Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie. Druhové spektrum plevelů v jarních olejninách Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie

Druhové spektrum plevelů v jarních olejninách Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Kateřina Jonášová

Brno 2012 1

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Druhové spektrum plevelů v jarních olejninách vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne ………..….…………….…..... Kateřina Jonášová………..………………

3

PODĚKOVÁNÍ: Touto cestou si dovoluji poděkovat zejména vedoucímu diplomové práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D. za jeho odborné a metodické vedení, přínosné připomínky a konzultace při zpracovávání této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Leoši Chytkovi, agronomovi společnosti PODYJÍ, a.s. v Horním Břečkově a Ing. Radkovi Vocílkovi, agronomovi ZD Olbramkostel, za umožnění vyhodnocení druhového spektra plevelů na svých pozemcích. Diplomová

práce

byla

zpracována

s podporou

Výzkumného

záměru

č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

4

ABSTRAKT Cílem této práce bylo posoudit aktuální zaplevelení plodin v porostu máku setého v provozních podmínkách Zemědělského družstva Olbramkostel a společnosti PODYJÍ, a.s., v Horním Břečkově. Intenzita zaplevelení byla zkoumána s použitím metody počítání na ploše 1 m2 v 15 (Olbramkostel – 27,74 ha) a 50 (Horní Břečkov – 100,96 ha) opakováních. Hodnocení v máku setém bylo provedeno v dubnu, červnu a srpnu. Mák setý byl zaplevelen na obou lokalitách těmito plevely: heřmánkovec nevonný, opletka obecná, pýr plazivý, truskavec ptačí, violka rolní. Na pozemku v Horním Břečkově bylo zaznamenáno zaplevelení hořčicí setou, mákem vlčím, pcháčem osetem, zemědýmem lékařským. V Olbramkostele byl pozorován výskyt těchto plevelů: oves hluchý, penízek rolní, rdesno blešník, řepka olejka, úhorník mnohodílný. Výsledky vyhodnocení zaplevelení byly zpracovány analýzou DCA. Kanonickou korespondenční analýzou (CCA) bylo zjištěno, že na porost máku v Horním Břečkově jsou vázány tyto plevele: zemědým lékařský, pýr plazivý, merlík bílý, hořčice rolní, opletka obecná. Na porost máku v Olbramkostele jsou vázány tyto plevele: rozrazil břečťanolistý, violka rolní, úhorník mnohodílný, heřmánkovec nevonný, rdesno blešník, řepka olejka. Klíčová slova: plevele, mák setý, řepka

5

ABSTRACT The aim of this work was to assess actual weed infestation in crop stand of Papaver somniferum in field conditions of agricultural enterprise in Olbramkostel (27,74 ha) and Horní Břečkov (100,96 ha). Observed fields are located in South Moravia region in dry and warm climatic region. Intensity of weed infestation was carried out in chosen fields using counting method on area of 1 m2 in 15 and 50 replications. Evaluation in Papaver somniferum was done on April, June and August. The obtained results were analysed using Canonical Correspondence Analysis. Both these fields were weed infestation of species: Tripleurospermum inodorum, Fallopia convolvulus, Elytrigia repens, Polygonum aviculare, Viola arvensis. The fields in the Horní Břečkov are bound by the following species: Sinapis alba, Papaver rhoeas, Cirsium arvense, Fumaria officinalis. The fields in the Olbramkostele are bound by the following species: Avena fatua, Thlaspi arvense, Persicaria lapathifolia, Brassica napus var. napus, Descurainia sophia. Keywords: weeds, poppy, rapeseed

6

Obsah 1

ÚVOD............................................................................................................. 9

2

CÍL PRÁCE .................................................................................................. 11

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................. 12 3.1

MÁK SETÝ .......................................................................................... 12

3.1.1 Základní informace.......................................................................... 12 3.1.2 Základní morfologické znaky.......................................................... 13 3.1.3 Požadavky máku na prostředí.......................................................... 15 3.1.4 Zařazení máku do osevního postupu ............................................... 15 3.1.5 Agrotechnika a pěstování jarního máku setého ............................... 16 3.2

VÝZNAM POLNÍCH PLEVELŮ ........................................................ 21

3.2.1 Škodlivost polních plevelů .............................................................. 21 3.2.2 Pozitivní funkce polních plevelů na orné půdě ............................... 23 3.3

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PLEVELŮ ................................................ 23

3.3.1 Plevele jednoleté.............................................................................. 23 3.3.2 Plevele dvouleté až víceleté, rozmnožující se převážně generativně 25 3.3.3 Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně ................. 26 3.3.4 Plevele poloparazitické a parazitické .............................................. 26 3.4

ROZMNOŽOVÁNÍ PLEVELŮ ........................................................... 27

3.4.1 Generativní rozmnožování .............................................................. 27 3.4.2 Vegetativní rozmnožování .............................................................. 28 3.5

DORMANCE ........................................................................................ 28

3.6

ŽIVOT SEMEN V PŮDĚ A JEJICH ŽIVOTNOST ............................ 30

3.7

METODY REGULACE POLNÍCH PLEVELŮ .................................. 31

3.7.1 Nepřímé (preventivní) metody regulace zaplevelení ...................... 32 3.7.2 Přímé metody regulace zaplevelení ................................................. 36 3.8

HERBICIDY ......................................................................................... 39

3.8.1 Rozdělení herbicidů ......................................................................... 40 3.8.2 Škodlivost herbicidů ........................................................................ 43 3.8.3 Vliv herbicidů na plevelná společenstva ......................................... 44 7

3.8.4 Zásady při používání herbicidů ....................................................... 44 4

METODIKA ................................................................................................. 47 4.1

CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ .................................. 47

4.2

TECHNOLOGIE PĚSTOVÁNÍ MÁKU SETÉHO .............................. 48

4.3

METODIKA VYHODNOCENÍ ZAPLEVELENÍ ............................... 49

VÝSLEDKY A DISKUZE........................................................................... 51

5

5.1

ZAPLEVELENÍ MÁKU V HORNÍM BŘEČKOVĚ ........................... 51

5.2

DISKUZE K ZAPLEVELENÍ V HORNÍM BŘEČKOVĚ .................. 56

5.3

ZAPLEVELENÍ MÁKU V OLBRAMKOSTELE ............................... 58

5.4

DISKUZE K ZAPLEVELENÍ V OLBRAMKOSTELE ...................... 60

5.5

STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ ............................... 61

6

ZÁVĚR ......................................................................................................... 66

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................... 68

8

SEZNAM TABULEK .................................................................................. 71

9

SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................. 72

10

SEZNAM PŘÍLOH................................................................................... 74

8

1

ÚVOD Od nepaměti se člověk setkává na stanovištích, která obhospodařuje,

s rostlinami, jež svojí přítomností a životními projevy ztěžují jeho práci a snižují výkonnost pěstovaných druhů. Ty jsou označovány jako plevelné rostliny. Obecně se tedy plevely rozumí všechny rostliny, které rostou na kultivované půdě proti vůli zemědělce (Dvořák, Smutný, 2008). Jak uvádějí Jursík et al. (2011), kultivovanou půdou se rozumí porosty polních či zahradních plodin, okrasné výsadby, vinice, sady, trvalé travní porosty, ale i další plochy, na kterých je výskyt jakékoliv vegetace nežádoucí – chodníky, kolejiště, komunikace a další. Mezi plevele lze podle Dvořáka a Remešové (2000) zahrnout i vyšlechtěné kulturní druhy, které jsou běžně pěstovány jako plodiny. Jejich nechtěná přítomnost v porostech jiných plodin bývá škodlivá. Tyto rostliny označujeme jako zaplevelující. Škodlivost plevelných rostlin je od ostatních škodlivých organismů odlišná. Plevelné rostliny, s výjimkou parazitických a poloparazitických druhů, na rozdíl od chorob a živočišných škůdců, plodiny nepoškozují přímo. Jejich škodlivost spočívá ve zhoršování životního prostředí plodin odčerpáváním vegetačních faktorů nebo ovlivněním půdního prostředí produkty metabolismu. Plevele patří k nejvýznamnějším škodlivým činitelům v České republice (Mikulka, Chodová, et al., 1999). Jak uvádějí Kneifelová a Mikulka (2003) jsou plevelné rostliny trvalou součástí agroekosystému. Již od počátku zemědělství patřily plevele mezi nejvýznamnější škodlivé činitele. Jejich regulace byla vždy velmi pracovně i časově náročná. V minulosti bylo odstraňování plevelů prováděno především ručním, později mechanickým způsobem. S rozvojem techniky a chemie se metody regulace neustále zdokonalovaly. Cílem ochrany proti plevelům není již, jako v minulosti, jejich úplné vyhubení, ale jejich regulace s cílem postupného snížení celkové zaplevelenosti při zachování široké diverzity plevelných rostlin v agroekosystému (Kneifelová, Mikulka, 2003). K odstranění plevelných rostli z polí však nevedlo ani velkoplošné zavedení účinných herbicidních látek. Vlastnosti jednotlivých plevelných rostlin jsou rozmanité a každá metoda a prostředek potlačí pouze některé plevelné druhy. Existují i rozdíly mezi jednotlivými populacemi plevelů. Proto navzdory stále novějším metodám regulace plevelné rostliny na polích zůstávají. Objevují se rezistentní populace plevelů vůči 9

herbicidům, na naše území se šíří tzv. invazní plevele z jiných států a kontinentů a stále se mění druhové složení plevelů v závislosti na technologiích jejich regulace (Kneifelová, Mikulka, 2003). Diplomová práce je zaměřena na vyhodnocení druhového spektra plevelů a intenzity zaplevelení v provozních porostech máku setého.

10

2

CÍL PRÁCE 

Stanovit zaplevelení vybraných porostů máku setého v provozních podmínkách



Zjistit rozdíly v zaplevelení vybraných pozemků



Stanovit změny zaplevelení v průběhu sledovaného období



Vyhodnotit druhy plevelů, které výrazně škodí a jsou obtížně hubitelné



Navrhnout možnosti zefektivnění regulace problematických druhů plevelů

11

3 3.1

LITERÁRNÍ PŘEHLED MÁK SETÝ Mák má v České republice dlouholetou pěstitelskou a spotřebitelskou tradici. Je

to všestranně využitelná plodina poskytující olejnatá semena s velmi dobrými dietetickými vlastnostmi a makovinu pro využití ve farmaceutickém průmyslu. Spotřeba makového semene je v České republice poměrně stabilní, pohybuje se v rozmezí 3-4 tis. tun (Baranyk et al., 2010). 3.1.1 Základní informace Mák setý (Papaver somniferum L.) je prastarou, lidem prospěšnou plodinou. Je využíván v potravinářství pro svoji nezaměnitelnou chuť. Alkaloidy, které jsou produkovány tkáněmi rostlin máku, jsou po tisíciletí využívány pro tišení bolestí. Z tohoto důvodu hrozí jeho zneužití narkomany. Proto se v ČR pěstují pouze neopiové máky. V zemědělské praxi se využívá skoro výlučně jednoletý jarní, omezeněji i ozimý mák setý dalšími druhy jsou mák opiový, mák semenný, potravinářský, průmyslový, (Vašák et al., 2010). Mák opiový: Pěstuje se pro produkci bílého latexu (tj. opia) vytékajícího z makovic v množství 5-40 kg × ha

-1

(Vašák et al., 2010).

Rostliny mají dobře

vyvinuté vodivé měkké lýko s velkými mléčnicemi. Opiový mák má hladké makovice (Baranyk et al., 2010). Jejich pěstování je typické pro Asii, zejména pro Afgánistán, méně pak i pro latinskou Ameriku. Zneužívají se pro produkci opia a z něj získaného morfinu až heroinu (Vašák et al., 2010). Surové opium vzniká ztuhnutím a usušením latexu a obsahuje zhruba 25 % alkaloidů (Baranyk et al., 2010). Maximální koncentrace alkaloidů v nadzemních částech je od vývinu poupat do technické zralosti. Největší množství alkaloidů je v rostlině po poledni (Bechyně, 1998). Výměry toho opiového máku se v roce 2005 odhadují na 152 ti. ha, v roce 2007 na 236 ha. Pro samotný Afgánistán se výměra odhaduje v roce 2007 na 193 tis. ha, tedy asi 82 % ze světové plochy. Mimo to se opiové máky pěstují např. v Indii, Číně, KLDR legálně na farmaceutickou produkci opia na odhadované výměře cca 12 tis. ha (v roce 2008/2009) – z toho Indie více než 11 tis. ha (Vašák et al., 2010). Mák semenný (olejný, potravinářský): Makovice má hrbolaté a lýko je méně vytvořené, tvrdé, s malými mléčnicemi (Baranyk et al., 2010). Makovice téměř nemléčí 12

a nehodí se tak pro produkci opia. Mák olejný je typický pro Evropu. Výměra tohoto máku se odhaduje v roce 2007 na 104 tis. ha a v letech 2008 a 2009 cca 150 tis. ha. Produkce těchto potravinářských máků je soustředěna hlavně do EU27, z toho Česká Republika asi 70 tis. ha v roce 2008. Mimo EU jde především o Turecko (odhad na 70 tis. ha v roce 2008) a Ukrajinu s 9 tis. ha v roce 2008 (Vašák et al., 2010). Máky potravinářské v rámci skupiny máků olejných mají barvu semene nejčastěji modrou, z ostatních barev lze uvést bílou, žlutou, okrovou, růžovou, červenou, hnědou, stříbrošedou či šedou. Obsah morfinu v suché makovině se rámcově pohybuje v rozmezí od téměř nuly asi do 1 %, v ČR nejčastěji 0,3 – 0,7 % (Vašák et al., 2010). Máky průmyslové mají barvu semene hlavně šedou, černou a modrou. Mají spolehlivě více než 1 % morfinu v suché makovině, často 1,5 – 2,5 %. U těchto odrůd se získává hlavně morfin a thebain. Jejich souhrnná výměra – ovšem mimo máky thebainového typu z Tasmánie se užívají i pro produkci semene (= sekundární produkt) – se odhaduje pro rok 2009 asi na 140 tis. ha. Jde hlavně o Turecko (70 tis. ha v roce 2009), Tasmánii (22 tis. ha), Maďarsko (15,5 tis. ha), Indii (11,3 tis. ha), Španělsko (11 tis. ha), Francii (10 tis. ha), (Vašák et al., 2010). Tento mák se používá pro extrakci alkaloidů z makoviny. Té se v roce 2007 zpracovalo ve světě celkem 42 tis. tun, hlavně Turecko (22 tis. tun), Francii (4,9 tis. tun), Austrálii (4,8 tis. tun), Španělsko (4 tis. tun), Slovensko (3 tis. tun), Maďarsku (2,6 tis. tun), menší množství i ve Velké Británii a Jugoslávii (Vašák et al., 2010). S ohledem na genetický základ ozimosti se dá mák členit na jarní a ozimý. Máky jarní – podle jeho plochy zaujímají cca 90-100 % výměry. Od roku 2007 je jejich skoro veškerá výměra založená na trojici slovenských odrůd Major, Maraton a Opal (Vašák et al., 2010). Máky ozimé – podle let činí jejich výměra 0-10 % (např. v roce 2009 cca 3 %). Ozimost je geneticky podmíněná (Vašák et al., 2010). 3.1.2 Základní morfologické znaky Semeno máku je ledvinovité, dlouhé asi 1,0 – 1,5 mm. Jeho povrch je rozbrázděný v šestiúhelníkové plošky ohraničené mírně vystouplými žebry. Povrch je proto drsný a zvyšuje přilnavost práškových ochranných prostředků a vody (Vašák et al., 2010). Jak uvádějí Baranyk et al. (2010), tento hrubý povrch způsobuje, že semena máku pomaleji procházejí čistícími stroji při posklizňové úpravě. Průměrná hmotnost 13

tisíce semen se pohybuje kolem 0,55 g. Zralé semeno obsahuje 42 – 55 % polovysychavého oleje podle Bechyněho (1998). Kořenová soustava je tvořena hlubokým kůlovým kořenem (cca 750 mm) s několika silnými postranními kořeny a velkým množstvím vlásčitých kořínků, které se tvoří mělce pod povrchem půdy (Vašák et al., 2010). Jak uvádějí Baranyk et al. (2010), rostliny se snadno v namoklé půdě vlivem větru vyvrátí. Lodyha máku je u odrůd pěstovaných v ČR vysoká od 1 m až do 1,8 m (Vašák et al., 2010). Je to genotypový znak, je ale také silně ovlivněna konkrétními podmínkami na dané lokalitě (Baranyk et al., 2010). Bechyně (1998) dodává, že výška rostliny a počet větví je silně ovlivněn sponem, výživou, dobou setí a jinými dalšími agrotechnickými zásahy. Listy jsou pokryty jemnou voskovou vrstvičkou, jejíž síla kolísá podle kultivaru. Je významná při ochraně porostů herbicidy i listovými hnojivy (Vašák et al., 2010). Dle Baranyka et al. (2010) jsou listy tenké a jemné, a proto se mechanicky snadno poškodí. Květy máku mají dva kališní lístky, které při rozkvětu opadávají a čtyři korunní plátky, obvykle s bazální skvrnou (Bechyně., 1998). Tyčinky vytváří velké množství pylu, v květu jich je 150 – 250 (Vašák et al., 2010). Květy jsou oboupohlavné. Mák setý je fakultativně cizosprašný (Baranyk et al., 2010). Tobolka máku (makovice) může mít pod korunkou otvory nebo může být zcela uzavřená. Velikost a tvar tobolek jsou především odrůdovým znakem, avšak mohou být silně ovlivněny podmínkami prostředí a agrotechnikou. Množství a velikost semen závisí na velikosti tobolky, jejím tvaru a počtu lamel v tobolkách, na něž semena přisedají a který se shoduje s počtem paprsků blizny. Počet lamel v makovici se pohybuje v rozmezí 8 – 14. V tobolce může být až 12 tis. semen (Vašák et al., 2010). Tvar makovice může být oválný, kulovitý, kuželovitý nebo zploštělý. Tvar bliznového terče je střechovitý, talířovitý nebo miskový (Baranyk et al., 2010). Nejlepší je tvar střechovitý, kdy se v korunce nedrží voda a mák méně trpí chorobami a černěmi. Nejméně vhodná je blizna misková (Vašák et al., 2010). Pod korunkou mohou být štěrbiny otevřené (hleďák) nebo uzavřené (slepák). Výskyt hleďáků je v kulturních odrůdách nežádoucí, protože se z těchto tobolek při větru vysypávají semena (Baranyk et al., 2010).

