Závěrečná práce studentského projektu Gymnázium Jana Nerudy Šíření některých chorob v rámci globalizace

Závěrečná práce studentského projektu Gymnázium Jana Nerudy Šíření některých chorob v rámci globalizace

Brabenec Daniel Dvořáková Michaela Kunzová Eva Pavelková Adéla

2014

Vlček Josef

Anotace V našem projektu jsme se rozhodli zabývat onemocněním, které v určité podobě zažil asi každý z nás – chřipkou. Toto virové onemocnění v minulosti způsobilo smrt milionů lidí. Ať už se bavíme o vlně Španělské chřipky, která zabila až 50 milionů lidí, či nedávné epidemii chřipky ptačí. Ačkoliv globalizace jistě zapříčinila mnohá onemocnění, která byla mnohem závažnější než chřipka (např. AIDS, SARS), chtěli jsme poukázat na určitou skupinu nemocí tak, aby byla naše práce různorodá, ale zároveň však ucelená a přínosná. Na rozšíření těchto chřipek měla globalizace velký podíl, který bychom se pokusili na následujících stránkách přiblížit. V projektu jsme se zaměřili na čtyři vlny chřipky. Chřipka ptačí, prasečí, ruská a španělská. Jako ústřední téma jsme zvolili ptačí chřipku neboli vir H5N1 proto, že vlna onemocnění nás zasáhla poměrně v nedávné době a byla způsobena právě globalizací, která způsobila rozšíření viru z Asie do Evropy. Další chřipky jsme zvolili kvůli porovnání s již zmíněnou ptačí chřipkou. Ačkoliv se neinformovanému čtenáři mohou nákazy zdát zdánlivě stejné a cesty šíření téměř totožné, rozhodně tomu tak není a je zajímavé se o této problematice dozvědět alespoň základní informace.

1

Obsah 1.

Úvod 1.1.Co je globalizace? 1.2.Základní údaje o onemocnění 1.3.Typy chřipkových virů

2.

Prasečí chřipka 2.1.Charakteristika nemoci 2.2.Virus 2.3.Prevence 2.4.Léčba 2.5.Vývoj epidemie v roce 2009

3.

Ptačí chřipka 3.1.Šíření 3.2.Přenos 3.3.Zdroje nákazy 3.4.Cesta nákazy lidí 3.5.Jiné možnosti přenosu 3.6.Hygiena 3.7.Průběh infekce 3.8.Příznaky onemocnění 3.9.Prevence 3.10.

Přenos ptačí chřipky na jiná zvířata 3.10.1. Norkové 3.10.2. Tuleni 3.10.3. Velryby 3.10.4. Psi a kočky 3.10.5. Šelmy 3.10.6. Drobná zvířata

3.11.

Charakteristika ptačí chřipky

3.12.

Lék Tamiflu

2

4.

Ruská chřipka 4.1.Historie 4.2.Šíření 4.3.Výskyt

5.

Španělské chřipka 5.1. Obecně 5.2. Historie 5.3. Teorie zdroje viru 5.4. Úmrtnost 5.4.1. Ve světovém měřítku 5.4.2. Důvody úmrtí 5.4.3. Druhá vlna pandemie 5.4.4. Pandemie v komunitách 5.4.5. Nejméně postižené oblasti 5.4.6. Otrava Aspirinem 5.4.7. Konec pandemie 5.5. Kulturní a ekonomický dopad 5.6. Výzkum viru

3

1. Úvod 1.1.

Co je globalizace?

Pojem globalizace lze vysvětlit jako soubor procesů, které se týkají mnoha aspektů soudobé civilizace, jakými jsou například sociální, technologické, politické, či ekonomické procesy. V dnešní době by se globalizace dala definovat jako vznik nových fenoménů, jimiž jsou rostoucí migrace osob, pohyblivost kapitálu a nepřetržitá komunikace v nadúzemním prostoru. Zjednodušeně můžeme říct, že se jedná o přibližování některých států světa bez ohledu na geografickou polohu a vzdálenost. Globalizace jako taková s sebou přináší mnohá úskalí a rizika. Jedním z takových rizik je především lidské zdraví. Zdraví populace je nezbytné pro správné fungování státu bez ohledu na politické zřízení a ekonomickou situaci. Nebudou-li lidé schopni pracovat, či bude-li jejich pracovní morálka omezena, či snížena v důsledku špatného zdravotního stavu, nebudou plněny tzv. společenské role a prosperující stát se tak rázem může změnit na stát bez fungující ekonomiky, což by jistě vedlo k brzkému zániku celého zřízení. Zdraví lidí v chudších oblastech je zákonitě horší než v zemích rozvinutých s dobrým sociálním systémem a soudobým zdravotnictvím. Na druhou stranu je však nutné podotknout, že obyvatelé rozvojových zemí mají organismus odolnější díky nepříliš dobré stravě a zocelení tvrdou prací. Tito lidé tak ve většině případů umírají na infekční onemocnění, která jsou jinak léčitelná, či alespoň potlačitelná. Na druhé straně v zemích rozvinutých, vyspělých populace nejvíce podléhá nemocem civilizačním, kam řadíme například kardiovaskulární a onkologická onemocnění. Organismus lidí ve vyspělých zemích je často náchylný k sebemenším nemocem, kterým by se v zemích chudších obyvatelstvo lehce ubránilo díky své celkovější odolnosti.

1.2.

Základní údaje o onemocnění

Chřipka je akutní nakažlivé virové onemocnění, které napadá savce a ptáky. Snadno se šíří z člověka na člověka. Může napadnout kohokoliv v jakémkoliv věku. Dokáže se šířit rychle po celém světě, způsobuje každoroční epidemie, které v mírných klimatických pásmech vrcholí během zimního období. Tyto epidemie vedou k značnému snížení produktivity pracovních sil, což se projevuje na výsledných ekonomických ztrátách i nákladech na zvýšenou zdravotní péči. Především ve 20. století vedly genetické změny v původcích – chřipkových virech – ke vzniku 4 chřipkových pandemií (celosvětových epidemií), jimž podlehly milióny lidí. Rizikovými skupinami obyvatelstva jsou děti do 2 let, starší osoby nad 65 let a lidé s oslabeným imunitním systémem nebo jinými zdravotními komplikacemi. Nejúčinnějším způsobem obrany je v současnosti očkování vakcínami. Anglický název chřipky influenza (zkráceně flu) se odvozuje od starého italského popisu nepříznivých astrologických vlivů influences - jako příčin nemoci.

1.3.

