Vztahy mezi USA a EU včetně situace v Afghánistánu a Iráku - podkladová složka

Vztahy mezi USA a EU včetně situace v Afghánistánu a Iráku - podkladová složka Dokument tvoří tři části. Vztahy USA a EU obecně, situace v Afghánistánu a situace v Iráku. Pro lepší orientaci v pdf souboru doporučujeme použití záložek (tlačítko záložky nebo zkratka F4).

Obama prezidentem - zásadní zkouška pro Evropu Bude rok 2009 a začátek prezidentského působení Baracka Obamy znamenat nástup nové éry v transatlantických vztazích, anebo přetrvají staré spory, rozdmýchávané hloubkou a závažností hospodářské krize? Povede krize na obou březích Atlantiku k nacionalistickým a sobeckým postojům, mařícím dlouho očekávané sblížení, ne-li úplné usmíření? To samozřejmě ještě nelze říct. Přestože levicové křídlo evropské levice – stejně jako okruh nejliberálnějších amerických demokratů – vyjadřuje znepokojení, že si Obama zvolil příliš středový kabinet, klasická forma antiamerikanismu bude v Evropě nesporně ustupovat. Je velice nepravděpodobné, že by Evropané vyšli do ulic, aby odsoudili „podstatu“ Spojených států – to, čím Amerika je a co dělá –, tak jako to učinili během Bushovy éry, ba i během Clintonových let. Obrázek Ameriky se po 4. listopadu v Evropě zásadně proměnil a styl Obamovy diplomacie po jeho inauguraci zřejmě tuto změnu ještě potvrdí. V oblasti transatlantických vztahů, jako obecně i v jiných oblastech, je však nemoudré od jediného muže očekávat přespříliš, ať už jsou jeho výjimečné vlastnosti jakékoli. Fundamentální problémy přetrvávají a nové se pravděpodobně vynoří. Staré a nové problémy Zaprvé, ať už je surový styl nového Ruska za Vladimíra Putina a Dmitrije Medveděva jakýkoli, Sovětský svaz už neexistuje a nepředstavuje společnou hrozbu, která byla až do roku 1989 "tmelem“ spojenectví. Pokud se něco hrubě nezvrtne, nová studená válka na obzoru není. Zadruhé, přetrvává strukturální nevyváženost mezi způsobem, jímž Evropa pohlíží na Ameriku, totiž s vášní a zaujetím, a způsobem, jímž Amerika pohlíží na Evropu, totiž s vlažným zájmem, který ustupuje narůstající lhostejnosti. Během studené války byla Evropa pro Ameriku první obrannou linií. V dnešním globálním věku budou významnější priority pro USA představovat Asie, Střední východ a snad i Afrika. Zatřetí, i když bude Amerika pod Obamou vychvalovat, anebo dokonce praktikovat multilateralismus, Američané nejsou ani zdaleka připraveni akceptovat realitu multipolárního světa. Mohou o něm sice abstraktně psát, ale jeho význam – svět, v němž je jejich vlast jen „primus inter pares“ – do národní psychiky ve skutečnosti nepronikl. Americký internacionalismus zůstává stále ukotvený v myšlence amerického "excepcionalismu“ – jedinečné úlohy a smyslu pro misi. Jde o přístup ke světu, s nímž se Evropané jen velice těžko smiřují. I když bude prezidentem Obama, mohou bez meškání pranýřovat spojení arogance a pokrytectví, které se podle nich k pohledu Ameriky na její „zvláštní a jedinečnou misi“ váže. Začtvrté, jestliže se americká diplomacie co do stylu i obsahu změní, bude Evropa připravena dostát úkolu, až Amerika požádá o pomoc? Jedním brzkým testem zřejmě bude Afghánistán, až se usměvavý, ale rozhodný Obama obrátí k Evropě a řekne přímo: "Dosud jste drtivou

většinou stáli za mnou. Děkuji vám za to. Teď ale nepotřebuji vaše symbolické hlasy; potřebuji konkrétní podporu. Potřebuji další angažmá vašich vojáků v Afghánistánu!“ Mám podezření, že evropští lídři neodpoví s nadšením. Většina z nich je přesvědčena, že v Afghánistánu neexistuje vojenské řešení, a vědí, že veřejné mínění, zejména v době značných ekonomických těžkostí, nemá na takové operace chuť. Evropané mají tradiční sklon kritizovat americký vojenský avanturismus a přitom na USA spoléhat jako na svého ochránce. Zapáté, k těmto "starým“ problémům je třeba přidat jeden nový: pravděpodobnou újmu transatlantických vztahů kvůli nejhorší finanční krizi za několik desítek let. Protekcionismus v klasickém smyslu je nepravděpodobný. V tom jsme se z roku 1929 poučili. Může se ale ukázat, že veřejné subvence "národních šampionů“ jsou pro atmosféru mezinárodní spolupráce stejně destabilizační jako v minulosti celní překážky. Jak se bude krize prohlubovat, pokušení "utišit“ strádající obyvatele populistickými, sobeckými opatřeními může narůstat. Zásadní zkouška Je rovněž paradoxní, že "zezelenání“ USA – Amerika pozdě, ale s vášní objevující svou zodpovědnost za přežití planety – může vést k transatlantickému konkurenčnímu soupeření o první místo v dobrých ekologických mravech. Témata možných napětí bychom mohli dále rozmnožit, od jaderného odzbrojování – přílišného pro Francouze, nedostatečného pro ostatní – až po nejlepší způsoby jak jednat s Íránem, Ruskem a Čínou. Zásadní otázka tkví jinde. Zvolení Baracka Obamy představuje pro Evropu zásadní zkoušku. Vzepne se Evropa k výkonu a chopí se příležitosti, již nachystalo odvážné a vzrušující rozhodnutí Ameriky dokázat sobě i světu, že starý kontinent může působit jako mocnost a sjednocující hráč?

MOISI, Dominique. Obama prezidentem – zásadní zkouška pro Evropu [online]. idnes.cz, 28. 12. 2008 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

Guantánamo rozdělilo státy EU Přijmout propuštěné zajatce? Česko je spíše proti, Portugalsko chce Američanům vyhovět Problém americké věznice - EU chválí Obamův krok, co dál s vězni ale zatím netuší BRUSEL/PRAHA Státy Evropské unie kvitovaly s povděkem, že chce nová americká vláda do roka zavřít Guantánamo. Americká věznice na Kubě zřízená po 11. září 2001 jako shromaždiště lidí podezřelých z terorismu je dlouhodobě trnem v oku mnohých evropských zemí, které kritizují, že řada zadržených tráví za mřížemi roky, aniž by byli byť jen obviněni. Dál než k pochvale USA ale včera ministři zahraničí unie nešli. Jednotlivé vlády chtějí vyjít vstříc nové americké administrativě, liší se ale v názoru, jestli vyhovět žádosti Baracka Obamy a přijmout část vězňů z Guantánama na svou národní půdu. „Vítáme rozhodnutí americké administrativy... To, zda přijmout vězně, záleží pouze na jednotlivých státech,“ shrnul včera debatu šéfů diplomacií ke Guantánamu český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Zdůvodnil to tím, že přijetí cizinců se řídí přesnými zákony dané země a ty jsou v různých státech různé. „Musíme si objasnit řadu právních otázek, než dojdeme v unii ke koordinovanějšímu postoji. Rozhodně to není otázka, kterou lze vyřešit během několika týdnů či měsíců,“ dodal Schwarzenberg. Aniž by ministr jmenoval, řekl, že během obědové diskuse o Guantánamu „nebyl nikdo (z Obamovy žádosti, pozn. red.) dvakrát nadšený“. Státy většinou neoficiálně argumentují finančními náklady, které by s sebou neslo přijetí lidí, kteří by byli úplně závislí na sociálním systému dané země a mohli by využít jejích práv - například požádat o azyl z politických důvodů. Zmiňují ale také další důležitý faktor možný protest veřejnosti, pakliže by se stát rozhodl poskytnout útočiště domnělým teroristům. „Vlažných“ zemí je zatím většina a patří mezi ně i Česko. Na otázku LN, jak vláda zareaguje, jestli se na ni obrátí Obamův tým s žádostí o přijetí vězňů, Schwarzenberg odpověděl: „Nerad bych se k tomu dnes jasněji vyjadřoval. Nicméně já z toho vůbec nadšený nejsem.“ Jak dodal, „když si Američané ty vězně pochytali, tak ať se o ně také postarají a nejdříve se je pokusí umístit u sebe“. Česká diplomacie drží linii, že to nebyla ona, která vězení kritizovala, a necítí proto morální povinnost vzít si část vězňů. Za mřížemi v Guantánamu je v současné době asi 245 vězňů, případná „adopce“ jinými státy by se však týkala jen asi 60 z nich. Šlo by o lidi, kteří se nemohou vrátit do své domoviny, protože by je tam čekalo pronásledování, a kteří nebyli odsouzeni za nejzávažnější teroristické činy. Zpravidla jde o etnické Ujgury z Číny, Alžířany či Libyjce. Tlak na vyjití vstříc Obamovi vede Portugalsko. Podle ministra zahraničí Luise Amada tu unie „musí nabídnout USA pomocnou ruku“. Kromě Portugalska se kladně vyjadřují ještě Španělsko, Francie či Finsko. Amado tvrdí, že států ochotných přijmout vězně je sedm. „Je tu i morální hledisko: pokud se bavíme o lidech, kteří nebyli odsouzeni ani souzeni, jsou volní, ale nemůžou se vrátit domů, Evropa by měla převzít část zodpovědnosti,“ řekl finský ministr Alexander Stubb.

