015 emigrovalo přibliţně 24. 000 obyvatel. V porovnání s ostatními africkými zeměmi v současné době je počet migrantů, kteří odcházejí ze země nízký. Gambie je rovněţ cílovou zemí pro přistěhovalce z jiných regionů v Africe. Počet přistěhovalců zahrnovalo téměř 17 procent z celkového počtu obyvatel v roce 2010, často uprchlíci v době konfliktu, ale také malý počet kvalifikovaných afrických migrantů. Gambie je také důleţitou tranzitní zemí pro migranty ze subsaharské Afriky na cestě do Evropy. (MIGRATION POLICY, 2013) Podle výzkumné zprávy UNHCR nejčastějšími důvody migrace z Gambie jsou především politické a ekonomické, v některých případech se jedná také náboţenskou diskriminaci ze strany majoritní muslimské společnosti (UNHCR 2011). Konkrétnějšími důvody se budu zabývat ve své výzkumné části, dle výpovědí respondentů. Migranti, kteří se rozhodnou emigrovat z Gambie se musí nejdříve rozhodnout, kterou trasou se vydat. Mnohdy výběr určité trasy je zapříčiněn cílem destinace nebo předejitím některým rizikům, které si popíšeme ve třetí kapitole. V poslední části druhé kapitoly se zaměřím na popis určitých migračních tras, které migranti musí absolvovat na cestě do Evropy
17
2.4 Migrační trasy z Gambie
Gambijci se do Evropy mohou dostat mnoha způsoby. Hlavním cílem migrantů je severoafrické pobřeţí, kde poté musí pokračovat po moři nebo oceánu (BBC News, 2007). Snadnější pozemní cesta je k západnímu pobřeţí Afriky, celkový úsek je mnohem kratší a jednodušší na projití, avšak absolvování cesty po Atlantském oceánu je pro migranty velmi riskantní a nebezpečná. Migrant směřující k břehům severní Afriky je konfrontován s mnohými bariérami v podobě překonání pouště Sahary, se zvýšenou vojenskou kontrolou v zemích severní Afriky, nelegálními praktikami jako je například obchod s lidmi. Ovšem po překonání Sahary migrant absolvuje mnohem kratší cestu přes Středozemní moře. Cesta přes moře je z hlediska klimatických i hydrologických podmínek o něco bezpečnější, ale existuje zde také zvýšená aktivita kontrol, které jsou pro migranty hrozbou (BBC News 2007). Přes moře nebo oceán se migranti plaví s nedostatečně konstruovanými a odolnými plavidly, které jsou často podomácku postavené, a které jsou k tomuto účelu vyrobeny. Velkým rizikem pak je problém s přetíţením kapacity lodě, která je běţně přeplněna. Krom dopravy lodí vyuţívají migranti i jiné moţnosti, jak se dostat do Evropy. Pro finančně zajištěné je moţnost přepravy letadlem (UNODC, 2011). Běţnou praktikou migrantů je pašování dokumentů (pasy, identifikační dokumenty), díky kterým mohou cestovat letadlem. Pašeráci migrantovi vytvoří turistické vízum nebo mu zařídí tzv. zvací dopis, díky němuţ smí vycestovat na dobu určitou do zahraniční (UNODC, 2010). Po příjezdu letadlem migrant zůstane déle neţ má umoţněno a jeho pobyt bude povaţován za ilegální. Nejčastější tranzitní letiště můţeme najít v Kahíře a Tripoli. Z Gambie existují tři nejvyuţívanější migrační trasy do Evropy, které si popíšeme o něco konkrétnější: 1) Trasa na pobřeţí Západní Afriky - Tato cesta vede z Gambie přes Senegal, stát Mauritánie aţ do oblasti Západní Sahary, odkud cesta pokračuje na Kanárské ostrovy. Nebezpečí této cesty se skrývá v přepravě z afrického kontinentu na Kanárské ostrovy. Migranti, kteří se octnou na kanárských ostrovech, často v cestě pokračují aţ do Španělska. Na mapě je trasa vyznačena červenou barvou
18
2) Trasa přes Maroko – Trasa vede přes severní Mauritánii, jiţním Marokem, aţ do severního Maroka a dále můţe pokračovat do Tuniska, Alţírska a Libye. Cílem trasy je nejčastěji Španělsko. Na mapě je trasa vyznačena hnědou barvou. 3) Trasa přes Severní Afriku - Cesta se napojuje na předchozí. Je pokračováním migrantů, kteří se na své cestě ocitnou ve státech severní Afriky – nejčastěji v Tunisku nebo v Libyi. Putování není jednoduché z důvodu pouštního typu krajiny. Migranti musí pokračovat vodní cestou a jejich destinací se stávají ostrovy jiţní Evropy – Liparské ostrovy, Sicílie, Malta nebo Lampedusa. Často se doplaví také k břehům Řecka a Itálie (UNODC, 2011). Na mapě je trasa vyznačena modrou barvou. Obrázek č. 1: Hlavní migrační trasy směřující z Gambie do Evropy
Zdroj: vlastní zpracování dle BBC, 2007 / InterActive, 2015 Tato kapitola měla za úkol přiblíţit čtenáři africký stát Gambii s ohledem na její socioekonomické poměry, dodrţování lidských práv a vývoj migrace. Konec kapitoly byl věnován popisu migračních tras, kde jsem nastínil určitá rizika, která migranti podstupují. V následující kapitole se budu věnovat konkrétnějšímu popisu těchto rizik.
19
3 Rizika cesty V návaznosti na druhou kapitolu se zde zaměřím na rizika cest, která čekají na migranty cestující do Evropy. Budu se věnovat konkrétně třem oblastem, které jsou pro můj výzkum zásadní a to: pašeráctvím, cestou přes Saharu a středozemní trasou. V této kapitole se budu zabývat riziky, které podstupují migranti směřující přes Saharu a středozemní moře, neboť je důleţité pro porozumění mé výzkumné části, kde s respondenty probírám jejich cestu do Evropy, konkrétně na Maltu.
3.1 Pašeráctví Ještě před tím, neţ budu popisovat pašeráctví jako riziko cest migrantů, je důleţité si prvně uvědomit dichotomii ve vztahu mezi pašeráctví s obchodem s lidmi. Aronwitz vnímá pašování jako proces, kdy člověk opustí zemi dobrovolně a bez pouţití násilných prostředků a za své vlastní prostředky si zajistí cestu do Evropy (nelegálním způsobem). Naopak pokud je člověk přinucen k odchodu ze země za pouţití různých donucovacích prostředků jedná se o obchod s lidmi, ten můţe mít mnoho forem, např. otroctví, prostituce, zajetí za účelem vyplácení výkupného (výkupné platí především rodina a známí), a další (Aronowitze 2001: 164). Pašeráky v Africe, kteří převádějí migranty, můţeme rozdělit do skupin podle schopností a nabídky sluţeb, dále oblasti, kde se vyskytují nebo dle umístění v hierarchii. V nejniţším pořadí jsou migranti směřující na sever, kteří nějakou dobu přečkávají ve střediscích, a tak často pracují pro pašeráky tím způsobem, ţe poskytují rady a informace ostatním migrantům, dále je také směřují k pašerákům. Stejným způsobem si mohou vydělat i obyvatelé měst, kudy vedou migrační trasy. Někdy to nezůstává pouze u informací, ale navíc nabízejí své sluţby za finance (jídlo, ubytování). Častá metoda je také přemlouvání ţen k prostituci výměnou za sluţby spojené s pašeráctvím. Jiným druhem pašeráků jsou tzv. Passeurs, kteří vlastní ubytovací zařízení a ghetta pro migranty a určitou část výdělku z pašování investují do odvětví bydlení. Úspěšní Passeurs se obvykle stávají vůdci pašeráckých skupin, jsou vlastníci zařízení a metriálu na zařizování falešných dokumentů (UNODC, 2011). Další specifickou pašeráckou skupinou jsou Jefes, kteří působí v oblasti severní Afriky
20
(UNODC, 2010). Často ţijí delší dobu v přístavech a jejich znalost arabštiny je na vysoké úrovni. Úkolem Jefes je obstarat dostatečný počet migrantů k naplnění lodi a vybrat peněţní poplatky za převoz. Je velmi důleţité, aby měli dobré obchodní vztahy s kapitánem lodi a posádkou. Nejrozvinutější organizace jsou v Severní Africe (UNODC, 2010). V minulosti existovaly jen menší sítě, které ovšem postupem času začaly dynamicky růst a staly se profesionálními organizacemi s jasně daným řádem a strukturou. Tyto pašerácké organizace značně posílily tradiční migrační trasy, na kterých se uplatňovali. Časem se techniky pašování začaly zdokonalovat, coţ vedlo k rozšíření a vytvoření nových migračních tras, které byly pro migranty jednodušší. Dříve pašeráci převáděli migranty po jednotlivcích, s tím, ţe zařídili vše potřebné (cestovní pas, pracovní povolení, cestovní lístek), tento způsob byl ovšem poměrně finančně náročný. Jinou variantou bylo pro migranty přeprava v kontejnerech nebo nákladních autech (BBC, 2007), kde ovšem pašeráci platili vysoké částky na podplácení hraničních kontrol. Časem se zdokonalují také dopravní prostředky (kvalitnější gumové čluny, autobusy). Pašování migrantů ze subsaharské Afriky je řízeno především menšími regionálními pašeráckými organizacemi, které se zaměřují především na konkrétní úseky cest.
