Zpráva o udržitelném cestovním ruchu ve Středomoří

Zpráva o udržitelném cestovním ruchu ve Středomoří

Tuto zprávu vypracovala zpravodajka Michèle Sabban (Shromáždění evropských regionů, regionální rada Île-de-France, Francie). O zprávě se diskutovalo dne 16. ledna 2013 na 4. schůzi Komise pro udržitelný rozvoj (SUDEV) v rámci ARLEM a její přijetí proběhlo dne 18. února 2013 na 4. plenárním zasedání ARLEM, které se konalo v Bruselu v Belgii.

CDR10120-2012_00_02_TRA_TCD EN-MF/HM/lk

CS

-1Oblast Středomoří je jako celek hlavní světovou turistickou destinací, ačkoli v jejím rámci existují značné rozdíly. V rámci celosvětového cestovního ruchu se podílí na 30 % pobytů turistů a na 25 % celkového příjmu z cestovního ruchu, přičemž 80 % návštěvníků přijíždí z Evropy, zejména 1 z Německa . Cestovní ruch hraje klíčovou roli v hospodářském rozvoji této oblasti a jejím zapojení do procesu globalizace, vytváří však také značný tlak na přírodní zdroje a životní prostředí. Členové ARLEM plně souhlasí s Výborem regionů, který vyzývá k rozvoji cestovního ruchu na základě konkurenceschopnosti a udržitelnosti a klade důraz na trojí význam tohoto pojmu: hospodářskou udržitelnost, která je zárukou spravedlivého a účinného hospodářského rozvoje umožňujícího rozvoj budoucích generací; sociokulturní udržitelnost, jež by byla slučitelná s kulturou, hodnotami a identitou středomořských regionů; environmentální udržitelnost, která je zárukou slučitelnosti 2 rozvoje se zachováním základních procesů, biologické rozmanitosti a biologických zdrojů . Podpora ekologicky udržitelného cestovního ruchu je zásadně důležitá, zejména v této části světa, která je vystavena nejrychlejšímu tempu globálního oteplování se vším, co to obnáší z hlediska desertifikace, zmenšování zásob pitné vody a ztráty biologické rozmanitosti. Proto mezi hlavní problémy způsobené cestovním ruchem ve Středomoří patří hospodaření s vodními zdroji, regulace znečištění, nakládání s odpady a boj proti erozi půdy, což je doloženo skutečností, že v roce 2007 tento region využíval své přírodní zdroje 2,6krát rychleji, než je znovu doplňoval (v porovnání s 1,5krát rychlejším tempem v případě celé planety)1. Cestovní ruch byl navíc zasažen krizí pouze okrajově a jeho pokles způsobený arabským jarem pravděpodobně nebude trvat dlouho, proto se očekává zhoršení situace. Rostoucí počet turistů (oblast Středomoří v uplynulých dvou desetiletích zaznamenala nejvyšší nárůst příjezdového cestovního ruchu na světě)1 pravděpodobně bude mít znepokojivý dopad na životní prostředí. V roce 2010 představoval průmysl cestovního ruchu (včetně všech souvisejících služeb a investic) v průměru 10,9 % HDP, a byl tak životně důležitý pro ekonomiky této oblasti1 (z hlediska pracovních míst a jeho přínosu pro bilanci zahraničního obchodu v zemích Středomoří). Bez cestovního ruchu by mnoho středomořských zemí bylo donuceno radikálně omezit dovozy zboží a služeb, aby vyrovnaly svoji obchodní bilanci (například v Albánii a Černé Hoře se cestovní ruch podílí na exportu 1 víc než 50 % ). V jiných oblastech, například v infrastruktuře, lidských, přírodních a kulturních zdrojích a v regulačním rámci, je však Středomoří v mezinárodním srovnání spíše na spodních příčkách. Mezi dvě hlavní priority proto patří minimalizace dopadu cestovního ruchu na životní prostředí prostřednictvím zvyšování povědomí a účinnějšího hospodaření se zdroji a infrastrukturou a rozvoj alternativních forem cestovního ruchu, které budou mít na ekosystémy menší dopad než v současnosti převládající model cestovního ruchu nazývaný „3S“ (z anglického „sea, sand and sun“, tj. moře, písek a slunce), který je spojen s budováním golfových hřišť, plaveckých bazénů a dalších zařízení.

1 2

Robert Lanquar (2011): Tourism in the MED 11 countries, CASE Network Reports, No. 98/2011, CASE – Center for Social and Economic Research, Varšava (http://www.case-research.eu/upload/publikacja_plik/34467842_CNR_2011_98.pdf, 18. 1. 2013). Stanovisko Výboru regionů k tématu Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu, zpravodaj: pan Ramón Luis Valcárcel Siso, přijato na 88. plenárním zasedání ve dnech 27. a 28. ledna 2011 (CdR 342/2010 fin), odstavec 12.


.../...

-2Dalším problémem je to, že počet turistů se mezi různými regiony a zeměmi výrazně liší – v některých oblastech je jich příliš mnoho, zatímco jiné oblasti jsou opomíjeny. Například v Libanonu se výdaje z příjezdového cestovního ruchu podílejí na HDP více než 20 %, ale v Alžírsku se blíží 0 %1. Proto bude reakce na výzvy v oblasti životního prostředí vyvolané cestovním ruchem zahrnovat také přesun zájmu k méně navštěvovaným regionům. Pokud jde o udržitelný cestovní ruch, musí hostitelské země vzít v úvahu nejen otázky environmentální udržitelnosti, ale také udržitelný přístup k místním kulturám. Při podpoře udržitelného cestovního ruchu je zároveň důležité minimalizovat přenášení prvků cizí kultury návštěvníků do místní kultury a také chránit místní kulturu před nadměrnou komercializací. Je zásadně důležité, aby udržitelný cestovní ruch umožnil zachování tradic a nesnižoval rozsáhlou různorodost v této oblasti. Při regulaci rozvoje cestovního ruchu a zajišťování jeho udržitelnosti mají hlavní úlohu místní a regionální orgány. 1.

