1. Postavení žen na trhu práce v České republice

Úvod Problematika sociálního postavení žen na trhu práce v České republice se v poslední době postupně prosazuje v praktické politice a mezi aktuální témata vědeckého zájmu. I přesto, že můžeme z hlediska hnutí za rovnoprávné postavení žen mužů a žen na trhu práce hovořit v naší společnosti o jistém zpoždění oproti západním zemím, má tato problematika v české společnosti už svoji historicky formovanou tradici.

Historické kořeny účasti žen ve veřejném životě můžeme hledat v předminulém století v zapojení žen v národně obrozeneckém hnutí. Prvotní aktivity se zaměřovaly na osvětu a vzdělávání žen, na volební právo. Akceptaci rovnoprávného postavení žen a mužů dokumentuje fakt, že veškeré právní normy byly od počátku formování Československého státu koncipovány a formulovány neutrálně, s výjimkou norem, které reflektovaly potřebu zvýšení ochrany žen z důvodu jejich biologických a fyziologických, ale i sociálních zvláštností, příkladem může být mateřství. Proto je také v současné době v České republice rovnoprávnost žen a mužů považována za samozřejmou součást občanské rovnosti a za základní lidské právo zaručené Ústavou, resp. Listinou základních práv a svobod.

Stručně můžeme říci, že Česká republika má na jedné straně dlouhodobou historii v boji za účast žen ve veřejném životě a svým způsobem i v rovném zacházení s muži a ženami, na druhé straně ale nepatří otázky rovnoprávnosti mužů a žen na trhu práce mezi prioritní témata ani v politickém životě ani ve veřejném životě. Hnutí za rovnoprávné postavení žen na trhu práce není v současné době tolik rozvinuto jako v řadě jiných zemí.

Přitom podle mého názoru nejde o výraz necitlivosti žen k vlastním problémům. Jde právě o to, že otázky postavení žen na trhu práce převážně nejsou chápány jako politické. V každém případě je však nezbytné poznat blíže pravý stav věci, tj. skutečné postavení a životní podmínky a šance žen v této společnosti, a komparaci s mužskou částí populace.

V tomto poznání existují mezery, třebaže výzkumy “ženských” otázek byly realizovány a znak pohlaví patří mezi hlavní třídící znaky všech empirických výzkumů a do značné míry i statistické evidence. 6

Otázka postavení žen na trhu práce v České republice je velice obsáhlé téma, a proto jsem si vybrala několik, z mého pohledu důležitých a zajímavých cílů, kterými se budu ve své práci zabývat a pokusím se je objasnit v celé jejich šíři.

Hlavním cílem mé diplomové práce je zjistit, co vše ovlivňuje postavení žen na trhu práce v České republice a jakým způsobem je ovlivňuje. Budu se tedy zabývat těmito oblastmi: vzdělání žen a změny ve vzdělání, realizace studijních plánů, pracovní uplatnění žen, zaměstnanost, nezaměstnanost a úspěšnost na trhu práce, profesní kariéra a pracovní uplatnění (postoje a zájmy žen), soukromé podnikání žen, diskriminace v zaměstnání, příjmy a odměňování, ženy mezi profesí a rodinou, rozdělení rolí v rodině. Dále se pokusím naznačit vývoj a postavení žen na trhu práce v České společnosti směrem z historie do současnosti. A v neposlední řadě se pokusím nastínit možnou cestu vývoje postavení žen na trhu práce v České republice.

7

1. Postavení žen na trhu práce v České republice “Základní orientaci v názorech na postavení žen dávají odpovědi na otázky o tom, jaké rozdíly spatřují muži a ženy ve svých aspiracích a životních podmínkách. Výběr otázek zahrnul některé aspekty sféry rodinné, pracovní, soukromé a společensko-politické. Základním zjištěním je očekávaný rozdíl mezi postoji mužů a žen. Oproti hodnocení mužů, ženy celkově vidí svoji situaci kritičtěji, pokud jde o “vnější podmínky”, ale pozitivněji posuzují své schopnosti pro rovnoprávnou participaci v daných oblastech. Nicméně i většina mužů vnímá nerovnoprávnost postavení žen a mužů v zaměstnání a v politice a odlišnosti vyplývající z jejich rolí v rodině. Míra uvědomění si těchto diferencí je ovšem u žen a mužů jiná.”1

Největší rozdíly se většinou týkají rodiny, kde u mužů většinou setrvává akceptace komplementarity ženských a mužských rolí. Ovšem ženy se jí jistým způsobem brání nebo ji spíše nechtějí natolik chápat jako jasně danou a v zásadě také neměnnou. Z různých studií vyplývá, že více jak polovina mužů nachází v rodině pro ženu místo hlavně v domácích povinnostech a mužovo místo v roli živitele rodiny. S tradiční představou o komplementaritě mužských a ženských rolí se ztotožňuje jen třetina žen. Tento tradiční model je tedy v naší společnosti silně zakořeněn. Muži si při tom myslí, že stejně takto vidí svoji roli i ženy. Dále si více než polovina mužů myslí, že pro ženy má zaměstnání stejný význam jako pro muže. Také více než polovina z nich přiznává ženám stejnou schopnost zastávat řídící funkce nebo soukromě podnikat. Odtud podle mého názoru také plyne hlavní z rozporů této oblasti a to, že i muži sice přiznávají ženám právo a profesní seberealizaci, sebeprosazení a jakousi společenskou angažovanost, ale samozřejmě na straně druhé jim ale nechtějí příliš mnoho slevit z jejich domácích rolí ženy a manželky a ženy jako matky jejich společných dětí.

Ovšem ani postoje žen v této oblasti nejsou podle studií zcela konzistentní. Ženy jasně vyjadřují zájem o jisté osvobození od pout rodiny, ale přitom si chrání jistotu nezastupitelnosti v rodině, samy ženy tvrdí, že jim záleží na rodině a dětech mnohem více než mužům. Ovšem to na straně druhé nebrání ženám prosazovat svoje profesní ambice a budovat si kariéru, i přesto

1

Kuchařová, V.: Aktuální otázky postavení žen v ČR. Praha: VÚPSV, 1998. s 8

8

že si uvědomují těžkosti s tím spojené.

Z tohoto plynou dva základní poznatky. První je ten, že není jasně řešen jistý rozpor mezi dvojí orientací žen. A druhý je ten, že profesní aspirace a kariéra žen se dostávají do rozporu s vývojem plodnosti. Nelze samozřejmě říci, že by ženy z důvodu svých profesních ambicí zcela rezignovaly na mateřské ambice, ale spíše hledají cesty k jejich sladění. Proto ženy oddalují první dítě, které se v dnešní době rodí ženám okolo 30 roku a také přibývá stále více bezdětných párů.

Ženy se také snaží seberealizovat v oblasti společensko-politické. V tomto případě muži hodnotí schopnosti žen pro aktivní participaci mnohem hůře, než jak vidí danou situaci ženy.

Postoje žen k jejich úloze ve společnosti vyjadřují jasný nesoulad mezi hodnocením jejich širokých schopností a jejich mnohem užších možností. To ovšem neznamená, že jejich možnosti jsou omezovány jen z vnějšku. Mnoho žen a neuvažuje vůbec o žádné změně.

vědomě užší možnosti akceptuje

Podle V. Kuchařové (3, s.9) můžeme postoje žen

charakterizovat takto:


v oblasti profesní vyjadřují poměrně vysoké sebehodnocení a aspirace;




rodiny a děti představují jednu z nejvyšších hodnot v jejich životě, ale to není důvodem k uzavírání se do domácnosti;




mají smysl pro rovnoprávnost mezi muži a ženami, ale současně akceptují odlišnost jejich rolí a postavení; spíše by se mělo říci, že chápou schopnosti mužů a žen jako přirozeně diferencované horizontálně, nikoli vertikálně;




mužům přesto přisuzují výhody, do značné míry spojované s tradiční dělbou mužských a ženských rolí;




společensko-politická aktivita je pro ně oblastí, kde se nemusí osobně angažovat, ale požadují, aby byl respektován jejich pohled na předmět těchto aktivit; své méně aktivní zapojení chápou jako výraz menší potřeby, související s vysokou zaneprázdněností v jiných sférách než jako výraz nedostatku schopností;




nepociťují závažné problémy v realizaci osobních potřeb, měřené spokojeností s rozsahem a trávením volného času, případně s péčí o své zdraví; 9




ve vývoji životních podmínek žen v polistopadovém období nenacházejí většinou zlepšení a celkově jej hodnotí spíše kriticky.

Velmi zajímavé je pro mne také zjištění, že tyto postoje žen jsou málo diferencované podle demografických charakteristik nebo profesního postavení, tyto rozdíly nejsou podmíněny ani politickou orientací. Komplementaritu méně akceptují zejména ženy mladší, vzdělanější a svobodné. Další prokazatelné rozdíly se týkají toho, že aktivní ženy posuzují schopnosti žen mnohem příznivěji, podnikající ženy vysoko hodnotí schopnosti žen podnikat, vzdělanější ženy více hodnotí zase schopnosti žen zastávající řídící funkce.

V postojích mužů a žen můžeme nalézt velmi málo důkazů o tom, že společenské podmínky a uplatnění zájmů žen jsou vnímány veřejností spíše jako zdroj základních konfliktů. Je vyjadřována zejména potřeba jejich zájem podpořit, ale představy o tom, jakým způsobem to má být realizováno, se různí. Problém je v tom, že většina žen nemá zcela ujasněný názor na zájmy žen a promítají sem i své aktuální osobní problémy.

1.1 Historický vývoj postavení žen na trhu práce Každá kultura ve svých výtvarných a literárních projevech vychází z určitých představ o ženě své doby. Tyto představy pak reprodukuje a napomáhá tak jejich obecnému přijetí. Takto vytvořený obraz je vždy určován postavením a funkcí ženy vládnoucí třídy. Například pro otrokářství platí, že žena pocházející z třídy otroků nebyla považována za člověka, ale za mluvící věc. Tato skupina pak byla ve starověku a také ve středověku zcela bezvýznamná ze společenského pracovního procesu. V obou epochách ale fyzická práce byla každá námezdní práce a byla výsledkem sociálního podcenění a společenského opovržení. Byla to činnost neslušná a sprostá, která je neslučitelná se stavem vznešenosti.

Pracovní proces žen se rozvíjel na základě vlastnického práva k výrobním prostředkům. Je to výsledek kombinace výrobních prostředků, které vlastní jedna část společnosti, a pracovní síly, jejíž nositelem je druhá část společnosti.

Všechny právní kodexy přiznávaly ženám

podstatně menší práva než mužům, pokud jim ovšem nějaká práva přiznávaly. Typickým 10

příkladem tohoto problému je kodex soukromého práva římského. Jedno z jeho ustanovení říká, že žena není osoba sui iuris (není svébytným subjektem práva) a nemůže být tedy subjektem vlastnictví, je tedy v něčí moci, například v otcově nebo manželově. Z toho jasně vyplývá, že žena vládnoucí třídy se nepodílela na společenském procesu ani zprostředkovaně. Situace ženy vykořisťované třídy byla podstatně jiná. Ženám otrokyním byla vyhrazena zejména sféra, kterou lze přirovnat k dnešní sféře služeb. Vykonávaly širokou paletu služeb v domácnostech a ve veřejných zařízeních.

Ve středověkém feudalismu se situace vyvíjela jinak. Obraz ženy vládnoucí třídy zůstal nezměněn, ale práce byla dále považována za neslučitelnou se stavem vznešenosti. Ve společenských oblastech zůstávala stále žena objektem. Při přechodu vojenského feudalismu k civilnímu došlo k rozpadu feudální šlechty.Z toho vyplynulo, že neprovdaná nebo ovdovělá žena mohla být stejným subjektem vlastnických a politických práv jako muž. Mohly tedy vstupovat do pracovního procesu a ovlivňovat jej. Na vdanou ženu se to tedy nevztahovalo.Ta zůstala i nadále součástí majetku manžela. Závislost a podřízenost ženy svému manželovi byla o to větší, čím větší byl jejich majetek a pevnější mužovo sociální postavení.

Postavení nevolnické ženy v její třídě nebylo odrazem postavení ženy vládnoucí třídy. Nevolnická žena byla vzhledem ke svému muži relativně rovnoprávnější než byla žena třídy vlastníků. Přeměna otrocké práce na nevolnickou ji plně vřadila do pracovního procesu. Na feudálních pozemcích tedy nepracovali jen muži, ale celé rodiny nevolníků. Společná práce pro pána, stejná práva tedy sbližovaly postavení mužů a žen.

Roku 1905 se ženy zúčastnily zápasu o všeobecné a rovné volební právo do vídeňského parlamentu. Tehdy také vzniklo volné sdružení Výbor pro volební právo žen (výbor se vytvořil proti výslovnému znění spolčovacího zákona rakouského, který zakazoval ženám politické spolčování. Vedly jej F. Plamínková a M.Tůmová) Na Moravě se poté o něco později vytvořila Pokroková organizace žen, kde v čele stála Zdena Wiedermannová-Motyčková. A tak se stalo, že před válkou všechny politické strany, kromě staročeské vložily do svých programů požadavek aktivního a pasivního volebního práva žen do všech sborů zákonodárných i samosprávných. 11

2. Feminismus “Ty feministky si snad myslí, že ženy jsou lepší než muži!” Takovéto věty slýcháme a čteme dnes a denně. Ale také existuje mnoho článků o tom, že muži sice ženám velice rádi lichotí, že jsou lepší a morálnější, než-li jsou oni, ale jedině tehdy, když tím chtějí zdůvodnit, že jim ženy mají ochotně sloužit, pečovat o ně a také se jim podřizovat.Ženy jsou prostě jiné. Ženám nezáleží tolik jako mužům na postavení a na titulech.

Situace v informovanosti o feminismu je v České republice dost mizivá. V populárních příručkách se mnohdy objevují zkreslená líčení amerických feministek. Feminismus ve Spojených státech amerických je společenským hnutím, které nemá jednotnou filozofii nebo jasně vyhraněné cíle a prostředky. Není organizované hnutí podle jednoznačných rasových, sociálněekonomických nebo regionálních kritérií. Různorodost feminismu je zdrojem síly i bohatství, ale zároveň také slabinou v krizových situacích, je také ohniskem neshod při politickém rozhodování a je základem mnoha nepřekonaných a i nepřekonatelných nedorozumění.

Ženy a ženské aspekty a hodnoty jsou samozřejmě stejně důležité jako muži a mužské záležitosti. Feministky se pouze opovažují tuhle samozřejmost připomínat a konstatují, že naše společnost podle toho zařízená není.

Maureen Gaffneyová je z irského Národního ekonomického a sociálního fóra. Úkolem tohoto fóra je pomáhat kontaktům mezi vládou a nevládními organizacemi a umožňovat, aby byly více slyšet hlasy různých skupin, které nejsou ve vysoké politice dostatečně zastoupeny, jako jsou ženy, etnické menšiny, mladí lidé nebo postižení lidé. Maureen Gaffneyová přednesla seminář o mužských pyramidách a ženských kruzích. Je o tom, jak rozdílně muži a ženy budují své vztahy ve společenských strukturách. Tvrdí, že ženský způsob řízení spočívá v napomáhání růstu, ve spolupráci, vytváření sítí mezilidských vztahů. Muži si vytvářejí společenské pyramidy a ženy tvoří kruhy. Žena, která by snad používala mužské metody příkazů a dominance, by byla ostatními ženami označena za panovačnou a byla by vyloučena z jejich kruhů. Mužům více záleží na nadřazených, ženám na podřízených. Žena klidně zkritizuje svého nadřízeného, až muž trne, co si to dovoluje, ale bojí se něco vyčíst například své sekretářce. 12

Ženy jsou v současnosti stále více znevýhodňovány zejména tím, že po většinu částí svého života o někoho nebo i něco pečují, ať jsou to děti, nemocní a staří členové rodiny, domácnost. Tyto pečovatelské činnosti nejsou finančně ohodnoceny většinou vůbec, a když už přece, tak málo, a proto se tedy v našem společenském klimatu netěší téměř žádné prestiži. Není totiž žádný důvod, aby i v budoucnu bylo normou, že pečovatelské práce i neplacená péče o děti a nemohoucí členy rodiny náležely ženám. To tvrdí mnohé feministky.

Další věc, proti které

bojují, je nediskriminovat v přístupu k zaměstnání. Říkají, že kořeny diskriminace plynou ze struktury a organizace práce a rozdělení práce v domácnosti. To znamená, že je třeba podporovat pružnou a zkrácenou pracovní dobu. Dále je podle nich důležité podporovat rovnoměrnější rozdělení péče o domácnost mezi partnery.

Fakt, že ženy při postupu na vedoucí posty ve veřejné sféře procházejí mnohem náročnějším sítem než muži, se také odráží v úrovni těch několika málo žen, kterým se to podaří.

Tématem ženského světa a toho, jakou alternativu uspořádání společnosti by vytvořily ženy, se zabývá ekofeminismus. Jeho podstatou je tvrzení, že kořistnický, dobyvačný a devastující přístup lidské společnosti, k přírodě a životnímu prostředí je odrazem postojů patriarchální společnosti k ženám. Ekofeministky prosazují, že ženy musí mít svobodu se samy rozhodnout mezi lokální soběstačností a začleněním do globální ekonomiky.

Vnášení ženských prvků do celkového životního stylu je znatelný i v trendu takzvané nové skromnosti nebo záměrné skromnosti. Jde zejména o to, že lidé jsou přesyceni hektickým pracovním tempem, honbou za vyššími pozicemi a platy a raději dávají přednost méně náročné a hůře placené práci, ale zato se víc mohou věnovat rodině, dětem, svým koníčků a naplno si vychutnávají svůj život, který jim jen tak ledabyle neprotéká mezi prsty.

V dnešní společnosti, kdy se téměř všechno měří penězi, je úplně absurdní si představovat, že ženskou práci a jiné zásluhy bude někdo oceňovat podle jiných měřítek. A přece se mlčky počítá s tím, že pro ženu je určitým morálním závazkem nebo povinností pečovat o členy své rodiny. Stále se vychází z modelu, že tatínek chodí do práce a maminka 13

pracuje doma. Je také pravda, že se počítá s tím, že děti patří do péče hlavně matky.

Tak se žena dostává do jakýchsi ekonomických kleští. Má v průměru totiž asi o čtvrtinu nižší plat než muž i přesto, že v zaměstnání tráví úplně stejnou dlouhou dobu jako muž a navíc se ještě musí starat o domácnost. Tak vlastně vzniká dojem, že muž ženu živí.

Mnohé feministky také mluví o tržním matriarchátu. Pokud si představíme tento svět, kde toto zřízení panuje, uvidíme, že jde o společnost, která je vystavěna kolem principu, že ženy si všechno nechávají platit od mužů, ale pro muže je společensky nepřípustné, aby domácí práce vykonávali sami, protože by se tím znemožnili. Naprostou většinu svého výdělku odevzdávají ženě. Jeho výdělek je ale vždy menší než je výdělek ženy, protože ženám náleží kvalifikované a duševně náročné práce. Muži tento systém přijímají, protože nikdy nikdo neviděl nic jiného, takhle by to bylo podle některých feministek správné, přirozené a příroda sama dala jasně najevo, že to tak chtěla. Naštěstí pro muže jde pouze o přání feministek a pro muže je to pouze fikce.

14

3. Vzdělání žen Vzdělání bylo v dějinách lidských společností téměř vždy výhradní výsadou relativně omezené vládnoucí třídy. Je tedy naprosto přirozené, že bylo nepřístupné ženám porobené třídy, ale i ženám vládnoucí třídy.

Vzdělání ženy jakékoliv třídy bylo pro mužskou nadvládu nežádoucí a pro udržení rodiny také nepotřebné. V některých obdobích byla minimální příprava dívek pro plnění jejich povinností v rodině tak moc nedostatečná, že ani nedokázaly vést samy domácnost a vychovávat děti.

Teprve masové šíření ženské vzdělanosti bylo příčinou zrodu feministického hnutí. Teprve poznání sebe sama a společenských zákonitostí umožnilo ženám uvědomit si, že jejich postavení ve společnosti není v pořádku.

Pokud bychom chtěli v historii zaznamenat první úvahy žen o vzdělání, našli bychom je v období renesance. Toto vzdělání bylo pochopitelně orientováno k zájmům muže a k výchově ženy pro potřeby muže a domácnosti. Duch těchto koncepcí byl poté přijat myslitelem, který hodně ovlivnil sociální filozofii své doby a zejména francouzské předrevoluční klima, Jeanem Jacquem Rousseauem.

Poválečná sféra zaznamenala neustálý a prudký růst vzdělanosti a zejména vzdělanosti ženské. A ženy svého práva na vzdělání a nabídku rozvětveného školství bohatě využily. Vzdělání bylo nepochybně oblastí, kde u nás byla prosazena rovnoprávnost co nejrychleji. Mezi studenty středních škol převažují ženy.

Růst vzdělanosti je současně provázen pronikáním dívek do netradičních studijních oborů, do technicky orientovaných škol, které byly dříve výhradně doménou mužů. Podobný trend se také objevuje na vysokých školách.

15

3.1 Změna ve vzdělávání Vzdělanostní úroveň žen je podle statistik v České republice vysoká a dosti přispívá k udržení jejich zaměstnanosti, která je vysoká. I přesto, že specialize u žen je mnohem menší než je tomu u mužů. Většina dívek vystudovala střední školu a je mnoho dívek, které jsou absolventky gymnázií.

