Agronomická fakulta. Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Jedovaté plevele - riziko ohrožení zdraví člověka zvířat Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Vladimír Smutný, Ph.D.

Renata Režňáková

Brno 2008

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Jedovaté plevele – riziko ohrožení zdraví člověka a zvířat vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne………………………………………… podpis diplomanta…………………………

V této části bych chtěla poděkovat svému vedoucímu Ing. Vladimíru Smutnému, Ph.Dr. za ochotu a trpělivost při poskytování rad a připomínek k bakalářské práci.

ABSTRAKT V této bakalářské práci jsou uvedeny a popsány nejdůležitější druhy jedovatých plevelů, u kterých je riziko ohrožení zdraví člověka nebo hospodářských zvířat. Toxiny rostlinného původu jsem rozdělila, podle specifického účinku na určitý orgán v těle. Zmínka je také o nejvýznamnějších sekundárních metabolitech rostlin, které mohou určitým způsobem ovlivňovat funkce organismu vyšších živočichů. Hlavní část práce tvoří charakteristika jednotlivých plevelných druhů, rostliny jsou seřazeny dle čeledí, jelikož specifické účinné látky jsou většinou typické pro celou čeleď rostlin. Klíčová slova: plevele, jedovaté rostliny, otrava

ABSTRACT This bachelor work is focused on the most important species of toxic weeds, which are risky to human and livestock health. The plant toxins are splitting according to specific effect on organs of body. The most important secondary metabolites of plants are described, which can influence organism function in a some way. The main part of thesis is the characteristic of individual weed species. The plants are classified according to families because specific secondary metabolites are mostly typical for all plant family. Key words: weeds, toxic plants, poisoning

Obsah 1 ÚVOD.......................................................................................................................... 7 2 CHARAKTERISTIKA JEDŮ ..................................................................................... 8 2.1 Organotropní vlastnosti jedů ................................................................................ 8 3 ROSTLINNÉ JEDY .................................................................................................... 9 3.1 Alkaloidy............................................................................................................ 10 3.2 Glykosidy ........................................................................................................... 11 3.3 Silice................................................................................................................... 12 3.4 Terpeny .............................................................................................................. 13 3.5 Polyacetylované sloučeniny............................................................................... 13 4 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH PLEVELNÝCH DRUHŮ .................... 14 4.1 Čeleď: Apiaceae – Miříkovité............................................................................ 14 4.1.1 Aethusa cynapium – Tetlucha kozí pysk.................................................... 14 4.1.2 Conium maculatum – Bolehlav plamatý .................................................... 14 4.1.3 Heracleum sphondylium – Bolševník obecný............................................ 16 4.1.4 Heracleum giganteum – Bolševník velkolepý............................................ 17 4.2 Čeleď: Caryophyllaceae - Hvozdíkovité............................................................ 18 4.2.1 Agrostemma githago – Koukol polní ......................................................... 18 4.3 Čeleď: Primulaceae – Prvosenkovité ................................................................ 19 4.3.1 Anagallis arvensis – Drchnička rolní ......................................................... 19 4.4 Čeleď: Ranunculaceae – Pryskyřníkovité .......................................................... 20 4.4.1 Consolida regalis, Delphinium consolida – Ostrožka stračka (Ostrožka polní) ..................................................................................................................... 20 4.4.2 Ranunculus repens – Pryskyřník plazivý ................................................... 21 4.5 Čeleď: Convolvulaceae – Svlačcovité ............................................................... 22 4.5.1 Convolvulus arvensis - Svlačec polní ...................................................... 22 4.6 Čeleď: Solanaceae – Lilkovité ........................................................................... 23 4.6.1 Datura stramonium – Durman obecný ....................................................... 23 4.6.2 Hyoscyamus niger - Blín černý .................................................................. 24 4.6.3 Solanum nigrum – Lilek černý................................................................... 25 4.7 Čeleď: Scrophulariaceae- krtičníkovité ............................................................. 26 4.7.1 Melampyrum arvense -Černýš rolní........................................................... 26 4.8 Čeleď: Papaveraceae – Mákovité ...................................................................... 27 4.8.1 Papaver rhoeas – Mák vlčí ......................................................................... 27 4.9 Čeleď: Asteraceae – Hvězdnicovité................................................................... 28 4.9.1 Senecio vulgaris – Starček obecný............................................................. 28 4.9.2 Sonchus arvensis – Mléč rolní.................................................................... 30 4.9.3 Sonchus asper – Mléč drsný....................................................................... 30 4.9.4 Sonchus oleraceus – Mléč zelinný ............................................................. 31 4.10 Čeleď: Euphorbiaceae – Pryšcovité ................................................................. 32 4.10.1 Euphorbia helioscopia – Pryšec kolovratec.............................................. 32 5 ŠKODLIVOST DURMANU OBECNÉHO.............................................................. 33 5.1 Stanovení počtu a hmotnosti semen v tobolkách durmanu................................ 34 6 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 35 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE....................... 37

1

ÚVOD Od dob, kdy člověk pravidelně hospodaří na půdě a vytváří nepřirozené

monokultury mu druhy rostlin, které nevysel a objevují se na obdělávaném pozemku vadí. Tyto nežádoucí rostliny souhrnně označujeme jako plevelné rostliny. Plevelem je tedy rostlina, která se na stanovišti přemnoží a určitým způsobem brání optimálnímu vývoji pěstované plodiny, znehodnocuje konečný produkt nebo je hostitelem škůdců a chorob. Z počátku bylo hubení plevelů ruční prací později byla regulace plevelů prováděná mechanicky pomocí strojů. V současné době s rozvojem nových pěstitelských technologií (používání herbicidů, šlechtění nových odrůd, čištění osiva...) začaly některé druhy z obdělávané půdy mizet. Naopak některé přizpůsobivé druhy, odolávají veškerým snahám o regulaci a je potřeba vyvíjet nové opatření k jejich potlačení. Podle ZEMANA a kol., (2006) jsou jedovaté plevele škodlivé především díky obsahu toxických látek, tyto mohou snižovat produkční účinnost krmiv, vyvolávají dietetické poruchy a často vedou až k narušení zdravotního stavu, v extrémních případech mohou způsobit i smrt zvířat. Jejich riziko spočívá i v tom, že řada z těchto látek se může kumulovat nebo vylučovat do produktů, a tím ohrožovat bezpečnost potravin. Rostlinné jedy jsou chemické látky, produkované ve speciálních pletivech rostlin. Rostliny si během evoluce vyvinuly schopnost vytvářet tyto přírodní toxiny jako ochranu před býložravci. Mnohé z nich obsahují několik toxických složek, takže mohou vyvolat komplikovaný obraz otravy, v němž jednou dominuje účinek neurotoxický, kardiotoxický,

myotoxický,

jindy zase

cytotoxický,

hemotoxický,

ovlivňující

mechanismy hemostázy (zástavy krve) a nebo hepatotoxický, tumorózní, desintegrační aj. (HRDINA a kol., 2004).

7

2

CHARAKTERISTIKA JEDŮ Definice jedu, jak uvádí HRDINA a kol., (2004), nemůže být jednoznačná,

neboť každá látka je schopna v určité dávce a při adekvátním způsobu podání způsobit vážné poškození až smrt živého organismu. Látky působící jako jed se liší množstvím dávky, která již vede k poškození či smrti organismu. Tento fakt charakterizují hodnoty LD50 u laboratorních myší, například morfin 900 mg.kg-1, ethanol 10 g.kg-1. Relativně málo nebezpečné látky může vést ke vzniku pozdních projevů toxicity karcinogeneze, neurologických či psychických poruch, k poškození imunitního systému, k trvalému poškození krvetvorby, k chromozomovým mutacím atd.

2.1

Organotropní vlastnosti jedů Organotropismus je schopnost toxinu působit na určitý orgán, případně na celou

skupinu orgánů. V literatuře se toxiny často podle této schopnosti rozdělují. Uvádím zde hlavní druhy organotropních toxinů. Cytotoxiny jsou látky, které poškozují nebo ničí živé buňky. Také látky, které tlumí buněčné procesy nebo jsou jinak toxické a ničí buňky. Hemolysin je představitel toxických látek způsobujících rozklad buněk kapilár a jiných drobných cév s následným únikem krve do okolní tkáně. Tyto toxické látky se vyskytují nejen v rostlinách (např. Ricinus communis), ale také v jedu hadů atd. Hepatotoxin je látka,která poškozuje funkci jaterní tkáně nebo působí destruktivně na jaterní buňky. Škodlivý vliv mají ethanol, některá rozpouštědla, pyrrolizidinové alkaloidy u čeledi Asteraceae, mykotoxiny (aflatoxiny) aj. Myotoxiny poškozují svalovou tkáň. Vedle proteolytických enzymů jsou hlavní příčinou rozsáhlých svalových nekróz. Neurotoxiny poškozují centrální funkce, což se u obratlovců projevuje ataxií (porucha hybnosti a koordinace pohybu), tremorem (třes, mimovolný rytmický pohyb různých částí těla), poruchou motorické koordinace, pocitem chladu, poruchou citlivosti, spavostí, zmateností, bolestí hlavy, úzkostí a změnou chování. Podráždění CNS se může také projevit hyperaktivitou, excitací, nervozitou, nespavostí a poruchami srdeční činnosti (hypnotika, narkotika, některé alkaloidy, glykosidy) . 8

Fototoxiny – dostane-li se fotodynamická látka po požití do krevního oběhu a jím do pokožky, je tam aktivována slunečním zářením. Tyto aktivované molekuly předávají svou energii okolí a poškozují tkáně, tvoří se vysoce aktivní kyslíkové radikály. To se může projevit v poruchách buněčného dělení, změnách permeability membrán, porušení syntézy bílkovin a DNA apod. Klinické projevy fotosenzibilizace závisí na typu látky, jaké množství se jí dostalo do pokožky, jak dlouho byla pokožka vystavena slunečnímu záření a jak intenzivní toto záření bylo. Stupeň poškození ovlivňuje i ochrana pokožky (silná pigmentace, u zvířat srst ap.). Fotosenzibilizující látka je v rostlině buď přítomna přímo ve formě fototoxické, tak je i požita a oběhovým systémem se dostává do pokožky, kde je aktivována slunečním zářením - mluvíme o tzv. primární fotosenzibilizaci, která je poměrně častá i u člověka. Nebo, a to se týká hlavně přežvýkavců, je po přijaté rostlinné potravě rozložen

chlorofyl

anaerobními

mikroorganismy

na

fyloerytrin,

který

je

fotosenzibilizující. U zdravých zvířat je játry rychle detoxikován, u zvířat se specifickým poškozením jater (způsobené např. pyrrolizidinovými alkaloidy starčků), či obstrukcí žlučových cest se dostává až do pokožky, kde je aktivován - mluvíme o sekundární fotosenzibilizaci (též se označuje jako hepatogenní).