Výzvy v oblasti životního prostředí vyvolané cestovním ruchem v oblasti Středomoří: podpora udržitelného a integrovaného cestovního ruchu

Jedním z rozdílů mezi cestovním ruchem a mnoha dalšími hospodářskými odvětvími je to, že zhoršování životního prostředí, které způsobuje, má zpětně negativní dopad na jeho rozvoj. Pokud dojde k takovému zhoršení, že určitá oblast přestane být jako turistická destinace přitažlivá, může daný region ztratit důležitý zdroj příjmu. Kromě toho se zvyšuje tlak na ekosystémy. Spotřeba vody a energie často převyšuje výrobní a zásobovací kapacity, sběr pevného odpadu a jeho zpracování jsou nedostatečné a urbanizace, výstavba na pobřeží a přeměna přírodních prostor mají nesmírný dopad na biologickou rozmanitost Středomoří. Tyto problémy jsou znásobeny salinizací půdy v pobřežních oblastech, zejména v Itálii, zatímco intenzivní zemědělství přispívá k rychlému postupu půdní eroze. Výsledkem je stále naléhavější potřeba ochraňovat půdu a vodní zdroje, a ačkoli to nemusí být vždy národní prioritou, podporu musí poskytnout místní a regionální orgány s pomocí Unie pro Středomoří a různých organizací, které mohou financovat potřebné projekty a infrastrukturu. 1.1

Hospodaření s vodou: nadměrná spotřeba, desertifikace, znečištění vody a její recyklace

Cestovní ruch ve Středomoří vytváří značný tlak na poptávku po vodě a vede k vyčerpávání podzemní vody a k znečišťování vody.


.../...

-3Jeden turista obecně spotřebuje 3krát až 4krát více vody než místní obyvatel. Například v tureckém městě Alanya se v roce 2009 spotřeba vody související s cestovním ruchem podílela na celkové spotřebě 52 %. I v oblastech, v nichž není spotřeba vody tak vysoká, může být dostupnost pitné vody problémem. Například do egyptského guvernorátu Matrúh je kvůli špatné kvalitě místní vody nutné přivádět vodu pomocí dvou potrubí napojených na alexandrijskou distribuční síť a přepravovat vlaky a v cisternách jenom proto, aby byly k dispozici zásoby vody navíc, které vyžaduje cestovní ruch. Dvě zařízení na odsolování mořské vody na Džerbě nestačí k pokrytí vysokých nároků, které na spotřebu vody klade cestovní ruch, a během léta, tedy nejkritičtějšího 3 období z hlediska poptávky po vodě, musela být zavedena podobná řešení . Nejnovějším řešením tedy je využití odsolovacích zařízení k výrobě pitné vody. Jde nicméně o nedostatečné a nákladné řešení a přestože spotřebovává méně energie než přesun zdrojů pomocí cisteren nebo potrubí, energie je stále důležitou otázkou. V celé oblasti Středomoří se odsolení 30 milionů krychlových metrů vody denně rovná výkonu 5 000 MW, tedy kapacitě 8–10 plynových elektráren s kombinovaným cyklem nebo 4–5 jaderných elektráren. Odsolovací zařízení kromě toho vypouštějí jak solanku, tak skleníkové plyny a jejich spotřeba energie představuje v sezónní špičce vážný problém z hlediska spotřeby elektřiny v zařízeních cestovního ruchu a městských zařízeních spojených s cestovním ruchem. Ve městě Torremolinos cestovní ruch spotřebuje 40 % elektřiny, což je nárůst o 169 % během uplynulých dvaceti let. V tureckém městě Alanya, kde spotřeba elektřiny mezi lety 2000 a 2008 vzrostla o 208 %, se cestovní ruch na spotřebě podílí 21 %. Spotřeba elektřiny v turistických oblastech se během sezónních špiček kromě toho občas zdvoj- či ztrojnásobí. Nevládní organizace Plan Bleu provedla v tomto regionu výzkum a doporučila, aby se kromě odsolování znovu využívala vyčištěná odpadní voda. Ke sběru a čištění odpadních vod se spotřebuje méně energie a čištění odpadních vod vyžaduje z hlediska pracovních míst a odborné přípravy velmi podobné odborné znalosti (včetně membránové technologie a reverzní osmózy) jako v případě odsolování, což znamená, že by se tyto dva postupy vzájemně doplňovaly. Jednotlivé regiony však nejprve musí být vybaveny čistírnami odpadních vod. Španělské město Torremolinos čistírnu nemá, přestože poskytuje přibližně 5 milionů noclehů ročně. Na pobřeží v okolí marockého města Tetuán se odpadní vody vyprodukované v souvislosti s cestovním ruchem často vypouštějí nevyčištěné přímo do moře a existující čistírny odpadních vod jsou značně přetížené. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že cestovní ruch v roce 2000 způsobil 7 % celkového znečištění ve Středozemním moři. V Turecku nemá okolo 90 % továren a 80 % turistických zařízení žádné čištění odpadních vod, čištěním prochází pouze 20 % odpadních vod z domácností a zlikvidováno je pouze 6 % celkového ročního množství pevných odpadů (WWF Turecko, 2002). V Itálii se 80 % odpadních vod ze 120 největších pobřežních měst vypouští do Středozemního moře zcela nevyčištěných. Středozemní moře mimoto tvoří 0,7 % světového vodstva, ale je zasaženo 17 % globálního znečištění moří ropou. Odhaduje se, že každý rok se do moře v důsledku lodní dopravy uvolní 100 000 až 150 000 tun ropy3. 3

Lucia De Stefano (2004): „Freshwater and Tourism in the Mediterranean“, WWF Mediterranean Programme (http://www.scribd.com/doc/20408492/Fress-Water-and-Tourism-WWF, 18. 1. 2013).


