AKCIE A INVESTOVÁNÍ DO NICH

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finanční podnikání

AKCIE A INVESTOVÁNÍ DO NICH Stocks and stock investments Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Gabriela Oškrdalová

Autor: Adam Blaha

Brno, duben 2009 1

J mé no a p ř í j mení aut or a: Ná z e v bakal ář ské pr áce: Ná z e v pr áce v angličt i ně: Ka t e dr a: Ve doucí bakal ář ské pr áce: Rok obhaj oby:

Adam Blaha Akcie a investování do nich Stocks and stock investments financí Ing. Gabriela Oškrdalová 2009

Anotace Předmětem bakalářské práce „Akcie a investování do nich“ je seznámit čtenáře se světem akcií. Najde zde informace o nejdůleţitějších místech, kde se obchoduje s akciemi. Měla by čtenáři přiblíţit proces investování. Poradit, jak se co nejjednodušeji vyhnout chybám a tím i případným ztrátám. Investování není výsadou pouze bohatých a kaţdý člověk by měl své úspory vyuţívat takovým způsobem, aby mu přinášeli co nejvíce uţitku. Hlavní důraz je kladen na pochopení rozdílu mezi spekulací a investováním a na pohled na investování jako na formu dlouhodobého ukládání úspor do cenných papírů.

Annotation The goal of the submitted thesis: “Stocks and stock investments” is to make the reader acquainted with the world of shares. He can find here informations about where to trade the stocks. It should put near view on investment operations. Give advice how to very simply avoid the mistakes and possible loss. Investment is not only for rich people and everybody should use his savings the best way he can to bring him full benfit. The main accent is oriented on the difference between speculation and investment and to take investment as a longterm accumulation of savings in to the stocks and bonds.

Klíčová slova akcie, investování, zhodnocení kapitálu, investor, spekulace, úspory

Keywords stocks, investment, valorization of capital, investor, speculation, savings

2

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Akcie a investování do nich vypracoval samostatně pod vedením Ing. Gabriely Oškrdalové a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 20. června 2009 3

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 5 1

AKCIE ............................................................................................................................................................ 8 1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ................................................................................................................ 8 1.2 DRUHY AKCIÍ .......................................................................................................................................... 9 1.3 TRHY CENNÝCH PAPÍRŮ ........................................................................................................................ 10 1.3.1 Burza ................................................................................................................................................ 11 1.3.2

Burzovní indexy ............................................................................................................................... 12

1.3.3

Burza cenných papírů Praha ............................................................................................................ 13

1.3.4

Mimoburzovní trhy .......................................................................................................................... 13

1.4 1.5 2

AKCIE A INFLACE .................................................................................................................................. 14 BROKEŘI V ČR A ONLINE OBCHODOVÁNÍ .............................................................................................. 16

INVESTOVÁNÍ DO AKCIÍ ....................................................................................................................... 18 2.1 2.2 2.3 2.4 2.4.1

INVESTOVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ....................................................................................................... 20 INVESTOR VERSUS SPEKULANT ............................................................................................................. 24 PRAVIDELNÉ VERSUS JEDNORÁZOVÉ INVESTOVÁNÍ .............................................................................. 27 ZÁSADY INVESTOVÁNÍ .......................................................................................................................... 29 Důvody investování ......................................................................................................................... 29

2.4.2

Prvotní kapitál .................................................................................................................................. 29

2.4.3

Diverzifikace .................................................................................................................................... 30

2.5 RIZIKO .................................................................................................................................................. 31 2.6 INVESTIČNÍ STRATEGIE.......................................................................................................................... 32 2.6.1 Konzervativní strategie .................................................................................................................... 32 2.6.2

Vyváţená strategie ........................................................................................................................... 32

2.6.3

Agresivní strategie ........................................................................................................................... 33

2.6.4

Moţnosti portfolia ............................................................................................................................ 33

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 35 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................................ 37 SEZNAM OBRÁZKŮ ......................................................................................................................................... 38

4

Úvod Tato práce se, jak uţ název napovídá, zabývá akciemi a investováním. Investování do akcií je v dnešní době jedna z hlavních moţností jak zhodnotit kapitál, ale také je to jeden z nejtěţších způsobů, kdy se z investora můţe stát za krátko velmi bohatý člověk, ale stejně tak rychle můţe o vše přijít. Investování do akcií je proces náročný na psychiku a mnoho lidí uţ dohnal k zoufalým činům. Přesto je podle mého názoru ukládání úspor do akcií ve správném poměru s ostatními finančními instrumenty tou nejlepší cestou vyuţití finančních trhů. Také u nás, v České republice, investuje tisíce lidí do různých finančních instrumentů. Sice je to stále mnohem méně, neţ v ostatních státech, především západní Evropy a Severní Ameriky, kde má investování do akcií mnohem delší tradici, ale přesto v naší republice lze pozorovat rostoucí trend investování do akcií a zvýšený zájem lidí o zhodnocování volných finančních prostředků. Děje se tak především díky rostoucí nabídce investičních moţností, které nám nabízejí banky, investiční společnosti a fondy, zvýšenou mírou propagace pomocí médií, reklamy a internetu, a ve velké míře také díky činnosti finančních zprostředkovatelů a poradců. Ti, kteří se rozhodnou investovat, investují buď samostatně pomocí burzovních makléřů, nebo a to mnohem častěji, kolektivně přes účast v různých investičních fondech a ţivotních pojištěních, které jsou pro investora obvykle tou draţší variantou. Další tisíce aţ miliony lidí mají své dlouhodobé úspory odloţené na běţných nebo v lepším případě na spořících a termínovaných účtech. Pro tyto lidi je vidina jistého úroku, i kdyţ niţšího aţ téměř ţádného lákavější, neţ nejistota investování do akciových trhů. V mnohých případech je to také dáno nevědomostí obyvatel a mýtech o sloţitosti investování obecně. Výnos z investování je sice lákavý, ale riziko je pro mnohé lidi nepřijatelné, coţ je mnohdy dáno předcházejícími špatnými zkušenostmi s investováním, kterých bylo většinou dosaţeno nedodrţením původního investičního horizontu a špatným načasováním investice. Spousta drobných investorů psychicky nezvládají výkyvy trhů, a tak se většinou stává, ţe draze nakupují a levně prodávají bez ohledu na původně vytyčený investiční horizont. Jedinou jistotou na finančních trzích v dlouhodobém horizontu je, ţe pokud investor zainvestuje své finanční prostředky na horizont v řádech desítek let, tak se kapitálovým trhům nevyhne větší či menší krize. Investování se dá zjednodušeně povaţovat za hru. Je třeba si uvědomit, ţe pokud se rozhodneme investovat do akcií, stáváme se součástí takovéto celosvětové hry. Hry, která má sice přesně daná pravidla, ale kterou hraje obrovské mnoţství subjektů a na kterou působí neuvěřitelné mnoţství různých faktorů. A v tom spočívá hlavní úskalí této hry. Je v ní velká míra nejistoty (dějů, procesů) a subjektů, kteří ji kaţdodenně ovlivňují. Nemůţu si pomoci, ale jako náruţivému hráči pokeru a her obecně, zde vidím velkou podobu. Z jistého pohledu se dá brát investování do akcií jako hazard. Ne příliš odlišný od rulety nebo sázení na sportovní výsledky. Přesto je tu moţnost, jak být úspěšný díky svým schopnostem, neţ se jen spoléhat na náhodu. Rád bych své přirovnání rozvinul trochu více.

5

Pokud hrajeme nějakou společenskou hru, obvykle si přečteme pravidla, tím se ji naučíme hrát, ale samozřejmě se ji nenaučíme vyhrávat. Výsledek hry bude z části závislý na tom, jak ji budeme hrát, jakou zvolíme strategii. Jelikoţ má ale kaţdá hra i svůj díl náhody, neznamená automaticky, ţe dobře zvolená strategie povede k úspěchu, ale velmi tím zvýšíme pravděpodobnost dosáhnutí úspěchu. Tedy pokud si chceme zahrát novou hru, je třeba si první zahrát zkušební partii, kdy pochopíme, na jakých principech je hra zaloţena. Po opětovném hraní se uţ můţeme soustředit na vylepšování strategie vedoucí k úspěchu a minimalizování vlivu náhody. Samozřejmě musíme hrát jinak, pokud nám jde pouze o vítězství a jinak, kdyţ máme dosáhnout co nejvyššího skóre. U investování je to stejné. Neţ přistoupíme k samotné investici, měli bychom si dobře přečíst pravidla, alespoň jednou si to zkusit nanečisto a pak si uvědomit, jestli nám jde pouze o to vyhrát, tedy skončit v plusu (neprohrát, nebýt ve ztrátě) anebo mít nejlepší skóre, tedy dosáhnout velikého zhodnocení. Podle toho volíme při investování strategii. Stejně tak je to s naším postojem k riziku. Jsou mezi námi jedinci, kteří jsou shovívavější k riziku a klidně zkusí dosáhnout co největšího počtu bodů, i kdyţ je to můţe připravit o vítězství. A naopak jiní, kteří si zakládají především na svojí hře, která se jim osvědčila, která přináší úspěchy a z které se snaţí eliminovat vnější vlivy. Je jim jedno jestli vyhrají pouze o bod, to hlavní je výhra. Pokusím se přiblíţit investování do akcií na celosvětově velmi rozšířené karetní hře Texas Hold'em poker. Poker, jako hodně karetních her, se hraje o peníze a hru velmi ovlivňuje náhoda. Ta ale hraje roli především z krátkodobého hlediska, kdy se kaţdou chvíli můţe změnit příznivý vývoj situace, ve které se nacházíme. Stejně tak při investování se můţe změnit kaţdým dnem vývoj naší investice, ale převáţně jde jen o to, nenechat se vyvést z míry i přes chvilkové nezdary. Říká se, ţe výsledek hry závisí z 30% na náhodě a ze 70% na schopnostech hráče. V porovnání s investováním se lze snadněji naučit vítězit v pokeru, jelikoţ je to hra zaloţená na pravděpodobnosti. Naopak investování je více zaloţené na přehledu a odhadu a schopnosti vyuţívat všech nástrojů, které máme k dispozici. Kaţdopádně asi nejdůleţitějším faktorem v obou hrách jsou zkušenosti. Nikdo se nestane dobrým investorem přes noc, stejně jako se nestane dobrým pokerovým hráčem. Abychom se jím stali, je třeba věnovat určité úsilí. Měli bychom číst co moţná nejvíce publikací věnované této problematice, sledovat zkušené hráče a učit se od nich a hlavně trénovat, to znamená kaţdodenně se účastnit této hry. Do hry vstupujeme s určitým obnosem peněz, který si sami určíme. Takţe je na nás, kolik našich dostupných finančních prostředků dáme do hry. Hra spočívá v tom, ţe člověk čeká na správnou chvíli, kdy má v ruce silné karty a v tu chvíli se rozhoduje, kolik vloţí do hry. Při investování jde v podstatě o to stejné, kdy investovat, kolik investovat a do čeho investovat. A jakou roli hraje náhoda? Jak v pokeru tak při investování neznamená, ţe kdyţ drţíme v ruce nejsilnější karty, vyhrajeme, ale ta šance je hodně vysoká, proto můţeme vsadit více. Naopak, pokud máme špatné karty, do hry jít můţeme, ale výsledek je hodně nejistý. Můţeme pouţít přirovnání u dvou typů hráčů, a to těch, kteří většinou dlouho čekají a hrají pouze na dobré karty a těch, kteří hrají velmi často, a kde je třeba být opravdový mistr, aby člověk překonal náhodný faktor. Poker je hra o rozhodnutí, udělat ve správnou chvíli správný tah. Ale jelikoţ je poker hra zaloţená na pravděpodobnosti, je mnohem lehčí takovéto správné rozhodnutí udělat při hraní pokeru neţ při investování. Tou nejdůleţitější věcí jak v pokeru, tak 6

v investování, je ale lidská psychika. Dlouhodobě vítězí ti chytří a psychicky odolní. Většina lidí nemá s psychikou problémy, pokud se jim daří, ale jakmile přijde nezdar, můţe je to hodně ovlivnit. Pokud se jedná o peníze, většina lidí panikaří. Hlavní podmínkou úspěchu v těchto hrách je drţet svou psychiku (tím se myslí myšlenky, jednání i chování) stále na stejné úrovni, mít víru v sebe a svoje rozhodnutí a nepropadat negativním pocitům, které mohou vyústit aţ v beznaděj. Říká se tomu zachovat si chladnou hlavu. Toto je hlavní faktor, který rozhoduje o tom, kdo bude úspěšný a kdo nebude. Tato práce tedy bude popisovat svět akcií a investování postupně, jako bychom se seznamovali s novou hrou. Je rozdělena do dvou částí. V první se dozvíte něco o světě akcií. Tato část je pojata hodně obecně. Najdete zde pravidla investování a moţnosti jak a kde investovat. Druhá část bude zaměřena na samotné investování a pojetí dvou způsobů přístupu k investicím do akcií. Zjistíte, jaké strategie je moţné volit a kdy je investování relativně bezpečné. Zaměřím se na jednotlivé faktory investování jako je riziko, likvidita, poplatky a výnos. Spojením jednotlivých částí má tato práce čtenáře přesvědčit nebo alespoň přimět začít uvaţovat o akciích a investování do nich, jako jo velmi výhodném dlouhodobém nástroji na zhodnocení úspor.