Podle statistik je ve věkové skupině příslušné středním školám jako celku, zastoupení žen mezi studujícími dáno jejich podílem v příslušné populaci. Rozdíl se ale projevuje větším zájmem dívek o všeobecné střední vzdělání a v jejich účasti na typu středoškolského odborného studia. Na vysokých školách studuje méně žen, přesto že se jich hlásí více než mužů. Muži jsou ale podle statistik úspěšnější v přijímacích zkouškách, mimo jiné také proto, že se častěji hlásí na obory s menšími rozdíly mezi počty uchazečů a počty přijatých. Pro ženskou populaci je příznivá dnešní větší variabilita studijních možností. Ženy mnohdy dávají větší přednost kratší formě studia, tedy bakalářského studia. I v rámci vysokoškolského studia projevují ženy nejvyšší zájem o společenské vědy, a z toho nejvíce údajně o filologii, učitelství a lékařství. Technické obory ženy moc nelákají.

Odlišná orientace koresponduje s převažujícím odlišným založením, které má základ jak v biopsychických charakteristikách každého pohlaví, tak i samozřejmě v socio-kulturních aspektech. Dívky totiž kromě výběru oboru a formy studia také částečně zohledňují předpokládanou potřebu sladit rodinné a profesní funkce. To ale neznamená, že by ženy neměly stejné schopnosti vykonávat profese považované za mužské, jen o ně mají menší zájem. V minulosti se vliv rodičů na studium dětí promítal při vzestupně mezigenerační vzdělanostní mobilitě. Například u dětí otců a matek bez středního vzdělání synové dělníků častěji volí průmyslové školy, dcery zase častěji volí ekonomické školy. Při dnešní celkově vyšší vzdělanostní úrovni české populace se tyto vlivy snižují. Přesto ale jsou vzdělávací dráhy dětí do značné míry ovlivňovány vzděláním rodičů, což samozřejmě platí pro obě pohlaví.

Otázkou je, jak jsou vzdělanostní ambice dívek a chlapců modifikovány vzdělávací příležitostí na středních a vysokých školách. Nabídka studijních možností komplexně nemá diskriminační charakter z hlediska pohlaví, ale poptávka není uspokojena v přáních adeptů 16

jednotlivých stupňů studia.

Ve srovnání se zeměmi OECD je struktura v České republice odlišná hlavně v nižším podílu studujících vysoké školy. Liší se také struktura středoškoláků a to v tom, že u nás je větší zastoupení studujících odborné školy gymnázia, týká se to jak mužů, tak i žen. Při hodnocení vývoje po roce 1998 nemůžeme mluvit o zásadních změnách ve vzdělanostní struktuře žen. K určitým posunům dochází také v oblasti profilace jednotlivých studijních oborů. Pro ženskou populaci je příznivá větší variabilita studijních možností (to znamená vzdělání na úrovni bakalářského, magisterského a doktorandského studia). Tím vším se přibližujeme zemím OECD, z nichž ve více než polovině převažují na úrovni takzvaného neuniverzitního terciárního vzdělávání, ženy. Na vyšších odborných školách studuje více dívek než chlapců.

V oblasti dalšího vzdělávání a rekvalifikace je situace žen podmíněná časovými limity a také finanční dostupností, to například tehdy, když žena volí kurzy, na něž nepřispívá úřad práce

ani zaměstnavatel. Zájem žen v zásadě nepřevyšuje dostupnou nabídku. Účast žen

v rekvalifikačních kurzech organizovaných úřady práce koresponduje s větším podílem žen mezi nezaměstnanými.

Zajímavé je, že ženy méně pozitivně než muži hodnotí své šance na zvyšování kvalifikace. S tím také koresponduje to, že ženy vyjadřují proti mužům o něco více ochoty dále si rozšiřovat kvalifikaci v zájmu nalezení zaměstnání.

3.2 Realizace studijních plánů V oblasti vzdělávání nám ukazují výsledky provedených výzkumů a současně i statistické údaje, že jsou rovnoprávné podmínky. Podíl žen, které nenaplní svoje vzdělávací plány totiž není nijak velký a ve srovnání s muži není ani nijak významně vyšší. Faktem ale zůstává, že asi třetina dospělé populace mužů i žen touží po vyšším vzdělání. Proto není nutné tvořit specifické programy vzdělávání žen, s výjimkou rekvalifikační přípravy žen obtížně umístitelné na trhu práce. Žádoucí se ale zdají opatření k tomu, aby ženy měly větší zájem i přístup k profesím doposud považovaným za mužské a samozřejmě naopak. 17

Další potřebná opatření vyplývají z toho, že nelze výběr oborů a forem studia ponechat pouze na individuální volbě bez dostatečné informovanosti o vývoji situace na pracovním trhu.

18

4. Pracovní uplatnění žen Rozvíjející se

proces průmyslové revoluce a zvyšování společenského produktu

vtahovaly ženy do společenského pracovního procesu ve stále větší míře. Ženy, které postupně získaly právo prodávat svoji pracovní sílu, se staly jakousi záložní armádou, která konkurovala monopolu mužské práce a která podkopávala mzdové nároky mužů. Hlavně v počáteční fázi zavádění strojů a

tedy i ženské práce do továren, byly dělnice předmětem nelidského

vykořisťování.

Ženy nebyly nijak organizovány, aby vůbec dostaly práci, byly ochotny přijmout jakékoliv podmínky a zlomek mzdy muže. “Všeobecně se dělnice zřídkakdy odváží bojovat společně se svými spolupracovníky o lepší pracovní podmínky. I to zvyšuje její cenu v očích podnikatele; často je přímo dobrým trumfem v jeho rukou proti vzpurnějším dělníkům; je také mnohem trpělivější, má obratnější ruce, lepší vkus a je pro tyto vlastnosti v mnoha pracích zručnější než muž. Tyto ženské ctnosti dovede ctihodný kapitalista ocenit, a tak s rozvojem našeho průmyslu nalézá žena rok od roku stále větší pole působnosti, ale - a to je rozhodující- aniž by se znatelně zlepšilo její sociální postavení. Když je zaměstnaná ženská pracovní síla, vytlačí často mužskou pracovní sílu. Ale mužská pracovní síla chce žít, nabízí se za nižší mzdu a tato nabídka stlačuje zase mzdy dělnic. Snižování mezd se stává šroubem, který uvádí v pohyb neustále se rozvíjející techniku pracovního procesu, zejména když tento převratný proces vyžaduje v důsledku úspory pracovních sil i ženské pracovní síly, a tím se zvyšuje nabídka “rukou”.”2 Pracovní podmínky, vykořisťování ženy se staly předmětem kritiky z nejrůznějších stran.

V celosvětovém měřítku zaměstnanost žen neustále vzrůstá. Vysoká zaměstnanost žen byla vynucena masovou bídou obyvatelstva v systému neomezeného kapitalistického vykořisťování. Ve společenské produktivní práci

kapitalismu jsou ženě vyhrazeny pozice

z hlediska významu, atraktivnosti , řízení i mezd. Ve všech rovinách pracovního procesu, ať už členěného podle stupňů nebo podle odvětví, je elementem řízeným a druhořadým. V tomto svém umístění a vymezení představuje pohyblivý prvek pracovních sil, který je v okamžicích otřesů

2

Bebel, A.: Žena a socialismus. Praha: SNFL, 1962.s 20

19

a krizí nejdříve propuštěn.

4.1 Segregace na trhu práce “Pracovní segregace podle pohlaví odkazuje na míru, v jaké jsou muži a ženy koncentrováni v jednotlivých zaměstnáních, kde převládají zaměstnanci jednoho či druhého pohlaví. Běžně užívanou mírou, kterou se měří pracovní segregace podle pohlaví, je index diference, který bývá také označován jako index segregace či jednoduše D. Udává se jako procentuální míra, která udává poměr pracovníků jednoho pohlaví, kteří by museli nastoupit do zaměstnání, v němž je dané pohlaví nedostatečně zastoupeno, aby pracovní distribuce byla vzhledem k pohlaví rovnocenná.”3

Tabulka č.1: Pracovní segregace pohlaví v sedmnácti průmyslových zemí podle Currana, D.J. (18, s. 270) Země

Index diferenciace (D)

Itálie

24,6

Japonsko

25,1

Německo

36,4

Francie

38,3

Spojené státy americké

38,4

Švýcarsko

39,2

Rakousko

39,2

Nizozemsko

39,9

Nový Zéland

41,9

Kanada

42,4

Švédsko

43,2

Velká Británie

44,4

Austrálie

47,1

Irsko

47,6

Norsko

47,9

Lucembursko

48,9

Dánsko

49,7

3

Curran, D.J.: Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003. s. 272

20

Podle výsledků statistik lze shrnout, že ženy se

nejvíce soustřeďují v pracovních

oborech jako jsou školství, úřednická zaměstnání a služby.

Jedním z vážných důsledků pracovní segregace podle pohlaví je to, že omezuje pracovní možnosti. To se samozřejmě týká obou pohlaví, ale jak si můžeme všimnout, více nevýhod to nese zejména pro ženy. Lidé často pokládají mnoho ženských zaměstnání za nudná, příkladem může být zaměstnání knihovnice. Také se předpokládá, že ženské práce jsou charakteristické mnohem menší samostatností než mužské práce a že vyžadují mnohem méně kvalifikace nebo snad dokonce i inteligence. A co je asi nejdůležitější, že ženská zaměstnání nabízejí také mnohem méně odměn v podobě stálého platu, mobility, výhod a prestiže. Pracovní segregace na základě pohlaví uzavírá ženy v těchto zaměstnáních mnohem více než muže.

Ženy se také obvykle setkávají s diskriminací při přijímání a povyšování a ve svých snahách nalézt si cestu nahoru pracovní hierarchií narážejí na skleněný strop. Skleněný strop odkazuje na neviditelné bariéry, které omezují pracovní mobilitu pracovnic směrem nahoru. Zajímavé je, že mužům se v zaměstnáních pro ně atypických dostává při přijímání přednostního zacházení místo toho, aby naráželi na skleněný strop.

Dalším rozdílem je to, že muži v pracovním prostředí dominovaném ženami cítili, že mají moc. Naopak ženy se v pracovním prostředí dominovaném muži cítí ponižovány a kontrolovány. Tyto rozdílné zkušenosti se také odrážejí v četnosti případů sexuálního obtěžování na pracovišti.

4.2 Zaměstnanost “Odlišné zastoupení žen a mužů v některých typech zaměstnání či pozic do značné míry souvisí s

jejich rozdílnou úrovní i obory dosaženého vzdělání a rozdílnými

preferencemi při volbě zaměstnání a při kariérních rozhodnutích. Rozdíly v preferencích pak mohou být buď vrozené nebo způsobené genderovými stereotypy. Dále je segregace zaměstnání pravděpodobně způsobena

i nerovným přístupem žen do některých 21

povolání.”4

Vysoká ekonomická aktivita žen v České republice po roce 1998 mírně poklesla, ale přesto si udržuje již několik let stálou úroveň. Přetrvávají totiž její hlavní determinanty, kterými jsou vysoká kvalifikační úroveň ženské pracovní síly a zájem žen o zaměstnání, adaptovanost zaměstnavatelů na ženskou pracovní sílu, potřeby většiny rodin zajišťovat příjmy z ekonomické aktivity dvou členů rodiny, sociálně psychologická motivace pracovního zapojení žen. Situace se zde ale pomalu mění a to tímto způsobem: trh práce klade stále větší nároky na průběžné zvyšování kvalifikace, které je pro ženy obtížnější, stejně jako požadovaná větší pracovní mobilita, narušení pracovní kariéry péčí o děti je stále větší a více než dříve ztěžuje ženám prosazení se na pracovním trhu. Na druhé straně se ženy v České republice ale individuálně prosadily ve vysoce kvalifikovaných profesích, stejně jako v oblasti soukromého podnikání.

Některé strukturální ukazatele (jako jsou například míra ekonomické aktivity, nebo míra ekonomické aktivity podle vzdělání) zaměstnanosti žen nám ilustrují, kam dospěly její změny v devadesátých letech minulého století, jež charakterizoval pokles zaměstnanosti žen v poproduktivním věku a rostoucí obtíže mladých žen na pracovním trhu. Ukazují nám také zvýšenou závislost jejich pracovního uplatnění na vzdělání. V rozdílech podle vzdělání je ale také skryt faktor věku (to znamená, že starší ženy, které z různých důvodů opouštějí pracovní trh ve větší míře, mají nižší vzdělání) a rodinné situace (což znamená, že méně vzdělané ženy mívají více dětí, takže zůstávají delší dobu na mateřské dovolené nebo v domácnosti).

Současné problémy žen na trhu práce jsou vlastně důsledkem genderové segmentace pracovního trhu a také jsou vyvolány přeměnou české ekonomiky. Ekonomický vývoj v posledních letech se totiž v zaměstnanosti žen v různých odvětvích neprojevuje podle statistik stejně, závisí to na podílu zaměstnaných žen v jednotlivých odvětvích, na charakteru odvětví z hlediska nárůstu, stability nebo poklesu celkové zaměstnanosti a také

na kvalifikačních

požadavcích, které jsou na ženy kladeny.

4

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí: Kariéra, rodina, rovné příležitosti. Praha: Gender Studies, 2006. s 15

22

V třídění z hlediska zaměstnání je patrný jakýsi přesun ženské pracovní síly do kvalifikačně náročnějších profesí. Udrží-li se dosavadní odlišnost oborové preference mezi muži a ženami, mají ženy šanci udržet si středně kvalifikované profese prakticky ve všech oborech, ale mají samozřejmě také šanci zvyšováním si své vzdělanosti dobývat kvalifikovanější pozice. Vyšší úspěšnost na trhu práce jim ale spíš zaručí větší orientace na obory dosud považované za mužské, tedy mimo zvyšování si své úrovně vzdělání. Otázka uplatnění žen však není zdaleka spojena jen s požadavkem růstu jejich kvalifikace, ale spíš s jejich oborovou orientací.

4.3 Nezaměstnanost Nezaměstnanost žen nebyla velice dlouhou dobu považována

v České republice

za závažný sociální problém. Pozice žen na trhu práce je diferencována. Obecně lze říci, že u nás, stejně jako ve většině zemí, je dlouhodobě vyšší nezaměstnanost žen než nezaměstnanost mužů.

Souvisí to samozřejmě s výší vzdělání, rodinnými důvody. Velkou nevýhodou je

samozřejmě také zdravotní handicap, což se v tomto případě projevuje změněnou pracovní schopností.

U žen je ohrožení nezaměstnaností převážně spojeno s nižší vzdělanostní úrovní a také s vyšším věkem, který je u nich doprovázen nižší kvalifikací. Přestože jsou mladší generace žen vzdělanější, mívají často problémy s návratem do zaměstnání po mateřské dovolené. Při dnešních vysokých nárocích na znalosti a dovednosti pro výkon většiny povolání nevyhovuje u převážné většiny z nich jejich kvalifikace požadavkům poptávky na pracovním trhu. Ohrožení nezaměstnanosti žen se zvyšuje také, jestliže jsou osamělé, což je problém osamělých matek, jestliže pečují o malé děti, jestliže mají zdravotní postižení a nebo pokud bydlí na venkově. V porovnání s muži hraje u žen překvapivě menší roli absence profesní zkušenosti a romská národnost. Větší roli ale naopak hraje péče o člena rodiny. U žen jsou oproti mužům celkově výraznějším zdroje potíží s nezaměstnaností věk a fakt, že jde vlastně o ženu. S tím také souvisí větší obtíže vdané ženy a matky.

23

V souhrnu můžeme říci, že při obecně obdobných podmínkách a šancích na trhu práce je případným zdrojem obtíží s hledáním zaměstnání u žen právě to, že jde o ženy. To je kombinováno s většími obtížemi některých jejich vzdělanostních a věkových kategorií. Pokud ženy ztratí zaměstnání, jejich návrat komplikuje především malá schopnost se prosadit a nevhodná nebo nízká kvalifikace.

4.4 Profesní kariéra a pracovní uplatnění Podle předpokladů nezaujímá profesní kariéra v životě žen tak vysoké postavení jako u mužů. Rozdíly nejsou ale veliké. Výše vzdělání samozřejmě zvyšuje význam profesního uplatnění. Toto hodnocení poté více vysvětlují očekávání, která jsou s pracovním uplatněním spojená a také to, jak jsou uspokojována. Jako nejdůležitější důvod pracovní aktivity je jednoznačně udáván finanční efekt a to s tím odůvodněním, že vydělat si vlastní peníze, znamená být finančně nezávislý. Na dalších místech je u žen samozřejmě seberealizace v zaměstnání a setkávání se s jinými lidmi. Jako jeden z posledních důvodů je udáváno využití kvalifikace. Tento důvod je zejména oceňován ženami, ale samozřejmě na něj kladou důraz i muži. Celkově je u důvodů pracovní aktivity vliv vzdělání poměrně malý, ale je zřejmé, že přispívá k vyšší seberealizaci žen poměrně více než mužů.

Zatímco u žen vzdělání podporuje spokojenost hlavně s uplatněním kvalifikace, s mírou seberealizace a dosaženým funkčním postavením, u mužů přispívá

výše vzdělání

ke spokojenosti zejména u platového ocenění a z profese odvozeného společenského postavení.

Stručně můžeme říci, že profesní uplatnění má pro ženy nižší hodnotu než-li pro muže, nesouvisí jen s jejich orientací na děti a rodinu. U žen s nižším vzděláním je také následkem neuspokojení některých profesních očekávání.

Založení rodiny samozřejmě mění vztah k zaměstnání, ale ne k profesi nebo snad k práci jako takové. Omezuje pouze jejich možnost se plně věnovat zaměstnání a samozřejmě také zvyšuje důraz na jeho finanční přínos. Naproti tomu svobodné ženy, pro které je finanční efekt 24

zřejmě nejdůležitější, kladou důraz také na využití kvalifikace a seberealizaci v povolání. Svobodné ženy jsou mnohem ochotnější více podniknout pro vyšší příjem, ale důvodem je zejména absence omezujících okolností

a částečně i ambice mladých lidí. Konflikt mezi

rodinou a profesí není ale fatální, projevuje se zejména v určité fázi vývoje rodiny, a to přirozeně v době péče o malé děti.

Opakem zvýšené pracovní aktivity je odhodlanost slevit z požadavků na výkon zaměstnání. Ta je u žen proti mužům nižší hlavně tam, kde by to zkomplikovalo jejich denní časový rozvrh, například dojíždění do zaměstnání, jinak je obdobná, i když mimo-finanční motivace nemusí být shodné. U žen se také velice často přidružuje ohled na plnění rodinných povinností, u mužů má potom větší síly samotný finanční efekt, což samozřejmě mužský způsob, z pozice hlavního živitele rodiny,umocní .

Předpoklad, že by pracovní aktivita mohla být ovlivněna nižším materiálním standardem se zatím neprokázal, dle materiálů, se kterými jsem se seznámila. Protože jednak chudoba obecně neaktivizuje k vyššímu výkonu a jednak se pouze ve výjimečných případech zjištěná závislost projevila naopak v tom, že v zájmu zvýšení příjmu byly bohatší ženy ochotné zvýšit si kvalifikaci a bohatší mužové vykonávat řídící funkce. Chudší poté nejenže nedeklarovali ochotu k vyšší aktivitě v zájmu vyšších příjmů, ale ani ochotu slevit z některých ze svých nároků nebo představ o zaměstnání. To tedy dokládá i jinde zjišťovanou diferenciaci české populace podle míry aktivního přístupu k práci a životu, který se stále více podílí na dosahované životní úrovni rodin a jednotlivců. Tato zjištění podporují oprávněnost praktickými zkušenostmi podložených názorů pracovníků úřadu práce, že část méně kvalifikovaných a hůře odměňovaných žen nemá skutečný zájem o zaměstnání a je tedy pro ně více výhodnější využívat sociální dávky.

Další otázka, která se pojí s dvojrolí žen a je stále více diskutovaná, je zkrácená nebo upravená pracovní doba. Ženy opravdu mají stále větší zájem o práci v upraveném pracovním režimu. Pokud tak už snad nepracují, těch je ale zatím opravdu pouze minimum, stále více žen má zájem ale jen za určitých podmínek. Zájem ale není tolik vázán na konkrétní rodinnou situaci, aby se snad dalo usuzovat, že ženy považují úpravu pracovní doby za účinnou pomoc 25

v propojování rodinných a profesních situací.

Podle novinového článku Práva mají Češi stále velmi tradiční postoj k rozdělení rolí v rodině. Více než 50% si myslí, že v rodině by měla vařit žena. Naopak muži vedou co se týče názoru, že mají vydělávat peníze. U této otázky se také velmi liší vnímání úspěšné ženy a úspěšného muže. Zatímco žena je úspěšná, když dokáže skloubit práci a péči o domácnost, u muže se úspěšnost měří jen kariérou.

Tradiční rozdělení rolí zastává také více než 50% mužů starších 60 let, obyvatelé venkova a lidé s nižším vzděláním. Na otázky ohledně starosti o domácnost, jako jsou například nakupování a uklízení, odpovídali dle novinového článku muži častěji, že by tyto práce měly dělat ženy. Ženy potom nejčastěji odpovídaly, že by se o ně partneři měli podělit rovnocenně.

