Gymnázium Jana Nerudy

Gymnázium Jana Nerudy

Závěrečná práce studentského projektu Hospodářský vývoj Argentiny a osobnost Juana Dominga Peróna

Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti

2014

Jan Dupač Marc Seguin

Obsah Úvod

3

1. Vývoj hospodářství Argentiny

4

1.1 Hospodářství Argentiny ve 20. Století

4

1.1.1 Hospodářství před nástupem Juana Dominga Peróna k moci

4

1.1.2 Situace během perónismu

4

1.1.3 Situace po perónismu

5

1.2 Argentinská krize v letech 1999 aţ 2002

6

1.2.1 Příčiny krize

6

1.2.2 Kolaps hospodářství

6

1.2.3 Obnova ekonomiky po krizi

7

1.3 Situace po krizi

7

1.3.1 Mezi krizí a dnešní dobou

7

1.3.2 Situace v současnosti

7

2. Osobnost Juana Dominga Peróna

8

2.1 Profesní ţivot Juana Dominga Peróna

8

2.1.1 Mládí a počátky politické kariéry

8

2.1.2 Nástup k moci

8

2.1.3 Období vlády a doba v exilu

9

2.2 Osobní ţivot Juana Dominga Peróna

10

2.2.1 První manţelství

10

2.2.2 Druhé manţelství

10

2.2.3 Třetí manţelství

11

2.3 Posmrtný vliv Peróna na Argentinu a Peronismus

11

Závěr

12

Zdroje

13

Obrazová příloha

14

2

Úvod V této seminární práci budeme psát o dvou velkých tématech – osobnost Juana Dominga Peróna a hospodářství v Argentině, který byl Perónem a obecně perónismem silně ovlivněný. Proberem taky podrobněji negativně proslulou argentinskou krizi, která proběhla v letech 1999 – 2002. Vybrali jsme toto téma, protoţe si myslíme, ţe je nutné se poučit z minulosti a předejít chybám, kterých se dopustili argentinští státníci. Chtěli jsme si dozvědět víc o zemi, která na tom byla ekonomicky tak špatně, aţ se kvůli tomu stála známou. Nejprve začneme popsáním ekonomické hospodářské situace ve 20. století abychom mohli lépe porozumět příčinám krize. Dozvíme se o tom, jak stát, který byl za začátku 20. století šestou nejlepší ekonomikou na světě, se dostane do jedné z nejváţnějších krizí celé historie země. Během toho taky trochu popíšeme situaci v Argentině za vlády Juana Dominga Peróna, a jak na ni zareagovalo hospodářství Argentiny. Ve druhé části první kapitoly řekneme něco o krizi. Popíšeme důvody krize, potom něco o tom jaké míry to dosáhlo a jak se z toho Argentinci dostali. Ve třetí a poslední části první kapitoly se dozvíte něco o tom, jak se vyvíjela hospodářská situace od krize aţ do dnešní doby. Ve druhé kapitole zjistíte něco víc o ţivotě Juana Dominga Peróna. Něco o jeho mládí a o tom jak začala jeho politická kariéra, o tom jak vládl a o tom jak chvíli ţil v exilu. Dozvíte se několik informací z jeho osobního ţivota, a jak jeho manţelky ovlivňovaly jeho způsob vlády. Ke konci se dozvíte něco o samotném perónismu a v čem spočívala tato ideologie.

3

1. Vývoj hospodářství Argentiny 1.1 Hospodářství Argentiny ve 20. století 1.1.1 Hospodářství před nástupem Juana Dominga Peróna k moci 1.1.1.1 Rozvoj hospodářství na začátku 20. století Období mezi 19. a 20. stoletím bylo pro Argentinu velice dobré. Hospodářství při něm velmi vzrůstalo a byla dokonce chvíli sedmou nejbohatší zemí světa. Měla výborné zemědělství, byla jedním z největších světových vývozců hovězího masa a dalších zemědělských plodin do západní Evropy. Od roku 1914 se také rozvíjela výroba ţeleza, oceli a aut. Hospodářský rozvoj ale nebyl rovnoměrný, například průmysl zaměstnával pouze 5 aţ 10 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a ještě k tomu 70 % veškerého průmyslu v Argentině patřilo zahraničním investorům. 1.1.1.2 Krize roku 1930 a řešení Bohuţel se tento hospodářský vývoj zpomalil během první světové války a během hospodářské krizi roku 1930 se úplně zastavil. Krize tolik zasáhla Argentinu, protoţe byla soustředěná spíš na export do zemí, které byly zasaţeny krizí (například Velká Británie nebo USA). Po krizi se Argentina snaţila trochu diverzifikovat průmysl a omezit dováţení zboţí. Hodně se v té době rozvíjel lehký průmysl, který vyuţíval pracovní sílu, která v Argentině vůbec nechyběla. Povedlo se sníţit mnoţství dováţených produktů, ale bylo nutné dováţet více surovin. Argentina se z krize ale rychle dostala díky zhroucení konkurentů. Argentina začala exportovat kukuřici a obilí v obrovském mnoţství. Aby nemuseli tolik dováţet, začala se rozvíjet průmyslová výroba, ale nebylo to nic moc velkého – v roce 1939 bylo v 60 % všech podniků méně neţ 10 zaměstnanců. 1.1.2 Situace během Peronismu 1.1.2.1 Období prosperity po válce Jméno tehdejšího reţimu je odvozováno od jména prezidenta Juana Peróna, který zvítězil ve volbách v roce 1946. Díky tomu, ţe válka probíhala hlavně v Evropě a tím pádem nebyla konkurenceschopná a ještě k tomu ceny zemědělských produktu vzrostly, mohl se hrubý domácí produkt zvětšit o 29 % mezi lety 1945 a 1948. Argentina podlehla nákupní horečce a mezi lety 1945 a 1948 se dovoz zčtyřnásobil. To Argentině jistě prospělo, ale byl to jen dočasný hospodářský vzrůst a po chvíli přišli potíţe. 1.1.2.2 Zhoršení ekonomiky za Peronismu Perón se totiţ hlavně soustředil na rychlou industrializaci země, z toho vyplývá, ţe Argentina měla o dost menší podíl na celosvětovém vývozu potravinářských produktů. Navíc nenahradili export potravin, exportem průmyslových produktů. Perón ale utrácel peníze tam, kde by neměl, například odkoupil privatizované ţeleznice a podplácel armádu, aby se drţela dál od politiky. Aby udrţel svoje místo, Perón vyuţíval populismu a propagandy, dával dělníkům a městskému obyvatelstvu různé výhody, protoţe to byli jeho hlavní příznivci, a protoţe jich bylo nejvíc. Perón také likvidoval své politické odpůrce. Tento způsob vlády ekonomice vůbec neprospíval, a proto také upadávala. Nebyli to 4