.../...

-4-

Vzhledem k pomalému tempu výměny slané vody ve Středozemním moři, která trvá přibližně 80 let, je čištění znečištěné vody prioritou, zejména protože Středozemní moře se využívá také k lovu ryb, akvakultuře (přičemž obě činnosti jsou zároveň zdrojem znečištění) a protože mnoho turistů přijíždí, aby se v něm koupalo. Investice do čistíren odpadních vod by proto pomohly řešit řadu problémů týkajících se hygieny a veřejného zdraví, životního prostředí – zejména ohledů na mořské oblasti – a dodávek vody. Je možné uspořit množství vody za předpokladu, že si jednak odvětví cestovního ruchu bude dostatečně uvědomovat problémy a učiní kroky správným směrem a že veřejné orgány zavedou plány pro hospodaření s vodou. Tyto plány musí vycházet ze studií porovnávajících náklady a výhody různých možností hospodaření s vodou (včetně srovnávací analýzy nákladů a přínosů ochrany vod ve srovnání s rozšířením zásob). Politiky zaměřené na řízení poptávky se navíc jeví jako méně nákladné něž politiky, které se zaměřují na řízení zásob vody. Tyto studie by mimoto také zdůraznily možné zisky plynoucí z optimalizace rozdělení vodních zdrojů napříč různými sektory (domácností, cestovního ruchu, zemědělství a průmyslu), jejichž spotřeba by byla regulována. Mohly by například poskytnout opodstatnění k tomu, aby měla jednotlivá průmyslová odvětví povinnost čistit nebo předčistit znečištěnou vodu, kterou vypouštějí. Zde mají veřejné orgány rozhodující úlohu při provádění auditů, centralizaci údajů o vodě a souvisejících problémech a zajišťování, že nové právní předpisy budou prováděny. Toto poslední hledisko je velmi důležité a bere na sebe řadu různých podob, včetně dohledu nad vodními zdroji, budování institucionálních a administrativních kapacit a posilování odborných znalostí, pobídek a sankcí. 1.2

Eroze, živelný růst měst, ztráta biologické rozmanitosti a degradace pobřežních oblastí

Druhým důležitým úkolem je rozvoj regionálního plánování v zájmu zlepšení městských služeb, regulace tlaku na zemědělskou půdu a snížení dopadu na přírodní prostředí. Rozvoj měst vyvolaný cestovním ruchem má řadu negativních důsledků: 1) degradace pobřeží a eroze půdy, 2) přílišné zastavění půdy a 3) úbytek půdy vhodné pro zemědělství. (1)

4

Cestovní ruch v oblasti Středomoří je soustředěn především podél pobřeží, což vede 4 k vážnému problému v podobě eroze pláží. Jedna ze studií z roku 2001, kterou citovala EEA , naznačuje, že tři čtvrtiny písečných dun mezi Španělskem a Sicílií zmizelo v důsledku urbanizace související s rozvojem cestovního ruchu. Výstavba turistické infrastruktury příliš blízko pobřeží a zvláště na pobřežních dunách urychluje proces eroze pláží.

Evropská agentura pro životní prostředí: Environmental signals (2001).


.../...

-5(2)

Zvyšující se urbanizace jako výsledek výstavby ubytovacích zařízení a masivního rozvoje bytové výstavby od 90. let 20. století také vedla k přílišnému zastavění půdy. Z hlediska záboru půdy podél 25 000 km z celkových 46 000 km pobřeží bylo dosaženo kritické hranice. Podél mořského břehu v oblasti marockého Tetuánu zůstalo v důsledku bytové výstavby a stavebních projektů okolo golfového hřiště pouze 12,5 % pobřeží v „přírodním“ stavu. Ve městě Torremolinos bylo urbanizováno 85 % celkové rozlohy a zbývá pouze 10 hektarů stavebních pozemků.

(3)

V celé oblasti Středomoří se plocha zemědělské půdy na obyvatele snížila od roku 1990 o čtvrtinu, za posledních 40 let pak o polovinu. Nyní je to pouze 0,2 hektaru na obyvatele. Ačkoli se začala obdělávat nová půda, klesla od roku 1990 její celková rozloha o 7 %. Ztrátu orné půdy lze vysvětlit mnoha faktory, včetně eroze, ztráty úrodnosti a urbanizace. Tyto ztráty jsou často nevratné.

