Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra ekonomických a sociálních věd. Firemní kriminalita. Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Firemní kriminalita Bakalářská práce

Autor:

Markéta Bakajsová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

Březen 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 20. března 2009

Markéta Bakajsová

2

Poděkování:

Chtěla bych poděkovat vedoucí své práce paní Mgr. Ingrid Matouškové, Ph.D. za metodickou pomoc, kterou mi poskytla při zpracování této bakalářské práce.

3

Anotace práce:

Tato práce se zabývá firemní kriminalitou jako takovou, jejími druhy i historickým vývojem. Též analyzuje její nejrůznější příčiny a důsledky. Protože jde o široký pojem, uvádějí se zde pouze nejznámější případy této kriminality, jako je například kriminalita bílých límečků. Nechybí ani psychologická stránka tohoto problému, která je velmi důležitá. Forenzní psychologie poskytuje v této oblasti mnoho přínosných poznatků. Avšak jako každá psychologická disciplína se též neustále rozvíjí. Důležitou částí je i odhalování a prevence firemní kriminality, bez níž by se nedala potlačovat či omezovat. Uvedeny jsou dva speciální druhy kriminality, a to kriminalita hospodářská a bankovní. Popsána je jejich podstata, vývoj, ale nezapomíná se ani na pachatele a oběti. Firemní kriminalita je nebezpečná pro ekonomický růst obchodních subjektů, a proto je nutné ji co nejvíce eliminovat.

Paper Annotation:

The main purpose of this paper is a company crime itself, as wells as its kinds and its historical development. Also, the paper analyses its various causes and consequences. As the term of the crime is broad, only the most notorious cases are stated, e.g. a white-collar crime. A psychological aspect of this issue, which is very important, is also mentioned. Forensic psychology provides lots of contributions to this field. Although it is, as every psychological discipline, still developing. Disclosures and preventions of the company crime, without which it could not be restricted and suppressed, present also an important part of this paper. The economic and bank crimes as two special types of the crime are named. Their substance and development is described, but the paper does not forget to mention the lawbreakers and its victims. The company crime is dangerous for economic growth of business subjects and is, therefore, necessary to be eliminated as much as possible.

4

Obsah: Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Firemní kriminalita ......................................................................................................... 9 1.1 Co je firemní kriminalita ............................................................................................. 9 1.1.1 Druhy a členění firemní kriminality ....................................................................... 10 1.1.2 Motivace pracovníků k poškozování firmy ............................................................ 11 1.1.3 Typologie poctivosti na pracovišti ......................................................................... 14 1.1.4 Výběr nových zaměstnanců a jejich prověřování ................................................... 15 1.2 Vývoj kriminality ...................................................................................................... 17 2. Psychologická stránka problému ................................................................................. 19 2.1 Forenzní psychologie................................................................................................. 19 2.1.1 Historie forenzní psychologie................................................................................. 20 2.1.2 Členění forenzních disciplín ................................................................................... 20 2.1.3 Metody forenzní psychologie ................................................................................. 22 2.1.4 Etika ve forenzní psychologii ................................................................................. 23 2.2 Motivace kriminálního jednání.................................................................................. 24 2.3 Osobnost pachatele .................................................................................................... 25 3. Předcházení, odhalování a prevence firemní kriminality .......................................... 27 3.1 Odhalování firemní kriminality ................................................................................. 27 3.1.1 Forenzně psychologický audit ................................................................................ 27 3.1.1.1 Využití forenzně psychologického auditu v oblasti prevence ............................. 28 3.1.1.2 Využití forenzně psychologického auditu v praxi ............................................... 30 3.1.1.3 Využití forenzně psychologického auditu při forenzním šetření......................... 32 3.1.1.4 Využití forenzně psychologického auditu při následné analýze případů firemní kriminality ....................................................................................................................... 32 3.2 Prevence firemní kriminality ..................................................................................... 32 3.2.1 Základní pojmy prevence kriminality..................................................................... 33 3.2.2 Struktura prevence kriminality ............................................................................... 33 3.2.3 Úrovně preventivních aktivit .................................................................................. 34 3.2.4 Způsob organizování prevence kriminality v ČR ................................................... 34 4. Hospodářská kriminalita .............................................................................................. 36 4.1 Definice hospodářské kriminality.............................................................................. 36 4.2 Příčiny vzniku hospodářské kriminality .................................................................... 37

5

4.3 Dělení hospodářské kriminality ................................................................................. 38 4.4 Příčiny, odhalování a prevence hospodářské kriminality .......................................... 39 4.4.1 Příčiny hospodářské kriminality ............................................................................. 39 4.4.2 Odhalování a dokazování hospodářské kriminality ............................................... 39 4.4.3 Prevence hospodářské kriminality .......................................................................... 40 4.5 Pachatelé hospodářské kriminality ............................................................................ 41 4.5.1 Latentní kriminalita ................................................................................................ 42 4.6 PricewaterhouseCoopers ........................................................................................... 43 5. Bankovní kriminalita .................................................................................................... 44 5.1 Historie bankovnictví ................................................................................................ 44 5.1.1 Bankovnictví v Československu po roce 1989 ....................................................... 45 5.2 Bankovní kriminalita ................................................................................................. 46 5.2.1 Devatero kvítí bankovní kriminality....................................................................... 47 5.3 Loupeže v peněžních ústavech .................................................................................. 48 5.4 Pachatelé a poškození ................................................................................................ 50 6. Závěr – shrnutí .............................................................................................................. 52 Seznam použité literatury ................................................................................................. 56 Seznam příloh .................................................................................................................... 58

6

Úvod Jak už sám název napovídá, bude se tato práce zabývat kriminalitou, která se děje v různých firmách, organizacích, bankách či jiných finančních a peněžních institucích. Toto téma je velmi obsáhlé a široké, proto není zdaleka v silách jednoho člověka, aby celou problematiku popsal. Firemní kriminalita zahrnuje mnoho rozličných trestných činů, od zpronevěry peněz přes šikanu na pracovišti až po loupežná přepadení. Je zde mnoho problémů a faktů, které firemní kriminalitu zapříčiňují. Tento text je tedy základním seznámením s firemní kriminalitou. K hlubšímu zpracování a porozumění byly vybrány, dá se říci, dvě „speciální odvětví“ kriminality, a to kriminalita hospodářská a bankovní. Kriminalita obecně je průvodním jevem každé společnosti. V České republice kriminalita po roce 1989 značně vzrostla. V poslední době sice stagnuje, ale přesto je faktem, že na území ČR je ročně spácháno více trestných činů, než tomu bylo před „sametovou“ revolucí. S tímto jevem jsou spojené vedle tradičních forem kriminality i formy nové. Právě v devadesátých letech minulého století se začaly objevovat do té doby nevídané způsoby páchání trestné činnosti, vyznačující se velkou vynalézavostí, rafinovaností, brutalitou a značným nárůstem způsobených škod. Stejně jako veřejnost i já vnímám kriminalitu, ať už firemní, nebo jinou, jako aktuální problém a velmi nebezpečný sociálně-patologický jev. Kriminalita vážně ohrožuje morálku naší společnosti a proto by mělo být nejdůležitější prioritou státních orgánů její potlačování. Ne vždy se to ale daří. Bohužel i ve státním aparátu se objevuje závažný druh kriminality, kterou je korupce. Korupci u nás monitoruje nevládní organizace Transparency International, jejíž hlavním úkolem je boj proti tomuto nebezpečnému fenoménu. Cílem předkládané práce bude analyzovat nejrůznější příčiny a důsledky firemní kriminality. Dále bude zmíněno nebezpečí, pro ekonomický růst obchodních subjektů, které kriminalita přináší. Uveden bude též přehled vývojových změn a tendencí firemní kriminality. Jako základní přístup k řešení zadaného tématu jsem zvolila metodu obsahového zpracování dostupných materiálů. Nejvíce literatury jsem našla na internetu. Například webové stránky Ministerstva vnitra jsou velmi obsáhlé. Dále mi poskytly mnoho informací internetové časopisy s policejní tématikou. Zdrojem statistických údajů je Ročenka

7

kriminality za rok 2008, kterou každý rok zpracovává a uveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti. Bakalářskou práci tvoří šest kapitol. Níže stručně popisuji každou z nich. V první kapitole rozebírám firemní kriminalitu jako takovou, její druhy a členění. Dále je popsána motivace nepoctivých zaměstnanců k poškozování firmy a jejich typologie. Důležitou problematikou je též výběr nových zaměstnanců a jejich prověřování. V závěru se zabývám vývojem firemní kriminality. Ve druhé kapitole se píše o psychologické stránce problému této kriminality, jde zvláště o forenzní psychologii. Ta zde hraje důležitou roli. Je rozebrána její podstata, historie, členění jejích disciplín a metody, které forenzní psychologové používají. Další část tohoto textu se vztahuje k motivaci pachatele a jeho kriminálnímu jednání jako takovému. Na závěr je rozebrána osobnost samotného pachatele z psychologického hlediska. Ve třetí kapitole je vymezen pojem odhalování firemní kriminality pomocí forenzně psychologického auditu. Jsou zde též vysvětleny možnosti prevence firemní kriminality. Ve čtvrté kapitole jsem popsala jeden specifický druh kriminality, kterým je kriminalita hospodářská. Je tu vysvětlena podstata této kriminality, její vznik, dělení a v neposlední řadě také její příčiny, způsoby odhalování a prevence. Nechybí ani popis pachatelů a výtah ze studie o hospodářské kriminalitě, kterou jednou za dva roky provádí společnost PricewaterhouseCoopers. V kapitole páté je popsán druhý specifický druh kriminality, a to bankovní kriminalita. Na úvod je stručně popsána historie bankovnictví a dále vývoj bankovnictví u nás po roce 1989. Také vysvětluji, co bankovní kriminalita je, charakterizováni jsou i její pachatelé a poškození. Jako příklad typické bankovní kriminality jsou uvedeny loupeže v peněžních ústavech. V kapitole šesté je shrnutí celého tématu a závěry, ke kterým jsem dospěla.

8

1. Firemní kriminalita V první řadě je vhodné definovat, co vlastně firemní kriminalita je, co se do ní zahrnuje a jaké jsou další otázky spojené s tímto tématem. Dále budou popsány příčiny a motivace, které vedou pracovníky k poškozování vlastní firmy, jakož i nejdůležitější důvody jejich nepoctivosti. Tato kapitola se rovněž zamyslí nad výběrem nových spolupracovníků a ochranou proti těm nepoctivým. Podrobněji bude rozebrána finanční kriminalita a hospodářská kriminalita. Závěr pojednává o vývoji firemní kriminality v České Republice.

1.1 Co je firemní kriminalita Výstižnou definicí může být následující popis firemní kriminality: firemní kriminalita zahrnuje

delikty,

páchané

vlastními

zaměstnanci

proti

hospodářským

zájmům

1

zaměstnavatele. Nepoctivost na pracovišti vyjadřuje chování, kterým pracovníci poškozují svoji firmu tím, že na pracovišti jednají v rozporu s dobrými mravy, vnitřními předpisy organizace či přímo v rozporu se zákonem.2 Méně závažné nepoctivosti mnohdy ani nedosahují stupně nebezpečnosti trestného činu, nicméně zaměstnaneckou organizaci poškozují buď materiálně nebo morálně (viz. kapitola 1.1.1 Druhy a členění firemní kriminality). Ovšem nepoctivosti, které už se řadí k trestným činům z pohledu trestního práva, jsou mnohem nebezpečnější (viz. kapitola 1.1.1 Druhy a členění firemní kriminality). Firemní kriminalita je předmětem zájmu trestního práva a tzv. forenzních disciplín, jako jsou kriminalistika, forenzní, případně policejní psychologie a kriminologie. Trestní právo vymezuje pravidla a hranice toho, co je trestným činem a které znaky musí jednání pachatele naplňovat. Dále popisuje jednání z hlediska jednotlivých druhů trestných činů a zároveň stanovuje postup při jejich objasňování a vyšetřování. Na druhé straně kriminalistika poskytuje metodiku a postup při vyšetřování jednotlivých druhů trestné činnosti. Předmětem forenzní, případně policejní psychologie, je prožívání a chování pachatelů trestných činů. Kriminologie se zabývá stavem, strukturou a dynamikou trestné činnosti, etiologie pak pácháním trestné činnosti či možnostmi prevence.

1

SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008 2 ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 25.11.2008

9

Úkolem psychologů je poskytnutí odborných poznatků o osobnosti pachatele trestného činu a jeho jednání, zvláště při posuzování schopností a motivace pachatelů. Smyslem psychologického přístupu je porozumět intrapsychickým procesům, které ovlivňují jednání člověka - pachatele trestného činu, jakož i podmínkám, které tyto procesy ovlivňují. V této souvislosti se v psychologii setkáváme s pojmem „nepoctiví zaměstnanci“.

1.1.1 Druhy a členění firemní kriminality Pod pojem firemní kriminalita můžeme řadit mnoho druhů nepoctivostí. Může jít o nepoctivosti méně závažné, které nedosahují nebezpečí trestného činu a pak o nepoctivosti, které už z pohledu trestního práva trestným činem jsou. Do méně závažné nepoctivosti lze zahrnout materiální nepoctivost, což podniku může způsobit například ušlý zisk. Druhým typem je morální nepoctivost, která může mít podobu pošramocené reputace či ztráty dobrého jména organizace. Závažnější nepoctivosti, které už do trestných činů zahrnujeme, jsou krádeže na pracovišti, zpronevěry, podvodné jednání (například vylákání neoprávněných mezd, padělání dokladů).3 Dále sem lze řadit delikty porušující hospodářskou věrnost, jako je zneužití zmocnění, poskytování neoprávněných výhod konkurenci, přijímání nebo poskytování úplatku, zneužití záznamu na nosiči informací, ničení a poškozování majetku firmy, porušení povinnosti při správě cizího majetku, neoprávněné užívání cizí věci. Tyto vyjmenované činnosti jsou trestnými činy hospodářskými4, trestnými činy proti pořádku ve věcech veřejných5 a trestnými činy proti majetku6. Dále sem patří i hrubé porušování pracovní kázně, bezpečnosti práce nebo bezpečnostních pravidel organizace. V důsledku těchto činů může vzniknout škoda, ohrožení života a zdraví zaměstnanců nebo jiná závažná újma. Dalším typem kriminality mohou být i osobní útoky jako vyhrožování po telefonu, anonymy či fyzické útoky vedené proti zaměstnancům firmy. Všechny tyto druhy firemní kriminality by se daly rozčlenit do třech základních pojmů, kterými jsou hospodářská kriminalita, finanční kriminalita a majetková kriminalita. 1) Hospodářská kriminalita Odborníci z řad teorie práva se v názorech rozcházejí, a proto obecně platná definice pojmu hospodářská kriminalita není. Nicméně můžeme použít pracovní definici, která říká, 3

SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008 4 Trestné činy hospodářské jsou uvedeny v hlavě 2 Trestního zákona č. 140/1961 Sb. 5 Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných jsou uvedeny v hlavě 3 Trestního zákona č. 140/1961 Sb. 6 Trestné činy proti majetku jsou uvedeny v hlavě 9 Trestního zákona č. 140/1961 Sb.

10

že pod hospodářskou kriminalitou můžeme rozumět zaviněné (společensky nebezpečné) jednání, popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a s tím souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů. Nejčastější a nejsnáze odhalitelnou formou hospodářské kriminality je krádež majetku. Nejrozšířenější druh hospodářské kriminality je pak korupce a podplácení. 2) Finanční kriminalita Finanční kriminalita je specifickou součástí hospodářské kriminality. Nejvíce jsou jí postihovány finanční instituce. Tento typ kriminality zasahuje zejména bankovnictví, kapitálový trh, kolektivní investování a pojišťovnictví. Zranitelné jsou zejména v důsledku vztahů s nejrůznějšími typy klientů a široké škály produktů. Odhalování a postihování finanční kriminality patří do pravomoci Policie ČR. Oddělení, které se zabývá touto kriminalitou se nazývá Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOKFK SKPV). 3) Majetková kriminalita Majetková kriminalita je trestné jednání, při kterém je napadán majetek v jakékoliv formě vlastnictví. Pachatel se majetku zmocní s úmyslem ho trvale nebo přechodně užívat, nebo jej poškodí, či učiní určitou věc neupotřebitelnou. Do této kriminality zahrnujeme krádeže (např. prosté, vloupání, odcizení motorových vozidel nebo uměleckých děl), podvody všeho druhu, poškození majetku či ostatní majetkové delikty.7

1.1.2 Motivace pracovníků k poškozování firmy Nepoctivý pracovník je vážným ohrožením pro svého zaměstnavatele, ať je jím soukromá firma nebo veřejně právní či státní instituce. Personální útvary se více a více setkávají s problémem, jak uchránit organizace před nepoctivými, neloajálními zaměstnanci. Motivace, která vede pracovníky k poškozování firmy není zatím dostatečně prozkoumána. V dnešní době je k dispozici celá řada teorií, výzkumů i konkrétních poznatků o tom, jak lze motivovat pracovníky a stimulovat jejich pozitivní postoje k pracovnímu výkonu k organizaci. Poškozování organizace může mít různé podoby jako např. neloajalita, úmyslné vynášení firemního know-how a dokonce jednoznačné kriminální akty8. Touto problematikou se také zabývají různé psychologické aplikace, jako psychologie práce a

7

ŠTĚCHOVÁ, M., HOLAS, J. Základní pojmy prevence kriminality, Ministerstvo vnitra. 20.11.2008 8 Těmito kriminálními akty mohou být podvody, korupce či manipulace veřejné soutěže.