jediné důvody úpadku ekonomiky, mezi ně taky patřila například konkurence amerických farmářů. Perón totiţ počítal s tím, ţe bude dováţet potraviny do válkou zdevastované Evropy, toto privilegium si ale vzali zemědělci z USA. Ještě k tomu nebyly argentinské produkty připuštěny na americký trh, kvůli Perónově špatnému vztahu s místní vládou. Lidu se nelíbila zhoršující se ekonomika a smrt populární Perónovy manţelky Evy vyvolala v zemi ještě větší odpor. Nakonec Perón odstoupil a odešel do exilu do Panamy.

1.1.3 Situace po perónismu 1.1.3.1 Nestabilita a vláda armády Potom co Perón odešel, nastalo období, kdy nebyla vláda stabilní a často do politiky zasahovala armáda. Vláda byla rozdělená na spoustu malých částí. V té době se stala inflace chronickým problémem Argentiny. Vlády se snaţily tu špatnou ekonomiku napravit, například sníţením hodnoty argentinského pesa pro podporu exportu. Jediné, čeho dosáhli, bylo dočasné sníţení inflace a dočasné oţivení ekonomiky. Kvůli špatné ekonomické situaci se navíc nepovedlo dokončit industrializaci a tak zůstala Argentina pouhým exportérem zemědělských produktů, i kdyţ měla jenom omezenou moţnost exportu a ceny na světových trzích nebyly dobré. V roce 1970 tvořilo zemědělství pouhých 13 % HDP a zaměstnávalo jenom 12 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Podíl Argentiny na celosvětovém zemědělském trhu klesl z 1,9% v roce 1950 na 0,47 % v roce 1968. Vláda se stále snaţila diverzifikovat průmysl a tak dávala různé výhody investorům, v letech 1959-1973 pak dosáhl objem zahraničních investic 750 milionů amerických dolarů. Vystouplo to na takovou úroveň, ţe ze sta největších firem v Argentině patřila víc jak polovina zahraničním investorům. Do poloviny 70 let nebylo sloţité dostat úvěry u mezinárodních institucí. Po ropné krizi, která nastala v roce 1973, si ještě Argentina půjčovala díky dobrým cenám surovin na světových trzích. Po další ropné krizi to uţ ale bylo horší, Argentina si musela půjčovat peníze, aby mohla splácet dluhy. Světové krize hodně ovlivňovaly Argentinu, protoţe byla zaloţená na exportu. Jelikoţ v očích lidu byla vláda neschopná vyřešit ekonomické problémy, vrátil se do vlády Juan Perón v roce 1973, který sliboval spoustu dobrých věcí. Rok poté zemřel a moc znovu převzala armáda. Junta, aby udrţela ekonomiku, si půjčovala obrovské mnoţství peněz s velkými úroky. Zmrazila taky platy a zvýšila daně. Vláda se ještě snaţila odvrátit pozornost od strašné ekonomické situace tím, ţe začala válku s Velkou Británií pokusem o invazi na Falklandy. Nedopadlo to pro Argentinu dobře, a tak se v roce 1983 konaly volby, při kterých byl zvolen Raúl Alfonsín z radikální strany. 1.1.3.2 Po vládě Junty V roce 1983 byla ekonomická situace ve velmi špatném stavu. HDP bylo ještě niţší neţ v roce 1974, nezaměstnanost a dluh veřejných financí byly největší od konce 2. Světové války a míra inflace byla nejvyšší v celé historii Argentiny. Vláda začala situaci řešit plánem Austral. Tento plán spočíval ve zmrazení cen a platů ve veřejné státní sféře. Zezačátku byli dobré výsledky – inflace poklesla z 350 % na 20 % v roce 1985. Tento plán měl ale taky negativní výsledky například zvýšení nezaměstnanosti. K tomu ještě začala znovu stoupat inflace, proto byl plán opuštěn. Další plán byl plán Primavera. Ten ale nepřinesl ţádné řešení, a v roce 1989 byla Argentina ve stavu hyperinflace a ekonomické krize.