7

1 Akcie 1.1 Základní charakteristika Akcie je majetkový cenný papír, který majiteli přiznává vlastnické právo určitého podílu firmy a dává mu právo spolurozhodovat o firmě na valné hromadě. Cenným papírem se rozumí právo investora na určitý prospěch nebo majetek. Slouţí jako důkaz majetkových práv. Cenný papír, a s ním všechna práva a podmínky, můţe být převeden na jiného investora. Jedná se o dlouhodobý cenný papír, který nemá stanovenou dobu splatnosti. Akcie je typ cenného papíru, který lze snadno a efektivně převádět z jednoho vlastníka na druhého. Kaţdá akcie musí obsahovat obchodní jméno a sídlo společnosti, jmenovitou hodnotu, označení formy akcie, u akcie na jméno i jméno akcionáře, výši základního jmění a počet akcií k datu emise akcie a datum emise. První moţností, jak dosáhnout výnosu z drţení akcie je dividenda. Dividenda je peněţitý podíl z čistého zisku akciových společností vyplácený akcionářům. Výše dividend na jednu akcii se zpravidla uvádí v absolutní částce nebo v procentech z nominální hodnoty akcie. Další moţností jak dosáhnout výnosu z akcií je jejím prodáním na trhu cenných papírů. Zisk nebo ztrátu zde tvoří rozdíl mezi cennou, za kterou jsme akcie nakoupili a cennou, za kterou je prodáváme. Historicky je doloţeno, ţe větší část celkových výnosů připadá ale na výplatu dividend. Ačkoliv mnoţství peněz vyplacených jako dividendy je neurčité, dá se poměrně dobře předvídat. Částka, za kterou se akcie dá koupit nebo prodat, se však časem značně mění a tím se roční výnosnost stává nepředvídatelnou. Cena jednotlivých akcií je dána střetem poptávky s nabídkou, proto se nedá určit její budoucí hodnota. Jako kaţdá komodita na trhu je i cena akcie tím vyšší, čím větší je poptávka, a tím niţší, čím větší je nabídka. Na změnách nabídky a poptávky se podílí řada různých faktorů, včetně očekávání. Akcie jsou cenné papíry, které dosahují vyšší průměrnou výnosnost, neţ ostatní cenné papíry, ale mají tendenci obsahovat i vyšší riziko. Akcie vznikají emisí, kdy akciová společnost vydá určitý počet akcií za účelem navýšení svého kapitálu. Je to efektivní mechanismus převodu volných finančních prostředků investorů směrem ke společnostem, které je vyuţijí k rozvoji a růstu společnosti, výměnou za podíl na zisku. Akcie jsou nabízeny na burzách cenných papírů, ale obchoduje se s nimi i na mimoburzovních trzích. Z drţby akcií vzniká majiteli kromě majetkového práva na podílu na zisku společnosti i nemajetkové právo podílet se na chodu společnosti, a to na valných hromadách akcionářů, kde se rozhoduje o důleţitých otázkách ohledně chodu akciové společnosti, a také právo na likvidačním zůstatku, který zůstane v případě zániku akciové společnosti po uspokojení všech věřitelů, a to v poměru, který odpovídá jmenovité hodnotě jeho akcií.1 Kaţdá akcie znamená obvykle jeden hlas, proto pokud má jeden subjekt více neţ 50% všech emitovaných akcií, coţ se nazývá „kontrolní balík“, můţe o společnosti rozhodovat sám. Ale aby tímto jednáním 1

VESELÁ Jitka., Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, s. 202-206, ISBN 978-80-7357-297-6 8

nebyli poškozeni i ostatní akcionáři, jsou vydány příslušné zákony na jejich ochranu, tzv. právní ochrana minoritních akcionářů.2 Uzavřením asociační dohody s EU se náš stát zavázal, ţe ve svém právním řádu zakotví zásady obsaţené ve směrnicích Rady ES vztahující se k minoritním akcionářům a jejich ochraně. Tento svůj závazek stát splnil novelami obchodního zákoníku provedenými zákonem č. 142/1996 Sb. a především zákonem č. 370/2000 Sb., účinným od 1. 1. 2001. Regulaci a dohled nad trhem cenných papírů v České republice zajišťovala Komise pro cenné papíry, která fungovala od dubna 1998 do dubna 2006, kdy došlo ke sloučení pravomocí několika regulatorních orgánů, a tyto pravomoci převzala Česká národní banka, čímţ Česká republika přešla k moţnosti jednotného regulatorního a dozorového orgánu v rámci centrální banky.3

1.2 Druhy akcií Základním druhem akcie jsou tzv. kmenové akcie. Jsou to takové akcie, které opravňují jejich majitele podílet se na řízení akciové společnosti. To znamená, ţe majitel je oprávněn k hlasování na valné hromadě. Nárok na dividendu má však pouze v případě vytvoření zisku dané akciové společnosti a rozhodnutí valné hromady o rozdělení jeho části na výplatu dividend. Dále existují akcie prioritní, které jejich vlastníku na rozdíl od kmenových akcií nezakládají právo hlasovat na valné hromadě, pokud to není uvedeno ve stanovách společnosti. Zakládají však nárok na přednostní vyplacení dividendy a přednost na podíl z likvidačního zůstatku. Prioritními akciemi jsou zpravidla odměňováni zaslouţilí zakladatelé společnosti. Třetí a nejméně rozšířené jsou akcie se zvláštními právy, tzv. zlaté akcie, které upravuje zákon č. 92/1991 Sb. Jejich drţitelé disponují zvláštními právy při hlasování, např. právo veta nebo více hlasů neţ by odpovídalo nominální hodnotě akcie. Zaměstnanecké akcie, jak uţ název napovídá, jsou určeny pouze zaměstnancům dané akciové společnosti. Tyto akcie mohou mít různé výhody, např. jsou jim poskytovány zdarma nebo za zvýhodněných podmínek, často podle počtu let strávených u akciové společnosti. Někdy bývají i součástí penzijního plánu společnosti. Mají však také jednu velkou nevýhodu, a to ţe se dají převádět pouze mezi zaměstnanci dané společnosti. Dokonce se nedají ani dědit, v případě úmrtí zaměstnance podnik odkoupí tyto akcie zpět.4S těmito akciemi se však setkáme spíše výjimečně. Dále pak dělíme akcie z hlediska podoby a to na akcie listinné, coţ jsou vlastně fyzické listiny, neboli akcie, které můţeme uchopit do ruky. S tímto druhem akcií se uţ v dnešní době moc nesetkáváme. Pokud budeme chtít investovat do akcií, spíše narazíme na druhý typ akcií a to akcie zaknihované. Jedná se o akcie zapsané v evidenci. V minulosti byly zapsané v knihách, dnes jiţ jsou uloţeny v počítačích. A jako doklad o existenci akcií a zároveň 2

SHARPE W.F., ALEXANDER G.J. Investice, Praha, 1994, s.2-3 ISBN 80-58605-47-3 VESELÁ Jitka. Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, s.29, ISBN 978-80-7357-297-6 4 PIVRNEC Jiří. Dnes akcionářem, zítra boháčem, Praha, Grada 1993,s.17-31, ISBN 80-7169-042-2 9 3

potvrzení, ţe jste jejich vlastníkem, slouţí výpis z vašeho účtu ve Středisku cenných papírů. Jde o jednodušší formu, která nám zajistí jednodušší manipulaci a spravování našich akcií. Poslední dělení je z hlediska formy a to na akcie na jméno a akcie na majitele. Akcie na jméno jsou vydávány na jméno určité osoby (právnické nebo fyzické). Uvádí se na ně i adresa jejich vlastníka. Akciová společnost díky tomu můţe vést seznam svých akcionářů. V listinné podobě se převádějí rubopisem (tzv. indosamentem), coţ je uvedení jména a adresy nového vlastníka zpravidla na rubovou stranu akcie, a jejich fyzickým předáním. Pokud se jedná o akci na jméno a zároveň je zde zmínka o převodu rubopisem, říká se těmto akciím akcie na řad. Kromě toho se na akcii musí také uvést datum účinnosti převodu. V zaknihované podobě se převádějí smlouvou a registrací podle §21 Zákona o cenných papírech. Výhodou je lepší ochrana proti odcizení, nevýhodou obtíţnější prodejnost, coţ se projeví na ceně. Převoditelnost akcií na jméno lze stanovami omezit (nikoli vyloučit) a vázat tento převod na souhlas některého z orgánů společnosti. U akcií na majitele (na doručitele) je vlastníkem ten, kdo je drţí ve svých rukou. Drţitel akcií je pro společnost anonymní. V zaknihované podobě se také převádějí smlouvou a registrací podle §21 Zákona o cenných papírech. V listinné podobě stačí nicméně jen fyzické předání. Výhodou je snadná obchodovatelnost na sekundárních trzích. Akcie na majitele jsou vţdy volně převoditelné.5 Pokud se bavíme o druzích akcií, je třeba také zmínit pojem tzv. blue chips. Tento termín je vypůjčený ze světa pokeru, kde označuje nejhodnotnější karty. Ve světě financí pak neoficiálně označuje akcie těch největších a dlouhodobě ziskových korporací nebo téţ označení pro nejkvalitnější a nejvíce obchodované emise akcií.

1.3 Trhy cenných papírů Trhy cenných papírů jsou místa, kde se setkává poptávka po cenných papírech s jejich nabídkou. Trhy cenných papírů existují proto, aby umoţnili kontakt těch, kteří kupují a prodávají cenné papíry. Tím se míní existence mechanismů, které zprostředkovávají směnu finančních aktiv. Trh s cennými papíry je součástí kapitálového trhu, tedy trhu, na kterém se obchodují střednědobé aţ dlouhodobé finanční instrumenty. Rozlišujeme trhy akciové, dluhopisové a trhy finančních derivátů. Trhy s cennými papíry se dále dělí na trh primární a sekundární. Primární trh akcií souvisí s jejich vydáváním – emisí. Na tomto trhu se setkává na straně poptávky společnost, která potřebuje získat peněţní prostředky na zvýšení svého základního kapitálu, a na straně nabídky osoba, která je ochotna se na určitou dobu vzdát svých peněz. Aby se peníze od této osoby dostaly ke společnosti, dochází k prodeji (z pohledu společnosti) a nákupu (z pohledu osoby) akcií. A protoţe jde o prvotní prodej těchto akcií, byl trh pojmenován primární. Primární trh můţe být rozdělen na nové emise vyzrálých a nevyzrálých cenných papírů. Nová emise vyzrálých cenných papírů znamená nabídku dalšího mnoţství jiţ existujících cenných papírů, 5

Internet. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 24.3.2009]. Dostupné na WWW: 10

zatímco nová emise nevyzrálých cenných papírů znamená počáteční nabídku cenného papíru veřejnosti. Nové emise nevyzrálých cenných papírů jsou často označovány jako počáteční veřejná nabídka nebo IPO (initial public offering).6 Na sekundárním trhu akcií se jiţ obchoduje s dříve emitovanými akciemi. Na tomto trhu se setkávají majitelé akcií s osobami hodlajícími uloţit své peněţní prostředky do těchto akcií. Na sekundárním trhu tedy dochází k přesunu akcií od jedněch osob k druhým. Nedochází však k ţádnému zvyšování základního kapitálu akciové společnosti, s jejímiţ akciemi se obchoduje. Na sekundárním trhu je obchod s cennými papíry realizován jednak na burze a jednak formou mimoburzovního obchodu. Na burze můţeme obchodovat pouze prostřednictvím specializovaných obchodníků s cennými papíry. Mimo burzu můţeme obchodovat i my, bez obchodníků. Stojí nás to nějaké poplatky stejně jako při obchodování na burze, ale jsou menší, jelikoţ musíme obchodovat my sami.7

1.3.1 Burza Burzu cenných papírů můţeme definovat jako organizovaný trh s cennými papíry buď prostřednictvím shromáţdění osob na určitém místě, nebo elektronickým způsobem, podle platných pravidel a burzovních předpisů. Je přesně vymezeno kdy, kde, kdo a s čím můţe na burze obchodovat, jakou formou se budou obchody uzavírat a stanovují a zveřejňují cenu. Význam burzy lze zhodnotit například podle ročního objemu obchodu s cennými papíry. V tomhle ohledu jasně vede burza v New Yorku. Jiné hledisko můţe být počet kotovaných společností. Podle tohoto měřítka jsou největší burzy v Londýně, Tokiu, New Yorku a v Německu. Na řadě burz se obchoduje i s cizími akciemi. Nejotevřenější burza je v Ţenevě, kde je počet cenných papírů zahraničních firem asi 67% z celkového počtu obchodovaných titulů. Burza má obvykle formu akciové společnosti. Nejvíce na ní obchodují peněţní instituce a makléřské firmy. Příjmy burzy tvoří poplatky členů burzy a dále podíl na provizích z uskutečněných obchodů. Tyto provize činí asi 1% z objemu transakcí. Burza je zpravidla neziskovou organizací, cílem není zisk, ale uspokojivé fungování burzy. Je to kvůli tomu, ţe kdyby byl cílem maximální zisk, vedlo by to k růstu poplatků a provizí, tedy k nárůstu nákladů pro akcionáře burzy. Ti by tak byli stimulováni k obchodování mimo burzu. Na burze obchodují emitenti cenných papírů (ti tvoří nabídku cenných papírů) a investoři (tvoří poptávku), kteří se dělí na individuální (osoby, firmy) a institucionální (banky, fondy, atd.). Transakce mezi investory a emitenty jsou zprostředkovány. Obchodovat na burze mohou pouze osoby k tomu oprávněné. Jsou to akcionáři burzy a pak firmy, kterým burzovní komora udělila oprávnění kupovat a prodávat cenné papíry na burze.

