Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Vývoj zemědělství na Prostějovsku Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing.Soňa Dušková, Ph.D
Vypracoval: Simona Bendiková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj zemědělství na Prostějovsku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis ……………………………………
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Soni Duškové, Ph.D. za laskavost, trpělivost a metodickou pomoc při vedení práce.
ABSTRACT Cílem bakalářské práce „Vývoj zemědělství na Prostějovsku“ je přiblížit a analyzovat vývoj zemědělství v tomto regionu z hlediska agronomického, ale i dalších souvislostí. Po prostudování odborné literatury je zde stručně popsán vývoj zemědělství od 20. let dvacátého století až po současnost. Pomocí literatury a dat čerpaných ze statistických ročenek bylo provedeno porovnání údajů o půdě, rostlinné a živočišné výrobě. Závěrem je zdokumentovaný vývoj zhodnocen.
Klíčová slova: zemědělství, vývoj zemědělství, půda, rostlinná výroba, živočišná výroba, Olomoucký kraj, Prostějov
ABSTRACT The aim of the bachelor thesis „The development of agriculture in Prostějov region“ is to described and analyze the development of agriculture in this area from the point of view of agriculture. In this thesis the development of the agriculture is described in Prostějov region from the twenties of the 20th century to the present. The data received from the professional literature, especially the Czech Statisticial Yearbook, and these data are compared. It compares the data about the soil, crop and livestock production. In the end the develoment of agriculture described is evaluated.
Key words: agriculture, development of agriculture, soil, crop production, livestock production, Olomouc region, Prostějov
OBSAH 1 ÚVOD ........................................................................................................ 7 2 CÍL ............................................................................................................. 8 3 OLOMOUCKÝ KRAJ A ZEMĚDĚLSTVÍ .......................................... 9 3.1 Charakteristika Olomouckého kraje .................................................. 9 3.2 Lidé pracující v zemědělství v Olomouckém kraji .......................... 11 3.3 Úrodnost půd v Olomouckém kraji................................................... 11 3.4 Rostlinná výroba v Olomouckém kraji ............................................. 14 3.5 Sklizeň vybraných plodin v Olomouckém kraji............................... 19 3.5 Živočišná výroba v Olomouckém kraji ............................................. 22 3.5.1 Skot .................................................................................................... 23 3.5.2 Prasata ............................................................................................... 24 3.5.3 Drůbež ............................................................................................... 26 4 Průběh počasí.......................................................................................... 28 5 PROSTĚJOVSKO SOUČASNOST A MINULOST ......................... 33 5.1 Polní hospodářství okresu prostějovského ....................................... 35 5.2 Přehled průmyslových podniků okresu prostějovského ................. 38 5.2.1 Mlékárny ........................................................................................... 38 5.2.2 Cukrovary ......................................................................................... 39 6 ZÁVĚR .................................................................................................... 41 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ........................ 43 8 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................... 46
1 ÚVOD Rozbor zemědělské výroby v určité oblasti vyžaduje především znalosti výrobních podmínek a stav dosažených výrobních výsledků. Je tedy přiblížen vývoj zemědělské výroby na Prostějovsku z hlediska jeho dvou hlavních složek rostlinné a živočišné výroby. Jedná se zejména o statistické podchycení a porovnání údajů zemědělské výroby s důrazem na souvislost intenzity prokázané rostlinné a živočišné výroby v okrese, kraji a celé ČR. Zemědělství prodělalo v samostatné republice za prvních dvacet let dynamický a všestranný rozvoj. V počátečním období mohlo navázat na materiální i duchovní dědictví předválečného období, kdy úroveň obdělávání půdy, rozvoj chovu hospodářských zvířat, daňové politiky, zemědělského průmyslu a vědecko-výzkumné základny, byly na poměrně vysoké úrovni. Zemědělský průmysl od začátku 20. století představoval v meziválečném období výrazný doplněk intenzivní zemědělské výroby. Úzká spojitost zemědělského průmyslu se zemědělstvím vyplývala z jejich vzájemné spolupráce a v nové době se stala nutností. Zemědělský průmysl se vyvíjel v tomto období dynamicky, stávající obory se upevnily a rozšířily, s postupným vědeckotechnickým pokrokem vznikaly nové.
7
2 CÍL Cílem bakalářské práce bylo získat co nejvíce informací o stavu a vývoji zemědělství na území odpovídajícím dnešnímu Olomouckému kraji a následně Prostějovsku v období od počátku 20. století po současnost. Provést analýzu pěstování nejdůležitějších plodin z hlediska vlivu klimatu a z hlediska agronomického. Statisticky vyhodnotit pěstování vybraných plodin pomocí získaných statistických údajů. Porovnat stavy různých druhů hospodářských zvířat na tomto území od počátku 20. století po současnost.
8
3 OLOMOUCKÝ KRAJ A ZEMĚDĚLSTVÍ 3.1 Charakteristika Olomouckého kraje Olomoucký kraj je jedním z typických zemědělských regionů České republiky. Projevují se zde značné rozdíly mezi severní hornatou částí a jižní převážně nížinnou. Rok od roku klesá podíl orné půdy (39,6 %) a zvyšuje se podíl nezemědělské půdy (46,7 %). Zemědělská půda zaujímá celkem 2 777 km² (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1-3). Olomoucký kraj tvoří celkem pět okresů - Šumperk, Olomouc, Prostějov,
Přerov
a
Jeseník.
Celková výměra kraje je 5266,56 km², což činí 6,7 % z celkové rozlohy ČR. Olomoucký kraj je možné
rozdělit
na
hornatou,
chladnější a řidčeji osídlenou severní a východní část a na nížinnou zemědělsky využívanou oblast Haná na jihu podél řeky Moravy. Od severu k jihu krajem protéká řeka Morava, do jejíhož povodí patří většina území kraje. Zajímavé přírodní oblasti jsou Obr. 1 – Geografická mapa, Statistická ročenka Olomouckého kraje za rok 2011, ČSÚ
Litovelské Pomoraví, přírodní park Sovinecko a Velký Kosíř
(Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1-3). V Olomouckém kraji se nachází dvě chráněné krajinné oblasti: CHKO Jeseníky a CHKO Litovelské Pomoraví, které zaujímají 16 % rozlohy kraje. Jižní část patří k nejúrodnějším oblastem České republiky a řadí se do výrobní oblasti řepařské. Zemědělská výrobní oblast řepařská (Ř) zahrnuje území se základním 9
zaměřením na pěstování cukrovky. Jde o území teplé, suché až mírně vlhké se sumou aktivních teplot 2400–2800°C a průměrnou roční teplotou 8–9°C, s průměrnými srážkami kolem 600 mm, převážně v rovinném terénu s nadmořskou výškou do 250 m nad mořem a s nejvyšším stupněm zornění dosahujícím přes 90 %. Rozhodující zastoupení má v Olomouckém kraji okresech Prostějov a Olomouc (Kostelanský, 2004). V Olomouckém kraji zahrnuje tato výrobní oblast tři podoblasti a to Ř1 s výměrou 113 672 ha zemědělské půdy, Ř2 s výměrou 22 620 ha zemědělské půdy, Ř3 s výměrou 20 058 ha zemědělské půdy (MZe, 2012). Vyskytují se zde jílovité či jílovitohlinité hnědozemě a černozemě a při tocích řek také nivní půdy (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3). Tyto půdy jsou v kraji nejvhodnější pro naše nejnáročnější plodiny a to cukrovku, ječmen, pšenici, kukuřici a vojtěšku (Tomášek, 2007). Pro severní část je typický horský typ zemědělství. Zahrnuje dvě výrobní oblasti a to bramborářskou a horskou. Bramborářská výrobní oblast tvoří tři podoblasti a to B1 s výměrou 14 842 ha zemědělské půdy, B2 s výměrou 12 047 ha zemědělské půdy, B3 s výměrou 16 945 ha zemědělské půdy. Horská výrobní oblast tvoří dvě podoblasti a to H1 s výměrou 4 104 ha zemědělské půdy a H2 s výměrou 3 088 ha zemědělské půdy (MZe, 2012). Je to chladná oblast s průměrnými srážkami okolo 1000 až 1400 mm a průměrnými teplotami 2–6 °C, málo úrodné půdy většinou štěrkovité a kamenité horské podzoly, hnědé a horské lesní půdy, místy pak rašeliništní (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3). Podzoly jsou půdy s velmi nízkou přirozenou úrodností, část je jich v kraji využita jako horské louky a pastviny (Tomášek, 2007). Severní část kraje okres Jeseník a severní část okresu Šumperk je typem reliéfu hornatina, na severu střední části a na východě převažuje vrchovina, místy pahorkatina a pro jižní část zejména okolí řek Moravy a Bečvy je typická rovina. Většinu území odvodňuje řeka Morava a její přítok Bečva (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3). Severní hornatá část je pokrytá převážně lesními porosty zejména v oblasti Hrubého Jeseníku a pro zemědělskou produkci je nevhodná. Nížinatá část má velmi dobré podmínky pro zemědělskou produkci. Klima je zde mírnější s nižšími srážkami. Tato oblast je intenzivně zemědělsky využívána, zornění činí přes 80 %, půdy jsou zde 10
však ohroženy půdní a větrnou erozí (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3). Oblast nejvyšší části Jeseníku, Králického Sněžníku, Drahanské vrchoviny a Jesenického podhůří, zahrnující okolo 23 % území kraje, náleží do chladné podnebné oblasti s počtem 10 až 30 letních dnů, kdy maximální teplota je vyšší nebo rovna 25 °C, 40–70 ledových dnů, kdy minimální teplota je rovna nebo nižší než – 0,1 °C, se 120–140 dny se srážkami 1 mm a více. Srážkový úhrn ve vegetačním období zde dosahuje v průměru 500–700 mm, v zimním období 300–500 mm (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3). Nízký Jeseník, nižší polohy Králického Sněžníku a Drahanská vrchovina náleží do mírně teplé oblasti – MT - zahrnující okolo 53 % území kraje s 30–50 letními dny. Oblast Hornomoravského úvalu a Moravské brány náleží do teplé podnebné oblasti – T zahrnující okolo 24 % území kraje s 50–60 letními dny a 30–40 ledovými dny. Srážky ve vegetačním období zde dosahují 350–400 mm a v zimním období 200–300 mm (Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj, číslo 2/2013, 11. února, ročník 5, str.1–3).