5

1.1.3.3 Zázrak 90. let V roce 1989 byl zvolen nový liberalistický prezident Carlos Menem. Ekonomiku chtěl zachránit plánem směnitelnosti. Ten byl vytvořený ekonomem Domingem Cavallem a byl přijat v roce 1991. Spočíval v tom, ţe se poměr Argentinského pesa a dolaru pevně ustanovil na 1:1. Díky tomu ztratila Centrální banka moţnost rozhodovat o hodnotě pesa, coţ byla hlavní příčina inflace v Argentině. Prezident také zprivatizoval velkou část státních podniků, energetiky a dopravy. Zredukoval státní aparát a veřejné výdaje, změnil daňovou soustavu a změnil podmínky vstupu zahraničních investic. Díky tomu se z roku 1991 aţ do roku 1992 zvětšilo HDP o 8,8 % ročně a v letech 1993 a 1994 o 6 % ročně.

1.2 Argentinská krize v letech 1999 až 2002 1.2.1 Příčiny krize Toto období ale bylo velmi krátké, ukázalo se, ţe plán směnitelnosti má nedostatky: Kvůli mexické krizi v roce 1994 se investoři stali opatrnějšími a Argentinské banky měly problémy najít úvěry ze zahraničí, za normálních okolností by tohle mohla vyřešit Centrální banka, ta ale nemohla změnit hodnotu pesa. Další problém byl ten, ţe ve světě v té době bylo několik krizí: v Asii, v Rusku a v Brazílii, v Brazílii pak došlo ke zmenšení hodnoty měny, ale peso stále posilovalo kvůli návaznosti na dolar, tím ztratila Argentina konkurenceschopnost a export se hodně sniţoval. Dalším důvodem bylo to ţe během vojenské diktatury v letech 1976-1983 si Argentina půjčovala hodně peněz. Argentina taky začala být velmi zadluţena a čím dál větší část argentinských příjmů šla na splácení dluhů. Výše dluhu se zvedla z 63 miliard dolarů (27 % HDP) na 150 miliard dolarů (48 % HDP). Tím skončilo období hospodářského vzrůstu. Tím taky začala argentinská krize. 1.2.2 Kolaps hospodářství Kvůli tomu, ţe byla Argentina velmi zadluţená a ţe neměla stabilní hospodářství, se vysoce zvýšila nezaměstnanost a HDP se čím dál tím sniţovalo. To vedlo k odchodu zahraničních investorů ze země a občané ztratili důvěru v argentinské banky. Obyvatelé Argentiny si začali hromadně vyměňovat pesa za dolary a posílat tyto peníze do zahraničí. Kvůli tomu neměly banky uţ peníze a vláda se tomu snaţila zabránit zmraţením všech bankovních účtů. Povolovali se jenom výběry malých částek. To se samozřejmě vůbec nelíbilo Argentinským občanům a tak začaly demonstrace. Občas to dokonce vyvrcholilo do bojů s policií. Prezident de la Rua se rozhodl rezignovat. V prosinci roku 2001 a lednu roku 2002 se vystřídali 4 prezidenti, 3 z nich rezignovali. Posledním z nich se stal Eduardo Duhalde. Ekonomická situace byla v té době otřasná, HDP v roce 2002 byl 2720 dolarů, v roce 1999 činil 7776 dolarů. Nezaměstnanost se pohybovala kolem 17 % a inflace se pořád zvětšovala (viz graf č. 1 na straně 14). Vláda se nakonec rozhodla devalvovat argentinský peso na poměr peso:dolar 14:10. Vláda taky donutila občanům si vyměnit úspory v dolarech na pesa, říkalo se tomu pesifikace. Kvůli takto vzniklé inflaci se zvětšily sociální nerovnosti: střední a niţší vrstvy ochudly a vedlo to ke zvýšení kriminality. V roce 2001 bylo kolem 37 % obyvatelstva na úrovni chudoby. V roce 2002 dokonce 52 %.

6

1.2.3 Obnova ekonomiky po krizi V roce 2003 nastoupil nový prezident Néstor Kirchner. Obklopil se známýma a respektovanýma finančními poradci aby vyřešil krizi. Ekonomika se začala zlepšovat třeba předem zmiňované devalvaci pesa, která Argentině vrátila moţnost konkurovat exportem na světových trzích. Vláda začala podporovat průmyslovou politiku substituce importu. Daně se taky staly trochu přísnějšími a obecně se stát snaţil limitovat výdaje. Peso se několikrát devalvovalo, aţ se dostalo na poměr peso/dolar 3:1. Dokonce se začal oţivovat turistický sektor.