6 7

SHARPE W.F., ALEXANDER G.J.: Investice, Praha, VICTORIA, 1994, 810 s., ISBN 80-58605-47-3 PIVRNEC Jiří. Dnes akcionářem, zítra boháčem, Praha, Grada 1993, s.39-41, ISBN 80-7169-042-2

11

To jsou: Banky – obchodují pro své klienty nebo na vlastní účet Brokeři – obchodují svým jménem pro někoho jiného (na cizí účet) za provizní poplatek Dealeři – obchodují na své jméno a na svůj účet Investor má dvě moţnosti. Za prvé si najít brokera, kterému zadá příkaz k nákupu nebo prodeji cenného papíru. Jde většinou o obchodníka s cennými papíry, v České republice to jsou prakticky všechny banky. Nebo za druhé přímo koupit cenné papíry od dealera, který s nimi běţně obchoduje.8 Význam burzy je pro hladké fungování trţní ekonomiky obrovský. Umoţňuje shromáţdění volných finančních prostředků od investorů a jejich efektivní vyuţití a zhodnocení při současné diverzifikaci rizika a zajištění neustálé likvidity. Pro společnost, jejichţ cenné papíry jsou na burze obchodovány, burza nabízí moţnosti k získávání dalšího kapitálu, přístup ke zdrojům nezbytným pro další rozvoj a expanzi společnosti. Kótace cenných papírů, coţ je úřední vyhlášení kurzů cenných papírů, při kterých se budou uzavírat obchody, určité společnosti na burze přispívá ke zvýšení prestiţe této společnosti v očích investorů. Moţnost opatřit si finanční zdroje prostřednictvím kapitálového trhu rovněţ sniţuje závislost firem na úvěrových zdrojích poskytovaných bankami. Existence burzovního trhu a celé řady faktorů, které na něj působí, umoţňuje investorům spekulovat na vzestup nebo na pokles kurzů cenných papírů.9

1.3.2 Burzovní indexy Ke sledování celkové tendence na trhu cenných papírů slouţí burzovní indexy. Jde o souhrnný ukazatel zaloţený na váţeném průměru cen vybraných akcií. Index přináší základní informaci o stavu a vývoji trhu nebo určitého odvětví. Indexy nejsou ve své podstatě nic jiného neţ do jednoho čísla koncentrované ceny několika (zpravidla nejlikvidnějších) akcií. Umoţňují tak snadné srovnání vývoje s ostatními trhy. Pro investorskou veřejnost podávají indexy velice cennou informaci o celkové atmosféře na trhu, popř. o výkonnosti trhu. Pro výkonnost trţního indexu se často pouţívá pojem „benchmark”, coţ je termín pro určitou referenční hranici, kritérium pro porovnání výkonnosti trhu s výkonností fondů, portfolií či investičních strategií. Výnosová míra produkovaná trţním indexem je v podstatě výnosovou měrou, které je moţno dosáhnout při aplikaci investiční strategie „kup a drţ”. Hodnoty indexů jako cenná informace pro investory jsou kaţdodenně kalkulovány a publikovány ve finančním tisku nebo na internetových stránkách. 10 Nejznámějším indexem je Dow-Jonesův index. Hlavní výhodou indexu je jednoduchost a kontinuita. Sloţení indexu se mění podle vzestupu nebo poklesu významu společností. Dalším 8

HLADÍK René. Trhy cenných papírů : určeno studentům bakalářského studia ekonomických fakult a všem zájemcům o akcie, dluhopisy a burzu. Ústí nad Labem, Reneco, 2003, s. 91-92, ISBN 80-86563-06-5 9 VESELÁ Jitka. Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, s.52, ISBN 978-80-7357-297-6 10 VESELÁ Jitka. Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, s.76, ISBN 978-80-7357-297-6 12

významným indexem je S&P 500, jenţ zahrnuje 500 titulů a je tedy daleko reprezentativnější. V České republice je nejvýznamnější index PX. Nyní jej tvoří 13 titulů, které splňují poţadované parametry. Index bývá ovlivněn akciemi, které mají největší váhu v indexu. U nás jsou to akcie největších firem (ČEZ, Telefónica O2) a bankovní akcie.11

1.3.3 Burza cenných papírů Praha BCPP je největším organizátorem trhu s cennými papíry v České republice. Jedná se o právnickou osobu, která organizuje trh s investičními nástroji pro osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody. Obchodování bylo zahájeno 6. dubna 1993. Na trhu je moţné obchodovat rovněţ i se zahraničními akciovými tituly. Indexem praţské burzy je PX počítaný z cen váţený trţní kapitalizací. Je to cenový index blue chips emisí. Dividendové výnosy se nezohledňují. Svého minima index dosáhl v roce 1998 a to 316 bodů a maxima v říjnu 2007 a to 1936 bodů. Obrázek 1 Historický vývoj indexu PX

Zdroj: www.bcpp.cz

1.3.4 Mimoburzovní trhy Mimoburzovní trh představuje protiváhu, konkurenta burzovním trhům. Ve světě probíhá větší část obchodů s cennými papíry mimo burzu, ale podíl obchodů uzavíraných na mimoburzovních trzích se v jednotlivých zemích diametrálně liší. Mimoburzovní trh je trhem, jehoţ činnost není vymezena burzovním zákonodárstvím, pravidly a předpisy. Nicméně také fungování mimoburzovního trhu je upraveno zákonem a pravidly pro obchodování, které jsou však v porovnání s burzovními pravidly a předpisy mnohem méně 11

HLADÍK René. Trhy cenných papírů : určeno studentům bakalářského studia ekonomických fakult a všem zájemcům o akcie, dluhopisy a burzu. Ústí nad Labem : Reneco, 2003, s.96 13

přísné. Mimoburzovní trh můţe existovat v organizované i neorganizované podobě.12 V současné době vzrůstá význam organizovaných neburzovních trhů, kde se obchoduje přes počítače a neexistuje zde klasický burzovní parket /např. NASDAQ, RM-Systém/. Ani na organizovaném mimoburzovním trhu ale zpravidla nemůţe obchodovat kdokoliv, ale pouze jeho účastníci, opět většinou z řad finančních institucí. Ti plní zároveň funkci tvůrců trhu, protoţe v počítačovém obchodním systému průběţně uvádějí nákupní a prodejní kurzy, za něţ jsou ochotni a také povinni cenné papíry nakoupit či prodat. Tak zajišťují dostatečnou nabídku a poptávku po cenných papírech, tj. likviditu, a díky tomu i sami utvářejí trh.

V České republice je největším mimoburzovním trhem RM-Systém. Na tento trh mají přístup na rozdíl od burzy téměř všichni, musí však splnit podmínky trţního řádu RM-Systému. RMSystém je trhem, kde se obchoduje s akciemi nejvýznamnějších českých, ale i zahraničních společností, jako je například ČEZ, Telefónica O2, Unipetrol, Erste Bank nebo NWR. On-line se zde obchoduje také s akciemi, které se nevyskytují na praţské burze. Na organizovaném trhu, ať uţ burzovním nebo mimoburzovním, se však obchoduje jen nevelký počet ze skutečně obíhajících cenných papírů. Zbývající část je obchodována na neorganizovaném trhu prostřednictvím bank nebo soukromých makléřů. Jde o tzv. "prodej přes přepáţku" /over the counter, OTC trhy/. Zájemci o prodej, případně koupi se obrátí na svou banku či makléře a ti obchod za zprostředkovatelský poplatek uskuteční s některým ze svých obchodních partnerů.

1.4 Akcie a inflace Velice zajímavý a nejednoznačný je vliv inflace na ceny akcií. Protoţe podniky prodávají své výrobky za trţní ceny, rostou trţby podniků současně s růstem spotřebitelských cen. Proto mohou akcie do jisté míry fungovat jako ochrana proti inflaci. Je však nutné zdůraznit, ţe tato ochrana není plně spolehlivá. Inflace totiţ často doprovází jiné hospodářské problémy, které mohou ohroţovat zisky podniků. Na druhé straně lze uvést řadu případů, kdy akcie nejen poslouţily jako štít proti inflaci, ale dokonce poskytly svým majitelům obrovské zisky v době, kdy majitelé obligací a bankovních vkladů přicházeli na mizinu. Toto platí ale pouze do určité míry inflace, při příliš vysoké inflaci neochrání investory ani akcie.13 Akcie podléhají menšímu inflačnímu riziku neţ obligace. Celkově lze označit zkušenosti s akciemi v období inflace jako smíšené. Konzervativní investor proto udělá nejlépe, kdyţ se soustředí na vyspělé země se stabilními ekonomikami a nízkou inflací. V období hyperinflace ve fungujících trţních ekonomikách můţe agresivní investor buď vydělat obrovské sumy

12 13

VESELÁ Jitka. Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, s.94, ISBN 978-80-7357-297-6 KOHOUT Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac a rozš. vyd. Praha, Grada, 2008, s. 82-84.

ISBN 978-80-247-2559-8 14

anebo o všechno přijít – volatilita trhů bývá v období hyperinflace velmi vysoká. Od takovýchto zemí je lépe se drţet v uctivé vzdálenosti. Rozhodně nelze paušálně tvrdit, ţe kapitálové trhy rozvíjejících se zemí systematicky poskytují vyšší výnosy neţ burzy ve vyspělých zemích. Statistiky přesvědčivě dokumentují pouze fakt, ţe emerging markets jsou mnohem rizikovější neţ vyspělé trhy a je zde vyšší inflace14. Z tohoto zvýšeného rizika vyplývá, ţe některé z nich poskytnou vyšší výnosy. Z historických záznamů se bohuţel ukazuje, ţe s výjimkou nemovitostí většina cenných papírů ochranu před očekávanou i neočekávanou inflací neposkytuje. Stejně tak kmenové akcie. Přesto však kmenové akcie dávají z dlouhodobého hlediska pozitivní reálnou výnosnost asi 9%15. Tedy jsou nejvýnosnějším cenným papírem i při neočekávané inflaci. Jelikoţ peněţní trh i dluhopisy nám z pravidla nenabízejí větší výnos neţ 4%, při inflaci vyšší neţ je tato míra naše finance ztrácejí svoji hodnotu. Průměrná výnosnost akcií je větší, obecně se pohybují kolem 9% ročně. Z toho jasně vyplívá, ţe při inflaci vyšší neţ je přirozená míra, jsou akcie prakticky jediný nástroj, který nám můţe zajistit reálný výnos. Jak lze vidět na obrázku č.2, termínované vklady, peněţní trh a dluhopisy sice mají relativně klidný průběh daný fixním výnosem, ale při rostoucí inflaci prakticky nenabízejí ţádný výnos nebo jen minimální. Zato akciový index ji výrazně překonává, ale je doprovázen výraznými výkyvy. Relativně bezpečnější moţností je smíšený index, který nám zajistí menší volatilitu za cenu menších, ale stále uspokojivých výnosů.

Obrázek 2- Teoretický vývoj zhodnocení jednotlivých fin. nástrojů

Inflace Dluhopisy

Termínované vklady Akcie

Peněžní trh Smíšený index

Zdroj: Partners For Life Planning, a. s.

14

KOHOUT Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac a rozš. vyd. Praha, Grada, 2008, s. 82-84.

ISBN 978-80-247-2559-8 15

SHARPE W.F., ALEXANDER G.J. Investice, Praha, 1994, s.269, ISBN 80-58605-47-3 15

1.5 Brokeři v ČR a online obchodování V České republice je několik moţností, jak se dostat k obchodování s akciemi. Pro ty, kteří se aktivně o tyto moţnosti zajímají, je na trhu několik společností, přes které je moţné začít obchodovat. Mnohé z nich zahrnují své klienty spoustou informací a analýz, ale hlavní přínos vidím v moţnosti zkusit si investování nanečisto, seznámit se s prostředím internetového obchodování a moţnost kdykoliv kontaktovat osobní makléře. Tato forma investování je určena spíše aktivnímu stylu řízení portfolia, kdy se pravidelně zajímáme o vývoj našich investic a dává nám velký prostor ke spekulacím, ale zároveň nevylučuje ani zaměření investora na dlouhodobé investice. Pomocí těchto společností můţeme investovat přímo do jednotlivých akciových titulů u nás i v zahraničí. Další nespornou výhodou jsou konzultace s kvalifikovanými obchodníky. Tyto společnosti jsou ideální partnerem při zájmu klienta o veškeré informace ohledně moţností a vývoji jejich investic. Je to také pohodlný způsob, kdy obchodní příkazy zadáváme pomocí počítače a je nám k dispozici nám přidělený makléř, který je stále tzv. na telefonu. Na našem trhu působí 4 velké makléřské společnosti. Prvním z nich je Atlantik finanční trhy, a.s. (Atlantik FT). Atlantik FT je vedoucí nezávislý obchodník s cennými papíry s téměř desetiletou tradicí. Společnost poskytuje od svého zaloţení makléřské sluţby domácím a zahraničním klientům z řad institucionálních investorů a fyzických osob. Atlantik FT je členem a akcionářem Burzy cenných papírů Praha, a.s.. Druhou společností je Fio, burzovní společnost a.s., která je součástí Finanční skupiny Fio. Fio, burzovní společnost, a.s. je největším českým obchodníkem s cennými papíry zaměřeným na drobnou klientelu. V obchodování s akciemi po internetu má jednoznačně dominantní postavení na českém trhu. Fio, burzovní společnost, a.s. je akcionářem a jedním z nejvýznamnějších členů Burzy cenných papírů Praha. Na trhu RM-SYSTÉM zprostředkovává značnou část všech obchodů s akciemi. V popředí je rovněţ svým podílem na trhu zprostředkování obchodů českých klientů na amerických akciových trzích a v Německu. Třetím, neméně důleţitým, je Patria Direct, a.s., společnost patřící do skupiny Patria Finance, a.s., která je významnou finanční institucí působící v České republice od roku 1994, kdy vznikla jako první investiční banka v České republice. Patria Finance je drţitelem povolení České národní banky, které ji opravňuje k obchodování s domácími i zahraničními cennými papíry, je členem a akcionářem Burzy cenných papírů Praha a je zastoupena v několika jejích orgánech. Posledním velkým brokerem je Brokerjet České spořitelny, a.s. Byl zaloţen v říjnu 2002. Brokerjet České spořitelny je obchodník s cennými papíry patřící do finanční skupiny České spořitelny, který nabízí obchodování s akciemi prostřednictvím internetu. Pomocí internetové aplikace Brokerjet, se investorům nabízí rychlý a přímý přístup na světové finanční trhy s veškerým informačním a poradenským servisem ke kvalitnějším investičním rozhodnutím. Počet klientů vyuţívajících sluţeb online brokerů se v posledních letech značně rozšířil. Především v roce 2007 se téměř zdvojnásobily řady klientů brokerů. Největší obchodník s cennými papíry u nás Fio má nyní zhruba 14 tis. zákazníků. Brokerjet má asi 11 tis. klientů. Přes Patria Direct investuje okolo 8,5 tis. investorů a Atlantik vyuţívá cca 5 tis. zákazníků. Na praţské burze obchoduje okolo 30 tis. drobných investorů. Dalších zhruba 25 tis. investorů 16

pak sami obchodují přes RM-Systém. Celkově v ČR pro rok 2008 obchodovalo na burze a mimoburzovním trhu přibliţně 50 tis. drobných investorů. On-line obchodování je nejlevnější způsob, při kterém jiţ s brokerem nepřicházíte vůbec do kontaktu. Veškeré příkazy se totiţ zadávají elektronicky přes počítač (skrze tak zvanou online obchodní platformu). K online nakupování a prodávání akcií a dalších cenných papírů vám tudíţ stačí pouze počítač a připojení na internet (včetně platformy, kterou dostanete zdarma od brokerského domu, u kterého si účet otevřete, např. e-Broker od společnosti Fio). Po uskutečnění obchodu jsou cenné papíry automaticky převedeny na Váš majetkový účet u brokera. Výhodou je, ţe u cenných papírů (mimo podílových fondů, které lze také nakupovat přes online aplikace) znáte aktuální nákupní a prodejní kurz. Zřízení účtu u online brokera je zdarma. Dále je zdarma i vedení nebo případné zrušení účtu. Výhodou oproti telefonnímu zadávání pokynů je, ţe podání pokynů, zrušení pokynů je zdarma (případně změna). Platí se pouze za uskutečněné pokyny.16Z toho nám vyplývá, ţe nejméně nákladným způsobem v dnešní době je přímé obchodování přes brokery, ale to, kolik celkově zaplatíme na poplatcích, závisí především na četnosti a objemu uskutečněných transakcí.