Pro přehlednost, jak vidí obyvatelé České republiky tradiční rozdělení rolí, uvádím tuto tabulku: Tabulka č.2: Představy o rozdělení činností v rodině (%) (zdroj: CVVM) Činnost

muž

oba stejně

Žena

Vaření

1

23

76

finanční zajištění domácnosti

60

29

1

úklid

47

49

1

nákup potravin

1

51

47

mít společenské funkce

37

52

1

péče o děti

1

56

43

starat se o rozpočet

22

57

20

iniciativa v intimním životě

23

70

4

vzdělanost

17

78

1

pěstování kontaktů

10

82

6

koníčky

7

91

2

26

4.5 Soukromé podnikání žen Intenzita soukromého podnikání žen je v mezinárodním srovnání dost vysoká. Stále více žen se snaží proniknout do soukromého podnikání a být úspěšné.

Nicméně zatím je zájem žen o podnikání stále přirozeně nižší než je zájem mužů. Menší odvaha žen pramení také z toho, že jim ve většině případů chybí náležitá odborná příprava a poradenské služby, které muži postrádají i při stejných podmínkách méně. Vyšší vzdělání, zejména ekonomického, právnického nebo také technického, dodává ženám mnohem více odvahy k samostatnému podnikání.

Struktura zaměstnanosti podle odvětví činnosti jak žen zaměstnankyň, tak i žen podnikatelek nebo sebezaměstnaných žen asi tak odpovídá tradičním preferencím jak ve studijních oborech středních a vysokých škol, tak i v učebních oborech. Avšak odvětvová struktura podnikatelek se zaměstnanci se mnohem více koncentruje do tří feminizovaných odvětví, a těmi jsou obchod, zdravotnictví a zpracovatelský průmysl.

Ženy podnikatelky jsou ženy s poměrně vysokým sebehodnocením. Jejich práce jim přináší větší seberealizaci než ženám v zaměstnaneckém poměru. Spokojenější jsou s náplní práce a charakterem práce, využitím schopnosti a kvalifikace i s příjmy, a to také proto, že se jim tady častěji splnily jejich představy o pracovním uplatnění. Uspokojuje se tedy jejich samostatnost.

Další otázkou je, zda vlastně mají ženy při soukromém podnikání více problémů než muži. Lze se jich v tomto případě ptát na zvládání náročné práce, na podporu od rodinných příslušníků, pozici v konkurenčním prostředí, dostatečnost vstupního finančního kapitálu a na problémy se získáváním bankovních úvěrů. Ale asi ani u jedné z těchto okolností nelze říci, že budou markantní rozdíly mezi podnikajícími ženami a muži, ale podle statistik nejvíce problémů oběma skupinám přináší získávání úvěru a také zajišťování finančního kapitálu.

Z těchto informací můžeme tedy vyvodit jeden jediný fakt, a to,

že jsou téměř

vyrovnané podmínky jak pro muže, tak i pro ženy v oblasti soukromého podnikání. V této 27

oblasti se podtrhuje pouze význam individuálního přístupu a předpokladů, které jsou zcela nezávislé na pohlaví.

Přesto zcela otevřeně můžeme říci, že vyšší vzdělání pomáhá ženám otevřít si přístup k řídícím funkcím. Čím vyšší vzdělání, tím jsou menší rozdíly v podílů jedinců bez podřízených mezi muži a ženami. Takže u žen více záleží při funkčním vzestupu na vzdělání, než je tomu u mužů. Obdobně je u žen vyšší post stále více spojen s vyšším příjmem než je tomu u mužů.

Naopak věk pouze mírně zvyšuje podíl pracovníků s alespoň jedním podřízeným u mužů a zcela nevýznamně u žen. S tím také souvisí i nezávislost na délce pracovní praxe u současného zaměstnavatele. Nebylo dosud zjištěno, že by situace byla nějak markantně odlišná v některém odvětví.

Co se týče lidí, tak většina lidí přiznává mužům a ženám stejné schopnosti pro řídící funkce, ženy ale mnohem častěji.Stále přesto ženy deklarují horší šance v zaměstnání, zejména pokud jde o získání vedoucího místa. Čím vyšší pozice, o níž jde, tím nižší šance mají ženy. To potvrzují i údaje o podílu mužů a žen na různých kvalifikačních stupních a podíly žen na řízení.

Souhrně můžeme říci, že dosažená fakta ukazují na odlišnou cestu mužů a žen k vyšším pracovním postům a to samozřejmě vede k celkově nižšímu zastoupení žen v řídících funkcích. K tomu samozřejmě také přispívá i fakt přerušení zaměstnání z důvodu mateřské dovolené. Ženy, i přestože mají obdobné předpoklady jako muži, dosahují v podnikové hierarchii spíše středně řídící pozice.

4.6 Právní aspekty zaměstnání Součástí požadavků Evropské unie je také vynutitelnost práva, jejímž jedním předpokladem je také jeho znalost ve veřejnosti. Ta se jeví jako nedostatečná. Podle různých studií málo žen a mužů deklaruje znalost svých práv plynoucích ze zákoníku práce. Mnoho z nich přiznává neznalost nebo schopnost to posoudit. Muži jsou na tom nepatrně lépe, než-li ženy. Důvody slabého právního vědomí musíme hledat hlavně v nedávné minulosti, protože v 28

centrálně řízené společnosti nebylo rozvíjeno, a také v tom, že minulá zkušenost je v současnosti dále posilována obtížemi s domáháním se individuálních právních nároků.

Vážný spor se zaměstnavatelem měla někdy přibližně třetina žen a necelá polovina mužů. Ti jen nepatrně častěji usilovali o jeho řešení, jinak podobně jako ženy zhruba asi v polovině případů neměli odvahu jej řešit nebo dokonce rezignovali pro nedostatek důvěry v úspěšné vyřešení konfliktu. V otázce, jak by lidé reagovali na situaci, kdy zaměstnavatel nedodržuje práva zaměstnanců, odpovídají většinou shodně muži i ženy. Žena by spíše volila pasivní formu, a to, že by se tím nezabývala, protože nic nezmůže a případně by zaměstnání opustila. Muži by pak volili řešení vlastními silami. Lidé spíše věří v účinnost právní cesty řešení problémů v těch záležitostech, které jsou známější, možná také tím, že jsou srozumitelněji zachyceny v zákonech.

V těchto souvislostech ale nemůžeme mluvit

o odlišném postavení nebo dokonce

o obecně rozšířené diskriminaci žen. Na druhou stranu ale můžeme říci, že nevelká četnost pracovně právních sporů není přímým ukazatelem právní čistoty jednání nadřízených. Roli hraje také neznalost právních nároků a obecně malá zkušenost s jejich vymáháním. Přitom jisté oslabení žen v pracovních vztazích umožňuje zaměstnavatelům toho využívat v jejich neprospěch. Jistou pasivitu v přístupu žen a jejich skepsi si můžeme vysvětlit také absencí různých příkladů úspěšného prosazení práv zaměstnankyň, ale také zaměstnanců.

Zákoník práce jasně stanoví odlišnosti v pracovních podmínkách mezi ženami a muži. Zaměstnankyně nesmí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.

Výjimku ale tvoří ženy, které vykonávají:


řídící funkce a nevykonávají přitom manuální práci;




zdravotnické a sociální služby;




provozní praxi při studiu;




práce, které nejsou manuální, které je nutno občas konat pod zemí, hlavně práce spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností. 29

Zaměstnankyně také nesmí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám - zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu.

Těhotná zaměstnankyně a zaměstnankyně, která kojí, a zaměstnankyně - matky do konce devátého měsíce po porodu, nesmí být zaměstnávány pracemi, pro které nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé.

Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je v tomto případě zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na jinou práci, která je pro ni vhodná a při které si vydělá stejný výdělek jako u té původní, ze které byla dočasně přeřazena. Požádá-li těhotná žena , která pracuje v noci, o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vždy vyhovět. Totéž platí i pro zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu a pro zaměstnankyni, která kojí.

Pokud dosahuje žena při práci, na kterou byla dočasně převedena bez svého vlastního zavinění nižší výdělek než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu tak zvaný vyrovnávací příspěvek, který se řídí zákonem číslo 187/2006 Sb.

Těhotné ženy a ženy pečující o děti do věku osmi let mohou být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště pouze se svým souhlasem.Platí to i pro muže, kteří pečují o dítě do věku osmi let. Přeložit je může pouze zaměstnavatel na jejich výslovnou žádost. Totéž platí i pro osamělou ženu (ale i osamělého muže), která pečuje o dítě, pokud dítě nedosáhlo věku patnáct let.

Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy přesčas. Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout mimo přestávek v práci také zvláštní přestávky ke kojení. Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, náleží na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li žena po kratší pracovní dobu, ale aspoň 30

polovinu týdenní pracovní doby, náleží jí jen jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy, platu, a to ve výši průměrného výdělku.

4.7 Diskriminace žen Rovným zacházením, zákazem diskriminace a důsledky porušení práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů se věnuje zákoník práce.

Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, co se týká jejich pracovních podmínek, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty. Dále se to týká odborné přípravy a příležitosti dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

V pracovněprávních vztazích je zakázána diskriminace, a to jakákoliv. Pojmy jako jsou přímá diskriminace, obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci nebo navádění k diskriminaci a také případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje zvláštní předpis.

Za diskriminaci se podle zákoníku práce nepovažuje rozdílné zacházení , pokud z povahy pracovních činností nebo souvislostí vyplývá, že tento důvod představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon práce, kterou má zaměstnanec vykonávat a který je pro výkon této práce nezbytný. Cíl, sledovaný touto výjimkou, musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se také nepovažuje dočasné opatření zaměstnavatele směřující k tomu, aby přijímání fyzických osob do pracovněprávního vztahu, při odborné přípravě zaměstnanců a příležitosti dosáhnout funkčního nebo jiného postavení v zaměstnání, bylo dosaženo rovnoměrného zastoupení mužů a žen, pokud k takovému opatření existuje důvod, který spočívá v nerovnoměrném zastoupení mužů a žen u zaměstnavatele.

Postup

zaměstnavatele ale nesmí směřovat v neprospěch zaměstnance opačného pohlaví, jehož kvality jsou vyšší než kvality fyzické osoby, vůči které zaměstnavatel uplatňuje dočasné opatření.

31

V této souvislosti můžeme také zmínit jednu takovou nenápadnou, ale vždy všudypřítomnou věc, a tou je pochybnost o tom, zda ženy dovedou řídit auto stejně dobře a odpovědně jako muži. Pravda je ovšem taková, že ženy jezdí opatrněji než muži. A přitom je znám jeden případ, kdy člen slovenského parlamentu údajně navrhoval, aby se ženám řidičkám zakázalo předjíždět a také používat jiné jízdní pruhy než ten nejvíc vpravo, protože se údajně nepodívají do zpětného zrcátka.

Dalším známým příkladem je aféra jedné televizní moderátorky. Tu na samém počátku těhotenství chtěli šéfové poslat na předčasnou mateřskou dovolenou, i když byla podle svého vlastního vyjádření zdravá a cítila se dobře. Těhotenství není nemoc a takové nakládání s těhotnými ženami je prostě a jednoduše diskriminace.

Z těchto a mnohých dalších případů lze poskládat jednoduchou mozaiku do zhruba tohoto obrázku: žena se nikdy nebude věnovat práci na sto procent, nesoustředí se na ni a neoddá se jí plně, protože to pro ženu prostě a jednoduše není přirozené. Mnozí tvrdí, že taková žena bude v jednom kuse myslet na to, jestli její děti mají hotové úkoly, nebo co má dnes večer uvařit na večeři.

Na druhé straně se tomuto názoru mužů mnohdy nelze divit a tento postoj je mnohdy z hlediska zaměstnavatelů pochopitelný. Absolventky středních nebo vysokých škol skutečně dříve zůstávaly v mnoha případech po řadu let s dětmi doma a pak ještě dlouho nechodily do práce, protože děti bývaly často nemocné. Dnes se ale stále více prosazují zcela odlišné modely jako například, že ženy mohou své mateřství odložit třeba i o deset let a věnují se plně svému zaměstnání a budování kariéry. Dnes ženy nemusí být matkami vůbec, pokud se na to necítí. A také dnes převažuje model, který dříve nebyl a to, že o děti se může plnohodnotně postarat i jejich otec nebo že si mohou na pomoc přizvat i jinou osobu, než jen někoho z rodiny.

V České republice se neustále tvrdí, že ženám se měří stejným metrem jako mužům a že všechno je vlastně v nejlepším pořádku. A to, že se ženy něčeho dožadují, je to špatné, ba dokonce i pokládané za hřích, protože všechna ta svoboda může být dopřána pouze mužům.Protože pouze muži jsou osvobozeni od vzájemného vztahu pečování a porozumění, 32

také je jim promíjena nenávist a nenasytnost. Obecně platí, že od ženy se očekává plnění nejrůznějších společenských povinností a rolí, které jí brání v soustředění se na tvořivý úkol. Ženě je totiž upřeno to samozřejmé sobectví, které je u mužů respektované jako nutná součást jeho zaujetí prací. Muži na rozdíl od žen nezpochybňují své přirozené právo věnovat se práci na úkor čehokoliv jiného.

A proto bychom si měli položit otázku: kdy vlastně my ženy konečně dosáhneme klidu mysli a nebudeme se muset neustále bránit nějakým útokům, které se týkají naší mateřské dovolené, povinnosti chápat a povinnosti se obětovat.

Velice zajímavá je také situace zpochybňování přímé účasti žen v politice. Ale vždy, když se na toto téma diskutuje, tak vždy je výsledkem argument, že všichni jsme hlavně lidé a také hlavně občané. A platí, že příslušníci obou pohlaví mají vlastně odlišný pohled na svět, mají jiné hodnoty, jiné vnímání a hlavně jiné priority.

I když v postojích k otázce postavení mužů a žen v zaměstnání je u většiny populace, a zejména u žen, patrné vědomí určité nerovnoprávnosti (diskriminace) v hodnocení jednotlivých aspektů profesního uplatnění, jako jsou motivace, seberealizace, pracovní podmínky a jednání nadřízených, se muži a ženy zas tak příliš neliší. Ale i přesto určité rozdíly v postojích mezi muži a ženami nacházíme u těch charakteristik práce, kde ženy cítí nerovnost s muži nejvíce. Těmi jsou odměňování, funkční postup, méně seberealizace a samostatnosti.

Co se týká odměňování a funkčního postupu, je velice zajímavé, že ženy si uvědomují svůj handicap, který samozřejmě pramení z jejích rodinných povinností. Skutečnost, zda je zaměstnancem muž či žena, je pro většinu zaměstnavatelů údajně méně důležitá. To ale nepopírá možnost odlišného hodnocení práce. To, co může muže a ženy odlišovat jsou pracovní výkon, pracovní zkušenost a přizpůsobení se pracovní době a potřebám práce. Lze tedy hovořit o skryté diskriminaci, ale samozřejmě i zaměstnavatel má svoje práva.

Dalším problémem je diskriminující pracovní inzerce. Inzeráty, definující požadavky na věk nebo i pohlaví uchazečů o zaměstnání, začíná odsuzovat stále více mužů, ženy samozřejmě 33

ve většině případů. I když ženám v tomto případě nezbývá nic jiného než to tolerovat. Ženy jsou svým způsobem s tím smířeny, nebo vědomě akceptují genderovou segregaci na trhu práce, která jim hlavně v minulosti přinášela určité výhody. Přicházející situace větší konkurence na trhu práce určitě tyto názory a fakty začne modifikovat.

Je jasně vidět rozpornost přístupu k fenoménu diskriminace, a to nejen pohlaví, v naší republice. Její smysl pro rovnoprávnost se projevuje citlivou reflexí těch skutečností, kde nerovnosti mezi ženami a muži jsou zcela zřetelné. Také jsou do určité míry vnímány jako přirozené, a to také neznamená, že jsou neměnné. A také proto se v této oblasti neidentifikují sociální skupiny, které by byly kritičtější. Rozdílnost názorů přetíná všechny základní typy sociální diferenciace. Jsou patrné rozdíly názorů mezi muži a ženami. Zájem o překonání nerovností v postavení mužů a žen v České republice existuje, což je dobrý začátek pro řešení této situace.

34

5. Platová situace žen Průměrný rozdíl mezi příjmy mužů a žen se stále snižuje. Tento průměrný ukazatel v sobě skrývá velkou variabilitu tohoto vztahu danou celou řadou faktorů. Například z hlediska věku jsou rozdíly mezi muži a ženami nejmenší a u mladších kategorií, z hlediska vzdělání je potom tento rozdíl největší u vyučených, ale s dalším vzděláním se snižuje nerovnoměrně.

Vzdělání jako faktor příjmové diferenciace se obecně prosazuje až v posledních letech. V období centrálně řízené ekonomiky byl při nivelizovaných příjmech jeho vliv zcela nevýrazný. Vliv vzdělání na příjmové nerovnosti se liší v různých odvětvích, podobně je jeho význam v této souvislosti výraznější u kvalifikačně náročnějších zaměstnání

oproti méně

kvalifikovaným zaměstnáním. Na vyšší vzdělanostní úrovni rostou mzdy rychleji také v závislosti na věku.

Jestliže porovnáme mzdy mužů a žen v jednotlivých vzdělanostních kategoriích, zjistíme, že rozdíly jsou relativně menší zejména tam, kde jsou podíly žen relativně vyšší. Výjimkou ale jsou studenti pomaturitního studia, kdy větší podíl žen znamená, že rozdíl mezd je nadprůměrný, a postgraduálního studia, kdy menší podíl žen znamená, že rozdíl mezd je podprůměrný.

Pokud porovnáme příjmovou strukturu uvnitř genderových kategorií, zjistíme téměř dokonalou shodu, a to jak podle vzdělání, tak podle typu zaměstnání. Jediným rozdílem je to, že mužský průměr je zde posazen výše než u žen. Potvrzuje se zde větší diferenciační schopnost vzdělání u mužů, zatímco u žen je finanční efekt vyššího vzdělání nižší. Celkové rozpětí průměrných mezd je u žen menší než u mužů.

Ženy téměř vždy dosahují nejvyšších příjmů ve stejných odvětvích jako muž. Výjimku tvoří ty, kde muži často

vykonávají namáhavé a méně kvalifikované nebo dokonce

nekvalifikované práce nebo je ženská práce z jiných důvodů kvalifikovanější. Mezi odvětví s nejvyššími rozdíly v příjmech žen proti mužům patří zpracovatelský průmysl, kde zase ženy převážně zastávají méně kvalifikovanou práci. 35

Odlišnosti v odměňování jsou jedním z hlavních témat rovných šancí mužů a žen. Protože věk v dnešní době diferencuje dost málo v mužské i ženské populaci, je potřeba se věnovat souvislostem spojených se vzděláním. Je zřejmý podíl odlišné vzdělanostní úrovně mužů a žen na nerovnostech jejich příjmů. V odvětvích a skupinách povolání, kde je vzdělání žen proti mužům výrazně nižší, jsou i rozdíly v příjmech vyšší. Souvislost ale není zcela průkazná, aby to poskytlo dostatečné vysvětlení nerovností. Existují také odvětví s velkými rozdíly v příjmech, ale ne ve vzdělanosti a také naopak. Zvláštní skupinou je potom školství, kde vzdělanostní úroveň žen je i přes svou vysokou hodnotu nižší proti mužům a formálně tomu odpovídá nižší finanční ohodnocení žen proti mužům. Pozornost ale budí zejména nízké ohodnocení žen v jiných odvětvích s méně kvalifikovanou ženskou pracovní silou.

Nadprůměrné mzdové rozdíly v některých feminizovaných odvětvích, které signalizují větší vzdělanostní nerovnosti mezi muži a ženami v nich, mají podle mnohých dvě hlavní příčiny: 1. existují nerovnosti v obsazování pracovních funkcí, kdy větší podíl mužů v nich zaměstnaných proti jiným odvětvím, zastává řídící funkce; 2. v některých těchto odvětvích převažují relativně méně kvalifikovaná zaměstnání, hlavně dělnická, která vyžadují základní vzdělání nebo vyučení, v nichž ženy dosahují mnohem nižšího ocenění než muži, a to také proto, že mezi osobami se základním vzděláním je více žen a mezi vyučenými je zase více mužů.

Názor, že feminizace některých odvětví je právě to, co způsobuje nižší odměňování žen v nich, nelze považovat za zcela jednoznačně pravdivé. Další odlišnost představuje stavebnictví jako obor, který je spíše maskulinizovaný, kde jsou podprůměrné rozdíly mezi příjmy žen a mužů, ale u obou pohlaví jde i o obor průměrně až podprůměrně mzdově oceňovaný, současně ale s nápadným rozdílem ve vzdělanosti ve prospěch žen.

Menší vzdělanostní rozdíly nebo třeba i vyšší vzdělanost žen sice obecně snižuje příjmovou nerovnost podle pohlaví v rámci jednoho odvětví, ale ani tady nemůžeme mluvit o pravidlu.

36

Rozdíly v odměňování žen a mužů jsou poměrně vysoké a i v dlouhodobějším pohledu se mění jen pozvolna. Nejde ale globálně prokázat, do jaké míry jde o diskriminaci v tom smyslu, že zdrojem nerovnosti je genderová příslušnost. K tomu by bylo potřeba shromáždit dostatečné množství individuálních příkladů prokazatelné diskriminace. Také je potřeba hledat, pokud je to možné, obecně použitelná kritéria pro posuzování rovného odměňování za práci stejné hodnoty, to je klasifikací zaměstnání a principy odměňování.

Zjištěné rozdíly v odměňování můžeme do značné míry vysvětlit objektivními faktory, jako jsou rozdíly v kvalifikaci, v pracovním zařazení a délce praxe. Subjektivní faktory, jako je neochota shodně oceňovat mužskou a ženskou práci stejné hodnoty, můžeme prokázat obtížně. Ženy i v této oblasti doplácejí na to, že jejich pracovní kariéra podléhá tomu, že jsou rodičovskými povinnostmi zatíženy mnohem více než muži. Doplácejí také na to, že tento fakt, ať už více nebo méně vědomě, je většinou akceptován i v profesních a vzdělanostních aspiracích žen.