Do debaty se mají nyní zapojit i ministři vnitra a justicí sedmadvacítky, aby se unie pohnula. Právní a bezpečnostní kontext umístění vězňů bude v únoru v USA řešit za unii ministr vnitra Ivan Langer.

ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina; ŠUPOVÁ, Tereza. Guantánamo rozdělilo státy EU [online]. lidovky.cz, 27.1.2009 [citováno 27.2.2010]. Dostupné na .

Clintonová označila EU za experiment BRUSEL - Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová nazvala Evropskou unii "zázrakem" a "velkým experimentem". Podle ní právě díky sjednocené Evropě zažívají její občané "nejdelší období míru od dob Římanů". Clintonová to prohlásila při diskusi s mladými Evropany na půdě Evropského parlamentu v Bruselu. Za svůj projev si ministryně vysloužila velký aplaus. Za experiment, byť v jiném kontextu, označil EU před nedávnem na půdě EP i český prezident Václav Klaus. Naopak jeho projev byl podle některých poslanců nejkontroverznější v historii projevů v EP. "Mnozí dnes Evropu vnímají jako zázrak. (...) Evropa dnes zažívá nejdelší období míru od doby Římanů. A to také díky vizi těch, kteří vytvořili koncept, jenž se zdál svého času naprosto nerealistický. Totiž že Evropané by mohli nejen spolupracovat, ale nalézt i společné pozice a určit si stejné cíle," řekla Clintonová. Na Clintonovou, na rozdíl od Klause, nikdo nebučel "Víme, jak obtížný projekt to je. Nejsem tu, abych vám říkala, co děláte a co víte, ale abych reflektovala, že jednota tohoto velkého experimentu je ohromující pro ty, kteří věci sledují z druhé strany Atlantiku," dodala šéfka americké diplomacie. Evropu sjednocenou v EU nazval na půdě EP v únoru "radikálním experimentem" i český prezident Václav Klaus. Ten ji ovšem v tomto kontextu kritizoval. Experimentální je podle něj na EU to, že se unie snaží učinit rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí. Jeho projev si sice vysloužil potlesk některých europoslanců, další ovšem ostře nesouhlasili. Část evropských zákonodárců pak v jednu chvíli dokonce na protest proti Klausově kritice opustila hlavní jednací sál. Například podle europoslance za německé Zelené Milana Horáčka se ještě žádnému prezidentovi, který promluvil v EP, nestalo, že by poslanci tolik bučeli a odcházeli.

ČTK. Clintonová označila EU za experiment [online]. lidovky.cz, 6.3. 2009 [citováno 28.2. 2010]. Dostupné na .

Přijměte Turecko, žádá Obama Obama v Praze – Summit s USA ukázal rozdílné názory na vstup Turecka do unie Prezident USA Barack Obama včera v Praze podpořil vstup Turecka do EU. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy zopakoval, že jeho země je proti. PRAHA Afghánistán, energetická bezpečnost, odsouzení včerejšího severokorejského testu rakety. V mnoha tématech si lídři Evropské unie s americkým prezidentem Barackem Obamou notovali. Jedno téma je ale přece jen rozdělilo. Americký prezident ve své úvodní řeči při zahájení summitu podpořil členství Turecka v nynější sedmadvacítce. „Kdyby Evropská unie Turecko přijala, vyslala by silný signál muslimskému světu,“ uvedl Obama. „Evropská unie i Spojené státy by se měly snažit sblížit s muslimy jako se svými přáteli, sousedy a partnery a společně bojovat proti nespravedlnosti, netoleranci a násilí,“ dodal americký prezident. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy ale včera zopakoval, že jeho země i nadále vstup Ankary do EU nepodporuje. „Pokud jde o Evropskou unii, je na každém členském státě, aby o tomto členství (Turecka – pozn. red.) rozhodl,“ vysvětlil Sarkozy. „Vždycky jsem byl proti tomuto vstupu a proti zůstávám i nadále,“ dodal francouzský prezident po Obamově vystoupení. Sarkozy již dlouho tvrdí, že Turecko do Evropské unie nepatří, a argumentuje tím, že geograficky leží v Asii. V rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 zašel francouzský vůdce dokonce ještě dál – a to když prohlásil, že „velká většina členských zemí EU sdílí francouzskou pozici“ a nechce Turecko v unii. „Turecko, to je velký spojenec Evropy a USA. Má zůstat privilegovaným partnerem, můj postoj se nezměnil,“ dodal Sarkozy. Schwarzenberg: „Skeptické je i Německo“ Šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg po skončení summitu uvedl, že oficiálně se o tématu přijetí Turecka do Evropské unie nehovořilo. „Jak známo, několik států – nejen Francie, ale i Německo – je k tomu dostatečně skeptických. Také Rakušané z toho nejsou šťastní,“ naznačil Schwarzenberg, kdo všechno by mohl mít s Tureckem v unii problém. I přes rozpor ohledně Turecka ale včerejší summit ve formě pracovního oběda svůj účel splnil – jeho základním cílem totiž bylo seznámit nového amerického vůdce s představiteli sedmadvacítky. „Obama měl možnost poznat jednotlivé hlavy států, každý měl během

zasedání krátké vystoupení na určité téma, já jsem to moderoval,“ popsal český premiér Mirek Topolánek. Například polský prezident Lech Kaczynski tak měl možnost asi tři minuty pohovořit o energetické bezpečnosti a projektu Východní partnerství, jehož cílem je připoutat k EU šest zemí ležících za jejími východními hranicemi. Hovořilo se i o umístění vězňů z Guantánama v zemích EU Topolánek na tiskové konferenci po skončení jednání nazval pražský summit EU–USA „symbolem nové úrovně euroamerických vztahů“. I Barack Obama vztahy obou kontinentů ocenil. „Byly časy, kdy mohly nastat okrajové spory, ale mnohem víc nás spojuje, než rozděluje,“ řekl americký prezident. Jak Topolánek přiznal, během ranního bilaterálního jednání s Američany došlo i na téma umístění vězňů z Guantánama v zemích Evropské unie. Obama totiž včera v Praze potvrdil, že chce kontroverzní věznici do ledna příštího roku zavřít. „K pozici Evropské unie nemohu dát jednoznačné stanovisko, protože ten společný názor se v unii teprve tvoří,“ vysvětlil Topolánek. „Česká republika je ale k možnému umístění vězňů z Guantánama rezervovaná. Ještě ale probíhá na toto téma diskuse,“ dodal.

ŠUPOVÁ, Tereza. Přijměte Turecko, žádá Obama [online]. lidovky.cz, 6.4. 2009 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

Barroso: EU a USA mají nejdůležitější obchodní vztah na světě Předseda Evropské komise José Manuel Barroso po nedělním summitu EU-USA prohlásil, že USA a Evropa musí spolupracovat především v boji s klimatickými změnami, v energetické oblasti a v obchodu. Barroso připomněl, že USA a Evropská unie dohromady vytvářejí 65% světového HDP a jejich vztah je nejdůležitějším obchodním vztahem na světě. Nutné je posílit transatlantické hospodářské vztahy, silné vedení EU a Spojených států je globální nutností. "Dvě miliardy dolarů denně představuje obchod s produkty a službami mezi USA a EU," řekl Barroso.Šéf Evropské komise vymezil tři nejdůležitější okruhy, kde by měly obě strany spolupracovat. První je ochrana klimatu a boj proti klimatickým změnám. Zmínil důležitost úspěchu Kodaňského summitu o ochraně klimatu.

V energetické oblasti poznamenal, že je třeba spolupracovat na vývoji alternativních zdrojů energie a posílit diverzifikaci zdrojů energie pro Ameriku i Evropu. Otázky obchodu se podle Barrosa řešily už na setkání G20 a budou pokračovat, vyslovil se pro pokračování jednání z Dauhá o dalším uvolnění světového obchodu. Další významnou oblastí je bezpečnost. Důležitý bude podle Barrosa nejen společný postup vůči Íránu, ale také vůči Severní Koreji. "Evropská unie se dnes se Spojenými státy dohodla, že vytvoří společné stanovisko. Je jasné, že Severní Korea nedostane rozvojovou pomoc, doku neimplementuje šest bodů světového bezpečnostního programu," řekl Barroso. Předseda komise rovněž pozitivně přijal jasné vyjádření amerického prezidenta vůči Turecku. Obama vyzval Evropskou unii, aby Turecko do svých struktur přijala.