Typy chřipkových virů

Původcem chřipky je velká skupina RNA virů z čeledi Orthomyxoviridae. Velikost virové částice je asi 80 nm. Chřipkové viry se člení do 3 základních skupin: chřipkové viry A – infikují savce a ptáky chřipkové viry B – infikují jen lidi chřipkové viry C – infikují lidi a prasata

4

Epidemie a pandemie u lidské populace způsobují nejčastěji viry typu A. Virologové jich rozeznávají řadu kmenů, protože typ A dokáže projít velice často antigenovou změnou – mutací nebo rekombinací. Očkování proti původní podobě viru je pak neúčinné a touto nechráněnou, „panenskou“ populací se pak snadno šíří. Viry typu A se klasifikují podle proteinů, které tvoří kapsidu (obálku) viru: hemaglutinin (ve zkratce HA nebo jen H) a neuraminidáza (zkratka N). Je známo 15 podtypů H a 9 podtypů N. V současnosti jsou nejčastější variantou viru typu A podtypy H1N1 a H3N2. Viry typu A kromě vysoké schopnosti mutovat mají i nebezpečnou schopnost rekombinace. Pokud tutéž buňku napadnou dva různé podtypy viru, mohou si vzájemně vyměnit část genetické informace v molekule RNA. Vytvoří tak výrazně odlišný virus se zcela novými vlastnostmi. Virologové se v té souvislosti obávají území, na kterých se vedle sebe vyskytují velké množství ptactva či drůbeže a rozsáhlé chovy prasat. Ta se totiž snadno infikují savčími i ptačími typy chřipky, které většinu ostatních savců nenapadají. Mohou tak vznikat viry s novou stavbou, nebezpečnou pro člověka.

2.

Prasečí chřipka

Prasečí chřipka, jinak také mexická prasečí chřipka, mexická chřipka, nová chřipka nebo chřipka A/H1N1, je mutace chřipky postihující zvířata i člověka, která vypukla na jaře roku 2009 v Mexiku. Z posledního uvedeného názvu vyplývá, že chřipka je zaviněna chřipkovým virem kmene A (chřipky přenosné na člověka) podtypu H1N1 (způsobujícího chřipku prasat). Virus obsahuje kombinované geny prasečí, ptačí a lidské chřipky. Zapříčiňuje respirační potíže - zhoršení dýchání záněty krku a průdušek a rýmou. Viry prasečí chřipky jsou zařazeny do seznamu virů s možností vyvolat pandemii. První nahlášené případy infikace nemocí se vyskytly v březnu 2009 v Mexiku, nakažených byly řádově stovky. 11. Června 2009 vydala Světová Zdravotnická Organizace (WHO) zprávu o pandemii (jakožto první pandemii po jednačtyřiceti letech). Dne 25. května 2009 byl nahlášen první případ prasečí chřipky v České republice.

2.1.

Charakteristika nemoci

Symptomy prasečí chřipky jsou podobné jako u ostatních chřipek: teplota (nad 39°C), zimnice, kašel, bolest hlavy, zánět dutin, rýma, zánět krku, bolest svalů, s tím spojená slabost a únava. Někteří nakažení mohou trpět i průjmem a zvracením. Pokročilé onemocnění může zavinit závratě, dlouhodobé zvracení, bolest hrudníku a obtížné dýchání. Viry se mohou dostat i do plic a způsobit tak těžký zápal plic. Viry se přenášejí kapénkově (vzduchem, například při kašli) a kontaktně (při dotyku infikovaného materiálu), to zaručuje viru snadné šíření a vysokou nakažlivost. Nejčastěji k přenosu ze člověka na člověka dochází při kašli a kýchání, nebo při kontaktu s infikovaným místem a následném dotyku na sliznicích (ústa a nos). Viry se ale nešíří potravinami, ani konzumací vepřového masa. Inkubační doba prasečí chřipky se pohybuje okolo jednoho týdne, a nakažený člověk může dále šířit nemoc už během prvního dne. Nejvíce nebezpečná je tato chřipka pro rizikové skupiny, jedná se například o malé děti, těhotné ženy, osoby s dlouhodobým onemocněním a staré lidi. Ale prasečí chřipce mohou v některých případech podlehnout i zdraví lidé. Pro představu v České republice ročně umírá okolo 2000 lidí v souvislosti s obvyklou sezónní chřipkou.

5

2.2.

Virus

Na povrchu viru se nacházejí dva charakteristické proteiny H - Hemaglutinin a N - Neuraminidáza, které se nacházejí na všech virech typu A. Díky rychlé genetické mutaci se ale struktura těchto proteinů u každého kmene liší. Virus A/H1N1 izolovaný z amerických pacientů obsahoval genetické základy čtyř jiných virů: severoamerické prasečí chřipky, severoamerické ptačí chřipky, lidské chřipky a euroasijské prasečí chřipky. Viry se mohou snadno mutovat, největší obavy mají lékaři z mutace prasečí chřipky a ptačí chřipky.

2.3.

Prevence

Prevence chřipky je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžete dělat. Patří k nejúčinnější obraně proti nemocem a denně prakticky zachrání tisíce životů. -Dodržujte základy hygieny: časté mytí rukou -Posilujte imunitní systém: pohyb, otužování, pestrá strava, nekuřte a nepijte alkohol -Pokud jste nemocní, vyhýbejte se kontaktu s lidmi, abyste je nenakazili. Navštivte lékaře a nepřecházejte nemoc -Při kýchání si zakrývejte ústa kapesníkem -Při navýšenému výskytu onemocnění se vyhýbejte se nemocným lidem a místům se zvýšenou koncentrací lidí, používejte roušku -Nesahejte si na oči, nos a ústa a nepůjčujte si cizí věci jako například telefon, příbor, sklenička atd. -Stále sledujte svůj zdravotní stav Antivirotika se preventivně nepoužívají, protože virus by mohl zmutovat do odolnější formy odolné proti lékům.

2.4.

Léčba

Proti chřipce A/H1N1 byla vyvinuta vakcína, dále pomáhá očkování proti chřipce a antivirotické léky Oseltamivir (obchodně také Relenza a Tamiflu) a Zanamivir, které zabraňují reprodukci virů. Většina nakažených je schopná se uzdravit stejně jako při běžné chřipce.

2.5.