11

organizace, kriminální psychologie či personální psychologie. Poznatky o motivech a iniciativě, které podněcují neloajální chování na pracovišti jsou čerpány především z poznání o kriminální motivaci a ze zpracování známých případů. Rozlišujeme tři hlavní skupiny příčin interní firemní kriminality:9 1. Situační tlaky (stresy) na straně potenciálního nepoctivce K vnějším situačním tlakům patři různé okolnosti, jako například ztráta zaměstnání některého člena rodiny, zadluženost pracovníka, klesající hodnota reálného příjmu, návyk na nákladný způsob života, konflikty na pracovišti a návykové chování, jako je alkoholismus, drogová závislost a patologické hráčství. Negativní účinek mohou mít rovněž určité životní krize. Vyjmenované znaky mají signální význam, tj. signalizují potenciální rizikovost zaměstnance. Při výběru uchazečů na citlivé pozice je proto třeba jim věnovat zvýšenou pozornost. 2. Existující příležitosti Poctivost vůči firmě je u zaměstnanců závislá na vnější situaci a kontrole. Normální zaměstnanec obvykle před eventuálním projevem nepoctivosti vůči organizaci kalkuluje rizika, která podstupuje. Příležitosti k nepoctivosti vyplývají většinou z toho, jakým způsobem je v organizaci zajištěna kontrola a jaká je pěstována firemní kultura. Vnitřní bezpečnostní audit celkem spolehlivě odhaluje slabá místa kontroly. Nebezpečné jsou též složité a nepřehledné toky informací a hodnot (cenin) uvnitř organizace. Rovněž přílišné delegování10, které není zajištěno funkčním kontrolním systémem, představuje slabé místo. 3. Osobnost Vnímání nepoctivého zaměstnance musí být nastaveno na rozpoznání vhodné příležitosti k nepoctivému činu. Ne každý totiž příležitost postřehne. Osobnost takového zaměstnance představuje otazník. Podle R. Kusnierze existují dvě „osobnostně silné“ skupiny zaměstnanců. První skupinu představuje určité procento tzv. totálně čestných (Totally Honest) zaměstnanců, kteří by za žádných okolností nezneužili své postavení proti zaměstnavateli. Na opačném konci jsou vyhranění nepoctivci (Corrupt Employees), kteří od prvního dne na novém pracovišti testují bdělost i trpělivost svého zaměstnavatele.

9

ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 25.11.2008 10 Delegování je vnějším projevem působení řídícího subjektu (šéf) na řízený objekt (zaměstnanec). Jedná se o přenesení úloh a s nimi spojených pravomocí a povinností z náplně práce nadřízeného do náplně práce podřízených.

12

Možnost nepoctivých zisků dokonce ovlivňuje výběr míst, o která se ucházejí. Většina zaměstnanců se zřejmě nalézá někde mezi těmito krajnostmi. Nepoctivé chování pracovníků ve většině případů však neodpovídá výrazu „kriminalita z materiální nouze“. I velmi dobře ekonomicky zajištění pracovníci jsou ochotni riskovat, jestliže od nepoctivosti čekají větší a rychlejší zisk, než by jim přinesla namáhavá práce. Zaměstnanci na vyšších pozicích jsou ohroženi příležitostmi, které slibují, že uspokojí následující motivy: vylepšení společenské prestiže a postup na společenském žebříčku; výrazné vylepšení materiální situace; trvalé zajištění „dobré existence“. Nepoctivé chování zaměstnanců je naplánováno a figuruje v něm i kalkulace rizik a zisků, rozhodně není kriminální chování výplod „náhlého pomatení smyslů“. V seznamu vnitřních motivů k poškozování firmy zaujímá důležité místo pocit nespokojenosti na pracovišti a nenávist vůči organizaci. Tato nenávist často plyne z konfliktních vztahů a z údajné či skutečné předpojatosti, neobjektivnosti a protekcionismu bezprostředních nadřízených. Nespokojený zaměstnanec prožívá poškozování firmy jako odplatu, tj. něco, na co má psychologicky vzato právo. Silná nenávist může zaměstnance motivovat i k jednání, ze kterého mu neplyne žádný materiální zisk, jako jsou například anonymní výhrůžky. Tyto nepoctivosti se vztahují spíše k pracovníkům na nižších pozicích. Dalším rizikovým faktorem je nepřiměřená snaha se prosadit a výrazná orientace na osobní kariéru. Tato motivace se nejčastěji objevuje u vyšších manažerských postů. Nejvážnější podoby těchto jevů jsou souhrnně označovány jako kriminalita bílých límečků. Tento zaměstnanec je egocentrický a jde bezhlavě za svým cílem. Nejvíc ho láká moc a vysoké postavení. Je povrchně přátelský, velmi jednoduše vstupuje do účelových koalicí, ale chybí mu sociální citlivost. Od počátku je připraven intrikovat a používat nepoctivé praktiky na cestě za sovu kariérou.11 Jeho jedinou slabinou je právě extrémní ambicióznost. D. Berndsen z univerzity v Hagenu prováděl terénní výzkum záměrného a úmyslného poškozování firmy vlastními zaměstnanci. Výsledkem bylo zjištění, že tato kriminalita je motivována buď vidinou snadného osobního obohacení, anebo silnou záští k firmě. Nenávist se u těchto osob projevuje jako nepřátelské jednání a je často výsledkem špatné řídící činnosti přímého nadřízeného. Pracovníci se cítí ohrožení a vydaní na milost nadřízenému. Díky nespravedlivému zacházení nebo hodnocení vzniká intenzivní touha po odplatě. Tento motiv se objevuje spíše u řadových zaměstnanců. Vyskytuje se ale i u

11

ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 25.11.2008

13

případů, kde převládaly vnější ekonomické tlaky nebo motiv hamižnosti. Zde nalezl Berndsen emocionální pozadí v podobě popuzenosti k organizaci. Nejdůležitější zdroje nepoctivosti zaměstnanců12 •

rozpad společenských hodnot,

•

klesající reálný příjem či zadlužení zaměstnanců, jejich hamižnost

•

nezaměstnanost v rodině, alkoholismus, drogové závislosti, patologické hráčství,

•

málo kontroly, nepřehledné delegování,

•

konflikty ve vztazích na pracovišti či nenávist vůči firmě a pocit křivdy

•

nespokojení, pracovně frustrovaní zaměstnanci,

•

osobní kariéra a nepřiměřená snaha se prosadit,

•

nepřiměřené nároky a životní očekávání,

•

kriminální dispozice zaměstnanců,

•

psychické problémy (zejména u žen).

1.1.3 Typologie poctivosti na pracovišti Je zajímavé, že potřeby (motivy) ani situační vlivy neurčují přímo konkrétní způsoby chování. Hlavní roli v tom, jak se člověk zachová v konkrétní situaci hraje jeho osobnost, jeho inteligence, povahové rysy, temperament, charakterové vlastnosti, momentální duševní rozpoložení. Toto se vztahuje i k nepoctivému chování zaměstnanců. Německý ekonom Hofmann rozděluje personál firmy z pohledu poctivosti na čtyři skupiny: 1. Poctivý zaměstnanec Je typem pracovníka, který zůstává čestný a poctivý vždy a všude. To se vztahuje i na příležitosti, kdy je riziko dopadení minimální. 2. Zaměstnanec, který selhává v krizi U tohoto typu nepoctivého zaměstnance se projevuje snaha se obohatit v extrémních situacích, tedy v krizi. Tito pracovníci se přitom utěšují, že vše vrátí a škodu později napraví. Z pohledu psychologa se jedná o obranný mechanismus racionalizace, umožňující pracovníkovi řešit nepříjemnou situaci a zachovat si pozitivní sebenáhled.

12

ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 25.11.2008

14

3. Racionální, kalkulující nepoctivec Tento typ zaměstnance se dopouští deliktů, jestliže se naskytne lákavá příležitost, u které lze dobře kalkulovat riziko odhalení a dopadení. V jeho nepoctivém chování dominuje účelovost. Podobný typ pachatele je popisován i v kriminální psychologii pod názvem „instrumentální“ pachatel. 4. Patologický nepoctivec Jde o pracovníka, který se obohacuje za každé situace, nehledí na rizika či šance na úspěch. Jeho chování není příliš psychologicky srozumitelné, jelikož pravděpodobnost odhalení je velmi vysoká a současně zisk z nepoctivého jednání může být i nepatrný.

1.1.4 Výběr nových zaměstnanců a jejich prověřování Zajímavou otázkou je, zda při výběru nových spolupracovníků mohou psychologická vyšetření rozlišit spolehlivé zaměstnance od nespolehlivých, či zjistit potenciálně rizikové zaměstnance. V této problematice záleží na odborných kvalitách samotného psychologa, na pečlivosti, s jakou ke každému posouzení pracovní způsobilosti přistupuje, a také na metodách, které používá. Dosavadní zkušenosti naznačují, že psychologické vyšetření umožňuje odhalit zejména vyhraněné (patologické) nepoctivce. Nejnáročnější a nejobtížnější je rozpoznání sklonů k nepoctivému jednání u typů racionálně kalkulujících nepoctivců. Rozpoznávání nepoctivých zaměstnanců se člení do dvou praktických problémů. Za prvé je důležité zjištění sklonů k nepoctivému jednání již v rámci přijímací procedury budoucích spolupracovníků. Za druhé je nezbytné zjistit projevy nepoctivosti a neloajality u osob, které v organizaci již pracují. Co se týče prověřování loajality a poctivosti zaměstnanců, kteří působí v organizaci již delší dobu, probíhá obvykle po mimořádné události či přímo v důsledku určitého podezření. Jde o službu, která spadá do kompetence bezpečnostního poradenství. Konkrétní postup a použité nástroje zjišťování jsou komponovány podle zadání formulovaného organizací. Jako poslední činnost, která pomáhá udržovat bezpečný chod organizace, je ochrana proti nepoctivým zaměstnancům. Ochranná opatření, tlumící rizika nepoctivosti pracovníků vůči firmě, jsou dnes ve větších organizacích plně v kompetenci specialistů, tj. bezpečnostních manažerů. Při této činnosti se uplatňují klasické a dobře známé mechanismy kontrol, kterými se zvyšuje pravděpodobnost odhalení nepoctivého chování. Užívají se například fyzické kontroly na místech vstupu do organizace, fyzické či elektronické kontroly zvláště ohroženého provozu. Firemní místa, která jsou riziková, bývají dobře chráněna video-

15

monitorováním. Velmi efektivní jsou také neohlášené kontroly v nepravidelných intervalech. Je vhodné tyto kontroly provádět i tam, kde se doposud nevyskytly žádné nápadné skutečnosti. Důležitou bezpečností pojistkou je také princip čtyř očí13. K dalším opatřením psychologického charakteru patří zvýšení vnitřních bariér, které je nucen zaměstnanec při nekalém jednání překročit. K takovým postupům se řadí například zavádění určitých výhod pro vlastní zaměstnance, které upevňují pocit soudržnosti s vlastní organizací. Velmi důležité je také zařazení tématu loajality do vnitřních organizačních dokumentů a řádů. Delikty by měly být jasně definovány v podnikových dokumentech včetně přesně stanovených sankcí. Každý zaměstnanec by měl být v tomto ohledu dostatečně poučen a proškolen. Ohrožené pozice by měly být obsazovány pečlivě pomocí veškerých možných personálních nástrojů. Avšak sebelepší podniková opatření nemohou zcela eliminovat rizika poškozování firmy z vnitřních řad. Při podezření na nepoctivé jednání svých zaměstnanců organizace často váhají, zda okamžitě informovat policii či ne. Může se tedy zdát, že pro poškozené firmy je postih pachatelů až druhořadou záležitostí. Vedení organizace v první řadě usiluje o náhradu vzniklé škody. Je velmi pravděpodobné, že zde působí i obavy z toho, že vnitřní problémy prosáknou na veřejnost a tím dojde k poškození firmy a její image. Další, co je pro organizaci důležitější než potrestání pachatele, je ochrana firemního tajemství. Všechny tyto uvedené případy působí ve svých důsledcích antipreventivně, protože pachatelé si všechny tyto okolnosti uvědomují a pak se nebojí stíhání. Extrémním případem může být i neoznámení trestné činnosti policii, i když je pachatel odhalen a usvědčen. V praxi platí, že čím výše stojí pachatel v hierarchii podniku, tím méně je jeho čin oznamován. Nejpravděpodobnějším důvodem je obava, že pachatel při své obhajobě vyzradí podnikové know-how. Navíc existuje větší šance na náhradu škody u zaměstnance, který dobrovolně podnik opustí a není trestně stíhán než v opačném případě.14

Výzkum bezpečnostních expertů ukazuje, že kriminalita zaměstnanců je často odhalena při inventurách skladů, při kontrole pokladen, či přímo v prodejních prostorách. I náročnější delikty, jako jsou počítačové podvody a korupce všeho druhu, se velmi rozmáhají. Bohužel tolerance je na tomto poli velká, objasněnost nízká a škody nesmírné. Problém zhoršuje i skutečnost, že zaměstnanci netrpí příliš výčitkami svědomí, a že firmy dávají přednost 13

Metoda čtyř očí například v bankovnictví znamená, že u příjmu a výdeje peněz z trezoru, musí být minimálně 2 lidé. 14 ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 25.11.2008

16

náhradě škody před trestním stíháním svých zaměstnanců. Nebezpečí kriminality zaměstnanců číhá na všech úrovních podnikové hierarchie, počínaje ředitelem a vrcholovým managementem a konče posledním zaměstnancem. Výše škody je přímo úměrná postavení pachatele, čím vyšší pozice, tím vyšší škody. Znepokojivý je poznatek o tom, že ani dobré firemní klima nehraje významnější roli v prevenci tohoto druhu kriminality. Naopak platí souvislost, že napjaté mezilidské vztahy na pracovišti a celkově špatné podnikové klima zpravidla usnadňují poškozování firmy. V dřívějších dobách převažovalo pachatelství individuální, dnes je tomu jinak, neboť kriminalita na pracovišti má často týmové pozadí. Výjimkou nejsou ani trestné činy několika zaměstnanců. V současné době se objevuje rovněž spolupráce s externisty, tj. zaměstnanec se při poškozování spojí s osobou mimo firmu. Bezpečnostní management představuje oblast, ve které nachází uplatnění stále více psychologů. Jde o relativně nová aplikační témata a není snadné získat odborné informace a empirické poznatky z terénu. Dobrá orientace v této problematice však může psychologovi, specializovanému na bezpečnostní problematiku, napomoci při zvládání praktických problémů s loajalitou zaměstnanců či přímo s nepoctivým chováním na pracovišti.