MEDIAFAX.cz. Barroso: EU a USA mají nejdůležitější obchodní vztah na světě [online]. epravo.cz, 6.4. 2009 [citováno 28.2. 2010]. Dostupné na .

Průzkum: Evropa zatím Obamovi fandí čtyřikrát víc než Bushovi Zahraniční politice amerického prezidenta Baracka Obamy zatím Evropa fandí skoro čtyřikrát víc, než tomu bylo u George Bushe. Vyplynulo to z nového průzkumu americké organizace German Marshall Fund. Obamu a jeho řešení mezinárodních otázek více či méně podporuje 79 procent Evropanů, Bushovy kroky před rokem schvalovalo 19 procent lidí.

Vůbec nejoblíbenější je Obamův přístup k mezinárodním otázkám v Německu, kde ho schvaluje 92 procent lidí. A to je o celých 77 procent víc než u Bushe. Podporu vyšší devadesáti procent má Barack Obama i v Nizozemsku, Itálii či Portugalsku. Na opačné straně názorového spektra je Turecko, kde se zahraniční politikou amerického prezidenta souhlasí jen asi polovina dotázaných. Nicméně i to je rapidní nárůst, Bushova podpora v Turecku byla jednociferná. Česko mezi dvanáctkou evropských zemí, kde se průzkum konal, nebylo. Ale Slovensko ano. Obamu tam podporuje 71 procent lidí, u jeho předchůdce to byla bez jednoho procenta pětina. Západ fandí víc než Východ

Výzkumníci z German Marshall Fund se ptali i na to, zda se podle respondentů za poslední rok zlepšily vztahy mezi Evropou a USA. Sedmatřicet procent lidí ze zkoumaných zemí si myslí, že ano. Silnější je toto přesvědčení v západoevropských zemích než ve státech střední či jihovýchodní Evropy. Například na Slovensku je o tom přesvědčeno - stejně jako třeba v Bulharsku - 24 procent lidí, v Polsku 23 procent a v Turecku jen 11 procent. V Německu si to naopak myslí 53 procent dotázaných, ve Francii 52. Obecně Ameriku ve střední a jihovýchodní Evropě vidí pozitivně 53 procent lidí, zatímco v západoevropských zemích to je 63 procent. "Proti minulé administrativě vidíme v transatlantických názorech významnou změnu," okomentoval výsledky průzkumu šéf GMF Craig Kennedy. "Na začátku mandátu si prezident Obama vysloužil u veřejného mínění na obou stranách Atlantiku ohromující kredit," doplnila ho Angela Benessiaová ze společnosti Compagnia di San Paolo, která se na průzkumu podílela.

ČTK. Průzkum: Evropa zatím Obamovi fandí čtyřikrát víc než Bushovi [online]. idnes.cz, 9.9. 2009 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

Evropa a USA: nepochopení Nová studie tvrdí, že Evropané nedokáží využít „efekt Obama“ WASHINGTON/PRAHA „Evropa není pro Obamu prioritou, problémem, ani řešením jeho problémů,“ citoval včera deník The Washington Post z rozhovoru s bývalým francouzským ministrem zahraničí Hubertem Védrinem. Jakási cimrmanovská „fáze očekávání a fáze zklamání“ je znát často, pokud se porovnají slova evropských politiků ze současnosti a z doby před rokem. Obama zůstává v průzkumech veřejného mínění na starém kontinentě stále populární, i když také zde je znát určité ochlazení euforie. S pokusem o zdůvodnění přišel panevropský thin-thank Evropský výbor pro zahraniční vztahy (The European Council on Foreign Relations – ECFR) ve studii, kterou zveřejnil právě včera, tedy v předvečer prvního výročí Obamova volebního triumfu. „USA už nevládnou světu jako jediná supervelmoc. V ekonomických otázkách se musejí obracet na Čínu, při jaderném ozbrojení na Rusko. Evropané si ale odmítají přiznat, jak se svět změnil,“ tvrdí v doprovodném textu autoři studie Nick Witney z ECFR a Jeremy Shapiro z amerického Brookings Institution. Podle nich si Evropa z transatlantických vztahů dělá „fetiš“ a

úzkostlivě propaguje „harmonii pro harmonii“ – aniž by si pokládala otázku, k čemu je to dobré. Čtyři neuralgické body Tvrdí dále, že Spojené státy by daly přednost jednotné Evropské unii, ale nemají v tomto ohledu žádná velká očekávání. „Když má EU silné vedení, jako je tomu při obchodních jednáních, Američané naslouchají. Když tomu tak není, tak si Evropané říkají o naplnění pravidla ‚rozděl a panuj‘,“ dodávají. Studie má název Vstříc postamerické Evropě: Mocenský audit vztahů mezi EU a USA. Jsou zde pojmenovány čtyři neuralgické body vzájemných vztahů, které podle autorů vedou k přetrvávajícím „iluzím“ v postojích evropských vlád. Mezi ně řadí fakt, že Evropa svou bezpečnost stále nechává v amerických rukách. Není prý také pravda, že evropské a americké zájmy nutně musí být vždy stejné. Další „iluzí“ je již výše zmíněný předpoklad, že blízké a harmonické vztahy jsou vyšší kartou, než konkrétní cíl takových vztahů. A konečně: Evropané se prý mylně domnívají, že kvůli „zvláštním vztahům“ s USA se na Washington nemohou alespoň občas obořit. Výsledkem prý je, že jednotlivé evropské země soutěží o americkou přízeň, místo toho, aby se snažily o celoevropský postoj vůči USA. K čemu to vede demonstrují autoři studie na příkladu Afghánistánu: „Následkem jsou frustrované Spojené státy a impotentní Evropa: Evropané mají v Afghánistánu 20 tisíc vojáků, ale prakticky nemůžou mluvit do strategie.“

PEŠEK, Petr. Evropa a USA: Nepochopení [online]. lidovky.cz, 3.11. 2009 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

US to close Guantanamo within three years EUOBSERVER / BRUSSELS – The US will close the Guantanamo prison for terrorism suspects "within Barack Obama's term" of office, after missing last week the self-imposed deadline of one year, an American official told a Brussels audience, praising the support shown by European governments who took in about a dozen inmates. "We've not succeeded in closing Guantanamo within the envisaged deadline, but we made progress," Dan Fried, Washington's special envoy for the closure of the facility, told reporters in the European capital on Wednesday (27 January).

Out of the 240 inmates that were still imprisoned in the Cuban prison when Barack Obama took office last January, 24 have so far been sent back to their home countries, 22 to other countries and two have been put on trial in Italy. Mr Fried refused to speculate on a new deadline, but said he was confident the closure could be finalised "during Mr Obama's first term." The US president's mandate ends in January 2013. The envoy expressed Washington's gratitude for the support shown by European countries in resettling some of the inmates. Slovakia has in the past few days announced it had taken three inmates, while Switzerland, not a member of the European Union, also accepted one. France, Great Britain, Ireland, Belgium, Portugal, Hungary and others have each taken one to three prisoners as well. Spain was currently negotiating the conditions for resettling "a considerable number" of inmates, he added. Mr Fried rejected criticism directed at the slow pace of resettlements in Europe. "It isn't an obstacle. These are not tense negotiations. They are rather collaborative. The European governments ask a lot of questions and they think through their options," he said. But the pace was likely to accelerate as countries establish certain procedures that prove successful, he added. He also brushed off claims that the US itself was not prepared to house any of the inmates within its own territory while expecting other countries to do so. "We're taking the ones who are the most dangerous, the terrorists connected to the 11 September [2001] attacks. They will be prosecuted by a New York federal court," he said. The US Congress has decided to accept on American soil only those prisoners who face prosecution – roughly 40. But another group of inmates, "fewer than 50," can neither be set free nor be charged as there is not enough legally admissible evidence to charge them with crimes, according to Washington. Both categories, however, could be transferred to a US prison in Illinois, if the congress approves the funding for transforming it into a high-security facility. This has prompted criticism from civil rights groups, who claimed Mr Obama was looking at setting up a "Guantanamo North" instead of the Cuban-based prison. The jail was opened by the Bush administration in 2002 to house irregular foreign combatants after the attacks on New York and Washington. It It came under intense criticism by European countries and civil rights groups as a result of the prison's legal grey zone and after it became evident that the suspects were subjected to inhumane treatment in order to obtain information.