37

6. Ženy mezi profesí a rodinou V minulém století došlo k mnoha změnám, které se nevyhnuly samozřejmě ani instituci rodiny. Jedním ze základních rysů byla změna v postavení ženy v rodině, šlo o narušení tradičního patriarchálního modelu rodiny. Ženy se tedy mohly vymanit z mnoha pout, které je dříve vázaly a postupně se jim otevřel svět vzdělání, kvalifikovaných profesí a také svět politiky. Bylo narušeno tradiční rozdělení rolí, ale jejich nové rozdělení rolí není dosud přesně stanoveno a zakotveno, jak tomu bylo kdysi. Mateřská role a s ní také spojená péče o domácnost je stále okolím a samozřejmě i většinou žen chápána jako ženská centrální role. To také ovlivňuje jejich postoj k práci. Ženy ale už začínají také participovat i ve veřejné sféře, ale stále zůstávají hodně angažované ve sféře rodiny. Zastupitelnost rolí v rodině zůstává spíše deklarativním postojem, zejména u mladších lidí s vyšším vzděláním.

Po roce 1989 se v České republice tento problém otevřel v nových souvislostech. Ale samozřejmě nemůžeme pominout ani dobu předcházející, která ovlivnila současný stav daného problému. “ Vývoj po roce 1948 u nás (jako v ostatních zemích bývalého východního bloku) probíhal zcela opačně než na Západě. U nás ženy měly zákonem zajištěno právo na práci povinnost pracovat - a jejich vstup na trh práce měl mimo jiné za následek feminizaci některých odvětví spojenou spolu s obecným narušením vztahu mezi odvedenou prací a mzdou se snižováním platů v těchto odvětvích. I na Západě začínají ženy (po období návratu do domácnosti po druhé světové válce) postupně pronikat na trh práce, ovšem stále v menším měřítku než v České republice, která je v tomto ohledu na předním místě i mezi postkomunistickými zeměmi.”5 Nespokojenost žen s jejich postavením je reflektována ve feministické hnutí, které pomáhá změně klimatu ve společnosti. V České republice neměly ženy v tomto smyslu za co bojovat a v mužích viděly hlavně spojence proti společnému nepříteli, čímž byl režim. Rodina a rodinné sítě, které nahrazují tradiční široké příbuzenské rodiny, hrály v těchto obdobích velice důležitou roli.

Pro rodinný život a chod domácnosti je neustále role ženy vnímána jako rozhodující, rodina je tedy hlavně její sférou, tím se postupně upevnil model jakýchsi dvou směn, kde je žena

5

Kuchařová, V.: Aktuální otázky postavení žen v ČR. Praha: VÚPSV, 1998. s. 40

38

přetížena, ale muže do této oblasti moc pustit nechce, a když už ho tam pustí, tak jen proto, aby byl v roli jakéhosi pomocníka. Na jednu stranu si ženy stále více na tuto situaci stěžují, ale na druhou stranu ji přijímají jako něco, co je jim svým způsobem přirozené a za tím vším jsou dále schované jejich mocenské ambice. Otázkou ale zůstává, jestli ženy příliš nelpí na svém dominantním postavení v soukromé oblasti i proto, že jim oblast veřejná poskytuje ve srovnání s muži příliš omezené možnosti. Na vině také může být obvyklý stereotyp, kdy práce ženy v domácnosti je stále chápána jako určitá přirozená kompenzace, jelikož muži vykonávají mnohem obtížnější a náročnější práci ve svém zaměstnání.

Dnes je mnohem větší pozornost věnována otázkám otcovství a právům, které otcové mají. Protože ne všichni muži jsou zcela spokojeni s rozdělením rolí v jejich rodině. Jak se tedy zdá, tak zatímco ženy se snaží čím dál více proniknout do jakéhosi světa mužů, tak muži zase usilují o větší účast v jejich ženském světě, kterým je samozřejmě rodina. Ve skutečnosti si oba ale přejí zachovat si ve své dominantní oblasti

své dominantní postavení a zároveň také

expandovat do té oblasti druhé. Znevýhodňovány jsou ve skutečnosti ženy, ale i muži. Ženy jsou znevýhodněny zejména v oblasti postavení na trhu práce a v oblasti profesní kariéry. Naopak muži jsou zase znevýhodněni zejména v oblasti rodičovských práv, názorným příkladem tady může být porozvodová situace v péči o dítě.

V době transformačních změn to vypadá, že se situace žen zase až tak moc nezměnila. Spíš to vypadá, že ženy tolik neprofitovaly z rozšíření šancí po roce 1989 i přesto, že pro ně znamenal nárůst nových možností a různých změn. A vypadá to, jako by se až teprve teď prohloubily a zviditelnily genderové nerovnosti zejména na trhu práce.

Rodina je jak pro ženy, tak i pro muže stále nejdůležitější. Důležitost manželství už je ale hodnocena v dnešní době jinak, závisí to zejména na věku, protože v mladší generaci roste tolerance ve společné soužití. Práce je také velmi důležitá, a to jak pro muže, tak i pro ženy. Ale pro muže možná o něco více. Napětí mezi pracovními a rodinnými povinnostmi je v jednotlivých domácnostech vyřešena jakousi nepsanou dohodou, která se samozřejmě u každé domácnosti liší, ale vždy reflektuje společensky uznávaný tradiční model rodiny a rolí v rodině. Ženy častěji než-li muži souhlasí s rovností pohlaví ve veřejní sféře, zejména se to týká oblasti 39

práce. Ale to je pochopitelné, ženy mají na přehodnocení tradičního rozdělí rolí mnohem větší zájem než mají muži. Ženy také častěji tvrdí, že bez nějakých větších problémů zvládnou jak rodinné, tak i pracovní povinnosti. Tím tedy naznačují, že rodina nemá být chápána jako limitující faktor pracovní výkonnosti. Zejména jsou tímto přesvědčeny ženy s vysokoškolským vzděláním. Ženy se tedy cítí být s muži rovny ve všech ohledech. Méně často potom ženy souhlasí v porovnání s muži v tom, že proti sobě staví rodinu a práci.

Ženy uvádějí, že nerovnosti na trhu práce samozřejmě jsou. Nelze říci, že by byly ženy nějak výrazně nespokojené, ale jsou smířené s tím, že rovnost na trhu práce je jen pouze částečná, ale tato smířenost s danou situací klesá s rostoucím vzděláním. Více alarmující ale je pocit ohrožení ze ztráty místa, který se samozřejmě také hodně liší v závislosti na výši vzdělání.

Ženy také chápou jako svou přirozenou povinnost nejen péči o děti, ale také o své a manželovi stárnoucí rodiče. Toto odráží sebepojímání ženy, kdy rodina je hodnocena samozřejmě velmi vysoko. Na druhou stranu ale ženy tuto situaci popisují také jako nevyhovující.Mají totiž méně času na sebe a na své záliby, než mají muži. Z tohoto rozporu tedy vyplývá nespokojenost žen s jejich postavením v obou sférách. Tato nespokojenost se ale dále neodráží ve zvýšeném zájmu žen se angažovat za prosazování změn ve svůj vlastní prospěch.

Pokud všechny tyto skutečnosti shrneme, zjistíme, že k žádným radikálním změnám ve vztahu rodiny a práce zatím nedochází, rodina je tedy jako instituce velmi silná a hraje velice důležitou roli v životě každého z nás. Práce ale nadále zůstává tím, co hodně strukturuje naši životní dráhu. Pro ženy a také pro muže v České republice nejsou tyto obě sféry v ostrém protikladu i přesto, že jsou častěji muži zastánci tradičně

rozdělených rolí. U žen se ale

dostávají do jakési konkurence, kterou tedy řeší určitými ústupky samozřejmě v obou oblastech, ale hlavně na poli práce. Ženy stále více budou protestovat proti tomu, aby tradiční rozdělení rolí a preferencí bylo považováno za dané a přirozené. Toto rozdělení je také do velké míry společenskou konstrukcí, která není definitivní a v konkurenci jiných tedy může její síla i zeslábnout.

40

Tabulka č. 3: Souhlas s výroky týkající se rovnosti, respektive nerovnosti mužů a žen v oblastech rodina a práce podle V. Kuchařové (3, s. 45) Souhlas/nesouhlas s rovností pohlaví v oblasti

Co na to muži a ženy?

práce - ženy a muži jsou stejně schopní zastávat vyšší řídící

S těmito výroky častěji souhlasí ženy. Ženy také častěji

funkce

tvrdí, že povinnosti pracovní a rodinné zvládají bez

- ženy a muži mají stejné schopnosti pro soukromé

větších problémů. Jsou to ženy tolerantnější k rozvodu.

podnikání - neplatí, že muž má vydělávat peníze a žena se má hlavně starat o rodinu a domácnost - neplatí, že věcem veřejného zájmu více rozumějí muži než ženy - neplatí, že v partnerském vztahu není dobré, když má žena vyšší příjem než muž - zaměstnání má pro ženy stejný význam jako pro muže - v partnerském vztahu není důležité, který z partnerů má vyšší vzdělání Nespokojenost žen s postavením v práci i v

Co na to muži a ženy?

rodině a důsledky tohoto postavení - ženám brání ve větší účasti na politickém životě

Ještě výrazněji s těmito výroky souhlasily ženy

nedostatek volného času - práce mužů ve stejném zaměstnání bývá většinou lépe finančně ohodnocena než stejná práce žen - ženám více než mužům záleží na rodině a dětech - ženy mají málo času, aby se mohly dostatečně věnovat svému zdraví - muži by se měli více podílet na péči o děti a o domácnost Ženy nemají zájem se jakkoli angažovat

Co na to muži a ženy?

- většina žen v České republice nepovažuje za důležité

Muži a ženy se v této oblasti příliš neliší. Část žen,

angažovat se v ženském hnutí

které souhlasí, že ženy mají v zásadě stejný zájem se

- neplatí, že ženy mají v zásadě stejný zájem jako muži

politicky angažovat, zároveň odmítá uzavření do

se politicky angažovat

domácnosti a rodiny.

41

Tabulka č.4: Souhlas/nesouhlas s výroky týkajícími se okolností rodinného života podle V.Kuchařové (3, s. 46) Rodina omezuje profesní kariéru

Co na to muži a ženy?

- manželství představuje závazek, který omezuje

S těmito výroky, které proti sobě staví rodinu a práci,

naplnění individuálních cílů

souhlasí častěji muži a rozvedení lidé.

- pouze bezdětné ženy se mohou plně věnovat profesní kariéře - profesní kariéru mužů počet dětí v rodině neovlivňuje Život žen spočívá hlavně v péči o děti a rodiče

Co na to muži a ženy?

- o stárnoucí rodiče se mají postarat především děti

S těmito výroky souhlasí častěji ženy, hlavně vdané

- nedovedu si představit svůj život bez dětí

ženy.

- na ženách převážně leží břímě péče o stárnoucí rodiče Záruky manželství versus tolerance k rozvodu

Co na to muži a ženy?

- neplatí, že rozvod je zpravidla nejlepším řešením, když pár není schopen řešit své manželské problémy

S těmito výroky souhlasí častěji ženy, které méně

- rozvést se je u nás příliš jednoduché, mělo by se více

souhlasí s rovností pohlaví. Jsou to tedy ženy, které

úsilí věnovat záchraně rodiny

svou roli chápou tradičně a komplementárně k roli

- špatné manželství je lepší než žádné

muže.

6.1 Rozdělení rolí v rodině Obecně se muži a ženy navzájem poměrně silně vnímají v tradičně vymezených genderových rolích. Ale i tady je mezi muži a ženami jistý rozdíl. Muži projevují dichotomické vnímání rolí, zejména v rovině postojů a situaci ve vlastní rodině vidí jako mnohem méně tradiční. Ženy se v rovině postojů více přiklánějí k rovnému a tedy i méně tradičnímu vymezení rolí, ale co se týká situace v jejich domácnosti, vidí své postavení jako zcela tradiční. Může se tedy zdát, že stále převažující tradiční rozdělení rolí v domácnosti je postupně měněno jistým vyjednáváním v daných rodinách, kdy nakonec vždy dojde ke kompromisu, protože rodina musí být funkční. Tento kompromis ale pořád zůstává výhodnější pro muže, protože muži více označují situaci za rovné rozdělení výhod a povinností a pro ně je výhodné udržovat status quo. Ženy tím ale projevují větší shovívavost ke stavu, který mají ve své rodině, hlavně k mužům.

Otázka o postavení samozřejmě velice úzce souvisí s otázkou o rozdělení povinností. Muži zase prosazují rovnocennost, ale mnoho mužů zároveň přiznává, že většina povinností leží spíše na bedrech jejich žen. Ženy ale tvrdí, že rozdělení rolí je v jejich neprospěch. 42

Muži a ženy shodně říkají, že společně rozhodují o způsobu trávení dovolené a o nákupu drahých věcí do domácnosti. Běžné každodenní hospodaření s penězi a rozhodování o trávení víkendu je také povinností obou, o něco více o tom ale rozhoduje žena než-li muž. Muži a ženy se také shodují v tom, že běžné nákupy a běžné domácí práce, stejně tak i péči o děti, zajišťuje zejména žena. Zatímco běžnou údržbou v domácnosti se zaobírá zejména muž.

Co vlastně tedy znamená to, že ženy chápou postavení mužů jako výhodnější? Tento pocit hodně roste s věkem ženy, kdežto vzdělání tento vliv nemá. Stejně tak i pocit, že povinnosti leží zejména na ženě, se stává mnohem častějším s rostoucí věkem ženy. Můžeme tedy říci, že z žen mluví zkušenost a reflexe proměn vztahů a dělby práce v jednotlivých fázích rodinného cyklu. Nerovné rozdělení povinností v jejich neprospěch výrazně přispívá k tomu, že ženy svoje postavení tedy chápou jako nevýhodné.

Pokud bychom se podívali na časové investice mužů a žen, zjistíme, že jejich struktura se tedy liší. Ženy mnohem více času tráví prací v domácnosti a mají potom méně volného času na to, aby se staraly samy o sebe, mají dále méně času na své zájmy a také na své kamarády a přátele. Struktura těchto časových investic se mění po sňatku a potom dalším výrazným mezníkem změny je narození dítěte. Ženy se s touto situací smiřují a považují své ústupky v rodině za dané a přirozené. Můžeme tedy říci, že sňatkem se narušuje mocenská rovnováha uvnitř vztahu. Přechází tedy z partnerské fáze do fáze matka a dítě.

Ženy proto často volí takovou práci, která jim umožní zvládat i rodinné povinnosti a setrvají tak v postavení osoby, která pracuje na dvě směny. Jednou z možností, jak tuto situaci řešit a ženám ji tedy ulehčit, je práce v upraveném režimu. Je zajímavé, že na tuto skutečnost reagují ženy rozdílně a závisí to na výši jejich vzdělání. S rostoucím vzděláním totiž ženy zájem o práci na částečný úvazek ztrácejí.

Těmto ženám totiž práce nabízí zejména určitou

seberealizaci a také jim nabízí možnost využití svých schopností a kariéry ve prospěch ve smyslu vzestupné mobility. Tyto ženy také mnohem častěji říkají, že považují svou práci za důležitou.

43

Pro mnoho žen tedy není práce na částečný úvazek přijatelná hlavně z ekonomických důvodů. Představuje pro ně totiž velkou ztrátu příjmu a sociální prestiže. Ženy, které pracují na částečný úvazek si méně často stěžují na zvládání rolí v rodině a v zaměstnání, zároveň ale vidí rozdělení domácích prací v jejich rodinách jako asymetričtější, než je tomu v rodinách žen pracujících na plný úvazek.

6.2 “Dvojrole žen” V našich podmínkách se tedy jako největší problém jeví skloubení dvojí role žen, což je také produktem dnešní moderní společnosti. Problematika konfliktu mezi rodinou a profesní rolí, tedy zvládání rodinných a pracovních povinností je dnes mnohem více reflektována i přesto, že k nějakým výraznějším změnám v chápání hodnoty rodiny a práce nedošlo. Zejména ekonomické tlaky zesílily, a to v důsledku odstranění plné zaměstnanosti a zrušení takzvaných sociálních jistot. V prostředí, ve kterém obstát na trhu práce je stále více těžší a záleží to hlavně na schopnostech, ale také na možnostech každého jedince individuálně, si zejména ženy začínají mnohem více uvědomovat svoje nerovné postavení a také existující překážky. Jde zejména o tyto kategorie žen: čerstvé absolventky, ženy po mateřské dovolené, osamělé matky, ženy těsně před důchodem. U žen tedy narůstá napětí, které plyne z toho, že chtějí co nejlépe obstát v obou rolích, a to jak v rodině, tak i v práci.

Těmto skutečnostem je tedy přičítán vliv na změny rodinného chování, kterými jsou pokles uzavírání sňatků a také pokles porodnosti.Výzkumy z poslední doby jasně ukazují, že pro většinu žen si mateřství uchovává stále vysokou hodnotu, stejně tak jako i partnerský život, který nakonec legalizují sňatkem. Současně ale se profesní uplatnění stalo nedílnou součástí jejich života, a tak se také mění představy o náplni a uskutečňování mateřských potřeb. Hlavně se tedy mění časování daných životních startů, které ženy stále posouvají na pozdější věk. Variant je samozřejmě mnoho, a proto zůstává rozhodující formou pomoci ženám při řešení těchto problémů vytváření podmínek pro vlastní volbu.

Obecná představa, jak se s tímto problémem vypořádat, je umožnit ženám zvládat obě role co možná nejvíce bezkonfliktně tím, že budeme hledat optimální poměr mezi časovými 44

a osobními investicemi do aktivit v obou oblastech. To znamená, že budeme minimalizovat čas strávený neefektivními činnostmi. Příkladem by měla být kolektivní výchovná zařízení pro velmi malé děti, která by měla umožnit matkám věnovat se více své profesi. Dalšími nástroji jsou zkrácená pracovní doba nebo upravená pracovní doba.

Samozřejmě se také jako jedna z možností řešení konfliktu práce a rodiny přímo nabízí rovnoprávnější dělba práce mezi partnery v rodině. Hlavní úskalí ale spočívá v zakořeněných stereotypech genderových rolí, ty se odráží v odmítání větší angažovanosti muže v rodině a také ve vyšším finančním ohodnocení práce mužů proti ženám.

45

7.Srovnání České republiky s jinými státy Ke srovnání postavení žen na trhu práce jsem si vybrala jeden stát na západ a druhý na východ od České republiky, abych ukázala rozdíly v postavení žen na trhu práce v rámci dané destinace. Vybrala jsem si tedy USA a jednu z islámských zemí, kterou je Afghánistán.

Vybrala jsem si tyto dva státy z toho důvodu, že se oba dva od České republiky liší, ale každý v jiném směru a z jiných hledisek. Pokud bych měla sestavit žebříček těchto tří států, co se týká postavení žen na trhu práce od nejvyspělejšího, tak tento žebříček bude vypadat takto: USA, Česká republika, Afghnistán. Tyto státy jsou jistým protipólem. Zatímco USA je vyspělá země, která poskytuje svým občanům mnohá práva, ale vyžaduje po nich samozřejmě i povinnosti, ale ženy jsou zde chápány rovnocenně s muži, tak Afghánistán je stát, kde si ženy s muži nejsou v žádném případě rovni. Je to dáno zejména jejich náboženstvím, ale pokud bychom to měli říci laicky, tak lze říci, že ženy jsou v Afghánistánu považovány téměř za věci, se kterými může každý manipulovat.

Tímto srovnáním jsem chtěla naznačit určitou cestu ženám, kam případně směřovat ve směru USA a na druhou stranu jsem jim chtěla nastínit i mnohem horší situaci v postavení žen, aby viděly, že Česká republika na tom v porovnání s jinými státy není zase tak špatně.

7.1 Situace v USA Srovnání České republiky a USA jsem si vybrala z toho důvodu, protože mnoho lidí si myslí, že v Americe je úplně jiný život, že se tam lidé mají lépe. Proto bych zde chtěla ukázat, že tato pro mnohé téměř “dokonalá” země má určité mezery v rovnoprávnosti žen, stejně jako Česká republika.

Jednou z nejdůležitějších změn, která se odehrála v devatenáctém století , byla transformace americké ekonomiky z převážně zemědělské na průmyslovou. Z tohoto důvodu se výroba přesunula z farem do továren. Je velice zajímavé, že se o industrializaci mluví zejména v souvislosti s jejím vlivem na mužskou pracovní sílu, protože se předpokládá, že 46

se ženy neúčastnily přechodu do továren a místo toho byly doma a staraly se o rodinu.

Všeobecně ale můžeme říci, že muži vstoupili na trh placené pracovní síly ve větší převaze než ženy. Tehdejší dominantní ideologie totiž tvrdila, že skutečná žena by měla zůstat doma a neměla by pracovat. Určité skupiny žen si ale nemohly dovolit zůstat doma. Do této skupiny patřily zejména ženy z chudých rodin a rodin pracující třídy, ženy samoživitelky, ženy jiné barvy pleti a také přistěhovalkyně. Nutnost přežít tedy vyžadovala, aby si našly placenou práci.

