Bankovní institut vysoká škola Praha. Ochrana spotřebitele. Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Ochrana spotřebitele Bakalářská práce

Lenka Zimová

Duben 2015

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Ochrana spotřebitele Bakalářská práce

Autor:

Lenka Zimová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ing. Marek Andrášek

Duben, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích 30. dubna 2015

Lenka Zimová

Poděkování: Děkuji JUDr. Ing. Markovi Andráškovi za jeho trpělivost, cenné rady, připomínky a za odborné vedení při zpracování této práce.

Anotace: Předmětem bakalářské práce na téma „ochrana spotřebitele“ je podat základní informace o legislativě na ochranu spotřebitele, o spotřebitelských smlouvách, dále je to seznámení s historií ochrany spotřebitele v České republice, shrnutí práv a povinností spotřebitele, upozornění na nekalé obchodní praktiky, a nakonec bližší popis jednoho z nejdůležitějších státních orgánů na ochranu spotřebitele, kterým je Česká obchodní inspekce. Klíčová slova: Ochrana spotřebitele, spotřebitel, prodejce, směrnice, Nový občanský zákoník, Zákon o ochraně spotřebitele, spotřebitelská smlouva, Česká obchodní inspekce.

Annotation: The target of this bachelor thesis is to present basic information on legislation and the history of protection of the consumer and on the consumer' s contracts in the Czech Republic. It also summarises rights and responsibilities of the consumer. The thesis also deals with unfair business and closely describes one of the most important state authority for protection of the customer, which is Czech Business Inspectorate.

Key words: Consumer protection, consumer, vendor, directive, new civil code, consumer protection law, contract, Czech Business Inspectorate.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Spotřebitel a jeho ochrana ...................................................................................................... 8 1.1 Legislativa pro ochranu spotřebitele .......................................................................... 10 1.1.1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů ....... 10 1.1.2 Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ....... 11 1.1.3 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů .... 11 1.2 Spotřebitelské smlouvy .............................................................................................. 13 1.2.1 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem ....................................................................... 14 1.2.2 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem distančním způsobem ................................... 16 1.2.3 Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory.......................................................... 19 1.2.4 Smlouva o finanční službě sjednaná distančním způsobem .................................... 21 1.2.5 Timesharing nebo smlouva o dočasném užívání ubytovacího zařízení .................. 22 1.3 Instituce na ochranu spotřebitele ............................................................................... 24 2. Historie ochrany spotřebitele ................................................................................................ 29 2.1 Historický exkurz do vývoje ochrany spotřebitele na našem území .............................. 29 2.1.1 První právní úpravy na ochranu spotřebitele ........................................................... 29 2.1.2 Trestání nepoctivých obchodníků ............................................................................ 29 2.1.3 Cechy ....................................................................................................................... 30 2.1.4 Živnostenský řád ..................................................................................................... 31 2.1.5 Další historické právní předpisy na ochranu spotřebitele ........................................ 31 2.1.6 Situace před rokem 1989 ......................................................................................... 32 2.1.7 Vývoj ochrany spotřebitele po roce 1990 ................................................................ 32 2.2 Ochrana spotřebitele před vstupem do EU ..................................................................... 33 2.3 Ochrana spotřebitele po vstupu ČR do EU..................................................................... 35 3. Práva a povinnosti spotřebitele ............................................................................................. 36 3.1 Práva spotřebitele ........................................................................................................... 36 3.1.1 Základní spotřebitelská práva .................................................................................. 37 3.1.2 Právo z vadného plnění neboli reklamace ............................................................... 37 3.1.3 Právo být chráněn před nepřiměřenými ujednáními ve spotřebitelských smlouvách .......................................................................................................................................... 39 3.2 Povinnosti spotřebitele ................................................................................................... 40 4. Nekalé obchodní praktiky..................................................................................................... 41 4.1 Posuzování nekalé obchodní praktiky ............................................................................ 42 4.2 Klamavé obchodní praktiky............................................................................................ 42 4.3 Agresivní obchodní praktiky .......................................................................................... 43 5. Česká obchodní inspekce ..................................................................................................... 44 5.1 Pravomoci a povinnosti České obchodní inspekce......................................................... 44 5.2 Působnost České obchodní inspekce .............................................................................. 46 5.3 Kontroly a pokuty ........................................................................................................... 47 Závěr ......................................................................................................................................... 48 Seznam tištěné monografie ....................................................................................................... 49 Právní předpisy ......................................................................................................................... 49 Diplomové práce....................................................................................................................... 50 Internetové zdroje ..................................................................................................................... 51

5

Úvod Ochrana spotřebitele je soubor zákonů, které upravují vztah mezi spotřebitelem a prodejcem. Tyto zákony mají pomoci spotřebiteli k jeho ochraně a informovanosti v případě nesprávného postupu druhé strany. Vzhledem ke složitým politickým poměrům v historii naší země nebyla prioritou tato problematika. Mezníkem v posílení ochrany spotřebitele byl vstup do Evropské unie v roce 2004. Důvodem vypracování této bakalářské práce je spotřebiteli přinést ucelené a přehledné informace, které by mu měly zajistit lepší orientaci v zákonech a institucích týkajících se ochrany spotřebitele. Záměrem je spotřebiteli přiblížit, jak a kde nalézt informace, které mu mohou pomoci v řešení problémů spojených s klamáním spotřebitele. Spotřebitelem se stává kterákoli osoba, která si zakoupí zboží nebo službu za účelem splnění svých soukromých potřeb a přání. V tento okamžik se člověk stává spotřebitelem, a dostává se do vztahu s prodejcem. Zde je důležité, aby si spotřebitel byl vědom zákonů a práv, které jej mohou ochránit v případě nekalých obchodních praktik. Tato práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola obsahuje ochranu spotřebitele, kde se spotřebitel dozví o právních předpisech souvisejících s ochranou spotřebitele. Následují podrobné informace o spotřebitelských smlouvách, které jsou upraveny podle nového občanského zákoníku, dále pak přehled institucí, které jsou nápomocny v řešení problémů spotřebitele s prodejcem. Druhá kapitola je věnována historii ochrany spotřebitele v naší zemi od dávných dob až po současnost. Třetí kapitola popisuje práva a povinnosti spotřebitele. Zde se zaměřuji na práva z vad a také zde zmiňuji právo na ochranu před nepřiměřenými ujednáními ve spotřebitelských smlouvách. Samozřejmě se zde spotřebitel seznámí se všemi svými právy. Čtvrtá kapitola pojednává o nekalých obchodních praktikách, které jsou rozděleny na klamavé a agresivní. Poslední pátá kapitola se zabývá Českou obchodní inspekcí, která je velice důležitým kontrolním orgánem České republiky v ochraně spotřebitele.

6

Bakalářská práce je vypracována v souladu s aktuálními právními předpisy. Jako hlavní zákony používám v práci zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Cílem bakalářské práce je prevence spotřebitele před případnými problémy vyskytujícími se v každodenním životě, které jsou spojené s nákupem zboží či služeb.

7

1. Spotřebitel a jeho ochrana Pojem „spotřebitel“ je vysvětlen pomocí několika definic. Z pohledu soukromoprávního je to „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“1 Veřejnoprávní definice je obsažena v zákoně o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOOS), kde je spotřebitel definován jako „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“2 Také se můžeme setkat s pojmem „průměrný spotřebitel“. Toto označení nalezneme v rámci směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu3. „Průměrným spotřebitelem se rozumí takový spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Tuto definici vymezil Soudní dvůr Evropské unie a jedná se o tzv. normativní model průměrného spotřebitele.“4 Samozřejmě, že ve směrnici nalezneme i vysvětlení pojmu „spotřebitel“, který je popsán jako „fyzická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání“.5 Pokud tedy srovnáme tyto dva pojmy, je jasné, že spotřebitel je na vyšší úrovni než průměrný spotřebitel. Průměrnému spotřebiteli musí být od podnikatele podáno daleko více informací, než „pouhému“ spotřebiteli. Když podnikatel neuvede dostatečné informace, může být žalován. Příkladem může být neposkytnutí úplného návodu k výrobku. K zažalování nedochází často, neboť se spotřebitelé obávají složitého soukromoprávního procesu. Bohužel pojem „průměrný spotřebitel“ nebyl tuzemskou novelou výslovně uveden do českých právních předpisů.

§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 2 odst. 1, písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 3 EUR-LEX.EUROPA. EU. Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu [online] [cit. 2014-10-01]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF. 4 Epravo.cz: Definice spotřebitele dle NOZ – některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury. 14. 05. 2014[on line]. [cit. 2014-10-29]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebitele-dlenoz-nektere-aspekty-prumerneho-spotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html. 5 Čl. 2, písm. a) Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29/ES. 1 2

8

„Směrnice č. 2005/29/ES pamatuje i na ochranu tzv. zranitelných spotřebitelů, tj. osob, které jsou s ohledem ke svému věku, duševní nebo fyzické slabosti či důvěřivosti snadněji ovlivnitelní na ně zacílenými obchodními praktikami.“6 Nejznámější skupinou spotřebitelů, kteří jsou zvlášť citliví na reklamu, jsou děti. „Proto je vhodné zařadit do seznamu praktik, jež jsou za všech okolností nekalé, ustanovení, které, aniž by ukládalo obecný zákaz reklamy zaměřené na děti, chrání děti před přímým naváděním k nákupu.“7 Rozsudek Nejvyššího správního soudu Evropské unie ze dne 17. ledna 2014 rozvedl směrnici č. 2005/29/ES více směrem ke spotřebiteli, který činí rozhodnutí o koupi pod vlivem onemocnění. Zde je závěr tohoto rozhodnutí: „Průměrný spotřebitel, který je průměrně informovaný, pozorný a rozumný, který je obecně měřítkem při posuzování reklamy, není natolik kritický, že by byl ve svém chování vůči účinkům reklamy zcela imunní. Pokud jsou cílovou skupinou reklamy nemocné osoby, je třeba zohlednit nižší kritičnost a větší důvěřivost vůči reklamě slibující vyléčení nemoci u takových spotřebitelů.“8 Jelikož nemocná osoba je daleko důvěřivější, a tím pádem zranitelnější, než li průměrný zdravý spotřebitel, je proto takováto předmětná reklama hodnocena relativně přísněji. Toto rozhodnutí lze považovat za zásadní, jelikož definice průměrného spotřebitele je obohacena o aspekt zranitelnosti a snížené kritičnosti s přihlédnutím na snahu spotřebitele zlepšit svůj zdravotní stav.9

Epravo.cz: Definice spotřebitele dle NOZ – některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury. 14. 05. 2014[on line]. [cit. 2014-10-29]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebitele-dlenoz-nektere-aspekty-prumerneho-spotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html. 7 Čl. 18, Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu [online] [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF. 6

Epravo.cz: Definice spotřebitele dle NOZ – některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury. 14. 05. 2014[on line]. [cit. 2014-10-29]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebitele-dlenoz-nektere-aspekty-prumerneho-spotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html. 9 Tamtéž. 8