POP, Valentina. US to close Guantanamo within three years [online]. euobserver.com, 28.1. 2010 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

'Pacification' of Europe is threat to security, US tells Nato Obama administration accused Europe's leaders of endangering peace because of reluctance to foot bill for adequate defence The Obama administration accused Europe's leaders of endangering peace today because of their growing pacifism and reluctance to foot the bill for adequate defence. In a withering attack on what Washington sees as European complacency in the face of new security threats, Robert Gates, the US defence secretary, demanded root-and-branch reform of the transatlantic alliance, voiced exasperation with Nato bureaucracy and said it was becoming increasingly difficult for the US and Europe "to operate and fight together". Gates told a Washington meeting of Nato officials and security experts "the pacification of Europe" had gone too far. "The demilitarisation of Europe, where large swaths of the general public and political class are averse to military force and the risks that go with it, has gone from a blessing in the 20th century to an impediment to achieving real security and lasting peace in the 21st," he said. "Not only can real or perceived weakness be a temptation to miscalculation and aggression, but … the resulting funding and capability shortfalls make it difficult to operate and fight together to confront shared threats." The US secretary of state, Hillary Clinton, joined in what was a concerted warning to the Europeans, calling for an "honest discussion" of European defence spending and complaining that the alliance was at risk of turning into a talking shop. Gates's criticism came days after the Dutch government collapsed over a dispute about Afghanistan and announced it would start withdrawing some 2,000 troops from August. The pull-out has spurred worries that other Europeans could follow suit. Away from the immediate priorities of the Afghan war, Gates indicated that the Nato and European predicaments were "part of a larger cultural and political trend affecting the alliance … [which] faces very serious, long-term, systemic problems". While the Obama administration has just asked Congress for a defence budget of more than $700bn (£454bn) – almost 5% of GDP – for next year, Gates complained that only four of the 26 Nato allies in Europe spent more than 2% of GDP on defence. A recent meeting of Nato

ministers in Istanbul heard that the alliance had a €640m (£561m) hole in its budget for this year. Gates voiced impatience with years of unredeemed European pledges to procure more cargo aircraft and helicopters. "Their absence is directly impacting operations in Afghanistan ... Nato needs serious, far-reaching, and immediate reforms to address a crisis that has been years in the making," he said. The 28 Nato countries are embroiled in an attempt to come up with a new mission statement, and there are divisions both transatlantic and within Europe over the wording. The warnings from Washington appeared to be an attempt to dictate the key components of the new doctrine.

TRAYNOR, Ian. 'Pacification' of Europe is threat to security, US tells Nato [online]. guardian.co.uk, 23.2. 2010 [citováno 27.2. 2010]. Dostupné na .

EU pohrozila odvetnými kroky kvůli americkým vízům Brusel - Evropská unie by mohla přijmout „reciproční“ opatření, pokud Spojené státy budou dále uplatňovat vízovou povinnost vůči deseti členským zemím Unie. Řekla to včera v Bruselu členka Evropské komise pro zahraniční vztahy Benita Ferrero-Waldnerová. Na jednání zahraničního výboru Evropského parlamentu komisařka vyjádřila naději, že se situace bude kladně vyvíjet. „Jinak budeme muset směřovat k určité reciprocitě,“ řekla bývalá rakouská ministryně zahraničí bez upřesnění, jaká opatření a kdy by mohla být přijata. Ve své předchozí zprávě v lednu EK usoudila, že zatím není potřeba přijímat odvetné kroky proti třem zemím, které požadují víza od některých občanů EU. Kromě USA jde o Kanadu a Austrálii. Vízová politika Washingtonu, který ji zdůvodňuje bezpečnostními hledisky, vyvolává stále větší nevoli zemí, kterých se to týká, tedy Česka, Polska, Maďarska, Slovenska, Slovinska, Lotyšska, Litvy, Estonska, Kypru a Malty. Summit nepřinesl konkrétní závazek EK doufala, že středeční summit EU-USA ve Vídni bude příležitostí ke konkrétnímu kroku směrem k řešení této otázky, ale nestalo se tak, citovala včera agentura AFP nejmenovaného mluvčího Evropské komise. Evropská unie má do poloviny července vypracovat zprávu, ve které by mohla navrhnout reciproční opatření proti USA. Pro přijetí zprávy bude potřebná kvalifikovaná většina 25 členských zemí. USA na vídeňském summitu obecně uznaly, že je třeba řešit otázku zrušení vízové povinnosti pro občany deseti členských zemí EU včetně Česka. Nezavázaly se však k žádnému konkrétnímu kroku ani termínu. Ktrpělivosti a pochopení, že americké zákony musí být dodržovány, vyzval včera i americký prezident George Bush, který je na návštěvě Maďarska.

EU pohrozila odvetnými kroky kvůli americkým vízům. MFDnes. 23. června 2006, s. 10.

USA: O vízech budeme jednat jednotlivě BERLÍN - Spojené státy chtějí vyjednávat podmínky bezvízového styku s jednotlivými členy Evropské unie, řekl ministr vnitřní bezpečnosti USA Michael Chertoff. Proti bilaterálním jednáním a případným dohodám mezi členy EU a Spojenými státy je Evropská komise, která chce vyjednávat za celou EU. V současnosti potřebují víza do USA lidé ze všech nových zemí unie kromě Slovinců, tedy i Češi. Ze starých členských zemí v americkém bezvízovém programu není jen Řecko. Právě

ČR k nevoli některých partnerů v EU podepsala letos v únoru s USA bilaterální memorandum, které by mělo vést ke zrušení víz pro české občany. Unie už naplánovala jednání s USA Podle Chertoffa chtějí USA umožnit vstup do svého bezvízového programu jedné členské zemi EU po druhé. Pokud by se čekalo na to, až se kvalifikují všechny, rozšíření programu by to velmi zdrželo. "Jsem rád, že mohu říct, že... budeme moci přijmout (do programu) několik zemí už tento rok. Za předpokladu, že budou splněny všechny klíčové podmínky," dodal. Chertoff by měl o problematice zrušení víz hovořit na čtvrteční schůzce ve Slovinsku s eurokomisařem Frankem Frattinim. Právě Evropská komise dnes doporučila členským zemím, aby EU jako celek zahájila jednání s USA o bezvízovém styku pro všechny unijní občany. Frattini v této souvislosti řekl, že doufá, že dohody by v tomto směru mohlo být dosaženo už v červnu a že do konce roku by mohla být realizována. V Evropské unii vyvolalo rozporné reakce česko-americké memorandum, které by mělo vést ke zrušení amerických víz pro české občany. Praha je některými unijními partnery kritizována, že s Washingtonem vyjednává bilaterálně. Obdobné memorandum má Chertoff ve středu podepsat s Estonci a Lotyši.

USA:O vízech budeme jednat jednotlivě [online]. Lidovky.cz, 12. března 2008 [cit. 28. února 2010]. Dostupné na < http://www.lidovky.cz/usa-o-vizech-budeme-jednat-jednotlive-dwq/ln_eu.asp?c=A080312_105955_ln_eu_fho>.

EU našla společný postoj k vízům do USA Velvyslanci členských států Evropské unie se dnes shodli na společném postoji v otázce bezvízového styku se Spojenými státy. Češi na jednání souhlasili s tím, že data, která si vymění s Američany, budou v souladu s dohodou o výměně dat cestujících v letecké dopravě mezi EU a USA (PNR). Některé členské státy Evropské unie nedávno rozladil postup Česka, které s USA podepsalo bilaterální memorandum, které má časem vést ke zrušení víz. Komise se původně obávala, že kvůli dohodě mezi USA a ČR by mohli Američané odstoupit od dohody s Evropskou unií. V dokumentu o výměně dat je totiž obsažena i klauzule, podle níž může Washington od dohody jednostranně odstoupit, pokud by ji EU porušila. EK se pak obává, že tímto porušením by mohl být rozsah dat, které Češi či další země budou na základě bilaterálně uzavřených memorand USA předávat.

EU našla společný postoj k vízům do USA [online]. Lidovky.cz, 5. března 2008 [cit. 28. února 2010]. Dostupné na < http://www.lidovky.cz/eu-nasla-spolecny-postoj-k-vizum-do-usa-d9q/ln_eu.asp?c=A080305_163205_ln_eu_glu>.

Diplomatům z USA hrozí zavedení víz BRUSEL - Evropská komise pohrozila odvetnými kroky, pokud Američané nedostojí slibu rozšířit letos bezvízový program o další členské země unie. Komise by v takovém případě mohla kupříkladu navrhnout, aby EU dočasně zavedla vízovou povinnost pro držitele amerických diplomatických pasů. Podle výkonného orgánu "sedmadvacítky" i přes veškeré úsilí zatím nebylo ve vztahu k USA dosaženo žádného hmatatelného pokroku. Víza do USA teď nepotřebují jen občané z 15 starších členských států unie s výjimkou Řecka. Z nováčků z rozšíření po roce 2004, mezi nimiž jsou i Češi a Slováci, to platí jen pro Slovince. Američané bez víz jezdí do celé EU. "Komise proto navrhne odvetná opatření - například dočasné obnovení vízové povinnosti pro občany USA, kteří jsou držiteli diplomatických a služebních či úředních pasů - od 1. ledna 2009, pokud nebude dosaženo žádného pokroku," pohrozila EK. Připomněla nicméně slib USA z června letošního roku, že bezvízový program rozšíří.

Diplomatům z USA hrozí zavedení víz [online]. Lidovky.cz, 23. července 2008 [cit. 28. února 2010]. Dostupné na .

