Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Biopotraviny ve vybraném regionu Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D. Brno 2009
Vypracovala: Veronika Seidlová
2
3
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Biopotraviny ve vybraném regionu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
Dne………………………
podpis………………………………..
4
PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Tamaře Dryšlové, Ph.D. za cenné rady, pomoc a čas, který mi poskytla v průběhu zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji své rodině a příteli za podporu při studiu.
5
ABSTRAKT Ekologické zemědělství je všeobecně považováno za významnou cestu udržitelného rozvoje. Podporuje přirozené způsoby pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat. Umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny. Ve většině států Evropské unie
došlo
v posledních
letech
jak
k rychlému
růstu
výměry
ekologicky
obhospodařované půdy a počtu ekologicky hospodařících farem, tak k dynamickému rozvoji trhu s biopotravinami, které se stávají součástí výživy stále se rozšiřujícího okruhu spotřebitelů. V bakalářské práci jsem se zaměřila na pojmy související s ekologickým zemědělstvím, biopotravinami, jejich výrobou a kvalitou a také jejich situací na českém trhu a zejména v Jihomoravském kraji.
Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, kvalita a prodej biopotravin, Jihomoravský kraj
ABSTRACT Organic agriculture is considered to be the leading path of sustainable development. It endorses a natural way of plant growing and stock raising. It enables the production of very high quality food. Last years in most of the EU countries there can be seen an expansion of ecologically maintained grounds and a rise in number of ecological farms as well as dynamic development of whole food market, which is constantly growing on popularity among more and more consumers. In my bachelor thesis I focused on the terms which relate to organic agriculture, whole food, its production and quality and its position on the Czech market and particularly the South Moravian region.
Key words: organic agriculture, whole food, quality and sales of whole food, the South Moravian region
6
OBSAH
1.
ÚVOD ……………………………………………………………………… 8
2.
CÍL PRÁCE ……………………………………………………………….. 9
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED …………………………………………………. 10
3.1.
Ekologické zemědělství …………………………………………………….. 10
3.1.1. Charakteristika a základní pojmy ekologického zemědělství………………... 10 3.1.2. Vývoj ekologického zemědělství ……………………………………………. 11 3.1.3. Principy a zásady ekologického zemědělství ………………………………... 16 3.1.4. Cíle ekologického zemědělství …………………………………………….… 17 3.1.5. Porovnání ekologického zemědělství s konvenčním ………………............... 19 3.2.
Obecná charakteristika biopotravin ………………………………………. 21
3.2.1. Základní pojmy ………………………………………………………………. 21 3.2.2. Zpracování a výroba …………………………………………………………. 21 3.2.3. Kvalita biopotravin …………………………………………………............... 22 3.2.4. Označování bioprodukce….…………………………………………………. 25 3.2.5. Kontrola ……………………………………………………………………... 27 3.2.6. Prodej biopotravin…………………………………………...……………….. 32 3.3
Stav biopotravin v Jihomoravském kraji …………………………...…….. 35
3.3.1. Vzájemné porovnání jednotlivých krajů ČR ……………………………….... 35 3.3.2. Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji …………………………….. 41 3.3.3. Síť informační center v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina……………... 42 3.3.4. Biopotraviny v Jihomoravském kraji ……………………………………...… 47 3.3.5. Specifikum Jihomoravského kraje – biovíno………………………………… 48 3.3.6. Poradny, prodejny a restaurace s biopotravinami……………………………. 53 4.
ZÁVĚR……………………………………………………………………… 59
5.
SEZNAM LITERATZURY A PRAMENŮ…………………………........ 60
6.
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ………………….…………….......... 62
7
1. ÚVOD Ekologické zemědělství je v současné době u nás i ve světě na vzestupu, což také dokazuje neustále vzrůstající zájem zákazníků o biopotraviny. Zatímco dříve byl český zákazník odkázán výhradně na biopotraviny dovozové, dnes lze říci, že produkcí v biokvalitě se zabývá stále více domácích výrobců. Významným rozdílem od konvenčního zemědělství je celkový „zodpovědný“ pohled na problematiku životního prostředí s akcentem na trvalou udržitelnost. Rozdíl v jakosti mezi bioprodukty, respektive biopotravinami a běžnými potravinami není tak velký, jak by se očekávalo, někdy může být biopotravina z hlediska složení i horší, např. v obsahu bílkovin a někdy i vitaminů, či horších senzorických vlastností (vzhled, barva, konzistence). Zatím neexistuje kompletní, dostatečně odborně věrohodná a statistická studie, která by prokázala, že produkty ekologického zemědělství jsou opravdu lepší jakosti a zdravější než ty, které vzešly z konvenčního zemědělství. Je ale jisté, že obsahují méně cizorodých látek, zejména reziduí pesticidů a dusičnanů, protože se při jejich výrobě nepoužívají příslušné agrochemikálie. Ovšem není možno tvrdit, že biopotraviny neobsahují žádná rezidua chemických látek, těžké kovy a podobně. Hlavní hodnota je však v tom, že jde o výrobky vznikající šetrným, trvale udržitelným způsobem hospodaření. Kvalitu biopotravin je proto třeba chápat ve dvou rovinách. Tou první je samotná jakost jednotlivých bioproduktů, tou druhou je vyšší kvalita životního prostředí. Také tímto způsobem by se měly tyto potraviny i propagovat. Spotřebitel totiž nákupem biopotravin podporuje rozvoj ekologického zemědělství a tím nepřímo působí i na ochranu životního prostředí. Biopotraviny zaručují především způsob pěstování či chovu, nikoliv vždy nejvyšší jakost z pohledu senzorických vlastností, složení či obsahu kontaminantů. Ekologické zemědělství a bioprodukty z něj nalezneme i v Jihomoravském kraji. Tento kraj sice nepatří mezi kraje s vysokou výměrou ekologické půdy či největším počtem ekofarem, nicméně jedno prvenství tomuto kraji upřít nelze a to v pěstování, zpracování a výrobě biovína. Biovína z tohoto kraje se právem umísťují na předních příčkách českých i mezinárodních soutěží. Jihomoravský kraj má celkem sedm okresů: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo.
8
2. CÍL PRÁCE
Cílem bakalářské práce bylo formou literární rešerše:
1) Charakterizovat význam, cíle a principy ekologického zemědělství. 2) Rozebrat specifika biopotravin. 3) Analyzovat stav s biopotravinami v Jihomoravském kraji.
9
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1. Ekologické zemědělství 3.1.1. Charakteristika a základní pojmy ekologického zemědělství
Ekologické zemědělství je šetrný druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují a znečišťují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a dbá na pohodu chovaných hospodářských zvířat (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
Ekofarma je samostatná, uzavřená hospodářská jednotka. Zemědělský podnikatel nemusí provozovat ekologické zemědělství na všech pozemcích, které vlastní nebo užívá, musí ale pro ekofarmu vyčlenit a jednoznačně určit základní výrobní prostředky. Od konvenčních pozemků tak musí být jednoznačně odděleny pozemky, hospodářské budovy, zemědělská mechanizace, hospodářská zvířata, které slouží k ekologickému zemědělství. Odděleno musí být také účetnictví. Cílem jednoznačného vymezení ekofarmy je průkazné oddělení ekologického hospodaření od konvenční zemědělské činnosti a jasná identifikace činnosti ekologického zemědělce v krajině při produkci bioproduktů, a to především z hlediska kontroly dodržování podmínek zákona a nařízení, a důvěry spotřebitelů v ekologické zemědělství.
Ekologickým podnikatelem je ekologický zemědělec.
Osobou podnikající v ekologickém zemědělství je ekologický zemědělec, výrobce biopotravin, obchodník s biopotravinami, výrobce biokrmiv a dodavatel bioosiv a biosadby (Zákon č. 242/2000 Sb.).
10
Význam ekologického zemědělství
Ekozemědělci nemohou spoléhat na zásahy chemickými látkami, dbají proto na prevenci
před
chorobami
a
škůdci,
plevele
regulují
pouze
mechanicky.
Nejmodernějšími postupy používanými zejména v ekologických sadech a ve vinicích je podpora tzv. funkční biodiverzity, tedy pestrosti flóry a fauny, která má pozitivní vliv na výši a kvalitu výnosu. Jedná se zejména o vytváření podmínek pro přirozené nepřátele škůdců a o používání odolných odrůd. EZ respektuje přírodní systémy a cykly a zachovává a zlepšuje zdraví půdy, podzemních i povrchových vod, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi, přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem využívá energii a přírodní zdroje.
Ekologičtí zemědělci nepoužívají geneticky manipulované organismy (GMO). Zvířata chovají přirozenými způsoby s možností výběhu nebo pastvy, starají se o pohodu chovaných zvířat tzv. welfare. Krmí zvířata přirozeným způsobem, nepoužívají preventivně antibiotika, zakázáno je použití hormonálních přípravků, umělých stimulátorů růstu apod. EZ produkuje vysoce kvalitní suroviny. Ekozemědělci se podrobují přísné kontrole a označují své produkty známkou BIO (PRO-BIO, 2008).
3.1.2. Vývoj a legislativa ekologického zemědělství v ČR
Vývoj V České republice se datuje vznik ekologického zemědělství do roku 1990 a v roce 1991 vzniklo v ČR pět svazů (PRO-BIO, Naturvita, Libera, Altervin a Biowa) sdružujících ekologické zemědělce, které vypracovaly vlastní směrnice a prováděli kontrolu a certifikaci produktů pro své členy. Brzy se však projevila nutnost sjednotit celý systém a vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce pocházející z ekologického zemědělství. V současné době jsou registrovány dva svazy sdružující
ekologické
zemědělce,
výrobce
a
obchodníky
a biopotravinami: PRO-BIO a LIBERA (Červenka, Kovářová, 2005).
11
s bioprodukty
Tab. 1 Vývoj výměry půdy a počtu farem v ekologickém zemědělství ČR (Darmovzalová, Koutná, 2009)
Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 20081)
Počet farem Výměra hospodařících v zemědělské EZ půdy v EZ (ha) 3 480 132 17 507 135 15 371 141 15 667 187 15 818 181 14 982 182 17 022 211 20 239 348 71 621 473 110 756 563 165 669 564 217 869 721 235 136 810 254 995 836 236 299 829 254 982 963 281 535 1 318 312 890 1 849 320 308
Procentuální podíl z celkové výměry ZPF
Meziroční % nárůst výměry půdy v EZ
0,41 0,36 0,37 0,37 0,35 0,4 0,47 1,67 2,58 3,86 5,09 5,5 5,97 6,16 5,98 6,61 7,36 7,51
-12% 2% 1% -5% 14% 19% 254% 55% 50% 32% 8% 8% -7% 8% 10% 11% 14%
1) Statistická šetření na ekologických farmách, ÚZEI 2008; data získaná v průběhu roku 2008.
Tabulka 1 ukazuje, že i v roce 2008 došlo k nárůstu počtu hospodařících zemědělců a to o 531 farem proti roku 2007. To je největší nárůst od roku 1990. Také výměra zemědělské půdy v EZ narostla a to o 7 418 ha a tvoří již 7,51 % z celkové zemědělské půdy ČR. Celková výměra je vyšší o ostatní plochy v EZ, které nejsou v tabulce zohledněny. V roce 2008 bylo v ČR registrováno 9 ekologických chovatelů včel (Darmovzalová, Koutná, 2009).
Obrázek 1 znázorňuje výměru ekologických ploch v ČR podle jednotlivých krajů. Data jsou od 1 849 ekologicky hospodařících zemědělců v roce 2008 a byly uvažovány kraje dle ploch, kde zemědělec hospodaří (Darmovzalová, Koutná, 2009).
12
350000 300000
výměra (v ha)
250000 200000 150000 100000 50000
20 08
20 06
20 04
20 02
20 00
19 98
19 96
19 94
19 92
19 90
0
roky
Obr. 1 Vývoj výměry půdy v ekologickém zemědělství ČR (1990 – 2008)(Darmovzalová, Koutná, 2009) Legislativa V roce 1993 po dohodě svazů a Ministerstvem zemědělství byl vypracován Metodický pokyn pro ekologické zemědělství, který vydalo 22. června ministerstvo zemědělství v ČR. Tento pokyn byl neustále aktualizován. Byl ustaven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produktů BIO. Od 1.4.1999 je výkonem kontroly ekologického zemědělství v České Republice pověřena organizace s názvem Kontrola ekologického zemědělství (KEZ), obecně prospěšná společnost. O tento metodický pokyn se opíral systém ekologického zemědělství až do roku 2001. Od 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem 320/2002 Sb. a zákonem 553/2005 Sb. Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly
a dozoru povinností s tím spojených. Zákon
provádí vyhláška ministerstva zemědělství č. 53/2001 Sb., která byla s účinností od
13
15.9.2003 novelizována vyhláškou č. 263/2003 Sb. Tato novelizace se týkala především aktualizace seznamu hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, seznamu surovin a pomocných látek, které mohou být použity při výrobě biopotravin, nebo seznamu zemí a jejich inspekčních orgánů, jejich osvědčení se uznává za rovnocenné osvědčení podle zákona o ekologickém zemědělství (Červenka, Kovářová, 2005). Pravidla ekologického zemědělství v Evropské unii a tedy i v ČR jsou pevně dána na úrovni Nařízení Rady Evropské komise. Tak tomu bylo již od roku 1991, kdy Rada Evropských společenství vydala Nařízení číslo 2092/91/EHS
o ekologické
výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství. Nařízení (NR 2092/91) bylo velmi rozsáhlou právní normou, která měla více než sto stran psaných poměrně složitým právnickým jazykem (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Od data vstupu ČR do EU do 31.12.2008 platilo v ČR přímo nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Od 1.1. 2009 nabylo účinnosti zcela nové Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, které nahradilo dříve platné nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Proto se od 1.1.2009 všechny odkazy v zákoně na předpisy Evropských společenství, které se do tohoto data vztahovaly k nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, nově vztahují k nařízení Rady (ES) č. 834/2007. Zákon upravuje pouze ty oblasti, které nejsou v nařízení upraveny a EU je ponechává na národní úpravě jednotlivých členských zemí. Zákon ani nařízení neřeší otázku státní podpory ekologického zemědělství, nebo poskytování dotací pro ekologické zemědělství. Tato problematika je řešena příslušným nařízením vlády, v současné době je to nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o provádění agroenviromentálních opatření ve znění pozdějších předpisů (MZe ČR, 2008).