3.2 Lidé pracující v zemědělství v Olomouckém kraji Různorodost přírodního reliéfu způsobuje nerovnoměrnost osídlení a hospodářského rozvoje kraje. Zatímco hustota osídlení v okrese v okrese Prostějov dosahuje hodnot 167,4 osob na km², v okrese Olomouc je to 156 osob na km², v okrese Jeseník je to jen 57,1 osoby na km2 (ČSÚ, 2010). V Olomouckém kraji pracovalo v zemědělství v roce 2010 více než 14 tisíc osob, což činilo 4,9 % z celkového počtu pracujících v kraji. Tato hodnota je vyšší než celorepublikový průměr (3,1 %). Nejvíce zaměstnaných patřilo do věkové skupiny 45 až 54 let. Mladších 25 let zde pracovalo pouze přes 5% (ČSÚ, 2010).
3.3 Úrodnost půd v Olomouckém kraji Úrodnost půd v Olomouckém kraji je hodnocena na základě agrochemického zkoušení zemědělských půd, které provádí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Půdní reakce naznačuje stále výraznější trend okyselování a to zejména vlivem značné absence vápnění. Základní půdní vlastnosti v kraji jsou hodnoceny samostatně pro ornou půdu, trvalé travní porosty, vinice, sady a chmelnice. Mezi základní chemické 11
rozbory patří stanovení výměnné půdní reakce, stanovení obsahu uhličitanů, obsahu přístupného fosforu, draslíku, hořčíku a vápníku, vypočítává se poměr draslíku k hořčíku (UKZUZ, 2011). Tab. 1 - Vážené průměry v Olomouckém kraji za období 2005–2010 (UKZUZ, 2011) Kultura
pH
P
K -1
Mg -1
Ca -1
Poměr -1
mg.kg
mg.kg
mg.kg
mg.kg
P:Mg
Orná půda
6,4
95
237
191
3116
1,24
Chmelnice
6,4
339
468
239
3347
1,96
Ovocné sady
6,0
122
329
204
2332
1,61
Travní porosty
5,4
78
214
134
1843
1,60
Zemědělská půda
6,2
93
234
181
2869
1,29
Průměrná hodnota půdní reakce zemědělské půdy v Olomouckém kraji je 6,2 stupně pH. Vývoj výměnné půdní reakce má dlouhodobě negativní trend vedoucí k postupnému okyselování zemědělské půdy v kraji. Porovnáme-li v Olomouckém kraji údaje za léta 1999–2003 s údaji za léta 2005–2009, zjistíme, že došlo k úbytku půd s neutrální půdní reakcí o 5,56 % sledovaných pozemků. Zároveň došlo k nárůstu půd se slabě kyselou půdní reakcí o 3,17 % a půd s kyselou půdní reakcí o 1,68 % (UKZUZ, 2010). Průměrná zásoba přístupného fosforu v zemědělské půdě Olomouckého kraje činí 93 mg.kg-1. Zemědělská půda s nízkou zásobou fosforu, která potřebuje intenzivní hnojení, představuje více než 16,83 % výměry kraje. Vysoká a velmi vysoká zásoba přístupného fosforu v kraji byla zjištěna na 26,25 % kraje. Hnojit by tedy potřebovala více než polovina zemědělské půdy v Olomouckém kraji (UKZUZ, 2011). Průměrný obsah přístupného draslíku v zemědělské půdě Olomouckého kraje je 234 mg.kg-1. Zemědělská půda s nízkou zásobou draslíku, která potřebuje intenzivní hnojení, představuje 6,14 % výměry. Na druhé straně vysoká a velmi vysoká zásoba draslíku byla zjištěna na 19,7 % výměry kraje. Vzhledem k tomu, že draslík je v porovnání s ostatními kationty rostlinou nejlépe přijímán, působí jeho nadbytek v prostředí negativně na příjem dalších kationtů, zvláště pak hořčíku. Hnojit by tedy v současné době potřebovalo 35 % zemědělské půdy v kraji (UKZUZ, 2011). Průměrný obsah přístupného hořčíku v zemědělské půdě Olomouckého kraje je 181 mg.kg-1. Podíl půd v kraji s nízkým obsahem hořčíku činí 14,06 %, vysoký a velmi 12
vysoký obsah hořčíku představuje 15,28 % výměry. Vývojový trend obsahu přístupného hořčíku není zcela jednoznačný, vykazuje stagnaci, ale i mírné snížení hodnot. Tento stav do jisté míry souvisí se zastoupením jiných kationtů v sorpčním komplexu (zejména draslíku) a tím lepším nebo horším uplatněním méně aktivního hořčíku (ÚKZUZ, 2011).
Obr. 2 - agrochemické zkoušení půd ČR za období 2005–2010 (UKZUZ, 2011)
Vápník působí nepřímo na výživu a celkový zdravotní stav rostlin. Obsah přístupného vápníku v zemědělské půdě v Olomouckém kraji je 2 869 mg.kg-1. Plošně je však jeho obsah v zemědělské půdě velmi variabilní. Podíl půd s nízkým obsahem vápníku představuje 4,54 %, podíl půd s vysokým a velmi vysokým obsahem vápníku představuje 27,22 % zemědělské půdy v kraji. Půdní zásoba přístupného vápníku v zemědělské půdě v kraji postupně klesá. Tento trend není výrazný, ale je zcela jednoznačný a plně koresponduje s poklesem půdní reakce (UKZUZ, 2011). Hmotnostní poměr draslíku k hořčíku se výrazně nemění. Zemědělské půdy v Olomouckém kraji vykazují průměrnou hodnotu 1,29. Při tomto poměru sice nelze očekávat problémy s výživou hořčíkem, ale pokud by poměr dosáhl hodnoty nižší než 1, svědčí to o nedostatku draslíku a potřebě hnojení touto živinou (ÚKZUS, 2011).
13
3.4 Rostlinná výroba v Olomouckém kraji Celková výměra zemědělského půdního fondu České republiky ke konci roku 2010 činila 4 233 tis. ha, což je přibližně 54 % celkové rozlohy půdního fondu ČR (7 887 tis. ha). Nezemědělská půda podle údajů Českého úřadu zeměměřického a katastrálního zaujímala 3 653 tis. ha (ČSÚ, 2011). Největší plochu zemědělské půdy zaujímala orná půda a to 3 008 tis. ha, tj. 71,0 % celkové zemědělské půdy. Druhý největší podíl 23,2 % tvořily trvalé travní porosty, což jsou louky a pastviny na rozloze 985 tis. ha. V porovnání s rokem 1993 poklesla v ČR evidenční výměra zemědělské půdy o 46 tis. ha. Nejvyšší úbytek byl zaznamenán u orné půdy. Zemědělská půda, a to zejména orná půda, stále ustupuje v posledních letech novým stavbám, ať už bytovým nebo rodinným domům, ale také především novým obchodním střediskům a skladům (ČSÚ, 2011). Na obrázku 3 je vidět vývoj orné půdy v České republice, jejíž plocha se z dlouhodobého hlediska neustále zmenšuje.
Vývoj výměry orné půdy ČR 1993–2010
Výměra orné půdy v tisících hektarů
3200 3150 3100 3050 3000 2950 2900
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
Rok
Obr. 3 - Vývoj výměry orné půdy v ČR v letech 1993–2010 v tis. ha (ČSÚ, 2011)
Celkový úbytek zemědělské půdy od roku 1927 do roku 2008 činil 846 tis. ha, což je 20 % zemědělské půdy. K největším úbytkům docházelo v období padesátých až sedmdesátých let. Úbytek vznikal v důsledku záboru zemědělské půdy pro stavební 14
činnost a to zejména pro výstavbu průmyslových objektů, dopravní infrastruktury a také pro důlní činnost (MZe, 2009). Od roku 1990 do roku 2000 byl úbytek zemědělské půdy v ČR relativně malý a vcelku pravidelný (ročně přibližně o jeden tisíc hektarů). Zdánlivě nelogický přírůstek zemědělského půdního fondu v letech 1997 až 1999, který činil čtyři tisíce hektarů, vyplývá ze zpřesněné evidence půdy, kdy do kategorie zemědělské půdy jsou opět zařazeny plochy, vedené dříve jako ostatní půda. Od roku 2000 do roku 2007 se úbytek zemědělské půdy zvětšuje, a to přibližně o 4 až 5 tis. hektarů ročně, v úhrnu došlo k úbytku zemědělské půdy o 31 tis. hektarů. Tento úbytek je způsoben především převody do ostatních a stavebních ploch pro výstavbu liniových staveb, zejména dálnic, průmyslových zón a do pozemků určených k plnění funkci lesa (MZe, 2009). Procento zornění v ČR se od roku 1927 jen velmi zvolna snižuje, a to přibližně ze 74,8 % v roce 1927 na 71,3 % v roce 2008. Do kategorie orná půda jsou zahrnuty rovněž pozemky orné půdy dočasně zatravněné (MZe, 2009). V Olomouckém kraji je podle procenta zornění vidět rozdíl mezi severem a jihem kraje. Zatímco v okresech Olomouc a Přerov činil podíl orné půdy na zemědělské kolem 80 % v okrese Prostějov dokonce 87,8 %, v podnicích na Jesenicku to bylo pouze 61,1 % a na Šumpersku 52,3 %. Podniky v těchto okresech hospodařily na větší rozloze trvalých travních porostů než na orné půdě (ČSÚ, 2012). Olomoucký kraj je osmým nejrozlehlejším krajem České republiky a to celkovou výměrou 526 664 ha. Výměra zemědělské půdy v kraji činí 280 813 ha, z toho orná půda činí 208 740 ha. Zastoupení jednotlivých okresů na výměře zemědělské půdy v Olomouckém kraji je uvedeno následující tabulce 2 (MZe, 2009).