9

1.1 Legislativa pro ochranu spotřebitele Právní ochrana spotřebitele je nezbytná, poněvadž vyrovnává faktickou nerovnost mezi spotřebitelem a podnikatelem. Spotřebitel nemá zpravidla dostatečný přístup k informacím o výrobcích tak jako podnikatel, výrobce či dodavatel. Může tak být znevýhodněn a lehce oklamán, tudíž hlavním nástrojem práva pro ochranu spotřebitele je odkrytí nezbytných informací. Dalším nástrojem ochrany spotřebitele jsou bezpečnostní požadavky na výrobky a služby, které musí splňovat bezpečnostní normy daného státu. Spotřebitel by neměl být vystavován výrobkům, které mohou ohrozit jeho zdraví. Aby spotřebitel nebyl ošizen, měl by se stát aktivním subjektem tržního systému, který se bude schopen domoci svých práv a také si je chránit.10

1.1.1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon je jedním z hlavních právních předpisů, které se zabývají ochranou spotřebitele. Pokud bude mít spotřebitel pochybnosti například o výrobku, který si zakoupil, nalezne zde, jaké náležitosti má výrobek splňovat, na jakou instituci se obrátit, pokud bylo porušeno jeho právo. Je zde také uvedena informační povinnost, kterou je povinen se prodávající řídit, aby nedošlo k oklamání spotřebitele jak v oblasti prodeje výrobků, tak v oblasti služeb. Spotřebitel se zde dozví i to, jaké povinnosti souvisí s konáním prodejních organizovaných akcí. Této ožehavé problematice se budu věnovat v podkapitole 4.3 „Agresivní obchodní praktiky“. Podstatnou součástí zákona je přijetí, průběh a vyřízení reklamace (práva z vady).

TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 222 s. ISBN 978-80-7101-695- 2. Ochrana spotřebitele – co to je?, s. 10 - 13. 10

10

1.1.2 Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) se v rámci ochrany spotřebitele nejvíce věnuje smlouvám, které uzavírá na jedné straně spotřebitel a na straně druhé podnikatel, a to v paragrafech 1810 až 1867. „Spotřebitelem je tedy fyzická osoba, která jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec svého povolání. Všechny jiné smlouvy, které této definici nepodléhají, nepodléhají ani režimu smluv uzavíraných se spotřebitelem.“11 Spotřebitel se zde dozví o náležitostech smlouvy, o ujednáních, která se zakazují, o obsahu smlouvy, o způsobu odstoupení od smlouvy. Podrobněji se budu věnovat tématu smluv v kapitole 1.2 „Spotřebitelské smlouvy“. Zákon se věnuje ochraně spotřebitele ve více oddílech, ale přednostně to je právě oddíl s názvem „Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem“.12

1.1.3 Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů „Tento zákon upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.“13 V tomto zákoně jsou vymezeny informační povinnosti věřitele vůči spotřebiteli a i důsledky porušení těchto povinností, dále je zde vysvětlen pojem „roční procentní sazba nákladů“, rovněž jsou zde uvedeny podmínky pro předčasné splacení úvěru, odstoupení od smlouvy a další důležité informace o spotřebitelském úvěru. Pro spotřebitele jsou tyto tři zákony stěžejní.

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1810 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 39. 12 ROBOTKA, Ladislav. Ochrana spotřebitele v novém občanském zákoníku: diplomová práce. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Katedra občanského práva. 13 § 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 11

11

Zde uvádím seznam dalších právních předpisů, které se taktéž týkají ochrany spotřebitele:  Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 455/1991 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,  Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů  Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, speciálně § 253 o poškozování spotřebitele, kde je uvedeno jaké tresty hrozí za šizení na jakosti, množství, hmotnosti, dále pak za uvedení výrobku nebo služby zatajující jejich podstatné vady.

12

1.2 Spotřebitelské smlouvy NOZ definuje spotřebitelskou smlouvu jako smlouvu, kdy podnikatel uzavírá smlouvu se spotřebitelem. V zákoníku nalezneme tuto problematiku v části čtvrté s názvem „Relativní majetková práva“, v oddílu čtvrtém s názvem „Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem“. Paragrafy to jsou 1810 až 1867. Ve srovnání s předešlou právní úpravou občanského zákoníku, je NOZ přehlednější, protože již uvádí ustanovení spotřebitelských smluv bez přítomnosti veřejnoprávního prvku. Do NOZ byla implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů14, která „stanovuje standardní pravidla pro společné aspekty smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Směrnice úplnou harmonizací některých klíčových regulačních aspektů (zejména informační povinnosti a lhůty pro odstoupení od smlouvy) zvyšuje právní jistotu jak spotřebitelů, tak obchodníků odstraněním překážek vzniklých v důsledku roztříštěnosti pravidel a dotvoření vnitřního trhu v této oblasti. Spotřebitelé i obchodníci tedy mohou počítat s vymezenými právními pojmy, které upravují určitá hlediska smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli v celé EU. Kromě toho mohou spotřebitelé požívat společné vysoké úrovně ochrany v celé Unii a nejsou – stejně jako obchodníci – nuceni studovat rozlišné právní úpravy v jednotlivých členských státech.“15 V praxi se stává, že v právních jednáních není jasné, zdali je daná osoba spotřebitelem tzn., že hodlá uzavřít smlouvu „mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání“16. Tuto skutečnost má za povinnost zjistit podnikatel. Vůbec podnikatel má při uzavírání smluv se spotřebitelem více povinností, než při uzavírání smluv mimo režim spotřebitelských smluv.17

EUR-LEX.EUROPA. EU. Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2011/83/EU o právech spotřebitelů[online] [cit. 2014-10-01]. Dostupné z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:cs:PDF. 15 VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 261 s. ISBN 978-80-7478-491-0 (brož.) Kapitola 1.2, Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v souladu s novou směrnicí na ochranu spotřebitele, s. 27 16 § 419 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 17 PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1810 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 42. 14

13

1.2.1 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem Podnikatel musí spotřebiteli dle zákona poskytnout informace, které jsou při uzavírání smlouvy nebo ze souvislostí při uzavírání smlouvy zřejmé. Odkaz podnikatele na to, že si spotřebitel, kdyby měl vůli, mohl tyto informace sám obstarat, nestačí. Zákon, ale neupravuje, jak podnikatel tyto údaje poskytne, třeba je sdělit důrazněji, písemně či v textové podobě. Pokud ale spotřebitel bude tvrdit, že se obsah těchto informací měl dozvědět předem, bude na obchodníkovi, aby prokázal opak.18 Platí ovšem vyvratitelná domněnka, že strany jednaly v dobré víře a poctivě. U podnikatele se vychází z toho, že spotřebiteli sdělil potřebné informace v dostatečném předstihu. Předpokládá se to proto, že to podnikateli ukládá zákon, a podnikatel tak jedná v souladu s právem. Jestliže se spotřebitel bude domnívat, že tomu tak nebylo, je na něm, aby skutečnosti prokázal. U spotřebitele se vychází z toho, že vstupoval-li do právního vztahu jako spotřebitel, měl tedy všechny informace pro to se rozhodnout, že do takového vztahu vstoupí. Pokud se následně objevilo něco, co se dozvědět měl, bude muset spotřebitel prokázat, že tuto konkrétní informaci se před uzavřením dozvědět měl a vysvětlit proč. Na podnikateli pak bude prokázat, že tato informace byl zřejmá, anebo že ji včas sdělil.19 Informace, které musí podnikatel poskytnout spotřebiteli:  kontaktní údaj,  označení výrobku nebo služby s popisem jejich hlavních vlastností,  způsob platby,  cenu výrobku nebo služby včetně všech daní a poplatků,  způsob platby a způsob dodání nebo plnění,  náklady na dodání,  údaje o právech z vadného plnění,  právo záruky a její dobu,  údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou (např. smlouvy s telefonními společnostmi).20

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1811 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 43. 19 PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1811 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 43. 20 § 1811 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18

14

Spotřebitelskou smlouvou může být jakákoli smlouva, ale aby byla spotřebitelská, musí splňovat podmínku vztahu podnikatele a spotřebitele. V NOZ jsou v paragrafu 1814 uvedena zakázaná ujednání. Zakázaná ujednání jsou ujednání, která jsou nepřiměřená vůči spotřebiteli.

Nelze tedy dohodnout, aby:  se spotřebitel vzdal práva na záruku a na náhradu škody,  spotřebitel uhradil cenu předem a zboží obdržel, až to obchodník uzná za vhodné,  podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,  podnikatel mohl od smlouvy bez důvodu odstoupit, zatím co spotřebitel nikoliv,  se spotřebitel dozvěděl podmínky obchodu až v budoucnu,  měl podnikatel možnost jednostranně změnit obchodní podmínky, pokud to podnikateli nedovoluje konkrétní zákon,  cena byla stanovena až v době plnění nebo až po plnění (příkladem budiž oprava, kdy podnikatel musí spotřebiteli sdělit, kolik bude oprava stát, než ji provede),  se zvýšila cena za zboží či službu, aniž by měl spotřebitel možnost od smlouvy odstoupit,  podnikatel nutil spotřebitele zbavit se práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva bránil, nebo mu ukládat povinnost uplatnit právo u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele.21 Co se týče dalších zákazů, je důležité zmínit ten, který zakazuje požadovat po spotřebiteli další platbu, na které nebyl s podnikatelem předem dohodnut. Když podnikatel provede změnu dobrovolně, není oprávněn si za provedení takové změny účtovat další peníze. Toto ustanovení je uvedeno v paragrafu 1817. 22

§ 1814 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1817 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 48 – 49. 21 22

15

Spotřebitelská smlouva by měla obsahovat tyto náležitosti:23  název smlouvy,  iniciály prodávajícího (jméno obchodníka, sídlo, IČ, DIČ, číslo účtu),  iniciály kupujícího (jméno a příjmení, adresa),  podle jakého zákona a paragrafu byla smlouva uzavřena,  prohlášení smluvních stran,  předmět koupě nebo plnění (zde se uvede termín a místo plnění),  kupní cena a způsob úhrady,  práva a povinnosti prodávajícího,  práva a povinnosti kupujícího,  závěrečná ustanovení,  podpisy obou stran,  datum a místo.24 Smlouva se vystavuje obvykle ve 2 vyhotoveních, kde si jednu založí spotřebitel a druhý podnikatel.