16

Internet. In FinExpert.cz-Osobní finance [online]. [cit. 06.06.2009]. Dostupné na WWW 17

2 Investování do akcií U mnoha lidí stále převládá názor, ţe investování do akcií je velice rizikovou věcí a tudíţ oni, jako lidé akciových trhů neznalí, mají jen malou šanci dosáhnout úspěchů. Vidí investování obvykle jen černobíle a velice absolutisticky. Buď se na mě usměje štěstí a já jen díky náhodě přijdu k velkému bohatství, v horším případě k několikanásobnému zhodnocení vloţených finančních prostředků nebo, a to si myslí mnohem častěji, přijdu o všechno, v lepším případě o velkou část. Tento způsob vidění akciových trhů z něj dělá hazardní hru, které se většina rozumných a racionálních lidí raději vyhne. Čím je to způsobeno můţeme pouze spekulovat, ale podle mě hlavní díl viny nesou sdělovací prostředky. Samozřejmě, ţe aby byly zprávy zajímavé, píše se a mluví hlavně o tom, jak se někdo stal přes noc milionářem, jak ten či onen úspěšný investor vydělal svou stou miliardu, jak někdo večer koupí, ráno prodá a nemusí nic jiného dělat. Pak nám také ukazují tu špatnou stránku věci, jak multimilionáři páchají sebevraţdy kvůli ztrátám většiny majetku v průběhu pár dní. Zde bychom se měli zamyslet a zodpovědět si otázku: A co ty všechny banky, pojišťovny a další miliony lidí, které ani jedna z těch variant nepotká? O nich nikdo nemluví a lidé mají pocit, jako by ani neexistovali. Ale oni existují a je jich mnoho. Kaţdý ví, ţe můţe svoje peníze uloţit do banky. Většina to ale vidí jako nějakou úschovnu peněz. Úschovnu, kde jsou jejich peníze v bezpečí (tedy alespoň v to doufají) a kde můţou i něco vydělat navíc, i kdyţ to u nás v České republice moc neplatí, jelikoţ po zaplacení všech poplatků spíš o něco přijdou, neţ aby vydělali. Ale pozor, ukládání peněz do banky, neboli spoření, je v jistém smyslu také investování, akorát se na to nikdo tímto způsobem nedívá. Ještě je třeba definovat si, co vlastně investování znamená. Podle mě je to vloţení finančních prostředků do nějaké společnosti, nápadu, plánu, od kterého očekáváme, ţe se nám vrátí navýšené o určitý výnos. Samozřejmě počítáme s tím, ţe samotné hospodaření společnosti nebo realizace plánů nemusí být úspěšné, ale situace, v které se nacházíme, a moţný výdělek jsou natolik příznivé, ţe jsme ochotni toto riziko podstoupit. Abychom se vrátili k bankám, my vloţíme peníze do vybrané banky a ona nám za vloţený kapitál platí úroky. Někdo můţe namítat, ţe to není investice, ale obyčejný obchod, kdy banka peníze potřebuje, aby je mohla půjčovat, a proto nám platí, za to ţe jí je poskytneme. Ano, ale investování je také obchod, kdy poskytujeme finance na rozvoj a činnost nějakého subjektu, který se nám poté odvděčí podle toho, jak bude úspěšný. Takţe rozhodování, do které banky uloţíme naše volné finanční prostředky, je takovou nejjednodušší variantou investování, s kterou se setká prakticky kaţdý člověk. Riziko investice je zde vyjádřeno moţností zkrachování banky nebo platební insolvencí, na coţ většina lidí uţ nemyslí, jelikoţ jsme do nedávna ţili v poměrně klidném období, ale z historie i z dění současného, by nám mělo být jasné, ţe se tak můţe stát kdykoliv. Naštěstí velký rozdíl od investování do akcií a ,,investování“ do bank, tedy ukládání financí na bankovní účet s vidinou výnosu, je v přístupu vlády, kdy naše vklady u bank jsou ze zákona pojištěny17 a navíc je zde vysoká likvidita, takţe tyto peníze můţeme kdykoliv pouţít k jinému účelu. Celá tato myšlenka vede k jedinému cíli, a to snaţit se vysvětlit investování průměrnému člověku, který chodí kaţdý měsíc ukládat peníze s klidným svědomím do banky, ale pokud před ním vyslovíme slovo 17

V roce 2009 přijala vláda ČR návrh na zvýšení zákonného pojištění vkladů z 90% na 100% a také zvýšení předchozího limitu 25 000 EUR na 50 000 EUR. Toto pojištění platí jak pro běţné, tak i spořící a termínované účty. 18

akcie, okamţitě mu naskočí husí kůţe a bude vás povaţovat za hazardéra. Ten hloupější si bude myslet, ţe mu tam ty peníze jen tak leţí a čekají, aţ si pro ně přijde. Průměrný člověk ví, ţe jeho peníze budou půjčeny někomu jinému a myslí si, ţe to je hlavní zdroj příjmů a část z nich se dostane i k němu ve formě úroku. No a pak jsou tu ti chytří, kteří ví, ţe velká část jejich peněz bude pouţita bankami k investování na kapitálových trzích. Teď je třeba si poloţit otázku, proč to vlastně dělají? Jsou to hazardéři, mají chuť pokoušet štěstěnu? Určitě ne. Ví moc dobře, ţe je to nejlepší způsob, jak zhodnotit volné finanční prostředky, kterých mají dostatek. A tím se dostáváme k další otázce. Proč dávat peníze bance, která se bude snaţit dostat z nich maximum, kdyţ můţeme udělat to samé? Ti, co tomu moc nerozumí, budou namítat, ţe banka má k dispozici o mnoho víc neţ oni, ale to je nesmyslný argument. Jediný rozdíl je v tom, ţe výnosy banky se pohybují úplně v jiných relacích. Ale stejného zhodnocení můţe dosáhnout kdokoliv. Další námitkou je tým odborníků. Tato námitka je oprávněná, ale tak je to se vším. Pokud chceme dobré výsledky, musíme vědět, jak jich lze dosáhnout. Kaţdý má moţnost se vzdělávat, učit, dozvídat. Stačí nebýt líný. Celým předchozím textem se snaţím dojít k myšlence, ţe většina lidí odmítá tu lepší a výnosnější variantu a raději volí tu méně dobrou, tu, na které bohatnou jiní. Asi nejzákladnější formou investování je, pokud za námi někdo přijde (nejčastěji kamarád nebo známý, jelikoţ ostatní asi nebudou mít odvahu), představí nám svůj nápad nebo podnikatelský záměr a nabídne nám, ţe pokud s ním do toho půjdeme, tedy pokud poskytneme nějaké finanční nebo i materiální zázemí, bude se s námi dělit o případný zisk. Jelikoţ se normálnímu člověku stane tato situace tak jedenkrát za ţivot, vymysleli jsme si zprostředkovatele a tím je kapitálový trh. Akcie i dluhopisy jsou důmyslným způsobem, jak pomoci těm, kteří chtějí realizovat svůj plán i těm, kteří plán nemají, ale mají prostředky na jeho realizaci. Kaţdý člověk, který má nějaké peněţní úspory, asi uvaţuje, jak s nimi naloţí. Někdo má svůj sen, který si chce splnit, a tak spoří, pravidelně ukládají na účet a čekají, aţ tam bude dostatek a oni si budou moci koupit například auto. Takových je asi většina. Pak jsou ti bohatší, kteří si můţou koupit to, co chtějí a ještě jim zbývá dostatek navíc. Ti hledají cesty, jak dobře tyto úspory zhodnotit. Poslední skupinou jsou ti, kteří berou peníze, jako moţný prostředek, kterým lze vydělávat další peníze. To jsou čistokrevní investoři, kteří umí vyuţít finančních trhů. První kategorie lidí spořících na nějakou koupi jsou z velké části lidi, které investování do akcií prakticky vůbec nezajímá. Obvykle mají omezené finance a úspor mají velmi málo. Ti se bojí jakékoliv ztráty. Tito lidé ale nechápou, ţe stylem jejich spoření jim bude trvat velmi dlouho, neţ vysněného cíle dosáhnou a ţe existují lepší a rychlejší cesty. Ti bohatší se často nechají zlákat na nějaké to investování do akcií nebo komodit, ale obvykle bez hlubšího zkoumání a na něčí popud a to málokdy končí dobře. Poslední skupinou jsou lidé chudší i bohatší, ti co vyvinou snahu a svoje peníze spravují přinejmenším tak, aby neztrácely svoji hodnotu, ale většinou tak, aby z nich vytěţili co nejvíce. Někteří hodně riskují a samozřejmě ne všem se daří podle jejich představ, ale mnozí z nich dosahují svých cílů. Tímto se chci dostat proč investovat právě do akcií. Je to v celku jednoduché. Investování do akcií přináší největší výnos. Výnos, který není nikdy fixní, tudíţ nikdy přesně nelze určit, jaký bude, ale stále je dozajista nejvýnosnějším finančním aktivem. Stačí se podívat na státy západní Evropy, kde lidé mají mnohem více v podvědomí výhody investování do akcií. A ne jen do nich, ale do široké škály finančních nástrojů. Ţijeme ve společnosti, kde peníze tvoří další peníze a ten kdo toho nevyuţívá, se ochuzuje o moţnost 19

vyšší ţivotní úrovně. Nechat peníze vydělávat je jedna z méně namáhavých prací. Po fyzické stránce nulová, po psychické je to práce dosti náročná, ale psychicky silným jedincům nepůsobí větší potíţe. Je to hlavně o přístupu. Mnoho lidí se totiţ o své finance ani nezajímá. Aţ kdyţ je jich nadbytek, teprve potom zkoumají, co s nimi lze dělat. Můj názor je, ţe pořádek ve financích je základ klidného a příjemného ţivota. Samozřejmě se z velké části odvíjí od příjmů a těţko budu vysvětlovat člověku ţijícímu na pokraji ţivotního minima, který je rád, kdyţ uspokojí své základní potřeby, aby investoval, ale jak uţ jsem zmínil, stále bohatneme a většina z nás dosáhne i na nějaké úspory. Samozřejmě mnozí upřednostňují spotřebu před úsporami, ale pak si nemůţou stěţovat, ţe nemají takové moţnosti jako jiní. Kaţdý si musí uvědomit, co je důleţité a umět si ty moţnosti vytvořit. Vše je o zájmu. Mnoho lidí má peníze na prvním místě a jsou pro ně ochotni udělat neuvěřitelné věci, ale to základní, jak si je udrţet a vyuţít co nejefektivněji ve svůj prospěch, je ani nenapadne. Opravdu je třeba uvaţovat nad finanční stránkou v širších souvislostech a ne jen kolik co stojí a kde si kolik vydělám. Takţe úplně první věcí, neţ člověk začne investovat, je pořádně se zamyslet nad správou svých financí, situací, v které se nachází, představách a plánech do budoucna a nad reálnými moţnostmi. Pokud člověk udělá tento první krok, pak uţ ho dělí velmi málo od samotného investování. A jak uţ jsem zmínil, nejvýnosnější formou jsou akcie.

2.1

Investování v České republice

Situace v České republice je poněkud zvláštní. Češi bohatnou, a to rychlejším tempem neţ obyvatelé eurozóny. Tento trend je jiţ několik let a stále sílí. Podle studie bankovní společnosti KBC budou Češi mít za dvanáct let stejný majetek jako Rakušané. Aktiva domácností střední Evropy porostou v nejbliţších letech o čtyři procenta rychleji neţ ve zbytku Evropy. Společně s růstem disponibilního důchodu roste jiţ několik let i spotřeba domácností, která pozitivně ovlivňuje domácí produkt a také úspory, které se ve velké míře hromadí na bankovních účtech. Jak můţeme vidět v obrázku č.3, způsob alokace úspor v naší republice se velmi liší od ostatních zemí. Češi v porovnání s rodinami v západní Evropě nechávají leţet úspory zbytečně ladem. Studie dále uvádí, ţe za dvanáct let budou Češi schopni odkládat aţ 17 procent příjmů a na rozdíl od dneška budou umět lépe peníze zhodnocovat. Nejrychleji by měly peníze přibývat nejspíš v podílových fondech a penzijních fondech. Očekává se, ţe reálné bohatství lidí se zdvojnásobí kaţdých šest aţ sedm let. Zatím naše aktiva dosahují jen 35 procent průměru evropské měnové unie. V roce 2020 se jiţ přiblíţíme na dohled takovým zemím jako je Rakousko nebo Finsko. Za těmito výsledky stojí dobrá výkonnost celého hospodářství, ale také očekávaná změna chování domácností, coţ je také cílem této práce. Češi by měli postupně přecházet z nízkorizikových a málo výnosných produktů, ve kterých zhodnocují nyní své peníze, k jiným typům investic. Do popředí by se tak například mělo dostat investování do podílových fondů. Zatím jsou čeští investoři ve srovnání s ostatními státy střední Evropy poměrně konzervativní. O své peníze se pravidelně nestarají.18 18

Internet. In Peníze.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW < http://www.penize.cz/43116-cesibohatnou-rychleji-nez-rakusane> 20

Obrázek 3 - Rozložení úspor domácností

100% 90%

25%

35%

80% 70%

12%

60%

13%

50%

10%

54% 7% 13% 3%

40%

8%

30%

17%

20%

40%

18%

10% 0%

Německo

Velká Británie

22%

26% 8%

3% 1%

62%

23% Průměr EU

Hotovost a vklady v bankách Podílové fondy

Česká Republika Akcie Dluhopisy

Životní pojištění, penzijní připojištění a stavební spoření Zdroj: Partners For Life Planning, a. s.