1.2 Vývoj kriminality Kriminalita se během minulých desetiletí stala masovým sociálním jevem.15 V České republice kriminalita v období po listopadu 1989 vzrostla. Zatímco v roce 1989 evidovala policie kolem 120 tisíc trestných činů, na konci devadesátých let minulého století počet ročně překonal 400 tisíc. Poté nastalo období poklesu a od roku 2001 došlo ke stagnaci počtu trestných činů na úrovni kolem 330 - 360 tisíc ročně, což platí o evidované části kriminality. V roce 2007 se stav pohyboval okolo 357 391 trestných činů. To se týká zejména kriminality majetkové (krádeže a loupeže), která představuje téměř 80% veškeré registrované trestné činnosti. Bohužel skutečnost může být ještě vyšší, protože značná část majetkových trestných činů není policejním orgánům hlášena. Před listopadem 1989 tvořily tyto majetkové trestné činy zhruba jen polovinu všech trestných činů. Po tomto období vedle tradičních forem trestné činnosti, vznikaly i formy nové. Typickými se staly i dříve nevídané způsoby páchání trestné činnosti, vyznačující se často velkou vynalézavostí, rafinovaností i velkým nárůstem způsobených škod. 15

GJURIČOVÁ, J., ŽÁRSKÝ, M. Vývoj kriminality v České republice, internetový časopis Kriminalistika, archiv – červen 2008, Ministerstvo vnitra 30.11.2008

17

Kriminalita se koncentruje zejména do velkých měst a průmyslových aglomerací s vysokým počtem anonymních osob. To ostatně potvrzují i kriminální statistiky Policie České republiky, podle kterých více než polovina všech registrovaných trestných činů je spáchána ve dvaceti městech, v nichž žije necelá třetina obyvatel státu. Další okolnosti, které se také mění, jsou profily pachatelů, kteří se již markantněji neliší od průměru celé populace. Zvyšuje se podíl prvopachatelů a pachatelů, jejichž trestná činnost, byť někdy závažná, bývá epizodického charakteru. Mezi pachateli téměř všech trestných činů roste podíl dětských, mladistvých a mladých dospělých delikventů.16

16

GJURIČOVÁ, J., ŽÁRSKÝ, M. Vývoj kriminality v České republice, internetový časopis Kriminalistika, archiv – červen 2008, Ministerstvo vnitra 30.11.2008

18

2. Psychologická stránka problému Psychologie je věda, která studuje lidské chování, duševní procesy a tělesné prožívání včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Tak, jak se vyvíjel výzkum chování a prožívání, objevovaly se nové otázky, otevírala se nová pole problematiky a vznikla nová hlediska a přístupy. Původně celistvá psychologická věda se začíná vnitřně dělit a vznikají různé psychologické disciplíny, jako je například forenzní psychologie, která hraje důležitou roli v oblasti firemní kriminality.

2.1 Forenzní psychologie Výraz forenzní je odvozen z latinského slova forum, které označovalo tržiště či náměstí, na kterém se odehrával veřejný život včetně soudních pří. U nás se místo termínu forenzní psychologie používá častější označení soudní psychologie. Odborníci však tvrdí, že jde o termín nepřesný, protože soudní psychologie reprezentuje pouze část problematiky forenzní psychologie. Proto by v tomto případě byl přesnější termín psychologie právní. V současné době představuje forenzní psychologie rychle se rozvíjející oblast poznání a je současně téměř běžně dostupná pro soudní, vyšetřovací a policejní praxi. Forenzní psychologie je aplikovaná psychologická disciplína, která se zabývá chováním lidí v situacích regulovaných právem, především pak právem trestním. Předmětem výzkumu je psychologická problematika v právně závažných situacích. Jejím cílem je zjistit, jak probíhá duševní dění člověka, ocitne-li se v životní situaci, která je právem postihována. Forenzní psychologie se zabývá řadou různých problémů, které jsou zkoumány v jiných psychologických odvětvích. Využívá tedy poznatky z těchto oblastí a dále se soustřeďuje na to zjistit, jaké podoby a charakteristiky nabývají tyto jevy u lidí, kteří právo prosazují, nebo u těch, kteří jsou právu podrobováni. Získané poznatky slouží oboru mimo jiné pro doporučení, jakým způsobem může vyslýchající postupovat v různých situacích. Dále je pro forenzní psychologii charakteristická vazba na právní vědy, zejména na trestní právo, kriminalistiku, kriminologii a penologii17. V současnosti existují různé pohledy na vymezení předmětu forenzní psychologie. Vedle tradičního a běžného pojetí se setkáváme i s jinými pokusy o definování jejího předmětu.18 17

Penologie se zabývá kriminálním chováním lidí, je vědou o trestání, o výkonu trestu a jeho účincích. NETÍK, K.,Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky.Praha Karolinum,1994, ISBN 80-7066518-1 18

19

Forenzní psychologie se vyučuje na vysokých školách. Vyškolení psychologové se uplatňují ve školících a výzkumných centrech (státní university, odpovídající policejní pracoviště, soukromé instituce atd.) a současně pracují přímo v terénu, např. jako soudní znalci, vězeňští psychologové, policejní psychologové atd.

2.1.1 Historie forenzní psychologie Počátky forenzní psychologie lze nalézt na konci 18. století. První práce na toto téma (C. von

Eckartshausena,

J.

Schaumanna

a

kriminalisticky.

Forenzní

psychologii

lze

„kriminalistická“

etapa

vrcholí

na

„Kriminalpsychologie“ od H. Grose

Müncha) dělit

přelomu

jsou

orientovány

historicky 19.

a

20.

do

tří

století

především etap.

První

monografií

a jeho přednáškami „Soudní psychologie“ na

univerzitě v Ženevě. Zmíněné přednášky již přispívají k počátku druhé etapy forenzní psychologie, a to etapy „soudní“. V těchto prvních dvou etapách se forenzní psychologie ve svém vývoji orientovala na řešení praktických úkolů kriminalistiky a justice. Souběžně se vyvíjí i kriminalistická psychologie, která začíná využívat experimentální metody. Poslední, třetí „kriminologickou“ etapu můžeme historicky řadit do 60. let minulého století. Na rozdíl od světového vývoje forenzní psychologie má toto odvětví u nás mnohem skromnější historii. První česky psanou forenzně psychologickou monografii vydává J. Šejnoha až roku 1930.19

2.1.2 Členění forenzních disciplín K dispozici máme řadu třídění forenzních psychologických disciplín. Nejužívanějším kritériem je oblast aplikace: a) psychologie v občanském právu, b) psychologie v trestním právu, c) psychologie v oblasti zacházení s pachatelem nebo obětí, d) psychologie ve vojenském právu.

Toto třídění je velmi hrubé a proto můžeme využít vhodnější Neumannovo členění, kde se kritérium opírá o fáze procesu:20 19

NETÍK, K.,Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky.Praha Karolinum,1994, ISBN 80-7066518-1 20 NETÍK, K.,Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky.Praha Karolinum,1994, ISBN 80-7066518-1

20

a) Psychologie kriminalistická (fáze přípravná) se zaměřuje na osobnost vyšetřovatele, obviněného, svědky a na jejich interakci v podmínkách výslechu či výpovědi. Hlavním úkolem je rozvíjet poznatky pro hledání pravdy o spáchaném činu. Paralelně s tím usiluje kriminalistická (vyšetřovací) psychologie o tvorbu psychologických postupů použitelných přímo při objasňování a vyšetřování okolností činu. Dále sem spadá řada různých konkrétních témat, jako například chování a prožívání osob podílejících se na objasňování a vyšetřování trestné činnosti. Ústředním tématem je zejména psychologie výslechu a psychologický rozbor výpovědi. b) Psychologie soudní (fáze rozhodovací) se zaměřuje na soudce, prokurátora, obhájce i obžalovaného a jejich vzájemné interakce v soudní síni. Zabývá se psychologickými stránkami soudního projednání věci jako takové. Do soudní psychologické problematiky bývají zahrnovány i otázky soudně znalecké činnosti. V našem právním systému ovšem rozlišujeme psychologickou expertízu ve věcech trestních a psychologickou expertízu ve věcech občanskoprávních. c) Psychologie penitenciární21 (fáze vykonávací) je zaměřená na problémy spojené s výkonem trestu. K nejznámějším a nejčastěji frekventovaným problémovým okruhům patří zejména penitenciární psychodiagnostika, hledání psychologicky účinných metod nápravy odsouzených a dále psychologické expertízy v souvislosti s podmíněným propuštěním apod. Penitenciární psychologie se rozvíjí jako oblast poznání a současně představuje celkem přesně vymezenou profesi psychologů. d) Psychologie postpenitenciární22 (fáze neintegrační) se orientuje na zkoumání osobnosti propuštěného z výkonu trestu a na zacházení s ní. Jde o oblast forenzní psychologie, která se zabývá psychologickou problematikou opětovného začleňování jedince do normálního života po odpykání trestu. Studuje chování a prožívání jedinců ve fázi reintegrační. Nejzávažnějším teoretickým i praktickým problémem je adaptace po propuštění, která může nabývat různých podob od známého „šoku ze svobody“ až po přijetí role sociálně méněcenné osobnosti s omezenou možností nového uplatnění ve společnosti.

Postpenitenciární

psychologie

se

rozvíjí

jako

teorie,

ale

i

jako

postpenitenciární péče, na které se podílejí i různé nestátní instituce. e) Psychologie kriminologická se zabývá psychologickými aspekty kriminálního chování, prevence trestné činnosti, osobností pachatele a psychologickými aspekty sociálně 21

Penitenciární psychologie je činnost psychologa ve věznicích a zahrnuje speciální formy práce v oblasti zacházení s odsouzenými. 22 Postpenitenciární psychologie se zabývá opětovným začleněním soudně potrestaného jedince do společnosti.

21

patologických jevů souvisejících s kriminalitou. Na rozdíl od předcházejících oblastí, které mají vazbu na praxi, je představována „psychologickou teorií kriminálního jednání“. Kriminologická psychologie se vyjadřuje k otázkám, které spadají do sféry kriminologie jako nauky o zločinu. K nejvíce rozpracovaným tématům patří osobnost pachatele, psychologický výklad zdrojů kriminality a dalších sociálně patologických jevů a psychologické podněty k různým úrovním prevence kriminality. V současnosti se do centra zájmu dostává oběť. Kriminologická psychologie není jen teoretickou záležitostí, ale především se uplatňuje v praxi.

2.1.3 Metody forenzní psychologie Cílem forenzní psychologie je popis, klasifikace, výklad a ovlivňování jevů spojených s chováním a prožíváním v situacích, na které se vztahuje právo. Využívá hlavně poznatky z obecné psychologie, psychopatologie, z psychologie osobnosti a dále ze sociální a klinické psychologie. Nástrojem pro získání původních empirických údajů jsou výzkumné metody forenzní psychologie. Tyto se člení na teoretické (analýza, syntéza, abstrakce, srovnávání apod.) a na empirické výzkumné postupy (pozorování, experiment, explorační metody tj. rozhovor a dotazník a psychologická analýza produktů činnosti).23 1. Pozorování – ve forenzní psychologii se používá zejména tam, kde jde o popis a klasifikaci zkoumané problematiky. Výzkumný projekt obsahuje určitá pravidla, která garantují subjektivně nezkreslenou registraci vnějších projevů, tj.chování v přesně vymezené situaci. 2. Experiment –

je založen na záměrné a cílevědomé manipulaci podmínek, které

charakterizují přirozený průběh sledovaného jevu. Díky zásahům do přirozeného průběhu jevu umožňuje zpravidla závěry o příčinných souvislostech a vazbách. Experiment patří k často využívaným metodám forenzní psychologie. Pomocí experimentálních postupů se forenzní psychologie snaží získat poznatky o tom, jak se chovají svědkové v situacích, kdy je překračován zákon (např. krádeže v obchodech) a také proč se lidé v roli přístojících chovají často lhostejně a pasivně místo toho, aby poskytli podle pravidel morálky pomoc lidem, kteří jsou v ohrožení zdraví či života. 3. Explorační metody – jsou dotazníkové postupy a rozhovory, které tvoří zcela běžnou výzkumnou proceduru ve forenzní psychologii. Nejčastěji jde o poznání a posuzování osobnosti. Na základě individuálních reakcí (odpovědí) na dotazníkové otázky se činí 23

ČÍRTKOVÁ L. Kriminální psychologie.1.vyd. Praha: Eurounion, 1998. ISBN 80-85858-70-3, 255 s.

22

závěry o struktuře osobnosti vyšetřované osoby. Ve forenzní psychologii se explorační metody používají především při zkoumání faktů o osobnostech, které spojuje společná životní cesta (např. obvinění nebo odsouzení). 4. Psychologický rozbor produktů činnosti – při získávání nových poznatků využívá psychologie i rozboru produktů činnosti člověka. Vychází přitom ze zkušenosti, že člověk se projevuje nejen ve způsobech svého jednání, ale i ve svých výtvorech neboli produktech. Psychologického rozboru produktů činnosti se proto nejčastěji používá při posuzování pravděpodobných charakteristik autora. Prvním příkladem může být grafologie, která zkoumá rukopis jako výsledek psychomotorické činnosti člověka. Grafologii lze tedy chápat jako specifický, výrazně vymezený způsoby rozboru produktů činnosti člověka. Další příklad je tzv. doodling. Jde o anglický výraz pro „čmáranice“ vznikající spontánně a bezděčně při dlouhých přednáškách, telefonních hovorech, konferencích, nebo soudních jednáních. Označuje podvědomě vznikající náčrtky obsahující různé ornamenty, geometrické tvary, figury atd. Někteří psychologové a psychiatři prověřují produkty takového črtání z hlediska jejich způsobilosti vypovídat o osobnosti jejich autora.

2.1.4 Etika ve forenzní psychologii Praktická činnost forenzního psychologa, který je soudním znalcem, má významné etické aspekty jak v oblasti poznávací (diagnostické), tak v oblasti aplikační. Znalec musí využívat svých poznatků ve prospěch svého klienta (pacienta). Pomoc klientovi znamená v tomto případě přispět k objektivnímu posouzení případu a tak ke spravedlivému rozhodnutí soudu. Zajímavý rozdíl vzniká při srovnání forenzního přístupu s klinickým. K forenznímu psychologovi, soudnímu znalci je klient předváděn nedobrovolně a tím se pro něj vyšetření stává často frustrující, kdežto ke klinickému psychologovi přichází pacient dobrovolně a očekává od něj pomoc. Cílem činnosti klinického psychologa je pacienta uklidnit a zmenšit jeho utrpení, ale cílem činnosti forenzního psychologa je poznat osobnost a zdroje jejího deviantního chování. Psycholog může ve funkci soudního znalce ve značné míře ovlivnit rozhodování soudu. Chybné posouzení klientovy osobnosti může mít závažné následky. Na jedné straně ohrožuje chybné rozhodnutí klienta, jeho majetek a život vůbec, na straně druhé společnost.

23

Zkreslení výsledků a z toho pramenící chybné závěry znaleckého posudku mohou vzniknout trojím způsobem. Tím prvním způsobem je projektivní přístup psychologa ke klientovi. Tento postoj se může vyvinout na základě pozitivní atmosféry nutné pro adekvátní vyšetření a psychologovy nekontrolované schopnosti empatie. Druhý způsob je odmítavý přístup ke klientovi. Ten může vzniknout při situaci, kdy si psycholog, znalec vytvoří předsudek nebo u něj nastoupí katatymní24 myšlení. Třetím možným způsobem je zkreslení psychologického posudku různě motivované vědomé a záměrné uvádění nepravdivých informací. Tato situace může nastat jak při snaze klientovi pomoci, tak i ve snaze poškodit jej. Forenzní psycholog se vedle diagnostické činnosti orientuje také na terapii. Metody, které při tom používá, jsou především psychologické, avšak žádná z nich nesmí ponižovat lidskou důstojnost, poškozovat osobnost ani tělesné zdraví klienta. Cílem terapie musí být zejména změna sociálně deviantního chování klienta a ochrana společnosti.25

2.2 Motivace kriminálního jednání Pojem motivace označuje vnitřní duševní proces, který vzbuzuje určité chování, udržuje ho v chodu a zaměřuje ho na konkrétní cíl. Z pohledu forenzní psychologie představuje zkoumání motivace otázku teorie kriminálního jednání. Rozborem motivace zjistíme, proč se jedinec zachoval, jak se zachoval. Zkoumáním kriminální motivace se psycholog v podstatě zajímá o to, co spouští trestný čin a kriminolog hledá příčiny, které produkují trestnou činnost. Společné je přitom úsilí zjistit specifické faktory, které by dostatečně objasnily, proč ke kriminálnímu jednání dochází. Každý faktor může za určitých okolností působit jako kriminogenní (např. potřeba uznání, potřeba citového zázemí, vyšší city, láska, nebo nenávist). Tím se problém kriminální motivace stává složitým procesem, který je ovlivňován řadou různých faktorů (současných a minulých, skutečných a představovaných, vnitřních a vnějších). Teoretické poznatky kriminologické psychologie jsou využívány pro posuzování kriminální motivace trestného činu, která vedla pachatele k jeho spáchání. Uplatňuje se zejména u závažné trestné činnosti.

24

Podle prof. PhDr. Rudolfa Kohoutka, CSc. je katatymní myšlení příliš ovlivněné a zkreslené emocemi, kterými se jedinec snaží argumentovat. 25 NETÍK, K.,Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky.Praha Karolinum,1994, ISBN 80-7066518-1

24

Nemotivovaná trestná činnost neexistuje, ale můžeme se setkat s trestnou činností bez známé motivace.