Unijní krize ovlivňuje i letošní summit EU-USA Washington, Praha - Evropskoamerický summit, při kterém se pravidelně setkávají nejvyšší představitelé Unie a USA, začal včera ve Washingtonu ve zcela jiné atmosféře než předchozí schůzka v červnu 2004. Napětí mezi Bruselem a Bílým domem, způsobené válkou v Iráku, od loňska zřetelně polevilo. Po víkendové rozpočtové roztržce, která prohloubila unijní krizi, však bylo jasné, že tentokrát summit ovlivní právě toto téma.

Oficiálně měla evropská delegace, vedená předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem, s prezidentem Georgem Bushem a jeho administrativou debatovat o vzájemné obchodní výměně, reformě OSN či protiteroristických opatřeních. Bílý dům však už dopředu signalizoval, že si chce především udělat jasno v tom, jaký může být další vývoj unijní krize. George Bush v poslední době několikrát zdůraznil, že Bílý dům má zájem na jednotné a silné Unii a že podporuje její další rozšiřování. Podle Johna Palmera, ředitele bruselského Centra pro evropskou politiku, však Washington není v tomto názoru jednotný. Část tamní politické scény, která v Unii vidí globálního polického konkurenta, by podle Palmera přivítala oslabení EU.

Unijní krize ovlivňuje i letošní summit EU-USA. MF Dnes. 21. června 2005, s. 8.

Vídeň ovládl summit s Bushem Bezpečnostní opatření před dnešní schůzkou EU - USA ochromila centrum rakouské metropole Vídeň - Americký prezident George Bush včera ráno ještě ani nenastoupil do letadla směr Vídeň, kde se po celý dnešek koná pravidelný summit EU a USA, a rakouská policie měla plné ruce práce se zneškodňováním falešných bomb. Dva podezřelé balíčky a jeden kufr, ač bez výbušnin, přidělaly starosti pěti tisícům policistů a jejich amerických posilám zodpovědným za bezpečí politiků. Přílet amerického prezidenta byl očekáván až včera pozdě večer, avšak rakouská metropole žije přípravami na mimořádnou návštěvu řadu týdnů. Centrum města kolem prezidentského sídla Hofburg je pro „běžné“ lidi zapovězené, stejně tak tamní muzea. Podobně neprodyšnou zónou je i hotel Intercontinental, kde Bush a také ministryně zahraničí Condoleezza Riceová bydlí. Bezpečnostní opatření, která musí počítat i s masovými demonstracemi namířenými proti Bushově politice, jsou podle pozorovatelů bezprecedentně rozsáhlá. Bushova třetí cesta do Evropy od svého znovuzvolení má být dalším posílením nové etapy vztahů, které zásadně narušila americká invaze do Iráku. Přesto existuje hned několik „staronových“ témat, která obě strany rozdělují. Na předním místě stojí osud americké věznice na Guantánamu, ale i tajné lety CIA s podezřelými z terorismu do Evropy. Zástupci Bílého domu sice v minulých dnech naznačovali, že nechtějí téma Guantánamo během vídeňské schůzky otevírat, podle rakouské ministryně zahraničí Ursuly Plassnikové však hodlá EU tlačit na to, aby tuto „anomálii“ USA co nejdříve zavřely. Sám Bush si uvědomuje, že je po třech sebevraždách na Guantánamu situace neudržitelná i v očích americké veřejnosti. S uzavřením však váhá. „Není sporu o tom, že Guantánamo vysílá signál některým našim přátelům, poskytuje příležitost říci, že USA nectí hodnoty, které se snaží prosazovat jinde. Moje odpověď je, že jsme národem, který ctí právo,“ prohlásil Bush.

S velkým „důrazem“, jak říkají bruselští diplomaté, hodlá EU také tlačit na americkou vládu, aby zrušila vízovou povinnost novým členským zemím. Málokdo v Bruselu nicméně očekává, žeWashington ze svých pozic ustoupí a víza zruší, a to i přesto, že EU hrozí zavedením cestovních omezení pro americké diplomaty a vojáky. Navzdory zmiňovaným třecím plochám se Bush a jeho evropští partneři v čele s rakouským kancléřem Wolfgangem Schüsselem budou snažit o souznění, které vyústí ve společné prohlášení. Příkladem shody je Írán a jeho jaderný program, vůči němuž došlo v poslední době k pozoruhodnému sblížení postojů. Evropa také potvrdí svoji odhodlanost bojovat proti terorismu.

GROHOVÁ, Johanna. Vídeň ovládl summit s Bushem. MF Dnes. 21. června 2006, s. 8.

Další státy EU podepíší vízové dohody s USA, Bruselu navzdory Štrasburk (Od naší zpravodajky) - Estonko a Lotyšsko hodlají následovat český příklad a dnes s USA uzavřou dohodu, která má vést ke zrušení vízové povinnosti. To příliš netěší Evropskou komisi, která se snaží donutit členské státy EU v čele s Českou republikou, aby počkaly na celounijní dohodu s USA o rušení víz. Komise ve Štrasburku včera schválila nový mandát, který zakazuje členským zemím vyjednávat v oblastech spadajících pod společnou unijní legislativu. Podle evropského komisaře pro justici a vnitro Franka Frattiniho jde například o výměnu dat o pasažérech v letecké dopravě či o repatriace lidí, kterým vypršelo povolení k pobytu. Také podmínky pro nový systém elektronické registrace před cestou do USA, která je součástí českoamerické dohody, by komise chtěla mít pod kontrolou. „USA chtějí tento systém zavést pro všechny obyvatele EU, kteří jsou součástí bezvízového programu,“ řekl Frattini. Česko nicméně tvrdí, že tyto registrace už nejsou víza, a tudíž se na ně unijní kompetence nevztahují. Mandát musí ještě schválit členské země EU. Česko, ale například i Slovensko mají s jeho obsahem problém, protože jej považují za příliš omezující v jednání s Američany. Frattini řekl, že komise by chtěla s americkou vládou dojednat společné podmínky pro rušení víz pro všechny členské země během červnového summitu EU - USA. „Naším cílem je zajistit, že všichni občané EU budou moci do USA cestovat bez víz,“ řekl Frattini. Podle názorů některých diplomatů je to však nemožné, protože například Polsko zdaleka nesplňuje základní podmínku: nízký počet odmítnutých žádostí o víza.

GROHOVÁ, Johanna. Další státy EU podepíší vízové dohody s USA, Bruselu navzdory. MF Dnes. 12. března 2008, s. 6.

Summitu EU-USA hrozí krach. Setkání v Praze bylo údajně pro Američany ztrátou času Podle listu The New York Times souvisí Obamův nezájem přijet na nadcházející summit se zmatky kolem Lisabonské smlouvy.

Plánovaný summit Evropské unie a Spojených států, který se měl v květnu uskutečnit v Madridu, spěje ke svému zrušení. Američané vůbec poprvé připustili, že očekávaná neúčast prezidenta USA Baracka Obamy, o níž spekulovala média, souvisí se zmatky kolem nově zavedené Lisabonské smlouvy o reformě institucí EU. Deník The New York Times se odvolává navíc na tvrzení nejmenovaného zdroje, který tvrdí, že k rozhodnutí amerického prezidenta přispělo i přesvědčení, že loňský dubnový summit EUUSA v Praze byl jen ztrátou času. "Prezident vynechal i oběd s evropskými lídry při malém setkání EU-USA loni v listopadu ve Washingtonu. Místo sebe poslal viceprezidenta Josepha Bidena, což je něco, co by bývalý prezident George Bush nikdy neudělal," píše The New York Times. Obamova neochota setkat se s představiteli Evropské unie údajně pramení z "pořádků", které koncem loňského roku zavedla lisabonská smlouva. Mluvčí amerického ministerstva zahraniční Philip Crowley novinářům ve Washingtonu řekl, že smlouva přinesla zmatek do celé organizace summitu, protože není jasné, s kým by se Obama vlastně měl setkat. V současnosti totiž unii zastupují v podstatě tři lidé - španělský premiér José Luis Zapatero, jehož země unii na půl roku předsedá, šéf Evropské komise José Barroso a nový prezident EU Herman Van Rompuy.

Summitu EU-USA hrozí krach. Setkání v Praze bylo údajně pro Američany ztrátou času [online].Ihned.cz, 3. 2. 2010 [cit. 28. února 2010 ].. Dostupné na .

Obama nepřijede na summit do Madridu. Ztrácí trpělivost s nesoudržnou EU Předsedající Španělsko prosadilo, aby byl summit EU - USA v Madridu, Obama je ale zaskočil. Zřejmě totiž nepřijede. Podle analytiků i kvůli tomu, že není jasné, s kým by měl v Evropě jednat.