3

ROSTLINNÉ JEDY Rostlinná říše poskytuje nepřeberné množství organických látek vykazujících

významnou biologickou aktivitu včetně toxicity. Samostatný vědní obor zabývající se rostlinnými jedy se nazývá fytotoxikologie. Většina těchto látek vzniká jako konečný produkt látkové výměny rostliny. Metabolismus rostliny je stejně komplikovaný jako živočišný, zvláštností jsou biogenetické procesy označované jako sekundární metabolismus (nebo také jako specializovaný metabolismus), jejichž výsledkem jsou sekundární metabolity. Oba projevy biologické aktivity vůči živočišnému a lidskému organismu jsou často jen závislé na přijaté dávce jedné a téže látky. Mnohé z látek jsou při řízeném dávkování léčivy. Naproti tomu je možné očekávat toxický účinek i u dalších látek nebo rostlin, které zmíněné jedy obsahují, bude-li překročen běžný příjem, dojde-li ke kontaktu se zvláště citlivým jedincem, bude-li vystaveno účinku dítě, starý člověk, člověk oslabený jinou chorobou nebo dojde-li k neočekávané 9

neslučitelnosti, či kombinaci s jinými látkami (léky, složkami potravy, kosmetickými přípravky). Je třeba si uvědomit, že sekundární metabolismus a jeho produkty jsou obvykle značně specifické pro určité rostlinné taxony. Ty mohou být soustředěné na úrovni druhu, rodu nebo čeledi. Tato skutečnost je využitelná pro určité vymezení výskytu biologicky aktivních látek v rostlinném systému a umožní rychlejší orientaci při hledání příčiny nežádoucího efektu. Zvláště významným taxonem je čeleď. Představuje seskupení rodů a druhů, které mohou obsahovat velmi podobnou skladbu sekundárních metabolitů čili mohou být také podobně biologicky účinné – toxické, uvádí HRDINA a kol., (2004). Jed může být v rostlině zastoupen jedinou jedovatou látkou (např. protoanemonin u Ranunculaceae) nebo několika látkami (např. 20 různých alkaloidů v opiu u Papaveraceae, popisuje ŠKÁRKA, FERENČÍK, 1987).

3.1

Alkaloidy Podle ŠKÁRKY, FERENČÍKA jsou alkaloidy zásadité dusíkaté sloučeniny se

silným fyziologickým účinkem na vyšší živočichy. Pro svůj zásaditý charakter se v rostlinách vyskytují ve formě solí organických kyselin (kyseliny šťavelové, octové, mléčné, jablečné, vinné, citrónové, mekonové a pod.); jen málo alkaloidů je přítomno v rostlinách jako volné base. Většina alkaloidů jsou látky pevné, bezbarvé, bez zápachu, při vyšších teplotách a za obyčejného tlaku se obyčejně rozkládající. Jen málo alkaloidů jsou látky tekuté (koniin, nikotin); vyznačují se charakteristickým zápachem a lze je destilovat. Pouze některé alkaloidy se rozpouštějí snadno ve vodě; jsou však zpravidla dobře rozpustné v alkoholu, chloroformu, etheru a ve směsi chloroformu s etherem. Také některá organická rozpouštědla basického charakteru jsou vhodnými rozpouštědly alkaloidů (anilin, pyridin, piperidin). Soli alkaloidů se rozpouštějí ve vodě velmi snadno, podobně v alkoholu, naproti tomu jsou obtížně rozpustné v organických rozpouštědlech, jež se s vodou nemísí (KRMENČÍK, www.biotox.cz). Alkaloidy se nalézají v různých orgánech rostlin (kořeny, plody, semena a pod.). Mnoho zástupců z různých čeledí obsahuje velké množství alkaloidů, z čeledí zmiňovaných v mé práci to jsou Apiaceae, Asteraceae, Papaveraceae, Ranunulaceae,

10

Solanaceae. Často se vyskytuje v jedné rostlině více alkaloidů, jež jsou mezi sebou vždy chemicky příbuzné. Kolísání obsahu alkaloidů u jednotlivých alkaloidních rostlin je překvapivě veliké. Poněvadž se alkaloidy chemicky navzájem velmi liší, je i jejich farmakologický a toxický účinek velmi různý. Toxikologicky nejvýznamnější skupiny alkaloidů jsou: Piperidin-pyridinové (např. vysoce toxický koniin z bolehlavu plamatého, nikotin a anabasin z tabáku), tropanové (hyoscyamin, scopolamin a atropin u durmanu a blínu), pyrrolizidinové alkaloidy (senecionin, senecyfilin, retrorsin u starčeku), izochinolinové (morfin, papaverin, chelerythrin, bulbokapnin u čeledi Papavereceae), steroidní (solanin, tomatin, solasodin, solanidin u lilku), terpenické (akonitin, mezakonitin, ajacin u stračky)

3.2

Glykosidy Glykosidy rozumíme organické sloučeniny, zpravidla rostlinného původu, které

se při hydrolýze štěpí na cukr a složku necukernou, zvanou aglykon (ŠKÁRKA, FERENČÍK, 1957). Na glykosidy jsou bohatí někteří zástupci čeledí Convolvulaceae, Ranunculaceae, Scrophulariaceae. Jsou přítomny v různých orgánech rostlin (cibule, natě, listy, semena a pod.). Pro účely práce, zde popisuji hlavní skupiny glykosidů podle jejich účinku. Kardioaktivní glykosidy jsou využívané jako léčiva při nedostatečnosti srdce, k intoxikacím může docházet při nesprávné terapii. Některé však pro svoji toxicitu nenachází v terapii uplatnění a lze je chápat jen jako toxické agens. Tyto glykosidy obsahují zástupci z čeledí: Ranunculaceae , Scrophulariaceae. Do skupiny thioglykosidů patří glukosinoláty, jsou látky zasahující do činnosti štítné žlázy tzv. strumigeny, dochází k histomorfologickým změnám a ke zvýšení její hmotnosti. Snižuje se organická vazba jodu a tím i tvorba aktivních hormonů. Některé produkty přeměny glukosinolátů jsou vysoce lokálně dráždivé látky. Tyto glykosidy se běžně nacházejí v rostlinách čeledi Brassicaceae. Furanokumariny jsou především fotosenzibilizující látky. V dlouhodobých pokusech byl prokázán příspěvek k tvorbě melanomů (v principu chromozomální poškození). Vyskytují se v rostlinách z čeledi Apiaceae (bolševníky, morač, kebrlík, 11

miřík, všedobr, andělika) Saponiny se vyznačují většinou silným místním dráždivým účinkem, některé z nich jsou však i prudce jedovaté, např. githagin (Agrostemma githago). Saponiny také způsobují hemolýzu (tím že snižují povrchové napětí poškozují buněčné membrány). Tento účinek se ovšem objeví jen při intravenosní aplikaci, neboť saponiny se zpravidla nevstřebávají z trávícího traktu a do krve se tedy nedostanou. I když je základní účinek všech saponinů stejný, mohou být obrazy účinnosti různých saponinů různé, a to podle jejich zvláštních fyzikálních a chemických vlastností.V jednotlivých rostlinách se nalézají buď ve všech nebo jsou lokalizovány pouze v některých orgánech. Z jedovatých našich rostlin, obsahujících saponiny, je nutno uvést např. Agrostemma githago, Cyclamen europaeum, Galeopsis dubu, Hedera helii, Paris quadrifolia; Primula elatior, P. malacoides, P. obconica, P. sinensis, P. veris aj. a Solidago uirgaure (KRMENČÍK, www.biotox.cz)

3.3

Silice Silice, označované někdy také jako "etherické oleje" (na rozdíl od mastných

olejů), jsou látky tekuté, těkající s vodními parami, většinou palčivé chuti a vesměs příjemně aromaticky vonné. Při pokojové teplotě se vypařují. Ve vodě jsou většinou nerozpustné, snadno se však rozpouštějí v alkoholu, etheru, chloroformu, benzinu, petroletheru a v olejích. Některé z nich se rozpouštějí v alkoholu jen obtížně. Hoří čadivým plamenem. Vzdušným kyslíkem se oxidují a zároveň houstnou (pryskyřičnatí). Jsou roztroušeny v různých orgánech rostlin v parenchymatických pletivech nebo se nalézají ve speciálně stavěných buňkách, např. žlázách, žláznatých chlupech, v kanálcích původu schizogenního, lysigenního nebo schizolysigenního apod. Mající pravděpodobně funkci ochrannou; mimo to mohou sloužit svou vůní jako lákadlo pro hmyz (k přenesení pylu) a bránit také přílišnému vypařování vody z rostlinného těla. Silice jsou přítomny v rostlinách zpravidla volné, jen málokdy je můžeme nalézt v glykosidní vazbě. Mnoho silic má desinfekční účinek. Některé z nich ničí patogenní mikroorganismy i při vysokých zředěních. Mnoho jich působí léčivě v plicích a dýchacích cestách. Proto se inhalují při zánětlivých onemocněních horních cest dýchacích. Působí jednak desinfekčně a protizánětlivě, jednak usnadňují odkašlávání. 12

Některé mají schopnost uvolňovat křeče hladkého svalstva trávícího traktu. Používají se tedy jako spazmolytika (máta, heřmánek, česnek, cibule a pod.). Toxický účinek některých silic se po vstřebání projeví podrážděním ledvin, ovšem jen při velkých dávkách; v moči se v takových případech může objevit bílkovina, dokonce i krev. Tento patologický stav bývá pouze přechodný, po vysazení drogy se zase upraví. Otravy silicemi jsou poměrně vzácné. Mezi jedovaté silice patří např. fenylpropanoidy apiol, safrol a myristicin z druhů čeledi Apiaceae (KRMENČÍK, www.biotox.cz).

3.4

Terpeny Terpeny dělíme je podle počtu isoprenových jednotek na monoterpeny,

seskviterpeny, diterpeny, triterpeny atd. Seskviterpeny jsou prudké křečové jedy některých rostlin jihovýchodní Asie. Z našich rostlin přichází do úvahy rostliny z čeledi Asteraceae s obsahem

seskviterpenických laktonů způsobujících kontaktní alergie.