1.2.2 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem distančním způsobem Uzavřít smlouvu distančním způsobem, znamená ji uzavřít na dálku s použitím „prostředku dorozumívání na dálku“. Obchodník a spotřebitel se spolu nevidí a nejsou spolu fyzicky přítomni. Pokud se má jednat o uzavření smlouvy distančním způsobem, musí obchodník použít pouze a jen alespoň jeden z komunikačních prostředků na dálku. Samozřejmě může podnikatel použít najednou více komunikačních prostředků na dálku. Druhy prostředků dorozumívání na dálku:  adresovaný i neadresovaný dopis,  elektronická pošta,  katalog,  telefon (i bez lidské obsluhy, tedy automat!),  videotelefon,

Vzory smluv ke stažení jsou dostupné z http:// www.vzory.cz/. TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 222 s. ISBN 978-80-7101-695- 2. Vzory smluv a podání ve spotřebitelských vztazích, s. 162 - 165. 23 24

16

 webové stránky,  Skype,  fax,  teleshopping. Důležitou informací v uzavírání smlouvy na dálku je, že jestliže se spotřebitel dostaví do provozovny, nebo obchodník ke spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy a před vznikem závazku, nejedná se o distanční smlouvu! Dalším příkladem, který se může v praxi vyskytnout je ten, že spotřebitel a obchodník uzavřou smlouvu distančním způsobem, ale dohodnou se, že si zboží vyzvedne spotřebitel v provozovně, nebo mu jej podnikatel přímo doveze. Mohlo by se zdát, že se nejedná již o smlouvu uzavřenou distančním způsobem, ale není tomu tak, protože ke kontaktu došlo až po uzavření smlouvy – „kontakt je jednou z dohodnutých podmínek již uzavřené smlouvy, vyplývá z uzavření smlouvy, ze závazků z ní uvedených“.25 O smlouvu uzavřenou na dálku by se též jednalo, i kdyby spotřebitel fyzicky donesl do provozovny smlouvu vytištěnou a podepsanou, protože její obsah byl sjednán pomocí komunikace na dálku. Pokud by ale spotřebitel a podnikatel na místě upravovali obsah smlouvy, už by se nejednalo o smlouvu uzavřenou distančním způsobem! Pro lepší představu uzavírání smluv distančním způsobem uvádím ještě další případy. Jestliže podnikatel navrhne na internetu závazně obsah smlouvy a spotřebitel vyplní požadované údaje s tím, že před odesláním bude od obchodníka informován, že odesláním závazně přijímá nabídku smlouvy, jde o smlouvu uzavřenou distančním způsobem. Vyplní-li spotřebitel na počítači formulář návrhu smlouvy bez svého podpisu (jedná se již o závazný návrh k akceptaci) a odešle podnikateli, který jej bez jakýchkoliv úprav vytiskne a podepíše (tím ho přijímá), je smlouva uzavřena distančním způsobem. Originální podpis, který bude poté podnikatel požadovat po spotřebiteli ani přesto neporušuje podmínky pro uzavření smlouvy na dálku.

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1820 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 50. 25

17

Když spotřebitel vyplňuje formulář, kde podnikatel uvedl, že jeho odeslání elektronicky je závazné pro uzavření smlouvy, je smlouva uzavřena distančním způsobem. U smluv uzavíraných na dálku musí podnikatel zajistit, aby měl spotřebitel bezprostředně po uzavření smlouvy k dispozici textovou podobu smlouvy. Možností je smlouva „na papíře“, nebo na obrazovce počítače, mobilu nebo tabletu.26 Zákon uvádí, jaké informace musí podnikatel sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu ještě před uzavřením smlouvy na dálku. Je třeba uvést tyto informace:  údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu předem,  údaj o ceně, způsobu doručení, formě úhrady,  údaj o možnosti reklamace a záruky,  údaj o podmínkách odstoupení od smlouvy a uvést lhůtu, kdy spotřebitel může odstoupit od smlouvy,  údaj o tom, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s vrácením zboží,  údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,  údaje o tom, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu toto právo zanikne,  údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.27

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1822 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 51. 27 § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26

18

1.2.3 Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory Obchodními prostorami jsou nemovité maloobchodní, tzv. kamenné obchody, nebo movité maloobchodní prostory, kde podnikatel obvykle provozuje svou činnost. Smlouvu, již spotřebitel uzavře mimo obchodní prostory rozumíme tedy smlouvu, kterou uzavírá v místě, které není obchodními prostorami podnikatele. Dle ustanovení § 420 odst. 2 NOZ v závěru platí, že uzavřít smlouvu může i osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Takovým případem je podomní prodej. Zákon považuje i za tento typ smlouvy, smlouvu, kterou sice spotřebitel uzavře v obchodních prostorách, ale bezprostředně poté, co ho individuálně oslovil podnikatel na místě, které není obchodním prostorem. Další smlouva, která je považována za typ smlouvy uzavíranou mimo obchodní prostory, je i smlouva uzavíraná během zájezdu, který je organizován za účelem propagace a prodeje zboží nebo služeb. I zde platí, že obchodník musí sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, písemně také informaci:  o tom, bude-li vyžadována záloha, a pokud ano, tak uvést kolik a její splatnost,  o tom, že pokud se bude jednat o opakované plnění, tak uvést nejkratší dobu, na kterou se bude spotřebitel zavazovat,  podmínky pro odstoupení od smlouvy,  jaké budou náklady spojené s vrácením zboží,  jak se bude řešit v případě odstoupení od smlouvy již započatá plnění určité služby,  o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů. Pokud se smlouva sjednává mimo obchodní prostory, může podnikatel uvést údaje i v jiné textové podobě, než písemné, jen pokud s tím spotřebitel souhlasí.28 Jestliže spotřebitel uzavře smlouvu distančním způsobem nebo smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory, má právo ve lhůtě 14 dnů odstoupit od této smlouvy.

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1826 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 53. 28

19

Podle § 605 NOZ začíná lhůta dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Pokud připadne poslední den na sobotu, neděli či svátek, bere se pro konec lhůty pracovní den nejblíže následující. Toto je uvedeno v § 607 NOZ. Příklad: Zboží spotřebiteli dojde 10. v úterý, lhůta pro odstoupení začíná běžet ve středu 11. a skončí koncem středy 25. Pokud poslední den lhůty vyjde na sobotu, neděli nebo svátek, tak je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. Existují také výjimky, kdy spotřebitel nemůže odstoupit od kupní smlouvy, pokud se jedná:  o zboží, jehož cena závisí na výchylkách finančního trhu a tuto cenu nemůže podnikatel ovlivnit,  o zboží, které bylo upraveno podle požadavků spotřebitele přesně podle jeho přání,  o zboží podléhající rychlé zkáze a zboží, které bylo nenávratně smíseno s jiným zbožím,  o zboží, které bylo dodáno v uzavřeném obalu a z hygienických důvodů jej není možné do obalu vrátit,  o obrazovou nebo zvukovou nahrávku nebo počítačový program pokud spotřebitel porušil jeho obal,  o dodávku časopisů, novin a periodik,  o zboží zakoupené ve veřejné dražbě.29

29

§ 1837 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20

1.2.4 Smlouva o finanční službě sjednaná distančním způsobem Je to každá spotřebitelská smlouva, která se týká bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz, poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji výhradně s použitím prostředku komunikace na dálku.30

V ustanovení § 1843 NOZ je podrobně uvedeno, co musí být podnikatel sdělit v textové formě v dostatečném předstihu. Jsou to tyto údaje:  své nacionále,  označení služby nebo zboží,  údaje o platbě, plnění a dodání,  náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,  nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat, pokud se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění,  hlavní předmět svého podnikání,  celkovou cenu včetně všech poplatků,  poučení o možnosti nebo nemožnosti odstoupit od smlouvy (§ 1846 NOZ),  poučení o právu každé ze stran ukončit předčasně nebo jednostranně závazek ze smlouvy na základě smluvních podmínek včetně poučení o sankcích,  uvedení právních předpisů, podle kterých se smluvní strany řídí,  údaj o rozhodném právu a o příslušnosti soud pokud vznikne spor,  údaj o existenci garančního fondu (= výplata náhrad spotřebiteli),  doba po kterou zůstávají poskytnuté údaje včetně údaje o ceně v platnosti.

I u tohoto typu smluv platí pro spotřebitele možnost odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření. Od smlouvy o životním pojištění nebo penzijním připojištění lze dokonce odstoupit od smlouvy do 30 dnů. Výjimkou je smlouva o cestovním pojištění, která je uzavírána na kratší dobu než 1 měsíc a smlouva, kde je cena služby závislá na pohybující se ceně na trhu, kterou

30

§ 1841 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21

podnikatel nemůže přímo ovlivnit. Od těchto dvou typů smluv dle § 1847 NOZ nelze odstoupit.31

1.2.5 Timesharing nebo smlouva o dočasném užívání ubytovacího zařízení Timesharing znamená dlouhodobý pronájem nemovitostí nebo jejich částí na stanovené časové úseky v průběhu roku v místě různých letovisek. Timesharing se vztahuje na nemovitosti rezidenčního typu, ale i na jiné druhy objektů, jako jsou houseboaty, místa v kempech či karavany. Zřizovatel, který rozdělí nemovitost na určité časové úseky, je pak „prodává“ spotřebitelům. Každý spotřebitel potom získá právo na užívání, aniž by byl zatěžován správou objektu, tak jak je tomu u běžného vlastnictví. Samozřejmě si spotřebitel musí zaplatit roční poplatek za údržbu, úpravy a opravy nemovitosti. Spotřebiteli nevzniká vlastnické právo, tudíž se timesharing nezapisuje do katastru nemovitostí. Timesharing vznikne buď tak, že si spotřebitel sám obstará tento typ nájmu, nebo mu je objekt nabídnut přímo v letovisku, kde spotřebitel tráví dovolenou (nejčastěji v zahraničí). Pokud jde o druhý typ vzniku, doporučuje se velká obezřetnost. Na tu upozorňuje i Evropské spotřebitelské centrum32, které uvádí, že je to mnohdy velmi nevýhodná a nákladná investice, kterou je lépe dopředu konzultovat s odborníky. Spotřebitel se lehce stane terčem podvodu, a po té se snaží kontaktovat různá spotřebitelská centra, jakým je například již zmiňované Evropské spotřebitelské centrum. Toto centrum vyřizuje stížnosti na obchodníky v jiných zemí EU a snaží se spotřebitelovu situaci vyřešit nebo mu alespoň poradit, jak postupovat dál.33

Příklad: Týdenní ubytování v rekreační oblasti na několik let dopředu.34 V NOZ nalezneme tuto problematiku v paragrafech 1852 – 1867. PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1846 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 64. 32 Dostupné na www.evropskyspotrebitel.cz/zájezdy a timeshare/ časté dotazy. 33 TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 222 s. ISBN 978-80-7101-695- 2. Timesharing – smlouva o užívání budovy nebo její části na časový úsek, s. 89 - 90. 34 Měšec.cz: Timesharing – luxus nebo vyhozené peníze? 20. 08. 2008[on line]. [cit. 2015-02-21]. Dostupné z http://www.mesec.cz/clanky/timesharing-luxus-nebo-vyhozene-penize/. 31

22

Spotřebitelská smlouva, která je definována v § 1852 se týká:  práva užívat vícekrát ubytovací zařízení s noclehem (a právo trvá více než 1 rok),  výhody na období delší než 1 rok spojenou s ubytováním (popřípadě včetně dopravy nebo jiných služeb),  účastenství ve výměnném systému spojené s právem užívat vícekrát (po dobu delší 1 roku) ubytovací zařízení s noclehem výměnou za poskytnutí možnosti jiné osobě využít obdobná práva a  práva na pomoc od podnikatele při úplatném nabytí nebo úplatném převodu těchto práv, a to včetně úpravy provedené už smlouvou o smlouvě budoucí. Aby šlo o dočasné ubytování podle § 1852, musí být doba ujednání práva delší než 1 rok. Ale pozor, tato se doba se posuzuje tak, že se do ní zahrne i možnost jednostranně obnovit či prodloužit takovou smlouvu. Pokud spotřebitel nic nenamítá, tak smlouva nemusí být písemná. Každé ujednání o možnostech odstoupit od smlouvy, o zákazu platby záloh a o zajištění plnění spotřebitele musí spotřebitel podepisovat zvlášť. Smlouva se uzavírá v jazyce, kterému spotřebitel rozumí, v našem případě to je český jazyk, nebo také v jazyce členského státu EU, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je příslušníkem. Podnikatel je však povinen spotřebiteli vydat úřední překlad smlouvy k dané nemovitosti v jazyce, kde se nemovitost nachází. I zde je možnost odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření. Po tuto dobu NESMÍ nikdo chtít po spotřebiteli zálohu ani jiné plnění nebo jejich zajištění z důvodu uzavření této smlouvy. Podnikatel musí pokaždé (každý rok) vyzvat spotřebitele k úhradě roční splátky buď dopisem, emailem, SMS, tedy ne pouze ústně. Tuto výzvu musí podnikatel doručit spotřebiteli nejméně 14 dnů předem.

