Gymnázium Jana Nerudy
Závěrečná práce studentského projektu
České stopy ve státech Latinské Ameriky
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Monika Mastiláková, Adéla Pekárková, Karolína Radovská, Marie Šmejkalová, Anja Verem 1 2014
Prohlašujeme, ţe jsme vypracovali práci samostatně a výhradně s pouţitím uvedených zdrojů.
2 2014
OBSAH 1 2
Úvod……………………………………………………… 4 Argentina............................................................................ 5 2.1 Život imigrantů……………………………….............. 5 2.2 Slavné osobnosti……………………………................. 5 2.3 Krajanská sdružení....................................................... 5
3 4
Bolívie…………….............................................................. 6 Brazílie……………………................................................ 6 4.1 Život imigrantů.............................................................. 6 4.2 Slavné osobnosti............................................................. 6 4.3 Krajanská sdružení....................................................... 7
5
Ekvádor………………………………….......................... 7 5.1 Rozhovor s Josephem Kohnem.................................... 7
6
Chile.................................................................................... 8 6.1 Život imigrantů.............................................................. 8 6.2 Slavné osobnosti............................................................. 8 6.3 Krajanská sdružení....................................................... 9
7
Paraguay............................................................................. 9 7.1 Život imigrantů.............................................................. 9 7.2 Slavné osobnosti............................................................. 9 7.3 Krajanská sdružení....................................................... 10
8
Peru..................................................................................... 10 8.1 Expedice Huascarán...................................................... 10 8.2 Hledání pramenů Amazonky....................................... 10
9
Uruguay............................................................................. 11 9.1 Rozhovor s Hanou Kreclovou de Anegón.................. 11
10 Venezuela........................................................................... 11 10.1 10.2 10.3
Život imigrantů....................................................... 12 Krajané.................................................................... 12 Krajanská sdružení................................................ 12
11 Závěr……………………………………........................... 12 12 Seznam použitých zdrojů………….................................. 13
3 2014
1 Úvod Všechno to začalo členy řeholního řádu Tovaryšstva Jeţíšova - jezuity - vysílanými na misie. Ti uţ od sedmnáctého století přicházeli z českých zemí šířit do Latinské Ameriky nejen víru, ale i vzdělání. U toho však nezůstávalo; zkoumali tamější zvyky, přizpůsobovali se. K jednomu z nejznámějších misionářů vyslaných do Jiţní Ameriky patří například Samuel Fritz, který nejenţe se za svého působení naučil několik indiánských jazyků, ale mimo jiné také jako jeden z prvních českých výzkumníků podal detailnější informace o řece Amazonce. U misií ale nezůstalo; postupně do Latinské Ameriky přicházeli další a další osadníci, počet krajanů se navzdory těţkému přizpůsobování odlišným podmínkam pomalu ale jistě rozrůstal. Zakládali města i spolky, učili se novým způsobům obdělávání půdy, mísili se s původním obyvatelstvem - ale na svůj český původ nezapomínali. Obrovskou vlnu uprchlíků z tehdejší Československé republiky zaznamenaly země Jiţní Ameriky v meziválečném období, a další hromadné odchody se pak točily kolem událostí roků 1948 a 1968. Český jazyk pak sice začal kvůli nepouţívanosti upadat - ne tak česká kultura, o jejíţ ţivot se staralo nemalé mnoţství krajanských sdruţení. Naše pouta s Latinskou Amerikou jsou silnější, neţ by se mohla zdát - také proto jsme se rozhodly členit práci podle jednotlivých zemí, kde se vyskytla stopa po českých krajanech. V naší práci se věnujeme nejen ţivotu imigrantů a krajanským sdruţením, ale také slavným osobnostem, díky jejichţ činům se jméno České republiky nesmazatelně zapsalo do historie Jiţní Ameriky.
4 2014
2 Argentina Argentina patří k zemím, které imigrantů z bývalého Československa přivítaly nejvíce. Celkem jich bylo v meziválnečném období kolem třiceti tisíc, a většinou se jednalo o Čechy, Slováky, Němce, Maďary, Poláky, obyvatele Zakarpatské Rusi - Rusíny a další příslušníky méně významných menšin. (V období po druhé světové válce uţ Čechoslováky rozumíme pouze příslušníky českého nebo slovenského národa.) Lidé neemigrovali z Československé republiky postupně, putovali do Latinské Ameriky ve vlnách. Hromadné odchody se konaly v letech 1945-46, 1948-49, po roce 1968, a poté v létech sedmdesátých a osmdesátých.