1.3 Situace po krizi 1.3.1 Mezi krizí a dnešní dobou Situace se začala rychle zlepšovat: v roce 2003 vzrostlo HDP o 8,8 %, v roce 2004 o 9 %, v roce 2005 o 9,2 %, v roce 2006 o 8,5 %, v roce 2007 o 8,7 % a v roce 2008 o 6,8 % (viz tabulka č. 2 na straně 14). Zlepšovala se taky nezaměstnanost – v roce 2008 činila uţ jenom 7,3 % (v porovnání s nezaměstnaností v roce 2002, která byla 17 %, je to velmi dobrý výsledek). Inflace uţ jenom byla ve výše 7,2 %. V roce 2009 se ekonomika lehce propadla – HDP vzrostl jen o 0,9 % a nezaměstnanost se zvětšila o víc neţ procento. Inflace se zdvojnásobila (obrázek č. 3 na straně 15). Hned v roce 2010 se ale většina z toho vyřešila, HDP zase vzrostl o 2,6 % a v roce 2011 o 8,9 %. Nezaměstnanost poklesla na 7,3 %. Problémem ale zůstala inflace, která se v roce 2010 zvýšila na 26 % i přes to, ţe se vláda snaţila stabilizovat ceny. Dalším problémem zůstal velký příjmový rozdíl mezi lidmi – nejbohatších 10 % mělo 31x větší příjem neţ nejchudších 10 %. Naopak se zvětšilo procento lidí, co ţije na úrovni chudoby, z 52 % se to sníţilo na 16 %. Vláda znovu znárodnila několik věcí, co zprivatizovala na konci 20. století, jako jsou ţeleznice, aerolinky a námořní společnosti. Stát si taky udrţoval přebytek státního rozpočtu, aby mohl splácet dluhy (graf č. 4 na straně 15). 1.3.2 Situace v současnosti V roce 2013 byla Argentina třetí největší ekonomikou Latinské Ameriky. K tomu ještě ekonomika nepřestává stoupat – HDP v roce 2013 vzrostl o 3 procenta. Průmyslová výroba se sice trochu sníţila (0,2 %) kvůli tomu, ţe brazilská se sníţila poptávka po automobilech. Import se zvýšil o 10,5 % a export se sníţil o 2 %. Nejvíc se exportují zemědělské výrobky (35,8 %) a průmyslové výrobky (33,6 %). Inflace zůstává problémem a je momentálně třetí největší na světě se 28 % (podle nezávislých zdrojů). Kvůli tomu se hodnota pesa čím dál víc zmenšuje, jenom v roce 2013 se zmenšila o 32 % (viz grafika č. 5 na straně 15). Zadluţenost je pořád velmi vysoká, dosahuje výše 201 miliard dolarů, to je 45,6 % HDP. Nezaměstnanost se moc nezměnila od roku 2011, pořád se drţí na 7,3 procentech.

7

2. Osobnost Juana Dominga Peróna 2.1 Profesní život Juana Dominga Peróna 2.1.1 Mládí a počátky politické kariéry 2.1.1.1 Mládí Juan Domingo Perón se narodil 8. října 1895 v malém městě Lobos v blízkosti hlavního města Argentiny Buenos Aires. Kdyţ mu byly čtyři roky, jeho otec dočasně opustil rodinu, aby našel lepší ekonomické příleţitosti v Patagonii. Jakmile se zde usadil na statku, nechal poslat pro svoji rodinu. Zde si prý malý Juan všiml velkých rozdílů mezi tím, jak si ţije střední třída (jejich rodina), a jak ţijí chudí lidé, kteří u nich na statku pracovali. Vzhledem k tomu, ţe tehdy ještě v Patagonii nebylo moc škol, tak se rodiče rozhodli svoje děti poslat studovat v roce 1904 do Buenos Aires. Jeho známky z odborných předmětů nebyly nejlepší, naopak vynikal ve sportu. Z tohoto důvodu dal přednost armádě před medicínou, kterou upřednostňovali jeho rodiče. V patnácti letech se tak Perón rozhodl přihlásit na vojenskou akademii, kde ho o rok později přijali. 2.1.1.2. Armáda V době, kdy Perón vstupoval na vojenskou akademii, armáda velmi opěvovala Německo a jeho vojenskou historii. Byl průměrným studentem, takţe se stal jen podporučíkem lehké pěchoty, následně se stal plukovníkem. Svoje vůdčí schopnosti prokázal aţ v roce 1919 při velkých demonstracích v Buenos Aires. Postupně se začal v armádě vypracovávat a psal i manuály pro vojenské nováčky. V roce 1924 se dokonce stal kapitánem a začal učit na vojenské škole. Jako voják se zúčastnil státního převratu proti tehdejšímu prezidentovi Yrigoyenovi. S odstupem let se Perón v rozhovoru nechal slyšet, ţe účasti při převratu velmi lituje. Po převratu následovalo desetiletí autokratické vlády, kde byla opozice tvrdě potlačována a po celé zemi se rozvíjela korupce. V třicátých letech učil vojenskou historii a v roce 1936 se stal vojenským atašé v Chile, kde slouţil dva roky. 2.1.1.3 Cesta po Evropě V roce 1939 argentinské ministerstvo obrany přidělilo Perónovi místo vojenského pozorovatele v Evropě. Argentina, tak chtěla zmapovat situaci okolo vznikající války a zjistit fungování různých evropských reţimům té doby. Přebýval převáţně na základně v italské části Alp, ale navštívil i Německo, Maďarsko či Francii. Hlavně se ale zabýval studiem fašistického reţimu v Itálii, kde byl vůdcem Benito Mussolini. Perón ho velmi obdivoval, převáţně jeho praktiky k přesvědčování lidí a jeho silnou rétoriku. Argentina prohlásila v 2. Světové válce neutralitu. Po dvou letech se vrátil zpět do Argentiny, kde pracoval jako vojenský instruktor lyţování v provincii Mendoza. Za svoji práci v Evropě si také vyslouţil hodnost plukovníka. 2.1.2 Nástup k moci Velká změna v profesním ţivotě Juan Dominga Peróna přišla s revolucí ve třiačtyřicátém, které se účastnil jako jeden ze čtyř zosnovatelů. Příznivý výsledek převratu mu vyneslo místo ministra práce. Po třinácti letech krize a nejistoty způsobené předchozím převratem, bylo nutné přijít s řadou reforem. Při nich se Perón silně inspiroval Benitem Mussolinim, upravil vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, zavedl placenou dovolenou a změnil zákony pro práci na venkově. Také dal větší pravomoci pracovním odborům. Tyto reformy mu vynesly velkou popularitu mezi chudším obyvatelstvem a niţší střední třídou. Postupně v průběhu války ještě získal dvě další pozice. Stal se 8

