Agrochemie - cvičení 01+02
Za kým jít? Pavel Švehla KAVR, č. dv. 359 tel.: 224 38 27 31 e-mail:
[email protected]
Za kým jít? Marek Neuberg Suterén 014B E-mail:
[email protected] Věskeré materiály dostupné Web: http://agrochemie.webnode.cz
Cíl předmětu: • ☺ Seznámit se základy chemie • V rámci cvičení se ve zkratce seznámíme s : principy chemického názvosloví principy sestavování jednoduchých chemických rovnic principy základních chemických výpočtů Na cvičení je zaptřebí docházet s kalkulačkou !!!
Studijní materiály: Tlustoš P., Švehla P., Pavlík M., Hanč A. (2007) : Agrochemie. Skriptum ČZU v Praze https://moodle.czu.cz předmět Agrochemie Vacík J. a kolektiv (1999) : Přehled středoškolské chemie. Státní pedagogické nakladatelství. Flemr V., Holečková E. (2001) : Úlohy z názvosloví a chemických výpočtů v anorganické chemii. VŠCHT v Praze Fikr, J., Kahovec, J. (2002) Názvosloví anorganické chemie, Rubico, Olomouc Hiršová, D. (1999) Chemické názvosloví, Karolinum, Praha Kosina, L., Šrámek, V. Chemické výpočty a reakce, Albra, Úvaly u Prahy Mareček, A., Honza J. Sbírka řešených příkladů z chemie, Proton, Brno Kotlík, Růžičková (1999) Chemie v kostce (2 díly), Fragment Průvodce názvoslovím organických sloučenin – český překlad. Academia Praha, ISBN 80-200-0724-5 Blažek, Melichar (1986): Přehled chemického názvosloví, SPN http://kavr.agrobiologie.cz/dytrt.html - kliknout na kreslený obrázek s černým pozadím
Vstupní test Pokud student test vypracuje alespoň na 80 bodů, je pro něj výuka ve cvičení nepovinná.
Podmínky pro udělení zápočtu: Student musí dosáhnout alespoň 180 bodů ze tří průběžných testů (max. 300 b). V případě, že student nedosáhne dohromady 180 bodů, musí absolvovat opravný souhrnný test, ze kterého je třeba dosáhnout minimálně 60 bodů (max. 100 b).
Student, který žádá o uznání zápočtu z minulých let Zápočty z minulých let se neuznávají. Student však nemusí na cvičení pravidelně docházet a stačí účast na průběžných testech, při kterých pro něj platí pravidla stejná jako pro ostatní.
Zkouška Zkoušku je možno složit pouze absolvováním průběžných testů. Vzhledem k tomu, že průběžné testy budou obsahovat jak látku cvičení, tak látku přednášek, mohou úspěšní studenti získat během semestru rovnou zkoušku, přičemž platí následující pravidla :
• Součet bodů z testů = 0 – 179 bodů opravný test • Součet bodů z testů = 180 – 210 bodů zápočet • Součet bodů z testů = 211 – 240 bodů zápočet + známka 3 • Součet z bodů testů = 241 – 270 bodů zápočet + známka 2 • Součet bodů z testů = 271 – 300 bodů zápočet + známka 1
A konečně poslední moudro… Opravný test zahrnuje pouze látku ze cvičení. Studenti, kteří během semestru získají zápočet, ale nezískají zkoušku budou absolvovat zkouškové testy ve zkouškovém období. Tyto testy budou zahrnovat jak látku probíranou na přednáškách, tak ve cvičení.