3.2 Trasa přes Saharu
Většina afrických migrantů nemá evropská cestovní víza, a proto jejich jediným způsobem jak se dostat na sever je cestování přes saharské cesty, které jsou místy nezdolatelné. Saharské cesty jsou charakteristické také svou nepřehledností, kdy se můţe stát, ţe osoba, která se v daném místě nevyzná, můţe snadno ztratit směr (De Haas 2008: 98-99). Pro zvládnutí cesty je proto zásadní aby migranti, kteří se rozhodnou pro trasu přes Saharu, měli s sebou pašeráka, který se v oblasti orientuje. Přechod přes Saharu je pro většinu nejobtíţnější úsek cesty (UNODC,2010). Migranti jsou dopravováni hromadně, v nákladních vozech, v autobusech, nebo v minibusech. (UNODC, 2010). Vozidla běţně bývají přeplněná a jejich špatný technický stav způsobuje časté poruchy. Cesta přes Saharu trvá někdy i deset dní se zastávkami v některých ze stanovišť. Někteří migranti musí kvůli nedostatku financí přerušit cestu a pobýt ve stanovišti, do té doby, neţ si vydělají peníze na další putování.
21
Trasa přes Saharu je pro mnohé zvlášť stresový, lidé mohou trpět různými způsoby. Trápit je můţe nedostatek místa, vody, jídla, průběh cesty je také značně nehygienický, coţ můţe způsobit mnohé nemoci (Minter 2011). V průběhu cesty se ţeny často mohou potkat se sexuálním obtěţováním a násilím, mnoho migrantů je také cílem pro zlodějské skupiny, které v poušti přeţívají (UNODC, 2010), (UNODC, 2011).
3.3 Středozemní trasa Tato cesta je známá jako Středomořská migrační trasa či střední středomořská trasa, která začíná na severoafrickém pobřeţí, nejběţněji v Libyi, odkud vede přes moře do Itálie, Sicílie či Maltu. Středomořská trasa je velmi frekventovaná trasa migrantů směřující ze severní Afriky směrem k Itálii. Jako tranzitní země zde působí Libye, odkud často migranti vyplouvají. Tato cesta patří k nejzatíţenějším především z důvodu nepokoje v arabských zemích v roce 2011, kdy se rozpoutala masivní migrace směrem do Evropy (FRONTEX, 2014). V dnešní době se velká část migrantů rozhodne opustit svou zemi nezákonným způsobem a to především proto, ţe existuje málo příleţitostí jak cestovat legálně (UNODC, 2010: 43). Agentura Frontex poukazuje, ţe nejsnadnějším přístupem pro migranty do Evropy je cesta přes mezinárodní letiště. Je to ovšem trasa přes středozemní moře na lodích nebo člunech, které budí největší pozornost jak v politice, tak na akademické půdě. Tragické incidenty v poslední době přilákaly pozornost médií a široké veřejnosti. Extrémní podmínky, které migranti pociťují při přeplavování středozemního moře, znamenají velký risk a mnohdy vedou k tragickým incidentům. Přepravu zařizují především převaděčské organizace. Podle Monziniové (2005, s. 14) převaděčství na námořních trasách zaţilo výrazný nárůst během devadesátých let 20. století, hlavně proto, ţe reagovalo na poptávku migrantů, ale také protoţe cesta přes moře patřila a stále patří mezi nejlevnější způsoby dopravy do Evropy. Převaděčské skupiny a jejich metody jsou známy jen částečně, jedná se však o skupiny, které operují
22
v krátkodobém časovém horizontu, reagující na měnící se obtíţné podmínky (UNODC, 2010). Graf č. 1: Odhadovaný počet úmrtí migrantů ve středomoří od roku 2011 do roku 2015
Zdroj: UNHCR, 2015
V této kapitole jsem se konkrétně zabýval třemi riziky, která podstupují migranti směřující do Evropy. Migranti, kteří se rozhodnou absolvovat cestu do zemí evropské unie, jsou často konfrontováni s těmito riziky, a proto si myslím, ţe je důleţité vědět, čím vším migranti musejí projít, proto, aby získali mezinárodní ochranu. Poslední částí teoretické části bude popis pojmu mezinárodní ochrana a vysvětlení azylové procedury Maltské republiky.
23
4 Mezinárodní
ochrana
v kontextu
azylové
procedury
Maltské republiky Poslední kapitola mé teoretické části se bude věnovat zásadnímu pojmu pro mou absolventskou práci, a to pojmu mezinárodní ochrana, která je právě cílem migrantů, kteří emigrují do Evropy. V druhé části se zaměřím na proceduru azylové politiky Maltské republiky, především proto, abych čtenáři nastínil, jak funguje proces získávání nebo zamítnutí mezinárodní ochrany.
4.1 Mezinárodní ochrana Kaţdý kdo je ve svém státě pronásledován, smí po příchodu do jakéhokoliv členského státu Evropské unie zaţádat o mezinárodní ochranu, která je udělována buď formou azylu, nebo doplňkové ochrany. Během řízení se zkoumá, zda byl ţadatel o mezinárodní ochranu pronásledován, a to z důvodu: uplatnění politických práv a svobod, rasy, pohlaví, náboţenství, národnosti nebo příslušnosti k určité sociální skupině (MIGRACE, 2011). Dále se budu věnovat definici pojmů, které jsou pro pochopení mezinárodní ochrany klíčové.
Azyl Azyl je ochranný pobyt poskytnutý lidem, kteří prchají ze země původu před pronásledováním, nebo jiným nebezpečím. Azyl uděluje stát a osobě, které byl azyl udělen, se nazývá uprchlík (JRS Malta 2008: 5).
Žadatel o azyl Osoba, která chce podat ţádost o status uprchlíka, nejdříve musí vyplnit předběţný dotazník, coţ se povaţuje za první krok v azylové proceduře, ovšem stále ještě není bráno jako oficiální ţádost o mezinárodní ochranu. V momentě, kdy je formulář předán Úřadu komisaře pro uprchlíky, je osoba povaţována za ţadatele o azyl. Osoba s tímto statusem má právo na speciální ochranu a určitá práva a povinnosti ze strany členského státu Evropské unie, ve kterém ţádost podala (JRS Malta 2008: 5).
24
Doplňková ochrana Doplňková ochrana je další formou ochrany poskytované podle zákonů členských států Evropské unie. Je určena lidem, kteří se nemohou bezpečně vrátit do své země původu. Doplňková ochrana je udělována v případě, ţe ţadatel nedosahuje na status uprchlíka, ale přesto vyţaduje ochranu a Komisař pro uprchlíky má podezření, ţe daná osoba po návratu do země původu by mohla utrpět váţnou újmu (JRS Malta 2008: 4).
Dočasná humanitární ochrana Humanitární ochrana je typem doplňkové ochrany a znamená speciální úlevu pro určité osoby, které poté mohou setrvat na území daného členského státu Evropské unie, dokud se nebudou moci bezpečně vrátit do země původu nebo se přemístit do jiné třetí země (REFUGEEACT, 2001).
4.2 Procedura azylové politiky Maltské republiky V poslední části teoretické části se zaměřím na popis procedury azylové politiky Maltské republiky, kdy popíšu jednotlivé fáze procedur, které si musí projít kaţdý migrant, který se dostane na Maltu nelegálním způsobem.
Detence Detence je zařízení, kde jsou zadrţovány osoby, které se dostanou na Maltu nelegálním způsobem, tedy bez platných dokumentů (pas, víza). Jedná se o zařízení, kde je omezen svobodný pohyb osob. Maximální doba zadrţení je osmnáct měsíců. Během zadrţení v detenci se osobě vyřizují náleţitosti k získání mezinárodní ochrany (JRS Malta 2013: 12).
Řízení o udělení mezinárodní ochrany Po odevzdání vyplněného předběţného dotazníku, se všechna data, v něm obsaţena, zaregistrují do databáze. Většina ţádostí je automatický převzata do běţného prověřovacího procesu ţádostí o azyl. Ţadatelé, kteří podali ţádosti dle běţných postupů, budou pozvání k interview na Úřadě komisaře pro uprchlíky. Časové rozmezí pro vyřizování případů a pořadí, v jakém jsou ţadatelé zvaní k rozhovoru, určuje samotný Úřad, coţ závisí na mnoha faktorech (příjezd osoby na Maltu, mnoţství času
25
potřebného pro vyřízení dřívějších případů, dostupnost tazatele, apod.) (JRS Malta 2008: 15).
Interview Rozhovor je veden zástupcem Úřadu komisaře pro uprchlíky a odehrává se na Úřadě nebo v místě pobytu ţadatele. Cílem rozhovoru je zjistit, co ţadateli po návratu do země hrozí za nebezpečí za účelem ověření jeho nároku na status uprchlíka. Otázky jsou směřovány na ţivot ţadatele, důvody jeho odchodu a nebezpečí návratu a jiné. Při rozhovoru se tazatel snaţí zjistit, zda ţadatel mluví pravdu prostřednictvím porovnání získaných informací o ţadateli (JRS Malta 2008: 16-17).
Posouzení žádosti a vydání rozhodnutí Na základě shromáţdění všech potřebných dokumentů započne Úřad komisaře pro uprchlíky posuzovat určitý případ a následně učiní rozhodnutí. Zohledňovány jsou veškeré dokumenty, informace podané ţadatelem a spolupráce projevená v průběhu řízení. Po pečlivém zváţení všech informací a okolností případu obdrţí ţadatel rozhodnutí ve dvou dokumentech. První dokument zahrnuje doporučení komisaře pro přijetí nebo zamítnutí ţádosti určené ministrovi. Druhý dokument obsahuje důvody pro doporučení komisaře (JRS Malta 2008: 17). Jestliţe komisař doporučí ţádost schválit, ministr můţe udělit status uprchlíka, nebo zahájit odvolání proti doporučení Komisaře. Pokud je ţádost zamítnuta, ale přesto Komisař vnímá určité obavy, ţe ţadatel při návratu můţe čelit váţnému ohroţení ţivota, doporučí udělit ţadateli doplňkovou ochranu (JRS Malta, 2008, s. 18).