Význam Nařízení Rady EU Nařízení Rady EU o ekologickém zemědělství bylo schváleno v roce 1991. Od roku 1993 je realizováno v praxi a slouží k právnímu zajištění trhu s biopotravinami. Cílem nařízení je vytvořit na rostoucím trhu biopotravin právní jistotu. Spotřebitelé mají být s celoevropskou platností jednotně chráněni před matoucím označování produktů (Václavík, 2006).
14
Akční plán EZ do roku 2010 Ekologické zemědělství v ČR je v současné době na vysoké úrovni, ne všechny oblasti rozvoje ekologického zemědělství jsou rozvinuty dostatečně. Není např. dostatečně rozvinut trh s produkty ekologického zemědělství, sortiment biopotravin je zatím omezený, spotřebitelská veřejnost nemá dostatek informací o biopotravinách a ekologickém zemědělství obecně, je žádoucí podpořit rozvoj výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství. Proto přistoupilo MZe ke zpracování dokumentu Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, který bude systematicky podporovat rozvoj právě těch oblastí, které nejsou zatím rozvinuty dostatečně. Na přípravě Akčního plánu se podíleli experti z řad ministerstev zemědělství a životního prostředí, zástupci svazů ekologických zemědělců, kontrolní organizace, výzkumu a vzdělávání, a také samotní ekozemědělci, výrobci a obchodníci s biopotravinami. Dne 17. 3. 2004 přijala Akční plán na svém zasedání vláda a uložila MZe vytvořit meziresortní pracovní skupinu ekologického zemědělství pro realizaci cílů Akčního plánu. Tato pracovní skupina již zahájila svoji činnost prostřednictvím zástupců ministerstev životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu, zdravotnictví a školství a také prostřednictvím zástupců všech krajů, protože je velmi důležité realizovat Akční plán také na regionální úrovni. Vzhledem ke skutečnosti, že Akční plán bude realizován také prostřednictvím nevládních organizací, podílí se na této realizaci také expertní tým, který zpracoval pracovní verzi tohoto dokumentu. Pro tento účel byly v průběhu roku 2004 vytvořeny pracovní skupiny, které již zahájily svou činnost a které jsou tématicky zaměřené na řešení problematiky welfare, propagace, marketingu, výzkumu, vzdělávání a poradenství, nebo vztahu ekologického zemědělství a životního prostředí (Leibl, 2006). Hlavní cíle Akčního plánu ČR • Posílit postavení ekologického zemědělství v ČR. • Zvyšovat pozitivní vliv EZ na přírodu a krajinu. • Zajistit životaschopnost ekologických farem. • Zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v EU. • Zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce. • Propagovat životaschopná venkovská hospodářství.
15
• Zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách. • Zajistit ochranu produktů EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy. • Rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou. • Přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů. • Posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů. • Rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování produktů EZ. • Zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ. • Dosáhnout v roce 2010 cca 10% podílu zemědělské půdy v EZ na celkové výměře zemědělské půdy (MZe ČR, 2004).
3.1.3. Principy a zásady ekologického zemědělství
Zásady pěstování rostlin Dosažení a udržení přirozené půdní úrodnosti je zajišťováno všestrannou podporou mikrobiální aktivity půdy, zlepšování půdní struktury, udržováním půdy co nejdéle pod vegetačním krytem, vhodným střídáním plodin. Např. orba se nahrazuje kypřením. Běžný je pokryv půdy podsevy, mulčováním, udržováním stále zeleného povrchu atd. Pestrý a vyvážený osevní postup musí zabezpečit nejen tržní produkci, plnit funkci ochrany a stabilizace životního prostředí, zabezpečit píci pro hospodářská zvířata. Správný osevní postup napomáhá snížení výskytu plevelů, chorob a škůdců. Např. jeteloviny, luskoviny a okopaniny by měly být zastoupeny na značném procentu výměry ploch, což přispívá bilanci dusíku a omezení plevelů. Důležité je střídání plodin různě hluboko kořenících, využívání podsevů, meziplodin, zeleného hnojení, udržení odstupu plodin v osevních postupech atd. Hojně často se u nás užívá sled: jetel-ozim-okopanina-jařina s vícehonnými rotacemi a využitím všech forem meziplodin. Ke hnojení se používá organická hmota. S minerálními hnojivy se má zacházet se značnou opatrností, na což existují jistá pravidla. Při výběru vhodných odrůd přihlížíme k půdnímu druhu a vlhkostním podmínkám stanoviště. K tomu napomáhá Ekologická stanice v Uhříněvsi a také nejbližší zkušebna ÚKZÚZ a vyzkoušení několika doporučených odrůd. Vystupuje důležitost smíšených porostů, které jsou proti škodlivým činitelům odolnější. K tomu napomáhá regulace plevelů, chorob a škůdců pomocí pícnin, meziplodin, střídání plodin, dále meze, remízky, pásy trav i mechanické prostředky (Stříbrná, Mikula, 2003). 16
Plevele se regulují preventivními a agrotechnickými metodami, používání herbicidů není dovoleno, ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu, používání syntetických pesticidů není dovoleno. (Šarapatka, Urban a kol., 2006)
Zásady chovu zvířat Platí zákon o ochraně zvířat a směrnice EU. Tam je stanoveno vyloučení klecových chovů, trvale vázané ustájení skotu, trvalý chov v uzavřených prostorách (ustájení nesmí vyvolávat stres) (Stříbrná, Mikula, 2003). Všechna opatření, technologie a technika chovu zvířat musí odpovídat požadavku udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat. pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlku, průmyslové chovy s řízenými režimy nejsou povoleny. Krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat, jejich užitkovosti a musí být jakostní. Kupírování, zkracování zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno, další zákroky na zvířatech (označování, odrohování, kastrace) jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, v přesně vymezených případech. Podstatná část sušiny krmné dávky musí být kryta krmivy pocházejícími z ekologického zemědělství, podíl krmiv z konvenčního zemědělství nesmí překročit 10% celoroční i denní krmné dávky v sušině, u monogastrů 20%. Krmné přípravky typu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace nejsou povoleny, lze používat zchutňující, vitaminové a minerální přísady přírodního původu. Rutinní profylaktické používání syntetických léčiv, stimulátorů a hormonálních látek není dovoleno (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
3.1.4. Cíle ekologického zemědělství Jako hlavní cíle Červenka a Kovářová (2005) uvádějí: •
Produkovat potraviny vysoké jakosti v dostatečném množství.
•
Konstruktivním a život obohacujícím způsobem postupovat přitom v součinnosti s přírodními systémy a cykly.
17
•
Brát
ohled
na širší
sociální
a ekologické dopady organické
výroby
a zpracovatelských systémů. •
Podporovat a rozvíjet v rámci systému hospodaření biologické cykly, zahrnující mikroorganismy, půdní floru a faunu, rostliny a živočichy.
•
Rozvíjet hodnotné a udržitelné vodní ekosystémy.
•
Udržovat a zvyšovat dlouhodobou úrodnost půdy.
•
Zachovávat genetickou rozmanitost produkčního systému a jeho okolí, včetně ochrany stanovišť zvěře a rostlin.
•
Podporovat zdravý způsob využívání a náležitou péči o vodu, vodní zdroje a veškerý život v ní.
•
V maximální možné míře využívat v místě organizovaných produkčních systémech obnovitelné zdroje.
•
Vytvářet
harmonickou
rovnováhu
mezi
rostlinnou
výrobou
a
chovem
hospodářských zvířat. •
Zajistit všem hospodářským zvířatům vhodné životní podmínky s náležitým ohledem na základní aspekty jejich vrozeného chování.
•
Minimalizovat znečišťování prostředí.
•
Zpracovávat organické produkty s využitím obnovitelných zdrojů.
•
Vyrábět organické produkty, které jsou zcela biodegradovatelné.
•
Postupovat
směrem
ke
kompletnímu
produkčnímu,
zpracovatelskému
a distribučnímu řetězci, který bude sociálně spravedlivý i ekologicky zodpovědný. Primárním cílem ekologického zemědělství není paušálně proklamovat bioprodukty za vždy a po všech stránkách nejlepší, směrnice takové označení na výrobcích ani nepřipouštějí. Zcestné jsou ovšem opačné názory nesympazantů, že ekologicky vyprodukované potraviny jsou méněcenné. Dnes máme k dispozici již dostatečně široký experimentální materiál, aby na základě dosavadních poznatků bylo možno konstatovat, že v systému ekologického zemědělství lze při dodržení všech předepsaných zásad vypěstovat produkty, které svou kvalitou nezaostávají za konvenčními a v některých ukazatelích je i překonávají. Pojmy „eko“, „bio“ a „organic“ jsou dnes srozumitelné téměř po celém světě, a to už dávno nejen ve spojitosti s šetrným obděláváním půdy a produkcí plodin, ale i jako synonymum moderního životního stylu (Prugar, 1999).
18
3.1.5. Porovnání ekologického zemědělství s konvenčním
Podle Petra a Dlouhého (1992) je porovnání následující: Konvenční zemědělství: 1) Upřednostňování kvantity. 2) Ekonomická rentabilita se klade před požadavek biologické a ekologické rovnováhy. 3) Silně specializovaný provoz. 4) Jednostranný osevní postup (malý počet druhů pěstovaných plodin) 5) Používání anorganických, lehce rozpustných hnojiv. 6) Používání pesticidů
Ekologické zemědělství: 1) Upřednostňování kvality. 2) Ekologická a biologická rovnováha se klade před ekonomické požadavky. 3) Mnohostranný provoz. 4) Pestrý osevní postup. 5) Používání převážně organických statkových hnojiv. 6) Pěstitelský systém jako takový působí preventivně proti výskytu chorob, škůdců a plevelů.
Pozitiva ekologického zemědělství: Ekologické zemědělství má více pozitivních efektů na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Biodiverzita flory a fauny na plochách orné půdy, trvalých travních porostech okrajích polí a v okolních biotopech je větší v ekologickém zemědělství než v konvenčním. Rovněž diverzita pěstovaných plodin je vyšší v ekologicky hospodařících podnicích ve srovnání s konvenčními. Ekologická hospodářství napomáhají k vyšší diverzitě přírodních biotopů z důvodu více diverzifikovaných životních podmínek nabízejících prostředí pro rozmnožování, potravní nabídku atd. Jde o systém, který více respektuje ochranu přírody a krajiny. Klíčovou roli v ekologickém zemědělství hraje půda a péče o ni je důležitým prvkem rostlinné produkce. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenáván vyšší obsah organické hmoty v půdě ve srovnání s plochami konvenčními. Bývá zde rovněž větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agrosystém 19
v ekologickém zemědělství bývá více diverzifikován a ve spojitosti se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí. Při přechodu na ekologické zemědělství je nutno si uvědomit, že změny v původním prostředí nenastávají okamžitě, ale dochází k nim zhruba po 8-10 letech. Ochrana podzemních a povrchových zdrojů vod je velmi důležitá, neboť kontaminace může znamenat riziko při spotřebě vody člověkem a v živočišné produkci a narušuje vodní biocenozy. Velkou část tohoto znečištění, zejména související s erozí a vyplavováním, způsobuje zemědělská výroba. Ekologický zemědělský systém vykazuje většinou nižší nebo maximálně stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s integrovaným nebo konvenčním zemědělstvím. Řada srovnávacích výzkumů dokazuje u ekologického zemědělství až o 50% nižší vyplavované množství živin na hektar ve srovnání s hospodařením konvenčním. Ekologické zemědělství není rizikové z hlediska kontaminace vodních zdrojů pesticidními látkami. Je možné konstatovat, že ekologické zemědělství znamená menší riziko pro podzemní i povrchové vody a proto bývá doporučováno i do ochranných pásem vodních zdrojů. Hodně diskutovanými otázkami jsou klimatické změny a skleníkový efekt. Problematické jsou zejména oxid uhličitý, oxid dusný a metan. Z řady výzkumů vyplývá, že emise oxidu uhličitého na hektar mohou být až o 50% nižší z ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčním (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Stejně tak je třeba vzít v úvahu i výsledky současných krmných pokusů s různými druhy zvířat, u nichž byla dokázána zvýšená fyzická aktivita, rozmnožovací schopnost, celkový zdravotní stav a životaschopnost u skupin, jimž byla podávána potrava pocházející z ekologického zemědělství (Prugar, 1999).