Tab. 2 – Výměra zemědělské půdy v Olomouckém kraji (MZe, 2009). Okres, kraj
Jeseník
24 024
14 684
8 248
Zornění zemědělské půdy 61,1
Olomouc
87 284
68 317
14 193
78,3
Prostějov
54 158
47 575
3 902
87,8
Přerov
59 212
48 807
5 983
82,4
Šumperk
56 134
29 537
23 810
52,3
280 813
208 740
56 136
74,3
Olomoucký kraj
Zemědělská půda (ha)
Orná půda (ha)
15
Trvalé travní porosty (ha)
Výjimečnost postavení pšenice v ČR vyplývá především z jejího zastoupení ve struktuře obilnin i plodin pěstovaných na orné půdě, kde je v obou případech na prvním místě. Současný stav jejího pěstování u nás však nelze považovat za tomu odpovídající (Zimolka, 2005). Vedle stagnace výnosů a jakosti zrna dochází k meziročnímu kolísání pěstitelských ploch a tím i celkového objemu produkce. Zatímco největší podíl pšenice se zkrmuje, větší část osevních ploch je pěstována s cílem dosažení potravinářské kvality a tím i vyšší realizační ceny. Tento přístup prvovýroby nezohledňuje stávající strukturu spotřeby a využití zrna. Nerespektuje také princip rajonizace pěstování pšenice z hlediska dosahování potravinářské jakosti využití výnosového potenciálu odrůd. Část potravinářské pšenice putuje do krmných fondů, ačkoliv z hlediska krmivářských požadavků na skladbu bílkovin zrna tomuto účelu naprosto nevyhovuje (Zimolka, 2005). V ČR jsou v současnosti obilniny pěstovány na 57,5 % osevní plochy orné půdy, z toho představuje pšenice okolo 30 %, s celkovou výměrou kolem 800 tis. ha. Ta v posledních letech meziročně značně kolísá od 648 tis ha v kritickém roce 2003 přes 972 tis. ha v roce 2000 (Zimolka, 2005) po 815 tis ha v roce 2012 (ČSÚ, 2013). Rozsahem osevních ploch tak ozimá pšenice významně ovlivňuje ekonomiku většiny zemědělských podniků (Zimolka, 2005). Vývoj ploch osevů pšenice v delším časovém kontextu v ČR, a to od roku 1938, je zobrazen v následujícím obrázku 4 (ČSÚ, 2013).
16
Vývoj osevních ploch pšenice ČR 1938–2012 osevní plochy v ticících hektarů
1100 1000 900 800 700 600 500 1938 1948 1958 1968 1978 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2008 2010 2011 2012
400
Rok Pšenice
Obr. 4 – Vývoj ploch osevů pšenice 1938–2012 ČR (ČSÚ, 2013)
V Olomouckém kraji převažovalo na orné půdě v posledních deseti letech u zemědělských podniků pěstování obilnin a to zhruba na 60,4 % osevních ploch. Převládla pšenice (vyjma roku 2003), pouze na Prostějovsku bylo o něco více ploch ječmene (ČSÚ, 2012).
Vývoj osevních ploch pšenice Olomoucký kraj 2002–2012 60000 osevní plocha v ha
50000 40000 30000 20000 10000 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok pšenice ozimá
Obr. 5 – Osevní plochy pšenice ozimé Olomoucký kraj 2002–2012 (ČSÚ, 2012) 17
Z technických plodin bylo v Olomouckém kraji nejvíce ploch řepky okolo 14,2 %. Další významnou plodinou v kraji byla cukrovka technická, která byla pěstována na 6,5 % osevních ploch. Brambory se pěstovaly na 0,2 % osevních ploch (ČSÚ, 2012). Z celkové osevní plochy v ČR se v Olomouckém kraji se pěstuje relativně stejné množství řepky jako je průměr v ČR (16 %). Cukrovky technické se pěstuje poměrně více než je průměr ČR (2 %), ale brambor se pěstuje relativně méně, než je průměr ČR (0,9 %). Vývoj osevních ploch vybraných technických plodin v letech 2001–2012 pěstovaných v Olomouckém kraji jsou zobrazeny v tabulce 3 (ČSÚ, 2012).
Tab. 3 – Osevní plochy vybraných plodin v Olomouckém kraji 2001–2012 (ČSÚ, 2012) Osevní plochy
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
210200
192817
185009
186054
185344
185139
184178
182347
180974
175248
175594
174952
15719
16364
15031
13138
12620
9242
9242
8107
8866
9766
10201
11479
celkem (ha) Cukrovka Brambory Řepka
1805
880
860
781
787
631
807
846
669
662
476
410
21758
20293
12431
16768
15870
17489
19815
21152
20914
22876
22969
25018
Od roku 2000 vzrostly v ČR plochy oseté technickými plodinami. Výrazně se rozšířily plochy řepky a to z důvodu zvýšené poptávky po řepkovém semeni pro výrobu metylesteru řepkového oleje jako jedné ze základních složek biopaliv. Opačným příkladem jsou brambory, jejichž snížená spotřeba spolu s rostoucím dovozem měla za následek pokles jejich výměr o jednu třetinu (ČSÚ, 2012). Plocha cukrové řepy se stabilizovala, k čemuž přispěla také plocha cukrové řepy určená pro výrobu kvasného lihu. V roce 2012 dosáhla osevní plocha cukrové řepy v ČR 59 243 ha, z čehož 9 059 ha bylo použito na výrobu kvasného lihu (MZe, 2012). Vývoj ploch osevů brambor, cukrovky a řepky v ČR od roku 2000 je zobrazen v následujícím obrázku 6, ze kterého vyplývá zvyšování osevních plochy řepky na úkor osevních ploch cukrovky a brambor (ČSÚ, 2012).
18
Vývoj osevních ploch brambor, cukrovky a řepky ČR 2000–2012
výměra osevní plochy v tis. ha
450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2008 2010 2011 2012 Rok Brambory
Cukrovka
Řepka
Obr. 6 – Vývoj osevních ploch brambor, cukrovky, řepky 2000–2012 ČR (ČSÚ, 2012)
3.5 Sklizeň vybraných plodin v Olomouckém kraji V Olomouckém kraji celková sklizeň obilnin v jednotlivých letech kolísá. Rekordní výnosy obilnin v roce 2011 ve výši 653,3 tis. tun byly nejvyšší za sledované období od roku 2001 a to zejména díky vyšším hektarovým výnosům (ČSÚ, 2012). Tab. 4 – Sklizeň a výnosy vybraných plodin v Olomouckém kraji 2001–2012 (ČSÚ, 2012) 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
585131
514936
432371
647795
572515
488224
536286
647494
625642
520048
653250
523048
Brambory
37437
18709
15635
18424
21248
14060
20132
21006
16697
15039
14570
10689
Řepka
59328
46973
21751
64278
47732
55546
62257
65485
69341
64283
67768
71488
Obiloviny
5,17
4,70
4,41
5,80
5,10
4,54
4,77
5,79
5,49
4,95
6,02
4,95
Brambory
20,75
21,26
18,17
23,59
27,00
22,25
24,95
24,82
24,98
22,71
30,61
26,08
2,73
2,31
1,75
3,83
3,01
3,18
3,14
3,10
3,32
2,81
2,95
2,86
Sklizeň (t) Obilniny celkem
Výnosy (t.ha-1)
Řepka
19
Sklizeň stěžejní obilniny pšenice ozimé v roce 2012 v Olomouckém kraji ve výši necelých 191 tis. tun dosáhla jen 58 % sklizně z roku 2011. Byl zaznamenán pokles osevní plochy o 22,8 %, kdy po špatném přezimování ozimů byly jejich porosty částečně nahrazeny jarními obilninami. Průměrný výnos činil 4,63 t.ha-1 (ČSÚ, 2012).
výnos v t.ha-1
Pšenice ozimá - výnosy (t.ha-1) Olomoucký kraj 2002–2012 6,6 6,4 6,2 6 5,8 5,6 5,4 5,2 5 4,8 4,6 4,4 4,2 4 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok pšenice ozimá (t)
Obr. 7 – Výnosy pšenice ozimé v Olomouckém kraji 2002–2012 (ČSÚ, 2012)
Druhá základní obilnina ječmen jarní byl sice pěstován na větší ploše o 11,5 %, ale nízký průměrný výnos ve výši 4,59 t.ha-1 znamenal pokles sklizně o 4,7 % na hodnotu 175 tis. tun. Kukuřice na zrno bylo sklizeno 91 tis. tun, což je více než v minulých jedenácti letech. Zvýšení sklizně bylo dosaženo především zvýšením produkční plochy o 10 %, protože průměrný výnos 8,76 t.ha-1 byl nižší než v předešlých letech. Z ostatních obilnin byla vyšší sklizeň u pšenice jarní, která nahradila špatně přezimované odrůdy, a plocha při sklizni se prakticky ztrojnásobila na 7 570 ha. Při výnosu 4,38 t.ha-1 činila sklizeň 33 tis. tun (ČSÚ, 2012). Zvýšení osevních ploch v Olomouckém kraji bylo zjištěno u jedné z hlavních plodin kraje, což je cukrovka technická. Nejenže se osevní plochy cukrovky v roce 2012 zvýšily už druhý rok za sebou na hodnotu 11 479 ha, ale její výnos 65,29 t.ha-1 patřil během 11 let k nadprůměrným. Vyšší výnos cukrovky byl dosažen jen v roce 2011 a to 68,51 t.ha-1. Sklizeň cukrovky se tak dostala hodnotou 749 tis. tun na úroveň sklizní před deseti lety (ČSÚ, 2012). 20
Obr. 8 – Osevní a sklizňová plocha cukrovky v Olomouckém kraji 2002–2011 (ČSÚ, 2012a)
Další rozšíření osevních ploch v Olomouckém kraji bylo zaznamenáno u řepky. V roce 2012 byla pěstována na výměře 25 018 ha. Zároveň se jednalo o nejvyšší hodnotu za sledovaných 11 let. Při průměrném výnosu 2,86 t.ha-1 bylo v Olomouckém kraji sklizeno 71 488 tun řepky, což je nejvíce za posledních 11 let (ČSÚ, 2012).