2.3 Osobnost pachatele Kriminální chování je výsledkem vzájemné souhry činitelů vnitřních (osobnosti pachatele) a vnějších (situace v širším slova smyslu). U firemní kriminality jsou trestné činy ve většině případů programované a připravované a pachatel se jich dopouští jakoby ze svobodné vůle. Pojem osobnost skrývá jedno z klíčových témat kriminální psychologie a vůbec všech aplikací psychologie v oblasti práva. V psychologii otevírá pojem osobnosti prostor pro široké pole různých problémů, hledisek a otázek zkoumání. Těmi nejzákladnějšími jsou struktura osobnosti, dynamika osobnosti, vývoj osobnosti, poznávání osobnosti atd. Zde se psychologie zajímá o dvě otázky. První otázka zní, jak pachatel dospívá k připravenosti jednat kriminálním způsobem, tedy jaké duševní pochody a vlastnosti spouštějí trestnou činnost a udržují ji v chodu. Druhá otázka směřuje ke zjištění, zda se pachatelé vyznačují určitými psychickými zvláštnostmi, které je odlišují od nepachatelů, a jestliže tomu tak je, pak o jaké zvláštnosti se jedná.26 Ve forenzní psychologii lze využít typologii osobnosti pachatelů, která slouží k jejich poznání a uplatňuje se jako vodítko pro diferencovaný přístup k pachateli např. při výslechu. Forenzních typologií je více, některé využívají tělesné konstituce, jiné kladou důraz na motivační pozadí. Nejfunkčnější bývají ty, které pracují s celou osobností. Obecná typologie rozlišuje pět základních typů osobnosti pachatele: 1. Socializovaný typ - jde o osobnost na kterou se vztahují obecné poznatky o chování a prožívání. Reakce na spáchaný čin odpovídají běžným představám (lítost, smutek, obavy o další životní cestu apod.). Spáchaný skutek má spíše charakter vybočení z normálu. Kontakt s tímto pachatelem lze navázat snadno. 2. Neurotický typ – jeho osobnost je nápadná tím, že se v ní vyskytují větší či menší neurotické poruchy (zvýšená úzkost, dráždivá slabost, depresivní ladění atd.). Motivací bývají nevyřešené emocionální konflikty, nejčastěji v rodině. Typický neurotický pachatel bývá převážně mladistvý nebo mladého věku, pocházející zejména ze středních sociálních

26

SPURNÝ, J. Psychologie násilí. 1.vyd. Praha: Eurounion, 1996. ISBN 8085858304, 134 s.

25

vrstev, tedy z vrstev, které jsou dobře materiálně zajištěny. Při jednání s tímto pachatelem je důležitá pozitivní atmosféra a jednoznačná komunikace.27 3. Psychopatický typ – u tohoto typu se předpokládá značný podíl osobnosti na kriminálním jednání. Výraz psychopatická osobnost se používá pro jedince projevující se svéráznými,

nápadnými

a

zvláštními

způsoby

chování

a

prožívání.

Jednání

s psychopatickým pachatelem je značně obtížné a to i pro odborníka. Každá slabost, nedůraznost a nedůslednost např. při výslechu bývá takovýmto pachatelem využita. 4. Mentálně nedostačivý typ – jde o typ pachatele, jehož osobnost se vyznačuje nízkou inteligencí. Tomu odpovídá i obraz, který skýtá jeho trestná činnost (nepromyšlená, příznačně jednoduchá a přímočará). Při jednání se zvyšuje riziko zvýšené sugestibility (schopnost přijímat sugesce). 5. Psychotický typ – je to pachatel, který v době spáchání trestného činu trpí některou z konkrétních podob nejtěžšího duševního onemocnění, tj. psychózou. Jde většinou o násilné trestné činy. Tyto činy bývají nápadné svou bizarností, nesrozumitelností či brutalitou. To vše platí i o motivaci, která je nečitelná, zvrácená, nepochopitelná normálními měřítky. Prokáže-li se ve znaleckém zkoumání, že jde o psychotického pachatele, je zbaven viny na základě shledané nepříčetnosti.

27

ČÍRTKOVÁ L. Kriminální psychologie.1.vyd. Praha: Eurounion, 1998. ISBN 80-85858-70-3, 255 s.

26

3. Předcházení, odhalování a prevence firemní kriminality Kriminalitu můžeme chápat jako nejextrémnější článek sociální patologie. Její zdroje spočívají v oblasti sociální a situační. V souvislosti se sociálními faktory jde o příčiny a v souvislosti s faktory situačními jde o příležitosti. Eliminace sociálních příčin je předmětem širokého pojetí sociální politiky, jako je výchova, vzdělávání, osvěta, sociální zabezpečení a trh práce, zatímco situační aspekty spočívají v eliminaci příležitostí k páchání trestné činnosti.

3.1 Odhalování firemní kriminality Odhalování firemní a finanční kriminality patří do pravomoci Police ČR a dalších státních orgánů a vládních institucí. Finanční kriminalita je však specifickým oborem, což vyplývá z její vysoké specializace a odbornosti v ekonomicko-právní oblasti. Tato práce proto vyžaduje nejen kriminalistické odbornosti, ale také zkušenosti v oblasti financí a souvisejících oblastí, jako jsou účetnictví, daňová a právní problematika atd. Finanční kriminalita se ve většině případů provádí a realizuje prostřednictvím finančních transakcí doprovázených komplikovanými obchodními a právními vztahy. Odbornost a důkladná znalost existujících způsobů podvodů patří k základním vlastnostem úspěchu při odhalování finanční kriminality. Úspěch je založen na získávání potřebného důkazového materiálu. V České republice existuje Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOKFK), který byl zřízen Ministerstvem vnitra. Cílem vzniku ÚOKFK bylo vytvoření vysoce specializované policejní složky zaměřené na boj s nejnebezpečnějšími formami korupce a závažné hospodářské a finanční kriminality.28

3.1.1 Forenzně psychologický audit Účinným nástrojem, jak odhalit firemní kriminalitu, je interní audit. Tento audit může využívat i speciální psychologický nástroj, kterým je forenzně psychologický audit. Forenzně psychologický audit je specifický typ auditu zaměřený proti firemní a hospodářské kriminalitě, který poskytuje podporu orgánům činným v trestním řízení. 28

Prezentace Policie ČR, Ministerstvo vnitra, archiv – červen 2008 http://web.mvcr.cz/archiv2008/policie/prezentace/uokfk.html 18.11.2008

27

„Forenzně psychologický audit je postup, kdy pomocí psychologických prostředků, postupů a metod získáváme přehled o osobnostních a situačních faktorech vytvářejících předpoklady pro vznik firemní kriminality, o konkrétních podmínkách a forenzně psychologických příčinách jejího vzniku.“29 Forenzní audit slouží k posouzení sociálně psychologických podmínek v podniku a zaměřuje se na podmínky, které vytvářejí příznivé klima pro páchání firemní kriminality. Dále analyzuje rizikové pozice a osobnostní dispozice lidí, kteří tyto pozice zastávají. Cílem tohoto auditu je odhalovat psychologické zdroje firemní kriminality a minimalizovat podmínky příznivé pro její páchání. Jako výsledek tohoto auditu nám poslouží zjištění a doporučení, umožňující managementu podniku přijímat opatření právního, organizačního, bezpečnostního a personálního rázu k předcházení a zamezení závadového jednání. Služby, které jsou spojené s forenzním auditem, nabízejí dnes především externí auditorské firmy30 využívající k tomu tyto postupy: šetření v oblasti zpronevěry, zjištění zmizelých finančních obnosů, určení individuálních viníků a stanovení opatření nutných k prevenci opakování takového podvodu; nalezení a znovuzískání majetku, který byl zpronevěřen, zkoumání původu a minulosti finančních aktivit a obchodních kontaktů. Na internetových stránkách auditorské a účetní firmy VyMa, s.r.o.31 jsou uvedeny příklady činností, na které se auditoři nejčastěji zaměřují. Jsou to tedy: zjišťování a shromažďování veškerých nezbytných informací od klienta a odjinud; uspořádání, kontrola a analýza veškeré nezbytné dokumentace; vyčíslení částek spojených se zkoumaným případem; vypracování jasné a přehledné zprávy s uvedením výsledků a příslušným vysvětlením. Tímto způsobem lze tedy odhalit firemní kriminalitu a zajistit, aby se jí v budoucnosti předcházelo.

3.1.1.1 Využití forenzně psychologického auditu v oblasti prevence Z metodického hlediska můžeme postup při realizaci forenzně psychologického auditu pro účely předcházení firemní kriminalitě rozdělit na dvě základní části: a) strukturální část b) dynamickou část.

29

SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008 30 Největší celosvětově působící auditorské společnosti známé jako velká čtyřka jsou: PricewaterhouseCoopers, Deloitte, Ernst & Young, KPMG 31 Auditorská společnost VyMa, http://www.vyma.eu/audity.php 15.11.2008

28

a) Strukturální část spočívá v posouzení a analýze pracovních podmínek a rizikovosti určitých pracovních pozic. Smyslem strukturální části je vytvoření přehledu o možnostech a příležitostech, které mají zaměstnanci pro páchání firemní kriminality. Strukturální analýza pracovních podmínek, která tvoří obecnější rámec, by z forenzně psychologického pohledu měla poskytnout odpovědi především na následující otázky: •

Jaké jsou firemní zájmy a priority vzhledem k obsahu a zaměření činnosti firmy?

•

Které firemní zájmy patří mezi chráněné a z nich odvozené oblasti, v nichž hrozí potenciální či reálné nebezpečí újmy (finanční, materiální, informační)?

•

Jaký je ve firmě vybudován systém ochrany firemních zájmů (dovnitř i ven – bezpečnostní a režimová opatření právního, administrativního a technického rázu zejména ve vztahu ke konkurenci)?

•

Jak jsou ve firmě budovány informační toky a jak fungují?

•

Co je považováno za jednání porušující firemní zájmy?

•

Jaký je systém sankcí v případě jednání porušujícího firemní zájmy?

•

K jakým druhům firemní kriminality ve firmě došlo a jak byly řešeny?

•

Čím firma posiluje u svých zaměstnanců pocit příslušnosti a sounáležitosti s firmou?

Strukturální analýza rizikovosti pracovních pozic je zaměřena k získání a posouzení určitých poznatků. Je důležité vědět, jaké klíčové pracovní aktivity jsou spojené s výkonem určité pracovní pozice. Dále je nezbytné určit místo posuzované pracovní pozice ve firemní struktuře, kompetence, kterými určitý pracovník disponuje, prostředky, které k pracovnímu výkonu na určité pozici využívá. V neposlední řadě je také důležité, které firemní zájmy může pracovník ohrozit a jak funguje systém kontrolní činnosti.32

b) Dynamická část forenzního auditu je založena na orientační analýze osobnostních dispozic zaměstnanců k závadovému jednání. Zahrnují se tam jejich postoje, motivace a schopnosti v návaznosti na situace v nichž se jedinec ocitá při výkonu zastávané pozice i v osobním životě. Rámcový přehled o osobnosti jedince, o jeho motivaci a schopnostech si můžeme vytvořit z informací o jeho chování, jednání, postojích k vykonávané pracovní pozici, postojích k ostatním lidem a k sobě samému. Toto vše se dá sledovat jak ve

32

SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008

29

standardních podmínkách, tak i při emočně náročných situacích. Psychologické informace o osobnosti zájmového jedince nám poskytnou odpovědi na tyto následující otázky: •

Které schopnosti, zkušenosti a dovednosti představují zaměstnancovy „silné stránky“ a jak je využívá při výkonu zastávané pozice?

•

Co jedince motivuje k výkonu práce či zastávané pozice?

•

Jaké jsou zaměstnancovy profesní cíle a jak jich dosahuje?

•

Jak uplatňuje své kompetence ve vztahu ke spolupracovníkům?

•

Jak se pracovník projevuje v situacích, kde je třeba rozhodovat nebo riskovat?

•

Jaká je pracovní a osobní spokojenost pracovníka?

•

Jak reálná je pracovníkova sebeobrana, jak vidí a hodnotí sám sebe, v konfrontaci s hodnocením nejbližšího okolí?

•

Zná pracovník „citlivá místa“ při výkonu své pracovní pozice?

•

Jaký je charakter profesních a soukromých kontaktů zaměstnance?

•

Jak se projevuje při vzniku psychicky náročných situací?33

3.1.1.2 Využití forenzně psychologického auditu v praxi V praxi se využívá metod, postupů a výsledků forenzně psychologického auditu k nalezení signálů firemní kriminality a vytvoření postupů v oblasti jejího předcházení. Dále se posuzuje vliv situačních a osobnostních faktorů, vedoucích právě k těmto trestným činům. Auditorské firmy využívají forenzně psychologický audit v oblasti prevence, protože je to významný přínos pro jejich praxi. Dále se odhaluje a prokazuje závadové jednání poškozující firemní zájmy a v neposlední řadě se také vypracovává analýza již objasněných případů firemní kriminality, která je významným zdrojem poznatků k přijímání účinných preventivních opatření v boji proti firemní kriminalitě.

Cíl, obsah, postupy, metody a výsledky využití forenzně psychologického auditu podrobněji popisuje následující tabulka:34 33

SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008 34 SPURNÝ, Joža: Brána vzdělání. 29.4. 2007 15.11.2008

30

Forenzně psychologický audit

Preventivní aktivity

CÍL

Detekce a identifikace rizikových oblastí, jevů, činností, osob.

PRAKTICKÉ OTÁZKY A PROBLÉMY

PROSTŘEDKY (POSTUPY, METODY)

VÝSLEDEK

Konkrétní podmínky a situace, které usnadňují páchaní firemní kriminality V čem spočívá rizikovost určité pracovní pozice. Spolehlivost a nespolehlivost zaměstnanců. Zdroje informací o rizikových faktorech. Kondicionální analýza podmínek. Analýza rizikovosti pracovních pozic Posouzení spolehlivosti pracovníků na rizikových pozicích. Obsahová analýza dokumentů. Dotazníky. Vyšetřovací interview Psychologické metody a postupy k poznání a ovlivnění pracovních postojů. Analýza zdrojů informací o páchání firemní kriminality. Vytvoření přehledu o konkrétních podmínkách ve firmě a míře potenciálního či reálného nebezpečí vzniku či existence firemní kriminality.

Aktivity k objasňování závadového jednání

Následná analýza objasněných skutků

Shromáždění důkazů k potvrzení či vyvrácení podezření, že došlo k trestnému jednání.

Analýza podmínek a příčin vedoucích ke spáchání konkrétního činu.

Co bylo spácháno, kde, kdy a čím? Kdo skutek spáchal, jak a proč? Co umožnilo spáchání skutku? Jak zacházet s výsledky forenzního šetření?

O jaký skutek se jednalo, kdo ho spáchal, podmínky, které jeho spáchání umožnily. Jaká opatření přijmout k zamezení obdobného závadového jednání nebo skutku v budoucnosti?

Obsahová analýza dokumentů. Vyšetřovací interview. Psychologické metody a postupy k poznávání osobnosti zájmového jedince nepsychologem.

Obsahová analýza dokumentů (vyšetřovací spis). Analýza kritických událostí se zaměřením na příčiny a podmínky vzniku firemní kriminality.

Shromáždění důkazů k objasnění spáchaného konkrétního skutku.Usvědčení pachatele a objasnění podmínek, které jeho páchání umožnily.

Doporučení pro zefektivnění činnosti firemního managementu i interního auditu v boji proti firemní kriminalitě (na základě objasněných případů)

Zdroj: SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání

31

3.1.1.3 Využití forenzně psychologického auditu při forenzním šetření Pokud forenzně psychologický audit získá signál o podezření z páchání firemní kriminality, umožňuje potvrdit, že k závadovému jednání nebo spáchání skutku došlo a že ho spáchala konkrétní osoba nebo osoby. Dále vytipuje okruh potencionálních pachatelů nebo i spolupachatelů. Umožňuje sestavení psychologického profilu možného, konkrétního pachatele firemní kriminality, pokud pachatel není znám. Provede vyšetřovací interview s osobou, která se dopustila závadového jednání, poté získá a zadokumentuje kriminalisticky a právně relevantní informace o způsobu a motivech závadového jednání a zjistí podmínky, které závadové jednání umožnily. Dalším krokem je zformulování psychologicky zdůvodněného doporučení pro management firmy k zamezení dalšího nebo pokračujícího závadového jednání. Na závěr poskytne managementu firmy doporučení pro další postup při řešení konkrétního, daného případu.