Tovární práce byly nepříjemné a nebezpečné jak pro muže, tak i pro ženy. Muži a ženy byly ihned rozděleni do jiných zaměstnání. Ta zaměstnání, která vyžadovala vyšší kvalifikaci a s níž byl spojen vyšší plat, byla dána muži. Ženám bývaly přidělovány práce nudnější a s nižším platem.

Výdělek člověka samozřejmě závisí na typu práce, kterou vykonává. Ale ženy a etnické minority jsou i v USA jakýmisi oběťmi pracovní segregace. Zaměstnání, které nejčastěji vykonávají, mají většinou nižší prestiž než povolání, které vykonávají muži a také běloši, tím pádem jsou i hůře placena.

Práce v USA je stále ještě organizována na základě předpokladu, že pracující jsou muži, kteří pokud mají děti, mají také manželku, která se stará o děti. Ženy si volí zaměstnání, která vyžadují nižší vzdělání než zaměstnání, která volí muži. Přestože přerušení zaměstnání v době mateřské a péče o dítě skutečně snižuje pracovní zkušenost žen, ženy zjevně nejsou handicapovány tím, že by jejich dovednosti byly po návratu do práce zastaralé. V USA bylo zjištěno, že přerušení zaměstnání nikdy nevedlo k podstatnému snížení mzdy žen. V USA také roku 1990 přednesli Reskin a Roos argument, že ženy musí dosahovat vyšší kvalifikace, aby byly schopné úspěšně soutěžit s muži v zaměstnáních, kde převažují muži. Výdělky žen jsou ve skutečnosti nižší než výdělky mužů a tento rozdíl se týká všech úrovní dosaženého vzdělání. Ženy, které získaly bakalářský titul, mohou očekávat, že budou v průměru vydělávat o něco méně než muži,kteří dosáhli pouze středoškolského vzdělání.

47

Další potíž je, že USA představují i skutečnost, že ženská práce automaticky znamená menší nároky na dovednost, úsilí a odpovědnost, než představuje práce mužská. Nikdo v tomto případě nedovede pochopit, proč se v zaměstnáních, kde převažují ženy a která v zásadě vyžadují stejné dovednosti, úsilí a odpovědnost jako zaměstnání, kde převažují muži, stále ženy dostávají menší plat. Reskin říká, že

zaměstnanci mužského pohlaví jsou úspěšnější než

zaměstnankyně v definování a posilování vnímání svých zaměstnáních jako kvalifikovaných.

Dovednosti, které se využívají zejména v zaměstnáních, kde převažují ženy, jako je učitelství, zdravotnictví nebo sociální práce, se v systémech amerického pracovního ohodnocení nepokládají za honorované dovednosti, protože jsou zčásti vnímány jako extenze ženské neplacené práce vykonávané doma. Většina Američanů totiž nepovažuje domácí práce a péči o děti za skutečnou práci, tedy za práci, která by vyžadovala speciální dovednosti. Předpokládají totiž, že ženy jsou pečovatelky od přírody, že jim to bylo naděleno. Potom tedy začlenění do právě takovýchto stereotypů způsobuje znehodnocení zaměstnání vykonávanými ženami, zatímco zaměstnání, která vykonávají muži , jsou mnohdy nadhodnocována.

Můžeme tedy říci, že pracovní segregace na základě pohlaví a platový rozdíl mají jen málo co do činění s preferencemi nebo se svobodnou volbou jednotlivých pracovnic.

Jak jsem se tedy již zmínila, tak dělba práce ve Spojených státech amerických je genderově podmíněná, a tedy jednotlivé práce se dělí na mužské a ženské. V okamžiku, kdy zaměstnavatelé rozhodují o přijetí osoby na základě vlastností, o kterých se předpokládá, že jsou typické pro danou skupinu lidí, které tento zaměstnanec přísluší, říkáme, že se zaměstnavatel dopouští statistické diskriminace. Zaměstnavatelé totiž v tomto případě nepřijímají nikoho, kdo je členem skupiny, o které se domnívají, že vykazuje nižší produktivitu. Pokud se zaměstnavatel rozhoduje mezi mladou ženou a mladým mužem, většinou dá přednost mladému muži hlavně tehdy, pokud dané zaměstnání vyžaduje rozsáhlé školení, protože se zaměstnavatel domnívá, že mladé ženy odejdou po narození dětí z trhu práce. Tady si tedy můžeme všimnout, že zaměstnavatel se rozhoduje bez ohledu na záměr dané uchazečky mít děti nebo její pracovní záměr, o kterém samozřejmě nemá žádné informace. Zaměstnavatelé předpokládají, že muži budou mít malý zájem o výchovu dětí a zodpovědnost za ně, to vše předají manželce, která se 48

o vše postará.

Až do šedesátých let minulého stolení

fungoval právní americký systém tak, že

diskriminaci na základě genderu spíše podporoval, než by se ji snažil omezit. V mnoha státech měly ženy například zakázáno pracovat v noci nebo nesměly vykonávat práce, kde se zvedala břemena těžší, než byla předepsaná maximální váha. Různé reformní skupiny včetně sufražetek a feministických organizací tyto ochranné pracovní zákony zpočátku podporovaly ve víře, že z nich budou pracující ženy těžit. Jak ale ubíhala desetiletí, bylo stále jasnější, že tyto zákony slouží k citelnému omezení zaměstnanosti žen.

V šedesátých letech se federální vláda také díky úsilí feministického hnutí a hnutí za občanská práva rozhodla ke kroku, který by zakázal diskriminaci na základě pohlaví v zaměstnání. Prvním důležitým krokem byl článek, který zakazoval diskriminaci při přijímání do zaměstnání. Dalším důležitým krokem byl Exekutivní příkaz, kdy zaměstnavatelé nesmějí dávat na inzeráty, které pohlaví hledají.

Dále byl útok na platové rozdíly, zákon, který

zakazoval diskriminační platovou politiku.

Rovné zaměstnání vyžaduje mnohem více než jen pouhé zaručení práva na rovný přístup, práva na rovné příležitosti na trhu práce nebo práva na rovný plat za stejnou hodnotu. Dává totiž také ospravedlnění širší orientaci opatření zahrnujících sociální zákony, které by byly založeny na rovnoprávnosti v rámci rodiny, široké použití alternativních pracovních uspořádání a opatření, které by braly ohled také na komplexnost rodinného práva. Sociální zákony, rodinná politika a vládní služby v USA by měly vytvořit pobídky pro rovnější rozdělení odpovědnosti za rodinné a domácí práce mezi muže a ženy.

7.2 Situace v islámských zemích Islámské země jsem si vybrala z toho důvodu, protože si myslím, že je v nich úplně jiný pohled na ženy a jejich práva než je u nás nebo třeba v USA. Je tady úplně jiný způsob života v důsledku víry, a proto je tady také zákonitě jiný pohled na ženská práva. Jsem si vědoma toho, že ne v každé islámské zemi je situace postavení žen stejná, z toho důvodu jsem se zaměřila více 49

na jednu zemi, a tou je Afghánistán.

Ale když se podíváme do historie tohoto státu a půjdeme směrem do současnosti, zjistíme, že se v islámských zemích postavení žen téměř nezlepšilo. V islámských zemích dochází k mnoha známým i neznámým porušování práv žen.

Základ všeho je pro mnohé tradiční výklad Koránu. Islám považuje muže i ženy za rovné, ženy mají právo dědit a vlastnit majetek nezávisle na mužích, mohou přijmout i odříci manželství, mohou se rozvést. Na druhou stranu ale je rodina základem islámské společnosti, tady mají muži a ženy jasně určené role. Islám se také od většiny náboženství liší tím, že neprosazuje celibát. Můžeme tedy říci, že ve sféře veřejné, ekonomické a náboženské mají ženy stejná práva jako muži, ale rodina je v islámských zemích jasně patriarchální. Muži chtějí v islámských zemích ženy, které budou poslušné a klidné a

potom žena může od muže

očekávat, že s ní bude v rodině spolupracovat.

Hlavou islámské rodiny je muž, žena se stará o domácnost. V islámských zemích se také prosazuje, že muž nese mnohem více zodpovědnosti než žena a tedy muž stojí o stupeň výše, než-li žena. Muž musí vést a zajistit rodinu a zároveň musí být i do jisté míry tolerantní ke své ženě. V islámských zemích také pro ženu existuje několik pravidel: ženu nesmí navštívit cizí muži, muž má právo omezit ženě její svobodu pohybu a potrestat ji za neposlušnost, zároveň ale musí být muž při výkonu těchto práv soucitný a nesmí tato práva zneužívat. Žena se dále musí zahalovat, cudně klopit oči, nesmí podávat ruku, také nesmí navštěvovat veřejná koupaliště, tělocvičny a diskotéky. Ženy ale mají plné právo podnikat.

Korán dovoluje muži oženit se se čtyřmi ženami za podmínky, že jim bude trvale poskytovat hmotné zabezpečení.

Afghánistan je celkově ovlivněn fanatickým hnutím Taliban, které samozřejmě také proniká do oblasti postavení žen v Afghánistanu. Ten ženám zakázal vykonávat zaměstnání a zároveň je nesměl ošetřit muž lékař, tudíž byly bez zdravotní péče. Nesměly se vzdělávat, nesměly používat jakoukoliv kosmetiku a na ulici mohly jít jen v doprovodu manžela, nikdo je 50

nesměl slyšet, nesměly se smát a nesměly jim klapat podpatky.

Za islámské feministky jsou většinou označovány všechny muslimky, které se kriticky zabývají islámem. U řady muslimek mívá emancipace podobu požadavků na stejné možnosti projevovat víru stejně tak, jako mají věřící muži.

V Afghánistánu během teroru hnutí Taliban vystupovala organizace RAWA, Revoluční sdružení afghánských žen. Tato organizace bojovala za lidská práva a za sociální spravedlnost své země. Žena, která tuto organizaci založila, byla za deset let zavražděna. RAWA se angažuje v oblasti vzdělání, zdraví a vytváření pracovních příležitostí. V Afghánistánu také vychází časopis “Ženy”, který je důležitým hlasem v rámci reformního hnutí, ale je nezávislý a není vázaný na žádnou politickou stranu. Jeho hlavní myšlenkou je, že ženám v nabytí lepšího postavení nebrání Korán, jak si mnozí myslí, ale patriarchální zákony. Zabývá se zejména politickými právy žen,

účastí žen ve volbách a také funguje jako poradna v otázkách

manželství, rozvodu a v mnohém dalším.

51

8. Empirická část “Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy.”6

Při výzkumu ke své diplomové práci jsem si jako základ zvolila kvalitativní výzkum, který reprezentovala metoda ohniskových skupin a jako doplňkový výzkum jsem si zvolila kvantitativní, který v mém případě zastupují metoda dotazníku a anketa.

8.1 Popis výzkumného problému Postavením žen na trhu práce se v dnešní době zabývá stale více lidí. Řeší se otázka, zda je situace žen na trhu práce opravdu tak znevýhodněná oproti mužům, jak mnozí tvrdí. Nutno říci, že situace žen na trhu práce je rozhodně lepší, než byla v minulosti. Nelze ale o této dnešní situaci říci, že je uspokojivá. Mnohdy jsou ženy vystaveny velkému tlaku jak ze strany zaměstnavatele, tak svého muže. Jsou stresované, v zaměstnání mají nižší platy. Další faktem je starost o domácnost a o děti. Toto je totiž jeden z největších důvodů znevýhodnění žen na trhu práce.

Jako každý výzkum, tak i můj výzkum začal vymezením výzkumného problému. F.N. Kerlinger (33, s. 32) definuje výzkumný problém tak, že “ problém je ...tázací věta nebo výrok, který se ptá: Jaký je vztah mezi dvěma nebo více proměnnými? Odpověď na tuto otázku je tím, co hledáme výzkumem. Jestliže je vědecký problém vědecký, obsahuje vždy dvě nebo více proměnných.” Termín proměnná se potom používá pro vlastnosti, které nabývají určitých měřitelných hodnot. Nezávisle proměnná

je proměnná, která

z hlediska našeho

výzkumu nezávisí na proměnné jiné. Intervenující proměnná je potom ta nezávisle proměnná , která ovlivňuje změny proměnných dalších, které nazýváme proměnnými závislými.

Já jsem si pro svůj výzkum metodou stanovila následující výzkumné problémy:
6

Jaký je vztah mezi postavením žen v zaměstnání a diskriminací nebo obtěžováním na

Kerlinger, F.N.: Základy výzkumu chování. Praha: Academia, 1972. s. 27

52

pracovišti?


Která věková kategorie žen je v práci nejvíce spokojena?




V čem ženy nejvíce spatřují nerovnost s muži na trhu práce?




Jaký je podle mužů vztah mezi znevýhodněním žen na trhu práce a platovými podmínkami v zaměstnání?




Jaká je podle mužů nejčastější forma diskriminace žen na pracovišti?




Jaký je vztah mezi rodičovskou dovolenou a angažovaností mužů v ní?

Ve svém výzkumu jsem si tedy stanovila čtyři výzkumné problémy relační, neboli vztahové. Při relačním výzkumu se ptáme, zda existuje vztah mezi zkoumanými jevy a jak těsný je tento vztah. Při výzkumu tedy dáváme do vztahu minimálně dva činitele. Zbylé dva výzkumné problémy jsou potom deskriptivní, neboli popisné. Tyto problémy obyčejně hledají odpověď na otázku: Jaké to je? Deskriptivní výzkumný problém zjišťuje a popisuje situaci, stav nebo výskyt určitého jevu.

8.2 Cíl výzkumu Cílem mojí práce je zjistit pohled žen na jejich situaci na trhu práce v České republice. Zda se cítí na trhu práce znevýhodněny s muži, jaké jsou pro ně největší problémy jejich znevýhodnění, zda se setkaly někdy s negativními jevy v souvislosti se zaměstnáním, kterými jsou obtěžování a diskriminace na pracovišti a s jakými formami těchto jevů se nejčastěji setkaly. Jaká je jejich spokojenost v zaměstnání a spokojenost s pozicí na trhu práce.

8.3 Kvalitativní výzkum - ohnisková skupina Základním výzkumem v mojí diplomové práci kvalitativní výzkum. “…podle kvalitativního výzkumu existuje více realit, podle toho, jak je jednotlivci nebo skupiny vymezují. Filozoficky vychází kvalitativní výzkum z fenomenologie.”7

7

Gavora, P.: Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s. 33

53

Zde jsem použila metodu ohnisková skupina. Charakteristickým znakem metody ohniskové skupiny je explicitní užívání skupinové interakce k získání údajů, které by bez interakce, kterou nacházíme ve skupině, byly jen velmi těžko přístupné.

Ohnisková skupina je přílohou číslo I.

8.3.1 Výzumný vzorek Při plánování a přípravě této metody jsem si nejdříve ujasnila složení účastníků skupiny tak, abych získala co nejvíce různorodé názory. Proto jsem si stanovila jako počet účastníků pět žen. Ženy byly různého věku, různého zaměstnání a různé pracovní pozice. Zvolila jsem si informantky, které se navzájem znají, abych omezila možnost, že by odpovídaly zkresleně v důsledku toho, že se navzájem neznají, tak aby se moc názorově neodlišovaly od toho, co řekly ty ostatní. Základní informace o respondetkách: Anna – 53 let, pracuje ve strojírenství jako administrativní pracovnice; Bronislava – 47 let, pracuje ve školství jako ředitelka MŠ; Veronika – 26 let, na mateřské dovolené, pracovala jako vedoucí prodeje v oboru služeb; Ilona - 48 let, pracuje ve školství jako učitelka MŠ; Věra – 26 let, pracuje jako sekratářka v oblasti realit a služeb.

8.3.2 Prostředí Prostředí rozhovoru jsem se snažila udělat co nejvíce příjemné a zároveň ničím nerušené. Atmosféra byla dle mého soudu uvolněná a přátelská.

8.3.3 Přípravná faze metody Stanovila jsem si osnovu rozhovoru, kterým by se měl ubíhat a připravila jsem si určité otázky, které jsem měla v zásobě pro případ, že by se rozhovor zadrhl a nikdo z účastníků nevěděl, o čem dále mluvit. Pro tento případ jsem si tedy stanovila případné otázky. Jako 54

maximální délku rozhovoru jsem si stanovila jednu hodinu.

Poté jsem si stanovila, jak budu pořizovat záznam z tohoto rozhovoru. Zvolila jsem diktafon, který mi v tomto případě připadal jako nejvhodnější volba, která mi dovolí, abych se plně soustředila na probíhající diskusi a mohla ji případně usměrňovat, kdyby odbočovala od tématu, který probíráme a zároveň diktafon v ničem nebude rušit a omezovat účastníky rozhovoru.

Poté, co dané účastnice rozhovoru přišly, sesedly jsme si do kruhu, abychom na sebe všechny viděly. Doprostřed jsem uložila diktafon, u kterého jsem nejdříve zkusila kvalitu nahrávky a také správné umístění, aby bylo vše dostatečně slyšet. Poté jsem všechny přítomné účastnice rozhovoru přivítala a zároveň je seznámila s tématem našeho rozhovoru a účelem rozhovoru. Ujistila jsem je, že diktafonová nahrávka je určena pouze pro mé studijní účely, a že okamžitě po jejím zpracování do mé diplomové práce bude smazána.

Zároveň jsem jim také osvětlila jakási pravidla při této metodě. Poprosila jsem je, aby mluvily jedna po druhé, aby se nepřekřikovaly a také aby si nešpitaly nic mezi sebou a všechno řekly nahlas. Také jsem je ujistila, že nemusí mluvit spisovně nebo se nějak přetvařovat, ba naopak že se mají chovat přirozeně, tak jak se chovají a mluví obyčejně.

Naše diskuse trvala 50 minut. Z toho asi dvakrát se přerušila, kdy jsem právě použila otázky, abychom mohly dále diskutovat.

8.3.4 Kategorizace Určování kategorií je proces, kdy provádíme seskupení pojmů kolem identifikovaných jevů. Každá z kategorií může mít několik podkategorií. Každou kategorii si výzkumník označí kódem. Další etapou je seřazení materiálu podle jednotlivých kategorií. Kategorie: 1. znepokojené ženy aneb situace žen na trhu práce; 2.

diskriminace na pracovišti jako realita; 55

3.

spokojenost v zaměstnání aneb platové podmínky jsou důležité;

4.

feminismus aneb ženy vnímají feminismus jako potlačenou ženskost;

5.

evidence žen na úřadě práce aneb pocit bezvýznamnosti. Ve svém výzkum jsem použila otevřené kódování. Jde o induktivně-deduktivní proces

o několika krocích, které jsou vykovány prostřednictvím

porovnávání a kladení otázek.

Rozděluje a umožňuje určit některé kategorie, jejich vlastnosti. Kategorie č.1: Znepokojené ženy aneb situace žen na trhu práce Tuto kategorii nejlépe vystihují pojmy rozdílnost v postavení v zaměstnání, rozdíl v platových podmínkách, znepokojení žen.

” Žena nikdy nevydělá tolik, co vydělá muž. Nerovnost mezi muži a ženami jednoznačně je, ale myslím si, že s tím nikdo nechce nic dělat, aby se to zlepšilo.” (Ilona) Dotazované informantky si myslí, že postavení žen na trhu práce je ve srovnání s muži znevýhodněné. Největší problém vidí zejména v tom, že žena se kromě zaměstnání musí ještě starat o rodinu, což muž nemusí a tím pádem se stává pro zaměstnavatele aktraktivnějším. ” Postavení žen je na trhu práce nevýhodné, protože zaměstnavatel přihlíží k tomu, že žena se musí starat o rodinu a že má nemocné děti, když jsou malé. Žena prostě nemá možnost trávit v práci neomezený čas.”(Anna) Informantky si také myslí, že jedním z důvodů nerovného postavení je, že ženy nemohou podávat takové výkony, jako podávají muži. “K ženám se přistupuje jinak hlavně z důvodu, že jsou považovány za slabší a zranitelnější. Tudíž nemohou podávat takové výsledky jako muži.Omyl,ale to my ženy moc dobře víme, že?” (Veronika) S tím vším je samozřejmě spojen vyšší plat, lepší pozice v zaměstání a lukrativnější nabídky práce a také samozřejmě větší zodpovědnost v práci. ” Tak i já si myslím, že muži mají lepší postavení na trhu práce. Jsou více flexibilnější něž ženy, protože se nemusí starat o domácnost a rodinu. Tím pádem mají i vyšší platy, protože vykonávají odpovědnější a náročnější funkce než ženy. Myslím si, že základ je prostě v tradičním rozdělení rolí.” (Věra). Domnívají se, že například je i málo žen v politice.” Je pravda, že více žen je nezaměstnaných. Je jich málo v politice a ve vrcholových funkcích.Muži mají mnohem větší uplatnění než muži. Mají větší funkce a větší platy.” (Bronislava)

56

Kategorie č.2: Diskriminace na pracovišti jako realita Tuto kategorii vystihují pojmy problémy v zaměstnání, diskriminace a obtěžování žen na pracovišti, druhy obtěžování, řešení situace.