20
3.2. Obecná charakteristika biopotravin
3.2.1. Základní pojmy
Bioprodukt je jakákoliv surovina rostlinného nebo živočišného původu pocházející z ekofarmy. Bioproduktem je také hospodářské zvíře. Jako bioprodukt lze tak certifikovat nejenom suroviny pro výrobu biopotravin, ale také zástavová zvířata, chovná zvířata nebo suroviny pro nepotravinářské využití (např. vlna, přadný len).
Ostatní bioprodukt
certifikovat lze také biokrmivo, bioosivo a biosadbu.
Ostatní bioprodukt je podskupina bioproduktu, protože i ostatní bioprodukt splňuje definici bioproduktu.
Biopotravina
potravina
vyrobená
za
podmínek
uvedených
v zákoně
a předpisech Evropských společenství, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy (Zákon č. 242/2000 Sb.).
3.2.2. Zpracování a výroba Výroba biopotravin Výrobcem biopotravin je každá osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu. Výrobou biopotravin se rozumí čištění, třídění, upravování nebo zpracování bioproduktů, popřípadě přidávání dalších látek povolených zákonem a prováděcí vyhláškou včetně balení a dalších úprav biopotravin za účelem uvádění do oběhu. Při získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí , je nezbytné dodržovat zákonem stanovené podmínky, které jsou vymezené pro rostlinnou i živočišnou výrobu (Červenka, Kovářová, 2005).
Při zpracování bioproduktů je nejen podle Moudrého (1997) zakázáno: •
Ozařování a mikrovlnný ohřev.
•
Chemické zjemňování.
•
Uzení a nakládání za použití chemikálií.
21
•
Působení hormonů a přídavných enzymů.
•
Bělení. Při skladování bioproduktů, dopravě, zpracování, balení a distribuci
biopotravin musí být zajištěno jednoznačné oddělení od konvenčních surovin a musí být řádně označeny. Dodržování tohoto požadavku musí být vždy kontrolovatelné a dodržované záznamy (Moudrý, 1997). Bioprodukty musí být skladovány a zpracovány tak, aby byla co nejvíce uchovávána jejich kvalita, musí být dopředu vyloučena možnost jejích znečištění či kontaminace nežádoucími látkami (Urban, Šarapatka a kol., 2003). Přepravovány mohou být pouze ve vhodných obalech či kontejnerech, uzavřeným způsobem, který brání záměně obsahu. Skladovací prostory smí být ošetřeny pouze prostředky k asanaci a čištění výrobních zařízení a skladů schválenými pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin (Červenka, Kovářová, 2005).
3.2.3. Kvalita biopotravin
Kvalita bioproduktů a biopotravin se chápe jako výsledek kvality celého zemědělského systému, jakým způsobem byl produkt vypěstován, zpracován (zušlechtěn), distribuován (zabalen, skladován). Speciální důraz se klade na kvalitativní vlastnosti produktů, jako jsou nepřítomnost cizorodých škodlivých látek (reziduí), čerstvost, přirozenost (přírodnost), vnitřní nutriční a fyziologické vlastnosti, např. biologická hodnota bílkovin, obsah vitaminů a minerálních látek, chuť atd. (Petr, Dlouhý, 1992). Způsoby pěstování rostlin a chovu hospodářských zvířat, jakož i další postupy zpracování bioproduktů jsou stanoveny zákony a prováděcími předpisy. Kvalita biopotravin není dosud nikde právně definována, což není žádoucí, ani možné. Pro biopotraviny nejsou stanoveny zvláštní limitní hodnoty jednotlivých látek, musí však splňovat všechny požadavky kladené na běžné, konvenčně vyráběné potraviny.
22
Předpisy však logicky nedovolují deklarovat biopotraviny jako kvalitnější, než jsou potraviny konvenční, které také odpovídají limitním hodnotám výše uvedených zákonů a vyhlášek. Důležité je však to, že určený a kontrolovaný způsob produkce dává předpoklady pro získání biopotravin kvalitnějších ve většině hledisek. (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Objasnění kvalitativních parametrů dle Hajšlové a Schulzové ( 2006):
Nutriční hodnota, nebo-li výživová hodnota, vyjadřuje obsah látek, které se příznivě uplatňují v lidské výživě a jejich vzájemné poměry. Jedná se především o bílkoviny, tuky obsahující esenciální mastné kyseliny, dieteticky významné polysacharidy (vláknina), vitaminy, enzymy, nezbytné minerální prvky atd.
Hygienicko-toxikologická jakost se odvíjí zejména od stupně kontaminace produktů cizorodými a toxickými látkami či sloučeninami s nežádoucími biologickými účinky. Zdravotně-hygienické hledisko je bezesporu hlavní motivací zájmu spotřebitelů o biopotraviny. Je však nutné podotknout, že dosud žádná z realizovaných studií nebyla natolik komplexní, aby byly shledány významné rozdíly v obsahu toxických kovů u vzorků z ekologické a konvenční produkce. Při ekologické produkci jsou minimalizovány až zcela eliminovány chemické prostředky pro ochranu rostlin, a dochází tak ke snížení rizika kontaminace bioproduktů reziduí pesticidů. Z dosavadních hodnocení obsahu dusičnanů je pravděpodobné, že ekologické produkty budou kvalitnější, ale v některých případech při používání výhradně statkových hnojiv tomu tak být nemusí. Z hlediska hygienické jakosti je důležité v zemědělských produktech sledovat hladiny mykotoxinů a jiných přírodních toxinů.
Technologická kvalita vystihuje vhodnost plodiny pro různé způsoby zpracování za průmyslových a kulinárních podmínek (loupatelnost, výtěžnost, barevná stálost, vhodnost k vaření, pečení), odolnost proti mechanickému poškození, skladovatelnost atd.
Senzorická jakost je důležitým parametrem hodnocení. Výrobky jsou řazeny do jednotlivých jakostních tříd podle vnějších znaků jako je velikost, tvar, hmotnost, barva 23
a vnější vzhledová bezchybnost. Požadavky, které mají výrobky splňovat, jsou pro jednotlivé jakostní třídy definovány normou a zařazení výrobků do určité třídy je pak směrodatné pro cenovou relaci. Za určitých okolností může být vnější vzhled ekologicky pěstované zeleniny horší než u konvenční (není to však pravidlem), problémem může být
nejednotnost vzhledu ekologických plodin. Brambory
z ekologického zemědělství jsou zpravidla drobnější, s pevnější slupkou a kompaktnější dužinou. Tyto vlastnosti zvyšují odolnost hlíz proti mechanickému poškození.
Příklady závěrů některých výzkumů kvality rostlinných biopotravin ve srovnání s potravinami z konvenční produkce: •
Ekologické produkty mají z hlediska technologické jakosti obvykle vyšší sušinu (a tím i obsah některých složek, např. vitaminů a minerálů) a jsou lépe skladovatelné.
•
Průkazných výsledků, ze kterých se dá předpokládat vyšší kvalita bioproduktů, bylo dosaženo v krmných pokusech s potkany, kteří intuitivně preferují ekologicky vyprodukované, suroviny, což je známo i z polních pokusů, kdy divoká zvěř nejčastěji spásá nehnojené a neošetřené pesticidy.
•
Bioprodukty obsahují méně reziduí těžkých kovů, dusičnanů i pesticidů.
•
Problémem u ekologicky pěstovaných plodin může být obsah některých přírodních toxinů či fytoalexinů, kterými se odolné rostliny samy brání proti napadení škodlivými činiteli.
•
Nedostatečně je zatím prozkoumána hypotéza, že některé rostlinné bioprodukty mohou častěji obsahovat mykotoxiny. Bylo však prokázáno, že obsahy mykotoxinů v potravinářských surovinách souvisejí spíše s jejich nesprávným skladováním než se způsobem pěstování.
•
Některé rostlinné bioprodukty mohou mít horší technologickou kvalitu , což bývá způsobeno zejména špatnou volbou odrůdy, stanoviště a chybami v ekologickém pěstitelském postupu. Ovšem výsledné produkty již nižší technologickou kvalitu nevykazují.
•
Biopotraviny však mají lepší chuť, což se prokázalo v pokusech např. s bramborami nebo s masem (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
24
3.2.4. Označování bioprodukce
Označování bioproduktů Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jejího názvu vždy uvede slovo „bio“ a identifikační kód kontrolního orgánu (CZ-KEZ), a nevylučuje-li to povaha bioproduktu i grafický znak (Červenka, Kovářová, 2005). Dnes platí identifikační kód kontrolního orgánu CZ-BIO-KEZ-01.
Označování směsných produktů Biopotravina sestávající z více přísad, jako například pomazánka, musí být ze 100 procent vyrobena z ekologicky vyprodukovaných surovin, stojí-li na etiketě „bio“ nebo „eko“. Ve zvlášť definovaných případech lze však podle nařízení Rady EU použít až pět procent konvenčně vyrobených přísad, nejsou-li k dispozici přísady v ekologické kvalitě. Povolené přísady vyjmenovává speciální příloha nařízení. Sem patří například různá koření. Dovoleno naopak není nastavování ekologických surovin pěti procenty stejné suroviny z konvenční výroby. Produkt s minimálně 95 procenty ekologicky vyrobených přísad smí tedy být neomezeně prodáván jako biopotravina. Procentický údaj se však vztahuje jen k celkovému množství zemědělsky vyrobených přísad. Přísadami nezemědělského původu jsou například droždí, sůl a voda. U směsných produktů obsahujících mezi 70 až 95 procenty přísad z ekologického zemědělství (opět vztaženo k celkovému podílu přísad zemědělského původu) smí být omezeně poukazováno na ekologickou produkci. Spotřebitel má ale jasně poznat, o které přísady se přitom jedná (Václavík, 2006).
25
České biopotraviny jako produkty ekologického zemědělství poznáte podle této zelené „biozebry“, grafického znaku:
Logo Společenství – použití je prozatím dobrovolné a je dle nového Nařízení Komise (ES) č.889/2008
Nařízení (ES) č. 834/2007 (1) zavedlo pravidla pro povinné označování ekologických produktů, které od 1. ledna 2009 zahrnuje používání loga Společenství na balených potravinách v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení (KEZ, 2005).
Úplné znění Nařízení Komise (ES) 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (MZe ČR, 2008).
26
3.2.5. Kontrola a certifikace
Pravost a skutečná ekologická kvalita bioproduktů a biopotravin je zaručena nezávislým kontrolním a certifikačním systémem. Dodržování stanovených pravidel je přísně kontrolováno. Kontrola probíhá na všech stupních výroby a zpracování. Ekologičtí zemědělci, zpracovatelé biopotravin i obchodníci s bioprodukcí jsou zařazeni do systému nezávislé a nepřetržité kontroly. Nejméně jednou za rok se provádí řádná ohlášená kontrola, která zahrnuje celkovou kontrolu hospodaření podniku tedy u zemědělců veškeré pozemky, plodiny, stáje, zvířata, budovy, provozy, používaná hnojiva a jiné prostředky, označování, provozní a účetní evidenci. Inspektor ověřuje rovněž správnost a úplnost údajů uvedených v žádosti o registraci (Červenka, Kovářová, 2005). Ekologický podnikatel si může svobodně zvolit, jakou akreditovanou kontrolní organizaci chce pověřit kontrolou svého podniku. Uzavře s kontrolní organizací smlouvu a musí uhradit náklady. Kromě toho se konají neohlášené namátkové kontroly. Celý systém ekologického zemědělství, zpracování bioproduktů a výroby biopotravin v ČR kontrolují nezávislé kontrolní organizace: ABCERT se sídlem v Brně, Biokont CZ s.r.o. také se sídlem v Brně nebo KEZ, o.p.s.
se sídlem v Chrudimi
(Václavík, 2006).
Kontrolní organizace
KEZ KEZ o.p.s. je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství. Je to obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., která byla založena v roce 1999 Svazem producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadačním fondem pro ekologické zemědělství FOA a Spolkem poradců ekologického zemědělství EPOS. KEZ o.p.s. má akreditaci pro inspekční a certifikační orgán společnosti. Disponuje mnohaletými zkušenostmi s kontrolní a certifikační činností. Je uznávanou evropskou kontrolní a certifikační společnosti zveřejněnou v Official Journal of the European Union.
27
Společnost také bezplatně poskytuje informace zájemcům o vstup do systému ekologického zemědělství i osobám, které již podnikají v tomto systému. Rovněž zajišťuje školení a osvětu v oblasti ekologického zemědělství. Každoročně finančně podporuje vybrané propagační akce, které přímo souvisí s činností klientů KEZ o.p.s. a s certifikací produktů a výrobků. V neposlední řadě se aktivně podílí na tvorbě české legislativy o ekologickém zemědělství a spolupracuje s výzkumnými ústavy i svazy.