Některé rostliny obsahují diterpeny, zvláště estery forbolu v čeledi pryšcovitých dráždí pokožku a mohou vyvolat až rakovinu kůže.

3.5

Polyacetylované sloučeniny Tyto sloučeniny jsou zastoupeny především v čeledi Apiaceae např. v tetluše

kozím pysku, dále v čeledi Asteraceae. Jsou to látky typu cikutoxinu, matrikarinolu a dehydrofalkarinonu. Acetyleny rostlin čeledi Apiaceae jsou vysoce toxické, zatímco u Asteraceae se jedná o fotosenzibilizující účinek.

4 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH PLEVELNÝCH DRUHŮ 4.1

Čeleď: Apiaceae – Miříkovité

4.1.1 Aethusa cynapium – Tetlucha kozí pysk Popis: Lodyha tetluchy je vysoká 5 – 80 cm, vystoupavá, listnatá, dutá, rozsáhle větvená. Listy má tmavozelené, 2 – 3 krát peřenosečné. Okolíky s 10 – 20 okolíčky s nestejně dlouhými větvemi a bez obalů. Květy má bílé. Nažky jsou žluté s ostrými

13

žebry. Je možná záměna s bolehlavem plamatým nebo petrželí zahradní. Tetlucha na rozdíl od bolehlavu nemá obaly pod okolíkem, pod okolíčkem má 3 dlouhé, dolů skloněné listence. Na rozdíl od petržele má lesklou spodní stranu listů. Výskyt: Roste po celém území ČR, zejména v nížinách, ale i v podhůří na orné půdě, v zahradách, kompostech, při okrajích polí na mezích. Největší výskyt je zaznamenán v zeleninách, ovšem v poslední době se rozšiřuje i v okopaninách, zvláště cukrovce. Nažky se šíří osivem zelenin (petržel, mrkev), kompostem, hnojem. Význam: Patří mezi středně nebezpečné plevele, konkurenční schopnost uplatňuje v řidších porostech. Reprodukce: Výhradně generativně, kvete od června do října, klíčí po určité době dormance po celý rok, většinou na světle v povrchových vrstvách půdy. Na jedné rostlině se může vytvořit až 600 nažek. Klíčivost si může zachovávat řadu let. Obsahové látky: Fenylpropanové siličné složky apiol, safrol a myristicin, alkaloid cynapin, který je příbuzný koniinu obsaženém v bolehlavu. Tyto jedovaté sloučeniny obsahuje v nati a semenech. Projevy otravy: Otrava se projevuje podobně jako otrava bolehlavem, byť průběh bývá o něco mírnější, ochrnutí kosterního svalstva, zvracení, průjem, rozšíření zorniček. K otravám lidí dochází poměrně často v důsledku záměny tetluchy za petržel. Otravy byly sledovány u skotu, při pokusném zkrmování 14 – 15 kg natě, dále u koně, vepře a husy (JIRÁSEK a kol., 1957). 4.1.2 Conium maculatum – Bolehlav plamatý Popis: Jednoletá až dvouletá rostlina. Kořen je kuželovitý větvený. Lodyha je přímá 100 – 200 cm vysoká dutá, oblá, jemně rýhovaná, na bázi červeně skvrnitá. Lodyha je rozvětvená, větve jsou vstřícné. Listy jsou střídavé, tmavozelené, lysé. Dolní listy jsou 40 – 50 cm dlouhé, s oblými řapíky, horní jsou menší. Ploché, dlouze stopkaté okolíky jsou složené z 10 – 15 okolíčků. Kališní cípy nezřetelné, korunní plátky bílé, slabě paprskující. Květy jsou oboupohlavné i jednopohlavné. Plodem je široce vejčitá dvounažka. Šedohnědé nažky mají 5 zvlněných hlavních žeber a jsou bez sekrečních kanálků. Při rozemnutí nebo zavadání ostře páchnoucí myšinou. Výskyt: Preferuje nižší a teplejší polohy, ve vyšších a horských polohách se 14

nevyskytuje. V posledních letech dochází k rychlému šíření na okrajích polí a podél cest. Škodí v porostech obilnin (zejména ozimých). Kukuřici, cukrovce, řepce ozimé a jahodníku. Dokladován je i výskyt ve vojtěšce. Roste rovněž na vlhkých loukách a pastvinách a v sadech. Význam: Dříve řazen mezi léčivky, pro nestálý obsah účinných látek se již nesbírá a nepoužívá. Představuje nebezpečí pro hospodářská zvířata (zvláště skot) v podobě zeleného krmení. Konkurenčně velmi schopná rostlina. V dobře zapojeném porostu nevytváří generativní orgány. V prořídlých porostech, širokořádkových plodinách a v porostech řepky se výrazně prosazuje. Reprodukce: Druh se rozmnožuje výhradně semeny. Počet semen na rostlině se pohybuje kolem 15 000. Nažky přes zimu vytrvávají na rostlinách. Čerstvě dozrálé nažky jsou klíčivé, bez období dormance. Klíční rostliny se objevují v březnu až květnu, na podzim pak v září až říjnu. Rostliny kvetou od června do září, plody zrají od poloviny července. Obsahové látky: Celá rostlina obsahuje alkaloid koniin (původcem myšinného zápachu). JIRÁSEK a kol. (1957) uvádí, že z rostlinných částí je nejvyšší koncentrace v plodech 1 – 2 %. Sušením se obsah jedovatých alkaloidů snižuje, silážováním se však jedovatost neztrácí. Příznaky otravy: Účinná látka rychle proniká sliznicí, způsobuje pálení v ústech, ochrnutí jazyka, postupné ochabnutí kosterního svalstva, slinění, zvracení, a bolesti břicha, doprovázené průjmy. Polykání, řeč je obtížná, zorničky se rozšíří. Dech je namáhavý, smrt nastává zástavou dechu při plném vědomí. K otravám dochází zejména záměnou za jinou miříkovitou rostlinu. U zvířat se otrava projevuje neschopností stát na nohou, slinění, průjmem nebo naopak zácpou. Jedovatá pro skot, ovce a kozy. Prognóza je vždy velmi nepříznivá. 4.1.3 Heracleum sphondylium – Bolševník obecný Popis: Kořen je vřetenovitý, rozvětvený. Lodyha je přímá, 50 – 150 cm vysoká, o průměru do 2 cm, větvená, dutá. Okraj listů je vroubkovaný až hrubě pilovitý. Květenstvím je složený okolík o průměru 8 – 20 cm s 10 – 25 okolíčky. Květy jsou většinou oboupohlavné, krajní jsou pouze samčí. Korunní lístky bílé až nažloutlé,

15

paprskující. Plodem je zploštělá dvounažka eliptického tvaru, až 10 mm dlouhá, s okrajovými křídly a sekrečními kanálky na hřbetní straně. Dvouletý až vytrvalý, původní druh. Rostliny kvetou od června do října, plody zrají od srpna do pozdního podzimu. Tvarově variabilní druh. Výskyt: Vyskytuje se na celém území republiky. Preferuje půdy vlhčí, živinami bohaté, přizpůsobí se však i horším půdním podmínkám. Hojný na mezích, v příkopech , podél vodních toků v blízkosti lidských sídlišť, v křovinách a světlých lesích. Také na okrajích polí, na loukách a pastvinách, v zahradách. Význam: Snižuje hodnotu krmiva, protože po jeho usušení zbývají pouze málo hodnotné zdřevěnatělé lodyhy a větve. Vhodné je pouze spásání mladých obrůstajících růžic. Ve větším množství je v píci nebezpečný. Patří mezi obtížné plevele na loukách a pastvinách. Vytváří mohutné listové růžice, kterými zastiňuje okolní vegetaci a často potlačuje pícninářsky kvalitnější druhy, kterým odebírá vláhu a živiny. Reprodukce: Druh se rozmnožuje semeny (generativně). Byla zaznamenána i možnost vytváření vedlejších růžic na kořenové hlavě. Semena neklíčí hned po dozrání, ale až na jaře po přezimování. Část semen setrvává na rostlinách přes zimu. Jejich dormance je způsobena nedorostlým embryem v nažkách. Klíční rostliny se objevují během dubna a května. Obsahové látky: Bolševník obecný obsahuje furanokumariny (pimpinellin, bergapten, isobergapten). Dále obsahuje heraclein (v nati), silice, étery, alkoholy a další látky. Nejvíce jedovaté jsou nezralé plody. Příznaky otravy: Furanokumariny, po oslunění potřísněných částí kůže, vyvolávají pálící, zanícené plochy, často i puchýře. Při manipulaci s rostlinami je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Klinické projevy fotosenzibilizace závisí na množství látky, jaké se jí dostalo do pokožky, jak dlouho byla pokožka vystavena slunečnímu záření a jak intenzivní toto záření bylo. Stupeň poškození ovlivňuje i ochrana pokožky (silná pigmentace, u zvířat srst ap.). U dobytka se toto poškození projevuje nepokojem, svěděním a pálením na místech nekrytých srstí, následuje rozvoj erytému a edému (někdy otoky celé hlavy), tvorba strupů, kůže nekrotizuje, objevuje se žloutenka. Hojení trvá týdny v zastíněných místnostech. Bylo však také pozorováno zjizvení sítnice až oslepnutí. 16