2.1
Život imigrantů
Přestoţe, jak uţ bylo řečeno výše, Argentina vţdy byla a je zemí s nejvyšší koncentrací Čechů, tato komunita je vzájemně velmi propojená. Podporuje se v tradičních seskupeních, a udrţuje aţ překvapivou ţivotaschopnost českého jazyka. Pokud bychom hledali nejvíce “české” město, pravděpodobně jím bude Chaco; čeští imigranti zde dokonce zaloţili i město - Presidecia Roque Sáenz Peńa, které je správním centrem Čechů v Argentině. Jak uţ bylo řečeno, český jazyk se tu díky zemědělským kolonizacím uchoval i po 20. století - tím vyniká například nad Sao Paulem či Buenos Aires v Brazílii, kde je čeština uchována o poznání méně.
2.2
Slavné osobnosti
Jan Antonín a Tomáš Baťové Tito dva čeští podnikatelé přijeli do Patagonie s úmyslem vybudovat továrnu a nové průmyslové město. Guillermo Snopek Senátor a bývalý guvernér provincie Jujuy, který tragicky záhynul, měl český původ po svém otci. Estanislao Kocourek Jedná se o významného představitele moderní architektury. Rodina Deutschů Majitelé dnes uţ neexistující velké letecké společnosti LAPA, kteří v Čechách vlastnili drogerii Tetu. Ta je v Argentině známá jako Tía.
2.3
Krajanská sdružení
Vzhledem k počtu Čechů v Argentině je samozřejmé, ţe se taky jedná o zemi se snad nejvíce spolky věnujícími se tématice jejich rodné země. S rostoucí aktivitou byly kromě zakládání spolků a divadelních souborů vydávány noviny (Nová Doba, Tábor,…), také se stavěly takzvané doplňkové školy, kde byl potomkům uprchlíků poskytován přístup k českému vzdělání. V roce 2007 se pak dokonce v této škole otevřelo krajanské muzeum. TJ Sokol Tento spolek se nevěnuje jen tělovýchově, jak by mohl indikovat název, jeho součástí je i divadelní činnost. Později se zaslouţil o celonárodní odbojové hnutí, ke kterému se připojila i většina tehdejších krajanských sdruţení. Další spolky Sparta, Český dům, Kulturní centrum J. A. Komenského, České kulturní centrum, Únium Checoslovaca (který zahrnuje např. hudební skupina Malá strana, taneční soubor Moravanka a ţenské sdruţení Damas de la Únion Checoslovaca), Colectividad Checo i Eslovaca. 5 2014
3 Bolívie V Bolívii mnoho stop Čechů nenajdeme. Češi tam adoptují děti na dálku, a ve školním roce 2008/2009 se tam konala exurze GJN. Jan Palacký Je to jezuitský misionář a lékař. Po vysvěcení pracoval deset let v Neapoli coby nemocniční kaplan, a zároveň vystudoval medicínu. Tři následující roky byl lékařem na Madagaskaru. V letech 1989 aţ 2004 vedl indiánskou nemocnici v misijní stanici San Francisco de Moxos.
4 Brazílie 4.1
Život imigrantů
Co se českého vystěhovalectví v Brazíli týče, první zmínky jsou uţ z roku 1823. Tehdy přišli čeští rodáci z třeboňského okolí - mezi nimi i praděd prezidenta Juscelina Kubitcheka de Oliviera, o kterém bude ještě zmínka později. První krajané zaloţili spolek Slovan a Klub rolníků, nicméně museli se naučit zcela novým druhům hospodářství, tudíţ nebyly jejich začátky v Brazílii vůbec lehké. V jiţních státech Brazílie se tak postupem času usídlily přibliţně dva tisíce Čechů. V minulém století byly hlavní vystěhovalecké vlny tři; první ve třicátých letech, další dvě po událostech v letech 1948 a 1968. Nejspíš nejdůleţitějším předělem byla padesátá léta a zvolení do Juscelina Kubitscheka de Oliviera do funkce federálního prezidenta, kdy se čeští inţenýři začali podílet nejen na stavbách cementáren a továren, ale dostali se také k projektům, jako byly například stavba známé přehrady Bairiri, ale také výstavba nového hlavního města Brasilia.