Mezinárodní kód : CZ-BIO-KEZ-01
Nabízené služby První česká kontrolní organizace, která od roku 1999 zajišťuje nezávislou kontrolu a certifikaci v těchto oblastech: 1. Podle platných předpisů EU a ČR o ekologickém zemědělství: •
ekologických podnikatelů
•
výrobců biopotravin
•
výrobců ekologických krmiv, osiv, sadby brambor a vegetativního rozmnožovacího materiálu
•
obchodníků s bioprodukty a biopotravinami
•
ekologických chovatelů včel
2. Podle certifikačních programů KEZ o.p.s.: •
výrobců látek, které neobsahují zemědělskou složku (hnojiva, pomocné půdní látky, minerální a doplňková krmiva)
•
výrobců kosmetických přípravků obsahujících přírodní a bio suroviny
•
pro veřejná stravovací zařízení (restaurace, jídelny, rychlá občerstvení, nemocnice apod.)
ABCERT Firma ABCERT vznikla v roce 2002 splynutím kontrolních organizací Alicon a BioZert. Obě tyto společnosti od roku 1992 vyvíjely aktivní a úspěšnou činnost v oblasti bio-kontroly.
28
V říjnu 2005 byla založena pobočka firmy ABCERT pro Českou republiku se sídlem v Brně, která od 1.1. 2006 vykonává kontrolní činnost s pověřením MZe ČR. Mezinárodní kód: CZ-BIO-ABCERT-02 Nabízené služby: Nabídka české pobočky firmy ABCERT je přirozeně výhodná díky zázemí efektivně pracující organizace s dostatečným počtem kvalitně vyškolených inspektorů s praktickými zkušenostmi. Naše činnost zahrnuje následující oblasti: •
kontrola a osvědčování bioprodukce dle zákona č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, z důvodů kontrolní činnost navíc zahrnuje ověřování výrobců a zpracovatelů krmiv pro ekologické chovy zvířat vzhledem k požadavku vyplývajícímu z nařízení Rady Evropské Unie o ekologickém zemědělství č. 834/2007,
•
kontrola dodržování Nařízení Rady Evropské Unie o ekologickém zemědělství č. 2092/91,
•
kontrola podle směrnic národních a mezinárodních organizací jako jsou Bioland, Demeter, Naturland, NOP (USA), QS, BioSuisse atd.m,
•
kontrola na základě standardů jako jsou např. GLOBALGAP/IFA,
•
osvědčování výrobních a prodejních pravidel dle požadavků obchodních organizací,
•
ověřování značení "bez použití geneticky manipulovaných organismů (GMO)".
Ke komu směřuje nabídka: Služby se zaměřují na osvědčování produktů získaných v systému ekologického zemědělství v podnicích, které se zabývají: pěstováním a chovem, zpracováním, dovozem, obchodem, skladováním. BIOKONT Společnost Biokont je nestranná, nezávislá, důvěryhodná kontrolní a certifikační organizace.
29
Zaměstnanci Biokont se jako první v ČR profesionálně zabývali ekologickým zemědělstvím (EZ), kontrolou a certifikací již od roku 1992. Mají také zkušenosti s hospodařením na vlastní ekologické farmě od roku 1991.
Mezinárodní kód: CZ-BIOKONT-03 Nabízené služby: Certifikační orgán č. 3159 (CO) - předmětem akreditace je certifikace (osvědčování) bioproduktů, biopotravin a procesu výroby bioproduktů a biopotravin. Inspekční orgán č. 4039 (IO) - předmětem akreditace je provádění inspekční činnosti orgánu typu A v procesu výroby bioproduktů, biopotravin, dovozů bioproduktů a biopotravin ze třetích zemí, smluvních dodávek, zpracování krmiv a krmných směsí, hnojiv, kompostů a substrátů Biokont je mezinárodně uznávaná, kontrolní a certifikační organizace s přístupem do centrálních evidencí v ČR, registrovaná v Official Journal of the European Union (2007/C 35/04) v Bruselu (bio-info, 2008). Tab. 2 Počty zemědělců a výměra půdy v EZ dle kontrolních organizací (MZe, 2008)
31.12.2007 Kontrolní organizace
Počet podniků
31.7.2008
Výměra půdy v ha %
abs.
Výměra půdy v ha
abs.
%
ABCert
151
11,5
22 847
7,3
239
13,5
25 639
Biokont CZ
312
23,7
35 766
11,4
522
29,5
42 581 12,8
KEZ, o.p.s.
855
64,9
254 277
81,3
1008
57
265 289 79,5
1318
100
312 890
100
1769
100
Celkem
abs.
Počet podniků %
abs.
333 509,00
% 7,7
100
Tabulka jasně ukazuje, že nejvíce podniků má pod sebou kontrolní organizace KEZ, o.p.s. , k 31.7.2008 je to celkem 1008 podniků, což je 57% všech kontrolovaných podniků. Tato organizace vede též v celkové výměře půdy nad ostatními kontrolními organizacemi. K velkému nárustu podniků došlo u kontrolní organizace Biokont CZ, ke které za období od 31.12.2007 do 31.7.2008 přibylo celkem 210 nových podniků. 30
dotace v mil. kKč
kez
31.7.2008 31.12.2007 biokont
abcert
0,00%
10,00%
20,00%
30,00%
40,00%
50,00%
60,00%
70,00%
Obr. 2 Podíl počtu podniků EZ dle kontrolních organizací (MZe, 2008)
Co se kontroluje při kontrole podle nařízení Rady EU?
Kontrolní organizace prověří podstatné části vedení podniku na základě přesně definovaných podkladů, jako je například detailní popis podniku, přehled účetních dokladů, pěstitelské plány a registr stavu chovaných zvířat. Na základě účetních dokladů může kontrolor poznat, jaké suroviny, prostředky, pomocné látky, léčiva, krmiva a hnojiva zemědělec nakoupil a jaké prodal. Správnost údajů uvedených zemědělcem se ověří při prohlídce statku a polí. Chemické analýzy nebo rozbory půd se provádějí namátkově v případě důvodného podezření. Nejsou-li zjištěny žádné hrubé prohřešky , obdrží zemědělec osvědčení, jenž uvádí, které výrobky smí prodávat jako bioprodukty. Při kontrole u zpracovatelů bioproduktů, výrobců biopotravin a obchodníků se kontroluje především to, jak jsou schopni zajistit, že nedojde ke kontaminaci biopotraviny (smísením s konvenční potravinou nebo surovinou, přídavkem zakázaných ingrediencí, látek na ochranu před škůdci, nebo dalších látek, které kompromitují biostatus výrobku). Je kontrolován způsob uskladnění a jak podnik zabrání smísení či kontaminaci při manipulaci s produkty. Podnik musí toto nejen zajistit, ale kontrolní organizaci prokázat, že systém funguje (Václavík, 2006).
31
Tab. 3 Počet registrovaných specialistů v ČR za rok 2008 (Darmovzalová, Koutná, 2009) Registrovaný specialista
Konec 2007
Celkový počet registrovaných specialistů Pouze producenti (1) Poze výrobci (2) Pouze dovozci (3) Producenti/výrobci (4) Producenti/dovozci (4) Výrobci/dovozci (4) Producenti/výrobci/dovozci (4) Ostatní registrovaní specialisté (5)
Noví v 2008
1 693 1 312 217 17 0 0 55 2 90
815 583 200 10 4 0 2 3 45
Ukončeno v 2008
Konec 2008
94 62 26 5 0 0 1 0 4
2 414 1 833 391 22 4 0 56 5 131
(1) Producenti: ekologické farmy (včetně zpracovatelů, balení a značení vlastní rostl. a živ. produkce na farmě). (2) Výrobci: specialista, který konzervuje a/nebo vyrábí produkty EZ (včetně porážek zvířat a jatečních). Balení a značení jako ekologický výrobek je také součástí výrobců. (3) Dovozci: specialista, který dováží ekologické produkty z třetích zemích pro následný prodej. (4) Smíšené: odpovídá specialistům, kteří jsou zapojeni ve více než jedné aktivitě předepsané v nařízení. (5) Specialisté nezahrnutí v jiných skupinách. Zdroj: Kontrolní organizace (ABCert, Biokont, KEZ).
V tabulce 3 jsou uvedeny všechny podnikatelské subjekty registrované v ČR v roce 2008. Podklady byly dodány jednotlivými kontrolními organizacemi, které dle platných právních předpisů subjekty podnikající v systému ekologického zemědělství registrují (Darmovzalová, Koutná, 2009).
3.2.6. Prodej biopotravin
Nabídka biopotravin v maloobchodní síti vytrvale narůstá a to jednak vzhledem ke zvyšování počtu specializovaných bioprodejen, ale také díky výraznému množství položek v kvalitě bio na pultech maloobchodních řetězců a v menší míře i místních obchodů s potravinami. Dle počtu míst jsou biopotraviny nejdostupnější v prodejnách
32
obchodních řetězců a ve specializovaných prodejnách. Zbytek prodejních míst tvoří online prodejny a restaurace (MZe, 2008).
Tab. 4 Místa prodeje biopotravin v roce 2008 (MZe, 2008) Typ prodejny Specializované prodejny bio a zdravé výživy Internetové prodejny Prodejny svazu PRO-BIO Restaurace Obchodní řetězce
% 13,1 3 4,9 1,1 78
120 100 100 80 počet propagací
80 68 63 60 49 42 40 28
24
21
20
20
16
16
st at ní O
Fo ld r
Te rn o
a or m N
C oo p
Bi l la
Ka uf la nd
ak ro M
Al be rt H yp er no va
D
Pl us
D
is ko nt M dr og er ie In te rs pa r
0
Obr. 3 Řetězce nejčastěji promující biopotraviny (Václavík, 2008)
K nejčastějším argumentům proti nákupu (více) biopotravin patří tvrzení, že jsou příliš drahé. Zde je několik odpovědí: o Výroba biopotravin je nákladnější – jak v zemědělském podniku, tak při dalším zpracování (především u řemeslných produktů). Na výrobě biopotravin pracuje více lidí: v zemědělství, ve zpracování, v kontrolních organizacích i v obchodu.
33
o Ekologicky produkční metody nejsou zaměřeny na velkovýrobu, ale na regionálně přizpůsobené druhy rostlin a zvířat. Opatření pro dosažení vysoké užitkovosti a výnosnosti se nepoužívají (princip „kvalita místo kvantity“). o Náklady na práci a čas navíc strávený evidencí podnikání nezbytnou pro kontrolní organizaci. o U bioproduktů se nepoužívají látky urychlující růst a zrání – kvalita potřebuje čas (Václavík, 2006).
Bioprodukty
nejčastěji
kupují
mladí
lidé
s dětmi,
lidé
či
nemocní
v rekonvalescenci. S úrovní vzdělání zájem o konzumaci biopotravin roste (Červenka, Kovářová, 2005).
80 76
73
70 60 počet propagací
57
55
54
50 41
40
37 33
30
31
29 25
20 16 10
Obr. 4 Propagace biopotravin v jednotlivých měsících (Václavík, 2008)
34
pr os in ec
lis to pa d
říj en
zá ří
sr pe n
če rv en če rv en ec
kv ět en
du be n
bř ez en
ún or
le de n
0
3.3. Stav biopotravin v Jihomoravském kraji 3.3.1. Vzájemné porovnání jednotlivých krajů ČR Největší zastoupení EZ v rámci České republiky mají tradičně horské a podhorské oblasti. Extenzivní hospodaření na TTP stále převažuje. První dvě místa dle výměry zaujímají Karlovarský kraj s téměř 54,5 tis. ha a Jihočeský kraj s 47,5 tis. ha. V počtu ekofarem oproti loňskému roku značně posílil Zlínský kraj a postoupil na druhé místo (k 31. 7. 2008 v něm bylo registrováno 195 ekofarem). Nadále však vede Jihočeský kraj s 224 podniky. Jedna třetina všech ekofarem v ČR z hlediska počtu i rozlohy se nachází na Moravě. V počtu moravských ekofarem vede Zlínský kraj, ale s ohledem na výměru ekologických ploch je nejvýznamnější Moravskoslezský kraj s téměř 41 tisíci hektary (3. největší výměrou dle krajů v ČR). V Čechách je mimo Karlovarského a Jihočeského kraje významný kraj Plzeňský, Ústecký a Liberecký, a to rozlohou i počtem farem. Pozitivní trend lze zaznamenat v nárůstu rozlohy ploch i počtu farem v produkčních oblastech, a to zejména v Jihomoravském kraji (druhý největší nárůst počtu farem za poslední pololetí), Středočeském kraji a v kraji Vysočina. K největšímu nárůstu ploch o více než 5 tis. ha za poslední pololetí došlo v Jihočeském kraji. Je nutné dodat, že regionální distribuci ekologických podniků výrazně ovlivnilo rozmístění regionálních center svazu PRO-BIO. Práce svazu PRO-BIO a činnost jeho poradců přispívá k rozvoji ekologického hospodaření v oblastech působnosti těchto poradenských center (Bioinstitut, 2008). Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO •
Je celostátní nevládní organizace sdružující rolníky, zpracovatelské a obchodní organizace, spotřebitele, školy a podniky služeb orientující se na ekologické zemědělství a uplatnění jeho produktů.