Práva držitelů mezinárodní ochrany Osobě, které byl udělen status prchlíka ma právo zůstat na Maltě, dále na získání osobních dokladů včetně povolení k pobytu na tři roky a po uplynutí doby je moţno znovu prodlouţit. Drţitel mezinárodní ochrany má přístup na trh práce, vzdělání, ke státnímu sociálnímu systému, integračním programům a můţe být součástí systému zdravotní péče (LEGAL NOTICE, 2008). Osobám, kterým byla udělena doplňková ochrana se v mnohém shodují. Mohou legálně pobývat na Maltě a získat osobní doklady, ovšem povolení k pobytu je jim poskytnuto na dobu jednoho roku, s moţností 26
prodlouţení. Mají přístup ke vzdělání, zdravotnictví, bydlení, na trh práce a vyuţívat dávek sociálního systému (LEGAL NOTICE, 2008).
Zamítnutý žadatel o azyl Tato pozice ţadatele o azyl není lehká. V případě, ţe jeho případ bude uzavřen před uplynutím dvanácti měsíců, nemůţe být z detence podle maltského imigračního zákona propuštěn. Jakmile je jeho ţádost zamítnuta můţou se imigrační orgány pokusit poslat ţadatele zpět do země původu. To se můţe stát kdykoliv, i po propuštění z detence. Propuštěním z detence neznamená pro osobu právo zůstat na Maltě, ve skutečnosti zamítnutí ţadatele nemají ţádný právní nárok setrvat na území Malty (JRS Malta 2008: 24). Moţnost neúspěšného ţadatele o azyl je dobrovolný návrat, který můţe tuto moţnost vyuţít v jakékoliv fázi azylového řízení, nebo v případě, ţe jeho ţádost je zamítnuta. V teoretické části jsem v úvodu definoval pojem migrace, vymezil faktory, které nutí migranty k opuštění země původu a následně popsal rozdíl mezi pojmy uprchlík a migrant. Zaměřil jsem se také na západoafrický stát, pro můj výzkum zásadní, Gambie, kde jsem se věnoval vývoji a charakteristice socioekonomických podmínek v zemi, dále jsem se zaměřil na lidsko-právní problematiku v Gambii a vymezení tří hlavních tras, které vedou z Gambie do Evropy. V další kapitole teoretické části této práce jsem popisoval hlavní rizika cesty, kterou migranti absolvují na evropský kontinent. Poslední část se zabývá definováním pojmu mezinárodní ochrana a v jejím kontextu popisuji azylovou proceduru Maltské republiky, na které se museli respondenti této práce podílet. Uvědomuji si značnou roztříštěnost v mé teoretické části, kde se věnuji tématům, které na sebe ne vţdy navazují, a místy má práce můţe působit zmateně. Mou motivací bylo, pro pochopení výzkumné části, popsat a definovat pojmy, rizika a charakteristiky, které poslouţí k porozumění výpovědi respondentů, kterých se tato témata určitým způsobem dotkla.
27
5 Výzkumná část 5.1 Cíl výzkumu a výzkumná otázka Hlavní cíl výzkumu je zjistit okolnosti, které migranty z Gambie donutily k opuštění země a popsat cestu, těch migrantů, kteří se rozhodli emigrovat do Evropy s cílem získání mezinárodní ochrany.
5.2 Metodologie Pro porozumění a pochopení konkrétně proţitých zkušeností migrantů jsem zvolil kvalitativní paradigma, která dává respondentům prostor pro sdílení vlastních zkušeností. Miovský kvalitativní přístup popisuje jako přístup vyuţívající principů jedinečnosti a neopakovatelnosti, procesuálnosti a dynamiky, v jehoţ rámci cíleně pracujeme s reflexivní povahou kteréhokoliv psychologického zkoumání (Miovský, 2006: 18). Podle Hendla spočívá síla v kvalitativním výzkumu v osvětlení ţivota několika dobře vybraných lidí a dává prostor pro vyplynutí nových témat a podnětů, na které si dopředu nevzpomeneme (Hendl 2005: 53). Kvalitativní přístup také nabízí příleţitost doptávat se na zajímavé informace a ţádat vysvětlení odpovědi respondenta (Topinka, Janoušková, Kliment 2010: 9).
5.2.1 Výběr výzkumného souboru Ve výzkumu pro konkrétní sběr dat jsem se zaměřil na klienty organizace Foundation for shelter and support to migrants, která sídlí na Maltě ve městě Marsa. Jedná se o pobytové zařízení určené pro migranty, kterým je poskytováno přístřeší, jídlo a sociální poradenství. Při výběru konkrétních respondentů jsem pouţil metodu záměrného výběru, kterou Miovský definuje jako způsob výběru, kdy výzkumník cíleně hledá určité parametry (Miovský 2006: 135). Pro můj výzkum jsem zvolil dva základní parametry, a to původ respondenta z afrického státu Gambie a jeho schopnost plynně se vyjadřovat v anglickém jazyce. Jak jsem jiţ zmínil v teoretické části, v Gambii je angličtina jazykem oficiálním, ovšem ne 28
všichni byli schopni se tímto jazykem plynně dorozumět. Pro můj výzkum bylo zásadní, aby respondent dokázal vyjádřit své zkušenosti a proţitky plynně v anglickém jazyce, především z důvodu porozumění mezi mnou a účastníkem výzkumu. Celkový počet respondentů sčítal devět lidí, z toho jsem při analýze dat pouţil osm rozhovorů. Všichni oslovení respondenti poţadovali anonymitu při zveřejnění rozhovorů, tudíţ jména, která pouţívám, jsou smýšlená. Účastníci výzkumu se pohybovali ve věkové hranici od 19 do 39 let, z toho všichni byli na Maltě déle neţ dva roky.
5.2.2 Metoda sběru dat Pro tvorbu kvalitativních dat jsem pouţil metodu polostrukturovaného rozhovoru. Podle Miovského je tato metoda charakteristická vytvářením okruhu otázek, které bude s respondenty při interview probírat. Výzkumník však není zcela vázán pevnou strukturou otázek, ale můţe například měnit pořadí dotazů, ovšem s ohledem na průběh rozhovoru. Miovský také podotýká, ţe k základním otázkám se mohou přidat nové otázky či témata. Je ovšem záleţitostí tazatele, zda je povaţuje za relevantní ke zvolenému tématu (Miovský 2006: 159 – 161). Předem připravený okruh otázek pro můj výzkum byl následující: 1. Z jakého důvodu jste se rozhodl opustit Gambii a vydat se do Evrop? 2. Jak dlouho trvaly přípravy na cestu? 3. Co bylo zapotřebí zařídit předtím, neţ jste se vydal na cestu? 4. Jakou částku jste vynaloţil na cestu do Evropy? 5. Jak dlouho jste strávil na cestě? 6. Která část cesty byla pro vás nejsloţitější? 7. Získal jste mezinárodní ochranu? 8. Jaké jsou vaše plány do budoucna? Kvalitativní výzkum není jen o respondentech, ale svou roli také hraje výzkumník. Dle autorky Given vztah mezi účastníkem výzkumu a výzkumníkem zásadně ovlivňuje získaná data a je přímým účastníkem při tvorbě dat a jejich následné interpretaci (Given 2008: 768).
29
5.2.3 Metoda zpracování a fixace dat Při rozhovorech s respondenty jsem pořizoval audio záznam pomocí diktafonu i mobilního telefonu, a to pro případ nechtěné ztráty sesbíraných dat z jednoho či druhého zařízení. Získané data jsem poté doslovně přepisoval a překládal do českého jazyka. Následně jsem přepsané a jiţ přeloţené rozhovory analyzoval a vyhodnocoval (Hendl 2008: 208).
5.2.4 Reflexe vstupu do terénu Jak jsem jiţ zmínil, kvalitativní výzkum jsem prováděl na Maltě. Všechny rozhovory byly vedeny v anglickém jazyce, coţ pro mé respondenty znamenalo vypovídat v jejich rodné řeči. Všichni respondenti byli před interview seznámeni s tématem rozhovoru a byl jim sdělen účel a význam mé práce. Před kaţdým začátkem interview jsem vysvětlil respondentům moţnost svobodné volby nad tím, kterou otázku zodpoví a kterou ne, abych zachoval pocit emočního bezpečí, které Hendl vnímá jako potřebu respondenta cítit se bezpečně během citlivých témat (Hendl 2008: 154). Během prvního rozhovoru, který proběhl ve čtvrtém měsíci mého pobytu na Maltě, jsem často přerušoval respondenta v jeho výpovědi, coţ dneska vnímám jako chybu způsobenou mou nezkušeností v roli výzkumníka a tazatele. V dalších rozhovorech jsem nechával respondentům větší prostor k vyjádření svých zkušeností, coţ se mi ukázalo jako správný způsob ke sběru dat. Jak jsem totiţ pochopil během mého pobytu na Maltě, téma cesta z Gambie do Evropy je pro migranty velmi citlivá a těţko popsatelná zkušenost. Zaujal jsem tedy pozici spíše posluchače a pořadí otázek jsem volil dle průběhu rozhovoru, s ohledem na cíl výzkumu. V rámci mé praxe jsem stihl uskutečnit celkově devět rozhovorů, které jsem překládal a přepisoval v České republice. Z celkového počtu sesbíraných dat jsem musel jeden rozhovor vyřadit z důvodu krátké výpovědi respondenta, která nestačila k dalšímu zpracování. Výsledky analýzy dat tedy vychází celkově z osmi výpovědí. Rozhovory jsem realizoval od čtvrtého měsíce mého pobytu na praxi, konkrétně se jednal o měsíc červen, aţ do srpna. Celkový čas, který jsem tedy strávil sběrem dat, činil dva měsíce.