14

3.1.3 Požadavky máku na prostředí Mák jarní je plodinou bez ostře vyhraněných nároků na přírodní podmínky. Dá se úspěšně pěstovat ve všech oblastech ČR až do cca 700 m n. m. Nemá dlouhou vegetační dobu – 120 – 140 dnů. Velmi dobře snáší mrazíky až do -8 °C, v dlouživém růstu do -3 °C. Středoevropské odrůdy máku patří mezi dlouhodenní rostliny. Celkově je mák plodinou teplomilnou (Vašák et al., 2010; Bechyně, Kadlec, Vašák, 2001). Na vláhu je náročný od vzejití až do rozkvětu (Bechyně, 1998). Nevhodné jsou lehké půdy nížin a zamokřené půdy. Sucho je obecnou a zásadní překážkou produkce máku. Požadavky na půdu jsou u máku velmi vyhraněné, chce strukturní půdy s dobrým vodním režimem. V porostech se zřetelně projevuje reakce rostlin na půdní nevyrovnanost stejně jako na půdní změny, které často nastávají během vegetačního období vlivem nedokonalých agrotechnických zásahů, ale i vlivem výživy a počasí. Proto je potřeba pečlivě a rovnoměrně zpracovat půdu a to už od její počáteční základní přípravy. Hrudky máku při vzcházení nevadí, naopak škraloup nebo neprovzdušněná a suchá půda připravená do zásoby škodí zcela zásadně (Vašák et al., 2010). Nejlépe mu vyhovují nezaplevelené pozemky se středně těžkými, hlubokými, hlinitými až písčitohlinitými půdami, dostatečně provzdušněnými a strukturními (Bechyně,1998). Půdní reakce by se měla blížit neutrálním hodnotám a půda by měla být dobře zásobena jak základními živinami (zvláště P a K), tak stopovými prvky (B, Mo a Zn). Půdy pro pěstování máku nesmějí být zaplevelené a znehodnocené herbicidy s rezidui. Zvláště na počátku vegetace je zaplevelení velmi nežádoucí (Vašák et al., 2010). 3.1.4 Zařazení máku do osevního postupu Mák, stejně jako jiné olejniny, má v osevním postupu řadu specifik. Je citlivý na rezidua herbicidů, zejména sulfonylmočovin. Jde zejména o aplikace těchto herbicidů na těžkých půdách, v suchých oblastech a v bezorebných systémech zpracování půdy. Z herbicidů jde například o GLEAN 75 WG, LOGRAN 20 WG, MILAGRO, TITUS 25 WG aj., tedy běžných herbicidů do obilnin a kukuřice. Proto je u nich nutno dodržovat dávkování a to nejlépe na spodní hranici rozpětí (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012).

15

Dle Baranyka et al. (2010) má mák v osevním postupu následovat po sobě za pět let. Nejvhodnější místo v osevním postupu je po předplodině hnojené hnojem nebo po luskovině. V oblastech, kde se pěstuje cukrovka, bývá po ní mák často zařazován. Mohou zde ale nastat problémy v místech enormně utužených těžkou mechanizací, jako jsou místa skládky řepy na okrajích pozemků. Dle Vašáka et al. (2010) obvykle mák následuje po obilnině, protože působí jako vhodný přerušovač obilních sledů. Kombinace s řepkou je zcela nevhodná. Mák zapleveluje řepku a obráceně, daleko nebezpečněji, řepka zapleveluje mák (Vašák et al., 2010). Jak uvádějí Baranyk et al. (2010), pokud se podaří v porostu máku potlačit výdrol řepky, je to většinou za cenu značného poškození máku fytotoxickými účinky herbicidů. Tam, kde je pozemek zaplevelen mákem vlčím, nemá smysl mák vysévat. Zaplevelení máku mákem vlčím se nedá herbicidy řešit. Problémy jsou i tam, kde je výskyt blínu, protože jeho semena se nedají ze sklizeného máku odstranit (Vašák et al., 2010). Doporučuje se tedy řepku zcela vyloučit nebo ji zařadit do zcela odlišného osevního postupu. Odstup od řepky by měl být alespoň 5 let (Vašák et al., 2010). Další problém může představovat hlízenka (Sclerotinia sclerotiorum), která napadá řepku i mák (Baranyk et al., 2010). Dále by se neměl mák pěstovat po kukuřici, víceletých jetelovinách a slunečnici, kde dojde k vysušení půdy a tím špatnému vzcházení máku. Jakékoliv předplodiny a pozemky, kde jsou vytrvalé plevele (pcháč, pýr aj.) nejsou pro mák vhodné (Vašák et al., 2010). 3.1.5 Agrotechnika a pěstování jarního máku setého Mák je plodina velmi náročná na správnou přípravu půdy. Příprava půdy na jaře je potřeba provést ihned jakmile to její stav dovolí. Tím v půdě zůstane zachována zimní vláha a pro optimální přípravu je potřeba jen minimální množství operací. Půda se připravuje mělce s co nejmenším počtem operací. Optimální hloubka přípravy půdy je do 5 cm (tzv. na půl prstu), (Baranyk et al., 2010). Klasická (konvenční, orební) technologie: Vzhledem k tomu, že mák nejčastěji zařazujeme po obilninách, je nezbytně nutné po jejich sklizni provést podmítku. Podmítku má rozhodující odplevelující význam a tím se zároveň snižuje zásoba semen plevelů v půdě. Po podmítce následuje středně hluboká orba. Jarní předseťová příprava se provádí ve správné půdní zralosti, při první příležitosti ke zpracování (Bechyně, 16

Kadlec Vašák, 2001). Na vhodně vybraných pozemcích se strukturní půdou, na podzim kvalitně zoranou, stačí k urovnání povrchu před setím i lehké brány (Bechyně, 1998). Bezorební technologie: Základem podzimní přípravy půdy při bezorební technologii je po předchozí podmítce druhé kypření ornice do větší hloubky. Při hlubším zpracování půdy se používají těžké radličkové kypřiče. Jarní předseťová příprava se provádí v době, kdy je povrch pozemku oschlý a půda se již nelepí. Přípravu provádíme jen v horní vrstvě ornice do hloubky max. 50 mm převláčením lehkými branami. V nakypřených půdách je vhodné před setím pozemek zaválet cambridge válci (Vašák et al., 2010). Dle Baranyka et al. (2010) je setí do nezpracované půdy zcela nevhodná alternativa, protože vzhledem k potřebě mělkého setí je prakticky nemožné zajistit vhodnou přípravu seťového lůžka. Další komplikací je pak boj s plevely, který je u této varianty zpracování půdy prakticky neřešitelný. Zakládání porostů máku Vyséváme do prohřáté a strukturní půdy. Setí nelze uspěchat (Vašák et al., 2010). Jak uvádějí Baranyk et al. (2010), termín setí je co nejdříve na jaře. Dle Vašáka et al. (2010) není přibližně po 5.-10. březnu v podmínkách ČR na co čekat, pokud se ovšem půda nemaže. Od konce dubna (rozhodně pak v květnu) se výrazně sníží výnosy, neboť se máku značně zkrátí vegetační doba (Vašák et al., 2010). Výsevek činí obvykle 1,5-1,75 kg×ha-1 tzn., vyséváme asi 250-300 klíčivých semen na metr čtvereční (Vašák et al., 2010). Dle Baranyka et al. (2010) je správná hustota porostu důležitým předpokladem dosažení vysokého výnosu. Optimální počet rostlin v porostu máku je 50-70 na 1 m2. Hloubka setí nesmí být větší než 0,02 m a lůžko musí být kapilárně aktivní. Meziřádková vzdálenost by u velkovýrobně pěstovaného máku neměla být větší než 0,25 m (Vašák et al., 2010). Jak uvádí (Vincenc, 2008) vyseté řádky by měly směřovat napříč studeným severním větrům. Výživa a hnojení máku Dle Baranyka et al. (2010) se mák setý vyznačuje nižší schopností osvojovat si živiny z půdní zásoby a často je neoprávněně označován za plodinu na živiny méně náročnou. Pro dosažení optimálního výnosu i kvality produkce vyžaduje harmonickou výživu makro i mikrobiogenními prvky. 17

Dávka živin v minerálních hnojivech se volí jako součin odběrového normativu a požadovaného výnosu s korekcí na zásobu živin v půdě. Minerální hnojiva s P, K, Mg zapravíme do profilu na podzim s orbou nebo při jarním předseťovém zpracování. Vápníme k předplodině nebo po její sklizni přednostně dolomitickými vápenci (Baranyk et al., 2010). Mimo hlavní živiny vyžaduje mák i dostatečné množství stopových prvků. Největší nároky má na bór, molybden a zinek. Dodávají se rostlinám společně s postemergentním herbicidem na list (Bechyně, 1998). Jednostranná výživa dusíkem je nebezpečná, protože takto přehnojené porosty snadno poléhají, větví se, nerovnoměrně a dlouho kvetou a dozrávají (Bechyně, 1998). Hnojení dusíkem je důležitým opatřením a rozhoduje o výnosu semene i jeho kvalitě. Dávku dusíku korigujeme podle obsahu Nmin v půdě. Oproti jednorázové aplikaci dusíku před setím (DAM-390, síran amonný, močovina, LAV aj.) je vhodnější dávku rozdělit a její částí (40-60 kg N × ha -1) přihnojit ve fázi listové růžice až do konce dlouživého růstu (DA, LAV, DASA aj.), (Baranyk et al., 2010). Ochrana máku proti plevelům Dle Baranyka et al. (2010) je zaplevelení kritickým bodem velkovýrobní pěstitelské technologie, protože mák má vůči plevelům jen malou konkurenční schopnost. Ochrana proti plevelům je tedy velmi důležitou součástí pěstitelské technologie. Hlavní ochrana proti plevelům by měla začít již v předplodinách, v nichž je ochrana snazší. Mák je totiž proti herbicidům méně odolný. O to pečlivější a přesnější musí být aplikace herbicidů v máku z hlediska jejich koncentrace a přesné aplikace (Bechyně, 1998). Jak uvádějí Vašák et al. (2010), specifický vývoj herbicidů do máku neprobíhá a probíhat asi nebude vzhledem k celosvětově nízké rozloze pěstování máku. Proto jsou využívány herbicidy vyvinuté do jiných plodin a teprve dodatečně registrované do máku. To s sebou přináší řadu negativních dopadů. Nejzávažnější jsou problémy se selektivitou vůči plodině. Před aplikací herbicidů v máku je proto nezbytné v první řadě vyhodnotit dopad podmínek na plodinu a případné riziko poškození herbicidy. Přestože je spektrum herbicidů používaných v máku úzké, je orientace ve vlivu podmínek poměrně náročná, protože se jedná o herbicidy s rozdílným mechanismem účinku a současně s odlišným termínem použití od preemergentních aplikací až po pozdní ošetření v 8.-10. listu máku. 18

Mák mohou zaplevelovat prakticky všechny plevelné druhy, které se v dané lokalitě vyskytují. Z jednoděložných jednoletých plevelů se vyskytují ježatka kuří noha, výdrol obilnin, bér a oves hluchý. Z vytrvalých plevelů jsou nejvýznamnější pýr a pcháč. Druhově nejpestřejší jsou jednoleté dvouděložné plevele. K nejvýznamnějším plevelům této skupiny patří merlíky, laskavce, rdesna, svízel přítula, blín černý, řepka a mnoho dalších druhů (Baranyk et al., 2010). Velmi nebezpečný plevel je blín černý (Hyoscyamus niger). Jeho semena jsou velikostně srovnatelná se semeny máku, proto se dají jen velmi obtížně vyčistit. Celá rostlina blínu včetně semen obsahuje alkaloid hyoscin (Baranyk et al., 2010). Jak uvádí Kubát (2002), blín černá je jedovatý. Chemická ochrana herbicidy 

Systém regulace s preemergentními aplikacemi herbicidů

Preemergentní aplikace mají řadu výhod. Hlavně díky rychlému vyřazení konkurence plevelů a vysoké účinnosti na širší spektrum plevelů. Riziko poškození vzcházejícího máku nastává především na půdách lehkých, písčitých, s nízkým obsahem humusu nebo na půdách těžkých, slévavých, nestrukturních. Pro preemergentní aplikace jsou registrovány herbicidy MERLIN, COMMAND 36 SC a CALLISTO 480 (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012). Jak uvádějí Baranyk et al. (2010), je nutné provést preemergentní ošetření do tří dnů po zasetí. Preemergentní herbicidy jsou obvykle následovány pozdním ošetřením ve fázi 610 listů máku. Toto ošetření má zaručit ochranu proti pozdním plevelům jako jsou merlíky, laskavce, popřípadě ježatka. Na dosud nevzešlé plevele nebo na plevele vzcházející lze použít herbicid TROPHY. Jeho předností je velmi dobrá účinnost na celé spektrum pozdních plevelů tvořených laskavci, merlíky i ježatkou (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012). Pokud je účinnost preemergentních aplikací nízká, je vhodné použít postemergentně přípravek CALLISTO 480, který řeší i výskyt pcháče, proti kterému jsou preemergentní aplikace neúčinné, nebo také výdrolu řepky, kde preemergentní aplikace nemusí vždy poskytovat spolehlivý účinek (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012).

19



Systém regulace plevelů založený na postemergentních aplikacích

Tento systém je obvykle využíván na lokalitách s lehkými půdami, kde jsou preemergentní aplikace riskantní nebo v případě deštivého počasí po zasetí, kdy nebylo možné provést preemergentní ošetření (Vašák et al., 2010). 

Ochrana proti pozdnímu zaplevelení

Až do kvetení máku rostou plevele a mák srovnatelnou rychlostí, po odkvětu se ale růst máku zastaví, kdežto plevele rostou dál. Zaplevelení se proto naplno projeví až ve zrání máku. Pokud se postemergentními herbicidy nepodaří zvládnout plevele, možnost nápravných zásahů prakticky neexistuje (Baranyk et al., 2010). Jak dále uvádějí (Baranyk et al., 2010), je možné na přerostlé plevele požít až předsklizňové ošetření pomocí látky glufosinate-ammonium. Dle Katalog přípravků na ochranu rostlin (2012) tuto účinnou látku obsahuje např. přípravek BASTA 15. 

Řešení specifickým problémů zaplevelní

Trávovité plevele Hlavními zástupci jednoletých jednoděložných druhů jsou oves hluchý, ježatka kuří noha, béry. Vyskytuje se také výdrol obilnin. Dále jsou v některých oblastech potíže s pýrem plazivým. Graminicidy se mohou aplikovat bez ohledu na velikost rostlin máku. Dále se graminicidy nesmí aplikovat jako TM směsi s herbicidy z důvodu možnosti silné fytotoxicity mixu. Je to důsledek působení rozpouštědel a smáčedel z graminicidů na voskovou vrstvičku listu (Vašák et al., 2010). Dle Katalog přípravků na ochranu rostlin (2012) se na trávovité plevele dají použít např. přípravky AGIL 100 EC, PANTERA 40 EC, FUSILADE FORTE 150 EC. Výdrol řepky Výdrol ozimé řepky je významný, protože jeho vzcházení je etapovité a probíhá i několik let po pěstování řepky – až 8 roků. Základem úspěchu řešení je nezpravit výdrol řepky krátce po sklizni do větší hloubky. Ideální je zpracování půdy do 5 cm a zničení výdrolu až po hromadném vzejití. Velmi dobrou účinnost proti výdrolu řepky vykazují mezi preemergentními aplikacemi herbicidy MERLIN a CALLISTO 480. Postemergentně existuje prakticky jediná, poměrně spolehlivá, varianta ochrany proti

20

výdrolu řepky a to použití herbicidu CALLISTO 480 SC (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012). Pcháč oset Pcháč patří k plevelným druhům, které nelze v máku hubit úplně a základem je ochrana v obilninách. Alternativou k ochraně v obilninách je ošetření v meziporostním období přípravky na bázi glyfosátu. V současné době můžeme v máku pcháč řešit velmi úspěšně herbicidem CALLISTO 480 SC a postemergentní aplikaci. Účinek se projevuje zežloutnutím až vybělením vrcholových částí stonku a listů, přičemž se zcela zastavuje růst přibližně na dobu jednoho měsíce. Po této době začíná pcháč znovu regenerovat, ale v zapojeném porostu již nemá významnější šanci konkurovat (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012). Opletka obecná a rdesna Opletka obecná sice nepatří k závažným konkurentům máku, ale její výskyty jsou často vysoké a pak vyvolává i závažné výnosové ztráty. Výskyt opletky obecné je obecně problémem preemergentní aplikace herbicidu MERLIN, kterou není prakticky ovlivňována. Velmi často po aplikaci herbicidu MERLIN zůstávají monokultury opletky obecné. Lepší účinnosti proti opletce obecné je dosahováno u preemergentní aplikace přípravku CALLISTO 480, velmi dobré účinnosti je pak dosahováno u kombinace CALLISTO 480 a COMMAND 36 SC. Postemergentně lze výskyt opletky a rdesen řešit aplikací herbicidu STARANE 250 EC (Vašák et al., 2010; Katalog přípravků na ochranu rostlin, 2012). 3.2

VÝZNAM POLNÍCH PLEVELŮ

3.2.1 Škodlivost polních plevelů Přímá škodlivost Přímý škodlivý vliv plevelů na plodiny je důsledkem jejich konkurence. Nejnebezpečnější plevelné druhy jsou nejlépe vybaveny konkurenčními schopnostmi. Mají mohutný kořenový systém, pomocí níž získávají z půdy vodu a živiny lépe než plodiny. Proto snadněji vzdorují suchu i v podmínkách snížené úrovně vody a pohotových živin. Některé plevelné druhy mají schopnost vzdorovat zamokření, mrazu a dalším nepříznivým podmínkám. K tomu přispívají často rychlé klíčení a rychlý růst 21

v počátečních fázích vývoje, aktivita fotosyntézy, alelopatické působení, sorpční schopnost kořenů aj. (Dvořák, Smutný, 2008). Plevele potlačují růst pěstovaných plodin tím, že je připravují o prostor (půdní i porostní), zastiňují kulturní rostliny, odnímají z půdy přednostně živiny i vláhu, často v několikanásobně větším množství než kulturní rostliny (Krejčíř, 1966). Vlivem zaplevelení nejenže je množství sklizeného produktu menší, ale klesá i jeho kvalita, což dále zvyšuje ekonomické ztráty. Příměsi semen plevelů snižují kvalitu osiva, přičemž vlivem zaplevelení nemusejí být uznány množitelské porosty. Jsou-li v dozrálých porostech zrnin přítomny zelené rostliny plevelů, zvyšuje se v průběhu sklizně vlhkost sklízeného zrna. To zvyšuje náklady na dosoušení, stoupá riziko zapaření a napadení houbovými chorobami (Jursík et al., 2011). Nepřímá škodlivost Plevele podporují rozšiřování chorob a škůdců, mnohé z nich poskytují klidová stanoviště pro škodlivé obratlovce, ztěžují polní práce, řada plevelných druhů produkuje alergeny (Dvořák, Smutný, 2008). Výskyt plevelů na pozemku značně ztěžuje zemědělské práce. Lodyhy plevelů a jejich výběžky se zachytávají na pracovních orgánech strojů, např. silný výskyt pýru plazivého může značně zhoršovat možnosti zpracování půdy. Vzrostlé plevele (heřmánkovec nevonný, svízel přítula) se zachytávají za pohyblivé mechanismy sklízecích mlátiček. Ostnité plevele (pcháč oset, bodlák obecný) či plevele se žahavými trichomy (kopřiva žahavka, kopřiva dvoudomá) značně ztěžují ruční sklizeň (Jursík et al., 2011). Mnohé plevele znehodnocují rostlinné produkty a mohou ohrozit zdraví člověka a hospodářských zvířat, poněvadž jsou jedovaté (Krejčíř, 1966). Na mnoha plevelech žijí původci četných chorob, kteří mohou být přenášeni na plodiny (např. původce rakoviny brambor může být na brambory přenášen z lilku černého, durmanu obecního aj), (Dvořák, Smutný, 2008). Plevele s popínavými nebo ovíjivými lodyhami, např. svlačec rolní, svízel přítula aj., se ovíjí kolem lodyh a stébel kulturních rostlin a mohou napomáhat poléhání plodiny (Krejčíř, 1966).