3.1.1.4 Využití forenzně psychologického auditu při následné analýze případů firemní kriminality Forenzně psychologická analýza objasněných případů firemní kriminality umožňuje pracovníkům interního auditu identifikovat konkrétní podmínky, které umožnily páchání kriminality. Dále zjistí příčiny nebo motivy závadového jednání zaměstnanců, vytvoří seznam příznaků signalizujících závadové jednání, navrhne managementu firmy psychologická opatření k předcházení závadového jednání zaměstnanců. Na závěr získá zpětnou vazbu o efektivitě vlastní činnosti, tedy interního auditu.

3.2 Prevence firemní kriminality Vymezení pojmu prevence je podle odborníků velmi obtížné. Velmi často je prezentována jako lék na společenské problémy. Prevence není právní pojem, přesto se při vymezování jejího obsahu lze nepřímo opřít o několik právních norem. Prevence kriminality zahrnuje opatření sociální prevence, situační prevence, informování veřejnosti o možnostech ochrany před trestnou činností a pomoc obětem trestných činů. Cílem těchto opatření je omezení kriminality a jejích následků. Prevence kriminality je vedle represe35 součástí trestní politiky. Dříve byla prevence kriminality spojována zejména s tradiční kriminalitou, jakou je majetková, násilná a mravností. Dnes se preventivní teorie významně rozšiřuje v rámci politických strategií, výzkumné činnosti i praktických opatření na eliminaci 35

Represe z právního hlediska znamená potrestání či společenský trest uložený právní cestou.

32

sociálních příčin, které podporují šíření kriminality mezi ohroženými sociálními skupinami populace. V České republice byl zřízen Ministerstvem vnitra meziresortní koordinační a metodický orgán Republikový výbor pro prevenci kriminality.

3.2.1 Základní pojmy prevence kriminality 1. Preventivní politika představuje ofenzivní strategii36 kontroly kriminality. Zabývá se eliminací sociálně patologických jevů a snižováním motivů a příležitostí k páchání trestných činů. Nejvýraznějšími sociálně patologickými jevy, které se vyskytují v současné společnosti, jsou drogová závislost a kriminalita. 2. Prevence kriminality zahrnuje soubor opatření a aktivit vyvíjených státními, veřejnoprávními

i

soukromoprávními

subjekty,

směřující

k předcházení

páchání

kriminality a snižování obav z ní. Patří sem opatření, jejichž cílem je zmenšování rozsahu a závažnosti kriminality a jejích následků. Jedná se o opatření sociální prevence, které jsou popsány výše. 3. Objekty prevence kriminality jsou kriminogenní faktory (sociální prostředí, příčiny a podmínky kriminality). Dalšími objekty jsou potenciální či skuteční pachatelé trestné činnosti a samozřejmě též potenciální či skutečné oběti trestných činů.37

3.2.2 Struktura prevence kriminality a) Sociální prevence zahrnuje aktivity ovlivňující proces socializace nebo sociální integrace a aktivity zaměřené na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek. Tyto podmínky jsou považovány za hlavní příčiny páchání trestné činnosti. Cílem sociální prevence není sociálně patologické jevy vymýtit, ale dostat je pod kontrolu, regulovat je, pokusit se zamezit jejich vzniku a předcházet jejich rozšíření. Efektivita sociální prevence je obtížně statisticky či ekonomicky měřitelná. b) Situační prevence ukazuje, že určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Nejefektivněji působí při omezování majetkové trestné činnosti. Úspěšnost situační prevence je vysoká. c) Prevence viktimnosti38 a pomoc obětem trestných činů je založena na konceptech bezpečného chování s ohledem na různé kriminální situace a psychickou připravenost

36 37

Ofenzivní strategie je průbojná a je ochotná nést vyšší riziko. http://www.dlazka.cz/html/CVVZ2006/PrevenceKriminality.pdf 25.11.2008

33

ohrožených osob. Využívá metody sociální i situační prevence, a to podle míry ohrožení na primární, sekundární i terciární úrovni.39

3.2.3 Úrovně preventivních aktivit Prevence je nejčastěji členěna z hlediska adresátů nebo obsahu. Níže popsaný systém vychází z cílových skupin, na které je prevence orientována. Sociální a situační přístupy se vzájemně doplňují v primární, sekundární a terciární prevenci. 1. Primární prevence zahrnuje výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování dětí a mládeže. Primární prevence se uplatňuje hlavně v rodinách a ve školách. 2. Sekundární prevence se zabývá rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli nebo oběťmi trestné činnosti. Jsou to hlavně členové rodin s nízkou sociokulturní úrovní. 3. Terciární prevence je někdy označována jako prevence následná. Spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob. Jedná se o pracovní uplatnění a rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství nebo pomoc při získání bydlení. Cílem této prevence je udržet dosažené výsledky předchozích intervencí a rekonstruovat nefunkční sociální prostředí.40 Odpovědnost za tyto tři oblasti spadá do působnosti rodiny, obce a Ministerstva školství. Sekundární a terciární prevence je s ohledem na odbornou náročnost aktivit záležitostí Ministerstva práce a sociálních věcí a v některých souvislostech i Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví.

3.2.4 Způsob organizování prevence kriminality v ČR V České republice je prevence kriminality organizována na třech úrovních: na meziresortní, resortní a místní úroveň. 1. Meziresortní úroveň se chápe jako meziresortní spolupráce při vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k obecné kriminalitě a jako koordinace preventivních činností

38

Viktimnost zformuloval prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc jako disponovanost člověka stát se obětí, jako soubor osobnostních předpokladů a vnějších okolností ohrožujících jedince, který se pak stává snadněji obětí trestního činu. 39 http://www.dlazka.cz/html/CVVZ2006/PrevenceKriminality.pdf 25.11.2008 40 http://www.dlazka.cz/html/CVVZ2006/PrevenceKriminality.pdf 25.11.2008

34

jednotlivých resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality a podněcování aktivit nových. 2. Resortní úroveň se skládá z programů prevence kriminality. Tyto programy vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běžné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy. 3. Místní úroveň zapojuje orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obcích. Podstatou systému prevence kriminality na místní úrovni je optimální rozložení působnosti v oblastech sociální a situační prevence s ohledem na místní situaci, potřeby i možnosti.

Z hlediska účinnosti jsou nejefektivnější programy prevence kriminality na místní úrovni. Představují systém metodické, koncepční a finanční podpory ze strany úředních orgánů státní správy a samosprávy a podpory vzniku programů prevence kriminality ve městech a obcích zatížených vysokou mírou kriminality a dalšími kriminálně rizikovými jevy. Podstatou těchto programů je součinnost orgánů státní správy, samosprávy, policie a nestátních neziskových organizací. Záběr programu je podmíněn místní situací v oblasti vývoje sociálně patologických jevů, potřebami, zájmem a schopnostmi lidí a finančními prostředky. Za realizaci programů prevence kriminality nesou odpovědnost obecní zastupitelstva.

35

4. Hospodářská kriminalita Hospodářská kriminalita je široký pojem, který souvisí s rozvojem ekonomické sféry. V tomto okruhu kriminality je asi nejznámějším pojmem kriminalita bílých límečků. V dnešní době už ale víme, že se jedná o nepřesné vyjádření okruhu pachatelů, protože bílé límečky tvoří jen nepodstatnou část pachatelů hospodářské kriminality.

4.1 Definice hospodářské kriminality Jak už je uvedeno v první kapitole, obecná definice pojmu hospodářská kriminalita není. Odborníci z řad teorie práva nedokáží hospodářskou kriminalitu přesně vymezit a chápat ji jednotně, protože se neustále vyvíjí a mění podmínky hospodářských vztahů. Nabízí se nám tedy mnoho definic a popisů jako například: Hospodářská kriminalita je společensky nebezpečné jednání, popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů.41 Pro potřeby kriminologie je hospodářská kriminalita vymezována jako společensky nebezpečná jednání, naplňující skutkové podstaty trestných činů obsažených v trestním zákoně, jež poskytují ochranu soukromým, veřejným i státním zájmům v oblasti ekonomiky.42 V historickém vývoji byla hospodářská kriminalita definována různě.43 Na počátku formování kriminologie, což bylo koncem 19. století, se začaly objevovat první pokusy o vymezení definice hospodářské kriminality. V roce 1872 na kongresu v Londýně Edwin Hill ve svém projevu zmiňuje tzv. kriminální kapitalisty a jejich podíl na vzrůstající kriminalitě. V roce 1935 Albert Morris vysvětluje svůj pohled na hospodářskou kriminalitu pojmy kriminální „podsvětí“, které páchá běžnou trestnou činnost a kriminální „nadsvětí“, které se zabývá hospodářskou kriminalitou. Za velmi významný krok k definici hospodářské kriminality je dnes považováno zpracování teorie „kriminality bílých límečků“, jejímž autorem je Edwin Sutherland (1939). Sutherland definoval hospodářský zločin jako jednání, které spáchala osoba vážená, vysoce společensky postavená v rámci 41

CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S. Úvod do hospodářské kriminality, Plzeň, nakl. Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, ISBN 80-86898-13-X, 167 s. 42 ŘEHOŘ, J., Základy kriminologie, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (Zdravotně sociální fakulta) 12.11.2008 43 ZAPLETAL, J. a kolektiv. Kriminologie, díl II. zvláštní část, druhé upravené vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1996. ISBN 80-85981-28-9, 189 s.

36

svého povolání, využívající svého postavení a prestiže. V roce 1954 vymezuje v Německu Hoffman dva rozhodující znaky pro definici: jde o porušení, která jsou namířena proti hospodářskému systému nebo hospodářskému celku. Tato jednání jsou typická pro podnikatele, obchodníky a živnostníky. V souvislosti s vývojem ekonomiky se objevují stále nové a nové formy trestné činnosti, které nadále komplikují vymezení pojmu hospodářské kriminality. Dá se tedy alespoň říct, že se jedná o kriminalitu proti hospodářskému řádu a jeho fungování, při kterém dochází ke zneužívání hospodářských nástrojů. Tato kriminalita tedy ohrožuje důvěru v hospodářském životě. V trestním zákoně jsou hospodářské trestné činy vymezeny v hlavě druhé zvláštní části (§ 118 - § 152). Hospodářská kriminalita je v ekonomicky vyspělých zemích považována za závažný společensko – politický problém, protože způsobuje jak vysoké škody materiální, tak morální škody ve společnosti. Nebezpečnost hospodářské kriminality spočívá v tom, že se rozrůstá do různých směrů a odvětví a její součástí se stává stále více účastníků hospodářských vztahů. Na řešení potíží způsobených hospodářskou kriminalitou jsou vynakládány nemalé prostředky ze státních rozpočtů a k jejímu odhalování bývají určeni nejlepší odborníci.

4.2 Příčiny vzniku hospodářské kriminality Hospodářskou kriminalitu můžeme chápat jako obraz stavu společnosti a ekonomiky v dané zemi. Vznik této kriminality u nás můžeme tedy rozdělit do dvou období. Za první období lze považovat rok 1990 nebo již rok 1989, kdy státní majetek přecházel do soukromých rukou. Tato éra byla doprovázená nedostatkem zkušeností a potřebné legislativy. Zvláštní kapitolou byla též kupónová privatizace, o jejímž úspěchu se dodnes vedou spory. Druhé období odstartoval rok 1993, kdy už hospodářskou kriminalitu páchala osoba kvalifikovaná. Objevují se nové formy trestných činů, jsou složitější a společenský závažnější.44 Zásadní společenské změny byly provázeny celou řadou kriminogenních faktorů, z nichž se mnohé promítly i v hospodářské sféře (např. otevření hranic, globalizace ekonomiky, pohyb majetku, změny na státním aparátu, omezení kontrolní činnosti a legislativa).

44

ZAPLETAL, J. a kolektiv. Kriminologie, díl II. zvláštní část, druhé upravené vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1996. ISBN 80-85981-28-9, 189 s.

37

Příčiny vzniku hospodářské kriminality můžeme dále rozdělit na klasické a specifické, krátkodobé a dlouhodobé.

4.3 Dělení hospodářské kriminality S nejednotným vymezením pojmu hospodářské kriminality souvisí otázka, které trestné činy do této oblasti kriminality vůbec zahrnout. Velká komplikace je prolínání typicky hospodářských trestných činů s celou řadou dalších trestných činů převážně majetkové povahy a trestnou činností proti pořádku ve věcech veřejných. Nejjednodušším dělením je dělení podle chráněného zájmu. Tento zájem je protiprávním jednáním napaden nebo dotčen. Protiprávní jednání musí být však považované za hospodářský trestný čin. Níže je uvedeno rozdělení podle O. Novotného, který použil právě dělení podle oblastí chráněných hospodářských zájmů. O. Novotný popisuje tyto typy trestných činů: a) Trestné činy proti státním financím (daňové, celní, padělání peněz) b) Trestné činy proti národnímu hospodářství (neoprávněné podnikání, účetnické, bilanční a bankovní trestné činy) c) Trestné činy proti podniku (nekalá soutěž, porušování práv k ochranné známce, porušování autorského práva) d) Trestné činy proti veřejnosti (poškozování práv spotřebitele) Další dělení hospodářské trestné činnosti je podle umístění jednotlivých skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákona45. Také je třeba oddělit finanční kriminalitu od ekonomické kriminality. Obě tyto kriminality jsou synonymem kriminality hospodářské. Finanční kriminalita je trestnou činností, která směřuje proti fungování bankovního systému, kapitálového trhu a finančních institucí, zejména bank, burz, pojišťoven, investičních společností a investičních fondů, penzijních fondů a v poslední době i fondů Evropské unie.46 Existují čtyři hlavní typy finanční kriminality a to: praní špinavých peněz, podvody a nepoctivé jednání (elektronická finanční kriminalita a podvodný marketing), kriminální chování na trhu (obchodování s využitím důvěrných informací, zkreslování informací či výsledků hospodaření). 45

Trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Hlava II. oddíl první až čtvrtý a hlava IX. trestné činy majetkové, které mohou souviset s hospodářskou trestnou činností. 46 ŠÁMAL, P. a kolektiv. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H.Beck, 2001, ISBN: 8071797937, 802 s.

38

Ekonomická kriminalita je souhrnem trestné činnosti spáchané ve smyslu trestního zákona. Pachatel a poškozený jsou v právním vztahu založeném na obchodním, občanském, pracovním, nebo jiném právu. U této kriminality dochází k porušení ekonomických vztahů upravených všeobecně závaznými předpisy a k zabezpečení prospěchu pro pachatele nebo jiný subjekt. Pro zajímavost přikládám ukázku ze statistické ročenky (konkrétně hlavu II. trestné činy hospodářské), kterou každý rok vydává Ministerstvo spravedlnosti (viz příloha 1).

4.4 Příčiny, odhalování a prevence hospodářské kriminality 4.4.1 Příčiny hospodářské kriminality Tyto příčiny lze rozdělit z řady hledisek, např. na klasické, které jsou shodné s většinou částí kriminality ve společnosti. Dále lze příčiny dělit na dlouhodobé, které jsou většinu času neměnné a krátkodobé podléhající častým změnám. Statistiky orgánů činných v trestním řízení ukazují, že mezi osobami – pachateli trestné činnosti mají stále velmi vysoký podíl osoby dosud netrestané a osoby poprvé trestně stíhané. Je velmi znepokojující, že cca 70% stíhaných pachatelů tvoří každoročně lidé, kteří až doposud nebyli pro úmyslný trestný čin stíháni.47 Tento vzestup a vysoká míra kriminality byla tedy dána lidmi až doposud slušnými. Problém tedy vyvolává otázku, jaké příčiny tento sociální jev způsobily. V české společnosti se formuje skupina profesionálních pachatelů trestné činnosti. Jsou to lidé, kteří jsou vzdělaní, ve společnosti se dobře uplatňují a kriminální činnost, kterou provozují, není způsobena hmotnou nouzí. Dále se vyznačují profesionální a intelektuální zdatností bez morálních zábran, což je v tomto případě nejvíce zneklidňující skutečností a pro společnost alarmující faktor. Co se týče příčin hospodářské kriminality, lze mezi základní příčiny zahrnout: změny v ekonomice, otevření hranic, sociální faktory, úroveň legislativy, práci policie a justičních orgánů, chyby a omyly v trestní politice, úroveň morálky a právního vědomí.