•
Poskytuje komplexní služby svým členům, počínaje pomocí s přechodem na ekologický
systém
hospodaření,
přes
pomoc
při
řešení
odborných
i administrativních problémů, až po podporu prodeje, propagaci bioproduktů, vzdělávání a zastupování zájmů vůči kontrolní organizaci či státním orgánům. •
Má blízko ke svým členům - o to se stará jedenáct regionálních center svazu na celém území ČR a dvě odborné pobočky (PRO-BIO, 2008).
35
Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 (v %)
Hl. m. PrahaStředočeský Moravskoslezský Jihočeský 0% 2% Zlínský 12% 14% 9% Olomoucký kraj 7%
Plzeňský 9%
Jihomoravský 3% Vysočina 2% Pardubický Liberecký 2% Královéhradecký 8% 5%
Karlovarský 16% Ústecký 11%
Obr. 5 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 (v %)(MZe, 2008)
Tab. 5 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 - orná půda (Darmovzalová, Koutná, 2009) Kraj / Kultura Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký kraj Zlínský Moravskoslezský Celkem
OP v PO 3,5 1 275,00 3 011,30 1 005,00 691,3 1 497,30 321,9 912,3 303,8 1 011,40 2 420,60 625,2 1 229,00 1 512,20 15 819,80
OP v EZ 0,2 650,6 1 070,20 1 692,30 2 265,70 715,6 569,6 774,7 448,9 2 001,10 3 120,80 239,8 2 269,40 2 191,50 18 010,40
OP celkem 3,7 1 925,60 4 081,50 2 697,30 2 957,00 2 212,90 891,5 1 687,00 752,7 3 012,50 5 541,40 865 3 498,40 3 703,70 33 830,20
V roce 2008 bylo ve všech krajích v přechodném období 15 819,8 ha orné půdy. Téměř pětina (19 % OP) se nacházela v Jihočeském kraji. V Jihomoravském kraji to bylo 15,3 % OP a v ostatních krajích to bylo méně než 10 %. V ekologickém zemědělství (bez PO) bylo celkem 18 010,4 ha orné půdy, z toho nejvíce
36
v Jihomoravském kraji 17,3 %, dále v Karlovarském kraji a Zlínském kraji – shodně 12,6 % a v Moravskoslezském kraji (12,2 %). Kraj Vysočina dosáhl 11,1 % OP v EZ (bez PO), ostatní kraje měly OP v EZ pod 10 %. OP celkem se nejvíce nacházela v Jihomoravském kraji.
Tab. 6 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 - travní porosty (Darmovzalová, Koutná, 2009) Kraj / Kultura Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký kraj Zlínský Moravskoslezský Celkem
TP v PO
TP v EZ
881,6 1 833,80 17 338,90 6 426,80 7 153,40 5 930,50 3 660,20 4 447,80 1 501,40 1 678,70 1 108,90 3 914,10 6 790,70 6 531,30 69 198,10
0 2 210,70 24 166,60 18 278,00 39 655,70 27 107,90 19 948,80 9 376,90 3 436,10 2 024,80 1 710,30 18 464,00 18 266,10 29 377,10 214 023,00
TP celkem 881,6 4 044,50 41 505,50 24 704,80 46 809,10 33 038,40 23 609,00 13 824,70 4 937,50 3 703,50 2 819,20 22 378,10 25 056,80 35 908,40 283 221,10
Travní porosty v přechodném období zaujímaly celkem 69 198,1 ha, čtvrtina (25,1 %) v kraji Jihočeském a 10,3 % v kraji Karlovarském. V ostatních krajích to bylo pod 10 %. Travní porosty v EZ (bez PO) se nacházely na 214 023 ha, největší procento bylo v kraji Karlovarském (18,5 %), Moravskoslezském (13,7 %), Ústeckém (12,7 %) a kraji Jihočeském (11,3 %). Travní porosty celkem se nejvíce nacházely v Karlovarském kraji.
37
Tab. 7 Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008- trvalé kultury (Darmovzalová, Koutná, 2009) Kraj / Kultura Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký kraj Zlínský Moravskoslezský Celkem
TK v PO 25,6 85,0 173,1 35,2 38,6 138,6 52,6 94,7 15,7 168,6 795,8 291,9 215,9 221,3 2 352,60
TK v EZ
TK celkem
0,2 38,3 48,4 95,3 17,4 191,2 32,5 30,2 8,4 2,7 72 57,7 297,3 12,6 904,2
25,8 123,3 221,5 130,5 56,0 329,8 85,1 124,9 24,1 171,3 867,8 349,6 513,2 233,9 3 256,80
OP = orná půda, TP = travní porosty, TK = trvalé kultury, PO = přechodné období, EZ = ekologický režim hospodaření.Statistická šetření na ekologických farmách, ÚZEI 2008; 1 849 subjektů.
Trvalé kultury v přechodném období se rozprostíraly na 2 352,6 ha, třetina v Jihomoravském kraji (33,8 %), 12,4 % v Olomouckém kraji, v ostatních krajích to bylo méně než 10 %. Trvalé kultury v ekologickém zemědělství (bez PO) se nejvíce vyskytovaly ve Zlínském kraji (32,9 %), dále v Ústeckém kraji (21,1 %) a kraji Plzeňském (10,5 %). TK celkem se nejvíce vyskytovaly v Jihomoravském kraji (26,6 %) (Darmovzalová, Koutná, 2009).
38
Tab. 8 Struktura půdního fondu v EZ dle krajů k 31.12.2007(MZe, 2008) Kraj
TTP
Zelenina Byliny
OP
Sady
Vinice
Ostatní plodiny
Karlovarský
44 818,60
2 966,10
0
52,1
0
5 455,70
Jihočeský
35 969,60
2 932,90
1,9
20
0
3 520,40
Moravskoslezský
32 481,30
3 611,20
0,9
23
0
2 256,10
Ústecký
30 472,10
1 171,90
1,3
289,1
0
2 709,50
Zlínský
23 536,30
3 550,50
4
381,5
0
1 872,10
21 442
2 284,80
0,5
113
0
1 837,80
Liberecký
22 614,30
822,4
0
62,8
0
1 405,20
Olomoucký
21 777,10
654,3
3
304,7
0
1 713,90
Královehradecký
11 863,10
1 608,60
30,2
86,1
4,8
438,2
2 138,80
4 113,10
529,7
184,1
227
74,5
Středočeský
41 67,6
2 133,50
2,8
54,1
8,2
165,3
Vysočina
24 58,1
2 321,20
13,2
5,4
2,9
328
3 885,30
649
0
16
0
263,2
90,7
2,45
0,9
21,5
2,3
1,9
Plzeňský
Jihomoravský
Pardubický Praha
Z následující tabulky vyplývá, že Jihomoravský kraj zcela vyniká nad ostatními kraji zejména výměrou vinic a dále pak výměrou zeleniny a bylin. Orná půda převažuje u Jihomoravského kraje nad trvalými travními porosty. Dobře si stojí i v rozloze sadů, v pěstování ostatních plodin Jihomoravský kraj pokulhává za ostatními.
39
Tab. 9 Pořadí krajů podle výměry EZ (ha) k 31.7.2008 (MZe, 2008)
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Kraj Karlovarský kraj Jihočeský kraj Moravskoslezský kraj Ústecký kraj Zlínský kraj Plzeňský kraj Liberecký kraj Olomoucký kraj Královehradecký kraj Jihomoravský kraj Středočeský kraj Kraj Vysočina Pardubický kraj Praha
Výměra EZ k 31.7.2008 (ha) 54 524,60 48 712,40 40 814,40 35 327,70 30 867,80 27 435,40 25 685,00 25 398,50 15 367 9 056,10 7 965,20 6 547,70 5 465,00 341,9
Nárůst za I. pololetí 2008 (ha) 1 232,00 6 265,30 2 441,90 490 1 509,10 1 757,30 681,80 945,6 1 336,00 1 792,90 1 432,50 1 418,90 651,5 222,3
Jihomoravský kraj se podle výměry EZ umístil na 10. místě, avšak nárůst za I. pololetí 2008 je třetím nejvyšším.
Tab. 10 Pořadí krajů podle počtu ekofarem k 31.7. 2008 (MZe, 2008)
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Kraj Jihočeský kraj Zlínský kraj Plzeňský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Královehradecký kraj Kraj Vysočina Středočeský kraj Pardubický kraj Praha
Počet farem k 31.7.2008 225 196 164 158 142 141 130 123 116 107 107 87 56 17
Nárůst za I. Pololetí 2008 (ha) 55 46 45 51 24 21 53 21 18 23 44 32 10 10
Podle počtu ekofarem je Jihomoravský kraj na 7. místě s celkovým počtem 130 ekofarem, stejně jako ve výměře půdy došlo i zde k vysokému nárůstu za I. pololetí 2008.
40
3.3.2. Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji
V Jihomoravském kraji není ekologické zemědělství dostatečně rozšířeno, nicméně zde jako jediní v republice podnikají producenti biovína. Koncepce ekologického
zemědělství
Jihomoravského
kraje
odpovídá
Strategii
rozvoje
hospodářství Jihomoravského kraje. V části týkající se ekologického zemědělství koncepce
zmiňuje
následující
oblasti
podpory
EZ:
sdružování
producentů
a zpracovatelů, podpora regionálních produktů, investice v oblasti zpracování biopotravin a propagace biopotravin a regionálních výrobků. Jihomoravský kraj v oblasti podpory regionálních produktů vydal na začátku roku 2006 propagační brožuru „Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji“ s aktuálním seznamem ekozemědělců, nebo přehledem sortimentu produktů rostlinné i živočišné produkce. V srpnu 2005 proběhly v Tišnově krajské dožínky za účasti firem produkujících biopotraviny. Kraj je také zapojen v projektu "Síť environmentálně zaměřených informačních a vzdělávacích středisek na území JMK" (EVVO – enviromentální vzdělávání, výchova a osvěta), jehož součástí je také propagace produktů ekologického zemědělství (MZe ČR, 2006).
1%
5%
39%
trvalé kultury ostatní půda orná půda 55%
TTP
Obr. 6 Využití zemědělské půdy ekologického hospodářství v Jihomoravském kraji (ha) (Brožura Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji, 2006)
41
Blansko 9%
Znojmo 6% Vyškov 9%
Brno-venkov 11%
Hodonín 23% Břeclav 42%
Obr. 7 Počet ekologických farem v okresech Jihomoravského kraje (Brožura Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji, 2006)
3.3.3. Síť informačních center v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina
V Jihomoravském kraji a kraji Vysočina pracuje již dva roky síť informačních center zaměřených na vzdělávání a osvětu v oblasti
agro-environmentálně
orientovaných programů Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Projekt vytvoření sítě informačních center v celkové výši 13,7 mil Kč byl podpořen z Evropského sociálního fondu1 v programu Rozvoj lidských zdrojů, jejichž poskytovatelem bylo Ministerstvo životního prostředí ČR. Projekt realizuje Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR, o.s.2, společně s dalšími 15 partnerskými organizacemi. Od března 2006 do konce února 2008 společně v obou krajích vytvořily celkem 16 informačních center a míst, poskytujících zemědělským
podnikatelům
a
pracovníkům
veřejné
správy
informace
o agroenvironmentálně orientovaných programech MZe a MŽP a poradenství, jak těchto programů využívat. Projekt se také zabýval problematikou využívání biologicky rozložitelných odpadů a podporou místní produkce a spotřeby potravin.
42
(1) Evropský sociální fond je zaměřen na podporu zaměstnanosti formou rozvoje lidských zdrojů, dalšího vzdělávání, modernizací služeb a rozvojem spolupráce. (2) EPOS Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR je občanským sdružením odborníků v oblasti ekologického zemědělství. EPOS je nezávislá organizace, sdružující poradce, výzkumné pracovníky a pedagogy. Jejím cílem je zvyšovat odbornou kvalifikaci ekologických zemědělců a pomoci zajistit ekonomickou stabilitu jejich farem a následně také k posílení trvale udržitelného zemědělství v ČR. (agro-envi-info, 2008) Některé aktivity projektu se zaměřily na veřejné instituce, jako jsou školy, neziskové organizace, střediska ekologické výchovy a vzdělávání a veřejnost. Vedlejším cílem projektu totiž bylo prostřednictvím pilotních projektů zvýšit poptávku po produktech pocházejících z ekologického zemědělství a tím podpořit rozšíření trvale udržitelných zemědělských systémů. V průběhu projektu bylo podpořeno celkem 4 169 osob, kterým byly předány informace při individuálním nebo skupinovém poradenství. Za dva roky bylo v rámci projektu uspořádáno 168 vzdělávacích seminářů a kurzů, jichž se zúčastnilo 2 741 osob. V rámci projektu byly zřízeny internetové učebny a ekologické knihovny v Jihlavě a v Náměšti nad Oslavou. Díky projektu byly vydány desítky informačních a vzdělávacích materiálů – informační letáky, metodické listy, rukověti a manuály.