22

3.2.2 Pozitivní funkce polních plevelů na orné půdě Některé plevele mohou přinést jistý užitek, který je ovšem ve srovnání a jejich škodlivostí nepatrný (Krejčíř, 1966). Lze obecně říci, že plevele svojí přítomností na orné půdě snižují negativní vliv velkoplošného pěstování jednoho kulturního druhu na půdní prostředí. Plevele mnohdy zastiňují půdu a chrání tak půdní garé. Souvislé porosty nízkých plevelů (drchnička rolní, chmerek roční) mohou v některých širokořádkových plodinách chránit strukturu půdy, bránit erozi apod. (Dvořák, Smutný, 2008). Četné druhy plevelů, nebo alespoň jejich části, mohou být používány jako léčivé rostliny. Pro oddenky lze sbírat např. pýr plazivý, pro nať např. kokošku pastuší tobolku, zemědým lékařský, řebříček obecný, třezalku tečkovanou, pro listy jitrocel kopinatý a pro květy chrpu polní aj. (Krejčíř, 1966). Je však vhodné varovat před sběrem plevelů – léčivek na orné půdě, které byly pravděpodobně kontaminovány herbicidem (Dvořák, Smutný, 2008). Velká část plevelných druhů poskytuje opylujícímu hmyzu potravu ve formě nektaru či pylu. Kromě jedovatých druhů mohou být rostliny plevelů využity jako píce pro krmení domácích zvířat, velkosemenné druhy i jako ptačí zob (Jursík et al., 2011). Byl popsán i pozitivní vliv alelopatie u koukolu polního (Agrostemma githago). Ten tvoří glykosid agrostemmin, který zvyšuje výnos a obsah lepku u pšenice (Cobb, Reade, 2010). Koukol polní je v České republice téměř vyhynulý (botany.cz, 2012). 3.3

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PLEVELŮ

Dle Jursíka et al. (2011) je na základě biologických vlastností, ve vztahu k jejich regulaci, v našich podmínkách nejčastěji používána tato klasifikace polních plevelů: 3.3.1 Plevele jednoleté Dle Dvořáka a Smutného (2008) do této skupiny patří druhy, které během jedné vegetační sezóny klíčí, kvetou a plodí, poté odumírají. Část populací některých druhů kvete po přezimování. Jak uvádějí Jursík et al. (2011), podrobnější členění jednoletých plevelů vychází z doby jejich vzcházení a schopnosti přečkat zimu:

23

Plevele efemérní Vzcházejí na podzim či v průběhu zimy, kterou přečkávají ve fázi listové růžice nebo děložních listů. Brzy na jaře obnovují růst, začínají kvést, vytvářejí semena a již koncem jara či na počátku léta odumírají. Pěstované plodině tyto druhy většinou příliš nekonkurují (Jursík et al., 2011). Podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) nepatří efemérní plevele mezi významné, protože na stanovištích setrvávají jen krátkou dobu a jsou spíše subtilního vzrůstu a vývoj ukončují na jaře. Mezi zástupce této skupiny patří např. rozrazil břečťanolistý, osívka jarní, plevel okoličnatý aj. (Krejčíř, 1966). Plevele časně jarní Do této skupiny řadíme plevele časně setých jařin, řada z nich ale vzchází i později v průběhu vegetace. Klíčení probíhá za relativně nízkých teplot. Za běžného průběhu počasí nemají tyto druhy schopnost přečkat zimu. Obvykle produkují střední množství semen či plodů s dlouho dormancí a schopností dlouhodobě přežívat v půdní zásobě (Jursík et al., 2011). Tyto plevele bývají podle Krejčíře (1966) předseťovou přípravou ve značné míře ničeny. Mezi významné druhy této skupiny patří truskavec ptačí, oves hluchý, opletka obecná, hořčice polní, drchnička rolní (Jursík et al., 2011). Jak uvádějí Vašák et al. (2010) opletka obecná sice nepatří k závažnějším konkurentům máku setého, přesto je její výskyt často vysoký a pak vyvolává i závažné výnosové ztráty. Plevele pozdně jarní Některé druhy klíčí časně na jaře (rdesno blešník, merlík bílý) a některé druhy začínají klíčit později (ježatka kuří noha), (Dvořák, Smutný, 2008). Mohou vytvářet mohutné rostliny s bohatou produkcí drobných semen, která mají středně dlouhou až dlouhou dormanci a vytvářejí bohatou půdní zásobu. Jsou citlivé na mráz a nejsou schopny přečkat běžnou zimu (Jursík et al., 2011).

24

Patří sem např. bér sivý, durman obecný, ježatka kuří noha, merlík bílý, mléč zelinný, pěťour maloúborný, rdesno blešník aj. (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010; Jursík et al., 2011). Merlíky mají v porostu máku ojedinělé postavení. Na jaře vzcházejí o něco později než mák, pak mají ale velice rychlý růst a vývoj. Dostatečně citlivé jsou jen v raných růstových fázích, odrostlejší rostliny jsou již vůči většině herbicidů značně odolné (Baranyk et al., 2010). Plevele přezimující Přezimující plevele jsou druhově nejpočetnější skupinou. Patří sem jak typické ozimy, tak i druhy, které vzcházejí v průběhu celého vegetačního období a v případě, že vzejdou na podzim, mají schopnost přečkat zimu (Jursík et al., 2011). Většina těchto plevelů přezimuje ve stádiu, ve kterém je zima zastihla (Dvořák, Smutný, 2008). Jak dodává Krejčíř (1966), mladé rostliny přezimují obvykle ve stavu listových růžic spolu s pěstovanou ozimou plodinou, s níž na jaře pokračují v růstu a vývoji. Mezi vzrůstnější druhy patří svízel přítula, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, úhorník mnohodílný. K drobnějším druhům spodního patra patří violka rolní (Jursík et al., 2011). Dále k ozimým plevelům patří dle Mikulky a Kneifelové (2005) i zemědým lékařský, penízek rolní a další. Jak uvádějí Vašák et al. (2010), výskyt heřmánkovitých plevelů (zejména heřmánkovce nevonného) v máku sice nepatří k nejzávažnějším problémům, ale především postemergentní ochrana je do značné míry problematická již od růstové fáze 4 pravých listů. 3.3.2 Plevele dvouleté až víceleté, rozmnožující se převážně generativně Do této skupiny jsou zařazeny druhy, u kterých je tvorba a rozšiřování generativních orgánů hlavním způsobem rozmnožování. Současně je ale převážná většina druhů této skupiny schopna vegetativního rozmnožování (Dvořák, Smutný, 2008). V prvním roce obvykle vytvářejí listovou růžici a ve druhém roce vykvétají a produkují semena či plody. Typicky dvouleté druhy následně odumírají, víceleté druhy setrvávají na stanovišti několik let (Jursík et al., 2011).

25

V jednoletých plodinách zpravidla nebývají významnými plevely, protože jim zpracování půdy neumožní vytvořit semena a na polích se vyskytují pouze ve formě listových růžic. Vyskytují se spíše ve víceletých plodinách (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Do této skupiny patří zejména silenka širolistá bílá, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý, kostival lékařský, jitrocel větší aj. (Mikulka, Kneifelová et al., 2005). 3.3.3 Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně V této skupině jsou zařazeny druhy, u kterých je tvorba, rozšiřování a regenerace orgánů vegetativního rozmnožování hlavním způsobem rozmnožování (Dvořák, Smutný, 2008). Plevele mělčeji kořenící: Orgány vegetativního šíření zástupců této skupiny se nacházejí buď přímo na povrchu půdy, nebo pronikají do menších hloubek půdy (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Plevele hlouběji kořenící: Do této skupiny řadíme druhy, jejichž orgány vegetativního šíření značnou měrou pronikají i do podorničních vrstev. V půdě vytvářejí hustou síť horizontálních i vertikálních výběžků, které mohou prorůstat i do značných hloubek. Tyto druhy mohou vytvářet hustá ohniska. Mnohdy se jedná o vzrůstné druhy s vysokou konkurenční schopností k pěstované plodině (Jursík et al., 2011). Dle Krejčíře (1966) do této skupiny patří podběl obecný, přeslička rolní, rákos obecný, rdesno obojživelné, pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní, pýr plazivý aj. 3.3.4 Plevele poloparazitické a parazitické Plevele poloparazitické od hostitele odebírají především vodu a minerální látky, ale ani odběr organických látek není zanedbatelný. Bez hostitele nejsou schopny dokončit životní cyklus. Plevele parazitické jsou výživou zcela závislé na hostitelské rostlině, od které odebírají všechny látky nezbytné k růstu. Mohou napadat nadzemní části hostitele, nebo podzemní orgány hostitele (Jursík et al., 2011). Mezi zástupce poloparazitických plevelů patří černýš rolní a kokrhel luštinec, mezi parazitické plevele kokotice jetelová a záraza menší (Dvořák, Smutný, 2008).

26

3.4

ROZMNOŽOVÁNÍ PLEVELŮ Zachování druhu je základním úkolem pro každý živý organismus. Platí to i pro

rostliny polních plevelů, které každoročně produkují obrovské potomstvo (Dvořák, 2009). Rozmnožování neboli reprodukce je proces vzniku nových jedinců z jedinců rodičovských. Rozlišujeme dva základní typy: rozmnožování vegetativní (nepohlavní, asexuální), které vede ke vzniku jedinců geneticky identických s rodiči, a rozmnožování generativní (pohlavní, sexuální), které vede ke vzniku jedinců oproti rodičům geneticky odlišných (Jursík et al., 2011). Všechny oddělené orgány nebo části rostlin sloužící k jejich rozmnožování a rozšiřování označujeme diaspory. Diaspora může mít charakter jak orgánu generativního (výtrus, semeno, plod), tak i vegetativního (květní cibulky a jiné části rostlin). Naše polní plevele patří (mimo přesličky rolní) k rostlinám krytosemenným (Dvořák, Smutný, 2008). Znalost biologických vlastností plevelů a jejich životních podmínek ukazuje vhodné cesty a nejúčinnější možné způsoby jejich hubení. Na základě těchto znalostí je pak možné vypracovat soustavný plán opatření proti nim. Způsob rozmnožování je jednou z nejdůležitějších biologických vlastností plevelů (Krejčíř, 1966). 3.4.1 Generativní rozmnožování Generativní rozmnožování, tedy pomocí semen a plodů, vede ke vzniku nových kombinací vlastností rodičů a umožňuje rostlinám rychleji reagovat na měnící se podmínky prostředí (Jursík et al., 2011). Generativní diaspory (semena či plody) vznikají po opylení, ke kterému může dojít buď vlastním pylem (samosprašnost), nebo pylem původem z jiné rostliny (cizosprašnost). Z hlediska stavby květu a pohlavnosti můžeme rozlišovat rostliny s květy oboupohlavními, kdy jak samičí pohlavní orgány (pestík) tak samčí (tyčinky) jsou součástí jednoho květu. Oboupohlavní květy vytváří většina druhů polních plevelů. Dále jsou to květy jednopohlavní, tedy buď samčí, nebo samičí. Ty mohou být součástí jedné rostliny, pak tyto rostliny označujeme jako jednodomé, nebo vznikají jedinci pouze s květy samičími, nebo samčími. Tento stav označujeme jako dvoudomost (Jursík et al., 2011).

27

Vysoká produktivita plodů či semen je jednou z hlavních příčin velké houževnatosti plevelů a úsporného setrvávání mnoha druhů plevelů na stanovišti (Krejčíř, 1966). Ze semen vytvořených na rostlině však v polních podmínkách vytvoří novou rostlinu pouze nepatrná část. Proto vysoká produkční schopnost druhu nemusí odpovídat jeho významnosti jako plevelného druhu (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). 3.4.2 Vegetativní rozmnožování Vegetativní rozmnožování představuje doplňkový způsob rozmnožování, který je často využíván některými vytrvalými druhy. Ty se rozmnožují prostřednictvím diaspor vegetativního původu (např. hlízami, cibulemi, pacibulkami, částmi oddenků, kořenových výběžků a kořeny s adventivními pupeny), (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Vegetativně se šířící plevele mohou vytvářet hustá ohniska, do kterých ostatní druhy jen obtížně pronikají. U vegetativního způsobu rozmnožování je velice důležitá regenerační schopnost. Velmi efektivní je především vegetativní šíření pomocí různě dlouhých výběžků, ať už nadzemních, nebo podzemních (Jursík et al., 2011). Vegetativní rozmnožování umožňuje plevelům setrvávat na stanovišti dlouhou dobu i za nepříznivých podmínek prostředí. Jsou to proto většinou velmi úsporné a obtížně hubitelné druhy (Krejčíř, 1966; Dvořák, Smutný, 2008). 3.5

DORMANCE Nezbytnost odolat nízkým teplotám během zimy vedla u rostlin k vytvoření

životní cykličnosti, v níž se střídá období růstové aktivity s obdobím odpočinku neboli dormance (Procházka et al., 2006). Dle Kohouta (1996) je dormance období snížené metabolické aktivity organismu. Dormance představuje adaptační vlastnost rostlin, která zvyšuje míru přežívání následující generace prostřednictvím optimalizace termínu klíčení v průběhu času (Jursík et al., 2011). Příčinou neklíčení živých semen může být tzv. tvrdoslupečnost, omezující příjem vody nebo výměny plynů. Jinou příčinou dočasné neklíčivosti může být také nedostatečně vyvinuté embryo, což bývá časté u druhů např. z čeledi Ranunculaceae (Dvořák, Smutný, 2008). Častou příčinou dormance může být i vysoký obsah látek inhibičního charakteru v semenech (Procházka et al., 2006). Jak uvádějí Dvořák, 28

Smutný (2008), látky inhibiční povahy jsou především ABA (kyselina abscisová), deriváty kyseliny benzoové aj. Mechanismus dormance umožňuje semenům vyklíčení až za podmínek, při kterých může rostlina růst a vyvíjet se až do zralosti. Proto druhy klíčící na podzim mají kratší dormanci semen, tj. do tří měsíců. Rostliny, které vyrostou na podzim, jsou většinou přezimující, přežijí tedy zimu bez újmy a na jaře pokračují v růstu a vývoji. Druhům, které nemají schopnost přezimovat, vyhovuje klíčení na jaře, kdy jsou podmínky pro dokončení jejich vývoje optimální. Aby nevyklíčily na podzim, tj. pro ně v nevhodnou dobu, jsou vybaveny dormancí delší než 3 měsíce (Dvořák, Smutný, 2008). Semena mohou plynule přecházet mezi stavy dormance a schopností ihned klíčit, je možné vypozorovat roční sezónnost dormance u jednotlivých druhů. Přechod mezi dormantním a nedormantním stavem není skokový. Při odeznívání dormance je semeno nejprve schopno klíčit pouze v úzkém rozsahu optimálních podmínek, který se postupně rozšiřuje. Krom toho je přechod pozvolný i v rámci populace. Jednotlivá semena často vykazují značné rozdíly v síle dormance (Jursík et al., 2011). Primární dormance Dle Jursíka et al. (2011) je primární neboli vrozená dormance geneticky určenou vlastností semen. Semena s primární dormancí nevyklíčí hned po uzrání, i když jsou v optimálních podmínkách pro klíčení. Tyto podmínky jsou třeba k aktivaci semen. Semena druhů klíčících na jaře vyžadují obvykle ve stavu nabobtnání období prochlazení (Dvořák, Smutný, 2008). V rámci primární dormance můžeme odlišit dormanci endogenní, jenž je vyvolaná vlastnostmi embrya, které znemožňují klíčení, a dormanci exogenní, vyvolanou vlastnostmi ostatních struktur semene či plodu (Jursík et al., 2011). Sekundární dormance Sekundární neboli druhotná dormance je velmi významná pro časový rozptyl klíčení. Vyskytuje se u semen, která již byla schopna klíčení, prodělala primární dormanci (Dvořák, Smutný, 2008). Dle Jursíka et al. (2011) se dříve za hlavní příčinu sekundární dormance považoval především nedostatek kyslíku nebo vysoký obsah oxidu uhličitého. Stejně tak