Dále je třeba učinit kroky ke snížení zranitelnosti městských oblastí vůči změně klimatu a k zavedení norem plánování a výstavby, které zohledňují její dlouhodobé dopady. Je také třeba přikročit k omezení živelného růstu měst (zaměřením se na plné využití stávající městské struktury, využíváním „brownfieldů“ a zvyšováním hustoty v oblastech s nízkou hustotou) a k rozvoji udržitelného územního plánování a architektury prostřednictvím snížení ekologické stopy budov, přezkoumání mobility (chodci, kola, veřejná doprava) a podpory funkční rozmanitosti. Není třeba zdůrazňovat, že takovéto změny musí vycházet ze zásad udržitelného rozvoje, včetně rekuperace a opětovného používání vody a odpadů všeho druhu a využívání obnovitelných zdrojů. 1.3

Doprava

Cestovní ruch se podílí na 5,3 % všech emisí skleníkových plynů, z nichž je 75 % vytvářeno dopravou, která je hlavním zdrojem znečištění ovzduší souvisejícího s cestovním ruchem. Proto je důležité preferovat neznečišťující nebo méně energeticky náročné druhy dopravy. Cestování letadlem je zdaleka nejvíce znečišťující druh dopravy, přesto ho samy vlády často prosazují na úkor železniční dopravy. Od roku 1970 došlo k pěti- až šestiprocentnímu zvýšení počtu letů ročně, zejména v důsledku podstatného snížení cen letenek. Zvláštní pozornost je také třeba věnovat individuálním druhům dopravy vzhledem k jejich značné ekologické stopě. Studie, kterou v srpnu 2007 zveřejnil Francouzský institut pro životní prostředí (IFEN), uvedla, že cesty autem, které lidé podniknou na víkendové výlety a dovolenou, samy o sobě představují 16 % ročních emisí CO2 ze soukromých vozidel ve Francii. Dále se ukázalo, že letecká doprava je odpovědná za 62 % emisí skleníkových plynů z cest souvisejících s cestovním ruchem, přestože letecky cestovalo pouze 7 % turistů. Kromě toho bylo 42 % těchto emisí vytvořeno dálkovými lety, které představovaly pouhé 2 % celkového množství cest.


.../...

-6Pobídky týkající se dopravy proto musí být zaměřeny na řadu různých cílů, konkrétně na místní orgány za účelem jejich povzbuzení k zavádění energeticky účinnějších druhů dopravy (vlaky, tramvaje, kola), podpory veřejné dopravy a omezení přístupu aut na některá místa; na odvětví cestovního ruchu za účelem jeho povzbuzení k podpoře čistých aktivit (např. jízda na kanoi a v kajaku místo jízdy na vodních skútrech); a na výrobce automobilů a letadel za účelem jejich povzbuzení k vývoji méně znečišťujících druhů dopravy. 1.4

Odpady

Je stále naléhavěji nutné rozvíjet zařízení na zpracování městského pevného odpadu, a to nejen kvůli míře růstu populace, která je v jižním Středomoří i nadále vysoká, ale také protože se hustota obyvatelstva v turistických destinacích během letních měsíců podstatně zvyšuje (například hustota obyvatelstva ve městě Torremolinos se v srpnu zvyšuje z 3 300 na km2 na 10 000 na km2) a protože turisté vytvářejí mnohem více pevného odpadu než místní obyvatelé (například ve městě Cabras vyprodukuje turista v průměru 7 kg odpadů denně ve srovnání s 0,5 kg, které připadají na místního obyvatele), přičemž recyklace je v této oblasti často málo vyvinutá. Výletní plavby po Středozemním moři jsou samy o sobě zdrojem značných ekologických problémů, včetně znečišťování vod a pobřeží a ničení mořského dna. Jedna jediná výletní loď vyprodukuje ročně přibližně 50 tun pevného odpadu, 7,5 milionu litrů tekutého odpadu, 800 000 litrů odpadních vod z hygienických zařízení a 130 000 litrů odpadních vod ze stravování. Vzhledem k nedostatečným investicím do sběru, ukládání a zpracování odpadů to vede k vážným problémům v oblasti veřejného zdraví a k znečišťování půdy a pitné vody. Proto je nutné zavést do praxe postupy třídění a recyklace odpadů jak v soukromých obydlích, tak v ubytovacích zařízeních pro turisty. Všichni odborníci z dotčených sektorů (zaměstnanci, průmyslníci, obchodníci a volení zástupci) musí být plně informováni o těchto otázkách a musí následně učinit kroky k tomu, aby tyto informace předali turistům. Je také důležité, aby byly vytvořeny recyklační služby veřejného sektoru a zavedeny lepší způsoby nakládání s odpady. A konečně sezónní povaha turistických aktivit vysvětluje, proč schází motivace, když je třeba zavádět opatření v této oblasti. Z toho důvodu je nutné přemýšlet o nakládání s odpady jako celku, místo aby se s odpady vytvořenými turistickými aktivitami nakládalo odděleně. 1.5

Biologická rozmanitost

Výstavba infrastruktury podél pobřeží zničila ve většině zemí Středomoří písečné duny a snížila biologickou rozmanitost rostlinných druhů na pobřeží.


.../...