Cvičení 1 a 2 názvosloví anorganických sloučenin
Názvosloví – každé chemické látce je podle přesně určených pravidel přiřazen jednoznačný název a jednoznačný chemický vzorec. Názvosloví chemických sloučenin vychází z názvosloví jednotlivých prvků. Proto je bezpodmínečně nutné znát názvy a jim odpovídající symboly. K nastudování této problematiky je možno využít např. Periodickou soustavu prvků. V této tabulce jsou prvky seřazeny podle svých vlastností do jednotlivých skupin a vlastností. 1) Chemický vzorec je složen ze symbolů prvků a z číselných indexů. 2) V českém názvosloví je název většiny anorganických sloučenin složen z podstatného a přídavného jména (např. chlorid sodný, síran draselný, atd.). Podstatné jméno je zpravidla odvozeno od části molekuly se záporným nábojem – od aniontu. (např. oxid, chlorid, sulfid, síran, hydroxyd atd.). Přídavné jméno v názvu sloučeniny, které následuje za podstatným jménem charakterizuje část molekuly s kladným nábojem – kationt (např. sodný, draselný, hlinitý atd.) 3) Pro tvoření chemických názvů a vzorců má zásadní význam tzv. oxidační číslo prvku ve sloučenině někdy označované též mocenství, valence, oxidační stupeň atd. Oxidační číslo prvku ve sloučenině je (zjednodušeně řečeno) rovno náboji, který má jeho atom v dané sloučenině. Oxidační číslo atomu může teoreicky nabývat hodnot od –8 do + 8, značíme ho zpravidla římskou číslicí v horním indexu u symbolu prvku : Xy , X - symbol prvku, y – oxidační číslo 4) Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. 5) Pro tvoření názvů a vzorců sloučenin mají zásadní význam číslovkové předpony. K vyjádření počtu atomů jednoho prvku ve sloučenině slouží jednoduché číslovkové předpony – (mono-1,di-2,tri-3,tetra-4,penta-5,hexa-6,hepta-7,okta-8,nona-9,deka10,undeka-11,dodeka-12,hemi-1/2,seskvi-3/2). Pozn : K vyjádření složitějších atomových skupin v molekule se používají násobné číslovkové předpony (bis-dvakrát,tris-třikrát,tetrakis-čtyřikrát,pentakispětkrát...jednoduchá předpona + kis)
6)Nejčastější oxidační čísla nejvýznamějších prvků vodík (H) kyslík (O)
+I -II
(neplatí pro hydridy) (neplatí pro peroxidy)
přehled oxidačních čísel, ve kterých se vyskytují atomy dalších prvků, je ve skriptech (tabulka 7, str. 50)
Názvosloví binárních sloučenin Binární sloučeniny jsou chemické sloučeniny, jejichž molekuly jsou tvořeny atomy dvou různých prvků. Obecný vzorec těchto sloučenin je AaBb, kde symboly A a B jsou obecně symboly prvků tvořících binární sloučeninu. Kationt se zapisuje vlevo (A), aniont vpravo (B). Podstatné jméno je odvozeno od aniontu a je zakončeno koncovkou –id (oxid, sulfid, chlorid atd.) Přídavné jméno charakterizuje kation. Koncovka přídavného jména je dána kladným oxidačním číslem kationtu :
I II III IV V VI VII VIII
ný natý itý ičitý ečný, ičný ový istý ičelý
Oxidy
Anion tvořen kyslíkem s oxidačním číslem –II (kyslík se v drtitivé většině sloučenin vyskytuje v oxidačním čísle –II – důležité) název tvořen podstatným jménem oxid a přídavným jménem určeným prvkem tvořícím kation s příslušnou koncovkou podle jeho oxidačního čísla Oxidy prvků s oxidačním číslem +I – alkalických kovů (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr) tyto prvky se vyskytují ve všech sloučeninách v oxidačním čísle I – koncovky ný