Projektem byly ověřeny v praxi čtyři pilotní projekty:
1.Pilotní projekt - Vytvoření učebních pomůcek pro výuku v oblasti udržitelného zemědělství V průběhu projektu byl vytvořen metodický materiál pro učitele s názvem „Jak na ekologické zemědělství“. Přehledný manuál usnadňuje učiteli orientovat se v problematice ekologického zemědělství a nabízí náměty na aktivity, které může aplikovat přímo ve výuce. Každá kapitola obsahuje teoretickou část ze základními informacemi a aktivity pro žáky prvního i druhého stupně ZŠ. Součástí manuálu jsou kopírovatelné pracovní listy a pomůcky k uvedeným aktivitám. O praktickém využití manuálu při výuce bylo vyškoleno více než 160 pedagogů.
43
2. Pilotní projekt - Síť ukázkových ekologických farem Projekt úspěšně vytvořil základ celostátní „Sítě ukázkových ekologických farem“ jako prostředku pro vzdělávací, výchovné a osvětové aktivity v oblasti využití agroenvironmentálních programů a správné zemědělské praxe. Do pilotního projektu se zapojilo celkem pět ekologických farem: Agroekofarma Kadeřávek ve Věcově, Biofarma Sasov v Jihlavě, Dvůr Ratibořice v Ratibořicích, Ekofarma Křišťan a spol. Milotičky a Vinný sklep Eben v Lednici na Moravě. Na ekologických farmách proběhla řada vzdělávacích seminářů a kurzů, na každé farmě byl instalován systém informačních tabulí a byly vytvořeny informační a propagační letáky. (agro-envi-info, 2008) Co ukázkové biofarmy nabízejí a poskytují? Pro ekologické zemědělce nebo zájemce o přechod na ekologické zemědělství: •
zaběhnuté, úspěšné ekofarmy s dlouholetými zkušenostmi nabízí kolegům a novým zájemcům možnost srovnání, informace o svých výsledcích a vyzkoušených pracovních postupech,
•
rozvinutí dialogu mezi ekologickými podnikateli s cílem zvýšit výkonnost a efektivitu celého odvětví,
•
demonstrovat úspěšné zapojení farmy do venkovských ekonomik a komunit a zkušenosti s navázáním vztahu se spotřebiteli,
•
“benchmarking” - je běžně používaný nástroj pro zlepšování postupů, Porovnávání výstupů a pracovních postupů s úspěšnou “konkurencí“ může zemědělce upozornit na příležitosti, jak pracovat efektivněji a lépe využívat nabízené možnosti,
•
ukázkové ekofarmy se mohou také zapojovat do různých výzkumných projektů či nabízet praxi studentům.
Pro laickou veřejnost: •
Návštěva ekofarmy pomáhá obyvatelům měst znovu objevit vztah a kontakt s půdou, venkovem a způsoby, jak se potraviny produkují.
•
Výlet na ekofarmu je ideální možností pro pedagogy, jak seznámit své žáky a studenty se zemědělským systémem, který pracuje v souladu s přírodou.
•
Příležitost vidět hospodářská zvířata a dozvědět se něco o tom, jak se ekofarma
44
liší od průmyslové farmy. •
Příležitost ochutnat a nakoupit úplně čerstvé bio produkty.
Ukázková ekologická farma v Jihomoravském kraji -Vinný sklep Eben Vlastimil Peřina, Valtická 649, Lednice na Moravě Ekologický vinohrad s novými odolnějšími odrůdami vhodnějšími pro výrobu bio vína. Těžko bychom v Čechách hledali většího odborníka na nové odrůdy vína než je pan Peřina. Vlastimil Peřina je jedním z mála vinařů, kteří využívají pro výrobu bio vína nové ekologické odrůdy z programu křížení na vyšší odolnost proti houbovým chorobám a révokazu. Od roku 1965 do roku 1995 pracoval na Vinařském ústavu Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. V roce 199697 působil jako vedoucí střediska Vinice a výroba vína na Školním zemědělském podniku v Lednici. Od roku 1992 je vinný sklep EBEN členem Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO a výrobce certifikovaného bio-vína. Od roku 1998 se Vlastimil Peřina již jako fyzická osoba věnuje samostatnému hospodaření v ekologickém vinohradnictví a vinařství (biofarmy, 2008).
3. Pilotní projekt - Řešení biologických odpadů v mikroregionu
V rámci projektu byl zpracován manuál „Systém třídění, svozu a zpracování biologického odpadu v zájmovém mikroregionu“. Manuál dává návod, jak postupovat při třídění a zpracování bioodpadu, jakou zvolit techniku, jaká technologie je vhodná pro dané suroviny, jaká je ekonomika zpracování a jaké jsou vhodné způsoby osvěty (agro-envi-info, 2008).
4. Pilotní projekt – Biopotraviny do škol
Hlavním záměrem bylo poskytnout informace o bezpečnosti potravin, o původu a způsobu výroby potravin, o výhodách biopotravin oproti konvenčním potravinám včetně zdůraznění širších dopadů konvenčního a ekologického zemědělství (agro-enviinfo, 2006).
45
Dále identifikovat překážky, bránící zavádění biopotravin do školního stravování. Bylo zjištěno, že největší překážkou je nedostatek informací a kontaktů na dodavatele biopotravin a neexistující dodavatelský řetězec. Do projektu se zapojilo šest pilotních škol, na kterých proběhly vzdělávací semináře pro děti, pedagogy i kuchařky. Jedna mateřská škola uskutečnila výlet s dětmi na ekofarmu. Byla vytvořena „Metodika postupu zavádění biopotravin do školních jídelen“ a
vydána kuchařka „Vaříme
z biopotravin ve školních jídelnách“. Pilotní projekt identifikoval obrovskou příležitost v oblasti zdravého stravování dětí. Příležitost, která čeká na iniciativu zemědělců, školských a místních úřadů, školních jídelen a rodičů. Příležitost, jejíž využití může mít dalekosáhlé pozitivní důsledky na zdraví české populace, ekonomický růst venkova a ekologizaci českého zemědělství (agro-envi-info, 2008).
Seznam informačních center a míst v Jihomoravském kraji Brno−město •
EPOS Kotlářská 53, 602 00, Brno, www.eposcr.cz,
[email protected], tel./fax: 549 213 563 •
PRO−BIO Prodej a marketing biopotravin, Vinohradská 261, 664 34, Moravské Knínice, tel. 541 263 456
Brno−venkov •
PRO−BIO RC Jižní Morava, 692 01, Pavlov 191, tel. 519 515 394
Blansko •
Správa CHKO Moravský kras, Svitavská 29, 678 01, Blansko, tel. 516 428 892
Břeclav •
ZO ČSOP ADONIS Náměstí 1, 692 01, Mikulov, info@adonis−mikulov.cz, www.adonis−mikulov.cz, tel.: 519 512 200−1, Správa CHKO Pálava, Náměstí 32, 692 01, Mikulov, tel. 519 510 585
•
Biosférická rezervace Dolní Morava, Zámecké nám. 69, 691 44, Lednice
Znojmo •
Správa NP Podyjí, Na Vyhlídce 5, 669 02, Znojmo, tel. 515 226 722, 604 260 327 (agro-envi,info, 2006).
46
3.3.4. Biopotraviny v Jihomoravském kraji
V brožuře Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji (2006) tvoří sortiment bioproduktů od jihomoravských ekofarmářů: -
obiloviny (pšenice, ječmen, žito, pohanka, kukuřice),
-
luštěniny,
-
zelenina, ovoce,
-
brambory, cibule, česnek, dýně,
-
bylinky do čajů a léčivé bylinky,
-
koření,
-
biovíno,
-
mléčné výrobky (mléko, tvaroh, sýry),
-
maso (jehněčí, vepřové, hovězí).
Tab. 11 Zastoupení jednotlivých biopotravin v Jihomoravském kraji (MZe, 2008) Počet výrobců
Biopotravina Čaj, káva
6
Maso, masné výrobky
2
Mléko, mléčné výrobky
8
Ovoce, zelenina
4
Pekárenské,cukrářské výrobky
15
Potravinářské výrobky a nápoje
4
Víno
58
Ostatní
10
Z následující tabulky vyplývá, že v Jihomoravském kraji jednoznačně převládá pěstování a zpracování biovína, celkem se tu nachází 58 výrobců biovína. Ostatní biopotraviny jsou zastoupeny jen v malém množství.
47
Tab. 12 Počet výrobců biovína v jednotlivých okresech (MZe, 2008) Počet výrobců
Okres
Brno
1
Břeclav
39
Hodonín
16
Znojmo
2
Tab. 13 Nárůst počtu výrobců dle jednotlivých komodit (MZe, 2008) Oblast výroby
2007
Maso Masné výrobky Mléko Ovoce, zelenina, brambory Ovocné a zeleninové šťávy Cukr Mlýnské a škrobárenské výrobky Pekárenské a cukrárenské výrobky Těstoviny Čaje a káva Koření a aromatické výtažky Nápoje Vína Ostatní potravinářské výrobky
2008 16 23 25 22 4 1 8 57 1 15 5 6 17 53
28 29 36 29 5 1 12 77 2 16 7 7 61 65
Procentuální nárůst 2007/2008 75% 26% 44% 32% 25% 0% 50% 35% 100% 7% 40% 17% 259% 23%
3.3.5. Specifikum Jihomoravského kraje - biovíno:
Biovíno je připraveno z vinných hroznů vypěstovaných, zpracovaných a expedovaných podle zásad ekologického zemědělství. Při pěstování vinné révy se nepoužívají herbicidy, akaricidy ani jiné syntetické přípravky, jsou nahrazeny dravými roztoči, slunéčky či dalším dravým hmyzem, který pomáhá udržet zdravou rovnováhu ve vinici. Na případná plísňová onemocnění se používají v omezeném množství měďnaté a sirnaté přípravky. Ekologický pěstitel vína se soustředí především na maximální kvalitu a cukernatost hroznů a využívá přirozené úrodnosti půdy. Pro dosažení těchto vlastností vína je také důležitý výběr odrůdy s požadovanou odolností 48
a ochotou tvořit cukry. Biovíno s cukernatostí více než 19°NM (měří se hustota hroznového moštu) se řadí do vín přívlastkových, které se dále stupňovitě označuje jako tzv. kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí. Samotné zpracování hroznů na biovíno se obejde bez šlechtěných kvasinek, enzymů a dalších syntetických čeřících či stabilizačních látek. Proces výroby probíhá přirozeným způsobem, který je sice zdlouhavější a pracnější, zato však bez chemických reziduí. Biovíno je stále živé, proto je náročnější na kvalitní skladování (Červená, 2008). Pěstované odrůdy biovína v Jihomoravském kraji: bílé: Pálava - Česká odrůda vzniklá v roce 1953 křížením odrůd Tramín červený x Müller Thurgau. Víno je charakteristické vanilkovou vůní, chutí harmonické, aromatické, kořenité, plné, oproti Tramínu s vyšším obsahem kyselin. Vhodné k jemným sýrům a dezertům. Muškát moravský - Odrůda českého původu vyšlechtěná křížením dvou bílých odrůd Muškát Ottonel x Prachtraube. Dává víno výrazně muškátové vůně, někdy s přídechem černého rybízu, chutí je to jemné aromatické víno s nižší kyselinkou. Vhodné k jemným paštikám a mírně sladkým dezertům. Hibernal - Jedna z nejmladších u nás pěstovaných odrůd vznikla křížením Ryzlinku rýnského, klon 239 Gm/F2 x Seibel 7053 v Německu. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 2004. Pro svoji odolnost vůči houbovým chorobám je odrůda vhodná pro integrované vinohradnictví, případně pro výrobu biovína. Víno je výborné kvality, plné a má jemně aromatickou vůni, kořenité, charakteru a typu jako je Ryzlink rýnský nebo Sauvignon . Víno doporučované ke stejným pokrmům jako Ryzlink rýnský. Malverina - Mladá bílá odrůda českého původu vyšlechtěná jako hybrid odrůd Seibel 13666 x Merlot x SV 12375 x Veltlínské červené rané. Na jeho šlechtění se spolupodíleli i tři z našich biovinařů (František Mádl, Miloš Michlovský a Vlastimil Peřina). Do Státní knihy odrůd byla odrůda zapsána v roce 2001. Pro svou odolnost vůči chorobám je Malverina doporučována pro ekologické vinohradnictví. Víno bývá dobré kvality, harmonické, lehce aromatické, odrůdové chuti. Hodí se dobře k jemnému bílému masu, do studené kuchyně i k telecímu či mladému vepřovému. 49