4.4.2 Odhalování a dokazování hospodářské kriminality Odhalování a dokazování hospodářských trestných činů je zákonem upravená činnost orgánů činných v trestním řízení. Dokazování je tedy zvláštní postup, jehož hlavním úkolem je napomoci rekonstruovat událost, která se stala v blízké či vzdálené minulosti. To

47

Webové stránky Ministerstva spravedlnosti České republiky

39

také umožňuje orgánům činným v trestním řízení zjistit skutkový podklad pro jejich rozhodování a pro další postup. V současné době umožňuje právní úprava, aby za důkaz sloužilo vše, co může přispět k objasnění věci. Odhalování a dokazování hospodářské kriminality komplikuje také často neochota postižených organizací oznamovat případy trestné činnosti. Společnosti raději oželí nemalé finanční ztráty, než aby kontaktovaly příslušné orgány a absolvovaly zdlouhavou a mnohdy neúčinnou proceduru vyšetřování. Tímto přístupem však také přispívají k tomu, že se pachatel může o své jednání pokusit znovu a ve většině případů je poučen a lépe připraven. Za zmínku stojí i veřejnost, která má vůči hospodářské kriminalitě velmi nízkou citlivost. Tento postoj je nejspíš způsoben hlavně situací v devadesátých letech minulého století, kdy docházelo k mnoha podvodům, jejichž pachatelé zůstali buď neodhaleni, nebo v případě jejich odhalení trvalo potrestání dlouhou dobu a konečné tresty byly vzhledem ke způsobeným škodám mírné. Přestože se povědomí veřejnosti o výskytu a důsledcích hospodářské kriminality zvyšuje, je v této oblasti stále mnoho nedostatků, protože jen málo lidí je ochotno aktivně pomáhat úřadům při vyšetřování tohoto typu trestné činnosti. Dalším problémem jsou situace, kdy v případě podezření na hospodářskou trestnou činnost se její vyšetřování prodlužuje a nezřídka bývá doprovázeno různými nestandardními postupy.

4.4.3 Prevence hospodářské kriminality Z obecného hlediska není možno jednoznačně specifikovat preventivní opatření, která by byla všeobecně platná v boji proti páchání hospodářské trestné činnosti. Možnosti uplatňování prevence hospodářské kriminality jsou široké. Mohou být obecné ale i specificky zaměřené proti jednotlivým konkrétním formám trestných činů. Pro předcházení hospodářské kriminalitě má zásadní postavení celý právní řád. Významná je i vzájemná provázanost jednotlivých právních úprav v jednotlivých právních odvětvích, jako obchodního, správního a finančního. I přes vysokou objasněnost hospodářské kriminality, kterou vykazují policejní statistiky dochází v průběhu trestního řízení ke značné redukci, takže mnoho trestních řízení nekončí odsuzujícím rozsudkem. Trestní zákon tedy sám o sobě neochrání naši ekonomiku před trestnou činností. Jednotlivá preventivní opatření by měla tvořit propojený systém a učiněné kroky by měly vzájemně navazovat, což není v praxi tak jednoduché. Při tvorbě těchto opatření je nutné

40

také pohotově reagovat na aktuální situaci a vycházet z poznatků o současných příčinách a tendencích hospodářské kriminality. Důležitými body v prevenci hospodářské kriminality je tedy kontrolní činnost, výchova a vzdělání, etika a technická opatření. 1) Kontrolní činnost má velmi významnou roli v prevenci. Neúčinná kontrola působí v hospodářské kriminalitě jako závažný kriminogenní faktor48. Je velmi důležité zvyšování odborné úrovně kontrolních pracovníků. V praxi se užívá koordinace orgánů kontroly např. s policií, orgány celní správy nebo finančního úřadu. 2) Výchova a vzdělání je osobnostní charakteristika každého jedince. Zahrnuje i jeho schopnosti a pohnutky při výkonu určité profese. Důležité je zvyšování odborné zdatnosti u pracovníků na všech úrovních organizace a nespoléhat jen na samostudium. 3) Etika hraje v ekonomice a jejich vztazích významnou roli. V řadě evropských zemí jsou různými profesními skupinami uzavírány kodexy etiky. Jde o dobrovolné kodexy, jejichž dodržování většinou nelze právně vymoci. 4) Technická opatření jsou přijímána v rámci prevence jako vhodná opatření, jež mají ztížit páchání hospodářské kriminality. Hledají se například další účinné prvky na ochranu bankovek, na ochranu počítačových programů před kopírováním nebo neoprávněnou instalací.

4.5 Pachatelé hospodářské kriminality S vymezením okruhu pachatelů se pojí také společné prvky chování a jednání pachatele hospodářské kriminality. Obecně je kriminální chování v této oblasti výsledkem svobodného chování jedince, vycházející v první řadě z ekonomického hlediska. Jako první znak pachatelů hospodářské kriminality je třeba uvést zřejmě ten nejdůležitější, a to, že tento pachatel se podstatně liší od pachatelů páchajících násilnou, mravností nebo majetkovou kriminalitu. Pachatelé jsou nejčastěji středního věku, s dobrým vzděláním (středoškolským a vysokoškolským). Převážně jde o podnikatele a často se jedná o osoby ve velmi dobrém společenském postavení, jako jsou společníci, jednatelé či ředitelé. Ovšem je třeba zmínit, že i příslušníci nižších a středních vrstev, jako jsou živnostníci či samostatně podnikající osoby, se dopouštějí deliktů hospodářské kriminality. Vedle výše zmíněných pachatelů využívají svého veřejného postavení i osoby, které zastávají funkci ve státní správě. Toto zneužití veřejného postavení k páchání hospodářských trestných činů 48

Kriminogenní faktory jsou rizikoví činitelé, kteří vyvolávají, usnadňují nebo podporují páchání trestných činů. Tuto definici zformuloval prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc.

41

můžeme zaznamenat i v politické oblasti, kde tito pachatelé využívají důvěry své vlastní politické strany.49 Další významnou část pachatelů hospodářské kriminality tvoří vlastní zaměstnanci. Výhodou těchto pachatelů je nepochybně dobrá orientace v problematice, do níž jejich trestná činnost směřuje. Jde například o oblasti bankovnictví, investic, kapitálového trhu, celní správy apod. Jejich postavení, pověření nebo funkce jim umožňuje například lehký přístup k informacím. Všechny tyto skutečnosti pachateli umožňují nejen trestnou činnost páchat, ale i ji dostatečně utajit nebo zakrýt. Nezákonná činnost pachatelů hospodářských trestných činů bývá vykonávána dlouhou dobu a je zároveň navenek neviditelná a velmi obtížně odhalitelná.

4.5.1 Latentní kriminalita Dalším zásadním problémem, který je třeba zmínit, je latence. Latentní kriminalita je tzv. skrytá kriminalita. Tato kriminalita vůbec nevyjde najevo a nestane se tak předmětem trestního stíhání. Proto latentní kriminalita značně zkresluje statistické údaje o zločinnosti, které shromažďují orgány činné v trestním řízení (jde o statistiky policejní, statistiky státního zastupitelství a statistiky soudní), které jsou vedle doplňujících šetření hlavními prameny pro získávání poznatků o stavu a vývoji zločinnosti.50 U hospodářských trestných činů je latence velmi vysoká a není na místě tuto skutečnost podceňovat.

Latentní kriminalita zahrnuje tyto trestné činy: •

nikdy nezjištěné

•

nikdy neoznámené, zjištěné jen poškozenou stranou

•

oznámené, ale neobjasněné policií

•

skutky, ve kterých byl pachatel odhalen, ale nebyl usvědčen

•

skutky, kdy se pachatel dopustil více trestných činů, ale není stíhán pro všechny spáchané trestné činy, ale jen pro některé z nich.

49

ZAPLETAL, J., NOVOTNÝ, O. a kolektiv: Kriminologie, 3. přepracované vydání. ASPI, ISBN 978-807357-409-3, 528 s. 50 Latentní kriminalita, webové stránky epravo.cz 14.12.2008

42

4.6 PricewaterhouseCoopers Společnost PricewaterhouseCoopers provedla v roce 2007 celosvětový průzkum hospodářské kriminality a zahrnula do něj i Českou republiku. Průzkum se provádí každé dva roky. Cílem dané studie bylo vytvořit profil pachatelů, popsat vztah interních kontrol a firemní kultury a identifikovat rizika hospodářské kriminality. Zde uvádím některé výsledky, ke kterým PricewaterhouseCoopers dospěla:51 •

61 % společností v České republice se během posledních dvou let stalo obětí jednoho či více případů hospodářské kriminality (o 2% méně než v roce 2005).

•

Nejčastější formou hospodářské kriminality i nadále zůstává majetková zpronevěra (uvedlo ji 8 % společností), následovaná korupcí a uplácením (27 %).

•

Téměř 64% dotazovaných společností uvedlo, že v důsledku podvodu utrpělo i nepřímé škody. Mezi nejčastější patřily především čas, který řešením vzniklé situace strávilo vedení společnosti, pokles pracovní morálky, zhoršení obchodních vztahů a poškození dobrého jména společnosti.

•

Ve většině případů byli pachateli nejzávažnějších podvodů muži s nižším než vysokoškolských vzděláním. Průměrný věk pachatelů byl 41 let. Tři čtvrtiny pachatelů pracovaly ve společnosti více než tři roky a polovina jich byla ve své funkci déle než tři roky. 45% pachatelů nejzávažnějších činů bylo součástí středního a vyššího managementu.

•

Většina podvodů oznámených v ČR se vyznačovala potřebou pachatele získat finanční prostředky či udržet si nákladný životní styl. Důležitou roli hrálo pokušení a nedostatečné povědomí pachatele o tom, že jeho jednání nebylo správné.

•

Ve většině případů podaly společnosti na pachatele trestní oznámení (44%) nebo občanskoprávní žalobu (35%). Téměř 12% dotázaných uvedlo, že proti pachatelům nepodniklo žádné kroky. V porovnání s posledním průzkumem v roce 2005 se jedná o pozitivní vývoj (v roce 2005 nepodniklo žádné kroky 22% společností).

•

Ačkoli se 61% společností v ČR v uplynulých dvou letech stalo obětí hospodářské kriminality, jen 15% respondentů se domnívá, že jim taková kriminalita hrozí i v příštích dvou letech. Více než třetina dotázaných nemá v úmyslu učinit žádné preventivní kroky.

K tomuto tématu mě zaujal článek, který jsem našla na internetu (viz příloha 2).

51

Celosvětový průzkum hospodářské kriminality 2007. Společnost PriceWaterhouseCoopers 18.11.2008

43

5. Bankovní kriminalita Tato kapitola se bude zabývat delikty páchanými proti bankovní soustavě. V této souvislosti jsou také uvedeny příčiny, které vedly ke krachu velké části soukromých bank založených v České republice po roce 1992. Tyto souvislosti též ohrozily velké polostátní banky, jejichž krach by měl za následek pokles celé ekonomiky.

5.1 Historie bankovnictví Samotný pojem a název „banka“ je odvozen z italštiny (banco je lavice, na níž středověcí bankéři prováděli směnárenské operace). Ovšem historicky vzato je „bankovnictví“ staré jako peníze, protože s rozvojem používání peněz vznikaly profese jako penězoměnci, půjčovatelé apod. Rozvoj obchodu a potřeba cestovat ve středověku za obchodem, zapříčinily vznik fenoménu, který v podstatě založil moderní bankovnictví. Šlo o oddělení fyzické podstaty peněz (hodnoty drahého kovu) od jejich hodnoty (kupní síly). Ve středověkých obchodních centrech vznikaly zárodky bankovních domů, ve kterých sídlili většinou zlatníci. Tito zlatníci přijímali od obchodníků fyzické peníze do úschovy a na tuto částku vystavili potvrzení (směnku). Směnka zněla na sesterský bankovní dům v cílovém městě. Největší výhodou tohoto systému bylo, že kupci nemuseli cestovat s penězi v jejich fyzické podobě. Vyloučila se tak možná ztráta, krádež či loupež, protože potvrzení o úschově nemělo pro třetí osobu žádnou cenu. Kupec tedy v cílovém městě potvrzení předložil a dostal vyplacen nominál, opět ve fyzické podobě. Za tuto službu zaplatil poplatek. Významným faktem, který je důležité zmínit, je, že klient nedostával zpět stejné peníze. Druhý důležitý fakt, který patří k základům bankovnictví, je, že prvotní bankéři si záhy povšimli, že i když jsou tyto vklady splatné na požádání, nikdy nejsou vybírány všechny současně. Tato situace tedy vedla k poznání, že udržovat stoprocentní rezervy pro případ, že by všichni vkladatelé museli být vyplaceni najednou a v plné výši, je zbytečné. Bankéři tedy udržovali pouze jisté rezervy a zbylé finanční prostředky půjčovali. Od tohoto momentu lze hovořit o počátku moderního bankovnictví.52

52

SAMUELSON P., Ekonomie, Praha: Svoboda, 2007, ISBN 978-80-205-0590-3, 780 s.

44

5.1.1 Bankovnictví v Československu po roce 1989 Základní úlohou bankovnictví je soustřeďovat dočasně volné finanční prostředky a zprostředkovávat jejich alokaci53. Dále nabízí řadu dalších služeb jako platební styk, operace s cennými papíry, pojištění, leasing apod. V letech 1948 – 1989 došlo v Československu k potlačení této základní funkce. Banky se u nás změnily v zúčtovací centra a došlo současně k jejich značné koncentraci. Na trhu jsme tedy mohli najít pouze pět bank. Jako první a hlavní to byla centrální Státní banka československá (SBČS). Další čtyři banky měly přísně určený předmět podnikání. ČSOB a Investiční banka měly na starost zahraniční operace státu a národních podniků, Živnostenská banka vedla účty devizovým tuzemcům a Československá státní spořitelna se věnovala drobným klientům.54 Po těchto čtyřiceti letech bankovnictví je jasné, že jsme nebyli připraveni na náhlé změny po roce 1989. Banky se začaly po roce 1989 zaměřovat na normální funkce peněžních institucí. Nový bankovní systém obsahoval centrální cedulovou banku ČNB, a dalších pět státních bank, kterými byly: ČSOB, Investiční banka, Česká spořitelna, Živnobanka a Komerční banka (tato banka vznikla oddělením části SBČS). V této první etapě přetrvával problém spojený s velmi jednoduchým vstupem soukromých subjektů na finanční trh bez prověření původu prostředků a jejich podnikatelských záměrů. V roce 1992 byl přijat zákon o bankách č. 21/1992 Sb. V tomto období vzniklo mnoho nových, soukromých peněžních ústavů. Už nyní docházelo k porušování platných norem, zákonných i etických a vznikal problém s legalizací výnosů z trestné činnosti. Bohužel není možné dokázat, že právě v bankovním sektoru se v této první etapě zlegalizovaly prostředky pochybného původu a to včetně prostředků organizovaného zločinu. Další operací, kterou bylo třeba provést bylo odstátnění. Užito bylo několik metod: restituce55, privatizace56 a kupónová privatizace57. Krize bankovního systému nastala v roce 1994 až 1996. Nejprve zasáhla malé soukromé banky, potom i ty větší jako Agrobanku a Investiční a poštovní banku (IPB). Do tohoto

53

Alokace je umisťování dočasně volných finančních prostředků těm subjektům, které jich mají nedostatek – formou úvěrů a půjček. 54 BALOUN, V. Finanční kriminalita v České republice, Dílčí studie 55 Restituce znamená navrácení majetku, který byl státem zabaven původním majitelům. 56 Privatizace je převedení majetku z vlastnictví státu do vlastnictví jiných, nestátních subjektů. 57 Kupónová privatizace je metoda, při které dostanou občané státu možnost levného nákupu, případně obdrží zdarma tzv. kupónovou knížku s určitým počtem kupónů, za které mohou následně získat vlastnický podíl v kterékoliv státem vlastněné společnosti, která je státními orgány do kupónové privatizace uvolněna.

45

problému se vložila centrální banka a vláda a vytvořily tzv. konsolidační program58. V těchto letech došlo také k řadě fúzí, tedy spojování malých bank. V roce 1998 byla přijata novela zákona o bankách, zákon č. 165/1998 Sb. ČNB tak dostává právo, aby ve správním řízení mohla pozastavit některá práva akcionářům, kteří získali svůj majetkový podíl v rozporu se zákonem, nebo jejich vliv může mít negativní dopady na fungování banky.