oxid sodný
Na2I O1-II musí být splněna podmínka elektroneutrálnosti : 2x1 + (-2) = 2 - 2 = 0 (nejprve napsat symboly prvků – kyslík vpravo, potom pomocí ox. čísel doplnit koeficienty) Tvorba názvu ze vzorce probíhá analogicky opačným postupem : Na2+1O1-2
oxid sodný
Oxidy prvků s oxidačním číslem +II – kovů alkalických zemí a dalších (Mg, Ca, C). Koncovka -natý oxid hořečnatý Mg2IIO2-II / 2 MgO elektroneutralita !!! 2 + (-2) = 0 pokud záporné a kladné oxidační číslo dělitelné stejným celým číslem, je nutné hodnotu indexu tímto číslem dělit. Oxidy prvků s oxidačním číslem +III Koncovka -itý Al2IIIO3-II oxid hlinitý elektroneutralita !!! 2x3 + 3x(-2) = 6 + -6 = 0
Oxidy prvků s oxidačním číslem +IV Koncovka -ičitý Si2IVO4-II / 2 SiO2 elektroneutralita !!! 4 + 2x(-2) = 4 – 4 = 0 oxid křemičitý Oxidy prvků s oxidačním číslem +V Koncovka -ečný, -ičný, pozor abychom si nepletly s koncovkou -ný P2VO5-II elektroneutralita !!! 2x5 + 5x(-2) = 10 – 10 = 0 oxid fosforečný
Oxidy prvků s oxidačním číslem +VI Koncovka -ový S2VIO6-II /2 SO3 elektroneutralita !!! 6 + 3x(-2) = 6 – 6 = 0 oxid sírový Oxidy prvků s oxidačním číslem +VII Koncovka -istý Cl2VIIO7-II elektroneutralita !!! 2x7 + 7x(-2) = 14 – 14 = 0 oxid chloristý Oxidy prvků s oxidačním číslem +VIII Koncovka -ičelý Os2VIIIO8-II /2 OsO4 elektroneutralita !!! 8 + 4x(-2) = 8 – 8 = 0 oxid osmičelý
Pomůcka : u lichých oxidačních čísel v indexu u prvku dvojka, u sudých jednička CVIČENÍ CaO K2O N2O3 V2O5 Br2O7 As2O3
oxid vápenatý oxid draselný oxid dusitý oxid vanadičný Oxid bromistý Oxid bromistý
oxid bromičný Oxid siřičitý Oxid manganistý Oxid dusnatý Oxid měďný Oxid železitý
Br2O5 SO2 Mn2O7 NO Cu2O Fe2O3
Halogenidy
Stejný princip tvorby názvů jako u oxidů Atom halogenu (F, Cl, Br, I) se v těchto sloučeninách vyskytuje v oxidačním čísle –I. Podstatné jméno názvu je ukončeno koncovkou –id : Fluorid., chlorid., bromid, jodid Např. : KIBr-I
Bromid draselný
SiIVCl4-I
Chlorid křemičitý
CVIČENÍ Chlorid sodný Jodid draselný Chlorid železitý Chlori měďný
NaCl KI FeCl3 CuCl
LiCl MgCl2 NaF CaCl2
Chlorid litný Chlorid hořečnatý Fluorid sodný Chlorid vápenatý
Sulfidy
Názvosloví stejné jako u oxidů. Sloučeniny obsahující síru v oxidačním čísle –II Název = sulfid + přídavné jméno s koncovkou podle ox. č. kationtu Fe2IIS2-II:2 FeS Sulfid železnatý cvičení sulfid vápenatý
CaS
Peroxidy
Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena skupinou (O2)-II. (-O-O-) na každý atom kyslíku připadá oxidační číslo -I Pozor v tomto případě nedělíme koeficiety, neboť se jedná o celou skupinu O2-II. Na2I(O2)-II Peroxid sodný K2I(O2)-II Peroxid draselný Li2I(O2)-II Peroxid litný Výjimkou v názvosloví je peroxid vodíku H2O2
Hydridy Hydridy jsou binárními sloučeninami vodíku. Existují 2 základní typy anorganických hydridů (iontové hydridy, kovalentní hydridy). S pojmem hydrid se setkáme též v organické chemii (synonymum pro uhlovodík).