30
Musím poznamenat, ţe největší obtíţí pro mne bylo dohodnout se na uskutečnění rozhovoru s danými respondenty. V organizaci, kde jsem absolvoval svou praxi, byl poměrně vysoký počet migrantů z Gambie, coţ mě motivovalo zaměřit se právě na tuto skupinu imigrantů a popsat jejich cestu z Gambie do Evropy. Často jsem však naráţel na odmítavý postoj k mé snaze uskutečnit rozhovor, který by popisoval jejich průběh cesty a okolnosti, které je přivedly na cestu do Evropy. Pro některé migranty je to stále citlivé téma, které nechtějí sdělovat někomu neznámému. Migranty, které jsem znal lépe, byli k rozhovoru přístupnější, ale ne všichni souhlasili s účastí na mém výzkumu, někteří ovšem ano, a to, kdyţ jsem jim vysvětlil význam a účel výzkumu. Všichni respondenti vyuţili moţnosti anonymity a jejich jména jsem ve výzkumné části pozměnil. Jsem rád, ţe se mi podařilo získat devět, respektive osm interview, které mi daly moţnost věnovat se tomuto tématu hlouběji v rámci mé závěrečné práce.
5.3 Výsledky analýzy dat Po doslovném překladu a transkripci jsem začal rozhovory analyzovat dle technik zakotvené teorie, jimiţ jsou otevřené a selektivní kódování (Strauss, Corbin 1999:42-44). První fází této techniky je konceptualizace údajů, coţ představuje rozbor věty či odstavce a určení názvu události. Budu tedy vyhledávat a označovat určité události
či
jevy,
které
se
objevují
ve
výpovědích
respondentů
(Strauss,
Corbin 1999: 46). Postup jsem zvolil takový, ţe jsem přepsané rozhovory opakovaně pročítal a během čtení jsem vyhledával témata, která jsem posoudil jako podstatná k porozumění problematiky migrace z Gambie do Evropy. Po zpracování textu pomocí otevřeného kódování následně pouţiji metodu vytváření trsů. (Miovský 2008: 221). Tato metoda mi napomůţe zpracovávat data v obecnějších kategoriích a sub kategoriích obsahující okolnosti, které přiměly migranty emigrovat a popis samotné cesty do Evropy za získáním mezinárodní ochrany.
5.3.1 Okolnosti, které přiměly migranty vydat se na cestu První oblast, na kterou se zde budu zaměřovat, jsou důvody k opuštění země. V této části budu navazovat na kapitolu mé teoretické části, která se věnuje charakteristice Gambie, s ohledem na její socioekonomický status a reţim prezidenta 31
Jammeha. V této části budu také pracovat se třemi sub kategoriemi, které znázorňují hlavní příčiny odchodu ze země. Tyto okolnosti můţeme nazvat také push faktory, které jsem popisoval v první kapitole teoretické části 5.3.1.1 Nepříznivá politická situace Jako jednu z příčin emigrace z Gambie jsem identifikoval, dle výpovědí respondentů, nepříznivou politickou situaci v zemi. Téma politiky při rozhovorech rezonovalo velmi často a zcela jistě ovlivňuje další důvody k opuštění státu. Respondent, který pochází z hlavního města Gambie Banjulu, při rozhovoru nastínil politickou situaci v zemi, kdy popisuje přísný reţim prezidenta Jammeha. Jakoţto bývalý člen strany People's Progressive Party, kterou jsem zmínil v druhé kapitole teoretické části, se respondent cítil pod silným tlakem ze strany vládnoucí strany prezidenta Jammeha a bál se, ţe na něj bude uvalena vazba. „On (prezident Jammeh) je prostě diktátor, víš...zakazuje strany, které se mu nelíbí, vězní lidi, kteří mají jiný názor a na svoji propagandu vynaloží ohromné částky, jen aby si zachoval místo prezidenta...přitom lidé z Gambie jsou chudí, často nemají peníze na jídlo, ale on to nechce vidět. (…)Pamatuji si, že mě často sledovali nějací dva vysocí muži. Za nějakou dobu mi to už ani nepřišlo zvláštní, protože semnou byli poslední měsíce před odjezdem skoro pořád. To byl moment, kdy jsem si řekl, že jsem tady v nebezpečí...nevím, co by se stalo, kdybych zůstal.“ (Shering) Podobně vnímá situaci i další respondent, který v Gambii začínal jako nezávislý novinář. Tato pracovní činnost je v Gambii velmi kontrolována a často i zakazována. Tento respondent se rozhodl opustit zemi po zkušenostech, které mu značně znepříjemnily pobyt ve svém domovském státě, kdy se setkával s nevraţivostí politických činitelů a gambijských úřadů. „V Gambii nám chybí něco, co máte vy tady v Evropě! Víš, co myslím… ty noviny, které si dělají srandu z prezidenta a politiků. To u nás nenajdeš. (…) Když jsem začínal psát, hodně lidí mi říkalo, že odvádím dobrou práci, ať pokračuji
32
v tom, co dělám...no jo, já bych rád, ale dál už to nešlo. Přišli zamnou do redakce a ukázali mi nějaký papír s tím, že nemám oprávnění psát do novin.(...) Často slyším, jak prezident Jammeh popisuje Gambii jako svobodnou a ekonomicky vzrůstající zemi. To není pravda, vážně (...) Už jsem to neunesl, chtěl jsem psát o tom, co chci, ale to u nás prostě nemůžeš“ (Amadou)
5.3.1.2 Náboženská nesvoboda Jako další důvod, který jsem identifikoval při analýze textu, spočívá v nesvobodě náboţenského vyznání. V teoretické části jsem zmínil značnou převahu muslimské populace v zemi, která je podle některých výpovědí křesťanů tolerantní vůči jinému náboţenskému vyznání. Konverze z muslimské víry na křesťanskou je ovšem záleţitost, kterou muslimské rodiny a komunity netolerují. Respondent, který ve svých devatenácti letech konvertoval ke křesťanské církvi, byl vyhozen z domu muslimskými rodiči. Nebyli to však jen rodiče, kteří před ním zanevřeli. Respondent také popisuje chvíle, kdy byl agresivně napaden jedním ze svých bratranců. Náboţenská svoboda je jedním ze základních lidských práv člověka. Mému respondentovi však bylo ze strany rodiny a známých toto právo odepřeno. „Když jsem jim (rodičům) řekl, že pro mě Alláh už nic neznamená, byl to pro ně šok. (…) Nikdy jsem netušil, že by mě moji vlastní rodiče mohli vyhodit z domu...ale neviním svou matku ani otce. Je to problém celé muslimské komunity, která tlačila na mé rodiče, aby mě přestali živit.(...) Měl jsem strach...doufal jsem, že mě časem rodina znovu přijme, ale naopak byli ke mně ještě agresivnější. Potom co mě napadl můj bratranec, jsem chtěl okamžitě zmizet.“ (Steven) Stejnou zkušenost má také Pascal, který pochází z tradičně křesťanské rodiny. Po smrti jeho otce si ovšem matka vzala muslima a přijala muslimskou víru. Jeho nevlastní otec a matka často přemlouvali Abdula a jeho ostatní sourozence k přijetí muslimské víry. Abdul cítil velký tlak především ze strany nevlastního otce, který vyhodil všechny křesťanské symboly z domu a jeho bibli spálil. V jednu chvíli se respondent cítil
33
v ohroţení, kdyţ jeho matka na kolenou prosila Abdula, aby přijal Alláha. Abdul odmítl a jeho matka ho označila za bezvěrce. „Poslední dva roky byly nesnesitelné...oni se modlili k Alláhovi a já k Ježíši. Oni šli do mešity a já do kostela. Každý jsme žili jiným způsobem a jim (matce a nevlastnímu otci) to začalo vadit. Pamatuji, že moje matka byla zklamaná a nešťastná z víry, kterou mi sama předala. Nechápal jsem to...chtěl jsem pryč, utéct, nikdy se nevrátit. (Abdul)
5.3.1.3 Ekonomická situace Dalším významným faktorem ovlivňující odchod gambijců ze země je ekonomická situace. Gambie je jednou nejchudších zemí Afriky. Chudoba je velmi rozšířená a všudypřítomná, převáţně na venkově. Respondenti pojem chudoba vnímali jako materiální nedostatek a nemoţnost přístupu k základním potřebám. „Není tam (v Gambii) práce, kdyby tam práce byla, tak bych neodcházel, ale moje rodina potřebuje jíst. (Tsegaye) „Musel jsem přestat chodit do školy, protože byla moc drahá… tak jsem chtěl začít pracovat, ale nikde práce nebyla. (…) Za dva roky jsem nenašel v Gambii práci, živili mě rodiče, tak jsem se rozhodl, že pojedu najít práci v Evropě a posílat peníze mým bratrům, aby mohli studovat.“ (Wori) „Chtěl jsem studovat, nemohl jsem. Chtěl jsem pracovat, nemohl jsem. Byl jsem nemocný, chtěl jsem jít k doktorovi, nemohl jsem. Jediné, co jsem mohl udělat je odejít jinam. (Mustafa)
5.3.2 Přípravy na cestu do Evropy a očekávání V momentě, kdy se člověk rozhodne emigrovat do jiného státu, respektive na jiný kontinent, musí se na cestu nějakým způsobem připravit. Tato příprava můţe mít mnoho forem, např. shánění financí, zajišťování informací o daném kontinentě, 34