díky svým vojenským zkušenostem ministrem války a následně i viceprezidentem. Jakoţto ministr války ještě více upevňoval argentinskou neutralitu ve válce, čímţ si udělal nepřátele ve Spojených státech. Kvůli tlaku vlivného amerického velvyslance a zástupců amerických firem v Argentině byl Perón v roce 1945 sesazen ze všech svých funkcí a dokonce i na chvíli uvězněn. To ale vedlo k velkým demonstracím, které vedla jeho ţena Eva, a zúčastnili se jich jeho podporovatelé z řad dělníků, odborářů i vojáků. Perón byl propuštěn díky masovým demonstracím a postupně si připravoval pole na prezidentské volby, které se konaly v roce 1946. 2.1.3 Období vlády a doba v exilu 2.1.3.1 První prezidentské období I přesto, ţe se proti Perónovi vytvořila velká koalice ostatních stran, dokázal získat Perón 55% hlasů. Díky svým reformám, které provedl jako ministr práce, získal podporu dělníků a odborů, díky své minulosti v armádě ho zase volilo mnoho vojáků a armádních činitelů. Jakoţto ministr války, dal armádu takřka ztrojnásobit, a tak se dá předpokládat, ţe uţ si Perón připravoval voličskou základnu dlouho dopředu. Vysoké podpoře se také těšil u představitelů římskokatolické církve. Perón si předsevzal, ţe chce zvýšit ekonomický růst, zaměstnanost a platy dělníků. Peníze získával značně levicovými kroky, jako třeba vytvořením centrální národní banky nebo znárodněním ţeleznice. To vyvolávalo značné znepokojení ve Spojených státech, ale Perón věděl, ţe je nutné si udrţet i bohatší části obyvatelstva, a tak se jeho tehdejší politika dala povaţovat za středo-levicovou. Ve svém prvním volebním období se Perón také zasadil za důleţité zákony, jako třeba volební právo pro ţeny. Reformy vyvrcholily vytvořením nové ústavy, která zvyšovala pravomoci prezidenta a dovolovala mu kandidovat i podruhé. Co se týče mezinárodních vztahů, Perón se ve Studené válce nepostavil ani na jednu stranu. Vyslovil se pro tzv. Třetí cestu a udrţoval dobré diplomatické vztahy s oběma mocnostmi. Přestoţe Perón obdivoval Benita Mussoliniho, jeho vztahy k Ţidům byly velmi vřelé. Za jeho vlády Argentina oficiálně uznala stát Izrael a Perón dal Ţidům přístup do veřejných pozic. 2.1.3.2 Druhé prezidentské období V dalších prezidentských volbách získal okol 65%, přestoţe uţ se začínala silněji ozývat opozice i běţný lid, který kritizoval nesplnění některých slibů. Drtivé výhře ve volbách pomohla výrazně skutečnost, ţe ţeny jiţ měly volební právo. Na ty zapůsobila jeho manţelka Eva a svému manţelovi pomáhali i se ziskem hlasů od mladých lidí. Po volbách začala ekonomika stagnovat a mnoho pracujících tak ztratilo svou víru v Peróna. Ten navíc začal podnikat kroky Benita Mussoliniho, které veřejnost nesla nelibě. Perón začal vládnout autoritativně a občanům postupně ukrájel svobodu. V e velké míře se začalo cenzurovat, potlačovat opozici a nahrazovat soudce či jiné vysoké státní představitele za nové, loajálnější. Poté co jeho manţelka Eva zemřela na rakovinu, jeho popularita klesala čím dál tím více. Přišel tak nejen o svoji ţenu, ale i o svého asistenta a důvěrníka v jedné osobě. Opozice ucítila svoji šanci a vynakládala úsilí na odstavení Peróna od moci, zvyšuje se počet demonstrací a stávek a prezident tak pociťuje nepřímé následky pracovních reforem, které vytvořil jako ministr práce. Perónova pozice se ještě více zhoršila, poté co povolil manţelské rozvody a zrušil povinnou náboţenskou výchovu na školách. Církev ho společně s celou vládou exkomunikovala a Perón tak ztratil velkou podporu u věřících. Kdyţ uspořádal setkání na protest proti exkomunikaci, námořnictvo se pokusilo o převrat, ale ten byl odvrácen zbytkem armády, který zůstal Perónovi věrný. O tři měsíce později se uţ ale převratu neubránil, protoţe se proti němu postavila i armáda. Perón na poslední chvíli stihl utéci do Paraguaye a zachránil si tak ţivot. Po tzv. Osvobozující revoluci byl perónismus zakázán, ale přesto si v Argentině udrţel Perón mnoho příznivců.