4.2
Slavné osobnosti
Bohumil Med Tento profesor klasické hudby a muzikant v jedné osobě ţije v Brazílii od roku 1968. Kromě toho, ţe je zakladatelem a předsedou spolku Sociedade Cultural Brasil - Repúblice Tcheca, šíří českou kulturu skrz články a přednášky, ale také pomocí seznamování svých ţáků s českou hudbou. Po celé Brazílii se snad nejvíce proslavil svými učebnicemi hudby, které jsou dodnes pouţívány. Jak uţ bylo řečeno výše, jedná se nejen o profesora, ale také výkonného hudebníka; byl jedním ze zakládajících členů Orchestru Národního divadla v Brasilii, působil v symfonickém orchestru v Riu de Janeiru a v mnoha dalších. Věnuje se téţ podnikání s hudebninami, a je drţitelem ocenění Gratias Agit. Jan Antonín Baťa Veleúspěšný podnikatel a rodák z Uherského hradiště se v Brazílii usadil poté, co v roce 1939 odešel do exilu - a tam také o necelých třicet let později zemřel. S minimálními prostředky tam pak zakládal a rozvíjel nové společnosti a nová města - příkladem budiţ Batatuba, Mariapolis a Bataypora, o kterém bude ještě řeč později. V roce 1957 byl dokonce za tuto svou činnost navrţen na Nobelovu cenu za mír, kterou ovšem nezískal. Kdyţ pak v roce 1965 zesnul, zanechal po sobě na čtyřicet spisů, obsahujících jak cestopisy, úvahy a hospodářské studie, ale také romány a poezii. Juscelino Kubitschek de Oliviera Prominentní politik s českými kořeny, který byl v letech 1956 aţ 1961 brazilským prezidentem. Jeho nejspíše nejvýznamnějšími počiny bylo pravděpodobně dokončení hlavní brazilské silniční sítě a projekt nového hlavního města jménem Brasilia, k jehoţ realizaci byli přizváni někteří čeští inţenýři a architekti. 6 2014
Kubitschek odešel do exilu poté, co v roce 1964 převzala státní moc armáda. O tři roky později se do Brazílie vrátil, aby pa v roce 1976 zemřel při dopravní nehodě, která dala prostor ke spekulacím, zda náhodou nešlo o atentát. Kromě toho, ţe je po tomto snad nejslavnějším Brazilci s českými kořeny pojmenováno mezinárodní letiště a hotel, byl mu v roce 1996 in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka I. třídy.
4.3
Krajanská sdružení
Batayporã Toto brazilské město, nacházející se ve státě Rio Grande do Sul, je jedno z mnohých, které zaloţil ve své snaze o vybudování sítě průmyslově-zemědělských měst Jan Antonín Baťa. Jeho název pochází z jazyka guaraní, kde y zastupuje vodu a porã je ekvivalentem českého “dobrá”. Celé jméno města, přeloţitelné jako Baťova dobrá voda, tedy zcela zjevně ukazuje na svého zakladatele. V Batyapoře ţijí v současnosti tři rodiny českého původu - Trachtovi, Dobesovi a Zpevakovi - které jsou potomky méně známých oficiálních spoluzakladatelů města. Od roku 2005, kdy přijela první učitelka českého jazyka, se zde český jazyk vyučuje coby zájmový předmět ve Škole Jana Antonína Bati. União Cultural Tcheco-Brasileira Česko-brazilský kulturní svaz byl zaloţen roku 1895 v Sao Paulu první vlnou českých imigrantů. Během let v něm docházelo k mnoha rozporům, především mezi imigračními vlnami. Jako jeden z mála má tento spolek vlastní majetek - vlastní zázemí, dům, ve kterém se jeho členové scházejí. Kurzy českého jazyka se tu konají od roku 2006, začaly, stejně jako tomu bylo v Batyapoře, s příchodem prvního učitele.