Z analýzy KBC vyplývá, ţe v Česku drţí sedm lidí z deseti peníze na běţném účtu a celkově se na těchto účtech pohybuje přibliţně 600 miliard korun. Kaţdý druhý Čech má peníze uloţeny i doma a kaţdý třetí pokouší štěstěnu a utrácí peníze v sázkových hrách či loteriích, kde lidé loni prosázeli 108 miliard, přičemţ 24 miliard prohráli. Potom je s podivem, ţe ještě nepropadli vábení burzovních spekulací. I kdyţ Češi celkově bohatnou, na finančním chování to zatím není aţ tak patrné. Analýza nicméně naznačuje, ţe dosavadní způsob chování domácností nebyl překvapivý. Lidé postupně ztrácejí ostych, učí se nakládat se svými penězi a budou postupně lépe chápat a snášet riziko investic. Raná fáze akumulace bohatství, ve které se nyní Češi nacházejí, se podle ekonomů vyznačuje vyšším utrácením, coţ se projevuje poklesem tempa úspor domácností, které se v Česku v roce 2007 sníţilo na pět procent. Značná část aktiv také obvykle směřuje do vlastního bydlení , jehoţ podíl v zemích střední Evropy jiţ přesáhl průměr měnové unie. 19

19

Internet. In Peníze.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW < http://www.penize.cz/43116-cesibohatnou-rychleji-nez-rakusane> 21

Velmi mě udivuje obliba bank u českých domácností. Beru to za hlavní problém a také rozdíl oproti jiným státům. Zde je jedna z příčin nízké míry investic do akcií. Lidé raději dají své peníze do banky, neţ aby riskovali někde v neznámu. Je to velký paradox. Banky mají u nás hotové ţně. Za prvé nám nabízejí velice malé úrokové míry, které činí na běţném účtu v současnosti kolem 0,3% ročně a získávají tak velice levné peníze, s kterými můţou libovolně disponovat. Díky spořícím účtům máme alespoň šanci něco získat, ale úrok 3% také není nic, z čeho by náš důchod mohl růst. Za druhé nás zatěţují neúměrnou výší poplatků, dokonce tak vysokou, ţe jsme na prvním místě v Evropě. No a zatřetí je tu všudypřítomná inflace, která sniţuje naši reálnou hodnotu peněz a tedy jejich koupěschopnost (kupní sílu). Tudíţ pokud to shrneme, zjistíme, ţe z našich úspor platíme velkou část bance za to, ţe u ní máme peníze schované a čím více s nimi manipulujeme, tím více jich ztrácíme. Kdyţ k tomu přidáme inflaci, je toto investování do bank (nemyslím tím do akciových titulů bank) tou nejhorší moţností. Nevím, jestli je český národ hloupý, ţe to nevidí, moţná mu jen chybí finanční gramotnost. Poslední dobou si lidé přece jen začínají uvědomovat, ţe asi není úplně nejrozumnější podporovat tímto způsobem banky. Uţ začínají hledat jiné moţnosti, ale ne tak intenzivně, jak by si situace ţádala. Bankovnictví je u nás jedno z nejprofitabilnějších odvětví a není se čemu divit, kdyţ většina národa zásobuje banky levným kapitálem. Kaţdým rokem banky zvyšují zisky, které jsou jiţ tak dost vysoké. Lidé si toho začínají všímat, ale neřeší tuto situaci správně. Raději tyto peníze nedají nikam. Je aţ s podivem kolik lidí si peníze nechává doma, takzvaně ve slamníku. Situaci si lze ilustrovat na jednoduchém příkladě. Mám na výběr ze čtyř moţností práce. První je nepracovat vůbec, říct si, ţe to, co mám stačí a kdyţ nikam nebudu chodit, nic se mi nestane. Problém je, ţe naše zásoba se pořád ztenčuje a nakonec zjistíme, ţe jsme na tom špatně. Přece jen budeme muset nakonec vyjít ven a zajistit si s velkou námahou uspokojení základních potřeb. Toto je situace mít peníze doma. Druhá moţnost je, ţe půjdeme dělat dobročinnou činnost. Počítáme s tím, ţe nic nedostaneme, ale máme přislíbeno, ţe bude postaráno o stravu a ubytování. Práci děláme rádi, je jednoduchá, ale časem zjistíme, ţe si vše musíme platit sami a nikdo nám nic nedá. Nakonec si uvědomíme, ţe jediný uţitek z této práce má bohatá agentura, která nám tuto práci zprostředkovala. Ţe z nás má tučné příjmy a nám nedává ani tolik, abychom uspokojili základní potřeby. Tak fungují banky. Třetí moţností je najít si práci někde v kanceláři za mizerný plat, ze kterého si nikdy nebudeme moci dopřát to, co bychom chtěli. S touto moţností se spokojí většina lidí. To je moţnost termínovaných vkladů a stavebních spoření, stejně jako penzijního připojištění a také dluhopisů. A pak je tu moţnost čtvrtá, a to být pilotem. Ten kdo má o tuto práci zájem se můţe naučit létat, zaţívat úţasné chvíle a hlavně vydělávat pěkné peníze. Samozřejmě ne kaţdý můţe být pilotem, chce to trochu odvahy, protoţe často slýcháme o havárii letadla a jejich katastrofálních následcích. Ale kaţdý pilot moc dobře ví, ţe pokud dodrţí všechny správné postupy, pravděpodobnost havárie je mizivá. Toto je analogie akciových trhů. A teď se vás ptám, kterou práci byste chtěli dělat? Jak uţ jsem zmínil v předešlém textu, většina z nás volí první, druhou nebo třetí variantu, tedy dělat jednoduchou práci, kde máme slíbeno určité minimum k přeţití, ale nakonec jsme rozčarovaní, ţe nedostaneme ani to a obvykle musíme ještě něco platit. Investování do akcií můţeme brát jako jedno z dobře placených povolání, kde má člověk vysokou míru odpovědnosti. Pokud ale nebude umět s touto odpovědností správně nakládat, můţe způsobit veliké škody. Proto by měl kaţdý, kdo bude chtít začít investovat do akcií, 22

dodrţovat důsledně zvolenou strategii, odhodit všechny pochybnosti a vzít na sebe celý díl odpovědnosti. Věřím, ţe mnoho Čechů v sobě tuto odvahu najde, a i kdyţ to nebude hned, tak se krok za krokem začnou o akcie zajímat a velká část úspor se přesune z běţných účtů do akciových titulů. Dalším problémem, který se dotýká nás všech, je důchodový systém. Zatím je u nás důchodový systém zaloţen na principu solidarity, kdy ti co můţou, vydělávají na ty starší, kteří uţ nemusí nebo nemůţou. Vše se dává na jednu hromadu a z ní se rozděluje potřebným. Většina spoléhá pouze na stát, ale stát má pouze omezené moţnosti a to vystačí tak akorát na základní potřeby. Velmi málo lidí se zabezpečuje na stáří vlastní iniciativou. Staří lidé dostávají od státu pravidelné dávky a něco málo mají naspořeno za ţivot, přesto pokud dnes jdu po ulici a vidím staré lidí, obvykle ten pohled není příliš pěkný. Dokonce ve mně vzbuzuje lítost. Představa, ţe celý ţivot pracuji a nakonec ţiju v chudobě, ve mně vyvolává přímo zděšení. Nechtěl bych vyčítat starým lidem, ţe se dostatečně nezajímali o své zabezpečení na stáří, přece je ţili v jiné době, kdy stát do jisté míry zajistil vše potřebné. Dnes jiţ ţijeme v jiném politickém systému, kde je větší volnost, která sebou nese i větší samostatnost. Kaţdý se o sebe musí postarat sám a mnoho lidí si to stále neuvědomuje. Stáří by mělo být krásnou fází ţivota, kde pokud pomineme fyzický stav těla, tak ekonomicky bychom měli být na vrcholu. Pokud celý ţivot pracujeme, coţ je přibliţně 40 ekonomicky aktivních let, měli bychom být materiálně bohatí. Samozřejmě je to ovlivněno mnoha aspekty, ale tím nejdůleţitějším je správa našich financí, našeho portfolia. Měli bychom se uţ v průběhu ţivota začít zajišťovat a připravovat do budoucna. A právě k tomu jsou ideální akcie. Kaţdý z nás určitě viděl nebo slyšel příběh o chudém člověku, který někde na půdě našel ve staré truhle cáry papírů, které tam zanechal jeho jiţ mrtvý dědeček. Rázem byl z chudáka milionářem. Toto je samozřejmě extrémní případ a stejně jako tyto zapomenuté papíry můţou mít nesmírnou hodnotu, také můţou být bezcenné. Na tomto příkladě se pouze snaţím ilustrovat dlouhodobý charakter akcií. Pokud plánujeme s dlouhým výhledem do budoucna, akcie by měly být jednoznačnou volbou. Problém České republiky tkví především v demografickém vývoji. Rodí se méně dětí, neţ umírá lidí. Populace stárne a je čím dále míň ekonomicky aktivních lidí, kteří přispívají na staré lidi. Brzy jiţ stát nebude schopen důchodce dostatečně podporovat. Bude nevyhnutelné, aby kaţdý zabezpečil sám sebe na stáří. A zde je ideální variantou investování do akcií. I stát si to uvědomuje a jiţ se chystá návrh na penzijní připojištění, kde se velká část prostředků bude investovat právě do akcií.20 To uţ je dostatečný důkaz o pravdivosti tvrzení, ţe investování v dlouhém horizontu není hazard. Investování není moţné brát z krátkodobého hlediska. Vţdy se jedná o dlouhodobý záměr. V podstatě tady platí pravidlo čím déle, tím lépe. A proto jsou akcie ideální prostředkem na plnění cílů s dlouhodobým charakterem, jako například uchování hodnoty peněz a zabezpečení na stáří. Jiţ v pojišťovnictví jde vidět tento trend, kdy většina ţivotních pojištění mění svoji formu z kapitálových, u kterých je dán garantovaný výnos na investiční, kde si klient sám zvolí, jaká část bude investována do akcií. 20

Vláda ČR chce lidi motivovat, aby spořili na stáří větší částky a měli moţnost volby míry rizika a zhodnocení vloţených prostředků. Proto chystá od roku 2010 změnu státního příspěvku na penzijní připojištění, kdy se jiţ příspěvek nebude vztahovat na vklady menší neţ 200 Kč měsíčně a zároveň bude moţné ukládat peníze do 3 druhů fondů, a to konzervativní, reálný a dynamický. 23

Je to dáno proto, ţe ţivotní pojištění a jeho spořící sloţka se uzavírá na mnoho let dopředu, aby je opravdu chybou, mít peníze takovou dobu v konzervativních nástrojích. Toto jsou signály, které by měli kaţdého občana České republiky alespoň přimět přemýšlet o akciích, jako o plnohodnotném a dokonce výnosném nástroji kapitálových trhů.

2.2 Investor versus spekulant Při slovu akcie si většina lidí vybaví zběsilé spekulanty, kteří neustále nakupují a prodávají, hledají vhodnou příleţitost nebo se snaţí odhadnout budoucí vývoj. Dá se říci, ţe takovýto pohled má k investování velmi daleko. Podle definice Benjamina Grahama: ,,Investice je taková operace, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které tyto požadavky nesplňují, jsou spekulacemi.“21 Většina lidí, kteří se snaţí pohybovat na kapitálových trzích, se pokládá za investory, ale ve skutečnosti se podle Grahamovy definice řadí spíše mezi spekulanty. Samozřejmě, ţe jsou mezi námi skuteční a vědomí spekulanti a na tom není nic špatného, pokud vědí, co dělají a chtějí to tak dělat. Avšak drtivá většina lidí, ať uţ investičních profesionálů nebo amatérů, má snahu být investorem. Zdaleka ne kaţdému se to ovšem daří. Je to způsobeno především tím, ţe způsob výběru jejich investic v sobě obsahuje příliš mnoho spekulativních prvků. Není těţké se jim vyhnout, ale jsou k tomu potřeba dvě věci. Vědět jak, coţ je to jednodušší a potom mít v sobě vůli a disciplínu, která vám pomůţe drţet se vašich investičních pravidel a nepodlehnout vábení velikých zisků právě pomocí spekulací. To je mnohem těţší. Na spekulacích samotných není nic špatného. Spekulovat není ani neetické ani nemorální a ani ilegální. Dokonce lze říci, ţe přinášejí pozitiva jako například větší likviditu. Pokud jsou lidé ochotni prodávat a kupovat na krátko22 a v malých intervalech, můţe to z části prospět trhu. Kaţdopádně pro většinu investorů a potencionálních investorů je však lepší, kdyţ se spekulacím vyhnou. Zaměňovat investice za spekulace je nejčastější chyba lidí pohybujících se na kapitálových trzích. Tyto dva pojmy jsou velmi odlišné.23 Spekulant je hráč. Dalo by se dokonce říct, ţe je to hazardní hráč. Spekulant se bojí jen velmi málo, slovo riziko na něj působí jako červená barva na býka. Jdu mu především o to, pokoušet štěstí, pohrávat si s náhodou. Tento člověk vyhledává adrenalin a svým způsobem ho spekulace vzrušují. Mnoho spekulantů bude tvrdit, ţe při spekulacích jsou naprosto klidní a vyrovnaní, ale moc bych jim nevěřil. Ten, kdo je spekulant to má v sobě, je to součástí jeho nátury. Je velmi obtíţné udělat z někoho, kdo je od přírody hráčem, čistokrevného investora. S tím se člověk narodí. Čerpat můţu z vlastní zkušenosti, jelikoţ o sobě vím, ţe jsem hráč. Po všem, co jiţ vím o akciovém trhu, jsem dospěl k závěru, ţe bych chtěl být dobrým investorem. Ale stejně vím v koutku duše, ţe se spekulacím nevyhnu. Samozřejmě i dobří investoři někdy zaspekulují, ale měli by tuto aktivitu drţet velmi zkrátka a spíše jako zábavu neţ jako dobře promyšlený management jejich financí. Investor je člověk, kterému záleţí na stabilitě, který se aktivně zajímá o finanční stránku ţivota, ten který plánuje a snaţí se eliminovat riziko. Naproti tomu spekulant má jiné priority. Jde mu o to být úspěšný a 21

