CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Adopce na dálku – projekt výzkumu veřejného mínění
Ing. Jaromír Fic Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská
Olomouc 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně a všechny pouţité informační zdroje jsem uvedl v seznamu literatury. V Olomouci 30. 4. 2014
…………………………… Ing. Jaromír Fic
Poděkování: Děkuji Mgr. Vladislavě Závrské za trpělivost při vedení mé absolventské práce, za její všestrannou pomoc a mnoho cenných rad a podnětů. Rovněţ děkuji své rodině a zvláště manţelce, která mi byla nejen při psaní této práce oporou.
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................................ 6 1
Teoretický rámec a definice problémové situace ................................................ 8 1.1
„Adopce a dálku“ ............................................................................................ 8
1.1.1 Teoretické vymezení a kritika konceptu „adopce na dálku“ ..................... 8 1.1.2 Organizace nabízející „adopci na dálku“ v České republice .................... 15 1.2
Veřejné mínění............................................................................................... 17
1.2.1 Teoretické vymezení veřejného mínění .................................................... 17 1.2.2 Funkce a význam veřejného mínění v rozvojové spolupráci .................... 18 1.2.3 Výzkumy veřejného mínění v České republice ........................................ 20 1.3 2
Definice problémové situace ......................................................................... 21
Metodologie šetření .............................................................................................. 25 2.1
Výzkumná otázka .......................................................................................... 25
2.2
Cíle, hypotézy a jejich operacionalizace ...................................................... 25
2.2.1 Přispívá česká veřejnost na charitu a jakým způsobem? .......................... 26 2.2.2 Jaké má česká veřejnost povědomí o „adopci na dálku“? ........................ 26 2.2.3 Postoje české veřejnosti k „adopci na dálku“ ........................................... 27 2.2.4 Vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat „adopci na dálku“ ................................................................... 29 2.2.5 Nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce „adopce na dálku“ ....................................................................................................... 31 2.3
Metoda a technika sběru dat ........................................................................ 32
2.3.1 Kvalitativní pilotáţ ................................................................................... 33 2.4
Konstrukce výzkumného vzorku ................................................................. 36
2.5
Metoda analýzy dat ....................................................................................... 37
2.6
Předvýzkum ................................................................................................... 38
ZÁVĚR ........................................................................................................................ 40 ZDROJE ...................................................................................................................... 42 PŘÍLOHY ................................................................................................................... 49 Příloha č. 1: Dotazník ............................................................................................. 49 Příloha č. 2: Dopis odborníkům ............................................................................ 60 ANOTACE .................................................................................................................. 62
ÚVOD Tématem této absolventské práce je problematika „adopce na dálku“. Jedná se o jednu z forem rozvojové spolupráce zaměřenou na podporu vzdělávání konkrétních dětí z rozvojových zemí pomocí darů od individuálních dárců z rozvinutých zemí. V České republice je tento název vţitý pro označení obecného typu sluţby, a to i přes skutečnost, ţe se jedná o produkt organizace Arcidiecézní charity Praha, která jej má registrovaný u Úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví.1 V celé práci je termín „adopce na dálku“ pouţíván ve významu charakterizujícím obecný typ sluţby. Její konkrétní formy i názvy jsou různé dle institucí, které ji nabízejí. Tato rozšířená podoba přímé pomoci je ve světě nazývána child sponsorship2 a aktuálně je takto podporováno více neţ 9 miliónů dětí (Wydick, Glewwe, Rutledge, 2013, s. 400). V České republice se jedná o přibliţně 25 tisíc dětí (viz. tabulka č. 1). I přes vysoký počet podporovaných dětí se tímto tématem zabývá minimum odborné literatury a výzkumů. V českém prostředí, kde je „adopce na dálku“ poskytována od roku 1993, se jedná pouze o studentské práce. Studie zaměřená na motivaci potenciálních dárců „adopce na dálku“ s výzkumem aplikovaným na celé České populaci neexistuje ani jediná. Včetně mého osobního zájmu o tématiku vzdělávání v rozvojovém světě to jsou hlavní důvody pro vypracování této práce . Jejím cílem je zpracovat projekt výzkumného šetření, který by pomocí kvantitativního dotazníkového šetření zjistil, jaký je vztah české veřejnosti k „adopci na dálku“, jaký vliv mají jednotlivé vybrané faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování a jaký je nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce. Vlastní výzkum je obsahem mé bakalářské práce. Obě studie na sebe tedy tematicky navazují. Zatímco absolventská práce se zaměřuje na podobu projektu výzkumného šetření, bakalářská práce se soustředí na vlastní realizaci výzkumu a interpretaci výsledků. Výsledky by mělo být moţné vyuţít v praxi poskytujícími organizacemi při tvorbě nových komunikačních a propagačních strategií, zaměřených na efektivnější získávání nových dárců, ale také jako zdroj informací pro případnou inovaci „adopce na dálku“ tak, aby byla více dostupná a atraktivní pro dnešní českou veřejnost.
1 2
Informace jsou získané na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou 20.2.2014. V českém překladu sponzorování dítěte
6
Práce je rozdělena do dvou částí. V první je vymezen teoretický rámec „adopce na dálku“ i veřejného mínění a je definována problémová situace. Součástí je také přehled českých organizací, které tuto sluţbu nabízí. Druhá část se zabývá vlastní přípravou výzkumného šetření. Je v ní stanovena výzkumná otázka včetně cílů, hypotéz a jejich operacionalizací, metoda a technika sběru dat, konstrukce vzorku, analýza, předvýzkum a rovněţ kvalitativní pilotáţ nestandardní u obdobných prací. Hlavním výstupem je pak standardizovaný dotazník, který je přílohou této práce.
7
1 Teoretický rámec a definice problémové situace Náplní této kapitoly je úvod do sledované problematiky prostřednictvím teoretického vymezení dvou základních pojmů - „adopce na dálku“ a veřejného mínění. Její součástí je také definice termínu problémová situace, u které jsou uvedeny argumenty k výběru zvoleného výzkumu.
1.1 „Adopce a dálku“ Tato kapitola obsahuje stručné informace o „adopci na dálku“, o její historii a vnímání konceptu včetně pozitivních ohlasů i kritiky. Je zde také uveden přehled organizací, které „adopci na dálku“ v České republice nabízejí. 1.1.1 Teoretické vymezení a kritika konceptu „adopce na dálku“ Součástí lidské historie jsou od nepaměti snahy o podporu chudších jednotlivců i regionů, přičemţ se mění pouze jejich forma. I přes tyto aktivity je dodnes realitou, ţe jsou podmínky k ţivotu v různých částech světa velice rozdílné. Ty země, které se nacházejí na hranici chudoby se dnes nazývají jako rozvojové nebo také jako země třetího světa, případně globálního jihu. Pomoc, která do těchto zemí směřuje, je od konce druhé světové války nazývána rozvojovou pomocí, později v souvislosti s trendem uplatňování partnerského přístupu spíše rozvojovou spoluprací, jeţ se zaměřuje na monitorování podmínek, ve kterých lidé v méně rozvinutých zemích světa ţijí, a na hledání způsobů, jak by se tyto podmínky daly globálně zlepšit. (Stojanov, Nádvorník, Vyšanská, 2008) V prostředí České republiky je definována zákonem o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí takto: „Zahraniční rozvojovou spoluprací se rozumí souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichţ cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udrţitelného rozvoje včetně naplnění rozvojových cílů tisíciletí, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně ţivotního prostředí, jakoţ i k podpoře demokracie, dodrţování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích.“. (Zák. č. 151/2010 Sb. o humanitární a rozvojové spolupráci)
8
Specifikem takové rozvojové spolupráce je především vyloučení té části pomoci, která není financována nebo organizována vládou. Dochází tak k rozdělení rozvojové pomoci na oficiální, tedy státní a neoficiální, tedy takovou, která je financována soukromými dárci a realizována neziskovými či nevládními organizacemi. (Djakoualno, Bláha, 2011, s. 10) Hlavní směr rozvojové spolupráce byl vytyčen na začátku tisíciletí na tzv. Miléniovém summitu OSN, kde se představitelé 191 zemí shodli na osmi konkrétních cílech, směřujících ke sniţování chudoby, hladu a na dalších prioritách, které by měly být do roku 2015 naplněny.
Významné místo mezi nimi zaujímá také vzdělávání.
Náplní druhého cíle tak je „Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny“ s úkolem zajistit do roku 2015, aby mohly děti kdekoliv na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. Záměrem třetího cíle je „Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení ţen“, s hlavním úkolem do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 tak učinit na všech úrovních vzdělávacího systému. Mělo by jich být dosaţeno do roku 2015, avšak ne u všech cílů je jejich dosaţení v tomto termínu reálné. (Česko proti chudobě, 2007, s. 2-3) K naplňování těchto cílů přispívá také „adopce na dálku“ v zahraničí nazývaná child sponsorship. Jedná se o koncept, v rámci kterého je umoţněn přístup ke vzdělání dětem ze zemí, ve kterých je vzdělání těţko dosaţitelné (například z důvodu nepříznivé ekonomické situace či válečného konfliktu) (Stojanov, 2008). Řadí se mezi neoficiální rozvojovou spolupráci a je přímou formou adresné pomoci lidem z chudých rozvojových zemí financovanou bohatými domácnostmi z rozvinutých zemí, přičemţ obvykle se jedná o pravidelnou měsíční finanční podporu konkrétního dítěte, ze které jsou hrazeny náklady na vzdělání, jídlo, zdravotní péči nebo jde o podporu projektů, do nichţ jsou děti zapojeny a z nichţ mají uţitek. Často se zde také kromě finanční pomoci rozvíjí i vzájemná korespondence mezi sponzorem a podporovaným dítětem, která můţe přerůst aţ v posílání dárků k narozeninám, Vánocům a jiným svátkům či k návštěvě dítěte. Zapojení dítěte do projektu většinou končí dosaţením určitého věku nebo dokončením určitého stupně vzdělání. (Wydick, Rutledge, Chu, 2009, s. 1) Tento program mohou poskytovat buďto nevládní neziskové organizace anebo ve větší míře církevní organizace (Dušková, 2011, s. 18). Finanční příspěvek ve výši 25 aţ 40 $ měsíčně (Wroe, Doney, 2003, s. 86) jde ve prospěch zprostředkovávající neziskové organizace z dárcovské země, vlastní pomoc je realizována partnerskou 9
místní organizací, která dobře zná místní podmínky a podílí se společně se zástupci komunity také na výběru dětí. Dochází tedy k administrativnímu oddělení části, v rámci níţ jsou získávány zdroje, od té, ve které je realizována vlastní pomoc. Koncept „adopce na dálku“ se stal především díky přímé adresnosti jedním z nejefektivnějších způsobů získávání dlouhodobých finančních zdrojů od individuálních dárců pro podporu rozvojové spolupráce (Wroe, Doney, 2003). „Adopce na dálku“ jako mechanismus pro podporu dětí v zahraničí v nouzi má dlouhou historii (Plan, 2008, s.1). Podle Wydicka, Rutledge a Chu vznikl jiţ ve 30. letech 20. století, přičemţ aktuálně pomáhá více neţ 9 milionům dětí z rozvojových zemí (2009, s. 1). Zpočátku se jednalo především o podporu sirotků či uprchlíků z oblastí válečných konfliktů a teprve později dochází k přesunu projektů do rozvojových zemí, s cílem bojovat proti chudobě (Kabátová, 2006, s. 9). Jak uvádí organizace Plan International, největší nárůst zaznamenal program v 50. aţ 70. letech v době studené války, kdy se z bývalých kolonií převáţně v Africe, stávaly samostatné země a jejich obyvatelé získali pasy zemí, pod jejichţ nadvládou tehdy ţili. Plan dále uvádí, ţe od 70. let se začala rozvíjet praxe rozvoje komunit, jakoţto lepší cesta k pomoci dítěti i komunitě, ze které pochází. Následně během 70. i v průběhu 80. let se většina velkých organizací specializujících se na program „adopce na dálku“ soustředila na to, aby z projektu neměly prospěch pouze konkrétní děti, ale téţ celé komunity. Ukázalo se totiţ, ţe se jedná o lépe fungující způsob pomoci, i kdyţ tím dochází k největšímu posunu od původní myšlenky celého konceptu - tedy pomoci konkrétnímu dítěti. Další vývoj programu „adopce na dálku“ byl směřován do oblasti lidsko-právní, a to zejména od 90. let 20. století do začátku 21. století. V centru pozornosti stále zůstává komunita, ale důraz je kladen právě na lidská práva jednotlivce. Nejmodernějším trendem je pak přístup, v rámci kterého jsou v centru pozornosti všechny děti v komunitě bez ohledu na sponzorský status. (Plan, 2008, s. 1) Tento stručný nástin ukazuje na různorodost, s níţ poskytující organizace na celém světě ke konceptu „adopce na dálku“ přistupují. Program „adopce na dálku“ je realizován také organizacemi v České republice, přičemţ český překlad „adopce na dálku“ podtrhuje významnost vztahu mezi dárcem a příjemcem pomoci, potaţmo její adresnost. V Česku je program „adopce na dálku“ realizován od roku 1993. Jako první s ním v tomto roce začala církevní organizace Arcidiecézní charita Praha, která si tehdy nechala u Úřadu pro průmyslové vlastnictví 10