29

ale může být tento typ dormance vyvolán dlouhodobým pobytem v nepříznivých podmínkách pro klíčení. Jak dodávají Dvořák a Smutný (2008), sekundárně dormantní semeno nevyklíčí ani po nástupu optimálních podmínek pro klíčení. K ukončení sekundární dormance potřebuje opět projít obdobím podmínek vhodných pro její ukončení. 3.6

ŽIVOT SEMEN V PŮDĚ A JEJICH ŽIVOTNOST Všechna semena v půdě nejsou schopna dát základ novému jedinci, mění se

značně tzv. potenciální obsah plodů a semen plevelů v půdě, jež za nepříznivých podmínek mohou vyklíčit (Krejčíř, 1966). Živá semena v půdní zásobě, tzv. potenciální zaplevelení, jsou prvním předpokladem zaplevelení plodin, tzv. aktuální zaplevelení (Dvořák, Smutný, 2008). Potenciální obsah plodů a semen v půdě je tvořen jednak zásobou klíčení schopných plodů a semen z minulých let a semen ze sklizně v uvažovaném roce (částečně i z rostlin z jiných stanovišť, zanesených na pozemek např. špatně vyčištěným osivem, chlévským hnojem, větrem apod.), (Krejčíř, 1966). Zaplevelení ornice našich půd je v současnosti vysoké a pohybuje se v rozmezí 50 – 200 miliónů živých semen na hektar. Nejsou výjimkou ani násobky horní uvedené hranice (Dvořák, Smutný, 2008; Winkler, Smutný, 2008). Jak dodávají Dvořák a Smutný (2008) je ve vrstvě 0 – 20 cm obsah semen homogenní, ve vrstvě 20 – 30 cm je jejich zásoba menší. V hloubce blížící se 30 cm nejsou zásahy zpracování půdy tak časté a semena sem nejsou v takové míře zanášena. V podorničí se nachází jen malý zlomek všech semen půdní zásoby. Do těchto horizontů se semena dostávají prasklinami v půdě. Nemohou ovlivnit aktuální zaplevelení. Dle Dvořáka a Smutného (2008) a Jursíka et al. (2011) se délkou života semen označuje doba, po kterou jsou semena za příznivých podmínek schopna klíčit. Známe druhy, které jsou schopny klíčit jen několik měsíců po dozrání, jako příklad lze uvést podběl obecný. K druhům, jejichž semena zůstávají dlouho živá, náleží hořčice polní, penízek rolní, merlík bílý aj. Semena s dlouhou životností vytvářejí půdní zásobu, která se označuje jako půdní banka semen. Půdní zásoba semen je nejvýznamnějším zdrojem zaplevelení orných půd. Rozlišujeme půdní zásobu dočasnou a trvalou – perzistentní. Perzistentní půdní zásoba je tvořena semeny různého stáří, z nichž některá jsou dormantní, jiná jsou vystavena příznivým podmínkám prostředí a mohou klíčit a další neklíčí vlivem 30

nepříznivých podmínek. Každý rok je půdní zásoba obohacena o nová semena či plody (Jursík et al., 2011). Jak dodávají Booth, Murphy, Swanton (2003), není semenná banka místo, kde by semena plevelů mohla přežívat dobu neurčitou. Semena z této zásoby jsou průběžně distribuována lidskou činností na povrch, kde mohou opětovně vyklíčit. Jak dále uvádějí Dvořák a Smutný (2008), v podmínkách orných půd, kde se mění vlhkost, teplota a kde je vysoká mikrobiální aktivita, se klíčivost (životnost) semen ztrácí za kratší dobu. K ochuzování půdní zásoby dochází samotným klíčením semen, kdy ale počet všech semenáčků, které vyklíčí na orné půdě během jednoho roku, představuje jen asi 3 – 6 % semen z celkové půdní zásoby. Dále k ochuzování dochází mortalitou semen, která má několik příčin. Mohou být vyčerpány zásoby, v důsledku toho nemají buňky dostatek energie na reparaci poškozených částí, zásoby živin mohly projít chemickou změnou a nejsou tedy nadále pro embryo využitelné, mohlo dojít k takovému poškození DNA, že buněčné dělení a následný růst jsou znemožněny nebo mohlo dojít k významnému poklesu enzymatické aktivity nebo buněčné membrány mohly ztratit integritu, čímž dochází ke ztrátě funkčnosti organel (Jursík et al., 2011). 3.7

METODY REGULACE POLNÍCH PLEVELŮ Druhové složení plevelů na zemědělské půdě prochází neustále složitým

vývojovým cyklem. Plevelné druhy se přizpůsobují změnám v pěstebních technologiích jednotlivých plodin a změnám ve složení pěstovaných plodin (Kneifelová, Mikulka, 2003). Dle Dvořáka a Smutného (2008) mohou jednotlivé druhy existovat v určitém prostoru tehdy, vyhovují-li dané podmínky jejich požadavkům, nebo pokud se dokáží přizpůsobit změnám tohoto prostředí. Při změně prostředí se přizpůsobivé druhy rozmnoží a nepřizpůsobivé druhy potlačí konkurencí. Na toto místo mohou pronikat druhy z jiných stanovišť. Nastává tak přechod společenstva v jiné, tzv. sukcese. V minulosti převládal mechanický způsob hubení a vliv efektu střídání plodin, později převažovalo používání herbicidů. Dnes víme, že jedině při uplatnění všech metod regulace – včetně vlivu střídání plodin, aplikací kvalitní mechanizace, správné výživy a používání účinných herbicidů – dosáhneme celkového snížení zaplevelenosti pozemků (Kneifelová, Mikulka, 2003).

31

Odstraňování nežádoucích rostlin ze stanoviště plodin bylo vždy jednou z nejdůležitějších činností zemědělce. Bez péče člověka orná půda rychle zarůstá plevelnými rostlinami a postupně se mění v jiná stádia fytocenózy (Dvořák, Smutný, 2008). Hubení plevelů na našem území dosáhlo plného rozvoje ve 2. polovině 19. století. Zavedení nových plodin do pěstitelské praxe umožnilo hospodaření při jejich vhodném zastoupení na orné půdě. Střídání plodin rozdílných biologických vlastností zabraňovalo přemnožení jednotlivých skupin plevelů. Ve zpracování půdy se uplatnily nové poznatky z půdoznalství, agrochemie, agrotechniky, mechanizace. Tím vzrostla kvalita obdělávání polí. Zpracování půdy se tak stalo významným nejen preventivním, ale i přímým plevelohubným opatřením (Dvořák, Smutný, 2008). Jak uvádí Soukup (1999), zhruba do padesátých let, než byly zavedeny první selektivní herbicidy, musel být v porostech kulturních rostlin uplatňován systém maximálního potlačení plevelů již od počátku vegetace. Každý ponechaný plevel znamenal v konečném důsledku výnosové ztráty, vysemenění a ztížení výchozí situace v dalších letech. Vysoký důraz musel být kladen na preventivní opatření ještě před vlastním založením porostu a přímé zásahy na počátku vegetační doby – vláčení, plečkování, ruční okopávka. Při regulaci (nikoliv hubení nebo boji proti plevelům) není cílem plevelné druhy zničit za každou cenu, ale omezit je na relativně neškodný stupeň. Při současné skladbě agresívních plevelných druhů to však není a nebude jednoduché (Kohout, 1993). Komplex opatření pro regulaci zaplevelení je soubor vzájemně souvisejících článků, které řeší odplevelování porostů a půdy nebo zabraňují novému zaplevelení. Patří sem prevence a přímé plevelohubné zásahy (Dvořák, Remešová, 2000). 3.7.1 Nepřímé (preventivní) metody regulace zaplevelení Dle Jursíka et al. (2011) lze označit za nepřímé metody takové pracovní postupy, které mají za cíl omezovat výskyt plevelů v budoucích porostech plodin. Preventivní metody ochrany jsou založeny především v omezování zdrojů zaplevelení. Jde zejména o omezování půdní zásoby semen a plodů (Smička, 2010). Účelem preventivních opatření je zabránit šíření rozmnožovacích orgánů plevelů na dosud nezaplevelená stanoviště a dále zabránit vzniku takových agroekologických podmínek, jež by byly výhodné pro plevele a nevýhodné pro plodiny (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). 32

Význam nepřímých (preventivních) metod systému regulace zaplevelení spočívá ve vytvoření dlouhodobě příznivého stavu v úrovni zaplevelení a tím zjednodušení a zlevnění přímé ochrany (Soukup, 1999). Mezi preventivní opatření řadíme omezování šíření plevelů osivem, omezování šíření plevelů statkovými hnojivy, včas a správně provedenou sklizeň, ničení zdrojů zaplevelení na nezemědělské půdě, střídání plodin apod. (Dvořák, Remešová, 2000). Výběr stanoviště Život plevelů je v úzkém vztahu k prostředí, v němž rostou. Tento vztah je dynamický, v důsledku nepřetržité proměnlivosti rostlinného organismu i prostředí (Krejčíř, 1966). Každý plevelný druh toleruje jen určité rozpětí intenzity působení abiotických faktorů stanoviště a nejlépe prospívá, jsou-li tyto hodnoty poblíž jeho optima (Jursík et al., 2011). Na našich orných půdách se prakticky jako plevele nevyskytují druhy vyloženě hygrofilní, ani vyloženě xerofilní. Většina polních plevelů spadá do skupiny se středními nároky na obsah vody v půdě (Dvořák, Smutný, 2008). Dle Dvořáka a Remešová (2000) není u většiny plevelných druhů vyhraněný vztah k půdní reakci. Obecně lze říci, že nejběžnější a nejfrekventovanější polní plevele vyskytující se na našem území patří mezi rostliny se středními nároky na obsah vody v půdě, vyhovuje jim spíše nižší hodnota pH a mají značnou toleranci na půdní typ a druh (Dvořák, Smutný, 2008). Velký podíl v jednotlivých plevelných společenstvech mají často ty druhy, které jsou schopny růst v širokém rozpětí různých podmínek (pcháč oset, merlík bílý), (Jursík et al., 2011). Střídání plodin Při působení vlivu střídání plodin na polní plevele se uplatňuje soubor vlivů plynoucích z charakteru plodiny (struktury porostu, habitu rostliny aj.) a z charakteru zvolené technologie pěstování (stupeň mechanizace, tradiční nebo redukované zpracování půdy), (Dvořák, Smutný, 2008).

33

Jednotlivé plevele mohou většinou vegetovat pouze v plodinách, které jim vyhovují z hlediska jejich životního rytmu. Proto bývá složení plevelných společenstev odrazem struktury plodin (Soukup, 1999). To potvrzují i Jursík et al. (2011), kteří dodávají, že pokud se některá skupina plodin zařazuje na pozemku častěji než jiné, dochází postupem času k posunu plevelného spektra ve prospěch těch druhů plevelů, které se v dané plodině mohou lépe uplatnit. Střídání plodin rozdílných biologických vlastností zabraňuje rozmnožení určitého typu plevelné vegetace a zvýšení celkového zaplevelení. Uplatňuje se při tom rozdílná doba předseťové přípravy půdy, setí, kultivace, sklizeň, rozdílná hustota porostu, antagonistické vztahy mezi jednotlivými druhy (Dvořák, Remešová, 2000). Jakýkoliv posun ve struktuře osevního sledu ve prospěch obilnin či ve prospěch ozimých nebo jarních plodin má za následek rychlou reakci ve změně jednotlivých plevelných druhů na poli. Při zvýšení výskytu ozimých obilnin a ozimých plodin se rychle přemnoží následující druhy plevelů: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, mák vlčí, violka rolní, úhorník mnohodílný aj. na úkor jarních plevelů, např. ovsa hluchého, hořčice rolní aj. Podobná situace, avšak ve prospěch jarních plevelů, nastane při převaze jarních kulturních rostlin. Z toho vyplývá opodstatněnost správného střídání plodin (Kneifelová, Mikulka, 2003). V současné době ve složení plodin na pozemku převládají ozimé plodiny. Můžeme sledovat zvyšující se výskyt jednoletých ozimých plevelů, které v těchto porostech nacházejí optimální podmínky pro svůj rozvoj (Jursík et al., 2011). Dobře sestavený sled plodin na daném pozemku by měl přispívat k přirozenému samočištění půdy, snižování množství semen v půdě. Nelze však počítat s tím, že by se tímto způsobem problémy se zaplevelením samy vyřešili. Střídáním plodin nelze všechny plevelné druhy zcela potlačit najednou, avšak lze se zaměřit na problematické druhy a ty značně omezit (Soukup, 1999). Při vyváženém a správném střídání plodin se prostředí pro plevele každoročně značně mění. Při nevyváženém a jednostranném střídání plodin je ovlivňování prostředí plodinou delší dobu stejné nebo podobné (Dvořák, Smutný, 2008). Zpracování půdy Jednotlivé skupiny plodin se od sebe odlišují způsobem a hloubkou zpracování půdy a zároveň obdobím, kdy se tyto zásahy provádějí. Každý plevelný druh má svůj 34

životní rytmus od vyklíčení po dozrání, který může být určitým způsobem narušen zpracováním půdy. Pak dochází k ústupu tohoto druhu. Není ale vyloučeno i negativní působení kdy dochází k rozvoji některých plevelů (Soukup, 1999). Zpracování půdy patří stále mezi jedno z nejúčinnějších opatření proti polním plevelům. Pro hubení plevelů má svůj podstatný význam kvalitní podmítka, která umožňuje zaklopení nových semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní, mléč rolní aj.). Současně umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev a zabrání ztrátám na vlhkosti. Klasická orba dokonale zaklopí posklizňové zbytky rostlin a kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které nejsou schopny v této hloubce regenerovat (Kneifelová, Mikulka, 2003). Podmítka reguluje výskyt plevelných rostlin, které přečkaly sklizeň a ty, které byly sklizní jen méně poškozeny a mohou regenerovat. Dochází k odstraňování nadzemních částí vytrvalých plevelů, které tímto přicházejí o asimilační plochu. Jejich kořenový systém tak místo získávání zásobních látek, musí zásobní látky vydávat na regeneraci (Jursík et al., 2011). Pro vzcházení semen je důležité ošetření podmítky vláčením – jsou-li vlhkostní podmínky příznivé, nebo válením – je-li sucho. Vláčení je vhodné za určitých podmínek opakovat. A to zvláště pokud se objeví větší množství nově vzešlých plevelů. Vzešlé plevele se takto ničí a stimuluje se vzejití dalších semen z půdní zásoby (Dvořák, Smutný, 2008). Orba je nejradikálnějším agrotechnickým zásahem v systému hubení plevelů. Pomocí ní se zapravují do profilu ornice rostoucí plevele a jejich mělce uložené vytrvalé vegetativní orgány. Čím hlouběji jsou plevele zaorány, tím jistěji hynou a vegetativní orgány mají omezené možnosti regenerace (Dvořák, Smutný, 2008). Orba či hlubší kypření mají značný význam v podpoře tzv. samočistících procesů v půdě. Nakypření půdy zvyšuje současně její provzdušnění a urychluje mineralizaci. Semena v půdní zásobě jsou tak ve zvýšené míře narušována aerobními půdními mikroorganismy (Jursík et al., 2011). Jak dodává Soukup (1999), převážná většina semen plevelů vzchází z hloubky do 0,03 m, tj. z hloubky seťového lůžka. Semena, která podmítkou nebo orbou zapravíme hlouběji, mohou být znehodnocena tzv. samočistící schopností půdy, která představuje roční úbytek cca 25 – 50 % semen v půdě podle biologické aktivity v půdě. Semena mohou vyklíčit v takové hloubce, ze které není plevelná rostlina schopna dosáhnout povrchu půdy, nebo mohou semena v půdě přetrvat i několik let až do doby, 35

než jsou opět vynesena na povrch do vhodných podmínek (vlhkostních, tepelných a světelných), kde se přeruší jejich dormance a umožní vzejití. Při předseťové přípravě půdy nemá být ornice mísena, zvláště pak přemísťována z hlubších vrstev k povrchu. Jinak by povrchová vrstva ornice byla obohacována o další semena schopná klíčení (Dvořák, Smutný, 2008). Jak uvádějí Dvořák a Remešová (2000), v posledních letech je velmi aktuální minimalizace zpracování půdy k obilninám. Při mělkém zpracování se kumulují semena v povrchové vrstvě půdy, čímž vzniká předpoklad jejich většího vzcházení a větší hustoty plevelů v porostech. Soukup (1999) dodává, že v případě, kdy při minimalizačním způsobu zpracování půdy chybí vhodné ošetření herbicidy, dochází po několika letech k významnému posunu ve složení plevelného společenstva ve prospěch hospodářsky významnějších plevelů, jako jsou například chundelka metlice a svízel přítula. Kneifelová a Mikulka (2003) uvádějí, že po zavedení technologie minimálního zpracování půdy dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k postupnému nárůstu zaplevelení. Počet plevelných druhů na takto obdělávaných plochách bývá zpravidla druhově chudší, ale početní výskyt na jednotce plochy má stoupající tendenci. Rychle se šíří vytrvalé druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, mléč rolní, rdesno obojživelné aj.). Na ornou půdu se ale rychle dostávají i plevelné druhy, které se na ní za normálních podmínek nevyskytují (pampeliška lékařská, pelyněk černobýl, šťovík tupolistý aj.). Z jednoletých plevelů rychle nastupují druhy: heřmánkovec nevonný, svízel přítula, truskavec ptačí, hluchavka objímavá, úhorník mnohodílný, violka rolní aj. Dle Jursíka et al. (2011) se pozemky obhospodařované systémem mělkého zpracování půdy vyznačují změněným druhovým spektrem plevelů. Více se v nich uplatňují druhy s krátkou životností v půdě, naproti tomu v systémech využívajících orbu je bohatší zastoupení druhů, které vytvářejí perzistentní půdní zásobu semen. Jak uvádí Soukup (1999), je pluh tradičně považován za symbol zemědělství a jedním z úkolů orby je i připravit „čistý stůl“ před založením dalšího porostu. Ani od orby není však možné očekávat, že by mohla být jednorázovým řešením výpadků v celém systému regulace zaplevelení. 3.7.2 Přímé metody regulace zaplevelení Přímé metody jsou takové pracovní postupy, které jsou na pozemcích vykonávány primárně s cílem regulovat zaplevelení porostů plodin (Jursík et al., 2011). 36

Mechanické metody Úkolem je zničit plevele v porostech pěstovaných plodin mechanickými zásahy v době před dozráváním semen s případným jejich vysemeněním (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Kultivace širokořádkových plodin vždy patřila mezi základní plevelohubná opatření. Zpočátku se jednalo o ruční okopávku, která pak byla v souvislosti s rozvojem techniky nahrazena různými novými typy pleček a kultivátorů. Jejich účinek na plevele i vedlejší účinek na prokypření povrchové vrstvy půdy, provzdušnění a zabránění ztrátám vlhkosti byl dlouhou dobu nenahraditelný. Protože tato opatření působí pouze krátkodobě, je nutné je vícenásobně opakovat vzhledem k opětovnému vzcházení plevelů. V konkurenci s používanými herbicidními přípravky se od používání mechanické kultivace postupně vzhledem k její náročnosti ustoupilo. Dalším z důvodů je i její poměrně vysoká ekonomická náročnost ve srovnání s používáním herbicidů (Kneifelová, Mikulka, 2003). V dnešní době s ohledem na životní prostředí je tento způsob znovu využíván, jelikož v celé řadě oblastí je vyloučeno používání herbicidů s ohledem na ochranu vodních zdrojů. Při pěstování plodin v ekologickém zemědělství je tento systém regulace nezastupitelný (Kneifelová, Mikulka, 2003). Nejjednodušším a velice účinným opatřením je ruční pletí či okopávka. Tyto zásahy je možné používat jen maloplošně vzhledem k vysoké pracovní náročnosti a tedy i ceně zásahu. Ruční odstraňování plevelů je používáno především v zahradnictví, při produkci zeleniny a při produkci osiv a sadby (Jursík et al., 2011). Efektivnost zásahu je silně limitována počasím před ošetřením (vlhkostní stav půdy) a po ošetření (možnost regenerace poškozených plevelů). U odplevelujících zásahů prováděných během vegetace je nutné zohledňovat i požadavky plodiny, zejména aby nebyla tímto zásahem vystavena přílišnému stresu nebo i poškození (Soukup, 1999). Metody využívající elektromagnetického záření a extrémních teplot K těmto metodám patří celá řada postupů, které bývají často velmi účinné, ale většinou jsou energeticky či technicky natolik náročné, že nenacházejí většího uplatnění (Jursík et al., 2011).