Španělský premiér José Luís Zapatero musí být zklamaný. Z dubnové vrcholné schůzky se Spojenými státy chtěl v Madridu udělat jeden z vrcholných bodů předsednictví své země v čele Evropské unie – a to navzdory čerstvě platné Lisabonské smlouvě. Ta přinesla novou funkci stálého předsedy Evropské rady, k jehož hlavním povinnostem má patřit organizace summitů a zastupování sedmadvacítky navenek. Informaci, že americký prezident Barack Obama na jaře do Evropy nepřijede, přinesl deník Wall Street Journal. Ten v této souvislosti citoval mluvčího ministerstva zahraničí Philipa Crowleyho, který mimo jiné poukázal na složitost nynější struktury Evropské unie, kde vedle nově ustaveného stálého předsedy Evropské rady nadále existuje rotující předsednictv. V době, kdy se nově ustavení unijní funkcionáři ještě zřetelně nevyprofilovali, nemusí být být partnerům Evropské unie ve světě jasné, kdo za ni mluví. Šest návštěv stačilo V současnosti to může být stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a i premiér aktuálně předsedajícího Španělska José Luís Zapatero.

Obamovo rozhodnutí mohla ovlivnit jeho zkušenost, kdy se do Evropy v prvním roce svého úřadování vypravil celkem šestkrát, včetně summitu s šéfy států a vlád EU v Praze, a výsledky jednání nebyly v Bílém domě hodnoceny příznivě, ale spíše jako ztráta času. „Nesentimenální prezident Obama ztratil trpělivost s Evropou, které schází soudržnost a smysl,“ napsali ve své listopadové zprávě Nick Witney a Jeremy Shapiro z analytického střediska European Council for Foreign Relations. Podle autorů „v postamerickém světě Spojené státy vědí, že potřebují efektivní partnery. Pokud jím nedokáže být Evropa, poohlédnou se USA po jiných privilegovaných partnerech“.

MACHÁČEK, Jan.Ihned. Obama nepřijede na summit do Madridu.Ztrácí trpělivost s nesoudržnou EU [online]. 2. února 2010 [cit. 28. února 2010 ]. Dostupné na WWW: .

Ripples of discontent as MEPs reject US bank data deal EUOBSERVER / BRUSSELS – The European Parliament on Thursday (11 February) rejected a bank data deal with the US that would have allowed American investigators to track European transactions in the search for terrorist funding. The US qualified the vote as a " serious setback" to EU-US counter-terrorism co-operation. Swift will no longer give data on European transactions to US investigators (Photo: SWIFT) The deal was rejected by a large majority: 378 MEPs voted in favour of scrapping the agreement, with 196 against and 31 abstentions. EU lawmakers called for a better deal, which should include tougher data protection measures, despite warnings from Washington, the European Commission and the Spanish EU presidency that the rejection of the interim agreement would lead to a "security gap" for US and European citizens alike. The interim agreement had been in force since 1 February pending the consent of Parliament, which has gained new powers in the field after EU's new legal framework, the Lisbon Treaty, came into force. It would have been in force only for a maximum of nine months, in which a more wideranging final agreement was to be negotiated. "The proposed interim agreement is simply a bad deal. The rule of law is important and currently our laws are being broken and under this agreement they would continue to be

broken. Parliament should not be complicit in this," said Liberal Dutch MEP Jeanine HennisPlasschaert, who drafted the report in favour of scrapping the deal. The US expressed its "disappointment" over the decision of the European Parliament, after having urged MEPs to postpone the vote so that those who were new to the issue could have a more informed opinion over the data protection measures included in the package. "The outcome is a serious setback to US-EU counter-terrorist co-operation. We are now evaluating the options we have on how to proceed further from here," a spokesperson for the US mission to Brussels told EUobserver. In past days, Washington deployed intense diplomatic efforts to try to change the minds of MEPs, especially after a key committee last week recommended the rejection of the deal. After calling top EU officials on the phone, US secretary of state Hillary Clinton wrote a letter together with treasury secretary Timothy Geithner to the President of the European Parliament, Jerzy Buzek, in which they stressed the importance of the pact. If the legislature rejects it, this would "jeopardize a valuable and carefully constructed counter-terrorism programme of importance to countries affected by terrorism around the world," the letter, seen by EUobserver, says. The interim deal was put together by the Swedish EU presidency last year to help the US out of legal loophole, as the main company dealing with international bank transactions, Swift, was about to re-configure its database structure, no longer keeping information on European transactions on US soil. Swift became embroiled in a scandal back in 2006 when news broke that the US was secretly using information on European transactions as part of the "War on terror" launched by the Bush administration following the terrorist attacks on New York and Washington on 11 September 2001. The Belgian-based company had subsequently pledged to re-configure its architecture, so that it would no longer keep European data on US soil, which was automatically accessible to American investigators. But EU governments and the commission, as well as a minority of MEPs, are convinced that the programme has been useful to countering terrorist attacks. "This is a serious setback in the fight against terrorism as the agreement has supplied vital leads against those terrorists responsible for planning or committing attacks against EU citizens," a spokesperson for the British government said on Thursday. European diplomats raised concerns that the US would now walk away from negotiating an agreement with the EU and go for bilateral deals with member states, which would lower the standards for data protection. "I'd like to know how MEPs think they have improved things by voting against this agreement. It's only by negotiating directly with the US that we've secured the stronger data safeguards that the parliament wanted. Now the US can walk away, ignore any concerns we

have and stop providing the vital leads we need to help to prevent terrorist attacks," one EU diplomat told this website. On the commission side, officials received the news with "regret." "Following today's vote in the European Parliament, we will have now to reflect together with our US partners on the possible negotiation of a new agreement," home affairs commissioner Cecilia Malmstrom said in a statement. Her colleague in charge of justice and fundamental rights, Viviane Reding, added that: "EUUS relations are critical of the freedom and security of our citizens. This is why we will work with our US partners to ensure that the new Swift agreement will at the end be able to receive the consent of the European Parliament."

POP, Valentina. Ripples of discontent as MEPs reject US bank data deal [online]. EUobeserver, 11. prosince 2010 [ cit. 28. února 2010]. Dostupné na .

Europoslancům se nelíbí, že USA mohou nahlížet do tajných evropských registrů Skupina evropských poslanců požaduje novou a kvalitnější "protiteroristickou" smlouvu o sdílení evropských záznamů o bankovních převodech se Spojenými státy. Americké úřady možná ztratí nedávno získaný přístup do evropských záznamů o bankovních převodech - o problematice mají totiž nově právo rozhodovat europoslanci a skupina z nich se ke schvalování společné dohody Bruselu a USA o sdílení těchto dat příliš nemá. Dokument, který USA považuje za klíčový v oblasti boje proti terorismu, zatím umožňuje americké straně přístup k záznamům prostřednictvím mezinárodní bankovní sítě SWIFT jen na devět měsíců. Mezi odpůrce dohody se podle evropského serveru Europeanvoice.com řadí především socialisté a liberálové, kteří údajně nedostali dostatečný prostor na prostudování všech okolností týkající se dohody. Někteří se dožadují propracovanější smlouvy. "Nezapomínejme na základní svobody" "Chceme novou a kvalitnější smlouvu s dostatečnými zárukami na ochranu soukromí. Boj proti terorismu je sice prioritou, ale Evropská unie si nemůže dovolit potlačovat základní práva a svobody svých občanů," cituje server lídra sociálně-demokratické frakce EP, Martina Schulze.

Také podle nizozemské liberální poslankyně a zpravodajky parlamentu o této věci Jeanine Hennisové-Plasschaertové by se měla celá dohoda znovu projednat a měla by se zajistit větší ochrana soukromí a osobních dat. Dočasná dohoda začala platit teprve počátkem února. Kvůli lisabonské smlouvě, která přidala poslancům na pravomocích, nyní ovšem musí smlouvou schválit i europoslanci. Jejich NE by znamenalo neplatnost smlouvy o sdílení dat. Skupina nespokojených poslanců má šanci uspět - socialisté a liberálové jsou druhou a třetí největší frakcí v Evropském parlamentu a k jejich boji proti dohodě se zřejmě přidají i zelení a některé další menší skupiny. Hlasovat se o ní bude patrně již příští týden na plenárním zasedání EP ve Štrasburku.

Europoslancům se nelíbí, že USA mohou nahlížet do tajných evropských registrů[online]. Ihned.cz, 3. března 2010 [cit. 28. Února 2010]. Dostupné na .

US warns NATO may be 'destroyed' by Afghanistan divisions The United States has urged European leaders as well as the public to be more supportive of NATO-led mission in Afghanistan, a cornerstone of the US war on terror, or the alliance will be "effectively destroyed" by a failure in the central Asian country. Speaking at an international security conference in Munich (10 February), US secretary of defence Robert Gates said he was "concerned that many people on this continent may not comprehend the magnitude of the direct threat to European security." Mr Gates made a clear connection between Europe's own security and NATO deployment in Afghanistan, while urging European leaders to reiterate to European citizens the importance of the NATO mission to the country. He described current European public support for the mission - established by the UN Security Council in December 2001 - as "weak". "So now I would like to add my voice to those of many allied leaders on the continent and speak directly to the people of Europe. The threat posed by violent Islamic extremism is real, and it is not going to go away," the US cabinet member added, according to the New York Times. He pointed to radical islamist attacks in Spain, the UK as well as to foiled attacks on German and Belgian soil. The NATO-led mission - the International Security Assistance Force (ISAF) - arrived in Afghanistan in 2002, shortly after Washington launched its military campaign there in response to the 11 September 2001 attacks on the United States. ISAF is the alliance's first and largest ground operation outside Europe's borders. It consists of over 40,000 troops from 39 countries, including the UK, France, Germany, Italy, the Netherlands and Poland. The head of NATO, Jaap de Hoop Scheffer, regularly urges all 26 member states to step up their efforts there. The Afghanistan mission - in need of a further 7,500 soldiers - is widely seen as the test of the alliance's role in the post-cold war era. In addition, some countries such as Germany apply operational constraints on their troops and refuse to transfer them from the relatively calm north to the more turbulent south of the country. Recently, Canada warned it would withdraw its troops from Afghanistan if the Brussels-based military organisation fails to send reinforcements to the south. Mr Gates, for his part, said: "we must not - we cannot - become a two-tiered alliance of those who are willing to fight and those who are not."