4.1.4 Heracleum giganteum – Bolševník velkolepý Popis: Habitus stejný jako u bolševníku obecného, liší se výškou, která dosahuje až 450 cm. Dvouletý až vytrvalý, zavlečený druh (Kavkaz). V prvním roce vegetace se vytváří velká listová růžice, která přes zimu odumírá. Ve 2. – 4. roce vegetace rostliny vytvářejí lodyhu, nesoucí velký složený okolík květů. Rostliny kvetou v červnu až červenci, semena se uvolňují v srpnu. Vykvétají pouze jednou a hynou. Výskyt: Jedná se o dnes již zdomácnělý druh s různou intenzitou výskytu na území republiky. Objevuje se jak v nížinných tak horských oblastech. Vzhledem k velké přizpůsobivosti lze očekávat další šíření. Preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, hlinité, živinami bohaté, humózní, slabě kyselé až slabě alkalické. Vyskytuje se na neobdělávaných vlhčích loukách, v opuštěných zahradách, silničních příkopech, u cest, na náspech železničních tratí, v okolí lidských sídlišť, na rumištích a skládkách, okrajích lesů a lesních mýtinách. V místech zvýšeného výskytu je možné najít rostliny i na okrajích polí, s možností zavlečení do polních kultur, zejména širokořádkových. Význam: Velmi nebezpečný invazní druh. Je hostitelem houby Sclerotinia sclerotiorum, která napadá mnoho polních a zahradních plodin. Ohrožuje cesty a rekreační zóny. Zmenšuje viditelnost podél silnic. Konkurenčně vysoce aktivní rostlina. Podstatně mění složení původních rostlinných společenstev. Následkem velkého konkurenčního tlaku bolševníku se na lokalitě udrží jen časně odkvétající druhy a druhy schopné mu konkurovat (devětsil). Rozrušením původního vegetačního krytu jsou vyvolávány erozní půdní procesy. Reprodukce: Druh se rozmnožuje semeny. Vegetativní množení nebylo prokázáno, rostliny však mají značnou regenerační schopnost, a to včetně generativních orgánů. Na rostlině dozrává od 5000 do 27 000 semen uvádí MIKULKA a kol. (2003), která neklíčí ihned, ale procházejí obdobím dormance, kdy se zárodek dále vyvíjí a dorůstá. Klíční rostliny se objevují během dubna až května. Semena jsou rozšiřována větrem a vodou. Obsahové látky: Obdobné jako u bolševníku obecného, ale navíc obsahuje imperatorin, xanthoxin a psoralen. Projevy otravy : Fototoxické účinky psoralenu se projevují silněji než u předešlého druhu. 17

4.2

Čeleď: Caryophyllaceae - Hvozdíkovité

4.2.1 Agrostemma githago – Koukol polní Popis: Jednoletá přezimující rostlina. Lodyha dorůstá výšky 30 – 100 cm. Je přímá, dlouze přitiskle šedochlupatá. Listy jsou čárkovité, dolní tupé, horní špičaté, na bázi krátce srostlé. Květy jednotlivé, pětičetné. Kalich srostlý v trubku, koruna našedle fialově červená. Tobolky vejčité s pěti zuby. Výskyt: V současné době vzácný, dříve hojně rozšířený druh. Vyskytuje se hlavně na hlubších, hlinitých, neutrálních půdách. Šíří se vypadáváním semen do půdní zásoby a osivem obilovin. Význam: Vzhledem k vzácnému výskytu nemá hospodářský význam, pokud se vyskytuje má vysokou konkurenční schopnost, škodí v ozimých obilninách a ozimé řepce. Reprodukce: Rozmnožuje se výhradně generativně. Kvete v červnu až v červenci. Nažky jsou 3 – 4 mm dlouhé, černé a bradavičnaté. Na jedné rostlině se může vyskytovat až 500 nažek. Nažky klíčí po dozrání poměrně dobře. Vzchází na podzim z hloubky do 5 cm. Jednoletá přezimující rostlina. Obsahové látky: Podle JIRÁSKA a kol, (1957) je jsou jedovaté saponiny obsaženy hlavně v semenech (asi 6 %), které obsahuje převážně embryo, jejichž množství se zvyšuje během dozrávání. Projevy otravy: Na rozdíl od jiných saponinů se koukolové saponiny vstřebávají ze zažívacího ústrojí. Otravy se projevují sliněním, bolestí břicha, zvracením, průjmem, bolestí hlavy, neklidem, puls bývá slabý a rychlý, smrt přichází zástavou dechu, ale prognóza otrav je poměrně příznivá. V minulosti byly zaznamenány nejen četné otravy dobytka přimícháním semen do krmiva, ale i otravy lidí (např. po požití chleba, který byl vyroben z mouky, do které byla semleta i semena koukolu, nebo po vypití kávovinového odvaru připraveného z obilí s příměsí většího množství koukolových semen), v současnosti jsou však již takové otravy vyloučeny, neboť koukol byl čištěním osiva z našich polí téměř vyhuben.

18

4.3

Čeleď: Primulaceae – Prvosenkovité

4.3.1 Anagallis arvensis – Drchnička rolní Popis: Jednoletý časně jarní plevel. Nízký, mělce kořenící. Lodyha je lysá, poléhavá. Listy jsou vstřícné, na konci tupé nebo zašpičatělé. Horní listy jsou užší než dolní. Květy vyrůstají z úžlabí středních a horních listů na delších stopkách. Kalich a koruna jsou pěticípé, květ je červený. Plodem je kulatá mnohosemenná tobolka, 4 – 5 mm v průměru, otevírající se víčkem. Semena jsou drobná kolem 1 mm, trojhranná, bradavičnatá, s matným povrchem, červeno až tmavohnědá. Výskyt: Vyskytuje se hojně v teplejších oblastech a nižších polohách, na polích, v zahradách a ve vinicích, ve vyšších polohách méně častá. Roste na písčitých a hlinitých půdách kyselé až neutrální reakce. Zapleveluje hlavně obilniny, okopaniny, vytrvalé pícniny a zeleninu. Význam: Patří mezi hospodářsky nevýznamné plevele. Ve víceletých pícninách snižuje hodnotu krmiva, v malém množství je však v píci neškodná. V porostech částečně zabraňuje ztrátám vláhy. V přízemní povrchové vrstvě často tvoří souvislý porost, podléhá však konkurenci dobře zapojených polních plodin. Reprodukce: Druh se rozmnožuje výhradně semeny. Počet semen na jedné rostlině se pohybuje kolem 150, maximální počet udáván až 3000, životnost semen v půdě je více než 10 let uvádí MIKULKA a kol., (2003). Po dozrání špatně klíčí. Nejlépe klíčí na jaře po přezimování z povrchových vrstev půdy. Rostliny kvetou v červnu až listopadu, plody se objevují v červenci. Klíční rostliny vzcházejí v dubnu a květnu, ve vlhčích obdobích klíčí po celé léto. Vegetace často končí vlivem nedostatku vláhy jako důsledek mělkého kořenového systému. Za mírné zimy někdy přezimuje. Obsahové látky: Obsahuje glykosidy – cyklamin, saponiny – anagalisaponin, třísloviny, sapotoxin a enzym primaverasin. Patří mezi mírně jedovaté rostliny. Projevy otravy: Otrava se projevuje zvracením, dochází k poškození funkce ledvin.

19

4.4

Čeleď: Ranunculaceae – Pryskyřníkovité

4.4.1 Consolida regalis, Delphinium consolida – Ostrožka stračka (Ostrožka polní) Popis: Jednoletá 20 až 120 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá, větvená. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, záhy zasychající. Lodyžní listy 2 – 3krát zpeřené, úkrojky čárkovité, jen asi 1 mm široké. Květy v řídkých, koncových a chudých latách, modrofialové, vzácně bílé nebo růžové, někdy dvoubarevné, dlouze stopkaté, s mírně nahoru zahnutou, asi 2 cm dlouhou ostruhou. Kvete v květnu až srpnu. Plody jsou válcovité měchýřky, semena černá. Výskyt: Její rozšíření u nás je roztroušené, na mnoha místech již úplně vymizela. Preferuje suché, teplejší stanoviště na půdách s vápencovým podložím. Nalezišť s jejím výskytem ubývá. Nejčastěji ji můžeme nalézt v obilí, vinicích a sadech. Osidluje také ruderální stanoviště, úhory, meze, strniště. Význam: Není příliš konkurenčně schopná, nebezpečnější je příměs jejich jedovatých semen v píci nebo v mouce. Čištění osiva je však čím dál kvalitnější a stračky ubývá rovněž z důvodu používání herbicidů a moderní agrotechniky. Reprodukce: Rozmnožuje se výhradně generativně. Rostliny kvetou od června do srpna a na jedné rostlině postupně dozrává a vysemeňuje až několik set semen, podle SOUKUPA (www.jvsystem.net) je to zpravidla 150 – 800 semen. Čerstvě dozrálá semena mají jen malou klíčivost. Nízké teploty mají však pozitivní vliv na klíčení. Semena si zachovávají klíčivost několik let. Rostliny vzchází buď na podzim (v srpnu až září), nebo na jaře (v březnu až květnu). Semena se šíří špatně vyčištěným osivem obilovin, ale též hnojem, kompostem nebo zeminou. Obsahové látky: V nati je obsažen alkaloid kalkatripin vázaný na kyselinu akonitovou, v semenech je přítomen delsolin, delkosin a další alkaloidy, květy obsahují modrý antokyanový

glykosid

delfinin

a

žlutý

kaemferol

(PAZDERA,

www.botanika.wendys.cz) Příznaky otravy: Toxické působení ostrožky není detailně probádáno, na pokožce zřejmě může způsobit záněty, celkově je řazena mezi mírně jedovaté

20

4.4.2 Ranunculus repens – Pryskyřník plazivý Popis: Vytrvalá nižší plazivá rostlina s poléhavými lodyhami a svazčitými, mělkými kořeny. V prvním roce vytváří listovou růžici, v následujícím plazivé výhony a nažky. Květy jsou žluté a rostlina může vytvářet až několik set 2 – 3 mm dlouhých nažek. Výskyt: Vyskytuje se po celém území na vlhčích stanovištích, na podmáčených loukách, pastvinách, trávnících a zahradách. Výskyt na orné půdě signalizuje podmáčení pozemku. Význam: Patří mezi méně významné plevele, jeho význam je pouze lokální. Má velké nároky na vláhu a živiny. Na orné půdě je účinně regulovatelný agrotechnickými zásahy. Nejvíce škodí na loukách, pastvinách a v okrasných zahradách. V trvalých travních porostech a pastvinách škodí především pryskyřník prudký (Ranunculus acer). Reprodukce: Rozmnožuje se generativní a vegetativní cestou. Rostliny kvetou od května do srpna. Na jednom výhonu

podle MIKULKY a kol, (2003) dozrává až

100 nažek, které mají po dozrání malou klíčivost. Klíčivost si v půdě zachovávají velmi dlouho. Nejlépe vzcházejí z hloubky 1 – 2 cm. Limitní hloubka vzcházení je 4 cm. Po celou dobu vegetace tvoří výhony. Po pozemku se dokáže prostřednictvím výhonů poměrně rychle stěhovat. Šíří se nažkami osivem a vegetativně na vlhkých a vápnem chudých loukách a pastvinách, kde rostliny vykvétají a dozrají. Obsahové látky: Všechny části rostliny obsahují glykosidický lakton ranunkulin jako význačnou hořčinu, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin. Při sušení rostlin vzniká dimer anemonin, který již není jedovatý (proto seno obsahující pryskyřník lze zkrmovat). Dále jsou přítomny saponiny a další látky, ve žlutých květech obsahuje barvivo karoteny a xantofyly. Příznaky otravy: Protoanemonin má silně dráždivé účinky, na pokožce a sliznicích vyvolává pálení, zčervenání, záněty, později puchýře, po jejichž prasknutí se tvoří pomalu se hojící vředy. Po vstřebání působí tlumivě na centrální nervový systém a způsobuje zástavu dechu. Po požití vzniká zánět dutiny ústní, žaludku a střev, objevuje se zvracení, kolikové bolesti břicha, podráždění ledvin, v nejtěžších případech se objevují závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení, po té se podávají léky na podporu tvorby hlenu nebo aktivní uhlí. Protoanemonin má silné antibiotické účinky, působí proti řadě mikrobů i plísním, 21

v terapii se jej však nedá využít, protože v koncentracích, které vykazují tyto účinky, je toxický. Otravy u dobytka se vyznačují především průjmem. U otrávených krav bylo nadojeno mléko s hořkou chutí nebo načervenalé barvy. Otrav byly zaznamenány u člověka skotu a ovce. Léčí se podáváním adsorpčního uhlí, slizových léků a analeptik. (JIRÁSEK a kol., 1957)