zaregistrovat a označit ochrannou známkou název Adopce na dálku® (Arcidiecézní charita Praha, s. 1). Termín v českém prostředí však za dvacet let existence natolik zdomácněl, ţe je dnes běţně pouţíván pro označení obecného typu sluţby (Český rozhlas, 2008), i kdyţ oficiálně mohou tento název vyuţívat pouze organizace Charity Česká republika. Dnes „adopci na dálku“ poskytuje 26 českých neziskových organizací a v rámci programu je sponzorováno přibliţně 25 000 dětí z rozvojového světa (viz. tabulka č. 1). Na rozdíl od výše popsaných trendů v přístupu k celému konceptu, tedy od odklonu podpory konkrétního dítěte, se všechny programy českých organizací nabízejících „adopci na dálku“ zaměřují na individuální podporu konkrétního dítěte, i kdyţ postupně dochází k rozšiřování pomoci i na komunity.3 V názorech na to, zda je „adopce na dálku“ dobrým nástrojem řešení pro chudé se rozcházejí i samotní profesionálové působící na poli rozvojové spolupráce (Wroe, Doney, 2003, s. 86). Šedesátiletá historie projetu a milióny podporovaných dětí však jednoznačně ukazují, ţe pozitiva převaţují. Jak uvádí Wroe a Doney „adopce na dálku“ je prospěšná tím, ţe poskytuje lidský pohled na komplexní téma, coţ znamená, ţe zprostředkováním kontaktu mezi dárcem a příjemcem, se dárce dozvídá nejen o ţivotě konkrétního dítěte, ale i o dopadech chudoby na rozvojové země. Jde tedy o nástroj pro rozvojové vzdělávání. Mezi další přednosti programu patří jeho udrţitelnost, neboť organizace do svých projektů zapojují komunity a domácnosti na nejniţších lokálních úrovních a téţ sponzoři jsou v projektu zapojeni po delší dobu (většinou v rozmezí 1015 let). „Adopce na dálku je také příkladem dobré rozvojové praxe a to proto, ţe například organizace z Velké Británie se zavázaly, ţe v rámci svých projektů „adopce na
dálku“
budou
přispívat
k dosaţení
samostatnosti,
schopnosti
svépomoci
a participace, coţ jsou principy z Úmluvy o právech dítěte, kterou schválila Organizace Spojených Národů. Kromě výše uvedených předností jde téţ o to, ţe sponzoři mohou sami skrze komunikaci s dítětem dohlíţet na efektivitu projektu a kontrolovat jeho dopady. Posledním pozitivem podle Wroe a Doney je samotný způsob výběru dětí do jednotlivých projektů „adopce na dálku“, který ve většině případů probíhá skrze komunitu, jeţ si sama určí, které z dětí vybere. Jde tedy v praxi o aktivizaci komunit. (2003, s. 86) Jak uvádí Endersby, mezi další pozitiva programu „adopce na dálku“ patří například účelné vyuţití finančních prostředků, vynaloţených na správnou věc 3
Informace získány na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou 20.2.2014
11
například vzdělání dítěte, čímţ vlastně dochází i ke změně jeho ţivota a potaţmo ke zlepšení jeho vyhlídek na budoucnost, Tato skutečnost sama o sobě dává dárci pocit, ţe vykonává dobrý skutek. Vzdělané dítě je následně přínosem i pro komunitu, neboť pokud například vystuduje medicínu, můţe léčit celou vesnici. Přidanou hodnotou je kromě rozšíření znalostí sponzorů z rozvinutých zemí o rozvojovém světě, přičemţ zde dochází také k setkávání různých kultur a jejich hodnot, coţ probíhá skrze kontakt s dítětem. (Endersby, 2006 in Máca, 2008, s. 44-45) I přes výše uvedené přednosti nacházejí někteří autoři na „adopci na dálku“ i negativní aspekty. Jak například uvádí Princová, jedná se o rozbroje mezi sourozenci, neboť dítě vybrané do programu „adopce na dálku“ sice chodí do školy, ale tím pádem není přítomno v rodině, coţ v praxi znamená, ţe práce, kterou by doma jinak zastalo, připadá na některého ze sourozenců, čímţ dochází k ţárlivosti ze strany bratrů a sester. (2012, s. 61) Podle Wroe a Doney je negativem vysoká administrativní a finanční náročnost projektu – osobní korespondenci či fotky, na nichţ program staví a které jsou stěţejní, stojí čas a peníze, jenţ by mohly být vyuţity na boj s chudobou. Navíc dopisy kromě toho, ţe připomínají dítěti jeho závislost na cizinci z druhého konce světa, díky kterému dostalo moţnost se vzdělávat, také ukazují, ţe existuje i něco jiného neţ chudoba, a tím v dítěti rozvíjejí pocit frustrace z nedostatku. Z globálního hlediska pak program „adopce na dálku“ řeší pouze dílčí problémy, ale nezaměřuje se na komplexní řešení situací v zemích, odkud sponzorované děti pocházejí. Nepřispívá tudíţ k řešení celosvětových problémů jako je válka, mezinárodní obchod či HIV/AIDS. (2003, s. 86) Podle Endersbyho je dalším negativem například prohloubení jiţ vzniklé závislosti podporovaného dítěte na dárci, neboť čím větší je závislost na někom jiném, tím menší je schopnost jedince a jeho rodiny postarat se o sebe sama. „Adopce na dálku“ tedy nepřispívá ke svépomoci a subsidiaritě, ale naopak přebírá roli paternalismu. Kromě ovlivňování dítěte Endersby kritizuje také samostatné hospodaření organizací, které projekty „adopce na dálku“ realizují s tím, ţe prostředky vynaloţené na tento projekt, by měly slouţit spíše pro projekty zaměřené na oblast zdravotnictví, zastává názor, ţe hodnota ţivota je vyšší neţ hodnota vzdělání a na celém světě umírá na nedostatečnou lékařskou péči mnohem více lidí neţ na negramotnost. Poslední Endersbyho výtkou k projektům „adopce na dálku“ je fakt, ţe dopisy od dětí nejsou mnohdy z jejich vlastní hlavy nebo jsou kontrolovány a podrobovány cenzuře. Toto 12
opatření však má své opodstatnění, neboť můţe zabránit zklamání z příslibů návštěv. (Endersby, 2006 in Máca, 2008, s. 45-46) Kromě výše uvedených negativ „adopce na dálku“ je kritizována skutečnost, ţe větší část projektů realizují církevní organizace (ať uţ největší z nich americká World Vision nebo třeba Caritas Internationalis). Právě fakt, ţe jde o církevní organizaci, můţe znamenat, ţe výběr dítěte je podmíněn jeho náboţenským vyznáním, anebo je dítě v programu evangelizováno. V současné době se však církevní organizace proti této kritice ohrazují s tím, ţe děti nejsou vybírány na základě ţádného diskriminujícího znaku. Dalším sporným bodem programu „adopce na dálku“ je korespondence dítěte s dárcem, z níţ dítě získává informace o rozvinutém světě plném nepřeberných moţností, coţ můţe vzbudit jeho touhu se do tohoto světa podívat. Zejména kontrola dopisů má zamezit tomu, aby se k dárci nedostaly dotazy typu „kdy se mohu přijet podívat za tebou do Ameriky?“ a naopak, aby dárce nepřislíbil, ţe přijede, kdyţ to není v jeho silách a moţnostech, protoţe tím by mohl v dítěti vyvolat falešné naděje, které jsou vystřídány zklamáním a frustrací z nesplnitelného přání. Jiným argumentem proti „adopci na dálku“ je fakt, ţe na základě vlastního principu poskytování vzdělání dětem, které k němu nemají přístup, můţete nabýt dojmu, ţe rodiče dítěte nejsou schopni se o něj adekvátně postarat, coţ přispívá ke stereotypizaci vnímání rozvojových zemí a předsudkům vůči tradičním rodinám s vysokým počtem dětí. (New Internationalist, 1989) Častým zdrojem kritiky je samotný název sluţby, který dle Mooreho asociuje podporu konkrétního jedince, kdeţto v praxi je finanční příspěvek vyuţíván většinou velkých organizací, jeţ „adopci na dálku“ nabízejí ve prospěch celé komunity. Název byl zachován, protoţe je právě adresnost tím faktorem, který je pro konkrétního dárce nejatraktivnější. Jedná se tedy do velké míry o marketingovou strategii slouţící ke klamání dárců. (Moore, 1998, s. 16) Ani v České republice se tento koncept nevyhnul hlasité kritice, Která vzešla překvapivě od zástupců českého výboru dětského fondu OSN – UNICEF, který se právě na pomoc dětem zaměřuje. Dle jejich stanoviska se „adopce na dálku“ neslučuje s filosofií UNICEF, jejímţ cílem je odstraňovat komplexně příčiny problémů, které děti ohroţují i snaha zajistit trvalou pomoc prostřednictvím zapojení celé rodiny a komunity. „Adopce na dálku“ podle UNICEF neřeší příčiny problémů, jeţ mohou být různé, ale
13
spíše jejich důsledky.4 I přes negativní reakce na „adopci na dálku“ se především díky podpoře vzdělávání jedná o účinný nástroj v rámci boje s chudobou. Toto tvrzení je postaveno na mnoha teoriích a zdůvodněních. Jednou z těch nejznámějších je hypotéza o „bludném
kruhu
chudoby“,
pomocí
které
jsou
vysvětlovány
její
příčiny
v rozvojových zemích. Velmi zjednodušeně je moţné ji interpretovat tak, ţe ekonomicky chudé země se nejsou schopny, díky nízké produktivitě a neschopnosti kumulovat kapitál, z chudoby sami vymanit. Vzdělání pak nabízí jednu z moţných variant, jak kruh prolomit. Tato hypotéza byla pouţívána jako hlavní argument pro obhajování velkého objemu financí poskytovaných rozvojovým zemím jiţ od 40. let 20 století (Tošnarová, s. 24). Nespočet argumentů ve prospěch podpory vzdělávání bylo a stále je uváděno v souvislosti s jiţ zmiňovanými rozvojovými cíli tisíciletí. Komplexně je shrnul například Toţička, který uvádí: „Vzdělávání je hlavním nástrojem reprodukce společnosti a můţe být klíčovou součástí pro sociální změnu. Je jedním z nejlepších nástrojů pro boj s chudobou. S rostoucí mírou vzdělání rostou příjmy, zrychluje se zavádění nových technologií, a tím i ekonomický růst. Školní investice mají silný dopad na zlepšení výţivy dětí a na prevenci nemocí, jako je například HIV/AIDS. Navíc vzdělání napomáhá plánovanému rodičovství a sniţuje úmrtnost dětí i matek. V neposlední řadě je vzdělání také účinným politickým nástrojem: emancipuje, čímţ posiluje politickou angaţovanost a demokratické rozhodovací procesy. V zemích kam pomoc směřuje je chudoba největší bariérou v dosaţení i základního vzdělání a nehraje roli ani to, ţe ve spoustě podporovaných zemí je vzdělání bezplatné. Nevzdělaní rodiče nepovaţují vzdělání pro svoje děti za podstatné, místo do škol tak děti míří do práce, aby rodina získala alespoň základní obţivu“. (Toţička, 2008, s. 10) Vzdělávání je dále dle článku 26 Všeobecné deklarace lidských práv základním lidským právem. „Kaţdý má právo na vzdělání. Vzdělání má být zdarma, alespoň počáteční a základní stupně (...) Vzdělání má směřovat přímo k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení respektování základních lidských práv a svobod“. (OSN, 1948, s. 5) V souvislosti s pozitivním přínosem podpory vzdělávání v rámci rozvojové spolupráce by bylo moţné pokračovat v dlouhém výčtu. Projekt „adopce na dálku“ však 4
Informace jsou získány na základě e-mailové komunikace se zástupkyní UNICEF Langerovou 4.3.2014.
14
není pouze o vzdělávání samotném, ale také o schopnosti angaţovat k rozvojové spolupráci širší veřejnost a v delším časovém horizontu obhájit svou uţitečnost. Šedesát let existence této sluţby a aktuálně více neţ 9 miliónů sponzorovaných dětí (Wydick, Routledge, Glewwe, 2010, s. 400) je nakonec nejlepší obhajobou tohoto konceptu. 1.1.2 Organizace nabízející „adopci na dálku“ v České republice V České republice není moţné najít ţádný oficiální spolehlivý zdroj dat o organizacích nabízejících „adopci na dálku“ ani o počtu adoptovaných dětí. Informace je tak moţné dohledat pouze na webových stránkách jednotlivých organizací. V březnu 2014 jsem provedl průzkum, ve kterém jsem se pokusil sestavit takový přehled (viz. tabulka č. 1). Výčet obsahuje všechny na internetu dohledatelné organizace, takţe nemusí být kompletní. Obsahuje však všechny významné české organizace. Z výsledků je zřejmé, ţe v České republice
nabízí „adopci na dálku“ minimálně 26 institucí,
různých velikostí a ţe je takto podporováno přibliţně 25 000 dětí. Organizace jsou nezávislé a jejich programy se liší nejen jménem, formou, destinací ale i cenou, za níţ je moţné vybrané dítě sponzorovat. V České republice neexistuje ţádné profesní sdruţení, které by tyto organizace sdruţovalo. Momentálně zde také nepůsobí ani jedna z velkých světových organizací nabízejících programy „adopce na dálku“. Největším poskytovatelem jsou arcidiecézní a diecézní charity, přičemţ nejstarší a nejznámější z nich je Arcidiecézní charita Praha, která projekt v roce 1993 zaloţila a ve stejném roce si název Adopce na dálku® nechala zaregistrovat (Arcidiecézní charita Praha, s. 1) „Adopce na dálku“ je dále nabízena šesti charitami a společně pak podporují více neţ 15 000 dětí (viz tabulka č. 1). Mezi další církevní organizace, jeţ realizují projekt na podobném principu, patří mezinárodní organizace ADRA (ADRA) a Fond solidarity s chudými třetího světa Maitri, který však oproti předchozím organizacím podporuje mnohem menší počet dětí. (Maitri, 2008) Mezi další významné organizace patří tři občanská sdruţení vycházející z Humanistického hnutí. Jedná se o Centrum Narovinu, které vede v Keni Adopci afrických dětí – projekt pomoci na dálku (Centrum Narovinu), Centrum Dialog provozující v Guineji a v Keni projekt Adopce afrických dětí (Centrum Dialog) a Wontanara, dříve Vysokoškolští humanisté, jeţ realizuje v africké Guineji program
15
Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku (Wontanara, 2010). Tyto tři organizace organizují podporu pro více neţ 4 500 dětí (viz tabulka č. 1). Posledním z velkých poskytovatelů „adopce na dálku“ je Pro-Contact realizující projekt v africké Guineji s názvem Adopce afrických dětí na dálku (Pro-Contact, 2007). Ostatní české organizace nabízející „adopci na dálku“ nejsou, měřeno počtem sponzorovaných dětí, významné. Pro lepší orientaci přikládám celkovou přehledovou tabulku.