"Such a development, with all its implications for collective security, would effectively destroy the alliance," he concluded. But the UK's ambassador to NATO, Stewart Eldon, told the BBC it was a "mistake" to say Afghanistan would make or break the alliance.

GOLDIROVA, Renata. US warns NATO may be 'destroyed' by Afghanistan divisions [online]. EUobserver.com, 11. února 2008 [cit. 26. Února 2010]. Dostupné na .

Evropa se brání, ale ne vojensky Kdybych se já nebo kterýkoliv z bezpečnostních analytiků a publicistů, kteří mají nanejvýš jen zprostředkovaný vliv na současné dění, pustil do zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie, jistě by to dopadlo lépe, než když tak činí europoslankyně za SNK ED Jana Hybášková („Evropa je dnes na hřišti bez obrany i bez útoku“, MF DNES 7. července). Autorka tvrdí, že Evropská unie nemá nejen společnou zahraniční politiku, ale de facto ani politiku bezpečnostní a obrannou. Jenže ono to tak zcela pravda není. EU takovou politiku má a je zaměřena především na prevenci primárních příčin bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik, tj. řešení ekonomických, sociálních, environmentálních, nacionálních, etnických, rasových, ideových a dalších problémů. Na to také vynakládá i nejvíce prostředků. To je však v rozporu s politikou americké Národní bezpečnostní strategie z roku 2003, reagující na 11. září 2001, jejíž koncepce prevence se zaměřuje na řešení bezpečnostních hrozeb především vojenskou silou. Důsledkem této doktríny je Irák, Afghánistán a Kosovo, což pro euroatlantické společenství představuje dlouhodobou zátěž. Nebudeme-li řešit primární příčiny bezpečnostních hrozeb, výčet podobných ohnisek napětí se zvýší. A nepomůže nám v tom ani budoucí společná evropská armáda, zvláště když se uvažuje, že bude budována na podobných základech jako francouzská cizinecká legie. Jistě je až komické, že evropské železnice mají šest různých rozchodů, existuje sedmadvacet řízení letových provozů a typů občanských průkazů, absentuje společná statistika i odpadová politika. Mohli bychom ještě dodat, že země EU vyvíjejí tři typy stíhaček i několik typů tanků bez vzájemné koordinace, o spolupráci ani nemluvě. Ale to má řešit kdo? Čtenář MF DNES? Nebo občany zvolená europoslankyně Jana Hybášková? Od té bychom totiž spíš než pláč na nesprávném hrobě očekávali, že nás bude informovat, co se právě kolem těchto problémů v EU odehrává a jak se na jejich řešení podílí. I když nepochybuji, že tak činí, včetně jejího úsilí o schválení Lisabonské smlouvy. Německé aktivity při zajišťování vlastní energetické bezpečnosti nejsou jenom výrazem sobectví a důsledkem absence společné obrany, jak se domnívá autorka, ale signalizují kvalitativní změny v hodnocení bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik. Brzy se

může stát (pokud se tak již nestalo) že hlavní bezpečnostní hrozbou nebude terorismus spolu s íránskou snahou zvládnout obohacování uranu a naší snahou vybudovat proti tomu účinnou protiraketovou obranu, ale daleko spíše energetická a potravinová bezpečnost. Zaspíme-li při identifikaci těchto problémů a při hledání východisek z hrozící budoucnosti, možná bude negativní synergický efekt vážnější než dosud preferované bezpečnostní hrozby. Blackouty a hlad jsou mnohdy intenzivnější motivací ke vzpouře a k válce než ideové, politické, etnické či jiné rozpory. Dějiny pro to poskytují nespočet důkazů. RAŠEK, Antonín. Evropa se brání, ale ne vojensky. MF Dnes, 9. července 2008, s. 11.

Co a jak dál v Afghánistánu? Praha - Čtvrteční prezidentské volby v Afghánistánu budou velkýmtestem toho, zda může být americká strategie v této zemi úspěšná. Letošek je zatím nejnásilnější od svržení Talibanu v roce 2001. Zde jsou čtyři otázky a odpovědi o tom, co Američané zamýšlejí: 1. Jaké jsou cíle USA? Prezident Barack Obama prohlásil Afghánistán a sousední Pákistán za hlavní priority své zahraniční politiky. Washington chce odhalit a zničit tamní úkryty bojovníků Al-Kajdy. Aby to bylo možné, říkají Američané, je třeba zajistit, aby se Taliban, hlavní spojenec Al-Kajdy, nevrátil k moci. USA nyní mění priority své strategie: od zabíjení členů Talibanu na ochranu afghánských civilistů. 2. Co je k tomu potřeba? Letos už Američané posílili svůj kontingent v Afghánistánu o 30 000 vojáků. Celkově tak počet přítomných mezinárodních sil vůbec poprvé překročil 100 000 (z toho 63 000 Američanů). Dalších 5 000 Američanů přibude do konce roku. USA požadují podstatné početní navýšení afghánské armády (nyní 90 000). 3. Co bude jinak než dosud? Američané spustí podobnou taktiku jako v Iráku 2007: soustředí se na protipovstalecké operace přímo v oblastech, které Taliban kontroluje. Chtějí také vyvést své jednotky z osídlenějších oblastí. To vše má za cíl získat podporu obyčejných Afghánců. A v konečném důsledku překazit iniciativu Talibanu, který nyní šíří svůj vliv také na sever a západ země. 4. Existují nějaká rizika? Americká veřejnost by mohla ztratit trpělivost, bude-li se dále zvyšovat počet mrtvých vojáků a nebude-li brzy patrný nějaký pokrok. Válka je už nyní politicky vysoce citlivou záležitostí v Británii, obětí mezi britskými vojáky v Afghánistánu rychle přibývá (celkem už 201). Budouli narůstat ztráty mezi civilisty, může mnohem více Afghánců začít požadovat odchod cizinců.

Západ: Co a jak dál v Afghánistánu? MF Dnes, 17. srpna 2009, s. 6.

Afghánistán: lze vyhrát? Západu hrozí ztráta prestiže a opakování Vietnamu Americký prezident Barack Obama vysílá do Afghánistánu pro boj s Tálibánem třicet tisíc vojáků. O další počty vojsk pak žádá evropské spojence. Navýšení sil má pomoci ZVRÁTIT NEPŘÍZNIVOU SITUACI a umožnit stažení v roce 2011. Dá se tato válka ještě vyhrát? Původní strategie v sobě nesla prvek vendety. Cílem bylo zatknout Usámu bin Ládina a zbavit region teroristických základen. Následovalo vysílání dalších vojáků s cílem pokračovat v protiteroristické operaci a vybudovat v Afghánistánu funkční demokratické struktury. ŠÍŘENÍ DEMOKRACIE Jenže má snaha upevnit demokratické hodnoty v zemích, jako je Afghánistán, smysl? Jde převážně o agrární stát, kde velkou roli hraje pěstování a pašování opia, což je koaliční správa v zájmu udržení stability ochotna tolerovat. Země nemá vybudované potřebné struktury, z jakých vyrostly západní státy. Většina politických záležitostí se řeší přes kmenové vůdce, běžný Afghánec nemá zájem řešit problémy prostřednictvím volební urny. Mnoho vojáků a policistů, jejichž výcvik za posledních osm let stál přibližně 15 miliard dolarů, odmítá bojovat nebo jen stráží příbytky své a svých blízkých. Robert Fisk, jenž se Blízkému a Střednímu východu dlouhodobě věnuje, například upozornil, že v nedávných volbách, které byly v západních mainstreamových médiích komentovány s nekritickým nadšením, obrovské množství Afghánců volilo podle kmenového klíče nebo podle přání lokálních samovládců. Američané se navíc museli postavit za prezidenta Hamída Karzáího, který vyhrál evidentně zmanipulovaným způsobem, jen proto, že je původem Paštun, tedy je příslušníkem etnika, o něž se opírají právě tálibové. Bylo by to k smíchu, kdyby toto křížové tažení nebylo vykoupeno obřími finančními deficity, ztrátami na životech a rozšiřující se destabilizací. DRUHÝ VIETNAM Tálibán vsadil na taktiku izolace koaličních vojsk v uzlových centrech (Kandahár) s cílem postupně přerušit jednotlivé spojovací a zásobovací trasy. Pokud vyslání dalších třiceti tisíc vojáků v brzké době způsobí stahování Tálibánu z některých jeho pozic, nepůjde o nic jiného než snahu vlákat koaliční vojska do pasti. Stojí za tím stará partyzánská poučka - když nepřítel postupuje, ustoupíme. "Druhý Vietnam" se stává realitou. Třicet tisíc vojáků nepředstavuje dostatečnou sílu, která by v afghánském moři dokázala táliby zlikvidovat. Velký smysl nemá ani vyzbrojování Paštunů k boji proti jiným Paštunům. To má zvlášť pikantní souvislosti, protože válka v Afghánistánu je prvním konfliktem v historii, kde Washington vyzbrojil obě bojující strany. PENÍZE MÍSTO RAKET