5.2 Bankovní kriminalita Druhů bankovní kriminality je mnoho, proto budou níže uvedeny alespoň dva vybrané okruhy kriminálních činů související s peněžními ústavy. Půjde o tunelování a kriminalitu v oblasti spotřebitelských úvěrů. A) Tunelování Tunelování je termín užívaný běžně pro rozsáhlý finanční podvod, při kterém management z firmy odčerpá ve velkém její finanční prostředky do jiných firem, které tento management zpravidla vlastní. Toto odčerpávání prostředků většinou není přímé (šlo by o příliš velké riziko), ale např. prostřednictvím pro tunelovanou firmu výrazně nevýhodných obchodů.59 Výraz tunelování vznikl z anglického slova tunnelling. Tunelování je pojmem ekonomickým, nikoli právnickým. Slovo tunelování proniklo u nás do obecného jazyka v letech 1994 – 1995 v souvislosti s pády prvních bank. Později se pojem rozvinul i v souvislosti s privatizačními investičními fondy, založenými s kupónovou privatizací. Podle vyjádření J. Suttnera (tiskové oddělení Policejního prezídia), citovaného v Lidových novinách 27. 2. 1998, je velmi obtížné dokázat tuneláři úmysl a navíc chybí zákonné definice60. I když je to trochu zastaralá informace, platí i v dnešní době. B) Bankovní kriminalita spotřebitelských úvěrů V tomto odvětví se bude jednat o úvěry poskytované soukromým osobám na nákup spotřebního zboží či služeb. Tyto úvěry se poskytují bez uvedení účelu a většinou bez ručitele. Výši úvěru pak ovlivňuje klientova platební schopnost. Snad každý bankovní ústav se potýká s bankovní kriminalitou a nesplácenými úvěry. Banka tedy potřebuje mít konkrétní představu o jednotlivých typech podvodů. Pro vytvoření typologie podvodů a 58

Do konsolidačního programu byly zařazeny banky s velkým podílem kvalifikovaných (rizikových) úvěrů. Poté vznikl i fond pojištění vkladů, byla to reakce na pád velkých bank. 59 Tunelování < http://cs.wikipedia.org/wiki/Tunelování> 60 Pachatelé jsou z tunelování obviňováni podle § 250 – podvod, nebo podle § 255 – porušování povinnosti při správě cizího majetku.

46

mapování nových, neznámých druhů podvodů slouží úvodní strategická studie typů podvodů konkrétního bankovního ústavu. Na tuto studii navazuje studie vnitřních procesů a kontrolních mechanismů banky, které podvody nezachytily, a navrhují se řešení. Studii typů podvodů je třeba provádět pravidelně, protože i bankovní delikventi se přizpůsobují změnám trhu.61 Vzorce chování neplatičů jsou u všech případů podobné. Může dojít například k těmto situacím: 1. klient je neúmyslně v prodlení (klient měl v úmyslu při podepisování smlouvy úvěr splatit, ale neučinil tak), 2. „Bílý kůň“ (klient podepisuje úvěr, ale peníze získává třetí strana), 3. falešné doklady (úvěr byl získán za použití falešných dokumentů nebo použití dokladů příbuzných bez jejich vědomí). U některých podvodů se stává že je do nich zapojen také zaměstnanec peněžní instituce. Schéma, ukazující příklad rozdělení typologie podvodů spotřebitelských úvěrů najdete v příloze 3. Každá finanční instituce se snaží mít ve svém portfoliu klientů co nejmenší procento těch, kteří neplatí. Proto banky využívají například scoring a ověřování. Score znamená numerické vyjádření finanční spolehlivosti klienta. Výsledek scoringu je statistickou pravděpodobností, že klient úvěr nesplatí. Podle tohoto výsledku se banka rozhodne, zda úvěr klientovi poskytne či nikoliv. Každý aktivní úvěr se pravidelně sleduje. O to se starají kontrolní systémy. Pokud zjisti nesplácení nějakého úvěru, postupují od jemných metod vymáhání62 až k metodám tvrdým63.

5.2.1 Devatero kvítí bankovní kriminality V roce 1994 byl v týdeníku Ekonom zveřejněn článek, který pojednává o devateru kvítí bankovní kriminality. Tento text byl aktuální už v tomto roce, ale je aktuální i dnes. Článek byl zpracován na základě materiálu, který dala k dispozici mediím ČNB. „Do České republiky bylo importováno mnoho druhů podvodných finančních schémat uplatněných

v bankách.

Kromě

nejrůznějších

zprostředkovatelských

podvodů,

transferových podvodů, podvodů s akreditivy, šeky a kreditními kartami a počítačových podvodů se u nás objevil nový druh podvodu typu prime bank guarantee64, který byl

61

KOZELKA, D., Bankovní kriminalita spotřebitelských úvěrů, Časopis Bankovnictví 1/2007 12.11.2008 62 Jemné metody vymáhání mohou být SMS zprávy, dopisní výzvy k zaplacení či telefonáty. 63 Tvrdé metody vymáhání mohou dojít až k předání případu policii a poté exekuce majetku. 64 Tento druh podvodu má mnoho podob a je založen na využití nezkušenosti bankéřů s prováděním záručních obchodů.

47

osudný pro banku Bohemia“. Dále se v textu uvádí, že do ČR se dostala řada falešných směnek znějících na vysoké částky, které se různé osoby snaží prodat tuzemským bankách. Dalším novým typem finančního podvodu byla v té době metoda Capital Deposit Confirmation65. Samostatnou kapitolou je tunelování. Jde o seskupení osob a firem, které se snaží odčerpat z bank peníze a přesunout je do prioritních oblastí svého podnikatelského zájmu. Tato propojená síť osob a firem se vyznačuje častou změnou názvu firem, jejich sídel, koloběhem osob ve vedení a orgánech firem. Metody, které využívají, jsou různorodé jako např. prodej nelikvidních cenných papírů bankám se závazkem zpětného odkupu v budoucnu, který ovšem není splněn. V bance potom zůstane nelikvidní aktivum nebo nezaplacený dluh. Tento druh kriminality je zvlášť obtížné odhalit běžnými metodami, protože může být dlouho zastřen díky přeúčtování aktiv do jiných kategorií, neúčtováním o některých aktivech a pasivech apod., takže potencionální ztráta není z finančního výkazu patrná.

5.3 Loupeže v peněžních ústavech Mezi nejtypičtější kriminální útoky hrozící v místech, kde se manipuluje s hotovými penězi, jsou loupežná přepadení. Tato kriminalita zahrnuje prvky násilí, majetková rizika a je velmi společensky nebezpečná. Je proto v zájmu každé ohrožené organizace, aby uplatňovala systém opatření způsobilých zajistit odpovídající ochranu před tímto rizikem. Události, které ohrožují zájmy organizací, mají nepříznivý dopad na jejich provoz. Tyto hrozby se projevují jako trvalá rizika, která nelze odstranit, jen ve větší či menší míře snížit. Stavba bezpečnostního systému tedy musí být založena na principu priority ochrany života a zdraví osob před jinými hodnotami. Riziky, která ohrožují životy a zdraví zaměstnanců i klientů organizace, jsou zejména loupežná přepadení, ostatní násilná kriminalita (trestné činy spojené s držením rukojmí, únosem, vydíráním, bombovými útoky atd.), požár, technické poruchy či živelní pohromy. Použití násilí při získávání cizího majetku nepochybně provází lidstvo od počátků jeho historie. Jeho podstata zůstává dodnes nezměněna, jedinec či organizovaná skupina používají násilí vůči jinému člověku, aby si přivlastnili věc, která jim nepatří.66 Pro velkou

65

U tohoto podvodu jde o vylákání potvrzení od banky, že u ní mají podvodníci deponován kapitál, který je čistý, nepochází z kriminální činnosti a nebude použit dříve než za určitou dobu. S tímto potvrzením se poté snaží získat úvěr od jiné banky či provést jinou finanční operaci, na níž by vydělali. Deponovaný kapitál je obvykle nekrytá vlastní směnka nebo padělaný vkladový list. 66 CHMELÍK, J. Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech, Policejní prezidium < http://web.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2006/01/loupeze.html> 6.12.2008

48

část společnosti je tento způsob chování nepřijatelný a časem byl nazván loupeží a postaven mimo zákon. Přesto ze společnosti nikdy nezmizel a v dnešní době nabývá na intenzitě. Hlavními aktéry loupeže jsou pachatelé, kteří mají svůj záměr promyšlený, a na straně druhé jsou poškození. Potencionální obětí může být kdokoliv, ať již soukromá osoba, či organizace. Každý trestný čin je realizován určitým jednáním. Zvláštnosti jednání, kterými se konkrétní skutek odlišuje od jiných, jsou podrobněji charakterizovány pojmem „způsob páchání trestného činu“. Standardní scéna, typická pro bankovní prostředí, je spojována s touto situací: do haly vtrhnou maskovaní, ozbrojení muži, donutí přítomné klienty ulehnout na zem, personál jim vydá peníze a pachatelé se v krátké chvíli vzdalují z místa činu. Skutečné scénáře loupeží jsou však pestřejší a zahrnují poměrně širokou škálu situací. Jednání útočníků vykazuje obecné znaky jako jistou formu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí s cílem zmocnit se peněz. Postupy pachatelů lze zobecnit a zařadit do několika typů podle taktiky, kterou použijí, avšak každá loupež jako událost je vždy jedinečná. Nejvíce se způsob provedení loupeže liší v úvodní fázi (okamžik zahájení útoku). Loupeže tedy můžeme rozdělit na:67 1) Typická loupežná přepadení jsou všechna přepadení míst s peněžním provozem. Při těchto loupežích je útok zahájen ohrožováním personálu na pokladních místech přes přepážku. Pachatelé mohou použít několik taktických prvků, jejichž kombinace vytváří řadu variant průběhu loupeže. 2) Atypické loupežné přepadení nastává v okamžiku, kdy pachatel zahájí útok v okamžiku, kdy se zaměstnanec nachází mimo chráněný prostor pracoviště. Např. jde o příchod nebo odchod personálu, odemykání a zamykání vstupu pro veřejnost v souvislosti s provozní dobou, při pohybu zaměstnanců na trase mezi pracovištěm a bydlištěm. 3) Loupeže pod legendou jsou založeny na působení v bankovním prostředí ve snaze vytvořit podmínky příznivé pro zahájení útoku. Pachatelův cíl je vylákat zaměstnance mimo chráněný prostor. Těmito situacemi může být činnost pracovníků údržbářských, servisních či jiných dodavatelských firem, různé žádosti občanů nebo klientů o poskytnutí pomoci v naléhavém případě, provádění činnosti pracovníků státních orgánů a dalších institucí. 67

CHMELÍK, J. Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech, Policejní prezidium < http://web.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2006/01/loupeze.html> 6.12.2008

49

4) Loupež s rukojmím je varianta přepadení, kdy pachatel vyvíjí nátlak na vydání hotovosti prostřednictvím ohrožování třetí osoby, obvykle klienta zdržujícího se ve veřejném prostoru provozní jednotky banky. Loupeže s rukojmím mohou být součástí připravené nebo neplánované taktiky. 5) Loupeže tiché – skryté jsou variantou přepadení přes přepážku. Pachatel se snaží o to, aby jeho jednání nebylo zpozorováno okolím (ostatním personálem nebo klienty). Pachatelé v tomto případě nebývají maskovaní, používají výhrůžky v písemné podobě, držení zbraně naznačují rukou v oděvu, nebo zbraň na krátkou chvíli ukáží. 6) Telefonické útoky jsou zvláštní skupinou kriminálních činů. Z hlediska skutkové podstaty se jedná o trestné činy vykazující znaky loupeže, vydírání, výhrůžky s požadavkem na vydání peněz atd. 7) Ostatní způsoby ve stručnosti:. -

vniknutí do zázemí bez ohrožování personálu

-

přepadení přepravy peněžních hotovostí

-

výběr peněz pod nátlakem (klient banky je nucen k výběru ze svého účtu)

-

přepadení klienta po odchodu z místa

Dle výzkumu a statistik jsou stále nejčastějším typem loupeží v peněžních ústavech loupeže spáchané se zbraní v ruce. Kurióznějšími způsoby loupeží jsou „papíroví loupežníci“, kteří přijdou k přepážce jako běžní zákazníci. Dají pracovnici přepážky lísteček s upozorněním, že jde o loupežné přepadení, a s požadavkem na vydání hotovosti. Tento systém je pro pachatele velmi účinný, protože si zpravidla odnášejí hotovost a přítomní zákazníci pobočky si ničeho nevšimnou. Dokazování této trestné činnosti je velmi náročné. Pachatelé mají často přes obličej kukly a jejich popis je proto velmi problematický. U lístečkových loupežníků, kteří splývají s davem, není situace o nic lepší. Dnes už se situace díky kamerovým systémům poněkud zlepšila.

5.4 Pachatelé a poškození Banky jako peněžní sektor jsou mimořádně ohroženy riziky ze všech možných společenských skupin a společenských prostředí. Pachatelé pocházejí ze všech

50

společenských skupin od zločineckého podsvětí včetně organizovaného zločinu přes řadové občany po vyšší společenské vrstvy. Kriminalita proti bankám postihuje značnou část populace. V případě odškodnění obětí na účet státu postihuje populaci celou. Dá se říci, že zde victimologické zkoumání68 nemá smysl a stejně je tomu tak i u pachatelů. Poškození klienti dané banky mohou být ze všech společenských vrstev od běžných občanů až po podnikatele. Existuje zde také skupina, kterou lze nazvat sekundárně poškození. Tato skupina lidí nemá s poškozenou bankou nic společného, přesto může například přijít o zaměstnání proto, že jejich zaměstnavatel byl kvůli loupeži nucen vyhlásit konkurs apod.

68

Viktimologie je vědní obor, který se zabývá oběťmi trestných činů, jejich typologií a předpoklady stát se obětí trestního činu (předpoklady stát se obětí se nazývají viktimnost). Stejně tak se věnuje problematice obětí z hlediska jejich vyrovnávání se s činem, který na nich byl spáchán. Proces, kterým se člověk stává obětí trestného činu se nazývá viktimizace.

51

6. Závěr – shrnutí Kriminalita, a nejen ta firemní, se během posledních let stala masovým sociálním jevem, který ohrožuje společnost a působí materiální, sociální a morální škody. Všechny druhy kriminality a jejich rozsah eviduje statistický systém, který poskytuje informace o stavu, struktuře a dynamice kriminality. Zahrnuje všechny údaje o trestných činech a jejich pachatelích, ke kterým policie prováděla trestní řízení. Tyto poskytované údaje umožňují vyvozovat závěry o kriminalitě „skutečné“. Skutečné proto, že v oblasti firemní kriminality jsou výsledky dosti nepřesné. Ne všechna firemní kriminalita je bezpečnostním složkám hlášena. Například u hospodářské kriminality může nastat situace, že pro firmu nebo organizaci je někdy výhodnější spáchanou trestnou činnost „ututlat“. Důvod k tomuto jednání je prostý. Firma, která kriminalitu nenahlásí, ušetří v některých případech více finančních prostředků, než je stála trestná činnost samotná. Jde tu také o ochranu před veřejností, protože, pokud by image organizace utrpěla újmu, mohlo by to mít negativní vliv například na zisky z podnikání a odliv zákazníků. Firemní kriminalita jako taková může mít mnoho podob. Snažila jsem se v této práci vysvětlit a popsat ty nejznámější, nejtypičtější a nejvážnější. Největším problémem tohoto tématu jsou tzv. nepoctiví zaměstnanci. Této otázce jsem se věnovala dosti podrobně již v první kapitole. Proč tito lidé poškozují svoji organizaci, co je k tomu vede lze jen těžko říci, protože jejich motivace ještě nebyla řádně prozkoumána. Myslím, že mé rozdělení motivace do tří základních skupin je pro základní orientaci zcela postačující. Je to tedy: kriminalita z materiální nouze, touha zaměstnance pomstít se organizaci a postup pracovníka na společenském žebříčku. Je mi jasné, že toto není kompletní výčet motivací, které se mohou u zaměstnanců objevit. Existují zde i takové případy jako pomatení smyslů. Důležitou částí tohoto textu, kterou jsem musela zpracovat, je i psychologická stránka firemní kriminality. Jak je popsáno právě v druhé kapitole, která se psychologií zabývá, psychologie má své zvláštní odvětví, které se nazývá forenzní psychologie. Ta se právě v případě trestných činů používá. U nás se ale častěji užívá termín psychologie soudní. Důležitou úlohou forenzní psychologie je zjistit duševní stav člověka, který se ocitne v situaci střetu jeho samotného s právem. Řekla bych, že tato část bakalářské práce si vyžádala největšího úsilí, protože psychologie je velmi těžký obor a kdo ji hlouběji nestuduje, může se ocitnout v naprosto „jiném světě“. Pomohla mi publikace od pana