Tabulka č. 1: Přehled organizací poskytujících „adopci na dálku“ (Arcidiecézní charita Praha 2014, Diecézní charita Hradec Králové 2014, Diecézní charita Plzeň 2014, Diecézní charita ostravskoopavská 2014, Diecézní charita České Budějovice 2014, Diecézní charita Litoměřice 2014, Wontanara 2014, Centrum Narovinu 2014, Centrum Dialog 2014, ADRA 2014, Maitri 2014, Nadační fond Inka 2014, HumanitasAfrica 2014, Nadace Mezinárodní potřeby 2014, Pro-Contact 2014, Bwindi Orphans 2014, Nepálčata 2014, S.O.S. Děti Kambodţi 2014, Namasté Nepál 2014, Kedjom-Keku 2014, Nadační fond – One More DayForChildren 2014, NJOVU 2014, Samari 2014, Shanti 2014)
16
1.2 Veřejné mínění Obsahem této kapitoly je teoretické vymezení pojmu veřejné mínění, přičemţ jsou zde stručně uvedeny jeho funkce, význam pro rozvojovou spolupráci a také je zde zmíněno, jaké výzkumy veřejného mínění v oblasti rozvojové spolupráce byly realizovány. 1.2.1 Teoretické vymezení veřejného mínění „Při výzkumech veřejného mínění se zkoumají názory, postoje a určité aktivity obyvatelstva. Zkoumají se tedy určité znaky nějakého souboru obyvatel, jímţ podle účelu výzkumu můţe být soubor dospělých obyvatel určitého velkoměsta či celého státu, soubor studentů všech vysokých škol v zemi apod.“(Pecáková, Novák, Herzmann, 2004, s. 7) Podle Reifové je veřejnost uskupení lidí, kteří se zajímají o to, co se děje ve společnosti, v níţ ţijí, coţ můţe být například ekonomická, politická, ale téţ kulturní a sociální dimenze ţivota, přičemţ se kromě sledování dění sami angaţují a zapojují do vytváření ţivotních podmínek v té které společnosti. Funkcí veřejnosti je pak kontrolovat a potvrzovat platnost spravování věcí veřejných v oblasti sociální a politické, přičemţ subjekty, které správu věcí veřejných zajišťují, nutně potřebují znát názor a postoje veřejnosti ohledně jejich počínání. Je tedy pro ně důleţité mínění veřejnosti neboli veřejné mínění. (Reifová, 2004, s. 307-309) Veřejné mínění je podle Mišoviče sdílení určitého postoje či stanoviska v rámci určité skupiny lidí, například komunity či společnosti, přičemţ cílem je hodnotit určitou situaci, která se stala uvnitř či vně této skupiny lidí. (Mišovič, 2010, s. 187) Pool (1973, in Kunczik, 1995, s. 235) píše, ţe veřejné mínění můţe být například veřejně vyjadřovaný, věcmi veřejnými se zabývající a nejen malou skupinou, ale celou společností, tedy veřejností zastávaný názor. Naopak Berelson (1960, in Kunczik, 1995, s. 235) uvádí, ţe veřejné mínění je vlastně reakce lidu, a to ve formě stanoviska souhlasného či nesouhlasného anebo dokonce nezájmu, na aktuální, palčivé společenské otázky z oblasti sociální a politické, přičemţ to mohou být témata jako mezinárodní vztahy, etnicita a příslušnost k určitému národu, volby, domácí politická scéna či reformy.
17
První zmínky o veřejném mínění, ve smyslu, jak ho známe dnes, jsou známy z 18. století, z doby, kdy se kromě bohatých uţ i obyčejní lidé, snaţili zapojit nejen do společenského, ale i politického dění, coţ se tehdy dělo hlavně ve Francii a Anglii. Se vznikem občanské společnosti se začíná prosazovat svobodné rozhodování a téţ aktivní zapojení se do změn ve veřejném ţivotě. (Šubrt, 1998, s. 9-11). V této době, jak popisuje Rendlová (2002, s. 9) jde převáţně o homogenní postoj veřejnosti, která však nutně musela být vzdělaná a aktivní, aby získala přístup k informacím o dění v tehdejší společnosti a mohla si o nich udělat jednotný názor. Avšak postupem času se stejnorodost názorů měnila ve velkou spoustu na sobě nezávislých postojů, přičemţ v dnešní době je pod pojmem veřejné mínění chápán soubor informací, získaných z výzkumů, neboť ţijeme ve století statistických metod a technik. Veřejné mínění lze podle toho, jakou formou se projevuje, rozdělit na skupinu aktivního a pasivního veřejného mínění. Aktivní veřejné mínění znamená, ţe se lidé se stejným názorem seskupují, aby svůj postoj vyjádřili hromadně. Naproti tomu názory veřejnosti, které nejsou zjevné, nýbrţ skryté v kaţdém jednotlivci, jeţ veřejnost tvoří, se nazývají pasivním veřejným míněním, neboť to je moţné zachytit pouze výzkumem. V České republice se takovýmto výzkumům věnuje Středisko empirických výzkumů (STEM), SC&C a CVVM, coţ je Centrum pro výzkum veřejného mínění. (Ftorek, 2009, s. 93-97) Lze tedy říci, ţe veřejné mínění je fenoménem s dlouhou historií, která se rozvíjela stejně jako společnost, a jde o soubor myšlenek, znalostí, vědomostí a názorů o tom, co se ve společnosti děje, přičemţ kromě klasické formy veřejného sdruţování, jakoţto aktivního veřejného mínění, jeţ je snadno pozorovatelné, existuje téţ skryté veřejné mínění, které lze zachytit pouze výzkumem. 1.2.2 Funkce a význam veřejného mínění v rozvojové spolupráci Veřejné mínění můţe mít několik funkcí. Od funkce kontroly dění ve společnosti, přes úpravu podmínek ţivota v ní aţ po její řízení, přičemţ jde o neustálou vzájemnou interakci mezi společností a jejími řídícími institucemi. A dále pak o funkci výchovnou, neboli téţ funkci zaloţenou na morálce a sankcích v případě jejího porušení. (Vacek, 1974, s. 43-45) Kromě těchto dvou funkcí zmiňuje například Ftorek také funkci zpětnovazební, kdy veřejné mínění kontroluje, a v případě potřeby i brzdí chování elit, jejichţ cílem je dosáhnout na pozice, které jim mohou zaručit moc nad 18
správou věcí veřejných, avšak aby na tento post dosáhly, potřebují mít souhlas právě veřejnosti, tedy jde jim o ovlivňování jejich mínění ve svůj prospěch. (Ftorek, 2009, s. 84) Zpětná vazba je důleţitou funkcí veřejného mínění i podle Mišoviče (2010, s. 39), který píše, ţe veřejné mínění v podstatě vyjadřuje názory na konkrétní události, které se dějí buďto v rámci konkrétní skupiny nebo téţ státu či dokonce v oblasti mezinárodních vztahů. Přičemţ se toto děje díky hlavnímu charakteristickému prvku veřejného mínění, jímţ je sjednocování názorů veřejnosti, coţ v důsledku ovlivňuje chod běţného ţivota, neboť veřejné mínění se zaměřuje na oblast ekonomickou, politickou, hospodářskou, sociální či kulturní. Podle Grušína (1972, s. 68) jsou jednotlivé funkce veřejného mínění rozdílné a to podle toho, jaký je charakter interakce mezi vládnoucí elitou a veřejností, a také dle toho, co konkrétní veřejné mínění obsahuje a v jaké formě je vyjadřováno. Jak píše Mihálik (2012, s. 290-291) význam veřejného mínění je v jeho roli vytváření názorů o věcech veřejných, coţ v oblasti neziskového sektoru, který je hlavním realizátorem programů „adopce na dálku“ znamená, ţe pokud lidé nějaké organizaci neprojevují důvěru na základě nějaké zkušenosti, není ani veřejné mínění o této organizaci pozitivní. Je však nutné zmínit, ţe důleţitým aktérem v tomto vztahu jsou i média, která jsou zprostředkovatelem informací pro veřejné mínění. To potvrzuje i Kunczik (1995, s. 236), kdyţ píše, ţe masová média ovlivňují směr, kterým se veřejné mínění ubírá, tedy inklinuje ke společenským otázkám, na něţ veřejné mínění reaguje, a to skrze nastolování témat. V praxi to znamená, ţe nejen jakékoliv upřednostnění jednoho tématu před jiným, ale uţ i samotná volba formy, jakou bude určitá zpráva předána veřejnosti, předurčuje, o čem se bude v tom kterém okamţiku mluvit. Tedy, pokud se v médiích objeví zpráva, ţe některá organizace zpronevěřila finanční prostředky například na povodně, lidé si udělají negativní obrázek o této organizaci a jejich mínění tím bude negativně ovlivněno. Z předchozího vyplívá, ţe veřejné mínění má několik funkcí, od kontrolní přes výchovnou aţ po poskytování zpětné vazby, přičemţ jeho význam tkví v tom, ţe zachycuje a uskupuje postoje celé veřejnosti o jednotlivých problémem či otázkách.
19
1.2.3 Výzkumy veřejného mínění v České republice Jedny z prvních výzkumů veřejného mínění v České republice probíhaly v roce 1946, kdy byl zaloţen Československý ústav pro výzkum veřejného mínění (ÚVVM), dnešní Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Přičemţ pro získávání dat o postojích veřejnosti vyuţíval, a stále vyuţívá Gallupův přístup, coţ je metoda fungující na principu kombinace kvótního účelového výběru a rozhovoru. (Adamec in Šubrt, 1998, s. 75-81) Co se týče oblasti rozvojové spolupráce, mezi největší výzkumy patří takové, které si v roce 2006 a 2008 objednalo Ministerstvo zahraničních věcí a to od agentury SC&C, a jeţ zkoumají zahraniční rozvojovou spolupráci České republiky (SC&C, 2008). Přičemţ, jak píše Horký (2010, s. 41) informovanost veřejnosti o rozvojové spolupráci nebyla v roce 2006 příliš vysoká, coţ znamenalo, ţe ani podpora této oblasti nebyla vysoká. To se nezměnilo ani v roce 2008, neboť znalost rozvojové spolupráce, ve formě vládního programu podpory zahraničí od roku 2006 poklesla (SC&C, 2008, s. 10). Kromě toho je moţné dohledat mnoţství výzkumů, které se zaměřují na konkrétní oblasti rozvojové spolupráce. Ve vztahu k „adopci na dálku“ v České republice je moţné dohledat také několik výzkumů veřejného mínění, jedná se však výhradně o studentské práce. Jako příklad je moţné uvést diplomovou práci Jarmily Kabátové z roku 2006 s názvem „Adopce na dálku - výzkum postojů a zkušeností dárců“. Cílem výzkumu byla podrobná deskripce skupiny dárců projektu Adopce na dálku®, která v té době činila 12 738 osob. Byly zjišťovány základní charakteristiky skupiny, motivace a míra spokojenosti s projektem a jeho dílčími oblastmi a to pomocí dotazníkového šetření. Výzkumný vzorek o rozsahu 500 osob byl vybrán náhodným výběrem a 272 respondentů vrátilo dotazník vyplněný. (Kabátová, 2006, s. 24) Ostatní práce se jiţ zaměřují na konkrétní region, případně je „adopce na dálku“ jejich malou součástí a výsledky tak nelze generalizovat na celou populaci České republiky. Příkladem můţe být bakalářská práce Marcely Krejčí (Krejčí, 2013) o „Veřejném mínění obyvatel Olomouce o rozvojové a humanitární pomoci a činnosti Arcidiecézní charity Olomouc“ na vzorku 222 respondentů z Olomouce, nebo diplomová práce Vlasty Jánské (Jánská, 2013) „Adopce na dálku jako forma sociální pomoci“ na vzorku 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina.
20
1.3 Definice problémové situace Nabídka „adopce na dálku“ je v českém prostředí novým fenoménem, vyskytujícím se zde dvacet let (Arcidiecézní charita Praha, 2014). Nedošlo k jednoznačnému převzetí existujících modelů, i kdyţ inspirací se stala zahraniční zkušenost.5 Projevem takového vývoje je nejen specifický český název „adopce na dálku“ v porovnání s běţně ve světě pouţívaným názvem „sponzorování dítěte“6, ale také charakter pomoci, který je zaměřený spíše na jednotlivce neţ na komunitu (Hokrová, 2005). Celý koncept „adopce na dálku“ se ale rychle vyvíjí a přístupy se mění. Od počátku je jednou z charakteristik českého vývoje nedostatek teoretických zdrojů a výzkumů, o které by se změny mohly opírat. To je prostor, v němţ spočívá hlavní smysl a opodstatnění této práce, tedy přispět k obohacení teoretického rámce „adopcí na dálku“. Jak jsem z dostupných českých zdrojů zjistil, ke konceptu „adopce na dálku“ se přistupuje nejčastěji jako k formě rozvojové pomoci a řeší se primárně její vztah a dopady na příjemce pomoci. V menším počtu případů je přístup zaměřen na dárce a jeho pohled. Nikde jsem nenašel pojetí, které by mělo ve středu pozornosti organizaci, jeţ „adopci na dálku“ nabízí a její zájmy. Takovým přístupem můţe být produktové pojetí, které otevírá bohatou škálu zkušeností a znalostí ze ziskového sektoru. Produkt je definován jako cokoliv, co lze nabídnout k upoutání pozornosti, ke koupi, k pouţití nebo ke spotřebě, co můţe uspokojit touhy, přání nebo potřeby (Kotler, 2008, s. 615). Z definice je zřejmé, ţe i sluţby jsou specifickým typem produktu. „Adopce na dálku“ je sluţbou, která zprostředkovává průnik zájmů plátce a příjemce pomoci prostřednictvím některé z neziskových organizací. Rozdíl mezi produktem ziskového a neziskového sektoru je v tom, ţe v neziskovém sektoru do vztahu mezi dodavatelem a zákazníkem vstupuje další subjekt, který sluţbu financuje (Majdúchová, 2004, s. 71). „Adopce na dálku“ je v tomto trojúhelníku (plátce, poskytovatel, příjemce) při produktovém pojetí
postavena především na vztahu mezi poskytovatelem sluţby
a jejím plátcem. A to i přesto, ţe následný kontakt mezi plátcem a příjemcem pomoci je významný. Klíčové je tedy to, zda sluţba dostatečně respektuje ve svých hlavních parametrech především očekávání dárců a nikoliv příjemců pomoci. Jinak by totiţ
5 6
Informace jsou získané na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou 20.2.2014. v originále child sponsorship
21
vůbec nemohla existovat. V souvislosti s produktovým pojetím je moţné rozvíjet více nástrojů, kterými lze s „adopcí na dálku“ pracovat. Nejznámějším je koncept marketingového mixu nebo pojetí tří úrovní produktu (Kotler, 2008, s. 617). Pro výzkum v této práci má však největší význam teorie ţivotního cyklu produktu. Ten je definován jako vývoj trţeb produktu v průběhu jeho ţivota a má pět charakteristických fází. Jedná se o vývoj produktu, uvedení na trh, růst, zralost a úpadek. Ţivotní cyklus kaţdého produktu je jiný a mnohdy je obtíţné ho předvídat. Vyuţití tohoto pohledu však nespočívá v přesné predikci toho, kdy jaká fáze nastane, ale ve včasném upozornění, ţe je potřeba něco změnit. Jedná se o fázi zralosti, coţ je chvíle, ve které musí management učinit strategické rozhodnutí, jak s produktem dále nakládat. V opačném případě hrozí, ţe nastane rychlá fáze úpadku, propad trţeb, riziko finančního kolapsu a krachu organizace. Moţná řešení jsou pouze dvě. Buď se organizace rozhodne pro nový produkt nebo musí ten stávající inovovat ať uţ fakticky, či pouze v rámci marketingového mixu tak, aby došlo k prodlouţení fáze růstu, případně k návratu do této fáze. (Kotler, 2008, s. 690) Modelový ţivotní cyklus produktu je znázorněn na následujícím grafu.