9

2.1.3.3 Doba v exilu Nový vojenský reţim se snaţil Peróna a jeho ţenu co nejvíce argentinskému obyvatelstvu znechutit. Noví vládní činitelé vyzdvihovali jejich zálibu v drahé věci a pokusili se obvinit Perónovi spolupracovníky z korupce, ale nikomu nakonec nebyla prokázána. Ulice i instituce pojmenované po tomto páru jsou přejmenovány, nelegálním se dokonce na čas stalo říkat jeho jméno na veřejnosti. Perónismus a Justicialistická strana byla zakázána a Perón tak z exilu vyzýval, aby jeho příznivci vhodili do urny při příštích volbách prázdný lístek, ale mnoho jeho přívrţenců hlasovalo pro umírněného Artura Frondiziho. Ten se tak v roce 1958 stal prezidentem. Perón si ale stále mezi Argentinci udrţel silný vliv, hlavně mezi odboráři, a pokud nějakého kandidáta podpořil, většinou byl zvolen. V průběhu let kdy byl v exilu, došlo v Argentině k několika převratům a ekonomická i politická situace byla velmi nestabilní. Mnoho z místních politiků ho přijíţdělo do Španělska, kde pobýval, navštěvovat a on všechny vřele přivítal. Postupně dokázal politiky na levici i na pravici přesvědčit, ţe on byl nejlepší volbou, coţ nakonec vedlo k jeho návratu. 2.1.3.4 Třetí prezidentské období V roce 1973 měli Perónisté po osmnácti letech povoleno se účastnit voleb a rovnou je vyhráli. Prezidentem se stal levicový Perónista Héctor Campora a poté, co se Juan Domingo Perón vrátil zpět do své vlasti, rezignoval a přenechal funkci právě jemu. Poté, co se Perónisté dostali znovu k moci, vznikali rozbroje mezi pravicovými a levicovými frakcemi a docházelo k útokům, při kterých přišlo o ţivot desítky lidí. Potlačení rozbrojů bylo jedním z hlavních problémů, kterými se musel Perón zabývat. Musel také vyřešit vysoké zadluţení svoji země a ropnou krizi, většinu z toho uţ ale nestihl. Perón vládl jen rok, v roce 1974 zemřel na infarkt, bylo mu 78 let. Prezidentkou se stala jeho třetí manţelka Isabel Péron.

2.2 Osobní život Juana Dominga Peróna 2.2.1 První manželství První Perónovou ţenou byla učitelka Aurelia Tizón. Aurelia byla silně věřící a o sedm let mladší neţ její choť. Připravovali se na svůj ţivot ve střední třídě, Juan byl tou dobou učitelem na vojenské škole a nic nenasvědčovalo tomu, ţe by se to mělo změnit. Vzali se v roce 1929 a ţili spolu poklidně aţ do roku 1938, kdy zemřela na rakovinu. 2.2.2 Druhé manželství 2.2.2.1 Eva Perón Eva Duarte neboli Evita, jak ji lidé přezdívali, se narodila 7. května 1919, v době, kdy bylo Juanu Perónovi 24 let. Jako malá vyrůstala v pampách a v patnácti letech se přestěhovala do hlavního města, doufajíc, ţe se tam uchytí jako hlasatelka v rádiu nebo jako herečka. Mihla se ale jen ve vedlejších rolích v několika druhořadých filmech. Evita poprvé potkala Peróna v roce 1944, kdyţ byl ministrem práce, coţ ji imponovalo. Pomalu se spolu začínali stýkat častěji i přes výhrady některých vysokých představitelů, kterým vadilo, ţe je herečka. Eva a Juan Perón se vzali v roce 1945, krátce po jeho propuštění z vězení. Po vítězství v prezidentských volbách se Eva objevovala na veřejnosti čím dál tím častěji. Jako první dáma doprovázela svého muţe na cestách po Argentině a následně sama vyrazila na cestu po Evropě. Cesta byla silně medializována a Eva navštívila Španělsko, Itálii či Švýcarsko. Po návratu se věnovala charitě a práci v sociálních oblastech. Také zaloţila Perónistickou stranu ţen, 10