4.5

Čeleď: Convolvulaceae – Svlačcovité

4.5.1 Convolvulus arvensis - Svlačec polní Popis: Rostliny vytvářejí ovíjivé lodyhy dlouhé až dva metry. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, střelovitě vejčité nebo kopinaté, celokrajné. Květy vyrůstají z paždí listů, jsou bílé až narůžovělé s nálevkovými korunami. Tvoří mohutný kořenový systém. Výskyt: Vyskytuje se po celém území ČR ve všech kulturních rostlinách. Šíření podporuje nedostatečná péče o půdu. Význam: Vytrvalá rostlina, úporně setrvávající na stanovišti. Paří mezi velmi nebezpečné plevele. Konkurenční schopnost vysoká, úspěšně se prosadí ve všech kulturních rostlinách. Reprodukce: Rozmnožuje se generativním i vegetativním způsobem. Kvete od května do podzimu. Semena jsou uložena v tobolkách. Semena jsou 3,5 – 4 mm dlouhá. Klíčivost po dozrání není vysoká. Přezimování klíčivost stoupá. Semena si v půdě uchovávají klíčivost dlouhou dobu. Svlačec se na orné půdě šíří vegetativní cestou, kořenovými výběžky, které dosahují do značné hloubky. Jednotlivé úlomky kořenových výběžků mají vysokou regenerační schopnost (Mikulka a kol., 2003). Obsahové látky: Všechny části, především však kořeny obsahují 10% gumovitých, pryskyřičných látek s glykosidem jalapinem, dále tříslovinu a četné jiné látky. Alkaloid konvolvulin. Příznaky otravy: Jalapin působí projímavě. Toxikologický význam je však malý, poněvadž účinné látky jsou přítomny v kořenech, které jsou normálně nepřístupné. Při pokusném krmení koní byla pozorována celková slabost (při zachování chuti k jídlu), snížení tělesné teploty a postupné ubývání sil, při zkrmování 26 kg zelené rostliny,

22

během 3 dnů nastala smrt sedmého dne. Králíci však svlačcovou nať požírají rádi, aniž by bylo znát, že by jim nějak škodila (JIRÁSEK a kol., 1957).

4.6

Čeleď: Solanaceae – Lilkovité

4.6.1 Datura stramonium – Durman obecný Popis: Rostlina bohatě větvená 50 – 100 (200) cm vysoká (v průměru 120 cm vysoká). Listy jsou vejčité až eliptické. Laločnatě zubaté. Květy jsou bílé nebo fialové, plodem je hustě ostnitá tobolka, 3,5 – 7 × 3 – 5 cm velká otvírající se 4 chlopněmi (MIKULKA a kol., 2003). Výskyt: Podle MIKULKY, (2003) tento kosmopolitní druh pochází z východní části Severní Ameriky do Evropy byl zavlečen v 17. století. U nás se roztroušeně vyskytuje v teplejších územích celého státu, zejména v úvalech (Polabí, Haná, Dolnomoravský a Dyjskosvratecký úval) a v černozemních oblastech (např. Slánsko, Žatecko aj.). Ve vyšších polohách jen zřídka a přechodně zavlékán.Vyskytuje se na rumištích, úhorech, kompostech. Preferuje teplejší oblasti, vlhké humózní půdy, bohaté na živiny. Na orné půdě se hlavně vyskytuje v okopaninách a zelenině, kde za příznivých podmínek vytváří mohutné rostliny s velkým množstvím semen. Někdy se vyskytuje i v obilí. Na strništích dorůstají rostliny malé, zpravidla s jednou tobolkou. Význam: Nebezpečným plevelem je pouze na některých lokalitách teplejších oblastí našeho území. Jednoletý pozdní jarní druh, prudce jedovatý, pro obsah alkaloidů je pěstován jako léčivá rostlina.Významným zdrojem šíření na orné půdě jsou samotné dozrálé rostliny, kdy ze snadno se otevírajících tobolek vypadávají semena, která klíčí v příštím pozdním jaře, za vyšší teploty půdy. Konkurenčně se prosazuje v širokořádkových kulturách, kde za příznivých podmínek dorůstají mohutné rostliny s velkým množstvím semen. Celá rostlina zapáchá. Je významným hostitelem chorob a škůdců lilkovitých plodin. Reprodukce: Výhradně semeny. Kvete od června do října. Semena jsou v půdě klíčivá i několik let. Vzhledem k velikosti semene vzchází i z hloubky přes 5 cm, uvádí MIKULKA a kol., (2003). Obsahové látky: Podle KRMENČÍKA (www.biotox.cz) obsahuje durman v listech a semenech 0,2 až 0,7 % alkaloidů tropanové řady skopolamin, hyoscyamin, atropin. Tyto 23

tropanové alkaloidy jsou hlavními účinnými látkami Příznaky otravy: Hlavní význam má atropin, který centrálně dráždí, působí velké vzrušení a teprve po velkých dávkách ochrnuje. Zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Za minimální smrtnou dávku se považuje 0,1 g atropinu. Děti a starší lidé vůbec snášejí atropin lépe než mladí lidé. Zvířata jsou proti atropinu odolnější než člověk. Otrava se u skotu projeví až po zkrmení 60 g suchých rostlin, u ovcí a koz dokonce až po zkrmení 750 g. Nejodolnější jsou králíci, kteří snesou dlouhodobé krmení rostlinami obsahující atropin. Králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství popisuje PATOČKA, (www.toxicology.emtrading.cz). 4.6.2 Hyoscyamus niger - Blín černý Popis: Lodyhy přímé, větvené, 20 – 100 cm vysoké. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité. Květy bledě žluté, fialově žilkované, uspořádány ve vijanovitých květenstvích. Kvete od května do října. Plodem je tobolka s pukajícím víčkem, semena jsou černohnědá, jamkovitě důlkatá, ledvinovitá, 1 – 1,5 mm dlouhá. Jednoletý druh, často přezimující. Výskyt: Roztroušeně rozšířen, hlavně v teplejších oblastech. Vyskytuje se na rumištích, úhorech, u cest, na kompostech, polích, kde je dostatek dusíkatých živin a vláhy. Na orných půdách hlavně zapleveluje širokořádkové plodiny a víceleté pícniny. V poslední době se objevuje i v prořídlých obilovinách. Význam: Blín černý je přemnožen pouze v některých intenzivních zelinářských podnicích v teplejších oblastech. Na většině orné půdy je málo významným plevelem. Konkurenčně se prosazuje v teplých oblastech, na přehnojených pozemcích, v plodinách s pomalým počátečním růstem. Je nebezpečným plevelem v máku, se kterým společně zraje. Jedovatá semena blínu se dají špatně oddělit od makových zrn. Reprodukce: Rozmnožuje se pouze generativně. Kvete od června do podzimu.

24

Na jedné rostlině dozrává až několik tisíc semen (8 000), která jsou poměrně dlouze dormantní a hromadně klíčí až v druhém roce, popisuje SOUKUP a kol., (www.jvsystem.net). Klíční rostliny se objevují v průběhu celého roku. Rostliny vzešlé na podzim dobře přezimují. Šíří se komposty, hnojem, balíčkovanou sadbou, osivem a dlouho vydrží po vysemenění v půdní zásobě. Snadno se šíří i sklizenou biomasou plodin, semena jsou pevně uzavřena v tobolkách. Obsahové látky: Celá rostlina je jedovatá, obsahuje tropanové alkaloidy (hyosciamin, atropin, skopolamin) jako ostatní lilkovité. Projevy otravy: viz durman 4.6.3 Solanum nigrum – Lilek černý Popis: Přímá až poléhavá 10 – 80 cm dlouhá lodyha, rozkladitě větvená. Listy dlouze řapíkaté, široce vejčité až tříboké, na bázi klínovité, mělce laločnaté až zubaté. Květy bílé, uspořádané ve vrcholících. Jednoletá bylina. Výskyt: Hojný v teplejších oblastech, ale může zasahovat i do vyšších poloh. Rozšíření v bramborách, kukuřici, zelenině, cukrovce. Význam: Patří mezi nebezpečné plevele teplejších oblastech, jedovatá rostlina, obsahuje glykosidy a saponiny. Využíván v lékařství. Hostitel chorob a škůdců lilkovitých rostlin. V zapojených porostech nepůsobí velké škody. V obilninách a pícninách se neuplatňuje, v cukrovce v ranných bramborách, v zelenině a kukuřici významně škodí. Vyžaduje humózní půdy bohaté dusíkem, snáší sucho i slanost půdy. V zahraničí jsou popsány rezistentní populace vůči triazinům. Reprodukce: Výhradně semeny. Kvete od června do října. Plodem je černá dužnatá bobule. Semena ledvinovitá, asi 2 mm dlouhá, zlatá až hnědá. Podle MIKULKY a kol. (2003) se na rostlině může vytvořit 100 až 1 000 semen, která klíčí pozdě na jaře z hloubky 4 – 5 cm. Klíčivost má omezenou dobu. Šíří se kompostem, hnojem, osivem, sadbou a dopravními cestami. Obsahové látky: Zejména v nati a plodech je obsažen alkaloid solanin a stopy alkaloidu tropeinu. Bobule i nať obsahují také saponin. Z dalších látek jsou významné třísloviny, JIRÁSEK a kol. (1957) uvádí množství v naťi 10 %, v kořenech 6 %.