23

NOZ upravuje v § 1867 i zvláštní podmínky pro odstoupení spotřebitele – ten může odstoupit do 14 dnů poté, kdy byl vyzván k úhradě třetí a další splátky. Podmínkou je, aby byly první dvě splátky skutečně uhrazeny.35

1.3 Instituce na ochranu spotřebitele Pokud spotřebitel řeší problém s prodejcem zboží či dodavatelem služeb, může se obrátit jak na soud, tak na různé spotřebitelské organizace. V době internetu není problém svou stížnost odeslat elektronicky. Takovou formou se zabývá internetová stránka www.vasestiznosti.cz, která spadá pod dTest, a má přispět ke smírnému řešení sporů. Spotřebitelská organizace dTest, o.p.s., která byla založena v roce 1992, radí, jak aplikovat práva spotřebitele v běžném životě. Jejím posláním je poskytnout spotřebiteli komplexní spotřebitelský servis. Součástí činnosti je vydávání časopisu dTest, který pravidelně vychází a v němž se spotřebitel dočte, jak v testech obstály či neobstály testované výrobky. Výsledky testů se spotřebitel může řídit a vybrat si tak výrobek, se kterým bude spokojen.36 Jednou z nejdůležitějších organizací na ochranu spotřebitele je Česká obchodní inspekce, která je orgánem státní správy a je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. Řídí se podle zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Tato organizace má na starosti kontrolu fyzických a právnických osob prodávající nebo dodávající výrobky a zboží nebo poskytující služby na vnitřním trhu. Dále kontroluje osoby poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště.37 Podrobně se budu ČOI věnovat v kapitole 5. Ráda bych se zde zmínila o Veřejném ochránci práv, který vyřizuje problémy lidí s úřady. Také se zabývá pomocí lidem, kteří jsou diskriminováni a dohlíží nad dodržováním práv lidí, jež jsou omezeni na svobodě.

PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. 320 s. ISBN 97880-7365-338-5. Komentář k § 1867 a ke spotřebitelským smlouvám, s. 68. 36 dTest.cz: O nás [on line]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z http:// https://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu. 37 TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 135. 35

24

Veřejný ochránce práv se řídí podle zákona č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a má oprávnění zabývat se stížnostmi směřujícími proti činnosti ministerstev, orgánům územní samosprávy, České národní banky, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Policii České republiky (s výjimkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení), Armády ČR a Hradní stráže, Vězeňské služby ČR, zdravotních pojišťoven a orgánů soudu a státního zastupitelství zejména v případě, kdy se řízení protahuje, nebo jsou soudy nečinné (nikoliv proti samotnému rozhodnutí soudce či státního zástupce). V roce 2014 usedla na tuto pozici Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. Úřad sídlí v Brně. Ombudsman, jak se také veřejnému ochránci říká, je volen Poslaneckou sněmovnou na dobu 6 let. Za svůj výkon odpovídá poslanecké sněmovně. Ochránce nelze také trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Funkce ochránce práv je funkcí, která je veřejná, a občanům jsou jeho služby poskytovány zdarma.38 Dalšími orgány, na které se může spotřebitel obrátit, jsou živnostenské úřady, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a další úřady dozorující nad ochranou spotřebitele. Činnost všech těchto úřadů je pak ochránce oprávněn prošetřit. Jestliže spotřebitel požádá o zaslání výsledku šetření příslušného úřadu na ochranu spotřebitele, je úřad povinen tak učinit. Na vyžádání musí zaslat spotřebiteli kopii rozhodnutí o pokutě, případně kopii kontrolního protokolu. Pokud se jedná o ochranu spotřebitele v oblasti finančního trhu, vykonává nad ním dohled Česká národní banka (dále jen ČNB). ČNB vyřizuje také například spory v oblasti pojišťovnictví. Jestliže se jedná o přiznávání státních podpor, tak nad tím dohlíží Ministerstvo financí. Jestliže už dojde ke sporu v oblasti finančního trhu, řeší tyto záležitosti soud nebo také finanční arbitr. Jeho posláním je zajištění bezplatného a rychlého vyřízení sporu mimosoudní cestou, a usiluje

o

smírčí

řešení

sporu.

Svou

funkci

vykonává

nestranně

a nezávisle, a řízení zahajuje na podmět nespokojeného spotřebitele na základě jeho stížnosti, kterou zaslal v podobě formuláře vyplněného na www.finarbitr.cz.

38

§ 10 zákona č. 349/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

25

Finančnímu arbitrovi přísluší rozhodovat spory týkající se spotřebitelského úvěru mezi spotřebitelem a věřitelem nebo zprostředkovatelem a také spory, které se týkají kolektivního investování mezi investorem spotřebitelem a investičním fondem nebo investiční společností. Dále má finanční arbitr právo rozhodovat spory vzniklé v souvislosti s poskytováním platebních služeb a nebo vydáváním a zpětnou výměnou elektronických peněz. Od listopadu 2013 může také finanční arbitr rozhodovat spory v oblasti životního pojištění a ve směnárenské činnosti. Finanční arbitr je státem zřízený mimosoudní orgán k rozhodování některých sporů na finančním trhu, a řídí se podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů.39 Zde uvádím některé příklady sporů z praxe, které spadají do kompetence finančního arbitra:  nevydání peněz z bankomatu,  nezaúčtování hotovosti při vkladu,  neprovedení inkasa,  provedení platební transakce bez souhlasu uživatele,  neoprávněně účtovaná smluvní pokuta u úvěru,  spor o správnost výše náhrady nákladů za předčasné splacení úvěru,  spor o poplatky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru,  spor o platnost smluvní pokuty nebo jiného smluvního ujednání,  spor s investiční společností nebo s investičním fondem o vypořádání realizovaného pokynu k nákupu/prodeji/výměně podílového listu,  spor s investiční společností nebo investičním fondem o hodnotu podílového listu,  atp. 40 Finanční arbitr ve věci rozhodne do 30 dnů ode dne zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji finanční arbitr přiměřeně prodloužit. V řízení postupuje finanční arbitr podle zákona o finančním arbitrovi č. 229/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přiměřeným použitím zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Ochrance.cz: Ochrana spotřebitele na finančním trhu [on line]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z http:// http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/ochranaspotrebitele/. 40 Další případy jsou dostupné na http:// www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/priklady-sporu/spory-v-pusobnostifinancniho-arbitra.html. 39

26

Dalším sporem, který spotřebitel může řešit je spor s mobilním operátorem. Pokud se stalo například, že spotřebiteli bylo vystaveno vyúčtování, se kterým nesouhlasí, musí tuto reklamaci nejdříve uplatnit u samotného operátora do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování. Nevyhoví-li mobilní

operátor

podané

reklamaci,

je

nespokojený

spotřebitel

oprávněn

podat

u Českého telekomunikačního úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace od operátora. Český telekomunikační úřad může také účinně pomoci spotřebiteli ve sporu s Českou poštou, což mnoho lidí ani neví. Český telekomunikační úřad totiž zastává funkci tzv. poštovního regulačního úřadu. Jestliže se spotřebitel dostane do situace, kdy mu bude neoprávněně přerušena dodávka elektřiny, tepelné energie nebo plynu, má možnost se obrátit na Energetický regulační úřad. Tento úřad rozhoduje stížnosti podané proti dodavatelům elektřiny, tepla a plynu. Zdůrazňuji, že se vše děje na návrh spotřebitele!41 Lhůty na vyřízení stížností uvedených institucí jsou 30 dní.

Ochrance.cz: Ochrana spotřebitele ve vybraných životních situacích [on line]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné zhttp://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/ochranaspotrebitele/. 41

27

Kontakty na úřady dozírající nad

Kontakty na vybraná spotřebitelská

ochranou spotřebitele

sdružení

Česká obchodní inspekce Inspektorát Ústecký a Liberecký Prokopa Diviše 6 400 01 Ústí nad Labem tel.: 475 209 493

YMCA v Ústí nad Labem Drážďanská 106 400 01 Ústí nad Labem tel.: 255 713 205

Živnostenský úřad nám. Svobody 2 415 95 Teplice tel.: 417 510 228

Občanské sdružení Spotřebitel.net Bělohradská 235/118 120 00 Praha 2 - Vinohrady tel.: 222 516 521

Krajská hygienická stanice Moskevská 15 400 01 Ústí nad Labem tel.: 477 755 110

Občanské sdružení spotřebitelů TEST – osobní poradna Štefánikova 21 150 00 Praha 5 tel.: 299 149 009 www.dtest.cz42

Celní úřad Hoření 3540 400 11 Ústí nad Labem tel.: 475 667 300

Sdružení českých spotřebitelů, z.ú. Pod Altánem 99 100 00 Praha 10 tel.: 261 263 574 www.konzument.cz

Státní zemědělská a potravinářská inspekce Masarykova 19/275 400 01 Ústí nad Labem tel.: 475 317 071

Asociace občanských poraden Sabinova 3 130 00 Praha 3 tel.: 284 019 220 www.obcanskeporadny.cz

Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Ústecký kraj – Inspektorát Teplice Pod Tratí 278 415 01 Teplice tel.: 417 538 579 Energetický regulační úřad Masarykovo náměstí 5 586 01 Jihlava tel.: 564 578 666 Česká národní banka Senovážná 3 115 03 Praha 1 tel.: 224 411 111, zelená linka 800 160 170 Finanční arbitr Kancelář finančního arbitra Legerova 69 110 00 Praha 1 tel.: 257 042 094 Český telekomunikační úřad odbor pro severočeskou oblast Vaníčkova 1594/1 400 01 Ústí nad Labem tel.: 475 309 311

Ochrance.cz: Seznam a kontakty jednotlivých úřadů dozírajících nad ochranou spotřebitele [on line]. [cit. 201502-28]. Dostupné z http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-ajejich-reseni/ochrana-spotrebitele/. 42

28

2. Historie ochrany spotřebitele Ochrana spotřebitele se začala formovat v době, kdy se rozvíjel směnný obchod, a proto prvky právní ochrany nacházíme ve veřejnoprávních a soukromoprávních normách již od pradávna.