červené: Cabernet Moravia - Poměrně mladá odrůda českého původu vznikla zkřížením odrůd Zweigeltrebe x Cabernet Franc, zapsána do Státní odrůdové knihy v roce 2001. Víno má tmavou granátovou barvu, je plné a po odbourání kyseliny jablečné je harmonické s jemným kabernetovým aroma a specifickou chutí. Zráním vína se stupňuje jeho plnost i harmonie. Je vhodné i pro školení v dubových sudech typu barrique. Víno k tmavým nebo uzeným masům. Laurot - Jedno z nejmladších u nás pěstovaných českých odrůd. Byla vyšlechtěna poměrně složitým křížením (Merlot x Seibel 1366) x (Frankovka x Svatovavřinecké a na jeho vzniku se mimo jiné spolupodíleli tři z našich biovinařů František Mádl, Miloš Michlovský a Vlastimil Peřina ve spolupráci s výzkumným ústavem v Moldávii. Ve Státní odrůdové knize je Laurot zapsán teprve od roku 2004. Laurot je plné, vyrovnané víno a jeho kladné vlastnosti vyniknou zvláště po jablečno–mléčném kvašení a po školení v dubových sudech typu barrique. Hodí se k hovězím steakům, zabijačkám a zvěřině (Čapounová, 2007). Proč některé odrůdy nejsou bio Máte-li v oblibě Müller Thurgau nebo Modrý Portugal, budete jej v biokvalitě hledat jen obtížně. Jedná se odrůdy tak citlivé, že podmínky pro jejich úspěšné pěstování v biokvalitě splní jen velmi málo lokalit. Díky náročnější péči jsou v biovinařství oblíbeny zejména odrůdy přirozeně odolné proti houbovým chorobám, s pevnou slupkou a vysokou cukernatostí hroznů. Biovinohrad pozná i laik Tam, kde může běžný vinař v boji s „nepřátelskou“ přírodou strávit celé vegetační období pod chemickou clonou, zaměřuje se biovinař na kvalitu půdy a vytváření podmínek, ve kterých se daří přirozeným antagonistům škůdců a plevelů. Rovnováha a samoregulační schopnosti půdy se podporují množstvím biotechnických pomůcek – pesticidy proti škůdcům jsou nahrazovány dravými roztoči, slunéčky, škvory či lumčíky, pásy zeleně mezi jednotlivými řadami vinohradu slouží jako útočiště užitečnému hmyzu a chrání půdu před vodní erozí. Časté jsou různé typy lapačů matoucí samečky obalečů, na vinohradech nechybí tradiční strašáky odhánějící ptačí 50
lupiče a podobně. Povolenými postřiky jsou pouze přírodní sloučeniny mědi a síry pro potlačení plísní a padlí, vše ostatní probíhá na bázi jiných než chemických opatření. Plevel je likvidován mechanicky, rostlinné zbytky se zapracovávají do půdy a slouží jako přirozené hnojivo. Používání syntetických sloučenin (pesticidy, herbicidy, fungicidy a další -icidy) je zcela zakázáno. Výsledkem je zelený vinohrad na živé půdě, s optimálním množstvím půdních mikroorganizmů a minerálů. V krajině jej poznáte hned – je veselý a bzučí (Čapounová, 2007). Základy ekologického vinařství Zpracování biohroznů by mělo být co nejšetrnější jak ve vztahu k nim, tak i k životnímu prostředí. S tím souvisí snaha o úsporu energie, matoliny by měly být využívány zpět ve vinici jako hnojivo. Ihned po sklizni se hrozny rozdrtí, případně jen zbaví třapin. Rmut se okamžitě lisuje, není pak třeba sířit. Podle potřeby se do moštu nebo mladého vína dávkuje bentonit v množství asi 1 g/l. Před kvasem je na zvážení, zda mošt nechat sedimentovat. Rozhodneme-li se pro to, je vhodné zvláště při aplikaci bentonitu až po kvasu mošt mírně přisířit- do 10mg/l SO2. Tento rozvoj podporuje i rozvoj přidávaných ušlechtilých kultur kvasinek, které ale v žádném případě nejsou nezbytné. Doporučuje se řídit kvasný proces snižováním teploty. Výsledkem by mělo být zcela suché víno, které nepotřebuje tolik oxidu siřičitého ke své stabilizaci. Ihned po ukončení kvasného procesu se mladá vína s dostatkem kyselin nesíří a ponechávají se na kvasnicích podle jejich stavu až 4 měsíce. jedenkrát týdně se promíchávají. Při teplotě 20 až 25 oC je podpořen vznik jablečnomléčného kvašení, během kterého se v chuti ostrá kyselina jablečná mění na mléčnou a oxid uhličitý. Víno se zakulatí, oxid uhličitý je udržuje svěží, takže se sníží spotřeba síry. Podle zaměření vinaře a jeho zákazníků může následovat stabilizace vinného kamene chladem – na týden se víno vystaví působení - 4 oC a ještě podchlazené se přefiltruje. Nejvhodnější jsou ve vinařství přetlakové nerezové nádoby s možností regulace teploty. Použít lze ale i dřevěné sudy, které jsou naopak pro zrání červeného vína mimořádně vhodné, dále keramické nádoby nebo sklo. při dezinfekci lahví před lahvováním se dává přednost vodní páře před SO2 . K dezinfekci sklepa se používá čistá
51
nechlorovaná voda, pára a k dezinfekci dřevěných sudů oxid siřičitý ( Šarapatka, Urban a kol., 2006). Kvalita biovína je různorodá stejně tak, jako je tomu u konvenčně vyráběných vín. Biovína mívají cukernatost v kvalitě jakostních přívlastkových vín (tzn. v kategoriích kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí), na rozdíl od konvenčních vín nesmí být nijak doslazovány. Díky sníženému množství SO2 bývá biovíno náročnější na kvalitu skladování. Pokud jej však po nákupu ochráníte před teplotními změnami a nešetrným transportem, odmění se vám osobitým buketem. Kam za biovínem S biovíny se u nás dnes nejčastěji setkáte ve vybraných vinotékách (kamenných i internetových), specializovaných prodejnách biopotravin, nebo soukromých sklepech. Biovína tuzemského původu od našich čtyř certifikovaných vinařů (prezentované odrůdami Pálava, Muškát moravský, Cabernet Moravia, André, Ryzlink rýnský, Malverina, Laurot, Hibernal a směs Naturvin) jsou dostupné, vedle nákupu ve specializovaných bioprodejnách a jejich internetových e-shopech, přímým odběrem od vinaře. Zahraniční značky biovín distribuují dnes vybrané vinotéky a některé komerční sklepy, zatím se zde setkáte převážně s víny italského a francouzského původu. Z obchodních řetězců měla donedávna omezenou nabídkou biovín Delvita (italské bílé Chardoney, červené Sangiovese), zda se biovína na pultech udrží i pod značkou Billy, není známo (Čapounová, 2007). Významní biovinaři v Jihomoravském kraji Vlastimil Peřina, Vinný sklep Eben v Lednici na Moravě - výroba biovín odrůd Malverina, Laurot, Hibernal, vinný sklep a prodej ze dvora nebo prostřednictvím sítě bioprodejen, restaurací a vybraných vinoték. Josef Abrle z Pavlova – Ekologické hospodářství rodiny Abrlovy - biovíno odrůd Pálava, Muškát moravský, Cabernet Moravia, André, Ryzlink rýnský, prodej ze dvora nebo prostřednictvím vybraných vinoték a prodejen. František Mádl z Velkých Bílovic - biovíno pod značkou Naturvin, přímý prodej ze dvora nebo prostřednictvím PRO-BIO, obchodní spol. s r.o..
52
Miloš Michlovský, Vinselekt v Rakvicích - biovíno odrůd Laurot a Malverina, prodej přímo z vinařského podniku nebo ve vybraných vinotékách a prodejnách (Čapounová, 2007).
3.3.6. Poradenská centra, biorestaurace a prodejny s biopotravinami v Jihomoravském kraji
Poradenská centra v JMK Ekoporadna Hnutí Duha (Brno) Ekoporadna má velmi široký záběr, který kopíruje programy Hnutí Duha. Informace a poradenství poskytuje v těchto oblastech: odpady, energetika, lesy, zemědělství, ochrana přírody, doprava, globální změny podnebí, nerostné suroviny, ekonomika, ekologická legislativa, občanská práva. Ekologická poradna Barvínek (Drnovice) Ekoporadna nabízí informace a poradenství v oblasti odpadů, ekoznančení (BIO, Fair Trade apod.), ekologicky šetrných čistících a pracích prostředků, biopotravin a ekologického zemědělství a úspor energie v domácnosti. Podstatnou součástí práce ekoporadny je propagace regionu Drahanská vrchovina - naučné stezky, cyklostezky, mistní studánky, regionální historie. Ekoporadna Renata (Boskovice) Ekoporadna vám poskytne odpovědi na vaše otázky týkající se domácí ekologie, úspor energie, problematiky likvidace odpadů, výběru vhodných čistících prostředků, bioproduktů, značení ekologických výrobků, ekologického stavitelství, zdravého životního stylu a ochrany přírody. K dispozici je pro vás také odborná literatura a internet. Ekoporadna Bílé Karpaty (Veselí nad Moravou) Ekoporadna se zaměřuje na domácí ekologii (třídění odpadu, kompostování), energetické úspory (alternativní zdroje energie - specializace na solární energii, izolování oken), čistící prostředky a ekologické zemědělství.
53
Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR (Brno) Spolek je specializován na problematiku ekologického zemědělství, biopotraviny a dotační poradenství. Ekoporadna při Centru ekologické výchovy Pálava (Mikulov) Ekoporadna nabízí informace a poradenství v oblasti ekologického zemědělství, zdravého životního stylu, zdravých potravin, ochrany přírody a zvířat, odpadů a ekologicky šetrné domácnosti. V poradně můžete také nakoupit Fair Trade produkty. Pro zájemce je k dispozici rozsáhlá knihovna a videotéka (Ekoporadny, 2008).
Prodejny biopotravin a biorestaurace:
Blansko Harmonie - Sadová 2, 678 01 Blansko, tel.: +420 776 713 163 Jídelna specializující se na zdravou výživu a bezlepkovou dietu, prodej biopotravin, vitamínů, minerálů, DIA výrobků, čajů, nahrinu, alvea, probia, kombuchy.
Namaste - Bezručova 12, 680 01 Boskovice, tel.: +420 608 408 613 Biopotraviny, bezlepkové a dia produkty, zdravé mlsání, bylinné směsi a čaje, koření celého světa, vonné tyčinky, přírodní kosmetika, potravinové doplňky. Rozvažují BIO mouku, sušené ovoce a koření. V prodejně najdete také kuchařky a knihy zabývající se ekologií, filosofií a etikou.
Brno - venkov Zdravá výživa - Hana Melicharová ,Bezručova 1116, 664 34 Kuřim Prodejna registrovaná v sekci bioprodejců PRO-BIO. Prodej pí-vody, bioproduktů (mouky, obiloviny, chlazené potraviny, luštěniny, pečivo) a produktů zdravé výživy.
BIO prodejna – VERONIKA - Blanka Humpolcová , Jungmannova 753, 66601 Tišnov, tel/fax: +420 549 412 605 Celostní a homeopatická medicína, reflexní terapie, zdravá výživa, bio produkty. Průběžné pořádání ochutnávek, besedy jsou plánované v zimních měsících.
54
Brno - město Asanka - zdravá výživa - Vachova 8, 602 00 Brno Nabízí kromě racionální výživy také celou řadu výrobků v biokvalitě - široký sortiment od sušených výrobků (mouky, semínka atd.) přes těstoviny, luštěniny, sušené ovoce až po sladkosti, kozí výrobky z farmy DoRa, chlazené výrobky Sivo a řadu dalších. Dále výrobky s označením Fair Trade, bio čistící prostředky a přírodní kosmetika.
Aura restaurace - Štefánikova 35, 602 00 Brno Nejen vegetariánská restaurace Aura nabízí velký výběr vegetariánských specialit s použitím koření z celého světa. Jídla jsou připravována z kvalitní BIOzeleniny od pěstitelů z celé Moravy. Krom zeleninových pokrmů a salátů nabízí restaurace také drůběží a rybí jídla. Každý den jsou připravena 3 menu plus řada dalších specialt ze stálého jídelníčku.
Brána ke zdraví - Banskobystrická 136, 602 00 Brno V tomto obchůdku najdete velmi široký sortiment biopotravin. Koupit si zde můžete zeleninu a ovoce, pečivo, kozí výrobky, ale i třeba biovíno nebo přírodní kosmetiku Welleda.
Brána k dětem - Josefská 1, 602 00 Brno Vše pro děti: látkové a jiné pleny, bio dětské oblečení, šátky a nosítka, BIO dětská výživa, BIO kosmetika, přírodní hračky, houpačky a mnoho dalšího.
LUMO Natur s.r.o. - Bioprodejna a Biobistro Galerie Vaňkovka, Ve Vaňkovce 1, 602 00 Brno Prodejna zdravé výživy a biopotravin.. K dostání kompletní sortiment od čerstvého ovoce a zeleniny, přes biomaso, biopečivo, biovína a biopiva přes přírodní kosmetiku a knihy.