5 Ekvádor Jak se můţeme dozvědět z rozhovoru s jedním z imigrantů uvedeného níţe, v Ekvádoru se nijak význačně velká komunita Čechů nevyskytovala, dnes je počet obyvatel s českými kořeny ještě menší. Co se týče prvního náporu utečenců, jednalo se o přibliţně pět tisíc ţidů prchajících před nacisty. Přivítání v Ekvádoru nebylo zrovna vřelé, zvláště kvůli potíţím způsobeným antisemitismem, nicméně souţití pak prý fungovalo velmi dobře. Pár let se tam také vyskytoval další z mnoha Českých klubů, jako tomu bylo (a v některých případech dodnes je) ve většině zemí Latinské Ameriky, které přijaly uprchlíky, ten však ukončil svou činnost kvůli odchodu mnoha Čechů zpět do vlasti, kdyţ válka skončila. Dnes se o ucelené komunitě nedá hovořit, smísila se natolik s lidem Ekvádoru, ţe zde najdeme pouze rodiny s českými kořeny, případně jakousi ţidovskou komunitu.
5.1
Rozhovor s Josephem Kohnem
Joseph Kohn spolu se svými rodiči a dalšími příbuznými odešli do Ekvádoru v červnu 1939. Jaké byly začátky v emigraci? “Mezi lidmi panovala velká nervozita, neboť nevěděli, co budou dělat. Kdyţ jsme přijeli, byl tam všeobecně rozšířen antisemitismus vycházející z bible. Slovo Ţid se nesmělo vůbec pouţívat, představovalo největší uráţku. Na otázku, kdo jsi, se muselo říkat, ţe je člověk je Izraelit nebo hebrejského vyznání. Také bylo nutné si přivyknout na řadu neobvyklých zvyků. Celkově však souţití fungovalo velice dobře.” Vytvořili si Češi nějaké organizace? “Ještě za války se v Ekvádoru zformoval jeden krajanský spolek, tzv. Český klub. Neměl však dlouhého trvání. Po skončení války mnoho Čechů odešlo, a klub tak svou činnost koncem 40. let 20. století ukončil.” Jaká je situace české komunity v současné době?
7 2014
“V dnešní době Češi v Ekvádoru ţádné spolky nemají. V Ekvádoru jich teď ţije moc málo. Nelze mluvit o nějaké české komunitě, je tam jen jakási ţidovská komunita. Hodně lidí odjelo, hodně se jich smísilo s ekvádorskou populací.”
6 Chile V této zemi nebylo vystěhovalectví nikdy moc intenzivní; tento jev byl způsoben hlavně nevýhodnou pozicí za hřebenem And. Největších vln imigrantů se Chile dočkalo v druhé polovině 19. století a před druhou světovou válkou. Ačkoliv se v dnešních dobách se číslo českých krajanů v této zemi točí kolem pouhých dvou stovek (z nichţ většina ţije v hlavním městě), můţeme ji označit za velmi důleţitou - a to zvláště co se týče slavných osobností, které jsou s Chile spojeny.
6.1
Život imigrantů
Chilané jsou, podle názoru českých imigrantů, vstřícní a pohostinní, avšak překvapením pro mnohé byly třídní rozdíly. Město je rozděleno do určitých sfér, které jsou děleny dle společenských vrstev. Chudší lidé bydlí odděleně od bohatých, a vrstvy se spolu moc nestýkají.
6.2
Slavné osobnosti
Vůbec prvními Čechy v Chile bylo dvacet pět jezuitů, působících v letech 1686 aţ 1767. Ti přicházeli ve dvou vlnách; v první se jednalo hlavně o misionáře, v druhé o umělce, řemeslníky a vědce. Jména, která mezi nimi vynikala, byla zvláště Jiří Burger, Ondřej Suppetius a Jan Nepomuk Erlacher. Milan Platovský Nejznámějším českým krajanem, který je zároveň nejvýznačnější, je Milan Platovský, spoluzakladatel a spoluvlastník firmy Millafe y Salas. Byl vyhlášen chilským Podnikatelem roku 1995 a v roce 1999 obdrţel Cenu Jana Masaryka Gratias agit. Eva Saxlová Celosvětově uznávaná odbornice na léčbu cukrovky, další z významnějších českých rodáků. Pod záštitou OSN působila spolu se svým manţelem nejen v mnoha zemích Latinské Ameriky, ale také Asie. Francisco Otta Slavný krajan nechybí ani v oblasti umění - Francisco Otta, který zesnul v roce 1999, byl známým malířem. Narodil se v Plzni a do Chile přicestoval v roce 1940. Kromě své umělecké činnosti působil také jako docent na mnoha různých univerzitách, mimo