37

Určitá část spektra elektromagnetického záření je inhibitorem některých životních funkcí rostlin a je využitelná při hubení plevelů. Je studována využitelnost některých spektrálních oblastí, jako jsou: gama záření, viditelné záření, mikrovlnné záření a infračervené záření (Dvořák, Smutný, 2008). Při termickém hubení plevelů se využívá skutečnosti, že v důsledku přehřátí dochází v rostlině k nevratným změnám, které způsobí její úhyn. K nevratnému poškození pletiv postačuje krátkodobé zvýšení teploty na cca 45 °C, přičemž není nutné mechanické poškození pletiv (Soukup, 1999). K hubení plevelů vysokými teplotami jsou využívány propanové hořáky, infrazářiče, horká vodní pára aj. Při využívání nízkých teplot se prověřuje užití tekutého dusíku. Uskutečnili se i pokusy s možností hubení plevelů elektrickým proudem (Dvořák, Smutný, 2008). Biologické metody Biologická regulace polních plevelů se může uskutečňovat introdukcí choroboplodných zárodků nebo škůdců, biotechnologickými prostředky a využitím alelopatie (Dvořák, Smutný, 2008). Jak dále uvádějí (Dvořák, Smutný, 2008), z chorob je věnována zvýšená pozornost studiu rzí (např. rez vonná Puccinia suaveolens dokáže v příznivých klimatických podmínkách na určitém stanovišti silně potlačit nebo zničit pcháč rolní). Z některých dalších zkoušek s fytopatogenními houbami lze uvést např. pokusy s Phomopsis convolvulus na svlačci rolním, Alternaria crasse na durmanu obecném nebo Sclerotinia sclerotiorum na pcháči osetu. Nejznámějším příkladem využití biologické regulace plevelů je dle Jursíka et al. (2011) používání nosatčíka suříkového (Apion miniatum) a mandelinky ředkvičkové (Gastrophysa viridula) při regulaci širokolistých šťovíků na loukách a pastvinách. Oba tyto druhy poškozují rostliny šťovíku jak v larválním stádiu, tak i v dospělosti, mohou způsobit až holožíry, oslabovat rostliny a snižovat jejich škodlivost. Biologické metody využívání mikroorganismů a škůdců parazitujících na plevelných druzích v našich výrobních podmínkách doposud nedoznaly většího rozšíření hned z několika důvodů. Jednak jsou zpravidla využitelné proti jednomu plevelnému druhu, účinnost po infestaci je příliš ovlivněna průběhem povětrnostních podmínek, za nepříznivých podmínek existuje možnost napadení porostu kulturní

38

plodiny a v neposlední řadě i obtížná skladovatelnost, distribuce a disponibilita v potřebné době (Soukup, 1999). Chemické metody Podle Mikulky, Kneifelové et al. (2005) je podstatou biologické aktivity herbicidů narušení některého z životně důležitých biochemických pochodů v cílové (plevelné) rostlině. Jedná se z pravidla o inhibici jednoho nebo více enzymů, které katalyzují některou z reakcí při biosyntéze organických sloučenin např. aminokyselin, karotenoidů, lipidů aj. Chemické ochraně rostlin je věnována celá následující kapitola. 3.8

HERBICIDY Herbicidy jsou chemické látky s fytotoxickými účinky, jež se používají

k odstraňování nežádoucích rostlin (Dvořák, Remešová, 2000). V užším slova smyslu je herbicidem sloučenina, která je nositelem fytotoxických účinků, a která je proto považována za účinnou látku. Účinek herbicidů je způsoben poškozením pletiv nebo blokací některých životně důležitých biochemických pochodů v rostlině (Dvořák, Smutný, 2008). Za herbicid se považuje přípravek, ve které je kromě účinné látky (nebo několika účinných látek) zabudována celá řada dalších složek. Plnidla, emulgátory, ředidla a případně barviva zajišťují stabilitu, skladovatelnost a ředitelnost přípravku. Adjuvanty jsou velmi důležité pro účinnost přípravku. Jsou to všechny ingredience, které zesilují a zlepšují působení účinných látek a zkvalitňují manipulaci s herbicidy. K adjuvantům patří předně látky, které pozměňují biologickou aktivitu ošetřovaných rostlin – uvnitř plevelů aktivují některé životní projevy. Zvyšuje se tím příjem a působení účinné látky. Skupinu adjuvantů dále tvoří surfaktanty, které zvyšují biologickou účinnost pesticidních přípravků tím, že např. prodlouží dobu vysýchání kapének postřikové kapaliny, zvýší odolnost proti smytí deštěm aj.). Některé přípravky obsahují tzv. safenery, tj. látky, které zvyšují selektivitu účinné látky vůči ošetřované plodině. Další látkou jsou antidoty, které snižují nebo ruší škodlivý účinek herbicidu (Dvořák, Smutný, 2008). Aby bylo dosaženo správné účinnosti herbicidů, je nutné splnit některé požadavky. Např. zasažení cílové rostliny herbicidem, dostatečný příjem účinné látky,

39

transport v rostlině na místo účinku, akumulace a perzistence herbicidu v místě účinku, aby mohl být inhibován cílový enzym herbicidního účinku (Jursík et al., 2011). Stává se pravidlem, že zavedení vysoce účinných herbicidních látek a jejich neuvážené opakované víceleté používání vytvoří obtížně řešitelné problémy do budoucna. Uplatňování následných systémů regulace plevelů bývá zpravidla výrazně finančně náročnější než používané systémy před zavedením těchto herbicidních látek (Ackerman et al., 2008). Pravidlem obvykle bývá, že čím účinnější herbicid se zemědělcům dostane do rukou, tím více a delší dobu jej používají (Ackerman et al., 2008). Selekční působení opakovaných aplikací herbicidů vyvolává změny v druhovém spektru plevelů na jednotlivých polích. Počet současně používaných herbicidních přípravků je obrovský, na velkých plochách je využíváno menší množství herbicidů (Kneifelová, Mikulka, 2003). Aplikace chemických plevelohubných prostředků (herbicidů) představuje významný zásah, jehož účinkem se rychle mění podmínky porostů. Ustupují plevelné druhy citlivé na použitou herbicidní látku a vzniká tak větší prostor pro rozvoj plodiny a také zbylých plevelů (Dvořák, Remešová, 2000). Používání herbicidů změnilo většinu technologií pěstování rostlin natolik, že bez aplikací účinných herbicidních látek není možné pěstovat naprostou většinu plodin (Kneifelová, Mikulka, 2003). Jak uvádějí Kazda, Mikulka, Prokinová (2010); Mikulka (1999), plevelná společenstva se zatím úspěšně vypořádala se všemi technologiemi i herbicidy. 3.8.1 Rozdělení herbicidů Selektivní herbicidy jsou takové sloučeniny, jimiž jsou při vhodném použití ničeny určité druhy plevelů nebo jejich biologické skupiny (např. dvouděložné rostliny), aniž by byla poškozena kulturní rostlina, v jejímž porostu byl herbicid aplikován (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Neselektivní herbicidy ničí všechny rostliny bez rozdílu, a proto se používají zpravidla k hubení veškeré vegetace (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Zpravidla nemohou hubit dormantní semena a plody, ani dormantní orgány vegetativního rozmnožování (Kohout, 1993).

40

Podle formy přípravku: Kapalná forma: Předností je snadnější ředění, dávkování. Nevýhodou je vysoká náročnost na obaly, skladování a větší nebezpečí akutních orálních otrav (Dvořák, Smutný, 2008). Řadíme do této skupiny roztoky, suspenzní koncentráty, emulgovatelné koncentráty, emulze oleje ve vodě, emulze vody v oleji, suspoemulze a mikroemulze (Jursík et al., 2011). Pevná forma: Mezi pevné formy řadíme granule, smáčitelné prášky, vodorozpustné prášky, granule dispergovatelné ve vodě a tablety (Jursík et al., 2011). Formulace s řízeným uvolňováním účinné látky: Principem těchto formulací je navázání účinné látky tak, aby mohla být uvolňována vnějším spouštěčem. Nejpoužívanější formou s řízeným uvolňováním jsou mikrokapsle (Jursík et al., 2011). Podle orgánu rostliny, na který se herbicid použije: Kořenová aplikace: Přípravek se aplikuje na půdu (Dvořák, Remešová, 2000). Herbicid je přijímán kořeny a translokován xylémem (Dvořák, Smutný, 2008). Účinnost půdních herbicidů je velmi významně ovlivňována hloubkou vzcházení jednotlivých plevelných druhů (Jursík et al., 2011). Listová aplikace: Ošetření probíhá během vegetace (Dvořák, Remešová, 2000). Používají se kontaktní herbicidy a translokační herbicidy translokované floémem (Dvořák, Smutný, 2008). Listový příjem herbicidu je ovlivněn mnoha faktory. Zejména je třeba, aby byl aplikační roztok co nejrovnoměrněji rozptýlen na povrchu listů a aby byla zajištěna vysoká přilnavost na jeho povrchu. Aplikační technikou lze ovlivnit velikost kapének, rychlost jejich letu a dopadu, dávku postřikové jíchy. (Jursík et al., 2011). Podle převažujícího způsobu účinku: Kontaktní (dotykové) herbicidy: Působí dotykem s rostlinným pletivem. Zasažené pletivo odumře, takže herbicid nemůže být dále rozváděn v rostlině. Zničeny jsou jen ty části, které jsou skutečně zasaženy (Dvořák, Remešová, 2000). Mechanismus herbicidního efektu kontaktních herbicidů spočívá zejména ve srážení bílkovin a v dehydrataci pletiv (Dvořák, Remešová, 2000). Dle Jursíka et al. (2011) je účinnost kontaktních herbicidů obvykle vyšší na dvouděložné rostliny než na trávy. Vegetační vrchol mladých rostlin trav je na povrchu 41

nebo těsně nad povrchem půdy, je proto obtížně jej dokonale zasáhnout. Vegetační vrchol dvouděložných rostlin je většinou dobře postřikem zasažen. Translokační

(systemické)

herbicidy

jsou

rostlinou

absorbovány

a

v rostlinném těle dále rozváděny i do těch částí, které nebyly látkou přímo zasaženy. Translokace se může uskutečňovat floémem – z listů do podzemních částí, nebo xylémem – z kořenů do nadzemních částí rostlin. Mechanismus účinku translokačních herbicidů spočívá ve stimulaci růstu a vytváření neuspořádaných partií pletiv, nebo v inhibici fotosyntézy, v inhibici nebo stimulaci dýchání, v inhibici růstu aj. (Dvořák, Remešová, 2000). Herbicidy sterilizující půdu jsou přípravky, které umrtvují rozmnožovací orgány plevelů v půdě. V tomto smyslu se jedná o přípravky používané k asanaci půdy, které se provádí zejména v zahradnictví. Mimo plevelů se tímto způsobem ničí škůdci a patogenní houby (Dvořák, Remešová, 2000). Podle doby aplikace herbicidů: Předseťová aplikace: Připravená nebo nepřipravená půda se ošetří herbicidem před setím nebo sázením plodiny (Dvořák, Remešová, 2000). Jde o méně rozšířený způsob, jenž se používá např. u půdních herbicidů, které jsou na světle nestabilní (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Dále se provádí zapravení herbicidu, když špatně prostupuje ke klíčícím semenům plevelů nebo když je riziko, že účinkem eroze bude herbicid odstraněn z povrchu půdy (Dvořák, Smutný, 2008). Preemergentní aplikace: Herbicid se použije po zasetí, ale před vzejitím plodiny (Dvořák, Remešová, 2000). Preemergentní herbicidy jsou přijímány kořeny, koleoptile (trávy) nebo hypokotylem (dvouděložné), (Jursík et al., 2011). Postemergentní aplikace: Herbicid se použije po vzejití plodiny (Dvořák, Remešová, 2000). Předností této aplikace je možnost rozhodnutí se pro provedení zásahu podle skutečného zaplevelení (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Podle typu použitého herbicidu je přesný termín aplikace zpravidla vymezen růstovou fází plodiny a plevelů (Jursík et al., 2011). Předsklizňové aplikace: Cílem této aplikace je potlačit plevele tak, aby nadzemní hmota plevelů byla v době slizně zaschlá. Aplikace je vhodné provést zhruba 10 dní před plánovanou sklizní, aby došlo k dokonalé translokaci herbicidů a odumření rostlin plevelů. Průběh vysokých teplot v období sklizně tomuto efektu napomáhá. U aplikace na jednoleté plevele (svízel přítula, heřmánky aj.) dochází zpravidla 42

k dokonalému účinku, plevelné rostliny ukončí vegetaci a jejich semena jsou zpravidla neklíčivá. Složitější situace je u vytrvalých plevelů, které vytvářejí mohutný kořenový systém, zde aplikace má ukončit vegetaci nadzemních částí rostlin a dále zasáhnout kořenový systém těchto plevelů. Při regulaci pýru plazivého přinášejí tyto aplikace vysoký efekt ve snížení sklizňových ztrát (Ackerman et al., 2008). 3.8.2 Škodlivost herbicidů Používání herbicidů s sebou nese určitá rizika. Při nevhodném používání mohou herbicidy způsobovat poškození pěstované plodiny, mohou mít negativní vliv na obsluhu postřikovačů a dalších osob, které s těmito látkami přicházejí do kontaktu a také zatěžují životní prostředí (Jursík et al., 2011). Herbicidy jsou látky zdraví škodlivé, jedovaté nebo zvlášť nebezpečně jedovaté. Pro zhodnocení toxikologického rizika se stanoví údaje o akutní toxicitě (rychle probíhající), subakutní toxicitě (méně náhlé) a chronické toxicitě (dlouhotrvající), (Dvořák, Remešová, 2000). Otrava může nastat vstupem přípravku do těla vdechnutím (respirací), ústy (orálně) nebo kůží (dermálně), (Dvořák, Smutný, 2008). Zasažení povrchových zdrojů vody při manipulaci s herbicidy je velice nebezpečné. Aplikace přípravků musí být řešena způsobem, který vylučuje zasažení vodní hladiny. Nebezpečí kontaminace spodních vod je relativně menší. Penetrací přes půdu bývají preparáty inaktivovány (zejména mikrobiální činností). Hlavním opatřením zabraňujícím znehodnocení pitné vody je omezení používání přípravků v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Největší riziko, které existuje, je dle Dvořáka a Remešové (2000) riziko genetických poruch. Od roku 1986 je povinné testování potenciálního mutagenního účinku herbicidních přípravků. Prakticky většina používaných herbicidů v dávkách doporučovaných pro praxi půdním mikroorganismům neškodí. K poškození půdní mikroflóry dochází při silném předávkování přípravků (např. vylití nepoužité postřikové jíchy na jedno místo, postřik při zastavení stroje, špatné rozmíchání v postřikovači aj.), (Dvořák, Remešová, 2000, Dvořák, Smutný, 2008).

43

3.8.3 Vliv herbicidů na plevelná společenstva Neexistuje selektivní herbicid, který by hubil všechny druhy plevelných rostlin a je málo selektivních herbicidů, které za žádných okolností nepoškozují plodinu (Dvořák, Smutný, 2008). Spektrum účinnosti každého selektivního herbicidu nezasahuje všechny v úvahu připadající plevele. Z toho důvodu vymizí druhy citlivé vůči používanému herbicidu, které jsou nahrazeny rezistentními plevely, které vzhledem k menší konkurenční schopnosti zaujímaly ve společenství rostlin druhořadé místo. Tento jev bývá označován jako kompenzační fenomén. Rozmnožují se odolné plevele proti určitým herbicidním látkám (Dvořák, Remešová, 2000). Selektivitu herbicidů ovlivňují zejména: chemická obměna účinné látky, fyzikální úprava přípravku, aplikační dávka přípravku, jeho koncentrace a koncentrace jiných komponentů, povrch listů a jejich postavení, uložení vegetačního vrcholu, stáří a růstová fáze plodiny aj. (Dvořák, Smutný, 2008). Dlouhodobé působení herbicidních látek na společenstva plevelů vyvolává vznik rezistentních populací plevelů. Rezistence plevelů je absolutní tolerance vůči takové dávce herbicidů, která daný druh plevelné rostliny v porostu kulturní plodiny normálně hubí (např. při mnohaletém používání atrazinu v kukuřici se vytvořily rezistentní populace laskavce ohnutého a merlíku bílého), (Dvořák, Remešová, 2000). 3.8.4 Zásady při používání herbicidů Zásady pro předseťovou aplikaci Účinné látky mnoha přípravků se rychle vypařují nebo rozkládají vlivem slunečního světla. Tyto přípravky je třeba stejnoměrně promísit s půdou do hloubky 0,05 – 0,10 m (Dvořák, Remešová, 2000). Zásady pro preemergentní aplikaci Předností preemergentního způsobu ošetření herbicidy je zabránění zaplevelení v první fázi vývoje pěstované kulturní rostliny. Nevýhodou pak je, že ošetřujeme naslepo. Takže s určitostí nevíme, zda se daný druh plevele v porostu vyskytne (Dvořák, Remešová, 2000). Je nezbytné zohlednit půdní druh, na který se bude postřik herbicidem provádět. Na písčitých a hlinitých půdách s nízkým obsahem humusu bývají půdní herbicidy 44

účinnější než na těžkých a humózních půdách.