Vývoj epidemie v roce 2009

23. duben 2009 - podle WHO zhruba 1000 infikovaných osob a přibližně 70 mrtvých. WHO vyhlásila varovný stupeň 4 (z šesti). 28. duben 2009 - odhadovaný počet nakažených přesáhl 2500 osob (2000 v Mexiku). Počet mrtvých dosáhl 152 osob, z čehož byl u 20 laboratorně potvrzen výskyt viru. Potvrzen výskyt viru mimo Severní Ameriku (Mexiko 172 osob; USA 109 osob; Kanada 19 osob; Nový Zéland 14 osob; Izrael 2

6

osob; Spojené království 5 osob; Španělsko 10 osob). V České republice ještě virus nebyl potvrzen. 29. duben 2009 - rozšíření chřipky o dalších států - Kostariky (2 osoby), Německo (4 osoby), Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko a Peru (po jedné osobě). V USA zemřelo 23 měsíční dítě na prasečí chřipku. Světová zdravotnická organizace zvýšila stupeň výstrahy na pátý (z šesti) . V Česku je dáno do izolace 20 lidí. 30. duben 2009 - počet osob podezřelých z nakažení přesáhl 2500 osob, z toho 2000 v Mexiku. Z toho 168 lidí zemřelo (u 26 laboratorně potvrzen výskyt viru). Téměř všechna úmrtí připadají na Mexiko. 1. květen 2009 - viru je připisováno 176 úmrtí. Potvrzen výskyt viru v Hongkongu, Dánsku a Francii. V Německu potvrdili první přenos viru z člověka na člověka. 2. květen 2009 - rozšíření viru do Itálie a Jižní Korey. 3. květen 2009 - první návrat letadla z Mexika do České republiky s 200 Čechy. Z toho 6 bylo umístěno do karantény a jeden převezen s teplotou do nemocnice. V Anglii také potvrdili přenos chřipky z člověka na člověka. 4. květen 2009 - laboratorně potvrzený výskyt mexické chřipky: 590 nakažených a 25 mrtvých v Mexiku; 226 nakažených, jeden mrtvý v USA; 101 nakažených v Kanadě; 54 nakažených ve Španělsku; 18 v Anglii; 8 v Německu; 6 na Novém Zélandu; 4 nakažení ve Francii; 2 nakažení v Itálii a Salvadoru, jeden nakažený v Rakousku, Švýcarsku, Dánsku, Irsku, Portugalsku, Nizozemsku, na Kostarice, v Kolumbii, Jižní Koreji a Hongkongu. Zmíněných šest turistů z Mexika bylo negativních na prasečí chřipku. 5. květen 2009 - v Německu počet nakažených vzrostl na 9 osob. Vláda ČR zarezervovala v té době ještě neexistující léky proti prasečí chřipce. 6. květen 2009 - prokazatelně nakažených mexickou chřipkou je podle WHO 1490 osob, z čehož 31 osob zemřelo. V USA zemřel druhý člověk na prasečí chřipku. V Polsku a Švédsku potvrzeni první nakažení. 7. květen 2009 - ve 24 zemích světa je evidováno více než 2000 nakažených. Virus se rozšířil i do Brazílie a Argentiny. 8. květen 2009 - v Kanadě zemřel první člověk na prasečí chřipku. 9. květen 2009 - potvrzení viru v Austrálii, Japonsku a Norsku. 10. květen 2009 - celosvětově nakaženo více než 4200 osob, počet mrtvých přesáhl 50. 25. květen 2009 - v České republice první potvrzený případ mexické chřipky - pilot - domácí izolace. 28. květen 2009 - První případ prasečí chřipky na Slovensku. Na světě je nakaženo více než 13 000 osob, více než 95 lidí zemřelo. 11. červen 2009 - nakaženo 70 893 osob, z toho 311 zemřelo. 6. červenec 2009 - celkem 94 512 potvrzených infikovaných lidí, z toho 429 zemřelo. 22. červenec 2009 - v Maďarsku 29 nakažených a první mrtvý. 27. červenec 2009 - ve světě nakaženo 134 503 osob, 816 mrtvých. V České republice hlášeno 63 nakažených. 12. srpen 2009 - světově nakaženo 177 457 osob, z toho 1 462 mrtvých.

7

19. srpen 2009 -182 166 nakažených, 1 799 mrtvých. 18. září 2009 - podle světové zdravotnické organizace potvrzeno 296 471 nakažených prasečí chřipkou, z čehož okolo 3 500 lidí zemřelo. 23. října 2009 - potvrzen první případ úmrtí na prasečí chřipku v České republice a dalších 314 je nakaženo. Ve světě na prasečí chřipku zemřelo 5113 lidí, z toho 269 v EU. 30. října 2009 - celkem hlášeno 6051 obětí viru prasečí chřipky, z toho EU hlásí 601 mrtvých. 25. listopadu 2009 - v České republice potvrzeno 7. úmrtí (podle statistik WHO není v ČR žádný mrtvý). Začalo se s očkováním proti viru H1N1. 2. prosinec 2009 - v České republice evidováno 11 úmrtí. 11. prosince 2009 - v USA evidováno 50 milionů nakažených a 10 000 mrtvých. Úmrtnost na prasečí chřipku tedy činí 0,02%. 21. března 2010 - podle WHO se chřipka vyskytla ve 213 zemích. Na chřipku zemřelo přes 17 tisíc lidí. 30. května 2010 - chřipka evidována ve 214 zemích. Mrtvých přes 18 tisíc.

3. Ptačí chřipka 3.1.

Šíření

Ptačí chřipka je označení onemocnění postihujícího převážně volně žijící druhy ptáků, ptáky domestikované, zpěvné, ale i okrasné, kteří jsou prodáváni do domácích zájmových chovů. Poprvé se s virem setkáváme v Itálii roku 1878 pod názvem „ptačí mor“. Avšak teprve v roce 1894 se onemocnění rozšířilo ve větším rozsahu na chovy kuřat a to zejména v Rakousku, Francii, Belgii a Německu. V souvislosti s výstavou ptactva v Brunswicku se nákaza rozšířila téměř do celé Evropy. Pár let po této události byly známy případy z Japonska, Číny, Egypta, či Jižní Ameriky, kam se ptactvo z výstavy dostalo. Problém se podařilo na několik let potlačit, až do doby, kdy se v 60. létech 20. století vir objevil znovu a udeřil v mnohem hrozivějším rozsahu. Tehdy také vir dostal svůj konečný název ptačí chřipka a podle složitého vzorce ji bylo přiřazeno označení H5N1. Virus ptačí chřipky disponuje celou řadou odlišností od jiných chřipkových onemocnění. Má nejen nejširší spektrum ptačích druhů jako hostitelů, což přináší největší počet dosud známých subtypů a variant a jejich celosvětové rozšíření, ale i největší pestrost klinických příznaků, které často mohou znemožnit včasnou diagnózu.

3.2.