Řepka sklizeň (t.ha-1) Olomoucký kraj 2002–2012 80000 výnos v tunách
70000 60000 50000 40000 30000 20000 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Rok Řepka sklizeň (t)
Obr. 9 – Sklizeň řepky v Olomouckém kraji 2002–2012 (ČSÚ, 2012)
21
2011
2012
Na větší rozloze byla v roce 2012 pěstována i kukuřice na zeleno a siláž. Sklízela se z plochy 13 260 ha. Protože průměrný výnos dosáhl 43,52 t.ha-1, dosáhla sklizeň rekordní hodnoty 577 112 tun a je nejvyšší za posledních 11 let. Vysoká sklizeň byla zaznamenána i u pícnin na orné půdě. V roce 2012 bylo sklizeno 188,7 tis. tun sena, což je nárůst oproti předchozím letům. Důvodem zvýšené sklizně bylo rozšíření produkčních ploch na 525 208 ha, průměrný výnos byl mírně pod hranicí minulých let a činil 7,48 t/ha (ČSÚ, 2012).
3.5 Živočišná výroba v Olomouckém kraji Řešení problematiky setrvalého rozvoje zemědělství, jako důležité součásti celkového rozvoje venkova, je dáno řadou faktorů. Nejdůležitějším faktorem v současné době je schopnost našeho zemědělství efektivně využívat a v kulturní podobě udržovat zemědělsky obhospodařovanou krajinu (Bouška, 2006). Období od roku 1993 lze charakterizovat jako období spíše málo příznivé pro chov hospodářských zvířat. Stavy všech hlavních druhů hospodářských zvířat byly redukovány. Snížení pícnin na orné půdě koresponduje s poklesem stavů skotu, zmenšení ploch ozimého ječmene s úbytkem prasat a drůbeže (ČSÚ, 2010). Zásadní vliv na strukturální změny v rostlinné i živočišné výrobě měla národní i nadnárodní dotační politika. Z podpor těžilo zejména obhospodařování trvalých travních porostů, jejichž výměra vzrostla na úkor orné půdy. V živočišné výrobě dotace ovlivnily například chov krav bez tržní produkce mléka a to vyplácením přímých i nepřímých podpor směřovaných do tohoto systému chovu. Díky subvencím z národních i evropských zdrojů se začaly výrazněji uplatňovat způsoby hospodaření šetrné k životnímu prostředí (ČSÚ, 2010). Počet lidí pracujících v zemědělství se snižuje již od počátku devadesátých let. Mezi hlavní důvody patří pokles objemu živočišné výroby a přechod využívání automatizovaných zařízení v zemědělských podnicích. Výrazně se snížilo zastoupení mladé a střední produktivní generace, pro niž je práce v zemědělství málo atraktivní i přes podporu poskytovanou ze strukturálních fondů (ČSÚ, 2010). Časové řady stavů hospodářských zvířat v České republice obsahují údaje již od roku 1938. V průběhu tohoto poměrně dlouhého časového období lze sledovat změny ve vývoji stavů skotu (obrázek 10), prasat (obrázek 12) a drůbeže (obrázek 14). 22
3.5.1 Skot Základním odvětvím živočišné výroby, které je úzce spojeno se zemědělskou půdou, je chov skotu. Je rovněž oborem, který se významně podílí na výnosech zemědělských podniků, a jeho výsledky rozhodují o ekonomické úspěšnosti chovatelů. Hlavním úkolem chovu skotu je produkce živočišných produktů masa a mléka, které hrají nezastupitelnou roli ve výživě obyvatelstva (Bouška, 2006). V posledním období prochází chov skotu výraznými strukturálními změnami. Ekonomické podmínky podstatně změnily situaci na trhu potravin, kde pokles spotřeby hovězího masa za posledních deset let představuje snížení o 41,9 %. Oproti tomu spotřeba mléka po velkém poklesu v počátku devadesátých let, ve výši zhruba 60 kg mléka na obyvatele a rok se v poslední době zvýšila. Rostoucí spotřeba mléka a mléčných výrobků je kryta zvyšujícím se podílem dovozu na domácí spotřebě (Bouška, 2006). Vliv snižování stavů hospodářských zvířat na celkovou produkci živočišné výroby byl zmírněn vyšší užitkovostí dojnic (MZe, 2011). V České republice se chovalo nejvíce skotu v rozmezí let 1981–1990, kdy se pohyboval na úrovni 3 500 tis. kusů skotu. Ve srovnání s tímto stavem tvořil počet 1 350 tis. kusů skotu v roce 2012 zhruba 39 % nejvyššího stavu skotu vykázaného v roce 1981 v počtu 3 499 tis. kusů (ČSÚ, 2013).
3800 3600 3400 3200 3000 2800 2600 2400 2200 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1938 1948 1958 1968 1978 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet kusů v tisících
Skot stavy v ČR 1938–2012 v tis.ks
Rok skot
Obr. 10 - Vývoj stavů skotu v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013) 23
V Olomouckém kraji bylo na konci roku 2011 chováno celkem 90 548 kusů skotu, z toho 38 087 kusů krav. Počet odchovaných telat na 100 krav se zvýšil na 91,5. Vývoj stavů skotu v Olomouckém kraji je zaznamenán na obrázku 11 (ČSÚ, 2012).
Počet kusů
Skot stavy Olomoucký kraj 2000–2012 v ks 115000 110000 105000 100000 95000 90000 85000 80000 75000 70000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Rok skot
Obr. 11 - Vývoj stavů skotu v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2012) Intenzita chovu skotu v Olomouckém kraji, vyjádřená v kusech na 100 ha zemědělské půdy (37,4) je srovnatelná s celorepublikovým průměrem (38,6), (ČSÚ, 2012).
3.5.2 Prasata Dlouhodobý pokles stavů prasat v ČR, který výrazně zrychlil v letech 2000–2011 (MZe, 2011) pokračoval také v roce 2012 (ČSÚ, 2013). Celkový pokles stavů prasat v České republice a zejména prasnic dosahoval v posledních letech jednu z nejvyšších hodnot. Redukce stavů základního stáda prasnic měla negativní dopad na celkový počet narozených selat v zemi (MZe, 2011). Nedostatek selat stimuluje v posledních letech chovatele k nákupům této kategorie prasat pro doplnění potřebného počtu zástavu pro výkrm v zahraničí. Hlavní příčinou tohoto vývoje je především dlouhodobě nízká rentabilita chovu prasat a zároveň nízká konkurenceschopnost masného zpracovatelského průmyslu, který ve snaze udržet se na trhu nakupuje stále vyšší objemy levnějších dílů vepřového masa v zahraničí. Zatímco produkce vepřového masa dlouhodobě klesá, jeho spotřeba naopak v posledních letech mírně vzrostla. Spotřeba masa na obyvatele dosáhla 41,8 kg/rok (MZe, 2011). 24
5000 4800 4600 4400 4200 4000 3800 3600 3400 3200 3000 2800 2600 2400 2200 2000 1800 1600 1400 1200 1000 1938 1948 1958 1968 1978 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet kusů v tisísích
Prasata stavy ČR 1938–2012 v tis.ks
Rok Prasata
Obr. 12 - Vývoj stavů prasat v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013) Nejvíce prasat se v České republice chovalo v roce 1981 a to celkem 5 106 tis. kusů. Ve srovnání s tímto stavem tvořil počet 1 579 tis. kusů prasat v roce 2012 pouze 31 % z maximální sledované hodnoty (ČSÚ, 2013). V Olomouckém kraji čítaly ke konci roku 2012 chovy prasat 90 108 kusů zvířat, což představuje od roku 2000 plynulý pokles stavů prasat. Tento trend byl prakticky celorepublikový a je zaznamenán v obrázku 13 (ČSÚ, 2013).
Počet kusů
Prasata stavy Olomoucký kraj 2000–2012 290000 270000 250000 230000 210000 190000 170000 150000 130000 110000 90000 70000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Rok Prasata
Obr. 13 - Vývoj stavů prasat v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2013) 25
Intenzita chovu prasat, vyjádřená v kusech na 100 ha zemědělské půdy je v Olomouckém kraji nižší (51,2) ve srovnání celorepublikovým průměrem (62,8), (ČSÚ, 2013). 3.5.3 Drůbež V ČR byl od roku 2003 trh s drůbežím masem charakterizován poklesem stavů drůbeže, výrazným snížením produkce drůbežího masa a následným růstem dovozů. Výroba drůbežího masa je posledních letech v naší zemi nerentabilní. Došlo sice k nárůstu cen jatečných kuřat, ale jednotkové náklady na jejich výkrm se zvýšily na 23,88 Kč.kg-1 živé hmotnosti (MZe, 2011). Ve vývoji chovu drůbeže v České republice byly v rozmezí let 1981–2001 zaznamenány nejvyšší stavy drůbeže, které překračovaly hodnotu 30 000 tis. kusů. Počínaje rokem 2002 počty kusů drůbeže v České republice pozvolna klesají a v roce 2012 činí 20 691 tis. kusů. Tento údaj je srovnatelný s rokem 1968, kdy počet kusů drůbeže činil 21 050 tis. kusů (ČSÚ, 2013).
1938 1948 1958 1968 1978 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Počet kusů v tisicích
Drůbež stavy ČR 1938–2012 36000 34000 32000 30000 28000 26000 24000 22000 20000 18000 16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0
Rok Drůbež
Obr. 14 - Vývoj stavů drůbeže v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013)
26
Na konci roku 2011 činily stavy drůbeže v Olomouckém kraji 274 676 kusů. Vývoj v počtu kusů drůbeže v Olomouckém kraji v letech 2000–2012 je zachycen na obrázku 15 (ČSÚ, 2013).
Drůbež stavy Olomoucký kraj 2000–2012 1400000
Počet kusů
1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Rok Drůbež
Obr. 15 - Vývoj stavů drůbeže v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2013) Intenzita chovu drůbeže vyjádřená v kusech na 100 ha zemědělské půdy je v Olomouckém kraji nižší (220,0) než celorepublikový průměr (822,4), (ČSÚ, 2012).