GRAHAM Benjamin. Inteligentní investor, GRADA, 2007,s.35 ISBN 978-80-247-1792-0 Prodej cenného papíru, který investor zatím nevlastní a o kterém předpokládá, ţe jeho hodnota klesne. 23 GLADIŠ Daniel. Naučte se investovat, GRADA, 2004, s.11 ISBN 80-247-0709-8 24 22

maximálně ziskový. Má v sobě touhu po úspěchu, který ho často zaslepí. Plně se oddá těm pro něj slastným pocitům, které při tom zaţívá. Myslí si, ţe dokáţe vydělat spoustu peněz. Má pocit, ţe dokáţe překonat trh. Jeho cílem je dokázat předpovědět budoucnost. Vědět něco, na co nikdo jiný nepřijde. Být lepší neţ milióny ostatních. Ze zásady to není špatná věc, ale nesmírně obtíţná. Byla by potřeba většina nejchytřejších hlav světa, a stejně by nemusela být úspěšná. Podívejme se na spekulace ještě z bliţšího pohledu. Spekulacemi jsou obecně různé předpovědi, také koupě a prodeje na krátko. Tedy nákupy za účelem prodeje ihned, jakmile je cena na poţadované úrovni. Pokud při nákupu myslíme jiţ na to, jak je prodáme, spekulujeme. Pokud se říká, ţe pojištění je sázka s pojišťovnou, ţe se stane nějaká událost, spekulace je to samé. Jediný rozdíl je, ţe vsadíme na něčí úspěch nebo přesněji, ţe poroste něčí cena. Moţnost neúspěchu je ale velmi vysoká. Pokud se budeme bavit o pravděpodobnosti, nevidím rozdíl mezi spekulacemi a sázením na dostihy, na sportovní zápasy nebo na čísla. Vše je zařízeno tak, ţe záleţí jen na nás, kterého koně, zápas nebo číslo si vybereme, ale nijak nedokáţeme ovlivnit úspěch. Ten je dílem náhody a někomu to prostě vyjde a někomu zase ne. Pokud bychom to hodně zjednodušili, dá se přirovnat spekulování k házení mincí. Tam máme pravděpodobnost výhry 50 na 50. Pokud hodíme mincí tisíckrát, měli bychom při stále stejné výšce sázky být na nule. Tedy ani neprohrát ani nevyhrát. Pokud bychom měli hodně štěstí, můţeme něco vyhrát, ale zaloţena na pravděpodobnosti, ta výhra bude hodně malá. Nedokáţu si představit, ţe by někdo získal tisícinásobek, to by znamenalo, ţe byly všechny hody úspěšné, ale to je prakticky nemoţné. Berme tedy průměrného spekulanta, jako člověka, který pokud se nestane hříčkou náhody, bude stále na stejné úrovni, kdy zisky budou střídat ztráty. V tuto chvíli vyvstává otázka proč tomu tak ve skutečnosti není? Za prvé, svět není ideální prostředí, ale velice komplikované, na které působí mnoho faktorů, tudíţ pravděpodobnost je zásadně ovlivněna. Za druhé, a to je u spekulací zásadní, jsou veškeré obchody s cennými papíry zpoplatněny. Je to vůbec ta největší překáţka, kterou musí spekulant překonat. Jsou dva druhy poplatků, které musí kaţdý, kdo chce obchodovat s akciemi platit. Za prvé je to spread. Tvůrci trhu, kteří tvoří ceny cenných papírů, určí jednu cenu za nákup, která je o něco vyšší, neţ kterou nabídnou za prodej. Na tomto principu fungují i směnárny. Které nám za nákup účtují jiný kurz neţ při prodeji. Spread je tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou a zároveň zisk pro subjekt, který tyto ceny tvoří. Druhou a zároveň tou horší variantou jsou procenta z uskutečněného obchodu. Ty se nazývají provize. Moţná se nám bude zdát 1% z provedeného obchodu jako málo, ovšem pokud se jedná o miliony a obchodujeme takto kaţdý den, brzo přijdeme na to, ţe nás to jiţ stálo obrovské peníze. Poplatky jsou jednou z příčin neúspěchů většiny spekulantů. V podstatě jsou uţ dopředu odsouzeni k neúspěchu. Jen ti nejzdatnější a nešťastnější jsou schopni poráţet jak trh, tak také poplatky. Vraťme se zpátky k příkladu s mincí. Pokud sázíme při kaţdém hodu 100 korun, ale za kaţdý hod musíme zaplatit 1 korunu jako poplatek tomu, co hází, tak prakticky nemáme šanci vyhrát. Po tisíci hodech bychom měli být o 1000 korun chudší. A pokud by nám nepřálo štěstí, tak i mnohem více. Celou dobu, co spekulanti obchodují, vydělávají především svému brokerovi, který na sebe nebere skoro ţádné riziko a má obrovské zisky. Brokerovi je úplně jedno, jestli se vám daří nebo ne. I kdyţ vy ztrácíte, on vydělává. Je to báječný business. Jediné o co mu jde, je co největší počet obchodů. Proto téţ není radno poslouchat radám těchto lidí. Jde mu jen o to, aby obchod proběhl, na jeho výsledku uţ tak nesejde. Maximálně mu ten dotyčný 25

přestane věřit a bude si muset najít někoho jiného. Na úplně stejném principu fungují i pokerové servery. Hráči usedají k virtuálním stolům, na které si přinášejí libovolný obnos peněz. Hrají proti sobě, jeden chce získat peníze toho druhého a vyuţívají pro to sázky na své karty. Kaţdý si můţe vybrat, na které karty bude hrát, které se mu zdají být silné. Také rozhoduje, o tom tolik vloţí ho hry s vědomím, ţe tato sázka můţe soupeře zastrašit nebo naopak nalákat. Kaţdý můţe uspět v některé hře, ale jedno je jisté, v kaţdé hře vyhrává provozovatel pokerové herny. Sice velmi málo, z kaţdého dolaru asi 5 centů, ale vţdy. Pokud bychom sedli ke stolu se sto dolary a stejně tak i ostatní hráči a to bez moţnosti jakmile prohrajeme vzít si další stovku, zjistili bychom po několika hodinách hraní, ţe kaţdému zbývá průměrně pouze 50 dolarů. Pokud bychom pokračovali dále, za den hraní by neměl nikdo z hráčů nic, vše získá pokerová herna. Já si to moc dobře uvědomuju, a proto upřednostňuju turnajový způsob hraní pokeru. Na začátku zaplatím zápisné, tzv. buy-in, z kterého zaplatím 10% poplatek herně. Tímto mám zajištěnou účast na turnaji, který trvá několik hodin, ale nestojí mě ani o korunu více. V turnaji musí být člověk rozváţný, kdyţ o své ţetony přijde, turnaj pro něj končí. Aby člověk vyhrál, musí být trpělivý, dojít aţ na konec, jednodušeji řečeno odsedět si to. Přesně v tom je i rozdíl mezi investováním a spekulacemi. Stejně jako v prvním případě, coţ je typ hry zvaná cash game, kdy hráči mezi sebou hrají o peníze a přímo se rozhodují, kolik vsadí svých finančních prostředků do jednotlivé hry a těchto her odehrají opravdu spoustu, i spekulanti kaţdou chvíli dávají své finance do hry a pokud vidí, ţe se pro ně situace nevyvíjí dobře, ze hry odstoupí stejně tak jako hráč zahodí své karty. V druhém případě mají hráči turnajů velmi blízko k investorům. Rozhodneme se pouze o jednom vkladu do určitého turnaje, který se nám líbí a o kterém víme, ţe pokud chceme dosáhnout nějaké výhry, budeme si muset počkat a ustát hodně her, ale ten výsledek je na konci jistý. Hlavní je to, ţe nás jiţ nestojí další peníze, ale závisí pouze na nás, jestli zvolíme dobrou strategii a dokáţeme ustát jednotlivé výkyvy aţ do konce. Obrázek 2 - Vývoj akciového indexu

Zdroj: Partners For Life Planning, a. s.

26

Poslední a také zásadní princip, který odlišuje činnost spekulanta od investora, je na čem si zakládá svůj úspěch. Podívejme se na obrázek č.4, kde je znázorněn vývoj jednoho z nejdůleţitějších a také nejstarších indexů na světě. Je na něm zřetelně vidět dlouhodobý rostoucí trend. Pokud bychom zainvestovali na začátku minulého století do pětiset vybraných amerických akciových titulů, dnes by tato investice měla přibliţně tisícinásobnou hodnotu. Přes všechny převratné události, které se za tu dobu staly, nic nezastavilo tento růst. I tak hrozné a na ekonomiku dopadající události jako světové války nebo velké hospodářské krize tento trend nenarušilo. V tak dlouhém měřítku to jsou pouze malé epizody, které samozřejmě ovlivnily miliony lidí, ale pokud bychom my, jako investor v období poklesů o nich nevěděli, nic by se nestalo. Pokud bychom celou tuto stoletou éru růstu rozdělili na desetiletí, nenajdeme ţádné, které by skončilo v záporných číslech. Z této teorie vychází hlavní smysl investování a také její dlouhodobý charakter. Investorův záměr není ani tak vlastnit akcie firmy, která bude velice úspěšná v budoucnosti, jako mít peníze uloţeny v takových nástrojích, které mu zabezpečí dlouhodobý a dostatečně vysoký růst. Je to podobné jako kdyţ si koupíme staroţitnost nebo umělecké dílo, stejně jako mince nebo víno, platí zde stejné pravidlo a to čím déle, tím větší hodnotu bude mít, neboli kup a drţ. Samozřejmě je to hodně zjednodušený pohled a akcie mají mnohem více proměnných, které způsobují tak velkou volatilitu a dávají příleţitost druhému způsobu obchodování s akciemi – spekulacím. Spekulace se zaměřují na krátkodobý pohyb cen akcií a na jednotlivé tituly. Je zajímá jediné, a to jestli trh nebo jednotlivá akcie stoupá nebo klesá. Je to pochopitelné, kdyţ jdete do kasina, také nevloţíte desetitisíce do výherního automatu (coţ je mimochodem velmi matoucí název, výherní je pouze pro majitele), nezapnete autostart a neřeknete, ţe přijdete za týden, podívat se jak se jim daří. Kdyţ jdete hrát na hrací automat, chcete být u toho, dívat se na úspěchy, měnit výši sázek a proţívat to. Spekulant touţí po hře. Jde mu o okamţitý zisk ne ten, který budu mít za pět, deset či 20 let. Problém je v tom, ţe všechno hraje proti němu. Proto jiţ tolik spekulantů dopadlo stejně jako hazardní hráči. Přišli o většinu svého majetku.

2.3 Pravidelné versus jednorázové investování Mnoho lidí vyuţije rad zkušených investorů a zainvestuje do akcií nemalé prostředky. Samozřejmě většina lidí takto učiní, pokud trhy rostou a všem se daří. Problém je v tom, ţe čas od času se objeví menší či větší krize. Toto je téměř jisté. Princip akciových trhů je postaven na střídání růstů a poklesů a i kdyţ budeme vybírat ty nejlepší akciové tituly, nějaký pokles se nám nevyhne. Představme si situaci, kdy zainventujeme milion korun v jeden okamţik. Pokud by to bylo někdy na vrcholu růstového trendu, asi bychom se dostali do mnoha problémů a takováto situace by nás mohla stát mnoho peněz. Následným propadem trhů bychom přišli o velkou část investice a trvalo by klidně i několik let, něţ by se navrátila na počáteční úroveň. Časování trhu hraje v investování hodně důleţitou roli. Investovat ve správnou chvíli nám můţe zachránit nemalé mnoţství finančních prostředků. Ale je tu jeden zásadní problém a ten, ţe nikdy nemůţeme s určitostí vědět, jaký bude příští vývoj. Běţný investor se nemá pokoušet časovat trh, ale výjimečně existují situace, kdy je lepší trh úplně opustit, eventuálně do trhu naopak vstoupit. Tyto situace se vyskytují relativně zřídkakdy, třeba jen jednou za deset let. 27

Kouzlo pravidelné investice spočívá v akumulaci kapitálu, kdy pravidelným ukládáním stanovené peněţní částky pomáhá postupně budovat rodinné bohatství. Není zapotřebí milionů, pravidelně investovat se dá i s pár stokorunami. Prostředky rozumně investované na finančním trhu přináší z dlouhodobého hlediska hned několik výhod. Jednou z nejdůleţitějších je potenciál výnosu, kdy pravidelná investice nabízí historicky mnohem efektivnější zhodnocení, neţ v případě ponechání peněţních prostředků na běţném účtu. Další nespornou výhodou je sniţování rizika špatného načasování vstupu na trh. Investovat větší obnos peněz jednorázově můţe být poněkud riskantní, a to nejen pro konzervativního českého investora. Akciové trhy jsou ze své podstaty vysoce volatilní, tj. cena akcií kolísá a v čase neustále roste a klesá. Předvídatelnost dalšího budoucího vývoje je vţdy velice omezená, jen málokterý investor dokáţe svoji investici zrealizovat v ten nejvhodnější okamţik. Pravidelné investování tuto kolísavost, stejně jako riziko nevhodného načasování významně eliminuje. Zvláště v případě pravidelné investice na několik i desítek let se riziko minimalizuje. Zásluhu na tom má především tzv. efekt průměrování ceny. Investor sice kaţdý měsíc (nebo jiný časový interval) investuje stejnou částku, ale vzhledem ke zmíněným pohybům na trzích pokaţdé nakoupí jiné mnoţství cenných papírů. Právě pravidelná investice představuje jednu z mála moţností, kdy se investor můţe radovat z propadů na trzích, jelikoţ v případě klesajících trhů investor nakupuje levněji a tedy i ve větším počtu. Naopak čím je růst kurzu vyšší, tím méně cenných papírů investor nakoupí.24 Dále je moţné podle situace na akciových trzích upravit svoji pravidelnou investici tak, ţe zachováme interval investování, ale změníme výši investice. Pokud se trhy velmi propadly, je vhodné nakupovat větší mnoţství, jelikoţ tyto akcie bývají často podhodnocené a jejich cena je velmi příznivá. Stejně tak pokud jsou trhy na vrcholu, je lepší investovat menší mnoţství peněz, jelikoţ jsou akcie poměrně drahé. Pravidelné investování se mi jeví jako ideální varianta pro mnoho českých domácností, které mají své peníze uloţeny v málo výnosných nástrojích. Mnozí z nich spoří své úspory mnoho let s velmi malým výnosem, který mnohdy ani nepokryje inflaci. Proč tedy nevyuţít akciových trhů a neukládat úspory pravidelně do akcií. Tímto způsobem lze efektivně bojovat i s nejistotou a rizikem, která akciové trhy provází. Jak můţeme vidět na obrázku č.5, při pravidelných nákupech v době poklesu se navrátíme zpátky na výchozí hodnotu mnohem dříve neţ při jednorázovém. Pravidelně investovat se dá jiţ od 500 Kč, ale takovou rozumnou spodní hranicí je podle mě 1000 Kč měsíčně. Další moţností je například 10 000 Kč čtvrtletně, ale ideální stav je, jak uţ jsem se zmínil v předchozím textu, měnit výši investice v závislosti na vývoji akciových trhů.