zkoumání trasy, zjišťování informací o průběhu, délce, náročnosti cesty atd. Mnozí respondenti povaţují přípravy na cestu jako důleţitý aspekt, který ve velké míře ovlivňuje průběh cesty a jako klíčovou záleţitost ohledně příprav vnímají zajištění finančních prostředků na cestu do Evropy. Dle výpovědí bylo obtíţné zjistit přibliţnou částku, která by jim zaručila zdárné absolvování cesty. „Já neměl moc peněz, měl jsem sice práci, ale šetřit na cestu mi moc nešlo...to víš, jednou chce půjčit švagr, pak zase strýc...ale nějaký základ jsem měl.“ (…) problém byl v tom, že jsem nevěděl kolik alespoň přibližně budu na cestu potřebovat, vyšel jsem s tím, co mám a doufal, že to bude stačit.“ (Abdul) „Peníze mi dali rodiče, kteří měli něco našetřeno, první jsem je nechtěl, ale byl jsem bez práce a nebyl žádný jiný způsob jak si opatřit tolik peněz...tak jsem je nakonec přijal.“ (Pascal) „Chtěl jsem mít nějakou finanční rezervu, kdyby se něco stalo...chápeš, ale já vůbec nevěděl, co, kde, kolik stojí. Neměl jsem žádnou představu o tom, kolik mě ta cesta bude stát (...) V Evropě to máte jasný, podíváš se na cenu letenky, která se nemění a jedeš si kdykoliv a kamkoliv. U nás ta cena jasná není a oni (pašeráci) tě můžou okrádat až do posledního centu.“ (Amadou) V mé teoretické části jsem popisoval tři hlavní trasy, které vedou z Gambie na určitá území evropského kontinentu. Tyto trasy byly respondentům známy jen částečně, někteří respondenti uvedli, ţe průběh trasy plánovali s ohledem na okolnosti, které je během cesty provázely. „To se těžko plánuje trasa, kterou se vydáš. Pro mě bylo nejdůležitější dostat se do Evropy, jakou trasou mě bylo jedno.“ (Mustafa) „Trasa se nedá naplánovat předem. Tu si volíš během cesty. Ty musíš mít cíl, kde se chceš dostat, cestu ti vybere ten, komu zaplatíš.“ (Tsegaye)
35
Jako významná součást příprav se ukázala být dle respondentů také vytvoření menší čí větší skupinky migrantů, kteří budou cestovat spolu. Tento způsob cestování popisovali jako bezpečnější a snadnější. „Nechtěl jsem cestovat sám, je to příliš nebezpečné. Byl jsem domluvený s kamarádem, který si šetřil na cestu peníze. Po půl roce jsme společně s ním a jeho bratrem vyrazili na cestu. Sám bych nešel“ (Wori) „Cesta do Evropy není pro každého a ne každý na to má peníze, vím, že moje rodina mě nechtěla pustit samotného, jenomže jsem neznal nikoho, kdo by se chtěl vypravit na cestu semnou. Můj bratranec, který je učitel mi nabídl, že mi pomůže někoho najít, tak mi našel skupinku 4 lidí, kteří se už měsíc chystali do Evropy, to bylo moje šance a já se k nim připojil.“ (Pascal) „Kolikrát ti lidi, které ani neznáš, pomůžou, prostě tě podpoří. Já cestoval s mým spolupracovníkem a on uměl trošku arabsky, to byla výhoda. (…) Každý má během cesty slabší moment, kdy se chce vzdát a jet zpátky domů, ale pokud si vybereš správné lidi, se kterými cestuješ, oni ti pomůžou.“ (Abdul) Respondenti měli o Evropě rozdílné představy a očekávání, evropský kontinent pro někoho představoval značný luxus, pohodlí, ale také svobodu projevu a vyznání. Mnozí účastníci výzkumu ovšem neskrývali strach a obavy z jiné rasy, kultury a tradic. „Pro mě Evropa znamenala svobodu...víš, že si můžeš dělat, co chceš. Můžeš si psát, o čem chceš, volit koho chceš, nadávat na koho chceš. Máš tu pravou svobodu, víš...ne tu svobodu, jako že nejsi ve vězení.“ (Amadou) „U nás pomáhala nějaká paní, která byla z Evropy. Rád jsem poslouchal, když vyprávělo o své zemi. To mě přesvědčilo, že Evropa je ten správný kontinent pro mě“ (Wori) „Víš...ty fajnová auta, pěkné domy a hezké oblečení. Mám rád vaše filmy, chtěl jsem žít jako oni. Vydělávat dostatek peněz, užívat si života...v Gambii jsem někdy
36
neměl co jíst, byl jsem bez práce. Co mě čekalo v Gambii? Jaká budoucnost? Žádná.“ (Mustafa) „Bál jsem se do Evropy, v životě jsem neviděl bílého člověka a nevěděl jsem, jací jsou, neznal jsem vaši kulturu, vaše tradice a vaše jazyky. Neměl jsem žádné očekávání, měl jsem strach. Věděl jsem, že v Evropě můžu vyznávat křesťanskou víru ve svobodě, to mi stačilo k tomu, abych se rozhodl tam odjet.“ (Abdul) „Můžeš si tam říkat, co chceš a kdykoliv chceš, můžeš tam kritizovat, můžeš tam pracovat. To říkal můj bratranec, který je učitelem. Rozhodl jsem se, že to zkusím.“ (Pascal)
5.3.3 Cesta do Evropy V této části se budu zaměřovat na samotnou cestu z Gambie do Evropy, bude se jednat o doplnění třetí kapitoly teoretické části, která se zabývá popisem rizik. Konkrétně jsem rozebíral pašeráctví, trasu přes Saharu a středomořskou trasu. Stejně jako v předchozí části, rozdělím tuto kapitolu na 3 sub kategorie, které se budou konkrétně zabývat jednotlivým rizikům. Samotná cesta do Evropy můţe, dle respondentů, trvat pár týdnů, ale také několik měsíců. Z textu jsem identifikoval, ţe čas strávený putováním do Evropy je závislý na mnoha okolnostech, v tomto ohledu respondenti nejčastěji naráţeli na téma pašeráků, kteří jsou velkými hráči na poli migrace.
5.3.3.1 Pašeráctví Všichni respondenti se svým způsobem dostali do kontaktu s pašeráky, kteří si, dle výpovědí, účtují nemalé částky za přepravu z jednoho místa na druhé, neobvyklými jevy také nejsou vydírání a fyzické napadání. Toto téma bylo pro respondenty velice
37
citlivé a jednou respondent odmítl odpovídat na otázky spojené s pašeráckými praktikami. Respondent, který cestoval se svým spolupracovníkem, vypovídal o zkušenosti s pašeráky, kdy během cesty přes Saharu, pašeráci zastavili auto a řekli všem migrantům, aby vystoupili. Po nějaké době, jiţ ţízniví migranti, museli znovu zaplatit částku, která jim dovolila pokračovat v jízdě. Bez zaplacení, by byli ponechání napospas Saharské poušti. „To si nedokážeš představit, vypnuli motor a nechali nás čekat na slunci přes 2 hodiny, neměli jsme dost vody pro všechny, byli jsme žízniví. No a potom nám bylo řečeno, ať zaplatíme znovu, jinak odjedou. Naštěstí jsem peníze měl a ten, kdo neměl tak jsme se mu snažili pomoct. Někdo jim (pašerákům) dával místo peněz i svoje boty nebo hodinky. (…) Říkali nám, že nás tady klidně nechají...že jim je to jedno. (Abdul) S nekalými praktikami pašeráků se setkali také další respondenti, kteří během cesty naráţeli na tzv. check-pointy, tedy kontrolní stanoviště, které byly obsazeny vojáky, kteří blízce spolupracovali s pašeráky. Migranti, kteří chtěli pokračovat v cestě, byli přinuceni zaplatit určitou finanční částku, pokud nezaplatili, přechod přes checkpoint jim byl zamezen. V takovém případě migrantům nezbývalo, neţ si peníze nějakým způsobem obstarat a to buď přes rodinu a známé nebo prácí, kterou nacházeli v nedaleké oblasti od kontrolního stanoviště. „Ty check-pointy byly strašné. Během cesty jsem na ně narazil asi 4krát a vždycky mě vzali skoro všechny peníze, co jsem měl našetřené. (…) Oni tě donutí, aby si jim ty peníze dal. Mého bratra začali mlátit, protože jim odmítl dát všechno, co měl. Chovali se k nám hrozně.“ (Mustafa) „Pamatuji si, že když mi došly peníze na kontrolním stanovišti, vojáci mi řekli, ať odejdu a přijdu zpátky s penězi.“ (…) Volal jsem domů švagrovi, aby mi poslal peníze. Zanedlouho jsem se vrátil a oni mě pustili“ (Tsegaye)
38
„Když uviděli můj kříž, který jsem měl kolem krku, začali si na mě ukazovat prstem. Jakmile jsem měl platit, tak mi řekli, že budu muset platit víc, než ostatní, protože přicházím do muslimské oblasti...tak jsem přišel o všechny svoje úspory (…) Několikrát mě bili, oni (vojáci ) si
neváží
nikoho a pašeráci to vědí
a schválně volí trasy, abychom je potkali“ (Steven) „Na kontrole jsme museli být potichu a stát v pozoru. Kdo neměl dostatek peněz, musel jít pracovat do okolního města. Já jsem si takhle vydělával skoro pořád. (…)Jo, jo… cesta do Evropy je dlouhá, ale bez peněz je nekonečná.“ (Shering)
„ Hraniční kontroly byly nepříjemné. Často jsem musel volat domů, aby mi poslali další a další peníze, když už jim došly, tak jsem musel začít pracovat. (…) Oni (pašeráci) věděli, kde ty kontroly jsou, byli domluvení s vojáky, kteří nás potom okradli. Pracují společně, to je jasné. Vždyť mi to sami říkali.“ (Pascal)
5.3.3.2 Trasa přes Saharu Jak jsem jiţ zmiňoval v teoretické části, cesta přes Saharu je pro migranty jedna z nejobtíţnějších částí. Někteří respondenti popisují trasu přes Saharskou poušť jako zdlouhavou a psychicky velmi náročnou cestu. Nedostatek vody a jídla byl běţný, stejně tak i časté hraniční kontroly. Podle slov většiny respondentů se přejezd Sahary realizoval pomocí značně přeplněných kamiónech a nepohodlných autech. Čas, který migranti v Saharské poušti stráví je závislý na penězích, které potřebují k projití přes hraniční kontrolu (check-point) a také na pašerácích, kteří musí sehnat dostatek lidí k převozu. „Byli jsme všichni zavřeni v kamionu a přes 2 dny jsme nic nejedli ani nepili. Kamion byl plný lidí, někdo celou cestu stál, protože tam nebylo místo. Když chtěl někdo na záchod, musel si říct o kýbl a vykonat potřebu při jízdě. Po nějaké době jsme se dostali do stanoviště, kde jsme se chvíli vyspali a zanedlouho jeli dál. (…) Viděl jsem matku s dítětem, která celou dobu při jízdě plakala. Bylo mi jich líto,