která byla nejsilnější z ţenských sdruţení. Bylo ji nabídnuto, aby kandidovala na pozici viceprezidenta po boku svého muţe v prezidentských volbách, ale odmítla. V té době uţ se jí začalo rapidně zhoršovat zdraví a byla u ní diagnostikována rakovina dělohy. Stala se první Argentinkou, která byla léčena chemoterapií, ale byla ve fázi, kdy uţ to nepomohlo. Po opakovaném zvolení Juana Peróna do prezidentské funkce přijala Duchovního vůdce národa. 26. Července 1952 zemřela a jejího pohřbu se zúčastnilo přes tři miliony lidí. 2.2.2.2 Vliv Evy na politiku Do politiky a veřejného povědomí se dostala Eva, kdyţ byl Juan Domingo Perón zadrţen a zbaven všech funkcí. Právě ona prý byla jedním z pořadatelů demonstrace, které se účastnilo okolo 300 tisíc lidí. Před prezidentskými volbami se Eva objevovala v médiích takřka denně. Díky svému pořadu v rádiu pronášela populistické projevy a silnou rétorikou přesvědčovala chudé, aby hlasovali pro jejího manţela. Eva Perón se tak stala první argentinsou ţenou, která vystupovala po boku svého muţe při volební kampani. V době Perónovi vlády slouţila Eva jako pravá ruka prezidenta. Předávala jeho poselství lidu a zároveň mu radila, jak lidi zaujmout. Pomáhala chudým, ale také diplomaticky vyjednávala v Evropě za svého muţe. Poté, co získaly ţeny volební právo, ihned reagovala vytvořením Perónistické strany ţen, čímţ svému muţi pomáhala udrţet popularitu. Velkou roli také sehrála v druhých prezidentských volbách, kde se aktivně účastnila kampaně, byť na pokraji sil. 2.2.3 Doba po smrti Evy a třetí manželství Po smrti Evy se Juan Domingo Perón do ţádných závazků nehrnul, v Argentině propukalo mnoho protestů a tak měl dost práce si udrţet svoji pozici. Přesto rok po smrti Evy vyplula na povrch zpráva, ţe si Perón začal s nezletilou dívkou Nelly Rivas, která byla čelnkou sportovnho klubu, který prezident zaloţil. Dívce v té době bylo čtrnáct let, nejdřív jen vypomáhala v jeho domě, následně tam občas i přespala. Zpráva ihned vyvolala skandál a přispěla k pádu jeho popularity. Při útěku do ciziny jí nechal dopis na ambasádě Paraguaye, ten se k ní ale nedostal. Kdyţ perón ţil v exilu v Panamě potkal Isabel Martínez, která byla o 35 let mladší neţ on. Přestěhovala se s ním do Madridu a tam se i vzali. Isabel byla velmi ambiciózní, a kdyţ se spolu vrátili do Argentiny, stala se viceprezidentkou. Vzhledem ke věku Peróna uţ tehdy za něj musela vykonávat mnoho reprezentativních čiností. Po jeho smrti se stala prezidentkou a vládla dva roky, poté byla svrţena a odjela do Španělska.

2.3 Perónismus Poltický směr, kterým se Juan Domingo Perón ubíral, se nazývá perónismus. Staví se mezi kapitalismus a komunismus. Nejblíţe má tato ideologie k italskému fašismu. Perónismus se opírá o podporu chudých lidí a dělníků, silně spolupracuje s odbory a prosazuje ekonomicky levicové reformy, jako například minimální mzda a státní vlastnictví. Tento směr je ale populistický a proto není moţné, aby měl příliš dlouhé trvání. Vláda má totiţ příliš velké výdaje a k tomu neadekvátní příjmy. Důsledkem perónismu tak byla hospodářská krize v Argentině. Výhodou perónismu můţe být to, ţe sjednocuje jak levicová, tak středová či antikomunistická hnutí, je tak krátkodobě vyuţitelný například po převratu nebo po válce. Z dlouhodobého hlediska ale nemůţe vydrţet, protoţe frakce mezi sebou začnou bojovat. Perónismus prakticky pronikl do většiny politických uskupení v Argentině. Justicialistická strana se k němu hlásí přímo a vládnoucí Fronta za vítězství, která je vedena současnou prezidentkou Cristinou Kirchner, je ve většině názorů totoţná.