Přenos

Chřipka se dlouho nepřenášela na lidi. Až do roku 1960 je zaznamenáno pouze několik případů přenosu na vyšší savce, kterými ve většině případů byla prasata. Přenos ptačí chřipky na lidi byl zaznamenáván převážně až od roku 2000. Vlna chřipky nejprve udeřila v kuřecích velkofarmách v Holandsku a Britské Kolumbii, kde se vir rozšířil na zaměstnance farem. Onemocnění lidí ptačí chřipkou však stále ještě bylo považováno za náhodné a vzhledem k mírnému charakteru a izolovanost výskytu za nevýznamné. Až kolem roku 2005 se začalo kolem viru provádět rozsáhlé výzkumy. Díky výzkumům se zjistilo pravděpodobné příčiny a zdroje výskytu. Otázkou však zůstávalo, jak se může zvířecí vir přenést na člověka. Odpověď na tuto otázku vědci získali až roku 2006. Ačkoli epizoocie ptačí chřipky

8

byly rozšířeny v oblasti celé jihovýchodní Asie, onemocnění u lidí bylo potvrzeno pouze v Číně, Vietnamu, Thajsku, Kambodži, Indonésii a Jižní Koreji. Nešlo však o masovou záležitost, v každé oblasti byly nahlášeny jen ojedinělé případy přenosu.

3.3.

Zdroje nákazy

Hlavním zdrojem nákazy ptačí chřipkou je bezpochyby dovoz drůbeže, migrující ptáci. Nezáleží ani tak zda je pták infikovaný nebo již uhynulý. Člověk se může nakazit přímo a nepřímo. Známé případy nákazy byly v důsledku přímého styku s nemocným zvířetem, respirační cestou inhalací infekčního aerosolu nebo fekálněorální cestou. Další možností je například kontakt s peřím nebo skořápkami vajec. Všichni nakažení, kteří trpěli těžkou formou (pneumonií) se nakazili přímým kontaktem. Na druhou stranu byly zveřejněny i případy těžkých onemocnění pouze v důsledku konzumace nakaženého zvířete. Už po roce 1959 se ve světě nachází případy výskytu ptačí chřipky. Nejvíce byly postiženy domácí a komerční chovy, hlavně kuřata, krocani a křepelky, na rozdíl od kachen, které v této době infekci nepřenášely. Po roce 2005 byl velký rozmach ptačí chřipky hlavně na území Číny a dále v Indii, Nepálu, Bangladéši a Barmě. Návštěvníci se infikovali hlavně v přírodních rezervacích Číny. Dále byl virus šířen do Mongolska a Tibetu kvůli vodním migrantům. Během migrace ptáků do teplých krajů do Evropy byla šance, že se chřipka rozšíří také tam. Hlavním zdrojem chřipky byli vodní ptáci.

3.4.

Cesta nákazy lidí

Pro člověka je nejvíc nebezpečný přenos chřipky, kterým jsou infikovaní hlavně uhynulí ptáci. Avšak živí infikovaní ptáci byli častým přenašečem chřipky. Přímá cesta infikování byla hlavně díky styku s částmi ptáků, jejichž exkrety jsou kontaminovány. Například peří, vejce, nebo skořápky. Díky škubání peří se nakazilo touto chřipkou plno lidí. Takto se virus dostává hluboko do dýchacích cest, kde jsou postiženy branchioly a alveoly a dochází k rozvoji smrtelné infekce. Koncentrace infikujícího viru a doba expozice mají rozhodující vliv na vývoj nemoci člověka. Virus přežívá při 25º-37º Celsia po dobu 7 dní a 20 při 4º Celsia. V půdě a prachu se tento virus tak často nevyskytuje, avšak ve vodě přežívá dlouho. Infikovaná jezera byla zaznamenána například v USA, Hongkongu a Kanadě. Počet nakažených byl největší v Thajsku, Vietnamu, Číně a Indonésii. Pokud byl kontakt s ptákem pouze krátký, většinou k nákaze nedošlo. O tom svědčí zejména rodinné výskyty infekce, kde měl člověk s ptákem vztah opravdu těsný. Bohužel ne všechny případy se podařilo objasnit. Mezi další možnosti nákazy patří například pití syrové krve, konzumace syrových vnitřností a masa. Tento tradiční zvyk ve Vietnamu měl však za následek mnoho nakažených lidí.

3.5.

Jiné možnosti přenosu

Další možnost je přenos z člověka na člověka. Velký problém nastává při stanovení inkubační doby. Ze začátku byla určována na délku 6-11 dní avšak postupem času se začal připouštět limit až 17 dnů. Problém je hlavně v tom, že většina případů nemocí se dohledávala až zpětně a tudíž byly informace neověřené. Někteří lidé měli již potíže za 30 hodin po styku s nakaženými zvířaty. Nejvíce bylo postižených dětí, avšak výjimka nebyla ni u lidí straších 70-ti let. Obě pohlaví byla zastoupena shodně. Časem začaly být podávány protilátky, které však byly dostupné pouze pro dospělé, proto byla infekce u dětí rozšířenější. Mimo oblast aktivity ptačí chřipky je málo pravděpodobné přímé nakažení, a proto

9

některé případy z těchto oblastí zůstávají neobjasněné. Možnosti přenosu chřipky byly však příležitostně i kočky a psi.

3.6. Hygiena Pokud ve světě zrovna nehrozí pandemie ptačí chřipky stačí k běžné prevenci pouze dodržování základních hygienických norem, především časté mytí rukou, osobní hygiena a mytí předmětů, sloužících k převozu drůbeže. Aby byla potrava bezpečná, měla by být tepelná úprava asi 70º Celsia. Při manipulaci s vejci, skořápkami a peří musí být tyto normy také dodržovány. Přestože v určité oblasti nemusí být ptačí chřipka ohlášena, mohou být někteří ptáci infikovaní. Při pandemii je šíření, výskyt a druh předem zkoumán a ohlášen. Pokud je pandemie vyhlášena, stane se platným Národní pandemický plán, který nás bude informovat o vývoji a stupni nebezpečí. Veškeré práce v ohrožených oblastech budou muset být prováděny s přikázaným oděvem a tím je ústní rouška, gumové rukavice, omyvatelná zástěra a těsné brýle. Během prací je zakázáno dotýkat se nosu, očí a úst. Tato opatření jsou stanovena přesnými směrnicemi. Pro nepostižené oblasti v blízkosti oblastí ohrožených je nutné nosit u sebe dezinfekční prostředky, mýt si pravidelně ruce, a nevyskytovat se v rizikových oblastech. Také je potřeba pít pouze kontrolovanou vodu a potraviny, které jsou dostatečně tepelně upravené. Jiné směrnice platí také pro pracovníky ve zdravotnických zařízeních, kteří musí být velice opatrní při styku a manipulaci s nemocnými a dodržovat základní hygienické normy. Všechny pomůcky používané v rámci léčení infikovaných s ptačí chřipkou musí být pravidelně dezinfikovány. Tělesná teplota nemocného musí být po celou dobu sledována. Lékaři musí zabránit rozvoji infekce po celé nemocnici a na další pacienty. Doktoři také musí být povinně očkováni běžnou vakcínou proti chřipce, a pokud bude dostupná vakcína proti ptačí chřipce, je povinna též. Avšak pokud není vakcína dostupná, stačí běžné dodržování hygienických norem.