Iontové hydridy
Kovalentní hydridy
Iontové hydridy Část molekuly se záporným oxidačním číslem je tvořena atomem H v ox. čísle –I (H-I). Název hydridu je složen z podstatného jména hydrid a přídavného jména, které je odvozeno od kationtu a jehož koncovka určuje oxidační číslo kationtu. Existují pouze iontové hydridy kovů. Hydridy jsou v chemickém názvosloví do jisté míry výjimkou, neboť u jiných sloučenin je vodík v molekule přítomen zpravidla v oxidačním čísle +I. Vodík (aniont) psán vpravo !
Pokud máme například zapsat chemický vzorec sloučeniny, která má název hydrid sodný, postupujeme následovně : Na+I H-I NaH hydrid draselný KH hydrid vápenatý CaH2 KH hydrid draselný LiH hydrid litný
No to ještě není zdaleka konec
Kovalentní hydridy Jedná se o binární sloučeniny vodíku s prvky III.A, IV.A (s výjimkou uhlíku), V.A a VI.A skupiny periodické tabulky. Vodík je v těchto látkách přítomen v oxidačním čísle +I. Název se tvoří připojením koncovky –an k mezinárodnímu názvu prvku tvořícího s vodíkem tuto sloučeninu, např. : silan SiH4 PH3 fosfan H2S sulfan (sirovodík či kyselina sirovodíková, viz též kapitola 2.10.8.1) AsH3 arsan
V podstatě sem patří také uhlovodíky – hydridy uhlíku (CxHy) – těm se však vzhledem k jejich obrovskému množství samostatně věnuje organická chemie. Oproti iontovým hydridům je vodík v molekule sloučeniny přítomen v oxidačním čísle +I a názvosloví je odlišné, přestože zápis chemických vzorců je identický (vodík v pravo) – pozor na to
Kyanidy
-sloučeniny dusíku s uhlíkem odvozené od kyseliny kyanovodíkové (HCN) -kyanidy tvoří alkalické kovy a kovy alkalických zemin - aniont tvořen skupinou (CN)-
Kyanid draselný KCN Kyanid vápenatý Ca(CN)2
Hydroxidy
Tvořeny různými kationty a hydroxidovými anionty OH- (oxidační číslo skupiny je –I). Obecný vzorec M(OH)n, kde M je obecně vzorec kationtu. Název sloučenin tvořen podstatným jménem hydroxid a přídavným jménem zakončeným koncovkou odpavídající oxidačnímu číslu kationtu (ný, natý...). Nepatří mezi binární sloučeniny – 3 různé prvky – ternární sloučeniny.
KI(O-IIH+I)-I
Příklad : hydroxid draselný
Cvičení : NaOH Al(OH)3 Mg(OH)2 Si(OH)4
hydroxid sodný hydroxid hlinitý Hydroxid hořečnatý hydroxid křemičitý
Hydroxid barnatý Hydroxid vápenatý Hydroxid železitý Hydroxid manganatý
Ba(OH)2 Ca(OH)2 Fe(OH)3 Mn(OH)2
Anorganické kyseliny
Kyseliny jsou sloučeniny, které jsou při chemických reakcích schopny odštěpovat vodíkový kation (proton).
bezkyslíkaté anorganické kyseliny kyslíkaté kyseliny- oxokyseliny
Bezkyslíkaté kyseliny Obecný vzorec HmX, H – vodík, X – kyselinotvorný prvek, m – index-počet atomů H, m = 1 nebo 2 Název se tvoří slovem kyselina a přidáním zakončení vodíková podle kyselinotvorného prvku kyselinotvorný prvek je ze skupiny halogenů (F-, Cl-, Br-, I-) vyskytujících se v oxidačním čísle –I nebo je jím síra v oxidačním čísle –II (S-II). Patří sem také kyanovodík a další látky.