Graf č.1: Ţivotní cyklus produktu, modrá jsou trţby, červená jsou zisky (Kottler, 2008, s. 680)
Při rozboru ţivotního cyklu produktu „adopce na dálku“ v České republice, měřeno počtem sponzorovaných dětí, je na příkladu dvou největších organizací zřejmé, ţe se nachází ve fázi úpadku.
22
Graf č. 2: Nárůst počtu adoptovaných dětí v projektech „adopce na dálku“
Při osobní komunikaci mi tento trend potvrdili i zástupci dalších velkých organizací jako Diecézní charita Hradec Králové, pro-Contact, Centrum Dialog, nebo Wontanara. Důleţitým signálem je také obtíţná dostupnost dat. Tyto trendy jsou důleţitým znakem k nutnosti realizovat hlubší změny, pokud si má „adopce na dálku“ zachovat své místo na poli české rozvojové spolupráce. Pro takové změny je však nutná důkladná znalost názorů potenciálních dárců. Navrhovaný výzkum můţe slouţit jako základ pro takové inovace. Nedostatek odborných informací není problémem pouze v České republice. Jak uvádí Wydick (2010), je překvapující, ţe i přes více neţ 9 miliónů dárců zahrnutých do programu „adopce na dálku“, kteří poskytují více neţ tři miliardy $ ročně, neexistují téměř ţádné výzkumy evaluující dopady těchto programů (Wydick, Glewwe, Rutledge, 2010, s. 398). Co se týče osob sponzorovaných českými organizacemi, jsem dohledal pouze jeden takový výzkum. Jeho cílem bylo, na základě získaných dat prospěchu ţáků/studentů ze závěrečných ročníků základních a středních škol podporovaných programem Adopce na dálku® Arcidiecézní charity Praha v průběhu tří po sobě jdoucích let 2008, 2009 a 2010 v Ugandě, získat obecný přehled o vývoji úspěšnosti/neúspěšnosti programu adopce spolupracujících škol (Suchánek, 2011, s. 79). Ve vztahu k informacím o českých dárcích je situace o něco příznivější, i kdyţ se jedná výhradně o studentské práce a výzkumy. Pravděpodobně úplně první studií v českém jazyce, která se pokusila komplexně mapovat „adopci na dálku“ byla ročníková práce Marie Hokrové z roku 2005 s názvem „Sponzorování dětí z rozvojových zemí“. Práce měla velice ambiciózní cíl komplexně popsat, analyzovat a zhodnotit projekt sponzorování dětí z rozvojových zemí (Hokrová, 2005, s. 1). Její součástí je také hodnocení realizace, efektů a dopadů sponzoringu. Práci povaţuji za dobrý úvod do problematiky. Za nejpropracovanější povaţuji jiţ zmiňovanou 23
diplomovou práci Jarmily Kabátové z roku 2006 s názvem „Adopce na dálku - výzkum postojů a zkušeností dárců“ (Kabátová, 2006,
s. 24). Následuje nejméně deset
dohledatelných prací související s tématem „adopce na dálku“, které jsou většinou zpracovány v podobě „příručky pro adoptivní rodiče“ dle informací z webových stránek poskytujících organizací. Výzkumy, jeţ jsou u většiny těchto prací jejich součástí, jsou realizovány na malém vzorku populace a zpracování je většinou na základní úrovni analýzy. Četnost takových statí je však moţné povaţovat za známku vzrůstající popularity „adopce na dálku“ v České republice. Výzkum veřejného mínění o motivaci potenciálních dárců z území celé České republiky nebyl doposud realizován ani jediný.
24
2 Metodologie šetření Obsahem této kapitoly je metodologická část designu výzkumu veřejného mínění. Hlavním výstupem je sestavení dotazníku, pomocí kterého bude kvantitativní výzkumné šetření realizováno. Dotazník je uveden v příloze. Součástí je stanovení výzkumné otázky včetně cílů, hypotéz a jejich operacionalizací, kvalitativní pilotáţ, metoda a technika sběru dat, konstrukce výzkumného vzorku a předvýzkum. Jak jsem uvedl v úvodu, některé části jsou shodné s mou bakalářskou prací, která z této studie vychází a jejímţ obsahem je realizace navrţeného výzkumu.
2.1 Výzkumná otázka Hlavním cílem této absolventské práce je vytvořit projekt výzkumu veřejného mínění o „adopci na dálku“, který jsem dle obsahového zaměření nazval „Povědomí české veřejnosti o adopci na dálku a hlavní faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování.“ Stanovil jsem tuto výzkumnou otázku: Jaký je vztah české veřejnosti k „adopci na dálku“ a jaký vliv mají vybrané faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování? Pro realizaci výzkumu jsem navrhl metodu šetření veřejného mínění, coţ je podle Rendlové průzkum zachycující měřitelnost kvantity (in Rendlová, Lebeda, 2002, s. 17). Z toho je moţné odvodit, ţe výzkum veřejného mínění je formou kvantitativního sběru dat, jeţ Disman popisuje jako šetření, pomocí něhoţ je moţné zjistit relativně hodně informací o velkém počtu osob (Disman, 2002, s. 285)
2.2 Cíle, hypotézy a jejich operacionalizace K naplnění hlavního cíle práce jsem stanovil pět cílů. Kaţdý je dále rozpracován do hypotéz, coţ jsou „očekávání o charakteru věcí, vyvozené z teorie“ (Disman, 2008, s. 78) a ke kaţdé hypotéze je přiřazena operacionalizace, coţ je „proces převádění pojmů z teorie na měřitelné prvky, neboli zkoumatelné ukazatele“ (Reichel, 2009, s. 51). Cíle na sebe logicky navazují tak, aby konečný mohl stát na vrcholu pomyslné pyramidy praktického vyuţití výzkumu, které by mohla tato práce přinést. Cíle jsem stanovil následovně:
25
1. Zjistit zda a jakým způsobem česká veřejnost přispívá na charitu 2. Zjistit, jaké má česká veřejnost povědomí o „adopci na dálku“ 3. Zjistit postoje české veřejnosti k „adopci na dálku“ 4. Zjistit vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat „adopci na dálku“ 5. Zjistit, jaký je nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce „adopce na dálku“ 2.2.1 Přispívá česká veřejnost na charitu a jakým způsobem? Hypotéza 1 : Předpokládám, ţe česká veřejnost na charitu přispívá a to nejčastěji ve formě sbírkové akce přímo na ulici, na oblast zdravotnictví, nejčastěji částkou do 1 000 Kč ročně. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu 1 057 respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Podle průzkumu se charity nebo dobročinnosti účastní více neţ třetina dospělé české populace (39 %), nejběţnější formou finančního příspěvku je účast na pouliční sbírkové akci (72 %), nejčastěji česká veřejnost přispívá na zdravotnické projekty (41 %) a naprostá většina dotázaných uvedla, ţe za poslední rok přispěla částkou do 1 000 Kč ročně (85 %). (Konvička, 2012, s. 2-6) Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud respondenti odpoví s největší četností u otázky č. 3 („Přispěl/a jste v posledních třech letech na charitu nebo nějaký dobročinný účel?“), ţe ano, a zároveň u otázky č. 4 („Jakým způsobem jste někdy v minulosti přispěl/a na charitu?“), ţe sbírková akce přímo na ulici a zároveň u otázky č. 7 („Na jakou oblast charity jste přispěl/a v posledních 3 letech?“), ţe na zdravotnictví, prevenci a léčbu nemocí, pomoc hendikepovaným a současně také u otázky č. 8 („Jak velkou částkou jste za poslední rok na charitu přispěl/a?“), ţe do 1000 Kč. 2.2.2 Jaké má česká veřejnost povědomí o „adopci na dálku“? Hypotéza 2 : Předpokládám, ţe česká veřejnost má povědomí o „adopci na dálku“. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Krejčí (2013), ve kterém z 222 respondentů města Olomouc na otázku „Znáte některý z těchto projektů...“ odpovědělo 26
87 % ano u „adopce na dálku“ (Krejčí, 2013, s. 50). A také o výzkum Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku „Slyšeli jste někdy o projektu Adopce na dálku“ odpovědělo 99 % ano a v další otázce „Víte co znamená projekt Adopce na dálku?“ pak zvolilo 88 % správnou odpověď (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud většina respondentů odpoví u otázky č. 10 („Slyšeli jste někdy o adopci na dálku?“), ţe ano, a zároveň u otázky č. 11 („Co je podle vás z adopce na dálku hrazeno a komu?“), ţe je hrazeno školné, a to konkrétnímu dítěti z rozvojových zemí. Výsledky vztahující se k otázce č. 11 budou rozšířeny o výsledky otevřené asociační otázky č. 9 („Co vás jako první napadne, kdyţ se řekne „adopce na dálku“? Vypište vše co se vám vybaví?“). Platnost hypotézy bude ověřena také otázkou č. 13 („Vzpomenete si na nějaké organizace, které „adopci na dálku“ nabízí? Pokud ano, napište jaké.“) a to tehdy, pokud bude
dohromady
respondenty zmíněno minimálně 5 českých organizací, které „adopci na dálku“ nabízejí. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe česká veřejnost získává informace o „adopci na dálku“ nejčastěji z publicistických pořadů v televizi nebo rádiu či od svých známých. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Kabátové (2006), ve kterém z 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku® na otázku „Kde všude jste se s projektem Adopce na dálku® setkal/a?“ odpovědělo 47 % z tiskoviny a 46 % od známého (Kabátová, 2006, s. 45). A rovněţ informace z výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku „Odkud jste o projektech Adopce na dálku“ získali informace?“ odpovědělo 31 % z televize a 26 % od známých a od rodiny (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud respondenti u otázky č. 12 („Slyšeli jste někdy o adopci na dálku?“
odpoví s největší četností buď „jinde
v televizi“ nebo „v některém z pořadů v rádiu“ nebo „ve svém okolí“. 2.2.3 Postoje české veřejnosti k „adopci na dálku“ Hypotéza 4: Předpokládám, ţe česká veřejnost má pozitivní, spíše otevřený vztah k „adopci na dálku“. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku „Myslíte, ţe projekty 27
Adopce na dálku jsou smysluplné?“ odpovědělo 67 % ano, 29 % nevím a 4 % ne. (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou zároveň splněny všechny níţe uvedené podmínky u otázek č. 15, 37, 6 a 7. Jestliţe většina respondentů odpoví v otázce č. 15 („Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí v rozvojových zemích formou „adopce na dálku“ má smysl?“), ţe určitě ano, nebo spíše ano.7Kdyţ nejvíce respondentů odpoví v otevřené škálové otázce č. 37 („Do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky:“)u výroků pozitivních (1-Za malý peníz mohu díky „adopci na dálku“ způsobit velkou změnu v ţivotě jiného člověka, 3-Díky vzdělání se zlepší ţivotní úroveň v zemi, 7-Kaţdá pomoc má smysl), ţe určitě souhlasím, nebo spíše souhlasím a zároveň u výroků negativních (2-Pomoc chudým v Africe je zbytečné vyhazování peněz, 4-"adopce na dálku“ narušuje místní kulturu, 5-Myslím si, ţe většina peněz se ke konkrétnímu dítěti nedostane a skončí v kapsách někoho jiného, 6-Sami v ČR máme dost svých problémů, proč tedy pomáhat jinde, 9-Kaţdá země si má pomoci sama), ţe určitě nesouhlasím, nebo spíše nesouhlasím.
Pokud většina dotazovaných uvede
u otázky č. 6 („Záleţí vám na tom, zda pomoc směřuje do ČR nebo do zahraničí?“), ţe nezáleţí mi kam pomoc směřuje, nebo pomáhám raději v zahraničí a většina respondentů u odpoví u otázky č. 7 („Na jakou/é oblasti charity jsem v posledních 3 letech přispěl?“), ţena vzdělávání nebo na boj proti chudobě v zahraničí. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe muţi a starší lidé zaujímají k „adopci na dálku“ více skeptické postoje. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou zároveň splněny všechny níţe uvedené podmínky u otázek č. 15 a 37. V otázce č. 15 („Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí v rozvojových zemích formou „adopce na dálku“ má smysl?“) odpoví určitě ano nejméně respondentů z věkové skupiny od 45 do 59 let a také méně muţů neţ ţen. V otevřené škálové otázce č. 37 („Do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky:“) u výroků pozitivních (1,3,7), ţe určitě souhlasím nebo spíše souhlasím a zároveň u výroků negativních (2,4,5,6,9), ţe určitě nesouhlasím nebo spíše nesouhlasím uvede nejméně tázaných z věkové skupiny od 45 do 59 let a také méně muţů neţ ţen.
7
Důvody v případě neutrální a negativní odpovědi budou upřesněny v otevřené otázce č. 16 („Proč si myslíte, že finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí nemá smysl“).