2.1 Historický exkurz do vývoje ochrany spotřebitele na našem území V českých zemích se institut závazkového práva a veřejnoprávní ochrany trhu rozvíjel postupně s rozvojem směny, obchodu a řemesel. Za dávných dob bylo postavení obchodníka a kupujícího v podstatě rovnoprávné. Prodávající nabízel a prodával své zboží nebo služby na velmi malém území, často ohraničeném městskými hradbami, a proto si ztrátu kupujícího nemohl dovolit. To ale neznamenalo, že k šizení zákazníků nedocházelo.

2.1.1 První právní úpravy na ochranu spotřebitele Při prodeji movitých věcí ručil původně prodávající jen za to, že neprodává kradenou věc. Za vady se zpočátku neručilo vůbec. Poté tyto vady řešilo městské právo. Roku 1579 byla na našem území vydána právní norma „Práva městská Království českého“, na které měl největší podíl právník Pavel Kristián z Koldína, který obdivoval římské právo, proto byly v tomto zákoníku užity zásady římskoprávní. Tento spis upravoval městskou správu, soudnictví, právo majetkové, závazkové a práva věcná. V roce 1581 vydal Kristián právní dílo s názvem „Krátká suma“, jež byla knihou výkladů k jednotlivým ustanovením. Jednotné městské právo dávalo v různých městech prodávajícímu a kupujícímu záruku stejného posuzování jejich závazků. Tento zákoník platil ještě v 18. století, a poslední důležitá část byla zrušena až Všeobecným zákoníkem občanským v roce 1811.

2.1.2 Trestání nepoctivých obchodníků Kontrolu nad nepoctivými obchodníky vykonávali rychtáři a konšelé (14. – 16. století). Konšelé v rámci policejní správy vydávali řády o trzích a i o ochraně kupujících. Nejčastěji v této době páchali obchodníci podvody na pořádaných trzích a jarmarcích. Již zde se můžeme setkat s případem nekalé obchodní praktiky. Obchodník na trhu nabízel máslo falšované lojem.

29

Souzení těchto prohřešků byli oprávněni řešit konšelé a drobné přestupky mohl rozhodovat rychtář. Pokud souzený nebyl spokojen s rozsudkem, mohl se odvolat nejprve ke konšelům z jiných měst, po roce 1548 pak k odvolacímu soudu zřízeném pro všechna města na Pražském Hradě (doba za Ferdinanda I.). Ovšem podat odvolání byla drahá záležitost. Trest, který v těchto dobách mohl nastat, byl, že nepoctivý obchodník dostal peněžitou pokutu, a poté byl ponořen v železném koši do chladné Vltavy.

2.1.3 Cechy Dalším kontrolním orgánem byly cechy, které dohlíželi nad poctivostí a kvalitou práce mistrů a řemeslníků. Nejprve města organizování řemeslníků vítala, protože to umožňovalo snadnější výběr daní a o dozor bylo také postaráno. Cechy ale v pozdější době bránily volné konkurenci, a tedy i příznivějším cenám a kvalitnějším výrobkům. Za vlády Karla VI. byly cechy vnímány jako překážka vzniku nových forem výroby – manufaktur. Roku 1731 byl zřízen úřad cechovního inspektora, který dohlížel nad činností cechů. Roku 1739 byly vydány cechovní artikuly, které tvrdě omezovaly privilegia cechů. V roce 1819 bylo v Praze 68 cechů. Jako konec cechů lze označit rok 1859, kdy živnosti a řemesla byly prohlášeny za svobodná. Cechy se přeměnily na Společenství, která měla podporovat humanitní a vzdělávací zájmy svých členů, udržovat čest stavu a pěstovat pospolitého ducha. 43

43

Z Živnostenského řádu, vydaného císařským patentem z roku 1859, ř. z. č. 227/1859.

30

2.1.4 Živnostenský řád Od roku 1860 platil na našem území Živnostenský řád44, který upravoval základní povinnosti a práva osob, které provozovali živnost. Tento řád disponoval sankcemi a obsahoval celou řadu donucovacích prostředků – možnost uzavřít provozovnu, právo zastavit práci strojů atp. Prohřešky a přestupky se trestaly důtkou, peněžitou pokutou, odnětím práva mít učedníky... Zákon konala v této oblasti živnostenská policie nebo policie tržní. Tento Živnostenský řád byl převzat Československým státem v roce 1918 jako platná právní úprava a definitivně byl zrušen k 31. 12. 1965!!!

2.1.5 Další historické právní předpisy na ochranu spotřebitele Ochrana spotřebitele byla dále řešena v trestním zákoně č. 117/1852 ř. z. Dalším zásadním právním předpisem byl Všeobecný zákoník občanský vydaný za vlády Josefa II., a na našem území platil s drobnými změnami až do roku 1950. Řešil kromě jiného okolnosti vzniku a trvání smlouvy směnné nebo smlouvy trhové, či náhradu škody. Poté ho nahradil zákon č. 141/1950 Sb. a posléze zákon č. 40/1964 Sb., který platil s obměnami až do 31. 12. 2013. Pro představu uvádím několik dalších právních norem pro spotřebitelovu ochranu:  zákon č. 252/1852 ř. z., o obchodě podomním,  zákon č. 26/1895 ř. z., o výprodejích,  nařízení č. 25/1918 ř. z., o ochraně odběratelů od klamání v obchodě o jakosti a způsobu výroby zboží,  zákon č. 111/1927 Sb., proti nekalé soutěži,  zákon č. 1960/1949 Sb., o vnitřním obchodě  a další. 45

V roce 1952 byla vládním nařízením č. 98/1952 Sb., zřízena Státní obchodní inspekce. Informace o historii této instituce uvedu v kapitole 5.

Epravo.cz: Řád živnostenský [on line]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=50&Section=1&IdPara=1&ParaC=2/. 45 ČOI.cz: Historie ochrany práv kupujících [on line]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z http:// http://www.coi.cz/cz/ocoi/historie-ochrany-prav-kupujicich/. 44

31

2.1.6 Situace před rokem 1989 Před revolucí v roce 1989 nemohla být vůbec řeč o ochraně spotřebitele. Ve státem řízeném hospodářství poptávka vysoce převyšovala nabídku, a tak byl každý kupující spokojen s tím, že si vůbec něco mohl koupit. V době socialismu bylo cílem státu uspokojit občana, ne spotřebitele. 46 I když ne efektivně, ale přeci, stát zajišťoval ochranu „spotřebitele“ pomocí Národních výborů, Výboru lidové kontroly, Státní obchodní inspekce apod. Občan – spotřebitel měl v té době pouze dvě možnosti, kde mohl vyjádřit svou nespokojenost, a tou byly tzv. Knihy přání a stížností a Reklamační řády. Speciální zákon na ochranu spotřebitele neexistoval, vyjma různých norem, které byly přijímány, ale jejich vynucování nebylo důsledné, protože nad vším stály politické a ekonomické zájmy.47

2.1.7 Vývoj ochrany spotřebitele po roce 1990 Po sametové revoluci se ze státu socialistického stal stát demokratický, hranice se otevřely a do naší země se postupně začaly dostávat produkty a služby z celého světa. Nově vzniklý stát měl v plánu stát se moderním vyspělým budoucím členem Evropské unie. Díky tomu se v budoucích letech ochrana spotřebitele začala rozvíjet.

TICHÝ Luboš. Ochrana spotřebitele. Praha: Eva Rozkotová., 2014. ISBN 978-80-87488-13- 3. Pojem spotřebitele a jeho ochrany v soukromém právu a české právo, s. 112. 47 MIKULČÍKOVÁ, Veronika. Ochrana práv spotřebitelů v obchodních řetězcích. Zlín, 2010. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, Ústav regionálního rozvoje, veřejné správa a práva. 46

32

2.2 Ochrana spotřebitele před vstupem do EU I u nás se na počátku devadesátých let začaly utvářet různé občanské organizace jako například Sdružení nezávislých spotřebitelů, Nadace na ochranu spotřebitele atp. Naše vláda tíhla k přidružení Československa k Evropskému společenství. Díky tomu se postupně rozvinuly aktivity státu v této problematice. Po rozpadu federace vznikl Odbor ochrany spotřebitele při Ministerstvu hospodářství. V dnešní době má oblast ochrany spotřebitele ve své kompetenci Ministerstvo průmyslu a obchodu. „Některé oblasti jsou zcela nebo z části svěřeny do pravomoci jiných orgánů státní správy a Ministerstvo průmyslu a obchodu pouze koordinuje otázky spotřebitelské politiky v těchto oblastech.“48 V roce 1992 byl přijat Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., který byl několikrát novelizován v rámci harmonizace práva EU, a stal se zásadním právním předpisem. Tento zákon vzešel z činnosti již zmiňovaného Odboru ochrany spotřebitele. Došlo také k rozsáhlé novelizaci Občanského zákoníku. V roce 1991 v Bruselu podepsala Česká a Slovenská Federativní Republika Evropskou dohodu zakládající přidružení k Evropskému společenství. Náš stát se tedy zavázal k zajištění ochrany spotřebitele, jak v institucionální, tak v legislativní oblasti.49 V roce 1993 kvůli rozdělení ČSFR pozastavilo Evropské společenství proces Evropské dohody, která ale nakonec byla obnovena, a to 1. února 1995. V roce 1996 Česká republika oficiálně požádala o členství v EU.50 Následovalo několik přístupových jednání, až byla nakonec v Aténách podepsána Smlouva o přistoupení z 16. dubna 2003. Tím, že se Česká republika postupem času sbližovala s právní úpravou zemí Evropské unie, byly na spotřebitele kladeny větší nároky. U nás se ještě vnímal spotřebitel jako někdo průměrný, a ne vždy si uvědomující svá práva a povinnosti. Evropský pohled byl ale odlišný

MIKULČÍKOVÁ, Veronika. Ochrana práv spotřebitelů v obchodních řetězcích. Zlín, 2010. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, Ústav regionálního rozvoje, veřejné správa a práva. 49 Tamtéž 50 CHVOJKOVÁ, Alena. Dopad Smlouvy o přistoupení ČR k EU v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti na ČR. Pardubice, 2011. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko - správní. 48

33

a vnímal spotřebitele jako osobu, která si sama informace vyhledá, je schopna rozhodovat sama o svých smluvních vztazích, na své vlastní riziko. 51 Harmonizace právní úpravy ochrany spotřebitele s Evropskou unií měla přispět k fungování vnitřního trhu, snížit nedůvěru zákazníků v přeshraniční transakce a povzbuzení vzájemného obchodu.52 Patnáct let trvalo České republice, než se stala členem Evropské unie. V roce 2003 bylo vyhlášeno referendum, kde se pro vstup vyjádřilo 77 % voličů, při volební účasti 55 %. Toto referendum bylo zatím jediné, které se v naší zemi konalo.53 Česká republika vstoupila do EU 1. května 2004.

TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Komu je ochrana určena – kdo je spotřebitelem?, s. 19. 52 ROBOTKA, Ladislav. Ochrana spotřebitele v novém občanském zákoníku: diplomová práce. Brno, 2013. Masarykova univerzita, Katedra občanského práva. 53 Wikipedie.org: Referendum o přistoupení České republiky do EU [on line]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum_o_p%C5%99istoupen%C3%AD_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_k _Evropsk%C3%A9_unii. 51

34

2.3 Ochrana spotřebitele po vstupu ČR do EU Jakmile Česká republika vstoupila do Evropské unie, musela dosáhnout maximální harmonizace v právním systému se standardy EU. Maximální harmonizace byla jedním ze základních požadavků pro vstup do EU. Jejím hlavním cílem jsou rovné podmínky ochrany zájmů spotřebitelů. EU má rozsáhlou legislativu v rámci ochrany spotřebitele. Klade především důraz na zaručení kvality bezpečnosti výrobků a služeb. 54 Od roku 2004, kdy jsme členy, byly například vydány tyto směrnice k ochraně spotřebitele:  Směrnice EP a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách (této směrnici se budu podrobněji věnovat v kapitole 4.),  Směrnice EP a Rady 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě,  Směrnice EP a Rady 2007/65/ES o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání,  Směrnice EP a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitele,  a další. Evropská unie vydává spíše směrnice, než nařízení, alespoň v oblasti ochrany spotřebitele. Jde jí hlavně o harmonizaci práva. Je tedy stanoven určitý cíl, ale je na členských státech, jakými nástroji a postupy ho dosáhne. Tyto a další směrnice a doporučení EU stále zvyšují kvalitu ochrany spotřebitele, a z jeho pohledu lze říci, že vstup do EU byl pro něj jednoznačně přínosem. Mně osobně se zamlouvá, že je ve směrnicích pamatováno i na nezvýhodněné občany, jakými jsou například handicapovaní lidé, lidé, kteří trpí psychickými poruchami, cizinci a také děti.

ŽERAVÝ, Michal. Vývoj ochrany spotřebitele v České republice v letech 2004 - 2011: diplomová práce. Praha, 2013. Bankovní institut vysoká škola, Katedra finančnictví a ekonomických disciplín. 54

35

3. Práva a povinnosti spotřebitele Spotřebitel je považován za slabší stranu ve vztahu s podnikatelem, a proto je mu dopřávána stále větší právní ochrana. K právní ochraně spotřebitele je možné přistoupit několika způsoby. Tím nejmírnějším by bylo nechat na spotřebiteli, aby se sám o svá práva postaral, a tudíž by mu nebyla poskytnula žádná právní ochrana. Tento model není myslitelný v žádných moderních právních řádech. Nejčastějším vyskytujícím se modelem je ten, „ve kterém je spotřebitel chráněn mimo jiné před nepřiměřenými ujednáními ve spotřebitelských smlouvách, kdy stát chrání spotřebitele neplatností takového ujednání, a spotřebitel jím tudíž není vázán.“55 Nevědomost této ochrany na základě právního řádu je bohužel mezi spotřebiteli častá. Jako protipól práv spotřebitele, stojí jeho povinnosti, kterými by se měl spotřebitel řídit. Pokud se spotřebitel a podnikatel dobrovolně dohodnou na určité smlouvě, tak by ji měl dodržet jak podnikatel, tak i spotřebitel. Spotřebitel by neměl zneužívat svých práv v případě, že nemůže dostát svým závazkům a odvolávat se na to, že on je slabší stranou a že byl vlastně oklamán. I v dnešní době by se měla dodržovat zásada „pacta sunt servanda“.

3.1 Práva spotřebitele Práva spotřebitele najdeme v řadě zákonů, kterými jsou u nás v ČR:  zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 634/1992 Sb., ochrana spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů56.

VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. Praha: Wolters Kluwer., 2014. ISBN 978-80-7478-491- 0. Závěr, s. 225. 56 ČOI.cz: Rady a informace, práva spotřebitelů [on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/. 55

36

3.1.1 Základní spotřebitelská práva Evropská spotřebitelská politika se snaží, aby spotřebitelé používali svá základní lidská práva a rozuměli jim:  právo na uspokojení základních potřeb,  právo na bezpečnost – běžné užívání zboží a služeb nesmí v sobě obsahovat rizika,  právo být informováni – viz kapitola 1.2.1,  právo být vyslyšeni,  právo být odškodněni – spotřebiteli by měly být k dispozici rady v případě vadného zboží nebo neuspokojivých služeb,  právo na spotřebitelské vzdělání,  právo na zdravé životní prostředí,  právo na ochranu ekonomických zájmů – spotřebitel musí být chráněn proti nekalým obchodním praktikám a proti vadným výrobkům a službám.57

3.1.2 Právo z vadného plnění neboli reklamace Jedním z nejčastěji využívaných práv spotřebitele je uplatnění práva z vady neboli reklamace. O reklamaci se píše v § 19, odst. 1 – 4, kde je uvedeno, že „prodávající je povinen přijmout reklamaci ve kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy“. V druhém odstavci se píše, že „v provozovně musí být vždy přítomna osoba, která od zákazníka převezme zboží k reklamaci“. Třetí odstavec informuje, že „prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode

TZÚ.cz: Práva spotřebitele [on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.tzu.cz/prava-spotrebiteleCZ12525. 57

37

dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy“. Konečně čtvrtý odstavec uvádí, že pokud si spotřebitel koupí zboží, nebo pořídí službu mimo ohlášenou provozovnu, musí mu podnikatel sdělit jméno a adresu, kde může spotřebitel i po ukončení takového prodeje či poskytnutí služby uplatnit reklamaci.58 Pokud se vyskytne na zakoupeném zboží vada do 24 měsíců, kupující je oprávněn uplatnit právo z vady (§ 2165 NOZ). Existují podmínky, kdy se § 2165 NOZ nedá použít, a to je případ, kdy:  věc je prodávaná za nižší cenu z důvodu vady,  věc je opotřebená běžným užíváním,  to nevyplývá z povahy věci.59 Dle NOZ je nutné, aby si spotřebitel uvědomil, že po dobu prvních 6 měsíců od koupě je důkazní břemeno na prodávajícím. Ten musí věrohodně dokázat, že je výrobek ve shodě s kupní smlouvou, nebo že rozpor s kupní smlouvou vznikl z porušení způsobu užívání či ošetřování ze strany spotřebitele. Pokud dojde ke sporu, má vždy poslední slovo soud. Pro záruční dobu mezi 7 – 24 měsícem je postup reklamačního řízení tento:  jedná-li se o vadu, kterou lze odstranit, má spotřebitel právo na bezplatné odstranění vady, a to včas a bez zbytečného odkladu. Pokud takový postup není možný, může spotřebitel žádat přiměřenou slevu z ceny nebo odstoupit od smlouvy.  jedná-li se o neodstranitelnou vadu, která brání řádnému užívání věci, má právo kupující na výměnu věci nebo má právo odstoupit od smlouvy. Stejná práva má kupující v případě opakující se vady, která se vyskytne po dvou předchozích opravách.60 Pokud nebude spotřebitel spokojen s průběhem a postupem reklamace a bude se chtít dovolat svých spotřebitelských práv, může se obrátit na spotřebitelskou organizaci, která mu poskytne kvalifikovanou konzultaci.

§ 19 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 2167 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 60 § 2169 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 58 59

38

3.1.3 Právo být chráněn před nepřiměřenými ujednáními ve spotřebitelských smlouvách Do naší právní úpravy se „nepřiměřená ujednání“ dostala na základě Směrnice 93/13/EHS.61 NOZ se tímto zabývá v paragrafech 1813 – 1815. Tyto paragrafy jsou popsány v kapitole 2.2. Příklady nepřiměřených ujednání ve smlouvách:  vyloučení nebo omezení odpovědnosti za nevčasné plnění nebo za neplnění,  ujednání, která dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,  ujednání, která odkládají určení ceny až na dobu plnění nebo umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo odstoupit od smlouvy,  ujednání, která zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,  ujednání, která zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,  ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva na náhradu újmy na zdraví nebo při způsobení smrti,  a další.62 Spotřebitel se nemůže vzdát práv, která „jsou mu dána kogentními ustanoveními zákona. Bylo by ale možné uvažovat o tom, že je možné vyloučit některá dispozitivní ustanovení, která nejsou k ochraně spotřebitele; ta však musí být vyvážena dalšími výhodami, např. nižší nebo naopak vyšší cenou. Mohlo by jít například o ujednání o právu zpětného prodeje, na základě kterého má spotřebitel možnost věc do určité doby vrátit, ale za tuto výhodu zaplatí např. vyšší cenu. V praxi typické jsou také smlouvy, dle kterých spotřebitel získá delší záruční dobu, pokud uzavře pojistnou smlouvu s podnikatelem, resp. subjektem poskytujícím pojistné služby“.63

VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. Praha: Wolters Kluwer., 2014. ISBN 978-80-7478-491- 0. Nepřiměřená ujednání (nejen) ve směrnici 93/13/EHS, s. 52. 62 VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. Praha: Wolters Kluwer., 2014. ISBN 978-80-7478-491- 0. Seznam zakázaných ujednání v § 1814 v občanském zákoníku po rekodifikace, s. 105 - 135. 63 VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. Praha: Wolters Kluwer., 2014. ISBN 978-80-7478-491- 0. K újmě jaké strany, s. 79 - 80. 61

39

3.2 Povinnosti spotřebitele Každý spotřebitel, který se chystá ke koupi, či k uzavření smlouvy, by měl rozvážit, co kupuje a do jakého smluvního vztahu chce nebo zamýšlí vstoupit. Neměl by automaticky zaujímat postavení z pozice slabší strany, ale místo toho použít rozum (mám na mysli rozum „průměrného“ spotřebitele). Jestliže se chystá spotřebitel půjčit si například finanční obnos od banky, měl by se zajímat, jaké podmínky musí splnit, co mu hrozí v případě nesplácení atp. To vše se dozví z informací, které mu banka dle ZOOS, § 9, odst. 1 musí poskytnout. Z toho tedy vyplývá i pro spotřebitele povinnost obstarat si informace, a díky nim předejít případným problémům. Spotřebitel by měl též dbát na své zdraví a tomu také přizpůsobit své nákupy či pořízení služeb. Neměl by se řídit pouze cenou, ale měla by ho zajímat i kvalita. V České republice ale bohužel převládá první aspekt, a to zájem převážně o cenu. Spotřebitel, jenž nakupuje určité zboží či službu dává vlastně svou koupí hlas tomu, co se bude vyrábět a následně prodávat. Spotřebitel by měl mít také zájem na ochraně životního prostředí, protože kdo jiný má tak velký vliv na budoucnost naší planety než právě spotřebitel.