jiné například na Universidad de Chile a Universidad de Santiago. Za svůj ţivot uspořádal třicet osm samostatných výstav, mimo to bylo téţ jeho dílo představeno na více neţ dvou stech kolektivních výstav. Byl místopředsedou Chilské asociace malířů a sochařů, a to hned po dvě období, a víc neţ dvacet let zastával post ředitele Chilsko-amerického institutu. Vilém Pollak Do Chile přišel tento český krajan v roce 1939, kde ve zcela neznámém městečku Pucón (nachází se asi osm set kilometrů jiţně od Santiaga) postavil první hotel. Nyní je toto kdysi bohem zapomenuté městečko vyhledávaným letoviskem a Pollakův nový hotel Antumalal je povaţován za nejlepší v jiţní části Chile. Baťa Vše opět začalo rokem 1939, kdy v městě Peňaflor zaloţila třináctičlenná skupina Baťových dělníků novou továrnu na boty. Někteří pak sice odešli bojovat do Anglie coby dobrovolníci, nicméně po roce 1948 byla skupina posílena o čtrnáct nových zaměstnanců. Důleţité na tomto faktu je, ţe jako připomínku baťovské etapy českého přistěhovalectví a vazeb České republiky s Chile pak Česko-chilský krouţek díky podpoře a spolupráci českého velvyslanectví převzal záštitu nad jednou z obecných peňaflorských škol, která v důsledku toho nese od září 2003 jméno “Škola České republiky. 8 2014
6.3
Krajanská sdružení
I v Chile byla zaloţena krajanská organizace - Česko-chilský krouţek. Mezi její aktivity patří například oslavy Svatého Václava, tradiční české tance, nebo třeba prezentace České republiky na různých festivalech.
7 Paraguay 7.1 Život imigrantů První stopy Čechů v Paraguayi se datují jiţ k 18. století, kdy tam byli vysláni jezuité. Další rodáci pak do Paraguaye začali stěhovat před první světovou válkou, ovšem největší vlna imigrantů byla zaznamenána v meziválečném období. Důvod, proč se tolik Čechů v době krize rozhodlo jít hledat štěstí zrovna do Paraguaye, byl prostý; tamní vláda nabízela přistěhovalcům půdu téměř zadarmo. Ta sice musel být nejdříve zúrodněna, to znamená zbavena pralesa, aby se pak mohla vyuţívat, nicméně i tak to byl pro imigranty výhodný obchod, přestoţe práce to byla nelehká. Přesný počet krajanů v Paraguayi není znám, nicméně je odhadován na několik stovek aţ desítek jedinců s českými kořeny. Jen málo jich ale ovládá plynně český jazyk - po druhé světové válce jejich styk s bývalou vlastí téměř zcela vymizel, neboť komunistický reţim na udrţování kontaktů s emigranty nelpěl a reţim v Paraguayi byl v té době značně antikomunistický, pokusy navázat styk s kýmkoliv v komunistickém Československu nebyly tedy zrovna bezpečné. Tyto napjaté vztahy vymizely po roce 1989, kdy zemřel paraguayský diktátor a v Československu padl komunistický reţim.
7.2
Slavné osobnosti
Alberto Vojtěch Frič Frič se narodil v roce 1981 v Praze a uţ jako dítě byl prý samostatný a originální. Říká se, ţe svůj první kaktus si opatřil ve snaze ztrestat celníka, který bránil jemu a jeho přátelů pašovat vejce - tak prý objevil krásu těchto cizokrajných rostlin. Shánět další kaktusy nebylo nikterak lehké, Fričovi se ale podařilo nashromáţdit jeho první sbírku. Ta ovšem padla za obět nešetrnému zacházení jeho známých, kteří kaktusy, zvyklé na horké podnebí, nechali zmrznout. Po této neblahé zkušenosti se rozhodl poznat kaktusy přímo v jejich domovině. Jiţní Ameriku navštívil Frič celkem osmkrát - první cestu mu zaplatil jeho otec, neboť Frič se při těchto svých pokuset navštívit Latinskou Amerikou setkával nejen s byrokratickými překáţkami, ale také s finančními problémy. Jeho zápal ale přinesl ovoce. A. V. Frič se stal ve své době největším znalcem americké flóry, a objevil také mnoho nových druhů kaktusů. Cesty do Jiţní Ameriky narušila první světová válka; Fričovi se sice podařilo zprostit povinnosti narukovat do Rakousko-uherské