52

Netíka Vybrané kapitoly z forenzní psychologie. I když to byla starší skripta z Karlovy univerzity, přístupnost výkladu umožňovala i laikovi, aby porozuměl. Důležitá byla část o osobnosti pachatelů, kde jsem se dozvěděla o jejich různých osobnostních typech. Zajímavostí je, že právě ve firemní kriminalitě jde většinou o trestné činy plánované, organizované a pachatel nebo skupina pachatelů je páchají ze své svobodné vůle. Otázkou také je, zda se pachatelé odlišují nějakými psychickými zvláštnostmi od nepachatelů. Pokud smím soudit, osobnost jako taková, je velmi složitá a mnoho psychologů už se snažilo proniknout do jejího tajemství. Každý člověk je jedinečný, a proto i jeho osobnost je unikátní. Řekla bych, že každý pachatel je zvláštní a ojedinělý, proto je těžké aktéry trestných činů psychologicky posuzovat. Vždycky se najde nějaký fakt, který výsledky forenzního vyšetření zpochybní. Boj s firemní kriminalitou je nikdy nekončící proces. Stejně tak nikdy nekončící je proces hledání možností, jak dokázat trestnou činnost. Ve své práci jsem se snažila, v rámci možností rozsahu tohoto textu, popsat nejen druhy firemní kriminality, ale také způsoby jejího odhalování, dokazování či prevence. Například prevence byla dříve většinou spojována s takovou kriminalitou, jakou je majetková, násilná či mravnostní. Dnes už tento pojem funguje ve všech odvětvích kriminality. Firemní kriminalita je velmi specifická a pro její úspěšné odhalování je nutností mít široké znalosti z oblasti financí, účetnictví, daní a práva. Samostatnou kapitolu jsem věnovala hospodářské kriminalitě. U nás se vývoj této kriminality rozděluje do dvou období. Důležitým obdobím byl rok 1990, kdy státní majetek přecházel do soukromých rukou. Bylo zřejmé, že jsme na takovýto krok ještě nebyli připraveni, jak dokazují nedostatečné zkušenosti a legislativa. V tomto období tedy vzrostla hospodářská kriminalita a státní složky nebyly zcela v pohotovosti. Druhým obdobím je rok 1993, kdy již hospodářskou kriminalitu konají pachatelé kvalifikovaní a objevují se její dosud neznámé formy. Podle mého názoru, se všechny tyto události staly z jednoho jediného důvodu. Dlouholetá vláda komunismu otupěla jak občany, tak státní orgány a po listopadové revoluci v roce 1989 jsme nebyli na takové velké změny připraveni. Chyběly zkušenosti a to se odrazilo právě na kriminalitě, a nejen na té hospodářské. Jako druhé samostatné téma jsem zvolila kriminalitu bankovní. Zařadila jsem ji do této práce, protože bankovnictví je na naší škole nejdůležitějším předmětem. Za zajímavý pokládám právě vývoj bankovnictví u nás po roce 1989. Popsala

jsem stav před

sametovou revolucí a srovnala ho s vývojem po revoluci. Ze svých materiálů jsem se 53

dozvěděla, že druhů bankovní kriminality je opravdu mnoho. Kdo by řekl, kolik různých podvodů v peněžních a finančních institucích existuje! Pro ilustraci jsem vybrala tunelování, kvůli častému používání tohoto pojmu v naší společnosti. Zvláště v devadesátých letech jsme se s tímto výrazem často setkávali v souvislosti s tzv. kampeličkami. Druhým vhodným příkladem bankovní kriminality je kriminalita spotřebitelských úvěrů. Tento nešvar se v poslední době velmi rozšířil a banky s ním bojují dosti často. Podle mého názoru by se mělo zpřísnit schvalovací řízení úvěrů a ještě lépe a více si prověřovat své klienty. Je jasné, že žádná banka nedosáhne stavu, kdy by neměla ve svém portfoliu alespoň jednoho klienta, který by byl platebně neschopný. Snad nejzávažnější kriminalitou, která se vztahuje k tomuto tématu je korupce, jinak řečeno podplácení. Tuto trestnou činnost je možné sledovat snad všude. Vyskytuje se jak v politických a státních institucích, tak v hospodářských oblastech (např. v odvětví nemovitostí), ale proniká i do jiných sfér veřejného života (např. do zdravotnictví). Korupce se objevuje i na vysokých školách, což ohrožuje bohužel jejich pověst. Nejspíše tam existuje více oblastí, kde se úplatky dávají a přijímají, ale nejčastěji citovaná je korupce při přijímání studentů na školu a úplatky v souvislosti se zkouškami. V poslední době je tento problém velmi žhavý a týká se řady případů. Nevím, zda se korupce dříve objevovala, určitě ano, ale asi se o ní tolik nemluvilo, nebo nebyla tolik odhalována. Nejspíš to bylo způsobeno tím, že v devadesátých letech vznikalo mnoho nových problémů, které zcela upoutaly zájem a pozornost společnosti. Na rozdíl od minulosti se v poslední době vylepšil právní systém a metody odhalování korupce. Už jenom v televizních pořadech se dnes úplatky odhalují často pomocí skrytých kamer. Korupcí se nejvíce zabývá Transparency International, mezinárodní společnost zabývající se monitorováním a bojem proti korupci. V České republice má také svou pobočku69. Cílem této práce byla analýza nejrůznějších příčin a důsledků firemní kriminality. Dále bylo zmíněno nebezpečí pro ekonomický růst obchodních subjektů, které kriminalita přináší. Rovněž je uveden přehled vývojových změn a tendencí firemní kriminality. Firemní kriminalita je pro ekonomické subjekty velmi nebezpečná. Ohrožuje nejen je samotné, ale i jejich růst. Nebezpečné vůbec je například vynášení interních informací konkurenci. V tomto případě, je nutné velmi rychle reagovat. Nejtěžší je podle mého názoru tuto negativní činnost rozpoznat a nalézt viníka. Ne vždy se podaří trestnou činnost

69

Podrobnější informace lze nalézt na internetové adrese http://www.transparency.cz

54

pachateli dokázat. Konkurenční boj je specifikou záležitostí, která by mohla být pojednána jako samostatné téma další bakalářské práce. Co se týče vývojových tendencí firemní kriminality, je třeba konstatovat, že v devadesátých letech došlo k mnohým změnám. Vzniklo velké množství nových soukromých firem, což poskytlo nemalé příležitosti právě k firemní kriminalitě a ta se v této době výrazně vyvíjela. Vznikaly nové formy, které se vyznačovaly mnohem větší rafinovaností, složitostí a závažností. Tento rozmach byl možná také způsobený faktem, že firemní kriminalita a trestné činy obecně nebyly dostatečně právně ošetřeny. Proto velká část trestných činů nebyla odhalena a pokud byla, nebyl za ně nikdo odsouzen. Bakalářskou práci na téma firemní kriminalita jsem si vybrala proto, že mě kriminalistika zajímá a nevylučuji, že bych se jí v budoucnu věnovala. Výhodou zvoleného tématu pro mě bylo, že k firemní, hospodářské či bankovní kriminalitě existuje bohatý materiál, jak literatury ve fyzické podobě, ta i textů na internetových stránkách. Tento text se mi psal bez velkých obtíží, protože problematika tohoto druhu v sobě obsahuje mnoho témat a faktů, o kterých se dá psát. Velice mi pomohl server Ministerstva vnitra a spravedlnosti. Nalezla jsem i mnoho internetových stránek Policie ČR z různých měst a krajů. Byly mi k dispozici i internetové časopisy, jako je například časopis Policista, Kriminalistika či Kriminalista. Přínosnou se ukázala studie společnosti PricewaterhouseCoopers o vývoji hospodářské kriminality u nás. Některá fakta byla velmi zajímavá a umožnila mi pochopit příčiny mnoha sociálních jevů v naší společnosti. Na úplný závěr bych si dovolila konstatovat, že kriminalita jak firemní, tak i jiná, v poslední době roste a zřejmě ještě poroste. Možné je, že v některých obdobích bude na určitou dobu stagnovat. Je otázkou, zda by mohl svět existovat bez kriminality. Jak ovšem víme z historie, taková situace ještě nikdy nenastala a myslím, že ani nenastane. Kriminalita je součástí každé společnosti a je třeba se s tím smířit. I když je tedy neodbytnou průvodkyní společnosti, boj proti ní nelze nikdy vzdát. Metody pro její odhalování se sice zlepšují, ale stále nejsou v mnoha případech úspěšné. Jde tu též o změny v morálních postojích lidí, ale i o zanedbávanou myšlenkou snahy o prosperitu vlastní země. Věřím, že velký rozsah kriminality v České republice se v budoucnu podaří omezit.

55

Seznam použité literatury Tištěná monografie 1. BALOUN, V. Finanční kriminalita v České republice, Dílčí studie 2. ČÍRTKOVÁ, L. Kriminální psychologie.1.vyd. Praha: Eurounion, 1998. 255 s. ISBN 80-85858-70-3 3. CHMELÍK, J., HÁJEK, P., NEČAS, S. Úvod do hospodářské kriminality, Plzeň, nakladatelství. Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, ISBN 80-86898-13-X, 167 s. 4. NETÍK, K. Vybrané kapitoly z forenzní psychologie pro právníky. Praha Karolinum,1994, ISBN 80-7066-518-1 5. SAMUELSON, P. Ekonomie, Praha: Svoboda, 2007, ISBN 978-80-205-0590-3, 780 s. 6. SPURNÝ, J. Psychologie násilí. 1.vyd. Praha: Eurounion, 1996. ISBN 8085858304, 134 s. 7. ŠÁMAL, P. a kolektiv. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C.H.Beck, 2001, ISBN: 8071797937, 802 s. 8. ZAPLETAL, J., NOVOTNÝ, O. a kolektiv. Kriminologie, 3. přepracované vydání. ASPI, ISBN 978-80-7357-409-3, 528 s. 9. ZAPLETAL, J. a kolektiv. Kriminologie, díl II. zvláštní část, druhé upravené vydání. Praha: Policejní akademie ČR, 1996. ISBN 80-85981-28-9, 189 s.

Elektronická monografie 1. ČÍRTKOVÁ, L., Nepoctivost na pracovišti, Městská policie Mladá Boleslav 2. GJURIČOVÁ, J., ŽÁRSKÝ, M. Vývoj kriminality v České republice, internetový časopis Kriminalistika, archiv – červen 2008, Ministerstvo vnitra 3. CHMELÍK, J. Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech, Policejní prezidium < http://web.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2006/01/loupeze.html> 4. KOZELKA, D., Bankovní kriminalita spotřebitelských úvěrů, Bankovnictví 1/2007

Časopis

5. ŘEHOŘ, J., Základy kriminologie, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (Zdravotně sociální fakulta)

56

6. SPURNÝ, J. Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality, Brána vzdělání. 29.4. 2007 7. ŠTĚCHOVÁ, M., HOLAS, J. Základní pojmy prevence kriminality, Ministerstvo vnitra. Elektronické články 1. Celosvětový průzkum hospodářské kriminality 2007. Společnost PriceWaterhouseCoopers 2. Latentní kriminalita, webové stránky epravo.cz 3. Prevence kriminality 4. Tunelování < http://cs.wikipedia.org/wiki/Tunelování>

Webové stránky 1. Auditorská společnost VyMa, 2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky 3. Prezentace Policie ČR, Ministerstvo vnitra, archiv – červen 2008 4. Slovník cizích slov

57

Seznam příloh 1. Ukázka Ročenky kriminality za rok 2008, kterou vydává Ministerstvo spravedlnosti. 5.2.2009

2. Internetový článek: ČANÍK, P. Podniková kultura a její role při řešení hospodářské kriminality, 22.10.2007

3. Schéma rozdělení typologie podvodů spotřebitelských úvěrů: KOZELKA, D., Bankovní kriminalita spotřebitelských úvěrů, Časopis Bankovnictví 1/2007 12.11.2008

58

Příloha 1 – Ukázka z Ročenky kriminality za rok 2008

59

60

Použité zkratky:

ČR - Česká republika Praha - Hlavní město Praha StČ - Středočeský kraj JČ - Jihočeský kraj ZČ - Západočeský kraj SČ - Severočeský kraj VČ - Východočeský kraj JM - Jihomoravský kraj SM - Severomoravský kraj TZ nebo tr.z. - trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb.) TŘ nebo tr.ř. - trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.) ZSM - zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zákon č. 218/2003 Sb.)

Zdroj: Ročenka kriminality za rok 2008, kterou vydává Ministerstvo spravedlnosti.

61

Příloha 2 - Podniková kultura a její role při řešení hospodářské kriminality Sem tam se ještě objevují názory, že investice do oblastí jako etika či podniková kultura je jen mrháním firemních peněz. O to více potěší, když se objevují solidní výzkumy, které ukazují, že kvalita podnikové kultury a správné využívání nástrojů podnikatelské etiky hrají důležitou roli při potírání hospodářské kriminality; byť moc nepotěší samotné výsledky takových výzkumů. Nedávno zveřejnila renomovaná světová poradenská společnost PricewaterhouseCoopers průzkum, v němž mapuje a analyzuje situaci na poli hospodářské kriminality. Jedná se již o čtvrté vydání tohoto výzkumu, který je prováděn každé dva roky. Tentokrát bylo osloveno více než 5400 společností ze 40 zemí. V rámci České republiky bylo dotázáno 79 předních českých firem. “Náš průzkum ukazuje, že hospodářská kriminalita stále patří k největším problémům podnikání ve světě. V uplynulých dvou letech se 43 % společností na celém světě stalo obětí hospodářské kriminality. V České republice to bylo dokonce celých 61 % podniků. V porovnání s naším průzkumem hospodářské kriminality v roce 2005 (63 %) to představuje pokles o 2 procentní body, nicméně i tak zůstává Česká republika vysoko nad průměrem střední a východní Evropy (50 %).” Nástroje podnikatelské etiky Výzkum jasně ukazuje, že implementace etických principů nezačíná a nekončí zavedením etického kodexu. Je to jen jeden z mnoha nástrojů kultivace podnikové kultury. Potřebný, ale ne jediný. Asi stejně důležitý jako droždí v kynutém těstě. Neobejdete se bez něj, ale jen z droždí koláč neupečete. Etický kodex by tedy měl být jednou ze součástí komplexního etického programu. Zajišťuje jakési obecné normativy. Další nástroje podnikatelské etiky pak podchycují další potřebné oblasti. Interní audit slouží na analýzu současného stavu a pro hledání řešení, jak se ze stavu “co je” dopracovat do stavu “má být”. „Důležitost firemní kultury založené na transparentnosti a etice se ukazuje i při pohledu na způsoby odhalování hospodářské kriminality,“ uvedl Sirshar Qureshi. „Pokud jde o kontrolní mechanismy, mezi nejefektivnější patří interní audit s 18 % odhalených případů.

62

Celých 41 % případů bylo ale zjištěno prostřednictvím anonymní informační linky či prostého varování. To dokládá, jak hodně jsou společnosti závislé na transparentní firemní kultuře a na postoji svých zaměstnanců. Jde o jejich chápání situace, zodpovědnost a schopnost či ochotu rozpoznat podezřelé jednání a informovat o něm.“ Výzkum PricewaterhouseCoopers vyzdvihuje hned několikrát důležitost whistle-blowingu, tzn. vhodného systému, který umožňuje upozornit na případy neetického chování. Jeho konkrétní podobou je pak firemní systém anonymních linek (telefonních, elektronických apod.). Jde o hodně citlivou oblast, ale zároveň se ukazuje, že správně nastavený whistle blowing značnou měrou napomáhá při odhalování hospodářské kriminality. Hned druhou nejdůležitější roli při odhalování neetického a nelegálního chování hrají dle výzkumu interní audity firem. “Oproti roku 2005 se počet společností, které zavedly anonymní informační linku (tzv. whistle-blowing), zdvojnásobil na 44 %. Výsledky studie ukazují, že se to skutečně vyplácí: 16 % případů hospodářské kriminality bylo v České republice odhaleno právě tímto způsobem, což je více než v celosvětovém měřítku (8 %) a ve střední a východní Evropě (10 %).” Zaujal vás tento výzkum? Rozhodně si ho přečtěte celý. Doporučuji. Zajímavé informace nejen o příčinách a důsledcích hospodářské kriminality, ale také o možnostech jejich eliminování (důraz je ve zprávě kladen na problematiku korupce či zavádění anonymních informačních systémů).

Zdroj: ČANÍK, P. Podniková kultura a její role v řešení hospodářské kriminality, 22.10.2007

63

Příloha 3 - Schéma vztahující se ke spotřebitelským úvěrům

Zdroj:

KOZELKA,

D.,

Bankovní

kriminalita

spotřebitelských

úvěrů,

Bankovnictví 1/2007 12.11.2008

64

Časopis