-7Intenzivní cestovní ruch také přispívá k degradaci některých citlivých mokřadů blízko oblíbených 5 turistických míst. Zpráva OECD/IUCN již v roce 1996 prokázala, že „od roku 1900 došlo na světě ke ztrátě pravděpodobně 50 % existujících mokřadů“. Dnes je ztráta mokřadů v některých oblastech téměř úplná. Postiženy jsou i Francie, Řecko, Itálie a Španělsko, ačkoli situace je kritičtější v jižním Středomoří, například na pobřeží v oblasti Tetuánu. Mizení těchto přírodních stanovišť je doprovázeno úbytky mezi značným počtem živočišných druhů, které toto prostředí potřebují pro své přežití. Počet vodních ptáků se za posledních dvacet let snížil více jak o polovinu a čtvrtině druhů, které se v těchto oblastech udržují, hrozí vyhynutí. Pokud jde o mořskou biologickou rozmanitost, posouzení, které v roce 2010 provedla 6 Evropská agentura pro životní prostředí , ukázalo, že je ohroženo nejméně 50 % evropských plazů (želv) a mořských ryb, přičemž situace ostatních druhů buď nebyla známa nebo byla příznivá (u malé menšiny druhů ryb). Žádný ze studovaných druhů plazů nebo bezobratlých nebyl mimo ohrožení a pro 70 % druhů savců (také v ohrožení) a bezobratlých nebyl k dispozici dostatek údajů pro stanovení jejich situace. Na tuto ztrátu biologické rozmanitosti mají vliv také jízdy na člunech a další volnočasové aktivity na vodě vedoucí ke zhoršování stavu porostů chaluh (Posidonia a Corallina), přispívající ke snižování počtu želv kvůli ničení jejich hnízdišť a představující hrozbu pro populace tuleňů rodu Monachus, zejména v okolí tureckého města Alanya. Podle EEA je v Evropě správně chráněno pouze 10 % mořských ekosystémů, zatímco 50 % jich je ohroženo nebo výrazně znehodnoceno a stav zbývajících 40 % je neznámý. V pobřežních pásmech bylo 70 % mořských stanovišť buď zničeno nebo částečně poškozeno, v dobrém stavu zůstává pouze 8 %. Je proto důležité podporovat jednodušší sporty (například surfování, plavbu na plachetnicích, šlapacích plavidlech a plavání) a zavádět omezení těchto aktivit v citlivých oblastech. Turisté musí být dále informováni o nebezpečí, jež pro životní prostředí znamenají výrobky, které používají, včetně opalovacích prostředků a výrobků používaných k údržbě vybavení. Například sdružení „Santé Environnement France“ zastupující 2 500 lékařů zdarma rozšiřuje „zeleného“ průvodce sportem (petit guide vert du bio-sportif)7, v němž lidé naleznou rady, jak spojit sport a ochranu svého zdraví a životního prostředí. Průvodce hodnotí každý sport a různé související výrobky, aby lidé snáze pochopili, co škodí jejich zdraví a životnímu prostředí.

5 6 7

OECD/IUCN (1996): Guidelines for aid agencies for improved conservation and sustainable use of tropical and sub-tropical wetlands, OECD, Paříž, s. 10 (http://www.cbd.int/doc/guidelines/fin-oecd-gd-lns-wlands-en.pdf, 18. 1. 2013). Evropská agentura pro životní prostředí (2010): Deset zpráv pro (http://www.eea.europa.eu/publications/10-messages-for-2010-2014-2, 18. 1. 2013).

rok

2010

–

Mořské

ekosystémy.

http://www.asef-asso.fr/attachments/article/830/Guide%20du%20sportif%20ASEF%20bd.pdf, 18. 1. 2013.


.../...

-81.6

Zlepšení celkového vztahu mezi cestovním ruchem a udržitelným rozvojem

Jak ukazují příklady Sardinie, kde byly vypracovány zvláštní programy pro návštěvníky přírodních rezervací, a Rovinje v Chorvatsku, kde jsou přírodní prostory úspěšně chráněny díky zaměření politiky územního plánování na jejich zachování, je možné vytvořit kladný vztah mezi cestovním ruchem a ochranou přírodních stanovišť. Obecně tedy lze vztah mezi cestovním ruchem a ochranou životního prostředí zlepšit zvýšením povědomí všech zúčastněných subjektů, zaváděním zelených pobídek, přijímáním norem a strategických plánů, které zohledňují tyto aspekty, vymáháním sankcí za nedodržování předpisů a odměňováním snah pomocí značek a chart životního prostředí. Stejně nezbytné jsou partnerství veřejného a soukromého sektoru, výměna osvědčených postupů a spolupráce se sdruženími specializujícími se na tuto oblast (např. Plan Bleu a WWF, které mohou poskytnout studie a návrhy). A konečně si nemůžeme dovolit neuvažovat o životním prostředí v širším kontextu, nad rámec samotného cestovního ruchu, a nezohlednit další sektory, jako je zemědělství a stravovací služby. V této souvislosti je jistě jedním z nejvýmluvnějších příkladů vesnice Çıralı v Turecku8. Tato oblast na pobřeží Turecka byla přeměněna do modelového příkladu udržitelného cestovního ruchu díky aktivnímu zapojení místní komunity do ochranářských aktivit a ekonomických výhod tvořených životním prostředím. Bylo založeno družstvo vyrábějící a prodávající místní výrobky nesoucí značku vesnice. Byli vyškoleni průvodci po přírodě a byly vytyčeny stezky pro pěší turistiku. Vzdělávací aktivity pro turisty, povzbuzování osvědčených postupů v oblasti správy hnízdišť mořských želv a nepřetržitý dohled nad plážemi podstatně snížily hrozby pro tento živočišný druh a zároveň se staly podnětem pro cestovní ruch. Tyto aktivity pomohly ke stmelení příslušníků místní komunity, zejména mladých lidí, a komunita jako celek si vypěstovala pocit sounáležitosti a vlastnictví, který bude klíčem k dlouhodobému úspěchu tohoto projektu. Je třeba mít na paměti, že čistě z ekonomického hlediska je rozvoj životaschopné, k životnímu prostředí odpovědné podoby cestovního ruchu v konečném důsledku výhodnější cesta. Skutečnost, že konečný účet za životní prostředí budou muset spíše než turisté zaplatit místní obyvatelé, způsobuje, že je o to více důležité zapojit do tohoto rozvoje místní obyvatele. 2.