25

Příznaky otravy: Otrava se projevuje velmi podobně jako otrava lilkem potměchutí. Solanin a příbuzné látky rozrušují červené krvinky, mají místně dráždivý účinek. Ze zažívacího ústrojí se obtížně vstřebávají, pokud se však vstřebají, tlumí činnost centrálního nervového systému, působí na dýchání a srdce. Otrava se projevuje zemdleností, nejistou chůzí, zvracením a průjmem. Další příznaky se obvykle neobjevují, neboť solanin je obtížně vstřebáván a záhy se odstraní z těla zvracením, vstřebá-li se však přesto, způsobuje zánět ledvin s krvavou močí, omámení, dýchací potíže, stavy úzkosti, křeče, malátnost, ochrnutí, bezvědomí. Smrt nastává zástavou dechu a srdce. Prognóza otravy je příznivá, neboť tělo téměř vždy jed vyzvrací dříve nežli se vstřebá. Otravy byly pozorovány zvláště u dětí, které plody lilku zaměnily za jiné jedlé plody. U zvířat jsou příznaky obdobné: celková slabost, průjem, nejistá chůze, těžký dech, netečnost, ospalost a bezvědomí. Otravy pozorovány u ovce, kozy a drůbeže (JIRÁSEK a kol., 1957).

4.7

Čeleď: Scrophulariaceae- krtičníkovité

4.7.1 Melampyrum arvense -Černýš rolní Popis: Černýši jsou poloparazité, vyživují se autotrofně i heterotrofně napojováním kořenů na xylémové části cévních svazků hostitelských rostlin, uvádí DVOŘÁK, SMUTNÝ (2008). Jednoletá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, pýřitá. Listy přisedlé, kopinaté, chlupaté, dolní celokrajné, horní na bázi s jedním nebo i více zuby. Květy uspořádány v hustém, všestranném, 10 až 30 květém klasu, listeny zubaté, pýřité, purpurové, někdy bělavé nebo žlutozelené. Koruna 2 až 2,5 cm dlouhá, bělavá až žlutá, pysky a část korunní trubky purpurové. Kvete v květnu až srpnu. Výskyt: V ČR v teplých oblastech roztroušeně až hojně, jinde v současnosti vzácně, v poslední době ustupující, z řady dřívějších lokalit již zcela vymizel. Stepní stráně, náspy, meze, podél cest, pole, převážně na vápenci. Význam: Dříve se černýš objevoval hojně i jako plevel v obilovinách, při zpracování obilí však jeho semena mouku znehodnocovala (ta tmavla a hořkla), postupně byl agrotechnickými postupy z polí vytlačen, v současné době patří mezi ohrožené druhy, popisuje HOSKOVEC, (www.botany.cz). Reprodukce: Rozmnožuje se generativně semeny. 26

Obsahové látky: Černýš patří mezi slabě jedovaté rostliny, obsahuje toxickou iridoidní sloučeninu aukubin, která má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu. Tato látka se při sušení přemění na modročerné barvivo a způsobí tak zčernání celé rostliny (PAZDERA, www. botanika.wendys.cz). Příznaky otravy: Působí narkoticky, přítomnost semen v krmivu způsobuje hořkost a namodralé zabarvení mléka. Stejný význam mají i ostatní druhy černýšů z naší flory.

4.8

Čeleď: Papaveraceae – Mákovité

4.8.1 Papaver rhoeas – Mák vlčí Popis: Jednoletá, příležitostně přezimující bylina. Lodyhu má vysokou 20 – 90 cm, hustě štětinatou s matně zelenými listy. Korunní lístky jsou typicky červené vzácně bílé s černou skvrnou na bázi. Velké množství semen dozrává v lysých tobolkách. Výskyt: Je rozšířen hlavně v teplejších oblastech státu na těžších jílovito-hlinitých půdách zásobených vodou a vápníkem. Jeho oblíbeným stanovištěm jsou rumiště, okraje komunikací a úhory. Zapleveluje hlavně ozimé i jarní obilniny Význam: Mák vlčí je významný plevel ozimých i jarních obilnin a ozimé řepky. KOHOUT (1997) uvádí, že od roku 1985 se začaly plevelné máky, znovu hromadně vyskytovat, protože se objevily populace odolné běžně používaným herbicidům (sulfonylmočovinám), proto je nutné se vyvarovat méně účinným, jako je chlortoluron, chloridazon a další. Reprodukce: Výhradně generativně semeny. Kvete od května do července. Semena jsou tmavě hnědé barvy, ledvinovitého tvaru, síťovitě žebrovaná, cca 0,5 mm velká. Jedna rostlina může vytvořit kolem 20 000 zralých semen, dle MIKULKY a kol. (2003). Semena zůstávají dlouho životná v půdě a mohou klíčit i při nízkých teplotách pozdě na podzim. Šíří se hlavně vysemeněním na stanovišti, kde semena setrvávají v půdní zásobě řadu let a lavinovitě klíčí za příznivých podmínek. Šíří se též osivem. Obsahové látky: Podle PAZDERY (www. botanika.wendys.cz) je obsah alkaloidů celkem asi 0,11 až 0,12 %. Hlavním alkaloidem je rhoeadin (asi 0,06 %) a dále alkaloidy allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin,

27

slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová. Přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče. Při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestí břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia. Příznaky otravy: Podle HRDINY a kol., (2007) je LD50 rhoeadinu 530 mg.kg-1 u potkana. V rostlinách se vyskytuje ve velmi nízké koncentraci, vyšší dávky tohoto alkaloidu způsobují svalové křeče. JIRÁSEK a kol., (1957) popisuje příznaky otravy rostlinami z čeledi mákovité jako dostavení se pocitu tepla v obličeji, který se rozšíří na hrudník a paže. Brzo vystoupí stav opojení jako po alkoholu a závratě. Někteří lidé také zvracejí. Pak nastoupí ospalost, která přejde v bezvědomí. Zorničky jsou nápadně úzké, což je charakteristickým znakem, dýchání povrchové, přerušované. Smrt nastává zástavou dechu. Otravy byly pozorovány u člověka, koně, skotu, ovce, kozy, psa vepře a drůbeže. PAZDERA (www. botanika.wendys.cz) zmiňuje, že droga vyráběná z korunních lístků působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Občas se také přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické však může být podávání odvaru z makovic.

4.9

Čeleď: Asteraceae – Hvězdnicovité

4.9.1 Senecio vulgaris – Starček obecný Popis: Lodyha přímá, vystoupavá, odspodu větvená, jemně rýhovaná, výška 10 – 50 cm. Listy podlouhlé, chobotnatě až peřenodílné. Listy světle zelené, působí dužnatým dojmem. Květenství úžlabní nebo vrcholový chocholík, úbory stopkaté, květy trubkovité, žluté. Jednoletá, často ozimá bylina. Výskyt: Rozšíření po celém území státu, zejména na vlhčích, živných humózních půdách i v horských oblastech. Na orné půdě, v zelinářských zahradách, v jetelovinách, v sadech, vinicích, na ruderálních stanovištích, podél cest, na železnici, na půdách bohatých dusíkem (komposty). Význam: Vzhledem k tomu, že se jedná o světlomilnou rostlinu, v zapojených 28

porostech snadno hyne. Nepatří mezi zvlášť škodlivé plevele. Obtížným se může stát vzhledem k tomu, že vzchází v několika vlnách v jednom roce. Při silném výskytu je obtížným plevelem v zelinářských zahradách. Protože roste na jaře a na podzim za chladného počasí, může působit obtížně v obilninách, okopaninách. Rezistentní populace u nás popsány vůči triazinům, lenacilu a chloridazonu v ovocných sadech. Reprodukce: Výhradně semeny, ročně může tvořit více generací. Kvete od března do listopadu s výjimkou mrazivého počasí. Plodem je nažka tři až čtyři mm dlouhá s dlouhým bílým chmýrem. Podle MIKULKY a kol., (2003) jedna rostlina vytvoří až 7000 semen ročně. Semena dozrávají téměř po celý rok. Nažky klíčí převážně na světle. Na povrchu půdy klíčí za měsíc většina nažek. Plody se šíří větrem na velké vzdálenosti, což přispívá k rychlému šíření rezistentních populací, šíření kompostem a chlévskou mrvou. Obsahové látky: V druzích rodu starček (Senecio.) se vyskytují pyrrolizidinové alkaloidy. Podle JIRÁSKA a kol., (1957) jsou to: jakobin, jakonin a jakodin, senecionin a senecin. Dále je přítomen vosk, karoten, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, sacharosa, kávová tříslovina, hořčina a slizové látky. Příznaky otravy: Starčekové alkaloidy vyvolávají dietetické poruchy u lidí i hospodářských zvířat. Otravy se projevují poklesem hmotnosti krvavým průjmem, kómatem a smrtí. Typická je cirhóza jater, hepatická nekróza, okluze hepatických tepen, častý výskyt rakoviny, uvádí STRAKOVÁ a kol. (2007).U zvířat byla otrava zjištěna po požití rostlin, čerstvých i suchých po požití 10 % živé hmotnosti. Akutní otrava může končit smrtí v několika dnech pod obrazem svalové slabosti, žloutenky a kolikovitých bolestí. Častěji je otrava chronická, příznaky se mohou objevit až po několikatýdenním zkrmování rostlin, jsou to nechutenství, slabost, kolísavá chůze, zácpa nebo průjem, bledé sliznice, později žloutenka, slepota, nervová dráždivost, zvětšení zorniček a celkové zhroucení. Otravy byly zaznamenány u koně a skotu. Prognóza je vždy vážná, protože jde o těžké poškození jater. Bylo zjištěno, že se dobytek převážně otráví při spásání nebo krmení jarní pící se starčky. Tato píce obsahuje až 90 % oxidovaných alkaloidů, které nemění chuť rostlin, proto ji dobytek s chutí požírá. Na podzim obsahují starčky volné alkaloidy, které způsobují hořkou chuť a dobytek je nerad požírá (JIRÁSEK a kol., 1957).