armády, nicméně byl nucen přečkat válečné období ve své vile na Boţínce. Na cesty nemohlo být ani pomyšlení, veškeré jeho úspory se rozplynuly v inflaci. Cestovat opět začal, jakmile mu to okolnosti povolily - z poslední výpravy se vrátil v roce 1929. Ze svých cest přivezl nejen ohromné mnoţství rostlin, coţ nelibě nesly firmy zabývající se jejich prodejem, ale také mnoho etnografického materiálu, který posléze věnoval muzeím. Ten bohuţel nebyl do dnešních dob zachován. Po návratu z poslední cesty konal různé pokusy s rostlinami, pro které se uvolnilo v jeho sklenících místo po zmrznutí přibliţně 30 000 kaktusů a několika set tisíc semenáčků. Frič experimentoval hlavně s uţitovými rostlinami - objevil dokonce způsob, jak pěstovat sóju ve středoevropských podmínkách -, dále se jednalo o pokusy hybridizační a ozařování rtuťovou lampou. 9 2014
I přes to, ţe ve svém oboru dokázal mnohé, naráţel při snaze o publikaci svých výzkumů na odpor a nezájem. Jeho přínos nebyl nikdy doceněn, a Frič zemřel nepochopen v roce 1994 na následky tetanu poté, co mu nebylo lékaři dovoleno pouţít jed kurare k léčbě.
7.3
Krajanská sdružení
V současnosti bychom v Paraguayi nalezli krajanských sdruţení několik. Nejaktivnější je pravděpodobně Coronel Bogado, Češi se ale vyskytují i v Encarnaciónu a hlavním městě Asuciónu. Checemacoco Spolek, který působí v městečku Puerto Esperanza na řece Paraguay, je vpodstatě zajímavou kuriozitou. Jeho členy jsou Indiáni, přesněji řečeno potomci indiánské dcery Alberta Vojtěcha Friče, kteří se hrdě hlásí ke svému českému původu. Jméno tohoto spolku vzniklo přesmyčkou z názvu jejich kmene, Chemacoco, a počet členů sdruţení se v současnosti točí kolem sto šedesáti.
8 Peru 8.1
Expedice na Huascarán
Peru se bohuţel do historie Čechů v Jiţní Americe nesmazatelně zapsalo hlavně neštastnou událostí v roce 1970; poslední květnový den postihlo tuto zemi silné zemětřesení. Za oběť mu padlo něco kolem sedmdesáti pěti tisíc lidí. Mezi nimi taktéţ čtrnáct muţů československé expedice, která si dala za cíl zdolat nejvyšší vrchol Huascarán Sur, a v osudný den se nacházela na jeho úpatí. Všech čtrnáct členů výpravy, společně s chilským průvodcem, zahynulo pod lavinami ledu a kamení ze severní stěny Huascaránu. Jizerská padesátka Smutný osud české výpravy byl těţkou ztrátou; aby byla uctěna památka horolezců, stala se na jejich počest takzvaná Jizerská padesátka, jeden z nejstarších dálkových závodů na běţkách v Evropě, Memoriálem expedice Peru 1970. Závod vznikl v roce 1968, někteří z členů tragické výpravy byli dokonce jeho spoluzakladateli. Memoriálem expedice je od svého čtvrtého ročníku.
8.2
Hledání pramenů Amazonky
Samuel Fritz V 17. století tento krajan původem z Trutnova, člen Tovaryšstva Jeţíšova, který mluvil několika indiánskými jazyky, jako jeden z prvních českých výzkumníků shromáţdil informace o Amazonce. Při svých misiích na řece Marañón, která je zároveň horním tokem Amazonky, podrobně prozkoumal 1 300 kilometrů řeky. Tyto informace poté poslouţily k vytvoření vysoce oceňované mapy, která byla v roce 1707 vydána tiskem v Quitu. Fritz si tím získal uznání i pozdějších přírodovědců. Bohumír Jánský Geograf a hydrolog Jánský se výzkumem pramenů Amazonky na jihu Peru zabýval od 90. let minulého století. Byl vůdcem expedic Hatun Mayu 1999 a Hatun Mayu 2000, jejichţ jména znamenají v kečuánštině výstiţné “velká řeka”. Během obou expedic získal mnohé informace o řece Lloquetě, která spolu s Urumbamou vytváří hlavní pramennou řeku Amazonky. Jánský se při svém zkoumání zaměřoval na čtyři hlavní pramenné toky Lloquety a potaţmo Amazonky, ţádný z nich ale nesplňoval všechna hlavní kritéria pro určení pramene; proto navrhl, aby se nehovořilo o jednom, ale o čtyřech pramenných tocích Amazonky.