3.7.

Průběh infekce

Jiný průběh ničení infekce nakažených lidí probíhá v Evropě, na rozdíl od Asie. V Evropě je chřipka identifikována již v prvopočátcích, a tudíž je možná včasná identifikace všech případů. Evropa už si tyto případy také vyzkoušela v roce 2006, kdy program na ochranu lidí proti chřipce se uplatnil ve většině států. Ne všude mohou být chřipky zastaveny shodnou vakcínou nebo stejnými prášky, proto je velice nezbytné, aby se lékaři se všemi možnostmi seznámili. Například v Číně jsou některé druhy rezistentní proti práškům, které mohou být užívány v Evropě. V poslední době se díky infekci v Asii a Holandsku studuje chřipka daleko podrobněji. Bylo zjištěno, že se infekce projevuje těmito příznaky: 1. Konjunktivitida 2. Stejné příznaky jako klasická chřipka 3. Těžké onemocnění, např. dechová tíseň, multiorgánové selhání a příznaky podobné nemoci SARS

3.8. Příznaky onemocnění Avšak příznaky ptačí chřipky se mohou individuálně lišit. Proto některé nákazy ptačí chřipky v Asii nebyly zpozorovány a lékaři si mysleli, že tyto nemoci jsou způsobeny jinými infekčními činiteli. Později bylo dokázáno, že se opravdu jedná o ptačí chřipku. Hodně často se onemocnění ptačí chřipky zaměňovalo za nemoc SARS. Počáteční příznaky jsou velmi podobné, a proto je těžké odhadnout, o kterou z těchto dvou nemocí se jedná. V pozdějším stadiu po provedení rentgenologického vyšetření je

10

zcela jasné, jestli se jedná skutečně o ptačí chřipku. I při tomto vyšetření je důležité seznámit se s epidemiologickými souvislostmi, ve kterých se nemocný vyskytoval. Některé případy ptačích chřipek začaly pouze pálením očí, slzením, zrudnutím spojivek a hnisavou sekrecí. Tyto případy nebyly většinou smrtelné.

3.9.

Prevence

Prevence ptačí chřipky je zdánlivě jednoduchá. Zcela logicky je nutno vymýtit nakažené chovy a zavést nové, které musí být co nejdříve očkovány (proti běžné chřipce). Toto řešení je však v nejhůře postižených oblastech (Thajsko, Čína) pro většinu chovatelů finančně neúnosné. V neposlední řadě je nutné zmínit něco o vakcíně proti ptačí chřipce. Účinná vakcína dosud není vyvinuta. Stále se používají pouze vakcinace proti běžné sezónní chřipce, které však ani zdaleka nemají takové účinky, jaké by mohla mít vakcína specializovaná na vir H5N1. V současné době na vývoji této vakcíny pracuje hned několik zemí, které už zaznamenaly několik úspěchů. Jelikož pandemie chřipky ještě stále není zcela vyloučená, jsou výzkumy tzv. „v plném proudu“ i po několika letech, kdy krize propukla.

3.10. Přenos ptačí chřipky na jiná zvířata O přenosu ptačí chřipky na jiná zvířata a především savce není tolik známo, protože přenos probíhá většinou jen při celosvětových pandémiích. Avšak i tato zvířata mohou být původcem přenosu ptačí chřipky právě na člověka. Nejvíce se ptačí chřipka takto přenesla v zemědělských oblastech. Největším důvodem, proč se ptačí chřipka na savce přenáší tak málo je rozdílnost receptorů. Prasata mají shodné receptory jak se savci, tak s ptáky, a proto se dlouho myslelo, že přenos ptačí chřipky na savce musí být jedině přes prase. Avšak časem, při přímém přenosu ptačí chřipky z ptáka na člověka, se ukázalo, že závislost na odlišnosti receptorů je diskutabilní. V Asii byl dále také ověřen případ přímého přenosu chřipky z ptáka na kočku a tedy bylo jasné, že prase nemusí být mezičlánek přenosu. Mechanismus přenosu na savce však dosud není plně prozkoumán.

3.10.1.

Norkové

Rozsáhlá infekce ptačím virem byla prokázána u norků v roce 1984 na jižním pobřeží Švédska, kde bylo infikováno 33 farem. Fretky patří do stejné skupiny a tímto tedy bylo jasné, že i fretky mohou být chřipkou nakaženy. Infikovaní norkové byly nalezeny i na území Anglie. Bylo zjištěno, že zdrojem přenosu chřipky na norky, byli pravděpodobně racci a další pobřežní ptáci, kteří se snažili zajistit si v okolí potravu. Při této pandémii nebyl zaznamenán přenos na člověka.

3.10.2.

Tuleni

V letech 1979 až 1992 byl zaznamenán přenos ptačí chřipky na severovýchodním pobřeží USA na tuleně během jejich migrace. Až 20% tuleňů umřelo. Od těchto tuleňů se ovšem nakazili i lidé. Přenos na tuleně byl opět způsobem pobřežními ptáky.

11

3.10.3.

Velryby

Virus ptačí chřipky se přenesl i na velryby. Jedna byla chycena v Pacifiku a další u pobřeží Atlantiku blízko USA. Virus u velryb byl shodný s virem vyskytujícím se u burňáka. Ten byl nalezen v Kaspickém moři.

3.10.4.

Psi a kočky

Těžké nakažení bylo také prokázáno u psů ve Vladivostoku, kteří se vyskytovali blízko nemocných lidí. Naštěstí se zde nemoc nepřenášela mezi psy navzájem ani mezi psy a lidmi. Na Floridě byl tento vir zaznamenán především u závodních psů. V Thajsku v roce 2004 umřeli na chřipku kočky, tygr a leopard. Přenos byl zřejmě způsoben infikovanou drůbeží. V Německu a v Číně můžeme také najít případy zahynutí hlavně domácích koček kvůli této infekci. U těchto zvířat byly po pitvě prokázány velké změny v plicích, ledvinách a játrech. Přenos infekce z koček a psů přímo na člověka je velice ojedinělý, přesto se v ohrožených oblastech doporučuje s těmito zvířaty pracovat opatrně a v rukavicích.

3.10.5.

Šelmy

U šelem, hlavně tygrů, leopardů a lvů se ve většině případů přenesl vir hlavně kvůli potravě, protože tato zvířata jsou často krmena právě drůbeží. Avšak existují i případy, kdy se infekce přenesla přímo ptáky.

3.10.6.

Drobná zvířata

Infekce může postihnout i primáty, paviány nebo šimpanze nebo také drobná zvířata, například myši, křečky nebo čipmanky.