39
snažil jsem se je utěšovat, ale oni chtěli hlavně vodu a jídlo, ne hezká slova...chápeš.“ (Abdul) „Takovou žízeň jsem v životě neměl, všichni kdo semnou cestovali kamionem, měli hlad nebo žízeň. Při cestě jsme ani nemohli usnout, protože cesta nebyla nijak upravená. Bojoval jsem sám se sebou, hodně jsem myslel na moji ženu, to mi pomáhalo...prostě jsem se snažil dostat z hlavy, že mám žízeň (...) Oni (pašeráci) plní kamióny do posledního člověka, jinak nevyjedou. Nezajímá je nic jiného než peníze. (Wori) „Hodně jsem se modlil, bral jsem to jako zkoušku...víš jak byl Ježíš čtyřicet dní v poušti? No tak já tam byl asi dva týdny a poušť už nikdy nechci vidět (…) Bylo to těžké, moc těžké, ale hlavně pro ženy a děti. Jeden chlapec během cesty onemocněl, nevím, co mu bylo, ale vypadalo to zle. Nakonec zůstal se svou matkou na stanovišti a my pokračovali dál...nevím jestli ještě žije.“ (Steven) „Cesta přes Saharu byla těžká a dlouhá. Měl jsem strach, že to nedokážu, ale dokázal. Cestoval jsem v autě, kde jsme byli nalepeni jeden na druhého, to si nedokáže nikdo představit, co to je.“ (Mustafa) „Cestoval jsem malým džípem, který byl sice dobře vybavený na přejezd Sahary, ale byl velice nepohodlný. Jeli jsme přes 2 dny v kuse, a to jsem nemohl ani usnout, kvůli tomu jaký jsem měl hlad. Několikrát jsme taky zastavili na hraničních kontrolách, kde jsme museli zaplatit za průjezd. Někdy nám dali vodu a jídlo, ale vždycky nedostatek. (…) Na stanovištích jsme si mohli koupit jídlo nebo vodu, ale za hodně peněz. Skládali jsme se s ostatními na jednu láhev vody, která nám musela vystačit na další den, nebo dva.“ (Amadou) Cesta přes Saharu, podle výpovědí respondentů, byla především psychicky zátěţovou zkušeností. Migranti během cesty zaţívali chvíle strachu a úzkosti. Zdolání Saharské pouště byly pro někoho také otázky týdnů a měsíců, někteří respondenti tak popisují stavy úzkostí a naprosté odevzdanosti během dnů strávených přejezdem přes Saharu.
40
„Byl jsem vyčerpaný...v jednu chvíli mi bylo všechno jedno, měl jsem žízeň...bolely mě záda, bylo nesnesitelné vedro. Těžko se to popisuje, ale tam jsem měl reálný strach, že tu cestu prostě nezvládnu.“ (Shering) „Nejhorší na tom bylo, že jsem ani nevěděl, jak dlouho ta cesta potrvá...někdo říkal dny, někdo týdny. Bylo to těžké...hlavně psychicky, víš… jen si představ, že někam jedeš, jsi hrozně vyčerpaný, máš hlad, žízeň a ty se modlíš, abys už konečně dojel do cíle. Byly to těžké chvíle. Těžko se to popisuje (...) Oni (pašeráci) se nestarají o to, jak nám bylo...oni seděli ve předu, měli pohodlí. (Pascal) „Dny utíkaly hrozně pomalu, celé dny jsme jenom jeli. Bez jídla, bez vody...říkal jsem si sám sobě, že to dokážu, ale bál jsem se...moc jsem se bál, že to nezvládnu a nechají mě na stanovišti.“ (Mustafa)
5.3.3.3 Středomořská trasa Po zdolání Saharské pouště se migranti dostanou do Libye, kde musí kontaktovat pašeráky tzv. Jefes, které jsem zmínil v teoretické části. Pašerácká odnoţ Jefes se zaměřuje na středomořskou trasu, která je posledním krokem k vytouţenému evropskému kontinentu. Ještě předtím je ovšem potřeba si obstarat finance, které jim umoţní tuto cestu absolvovat. Z výpovědí respondentů a následné analýzy jsem zjistil, ţe nejčastěji si tyto finance obstarávali pomocnými prácemi na severu Libye a také finanční pomocí svých rodin či známých. Respondenti popisovali někdy nevyhovující podmínky, ve kterých pracovali a také vysokou míru rasismu ze strany arabské majority. „Dojel jsem do Libye a neměl jsem žádné peníze. Musel jsem spávat na ulici a jíst, to co mi dali druzí. Věděl jsem, že tady nemůžu zůstat a chtěl jsem jet do Evropy, jenomže jsem neměl peníze. (...) Práci jsem našel až po měsíci, co jsem přijel do Libye. Pracoval jsem jako pomocný dělník...asi 4 měsíce.“ (Tsegaye)
41
„V Libyii jsem prvně pomáhal opravovat auta...jenomže mě neplatili dobře, tak jsem začal pracovat jako dělník. To jsem pracoval každý den, někdy i přes celou noc...to mi nevadilo, protože jsem potřeboval vydělat peníze na cestu.“ (Pascal) „Oni (Libyjci) jsou hrozní rasisti. Jednou mě okradli a říkali mi, že tohle není země pro černé, ať vypadnu. Musel jsem si znovu našetřit peníze na cestu, ale nikde mě nechtěli přijmout, protože nechtěli spolupracovníka černocha...věř mi, tohle fakt říkali. (…) Peníze jsem nakonec sehnal přes svou rodinu, která mi poslala peníze. (Shering) Podle slov respondentů kontaktovat pašeráky, kteří je dostanou na loď, nebylo tak sloţité, ovšem mnohdy pašeráci zvyšovali ceny a měnili termíny vyplutí. Jak dále někteří respondenti popisují, pár dní před naloděním se měli dostavit na místo, které bylo určeno pro migranty vydávající se na cestu přes středozemní moře, kde museli čekat několik dní na přesun k lodi a zároveň jiţ zaplatit určitou částku za převoz přes moře. „Kontaktovat je (pašeráky) nebylo těžké, když se zeptáš na ulici lidí tak ti minimálně řeknou, na jakém místě je hledat...to nebyl problém.“ (Amadou) „Oni (pašeráci) někdy chodili za námi sami, jestli nechceme odjet do Evropy, říkali za luxusem. (...) Je to velký byznys na tom severu, divil by ses, kolik lidí v tom má prsty, já myslím, že každý druhý.“ (Abdul) „Jednou mi řekli, že to bude stát dva tisíce dinárů (libyjská měna), za týden mi řekli, že to bude stát tři tisíce dinárů. Chtěli mě okrást, ale já jim řekl, že mám jen dva tisíce, tak mi řekli, ať teda jedu. (…) Pak mě vzali do nějakého baráku, kde byli lidi z celé Afriky, ti mi řekli, že tady čekají, až jim oznámí, kdy bude loď připravená k vyplutí.“ (Tsegaye) „Měl jsem zvláštní pocit, víš...když jsem byl v baráku se všemi těmi lidmi, kteří taky chtějí do Evropy...už jsme jen čekali, kdy nám řeknou, že můžeme vyrazit k moři... Bál jsem se, protože neumím plavat.“ (Mustafa)
42
„Pořád jsem se modlil, protože jsem věděl, že ta cesta bude nebezpečná. Zavezli nás do jedné budovy blízko moře, kde jsme čekali asi tři dny. Tam jsem potkal hodně křesťanů, se kterými jsem se po celou dobu čekání modlil. Po třech dnech za námi přišli nějací muži a všem řekli, aby se přesunuli k připravené lodi.“ (Steven) Samotnou cestu, přes Středozemní moře, často v nevyhovujících podmínkách, hodnotí respondenti jako velmi nebezpečnou mnohdy v nekvalitních přepravních lodích či člunech. Lodě jsou naplňovány migranty aţ do posledního místa, coţ můţe způsobovat značnou nestabilitu lodi na vodě. Na základě rozhovorů s respondenty jsem identifikoval také jistou diskriminaci vůči migrantům, kteří byli černé pleti. „Cesta po moři byla hrozná, celou dobu jsem stál a měl jsem hlad. Hrozně jsem se bál, sice nám byla dána záchranná vesta, ale necítil jsem se v tom vůbec bezpečně. (…) Všude byli lidi, nemohl jsem se hnout ani kousek. Někde došlo i k potyčce, protože to někdo prostě psychicky nezvládal. Naštěstí vlny nebyly tak velké, jak jsem se obával, no a po asi 2 dnech jsme dorazili do Evropy.“ (Wori) „Byl jsem ohromně unavený, ale nemohl jsem usnout, protože všude kolem mě stáli lidi. Usínal jsem ve stoje.“ (Mustafa) „Bál jsem se, protože neumím plavat a slyšel jsem hodně příběhů o tom, jak zahynuli někteří lidé, kteří se snažili dostat do Evropy stejným způsobem jako my...no...ale stejně jsem do té lodi nastoupil, protože jsem už nechtěl zůstávat v Libyi...byl jsem šťastný, že odjíždím, ale bál jsem se. (…) Na lodi jsem viděl hodně hádek a potyček mezi lidmi...ale to je těžké, víš...když tři dny v kuse nemůžeš spát, máš žízeň, hlad.“ (Tsegaye) „První na loď pouštěli Libyjce, až nakonec černochy. Tlačili mě do lodě, i když už tam nebylo místo. Já jim řekl, že do té lodě nepůjdu...tak mě začali bít a řekli, mi, že mě zabijí, pokud nenastoupím do lodi...tak jsem nastoupil, ale bylo to hrozné. Všichni na sebe pokřikovali a tlačili se jeden na druhého...Při každé vlně jsem měl pocit, že se převrátíme.“ (Abdul)
43