“Tak já jsem se osobně s diskriminací nikdy nesetkala, ale asi to bylo tím, že jsem se nikdy nechtěla prosazovat na vyšší funkce.” (Anna) Tuto větu bohužel nemohou prohlásit moje dvě informantky, protože ty se setkaly s diskriminací. “Já jsem se setkala s diskriminací v práci, a to díky tomu, že bylo dítě nemocné a já potřebovala paragraf. Ale je pravda, že jsem měla občas problémy i když dítě nemocné nebylo. Dokonce jednou, když jsem šla k telefonu, to mě volali z ústavu, tak mi paní ředitelka udělala zápis, jako že jsem měla soukromý telefon v práci”. (Ilona) Byla to pro ně velice stresující a frustrující událost. Šlo o diskriminaci platovou, která je v dnešní době jedna z nejčastějších diskriminací u nás. “Já osobně jsem se taky s diskriminací setkala na vlastní kůži. Poté co jsem oznámila zaměstnavateli, že jsem těhotná,to jsem udělala automaticky proto, aby si za mě měli dostatek času sehnat náhradu, tak mi byly odebrány prémie.” (Veronika) Ani jedna z nich vlastně neví, jak by se diskriminace měla řešit, nebo jak na ni reagovat. “Tak to já jsem se zatím s diskriminací nesetkala a je pravda, že když to tady tak slyším, tak ani nevím vlastně, jak bych tuto situaci řešila. “ (Věra)Diskriminace na pracovišti tu je, byla a s největší pravděpodobností i bude.

Kategorie č. 3: Spokojenost v změstnání aneb platové podmínky jsou důležité V této kategorii se nacházejí pojmy jako spokojenost s náplní a obsahem práce, spokojenost s platovými podmínkami, spokojenost s postavením na trhu práce.

” Já musím říci, že jsem v zaměstnání spokojená , a to jak s náplní práce, tak i s platovými podmínkami. Za každou práci navíc dostanu prémie, takže si nemůžu stěžovat.” (Věra) Co se týká platových podmínek tak mnou dotazované ženy jsou se svým obsahem práce a platem, dá se říci, spokojené. “ Tak já jsem s prací a jejím obsahem spokojená a platové podmínky by mohly být lepší.” (Ilona) Jak samy tvrdí, kdo by nechtěl mít více, je sám proti sobě, ale jsou

s platem spokojené. “I já musím říct,že jsem s prací spokojená a samozřejmě

plat by mohl být vyšší.” (Bronislava) Opět jsou různá hlediska odpovědí. Nejstarší z mých dotazovaných žen tvrdí, že je s platem spokojená, protože v jejím věku by už asi takto placené 57

místo nesehnala, můžeme tedy do jisté míry říci, že se s tím smířila a nesnaží se pomýšlet na možnost, že by jinde mohla dostat za stejnou práci více, protože se bojí, že je starší ročník. “Plat bych chtěla mít samozřejmě větší, kdy by nechtěl, že? Ale i s tímto platem jsem spokojená, protože v mém věku bych něco takového už nesehnala.” (Anna)Další účastnice rozhovoru říká, že je to její první zaměstnání, takže můžeme říci, že nemá srovnání, ale je spokojená, protože za každou práci navíc dostane prémie. Další žena říká, že toto zaměstnání je její nejlépe placené, takže nemá potřebu ho měnit, což je pochopitelné. “I když je pravda, že toto bylo zatím moje nejlépe placené zaměstnání.” (Veronika)

Kategorie č.4: Feminismus aneb ženy vnímají feminismus jako potlačenou ženskost “Nerovnost mezi muži a ženami …” “Díky tomu však taky vznikl feminismus. Teda aspoň si to myslím, protože já jsem se s ním nikdy nesetkala, jen to dost často slyším v televizi a rádiu nebo čtu v novinách.” (Ilona) Feminismus je v dněšní době velice často vyslovované slovo. Málokdo ale přesně ví, co všechno se za tímto pojmem skrývá a toto slovo je mnohdy spojováno s úplně jiným významem než jaký má. ” No a co se týká feminismu, o ten se nezajímám, takže o něm nic nevím. “ (Bronislava) Moje informantky řekly, že se s tímto slovem již někdy setkaly, že ho slyšely nebo o tom někde četly. Ani jedna z mých informantek není sympatizantkou tohoto hnutí. ” … feminismem jsem se nikdy nezabývala a ani se nikdy zabývat nebudu.” (Veronika) Jedna z informantek říká, že feminismus je odraz na nerovné podmínky a postavení mezi muži a ženami. Všechny se ale shodují, že feminismus je pro ně pojem negativní a jde vlastně o potlačení ženskosti. ” S pojmem feminismus jsem se už setkala, neuznávám to, myslím si, že je to potlačení ženskosti. Ale je to jen můj osobní názor. S feministkou jsem se osobně nikdy nesetkala, ale už jen ten pojem na mě působí dost negativně.” (Věra)

Kategorie č. 5: Evidence žen na úřadě práce aneb pocit bezvýznamnosti “Já osobně jsem tedy na úřadě práce nikdy evidovaná nebyla a ani bych být nechtěla.” (Bronislava) Dvě z mých informantek ale byly evidovány na úřadě práce. Evidence na úřadě práce byla v souvistosti s dokončenou školou. První z nich byla evidována tři měsíce, než si našla práci, ale i tyto tři měsíce byly pro ni značně frustrující a nemá na evidenci na úřadě práce moc pozitivní vzpomínky“ To já jsem tam evidovaná byla…..” “… ale musím říci, že to bylo dost nepříjemné. Neměla jsem z toho moc dobrý pocit, zvlášť když tam člověk vždycky šel 58

a oni se ho ptali , jestli si už něco sehnal a tak. Připadala jsem si tak jako nějaký odpadlík nebo nevím, jak to mám přesně vystihnout.” (Věra). Druhá informantka byla evidována přesně rok a půl, za tu dobu si připadala velice špatně a její sebevědomí bylo na bodě nula. Potom ale nastoupila na rekvalifikaci a po jejím absvolvování nastoupila ihned do zaměstání. Na úřad práce má jen negativní vzpomínky. ” Nic si z toho nedělej, já jsem na tom byla podobně.” “Musím říct, že rok jsem hledala práci poměrně aktivně. Po několika neúspěších jsem byla zklamaná a cítila jsem se zbytečná a nepotřebná. Rekvalifikace mi ale dodala zase chuť do hledání práce.No a povedlo se.” (Veronika) Zbylé tři informantky jsou vděčné, že nikdy nemusely tuto zkušenost zažít. “Tak to já takové zkušenosti naštěstí zatím nemám,protože jsem na úřadě práce nikdy evidovaná nebyla.” (Ilona) “Já naštěstí také ne, ale myslím si, že v dnešní době je to jiné, než jak to bylo třeba za nás, dnes je asi nezaměstnanost mnohem větší a najít si práci je také mnohem těžší.” (Anna)

8.3.5

Závěrečná analýza kvalitativního výzkumného šetření Podle názorů mých pěti informantek postavení žen na trhu práce není dobré, je zde

značné znevýhodnění s muži. “Tak i já si myslím, že muži mají lepší postavení na trhu práce. Jsou více flexibilnější než ženy, protože se nemusí starat o domácnost a rodinu. Tím pádem mají i vyšší platy, protože vykonávají odpovědnější a náročnější funkce než ženy. Myslím si, že základ je prostě v tradičním rozdělení rolí. Nějak se prostě nemůžeme vyhrabat z toho zažitého stereotypu, podle kterého jsou ženy degradované na to , aby se staraly o rodinu a muži jsou živitelé rodiny.” (Věra) Je na jednu stranu pochopitelné, že muži jsou pro zaměstnavatele atraktivnější, protože se mohou stoprocetně věnovat své práci, na druhou stranu nutno říci, že i ženy si zaslouží vyšší posty a vyšší platy, které jsou s tím spojené. Ženy se samozřejmě musí kromě své práce věnovat i domácnosti a dětem. Obzvláště, mají-li malé děti, hrozí, že budou muset zůstat doma, protože děti budou nemocné. Toto všechno ten zaměstnavatel vidí, a proto pro něj ženy nejsou tak atraktivní v zaměstnání jako muži. S tím samozřejmě souvisí i platové podmínky a jejich celkové postavení na trhu práce. “Muži jsou posuzováni jinak, protože neodchází na mateřskou dovolenou, tudíž jsou pro zaměstnavatele perspektivnější. Muži si sjednají respekt spíše než ženy. I když jsou pozice, kde muži i ženy dostanou stejný plat, ale stejně tak jsou i místa, kde jsou muži placeni lépe než ženy. Nevím jak to chodí v jiných zemích, 59

ale u nás mají muži lepší postavení na trhu práce než ženy.” (Veronika)

Velmi často se na pracovišti také setkáváme s diskriminací žen. Mé dvě informatnky jsou toho živým důkazem, disktriminace na pracovišti jednoznačně je. “Já osobně jsem taky s diskriminací setkala na vlastní kůži. “Poté co jsem oznámila zaměstnavateli, že jsem těhotná,to jsem udělala automaticky proto, aby si za mě měli dostatek času sehnat náhradu, tak mi byly odebrány prémie. V té době byla moje kolegyně nemocná, ale dlouhodobě, a já musela vykonávat práci za nás obě. I přesto jsem byla připravena o prémie, které jsem do té doby pravidelně dostávala každý měsíc.” (Veronika) Pro ženu je tato událost velmi frustrující a stresující, ale nikdo neví, jak by se to mělo řešit. Ženy si také mnohdy neuvědomují, že jsou oběťmi diskriminace. “Já jsem se setkala s diskriminací v práci, a to díky tomu, že bylo mé dítě nemocné a já potřebovala paragraf. Ale je pravda, že jsem měla občas problémy i když dítě nemocné nebylo. Dokonce jednou, když jsem šla k telefonu, to mě volali z ústavu, tak mi paní ředitelka udělala zápis, jako že jsem měla soukromý telefon v práci.” (Ilona)

Feminismus je pojem moderní doby. Moje informantky nejsou sympatizantkami tohoto hnutí a ani přesně neví, co si pod pojmem představit. “… co se týká feminismu, o ten se nezajímám, takže o něm nic nevím.” (Bronislava) Jejich jednoznačné stanovisko je, že v nich tento pojem nevyvolává dobrý pocit. .” S pojmem feminismus jsem se už setkala, neuznávám to, myslím si, že je to potlačení ženskosti. Ale je to jen můj osobní názor S feministkou jsem se osobně nikdy nesetkala, ale už jen ten pojem na mě působí dost negativně.” (Věra)

Evidence na úřadě práce je fenomén dnešní doby. Dnes se stále více lidí strachuje o svoje zaměstnání. Podle mých informantek je evidence na úřadě práce stresující a frustrující a opakovat tuto situaci už by nechtěly. “… já jsem byla evidovaná přesně rok a půl. Několikrát mě nabídli ucházet se o místo. Byla jsem na pohovorech, bohužel jsem však nevyhovovala požadavkům zaměstnavatele. Po roce evidence na úřadě práce mi nabídli možnost rekvalifikace. Vybrala jsem si obor Ekonom malého a středního podniku. Rekvalifikace mi pomohla. Během rekvalifikace jsem si našla práci a ihned po jejím absolvování jsem nastoupila do zaměstnání jako asistentka prodeje. Práci jsem si ale obstarala sama, v žádném případě ne úřad práce. Musím říct, že rok jsem hledala práci poměrně aktivně. Po několika neúspěších jsem byla 60

zklamaná a cítila jsem se zbytečná a nepotřebná. Rekvalifikace mi ale dodala zase chuť do hledání práce”(Veronika)

A jak lze podle mých informantek řešit situaci nerovného postavení žen na trhu práce? Samy informantky nevěděly, jak vlastně tuto složitou situaci žen řešit. Myslí si správně, že touto otázkou by se měl zabývat úplně někdo jiný a na úplně jiném místě. “Já si myslím, že by se na toto téma měli zabývat na jiných místech než tady u Vás v obýváku.”(Anna) “To je pravda. Já si ale myslím, že by se mělo myslet hlavně do budoucnosti, aby se situace čím dál více nezhoršovala. Současnou situaci už jde vyřešit asi jen těžko, ale ta budoucnost je podle mě směrodatná.”(Věra)

8.4 Kvantitativní výzkum “Filozofickým základem kvantitativního výzkumu je existence jedné objektivní pravdy, venkovního světa, který nezávisí na našich citech a přesvědčení. Toto je vlastně hledisko logického pozitivismu.”8

Kvantitativní výzkum v mém případě reprezentuje metoda dotazníku a ankety.

8.4.1 Hypotézy Výzkumný problém, který jsem si stanovila v předešlé podkapitole, určuje jen základní orientaci výzkumu. Nevyjadřuje totiž další informace potřebné pro jeho směrování. Ty se potom stanoví v hypotézách. Hypotézy jsou konkrétnější než je výzkumný problém a také vedou celou linii výzkumu. Výzkum se potom soustřeďuje na potvrzení nebo vyvrácení hypotéz, které jsem si stanovila.

J.Pelikán (23, s. 44) definuje hypotézu takto:” Hypotéza není ničím jiným než podmíněným výrokem o vztazích mezi dvěma nebo více proměnnými. Na rozdíl od problému, který je formulován v podobě otázky explicitně, nebo implicitně vyjádřené, 8

Gavora, P.: Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. s 33

61

hypotéza je vždy tvrzením , byť i podmíněně formulovaným.”

Hypotézy mého výzkumu, které jsem ověřovala metodou dotazníku, jsou tyto: hypotéza č. 1: nejčastější oběti diskriminace a obtěžování na pracovišti jsou řadové pracovnice; hypotéza č. 2: starší ženy jsou v zaměstnání více spokojené; hypotéza č. 3: největší znevýhodnění žen v zaměstnání je v platových podmínkách. Hypotézy, které jsem ověřovala metodou ankety, jsou tyto: hypotéza č. 4: plat je největší znevýhodnění žen; hypotéza č. 5: nejčastější diskriminace žen na pracovišti je v platových podmínkách; hypotéza č. 6: rodičovská dovolená je doménou ženy.

8.4.2 Dotazník Metodu dotazníku jsem zvolila jako doplňkovou metodu pro svůj výzkum, která má doplnit kvalitativní výzkum, který reprezentuje metoda ohniskových skupin. Dotazník patří mezi nejpoužívanější pedagogické výzkumné techniky. Podstatou dotazníku je zjištění dat a informací o respondentovi (tj. ten, kdo dotazník vyplňuje). Dotazníkem jsem chtěla zjistit názory a postoje respondentů k problematice postavení žen na trhu práce.

8.4.2.1 Výzkumný vzorek Mými respondenty bylo sto žen různého věku, vzdělání, pozice v zaměstnání. Šlo tedy o stratifikovaný výběr, a to z kategorie žen, ze kterého jsem poté dělala náhodný výběr. Návratnost dotazníků byla sto procentní. Vrátilo se mi tedy zpět opět sto vyplněných dotazníků, ze kterých jsem vyhodnocovala data pro svůj výzkum. 62

8.4.2.2 Konstrukce dotazníku Před tím, než jsem začala konstruovat dotazník, jsem si stanovila své tři základní hypotézy, které jsem chtěla výzkumem ověřit nebo vyvrátit. Na základě toho jsem potom začala konstruovat otázky dotazníku.

Při konstrukci otázek jsem dbala základních pravidel:


formulace otázek musí být jasné, musí být srozumitelné pro všechny respondenty;




otázky by neměly být moc široké, nesmí dojít k volným odpovědím;




otázka se musí vždy týkat jen jedné věci;




otázky musí být smysluplné;




otázky musí být jednoduché.

Ve svém dotazníku mám otázky uzavřené, otevřené i škálovací.

Předtím, než jsem začala rozdávat dotazník respondentům, udělala jsem předvýzkum, abych zjistila, zda není složité vyplnit mnou vytvořený dotazník, zda respondenti budou rozumět otázkám. Dotazník jsem dala pěti ženám, které s tím neměly problémy, vyplněný ho měly do třiceti minut. Z toho jsem usoudila, že mohu dotazník rozdávat respondentům. Můj dotazník se skládá ze tří základních částí: 1. Hlavička, kde jsem uvedla, pro jaké účely je dotazník určen. Respondenty jsem ujistila, že je anonymní a že odpovědi nebudou zneužity pro jiný účel. Dále jsem zde uvedla instrukce pro vyplnění dotazníku. 2. Samotné otázky. 3. Poděkování za vyplnění dotazníku.

Dotazník je přílohou číslo II.

63

8.4.2.3 Interpretace skutečného stavu dotazníkového šetření Dotazník se skládal z 27 otázek, jednotlivé otázky se dají shrnout do několika okruhů:


ženy a jejich kvalifikace a vzdělání;




ženy a zaměstnání;




negativní jevy v zaměstnání;




znevýhodnění žen oproti mužům;




znalost ženských práv a ženských otázek.

Tabulka č.5 : V jaké věkové skupině se nacházíte? Věk

Absolutní četnost

Relativní četnost

18 – 25 let

15 žen

15%

26 – 40 let

45 žen

45%

41 – 50 let

21 žen

21%

51 – 60 let

19 žen

19 %

Celkem

100 žen

100%

Respondentky mého dotazníku byly voleny tak, aby byly zastoupeny všechny věkové skupiny. Je pravdou, že starší ženy přistupovaly k vyplnění dotazníku skepticky a spíše se snažily najít důvody, proč by ho vyplňovat neměly. Mladší ženy ho bez větších problémů vyplnily.

Tabulka č.6: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Dosažené vzdělání

Absolutní četnost

Relativní četnost

ZŠ

2 ženy

2%

Vyučeny

6 žen

6%

SŠ

78 žen

78%

VOŠ

6 žen

6%

VŠ

8 žen

8%

Celkem

100 žen

100%

64

Další otázka v dotazníku zněla: V jakém odvětví pracujete? Tuto otázku jsem ženám položila pouze z informativního důvodu, spíše mne zajímalo, zda se tam objeví nějaké zvláštní odvětví, u kterého bychom často nepředpokládali, že ho bude vykonávat žena. Moje respondentky ale nejčastěji pracovaly v těchto odvětvích:


školství, což bylo nejčastěji uvádění pracovní odvětví;




ekonomie;




služby;




reality;




cestovní ruch;




personální odvětví;




tlumočení;




právo;




metrologie;




automobilní průmysl;




strojírenství.

Tabulka č. 7: Vykonávala jste vždy zaměstnání v oboru Vámi vystudované školy? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

20 žen

20%

Spíše ano

55 žen

55%

Spíše ne

15 žen

15%

Ne

10 žen

10%

Celkem

100 žen

100%

Většina žen vykonává zaměstnání v oboru, který vystudovala. Je zajímavé, že když jsem tuto kategorii porovnala s kategorií věku, tak jsem zjistila, že všech 40 žen ve věku 41 -60 let vykonávají zaměstnání v oboru vystudované školy. Poté

30 žen patřilo do věkové kategorie

26 – 40 let a 5 žen patřilo do věkové kategorie 18 – 26 žen. Z toho plyne, že mnohé ženy mladší věkové kategorie jsou více flexibilní a vykonávají práci mimo obor svého studia.

65

Tabulka č. 8: Usilovala jste někdy z osobních důvodů o zvýšení Vaší kvalifikace? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

80 žen

80%

Spíše ano

2 ženy

2%

Spíše ne

8 žen

8%

Ne

10 žen

10%

Celkem

100 žen

100%

Z tabulky je zřejmé, že 82% dotazovaných žen usilovalo z vlastního zájmu o zvyšování si kvalifikace, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu a jakýkoliv typ vzdělání. Mohlo jít například jen o seminář. Je tedy vidět, že uvědomělost žen je velká a že se snaží nezakrnět se svým vzděláním, ale jít s vývojem a učit se nové věci k tomu, aby se lépe uplatnily v zaměstnání a celkově na trhu práce.

Tabulka č. 9: Byla jste někdy vystavena tlaku zaměstnavatele na zvýšení kvalifikace k výkonu Vašeho povolání? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

5 žen

5%

Spíše ano

3 ženy

3%

Spíše ne

25 žen

25%

Ne

67 žen

67%

Celkem

100 žen

100%

Pouze 8 mých respondentek bylo vystaveno tlaku ze strany zaměstnavatele na zvýšení si své vlastní kvalifikace. Zbylých 92 žen se s tím nesetkalo. Když jsem osm žen, které se setkaly s tímto tlakem, porovnala s jejich nejvyšším dosaženým vzděláním, tak jsem zjistila, že všech těchto 8 žen mělo střední školu.

66

Tabulka č.10: Byla jste evidována na úřadě práce? Počet evidence

Absolutní četnost

Relativní četnost

Jednou

35 žen

35%

Dvakrát

15 žen

15%

Třikrát

0

0

Čtyřikrát a vice

0

0

Nikdy

50 žen

50%

Celkem

100 žen

100%

Přesně polovina respondentek nebyla nikdy evidovaná na úřadě práce. Zbylých padesát respondentek bylo evidováno maximálně dvakrát. Myslím si, že je to uspokojivý výsledek.

Tabulka č. 11: Vaše zaměstnání vykováváte v Pracovní poměr

Absolutní četnost

Relativní četnost

Hlavní prac.poměr

99 žen

99%

Vedlejší prac.poměr

0

0

2 souběžné prac.poměry

0

0

Na základě dohody

1 žena

1%

Celkem

100 žen

100%

Je zřejmé, že 99 dotazovaných žen vykonává práci v hlavním pracovním poměru. Je tedy jasné, že ženy chtějí jistotu, se kterou se také pojí jistota platu. Chtějí mít stálé zaměstnání a je vidět, že tím, že se ještě musí starat o domácnost, tak nemají čas, aby se třeba přivydělávaly tím, že by měly ještě jednu práci nebo nějakou brigádu.