40

4. Nekalé obchodní praktiky Podnikatel vůči spotřebiteli legálně užívá obchodní praktiky k tomu, aby prodal zboží či službu. Tyto praktiky by ale neměly narušovat ekonomické chování spotřebitele, který by tak mohl učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil.

64

Obchodní praktika je podle směrnice

č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebiteli „jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodání produktu spotřebiteli“.65 Nekalé obchodní praktiky při nabízení či prodeji výrobků a při nabízení nebo poskytování služeb nebo práv jsou zakázané. Toto ustanovení nalezneme v ZOOS, § 4 odst. 3 o ochraně spotřebitele. Do tohoto zákona byla zakomponována plně harmonizovaná směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebiteli.66 Dle směrnice je obchodní praktika nekalá, pokud „je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu“.67 Nekalou obchodní praktikou rozumíme jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně ovlivní jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neudělal. 68 Nekalé obchodní praktiky jsou klamavé a agresivní. Příklad obecné nekalé obchodní praktiky: „Skupina spotřebitelů je po dlouhé cestě autobusem bez jídla a pití pozvána do restaurace, kde je spotřebitelům zdarma nabídnuto jídlo a pití a zároveň při té příležitosti jsou mu prezentována pravdivě a srozumitelně fakta o finančním produktu, kterým však nevěnují dostatečnou pozornost, neboť obědvají. Po obědě však už následuje pouze stručný shrnující blok a spotřebitelům je nabídnuta k podpisu smlouva o pojištění. Nejedná se ani o klamavou ani agresivní praktiku, nýbrž o obecnou nekalou obchodní praktiku.“69

Čl. 2, odst. 3, písm. e), Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29. Čl. 2, odst. 3, písm. d), Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29. 66 VŠE.cz: Nekalé obchodní praktiky – klamavé, agresivní a nezařazené [on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://kpep.vse.cz/projekty/atlas/atlas-09/. 67 Čl. 5, odst. 1, Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29. 68 § 4, odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 69 ČNB.cz: Nekalé obchodní praktiky[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/nekale_praktiky.html. 64 65

41

4.1 Posuzování nekalé obchodní praktiky „Správní orgán při určení, zda obchodní praktika představuje nekalou obchodní praktiku (ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu), nejprve zjišťuje, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky některé z nekalých obchodních praktik“ dle zákona č. 634/1992 Sb., § 4 odst. 1, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Pokud sem obchodní praktika nespadá, posuzuje správní orgán, „zda obchodní praktika představuje klamavou či agresivní obchodní praktiku dle § 5 a § 5a zákona o ochraně spotřebitele (články 5 až 9 uvedené směrnice). Konečně až poté, co správní orgán dospěje k závěru, že se nejedná o klamavou či agresivní obchodní praktiku, přistoupí k vyhodnocení otázky, zda dotčená obchodní praktika naplňuje znaky nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice)“.70

4.2 Klamavé obchodní praktiky Obchodní praktika je klamavá, když:  je uveden nepravdivý údaj,  je uveden pravdivý údaj, ale může uvést spotřebitele v omyl,  je neuveden důležitý údaj, který měl podnikatel poskytnout,  podnikatel uvede údaj nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem,  způsob prezentace produktu vede k záměně s jinými produkty či podnikateli. 71

Příklady klamavé obchodní praktiky: „Je nabízen produkt – služba s tím, že tato exkluzivní nabídka je k dostání (dostupná) pouze u nabízející společnosti. Ve skutečnosti jde o standardní produkt široce dostupný. Prodávající tvrdí, že jeho výrobku-službě bylo uděleno schválení, povolení, přestože tomu tak ve skutečnosti není nebo není vůbec v souladu podmínkami schválení či povolení.“72

ERU.cz: Posuzování nekalé obchodní praktiky[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z ERÚ - Posuzování nekalé obchodní praktiky. 71 § 5, odst. 1 – 2 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 72 ČNB.cz: Klamavé obchodní praktiky[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/klamave_praktiky.html. 70

42

Pokud se spotřebitel setká s případem klamavé obchodní praktiky, může se obrátit na Českou obchodní inspekci, a na jejích stránkách http://www.coi.cz/cz/e-podatelna/ vyplnit e-formulář. Odpověď stěžovatel dostane do 30 dnů od podání stížnosti.

4.3 Agresivní obchodní praktiky „Agresivní (tedy nekalou a zakázanou) obchodní praktikou se rozumí jednání, které s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele.“73 Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se musí přihlížet:  k jejímu načasování, místu a době trvání,  ke způsobu jednání, jeho výhružnosti či urážlivosti,  k tomu, zda byla vědomě využita nepříznivá situace spotřebitele,  k tomu, zda nebyly spotřebiteli dány nepřiměřené překážky pro uplatnění jeho práv, a případně zda nedošlo k výhružce protiprávním jednáním.74 Příklad agresivní obchodní praktiky: V poslední době asi nejznámějším případem užívání agresivních obchodních praktik byly předváděcí akce, na které upozornila svým dokumentem „Šmejdi“

75

dokumentaristka

a reportérka Silvie Dymáková. Šlo o společnosti, které lákaly seniory na předváděcí akce, které manipulací a nátlakem získávaly od těchto lidí peníze. Tímto způsobem dostaly do finanční tísně desítky starých lidí. Po uvedení dokumentu se o tuto problematiku zvýšil enormně zájem jak spotřebitelů, tak kontrolních orgánů České republiky. Dokument byl uveden v roce 2013, a v roce 2014 provozovatelé předváděcích akcí dostali od České obchodní inspekce pokuty v celkové výši 27 mil. Kč. Nejvyšší pokuta 1,5 mil. Kč byla udělena za vytvoření dojmu, že pokud spotřebitel neuzavře smlouvu, nemůže z akce odejít domů.76 Toto je zvlášť agresivní obchodní praktika.

ČNB.cz: Agresivní obchodní praktiky[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/agresivni_praktiky.html. 74 § 5, odst. 1 písm. a) až e), zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 75 Možno shlédnout na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10536031201-smejdi. 76 TÝDEN.cz: „Šmejdi“ dostali pokutu 27 milionů. Na koho si dát pozor[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/smejdi-dostali-pokutu-27-milionu-na-koho-si-datpozor_331031.html#.VTfAjPl_umB. 73

43

5. Česká obchodní inspekce Českou obchodní inspekci (dále jen ČOI) upravuje zákon č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Je to rozpočtová organizace a je podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu. Je rozčleněna na jednotlivé inspektoráty a v čele je ústřední inspektorát. 77 Spotřebitel může podat stížnost nebo podnět ČOI o klamání spotřebitele, ale vždy půjde o prověření podnikatelova obchodu a dodržování podmínek daných zákonem. ČOI dbá o obecné veřejné zájmy, neřeší případy jednotlivců v soukromoprávním pohledu. Posláním ČOI je kontrola fyzických a právnických osob prodávající nebo dodávající výrobky a zboží nebo poskytující služby na vnitřním trhu. Dále provádí kontrolu osob poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště.78

5.1 Pravomoci a povinnosti České obchodní inspekce „Zjistí-li Česká obchodní inspekce při kontrole skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, která jsou v pravomoci jiných orgánů, má povinnost to těmto orgánům oznámit.“79 Pokud zjištěné skutečnosti patří do působnosti ČOI, tak je oprávněna uložit pokuty či opatření, což je jedna z nejdůležitějších pravomocí tohoto orgánu. Další pravomocí ČOI je prošetření stížnosti, podnětu či dotazu spotřebitele, když prodávající:  „neoznačí zboží nebo nabízené služby cenami nebo je nesprávně účtuje,  nabízí neoznačené výrobky (např. textil, obuv nebo křišťálové sklo bez označení materiálového složení),  nabízí výrobky bez návodů k použití a správné údržbě v českém jazyce,  nabízí výrobky, které budí podezření, že nejsou bezpečné,  prodává pohonné hmoty, které budí podezření, že nesplňují požadavky na předepsanou jakost,  používá nekalé obchodní praktiky: například uvede nepravdivé údaje o výrobku nebo poskytované službě, uvede nepravdivé údaje nebo zamlčí některé informace, které mohou zásadním způsobem ovlivnit rozhodování spotřebitele, takže spotřebitel např.

§ 1 odst. 1, 2, 3 zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů. TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 135. 79 TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 136. 77 78

44

zakoupí výrobek nebo službu, které by se znalostí těchto informací nezakoupil, neuplatní právo,

kterého

by

jinak

využil,

apod.

Klamavou

obchodní

praktikou

je

i prodej padělků.,  nevydá na vyžádání doklad o koupi se všemi náležitostmi,  neinformuje spotřebitele o právech při uplatnění reklamace,  nevystaví doklad o přijetí reklamace ani o tom, jakým způsobem reklamaci vyřídil,  nevyřídí reklamaci do 30 dnů, popřípadě v delší lhůtě, na které se dohodl,  neposkytne spotřebiteli jistotu, že uzavíraná úvěrová smlouva obsahuje veškeré náležitosti a povinné informace.“80 Spotřebitel tyto stížnosti může podat na http://www.coi.cz/cz/e-podatelna/. Poté ČOI provede kontrolu. Následně musí spotřebitele informovat do 30 dnů od podání stížnosti, jak byl případ prošetřen. Důležité je zmínit, že ČOI také provádí kontroly, jestli nedochází ke klamání spotřebitele na základě vlastního podnětu nebo podnětu jiného státního orgánu. Do pravomocí ČOI nespadá nespokojenost spotřebitele s výší vyúčtování elektronických komunikací či s kvalitou poštovních služeb, ani řešení příliš vysokých poplatků nebo úroků z půjčené finanční částky, také rovněž nemůže prošetřit rozúčtování nákladů spojených s bydlením, a také do její kompetence nespadá otázka tvorby cen a struktury energií.81 Informace o tom, jaký státní orgán má v kompetenci výše uvedené stížnosti naleznete v kapitole 1.3 „Instituce na ochranu spotřebitele“.