HF HCl HI HBr H2S HCN
fluorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina fluorovodíková chlorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina chlorovodíková jodovodík po rozpuštění ve vodě kyselina jodovodíková chlorovodík po rozpuštění ve vodě kyselina bromovodíková sirovodík po rozpuštění ve vodě kyselina sirovodíková kyanovodík po rozpuštění ve vodě kyselina kyanovodíková
Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)
Obecný vzorec HmXxOn, H – vodík, X – kyselinotvorný prvek, O – kyslík, m, x, n – indexy-počet atomů. Pokud x = 1, nazýváme kyseliny jednoduché, v dalších případech polykyseliny (dikyseliny, trikyseliny atd.) Vodík je vždy přítomen v oxidačním čísle +I, kyslík v ox. č. –II. Součet oxidačních čísel musí být nula. Název tvořen z podstatného jména kyselina a přídavného jména odvozeného od názvu kyslinotvorného prvku (centrálního atomu) resp od příslušného oxidu. Zakončení přídavného jména je –ná, -natá, -itá, -ičitá atd. podle oxidačního čísla kyselinotvorného prvku. K odvození názvu kyseliny je proto zapotřebí určit oxidační číslo centrálního atomu.
Kyslíkaté kyseliny mohou vzniknout například reakcí příslušného oxidu s vodou : SO3 + H2O H2SO4 (oxid sírový – kyselina sírová) N2O5 + H2O H2N2O6 HNO3 (oxid dusičný – kyselina dusičná)
Odvozování vzorců jednoduchých oxokyselin Protože mluvíme o jednoduchých kyselinách víme, že daná kyselina má v molekule jeden atom kyselinotvorného prvku. Určujeme tedy počet vodíkových a kyslíkových atomů : HmXOn, přičemž m = 1 nebo 2 Je-li oxidační číslo kyselinotvorného prvku sudé (II, IV, VI, VIII) pak počet atomů vodíku je 2, pokud je ox. číslo liché, je ve vzorci jen jeden atom vodíku.Počet atomů kyslíku je zapotřebí dopočítat :
Příklad : určete chemický vzorec kyseliny chlorné a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina) oxid chlorný – Cl2O + H2O H2Cl2O2 HClO b) vzhledem k tomu, že koncovka –ná přísluší oxidačnímu číslu chloru +I, víme, že v molekule bude pouze jeden atom vodíku a můžeme psát : HIClIOn-II počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice : 1·1 + 1·1 + n·(-2) = 0 1 + 1 – 2n = 0 n =1 výsledný vzorec bude proto HClO
Příklad : určete chemický vzorec kyseliny dusité a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina) oxid chlorný – N2O3 + H2O H2N2O4 HNO2 b) vzhledem k tomu, že koncovka –itá přísluší oxidačnímu číslu dusíku +III, víme, že v molekule bude pouze jeden atom vodíku a můžeme psát : HINIOn-II počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice : 1·1 + 1·3 + n·(-2) = 0 1 + 3 – 2n = 0 n=2 výsledný vzorec bude proto HNO2
Příklady Kyselina sírová kyselina dusičná Kyselina dusitá kyselina uhličitá kyselina bromičná
H2SO4 HNO3 HNO2 H2CO3 HBrO3
Tvoření názvů jednoduchých oxokyselin z chemických vzorců :
Příklad : Odvoďte název oxokyseliny odpovídající vzorci : HClO4 a) přes oxidy – « odečtením vody » HClO4 H2Cl2O8 – H2O = Cl2O7 – oxid chloristý – kyselina chloristá b) přes oxidační čísla H+IClyO4-II 1·1 + 1·y + 4·(-2) = 0 1 + y –8 = 0 y=7 Oxidačnímu číslu centrálního atomu +VII odpovídá koncovka –istá, proto je správný název kyselina chloristá
Cvičení : H2CrO4 HMnO4 HBrO H2SeO4 HClO4 H2SO3
kyselina chromová kyselina manganistá kyselina bromná kyselina selenová kyselina chloristá kyselina siřičitá
Pomůcka : zapamatovat indexy známých kyselin (H2SO4, H2CO3, HNO3, HNO2) a od nich tvořit kyseliny méně známé se stejným oxidačním číslem centrálného atomu.