67

Tabulka č. 12: Na jaké pozici vykonáváte své povolání? Typ pozice

Absolutní četnost

Relativní četnost

Vrcholový management

10 žen

10%

Střední management

18 žen

18%

Řadový pracovník

72 žen

72%

Jiné

0

0

Celkem

100 žen

100%

Při výběru respondentek jsem se snažila, aby byly zastoupeny všechny pozice, které jsem si stanovila, a to se mi povedlo. Když jsem se blíže podívala na jednotlivé pozice žen a srovnala jsem to s kategorií vzdělanosti, zjistila jsem, že z 10 žen ve vrcholovém managementu jich 8 vystudovalo vysokou školu. Zbylé dvě byly absolventky vyšší odborné školy. Ve středním managementu byly 4 ženy s vyšším odborným vzděláním a zbytek žen měly střední vzdělání. Ostatní ženy se střední školou byly řadovými pracovnicemi.

Tabulka č. 13: Nastoupila jste po rodičovské dovolené opět na původní postavení v zaměstnání, ze kterého jste odešla? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

30 žen

30%

Spíše ano

8 žen

8%

Spíše ne

13 žen

13%

Ne

47 žen

47%

Dočasně

2 ženy

2%

Celkem

100 žen

100%

Více jak polovina žen nenastoupila po rodičovské dovolené zpět na své místo. Důvody samozřejmě mohou být různé, například, že si už během rodičovské dovolené hledala žena lepší pracovní místo, což je dosti běžné. Když jsem tuto kategorii porovnala s kategorií pozice v zaměstnání, vyšlo mi, že všech 10 žen, které byly na pozici vrcholového managementu, se vrtátily zpět na původní místo v zaměstnání. Také to byly všechny ženy, které byly na pozici středního managementu, těch bylo 18. Zbylých 10 žen byly řadové pracovnice. 68

Tabulka č. 14: Setkala jste se někdy s diskriminací v zaměstnání? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

19 žen

19%

Spíše ano

4 ženy

4%

Spíše ne

16 žen

16%

Ne

61 žen

61%

Celkem

100 žen

100%

Graf č. 1: S jakou formou diskriminace nejčastěji?

tím, že je matka 13,2% kariéra 8,6% platová 52,2% věková 26%

Je zřejmé, že ze sta mých respondentek se setkalo s diskriminací pouze 23%, o čemž můžeme říci, že to není špatný výsledek. Nejčastější formou diskriminace byla tedy platová, a poté ještě věková. Je samozřejmě také pravda, že mnohé ženy jsou diskriminaci vystaveny a vůbec si to neuvědomují a myslí si, že takto prostě zaměstnavatel jedná normálně, a přitom by mohlo jít o diskriminaci z jeho strany.

69

Tabulka č. 15: Setkala jste se někdy s obtěžováním na pracovišti? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

4 ženy

4%

Spíše ano

19 žen

19%

Spíše ne

16 žen

16%

Ne

61 žen

61%

Celkem

100 žen

100%

Graf č. 2: S jakou formou obtěžování?

sexuální 8,8% fyzické 4,3%

slovní 86,9%

Obtěžování na pracovišti bylo také vystaveno 23% žen. Nejčastější formou obtěžování bylo slovní obtěžování. Když jsem porovnala kategorii obtěžování a diskriminace, zjistila jsem, že 23% žen, které byly vystaveny diskriminaci, jsou totožné s ženami, které byly vystaveny obtěžování na pracovišti. Což je podle mého názoru velice zajímavý fakt. Otázkou je, z jakého důvodu to je. Zda ženy nedokáží správně rozpoznat rozdíl mezi obtěžováním a diskriminací, nebo zda v nich zaměstnavatel objevil slabší článek, který může takto řídit a ubližovat jim.

70

Tabulka č. 16: Domníváte se, že mají muži vyšší platy a větší výhody v zaměstnání než ženy? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

30 žen

30%

Spíše ano

29 žen

29%

Spíše ne

24 žen

24%

Ne

17 žen

17%

Celkem

100 žen

100%

Abych řekla pravdu, tímto výsledkem jsem byla dost překvapená. Domnívala jsem se, že rozdíl mezi ano a ne bude větší a ne, že bude takto vyrovnaný. Když se na uvedenou tabulku podíváme, zjistíme, že celkem 59% žen si myslí, že muži mají větší platy a výhody v zaměstnání oproti ženám, zbylých 41% žen si to nemyslí, což je velice zajímavý fakt. Když jsem tuto kategorii porovnala s kategorií pozice žen v zaměstnání, tak jsem zjistila, že do 41% žen, které si to nemyslí patří 10% žen ve vrcholovém managementu, 18% žen ve středním managementu a 13% žen řadových pracovnic.

Tabulka č. 17: Domníváte se, že mají muži vytvořenou “neviditelnou síť vztahů v zaměstnání”? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

10 žen

10%

Spíše ano

53 žen

53%

Spíše ne

32 žen

32%

Ne

5 žen

5%

Celkem

100 žen

100%

Celých 63% respondentek se domnívá, že mají muži ve svém zaměstnání vytvořenou “neviditelnou síť vztahů.”

71

Tabulka č.18: Která skupina žen je podle Vás nejvíce znevýhodněná na trhu práce? Věková kategorie

Absolutní četnost

Relativní četnost

18 – 29 let

8 žen

8%

30 – 39 let

3 ženy

3%

40 – 49 let

2 ženy

2%

50 a více let

87 žen

87%

Celkem

100 žen

100%

Ženy jako nejvíce ohroženou věkovou skupinu žen označily ženy, kterým je 50 let a více. Když se nad tím zamyslíme, je to pochopitelné. Pokud by tyto ženy přišly o své zaměstnání a byly evidovány na úřadě práce, je pochopitelné, že by asi měly velký problém najít práci, například ve svém oboru. Tyto ženy by asi neměly na vybranou a musely by vzít třeba i práci uklízečky, pokud by chtěly pracovat. Ženy v tomto věku pro zaměstnavatele nejsou příliš atraktivní pracovní silou. Mají vyšší věk, jsou více unavené, mají zaběhlý určitý stereotyp práce a nejsou tedy tak flexibilní na změny jako mladší pracovnice.

Tabulka č. 19: Kolikáté zaměstnání v pořadí je Vaše současné zaměstnání? Napište ho číslicí Počet zaměstnání

Absolutní četnost

Relativní četnost

První

29 žen

29%

Druhé

8 žen

8%

Třetí

40 žen

40%

Čtvrté

10 žen

10%

Páté

9 žen

9%

Šesté

3 ženy

3%

Sedmé

1 žena

1%

Celkem

100 žen

100%

Ženy byly zaměstnány maximálně sedmkrát. Což je podle mne velká fluktuace v zaměstnání. Nejvíce respondentek, 40%, bylo zaměstnáno třikrát. 72

Tabulka č. 20: Na této škále vyjádřete Vaši spokojenost s Vámi vykonávaným zaměstnáním, co se týče náplně a obsahu práce

Velmi spokojena 1

2 3

4 5 6

7

nespokojena Škálové položky

Absolutní četnost

Relativní četnost

1 velmi spokojena

19 žen

19%

2

41 žen

41%

3

11 žen

11%

4 střed

21 žen

21%

5

8 žen

8%

6

0

0

7 velmi nespokojena

0

0

Celkem

100 žen

100%

71% žen je spokojena s obsahem a náplní práce, 21% žen je spokojena středně a pouze 8% žen je trochu nespokojena. Z toho plyne, že ženy chtějí vykonávat práci, která je baví a která pro ně není utrpení tím, že by se v ní nudily nebo k ní mají odpor.

Tabulka č. 21: Vyjádřete, jak jste spokojena s platovými podmínkami a výhodami, které jste měla v průběhu Vašeho pracovního života

Velmi spokojena 1

2 3

4 5 6

nespokojena Škálové položky

Absolutní četnost

Relativní četnost

1 velmi spokojena

1 žena

1%

2

5 žen

5%

3

14 žen

14%

4 střed

20 žen

20%

5

9 žen

9%

6

12 žen

12%

7 velmi nespokojena

39 žen

39%

Celkem

100 žen

100%

73

7

Ženy v průběhu svého pracovního života s platovými podmínkami velmi spokojené nebyly. 60% žen patří do kategorie nespokojených žen. Když jsem tuto tabulku porovnala s věkem žen, zjistila jsem, že všech 60 žen ve věkové kategorii 18 – 40 let patří mezi ženy, které jsou nespokojeny s platovými podmínkami. 20 žen z věkové kategorie 41 -50 let bylo středně spokojené a jedna žena z této věkové kategorie a 19 žen z věkové kategorie 51 – 60 let, patří mezi ženy, které s platem jsou v jakési míře spokojené. Lze si tedy položit otázku, z jakého důvodu je takové rozdělení dle věku. Podle mého názoru jsou starší ženy více spokojené z důvodu, že jim vlastně nic jiného nezbývá. Jsou ve věku, kdy mají strach o práci, protože si nedovedou představit, co by s nimi bylo pak a ví, že další práci by hledaly velice těžce. Tak jednoduše tyto ženy rezignovaly a řekly, že prostě musí být spokojené s tím, co mají.

Tabulka č. 22: Vyjádřete, do jaké míry si myslíte, že mají ženy stejné postavení na trhu práce jako muži

Rovnocenné postavení 1 2 3 4 5 6 7 nerovnocenné postavení

Škálové položky

Absolutní četnost

Relativní četnost

1 rovnocenné postavení

0 žen

0

2

2 ženy

2%

3

16 žen

16%

4 střed

38 žen

38%

5

7 žen

7%

6

25 žen

25%

7 nerovnocenné postavení

12 žen

12%

Celkem

100 žen

100%

Pokud bychom tuto kategorii opět porovnali s kategorií pozice žen v zaměstnání, tak zjistíme, že všech 10% žen ve vrcholovém managementu a 8% žen ze středního managemntu si myslí, že ženy mají téměř rovnocenné postavení na trhu práce. Zbylých 10% žen ze středního managementu patří do skupiny středně rovnocenného postavení, tam také patří 28% žen řadových pracovnic. Zbylých 44% řadových pracovnic se myslí, že postavení žen na trhu práce je dosti nerovnocenné.

74

Tabulka č. 23: Myslíte si, že se situace postavení žen na trhu práce v ČR zlepšuje nebo zhoršuje?

Zlepšuje 1 2 3 4 5 6 7 zhoršuje

Škálové položky

Absolutní četnost

Relativní četnost

1 velmi zlepšuje

2 ženy

2%

2

33 žen

33%

3

29 žen

29%

4 střed

15 žen

15%

5

15 žen

15%

6

3 ženy

3%

7 velmi zhoršuje

3 ženy

3%

Celkem

100 žen

100%

Z tabulky vyplývá, že respondentky mají pocit, že se jejich situace zlepšuje. Může to být samozřejmě vyvoláno tím, že se v poslední době o tomto problému více mluví, píše se o tom v novinách. Ale je otázkou, zda se o tom pouze mluví, píše a vedou se o tomto problému rozsáhlé rozpravy, nebo se v této problematice doopravdy něco děje a někdo se snaží dělat věci, aby se tato problematika zlepšovala.

Další otázka v mém dotazníku byla: Vyjádřete Váš názor, v čem spatřujete největší problém rozdílnosti v uplatnění žen na trhu práce v ČR? Podle odpovědí respondentek se dají jejich odpovědi rozdělit na čtyři skupiny a těmi jsou:


malé děti, tak odpovědělo 47 žen, tedy 47%;




peníze, platové podmínky, toto je názor 12 žen, tedy 12%;




tradiční rozdělení rolí, to napsalo 40 žen, tedy 40%;




technické schopnosti, které nemá 1 žena, tedy 1%.

“Největší problém jsou děti. Matky nemají tolik volného času, jak muži. Nemohou být flexibilní.” (X1) “Zažitá představa “tradičního” rozdělení rolí – žena nemá možnost věnovat práci tolik času, muži je neberou stejně v zaměstnání.”(X2) 75

Vyjádřete, zda si myslíte, že je rozdíl mezi ženou podnikatelkou a mužem podnikatelem. Svoji dopověď prosím zdůvodněte. Na tuto odpověď ženy odpověděly takto:


ano, je rozdíl, si myslí 42 žen, tedy 42%;




ne, není rozdí, si myslí 58 žen, tedy 58%.

“Ano, žena podnikatelka se musí starat o domácnost a nemocné děti.” (X3) “Nemyslím, pokud ví, jak v daném oboru podnikat, pak prosperuje jak žena, tak muž.” (X4) “Rozdíl je, žena se musí víc snažit.” (X5) “Myslím si, že ani ne, pokud se jedná o schopnosti. Žena však stále má starost o rodinu (pokud ji má) navíc.” (X6) “Ve většině případů je muž úspěšnější, dravější – opět se to vztahuje ke společnosti a kultuře.” (X7)

Myslíte si, že se v budoucnu bude situace žen na trhu práce v ČR zlepšvat? Svoji odpověď prosím, zdůvodněte. Odpovědi žen byly následující:


ano, napsalo 68 žen, tedy 68%;




ne, si myslí 32 žen, tedy 32%.

“Domnívám se, že ano, již nyní se začíná objevovat x tatínků na mateřské dovolené, ženy mají více příležitostí i v typicky mužských oborech.” (X8) “Ano, ženy se stále více vzdělávají, studují VŠ, cestují,.... Také na manažerské posty se dostávají mladší lidé, kteří nejsou ovlivněni “historickým” postavením žen ve společnosti.” (X9) “Ne, starosti o rodinu budou trvat.” (X10)

Napiště, co ve Vás vyvolává pojem: EMANCIPACE “Ženy se chtějí vyrovnat mužům.” (X11) “Samostatnost ženy.” (X12) “Takové ženy obdivuji.”(X13) “Nezávislost.” (X14) 76

Napište, co ve Vás vyvolává pojem: FEMINISMUS “Šílenství, které neuznávám.” (X15) “Chování charakteristické pro ženské pohlaví.” (X16) “Boj za práva žen.” (X17) “Nepříjemný pocit – žena popírající ženskost.” (X18) “Někdy až příliš razantní prosazování zájmů žen.” (X19)

Tabulka č. 24: Jste si vědoma toho, že se Váš zaměstnavatel nesmí ptát na tzv.citlivé otázky typu: kdy se budete vdávat a kdy chcete mít děti? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

90 žen

90%

Spíše ano

6 žen

6%

Spíše ne

2 ženy

2%

Ne

2 ženy

2%

Celkem

100 žen

100%

Uvědomělost žen je velká. Je vidět, že ženy vědí, jaká jsou jejich práva a snaží se znát svá práva a povinnosti, aby se na trhu práce mohly bránit, pokud se zaměstavatel pokouší ze své strany o nějakou nekalost. Myslím si, že je dobře, že se ženy snaží získat znalosti ohledně svého postavení na trhu práce a snaží se znát take obranné mechanismy.

Tabulka č. 25: Setkala jste se někdy s následujícími pojmy: Genderové rozdíly, Skleněný strop? Odpověď

Absolutní četnost

Relativní četnost

Ano

1 žena

1%

Spíše ano

3 ženy

3%

Spíše ne

8 žen

8%

Ne

88 žen

88%

Celkem

100 žen

100%

77

“Skleněný strop je spojení s feministickou reformační teorií. Genderové rozdíly – příslušející ženám a mužům (naprosto odlišné).” (X20) “Skleněný strop je situace, kdy se ženě ve firmě podaří vystoupat do určité pozice, avšak v určitý moment další postup ustane, jde o neviditelnou bariéru.” (X21) “Skleněný strop je nezdravé životní prostředí.” (X22)

8.4.2.4 Ověřování hypotéz Hypotéza č. 1: nejčastější oběti diskriminace a obtěžování na pracovišti jsou řadové pracovnice Hypotéza byla potvrzena. Z dosaženého výzkumu opravdu vyplývá, že řadové pracovnice jsou nejčastějšími oběťmi diskriminace a obtěžování na pracovišti. 23% mých respondentek bylo vystaveno jak diskriminaci, tak i obtěžování na pracovišti. Je velice zajímavé, že obě dvě skupiny žen byly totožné. Když jsem tyto údaje srovnala s katagorií pozice žen v zaměstnání, tak jsem zjistila, že všech 23% žen jsou opravdu řadovými pracovnicemi. Dále jsem těchto 23 žen srovnávala ještě z věkovou kategorií žen. Tady jsem zjistila, že 5 žen je ve věkové kategorii 18 – 25 let a zbylých 18 žen patří do věkové kategorie 26 – 40 let.

Hypotéza č. 2: starší ženy jsou v zaměstnání více spokojené Hypotéza byla ověřena. Ve svém výzkumu jsem danou spokojenost rozdělila na dvě základní spokojenosti:


spokojenost s náplní a obsahem práce;




spokojenost s platovými podmínkami.

Co se týká spokojenosti s obsahem a náplní práce, tak z mého výzkumu vyplývá, že velmi spokojených je 71% žen. Z toho 40 žen patří do věkové kategorie 41-60 let, 28 žen patří do věkové kategorie 26 – 40 let a pouze 3 ženy jsou ve věkové skupině 18 – 25 let. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že starší ženy jsou více spokojené s obsahem a náplní práce.

78

Co se týká spokojenosti s platovými podmínkami, tak z mého výzkumu opravdu vyplývá, že starší ženy jsou v zaměstnání více spokojené a nemají tedy žádnou větší potřebu měnit svoje zaměstnání kvůli většímu platu nebo nějakým výhodám na pracovišti. Když jsem tabulku spokojenosti žen s platovými podmínkami porovnala s věkem žen, zjistila jsem, že všech 60 žen, které nebyly spokojené s platovými podmínkami, patří do věkové kategorie 18 – 40 let. 20 žen z věkové kategorie 41 -50 let byly středně spokojené a jedna žena z této věkové kategorie a 19 žen z věkové kategorie 51 – 60 let patří mezi ženy, které s platem jsou v jakési míře spokojené. Lze si tedy položit otázku, z jakého důvodu je tomu tak. Podle mého názoru jsou starší ženy více spokojené z důvodu, že jim vlastně nic jiného nezbývá. Jsou ve věku, kdy mají strach o práci, protože si nedovedou představit, co by s nimi bylo pak a ví, že další práci by hledaly velice těžce. Tak jednoduše tyto ženy rezignovaly a řekly, že prostě musí být spokojené s tím, co mají. Zatímco mladší ženy mají větší sebevědomí a myslí si, že nějakou slušnou práci vždycky najdou a když už ne lepší, tak minimálně stejně placenou, mají pocit, že si mohou vybírat, na rozdíl od staších žen.

Hypotéza č. 3: největší znevýhodnění žen v zaměstnání je v platových podmínkách Hypotéza byla ověřena. Celkem 59% respondentek si myslí, že muži mají větší platy a výhody v zaměstnání oproti ženám, zbylých 41% žen si to nemyslí, což je velice zajímavý fakt. Když jsem tuto kategorii porovnala s kategorií pozice žen v zaměstnání, tak jsem zjistila, že do 41% žen, které si to nemyslí, patří 10% žen ve vrcholovém managementu, 18% žen ve středním managementu a 13% žen řadových pracovnic. Je velice zajímavé, že rozdílnost v platových podmínkách pociťují zejména ženy v pozici řadových pracovnic. Je jasné, že ženy, které pracují na vyšších postech, mají také velký plat a různé výhody a tudíž nepociťují žádné znatelné rozdíly v platových podmínkách svých a mužů. Na nižších postech už je to jiné.

V tomto výzkumu jsem tedy ověřila všechny tři hypotézy, které jsem si před výzkumem stanovila.

79

8.4.3 Anketa Anketa je mojí druhou doplňkovou metodou, kterou tedy doplňuji již zmíněnou metodu ohniskových skupin. Protože jak metoda ohniskových skupin, tak metoda dotazníku byly určeny pro ženy. Tak metoda ankety je určena pro muže, protože jsem ve svém výzkumu chtěla také zachytit názory mužů na problematiku postavení žen na trhu práce v České republice. Anketa je vlastně variantou dotazníku. Základní rozdíl ale mezi anketou a dotazníkem je v tom, že zatímco dotazník má jasně vymezený výběr osob, se kterými pracuje, anketa je v tomto směru volnější a oslovuje určitý okruh lidí, aniž tento okruh

výrazněji specifikuje. Na anketu

odpovídají pouze ti, co chtějí odpovědět.

Anketa je přílohou číslo III.

8.4.3.1 Výzkumný vzorek Anketu jsem zadávala padesáti mužům a její návratnost byla opět stoprocentní. Vrátilo se mi tedy všech padesát anket.

8.4.3.2 Interpretace skutečného stavu anketního šetření Anketu tvořilo celkem 9 otázek, na které muži odpovídali. Otázky se týkají těchto okruhů:


feminismus;




diskriminace a obtěžování žen na pracovišti;




rodičovská dovolená a muž;




rozdíly v rovnocenném postavení mužů a žen na trhu práce.

Jaký je Váš názor na feminismus? Odpovědi na tuto otázku lze rozlišit na tři skupiny:


kladné odpovědi, tak odpovědělo 11 mužů, tedy 35,5%;




záporné odpovědi, to se týkalo 20 mužů, tedy 64,5% ;




žádné odpovědi, tak odpovědělo 19 mužů.

80

“Všeho moc škodí.” (X23) “Toleruji, ale neuznávám.” (X24) “Umělé vytváření problémů.” (X25) “Všeho s mírou.” (X26) “Ano, ale s určitými pravidly.” (X27)

Setkal jste se s ním osobně? Na tuto otázku odpovídali muži následovně:


ano , tak odpovědělo 13 mužů, tedy 26%;




ne, to se týkalo 37 mužů, tedy 74%.