„Jel jsem na motorovém člunu, který v jednu chvíli přestal jet a zůstali jsme stát bez pořádných zásob uprostřed moře...nakonec pro nás přijel helikoptéra...ten den jsem uviděl poprvé v životě bílé muže.“ (Steven)
5.3.4 Mezinárodní ochrana Po zdolání dlouhé a náročné cesty se migranti dostali na evropský kontinent, kde si museli projít dlouhou azylovou procedurou, kterou detailněji popisuji ve své teoretické části. Všichni účastníci výzkumu po přeplutí středozemního moře skončili v detenčním zařízení, kde strávili několik měsíců. Podle výpovědí respondentů doba strávená v detenci byla další těţkou psychickou zkouškou, kterou si museli projít, proto aby získali mezinárodní ochranu v Evropě. Během nuceného pobytu v detenci se migranti stali ţadateli o azyl, a po celou dobu strávenou v detenci čekali na jejich přidělený status. „Získal jsem doplňkovou ochranu, kterou jsem získal po osmi měsících strávených v detenci. Jsem za ni ohromně rád, protože můžu konečně pracovat a vydělávat peníze pro mé studující bratry.“ (Wori) „V detenci jsem vůbec nevěděl, co se bude dít...nakonec mou žádost zamítli. Tak jsem se odvolal a čekám na výsledek. Zároveň ale pořád můžu pracovat. Pracuji na stavbě a peníze co vydělám, posílám své rodině do Gambie“ (Tsegaye) „Získal jsem doplňkovou ochranu a teď pracuji v jedné úklidové firmě(...) do budoucna bych rád založil rodinu...a pořídil hezký dům a auto....to bych moc rád.“ (Pascal) „Bohužel moje žádost byla zamítnuta...ale podal jsem odvolání. (...) Já jsem si ovšem podal ještě žádost, o které nikdo neví, a to u Boha...ten ji přijal, no a teď jsem tady, v bezpečí a šťastný. (...) Mám dobrou práci na stavbě, kde se učím novým věcem...moc mě to baví. (Steven)
44
„Mám doplňkovou ochranu a práci mám teď čerstvě novou, pracuji restauraci, kde umývám nádobí. (Shering) „Přidělili doplňkovou ochranu a za to jsem moc vděčný. Pracuji jako uklízeč.“ (Amadou) „Chtěl bych tady začít nový život, koupit si auto, založit rodinu a být spokojený. To v Gambii nešlo. Evropa je plná možností.“ (Mustafa)
5.4 Shrnutí analýzy dat Ze získaných dat jsem identifikoval celkem čtyři kategorie. Z těchto kategorií jsem dvě kategorie rozdělil do tří sub kategorií pro jejich značnou obsáhlost. Kategorie byly členěny podle vývojových fází cesty z Gambie do Evropy, s tím, ţe jsem se nejprve zaměřil na okolnosti, které migranty přimělo vydat se na cestu do Evropy. V této části respondenti popisovali důvody jejich odchodu ze země. Tuto část jsem rozdělil do třech sub kategorií, kterým respondenti přikládali největší význam. Konkrétně to byla nepříznivá politická situace v Gambii, které migranty částečně donutilo a částečně přimělo k emigraci do Evropy. Respondenti popisovali tlak, který na ně byl vyvíjen ze strany reţimu prezidenta Jammeha a také snahu o regulaci novinářské činnosti. Dalším důvodem, který respondenti přikládali význam, byla špatná ekonomická situace státu, kdy nedostatek práce a drahé školné znemoţňuje mladým Gambijcům k rozvoji. Poslední uvedenou okolností respondent popisuje jako nemoţnost svobodně vyznávat křesťanskou víru v převáţně muslimské společnosti. Druhá kategorie se věnuje přípravám na cestu do Evropy. Podle výpovědí respondentů šlo především o obstarávání potřebných financí na cestu a zvolení trasy, kterou se vydají. Dle většiny respondentů bylo také klíčové najít nebo vytvořit skupinu migrantů, kteří budou cestovat společně, a to především kvůli bezpečnosti a psychické podpoře. Samotná cesta migrantů byla členěna do tří sub kategorií. První část jsem věnoval pašeráctví, se kterým respondenti dostávali do kontaktu během cesty často. Účastníci výzkumu popisovali jejich zkušenosti s praktikami pašeráků, kteří je záměrně vedli přes násilné hraniční kontroly, které si účtovaly vysoké částky za projití.
45
Respondenti vnímají pašeráky jako vyděračskou skupinu, která se především zajímá o peníze a cennosti, neţ o bezpečnou a pohodlnou přepravu migrantů. Trasa přes Saharu, kterou migranti museli absolvovat s pašeráky, kteří se v oblasti orientují., byla pro mnohé respondenty těţká zkušenost, kdy trpěli ţízní, hladem a nedostatkem spánku. Během cesty projíţděli přes kontrolní stanoviště, kde od migrantů poţadovali vysoký poplatek za průjezd. Po překonání Saharské pouště se migranti dostali do Libye, kde většina přijela bez dostatečných finančních prostředků. Podle výpovědí, které jsem zaznamenal, bylo důleţité obstarat si finance buď od rodiny, nebo pracovní činností. Pašerácké organizace fungovaly na severu Libye velmi aktivně a kontaktovat je, dle slov respondentů nebylo těţké. Po zaplacení určité částky za převoz přes středozemní moře, kterou pašeráci často měnili, byla většina respondentů koncentrována do větších budov s ostatními migranty, kteří se chystali na zdolání středomořské trasy. Podmínky, ve kterých přeplouvali středozemní moře, popisovali respondenti jako značně nevyhovující a nebezpečné. Lodě byly přeplněné a ve špatném stavu. Během plavby migranti pociťovali hlad a ţízeň, coţ někdy vyústilo i v hádky a potyčky mezi lidmi přímo na lodi. Poslední kategorii jsem zaměřil přímo na respondenty a jejich aktuální status, kdy většina respondentů získala doplňkovou ochranu a menší část respondentů podala odvolání na jejich zamítnutou ţádost o azyl.
46
ZÁVĚR Cílem této absolventské práce bylo pomocí kvalitativního empirického šetření popsat cestu migrantů z Gambie do Evropy a zjistit okolnosti, které je přiměly vydat se na cestu. Průběh cesty a důvody k opuštění Gambie shrnují čtyři kategorie: okolnosti, které migranty přiměly vydat se na cestu, přípravy na cestu a jejich očekávání, cesta do Evropy a mezinárodní ochrana. Tyto kategorie, jak doufám, poslouţí čtenářům pochopit celkový průběh cesty migrantů, kteří se rozhodnout emigrovat z Gambie do Evropy. Uvědomuji si, ţe jsem zřejmě nepopsal všechny aspekty a rizika cesty migrantů putující z Gambie do evropské unie, kdy místo popisu všech moţných rizik, které migranti podstoupili, jsem se zaměřil na tři hlavní rizika: pašeráctví, trasa přes Saharu a Středomořská trasa. Toto rozdělení jsem zvolil především pro větší přehlednost a srozumitelnost ve výzkumné části, která se riziky zabývá s ohledem na vyprávění respondentů. Výzkum jsem se snaţil podloţit kvalitními teoretickými výstupy, které jsem často překládal z anglického jazyka, ovšem komplikací byla absence zdrojů k problematice cestování migrantů do Evropy. Mnoho informací jsem čerpal z internetových zahraničních serverů, které mi poskytly základní informace k této problematice. Teoretická část se zabývala čtyřmi hlavními kapitolami, které úzce souvisejí s mým cílem práce. První kapitola se věnovala obecnému pojmu migrace, dále jsem definoval push a pull faktory a poslední část první kapitoly jsem zaměřil na vymezení pojmů uprchlík a migrant, především proto, aby čtenář pochopil zásadní rozdíl mezi těmito pojmy a porozuměl motivaci migrantů z Gambie, kteří putují do Evropy za získáním právě statusu uprchlíka. Druhá kapitola se zabývala charakteristikou afrického státu Gambie, a to s ohledem na její vývoj, socioekonomický status a lidská práva, proto abych čtenářovi nastínil současnou situaci v Gambii a poukázal na častou kritiku prezidenta Jammeha ze strany ochránců lidských práv. V této kapitole také popisuji tři hlavní migrační trasy z Gambie do Evropy, kterými se migranti nejčastěji vydávají do Evropy. Třetí kapitola teoretické části popisuje tři hlavní rizika cesty z Gambie do Evropy. Tyto rizika jsou dále doplňovány osobními příběhy a zkušenostmi respondentů ve výzkumné části. Poslední kapitolou teoretické části byla definice pojmu mezinárodní ochrana a souvisejících pojmů. V druhé části poslední kapitoly jsem se věnoval azylové
47
proceduře
Maltské
republiky,
abych
čtenářům
nastínil
proces
rozhodování
o mezinárodní ochraně. Výsledky výzkumu mé absolventské práce, jak věřím, poslouţí studentům oboru sociální a humanitární práce vyjíţdějícím na zahraniční praxe s cílem pracovat s migranty nejen z Gambie, ale i ostatních zemí subsaharské a severní Afriky. Práce popisuje fyzickou a psychickou náročnost cest, kterou migranti musejí podstupovat, aby se dostali na vytouţený evropský kontinent. Krom toho, tyto výsledky, mohou poslouţit všem, kteří se zajímají o migraci z Afriky do Evropy. Nechť jim jsou zkušenosti migrantů z Gambie cennou pomůckou pro hlubší pochopení a porozumění této problematiky.