Udržitelný rozvoj sektoru cestovního ruchu

Cestovní ruch může mít ekonomické, sociální, kulturní a environmentální dopady na místní a regionální společenství. Povzbuzuje ekonomiku, diverzifikuje ji, když spoléhá na relativně omezenou základnu, a umožňuje zlepšování infrastruktury. Výzvou tedy je nalézt způsoby, jak podpořit rozvoj udržitelného cestovního ruchu v oblasti Středomoří. Jak ukázaly UNEP a UNWTO9, investice do zelenějšího a udržitelnějšího cestovního ruchu jsou prostředkem k vytváření pracovních míst a snižování chudoby a současně i ke zlepšování výsledků v oblasti životního prostředí. 8 9

Viz WWF Mediterranean: A showcase for sustainable tourism in Turkey, zveřejněno (http://mediterranean.panda.org/?4685/A-showcase-for-sustainable-tourism-in-Turkey, 18. 1. 2013).

20. června

2002.

Tourism Chapter of the Green Economy report, připravily společně UNEP a UNWTO (2011), k dispozici na http://www.unep.org/greeneconomy/Portals/88/documents/ger/GER_11_Tourism.pdf (18. 1. 2013).


.../...

-9-

Bude to znamenat zohlednění místního a regionálního rozměru za účelem usnadnění demokratického participativního procesu. K posouzení konkrétních akčních plánů proto bude nezbytný společný protokol, který bude do praxe zaveden prostřednictvím ARLEM. ARLEM by také mohl shromažďovat informace a povzbuzovat různé zúčastněné strany, aby společně pracovaly na vytvoření místních akčních strategií v oblasti Středomoří. Kromě toho bude důležité zajistit, aby se tato oblast přizpůsobila změnám na světovém trhu cestovního ruchu, zejména příjezdům turistů z rozvíjejících se zemí. Dalšími oblastmi, v nichž mohou místní a regionální orgány zasáhnout a v nichž bude důležité, aby mohly čerpat ze zkušeností svých protějšků a organizací jako je Unie pro Středomoří, jsou odborná příprava, infrastruktura a podpora a informace pro malé a střední podniky. Místní a regionální orgány proto mohou učinit řadu kroků k podpoře udržitelného cestovního ruchu na svých územích. 2.1

Podpora inovací, větší atraktivity, kvality a produktivního růstu

K této podpoře bude potřeba výměna osvědčených postupů mezi jednotlivými subjekty (v této souvislosti by se neměly opomíjet modely poskytované odbornými sdruženími) a značná podpora malých a středních podniků, aby mohly plnit očekávání turistů, zejména pokud jde o kvalitu služeb. Další možností je diverzifikace služeb pro turisty tím, že budou přizpůsobeny různým cílovým skupinám (například důchodcům, osobám se zdravotním postižením a studentům). Jako další možnosti by se měly také zvažovat přenosy technologií, aby se zajistilo, že firmy jsou vybaveny základními službami, jako je telefon a internet, a víceúrovňová spolupráce. 2.2

Řízení lidského kapitálu

V roce 2010 se pracovní místa přímo nebo nepřímo související s cestovním ruchem podílela asi 12 % na celkové zaměstnanosti ve Středomoří (MOP, 2012). Ačkoli růst počtu pracovních míst neprobíhá stejným tempem jako růst počtu turistů, cestovní ruch přesto představuje rozhodující vzpruhu pro zaměstnanost v regionu, jenž je sužován kriticky vysokou mírou nezaměstnanosti, zejména mezi mladými lidmi (na mnoho pracovních míst souvisejících s cestovním ruchem jsou najímáni právě mladí lidé). Řízení lidských zdrojů v tomto odvětví by tedy mělo zahrnovat přístup k odbornému výcviku (v oblastech služeb, jazyků a managementu) a atraktivnější pracovní podmínky a platy. 2.3

Vyzdvihnutí specifických předností jednotlivých destinací

Další otázkou, která vyvstává v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu, je zachování dědictví. V mnoha regionech ve Středomoří je maximálně důležitý kulturní cestovní ruch. V zemích jako Řecko, Izrael, Itálie, Autonomní území pod Palestinskou národní správou, Španělsko a Turecko mají poutní cesty neodmyslitelné postavení a jejich podíl na celkovém cestovním ruchu zčásti dosahuje až


.../...

- 10 90 %. Orgány jako například UNESCO mohou regionům poskytnout v této oblasti pomoc v souvislosti jak s hmotným, tak „nehmotným“ dědictvím, jako jsou tradice a kultura. Členové ARLEM ve zprávě o zachování a posílení kulturního dědictví ve Středomoří, která byla přijata na 10 třetím plenárním zasedání v Bari dne 30. ledna 2012 , zdůraznili, že místní a regionální orgány mohou hrát hlavní roli jak při ochraně kulturního dědictví, tak při účinné správě jeho využití. Výzvou v souvislosti s cestovním ruchem je naplnit požadavky turistů hledajících autentické zážitky a zároveň modernizovat služby, které jim jsou poskytovány. Nejlepším přístupem by proto bylo zavést přísnější normy územního plánování s cílem zachovat životní prostředí a propagovat jednotlivé regiony na celostátní a mezinárodní úrovni. 2.4