27
4 Průběh počasí Pěstování jakékoliv polní plodiny je závislé na půdních a meteorologických podmínkách dané lokality. Zatímco půda je poměrně stabilní složkou celého systému, extrémy počasí se většinou vyznačují nepředvídatelností, mimořádnou intenzitou a důsledky, které mohou v některých případech zničit očekávanou sklizeň, což se bezprostředně projeví v ekonomice prvovýrobců. (Žalud, 2009) Pod pojmem meteorologický extrém si nejčastěji vybavíme povodně, lijáky, průtrže mračen, vydatné trvalé srážky nebo rychle tající sníh. Z pohledu celkové ekonomiky pěstování plodin je však nejvýznamnější sucho. Meteorologické sucho, které lze charakterizovat jako zápornou odchylku srážek od normálu během určitého časového období, podmiňuje vznik sucha zemědělského, které znamená nedostatek vláhy pro plodiny. Projevy sucha se obvykle akumulují postupně a zpravidla během relativně dlouhého období trvající týdny až měsíce. (Žalud, 2009) Obecně mezi citlivé plodiny k suchu patří zejména jarní ječmen, řepka olejka, oves a brambory. Ozimá pšenice či ozimé žito jsou z pohledu stability regionálních výnosů podstatně odolnější. Lze tedy říci, že ozimy mohou být přizpůsobeny změně klimatu a to zejména možností využít vláhu zimního období (Žalud, 2009). Převážná část úbytku osevních ploch v ČR se v roce 2002 odehrála u ozimé pšenice. K razantnímu poklesu došlo vlivem horších podmínek pro založení porostů na podzim. Zvýšilo se množství jarních zaorávek, které vyplynuly z velkého poškození ozimých obilovin vysokými mrazy a střídáním nízkých a vysokých teplot v zimním a předjarním období (MZe, 2003). Tuhé mrazy byly na jaře vystřídány velmi suchým obdobím, které dále nepříznivě ovlivnilo jak ze zimy již poškozené porosty ozimů, tak nově založené porosty jarních obilnin. Celkovou produkci negativně ovlivnil také průměrný výnos obilnin, který se v roce 2003 podstatně snížil oproti předchozím letům (MZe, 2003). Klimatické podmínky roku 2005 byly v pěstitelských oblastech České republiky významně odlišné od dlouhodobých normálů zejména u teplot, srážek a slunečního svitu. Porosty ozimých plodin byly na počátku zimního období v dobrém stavu, většinou kompletní (MZe, 2005).
28
V důsledku pozdějšího a chladného nástupu jara se voda z tajícího sněhu většinou vsákla do půdy. Setí jařin však probíhalo o 1 až 3 týdny později, než v běžných ročnících, a to ještě lokálně do nevyzrálé a velmi vlhké půdy (MZe, 2005). Vzešlé porosty měly v důsledku chladného počasí pomalejší vývoj. Noční mrazy klesaly koncem druhé dekády dubna až do -10 °C a poškodily zejména květní násadu peckovin a jabloní, porosty raných brambor, cukrovky a zeleniny. Postupné oteplení v průběhu měsíce června vytvořilo příznivé podmínky pro růst a pro dobrý vývoj hlavních pěstovaných plodin (MZe, 2005). Deštivé počasí v průběhu celého měsíce července a části srpna příznivě ovlivnilo vývoj a výnosy později sklízených plodin, například kukuřice, pozdních brambor, cukrovky, chmele, některých druhů kořenové, cibulové a plodové zeleniny. Na druhé straně však časté dešťové srážky zhoršily podmínky pro dozrávání a sklizeň zejména řepky, obilnin, luskovin, ranějších odrůd brambor a polní zeleniny. Tyto plodiny ukončily koncem července a v srpnu opožděně a téměř současně vegetaci. Zemědělci tak neměli dostatek sil a prostředků k rychlé sklizni produkce z polí (MZe, 2005). Velmi proměnlivé klimatické podmínky vegetačního období roku 2005 zhoršily zejména kvalitativní ukazatele sklizené zemědělské produkce. Dosahované výnosy většiny polních plodin však byly mírně nadprůměrné (MZe, 2005). Rok 2006 byl z hlediska vývoje povětrnostních podmínek dalším rokem v řadě, který se výrazně odlišoval od průměrných ročníků a dlouhodobých normálů. Z hlediska vlivu na množství a kvalitu rostlinné produkce tak byl rokem nepříznivým (MZe, 2006). V prvních třech měsících roku 2006 pokračovalo nebývale dlouhé a chladné zimní období s bohatou sněhovou pokrývkou na většině území ČR. Rychlé tání sněhu neumožnilo postupné vsakování vody do půdy a povrchový odtok do vodotečí způsobil odplavování povrchových vrstev zeminy a lokální záplavy (MZe, 2006). Sněhová pokrývka, následné povodně a chladnější počasí v průběhu dubna způsobily velké zpoždění jarních prací u polních plodin. Přihnojování a ošetření ozimých porostů, příprava půdy a setí jařin bylo v důsledku uvedených nepříznivých podmínek zpožděno v jednotlivých oblastech ČR o 2–3 týdny ve srovnání s běžnými ročníky (MZe, 2006). Chladnější a vlhčí průběh klimatických podmínek pokračoval i v květnu a červnu. Téměř celý červenec byl obdobím slunečných dní, extrémně vysokých teplot a nedostatku srážek. Tyto nepříznivé podmínky nepřály postupnému vývoji polních 29
plodin a zejména fáze tvorby zrna či semene a jejich dozrávání byly nepřirozeně zkráceny a docházelo k zasychání porostů zejména hlavních obilnin, máku, hořčice a lokálně i dalších plodin (MZe, 2006). Mimořádně teplý a suchý červenec následoval chladnější a velmi deštivý srpen. Dlouhodobě deštivé počasí neustále zastavovalo a oddalovalo sklizeň již dříve zaschlých
či
aktuálně
dozrávajících
porostů,
zvyšovalo
sklizňové
ztráty
a
znehodnocovalo produkci. Docházelo k rozvoji houbových chorob a porůstání zrna v nesklizených porostech. Náklady na ztíženou a přerušovanou sklizeň zemědělcům ještě zvyšovaly náklady na nezbytnou posklizňovou úpravu a dosoušení (MZe, 2006). Uvedené nepříznivé podmínky způsobily významný pokles dosažených výnosů i kvality produkce zejména u obilnin, luskovin, u většiny olejnin, u konzumních brambor, chmele, pícnin na orné půdě a u některých druhů zeleniny. Za posledních čtyřicet pět let nejteplejší měsíc září s třetinou srážek oproti dlouhodobému normálu předznamenal dlouhodobě stabilní teplejší počasí, které bez výrazných výkyvů pokračovalo až do konce roku 2006. To umožnilo dokončit letní sklizňové práce, urychlit přípravu půdy a setí ozimů a v příznivých podmínkách zvládnout podzimní sklizňové a další polní práce (MZe, 2006). Celkově lze shrnout rok 2006 jako rok extrémních a dlouhodobých výkyvů klimatických podmínek s negativním dopadem na množství, kvalitu a realizační ceny rostlinné produkce (MZe, 2006). Počasí roku 2011 v České republice můžeme charakterizovat jako teplotně nadprůměrné, ale srážkově podprůměrné. Teploty v lednu byly nevyrovnané. Kombinace tání sněhu s deštěm a vysokými teplotami byla příčinou místního stoupání hladin řek. Konec března umožnil zahájit jarní práce na polích a ukončit je v průběhu velmi teplého a suchého dubna. Průměrné teplotní a srážkové podmínky měsíce června měly kladný vliv na pěstované plodiny, které se v těchto podmínkách dobře vyvíjely. Žně započaly v polovině měsíce července a vzhledem k častým srážkám se protahovaly až do začátku měsíce září (MZe, 2011). Podmínky závěru léta a podzimu umožnily setí ozimů v agrotechnických lhůtách i dobré vzejití porostů přestože šlo o období srážkově podprůměrné. Na přelomu září a října ještě padaly mnohé teplotní rekordy, kdy se teplota vzduchu stále blížila 30 °C. Po prvních velmi teplých a jasných říjnových dnech však přišlo ochlazení, takže říjen byl
30
teplotně a srážkově průměrný. Listopadové počasí bylo extrémně suché a v některých částech ČR se srážky za celý měsíc nevyskytly vůbec (MZe, 2011). Měření v pražském Klementinu, ukázalo, že listopad 2011 byl nejsušším listopadem od roku 1804, tedy od počátku souvislého měření srážek na této stanici. Stejné podmínky panovaly na mnoha dalších místech ČR (MZe, 2011). Změny teplot a srážkových úhrnů bezprostředně ovlivňují podmínky pro zemědělské hospodaření. Jinými slovy, intenzita vodního deficitu, která nastává v současném klimatu přibližně jedenkrát za generaci, postihne i oblasti, které v současné době deficitem téměř netrpí, jako například Haná (Žalud, 2009). Vývoj meteorologických podmínek v Olomouckém kraji v období od ledna do prosince roku 2012 zaznamenalo výskyt několika jevů hodných pozornosti – silné mrazy v první polovině února, předčasné léto na přelomu dubna a května, několik kratších period sucha na jaře a na počátku léta, větší počet tropických dnů v červenci a srpnu a poměrně vlhký podzim (Reitchläger, 2013). V srpnu byly srážky méně četné a více vydatné, v důsledku čehož zásoba půdní vláhy v kraji značně kolísala. Měsíční úhrn srážek v Olomouckém kraji v roce 2012 je zaznamenán na obrázku 16. 160
[mm]
140 120 100 80 60 40 20 0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Měsíc Normál
Srážky
Obr. 16 – Měsíční úhrn srážek v roce 2012 v Olomouckém kraji ve srovnání s normálem (ČHMÚ, 2012) Na poklesu výnosu zemědělských plodin a to zejména obilnin (104 345 ha) v Olomouckém kraji v roce 2012 se jednak podílel podprůměrný hektarový výnos, ale také snížení osevních ploch. Při hodnocení významného propadu úrody pšenice je 31
zřejmé, že rozhodující vliv na dosaženou úroveň výnosů mělo počasí. To umožnilo zemědělcům na podzim roku 2011 provést bezproblémovou přípravu a také setí ozimů, kdy se podařilo zasít ozimé obiloviny převážně v odpovídajícím agrotechnickém termínu (MZe, 2012). Ozimy vzešly poměrně brzy a vlivem příznivých srážkových a teplotních poměrů byl jejich stav na podzim dobrý. Většina porostů byla vyrovnaná, přiměřeně hustá, ale nebyla připravena na zimní období. Sněhová pokrývka nebyla na většině území Olomouckého kraje a porosty ozimů prakticky stále vegetovaly. Kritickým obdobím pro porosty ozimé pšenice byl konec ledna 2012 a hlavně první polovina měsíce února, kdy porosty čelily silným holomrazům. Takto holomrazy poškozené porosty ozimých pšenic byly ještě dále decimovány dlouhotrvajícím suchem v období měsíců dubna a částečně i května. Přestože se v závěru měsíce května ochladilo, již to nepomohlo rostlinám k tomu, aby se v dostatečné míře formovaly výnosové prvky (MZe, 2012).