Na lehčích a propustných půdách

volíme vždy nižší dávku herbicidu než na těžkých, méně propustných půdách (Dvořák, Smutný, 2008). K dobrému účinku je nutná určitá půdní vlhkost. Je třeba, aby herbicid pronikl do oblasti klíčících semen plevelů. Je-li rozmezí mezi použitím přípravku a vodními srážkami delší, může dojít k rozkladu, popř. vypařování účinné látky. Při nadměrných srážkách může dojít k vyplavování účinné látky (Dvořák, Remešová, 2000). Je nutné dodržovat doporučenou dávku pro použití přípravku, protože předávkování může poškodit pěstovanou plodinu (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Zásady pro postemergentní aplikaci Výhodou postemergentní aplikace herbicidů je, že přípravky se aplikují v době, kdy již známe druhové složení plevelů a intenzitu jejich výskytu (Dvořák, Remešová, 2000). Doba, za kterou pronikne herbicid do plevele, je různá podle druhu přípravku a je uvedena na etiketách. Postřik provádíme tehdy, předpokládáme-li, že v následujících 5 hodinách nebude pršet. Déšť v době krátce po postřiku může snížit účinek herbicidu. Sucho po postřiku naopak účinek herbicidu zvyšuje. Poškození plodin kontaktními herbicidy se snižuje, jestli několik dní před aplikací bylo slunné počasí (Dvořák, Remešová, 2000; Dvořák, Smutný, 2008). Délka bezsrážkového období nezbytná pro dostatečný příjem herbicidu je dána citlivostí přípravku ke smyvu, intenzitou srážek a velikostí dešťových kapek (Jursík et al., 2011). Kontaktní herbicidy působí nejlépe při teplotách mezi 15 – 20 °C. Při teplotách nad 25 °C se zpravidla již nedoporučuje jejich použití. Při teplotách pod 15 °C se zpravidla částečně snižuje účinnost kontaktních herbicidů. Avšak při poklesu pod 10 °C bývá účinek kontaktních herbicidů ještě uspokojivý. U růstových herbicidů je optimální teplota pro aplikaci v rozmezí 18 – 25 °C. Při teplotách kolem 10 °C je účinnost růstových herbicidů slabá až žádná a je třeba aplikaci přerušit (Dvořák, Remešová, 2000). Herbicidy se nesmí postřikovat při nebezpečí nočních mrazíků, jelikož by došlo k poškození plodiny (Dvořák, Remešová, 2000).

45

Při vyšší vzdušné vlhkosti v době postřiku je účinek růstových i kontaktních herbicidů větší, protože rostliny plevelů mají otevřené průduchy (Dvořák, Smutný, 2008). U některých méně selektivních herbicidů je třeba postřikovat většími kapkami při nízkém tlaku a větším množství postřikové kapaliny. Při aplikaci růstových herbicidů se stříká menšími kapkami při větším provozním tlaku (Dvořák, Remešová, 2000). Postřikuje-li se za silného větru, může být postřik zanesen na sousední porost a poškodit jej (Dvořák, Smutný, 2008). Jursík et al. (2011) dodávají, že prouděním vzduchu dochází k únosu postřikové jíchy a tím k nerovnoměrnému ošetření porostu a také se urychluje zasychání herbicidního filmu na povrchu listů, což omezuje příjem herbicidu. Sluneční svit zvyšuje teplotu na povrchu listů, proto se může zvyšovat účinnost některých látek (např. nitrily), (Dvořák, Remešová, 2000). V neposlední řadě postemergentní aplikaci ovlivňuje dle Dvořáka a Smutného (2008) růstová fáze plevelů. Pro jednoleté plevele platí, že menší rostlina je citlivější než rostlina vyvinutější, která zpravidla po aplikaci herbicidu lépe regeneruje. U vytrvalých plevelů je vhodnější aplikovat herbicid na vyvinutější rostliny, kdy je již vytvořena dostatečná listová plocha, na níž ulpí potřebné množství účinné látky herbicidu, která je následně translokována do podzemních orgánů. Pro ošetření polních plodin všemi typy přípravků na ochranu rostlin je pro celoplošnou aplikaci doporučená dávka vody pro ředění 200 – 600 l×ha-1. Horní hranice rozsahu dávkování se doporučuje při ošetření hustších a vyšších porostů. Velmi častá je střední dávka vody, tj. 300 – 400 l×ha-1 (Dvořák, Smutný, 2008).

46

4

METODIKA České a latinské názvy jednotlivých druhů plevelů byly použity podle Kubáta

(Kubát, 2002). 4.1

CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Horní Břečkov Obec Horní Břečkov (okres Znojmo) je jihomoravská obec, nacházející se

severozápadním směrem od města Znojma na okraji Národního parku Podyjí nedaleko hranic s Rakouskem. Součástí obce je i nedaleká osada Čížov. Horní Břečkov se rozkládá na pravém břehu říčky Březinky a jižním a západním směrem se nachází lužní les národního parku, Čížov leží nedaleko rakouské hranice v ochranném pásmu Národního parku Podyjí (hornibreckov.cz, 2012). Stanovení zaplevelení, které probíhalo na pozemku společnosti PODYJÍ, a.s., v katastrálním území Horní Břečkov, se nachází v bramborářské výrobní oblasti. Pozemek „U včelína“ (tzv. Stovka) má výměru 100,96 ha, leží v průměrné nadmořské výšce 418,64 m, průměrná sklonitost je 1,8° (eagri.cz, 2012). V Horním Břečkově jsou půdy převážně hlinitopísčitého charakteru se značnou skeletovitostí. Hloubka ornice v průměru činí 0,3 m. Předmětem podnikání akciové společnosti PODYJÍ, a.s. je zemědělská a lesní výroba včetně prodeje nezpracovaných zemědělských a lesních výrobků za účelem jejich dalšího zpracování nebo dalšího prodeje (obchodni-rejstrik.cz, 2012). Podnik obhospodařuje 1624 ha zemědělské půdy. Z toho 1545 ha orné půdy. Na orné půdě pěstují pšenici ozimou, pšenici jarní, ječmen jarní, kukuřici setou, hořčici bílou, mák setý, hrách setý, jetel červený.

Olbramkostel Městys Olbramkostel, v jehož katastrálním území probíhalo další měření, leží v Jihomoravském kraji (okres Znojmo), mezi Znojmem a Moravskými Budějovicemi. Stanovení

zaplevelení

probíhalo

na

pozemku

Zemědělského

družstva

Olbramkostel, v katastrálním území Olbramkostel. Nachází se na pomezí kukuřičné a řepařské výrobní oblasti. Pozemek „Ke kněžímu háji“ (tzv. Žlibky) má výměru 27,74 ha, leží v průměrné nadmořské výšce 370,55 m, průměrná sklonitost je 4,3°(eagri.cz,

47

2012). Půdní typ je kambizem, místy oglejená, hloubka ornice je 0,3 m, místy je mocnost ornice větší než 0,3 m. Předmětem podnikání Zemědělského družstva Olbramkostel je zemědělská výroba, pronájem i nájem věcí movitých i nemovitých, zejména zemědělské půdy, budov, strojů a zařízení, opravy zemědělských strojů aj. (obchodni-rejstrik.cz, 2012). Zemědělské družstvo Olbramkostel hospodaří na 1270 ha. V roce 2011 byly tyto plochy osety pšenicí setou ozimou, ječmenem jarním, řepkou olejkou ozimou, kukuřicí setou, vojtěškou setou, hrachem setým, mákem setým, zbytek je tvořen trvalými travními porosty. 4.2

TECHNOLOGIE PĚSTOVÁNÍ MÁKU SETÉHO Horní Břečkov Mák setý je v Horním Břečkově řazen do osevního sledu jako zlepšující plodina

po obilnině a před další obilninou, každý 4 – 6 rok. V roce 2011 byl zařazen po pšenici seté. Pro pěstování byla vybrána odrůda Major, což je modrosemenná odrůda se středním obsahem morfinu určená pro produkci semen pro potravinářské účely. Je středně raná, středně vysoká, má střední odolnost proti helmintosporióze na listech a dobrou proti helmintosporióze na tobolkách. Semena jsou modrošedá s vyšším obsahem oleje, mají příjemnou nasládlou vůni. Na podzim byla provedena orba do hloubky 0,2 m. Pozemek byl ošetřen dvojím smykováním, a to v termínu 20. - 24. března 2011, 22. května 2011 bylo provedeno přihnojení Močovinou (70 kg č. ž.). Setí máku bylo provedeno 25. března 2011 o výsevku 1,8 kg × ha-1, do hloubky 1 cm a do řádků vzdálených 24 cm. Herbicidní ošetření přípravkem CALLISTO 480 SC v dávce 0,25 l × ha-1 bylo provedeno 27. března 2011. Další herbicidní přípravek byl použit 7. května 2011 – ve fázi 4.-6. listu, a to přípravek GARLAND FORTE v dávce 1,2 l ×ha-1. Mák setý byl na pozemku v Horním Břečkově sklizen 18. srpna 2011 při vlhkosti 10 %. Výnos byl 0,99 t × ha-1. Semeno pak bylo odvezeno na čističku do Kojetic, kde bylo i uskladněno. Prodej je plánován na jaro 2012, předpokládaná prodejní cena je 30 Kč za 1 kg semene.

48

Olbramkostel V Olbramkostele se mák setý řadí po ječmenu jarním, stejně jako v Horním Břečkově má funkci přerušovače obilních sledů. Po máku setém následuje opět ječmen jarní. Zaseta byla odrůda Bergam, což je modrosemenná odrůda se středním obsahem morfinu určená pro produkci semen pro potravinářské účely a makoviny pro farmaceutický průmysl. Je středně raná, má dobrou odolnost proti helmintosporióze na listech a tobolkách. Dobře se přizpůsobuje půdním a klimatickým podmínkám. Na podzim (září 2010) byl použit přípravek GLYFOGAN 480 SL. Přípravek byl použit k likvidaci pýru plazivého. Orba do hloubky 0,2 m byla provedena 1. listopadu 2010, kdy byl zapraven hnůj, který byl aplikován v dávce 20 t × ha-1. Na jaře (6.-7. března 2011) bylo provedeno smykování pozemku, 7. března 2011 proběhlo i přihnojení 100 kg Močoviny. Mák byl zaset do hloubky 1 cm 7.-8. března 2011, do řádků 25 cm, o výsevku 1,3 kg × ha-1. První herbicidní ošetření bylo provedeno ve fázi máku 5.-6. listu přípravkem CALLISTO 480 SC v dávce 0,25 l × ha-1. Po aplikaci herbicidu byl porost přihnojen 100 kg LAV. Další přípravek herbicidní povahy, který byl použit, je TROPHY v dávce 2 l × ha-1 ve fázi máku 7.-8. list. Zároveň byl aplikován přípravek STARANE 250 EC v dávce 0,4 l × ha-1. Poslední herbicidní ošetření porostu bylo provedeno 10. června přípravkem STARANE v dávce 0,2 l × ha-1. Mák setý na pozemku Zemědělského družstva Olbramkostel byl sklizen 13.-15. srpna 2011 při vlhkost 10,5 %. Výnos byl 8,98 t ×ha-1. Odbyt semene byl zajištěn firmou AGRO 2000, kdy se prodávala sklizeň letošní i z roku 2010 dohromady. U této firmy byl mák vysušen a vyčištěn. Cena máku ze sklizně 2011 byla 31 Kč × kg -1, za rok 2010 pak 29 Kč × kg-1. V roce 2012 již nebude mák setý v Olbramkostele vyset z důvodu jeho nerentability pěstování. 4.3

METODIKA VYHODNOCENÍ ZAPLEVELENÍ Aktuální stav zaplevelení probíhal na dvou lokalitách, tj. v Horním Břečkově

(pozemek o velikosti 100,96 ha) a Olbramkostele (pozemek o velikosti 27,74 ha), ve 49

třech termínech. První termín byl na jaře po vzejití máku setého, druhý termín v době květu máku setého a třetí termín před sklizní porostu máku setého. Aktuální stav zaplevelení byl hodnocen: po vzejití máku setého:

v Olbramkostele – 20.-21. dubna 2011 v Horním Břečkově – 22.-25. dubna 2011

v době kvetení máku:

v Olbramkostele – 20.-21. června 2011 v Horním Břečkově – 21.-25. června 2011

před sklizní máku:

v Olbramkostele – 11.-12. srpna 2011 v Horním Břečkově – 7.-8. srpna 2011

Intenzita zaplevelení byla zkoumána s použitím metody počítání na ploše 1 m2. V Horním Břečkově bylo provedeno 50 opakování na 100,96 ha, v Olbramkostele 15 opakování na 27,74 ha. Metodika statistického zpracování Výsledky zaplevelení byly zpracovány mnohorozměrnými analýzami ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Dále byla použita kanonickou korespondenční analýzou CCA (Canonical Correspondence Analysis). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (Ter Braak, 1998).

50

5 5.1

VÝSLEDKY A DISKUZE ZAPLEVELENÍ MÁKU V HORNÍM BŘEČKOVĚ Tab. 1 - 4 udávají početnost jednotlivých rostlinných druhů v Horním Břečkově

během prvního měření – po vzejití porostu (50 opakování). Tab. 1 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 1-15 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

55

59

74

37

39

42

54

63

72

66

54

50

38

42

27

1

1

2

12

9

9

2

Hořčice bílá

1

Jitrocel větší

1

Kokoška pastuší tobolka

1

Merlík bílý

8

3

2

2

Opletka obecná

16

20

11

8

15

Penízek rolní

1

13

2

8

Pcháč oset

9

1

18

4

4

10

2

10

31

40

9 3

2 33

16

3

4

16

Pšenice setá Pýr plazivý

21

1 3

1

13

Truskavec ptačí

12

Zemědým lékařský

1

1

4

3

5

8 2

2

1

1

Tab. 2 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 16-30 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

74

69

70

53

45

53

48

56

73

70

65

69

59

46

48

1

1

9

27

2

1

Heřmánkovec nevonný

2

Hořčice bílá

2

5

1

Opletka obecná

21

30

23

Pampeliška lékařská

4 18

20

13

1

2 14

2

4

33

1

10

28

6

3

1

12

2

Pšenice setá

1

Pýr plazivý Truskavec ptačí

7

1

Penízek rolní Pcháč oset

19

5

2

4

1

Zemědým lékařský

1

51

Tab. 3 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 31-45 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

32

44

21

63

36

49

53

46

62

59

42

71

48

54

63

Heřmánkovec nevonný Hořčice bílá

1 1

Merlík bílý

2

Opletka obecná

31

Penízek rolní Pcháč oset

19

36

22

13

1

3

7

Pýr plazivý

4

2

3

19

6

8

3

5

2

4

17

1

2

14

18

8

13

4 2

1

Rozrazil břečťanolistý

2

5

20 3

2

1

4

1

3

2

Violka rolní

2

Zemědým lékařský

2

2

Tab. 4 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 45-50 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel)

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 46

47

48

49

50

Mák setý

47

47

33

20

41

Hořčice bílá

3

5

1

1

35

32

30

27

Merlík bílý Opletka obecná

1 39

Penízek rolní

2

Pcháč oset

1

Pýr plazivý

1

Truskavec ptačí Violka rolní Zemědým lékařský

31

5 9

2

1 1

Tab. 5 - 8 udávají početnost jednotlivých rostlinných druhů v Horním Břečkově během druhého měření – v době květu máku (50 opakování).

52

Tab. 5 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 1-15 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

63

61

71

50

51

48

59

72

62

58

42

71

39

48

59

4

2

Drchnička rolní

1

Heřmánkovec nevonný Hořčice bílá

4

Ježatka kuří noha

1

Lebeda lesklá

1

Mák vlčí

2

Merlík bílý

4

Mléč rolní

1

1

1 2

4

2

3

2

1

1

Opletka obecná

3

Oves hluchý Pcháč oset

2

5

4

2 2

3

Pýr plazivý

1

6

Truskavec ptačí

3

2

1

Svízel přítula

3 1

Violka rolní

1

Zemědým lékařský

2

6 1

Tab. 6 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 16-30 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

67

79

71

69

42

59

61

71

80

73

59

59

46

52

61

Drchnička rolní

2

Heřmánkovec nevonný

2

2

2

Hořčice bílá

1

2

Ježatka kuří noha

1

1

1

2

Kokoška pastuší tobolka

3

Lebeda lesklá

1

Lebeda rozkladitá

1 1

Mák vlčí

2

4

1

Merlík bílý

2

Mléč rolní Opletka obecná

3

3

Oves hluchý

1

Pcháč oset

2

1

4

3

Truskavec ptačí

1 3

Svízel přítula

2

1

Pýr plazivý

1

1

3

Violka rolní Zemědým lékařský

2

2

2 1

2 1

53

1

1 1

Tab. 7 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 31-45 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

64

69

62

49

75

63

89

73

83

74

67

65

59

68

70

Drchnička rolní

7

Heřmánkovec nevonný Hořčice bílá

1

2

4

1

1

1

1

2

1 3

2

Ježatka kuří noha

3 1

Lebeda lesklá

1

Mák vlčí

1

Mléč rolní

3

2

1

2

Opletka obecná

2

2

3

Oves hluchý

1

Pcháč oset

2

1

Pryšec kolovratec

1

Pýr plazivý

6

Truskavec ptačí

4

2

5

Rozrazil břečťanolistý

5

5

2

1

Svízel přítula

2

Violka rolní Zemědým lékařský

1

1

2

1

1

Tab. 8 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 45-50 z 50)

Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 46

47

48

49

50

46

62

71

40

29

3

1

Heřmánkovec nevonný Ježatka kuří noha

2 1

Lebeda lesklá

2

Mák vlčí

2

1

Pcháč oset

2

Truskavec ptačí

5

3

Tab. 9-12 udává početnost jednotlivých rostlinných druhů v Horním Břečkově během třetího měření – před sklizní máku (50 opakování).