24

Internet. In Finance.cz [online]. [cit. 10.06.2009]. Dostupné na WWW < http://www.finance.cz/zpravy/finance/222084-pravidelna-investice-lek-ktery-zabira-nejen-v-dobe-krize/> 28

Obrázek 3 - Průměrování cen pravidelným investováním

Zdroj: Partners For Life Planning, a. s.

2.4 Zásady investování Pokud chceme začít investovat, měli bychom se seznámit se zásadními pravidly, jak správně k investování přistoupit. Těmito zásadami se řídí kaţdý rozumný investor.

2.4.1 Důvody investování Hlavním důvodem, proč se lidé pouštějí do investování na akciových a jiných rizikových trzích je přirozená snaha překonat inflaci a zabránit znehodnocení svých úspor. Právě akcie nabízejí dlouhodobě největší výnosy. Pro investiční úspěchy je třeba pochopit základní principy investičních strategií a věnovat jim dost času. Kaţdá chyba je však cenným poučením, kdyţ dnes ztratíte tisíc, zítra díky tomu můţete vydělat deset tisíc. Pokud se rozhodnete svěřit své úspory různým investičním poradcům a fondům, rozhodně se nezbavíte odpovědnosti za své peníze a své práce. Ba právě naopak, důvěřovat někomu (kdo tomu rozumí nebo kdo říká, ţe tomu rozumí) je obtíţnější, neţ investovat sám a to především proto, ţe brokerům primárně nejde o váš úspěch při investování, ale o provedení obchodu, tudíţ je lepší rozhodovat se za základě vlastních úvah, neţ spoléhat na cizí doporučení. Je tedy velmi potřebné seznámit se s dalšími informacemi, které mohou pomoci lépe rozhodovat o investicích. Neberte však vše smrtelně váţně, investování je i zábavné. Úspěšný investor staví svůj úspěch na přirozené zvědavosti a zájmu pracovat tak, aby získal větší zhodnocení.25

2.4.2 Prvotní kapitál Nejdůleţitější do počátku je shromáţdění kapitálu, který poté bude moci být pouţit investováním rozmnoţovat. Kapitál často začíná úsporami a poté následuje investování do 25

Internet. In Škola investování – akcie.miras.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW 29

jiných typů ziskovějších investic. Do začátků ale není třeba uvaţovat v miliónech. Právě naopak. Ideální je začít s několika tisícovkami a postupně přikládat pod kotlík další kapitál. Začátečnické chyby tak alespoň méně bolí a nehrozí Vám při nástupu na trh ve špatném období veliké ztráty, která pak mohou od dalšího investování spolehlivě odradit. Při pravidelných příjmech se doporučuje ukládat alespoň desetinu z nich do různých investic. Důleţitá je pak pravidelnost tohoto spoření. Neţ se pustíte do akcií, mějte vytvořen rezervní fond ve výši cca. čtvrtletního příjmu, pro klid duše i peněţenky. Tento fond by měl být v likvidní formě (např. vklady s krátkou dobou výpovědi či fondy peněţního trhu). Při jakékoli nenadálé ţivotní situace můţete čerpat z něj a nemusíte tak prodávat akcie v nevhodném okamţiku. Takovýto prodej můţe přinést významné ztráty, takţe je lepší neprodávat a počkat na lepší dobu.26

2.4.3 Diverzifikace Pro úspěšné a méně rizikové investování je důleţité vytvořit vhodně diverzifikované portfolio (soubor cenných papírů ve vlastnictví), které bude zahrnovat různé cenné papíry z různých oborů. Za optimální se doporučuje vlastnit cca. 20-30 cenných papírů z různých oblastí (např. nové technologie, elektronika, potravinářství, sluţby, obchodní domy, aerolinie). Důleţité je, aby se jednalo o odlišné obchodní oblasti. V závislosti na fázi ekonomiky se některým oborům daří lépe neţ jiným. Pokud vytvoříte portfolio, které zahrnuje cenné papíry z mnoha hospodářských oblastí, neměl by Vás ohrozit pád jednoho odvětví a neměl by Váš zisk klesnout do hlubokého podprůměru. Např. ti co investovali před rokem 2000 všechen svůj kapitál pouze do oborů tzv. nových technologií, mohli prodělat téměř vše. Další moţností diverzifikace je nákup cenných papírů z různých regionů nebo nákup přímo různých druhů aktiv - akcie vs. obligace. Cena obligací má sklon růst, kdyţ cena akcií klesá (respektive kdyţ klesají úrokové sazby). Zde se ale budu dále věnovat pouze akciovým investicím. Ideální výsledek diverzifikace je, ţe v daném čase hodnota některých nakoupených akcií klesá a hodnota některých roste. Celkově se však celému portfoliu musí dařit. Uměním je najít takové cenné papíry, jejichţ ceny nemají tendence růst nebo klesat ve stejné době. Diverzifikované portfolio má menší ztrátovost a vyšší návratnost, ale také menší pravděpodobnost na dosaţení velkých nárůstu. Prostě diverzifikované portfolio = průměrné portfolio. Nicméně diverzifikace nevylučuje veškeré riziko, představuje jen nástroj, kterým je ho moţné sníţit. Pád jedné firmy či jednoho oboru pro Vás prostě nebude katastrofou.27Díky diverzifikaci můţeme mít v našem portfoliu i vysoce rizikové tituly, které ale budou tvořit pouze zanedbatelnou část portfolia, tudíţ míra rizika se nijak dramaticky nezvedne, ale výrazně tím zvýšíme moţnost vyšších výnosů. Jediné úskalí této zásady, spočívá v příliš velké diverzifikaci, která nám jiţ přinese takové náklady, která nás budou stát většinu výnosů. Proto je důleţité udrţovat míru diverzifikace na přijatelné a příznivé úrovni.

26

Internet. In Škola investování – akcie.miras.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW 27 Škola Internet. In Škola investování – akcie.miras.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW 30

2.5 Riziko Riziko je nebezpečí, ţe investor nedosáhne předpokládaného výnosu28. Čím niţší riziko, tím větší pravděpodobnost dosaţení výnosu. Čím je vyšší riziko, tím niţší je pravděpodobnost dosaţení předpokládaného výnosu. Riziko vyplývá z nejistých a nepředvídatelných událostí v budoucnosti. Vyplývá z logiky věci, ţe investoři poţadují větší výnos z rizikovější investice. Výnos musí být zvýšený tak, aby právě kompenzoval zvýšené riziko. Některé z moţných rizik jsou: Úrokové riziko, které pramení z kolísání úrokových sazeb. Příčinou kolísání mohou být změny v poptávce a nabídce po penězích. Zásadní úlohu hraje téţ politika centrální banky a její nastavení základních úrokových sazeb. Úrokové sazby ovlivňují hodnotu cenných papírů inverzně, tedy růst úrokových sazeb sniţuje cenu akcií a dluhopisů a naopak. Tržní riziko představuje riziko charakteristické pro trh jako celek. Patří sem všeobecné charakteristiky daného trhu: změny podnikatelského prostředí, fáze hospodářského cyklu – recese, strukturální změny, změny preferencí spotřebitelů, negativní politické změny atd. Inflační riziko působí tím, ţe ovlivňuje reálnou výnosovou míru a reálnou úrokovou sazbu. Vyšší míra inflace můţe vést například k záporné reálné výnosové míře, i kdyţ je nominální výnosová míra kladná. Například je-li výnosová míra 5% a inflace 6% ročně, je reálný výnos – 1 % (tedy 5%- 6%)29. Podnikatelské riziko je specifické riziko firmy případně určitého odvětví. Zahrnuje moţnost záporného hospodářského výsledku firmy případně bankrotu. Součástí podnikatelského rizika je finanční riziko, které je spojeno s financováním firmy pomocí cizího kapitálu. Výše uvedená rizika můţeme ještě rozdělit na jedinečná rizika a rizika systematická. Jedinečné riziko vyplývá ze specifické situace jednotlivé firmy. Jde tedy o podnikatelské nebo finanční riziko. Toto riziko lze sníţit diverzifikací, tedy vhodným rozloţením investic do různých instrumentů, například do akcií více společností. Systematické riziko vyplývá z celkového vývoje ekonomiky. Sem patří trţní riziko, inflační riziko a riziko změny úrokových sazeb. Systematické riziko je spjato s danou ekonomikou, nelze se mu tedy vyhnout, ledaţe bychom investovali do zahraničí. Pokud investujeme do jednoho druhu akcie nebo několika málo druhů, pokles nám způsobí váţné starosti. Jedinečné riziko je vysoké. Pokud investujeme do více titulů akcií, jejichţ výnos se pohybuje na sobě nezávisle, jedinečné riziko klesá. Stále však existuje riziko „celého

28

HLADÍK René. Trhy cenných papírů : určeno studentům bakalářského studia ekonomických fakult a všem zájemcům o akcie, dluhopisy a burzu. Ústí nad Labem, Reneco, 2003, s.18, ISBN 80-86563-06-5 29 HLADÍK René. Trhy cenných papírů : určeno studentům bakalářského studia ekonomických fakult a všem zájemcům o akcie, dluhopisy a burzu. Ústí nad Labem, Reneco, 2003, s.18, ISBN 80-86563-06-5 . 31

trhu“. To je trţní riziko. Diverzifikovat investice můţeme ovšem dál: investice do dluhopisů, zahraničních cenných papírů, reálné investice atd.

2.6 Investiční strategie Investiční strategii volíme hlavně s ohledem na náš rizikově-výnosový profil. Podle toho, jaké očekáváme zhodnocení naší investice a míru rizika, kterou jsme schopni unést, vybíráme takové nástroje finančního trhu, abychom vytvořili pro nás přijatelnou formu investování. Při volbě strategie se rozhodujeme, do kterých nástrojů budeme investovat a v jakém poměru. Dále je třeba určit přibliţnou délku investice, kde pokud máme v portfoliu akciovou sloţku, tak bychom měli mít portfolio navrhnuté alespoň s pětiletým výhledem. Je důleţité mít peníze rozloţeny do několika druhů aktiv, hlavně kvůli rozdílné likviditě a také menší míře rizika

2.6.1 Konzervativní strategie V rámci této strategie není poţadován ţádný nebo jen velmi malý reálný výnos – důleţité je pouze a jedině minimalizace výkyvů hodnoty portfolia a pokud moţno, vyrovnat či překonat inflaci. Proto asi nikoho nepřekvapí, ţe konzervativní strategie dává absolutní důraz na nástroje peněţního trhu. Tato strategie, jakkoli nudná a málo výnosná, můţe být optimální pro značný počet lidí. V případech typu „mám peníze, které budu za půl roku potřebovat na zaplacení daní“ dokonce neexistuje jiná přípustná strategie neţ tento ultrakonzervativní přístup.

2.6.2 Vyvážená strategie Touto strategie by měla v dlouhém období vţdy překonávat inflaci. V rámci vyváţené strategie jsou poţadovány výnosy, které jsou zhruba na půli cesty mezi pevně úročenými nástroji a akciemi. Proto nepřekvapí, ţe podíl akcií v portfoliu činí zhruba 55 %. Portfolio neobsahuje cizí měny (konkrétně vklady a obligace v cizích měnách), jelikoţ relativně vysoké měnové riziko činí z vkladů a obligací v cizích měnách neatraktivní investici. Portfolio v rámci vyváţené strategie by mohlo podle Pavla Kohouta vypadat asi takto: 12 % fondů peněţního trhu, 20 % akcií vyspělých trhů (tedy méně), celkem 37 % akcií střední Evropy a BRIC30 a konečně 31 % nemovitostního fondu31. Podle Kohouta přebral roli dluhopisů zcela nemovitostní fond, který se chová velmi podobně jako pevně úročené cenné papíry, kromě toho, ţe je mnohem vhodnější pro inflační podmínky.