25 20
[ºC]
15 10 5 0 -5 -10
Měsíc Normál
Odchylka
Teplota vzduchu
Obr. 17 - Průměrná měsíční teplota v roce 2012 v Olomouckém kraji ve srovnání s normálem (ČHMÚ, 2012)
Počátek sklizně byl často přerušován velmi častými a vydatnými srážkami, které způsobily snížení některých kvalitativních parametrů sklizeného zrna. Úroveň výnosu pšenice v Olomouckém kraji v roce 2012 ve výši 4,95 t.ha-1 je srovnatelná se sklizňovým ročníkem 2006, kdy činila 4,96 t.ha-1 (ČSÚ, 2013). 32
5 PROSTĚJOVSKO SOUČASNOST A MINULOST Okres Prostějov zaujímá území o rozloze 770 km. Vlivem přírodních podmínek je území okresu rozděleno do dvou zcela odlišných krajinných oblastí. Část nížinná – Hornomoravský úval a část vrchovinná – Drahanská vrchovina. Tato skutečnost se projevila v rozdílném vývoji, struktuře osídlení i problematice životního prostředí. Klimatické podmínky se mění od jihu k severu, od teplého a suchého podnebí úvalu po chladné a vlhké podnebí vrchovin (ČSÚ, 2012).
Obr. 18 – Administrativní rozdělení okresu Prostějov 2008 (ČSÚ, 2008) Nad územím okresu převažuje větrné proudění severozápadních směrů, ve vyšších nadmořských výškách pak směrů západních. Průměrná teplota vzduchu při dlouhodobém měření činí 8,5 ºC. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 577 mm. S 33
přibývající nadmořskou výškou se zvyšuje na 700 mm. V zimním období činí dlouhodobý průměr se sněhovou pokrývkou 45 dnů (ČSÚ, 2012). Reliéf území je převážně slabě členitý, pouze na jihozápadním okraji je lemován úzkou terénní vlnou. Území západně od Prostějova vykazuje členitost druhého stupně s relativními výškovými rozdíly 30–150 m. Nejníže položeným místem je oblast řeky Hloučely na hranici Vrahovic 212 m n.m. Nejvýše položeným místem je Skalka u Protivanova s výškou 723 m n.m. (ČSÚ, 2012). Hydrologická síť okresu je tvořena řekou Hloučelou s jejími přítoky a řekou Romží. Obě se stékají v řeku Valovou. Celé území patří k povodí řeky Moravy. Řeka Hloučela pramení na Drahanské vrchovině, řeka Romže pramení u obce Dzbel na Konicku a východně od Prostějova se spojuje s Hloučelou (ČSÚ, 2012). Okres je půdně klimaticky rozdělen na příznivější východní část Hornomoravský úval a pro zemědělskou výrobu méně vhodnou západní část, kterou tvoří Drahanská a Zábřežská vrchovina. Vedle černozemí na spraších, které tvoří asi 40 % půd soustředěných ve východní části, je zde také vysoké zastoupení kambizemí téměř 30 % a to v západní části okresu. Hnědozemě tvoří asi 13 % půd a navazují na černozemě na západě a tvoří přechod ke kambizemím obou vrchovin. Fluvizemě se vyvinuly v nivách pravostranných přítoků Moravy, spolu s černicemi tvoří 5 % půd. Z hlediska zrnitosti převažují půdy středně těžké, tvořící téměř 92 %. Nejvýhodnější podmínky pro zemědělskou výrobu se vytvořily na východě okresu, náročnější podmínky jsou na území vrchovin na západě území (ČSÚ, 2012). Orná půda okresu Prostějov činila ke konci roku 2011 celkem 39 414 ha, trvalé travní porosty 2 026 ha, zemědělská půda celkem 43 638 ha (ČUZK, 2010). Prostějovsko je bohaté na přírodní zajímavosti. Okres je tvořen z poloviny úrodnou rovinou Hané a z poloviny zvlněnou Drahanskou vrchovinou. Říčky a potůčky, které jej protínají, dotvářejí malebnou atmosféru tohoto místa (ČSÚ, 2012). Mimo Kosířska můžeme na Prostějovsku obdivovat chráněné rostliny a živočichy ve 3 národních přírodních památkách, 31 přírodních památkách a 13 přírodních rezervacích. Minulost nám připomínají z dávných dob dochované větrné mlýny v obcích Suchdol, Hačky a Přemyslovice. (ČSÚ, 2012) Tradičními regionálními gastronomickými výrobky Prostějovska jsou např. oblíbený plísňový sýr Niva, který se vyrábí v obci Otinoves, Prostějovská Starorežná, která se vyrábí od 2. poloviny 17. století podle tradičních receptur v Palírně u Zeleného 34
stromu v Prostějově a jiné lihoviny, cukr z cukrovaru Vrbátky. Tyto výrobky jsou označeny značkou KLASA, jedná se tedy o značku kvality, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství. Plísňový sýr Niva Extra se stal jedním z pěti oceněných výrobků v celém Olomouckém kraji a může se tedy pyšnit titulem Regionální potravina (ČSÚ, 2012).
5.1 Polní hospodářství okresu prostějovského Úrodná pole tvořící více než ¾ povrchu, byla značně znehodnocena odvodňováním. Louky, pastviny, jinde travnaté a květnaté svahy padly za oběť pluhu. Úrodná půda činila okres prostějovský řepařským a ječmenářským krajem (Janoušek, 1938). Hlavní pěstovanou plodinou byla stále cukrová řepa, kterou dodávali místní rolníci do vrbáteckého cukrovaru. Přes různé rozmary počasí si rolníci vedli stále dobře a pěstování cukrovky se jim dařilo. Také pěstované obilí přinášelo v úrodných letech značné výnosy, které se u ječmene a pšenice pohybovaly od 5 do 7 q z jednoho hektaru (Bartoš, Kovářová, 2006). V roce 1928 pokrývala cukrovka 32,7 % půdy, obilniny úhrnem 44,8 %, ječmenné kultury téměř jednu čtvrtinu, pšenice 10,2 %, žito 8,8 %, brambory 8,7 %, pícniny 12,1 %. Pěstování řepy si vyžádalo velmi dobré hnojení a pečlivé zpracování půdy (Janoušek, 1938). Profesor Vojtěch Janoušek ve své publikaci z roku 1938 uvádí: „Zemědělci v okrese hospodaří intensivně a využívají nejnovějších strojů a nářadí. Pěstují se ječmeny: H II., H IX, pšenice ozimé: Rimpaův bastard, Dregerova B I/22, Dregerova č. 12, Ruská bělka, Višňovská Rb, Židlochovská jubil.osinatá; pšenice jarka: Staroveská bezosinná, Židlochovská jubil.osinatá „vesna“; žita: Lochowovo petkuské, M 55; 5 oves: selekční M 2, selekční Bi, Svalöfský „orel“ a Svalöfský „vítěz“. Nejvíce kupředu postupovala mechanizace zemědělských prací, ať se jednalo o široké secí stroje na obilí i cukrovku, žací stroje a samovazy, moderní mlátičky nebo traktory vyrobené v tehdy největší továrně v republice na hospodářské stroje Wichterle a Kovářík, a.s. Prostějov (WIKOV). Rolníci byli nejen akcionáři v cukrovarech, ale také mlýna ve Věrovanech a pekárny ve Vrbátkách (Bartoš, Kovářová, 2006). První světová válka citelně poznamenala zemědělství, což se projevilo snížením výroby a stavů dobytka. V době války se zemědělská výroba snažila zajistit soběstačnost v základních potravinách, to však nebylo možné (Beranová, Kubačák 2010). Poválečné ceny zemědělských produktů značně vzrostly, a stejně tak tomu bylo 35
u potravin. V roce 1923 se ceny za obilí za 1 q pohybovaly od 90 Kč za oves po 170 Kč za pšenici, u brambor 30–50 Kč, u cukrovky byly stanovena cena na 18 Kč. Pro zemědělce bylo podstatně výhodnější prodávat výrobky až v zimním období. V roce 1932 klesla cena metrického centu cukrovky na 10 Kč a její plochy musely být snižovány. U pšenice se tato cena snížila pod 160 Kč, u žita na 50–90 Kč a u ječmene dokonce na 70–80 Kč. Cena jednoho páru selat klesla ze 400 na 100 Kč. Tyto ceny se však rok od roku měnily (Bartoš, Kovářová, 2006). Scelování bylo do roku 1923 provedeno ve 24 obcích. Sceleno bylo 11 632 ha. Současně se scelováním se provádělo odvodňování a následná regulace toků (Janoušek, 1938). Roku 1923 byla zavedena užitková a chlévní kontrola. Roku 1924 stoupla průměrná dojivost na 2603 kg mléka se 4,04 % tuku, což bylo 105,2 kg tuku ročně. V roce 1925 bylo v prostějovském okrese napočítáno: 3 038 koní, 9 809 hovězího dobytka, z toho 6 013 krav, 7 098 koz, 12 582 kusů vepřů a 68 502 kusy různé drůbeže (Janoušek, 1938). Zemědělci v té době dosáhli díky stoupající výrobě a příznivým cenám značného čistého výnosu z půdy. Vzestup příjmů dovoloval zlepšit sociální postavení i drobných zemědělců, avšak za předpokladu, že hospodařili na vlastní půdě (Beranová, Kubačák 2010). Hospodářská krize, která vypukla v roce 1929, se u zemědělců v prostějovském okrese projevila zejména ve snižování cen jejich výrobků a v zadlužování, u ostatních nezaměstnaností a velkým snižováním životní úrovně (Bartoš, Kovářová, 2006). V roce 1932 dosáhl pokles cen zemědělských výrobků nejvyššího stupně. Vývoj zemědělství byl následně v roce 1938 násilně přerušen následujícími válečnými událostmi. Bezprostředně po skončení 2. světové války v roce 1945 stálo zemědělství před potřebou obnovy poválečného zemědělství a jeho dalším rozvojem. Příchod komunistické diktatury v roce 1948 však znamenal rychlý zánik tradičního zemědělství založeného na širokém spektru soukromovlastnických vztahů. Základním nástrojem ekonomických přeměn se stala kolektivizace a násilný proces zakládání družstev. Direktivně řízeným zemědělstvím v letech 1948–1989 došlo k likvidaci selského stavu, soukromovlastnických vztahů a celé podnikatelské struktury (Beranová, Kubačák 2010). Listopad 1989 otevřel cestu k hlubokým společenským změnám a přinesl transformaci
českého
zemědělství
a
vznik 36
nejrůznějších
forem
soukromého
hospodaření, od rodinných farem přes družstva vlastníků, až po obchodní společnosti (Čmejrek, 2001). V okrese Prostějov koncem roku 2010 obhospodařovalo zemědělskou půdu celkem 202 zemědělských subjektů, z toho fyzických osob 156, právnických osob 46. Celková výměra zemědělské půdy v okrese Prostějov činila celkem 48 939 ha, z toho orná půda zahrnovala 48 601 ha. Zemědělské podniky v jižní části úrodné Hané na Prostějovsku obhospodařují 91 % orné půdy. Na orné půdě v okrese Prostějov převažovalo u zemědělských podniků pěstování obilnin, zejména ječmene a pšenice. Tab. 5 – Využití orné půdy v okrese Prostějov (ČSÚ, 2010) Orná půda obhospodařovaná Pšenice celkem celkem (ha)