54

4

Tab. 9 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 1-15 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

64

64

64

59

70

59

61

78

71

63

60

58

51

62

52

2

2

Drchnička rolní Heřmánkovec nevonný

1

Ježatka kuří noha

3

Lebeda lesklá

3 2

1

3 5

1

1

2

8

1

2

1

Lebeda rozkladitá

2 1

1 2

2

2

Merlík bílý

2

Mléč rolní

1

Opletka obecná Oves hluchý

2

6

1

Pcháč oset

3

2

2

1

2

1

Pšenice setá

1

Pýr plazivý Truskavec ptačí

2

4

1

Mák vlčí

5

1

2 2

1

Violka rolní

3

2

Zemědým lékařský

1

1

1

2

2

1

Tab. 10 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 16-30 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

79

81

70

57

51

68

59

78

77

70

68

59

63

71

70

1

1

Drchnička rolní Heřmánkovec nevonný

2

Ježatka kuří noha

2

3

2 2

Lebeda lesklá

1 1

3

1 2

1

1

Mák vlčí

1

2

Mléč rolní

2

Opletka obecná

1

2

Pcháč oset

1

6

2

1

3

2

3

Pýr plazivý

3

Truskavec ptačí

2

3 5

3

4

4

1

2

Rozrazil břečťanolistý Violka rolní

2

1

2

Lebeda rozkladitá

1

2

2 4

1

2

2

Zemědým lékařský

2 1

55

Tab. 11 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 31-45 z 50) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

73

50

53

54

74

70

76

61

79

70

51

61

62

66

67

3

1

1

2

Drchnička rolní Heřmánkovec nevonný

2

5

1

2

2

Ježatka kuří noha Lebeda lesklá

1

5

5

3

3

1

1

Lebeda rozkladitá

1

Mák vlčí

1

Mléč rolní

2

Opletka obecná

7

3

2 2 2

1

3 2

Oves hluchý

1

2

1

1 2

6

1

2 2

1

1 1

2

4

3

1

Pcháč oset

3

Pýr plazivý

1

2

Truskavec ptačí

5

Violka rolní

3

2

Zemědým lékařský

2

4

6

3

3

2

2

1

1

Tab. 12 Počet rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 45-50 z 50)

Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 46

47

48

49

50

42

62

56

48

25

Drchnička rolní

1

Heřmánkovec nevonný

3

Ježatka kuří noha

2

Lebeda lesklá

2

4 1

Mák vlčí

1

Mléč rolní

1

Opletka obecná

2

Oves hluchý

3

2 1 2

Pcháč oset

1

Truskavec ptačí Violka rolní Zemědým lékařský

5.2

1

3

8

9 4

7 2 1

DISKUZE K ZAPLEVELENÍ V HORNÍM BŘEČKOVĚ Při sledování aktuálního zaplevelení máku setého v Horním Břečkově byl zjištěn

celkový nejvyšší výskyt opletky obecné, a to 957 ks v 50 měření. Dvořák (1998) řadí 56

5

tento plevel mezi velmi nebezpečné druhy, protože má vysokou konkurenční schopnost vůči pěstovaným plodinám. Avšak výskyt opletky obecné v dalších dvou měření prudce klesl, ve druhém měření, v době květu máku, na 29 ks v 50 měření a ve třetím pozorování, v období před sklizní máku, na 58 ks v 50 měření. Tento prudký pokles výskytu opletky obecné je zřejmě následkem projevení účinnosti použitého půdního preemergentního herbicidu CALLISTO 480 SC, který byl aplikován dva dny (27. března 2011) po zasetí máku v dávce 0,25 l a 200 l vody na hektar. Tato domněnka vyplívá z Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012), ve kterém je uvedeno, že herbicid CALLISTO 480 SC se vyznačuje dobrou účinností vůči opletce obecné. Druhým nejčastěji se vyskytujícím plevelem, resp. vyskytujícími se plevely byly pýr plazivý a pcháč oset, které měly v prvním pozorování shodnou intenzitu celkového výskytu, a to 78 ks v 50 pozorování. Ve druhém pozorování v období květu máku byl zjištěn podstatně nižší celkový výskyt pýru plazivého, a to 21 ks v 50 pozorování, při třetím pozorování před sklizní máku dokonce 16 ks v 50 pozorování. Tuto klesající tendenci výskytu pýru plazivého zřejmě vysvětluje postemergentní aplikace herbicidu GARLAND FORTE, v dávce 1,2 l × ha-1, která byla provedena dne 7. května 2011. Tento herbicid je charakterizován svojí účinností vůči trávovitým plevelům, především pýru plazivého a jednoletých trav vyskytujících se v porostech máku setého dle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012). Výskyt pcháče osetu z původních 78 ks v 50 měření klesl v obou následujících měření až na 9 ks v 50 pozorování. Herbicid CALLISTO 480 SC se podle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012) vyznačuje nízkou účinností vůči pcháči osetu, a proto nelze jeho klesající tendenci výskytu v průběhu všech tří pozorování spolehlivě označit za účinek tohoto herbicidu. Spíše se zde zřejmě projevuje, jak uvádějí Kneifelová a Mikulka (2003), ohniskovitý výskyt pcháče osetu, zřejmě tedy byly výsledky výskytu pcháče ovlivněny náhodností výběru místa pozorování. Klesající výskyt skupiny velmi nebezpečných plevelných druhů, jak uvádí Dvořák (1998), hořčice bílé a merlíku bílého, lze opět vysvětlit herbicidní účinností CALLISTO 480 SC, který se vyznačuje dobrou až výbornou účinnosti vůči těmto plevelům. Dalším vysoce nebezpečným plevelem podle tohoto autora byl heřmánkovec nevonný. Výskyt tohoto plevele se během pozorování postupně zvyšoval z 3 ks v 50 měření (fáze po vzejití máku) až na 75 ks v 50 měření (fáze před sklizní máku), zřejmě z důvodu jeho postupného a nepřetržitého vzcházení během celého roku (Kazda, Mikulka, Prokinová, 2010). Tento plevel se vyznačuje nejen vysokou konkurenční schopností vůči máku 57

setému, ale navíc se podle Jursíka et al. (2011) díku svému houževnatému tělu namotává na pracovní části sklízecích mlátiček a tím snižuje efektivnost práce těchto strojů. Proti heřmánkovci nevonnému dle Honsové (2010) lze využít postemergentní ošetření ve fázi od 3 do 6 listů máku herbicidní kombinací CALLISTO 480 SC + STARANE 250 EC nebo LENTIPUR 500 FW, TULOREX 80 WP a TULORON. 5.3

ZAPLEVELENÍ MÁKU V OLBRAMKOSTELE Tab. 13 udává početnost jednotlivých rostlinných druhů v Olbramkostele během

prvního měření – po vzejití porostu (počet opakování 15). Tab. 13 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele po vzejití porostu (opakování 15 z 15) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý Heřmánkovec nevonný

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

84

82

74

76

73

78

59

15

31

82

36

5

72

79

63

8

3

4

43

6

2

3

1

4

1

10

4

3

Kokoška pastuší tobolka

3

Merlík bílý

1

1

Opletka obecná

15

6

9

4

6

Penízek rolní Pýr plazivý

27 17

2

1

15

27

3 7

7

9

Rozrazil břečťanolistý

1

1

Řepka olejka

11

21

2 7

6

12

9

1

17

58

1

4

21 32

19 12

7

5 8

2

4

44

17 5

1

2

Svízel přítula

2

3

2

1

1

2

8

3

1

Úhorník mnohodílný Violka rolní

19

30 5

3

1 9

Rdesno blešník Truskavec ptačí

6

1 9

8

3 13

2

1

2

8

4

1

2

6

Tab. 14 udává početnost jednotlivých rostlinných druhů v Olbramkostele během druhého měření – v době květu máku (počet opakování 15 z 15).

58

5

Tab. 14 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele v době květu máku (opakování 15 z 15)

Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

83

61

67

63

54

71

64

64

50

55

49

29

59

68

70

10

13

7 2

3

Drchnička rolní Heřmánkovec nevonný

2 1

Ježatka kuří noha

3

8

5

1

4 4

1 5

6

6 7

Lebeda rozkladitá Mák vlčí

1 1

2

Opletka obecná 1

Penízek rolní

1

2

3 3

1

1

1

5

8

3

Úhorník mnohodílný

3 13

51

2

6

69

3

2

3

Řepka olejka Violka rolní

2

2

Rdesno blešník Truskavec ptačí

1

1

Oves hluchý Pýr plazivý

1

1

1

2

1

1

1

1

1

3

8

7

2

1

4

2 2

2

3

14 2

1 1

1

3

1

3

3

1 3

5

1

Tab. 15 udává početnost jednotlivých rostlinných druhů v Olbramkostele během třetího měření – před sklizní máku (počet opakování 15 z 15). Tab. 15 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele před sklizní máku (opakování 15 z 15) Rostlinný druh (plodina/plevel) Mák setý

OPAKOVÁNÍ (ks × m-2) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

77

68

73

81

65

62

54

64

58

73

61

36

55

74

63

3

2

2

6

11

12

2

15

9

1

3

Drchnička rolní Heřmánkovec nevonný

2

Ježatka kuří noha

1

1

1

1

2

6

6 3

Lebeda rozkladitá Mák vlčí

2

2

Opletka obecná

2

1

Oves hluchý

1

1 3

1 2

Pýr plazivý

2

2

2 2

Penízek rolní

3

1 3

2

1 2

3

2

1

2

2 4

19

62

1 2

Rdesno blešník Truskavec ptačí

1

12 2

8

Rozrazil břečťanolistý

4

17

93

26

6

6

4

18

2

4

3

Řepka olejka

1

Svízel přítula

1

2

2

Úhorník mnohodílný

6

Violka rolní

1

2

2

3

3 3

9

1

1 1

59

2

2

3

2

1

3

1

5.4

DISKUZE K ZAPLEVELENÍ V OLBRAMKOSTELE Při pozorování aktuálního zaplevelení máku setého v Olbramkostele byl zjištěn,

stejně jako v Horním Břečkově celkový nejvyšší výskyt opletky obecné, a to 156 ks v 15 měření. Výskyt tohoto plevele měl stejně jako v Horním Břečkově klesající tendenci s následnými měřeními v době květu máku, na 4 ks v 15 měření a ve třetím pozorování, v období před sklizní máku, na 14 ks v 15 měření. Tento prudký pokles výskytu opletky obecné je opět zřejmě následkem projevení účinnosti použitého herbicidu CALLISTO 480 SC, který byl zde ale aplikován postemergentně ve fázi 5. – 6. listu máku setého v dávce 0,2 l × haˉ¹. Dle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012) se použití CALLISTO 480 SC v postemergentní formě vyznačuje dobrou účinností vůči opletce obecné. A navíc byla v Zemědělském družstvu Olbramkostel provedena další pozdní postemergentní aplikace směsí herbicidů TROPHY a STARANE 250 EC v dávce 2 l × haˉ¹ a 0,4 l × ha ˉ¹. Herbicid TROPHY se vyznačuje slabou účinností vůči opletce obecné a STARANE 250 EC má výbornou účinnost vůči tomuto plevelu dle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012). Penízek rolní se vyskytoval v porostu máku setého v období po jeho vzejití ve stejné celkové početnost jako opletka obecná, tedy 156 ks v 15 měření. V následujících měření 82 a 94 ks v 15 měření. Herbicid CALLISTO 480 SC se dle Katalogu přípravků na ochranu rostlin (2012) vyznačuje výbornou účinností, STARANE 250 EC pouze slabou a TROPHY dobrou. Herbicidní ochrana proti penízku rolnímu je obtížně proveditelná, protože penízek se podle Dvořáka a Smutného (2008) vyznačuje svým postupným a nepravidelným vzcházením během celého vegetačního období. Mezi velmi nebezpečné plevele podle Dvořáka (1998) patří rdesno blešník. Tento plevel se vyskytoval na pozemku v Olbramkostele v porostu máku setého v prvním pozorování ve 100 ks při 15 měření, při dalších pozorování byla jeho celková početnost stanovena na 88 a 154 ks při 15 měření. Rdesno blešník vytváří podle Kazdy, Mikulky a Prokinové (2010) husté a souvislé porosty, které silně konkurují plodinám. Hlavním problémem jeho regulace je etapovité vzcházení. Herbicid CALLISTO a STARANE mají dobrou účinnost vůči rdesnům a TROPHY jen slabou účinnost (Katalog přípravků na ochranu rostlin 2012). Rdesno blešník se vyskytovalo převážně na navážce hlíny, která se na pozemek dostala po rekultivaci rybníka, který sousedí s tímto pozemkem. Toto zjištění potvrzují Jursík et al. (2011), kteří charakterizují

60

rdesno blešník jako plevel vyskytující se zejména na vlhčích stanovištích u rybníků, na březích řek a rumištích a navíc je to druh nově vzniklých vodních náplavů. Jako další velmi škodlivý plevel byl zjištěn výdrol ozimé řepky. Výskyt této zaplevelující plodiny v máku vysvětluje Kohout (1996) tím, že je řepka velmi těžko v porostu máku setého hubitelná. Řepka byla na tomto pozemku pěstována naposledy v roce 2008, semena řepky si ale mohou dle Vašáka et al. (2010) udržet svoji životaschopnost až 8 let. A následně po vzejití mohou zaplevelovat pěstovanou plodinu. 5.5

STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ ZAPLEVELENÍ Nejprve byla vypočtena délka gradientu (Lengths of Gradient) pomocí analýzy

DCA, která činila 4,385. Na základě tohoto výpočtu byla k dalšímu zpracování zvolena a kanonická korespondenční analýza CCA. Analýza CCA vymezuje prostorové uspořádání jednotlivých druhů plevelů a variant faktorů, a to na základě dat, která byla o frekvenci výskytu plevelných druhů zjištěna. Toto je následně graficky vyjádřeno pomocí ordinačního diagramu. Druhy plevelů, lokalita a termíny hodnocení jsou zobrazeny body odlišného tvaru a barvy. Výsledky analýzy CCA, která hodnotila vliv lokality na výskyt plevelů je signifikantní na hladině významnosti α = 0,002, pro všechny kanonické osy. Na základě analýzy CCA (Obr. 1) je možné nalezené druhy plevelů rozdělit do 3 skupin. První skupina plevelů se vyskytovala především lokalitě Olbramkostel a jsou tyto druhy: rozrazil břečťanolistý, violka rolní, heřmánkovec nevonný, řepka olejka, rdesno blešník, úhorník mnohodílný, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní. Druhá skupina plevelů se vyskytovala především na lokalitě Horní Břečkov a jsou to tyto druhy: zemědým lékařský, pšenice setá, hořčice bílá, pýr plazivý, merlík bílý, opletka obecná, pampeliška lékařská, jitrocel větší, pcháč oset. Třetí skupina plevelů není ovlivněna výběrem pozemku a jsou to tyto druhy: svízel přítula, pryšec kolovratec, ježatka kuří noha, mák vlčí, lebeda rozkladitá, lebeda lesklá, mléč rolní, oves hluchý, truskavec ptačí. Rozdíly v zaplevelení ve sledovaných termínech jsou také signifikantní na hladině významnosti α = 0,002 a je zobrazen na Obr. 2. Na základě analýzy CCA je možné nalezené druhy plevelů rozdělit do 4 skupin.

61

První skupina plevelů se vyskytovala především v termínu pozorování v době po vzejití máku setého a jsou to tyto druhy: penízek rolní, pampeliška lékařská, pcháč oset, jitrocel větší, opletka obecná, kokoška pastuší tobolka, pýr plazivý. Druhá skupina plevelů se vyskytovala v termínu pozorování v době květu máku setého a jsou to tyto druhy: zemědým lékařský, úhorník mnohodílný, řepka olejka, pryšec kolovratec, svízel přítula, oves hluchý, mléč rolní, mák vlčí, ježatka kuří noha. Třetí skupina plevelů se vyskytovala v termínu před sklizní máku setého a jsou to tyto plevele: drchnička rolní, lebeda rozkladitá, lebeda lesklá, pšenice setá, violka rolní, heřmánkovec přímořský, rdesno blešník. Čtvrtá skupina plevelů, která se v pozorování vyskytovala, není ovlivněna termínem pozorování a jsou to tyto plevele: rozrazil břečťanolistý, truskavec ptačí, merlík bílý, hořčice bílá. Vliv počtu rostlin máku setého na výskyt a četnost plevelů je rovněž signifikantní na hladině významnosti α = 0,002. Analýza CCA znázornila tyto vztahy na Obr. 3, zde je patrné, že kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, rdesno blešník se vyskytují v řidších porostech, kde mák setý není dobře zapojen. Naproti tomu pýr plazivý a zemědým lékařský se vyskytují v porostu bez ohledu na jeho hustotu. Další plevele nejsou vázány hustotou porostu a jsou ovlivněny jinými faktory, jsou to tyto plevele: svízel přítula, pryšec kolovratec, oves hluchý, lebeda rozkladitá, mák vlčí, drchnička rolní, řepka olejka, mléč rolní, heřmánkovec nevonný, lebeda lesklá, truskavec ptačí, violka rolní, úhorník mnohodílný, rozrazil břečťanolistý, pšenice setá, hořčice bílá, merlík bílý, opletka obecná, pampeliška lékařská, pcháč oset, jitrocel větší.