29

4.9.2 Sonchus arvensis – Mléč rolní Popis: Rostliny vytvářejí lodyhy dlouhé až 150 cm, podle výskytu na stanovišti. Mladé rostliny vytvářejí listové růžice, později rostliny vytvářejí lodyhy s květenstvím. Listy jsou lesklé, lysé, podlouhlé až peřenoklané. Žluté úbory dosahují průměru 3 – 5 cm. Výskyt: Hojný po celém území ČR od nížin do horských oblastí. Upřednostňuje vlhčí stanoviště, vyskytuje se však i v sušších lokalitách. Je velmi často indikátorem utuženosti ornice. Úspěšně roste ve všech kulturních plodinách, prosadí se i v obilninách velmi nebezpečný je v okopaninách. Význam: Patří mezi velmi nebezpečné plevele. Vytrvalá rostlina, úporně setrvávající na stanovišti, kde tvoří tzv. hnízda. Konkurenční schopnost vysoká. V místech výskytu potlačí absolutně všechny kulturní rostliny, má vysoké nároky na vláhu a živiny. Škodí ve všech kulturních rostlinách, z nichž žádná není schopná se s konkurencí mléče rolního vyrovnat. Reprodukce: Rozmnožuje se generativní i vegetativní cestou. Rostliny kvetou v červnu až v červenci, případně srpnu. Plody jsou ochmýřené nažky 2,5 – 3 mm dlouhé, kopinaté a zploštělé. Na jedné lodyze se může vytvořit i přes jeden tisíc nažek. Počet nažek na jedné rostlině závisí na počtu lodyh. Životnost nažek v půdě je udávána do pěti let. Podobně jako u pcháče osetu je obtížné na orné půdě definovat jednu rostlinu, vzhledem k pravidelnému rozrušování kořenového systému, zpracováním půdy. Rostlina vytváří mohutný kořenový systém, který může zasahovat až do hloubky více jak jeden metr. Regenerační schopnost kořenových výběžků je vysoká. Šíření podporuje špatná péče o půdu nedostatky ve zpracování půdy a špatné střídání kulturních rostlin v osevním postupu. Obsahové látky: Zřejmě obsahuje v malém množství jedovatou hořčinu. 4.9.3 Sonchus asper – Mléč drsný Popis: Rostlina vytváří 10 až 100 cm, výjimečně více vysoké lodyhy, které jsou lysé, jen stopky úborů a báze zákrovů řídce žláznatě chloupkaté, listy jsou lysé, dolní řapíkaté, kopisťovté, nedělené peřenoklané, horní přisedlé nedělené až peřenosečné, osténkatě zubaté. Úbory jsou uspořádány ve vrcholíku, květy jsou žluté. Výskyt: Vyskytuje se po celém území ČR na rumištích a v zahradách, jedná se 30

o všeobecně rozšířený druh. V běžných polních podmínkách na intenzivně obhospodařovaných pozemcích se vyskytuje ojediněle. Vyšší výskyt v trvalých porostech. Vysoká tvorba klíčivých nažek a jejich šíření větrem na velké vzdálenosti z neudržovaných pozemků. Význam: Při silném výskytu patří mezi nebezpečné plevele. Dynamický růst v letních měsících představuje při zvýšeném výskytu velkou konkurenční schopnost. V běžných polních plodinách je nevýznamným plevelem. Velmi nebezpečný je v zeleninách, jahodách, ovocných výsadbách. Reprodukce: Jednoletá až dvouletá rostlina se rozmnožuje výhradně generativní cestou. Kvete od června do podzimu. Plody jsou ochmýřené, zploštělé nažky, dlouhé 2 – 3 mm. Na jedné rostlině se může vytvořit několik tisíc nažek. Po dozrání jsou roznášeny po okolí větrem. Klíčivost po dozrání je vysoká, vzchází i z povrchu půdy. Z větších hloubek než 3 cm nevzchází (MIKULKA a kol., 2003). Obsahové látky: Zřejmě obsahuje v malém množství jedovatou hořčinu. 4.9.4 Sonchus oleraceus – Mléč bylinný Popis: Rostlina vytváří lodyhy 10 – 100 cm vysoké, lysé, nahoře často žláznatě chlupatá. Listy jsou měkké sivo zelené v dolní křídlatý řapík zúžené v obrysu podlouhle vejčité, lyrovitě, kracovitě peřenoklané až peřenosečné. Úbory ve vrcholíku, zákrov vejčitě válcovitý 10 až 13 mm. Nažky 3 × 1 mm, hnědé, příčně vrásčité, chmýr 5 – 8 mm. Výskyt: Všeobecně rozšířený druh po celém území. Vystupuje do vyšších poloh, převážně na rumištích a zahrádkách. V běžných polních podmínkách na intenzivně obhospodařovaných pozemcích se vyskytuje ojediněle. Vyšší výskyt je běžný v trvalých porostech.

Ochmýřené

nažky jsou

rozšiřovány větrem

a

vodou

do

okolí

z neudržovaných ploch, kde se nezabrání vykvetení a dozrání. Význam: V běžných polních plodinách nevýznamný plevel. Význam stoupá ve speciálních plodinách (zeleninách, jahodách, ovocných sadech, zahradách). Velmi dynamický růst v letních měsících představuje při zvýšeném výskytu velkou konkurenční schopnost. V zahraničí byli popsány rezistentní populace vůči herbicidům chlorsulfuron, imazapyr, propanil. 31

Reprodukce: Rostlina se rozmnožuje výhradně generativní cestou, jednoletý až dvouletý. Rostliny kvetou od června do podzimu. Vytváří hnědé příčně vrásčité nažky dlouhé 3 mm, které jsou ochmýřené. Na jedné rostlině se může vytvořit přes tisíc nažek. Nažky jsou po dozrání roznášeny větrem na velké vzdálenosti. Klíčí velmi dobře po dozrání. Vzchází dobře z povrchu půdy. Z hloubky přes 4cm nevzchází. Jednoletá až dvouletá rostlina (Mikulka a kol., 2003). Obsahové látky: Zřejmě obsahuje v malém množství jedovatou hořčinu (PAZDERA, www.botanika.wendys.cz).

4.10

Čeleď: Euphorbiaceae – Pryšcovité

4.10.1

Euphorbia helioscopia – Pryšec kolovratec

Popis: Rostliny vytvářejí lysou, někdy roztroušeně chlupatou jednoduchou, někdy rozvětvenou lodyhu, vysokou až 40 cm. Listy jsou klínové, kopistové až vejčité střídavě uložené, směrem k vrcholu se zvětšující. Květenství tvoří lichookolík podepřený listeny, s větvemi vidličnatě větvenými. Květy jsou oboupohlavné. Výskyt: Vyskytuje se hojně po celém území od nížin do podhorských oblastí. Jeho výskyt je vyšší na úrodnějších půdách. Nejčastěji se vyskytuje v širokořádkových kulturních rostlinách, okopaninách, zeleninách, kukuřici a zahradách. Šíří se semeny, nevyčištěným osivem a posklizňovými zbytky. Význam: Méně významný plevel, ale vzhledem k jeho širokospektrální toleranci vůči herbicidům lze předpokládat jeho rostoucí význam. Konkurenční schopnost malá, v dobře zapojených porostech se neprosadí. Nejvíce je nebezpečný v setých širokořádkových kulturních rostlinách. Reprodukce: Rostlina se rozmnožuje pouze semeny. Kvete od května až do podzimu. Plod je lysá tobolka, obsahující až tři semena, 2,2 až 2,6 mm dlouhá. Na jedné rostlině se vytvoří až 500 semen. Klíčí nejlépe z hloubky do 3 cm. Klíčivost si ponechává po dobu několika let. Plevel jednoletý vzácně přezimující (MIKULKA a kol., 2003). Obsahové látky: Mléčná šťáva obsahuje kyselinu euforbiovou a její anhydrid, dále euforbon, kaučuk, pryskyřici, bílkoviny, organické kyseliny (např. gallovou, jablečnou), silici, olej. V květech je luteolin, v semenech olej (JIRÁSEK a kol., 1957).

32

Příznaky otravy: JIRÁSEK a kol., (1957) popisuje účinky pryšcového mléka na kůži jako pocit pálení, zrudnutí, někdy se mohou vytvořit puchýře a vředy. Po požití se objevuje pálení v ústech, zvracení, průjem a kolikové bolesti. Dostane-li se do oka, může vyvolat vředy a zákal rohovky. Po vstřebání trávícím ústrojím se otrava projevuje pálením v ústech, zvracením, průjmem, rozšířením zorniček, blouzněním, křečemi, studeným potem, svalovým třesem, nejistou chůzí, puls je nepravidelný. Zvířata pryšec na pastvě a v píci odmítají. V případech kdy u nich nastala otrava, bylo pozorováno slinění, zvracení, průjem, kolikové bolesti břicha, svalový třes a nejistá chůze.

5

ŠKODLIVOST DURMANU OBECNÉHO Celá rostlina durmanu obsahuje tropanové alkaloidy (atropin, hyoscyamin,

scopolamin). Alkaloidy obsažené v rostlině působí efektivně na vegetativní nervový systém. Otrava se projevuje rozšířením zorniček v oku, poruchami vidění, vysycháním sliznic, celkovou ospalostí až komatem. HRSTKOVÁ, ŠEBÁNEK (2002) uvádí, že množství rostliny nad 0,3 g působí na člověka toxicky. KRMENČÍK (www.biotox.cz) se zmiňuje o tom, že zvířata jsou vůči této skupině alkaloidů odolnější než člověk, ale i u nich jsou v literatuře popisovány druhové rozdíly. Nejcitlivější je skot a koně, naopak králíci jsou k jeho alkaloidům odolní, ovšem jejich maso se stává po zkrmování rostlin jedovaté. Bývá velmi nebezpečnou příměsí v širokořádkových plodinách pěstovaných na zelené krmení, (např. silážní kukuřice). Škodí rovněž tím, že hostí četné choroby a škůdce brambor, rajčat a dalších lilkovitých rostlin. Zapleveluje také okopaniny, zeleniny a další širokořádkové kultury. Někdy se vyskytuje i v obilí, na strništích, kde dorůstají rostliny malé s jednou tobolkou. Na ornou půdu je zavlékán kompostem, balíčkovanou sadbou, osivem a následným zdrojem šíření jsou pak samotné dozrálé rostliny, z kterých vypadávají semena a ukládají se do půdní zásoby. Podle MARTINKOVÉ (2003) je nebezpečným plevelem pouze v některých lokalitách našeho území (Slánsko, Mělnicko). Na jedné rostlině dozrává až několik desítek tisíc semen, které klíčí dobře již po dozrání. Hromadně klíčí po přezimování později na jaře při vyšších teplotách půdy, nejlépe z hloubky kolem 5 cm. V půdě si semena udržují klíčivost podle podmínek i několik let. Na orné půdě se hlavně zastoupen v okopaninách a zelenině, kde 33

za příznivých podmínek vytváří mohutné rostliny s velkým množstvím semen.