44 244
11867
Z toho Ječmen celkem
12381
Kukuřice na zeleno a na siláž 2631
Víceleté pícniny
Cukrovka technická
2196
2348
Řepka a řepice
5126
Využití orné půdy (44 244 ha) v okrese Prostějov pro pěstování obilnin bylo 26 917 ha, což je 60,1 % osevních ploch, z toho ječmeny činily 27 % osevních ploch, pšenice činila 26 % osevních ploch, okopaniny 5%, z toho brambory tvořily 0,3 % ploch orné půdy, cukrová řepa tvořila 5 % osevních ploch (ČSÚ, 2010). Zemědělské podniky v okrese Prostějov chovaly 17 481 kusů skotu, z toho 6 642 kusů krav dojných a 506 kusů krav BTPM. Dále chovaly celkem 31 572 kusů prasat, z toho 2 912 kusů prasnic a 23 kusů chovných kanců. Chov drůbeže zahrnoval v okrese Prostějov 112 751 kusů, kuřat na chov bylo 110 990 ks a slepic 1 571 kusů (ČSÚ, 2010).
37
5.2 Přehled průmyslových podniků okresu prostějovského 5.2.1 Mlékárny Mlékařství patřilo na Prostějovsku mezi nejvyspělejší zemědělská odvětví. Od 80. let 19. století došlo ke znatelnému růstu produkce mléka, které rodiny zemědělců už nestačily spotřebovat, a zemědělci začali mít zájem o jeho prodej. Tak byly položeny základy družstevního mlékařství v prostějovském okrese, kde začaly vznikat družstevní mlékárny mimo jiné v Olšanech, Čehovicích, Třebčíně, Prostějově, Otinovsi (Janoušek, 1938). Mlékárna v Třebčíně, která byla založena v roce 1899, zpracovala roku 1932 celkem 763 131 litrů mléka. Měla 185 členů. Po likvidaci třebčínské mlékárny v roce 1935 vzniklo v budově Moravské družstvo pro výrobu kaseinu. Mlékárna v Olšanech, která byla založena v roce 1899, zpracovala roku 1931 již 738 190 litrů mléka. Měla 143 členů. Mlékárna v Čehovicích, která vznikla v roce 1899, zpracovala roku 1931 celkem 1 095 554 litrů mléka, roku 1932 zpracovala 1 177 979 litrů mléka. Mlékárny vyrábějí zejména máslo a tvaroh, méně sýry (Janoušek, 1938). Ústřední mlékárna v Prostějově byla založena v roce 1900. V roce 1933 přijala 4 060 495 litrů mléka, z toho prodala 1 747 045 litrů mléka, zbytek zpracovala na sýry, jogurty, čajové máslo a tvaroh. (Janoušek, 1938). Mlékárna v Otinovsi, která byla založena v roce 1927, zpracovala v roce 1934 celkem 353 880 litrů mléka (Janoušek, 1938). Přestože první léta byla obtížná, mlékárna postupně rozšiřovala sortiment a před válkou vyráběla máslo, tvaroh, tvarůžky a široký sortiment sýrů. Ve válečných uzavřena
letech a
(1942)
obyvatelé
však
byla
Otinovsi
byli
evakuováni. Po skončení války prošla mlékárna
obnovou
a
jako
rolnické Obr. 19 – Mlékárna v Otinovsi mlékárenské družstvo zahájila provoz (www.mot.cz) v roce 1949 a v roce 1954 byla začleněna do národního podniku Lacrum v Brně. Významný se stal rok 1960, kdy mlékárna začala vyrábět plísňový sýr Niva, k jehož dozrávání vyla vhodná jeskyně Michalka v Moravském krasu. Koncem roku 1991 byly předloženy privatizační projekt a vítězem veřejné soutěže se stala Mlékárna Otinoves, 38
s.r.o. V roce 2003 investovala mlékárna do vybudování nového zracího sklepa a otevření podnikové prodejny (2005). Mlékárna Otinoves je jedinou mlékárnou v okrese Prostějov, která funguje do současnosti (www.otm.cz).
5.2.2 Cukrovary Význam
cukrovky
pro
naše
zemědělství ve druhé polovině 19. století vzrůstal. Její pěstování se
v našich
zemích
značně
rozšířilo, její plocha se zvyšovala hlavně v řepařských oblastech. Rozvoj Obr. 20 – Cukrovar v Čelechovicích (Janoušek, 1938)
cukrovarnictví
na
Prostějovsku spadá do třicátých let 19. století, kde vznikají
cukrovary (Beranová, Kubačák, 2010) mimo jiné v Čelechovicích, Bedihošti, Vrbátkách (Janoušek, 1938). Rolnický akciový cukrovar v Čelechovicích byl postaven roku 1839 a zařízen anglickými mechaniky. V letech 1931/32 zpracoval 391 570 q řepy, vyrobil 73 485 q cukru (Janoušek, 1938). Bedihošťský cukrovar patřil Spolku moravských cukrovarů v Olomouci s kapitálem 6 000 tis. Kč. V letech 1931/32 zpracoval 324 458 q řepy, vyrobil 58.332 q surového cukru (Janoušek, 1938). Rolnický akciový cukrovar ve Vrbátkách byl postaven v roce 1870 jako první rolnický akciový cukrovar na Moravě. V letech 1931/32 zpracoval 457.533 q řepy, vyrobil 91 217 q cukru. Po první světové válce byl cukrovar zmodernizován a od roku 1937 je vybaven rafinerií (Janoušek, 1938). V této podobě existoval do roku 1948, kdy byl znárodněn. Od 1. května 1992 je Cukrovar Vrbátky samostatnou akciovou společností (www.cukrovarvrbatky.cz). K zajištění výroby stanovené kvóty cukru ve výši 21 989,012 t měla společnost cukrovar Vrbátky v roce 2011 smluvně zajištěno 193 160 tun cukrovky zaseté na ploše 3 353 ha. Ve skutečnosti bylo vykoupeno 221 576 tun cukrovky při cukernatosti 17,0 %, tj. o 14,7 % více proti plánu. Vlastní kampaň byla zahájena 14. září 2011 a ukončena 39
6. ledna 2012, celková délka kampaně byla 115 dnů. V průběhu kampaně bylo vyrobeno 35 706 tun cukru a 6 600 tun melasy. Z celkově vyrobeného cukru připadá 21 989 tun na cukr kvótový a 13 717 tun na cukr nepodléhající kvótám. V roce 2011 vytvořila akciová společnost Cukrovar Vrbátky a.s. zisk před zdaněním ve výši 188 165 tis. Kč. Cukrovar Vrbátky jako jediný cukrovar v okrese Prostějov funguje i v současnosti (www.cukrovarvrbatky.cz/Výroční zpráva za rok 2011). Obr. 21 – Cukrovar Vrbátky www.cukrovarvrbatky.cz
40
6 ZÁVĚR Zemědělská výroba v období první republiky byla poznamenána objektivními okolnostmi i ekonomickými faktory. Zemědělství v českých zemích usilovalo o soběstačnost v zásobování základními potravinami. Hospodářský vývoj nově vzniklého Československa probíhal ve 20. letech celkové poválečné obnovy. Intenzita zemědělské výroby v těchto letech rychle stoupala. Naše republika představovala rozsáhlé odbytiště pro vlastní zemědělskou výrobu. Rostlinnou výrobu specifikovala a ovlivňovala v Olomouckém kraji a na Prostějovsku výrobní oblast řepařská charakteristická pěstováním cukrovky. Statkářská řepná hospodářství byla napojena na cukrovary, když cukrovka byla zde na prvním místě. Pšenice vedle žita byla naší nejdůležitější plodinou a její pěstování bylo převážně soustředěno do oblasti řepařské. Ještě více než pšenice byl ječmen plodinou řepařské oblasti. Jestliže rostlinná výroba v ČR měla výrazně specializovanou strukturu, poněkud jiná situace panovala v živočišné výrobě. K celkové charakteristice živočišné výroby v období první republiky je nutno vzít v úvahu, že absolutní počty hospodářských zvířat vzrůstaly. Výrazně se to projevilo u prasat, drůbeže, skotu, zejména krav. V roce 1931 bylo evidováno na území ČR 2 066 tis. ks prasat, 3 266 tis. ks skotu, z toho 1 814 tis. krav. Tento jev souvisel s rozkvětem mlékařství a řada hospodářství se orientovala na produkci mléka pro blízké mlékárny. V současné době je v ČR produkce jatečného skotu určená pro užití na domácím trhu dlouhodobě zajišťována převážně jedinci dojených a kombinovaných plemen, nebo jejich kříženci. Chov skotu v ČR je tradičně soustředěn především do větších zemědělských podniků, zatímco počty malých chovatelů se každoročně snižují. V roce 2012 zaznamenaly stavy skotu v ČR úbytek na 1 354 tis. ks. K jejich snížení došlo především v kategorii telat, jako důsledek poklesu stavů dojených krav v předchozích letech. Proti tomu počty krav BTPM se naopak zvýšily. Sektor chovu skotu v ČR byl charakterizován mírným snížením produkce hovězího a telecího masa, poklesem porážek a domácí spotřeby. Zatímco v předchozích letech byla spotřeba poměrně vyrovnaná, zvýšení cen jatečného skotu se následně promítlo do růstu cen hovězího masa, což negativně ovlivnilo jeho spotřebu. Spotřeba hovězího a 41
telecího masa na obyvatele klesla a dosáhla hodnoty 8,9 kg za rok. Hovězí maso se řadí spolu s mlékem k těm komoditám živočišné produkce, kde celková výroba převyšuje domácí spotřebu a míra soběstačnosti se drží trvale nad hranicí 100 %. Česká republika se řadí k těm zemím, kde celkový pokles stavů prasat a zejména prasnic dosahoval v posledních letech jednu z nejvyšších hodnot. Při klesajících stavech prasat docházelo zároveň k snižování počtu podniků zabývajících se chovem prasat. V roce 2012 bylo v ČR evidováno pouze 1 579 tis. kusů prasat, což je nejnižší stav od roku 1926, kdy bylo evidováno 1 831 tis kusů prasat. V předchozích letech nebyla ČR ve výrobě vepřového masa soběstačná. Dovoz živých prasat dosáhl 590,1 tisíc kusů. Oproti tomu v ČR dochází v chovu prasat každoročně ke zlepšování ukazatelů reprodukce. Počet narozených selat na jednu prasnici za rok stoupl na 26,3 ks a počet odchovaných selat na jednu prasnici se zvýšil na 23,5 ks za rok. Celková produkce drůbežího masa v ČR se snížila, přičemž došlo k růstu celkového dovozu živé drůbeže a drůbežího masa, a pokračování vzestupného trendu importu této komodity. V roce 2012 bylo v ČR evidováno 20 691 tis. ks drůbeže, což je nejnižší stav od roku 1968.