ČOI.cz: Podání stížnosti, podnětu, dotazu[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/podani-stiznosti-podnetu-dotazu/. 81 ČOI.cz: Podání stížnosti, podnětu, dotazu[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.coi.cz/cz/epodatelna/. 80

45

5.2 Působnost České obchodní inspekce ČOI kontroluje dodržování podmínek, které jsou potřebné k zabezpečení jakosti zboží. Dále sleduje podmínky pro skladování, dopravu a požadavky na osobní hygienu a hygienickou nezávadnost provozu. Pravomocí ČOI je dále kontrola toho, zda se při prodeji zboží užívají ověřená měřidla a zda jsou poskytované služby kvalitní a splňují stanovené podmínky. ČOI v souvislosti se zákonem o ochraně spotřebitele kontroluje, jestli jsou při uvádění výrobků na trh dodržovány stanovená označení, popřípadě jsou-li k nim přiloženy patřičné dokumenty. V neposlední řadě sleduje, zdali výrobky uvedené na trh splňují technické požadavky stanovené zákonem. ČOI zjišťuje u kontrolovaných osob případné nedostatky a jejich příčiny. Pokud je zjistí, vyžaduje odstranění těchto nedostatků a jejich škodlivých následků. Na základě těchto zjištění ukládá, případně navrhuje kroky a opatření k jejich odstranění. ČOI provádí systematickou kontrolu plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků a jejich příčin. Na základě toho tyto poznatky zobecňuje, a tím přispívá k prevenci vzniku dalších nedopatření a nedostatků, a to díky včasným odhalováním jejich příčin a zveřejňováním výsledků kontrol na svých webových stránkách www.coi.cz či prostřednictvím médií. ČOI také svými kontrolami sleduje, zda nedochází ke klamání spotřebitele. Aby Česká obchodní inspekce byla úspěšná v odhalování pochybení prodejců, kooperuje s jinými správními úřady, orgány územní samosprávy, státními orgány a institucemi. Rovněž spolupracuje s občanskými sdruženími a se spotřebitelskými organizacemi za účelem zvyšování ochrany spotřebitele a ke zlepšení informovanosti. Dalším poslání ČOI je potlačování

nežádoucího

chování

spotřebitelů

a

podnikatelských

subjektů,

a nakonec vytváření příznivého prostředí pro prodej zboží a poskytování služeb. ČOI nekontroluje potraviny, pokrmy a tabákové výrobky, protože tyto kontroly jsou v kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

82

Dále nekontroluje zdravotní

nezávadnost potravin živočišného původu a také nesleduje ochranu našeho území před možným zavlečením nebezpečných nákaz, neboť toto vykonává Státní veterinární správa. 83

ČOI.cz: Podání stížnosti, podnětu, dotazu[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.coi.cz/cz/epodatelna/. 83 ČOI.cz: Podání stížnosti, podnětu, dotazu[on line]. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z http://www.coi.cz/cz/epodatelna/. 82

46

Dozor nad dodržováním povinností a předpisů týkajících se zdraví vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví. 84

5.3 Kontroly a pokuty Jestliže ČOI kontrolou zjistí nedostatky, jsou obchodníci, kteří porušili zákon, povinni je do nařízené doby odstranit. Dále musí odstranit jejich příčiny a škodlivé následky, nebo provést opatření k jejich odstranění a podat o všem zprávu ČOI. Do doby, kdy ještě není sjednána náprava, je ČOI oprávněna zakázat prodej, distribuci včetně nákupu, dodávky nebo uvádění na trh. Inspektoři ČOI mohou dokonce po zjevném a prokázaném zjištění porušení právních předpisů zboží znehodnotit nebo nařídit jeho zničení. Pokud obchodník vážně poruší právní povinnosti, které mohou mít za následek ohrožení života nebo zdraví spotřebitele, je ČOI oprávněna přímo zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny až na 2 provozní dny.85 „Česká obchodní inspekce je oprávněna ukládat peněžité sankce (pokuty) osobám, které zejména nedodržují dohodnutý nebo stanovený termín nebo rozsah služby nebo neposkytují služby v požadované kvalitě, používají úředně neověřená měřidla, nedodržují stanovené požadavky na osobní hygienu nebo hygienickou nezávadnost provozu, popřípadě jiné požadavky stanovené k zabezpečení zdravotní nezávadnosti zboží nebo výrobků a jejich bezpečného používání. Pokutu udělí rovněž osobám, které nesplní opatření, která jim Česká obchodní inspekce uložila. Česká obchodní inspekce může uložit pokutu až do výše 1.000.000,Kč, za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku ode dne poslední kontroly může uložit pokutu až do výše 2.000.000,- Kč. Při určení pokuty přihlíží Česká obchodní inspekce vždy k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Za méně závažné zavinění porušení povinnosti může Česká obchodní inspekce uložit pokutu do výše 5.000,- Kč bez dalšího projednání. Je však zapotřebí dodržet určité podmínky, jednak musí být porušení povinnosti spolehlivě zjištěno a kontrolovaná fyzická osoba musí být ochotna pokutu zaplatit v blokovém řízení.“86

TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 137. 85 TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 138. 86 TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2. Česká obchodní inspekce, s. 138. 84

47

Závěr Shrnutím témat prezentovaných touto prací, se spotřebitel dozvěděl:  o legislativě spojené s ochranou spotřebitele,  o všech spotřebitelských smlouvách,  o institucích, které jsou určeny k ochraně spotřebitele,  o právech a povinnostech spotřebitele,  o druzích nekalých praktik,  o České obchodní inspekci. Pro mě, jako pro spotřebitele, bylo zpracování bakalářské práce přínosem. Poskytla mi informace, jak postupovat v uzavírání smluv, jaké kompetence mají jednotlivé instituce, jaká jsou má spotřebitelská práva, jak postupovat v případě reklamace. Tato práce je pouze informativní a nenabízí nové metody zlepšování ochrany spotřebitele. Cílem je rozšířit spotřebitelovo povědomí o tom, že existují instituce a zákony, které mu mohou skutečně pomoci k tomu, jak postupovat v různých nepříjemných situacích týkajících se nákupu zboží či služeb. Spotřebitel by měl nyní vědět jak využít svého práva na obranu proti nepoctivým prodejcům. Ze získaných informací, které spotřebitel v bakalářské práci nalezl, by měl být též schopen vyvarovat se případným neshodám s prodejcem při kupování zboží nebo služeb. Díky směrnicím Evropské unie, které byly implementovány do českých právních předpisů, se míra ochrany spotřebitele rapidně zvýšila. Možnost obrany, kterou v současnosti může český spotřebitel využít v ochraně svých spotřebitelských práv, by byla před rokem 2004 takřka nemožná z důvodu jejich nerozpracovanosti a neobsáhlosti. Spotřebitel i prodejce by se měli chovat čestně a nezneužívat svých práv. Běžný život nás všech by byl jednodušší, kdyby k sobě lidé byli poctivější, ohleduplnější a tolerantnější. Jak píše Immanuel Kant: „Postupuj podle takových zásad, u nichž bys mohl jednoznačně žádat, aby se staly všeobecnými zákony.“

48

Seznam tištěné monografie 

TOMANČÁKOVÁ Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7101-695- 2.



TICHÝ Luboš. Ochrana spotřebitele. Praha: Eva Rozkotová., 2014. ISBN 978-8087488-13- 3.



PRAŽÁK Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem. Český Těšín: Poradce, s.r.o., 2012. ISBN 978-80-7365-338-5.



VÍTOVÁ Blanka. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách po rekodifikaci soukromého práva. Praha: Wolters Kluwer., 2014. ISBN 978-80-7478-491- 0.

Právní předpisy 







Česko. Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník a o změně a doplnění dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s. 1026–1341. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=89/2012&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouv y Česko. Zákon č. 634 ze dne 16. prosince 1992 zákon o ochraně spotřebitele a o změně a doplnění dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 130, s. 3811-3816. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=634/1992&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlou vy Česko. Zákon č. 145 ze dne 21. dubna 2010 zákon o spotřebitelském úvěru a o změně a doplnění dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 52, s. 1874-1878. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=145/2010&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlou vy Česko. Zákon č. 349 ze dne 8. prosince 1999 zákon o Veřejném ochránci práv a o změně a doplnění dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 111, s. 7594-7598. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=349/1999&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlou vy

49





Česko. Zákon č. 64 ze dne 20. října 1986 zákon o České obchodní inspekci a o změně a doplnění dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1986, částka 22, s. 478-481. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=64/1986&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouv y Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/

Diplomové práce 

MIKULČÍKOVÁ, Veronika. Ochrana práv spotřebitelů v obchodních řetězcích: diplomová práce. Zlín, 2010. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, Ústav regionálního rozvoje, veřejné správa a práva.



CHVOJKOVÁ, Alena. Dopad Smlouvy o přistoupení ČR k EU v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti na ČR: diplomová práce. Pardubice, 2011. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko - správní.



ROBOTKA, Ladislav. Ochrana spotřebitele v novém občanském zákoníku: diplomová práce. Brno, 2013. Masarykova univerzita, Katedra občanského práva.



ŽERAVÝ, Michal. Vývoj ochrany spotřebitele v České republice v letech 2004 - 2011: diplomová práce. Praha, 2013. Bankovní institut vysoká škola, Katedra finančnictví a ekonomických disciplín.

50

Internetové zdroje 

HADAŠ, Jiří. Definice spotřebitele podle NOZ - některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury. In: epravo.cz [online]. 14. 5. 2014 [cit. 29. 10. 2014]. z:

1999-2015,

ISSN

Dostupné

1213-189X.

http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebitele-dle-noz-nektere-aspekty-

prumerneho-spotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html 

ŠKODOVÁ, Lenka. Timesharing: Luxus nebo vyhozené peníze? In: mesec.cz [online]. 20. 8. 2008 [cit. 29. 10. 2014]. 1998-2015, ISSN 1213-4414. Dostupné z:http://www.mesec.cz/clanky/timesharing-luxus-nebo-vyhozene-penize/



DTEST.

O

nás.

dtest.cz

[online].

[cit.

23.

2.

2015].

Dostupné

z: https://www.dtest.cz/clanek-2/o-dtestu 

OCHRÁNCE. Veřejný ochránce práv a ochrana spotřebitele. ochrance.cz [online]. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-sistezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/ochrana-spotrebitele/



HÁJKOVÁ, Kateřina. Historie ochrany práv kupujících. In: coi.cz [online]. [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/historie-ochrany-prav-kupujicich/.



WIKIPEDIA: Referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii. In: wikipedia.org

[online].

[cit.

24.

2.

2015].

Dostupné

z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum_o_p%C5%99istoupen%C3%AD_%C4%8Ce sk%C3%A9_republiky_k_Evropsk%C3%A9_unii 

ČOI: Rady a informace, práva spotřebitelů. In: coi.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/



TZÚ: Práva spotřebitele. In: tzu.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.tzu.cz/prava-spotrebitele-CZ12525



VŠE: Nekalé obchodní praktiky – klamavé, agresivní a nezařazené. In: vse.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: http://kpep.vse.cz/projekty/atlas/atlas-09/



ČNB: Nekalé obchodní praktiky. In: cnb.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/nekale_praktiky.html



ERU: Posuzování nekalé obchodní praktiky. In: eru.cz [online]. [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.eru.cz/-/posuzovani-nekale-obchodni-praktiky 51



ČNB: Klamavé obchodní praktiky. In: cnb.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z:https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/klamave_praktiky.html



ČNB: Agresivní obchodní praktiky. In: cnb.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z:https://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/agresivni_praktiky.html



TÝDEN: „Šmejdi“ dostali pokutu 27 milionů. Na koho si dát pozor. In: tyden.cz [online]. [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/smejdi-dostali-pokutu-27-milionu-nakoho-si-dat-pozor_331031.html#.VTlYN_l_umA



ČOI: Podání stížnosti, podnětu, dotazu. In: coi.cz [online]. [cit. 15. 3. 2015]. Dostupné z:http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/podani-stiznosti-podnetu-dotazu/

52