Pokud Ano, v jedné větě nás s Vaší zkušeností seznamte: “V restauraci mi nikdy nedovolila zaplatit i za ni.” (X28) “Manželka, 2 dcery, tchýně, švagrová + 2 dcery, to snad stačí.” (X29)

Myslíte si, že existuje diskriminace žen na pracovišti? Odpovědi mužů byly takové:


ano odpovědělo 46 mužů, tedy 92%;




ne odpověděli 4 muži, tedy 8%.

81

Graf

č.3:

Pokud

ANO,

jaká

forma

diskriminace

je

podle

Vás

nejčastější?

tím, že má děti 8,6% kariéra 4,4%

platová 43,5%

věková 43,5%

Byl byste ochoten jít na rodičovskou dovolenou místo ženy? Odpovědi byly následující:


ano – 24 mužů, tedy 48%;




ne – 26 mužů, tedy 52%.

Svoji odpověď prosím zdůvodněte: “Pokud by byl příjem mé ženy větší než můj, proč ne.” (X31) “Nemám tolik trpělivosti.” (X32) “Péče o děti je nad moje schopnosti (každodenní celodenní péče).” (X33) “Abych umožnil manželce kariérový růst.” (X34) “Přišel bych o práci.” (X35) “Z vlastní zkušenosti vím, že se to zvládnout dá, i když to není jednoduché, jak si někteří myslí.” (X36)

82

Znáte nějakého muže, který je na rodičovské dovolené místo své ženy?


ano napsalo 11 mužů, tedy 22%;




ne napsalo 39 mužů, tedy 78%.

Mají podle Vás ženy rovnocenné postavení na trhu práce v ČR? Na tuto otázku odpovědělo 50 mužů takto:


ano – 11 mužů, tedy 22%;




ne – 39 mužů, tedy 78%.

V čem vidíte největší problém rozdílnosti rovnocenného postavení mužů a žen na trhu práce v ČR? Podle odpovědí mužů se dají vytvořit tři nejčastější okruhy odpovědí:


platové podmínky – 10 mužů, tedy 20%;




tradiční rozdělení rolí – 29 mužů, tedy 58%;




žádné rozdíly - 11 mužů, tedy 22%.

“Ženy nemůžou dělat těžkou práci jako chlapi.” (X37) “V pevně zakořeněném názoru na tuto problematiku z let komunismu.” (X38) “Rodičovské povinnosti.” (X39)

Jaký je Váš názor na vyřešení této problematiky? “Změna sociální politiky.” (X40) “Je nutno o tom mluvit a vysvětlovat, ale jen v mírné formě.” (X41) “Více osvěty a prezentace v masmédiích, důrazná represe a postih zaměstavatelů v mezích zákona.” (X42) “To nelze řešit.” (X43)

Kdybyste byl ve vedoucí funkci a mohl byste řešit oblast problematiky postavení žen na trhu práce v ČR, jak byste tuto problematiku řešil? “Nabídl bych jim různá postavení a umožnil jim prosadit se.” (X44) “Mě by více žen v mé firmě nevadilo, vítal bych to.” (X45) 83

“Nijak, každý bez ohledu na pohlaví má možnost uplatnit své schopnosti.” (X46) “Lepší zákonnou normou v této oblasti, působením větší osvěty vytvořit tlak na změnu v chápání tohoto problému ve většině naší populace, vytvořit výhodnější soc.podmínky pro ženy s dětmi.” (X47)

8.4.3.3 Ověřování hypotéz Hypotéza č. 4: plat je největší znevýhodnění žen Hypotéza se nepotvrdila. Podle odpovědí mužů je pro ženy největším znevýhodněním tzv.tradiční rozdělení rolí. Tak odpovědělo celých 58% dotazovaných mužů. Pouze 20% mužů uvedlo, že si myslí, že největší znevýhodnění žen jsou platové podmínky. 22% mužů se k této otázce vůbec nevyjádřilo

Hypotéza č. 5: nejčastější diskriminace žen na pracovišti je v platových podmínkách Hypotéza byla potvrzena částečně. 92% mužů si myslí, že jsou ženy vystaveny diskriminaci v zaměstnání. Tito muži take uvedli, že si myslí, že nejčastějšími formami diskriminace jsou diskriminace platová a věková, a to shodně v poměru 43,5% ku 43,5%. Zbytek si potom myslí, že další nejčastější forma diskriminace je to, že má žena dítě a v poslední řadě byla zmíněná postupová diskriminace.

Hypotéza č. 6: rodičovská dovolená je doménou ženy Hypotéza byla potvrzena. 52% mužů uznalo, že na rodičovské dovolené by měla být žena. Výsledek z výzkumu je ale velice těsný. Protože 48%

dotazovaných mužů by na

rodičovskou dovolenou místo své ženy klidně šlo. Je tedy vidět, že tradiční rozdělení rolí postupně ustupuje a že i muži jsou ochotni být doma s dítětem a nechat manželku pracovat, a to z různých důvodů. Z 50 dotaznovaných mužů jich 11 uvedlo, že sami ve své blízkosti znají muže, který už na rodičovské dovolené je místo své ženy.

84

Ve svém výzkumu jsem tedy jednu hypotézu ověřila zcela, jednu částečně a jedna hypotéza byla vyvrácena.

8.5 Závěrečný komentář Jak jsem již uvedla, svůj výzkum jsem rozdělila na kvantitativní výzkum a kvalitativní výzkum. Základem byl výzkum kvalitativní, který zastupovala metoda ohniskových skupin. Kvantitativní výzkum byl výzkumem doplňkovým a byl reprezentován metodami dotazníku a anketou. Zatímco metoda ohniskových skupin a metoda dotazník byly určeny ženám, tak metoda ankety se obracela na muže a jejich názory. Celkem jsem si stanovila šest hypotéz, které jsem výzkumem ověřovala.

Myslím si, že svým výzkumem jsem získala velice cenné a také zajímavé názory, informace a postoje jednotlivých pohlaví na situaci postavení žen na trhu práce.

“K ženám se přistupuje jinak hlavně z důvodu toho, že jsou považovány za slabší, zranitelnější. Tudíž nemohou podávat takové výsledky jako muži. Omyl, ale to my ženy dobře víme, že?” (Veronika) Takto charakterizovala

jedna z účastnic ohniskové skupiny důvod

znevýhodnění žen na trhu práce vůči mužům. A myslím si, že nebyla zase tak daleko od pravdy. Protože mnozí zaměstnavatelé si opravdu myslí, že ženy nejsou tak výkonné a hlavně stoprocentní jako muži. Ženy kromě svého povolání musí také myslet na své rodiny,

na

domácnost a také na to, co dnes uvaří k večeři. Toto muže většinou netrápí a mohou se více věnovat svému zaměstnání, proto jsou pro zaměstnavatele perspektivnější, muži jim také neodejdou na rodičovskou dovolenou.

Na základě výzkumu jsem zjistila, že ženy starší jsou v zaměstnání více spokojené a nemají tedy větší potřebu měnit zaměstnání kvůli lepším platovým podmínkám nebo jiným zvýhodněním. “Plat bych chtěla mít samozřejmě větší, ale i s tímto jsem spokojená, protože v mém věku bych něco podobného již asi nesehnala”.(Anna.) Takový názor má nejstarší účastnice mé ohniskové skupiny, tento její názor je podpořen i výsledky z dotazníku, ze kterého vyplývá, že starší ženy opravdu nemají větší potřebu měnit svoje zaměstnání třeba kvůli většímu 85

platu. Ženy si myslí, že největší rozdílnost v postavení mezi muži a ženami na trhu práce je v platových podmínkách, stejného názoru jsou i muži.

“Já osobně jsem se s diskriminací setkala”.(Ilona) Stejnou větu jako jedna účastnice mé ohniskové skupiny může říci také dvacet tři respondentek mého dotazníku, které byly také vystaveny diskriminaci na pracovišti nebo obtěžování na pracovišti. U žen nejčastěji převažuje diskriminace

platová, jako nejčastější formu obtěžování na pracovišti ženy uvádějí slovní

obtěžování. Názory mužů už tak jednoznačné nejsou. Muži si myslí, že nejčastější formy diskriminace žen na pracovišti je diskriminace platová a věková.

“Byla jsem evidovaná na úřade práce jednou”. (Věra) A společně s autorkou této věty (účastnice mé ohniskové skupiny) to může říci i třicet pět respondentek z dotazníku. Celkově bylo na úřadě práce evidováno padesát žen ze sta mých respondentek.

V dotazníku jsem se také zabývala uvědomělostí žen v oblasti zaměstnání a jejich celkového postavení. Zejména mne zajímalo, kolik respondentek si je vědomo, že by se jich zaměstnavatel neměl ptát na tzv.”citlivé otázky” typu, kdy se chce vdávat a kdy chce mít děti. Tuto skutečnost si uvědomuje devadesát šest žen ze sta. Dále mne zajímalo , zda ženy dokáží definovat často používané pojmy emancipace a feminismus. Emancipaci správně definovalo nebo charakterizovalo padesát tři žen ze sta dotázaných. Feminismus správně charakterizovalo šedesát jedna respondentek ze sta. A dále jsem do dotazníku zahrnula pojmy generové rozdíly a skleněný strop. Čtyři ze sta žen napsaly, že se s oběma pojmy už setkalo. Z toho dvě oba dva pojmy charakterizovalo dobře.

Na závěr bych k tomuto přispěla ještě jednou perličkou, kterou je odpověď jedné z mých respondentek na požadavek, aby charakterizovala pojem skleněný strop. Dotyčná respondentka napsala, že jde o nezdravé životní prostředí.

86

Závěr Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, co vše ovlivňuje postavení žen na trhu práce v České republice a jakým způsobem je ovlivňuje. Zabývala jsem se tedy oblastmi vzdělání žen a změnami ve vzdělávání, realizací studijních plánů, pracovním uplatněním žen, zaměstnaností a nezaměstnaností žen,

profesní kariérou a pracovním uplatněním žen. Dále soukromým

podnikáním žen, diskriminací žen v zaměstnání, platovou situací žen, dále ženami mezi prací a rodinou, rozdělením rolí v rodině a dvojrolemi žen. Samozřejmostí pro mne bylo zmínit v této situaci velký fenomén, kterým je feministické hnutí.

Mojí hlavní výzkumnou metodou byla metoda ohniskové skupiny. Mými doplňkovými metodami byly dotazník určený ženám a anketa určená mužům. Výsledky z těchto dvou kantitativních výzkumů tabulkově doplňují nejen hlavní kvalitativní metodu, ale také teoretickou část mé práce.

Z výsledků mého výzkumu tedy vyplývá, že postavení žen na trhu práce v České republice nemůžeme chápat jako globální problematiku. Jednotlivé kategorie žen mají své specifické rysy a každá žena má také různé problémy, které samozřejmě mají různý stupeň závažnosti. Lidé obecně ženskou problematiku vnímají jako přirozenou a chápou to, že jsou ženy v této oblasti citlivější.

Postoje žen a mužů dosti citlivě reflektují jednotlivé problémy postavení žen na trhu práce podle jejich závažnosti, jako se jeví z hlediska hloubky rozdílů mezi muži a ženami, ale hlavně také z toho hlediska, jak na ně naše společnosti reagovala doposud.

Tyto zvláštnosti také plynou z toho, že legislativní základ postavení mužů a žen na trhu práce je v zásadě shodný pro obě skupiny. Analýzy právního řádu ale přesto nacházejí odlišnosti. V oblasti přípravy pro život jsou výchozí podmínky, jako jsou přístup ke vzdělání, podpora individuálních zájmů, ale i problémy volby partnera, dědická práva, postavení dcery a syna v rodině, také rovnocenné.Převládající přístup naznačuje, že u nás existuje skutečný zájem o řešení problémů žen. 87

Na základě výsledků, které jsem zjistila z dotazníků, z různých článků, z prostudované literatury, rozhovorů a statistických údajů, bych ráda shrnula to, jaká je vlastně dnešní česká žena. Tato žena je vdaná, má středoškolské vzdělání.

Tato žena je plně zapojena jak do práce, tak i do rodiny, ale do oblasti rodiny je zapojena více. Samozřejmě, že by tato česká žena byla velice ráda, kdyby se její muž více zapojil do péče o rodinu a o domácnost, ale zároveň by byla nerada, aby se do oblasti rodiny a domácnosti neangažoval až příliš, aby se náhodou nestalo to, že najednou to bude její muž, kdo bude v této oblasti dominantní. Dnešní česká žena totiž považuje tuto oblast, jako oblast, ve které je ona dominantní a toto výsadní právo si nechce nechat vzít.

Tato dnešní česká žena je méně spokojena se svým ohodnocením v zaměstnání a pokud snad považuje ženské organizace za jeden ze způsobů boje za rovnoprávnost žen, potom vidí jejich smysl v prosazování rovnosti v odměňování a přístupu v práci. Na druhou stranu ale považuje rodinu a svoji mateřskou roli za důležitou. Uvítala by také uzpůsobení pracovní doby potřebám matek s dětmi, v tomto případě se tedy jedná o zkrácenou pracovní dobu.

Tato žena nemá mnoho času na nic jiného než jen na svoji rodinu a také na svoji práci. Nemá tedy mnoho času ani na své zájmy, na to, aby se postarala o sobe, a nemá ani mnoho času na své kamarády a přátele. A už vůbec tedy nemá žádný čas na to, aby se jakýmkoliv způsobem angažovala v polickém životě. Ve věku, kdy děti odrostou, ale nejsou samostatné, se dostane žena do situace, že musí pečovat o své a manželovi stárnoucí rodiče a také ještě musí pečovat o své dospívající děti, které ještě stále nejsou samostatné. Tato žena je samozřejmě s touto situací nespokojena, protože jí tato situace brání mimo jiné i v profesním růstu. Ale zároveň tuto situaci považuje za danou a přirozenou, takže vlastně nemá na vybranou.

S mužem se cítí tato dnešní česká žena být téměř ve všech ohledech rovna, ale jeho postavení v rodině a také na trhu práce považuje tato žena za mnohem výhodnější, a to v důsledku nespravedlivého ohodnocení žen a nerovného rozdělení rolí a povinností v rodině. Nakonec tedy žena všechno zvládá sama, na to má ale také samozřejmě vliv finanční situace 88

rodiny a spokojenost s manželstvím. Otázkou ale stále zůstává, za jakou cenu toto nakonec všechno zvládá sama. Zda pouze za cenu občas na povrch proniklé nespokojenosti, která se ale neodráží ve snaze něco změnit, a každodenního stresu nebo jestli jsou důsledky mnohem hlubší.

Tento obraz dnešní české ženy je ale založený na průměrech. Jedná se o jakousi průměrnou ženu, která se v České republice vyskytuje nejčasněji. Samozřejmě existují i jiné dnešní české ženy, které mají odlišné názory na různé oblasti. Nesmíme tedy zapomínat, že realita je mnohem jiná, barvitější a také že každá rodina tyto problémy nakonec řeší úplně jinak.

V každé fázi rodinného cyklu je nutné tedy situaci přehodnotit a přizpůsobit ji změnám. Na druhou stranu je ale rodina částečně limitovaná při řešení dělby rolí, lepším zvládáním pracovních a rodinných povinností, existují také stereotypy, společenské normy a tradice.

Pokud bychom se měli zabývat výhledy právě těchto českých žen do budoucna, měli bychom si nejprve utřídit změny, ke kterým došlo od roku 1989 v této oblasti. Těmito změnami jsou:


ženy chtějí pracovat, i když důvody tohoto rozhodnutí jsou různorodé a souvisí se sociálním statusem ženy;




ženy neusilují o takové práce, které by vylučovaly založení rodiny;




ženy se smiřují s právně zakotvenou rovností na trhu práce, respektují některé genderové rozdíly, dostačuje jim parciální rovnost;




ženy kontinuálně, generaci od generace vylepšují svou sociální strukturu;




ženy participací rozkládají patriarchální a hierarchické struktury mužské dominance v sociálním světě, sice latentně a velmi pozvolna, ale bez krizí a konfliktů.

Hodnotové preference žen tvoří jakési vnitřní mantinely jednání a rozhodování. Tyto preference se nijak výrazněji nezměnily. Ženy stále rodinu a děti považují za hlavní smysl svého života. Práce je pro ně ale neméně důležitá, zejména pro určité skupiny žen. Ekonomické a sociální tlaky potom tvoří jakési vnější mantinely, kdy se jedná zejména o problém nerovného oceňování žen za stejnou práci a o nerovný přístup k ženám při hledání zaměstnání. Předpokládá se totiž, že ženy budou mít děti a jsou tak vnímány jako nestabilní pracovní síla. Mezi 89

ekonomické tlaky pak patří finanční situace každé konkrétní domácnosti. Rodina a práce jsou stále dvě oddělené oblasti, které jsou ovšem v osobní rovině propojeny. Proto je zejména nutné podporovat variabilitu řešení zvládání rodinných a pracovních povinností. To znamená, přihlédnout k vlivu vzdělání, pomoci rodinám realizovat alternativní způsoby řešení. Umožnit skutečnou zaměnitelnost rolí v rodině, nebo umožnit dvoukariérovým manželstvím, aby žádný z partnerů nemusel svou kariéru nějak výrazně omezovat, v tomto případě mám na mysli nabídky cenově dostupných služeb pro domácnost.

Na druhou stranu je důležité umožnit a podporovat vznik pracovních míst s upraveným pracovním režimem. Mělo by být definováno, jaká práce má být odvedena, co se tedy od zaměstnance očekává a také to, kdy a kde bude daný úkol řešen. Je jasné, že je důležité, aby bylo dobré fungování vztahů mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelem a aby si uměli vyjít vstříc.

Stejně tak problém přerušení profesní dráhy z důvodu péče o dítě, nemocného nebo starého člena rodiny by měl mít obecný rámec, který by umožňoval vznik individuálních dohod mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelem. Opětovný nástup do zaměstnání by měl být ulehčen stálou spoluprácí během mimopracovního období a umožněním další kvalifikace a rekvalifikace.

Nelze říci, jak přesně bude postupovat vývoj rovnoprávnosti žen na trhu práce. Je nutno ale říci, že každá změna, která pomůže ženám lépe skloubit rodinu a práci dohromady, je dobrá a pozitivně naladí každou ženu a dodá jí jistě potřebnou motivaci. Samozřejmě, že i partner každé ženy by se měl zamyslet, zda on sám nemůže slevit ze svých koníčků a zálib a více pomáhat ženám v domácnosti, aby se mohly více realizovat v práci. K tomu pomáhá i trend chův za finanční ohodnocení, které se v dnešní době stále více využívá proto, aby ženy mohly lépe budovat svou kariéru.

Postavení žen na trhu práce je téma, které je v poslední době dosti zmiňované. Mnozí tvrdí, že si ženy nemají na co stěžovat, že mají stejné postavení na trhu práce jako mají muži. Na druhou stranu mnozí, a to zejména ženy, tvrdí, že ženy nemají stejné postavení na trhu práce jako mají muži. Ale na čí straně je pravda? Toto téma je velice diskutované, ale možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, jak zabránit tomu, aby se postavení žen na trhu práce zhoršovalo. 90

Podle mého názoru je důležitá již výchova dětí. Je důležité, aby dítě vidělo, že v jeho rodině má maminka i tatínek stejné postavení, že tam nepanuje ten zažitý tradiční stereotyp, že maminka se stará o děti a o domácnost a tatínek vydělává peníze a živí rodinu. To, v jakém prostředí dítě vyrůstá, to na něj působí a to si dítě potom odnáší do svého života a do své vlastní rodiny. Pokud bude dítě vychováváno v tradičním rozdělení rolí, tak potom toto bude preferovat a mít pocit, že tento způsob je správný a bude jej zavádět i v jeho vlastní rodině.

Rodiče by s dítětem měli o rovnoprávnosti mluvit, učit ho to už tehdy, když se zapojuje do společenského života.

Také by měla na dítě správně působit nejprve mateřská škola a potom i základní škola, kterou dítě navštěvuje. Už ve školce a ve škole se mezi dětmi dělají rozdíly v tom, že chlapci si nechtějí hrát a nechtějí kamarádit s děvčaty, protože to je prostě potupa a ostatní chlapci se mu potom smějí, že se kamarádí s holkou. V tomto případě by i škola měla vychovávat v této problematice.

Samozřejmě pro zlepšení postavení žen na trhu práce vznikly a stále ještě vznikají různá hnutí a různé organizace, které za rovnoprávnost žen bojují všemi možnými prostředky. Mezi nejvýznamnější celosvětové hnutí patří feminismus. S tímto pojmem se jistě každý z nás již někdy setkal. Na většinu lidí tento pojem působí jako nepříjemný pocit. Najdeme samozřejmě jak příznivce tohoto hnutí, tak i jeho odpůrce. Nutno říci, že jsou určité rozdíly jednotlivých hnutí v jejich síle a razantnosti při prosazování svých názorů. Mnohé ženy se s některými názory feminismu ztotožňují, ale i přesto ho vidí, že jde o jakési potlačování ženskosti.

S touto oblastí je spojen i vědní obor sociální práce. Sociální pracovníci při své profesní činnosti vykonávají řadu rolí, které se vzájemně prolínají.

Sociální pracovníci poskytují služby mnohým ženám, které mají problémy v zaměstnání, jako například ženám, které se někdy setkaly s diskriminací nebo s obtěžováním, ale také ženám nabízí své poradenství. 91

Sociální pracovníci musí při práci s klientem dbát na to, aby dodržovali etický kodex, který obsahuje devět zásad sociálního pracovníka. Těmito zásadami jsou:

nezávislost,

osvobození od represe, protidiskriminační přístup, demokracie a lidská práva, spoluúčast klientů, ochrana integrity, sebeurčení, odpor proti násilí a osobní zodpovědnost.

92

93