11

Závěr Argentina si za poslední století prošla lepšími i horšími časy. Krize se střídala s blahobytem, stejně jako se demokraticky zvolení prezidenti střídali s vojenskými diktátory. Nikdo ale neovlivnil zemi natolik, jako Juan Domingo Perón. Přestoţe se ukázalo, ţe jeho politika nefungovala a byla příčinou některých hospodářských a ekonomických problémů, stále je mezi občany a hlavně nynějšími politickými příslušníky oblíbený. Perónismus totiţ dokáţe vţdy zaujmout skupiny obyvatelstva ze sociálně slabších vrstev, kterých je v zemi stále mnoho, svými sliby a cíly. Zajímavé je srovnání Argentiny se sousedním Chile. Chile zachovalo ekonomické reformy pravicového diktátora Pinocheta a s nástupem demokracie do země přišly i osobní svobody. Zatímco Chile je tak nejvyspělejší zemí v Latinské Americe, Argentina se stále potácí v krizi. Můţe ale perónismus fungovat, kdyţ uţ není tolik věcí ke znárodnění a není dobrým nápadem si poštvat proti sobě zbytek obyvatelstva rapidním zvýšením daní? Vládnoucí garnitury v Argentině si zřejmě pořád myslí, ţe ano, a tak se zlepšení ekonomické situace neočekává. Přestoţe je v zemi vysoká inflace a velký dluh, velké popularitě se těší jak Justicialistická strana, která se k perónismu hlásí, tak i vládnoucí Cesta k vítězství, která se za perónistickou neoznačuje, ale ve skutečnosti se od sebe strany moc neliší. Obě strany fungují na principu tzv. velkého stanu, coţ znamená, ţe jsou v ní různé frakce s odlišnými názory. Vzhledem k tomu, ţe jsou obě středolevicové, dají se přirovnat k americké Demokratické straně, kde také najdeme politiky s takřka marxistickými názory vedle environmentalistů a centristů. Uţ přes deset let Argentině vládnou manţelé Kirchnerovi, kteří si mimo jiné prošli oběma dříve jmenovanými stranami. Oba mají společné vlastnosti s Juanem Domingem Perónem, jsou to populisti, hrdí vlastenci, silní vůdci a v neposlední řadě jsou u Argentinců nesmírně populární. Jak jinak by přece došlo k tomu, ţe po smrti Néstora Kirchnera se do funkce dostala jeho ţena Cristina, která mu je názorově velmi podobná. Vypadá to, ţe Argentina se silných manţelských párů ve vrcholové politice asi nikdy nezbaví. Moţná, ţe kdyby Evita Perónová nezemřela na rakovinu, stala by se první ţenou ve funkci právě ona. Po smrti venezuelského prezidenta Huga Chavéze chybí v Jiţní Americe vůdce, který by její levicovou část vedl v boji proti USA a kapitalismu. Jeho nástupce Maduro není tak charizmatický a agresivní a vládci ve výrazně levicovém Ekvádoru či Bolívii nejsou v zahraniční politice tak silní. Analytici spekulují, ţe by se do této neoficiální pozice mohla dostat právě Cristina Kirchner, prezidentka Argentiny. Ta totiţ poslední dobou dělá stále levicovější kroky a menší levicové země potřebují svojí velkou sestru. Pokud by tak došlo k prohlubování venezuelsko-argentinských vztahů, mohla by levicová část Latinské Ameriky dostat nový náboj. Díky této seminární práci jsme si udělali přehled nejen o Argentině, ale o celkové situaci na kontinentě. Prohloubili jsme si znalosti v ekonomice a hospodářství a utvrdili si, ţe populistické řeči většinou fungují jen krátkodobě, neţ země zjistí, ţe uţ nejsou peníze, ze kterých lze reformy financovat. V neposlední řadě jsme rádi, ţe jsme mohli studovat, takového vůdce, jakým byl Juan Domingo Perón. Jeho strategie a řečnické schopnosti byly něčím neuvěřitelným a můţe se tak zařadit po bok mistrů ve svém oboru.

12

Zdroje: Latin American History. [online]. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z:http://latinamericanhistory.about.com/od/thehistoryofargentina/p/09juanperon.htm Juan Perón and Argentina [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://assets.pearsonglobalschools.com/asset_mgr/current/201219/HistoryASPStatesChapter2.pdf Juan Domingo Perón (1895-1974): Justicialism. In: [online]. 1998 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.fordham.edu/halsall/mod/1950peronism2.html FOSTER, David William, Melissa Fitch LOCKHART a Darrell B LOCKHART. Culture and customs of Argentina. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1998, xix, 173 p. ISBN 03-133-0319-3. Adventura, Argentina [online]. 2000 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://www.adventura.cz/zeme/argentina "Juan Domingo Perón." DISCovering Biography. Detroit: Gale, 2003. Student Resources in Context. Web. 11 May 2014. Business info. Ekonomická charakteristika Argentiny [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/argentina-ekonomicka-charakteristika-zeme-18398.html SZÁSZ, Tomáš. Argentina [online]. [cit. 2014-05-13]. Dostupné z:http://svorenova.feik.sk/seminarne_prace/argentina.pdf HRADECKÁ, Lenka. ARGENTINSKÁ KRIZE A FINANČNÍ POLITIKA BRETTONWOODSKÝCH INSTITUCÍ [online]. 2008 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/178856/fss_b/bakalarska_prace.txt Hospodářský vývoj Argentiny za vlády J.D. Peróna 1946 - 1955 [online]. 2008 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/178856/fss_b/bakalarska_prace.txt PARKS, Ken. In Argentina, a Populist Formula Goes Flat. Wall Street Journal [online]. [cit. 2014-0513]. Dostupné z: http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424052702303947904579338640681887288

13

Obrazová příloha

1. Měsíční inflace v době argentinské krize

2. Růst HDP po finanční a hospodářské krizi

14

rok: HDP (mld USD) HDP/obyvatel(U SD) Přírůstek HDP (%) Inflace (%)

2007 262,45 6.623

2008 328,46 8.224

2009 308,74 7.626

2010 370,26 9.138

2011 448,65 10.640

2012 477,1 11.595

2013 485,00 11.854

8.7%

6.8%

0.9%

2.6%

8.9%

1.9%

3,0 %

8.5%

7.2%

15.2%

26%

Nezaměstnanost

7.5%

7.3%

8.4%

9,5% / 22,8% 10,4/25.6 10,9/28 % % 7.3% 6.7% 7.2% 7.1%

3. Výrazné zvýšení inflace po roce 2009

4. Přebytek státního rozpočtu v průběhu let

5. Oslabení pesa v nedávné minulosti

15