10 2014
Po víc neţ třech staletích tak expedice Hatun Mayu navázaly na úsilí Samuela Fritze, a přestoţe se ukázalo, ţe neexistuje jeden jediný pramen Amazonky, uzavřely jednu významnou kapitolu výzkumu v oblasti geografie a hydrologie.
9 Uruguay V Uruguayi najdeme asi sedmdesát krajanů - převáţně odešli po roce 1948, ale ze strachu před nástupem komunismu v 50. a 60. letech mnozí odešli do jiných zemí. Ačkoliv ani zde není komunita Čechů příliš početná, ţe se pokouší udrţovat kontakt se svou rodnou zemí dokazuje například skutečnost, ţe na Týden zahraničních Čechů, který se nedávno konal v Praze, přijela z Uruguaye paní Hana Kreclová de Anegón a navazovala kontakty jak se zdejšími uměleckými institucemi, tak s umělci, které by ráda pozvala do Jiţní Ameriky. Paní Kreclová uprchla do Latinské Ameriky se svými rodiči, kdyţ jí bylo čtrnáct let. Dnes její rodina vlastní textilní podniky, sama paní Kreclová se věnuje kulturním a charitativním činnostem.
9.1
Rozhovor s Hanou Kreclovou de Anegón
Jaká vlastně byla Vaše cesta do Uruguaye? Kdy jste tam odešli a jaké byly Vaše začátky? "Můj otec byl přímo ohroţen komunistickým reţimem, ţivot jeho a jeho rodiny, coţ rychle vedlo k odchodu do exilu. Zaplaťpánbůh se nám to podařilo uţ v červnu roku 1948. Po jednom roce v Rakousku, kde jsme dokonce neměli ani dokumenty, se podařilo prostřednictvím organizace pro uprchlíky z komunistických zemí dojet v květnu 1949 do Argentiny. Můj otec byl textilní odborník, v Buenos Aires se setkal se dvěma Čechy, kteří měli tentýţ zájem. V té době ale nebylo moţné objednávat stroje z jiných zemí, bylo to za vlády prezidenta Peróna, který to tehdy nepovolil. Tím pádem jsme se velmi rádi přestěhovali do Uruguaye. Je to krásná, bohatá, velkorysá země, která poslední čtyři roky proţívala těţkou finanční a ekonomickou situaci. Díky bohu se z toho začínáme dostávat a já bych ráda řekla, ţe je to národ, který má zájem o celou českou kulturu." Kolik je v Uruguay českých krajanů? "Nás je tam teď jen sedmdesát osm. Bohuţel v 50. a 60. letech bylo velké nebezpečí, ohroţovala nás mezinárodní komunistická organizace, byli tam teroristi. Velmi špatná situace trvala několik let. Většina Čechů to nevydrţela a ze strachu před dalším komunistickým pučem odjela do jiných zemí, do Brazílie, do Austrálie, do Kanady, Spojených států. Naštěstí se to nestalo. My přesto milujeme svoji vlast, všech nás sedmdesát osm se cítíme Čechy a chceme dále patřit k českému národu." Scházíte se nějak? Máte společné akce? "Ano, scházíme se kaţdý měsíc, připravujeme taky filmové přehlídky, oslavujeme kaţdý rok Lidice, setkáváme se na 28. října a snaţíme si vzájemně pomáhat a být v co nejlepším styku jak v Uruguayi, tak v České republice."
10 Venezuela Z pohledu exilu měla tato země výjimečné postavení. Středoevropské imigranty lákala především vyhlídka dlouhodobé hospodářské prosperity zajištěné ropou, ačkoliv většina emigrací souvisela s exilem.
11 2014
Imigrační zemí se Venezuela stala v devadesátých letech dvacátého století, ovšem první vlna dorazila uţ ve třicátých letech dvacátého století. To má za důsledek, ţe jsou zastoupeny vpodstatě všechny generační vrstvy.