48
ZDROJE AMNESTY INTERNATIONAL – Gambia 2015/2016. [online]. Dostupné: 17. 4. 2016 z: https://www.amnesty.org/en/countries/africa/gambia/report-gambia/ ARONOWITZ, A. A., 2009: Human trafficking, human misery: the global trade in human beings. New York: Praeger Publishers. BBC News. 2007. Key Facts: Africa to Europe migration. [online]. Dostupné: 19. 4. 2016 z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/6228236.stm BOGUE, D., 1963. “Techniques and Hypotheses for the Study of Differential Migration: London:UNESCO DUŠKOVÁ, L., HARMÁČEK, J., KRYLOVÁ, P., OPRŠAL, Z., SYROVÁTKA, M., ŠAFAŘÍKOVÁ, S., a kolektiv 2011. Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc: Univerzita Palackého. ENCYKLOPEDIA BRITANNICA – The Gambia [online]. Dostupné: 18. 4. 2016 z: http://www.britannica.com/place/The-Gambia EUROPA PULBICATIONS LIMITED, 2003. Africa South of the Sahara, London: Europa Publications. FRONTEX, 2014 – Annual Risk Analysis [online]. Dostupné 14. 4. 2016 z: http://frontex.europa.eu/assets/Publications/Risk_Analysis/Annual_Risk_Analysis_20 14.pdf GIVEN, M. L., 2008. The SAGE Encyclopaedia of Qualitative Research Methods. London: SAGE Publications Ltd. HAAS, H., 2008. Migration and Development: a Theoretical Perspective. University of Oxford: International Migration Institute 49
HENDL, J., 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.
HUMAN RIGHTS REPORT, 2014 – The Gambia human rights report. [online]. Datováno 26. 4. 2016 z: http://www.state.gov/documents/organization/220328.pdf
HUMAN RIGHTS WATCH – Gambia [online]. Dostupné: 17. 4. 2016 z: https://www.hrw.org/africa/gambia ILIFFE, J., 2001, Afrika a Afričané. Praha: Vyšehrad INTERACTIVE, 2015 – Migration maps [online]. Dostupné: 22. 4. 2016 z: https://cacib-geography.wikispaces.com/Migration+maps JANSEN, C., 1969. Some Sociological Aspects of Migration. In: Migration, Cambridge, Mass: Harvard University Press. JELINÉK, J. a kol., 1984. Ekonomická encyklopedie. I a II sv., 2. přep. vyd. Praha, Svoboda. KOHOUTEK, R., 2007. Základy sociální psychologie. Portál: Praha KUNEŠOVÁ, H.; CIHELKOVÁ, E.; a kol., 2016. Světová ekonomika nové jevy a perspektivy. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha : Nakladatelství C.H. Beck LEGAL NOTICE. 2008. Procedural Standards in examinig applications for refugee status
regulations
[online].
Dostupné:
19.
4.
2016
http://www.unhcr.org.mt/resources/maltese-legislation-and-policies/176proceduralstandards-in-examining-applications MANNING, P., 2005. Migration in World History, New York and London: Routledge
50
z:
MIGRACE – Ţadatelé o mezinárodní ochranu [online]. Dostupné: 20. 4. 2016 z: http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodniochranu MIGRATION POLICY, 2013. The Gambia: Migration in Africa „Smiling Coast“ [online]. Dostupné: 20. 4. 2016 z: http://www.migrationpolicy.org/article/gambia-migration-africas-smiling-coast MIOVSKÝ, M., 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a. s. MINTER, W., 2011. African Migration, Global Inequalities and Human Rights: Connection
the
dots
[online].
Dostupné:
19.
4.
2016
z:
http://www.africafocus.org/editor/migr06.php MONZINI,P., 2002: Trafficking in Women and Girld and the Involvment of Organized Crime. Annual Conference of the European Society of Criminology. MVČR – Terminologický slovník [online], Dostupné: 16. 4. 2016 z: http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky-slovnik.aspx?q=Y2hudW09Mw%3d%3d PROCHÁZKOVÁ IILINITCHI, C., 2010. Vybrané teorie migrace a jejich význam při vytváření migračních politik. Praha: Acta Oeconomica Pragensia 6/2010. REFUGEES
ACT.
2001.
[online].
Dostupné:
12.
4.
2013
z
WWW:
http://www.unhcr.org.mt/resources/maltese-legislation-and-policies/126-refugeesactchapter-420 RULAL POVERTY PORTAL – Rural poverty in Gambia [online]. Dostupné: 16. 4. 2016 z: http://www.ruralpovertyportal.org/country/home/tags/gambia
51
STOJANOV, NOVOSÁK, OPINIANNO, GEMENNE, SIWEK, 2008. Development, Environment and Migration: Analysis of Linkages and Consequences. Olomouc: Univerzita Palackého. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a metody techniky zakotvené teorie. Brno: Sdruţení Podané Ruce SZALÓ, C., 2007, Transnacionální migrace. Proměny identit, hranic a vědění o nich. Brno : CDK THE JESUIT REFUGEE SERVICE, 2008. Asylum in Malta: What you should know. Guide to the asylum procedure for immigrants in detention, JRS Malta. THE JESUIT REFUGEE SERVICE – MALTA. 2013. Home: What we do [online]. Dostupné: 5. 4. 2013 z: http://www.jrsmalta.org/ TOPINKA, D., JANOUŠKOVÁ, K., KLIMENT, P. 2010. Strategie zvládání obtíţných situací cizinci z Ukrajiny a Mongolska. Ostrava. UNHCR 2011. Casamance refugees in The Gambia: self-settlement and the challenges of integration. Switzerland [online]. Dostupné: 19.4. 2016 z: http://www.unhcr.org/4e79ef7c9.html UNHCR – Úmluva o právním postavení uprchlíků [online] Dostupné 15. 4. 2016 z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluva-ouprchlicich/umluva-o-pravnim-postaveni-uprchliku-z-roku-1951.html UNODC. 2010. Smuggling of migrants into, through and from North Africa. New York: UN. [online]. Dostupné: 18. 4. 2016 z: http://www.unodc.org/documents/humantrafficking/Migrant_smuggling_in_North_Africa_June_2010_ebook_E_09-87293.pdf
52
UNODC. 2011. Smuggling of migrants: a global review and annotated bibliography of recent publications. Vienna: UNODC. [online]. Dostupné: 17. 4. 2016 z: https://www.unodc.org/unodc/en/human-trafficking/smuggling-of-migrants.html VÁVRA, J., 2008. Migrace (nejen za prací) [online]. Dostupné: 17. 4. 2016 z http://people.tul.cz/~jaroslav.vavra/GEOGR/MIGRACE.pdf
53
Anotace Cílem absolventské práce je promocí kvalitativního výzkumu popsat cestu migrantů z Gambie do Evropy a zjistit okolnosti, které je přiměly vydat se na cestu. První kapitola vymezuje pojem migrace. Druhá kapitola prezentuje charakteristiku západoafrického státu Gambie. Třetí kapitola se věnuje třem hlavním rizikům, kterým migranti podstupují během cesty do Evropy (pašeráctví, trasa přes Saharu a středozemní trasa). Čtvrtá kapitola je věnována definování pojmu mezinárodní ochrana. Pátá kapitola se jiţ zaměřuje na kvalitativní studii. Dle výpovědí respondentů jsem rozdělil výsledek analýzy na čtyři kategorie. Jedná se o okolnosti, které přiměly migranty vydat se na cestu, přípravy na cestu a očekávání, rizika cesty a mezinárodní ochrana. Klíčová slova: Migrace, Gambie, Cesta do Evropy, Mezinárodní ochrana
Abstract The aim of this graduate thesis is to describe the journey of migrants from Gambia to Europe for obtaining international protection, using qualitative research. The first chapter works with term migration and the factors for leaving home country (push and pull factors). The second chapter presents the state of Gambia. The third chapter focuses on the risks of the journey to Europe and describes the three main risks (Smugglers, Path through Sahara desert journey through the Mediterranean Sea). The following chapter contains empirical research project. In the research, respondents described the following four aspects of their journey from Gambia to Europe: the circumstances of their leaving, preparing for the journey, the journey and their current status in the European Union.
Key words: Migration, Gambia, Journey to Europe, International protection
54