42
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 1. BARTOŠ J., KOVÁŘOVÁ S., Dějiny obcí Olšany a Hablov. 1. vydání: Obec Olšany 2006. 208 s. ISBN 80-239-9613-4. 2. BERANOVÁ M., KUBAČÁK A., Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Dotisk prvního vydání 2011. 430 s. ISBN 978-80-7277-113-4. 3. BOUŠKA J., a kol., Chov dojeného skotu. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 186 s. ISBN 80-86726-16-9. 4. ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV on line [ cit. 2013-02-25] dostupné na http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&men u=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_4_Uzemni_teploty &nc=1&portal_lang=cs#PP_Uzemni_teploty 5. ČESKÝ HYDROMETEOROLOGICKÝ ÚSTAV on line [cit. 2013-02-25] dostupné na http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&men u=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_5_Uzemni_srazky &nc=1&portal_lang=cs#PP_Uzemni_srazky 6. ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘIČSKÝ A KATASTRÁLNÍ. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky. ČZÚK Praha 2010. 83 s. ISBN 978-80-86918-60-0. 7. ČMEJREK J. Zemědělství a venkov v politickém procesu. 1. vyd. Praha: ČZU PEF, 2001. 180 s. ISBN 80-213-0768-4 8. ČSÚ 2013. Zemědělství – časové řady on line [cit. 2013-03-25] dostupné na http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zem_cr 9. ČSÚ. Agrocenzus 2010 regiony: Strukturální šetření v zemědělství a metody zemědělské
výroby
2010.
on
line
[cit.
2012-12-12]
dostupné
na
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/5D00414605/$File/21361109.pdf 10. ČSÚ. Statistická ročenka Olomouckého kraje za rok 2011 on line [cit. 2013-0220] dostupné na http://www.olomouc.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajpubl/711011-11r_2011-xm
43
11. ČSÚ. Statistická ročenka Olomouckého kraje za rok 2012 on line. [cit. 2013-0325] dostupné na http://www.olomouc.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajp/711011-12-xm 12. JANOUŠEK V., Vlastivěda moravská, II. Místopis, Dějiny Prostějova, Prostějovský okres. V Brně 1938. GARN: 1. vydání v roce 2010. 390 s. 13. KOSTELANSKÝ F., Obecná produkce rostlinná, Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita 2004. 212 s. ISBN 978-80-7157-765-2. 14. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zelená zpráva za rok 2011 on line [cit. 2013-02-25] dostupné na http://eagri.cz/public/web/file/191660/Zprava_o_stavu_zemedelstvi_CR_za_rok _2011.pdf 15. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: Půda, listopad 2009. Praha: MZ, 2009. 91s. ISBN 80-7084-800-5. 16. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační výhledová zpráva: Půda, prosinec 2012. 83 s. ISBN 879-80-7434-088-8. 17. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zemědělství 2003. on line [cit. 2013-04-24] dostupné na http://eagri.cz/public/web/file/17465/Zemdlstv_2003.pdf 18. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zemědělství 2005. on line [cit. 2013-04-24] dostupné na http://eagri.cz/public/web/file/17441/Zemedelstvi_2005.pdf 19. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zemědělství 2006. on line [cit. 2013-04-24] dostupné na http://eagri.cz/public/web/file/17433/Zem_2006.pdf 20. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Zemědělství 2011. on line [cit. 2013-04-24] dostupné na http://eagri.cz/public/web/file/165960/Zemedelstvi_2011.pdf 21. OLOMOUCKÝ KRAJ. Koncepce ochrany přírody a krajiny on line [cit. 201302-25] dostupné na http://www.kr-olomoucky.cz/koncepce-ochrany-prirody-akrajiny-pro-uzemi-olomouckeho-kraje-cl-364.html 22. TOMÁŠEK M., Půdy České republiky, Praha 2007. 68 s. ISBN 978-80-7075688-9. 23. ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÝ. Porovnání vývoje agrochemických vlastností půd za období 1999–2003 a 2005–2009, Brno, srpen 2010, on line dostupné na http://www.ukzuz.cz/Folders/1542-1Agrochemicke+zkouseni+pud.aspx.
44
24. ÚSTŘEDNÍ KONTROLNÍ A ZKUŠEBNÍ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÝ. Výsledky agrochemického zkoušení zemědělských půd za období 2005–2010. Brno, srpen 2011, on line [cit. 2013-02-25] dostupné na http://www.ukzuz.cz/Folders/15421-Agrochemicke+zkouseni+pud.aspx. 25. www.cukrovarvrbatky.cz on line [cit. 2013-02-25] dostupné na http://www.cukrovarvrbatky.cz/pdf/cukrovar-vrbatky-vyrocni-zprava-2011.pdf 26. www.mot.cz [cit. 2012-03-18] dostupné na http://www.mot.cz/o-mlekarne/ 27. Zemědělec v regionu, Olomoucký kraj. Číslo 2/2013, 11. února, ročník 5 28. ZIMOLKA Josef a kol. Pšenice: pěstování, hodnocení a užití zrna. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2005. 179 s. ISBN 80-86726-09-6. 29. ŽALUD Z., Změna klimatu a české zemědělství - dopady a adaptace: Climate change and Czech agriculture - impacts and adaptations: monografie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009. 154 s. ISBN 978-807375-369-6.
45
8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 – Geografická mapa (ČSÚ, 2008) Obrázek 2 - agrochemické zkoušení půd ČR za období 2005–2010, (UKZUS, 2011) Obrázek 3: Vývoj orné půdy v ČR v letech 1993–2010 v tis. ha (ČSÚ, 2011) Obrázek 4 – Vývoj ploch osevů pšenice 1938–2012 ČR (ČSÚ, 2013) Obrázek 5 – Osevní plochy pšenice ozimé Olomoucký kraj 2002–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 7 – Výnosy pšenice ozimé v Olomouckém kraji 2002–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 6 – Vývoj ploch brambor, cukrovky, řepky 2000–2012 ČR (ČSÚ, 2012) Obrázek 9 – Sklizeň řepky v Olomouckém kraji 2002–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 10 - Vývoj stavů skotu v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013) Obrázek 11 - Vývoj stavů skotu v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 12 - Vývoj stavů prasat v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013) Obrázek 13 - Vývoj stavů prasat v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 14 - Vývoj stavů drůbeže v ČR 1938–2012 (ČSÚ, 2013) Obrázek 15 - Vývoj stavů drůbeže v Olomouckém kraji 2000–2012 (ČSÚ, 2012) Obrázek 16 – Měsíční úhrn srážek v roce 2012 v Olomouckém kraji ve srovnání s normálem (ČHMÚ, 2012) Obrázek 17 - Průměrná měsíční teplota v roce 2012 v Olomouckém kraji ve srovnání s normálem (ČHMÚ, 2012) Obrázek 18 – Administrativní rozdělení okresu Prostějov 2008 (ČSÚ, 2008) Obrázek 19 – Mlékárna v Otinovsi (www.mot.cz) Obrázek 20 – Cukrovar v Čelechovicích (Janoušek, 1938) Obrázek 21 – Cukrovar Vrbátky (www.cukrovarvrbatky.cz)
46