10.1 Život imigrantů Co se Čechů ve Venezuele týče, jedná se o nejlépe zmapovanou komunitu ze všech zemí Latinské Ameriky. Podle kronikáře Carlose Stohra, který pochází z Prahy, ţije v této zemi něco okolo pěti set Čechů a většina z nich je soustředěna v Caracasu. Komunita je velmi stmelená, a to zejména díky krajanským sdruţením.
10.2 Krajané Petr Brček Emigroval s rodinou v roce 1947, jeho matka začla ve Venezuele psát. Ota Fürth Do Venezuely se dostal s lední revue „Holiday on Ice“, emigroval v roce 1972. Carlose Roubíček Po emigraci v roce 1941 se uchytil v pivovaru v Caracasu, kde vyráběl pivo Polar.
10.3 Krajanská sdružení Důkazem stmelenosti české komunity ve Venezuele je jeden z nejznámějších krajanských spolků v Latinské Americe, VeneCheco - Venezuelsko-česká asociace. Vznikla v 90. letech minulého století v Caracasu, coţ je hlavní město Venezuely. Tam se také nachází český zastupitelský úřad.
11 Závěr Jak vidno, i když byli Češi tehdejšími okolnostmi nuceni odejít, ve své nové vlasti na tu starou nezapomínali; mnoho z těch, co odešli, se do České republiky po roce 1989 vrátilo. Ti, kteří zůstali dodnes, ale stejně jako jejich předchůdci o více jak století dříve své kořeny nezapírají, ba co víc - jsou na ně hrdí. Díky činům, které vykonali takoví podnikatelští velikáni jako sourozenci Baťové nebo političtí činitelé s českými kořeny jako prezident Kubitschek, má dnes Česká republika v Jižní Americe velmi dobré jméno. A vztahy mezi těmito dvěma zěměmi pokračují více než dobře - krajanská sdružení tam, iberoamerická společnost, zabývající se právě vztahy a podporou vzájemné spolupráce, tady. Exkurze, vzájemné poznávání. Od roku 2005 se dokonce v některých školách dokonce zavádějí jako zájmové kroužky hodiny českého jazyka, který je pak udržován například psaním internetových deníků v naší mateřštině. Důkazů, že na nás “tam za mořem” nezapomněli, je mnoho, a vypisovat by je bylo zbytečné; o tom, že máme s našimi krajany z Jižní Ameriky společného víc než jen předky, není sebemenších pochyb.
12 2014
12 Zdroje http://www.jesuit.cz/clen.php?id=50 http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/jizni_amerika/argentina/krajane/-mzv-publish-czzahranicni_vztahy-krajane-krajane_ve_svete-historie_krajanu-argentina_o_ceskych_krajanech.html http://krajane.net/articleDetail.view?id=675 http://batastory.net/cs/dnes/chile http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/krajane/krajane_ve_svete/historie_krajanu/historie_kraja nu-index_9.html http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/213168-vzpominky-na-chile-jak-se-zije-cechum-zahranicemi/ http://www.radio.cz/cz/rubrika/krajane/ceska-kultura-slavi-uspechy-mezi-krajany-v-uruguayi http://latinskaamerikadnes.cz/jizni-amerika/uruguay/#cesi http://www.quido.cz/osobnosti/fric.htm http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=043&clanek=030430 http://latinskaamerikadnes.cz/jizni-amerika/venezuela/ http://cs.wikipedia.org/wiki/České_krajanské_spolky_v_Argentině http://www.chacocheco.com/cs/Historie/51/cesti-krajane-v-argentine-historie-a-soucasnost http://www.lideazeme.cz/clanek/kdo-objevil-prameny-amazonky, http://peru.czweb.org/pramen_amazonky.php http://www.czsk.net/svet/clanky/osobnosti/kubitschek.html https://www.mzv.cz/brasilia/cz/kultura_krajane_skolstvi/vyznamni_cesi_v_brazilii/prof_bohumil_med .html http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/380892 http://www.mzv.cz/brasilia/cz/kultura_krajane_skolstvi/ceska_kultura_v_brazilii.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohum%C3%ADr_Jansk%C3%BD http://dalky.cz/cteni/c-cesi-v-paraguayi.html http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_krajansk%C3%A9_spolky_v_Argentin%C4%9B http://www.lideazeme.cz/clanek/kdo-objevil-prameny-amazonky http://www.atllanka.net/index.php?text=76-tomas-bata-svec-ktery-obul-svet http://www.iberospol.com/o-nas/
13 2014