3.11. Charakteristika ptačí chřipky Hlavní kmen H5N1, který má za následek největší ztráty na životech, jak lidských tak zvířecích, se na začátku zdál jasně definovaný. Myslelo se, že je stejný jako dřívější kmeny, avšak zjistilo se, že po roce 2000 došlo k biologickým změnám a vzniklo 8 nových genotypů. V roce 2002 vznikly další dva nové genotypy, které se šíří hlavně mezi farmami a to do mnoha různých zemí. Kvůli takto velkému rozšíření odlišujeme tři hlavní skupiny podle geografického výskytu: 1) Kmeny v Thajsku, Vietnamu, Kambodži, Laosu a Malajsii.

2)

Kmeny v Číně, Indonésii, Japonsku a Jižní Koreji

3)

Kmeny v Hongkongu

12

Kmeny vyskytující se ve skupině 1 jsou odlišné oproti skupinám 2 a 3. Byla sice proti nim vyrobena vakcína, avšak stále je nedostačující.

3.12. Lék Tamiflu Oseltamivir byl první orálně užívaný inhibitor neuraminidázy, který byl použit na výrobu léku pro komerční distribuci. Vyvinut byl firmou Gilead Sciences, a na trh uveden pod značkou Tamiflu® firmou Roche. Na podzim 2005 doporučila Světová zdravotnická organizace (WHO) tento inhibitor k přípravě obrany proti potenciální epidemii ptačí chřipky způsobované virem H5N1. Dle tohoto doporučení by měla vláda zajistit dostupnost léku minimálně pro 25% populace, čímž by se mělo předejít možné epidemii. WHO také tvrdila, že lék Tamiflu je pouze krajní řešení před vyvinutím účinného očkování. Zatím ale není zcela jasné, jak dobře by látka v případě skutečné epidemie byla účinná. Účinnost byla testována pouze v laboratořích na laboratorních kulturách a zvířatech, ale zatím nebyla použita v dostatečném množství u lidí, aby bylo možné ji kvantitativně posoudit.

4.

Ruská chřipka

4.1.

Historie

První pandemie chřipky v moderních dějinách se objevila v několika vlnách: od října 1889 do prosince 1890 a pak opakovaně od března do června 1891, od listopadu 1891 do června 1892, na jaře 1893 a v zimě let 1893-1894. Podle odhadů jí tehdy podlehlo celkem na 1 milión lidí po celém světě. Tato pandemie dostala označení Ruská chřipka. Označení Ruská chřipka dostala také epidemie z let 1977-1978. Původcem byl kmen chřipkového viru s označením A/USSR/90/77, což byl podtyp H1N1 typu A. Napadal především děti a mládež do 23 let věku. Podobný kmen převládal i při epidemii v letech 1947-1957. U většiny dospělých tehdy vyvolal silnou imunitu. Zjistila se tehdy nápadná podobnost v RNA obou virových kmenů, které od jejich výskytu dělilo 30 let. Bylo by však nepravděpodobné, aby se taková podobnost v přírodě vzhledem k posunu antigenů vyskytla. Objevily se proto dokonce úvahy, že kmen z roku 1977 byl výsledkem nehody v tajných vojenských laboratořích v Sovětském svazu nebo severní Číně, i když to vědci obou zemí popírali. Tento chřipkový kmen byl pak zařazen do protichřipkové vakcíny, vyvinuté v letech 1978-1979.

4.2.

Šíření

Bylo to poprvé, kdy se díky prostředkům moderní dopravy – železnice a zámořských lodních linek – mohl virus během několika dní roznést do mnoha zemí Evropy, Asie a Ameriky. Poprvé byl výskyt chřipky zaznamenán v Petrohradu v prosinci 1889. Během 4 měsíců se rozšířila po celé severní polokouli. Nejvyššího rozšíření dosáhla v Petrohradě začátkem prosince 1889 a už v druhém lednovém týdnu také ve Spojených státech. Doba od prvního nahlášeného výskytu k maximu úmrtí činila pouhých 5 týdnů.

13

4.3.

Výskyt

Virologové se mnoho let snažili určit podtyp viru A, který způsobil tuto první velkou pandemii chřipky a následné vlny v letech 1898-1900 i největší pandemii v roce 1918, známou jako Španělská chřipka. Výzkum byl založen na tzv. seroarcheologii – detekci protilátek proti chřipce v krevním séru starých lidí. Zpočátku vědci předpokládali, že pandemii z roku 1889 způsobil podtyp H2N2, pandemii roku 1900 připsali podtypu H3N8 a do roku 1910 určili nástup podtypu H1N1. Nálezem protilátek v exhumovaných tělech zemřelých z roku 1918 virologové potvrdili i jako příčinu Španělsko chřipky podtyp H1N1. Teprve další seroarcheologická analýza pomohla upřesnit jako původce pandemie v r. 1889 virus typu A, podtyp H3N8. Původním zdrojem nákazy bylo pravděpodobně středoasijské město Buchara (v dnešním Uzbekistánu). Odtud se virus přenesl nejprve do centra Ruské říše - do Petrohradu.

5. Španělská chřipka 5.1.

Obecně

Pandemie takzvané Španělské chřipky z let 1918 až 1920 byla neobvykle smrtící. Jedná se o první ze dvou pandemií způsobených virem chřipky typu H1N1, který byl zdrojem pandemie i v roce 2009. Infikováno bylo podle odhadů až 500 milionů lidí na všech obydlených kontinentech. Smrtící následky pandemie postihly až 100 milionů lidí což představuje až 5% světové populace. Mluvíme zde o jedné z největších a nejmasivnějších přírodních katastrof, které kdy lidstvo postihlo. V tehdy válečném světě bylo šíření informací o této pandemii velmi ztíženo válečnou cenzurou až na Španělsko, kde ovšem lidé byli klamně informování o síle zasažení. Odtud pojem Španělská chřipka. Zvláštností na této chřipce je fakt, že zabíjela na rozdíl od jiných epidemií převážně dříve zdravé jedince. Důvodem byly přehnané reakce imunitního systému silných jedinců. Bohužel informace, jež by mohly určit geografický původ a postup šíření nemoci jsou neúplné a nepřesné.

5.2.

Historie

Velký vliv na šíření pandemie měla bezpochyby i druhá světová válka. V tomto období byl zvýšen pohyb lidí v celosvětovém měřítku což mělo za následek rychlé šíření viru. Imunitní systém vojáků v té době byl oslaben podvýživou a síla viru mohla být také podpořena chemickými a bojovými útoky. Poprvé byl vir pozorován ve Spojených státech v Kansasu. Dne 4. ledna 1918 jsou hlášeni první nemocní a 11. Března je již 100 vojáků hospitalizováno. Tentýž den jsou již první nemocní hlášeni z New Yorku. V srpnu 1918 se vir objevuje v Brestu, Bretani, Freetownu a v Bostonu.