Hydratované kyseliny Prvek může v témže oxidačním čísle tvořit dvě či více jednoduchých oxokyselin lišících se pouze v počtu atomů H a O v molekule. Tyto názvy se zpřesňují tak, že pomocí číslovkových předpon vyjádříme počet vodíkových (předpona hydrogen) nebo kyslíkových atomů (předpona oxo) v molekule. Hydratované kyseliny vznikají reakcí běžné kyseliny s vodou, např. :
HPO3 + H2O H3PO4 teoreticky dále : H3PO4 + H2O H5PO5 HPO3 kyselina fosforečná (hydrogenfosforečná nebo trioxofosforečná) H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná nebo tetraoxofosforečná Pomůcka : přičteme H2O (dva atomy H a jeden atom O)
Cvičení H5IO6 kyselina pentahydrogenjodistá nebo hexaoxojodistá H4SiO4 kyselina tetrahydrogenkřemičitá nebo tetraoxokřemičitá kyselina trihydrogenarseničná H3AsO4 kyselina trihydrogenmanganistá H3MnO5
Tak ještě kus
Polykyseliny Polykyseliny vznikají dvou nebo více molekul stejné kyseliny za odštěpení vody H2SO4 + H2SO4 H2S2O7 + H2O názvosloví na stejném principu jako výše uvedený příklad. V názvu je navíc pomocí číselné předpony vyjádřen počet centrálních atomů. H2S2O7 2·1 + 2y + 7·(-2) = 0 2 + 2y – 14 = 0 y=6 kyselina disírová
Např. H2Cr2O7 2·1 + 2y + 7·(-2) = 0 2 + 2y – 14 = 0 y=6 Z toho víme, že každý z centrálních atomů Cr se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle +VI – koncovka kyseliny –ová – Kyselina dichromová (od ní jsou ovozeny důležité soli – předeším dichroman draselný K2Cr2O7) Cvičení : kyselina pentahydrogentrifosforečná H5P3O10 H2S2O5 kyselina disiřičitá kyselina dihydrogendisiřičitá kyselina disírová
H2S2O5 H2S2O7
Thiokyseliny Jeden či více atomů kyslíku v molekule oxokyseliny nahrazen atomem síry. Tento atom síry se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle – II (stejně jako původní atom kyslíku) Název thiokyseliny se tvoří připojením předpony thio- k názvu příslušné oxokyseliny, popř. též číslovkovou předponou vyjadřující počet atomů síry, které v molekule nahradily atomy kyslíku, např. kyselina sírová H2SO4 kyselina thiosírová H2S2O3 (pozor na atomy síry a jejich oxidační čísla!!!)
Cvičení kyselina tetrathioarseničná H3AsS4 H2SnS3 kyselina trithiocíničitá H2MoO2S2 kyselina dithiomolybdenová H2CS3 kyselina trithiouhličitá Na2S2O3 thiosíran sodný
Soli anorganických kyselin
Anorganické soli jsou iontové sloučeniny tvořené kationty a anionty kyselin. 1 nebo více atomů vodíku je v molekule soli oproti kyselině nahrazen jiným prvkem. Soli vznikají např. při neutralizačních reakcích mezi kyselinami a hydroxidy, vzniká sůl a voda, např. : NaOH + HNO3 NaNO3 + H2O Soli bezkyslíkatých kyselin jsou binární sloučeniny, s jejich názvoslovím jsme se již seznámili (halogenidy, sulfidy) Cvičení CaCl2 chlorid draselný kyanid draselný KCN
Soli kyslíkatých kyselin, (včetně thiokyselin a polykyselin) Nahrazení H+ v molekule oxokyseliny jiným kationtem. Názvy těchto solí se skládají z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od názvu kyseliny, která sůl tvoří. Koncovka –á se nahradí koncovkou –an. U oxidačního čísla VI se koncovkou –an nahrazuje koncovka –ová Kyselina dusičná dusičnan Kyselina sírová síran (nikoliv sírovan) Koncovka přídavného jména podle oxidačního čísla kationtu (ný, natý...)