28
2.2.4 Vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat „adopci na dálku“ Hypotéza 6: Předpokládám, ţe nejvýznamnějším faktorem, který motivuje českou veřejnost k financování „adopce na dálku“ je přímá adresnost, tedy moţnost vybrat si a podpořit konkrétní dítě. Tato hypotéza je opřena o výsledky kvalitativní pilotáţe, která slouţila jako základ pro sestavení dotazníku k tomuto šetření, a jeţ je součástí mé absolventské práce „Adopce na dálku – projekt výzkumu veřejného mínění“. Ze 14 profesionálů zabývajících se „adopcí na dálku“ uvedlo 12 jako největší motivační faktor přímou adresnost. Hypotéza je dále opřena o výsledky výzkumu Kabátové (2006), ve kterém 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku® u otázky „Do jaké míry jsou pro vás důleţité následující oblasti“ zvolilo u oblasti „adresnost pomoci“ nejvyšší průměrnou míru důleţitosti (Kabátová, 2006, s. 46). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou ze škálových otázek č. 17 aţ 28 („...důvody proč se do adopce na dálku zapojit...“) u otázky č. 17 („Moţnost vybrat si konkrétní dítě“), u otázky č. 18 („Moţnost dopisovat si s dítětem“) a u otázky č. 28 („Moţnost vybrat si dítě na základě jeho konkrétního ţivotního příběhu a situace“) odpovědi 1, 2 a 3 (rozhodně přilákalo, spíše přilákalo, přilákalo) voleny častěji neţ u otázek č. 19 aţ 27. Hypotéza 7: Předpokládám, ţe důleţitým faktorem ovlivňujícím motivaci české veřejnosti k financování „adopce na dálku“ je malá flexibilita v moţnostech, jak se do financování zapojit. a. Předpokládám, ţe by se do financování adopce na dálku zapojilo více dárců, pokud by byl roční příspěvek na jedno dítě do 1000 Kč. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu 1 057 respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Na otázku „Kolik by měl člověk ve vašem postavení věnovat měsíčně na charitu?“ odpovědělo 82 % respondentů do 200,-Kč (Konvička, 2012, s. 6).
29
b. Předpokládám, ţe by většině dárců nevadilo se spolupodílet na financování s jinými neznámými dárci. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku „Pokud by jste měl/a moţnost podělit se o příspěvek pro adoptované dítě s dalšími adoptivními rodiči, byl by tento typ pomoci pro vás přijatelnější?“ odpovědělo 45 % ano, 35 % nevím a 20 % ne (Jánská, 2013, s. 66). c. Předpokládám, ţe by většina dárců uvítala moţnost jednorázového finančního příspěvku bez závazků, neţ dlouhodobého financování. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu 1 057 respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Na otázku „Jakým způsobem přispíváte na charitu?“ odpovědělo 96 % respondentů, ţe případ od případu. Češi se tedy neradi zavazují někomu přispívat (Konvička, 2012, s. 4). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud: a. u otázky č. 32 („...jaká výše finančního příspěvku by pro vás byla přijatelná“) odpoví většina respondentů ţe, do 1000 Kč ročně a zároveň u otázky č. 8 („Jak velkou částkou jste za poslední rok na charitu přispěl/a?“) odpoví většina respondentů ţe, do 1000 Kč. b. u otázky č. 31 („...hledá někoho, s kým by se sloţil...“) odpoví většina respondentů ,ţe určitě ano nebo spíše ano. c. u otázky č. 33 („jakou délku podpory projetu by jste preferoval/a“) odpoví většina respondentů ţe, raději jednorázový příspěvek bez závazků. Hypotéza 8: Předpokládám, ţe pro většinu české veřejnosti je při rozhodování zda financovat „adopci na dálku“ důleţité vědět, jaká je výše reţijních nákladů zprostředkující organizace a ţe většina by očekávala její výši do 10 % z darované částky. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud u otázky č. 34 („...je pro vás důleţité vědět, jak velkou část organizace vynaloţila na své reţijní účely“) většina respondentů odpoví ţe, určitě ano nebo spíše ano a zároveň u otázky č. 35 („jak velkou 30
část z vámi darované částky povaţujete za přiměřenou k pokrytí reţijních nákladů organizace“) odpoví většina dotazovaných ţe, do 10 %. Hypotéza 9: Předpokládám, ţe česká veřejnost vnímá jako důleţité, aby většina darovaných financí byla pouţita na financování studia konkrétního adoptovaného dítěte a ne na jiné projekty podporující místní komunitu. A to i pokud by je o tom organizace předem informovala. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud u otázky č. 36 („...kromě studia dětí podporuje i místní komunitu...“) odpoví většina respondentů ţe, spíše vadilo nebo určitě vadilo. 2.2.5 Nejpravděpodobnější
profil potenciálního českého dárce „adopce na
dálku“ Hypotéza 10: Předpokládám, ţe
osobou, která by se mohla stát
nejpravděpodobnějším potenciálním dárcem „adopce na dálku“ bude nejčastěji ţena, středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaná, ekonomicky aktivní v zaměstnaneckém poměru, ve věku od 30 do 49 let, bydlící ve městě nad 100 000 obyvatel. Tato hypotéza je opřena o výsledky šetření Kabátové (2006), do kterého bylo zahrnuto 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku®. Součástí výzkumu byl také přehled jejich základních sociodemografických údajů (Kabátová, 2006, s. 33). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud bude průměr sociodemografických charakteristik těch respondentů, kteří zvolí specifické odpovědi u otázek č. 39, 7, 12, 15 a 37 a které níţe uvádím, odpovídat nejčastěji profilu ţena, osoba středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaná, ekonomicky aktivní v zaměstnaneckém poměru, ve věku od 30 do 49 let a s bydlištěm ve městě nad 100 000 obyvatel.
Bude se jednat
o charakteristiky respondentů, kteří u otázky č. 39 („Zvaţoval/a byste zapojit se do projektu .....“) odpoví ţe, určitě ano nebo spíše ano. U otázky č. 7 („Na jakou/jaké oblasti charity jste přispěl/a v posledních 3 letech?“), ţe na vzdělávání. U otázky č. 12 („Kde všude jste informace o adopci na dálku zachytil/a?“), ţe mám, nebo jsem měl/a adoptované dítě v rámci projektu adopce na dálku. U otázky č. 15 („Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí formou adopce na dálku má smysl?“), ţe určitě ano nebo spíše ano a u otázky č. 37 („Do jaké míry souhlasíte 31
s následujícími výroky?“) odpoví u pozitivních výroků 1, 3 a 7, ţe určitě souhlasím, nebo spíše souhlasím.
2.3 Metoda a technika sběru dat Jak jsem jiţ zmínil, pro realizaci výzkumu jsem zvolil formu kvantitativního sběru dat pomocí dotazníkového šetření, konkrétně výzkum veřejného mínění, protoţe díky této metodě můţeme zkoumat určité mnoţství dat získané na velkém počtu populace (Disman, 2008, s. 286). Jedná se o metodu deduktivní, protoţe vychází z teorie, kterou převádí do hypotéz, jejichţ funkcí je navrhnout taková moţná spojení mezi proměnnými, které potvrdí nebo vyvrátí jejich pravdivost (Disman, 2008, s. 77). Vlastní sběr dat bude realizován formou internetového dotazníkového šetření. Tuto formu sběru jsem zvolil vzhledem k její organizační jednoduchosti a rychlosti v porovnání s osobními standardizovanými rozhovory. Tento typ sběru informací je běţně pouţíván významnými organizacemi, jeţ se v České republice výzkumy veřejného mínění zabývají.8 Některé z výzkumných agentur disponují vlastními internetovými panely respondentů. Jedná se o registrované uţivatele, kterým jsou podle určitých pravidel zasílány pozvánky k výzkumům. Respondenti jsou za svoji aktivitu zpravidla odměňování. V České republice je největším panelem Česky národní panel, sdruţující 65 tisíc respondentů.9 Kaţdá forma sběru má své výhody i slabiny. Určitou nevýhodou shromaţďování informací po internetu můţe být podmínka přístupu k internetu, zejména pak pro skupinu vyšší věkové kategorie nebo pro osoby s niţším vzděláním. U lidí do 60 let je internetová populace téměř totoţná s obecnou.10 Základem je dobře sestavený dotazník jako hlavní standardizovaná metoda výzkumu. Ve snaze co nejvíce eliminovat moţnost opomenutí některých faktorů, jeţ by mohly být pro motivaci k financování „adopce na dálku“ významné, jsem při jeho konstrukci vyuţil metody kvalitativní pilotáţe.
8
Informace byly získány na základě rozhovoru s Ondřejem Váchou z agentury STEM/MARK 27.2.2014. Tamtéž. 10 Informace byly získány na základě rozhovoru s Lenkou Beranovou z agentury PerfectCrowd 28.2.2014. 9
32
2.3.1 Kvalitativní pilotáž Před konstrukcí dotazníku jsem vyuţil moţnosti provést kvalitativní pilotáţ. Kvalitativní pilotáţ je postup, který umoţňuje zvolené problematice více porozumět a nahlédnout do ní hlouběji (Disman, 2008, s. 286). Podle Dismana se jedná o kvalitativní techniku, která zjišťuje existenci a dosaţitelnost námi chtěných informací v populaci, jeţ chceme zkoumat (Disman, 2002, s. 121). Motivací k výběru této metody byl nedostatek odborných zdrojů o „adopci na dálku“, z nichţ by bylo moţné při sestavování dotazníku čerpat data. Hlavním cílem kvalitativním pilotáţe bylo zjistit názory odborníků, kteří se „adopcí na dálku“ profesionálně zabývají, na atraktivitu této sluţby pro potenciální dárce, včetně zmapování hlavních předností a limitů této sluţby. Metodou záměrného výběru jsem oslovil pomocí e-mailové korespondence pěti otázkami všech 26 dohledatelných organizací z České republiky, které „adopci na dálku“ poskytují (viz. příloha č. 2). Tuto formu komunikace jsem zvolil především s ohledem na časovou vytíţenost oslovených odborníků. Se zástupci dvou nejvýznamnějších institucí jsem navíc absolvoval osobní schůzky, na nichţ byly otázky a názory detailně rozvedeny. Kromě hlavního cíle jsem si určil i 4 podcíle, které jsem rozpracoval do následujících otázek: 1. V čem spatřují hlavní přednosti „adopce na dálku“ pro potenciální dárce? Otázka: „Co si myslíte, ţe je na „adopci na dálku“ pro potenciálního dárce nejatraktivnější?“ 2. V čem spatřují hlavní limity „adopce na dálku“ pro potenciální dárce? Otázka: „V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity?“ 3. Jaký vliv na atraktivitu „adopce na dálku“ přisuzují marketingovým aktivitám? Otázka: „Myslíte si, ţe je „adopce na dálku“ v České republice dostatečně propagována?“ 4. Jakou připisují budoucnost „adopci na dálku“? Otázka: „Myslíte si, ţe zájem české veřejnosti o „adopci na dálku“ poroste nebo bude upadat?“ Jelikoţ pilotáţ slouţila jako podklad pro tvorbu dotazníku, poslední otázka pro respondenty zněla: „Je nějaká konkrétní otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit?“. 33
Z oslovených respondentů se mi ozvalo 14, přičemţ jejich odpovědi jsem rozdělil podle četnosti do podobných kategorií. V otázce č. 1 „Co si myslíte, ţe je na „adopci na dálku“ pro potenciální dárce nejatraktivnější?“ odpovědělo 12 respondentů shodně, ţe podle jejich názoru je nejatraktivnější osobní prvek adresnosti, tedy fakt, ţe pomoc směřuje konkrétnímu dítěti. Další nejčastější odpovědí bylo, ţe pro dárce můţe být atraktivní téţ komunikace s dítětem a na třetím místě vztah s dítětem, kdy jeden respondent uvedl, ţe „pro některé dárce můţe takový člověk představovat dalšího člena rodiny…“ 1. Co si myslíte, že je na "adopci na dálku" pro potenciální dárce nejatraktivnější? adresnost, konkrétnost, konkrétní dítě,osobní prvek 12 komunikace s dítětem či rodinou 10 vztah s dítětem, člen rodiny 7 poznávání nové kultury, exotičnost 6 dobrý pocit z vykonaného dobrého skutku, pocit ţe můţe pomoci 5 viditelné výsledky pomoci, zpětná vazba pomoci 4 kontrola nad vyuţitím daru, transparentnost 3 přispívání na vzdělání 2 prestiţ projektu 2 moţnost výběru dítěte 1 náboţenská motivace 1
V otázce č. 2 „V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity?“ odpovědělo 7 respondentů, ţe omezením můţe být problém s důvěrou v organizace, coţ zajímavě popsala jedna respondentka: „Podle mého je pro organizaci nejtěţší získat důvěryhodnost u široké veřejnosti. Mnoho lidí věří, ţe se neziskovky jen schovávají za svůj název a ve skutečnosti uskutečňují finanční podvody.“ Shodný počet 3 respondentů odpověděl, ţe problematická je nejen samotná realizace, ale i administrativní zajištění projektu. K čemuţ uvedla další respondentka: „Ţe to tak ve skutečnosti jde dost blbě dělat – po zkušenosti jsem přesvědčená, ţe prostředky (ať uţ finanční, nebo za ně něco nakoupit) jen tak předat je cesta do pekel a spíš škodí.“ Limitující je i fakt, ţe česká společnost se v současnosti zaměřuje spíše na pomoc u nás a také, ţe se stále více objevuje obava z neschopnosti z dlouhodobého hlediska dítě podporovat.
34
2. V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? důvěra v organizaci (nedůvěra), transparentnost samotná realizace, administrativní zajištění projektu zaměření na pomoc v rámci ČR dlouhodobost - strach, ţe nebude moci podporovat tak dlouho z finančního hlediska závist okolí, rodiny, komunity vysoká roční částka na dítě zklamání z dítěte(výsledky ve škole, předčasné ukončení studia) dlouhá prodleva v komunikaci s dítětem nedostatečná informovanost
7 3 3 3 1 1 1 1 1
Na třetí otázku „Myslíte si, ţe je ‚adopce na dálku‘ v České republice dostatečně propagována?“ odpovědělo shodně 5 respondentů, ţe ano a dalších 5, ţe by se dalo mnohé zlepšit, nebo ţe by bylo nutné program propagovat více a 4 dotazovaní uvedli, ţe ne. 3. Myslíte si, že je "adopce na dálku" v České republice dostatečně propagována? Ano 5 Dalo by se mnohé zlepšit, je nutné program propagovat více 5 Ne 4 Jiná odpověď 2
Na otázku č. 4 „Myslíte si, ţe zájem české veřejnosti o „adopci na dálku“ poroste nebo bude upadat?“ odpovědělo 9 respondentů, ţe bude stejný, anebo poroste a další 4 respondenti odpověděli, ţe záleţí na dalších faktorech, jak ukazuje například odpověď:„Kdyţ se zlepší způsob, jak pomáhat našim občanům, tak se pozornost dárců určitě opět soustředí na státy, které jsou na tom hůř.“ 4. Myslíte si, že zájem české veřejnosti o "adopci na dálku" poroste nebo bude upadat? Bude stejný nebo poroste 9 záleţí na tom… 4 Bude stagnovat, upadat 1 nevím 1
Poslední doplňující otázku „Je nějaká otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit?“ nezodpovědělo 8 respondentů, přičemţ ty, jejichţ odpovědi jsem obdrţel, by zajímaly důvody, které by vedly potenciální dárce k ukončení jejich spolupráce v programu „adopce na dálku“. Rádi by znali podobu pomoci, které by dárci 35
důvěřovali a jíţ by podpořili. Jako poslední by je zajímalo, jaké by musely být podmínky programu „adopce na dálku“, aby se do něj potenciální dárci rozhodli zapojit. 5. Je nějaká otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit? Ne Neodpověděl/a Jaké důvody by Vás vedly k ukončení adresného dárcovství? Jakou podobu musí mít pomoc, které důvěřujete a podpoříte ji? Za jakých podmínek byste se rozhodli na dálku "adoptovat" dítě?