62

Obr. 1 Ordinační diagram zobrazující vliv daného pozemku na zaplevelení

Vysvětlivky k Obr. 1: Horní B. = Horní Břečkov Fum offi = Fumaria officinalis, Tri aest = Triticum aestivum, Sin alba = Sinapis alba, Ely repe = Elytrigia repens, Che albu = Chenopodium album, Fal conv = Fallopia convolvulus, Tar offi = Taraxacum officinale, Pla majo = Plantago major, Cir arve = Cirsium arvense Olbramko = Olbramkostel Bra napu = Brassica napus convar. napus, Tri inod = Tripleurospermum inodorum, Vio arve = Viola arvensis, Des soph = Descurainia sophia, Ver hede = Veronica hererifolia, Per lapa = persicaria lapathifolia, Thl arve = Thlaspi arvense, Cap burs = Capsella bursa – pastoris Gal apar = Galium aparine, Eup heli = Euphorbia helioscopia, Ech crus = Echinochloa crus – galli, Atr sagi = Atriplex sagittata, Pap rhoe = Papaver rhoeas, Son arve = Sonchus arvensis, Ana arve = Anagallis arvensis, Ave fatu = Avena fatua, Atr patu=atriplex patula, Pol avi = Polygonum aviculace

63

Obr. 2 Ordinační diagram znázorňující vliv termínu hodnocení zaplevelní

Vysvětlivky k Obr. 2: 1. term = 1. termín Thl arve = Thlaspi arvense, Tar offi = Taraxacum officinale, Cir arve = Cirsium arvense, Pla majo = Plantago major, Fal conv = Fallopia convolvulus, Cap burs = Capsella bursa – pastoris, Ely repe = Elytrigia repens 2. term = 2. termín Fum offi = Fumaria officinalis, Des soph = Descurainia sophia, Bra napu = Brassica napus convar. napus, Ave fatu = Avena fatua, Son arve = Sonchus arvensis, Pap rhoe = Papaver rhoeas, Ech crus = Echinochloa crus – galli 3. term = 3. termín Vio arve = Viola arvensis, Atr sagi = Atriplex sagittata, Atr patu=atriplex patula, Tri aest = Triticum aestivum, Tri inod = Tripleurospermum inodorum, Per lapa = persicaria lapathifolia Sin alba = Sinapis alba,Che albu = Chenopodium album,Ver hede = Veronica hererifolia, Pol avi = Polygonum aviculace 64

Obr. 3 Ordinační diagram zobrazující vliv hustoty porostu na zaplevelení

Vysvětlivky k Obr. 3: Pocet rostlin = Počet rostlin Fum offi = Fumaria officinalis, Tri aest = Triticum aestivum, Sin alba = Sinapis alba, Ely repe = Elytrigia repens, Che albu = Chenopodium album, Fal conv = Fallopia convolvulus, Tar offi = Taraxacum officinale, Pla majo = Plantago major, Cir arve = Cirsium arvense, Bra napu = Brassica napus convar. napus, Tri inod = Tripleurospermum inodorum, Vio arve = Viola arvensis, Des soph = Descurainia sophia, Ver hede = Veronica hererifolia, Per lapa = persicaria lapathifolia, Thl arve = Thlaspi arvense, Cap burs = Capsella bursa – pastoris, Gal apar = Galium aparine, Eup heli = Euphorbia helioscopia, Ech crus = Echinochloa crus – galli, Atr sagi = Atriplex sagittata, Pap rhoe = Papaver rhoeas, Son arve = Sonchus arvensis, Ana arve = Anagallis arvensis, Ave fatu = Avena fatua, Atr patu=atriplex patula, Pol avi = Polygonum aviculace

65

6

ZÁVĚR Na pozemku v Olbramkostele byly zjištěny tyto plevele: drchnička rolní,

heřmánkovec nevonný, ježatka kuří noha, kokoška pastuší tobolka, lebeda rozkladitá, mák vlčí, merlík bílý, opletka obecná, oves hluchý, penízek rolní, pýr plazivý, rdesno blešník, rozrazil břečťanolistý, řepka olejka, svízel přítula, truskavce ptačí, úhorník mnohodílný, violka rolní. Bylo zde zjištěno 9 druhů ze skupiny velmi nebezpečných plevelů, a to: heřmánkovec nevonný, ježatka kuří noha, mák vlčí, merlík bílý, opletka obecná, oves hluchý, pýr plazivý, rdesno blešník, svízel přítula. Na pozemku v Horním Břečkově byly zjištěny tyto plevele: drchnička rolní, heřmánkovec nevonný, hořčice bílá, ježatka kuří noha, jitrocel větší, kokoška pastuší tobolka, lebeda lesklá, lebeda rozkladitá, mák vlčí, merlík bílý, mléč rolní, opletka obecná, oves hluchý, pampeliška lékařská, penízek rolní, pcháč oset, pryšec kolovratec, pšenice setá, pýr plazivý, rozrazil břečťanolistý, svízel přítula, truskavec ptačí, violka rolní, zemědým lékařský. Zde bylo zjištěno 11 druhů ze skupiny velmi nebezpečných plevelů: heřmánkovec nevonný, hořčice bílá, ježatka kuří noha, mák vlčí, merlík bílý, mléč rolní, opletka obecná, oves hluchý, pcháč oset, pýr plazivý, svízel přítula. U většiny vyskytujících se plevelů nebyl potvrzen vliv hustoty porostu máku na jejich výskyt. Pouze pýr plazivý a zemědým lékařský se dokáží prosadit i v hustším porostu. Naopak rdesno blešník, kokoška pastuší tobolka a penízek rolní se vyskytovali v porostech řidších, kde porost máku setého nebyl dobře zapojen. V prvním termínu pozorování se častěji vyskytovaly plevele: pcháč oset, opletka obecná, pampeliška lékařská, jitrocel větší, pýr plazivý, kokoška pastuší tobolka. V druhé, termínu pozorování se častěji vyskytovaly plevele: mák vlčí, oves hluchý, ježatka kuří noha. Ve třetím termínu pozorování se častěji vyskytovaly tyto plevele: drchnička rolní, lebeda rozkladitá, lebeda lesklá, heřmánkovec nevonný, rdesno blešník. Termínem pozorování nebyl ovlivněn výskyt plevelů: hořčice bílá, merlík bílý a rozrazil břečťanolistý. Z preventivních opatření je důležité, aby sklizeň předchozích kulturních rostlin na pozemcích byla prováděna s důsledností a nedocházelo ke sklizňovým ztrátám, v Horním Břečkově při sklizni hořčice bílé a v Olbramkostele při sklizni řepky olejky.

66

Tím může docházet k obohacování semenné banky v půdě těmito zaplevelujícími rostlinami. Je nezbytné pokračovat ve vyhodnocování aktuálního zaplevelení a výsledky pak využít k volbě vhodných herbicidů, případně dalších regulačních opatření.

67

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ACKERMANN, P., BUBENÍK, J., CAGAŠ, B., HÁJKOVÁ, M., HARAŠTA, P., HAUSVATER, E., HAVEL, J., KLEM, K., KOCOUREK, F., KONEČNÝ, I., KŮDELA, V., MACHÁČ, J., MATUŠINSKÝ, P., MIKULKA, J., NEDĚLNÍK, J., ODSTRČILOVÁ, L., ONDŘEJ, M., PLACHKÁ, E., POKLUDOVÁ, M., POSLUŠNÁ, J., RASOCHA, V., ROTREKL, J., ŘEHÁK V., SEIDENGLANZ, M., SPITZER, T., STARÁ, J., ŠEDIVÝ, J., ŠMABEL, P., ŠMIROUS P., TVARŮŽEK, L., VACULÍK, A., VEVERKA, K., ZAPLETAL, M. (2008): Metodická příručka ochrany rostlin proti chorobám, škůdcům a plevelům (I. Polní plodiny). Praha: Česká společnost rostlinolékařská. 504 s. AGROMANUÁL - KATALOG PŘÍPRAVKŮ NA OCHRANU ROSTLIN 2012: 12. dopl. vyd. České Budějovice: Kurent 2012. 280 s. BARANYK, P., et al. (2010): Olejniny. 1. vyd. Praha: Profi Press, 206 s. BECHYNĚ, M., (1998): Mák setý, s. 147-152. In: HOSNEDL, V., VAŠÁK, J., MEČIAR, L., Rostlinná výrova – II (luskoviny, olejniny). Praha: Agronomická fakulta ČZU v Praze, katedra rostlinné výroby. 180 s. BECHYNĚ, M., KADLEC, T., VAŠÁK, J., (2001): Mák. Praha: Ing. František Savov v edici SEMAFOR. 138 s. BOOTH, B., MURPHY, S., SWANTON, C., (2003): Weed ecology in natural and agricultural systems. Wallingford: CABI Publishig. 303 s. COOB, A., READE, J., (2010): Herbicides and plant physiology. 2. vyd. Oxford:Wiley-Blackwell. 286 s. DVOŘÁK, J. (1998): Praktikum z herbologie. 1. Vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 1998. 88 s. DVOŘÁK, J. (2009): Vliv střídání plodin a aplikace herbicidů na zásobu semen plevelů v půdě. Agromanuál, profesionální ochrana rostlin, 4 (9/10): 24-25. DVOŘÁK, J., REMEŠOVÁ, I. (2000): Polní plevele, s. 172 – 212. In: KOSTELANSKÝ, F., et al. (ed.), Obecná produkce rostlinná. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 212 s. DVOŘÁK, J., SMUTNÝ, V. (2008): HERBOLOGIE Integrovaná ochrana proti polním plevelům. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně 2008. 186 s.

68

HONSOVÁ, H. (2010): Úspěšný mák v roce 2010. Agromanuál, profesionální ochrana rostlin, 5 (3/10): 62-64. HORNÍ BŘEČKOV - oficiální stránky obce [online]. 2008 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.hornibreckov.cz/ JURSÍK, J., HOLEC, J., HAMOUZ, P., SOUKUP, J. (2011): PLEVELE biologie a regulace. 1. vyd. České Budějovice: Kurent, 2011, 232 s. KAZDA, J., MIKULKA, J., PROKINOVÁ, E. (2010): Encyklopedie ochrany rostlin. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2010, 400 s. KNEIFELOVÁ, M., MIKULKA, J. (2003): Významné a nově se šířící plevele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací 4/2003. 59 s. KOHOUT, V. (1993): Regulace zaplevelení polí. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství České republiky 1993. 37 s. KOHOUT, V. (1996): Kulturní rostliny jako plevel následných plodin. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 30 s. KREJČÍŘ, J., (1966): Poznámky k přednáškám, s. 5-124. In: KREJČÍŘ, J., DVOŘÁK, J., (ed.), Základní agrotechnika (3. část – plevele). Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 206 s. KUBÁT, K (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 2002, 927 s. LADISLAV HOSKOVEC. AGROSTEMMA GITHAGO [online]. 2007 [cit. 2012-0420]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/agrostemma-githago/ MIKULKA, J., CHODOVÁ, D. (1998): Rezistence plevelů vůči herbicidům: (studijní zpráva). 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 45 s. MIKULKA, J., CHODOVÁ, D., KOHOUT, V., MARTINKOVÁ, Z., SOUKUP, J., UHLÍK, J., (1999): Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář – Zemědělské listy. Praha: 1999. 160 s. MIKULKA, J., KNEIFELOVÁ, M., et al. (2005): Plevelné rostliny. 2. vyd. Praha: Profi Press 2005. 147 s. PODYJÍ,

a.

s.

[online].

2011

[cit.

2012-04-25].

Dostupné

z:

http://obchodnirejstrik.cz/podyji-a-s-60705299/ PROCHÁZKA, S., et al. (2006): Botanika – Morfologie a fyziologie rostlin. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 242 s. SMIČKA, M., (2010): Regulace plevelů v máku setém. Brno: Mendelova univerzita v Brně. Závěrečná práce

69

SOUKUP, J., (1999): Metody regulace plevelů. In: MIKULKA, J. et al.: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář – zemědělské listy, Praha, 1999. 160 s. TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO – A FORTRAN (1998): program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA-88-02 Agricultural Mathematics Group. Wageningen, 1998. VAŠÁK, J., et al. (2010): Mák. 1.vyd. Praha: Powerprint. 352 s. VINCENC, J., (2008): Olejniny, s. 80-98. In: ZIMOLKA, J., et. al (ed.), Speciální produkce rostlinná – rostlinná výroba (Polní a zahradní plodiny, základy pícninářství). 2. nezm. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 280 s. VEŘEJNÝ REGISTR PŮDY - LPIS [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny/ WINKLER, J., SMUTNÝ, V. (2008): Regulace plevelů, s. 101 – 109. In HŮLA, J., PROCHÁZKOVÁ, B. et al. (ed.), Minimalizace zpracování půdy. Praha: Profi Press. 248 s. ZEMĚDĚLSKÉ DRUŽSTVO OLBRAMKOSTEL [online]. 2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://obchodnirejstrik.cz/zemedelske-druzstvo-olbramkostel-13693484/

70

8 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 1-15 z 50) ........................................................................................ 51 Tab. 2 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 16-30 z 50) ...................................................................................... 51 Tab. 3 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 31-45 z 50) ...................................................................................... 52 Tab. 4 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově po vzejití porostu (opakování 45-50 z 50) ...................................................................................... 52 Tab. 5 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 1-15 z 50) ........................................................................................... 53 Tab. 6 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 16-30 z 50) ......................................................................................... 53 Tab. 7 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 31-45 z 50) ......................................................................................... 54 Tab. 8 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově v době květu máku (opakování 45-50 z 50) ......................................................................................... 54 Tab. 9 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 1-15 z 50) ........................................................................................... 55 Tab. 10 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 16-30 z 50) ......................................................................................... 55 Tab. 11 Počet jedinců rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 31-45 z 50) ......................................................................................... 56 Tab. 12 Počet rostlinných druhů na pozemku v Horním Břečkově před sklizní máku (opakování 45-50 z 50) ................................................................................................... 56 Tab. 13 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele po vzejití porostu (opakování 15 z 15) ........................................................................................................ 58 Tab. 14 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele v době květu máku (opakování 15 z 15) ........................................................................................................ 59 Tab. 15 Počet rostlinných druhů na pozemku v Olbramkostele před sklizní máku (opakování 15 z 15) ........................................................................................................ 59

71

9

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 Ordinační diagram zobrazující vliv daného pozemku na zaplevelení ................ 63 Obr. 2 Ordinační diagram znázorňující vliv termínu hodnocení zaplevelní ................. 64 Obr. 3 Ordinační diagram zobrazující vliv hustoty porostu na zaplevelení .................. 65

72

PŘÍLOHY

73

10 SEZNAM PŘÍLOH Obrázek 1 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově v době po vzejití máku setého (ks) ....................................................................................................................... 75 Obrázek 2 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově v době kvetení máku (ks) .................................................................................................................................. 75 Obrázek 3 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově před sklizní máku (ks) ........................................................................................................................................ 76 Obrázek 4 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele v době po vzejití máku setého (ks) ....................................................................................................................... 76 Obrázek 5 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele v době kvetení máku (ks) ........................................................................................................................................ 77 Obrázek 6 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele před sklizní máku (ks) . 77 Obrázek 7 Vzájemná poloha sledovaných

pozemků

v Horním Břečkově a

Olbramkostele (google.cz, 2012) .................................................................................... 78 Obrázek 8 Pozemek v Horním Břečkově (100,96 ha), (eagri.cz, 2012) ......................... 78 Obrázek 9 Pozemek v Olbramkostele (27,74 ha), (eagri.cz, 2012) ................................ 79 Obrázek 10 Makové pole v Horním Břečkově (vlastní fotodokumentace) .................... 79 Obrázek 11 Hořcice bílá (vlastní fotofokumentace) ....................................................... 80 Obrázek 12 Opletka obecná (vlastní fotodokumentace) ................................................. 80

74

truskavec ptačí; 33 hořčice bílá; 40

zemědým lékařský; 18

ostatní; 16

merlík bílý; 43 penízek rolní; 67 pýr plazivý; 78

pcháč oset; 78

opletka obecná; 957

Obrázek 1 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově v době po vzejití máku setého (ks)

truskavec ptačí; 45

ostatní; 64

opletka obecná; 29

drchnička rolní; 14

mák vlčí; 24

violka rolní; 15

merlík bílý; 18 heřmánkovec nevonný; 19

hořčice bílá; 23 pýr plazivý; 21

Obrázek 2 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově v době kvetení máku (ks)

75

ostatní; 50 heřmánkovec nevonný; 75

pýr plazivý; 16

lebeda lesklá; 17

mák vlčí; 24

truskavec ptačí; 72

drchnička rolní; 25

ježatka kuří noha; 32 opletka obecná; 58

violka rolní; 33

Obrázek 3 Celkový počet plevelů zjištěných v Horním Břečkově před sklizní máku (ks)

úhorník řepka ozimá; 14 mnohodílný; 17

ostatní; 13 opletka obecná; 156

pýr plazivý; 43 truskavec ptačí; 55

kokoška pastuší tobolka; 56 penízek rolní; 156 violka rolní; 58

heřmánkovec nevonný; 75

rdesno blešník; 100

Obrázek 4 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele v době po vzejití máku setého (ks)

76

úhorník mnohodílný; 10

ostatní; 29 rdesno blešník; 88

oves hluchý; 12 ježatka kuří noha; 18

řepka ozimá; 23

truskavec ptačí; 37 penízek rolní; 82 heřmánkovec nevonný; 63

Obrázek 5 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele v době kvetení máku (ks)

drchnička rolní; 13 úhorník mnohodílný; 13

ostatní; 27 mák vlčí; 12

opletka obecná; 14 řepka ozimá; 15

rdesno blešník; 154

violka rolní; 23

truskavec ptačí; 48

penízek rolní; 94

heřmánkovec nevonný; 67

Obrázek 6 Celkový počet plevelů zjištěných v Olbramkostele před sklizní máku (ks)

77

Obrázek 7 Vzájemná poloha sledovaných pozemků v Horním Břečkově a Olbramkostele (google.cz, 2012)

Obrázek 8 Pozemek v Horním Břečkově (100,96 ha), (eagri.cz, 2012)

78

Obrázek 9 Pozemek v Olbramkostele (27,74 ha), (eagri.cz, 2012)

Obrázek 10 Makové pole v Horním Břečkově (vlastní fotodokumentace)

79

Obrázek 11 Hořcice bílá (vlastní fotofokumentace)

Obrázek 12 Opletka obecná (vlastní fotodokumentace)

80