Příklad : síran sodný vycházíme z kyseliny sírové H2SO4, atomy vodíku nahrazeny atomy sodíku Z kyseliny zbyde aniont (SO4)2Na2I(SVIO4-II)-II Na2SO4 CaII(NO2)2-I HNO2 dusitan vápenatý
Cvičení : Síran vápenatý fosforečnan hlinitý
CaSO4 H2SO4 Al(PO3)3 HPO3
AlIII(PVO3-II)-I siřičitan draselný
K2SO3
K2I(SIVO-II3)-II
H2SO3
hlinitan železnatý Ca(NO2)2 Fe(ClO3)3 Fe2(SiO3)3 Al2SO4 K2Cr2O7 Na2S2O7 Na2S2O3
Fe(AlO2)2 HAlO2 dusitan vápenatý chlorečnan železitý křemičitan železitý síran hlinitý dichroman draselný disíran sodný thiosíran sodný
Hydrogensoli hydrogensoli obsahují v aniontu jeden nebo několik atomů vodíku. Název se tvoří přidáním předpony hydrogen, popř. dihydrogen či trihydrogen atd. před podstatné jméno v názvu sloučeniny. Při tvorbě soli z anorganické kyseliny je nahrazena atomy jiného prvku pouze část atomů vodíku. Vodík má i zde ox. číslo +I, např. :
H2SO4 H+ + HSO4HSO4- + Na+ NaHSO4 (hydrogensíran sodný) Ca(HSO3)2 CaII(HISIVO-II3)-I2 hydrogensiřičitan vápenatý Pozn. : Od H3PO4 existuje fosforečnan, hydrogenfosforečnan a dihyhydrogenfosforečnan (např Na3PO4, Na2HPO4, NaH2PO4) Cvičení : hydrogensíran železitý Fe(HSO4)3 hydrogenfosforečnan vápenatý CaHPO4 Ca(H2PO4)2 dihydrogenfosforečnan vápenatý Ca(HS)2 hydrogensulfid vápenatý
Podvojné soli Obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty kationty se uvádějí v pořadí podle vzrůstající hodnoty oxidačního čísla, při stejné hodnotě se řadí abecdně podle symbolů. Víceatomové kationty (např. NH4+I) se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů téhož oxidačního čísla. V názvech je pořadí kationtů stejné jako ve vzorcích např. : KNaCO3 uhličitan draselno-sodný
Cvičení síran draselno-hlinitý KAl(SO4)2 Pokud dva či více aniontů, uvádějí se v abecedním pořadí symbolů prvků popř. centrálních atomů aniontu. např. : Cu3(CO3)2F2 bis(uhličitan)difluorid triměďnatý
Hydráty solí vzorec tvořen ze vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části se oodělují tečkou. V názvech se přítomnost vody označuje slovem hydrát a počet molekul H2O je vyjádřen číslovkovou předponou. Nazev soli je uveden ve druhém pádě. např. : CuSO4.5H2O pentahydrát síranu měďnatého Cvičení : FeSO4.7H2O heptahydrát síranu železnatého dekahydrát uhličitanu Na2CO3.10H2O sodného heptahydrát síranu zinečnatého ZnSO4.7H2O
A NAKONEC…
Amonné sloučeniny Důležitý je kation amonný (NH4)+I (N-IIIH4+I)+I, např. dusičnan amonný NH4NO3 Cvičení : chlorid amonný NH4Cl dusitan amonný NH4NO2 (NH4)2SO4 síran amonný (NH4)2CO3 Uhličitan amonný
KONEC… UŽITEČNÉ LINKY NA WEBU http://agrochemie.webnode.cz