2 8
Při strukturování dotazníku jsem přímo vyuţil kategorizované odpovědi vztahující se k otázkám na první dva cíle kvalitativní pilotáţe, tedy „Co si myslíte, ţe je na „adopci na dálku“ pro potenciálního dárce nejatraktivnější?“ a „V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity?“ Ve standardizovaném dotazníku (viz. příloha č. 1) jsou takto získané informace základem pro otázky č. 17-36. Odpovědi na otázky vztahující se k dalším cílům této kvalitativní pilotáţe pak slouţí jako informační rámec pro lepší orientaci v problematice. Navrţené otázky, které se vztahovaly k pátému bodu kvalitativní pilotáţe, jsem při konstrukci dotazníku nevyuţil.
2.4 Konstrukce výzkumného vzorku Díky rozhodnutí vyuţít ke sběru dat internetového dotazníkového šetření, bude výzkum realizován na území celé České Republiky. Rozmezí výzkumné populace je plánováno na minimálně 500 respondentů. Věkově jsem ji vymezil škálou od 20 do 59 let. Kategorii do 20 let jsem vyloučil, protoţe u ní nepředpokládám potenciál k zapojení se do projektu „adopce na dálku“ a kategorii nad 59 let jsem vynechal z důvodu menší míry internetové gramotnosti a snahy získat výstupy, co nejvíce srovnatelné s běţnou populací (Netmonitor, 2011). Vyloučení kategorie nad 59 let můţe být určitým limitem tohoto výzkumu, protoţe dle výzkumu Kabátové o deskripci skupiny dárců projektu Adopce na dálku® se nachází ve věkové kategorii od 56 do 65 let 16 % dárců a v kategorii 66 a více let dalších 13 % (Kabátová, 2006, s. 33). Odhadem by se tedy v této kategorii mohlo nacházet 20 % potenciálních dárců. V budoucnu by bylo vhodné výzkum u této kategorie doplnit. Z vymezené věkové kategorie jsem vzorek konstruoval technikou kvótního výběru. Zvolil jsem osoby, které spadají do kategorií podle pohlaví a zároveň určitých věkových skupin, jeţ jsem stanovil : 20-29, 30-44 a 45-59 let. Podle 36
Průšové (in Šubrt, 1998, s. 107-108) patří kvótní výběr mezi nepravděpodobnostní výběry, přičemţ výzkumný vzorek je konstruován s cílem shodovat se některými svými vlastnostmi s populací, ze které pochází. Jak dále autorka uvádí, je také vhodné vycházet z tzv. opory výběru, coţ jsou informace o celkové populaci, na základě kterých můţeme vytvořit právě takový vzorek. Jako oporu výběru jsem pouţil výsledky sčítání lidu 2011 České republiky (Český statistický úřad, 2011) a vzorek jsem konstruoval proporcionálně dle mnou zvolených kategorií.
Plánované sloţení
výzkumné populace je navrţeno následovně:
Tabulka č. 2: Plánované sloţení výzkumné populace (Česká statistický úřad, 2011)
2.5 Metoda analýzy dat Analýza dat bude poslední částí výzkumu s cílem vysvětlit obsah sesbíraných dat. Podle Průšové (in Šubrt, 1998, s. 134-135) se při analýze kvantitativních dat jedná o 4 kroky, kterými jsou editace, kódování, tabelace a pokročilé analýzy. Jak Průšová dále uvádí, jde o to, aby byla data shrnuta, porovnána a bylo v nich moţné nalézt vztahy a souvislosti, které jsou podstatné. Při editaci se provádí kontrola zmíněných údajů, sloţení a zda počet výzkumného vzorku sedí s předem určenými kvótami. Při následném kódování dochází k převádění dat do kódů a jejich zanášení do databáze. Při tabelaci jsou z dat vytvořeny tabulky a z nich následně grafy. Při pokročilé analýze jsou nakonec testovány hypotézy a zkoumají se závislosti mezi proměnnými. (Průšová in Šubrt, 1998, s. 135-142) Jak jsem jiţ uvedl, vlastní sběr dat bude realizován formou internetového dotazníkového šetření. Pro realizaci plánuji vyuţít sluţeb některé z výzkumných agentur, které se sběrem dat zabývají. Fáze editace tak bude zajištěna přímo agenturou, jeţ bude mít v zadání poţadavky na plánované sloţení výzkumné populace (viz. tabulka č. 2). Součástí výstupu bude i kódování, protoţe dotazník je od počátku digitalizovaný a výsledky budou agenturou předány ve formě 37
tabulkového souboru. Pro tabelaci
vyuţiji tabulkový procesor Excel, ve kterém bude pomocí filtrů moţné sestavovat sumární výstupy dle odpovědí a sociodemografických charakteristik respondentů na jednotlivé otázky do samostatných tabulek. Ty potom budou slouţit jako podklad pro sestavování grafů. Tabulky i grafy budou vyuţity jako podklad pro pokročilou analýzu dat, tudíţ k testování hypotéz a hledání kauzalit mezi proměnnými. Vlastní sběr dat od zadání agentuře proběhne v řádu dnů, maximálně do jednoho týdne. Finanční náročnost odhaduji od 20 Kč do 50 Kč za jednoho respondenta, tedy v rozmezí od 10 000 Kč do 25 000 Kč. Následná tabelace a pokročilá analýza dat bude časově nejnáročnější, odhadem v rozmezí 2 aţ 4 týdnů.
2.6 Předvýzkum Před ukončením projektu výzkumu jsem ověřoval srozumitelnost a validitu navrţeného dotazníku
pomocí předvýzkumu, který umoţňuje testovat skladbu,
srozumitelnost a rozmístění otázek v dotazníku, a bez kterého by se neměl obejít ţádný výzkum (Disman, 2008, s. 122). Kromě testování dotazníku předvýzkum také prověřuje způsoby výběru výzkumného vzorku, ujasnění si způsobu zpracování dat nebo ověření si některých hypotéz. Cílem je tedy kontrola toho, zda jsou výzkumné nástroje a techniky dobře připravené. (Reichel, 2009, s. 73) V rámci této práce jsem předvýzkum realizoval na vzorku dvaceti osob z různých sociodemografických skupin tak, abych docílil co největší podobnosti s plánovaným výzkumným vzorkem. Kromě rodinných příslušníků, spoluţáků a známých jsem do něj zahrnul také zástupce některých organizací poskytujících „adopci na dálku“. Jednalo se o přibliţně týdenní proces, během kterého došlo ke značnému přepracování dotazníku do finální podoby a také k úpravě hypotéz. Sloţité pro mě bylo odhadnout správnou chvíli, kdy předvýzkum ukončit, protoţe na stejné téma se začínaly hromadit různé názory. Největší změny v dotazníku souvisely s přepracováním otázek ve vztahu k motivačním faktorům. Došlo k úplnému vypuštění dvou otázek dotazujících se přímo na výčet motivačních a demotivačních faktorů k zapojení se do financování „adopce na dálku“, a to z důvodu duplicitního dotazování a niţší přehlednosti, srozumitelnosti a délky dotazníku. Původním záměrem těchto otázek bylo zjistit výčet faktorů, který se však stal součástí kvalitativní pilotáţe (viz. kapitola 2.3.1 Kvalitativní pilotáţ). Dále došlo k zásadnímu přepracování otázek ve vztahu k hodnocení významu jednotlivých 38
motivačních faktorů. Původních 28 faktorů bylo redukováno na 11 a faktory související s výší poplatků, moţným spolufinancováním jinými neznámými dárci či financování komunitních projektů byly vyčleněny do otázek s jinou samostatnou strukturou. U těch, které zůstaly v původní verzi, došlo k redukci hodnotící škály z devítibodové stupnice na sedmibodovou. Další velkou změnou bylo doplnění přímé hypotetické otázky č. 39, jakoţto cílené otázky k hypotéze na nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce „adopce na dálku“. Jinou výraznější změnou bylo úplné vypuštění výčtu organizací nabízejících „adopci na dálku“ u otázky č. 14 a ponechání této otázky jako otevřené. Záměrem bylo co nejvíce omezit zkreslení výsledků náhodným výběrem. U dalších 20 otázek došlo k jejich přesnější formulaci a doplnění, nebo přepracování alternativ u odpovědí. Co se týká hypotéz, největší změnou bylo doplnění celé hypotézy o potenciálním dárci č. 10, se kterou jsem původně nepočítal, a to včetně celého nového doplňkového cíle č. 5, jehoţ je součástí a který je také nový. U dalších dvou hypotéz došlo k upřesnění formulací. Na základě výše uvedených skutečností tedy mohu konstatovat, ţe díky předvýzkumu došlo k významnému vylepšení dotazníku. Finální verze dotazníku obsahuje 46 otázek a je rozdělena do tří tematických částí. První z nich obsahuje baterii šesti otázek o obecném vztahu k dobročinnosti. Druhá část je jiţ zaměřena na „adopci na dálku“ a to konkrétně na povědomí veřejnosti o této sluţbě a obsahuje pět otázek. Poslední, třetí část se vztahuje k postojům veřejnosti k „adopci na dálku“ a tvoří hlavní část dotazníku. Zahrnuje 26 otázek. Devět otázek se vztahuje k zjištění sociodemografických ukazatelů, přičemţ vyplnění celého dotazníku zabere přibliţně čtvrt hodiny.
39
ZÁVĚR Cílem této práce bylo připravit projekt výzkumného šetření o veřejném mínění, který by pomocí kvantitativního dotazníkového šetření zjistil, jaký je vztah české veřejnosti k „adopci na dálku“, jako k jedné z forem rozvojové spolupráce. Vlastní výzkum je předmětem mé bakalářské práce, jeţ na tuto absolventskou práci navazuje. Motivací k výběru zvoleného tématu byla kromě mého osobního zájmu o rozvojové vzdělávání absence odborných zdrojů, které by mohly organizace nabízející „adopci na dálku“ při své činnosti prakticky vyuţít. V první teoretické části je vymezen nejen koncept „adopce na dálku“, ale i pojem veřejné mínění. Její součástí je také definice problémové situace, která tvoří rámec pro zvolené výzkumné téma. Významné je pak především zobrazení ţivotního cyklu produktu v produktovém pojetí „adopce na dálku“, na kterém je ze zjištěných dat prokázáno, ţe se tato sluţba dostává do fáze úpadku. Klesající zájem dárců je moţné zastavit pomocí inovace této sluţby, případně její jinou prezentací. K těmto krokům je však nutná dobrá znalost potenciálního dárce a jeho motivace. V druhé části práce jsem definoval hlavní výzkumnou otázku, a to : „Jaký je vztah české veřejnosti k adopci na dálku a jaký vliv mají jednotlivé faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování?“. K této otázce jsem následně vymezil pět cílů, které se zaměřují na obecný vztah veřejnosti k dobročinnosti, na povědomí a postoje veřejnosti k „adopci na dálku“, na vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování zda financovat tuto sluţbu a na sestavení profilu nejpravděpodobnějšího potenciálního českého dárce „adopce na dálku“. Ke kaţdému cíli jsem stanovil hypotézy, kterých je 10 včetně operacionalizací a na jejich základě následně připravil hlavní nástroj výzkumu veřejného mínění - standardizovaný dotazník. Před sestavením dotazníku jsme vzhledem k nedostatku odborných zdrojů realizoval kvalitativní pilotáţ. Cílem bylo zjistit seznam hlavních motivačních faktorů k financování této sluţby dle odborníků, kteří se „adopcí na dálku“ zabývají a zajistit tak, aby nebyl některý z těch podstatných v dotazníku opomenut. Dotazník byl finálně upraven po realizaci předvýzkumu, v jehoţ průběhu jsem na vzorku 20 respondentů ověřoval jeho funkčnost a následně provedl úpravy. Finální verze dotazníku obsahuje 46 otázek a je rozdělena, kromě sociodemografických údajů o respondentech, na tři
40
tematické části. První se zaměřuje na obecný vztah veřejnosti k charitě, druhá na povědomí o „adopci na dálku“ a třetí na postoje veřejnosti k „adopci na dálku“. Vzhledem k rychlosti a jednoduchosti bude výzkum realizován prostřednictvím internetového
dotazníkového
šetření,
přičemţ
vlastní
sběr
provede
některá
z profesionálních výzkumných agentur. Výzkumný vzorek je navrţen v počtu minimálně 500 respondentů na internetovou českou populaci ve věku 20 aţ 59 let v dělení dle pohlaví a věkových kategorií tak, aby co nejvíce odpovídala skutečnému sloţení české populace. Hlavním limitem tak bude především vyloučení starší populace, u které by pomocí internetového sběru bylo obtíţné docílit podobnosti s běţnou populací. V rámci České republiky se jedná o výzkum, který doposud nebyl realizován a měl by přinést cenné informace, prakticky vyuţitelné především pro organizace, jeţ „adopci na dálku“ poskytují. Práce přináší kompletně zpracovaný projekt výzkumu veřejného mínění o „adopci na dálku“ včetně sestaveného standardizovaného dotazníku.