30

BRIC : Brazílie, Rusko, Indie, Čína - čtyři nejperspektivnější a nejrychleji se rozvíjející ekonomiky světa KOHOUT Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac a rozš. vyd. Praha, Grada, 2008, s. 82-84. ISBN 978-80-247-2559-8 32 31

2.6.3 Agresivní strategie Agresivní strategie není pro slabé povahy. Není určena těm, které vyvádí z míry kaţdé zakolísání burzovního indexu, a kterým úvahy o finančních krizích připravují bezesné noci. Hodláte-li přijmout agresivní investiční strategii, musíte být připraveni na moţnost, ţe:  Hodnota portfolia můţe klesnout o 20 či 30 % nedlouho poté, po začátku investování, 

Ještě třeba i za pět nebo více let můţe být hodnota portfolia niţší neţ na počátku,



Ţe před moţnými burzovními krachy a podobnými příhodami nebude investora včas varovat ţádný analytik ani makléř,



Moţná se jednou, díky trpělivosti a odvaze, stane investor milionářem

Pokud investora neodradí první tři body, má předpoklady zařadit se do nevelké vybrané skupiny „finančních drsňáků“. V opačném případě je lepší si zvolit konzervativní a vyváţenou investiční strategii. Protoţe, řečeno slovy jedné staré příručky pro spekulanty: „Kdo má peněţ málo, nebo těţce vydělané, ať na burzu nechodí, rovněţ ne ten, kdo má slabé nervy a kdo při sebemenším poklesu nemůţe spát. Burzián si musí zvyknout nejen lehce vydělávat, ale i lehce ztrácet“.32

2.6.4 Možnosti portfolia Stejně jako je kaţdý člověk velmi individuální, tak také portfolio kaţdého z nás je takové, jaké ho chceme a ne všem můţe vyhovovat. Určitě se dá navrhnout nějaké obecné, které bude splňovat investiční zásady, ale nebude přijatelné pro někoho s představou většího výnosu nebo s nedůvěrou v určitý obor. Všeobecně je jako v mnoha jiných rozhodovacích situací nejlepší střední cesta, tedy vyváţená strategie, kde dosahujeme přijatelných výnosů za cenu malého rizika. Toto vyváţené portfolio bude pravděpodobně vyhovovat většině lidí. Ale určitě stojí za zamyšlení, jestli nezvolit dynamickou strategii, pokud plánujeme investiční horizont delší neţ deset let. V tomto případě lze jiţ pomýšlet i na rizikovější portfolio, protoţe s délkou investice klesá i její rizikovost. Je několik moţností, jak své prostředky investovat do akcií a ty bych rád na závěr této práce nastínil. Člověk, který nemá vůbec chuť ani vůli jakkoliv se o své finance starat, ale má zájem o spoření formou investice do akcií, udělá nejlépe, kdyţ bude své peníze dávat do investičního ţivotního pojištění. Tento produkt je dobrou formou zajištění, jelikoţ jeho riziková sloţka kryje moţnosti nenadálých ţivotních situací jako smrt či úraz a jeho spořící sloţka, která je investována do akciových a dluhopisových fondů, podle přání a sklonu k riziku klienta, má díky mnohaletému zhodnocování a při příznivém vývoji zajistí klidné a 32

Kohout, P. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac. a rozš. vyd. Praha : Grada, 2008. 287 s, s. 82-84.

ISBN 978-80-247-2559-8

33

finančně zajištěné stáří. Nevýhodou této varianty je její vysoká nákladovost, jelikoţ platíme jak pojišťovně za správu, tak také poplatky jednotlivým fondům. Toto je ale u nás v České republice jedna z nejvíce vyuţívaných variant. Poté jsou pro ty, kteří chtějí v pravém slova smyslu investovat více, investiční fondy. Zde máme na výběr nespočet moţností fondů různého zaměření a druhu aktiv (akciové, dluhopisové, smíšené, peněţní trh nebo nemovitostní). Zde platíme také mnoho poplatků, ať uţ vstupní nebo výstupní a samozřejmě také manaţerské, které si správce fondu strhává přímo z výnosové míry. Tyto první dvě moţnosti jsou ideální hlavně pro ty, kteří se nechtějí o svoji investici příliš starat a kteří svěří své peníze profesionálním manaţerům fondů. Ti pak provádějí všechny nezbytné úkony, které by jinak musel dělat sám investor a zato je také placen právě ve formě zmíněných poplatků. Tyto první dvě varianty jsou dobrou volbou pro pravidelné investice. Poslední variantou by bylo zaloţit si účet přímo u nějakého brokera. Zde celkovou skladbu portfolia a jednotlivé pohyby a změny na něm řídí sám majitel účtu, tedy investor. Pokud tedy bych byl v této roli já, určitě bych se řídil radami zmíněnými v této práci, jako například mít alespoň třetinu zamýšlených peněz k investování na spořícím účtu pro případ potřeby, jelikoţ předčasný prodej akcií můţe způsobit veliké ztráty. Je to také forma zajištění likvidity. Další část bych vloţil do nemovitostního fondu, kde výnosy plynou především z pronájmů těchto nemovitostí, a tudíţ nejsou nijak spojeny s vývojem na akciových trzích a přitom nabízejí podobné zhodnocení jako dluhopisy. Zbytek bych investoval do akciových titulů z různých regionů, z poloviny do stabilních a vyspělých trhů jako je například západní Evropa nebo Severní Amerika a druhou půlku do jiţ zmíněných BRIC států a států střední Evropy. BRIC státy jsou přitaţlivé hlavně kvůli jejich potenciálnímu vysokému růstu a předpovědi velikého rozvoje a střední Evropu z důvodů znalosti tohoto prostředí, jako obyvatel jednoho ze států této oblasti. Určitě bych se vyhnul východní Evropě a Asii (kromě jiţ zmíněných BRIC), jelikoţ tyto trhy jsou vysoce nestabilní a nemám v nich důvěru. Co se týče jednotlivých titulů, značnou část portfolia by tvořili blue chips, které zajistí mému portfoliu značnou likviditu a stabilní růst. Co se týče oborů, zvolil bych především oblasti nových technologií, jako jsou biotechnologie a nanotechnologie, nezapomněl bych ani na společnosti zajišťující kaţdodenní potřeby jako například elektrárenské a vodohospodářské společnosti. Určitě bych se vyhnul oborům jako je letectví a automobilismus a dopravě celkově, jelikoţ vidím jejich budoucnost velmi nejasnou. Posledním pro mě zajímavým oborem jsou farmaceutika, která jdou cestou pokroku a je jich potřeba stále velké mnoţství. Bankovnictví a pojišťovnictví bych zahrnul do svého portfolia pouze okrajově, jelikoţ jsou úzce spojeny s hospodářským vývojem a po nedávných zkušenostech z krachů mnoha amerických bank se mi i přes rostoucí zisky mnoha českých bank zdají být rizikové.

34

Závěr Tato práce je určena především lidem, kteří se buď nikdy nad akciemi nezamýšleli, mají pouze zkreslené informace nebo se akciím a investováním do nich záměrně vyhýbali, především z důvodů obav o své úspory. Obyčejný člověk ţije v přesvědčení, ţe investování je velká věda a berou ho jako chůzi po tenkém ledu. Jenţe jak vyplívá z předchozího textu, je zásadní rozdíl mezi spekulacemi a investováním. Většina lidí si neuvědomuje jejich moţnosti a ţijí v přesvědčení, ţe aby byl člověk při investování úspěšný, je třeba dennodenně sledovat vývoj cen, různé grafy, číst všemoţné doporučení a analýzy a provádět spousty obchodů a převodů. Ano toto obchodníci s akciemi a spekulanti dělají, ale jak uţ bylo zmíněno výše, je to činnost velmi náročná a riskantní, kterou bych nikomu nedoporučoval. Toto není rozumný přístup, spíše je to forma zábavy, ve které se točí spousta peněz. Je to jiná forma hazardu, která je pro mnohé lidi, kteří si svých peněz váţí, sloţitá, nezajímavá a nebezpečná. Moje přesvědčení a rada, ale vychází z úplně jiné myšlenky, a tou je dlouhodobý růst akciových trhů a zisky z dividend. Lidé hromadí své úspory na jednom místě, zabezpečují se tak do budoucna. Chtějí být bohatí a jednou si toho bohatství uţít. To je sice pěkné, ale ti chytří ví, jak si to usnadnit. Jak zajistit, aby tyto peníze, které většinou leţí jen tak ladem, pracovali a vydělávali společně s nimi další peníze. Není třeba být odborníkem, tato moţnost je tu pro všechny stejná. Stačí se drţet základních pravidel a věřit ve svoje rozhodnutí. Psychika hraje v investování velkou roli. Bez důvěry v tento systém, není moţné být investorem. Stejně tak jako nepůjčíme peníze člověku, kterému nevěříme, ţe nám je vrátí, také při investování bychom neměli vkládat své peníze do akcií, pokud jim nevěříme. Investování je především o přístupu. Není důleţité vybírat ty akcie, které v budoucnu porostou, protoţe nikdy nejde stoprocentně určit, které to budou. Nemá ani velký smysl sledovat minulou výkonnost, protoţe ta tu budoucí ovlivní jen zanedbatelně. Nemá ani smysl řídit se doporučeními a analýzami zkušených obchodníků s akciemi, kteří také neví, co bude. To hlavní je rozumně zhodnotit moţnosti, zainvestovat takové mnoţství financí, které nijak zásadně neovlivní naši finanční situaci a věřit, ţe tento systém funguje a přinese nám uţitek. Stále si investování do akcií spojuji se zajištěním na stáří. To je podle mě ideální přístup. Pokud k tomu přistoupíme jako celoţivotní spoření a nebudeme se zajímat o kaţdodenní vývoj, ale budeme to brát stejně jako koupi nemovitosti nebo staroţitností, budou akcie dobrou volbou pro uchování hodnoty našich peněz a při dobrém vývoji i prostředkem na jejich mnoţení. Samozřejmě základem je dobře sestavené portfolio a akcie tvoří pouze jednu z jeho částí, ale část zásadní, která nás kvůli větší kolísavosti a menší likviditě nutí přibírat do portfolia další aktiva. Uţ staří Egypťané věděli, ţe optimální je rozdělit majetek na tři části. První je půda, druhá podnikání a třetí mít v rezervě. Pokud bychom tuto radu přenesli na dnešní dobu, nebude se příliš lišit. Je dobré mít vlastní pozemek a ještě lepší vlastní nemovitost, podnikání nemusí být pro všechny dostupné, ale v přeneseném slova smyslu je to právě investování a samozřejmě mít část majetku vţdy po ruce, platí i dodnes. Dnešní doba nám umoţňuje podnikat přeneseně, tím ţe někomu dáme potřebné finance a on jakoby podniká za nás. O tom je investování a mělo by být nedílnou součástí ţivota lidí, kteří disponují alespoň nějakým majetkem, na kterém nezávisí jejich existence. Jak přesně investovat je na kaţdém z nás. Nemůţeme s určitostí tvrdit, ţe něco je špatné anebo naopak 35

dobré. Kaţdému můţe vyhovovat něco jiného a můţe věřit rozdílným odvětvím. Kaţdopádně tou nejdůleţitější zásadou při investování do akcií je nevěřit nikdy jen omezené skupině nebo jednomu směru. Stejně jako spotřebitel má své preference i investorovi je bliţší nějaké odvětví nebo region, ale vţdy bychom měli naše portfolio správně diverzifikovat a minimalizovat tak případné propady jednotlivých trhů. To by pro nás ale nemělo být nijak zásadní a nemělo by nás to výrazněji znepokojovat. Věcí, která jiţ má velký dopad jsou velké poklesy akciových trhů, zaloţené na hospodářské krizi, ty jsou ale spíše výjimečné. V těchto chvílích se třeba zvýšit pozornost a moţná se uchýlit i k nějakým opatřením. Zde můţe větší aktivita pomoci tyto krize překonat, jinak ale doporučuji být spíše pasivním investorem, protoţe ve světě obchodů s akciemi příliš aktivity spíše škodí, neţ pomáhá. S větší aktivitou jsou spojené i větší náklady a z investora se stává spíše spekulant a tím pádem také hráč. Hlavní přínos této práce by měl být ve schopnosti přesvědčit čtenáře, ţe svět akcií a investování do nich není výsadou omezené skupiny lidí a institucí. Měla by odstranit předsudky, které mnoho lidí má směrem k akciím. Měla by donutit čtenáře k zamyšlení, proč ještě nevyuţívá akciových trhů. Pokud si svědomitě plánujeme naši budoucnost a zajímáme se o finanční stránku ţivota, neměli by být pro nás akcie neznámou oblastí, právě naopak měli by být základním kamenem našeho dlouhodobého plánu.

36

Seznam použité literatury

[1] VESELÁ Jitka., Investování na kapitálových trzích, Praha, ASPI, 2007, 704s., ISBN 978-80-7357-297-6 [2] SHARPE W.F., ALEXANDER G.J.: Investice, Praha, VICTORIA, 1994, 810 s., ISBN 80-58605-47-3 [3] PIVRNEC Jiří. Dnes akcionářem, zítra boháčem, Praha, Grada 1993,112 s., ISBN 807169-042-2 [4] Internet. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 24.03.2009]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana> [5] HLADÍK René. Trhy cenných papírů : určeno studentům bakalářského studia ekonomických fakult a všem zájemcům o akcie, dluhopisy a burzu. Ústí nad Labem, Reneco, 2003, 99 s., ISBN 80-86563-06-5 [6] KOHOUT Pavel. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. 5. přeprac a rozš. vyd. Praha, Grada, 2008, 297 s. ISBN 978-80-247-2559-8 [7] Internet. In FinExpert.cz-Osobní finance [online]. [cit. 06.06.2009]. Dostupné na WWW: <://www.finexpert.cz > [8] Internet. In Peníze.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW < http://www.penize.cz > [9] GLADIŠ Daniel, Naučte se investovat, GRADA, 2004, 156 s. ISBN 80-247-0709-8 [10] GRAHAM Benjamin. Inteligentní investor, GRADA, 2007, 503 s. ISBN 978-80-2471792-0 [11] Internet. In Škola investování – akcie.miras.cz [online]. [cit. 07.06.2009]. Dostupné na WWW < http://www.miras.cz > [12] Internet. In Finance.cz [online]. [cit. 10.06.2009]. Dostupné na WWW [13] NIEDERHOFFER Victor. Průvodce spekulanta, Praha, GRADA, 2007, 388 s., ISBN 978-80-247-2343-3 [14] JÍLEK Josef. Akciové trhy a investování, Praha, GRADA, 2009, 656 s., ISBN 978-80247-2963-3

37

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Historický vývoj indexu PX ………………………………………………13 Obrázek č. 2: Teoretický vývoj zhodnocení jednotlivých fin. nástrojů....………………..15 Obrázek č. 3: Rozloţení úspor domácností ……………………………………………...21 Obrázek č. 4: Vývoj akciového indexu …………………………………………………..26 Obrázek č. 5: Průměrování cen pravidelným investováním ……………………………..29

38