5.3.

Teorie zdroje viru

Britský tým vedený virologem Johnem Oxfordem z Royal London Hospital se domnívá, že zdrojem nákazy byl nemocniční tábor v Étaples ve Francii. Zde došlo poprvé k přenosu na člověka. Původní vir sem byl dovlečen ptactvem a následně zmutoval v tělech prasat chovaných v blízkosti tábora. Dřívější

14

teorie o původu nákazy jsou velmi rozdílné. Některé vědecké práce označují jako centrum nákazy Dálný východ. Doktror Hannoun z Institutu Pasteur se domníval, že vir pochází z Číny a zmutoval ve Spojených státech v okolí Bostonu, odkud se šířil do Evropy. Další teorie uvádí jako nejpravděpodobnější místo šíření Kansas. Jako další stojí za zmínku teorie politologa Andrew Price Smitha. Podle jeho teorie má chřipka původ v Rakousku již na jaře roku 1917.

5.4.

Úmrtnost

5.4.1. Ve světovém měřítku Ve světovém měřítku byla míra úmrtnosti v letech 1918 a 1919 až 20%. Nakaženo bylo asi 30% světové populace, z čehož vyplývá, že zemřelo okolo 5% na následky pandemie. Toto číslo je až 100 milionů lidí. Tato pandemie je označována za ,,největší zdravotní holokaust historie‘‘. Nemoc zabíjela po celém světě. V Indii okolo 17 milionů lidí. V Japonsku bylo nakaženo 24 milionů lidí a objetí nemoci bylo až půl milionu. V Indonésii 1,5 milionu lidí. Na Tahiti 14% obyvatel a v Samoi až 20%. V USA bylo nakaženo asi 30% obyvatelstva a nemoci podlehlo přes půl milionu. Indiáni v Americe byli na vir zvláště citliví. V Kanadě vir nakazil celé vesnice a měl fatální následky. Ve Velké Británii asi 50 tisíc mrtvých. Ve Francii 250 tisíc mrtvých. V západní Africe 400 tisíc mrtvých. V Ghaně neuvěřitelných 100 tisíc mrtvých. Tato obrovská míra úmrtnosti byla způsobena až 50% mírou infekčnosti a závažnými příznaky způsobenými cytokinovými bouřemi v organismu. V roce 1918 byla tato neznámá nemoc často identifikována jako horečka Dengue, tyfus, cholera nebo jako nemoc krvácení všech sliznic. Úmrtí byly většinou způsobeny bakteriální pneumonií jako sekundární infekcí. Masivní krvácení bylo způsobeno přímo virem, což mělo za následek velmi často smrt pacienta. Mortalita se tedy pohybovala okolo 5%. Obvyklá míra mortality u epidemie je okolo 0,1%. Tyto fakta potvrzují globálnost a sílu této pandemie.

5.4.2. Důvody úmrtí Zvláštností této pandemie byl okruh lidí nejvíce postižených tímto virem. Odhady udávají, že 98% obětí viru bylo mladších 65 let a polovina obětí ve věku 20-40 let. U běžného chřipkového viru jak ho známe dnes, jsou nejvíce postiženými skupinami malé děti, lidé se sníženou schopností imunitního systému a staří lidé. Při této pandemii byli starší dospělí lidé částečně chráněni z důvodu, že často přišli do styku s takzvanou Ruskou chřipkou v letech 1889 a 1890. Úplně největší úmrtnost byla u těhotných žen a činila až 75%. Chřipka se na rozdíl od normální chřipky šířila převážně v létě. Virus byl velmi smrtící u mladých lidí se silným autoimunitním systémem, který pustošila cytokinová bouře vyvolaná virem. Rychle postupující případy byly postiženy pneumonii. Pomalejší případy byly způsobeny sekundární bakteriální pneumonií. V mnohých případech došlo k úmrtí z důvodu porušení nervového systému nebo z podvýživy.

15

5.4.3. Druhá vlna pandemie Druhá vlna pandemie v roce 1918 byla mnohem nebezpečnější než ta první, v které byly nejvíce ohroženými skupinami nemocní nebo staří. V srpnu 1918 virus zmutoval do silně smrtelné podoby a začal se šířit převážně ve Francii, Spojených státech a v Sierra Leone. K šíření viru dozajista pomohla i první světová válka. Lehce nemocní vojáci zůstávali v zákopech nebo vojenských táborech, zatímco silně nemocní byli přepravováni do polních nemocnic kde se smrtelný virus rychle šířil. Druhá vlna se tedy rozšířila po celém světě. Velká zvláštnost se stala v Kodani. Zde silně zaútočil vir méně smrtící z první vlny a následkem bylo, že při druhé vlně bylo obyvatelstvo vůči tomuto viru i přesto, že zmutoval dobře imunní. Mortalita v Kodani byla při první vlně 0,02% a při druhé vlně 0,29% což mělo za následek kombinovanou mortalitu 0,27%, což je velmi nízký výsledek.

5.4.4. Pandemie v komunitách Přesto, že byly i oblasti kde byla úmrtnost velmi nízká tak i v těchto oblastech docházelo k omezování běžného života. V mnoha oblastech byly dokonce zavřeny všechny obchody a instituce. V mnohých oblastech chyběla zdravotní péče neboť i zdravotní pracovníci byli nemocní. Pohřebnictví nestačilo pohřbívat mrtvé, a proto byly zřizovány masové hroby, do kterých byly objeti hromadně pohřbívány bez rakví. Některé ostrovní komunity v Pacifiku byly obzvláště silně zasaženy. Pandemie se na ně rozšířila z Nového Zélandu, kde úřady nestihly zavést bezpečnostní opatření omezující vývoz zboží na tyto ostrovy. Zvláště pak byly postiženy ostrovy Tonga, Nauru, Fidži a Západní Samoa. Ochránit se podařilo pouze Americkou Samou. Na samotném Novém Zélandu pandemie nebyla tolik smrtící jako jinde (mortalita 0,74%).

5.4.5. Nejméně postižené oblasti Jednou z nejméně postižených oblastí bylo Japonsko. Zde byla odhadovaná úmrtnost pod 0,5% s celkovým počtem mrtvých 250 tisíc. Toto číslo je ve srovnání s ostatními zeměmi v Asii velmi nízké. Důvodem byla včasná reakce Japonska a s ní spojené přísné omezení námořní cesty na všechny japonské ostrovy. Bez jediné objeti viru zůstala pouze Americká Samoa a Nová Kaledonie. Dosaženo tohoto výsledku bylo přísnou karanténou. Velmi nízká mortalita byla také v Austrálii, kde zahynulo okolo 11500 lidí. Jedinou oblastí na světě, které se vir vyhnul zcela, je ostrov Marajó nacházející se v deltě řeky Amazonky.