41
ZDROJE 1. ADRA. O BanglaKids. [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW:
2. ARCIDIECÉZNÍ CHARITA OLOMOUC. Adopce na dálku: LetákAdopce na dálku®- Haiti. [online]. [cit. 2014-03-15]. Olomouc, 2014. Dostupné z WWW:< http://acho.charita.cz/images/harp/haiti_letak_b.pdf> 3. ARCIDIECÉZNÍ CHARITA PRAHA. Pomoc do zahraničí: Adopce na dálku®. [online]. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW:
4. BWINDI ORPHANS. Adopce-info: Jakadoptovat. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2006. Dostupné z WWW:< http://www.bwindiorphans.org/?page=jakadoptovat> 5. CENTRUM DIALOG. Adopceafrickýchdětí. [online]. [cit. 2014-03-16]. Praha. Dostupné z WWW:< http://www.centrumdialog.cz/adopce> 6. CENTRUM NAROVINU. Adopce: Adopceafrickýchdětí – projektpomoci na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW:< http://www.centrumnarovinu.cz/content/adopce-africkych-deti-projekt-pomocina-dalku> 7. Česká republika. Zákon č.151/2010 Sb. O zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. In: 151/2010. 2010. [cit. 30-03-2014]. Dostupný z WWW:
8. ČESKO PROTI CHUDOBĚ. Od nenaplněných plánů k novým cílům. [online]. [cit. 2014-03-15]. 2007. 32 s. Dostupné z WWW: 9. ČESKÝ ROZHLAS. Speciály: Náboţenství: Zaostřeno na církev: Adopce na dálku. [online] [cit-30-03-2014]. 19. ledna 2014. Dostupné z WWW: 10. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Český statisticky úřad: Veřejná databáze [online]. [cit. 30-03-2014]. Dostupné z WWW:
42
11. DIECÉZNÍ CHARITA ČESKÉ BUDĚJOVICE. ProjektAdopce na dálku®. [online]. [cit. 2014-03-15]. ČeskéBudějovice, 2014. Dostupné z WWW:< http://adopcecb.charita.cz/projekt-adopce-na-dalku/> 12. DIECÉZNÍ CHARITA LITOMĚŘICE. Dali-Křídlo. PročMongolsko. [online]. [cit. 2014-03-15]. Litoměřice, 2014. Dostupné z WWW:< http://kridlo.dchltm.cz/index.php?page=mongolsko> 13. DIECÉZNÍ CHARITA OSTRAVSKO-OPAVSKÁ. StřediskohumanitárnípomociUkrajina. Adopce na dálku®. [online]. [cit. 201403-15]. 2014. Dostupné z WWW:< http://shp-ukrajina.caritas.cz/adopce-nadalku/> 14. DIECÉZNÍ CHARITA PLZEŇ. Adopce na dálku: O projektu. [online]. [cit. 2014-03-15]. Plzeň, 2014. Dostupné z WWW:< http://www.dchp.cz/adopce-nadalku/> 15. DIECÉZNÍ KATOLICKÁ CHARITA HRADEC KRÁLOVÉ. Adopce na dálku®: Realizaceprojektu. [online]. [cit-2014-03-15]. HradecKrálové, 2013. Dostupné z WWW:< http://adopce.dchhk.cz/realizace-projektu > 16. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 372 s. ISBN 978-80-246-0139-7. 17. DJAKOUALNO, L. H., BLÁHA, P. Praţský model Spojených národů: Background model: Valné shromáţdění: Oficiální rozvojová pomoc. [online]. [cit. 2014-03-15]. Asociace pro mezinárodní otázky, 2011. 13 s. Dostupné z WWW: 18. DUŠKOVÁ, L. et al. Encyklopedie rozvojových studií. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 421 s. ISBN 978-80-244-2948-9 19. E-mailová komunikace s UNICEF, Langerová, 4.3.2014 20. FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2009. 195 s. Manaţer. Komunikace. ISBN 978-80-247-2678-6. 21. GRUŠIN, Boris Andrejevič. Veřejné mínění a jeho výzkum: (Metodol. problémy výzkumu veřejného mínění.). Vyd. 1. Praha, 1972. 22. HORKÝ, Ondřej. Česká rozvojová spolupráce: diskurzy, praktiky, rozpory. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. 165 s. Studie; sv. 67. ISBN 978-80-7419-040-7 43
23. HOKROVÁ, M. Sponzorování dětí z rozvojových zemí. [cit. 2014-03-15]. Ročníková práce, Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2005. 84 s. 24. HUMANITAS AFRIKA. Projekty v Africe: Patronství školáků. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2014. Dostupné z WWW:< http://www.humanitasafrika.cz/cs/projekty-afrika/patronstvi> 25. JÁNSKÁ,V. Adopce na dálku jako forma sociální pomoci. [online] [cit-30-032014]. Diplomová, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2013. 94 s. Dostupné z WWW: 26. KABÁTOVÁ, J. Adopce na dálku: Výzkum postojů a zkušeností dárců. [online]. [cit. 2014-03-16]. Diplomovápráce, UniverzitaKarlova, Filozofickáfakulta, Katedrasociologie, 2006. 83 s. Dostupnéz WWW: 27. KEDJOM-KEKU. Podpořtenás. Taktrochujináadopce na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2014. Dostupné z WWW: 28. KONVIČKA, L. Tiskovázpráva STEM/MARK (TOP LINES). 2012. 10 s. 29. KOTLER, P., et al. Moderní marketing: 4. evropské vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 1041 s. ISBN 978-80-247-1545-2 30. KREJČÍ, M. Veřejné mínění obyvatel Olomouce o rozvojové a humanitární pomoci a činnosti Arcidiecézní charity Olomouc. [online] [cit-30-03-2014]. Olomouc, 2013. 89 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta, Katedra křesťanské sociální práce. Dostupné z WWW: 31. KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 80-7184-134-x 32. MÁCA, R. Adopce na dálku: Nezištná pomoc nebo další forma závislosti? [online]. [cit. 2014-04-10]. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra rozvojových studií, 2008. 59 s.
44
Dostupné z WWW: 33. MAJDŮCHOVÁ, H. Neziskové Organizácie. Bratislava:Sprint, 2004. 180 s. ISBN 978-80-888-4859-2 34. MIHÁLIK, J. Fundraising bez hranic: Získávání darů pro humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci. [online]. 2012. 338 s. [cit. 2014-04-10]. Dostupný z WWW:.ISBN: 978-80-89563-05-0 35. MIŠOVIČ, J. a kol. Od A do Z ve výzkumech veřejného mínění. [Divišov]: Orego, 2010. 239 s. ISBN 978-80-86741-94-9 36. MOORE, A. (1998). The myth od NeedyChild? [online]. [cit. 2014-03-15]. Chrisitanitytoday, 21, č. 5. Dostupné z WWW:< http://www.christianitytoday.com/ct/1998/may18/nonprofits-myth-of-needychild.html> 37. MOST. Projekty v zahraničí:Kmotrovství na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2013. Dostupné z WWW:< http://protibet.cz/projekty-indie-tibet/kmotrovstvina-dalku/> 38. NADACE MEZINÁRODNÍ POTŘEBY. Co je dálkováadopce PLUS ®. [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW:< http://www.incz.info/co-jeadopce.htm> 39. NADAČNÍ FOND – INKA. Více o projektuSonkoča. [online]. [cit. 2014-0316]. 2014. Dostupné z WWW:< http://www.inkaperu.cz/sonkoca.html/> 40. NADAČNÍ FOND – ONE MORE DAY FOR CHILDREN. Adopcedětí na dálku: Co to je. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2009-2010. Dostupné z WWW:< http://www.omdc.cz/nadacni-fond/adopce-deti-na-dalku/adopce-deti-na-dalku--co-to-je> 41. NADAČNÍ FOND SOLIDARITY S CHUDÝMI TŘETÍHO SVĚTA MAITRI. Adopcesrdce: Adopcesrdce - co to je. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2008. Dostupné z WWW: 42. NAMASTÉ NEPÁL. Úsměv z Nepálu - projektadopcenepálskýchdětí. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2007. Dostupné z WWW:
45
43. NEPÁLČATA. Adopce na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2010. Dostupné z WWW: 44. NETMONITOR. Ročenka 2011. [online]. [cit. 30-03-2014]. Dostupné z WWW: 45. NEW INTERNATIONALIST. Whyyoushould not sponsor a child. New Internationalist[online]. 1989 [cit. 2014-04-10]. Dostupný z WWW:. 46. NJOVU. Projekty. Adopce na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2014. Dostupné z WWW: 47. ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ. Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. [cit. 2014-03-15]. 1948. Dostupné z WWW: 48. PECÁKOVÁ, I., NOVÁK, I. a HERZMANN, J. Pořizování a vyhodnocování dat ve výzkumech veřejného mínění. Vyd. 3. V Praze: Oeconomica, 2004. 145 s. ISBN 80-245-0753-6 49. PLAN INTERNATIONAL .Introduction. ThedevelopementImpactofChildSponsorship [online]. [cit. 2014-03-15]. 2008. Dostupné z WWW: 50. PRINCOVÁ, K. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování. Vyd. 1. Olomouc: Caritas - Vyšší odborná škola sociální Olomouc, 2012. 121 s. ISBN 978-80-87623-04-6 51. PRO-CONTACT. Adopce: O co jde. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2007. Dostupné z WWW:< http://www.pro-contact.cz/cs/page/view/o-co-jde> 52. REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 192 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6. 53. RENDLOVÁ, E., LEBEDA, T. Výzkumy veřejného mínění - teoretické souvislosti a praktické aplikace. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2002. 52 s. Sociologicalpapers; SP 02: 13. ISBN 80-7330032-X
46
54. REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 327 s. ISBN 80-7178-926-7 55. Rozhovor s Jarmilou Lomozovou pořízen dne 20.2.2014 56. Rozhovor s Lenkou Beranovou pořízen dne 28.2.2014 57. Rozhovor s Ondřejem Váchou ze STEM/MARK pořízen dne 27.2.2014 58. S.O.S. DĚTI KAMBODŢI. Adopce na dálku. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2014. Dostupné z WWW:< http://www.sosdetikambodzi.cz/adopce.html> 59. SC&C SPOL. S.R.O. Závěrečná zpráva: Zahraniční rozvojová spolupráce srovnání 2006/2008. Praha, 2008. 60. SAMARI. Našečinnost: Adopce na dálku - projektPaprskynaděje pro Bangladéš. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2007. Dostupné z WWW: 61. SHANTI. Adopce na dálku. [online]. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: < http://www.shantinepal.org/?page_id=711&lang=cs> 62. STOJANOV, R., NÁDVORNÍK, O., VYŠANSKÁ, R. a kol. Studijní materiály: Rozvojová spolupráce: Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce. [online]. [cit. 2014-03-21]. In Rozvojovka, Praha, 2008. Dostupné z WWW: 63. ŠUBRT, J. Kapitoly ze sociologie veřejného mínění: teorie a výzkum. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 241 s. ISBN 80-7184-522-1. 64. SUCHÁNEK, O. Vzdělání a rozvoj: Případová studie NNO v Ugandě. [online]. [cit. 2014-03-15]. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra rozvojových studií, 2011. 119 s. Dostupné z WWW: 65. TOŠNAROVÁ, L. O bohatství a chudobě: Kritická analýza politiky rozvojové pomoci. [online]. [cit. 2014-03-15]. 81 s. Dostupné z WWW: 66. TOŢIČKA, T., Příliš vzdálené cíle: rozvojové cíle tisíciletí: manuál globálního rozvojového vzdělávání. Praha: Educon, 2008, ISBN 978-80-254-3279-2. 67. VACEK, Lubomír. Čtení o veřejném mínění: pozvání do světa názorů lidí. Praha: Orego, 1997. 125 s. ISBN 80-902107-6-7. 47
68. WONTANARA. Adopce. [online]. [cit. 2014-03-16]. 2010. Dostupné z WWW: 69. WROE, M., DONEY, M. TheRoughGuide to a BetterWorld: And howyoucan make a difference. [online]. [cit. 2014-03-15]. London, RoughGuides, 2003. Dostupné z WWW: 70. WYDICK, B., GLEWWE, P. RUTLEDGE, L. Does International ChildSponsorshipWork? A Six-Country Study ofImpacts on AdultLifeOutcomes. . [online]. [cit. 2014-03-15]. JournalofPoliticalEconomy, Vol. 121, No. 2 (April 2013), pp. 393-436. Dostupné z WWW:
48
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník INTERNETOVÝ DOTAZNÍK výzkum veřejného mínění na téma „adopce na dálku“ Váţený tazateli, následující dotazník je součástí výzkumu veřejného mínění o neziskovém sektoru a dárcovství v České republice. Nejsou ţádné správné ani špatné odpovědi, cílem je zjistit Vaše názory. Dotazník je anonymní a ţádná osobní data nebudou zveřejňována. Prosíme o upřímnost. Pokud se nejedná o odpověď ano x ne, nebo škálu od do, tak je moţné zvolit více moţností. Vyplnění dotazníku by nemělo překročit 15 minut. Za spolupráci děkujeme 1. Jste: Muţ Ţena 2. Kolik je Vám let? do 19 let (pokud tato volba, tak KONEC) 20 – 29 let 30 – 44 let 45 – 59 let 60 a více let A) DOBROČINNOST OBECNĚ – POSTOJE, ZKUŠENOST 3. Přispěl/a jste v posledních 3 letech na charitu nebo nějaký dobročinný účel? Ano Ne Nevzpomínám si 49
4. Jakým způsobem jste někdy v minulosti přispěl/a na charitu? Filtr: Pokud 3 = Ano Dárcovská SMS Jednorázový příspěvek - hotově, převodem nebo sloţenkou (např. při ţivelné pohromě) Pravidelný příspěvek jedné organizaci - hotově, převodem nebo sloţenkou (např. klub přátel Člověka v tísni) Sbírková akce přímo na ulici (např. Tříkrálová sbírka) Nákup zboţí, z jeho ceny jde část na dobročinný účel (např. fair trade) Účast na benefiční akci (např. zakoupením lístku na benefiční koncert, jehoţ výtěţek jde na charitu) Hmotná pomoc (např. oblečení, hračky, potraviny) Dobrovolnická práce Jednou Vícekrát Nikdy, ale zvaţoval/a jsem to Nikdy a ani jsem o tom neuvaţoval/a 5. Pomáhal/a jste v minulosti nějakým jiným způsobem? Pokud ano, napište jakým: Filtr: Pokud v 3 = Ano ................ 6. Pomáhat se dá v různých oblastech a na různých místech. Záleží Vám na tom, zda pomoc směřuje do ČR nebo do zahraničí? Nezáleţí mi, kam pomoc směřuje. Pomáhám, kde je třeba. Ano, pomáhám raději v zahraničí, kde se mají lidé hůř neţ v ČR. Ano, pomáhám raději v ČR, kde máme dost potřebných. 7. Na jakou/jaké oblasti charity jste přispěl/a v posledních 3 letech? Filtr: Pokud v 3 = Ano Pomoc sociálně slabým v České republice Na zdravotnictví, prevenci a léčbu nemocí, pomoc hendikepovaným 50
Na vzdělávání Na vědu, kulturu, památky Na ochranu přírody Při přírodních pohromách, humanitárních katastrofách Na boj proti chudobě v zahraničí Na podporu lidských práv a demokracie Jinak ................ 8. Jak velkou částkou jste za poslední rok na charitu přispěl/a? Filtr: Pokud v 3 = Ano do 200 Kč 201 - 500 Kč 501 – 1 000 Kč 1 001 – 5 000 Kč 5 001 Kč a více B) ADOPCE NA DÁLKU – POVĚDOMÍ VEŘEJNOSTI 9. Co Vás jako první napadne, když se řekne „adopce na dálku“? Vypište vše co se Vám vybaví. ............. 10. Slyšel/a jste někdy o projektu „adopce na dálku“? Ano Ne (pokračují na část C – 15 a předtím samostatný text) Nejsem si jistý/á (pokračují na část C – 15 a předtím samostatný text) 11. Co je podle Vás z „adopce na dálku“ hrazeno a komu? Filtr: Pokud v 10 = Ano Co je hrazeno: ........................... Kdo je příjemcem pomoci: ...........................