Zachování a ochrana zdrojů

Rozvoj cestovního ruchu musí probíhat s větší energetickou účinností a udržitelně. Prioritu musí mít investice do energeticky účinné dopravy a infrastruktury cestovního ruchu, snižování množství odpadů a znečišťování, podpora biologické rozmanitosti a využití technologického pokroku ke snížení emisí skleníkových plynů. Veřejné orgány však také budou muset využít podpory sdružení na ochranu přírody, aby zajistily, že si veřejnost bude vědoma problémů v oblasti životního prostředí. 2.5

Omezování překážek rozvoji cestovního ruchu

Je třeba rozlišit dva druhy překážek: hmotné překážky, například neodpovídající dopravní infrastruktura (jak vnitřní, tak vnější dopravní spojení), nedostatečná turistická kapacita nebo dodávky zdrojů, a „nehmotné“ překážky, například chybějící investice (související s neschopností přilákat investory) a obtížné nebo nekoordinované administrativní postupy. Měly by být vypracovány dlouhodobé plány spolupráce mezi jednotlivými subjekty a měl by se pečlivě sledovat jejich dopad, aby se rozvíjel cestovní ruch, jenž zajišťuje důležitý zdroj národního důchodu v zemích v jižní a ve východní části Středomoří, a aby se zachovala jeho udržitelnost. Konkrétně by v tomto přechodném období neměly být většině zemí jižního Středomoří vytvářeny další zátěže pro jejich rozvoj. 2.6

Zlepšování znalostí o cestovním ruchu a jeho dopadu

Mají-li být politiky v oblasti cestovního ruchu přizpůsobeny a podniky zefektivněny, je zapotřebí statistických a informačních nástrojů pokrývajících všechna hlediska cestovního ruchu, aby se tak lépe reagovalo na potřeby subjektů v tomto odvětví, aby byly lépe zvládány výzvy týkající se cestovního ruchu a aby byly potenciální zúčastněné strany lépe informovány o výhodách rozvoje cestovního ruchu. To znamená vytvořit místní agentury pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu, které budou: − − 10

prostředníky a koordinátory, poskytovat informace a pomoc profesionálům v oblasti cestovního ruchu, CdR 386/2011 rev. 1, k dispozici na http://cor.europa.eu/arlem.


.../...

- 11 −

sledovat stav přírodního prostředí (úroveň znečištění, erozi půdy, dopad chemického průmyslu). 11

V Evropě se v současnosti zavádí projekt ENPI-SEIS , tedy systém sdílení informací o životním prostředí v EU a jejím širším sousedství. Partnerskými zeměmi tohoto programu jsou členské státy EU a země evropské politiky sousedství, mezi něž patří Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libye, Maroko, Palestinská národní správa, Sýrie a Tunisko. Vnitrostátní statistické a environmentální organizace poskytují klíčové údaje o životním prostředí a ministerstva, agentury, statistické služby a další orgány předávají své statistiky do ENPI-SEIS. Probíhá také spolupráce v rámci UNEP/MAP/Barcelonské úmluvy, Evropské hospodářské komise OSN a členskými a spolupracujícími státy EEA. Jako jediné kontaktní místo pro údaje a informace o biologické rozmanitosti v regionech EU a ostatních regionech sousedících se Středomořím může být využit také Evropský informační systém pro biologickou rozmanitost (BISE). Tento systém „shromažďuje údaje a čísla týkající se biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb a je navázán na související politiky, střediska pro údaje o životním prostředí, hodnocení a zjištění výzkumů z různých zdrojů“12. 2.7

Zajištění stability a bezpečnosti

Regiony stojí před dilematem: potřebují bezpečnost, aby udržely cestovní ruch, ale mají poměrně malý vliv na politickou stabilitu své země. Na druhou stranu existují kroky, které mohou učinit ke zlepšení bezpečnosti v rámci svého vlastního území, zejména pokud jde o přírodní rizika. Mohou také podpořit hospodářský rozvoj a sociální soudržnost a zapojit místní obyvatele do svých projektů rozvoje cestovního ruchu a zachování dědictví, a tak znovu stmelit místní komunity. Regiony vystavené závažnějším přírodním rizikům nebo politickým nepokojům by se však neměly stát příliš závislými na cestovním ruchu, protože takovéto události mají zvlášť nepříznivý dopad na toto odvětví, a tím potenciálně dramatické důsledky pro celou ekonomiku daného regionu. Například v Sýrii se cestovní ruch před povstáním a represemi podílel na pracovních místech a HDP 12 %. Turisté se začnou vracet teprve až se situace ustálí. Revoluce arabského jara měly podobný dopad, včetně v zemích jižního Středomoří, kterých se přímo netýkaly. Avšak když je znovu nastolena stabilita a bezpečnost, cestovní ruch se obvykle poměrně rychle zotaví. 2.8

Budování spolupráce k usnadnění rozvoje udržitelného cestovního ruchu

Členové ARLEM plně souhlasí s názorem Výboru regionů, že spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi ve Středomoří musí být posílena s cílem podporovat modely udržitelného cestovního ruchu a prosazovat kulturu ochrany životního prostředí, jelikož pozitivního dopadu lze dosáhnout pouze společnou činností a s týmž závazkem a smyslem pro odpovědnost 13 . Dlouhodobé strategie lze vypracovat v partnerství s ostatními regiony nebo je lze podpořit prostřednictvím výměny zkušeností a osvědčených postupů, meziregionální spolupráce a vzájemného hodnocení. 11 12 13

http://enpi-seis.ew.eea.europa.eu (18. 1. 2013). Leták BISE, http://biodiversity.europa.eu/bise/info, v češtině k dispozici na http://www.eea.europa.eu/cs/publications/evropskyinformacni-system-pro-biologickou (18. 1. 2013). Stanovisko Výboru regionů k tématu Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu, zpravodaj: pan Ramón Luis Valcárcel Siso, přijato na 88. plenárním zasedání ve dnech 27. a 28. ledna 2011 (CdR 342/2010 fin), odstavec 30.