Restaurace ReBio - Orlí 520/26, 602 00 Brno Vegetariánská restaurace zdravého životního stylu nabízí snídaně, obědy i večeře. Po celý den je zde velký výběr salátů, hotových jídel, vegetariánských specialit. Vaří se
55
částečně z biopotravin. Specialitou jsou domácí bezvaječné moučníky. Restaurace má stylový interiér a samoobslužný provoz.
Spirála Bio restaurace - Obchodní galerie Orlí 3, 602 00 Brno, IBC Příkop 6, 602 00 Brno Vegetariánská jídelna, denně oběd připravený z biosurovin, nabídka čerstvých biošťáv a zákusků, prodej biopotravin, přírodní kosmetiky, ekologických čistících prostředků a literatury.
Vyškov Zdravíčko - Husova 12, 682 01 Vyškov
PETRA - prodejna zdravé výživy-J.Šoupala 4, 682 01 Vyškov
Hodonín Zdravíčko - Hana Polášková, Masarykovo náměstí 3, 697 01 Kyjov Prodejna zdravé výživy: biopotraviny (Bio čaje, obiloviny a výrobky z nich, luštěniny a výrobky z nich, pochutiny, bio svačinky, pečivo, nápoje, zeleninové a ovocné šťávy, zelenina, chlazené produkty, suché vážené plody, suché vážené čaje), pí-produkty, potraviny pro racionální stravování, bezlepkovou dietu, diabetiky, poradenství.
Krajinka zdravé výživy - Mariánské náměstí 63, Uherské Hradiště Krajinka zdravé výživy nabízí svým zákazníkům široký sortiment biopotravin včetně bio mléčných výrobků, biovína, biočajů a kávy, biozeleniny, biouheráku a biovajec. Kromě milovníků biopotravin si zde přijdou na své i vegetariáni a makrobiotici. V nabídce mají také kváskové pečivo, bezlepkové potraviny, pí - vodu, knihy a jiné doplňkové zboží.
Břeclav Najada - Fintajslova 5, 690 02 Břeclav Obchůdek nabízí nejen přírodní a ekologické produkty, ale také bio výrobky a výrobky Fair Trade. Nabídka sahá od kosmetiky, přes knihy, zdravou výživu, konopné produkty, doplňky stravy, ekoplenky až k bylinkám a řadě dalších produktů, které s přírodou
56
souvisejí a respektují ji, včetně výrobků přírodní indické medicíny. Nabídka potravin v kvalitě bio postihuje širokou škálu sušených potravin, čajů, dochucovadel, olejů či dětské a kojenecké stravy.
Znojmo Marco Polo - Velká Michalská 1, 669 02 Znojmo Prodejna registrovaná v sekci bioprodejců PRO - BIO. Sortiment z PRO-BIO Staré Město, Country Life, Sunfood, Sluneční brána.
Namaste-Bezručova 12, 680 01 Boskovice Biopotraviny, bezlepkové a dia produkty, zdravé mlsání, bylinné směsi a čaje, koření celého světa, vonné tyčinky, přírodní kosmetika, potravinové doplňky. Rozvažují BIO mouku, sušené ovoce a koření. V prodejně najdete také kuchařky a knihy zabývající se ekologií, filosofií a etikou (Hnutí Duha, 2009).
57
4. ZÁVĚR V posledních letech výrazně vzrostla poptávka po produktech ekologického zemědělství. S tím úzce souvisí i současný trend neustále rozšiřovat plochy ekologicky obhospodařované půdy. Dnes je Česká republika na předních místech v rozloze ekologicky obdělávaných ploch v Evropě. Poptávka spotřebitelů prochází intenzivními změnami a jejich hodnoty, potřeby i motivace se stále více rozšiřují. Více se zajímají o své zdraví, zdravý životní styl a kvalitu biopotravin, jsou ochotni si připlatit za ekologičtější variantu produktu. Stoupá jejich náročnost na služby i výrobky, nechtějí již dělat kompromis mezi jejich cenou a kvalitou. Ačkoli počet registrovaných biovýrobců stále roste, počet nových biopotravin uváděných na trh je ve srovnání se zahraničím stále nízký. Nově registrovaní výrobci biopotravin jsou zaměřeni především na zpracování biomasa a masných výrobků, biovína, nebo výrobu pečiva. Maloobchodní řetězce hypermarketů a supermarketů mají na trhu s biopotravinami dominantní postavení. Jak bakalářská práce ukazuje, výrazný rozvoj ekologického zemědělství a biopotravin nastal i v Jihomoravském kraji. V roce 2008 došlo k výraznému nárůstu jak výměry ekologicky obhospodařované půdy, tak i zvýšení počtu ekofarem. Dalším pozitivním trendem byl vyšší nárůst osob zabývajících se výrobou biopotravin. Největší podíl v ekologickém zemědělství zde bezesporu zaujímá rozloha vinic a výroba biovína. Mohlo to být způsobeno zejména navýšením plateb pro tuto produkci, ale určitě k tomu přispělo i posílení tzv. know-how jak pěstovat víno v bio kvalitě. Za poslední dva roky se rozrostl počet vinařů, kteří vstoupili do systému EZ a předpokládá se jejich další rozšíření. Důvodem zvýšeného zájmu je zejména nenasycený trh s biovíny a možnost exportu. Díky programům, které jsou v tomto kraji podporovány a také dotacím lze očekávat i nadále příznivý vývoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin.
58
5. SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ČERVENKA, J., KOVÁŘOVÁ, K., Biopotraviny. 1.vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2005, 95 s. DARMOVZALOVÁ, I., KOUTNÁ, K., Statistické šetření na ekologických farmách České republiky za rok 2008, výstup funkčního úkolu MZe ČR č. 4218/2008 Brno : Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2009, 28 s. HAJŠLOVÁ, J., SCHULZOVÁ, V., Porovnání produktů ekologického a konvenčního zemědělství. 1.vyd. Praha: ÚZPI, 2006, 24 s. ISBN 80-7271-181-4 MOUDRÝ, J., Bioprodukty. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, 1997, 37 s. ISBN 80-7105-138-1 MOUDRÝ, J., Přechod na ekologický způsob hospodaření. 1.vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, 1997, 48 s.ISBN 80-7105-134-9 PETR , J., DLOUHÝ, J., Ekologické zemědělství. 1.vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992, 312 s. PRUGAR, J., Kvalita rostlinných produktů ekologického zemědělství. Praha: ÚZPI, 1999, 79 s. ISBN 80-7271-048-6 STŘÍBRNÁ, M., MIKULA, P., Agroturistika a biopotraviny. 1.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2003, 51 s. ISBN 80-7271137-7 ŠARAPATKA, B., URBAN, J., a kol. Ekologické zemědělství 2.díl. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, 2005, 334 s. ISBN 80903583-0-6 ŠARAPATKA, B., URBAN, J., a kol. Ekologické zemědělství v praxi, 1. vyd. Šumperk : PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, 2006, 502 s. ISBN 978-80903583-0-0 URBAN, J., ŠARAPATKA, B., a kol. Ekologické zemědělství 1.díl. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí a PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, 2003, 280 s. ISBN 80-7212-274-6 VÁCLAVÍK, T., a kol. Český trh s biopotravinami 2008. 1.vyd. Praha: Tomáš Václavík-Green marketing, 2008, 81 s., ISBN 978-80-254-2032-4 VÁCLAVÍK, T. a Green marketing Biopotraviny a jejich prodej v maloobchodě Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006, 20 s. ISBN 80-7084-483-3
59
Internetové zdroje: AGRO-ENVI-INFO. Tisková zpráva: Síť informačních center AGRO-ENVIINFO vyškolila tisíce osob [on line]. Brno, EPOS Spolek poradců pro ekologické zemědělství, únor 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: www.agro-envi info.cz/files/dokumen/TZ_28022008_Zakonceni_projektu_agroenvi-.doc – AGRO-ENVI-INFO.
Síť
informačních
center
zaměřených
na
agroenviromentální programy v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina [on line]. Brno, 2006 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.agro-envi-info.cz/files/dokumen/Vysledky%20projektu%20k%20313-07.pdf, http://www.agro-envi-info.cz/files/dokumen/Obecny%20letak_skladacka.pdf AGRONAVIGATOR. Akční plán České Republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, [on line]. Praha, MZe ČR, březen 2004 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.agronavigator.cz/ekozem/attachments/AP.pdf BIOFARMY. Síť ukázkových farem [on line]. [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.biofarmy.cz/?o=3&g=3 BIOFARMY. Manuál ukázkové ekologické farmy [on line]. Brno, Spolek poradců v ekologickém zemědělství, 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.biofarmy.cz/docs/Manual_provozu_ekofarmy.pdf BIO-INFO Kontrolní organizace [on line]. Brno, 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.bio-info.cz/seznamy/firmy/kontrolni-organizace BIOINSTITUT. Ročenka ekologického zemědělství 2008, [on line]. Praha: MZe ČR ve spolupráci s Bioinstitutem, o.p.s. a PRO-BIO LIGOU, 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.bioinstitut.cz/documents/Rocenka2008odPavly.pdf ČAPOUNOVÁ, K., Průvodce biospotřebitele: Biovíno [on line]. PRO-BIO LIGA, srpen 2007 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.biospotrebitel.cz/page.php?reference_name=press.print&press_id=3 20 60
ČERVENÁ, V., Moravská Bio-vína zabodovala [on line]. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, duben 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.pro-bio.cz/cms/clanek/8946/moravska-bio-vinazabodovala?PHPSESSID=bad0e579c9ffe11eae9c95128e386aac EKOPORADNY. Biopotraviny – poradenská centra (Jihomoravský kraj), [on line]. Praha, 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.ekoporadny.cz/temata/biopotraviny/?k=107 HNUTÍ DUHA. Kde koupit BIO v Jihomoravském kraji [on line]. Brno, 2009 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.hnutiduha.cz/bio/?bioprodejny LEIBL, M.,
Ekologické zemědělství – šance pro rozvoj venkova [on line].
Praha: Zpravodaj MZe 2/2005, únor 2006 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ch=173&typ=1&val=43473&i ds=1658 Nařízení Rady 834/2007, úplné znění nařízení Komise 889/2008, úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství [on line]. Praha, Mze, prosinec
2008
[cit.
květen
2009].
Dostupné
na
www:
http://www.mze.cz/attachments/z242+NR834+NK889-PC.pdf MZe ČR. Průběžná zpráva o plnění Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 [on line]. Praha, červen 2006 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=73&typ=1&val=37624&ids=0 MZe ČR. Ročenka 2008 – Ekologické zemědělství v České republice [on line]. Praha, MZe ve spolupráci s Bioinstitutem o.p.s., září 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.mze.cz/attachments/Rocenka_!nehled.pdf Nařízení Rady 834/2007, úplné znění nařízení Komise 889/2008, úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství [on line]. Praha, MZe, prosinec
2008
[cit.
květen
2009].
Dostupné
na
www:
http://www.mze.cz/attachments/z242+NR834+NK889-PC.pdf PRO-BIO. Ekozemědělství [on line]. Praha, Svaz ekologických zemědělců ČR, 2008 [cit. květen 2009]. Dostupné na www: http://www.pro-bio.cz/cms/sekce/80/ziju-bio/co-je bioeko/ekozemedelstvi?PHPSESSID=c201ee996be42e97aba10ada24058f4c 61
6. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tab. 1: Vývoj výměry půdy a počtu farem v ekologickém zemědělství ČR ………… 12 Tab. 2: Počty zemědělců a výměra půdy v EZ dle kontrolních organizací ……...…… 30 Tab. 3: Počet registrovaných specialistů v ČR za rok 2008 ………………………….. 32 Tab. 4: Místa prodeje biopotravin v roce 2008 ………………………………………. 33 Tab. 5: Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 - orná půda ……...… 36 Tab. 6: Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 - travní porosty ……. 37 Tab. 7: Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008- trvalé kultury …...… 38 Tab. 8: Struktura půdního fondu v EZ dle krajů k 31.12.2007(MZe, 2008) …………. 39 Tab. 9: Pořadí krajů podle výměry EZ (ha) k 31.7.2008 (MZe, 2008) …………….... 40 Tab. 10: Pořadí krajů podle počtu ekofarem k 31.7. 2008 (MZe, 2008) …………...… 40 Tab. 11: Zastoupení jednotlivých biopotravin v Jihomoravském kraji (MZe, 2008) ... 47 Tab. 12: Počet výrobců biovína v jednotlivých okresech (MZe, 2008) ……………… 48 Tab. 13: Nárůst počtu výrobců dle jednotlivých komodit (Mze, 2008) …….……….. 48
Obr. 1: Vývoj výměry půdy v ekologickém zemědělství ČR (1990 – 2008) ………... 12 Obr. 2: Podíl počtu podniků EZ dle kontrolních organizací ………………………… 31 Obr. 3: Řetězce nejčastěji promující biopotraviny …………………………………… 33 Obr. 4: Propagace biopotravin v jednotlivých měsících ……………………………… 34 Obr. 5: Výměra ekologických ploch v krajích ČR v roce 2008 .................................... 36 Obr. 6: Využití zemědělské půdy ekologického hospodářství v Jihomoravském kraji 41 Obr. 7: Počet ekologických farem v okresech Jihomoravského kraje ………..……... 42
62