51
12. Kde všude jste informace o „adopci na dálku“ zachytil/a? Filtr: Pokud v 10 = Ano Mám nebo jsem v minulosti měl/a adoptované dítě v rámci projektu „adopce na dálku“ Ve svém okolí (rodina, známí, kolegové) V televizní reklamě Jinde v televizi (pořad, dokument, rozhovor) V reklamě v rádiu V některém z pořadů v rádiu V reklamě / inzerci v tisku, časopisech V článku, rozhovoru v novinách, časopisu Na internetu Na některé akci, kde byla „adopce na dálku“ prezentována Jinde (uveďte prosím kde)................. 13. Vzpomenete si na nějaké organizace, které „adopci na dálku“ nabízí? Pokud ano, napište jaké: Filtr: Pokud v 10 = Ano ..................... C) ADOPCE NA DÁLKU – POSTOJE VEŘEJNOSTI Samostatná obrazovka s vysvětlujícím textem pro všechny, v čem projekt spočívá. INFO: „adopce na dálku“ je sluţba, pomocí které je konkrétnímu dítěti z rozvojové země umoţněno absolvovat školní docházku. Adoptivní rodič si vybere konkrétní dítě z nabídky zprostředkovatelské organizace a platí pravidelný roční příspěvek. Z toho je hrazeno školné, uniformy, strava a jiné výdaje související se studiem dítěte a rozvojem celé komunity. S dítětem je většinou udrţován písemný kontakt.
52
INFO: „adopce na dálku“ je v celém dalším textu uváděna v souvislosti s obecným typem sluţby, nikoli pouze jako registrovaný produkt jednoho subjektu. 14. Proč si myslíte, že se lidé zapojují do „adopce na dálku“? Co je nejvíc motivuje? ............. 15. Myslíte si, že finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí formou „adopce na dálku“ má smysl? Určitě ano Spíše ano Ani ano, ani ne Spíše ne Určitě ne 16. Proč si myslíte, že finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí nemá smysl? Filtr: Pokud v 15 = Spíše ne, Určitě ne nebo Ani ano, ani ne ................... Každý z nás může zvažovat různé důvody, proč se do „adopce na dálku“ zapojit a proč ne. Představte si, že zvažujete podobný projekt podpořit. U každé následující položky zvlášť se rozmyslete, jaký by měla vliv na případné zapojení nebo naopak nezapojení do projektu. (1=rozhodně přilákalo, 2, 3, 4=ani neodradilo ani nepřilákalo, 5, 6, 7=rozhodně odradilo) 17. Možnost vybrat si konkrétní dítě (jméno, věk, foto) 18. Možnost dopisovat si s dítětem 19. Skutečnost, že dítě je z muslimské rodiny
53
20. Dítěti není možné posílat dárky, ty případně vybírá agentura a nakupuje na místě 21. Možnost hostit dítě v ČR u Vás doma 22. Možnost navštívit dítě v jeho zemi 23. Dopisy jsou posílány přes agenturu, která nahlíží do obálek 24. Projekt zajišťuje česká dobročinná organizace 25. Projekt zajišťuje mezinárodní dobročinná organizace 26. Projekt zajišťuje církevní dobročinná organizace 27. Projekt zajišťuje nově vzniklá dobročinná organizace 28. Možnost vybrat si dítě na základě jeho konkrétního životního příběhu a situace 29. Představte si, že jste dárce a pravidelně podporujete dítě v rámci „adopce na dálku“. Jaké byste měl/a očekávání? Dítě, které podporuji, se bude dobře učit Podporované dítě mi bude psát dopisy Podporované dítě mi bude projevovat vděk (v dopisech, osobní dárky, atd.) Dítě, kterému zaplatím celé studium, bude respektovat mé rády a doporučení Určitě očekávám Potěší, ale není podmínkou Neočekávám Je mi to jedno 30. Jak často byste chtěl/a dostávat informace o projektu a dopisy od „svého“ dítěte? Pravidelně kaţdý měsíc Pravidelně 1x za tři měsíce 2x za rok 1x za rok Je mi to jedno
54
31. Podobné projekty zpravidla umožňují platit pouze minimálně roční studium dítěte (které se pohybuje kolem 5-10 tisíc Kč). Pro někoho je tato částka příliš vysoká. Lidé se pak někdy skládají ve skupině z příbuzných či kamarádů. Představte si, že při výběru konkrétního dítěte, najdete informaci, že už dárce má, ale že ten je schopen platit jen část příspěvku a hledá někoho dalšího /některé další s kým by se složil/a. Společně byste si pak s dítětem dopisovali a dostávali informace o školních výsledcích. Do jaké míry by se Vám tato možnost líbila? Určitě ano, mohu tak poznat nové lidi Spíše ano, ale potřeboval/a bych o druhém/ých více informací Spíše ne, vybral/a bych si známého Určitě ne, raději bych podporovala sam/a 32. Kdybyste se chtěli na projektu „adopce na dálku“ podílet, případně i částečnou podporou, jaká výše finančního příspěvku by pro Vás byla přijatelná? 50 – 100 Kč/ ročně 101 – 500 Kč/ ročně 501 – 1 000 Kč/ ročně 1 001 – 2 000 Kč/ ročně 2 001 - 5 000 Kč/ročně 5 001 – 7 000 Kč/ročně 7 001 – 10 000 Kč/ročně 10 001-12 000 Kč/ ročně 12 001-15 000 Kč/ročně více neţ 15 000 Kč/ročně 33. Jakou délku podpory dítetě nebo projektu byste preferoval/a? Raději jednorázový příspěvek bez závaků 1-2 roky na zkoušku, pak se uvidí 2-5 let, pokud to bude v mých finančních moţnostech Jedno dítě po celou dobu studia, pokud to bude v mých fin moţnostech Nevím 55
34. Z částky, kterou dárce platí, se obvykle hradí nejen studium dítěte, ale také režijní náklady organizace, výplaty zaměstnanců, administrativa atd. Je pro Vás důležité vědět, jak velkou část organizace vynaložila na své režijní účely? Určitě ano Spíše ano Ani ano, ani ne Spíše ne Určitě ne 35. Jakou část z Vámi darované částky považujete za přiměřenou k pokrytí režijních nákladů organizace? Filtr: Pokud v 34 = určitě ano nebo spíše ano Do 5 % 5-10 % 11-15 % 16-20 % 21-25 % Věřím, ţe částka na reţii nebude promarněná, na výši mi nezáleţí 36. Představte si organizaci, která kromě studia dětí, podporuje i místní komunitu (stavba studny, stavba komunikace atd.) Vadilo by Vám, kdyby z vašeho příspěvku na dítě zprostředkovatelská organizace financovala i podobné aktivity, pokud by Vás o tom organizace informovala? Určitě nevadilo Spíše nevadilo Spíše vadilo Určitě vadilo 37. Do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky? 1-Za malý peníz mohu díky „adopci na dálku“ způsobit velkou změnu v ţivotě jiného člověka 2-Pomoc chudým v Africe je zbytečné vyhazování peněz 56
3-Díky vzdělání se zlepší ţivotní úroveň v zemi 4-"adopce na dálku“ narušuje místní kulturu 5-Myslím si, ţe většina peněz se ke konkrétnímu dítěti nedostane a skončí v kapsách někoho jiného 6-Sami v ČR máme dost svých problémů, proč tedy pomáhat jinde 7-Kaţdá pomoc má smysl 8-„adopce na dálku“ je hlavně módní záleţitost 9-Kaţdá země si má pomoci sama 10-Více podpory zasluhují jiné oblasti neţ je vzdělávání Určitě souhlasím Spíše souhlasím Ano ano ani ne Spíše nesouhlasím Určitě nesouhlasím 38. Jste věřící? Ano, věřím v boha Nevěřím v boha, ale v něco jiného – přírodu, energie... Ne, jsem ateista (bez vyznání) 39. Zvažoval/a byste zapojit se do projektu "adopce na dálku", kdyby bylo možné přispět libovolnou částkou a na konkrétní dítě by se skládalo více neznámých lidí, kteří by sdíleli dopisy i studijní výsledky dítěte? Určitě ano Spíše ano Ano ano ani ne Spíše ne Určitě ne 40. Z jakého důvodu byste o zapojení do projektu neuvažoval/a? Filtr pokud 39 = spíše ne nebo určitě ne ............. 57
Děkujeme za vyplnění, nakonec už zbývá jen několik sociodemografických otázek. 41. Jaké je Vaše nejvyšší ukončení vzdělání? ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ 42. V současnosti jste: Student/ka Zaměstnanec Podnikatel/ka Na mateřské/rodičovské dovolené V důchodu Nezaměstnaný/á 43. Jaký je čistý měsíční příjem Vaší domácnosti? (Jedná se o součet všech příjmů v rodině po zdanění) 10 000 Kč a méně 10 001 – 20 000 Kč 20 001 – 30 000 Kč 30 001 – 40 000 Kč 40 001 – 50 000 Kč 50 001 – 60 000 Kč více neţ 60 000 Kč 44. Jaký je Váš osobní čistý měsíční příjem do 10 000 Kč 10 – 15 000 Kč 15 – 20 000 Kč 20 – 30 000 Kč více neţ 30 000 Kč 58
45. V jakém kraji bydlíte? Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezký 46. A úplně poslední otázka: Jaká je velikost Vašeho místa bydliště? Méně neţ 5 tisíc obyvatel 5 – 20 tisíc obyvatel 21- 50 tisíc obyvatel 51 – 100 tisíc obyvatel Více neţ 100 tisíc obyvatel
DĚKUJEME ZA VÁŠ ČAS A VAŠE NÁZORY!
59
Příloha č. 2: Dopis odborníkům Dobrý den, v souvislosti s Vaší profesní zkušeností si Vás dovoluji zdvořile poţádat o spolupráci při realizaci výzkumu veřejného mínění na téma „adopce na dálku“ (ve smyslu obecného typu sluţby, nikoli registrovaného produktu jednoho subjektu). Časovou náročnost odhaduji na 5 - 10 minut. Jedná se o kvalitativní pilotáţ, jejíţ výstupy budou slouţit jako podklad dotazníku pro následný kvantitativní výzkum v regionu Praha. Cílem šetření bude zjistit informovanost a váhu hlavních faktorů ovlivňujících motivaci potenciálních dárců „adopce na dálku“. Výzkum probíhá v rámci mé bakalářské práce při studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci a z mé vlastní iniciativy. Tématice podpory vzdělávání v rozvojovém světě se jiţ 4 roky věnuji a hodlám se jí po 20-ti letech strávených v podnikatelské sféře zabývat profesionálně. Výstupy mohou sloužit jako podklad pro tvorbu efektivnější marketingové strategie, případně pro inovaci služby. Dovoluji si Vás tedy ještě jednou zdvořile poţádat o názory na následující otázky a zároveň za odpovědi předem děkuji: 1. Co si myslíte, že je na „adopci na dálku“ pro potencionální dárce nejatraktivnější? 2. V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? 3. Myslíte si, ţe je „adopce na dálku“ v České republice dostatečně propagována? 4. Myslíte si, ţe zájem české veřejnosti o „adopci na dálku“ poroste, nebo bude upadat? 5. Je nějaká konkrétní otázka, kterou by jste do dotazníku navrhoval/a zařadit? 6. V souvislosti s teoretickou částí práce bych si Vás navíc rád dovolil poţádat o informaci o počtu sponzorovaných osob Vaší organizací (pokud nepovaţujete tyto informace za důvěrné). Ideálně o čísla sponzorovaných osob za kaţdý rok, který sluţbu nabízíte.
60
V případě jakýchkoliv nejasností, případně zájmu o výstupy výzkumu, nebo jinou spolupráci jsem k zastiţení na emailu [email protected], nebo na tel.: 602 65 65 35. S přátelským pozdravem Ing. Jaromír Fic
61
ANOTACE Tato absolventská práce se zabývá vztahem české veřejnosti k „adopci na dálku“. Jejím obsahem je příprava projektu výzkumného šetření, který by pomocí kvantitativního dotazníkového šetření zjistil, jaký je vztah české veřejnosti k „adopci na dálku“, jaký vliv mají jednotlivé vybrané faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování a jaký je nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce. Práce je rozdělena do dvou částí. V první je vymezen teoretický rámec „adopce na dálku“ i veřejného mínění a je definována problémová situace. Součástí je také přehled českých organizací, které tuto sluţbu nabízí. Druhá část se zabývá vlastní přípravou výzkumného šetření. Hlavním výstupem je standardizovaný dotazník. Klíčová slova: adopce na dálku, vzdělávání, rozvojová spolupráce, rozvojové země, neziskové organizace, kvantitativní výzkum, veřejné mínění ANNOTATION This graduation thesis deals with the relationship and attitude of the Czech public to child sponsorship. It focuses on the preparation of a public survey project, which would find out the opinion of the Czech public regarding child sponsorship, the effects of selected factors influencing the decision of individuals to become donors and the construction of the typical profile of a potential donor by a quantitative questionnaire based survey. The thesis consists of two parts. The theoretical part defines the terms child sponsorship and public opinion and also describes the problem situation. It contains a chapter focused on an overview of the Czech organisations providing child sponsorship. The empirical part describes the preparation process of the quantitative public opinion survey. The major outcome is the standardized questionnaire. Keywords: child sponsorship, education, development cooperation, developing countries, nonprofit organization, quantitative survey, public opinion
62