5.1

Stanovení počtu a hmotnosti semen v tobolkách durmanu Rostliny pro stanovení průměrného počtu se nacházely na 18ha pozemku,

v katastru obce Blatnice pod sv. Antonínkem na jihovýchodní Moravě, kde bylo pěstováno zelí pozdní. Semena byla počítána z 10 nerozpuklých tobolek nasbíraných od různých jedinců. Průměrný počet byl 728 semen v jedné tobolce, což je značný rozdíl oproti počtu 150 - 200 semen v tobolce, který uvádí SOUKUP (www.jvsystem.net), nebo KNEIFELOVÁ, MIKULKA (2003) 400 semen na tobolku, nebo DVOŘÁK, SMUTNÝ (2008) udávají produkci 1000 semen na rostlinu. Tento rozdíl od uváděných počtů byl zřejmě způsoben tím, že půda byla dobře prohnojena s dostatkem vláhy, jelikož rostliny byly obzvlášť mohutné a rozvětvené. Na jedné reprezentativní plodině jsem napočítala kolem 30 tobolek, tzn. že by jedna rostlina mohla vyprodukovat až 22 000 semen. Rostlina tvoří tobolky plné semen po celou dobu vegetace, takže počet vyprodukovaných, dozrálých a klíčení schopných semen je závislý na délce vegetace. Pro srovnání hmotnosti semen durmanu v různých plodinách byla použita hodnota hmotnosti tisíce semen. Na lokalitě se zelím byla HTS 6,21 g. Kromě toho bylo stanovení provedeno v porostu kukuřice seté. HTS u durmanu v kukuřici byla 7,02 g, což je asi o 12 % větší hmotnost. Tento rozdíl byl zřejmě způsoben rozdílnými podmínkami na lokalitách, především omezenými prostorovými podmínkami v kukuřici a nedostatečným uspokojením světelných nároků, zapříčinilo tvorbu semen s větší hmotností, ale s nižším počtem. Bohužel údaje o průměrném počtu semen u durmanu v kukuřici nebyly k dispozici, ale dá se vycházet z předpokladu DVOŘÁKA, SMUTNÉHO (2008), že existuje nepřímo úměrná závislost hmotnosti tisíce semen a jejich množstvím.

34

6

ZÁVĚR Plevele, které můžeme označit za jedovaté náleží do různých čeledí. Pro každou

čeleď jsou typické určité toxické látky. Vlivem zdokonalujících se regulačních opatření byli některé plevele vytlačeny až na pokraj vyhubení například kriticky ohrožený druh koukol polní (Agrostemma githago), černýš rolní (Melampyrum arvense), omezený výskyt je zaznamenán také u ostrožky stračky (Consolida regalis). Naopak u některých druhů je předpokládán nárust kvůli své odolnosti vůči herbicidům, a to u máku vlčího (Papaver rhoeas), starčeku obecného (Senecio vulgaris), a také u bolševníku velkolepého (Heracleum giganteum) se zvyšují počty, díky jeho silné konkurenční schopnosti. V minulosti docházelo k otravám po požití výrobků z mouky obsahující rozemletá jedovatá semena koukolu polního (Agrostemma githago) nebo ostrožky stračky (Consolida regalis), dnes už nejsou tak časté, díky dokonalému čištění osiva, které má u nás už více než stoletou tradici. Mezi rizikové plevele patří tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium) a bolehlav plamatý (Conium maculatum) u nich hrozí otrava záměnou za jinou miříkovitou plodinu, jejichž účinná látka rychle proniká sliznicí, způsobuje ochabnutí kosterního svalstva, smrt může nastat zástavou dechu. Otrava hospodářských zvířat je možná silážovanou pící, která je kontaminována jedovatými nažkami. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát při manipulaci s bolševníky (Heracleum sphondylium a H.giganteum), protože u potřísněných částí kůže může dojít k podráždění, zanícení a vzniku puchýřů. Lilkovité rostliny, mohou způsobit otravy zejména u dětí, jež láká zajímavý vzhled plodů a tobolek a ze zvědavosti strkají jedovatá semena do úst. Časté otravy lilkovitými a mákovitými jsou zaznamenávány u mladistvých experimentujících s halucinogenními účinky. Jednotlivé druhy zvířat jsou různě citlivé k alkaloidům lilkovitých, citlivější jsou skot a koně, dlouhodobé zkrmování nevadí králíkům, ale jejich maso se stává jedovatým. Semena blínu (Hyoscymus niger) velikostně odpovídají máku a dozrávají ve stejnou dobu, takže je zde riziko příměsí a kontaminace 35

pekárenských výrobků. U hospodářských zvířat dochází k otravám na pastvě, zejména u mladých zvířat a u nezkušených nových jedinců ve stádech nezvyklých na pastvu. K intoxikacím starčekovými alkaloidy dochází při spásání nebo krmení jarní pící se starčeky. Tato jarní píce na rozdíl od podzimní není hořká proto ji dobytek s chutí požírá.

36

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÉ ZDROJE

BARTÍK, M., PISKAČ, A. Veterinární toxikologie. Praha: SZN, 1974, 304 s

DVOŘÁK, J., SMUTNÝ, V. Herbologie – Integrovaná ochrana proti polním plevelům, Brno: Skriptum MZLU, 2008, 186 s. ISBN 978-80-7157-732-4

HRDINA, V., HRDINA R, JAHODÁŘ L., MARTINEC, Z.,MĚRKA, V. Přírodní toxiny a jedy. Praha: Galén a Karolinum, 2004, 302 s. ISBN 80-7262-256-0(Galén), ISBN 80-246-0823-5 (Karolinum)

HRSTKOVÁ, H., ŠEBÁNEK, J. Významné jedovaté rostliny v našem okolí. Brno: IVPZ v Brně, 2002, 253 s. ISBN 80-7013-353-8

JIRÁSEK,V., ZADINA,R., BLAŽEK, Z. Naše jedovaté rostliny.Praha: Československá akademie věd, 1957, 384 s.

JEHLÍK, V., HEJNÝ, S., KROPÁČ, Z., LHOTSKÁ, M., KOPECKÝ, K., SLAVÍK, B., SVOBODOVÁ, Z. Cizí expanzní plevele české a slovenské republiky. Praha: Academia, 1998, 506 s. ISBN 80-200-0656-7

KNIEFLOVÁ, M., MIKULKA, J. Významné a nově se šířící plevele. Praha : ÚZPI, 2003, 60s, ISBN 80-7271-142-3

KOHOUT, V. Plevele polí a zahrad. Praha: Agrospoj, 1997, 235 s.

37

LIEBMAN, M., MOHLER, L. CH., STAVER, P., CH. Ecological Management of Agricultural Weeds. Cambridge: Cambridge University Press, 2001, 529 s.

MIKULKA J., CHODOVÁ, D., MARTINKOVÁ, Z., KOHOUT, V., SOUKUP, J., UHLÍK, J. Plevelné rostliny polí luk a zahrad. Praha: redakce čs. Farmář a Zemědělské listy, 2003, 160 s. ISBN 80-902413-2-8

STRAKOVÁ, E. SUCHÝ, P., ZEMAN, L. Antinutriční látky přirozeně se vyskytující v krmivech. Krmivářství, 2007, roč.9, č.1, s. 18 – 21

ŠKÁRKA, B., FERENČÍK, M. Biochémia, 2. vyd. Bratislava: Alfa, 1987, 741 s.

VOKURKA, M., HUGO, J. A KOL. Velký lékařský slovník. 3 vyd. Praha: Maxdorf, 2003, 966 s. ISBN 80-85912-97

ZEMAN, L., KOPŘIVA, A., MRKVICOVÁ, E., PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J. Výživa krmení hospodářských zvířat. 1.vyd. Praha: Profi Press, 2006, 360 s. ISBN 80-8672617-7. HOSKOVEC, L., 2007, Černýš rolní (cit. 2008-04-26). Dostupný z: http://botany.cz/cs/melampyrum-arvense/

KRMENČÍK, P.,2006, Blín černý (cit. 2008-04-16). Dostupný z: http://www.biotox.cz/enpsyro/index.php?L=ros&P=3846&R=pj3rhyn

KRMENČÍK, P.,2006, Durman obecný (cit. 2008-04-16). Dostupný z: http://www.biotox.cz/enpsyro/pj3rdat.html

38

KRMENČÍK, P., 2006, Rostlinné jedy (cit. 2008-05-08). Dostupný z: http://www.biotox.cz/toxikon/rostliny/trideni.php

PATOČKA, J., 2007, Belladonové alkaloidy: atropin a skopolamin (cit. 2008-05-07). Dostupný z: http://www.toxicology.emtrading.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=75 PAZDERA, Z.:Bolševník obecný (cit. 2008-04-23). Dostupný z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K10.php

PAZDERA, Z.: Mléč zelinný (cit. 2008-04-23). Dostupný z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K650.php

PAZDERA, Z.: Mák vlčí (cit. 2008-04-23). Dostupný z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K125.php

PAZDERA, Z.: Starček obecný (cit. 2008-04-23). Dostupný z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K568.php

PAZDERA, Z.: Ostrožka stračka (cit 2008-04-23). Dostupný z: http://botanika.wendys.cz/kytky/K444.php

MARTINKOVÁ, Z., HONĚK, A. (2003) Přehled a výskyt významných alergeních druhů pro člověka (cit.2008-05-09). Dostupný z: http://www.phytosanitary.org/projekty_03.html

SOUKUP, J., TYŠER, L., HAMOUZ, P., HOLEC, J., VENCLOVÁ, V., LINHART, 39

T.,Consolida regalis S.F.GRAY, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU v Praze.(cit.2008-04-26). Dostupný z: http://www.jvsystem.net/app19/Species.aspx?pk=10014&lng_user=1

SOUKUP, J., TYŠER, L., HAMOUZ, P., HOLEC, J., VENCLOVÁ, V., LINHART, T.,Hyoscyamus niger L., Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU v Praze.(cit.2008-04-26). Dostupný z: http://www.jvsystem.net/app19/Species.aspx?pk=1026&lng_user=1

40