5.4.6. Otrava Aspirinem V dokumentu z roku 2009 zveřejněném časopisem Clinical Infectious Diseases doktorka Karen Starko míní, že otrava způsobená velkým množstvím užitého aspirinu vedla k zvýšení úmrtnosti. Velké dávky aspirinu byly pacientům podávány na základě hlášení a doporučení amerického generálního chirurga a na doporučení publikace Journal of American Medical Association. K otravě aspirinem také výrazně přispělo vypršení patentu na aspirin od společnosti Bayer a následné masivní výrobě aspirinu jinými společnostmi, které se snažily zasytit trh. Ovšem v této době ještě žádné negativní účinky aspirinu

16

nebyly známy. Tuto hypotézu otravy aspirinem později v roce 2010 zpochybnili Andrew Noymer a Daisy Carreon z kalifornské university a Niall Johnson z australské rady pro bezpečnost léčiv na základě dat o úmrtnosti vlivem viru v oblasti Indie, kde aspirin podáván nebyl a úmrtnost byla přesto velmi vysoká. V pozdější reakci doktorky Starko stále nepřipustila, že aspirin nemohl mít na úmrtnosti žádný vliv. Míru mortality v Indii připisuje velmi nízké úrovni zdravotní péče.

5.4.7. Konec Pandemie Po druhé vlně pandemie na konci roku 1918 velmi poklesly počty nově nakažených. Jsou dvě teorie, proč mortalita takto poklesla a vir se méně šířil. Jednou z nich je, že lékaři se zlepšili v léčbě pneumonie. Vědci se ovšem na této teorii nemohou shodnout. Další teorie udává, že virus koncem roku zmutoval v méně smrtící kmen, což je přirozený jev.

5.5.

Kulturní a ekonomický dopad

Španělská chřipka se v průběhu desetiletí velmi rychle vytratila z povědomí lidí, až do příchodu pandemie ptačí chřipky v letech 1990 a 2000. Z tohoto důvodu se také používá označení ,,zapomenutá pandemie‘‘. Populace byla teprve nedávno před vypuknutím pandemie obeznámena s tímto pojmem v souvislosti s tyfusem, žlutou zimnicí, záškrtem a cholerou. Dalším důvodem ,,zapomenutí‘‘ na tuto chřipku je možná mediální a obecná pozornost, která byla spíše věnována válce. Převážně v Evropě bylo na chřipku zapomenuto a to z důvodu vysokých čísel obětí války. Pro mnoho lidí byla chřipka pouze jakýmsi dopadem války. Španělská chřipka měla ovšem velký vliv na globální ekonomiku. Největší ztráty utrpělo odvětví služeb. Naopak velké zisky vykazoval zdravotnický průmysl.

5.6.

Výzkum viru

Výzkum původu pandemie je velmi kontroverzní téma. Snaha obnovit kmen chřipky z roku 1918 byla úspěšná 5. října 2005, kdy se podařilo určit genetickou sekvenci viru za pomoci vzorků tkání odebraných patologem Johanem Hultinem z těla pohřbeného v aljašském permafrostu a z těla konzervovaného americkou armádou. V roce 2007 byl prováděn výzkum na opicích nakažených tímto virem. V září roku 2008 bylo exhumováno tělo zemřelého diplomata Sira Marka Sykese za účelem pochopení genetické struktury viru ptačí chřipky H5N1. V prosinci 2008 potvrdil Yoshihiro Kawaoka přítomnost tří genů (PA, PB1 a PB2) a nukleoproteinů ve vzorcích odebraných z těl obětí. V roce 2010 tým školy Mount Sinai School of Medicine vynalezl vakcínu proti viru H5N1 ptačí chřipky s kombinovaným působením na vir H1N1 španělské chřipky. Z tohoto můžeme usuzovat, že španělská chřipka je stále mezi námi, ovšem v mutaci, která není nebezpečná.

17

Pojmy: Genotyp: je soubor veškerých genetických informací, týkající se jednoho zkoumaného znaku. H5N1: jeden z nejnebezpečnějších podtypů virů ptačí chřipky. Rychle se šíří a způsobuje velkou úmrtnost jak u ptáků, tak i u člověka. Epidemie: větší nahromadění výskytů onemocnění v časových a místních souvislostech. Abychom v České republice mohli mluvit o epidemii, musí být určitou nemocí nakažen každý pátý obyvatel. Pandemie: tento pojem je v podstatě to samé jako epidemie, akorát s tím rozdílem, že pandemie se vyskytuje na více světadílech a je tedy mnohem více rozšířená Epizoocie: infekční onemocnění zvířat, které se v určitém časovém období hromadně šíří. Pro zjednodušení může epizoocii za epidemii u zvířat. Aerosol: je heterogenní směs malých pevných nebo kapalných částic v plynu. První případ se také označuje jako dým, druhý jako mlha Pneumonie: zánětlivé onemocnění plic Inkubační doba: představuje období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoc Bronchioly: průdušinky Alveoly: plicní sklípky

18

Přílohy:

Vir prasečí chřipky

Virus ptačí chřipky H5N1

Zmutovaný virus H5N1

Zajišťování infekcí nakažených ptáků

Snímky (ve falešných barvách), pořízený prohřívacím elektronovým mikroskopem, ukazuje virové částice kmene H1N1. Černě zbarvené jsou proteinové částice na povrchu virů.

Grafy související se španělskou chřipkou (4):

Lidé nakažení španělskou chřipkou

Hromadné hroby pro oběti španělské chřipky

Zdroje: Běla Tůmová. Ptačí chřipka, Trvalá hrozba pandemie. 2008. ISBN 978-80-247-6319-4 Pandemie a prevence pneumokokových nákaz, Prof. MUDr. Roman Prymula CSc. CHŘIPKA. Klinický obraz, prevence a léčba, Jiří Havlík, Jiří Beran ISBN 80-85912-75-9 http://cs.wikipedia.org/wiki/Mexick%C3%A1_prase%C4%8D%C3%AD_ch%C5%99ipka http://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ipkov%C3%BD_virus_A_subtypu_H1N1 http://en.wikipedia.org/wiki/A/H1N1 http://nemoci.vitalion.cz/praseci-chripka/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ipka_prasat http://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ipka http://en.wikipedia.org/wiki/Influenza_A_virus_subtype_H1N1#Russian_flu http://en.wikipedia.org/wiki/1889%E2%80%931890_flu_pandemic http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/13897/chripka-utoci-virus-ktery-nas-umi-prelstit.html http://www.iamigo.cz/chripka.htm http://www.fiftyfifty.cz/Chripkove-pandemie-6762810.php http://www.history.com/topics/1918-flu-pandemic

¨