.../...

- 12 -

14

Dobrým příkladem je projekt PRESERVE , který organizuje Shromáždění evropských regionů. V rozmezí pouhých tří let umožnil tento projekt celkem 13 partnerům z 11 evropských regionů výměnu zkušeností a osvědčených postupů s cílem zlepšit jejich místní strategie. Po analýze řešení, která partneři nalezli, bylo v brožuře podrobně popsáno 24 úspěšných příkladů udržitelného cestovního ruchu, aby je bylo možné uplatnit jinde. Výsledkem toho, že projekt hledá a posuzuje inovace, jsou nová pracovní místa a úspora zdrojů a pomoc při šíření hlavních zkušeností, z nichž se mohou ostatní regiony poučit. Existuje mnoho dalších mezinárodních organizací, které mohou podpořit a financovat rozvoj udržitelného cestovního ruchu: •

Unie pro Středomoří je mnohostranným partnerstvím, které zahrnuje 43 zemí z Evropy a Středomoří. Byla založena v roce 2008 s cílem podporovat stabilitu a prosperitu v oblasti Středomoří. Unie provádí řadu iniciativ, které se nepřímo dotýkají podpory udržitelného rozvoje. Zahájila jeden projekt na odstranění znečištění ve Středomoří a další projekt týkající se výstavby přístavů, dálnic a železničních tratí, které nepřímo napomáhají cestovnímu ruchu. Spustila rovněž iniciativu na podporu rozvoje podniků ve Středomoří, zejména malých a středních. Kromě toho je činná v boji proti desertifikaci a změně klimatu ve Středomoří.

•

EIB (Evropská investiční banka) ve středomořských partnerských zemích financuje iniciativy, které jsou nyní seskupeny do nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP), jenž byl spuštěn v roce 2002. FEMIP od roku 2008 podporuje provádění projektů v oblasti odstranění znečištění ve Středomoří a rozvoje námořní a pozemní dopravy. Na tomto místě by také měl být zmíněn projekt ELENA, jenž poskytuje technickou podporu místním a regionálním orgánům, aby jim pomohl s rozvojem politik v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů.

•

Technickou pomoc nebo financování může podnikům v sektoru cestovního ruchu poskytnout také Světová banka a EBRD.

•

Světová organizace cestovního ruchu Organizace spojených národů (UNWTO), která zastupuje vládní orgány cestovního ruchu, shromažďuje a zveřejňuje statistické údaje, umožňuje srovnávání toků turistů a růstu cestovního ruchu na celosvětové úrovni. Podporuje uplatňování Světového etického kodexu pro cestovní ruch, jehož cílem je zajistit, že všechny subjekty co nejvíce zvýší sociálně-ekonomický a kulturní přínos cestovního ruchu a zároveň co nejvíce sníží jeho možné negativní sociální a environmentální dopady.

14

http://preserve.aer.eu/project-description.html (18. 1. 2013).


.../...

- 13 A konečně ARLEM hraje stále větší úlohu v rámci Unie pro Středomoří a zintenzivnilo svoji spolupráci s evropskými institucemi, zejména s Komisí, která uskutečnila program CIUDAD 15 v oblastech environmentální udržitelnosti (spolupráce v oblasti městského rozvoje a dialogu) a energetické účinnosti, udržitelného hospodářského rozvoje a omezení sociálních nerovností, i řádné správy a plánování udržitelného městského rozvoje, jež jsou všechny zaměřeny na města. Komise nyní konzultuje ARLEM v počáteční fázi svého nového projektu „Čistší energie zachraňuje středomořská města“ a umožnila sekretariátu ARLEM zúčastnit se jako pozorovatel v jeho řídícím výboru. Cílem tohoto projektu je rozvinout kapacity místních orgánů v oblasti Středomoří, aby formulovaly a realizovaly udržitelnější místní politiky, jako jsou ty, jež s sebou nese připojení se k Paktu starostů a primátorů a vypracování s tím souvisejících akčních plánů pro udržitelné energie. V roce 2013 by se měly hledat synergie také mezi činností ARLEM a Komisí pro přírodní zdroje Výboru regionů (NAT), která se zabývá cestovním ruchem a vypracuje stanovisko k nadcházejícímu sdělení Evropské komise o pobřežním a mořském cestovním ruchu. Koordinace různých partnerství mezi celostátními a místními orgány také napomůže k podpoře účinného přenosu znalostí. Nejúspěšnější zkušenosti by měly vést k mezinárodním partnerstvím pro přenos osvědčených postupů. V oblasti životního prostředí je ARLEM kromě toho příznivě nakloněn spojování celostátních a místních politik prostřednictvím přijetí územního přístupu ke změně klimatu, jenž podpoří územní rozvoj a zároveň se vypořádá s emisemi uhlíku. Orgány odpovědné za provádění akčních programů mají pouze omezený přístup k financím, což je překážkou. Je proto naprosto nezbytné vytvořit inovativní systémy dlouhodobého financování a zajistit, aby se informace dostaly do regionů, aby regiony mohly lépe využívat zdroje financování, jež jim jsou k dispozici, zejména na evropské úrovni a od mezinárodních orgánů. _____________

15

http://www.ciudad-programme.eu/ (18. 1. 2013).


Zpráva o udržitelném cestovním ruchu ve Středomoří

Recommend Documents