Afghánistán se stal pro Západ, a hlavně pro Ameriku příliš riskantním podnikem. Vysílání dalších kontingentů naráží na odpor veřejnosti a boje neberou konce. Prohrál Západ tuto válku? Ještě ne. Navíc hromadný úprk by nebyl smysluplnou cestou. Především USA do konfliktu příliš mnoho investovaly a odchod by jejich reputaci prudce snížil. Z geopolitického hlediska by došlo k obrovskému posílení regionálních mocností (především Íránu) a podceňovat není možné ani případné vnitropolitické zvraty v Evropě a USA. Jak z toho ven? Základem je opuštění víry, že je v Afghánistánu možné nastolit funkční demokracii. Ta není smysluplná všude a jen hlupák vnucuje zboží, o které není zájem. V zásadě jsou dvě možnosti. První je změnit strategii a napnout maximum sil na plné zajištění přesně vymezených částí Afghánistánu. Jinými slovy, vydobýt si pozici pro vyjednávání s táliby. Druhá možnost souvisí s historickými zkušenostmi v povstaleckých válkách. Historie zná tři případy úspěšných protipovstaleckých kampaní: Američané na Filipínách, Britové v Malajsku a opět Američané, tentokrát v Iráku. Mají společné jedno: podařilo se rozdělit povstaleckou stranu. ROZDĚL A PANUJ Právě irácká zkušenost ukazuje, že k poklesu násilí a povstaleckých útoků nedošlo po žádném navýšení kontingentů, nýbrž poté, co se bojující stranu podařilo rozdělit. Když sunnitům začalo vadit nevybíravé násilí páchané al-Ká'idou, Američané si sunnitské bojovníky koupili na svou stranu. Partyzánské války mají ovšem stejný ráz: jako se ve Vietnamu nepodařilo porazit vojsko vesničanů bojujících v noci a terorizujících obyvatelstvo, nepodaří se porazit ani táliby. Šancí je vrazit mezi ně klín, nechat vládnout umírněnější polovinu, kterou podplatíme, a zmizet. V opačném případě budou vojska NATO v čele s USA v roce 2011 před stejným problémem jako dnes. AUTOR JE STUDENT HISTORIE A POLITOLOGIE

ŠLECHTA, Ondřej. Afghánistán: lze vyhrát? Reflex, 7. ledna 2010, s. 20.

Západ: Pojďme s Talibanem jednat Boje nikam nevedou. Spojenci včetně USA potichu nabízejí afghánskému hnutí jednání, nevylučují ani jeho podíl na vládě Kábul, Praha - Takové „kacířství“ se dlouho neslušelo říkat nahlas. Snad jen afghánský prezident Hamíd Karzáí v závěru svého prvního mandátu nesměle namítal, zda by nebylo

prozíravější zasednout s Talibanem k jednacímu stolu. Tehdy ho nikdo moc poslouchat nechtěl. Hlavní stratégové dávali přednost rachotu zbraní. Nyní ovšem Západ včetně Spojených států dochází k závěru, že to nikam nevede. Všichni najednou začínají hovořit o tom, že nejlepším způsobem, jak ukončit vleklé násilí, by bylo s povstaleckými bojovníky jednat. Popřípadě si je „koupit“. Americký velitel chce mír Karzáí prý má plán, jak na to – představit ho hodlá ve čtvrtek na dárcovské konferenci v Londýně. „Mé osobní pocity vojáka mi říkají, že bojování už bylo dost. Věřím, že nevyhnutelným vyústěním všech konfliktů je politické řešení,“ uvedl včera poněkud překvapivě vrchní velitel amerických a spojeneckých sil v Afghánistánu Stanley McChrystal v rozhovoru pro britský list Financial Times. Tato slova potvrzují, že také americká armáda nyní vkládá naděje do mírového řešení vleklého konfliktu. A to nejlépe cestou společné dohody mezi afghánskou vládou a Talibanem za moderování spojenců. Ostatně už minulý týden naznačil změnu postoje také americký ministr obrany Robert Gates, když podotkl, že Taliban je součástí afghánské politické struktury. A McChrystal šel ještě dál. Připustil, že členové militantního hnutí by se v budoucnu mohli podílet i na afghánské vládě. K tomu je ovšem hodně daleko. Talibanu nejspíš ještě nikdo oficiálně židli u jednacího stolu nepřistavil, navíc není jisté, jak by se jeho velitelé v takovém případě zachovali. Strategie to ovšem vůbec není špatná, podle mnoha znalců afghánských poměrů rozhodně stojí za to ji přinejmenším vyzkoušet. „Předtím je ovšem nutné oslabit vliv extremisticky laděných talibanců,“ dodal McChrystal. Třicet tisíc vojáků, které do Afghánistánu vysílá Barack Obama, a 7 000 posil, jež slíbili spojenci z NATO, by letos mělo Taliban oslabit tak, aby na mírová jednání přistoupil. S teroristy z Al-Kajdy, kteří stále mají na části afghánského území jistý vliv, pak spojenci žádné slitování mít nehodlají. Ne všichni ovšem uvažují stejně. Překvapivý návrh veze na londýnskou dárcovsku konferenci německý ministr zahraničí Guido Westerwelle. Chce talibance uplatit, aby se ozbrojeného boje sami vzdali. Tedy nabídnout jim peníze a práci. Argumentuje přitom podobně jako Hamíd Karzáí: většina Afghánců se prý připojila k Talibanu nikoli z fanatismu, ale protože strádají. Ne všichni se ovšem domnívají, že toto je ta nejlepší cesta. Zkušení američtí zpravodajci například soudí, že Taliban je možné dostat různými způsoby, jen ne penězi. O tom, jak dále postupovat a především jak dále postupovat jinak, se bude Západ radit právě v Londýně. Asi to nebude bez emocí. Jedno však je, zdá se, jisté: Západ nyní usiluje o mír v Afghánistánu intenzivněji než kdy dříve. A chystá se Talibanu učinit nějakou zajímavou nabídku. Ostatně Kai Eide, šéf afghánské mise OSN, už vyzval afghánské úřady, aby usilovaly alespoň u některých talibanských vůdců o jejich vyjmutí ze seznamu teroristů, což by byl první krok k přímým rozhovorům. Zatím nevíme, zda se afghánští ozbrojenci podobným úvahám usmívají, či zda by o něčem takovém uvažovali. V dobách, kdy Taliban v Afghánistánu vládl, nechal naivně rozbíjet televize, zakazoval hudbu a pouštění draků. Dnes jsou jeho vůdci nesporně mnohem mazanější. A pokud jednat začnou, neprodají se vůbec lacino. Zatím ovšem konflikt v

bojovné hornaté zemi spíše eskaluje. *** * Týden konferencí Dárci pomoci se sejdou v Londýně Mezinárodní konference dárcovských zemí za účasti afghánského prezidenta Hamída Karzáího se uskuteční ve čtvrtek. Afghánistán by měl dostat více peněz na další rozvoj výměnou za vytvoření transparentního systému správy země a zvětšení velikosti tamní armády. Karzáí hodlá představit svůj plán na smíření s ozbrojenci hnutí Taliban. Je postavený na myšlence, že povstalci složí zbraně výměnou za peníze a práci. Finance poskytne Západ. Jednání o rekonstrukci v Praze Mezinárodní konference o úloze provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu začala včera v budově Senátu. Skončí zítra. KRYZÁNEK, Ladislav. Západ: Pojďme s Talibanem jednat. MF Dnes, 26. ledna 2010, s. 6.

World leaders agree on Afghan timetable and funding World leaders meeting in London on Thursday agreed to start handing over security duties to Afghan forces in early 2011 and finish the process within five years, while also pledging funds to persuade Taliban groups to renounce violence. The London conference was a "decisive step towards greater Afghan leadership to secure, stabilise and develop Afghanistan," leaders from 70 countries participating in the event said in their final communique. The conference was called to help Nato allies chart a roadmap out of Afghanistan amid rising casualties and falling public support in what is now the alliance's flagship mission. The military intervention in Afghanistan started in 2002, in response to the attacks on New York and Washington on 11 September 2001. It succeeded in ousting the Taliban from power, but not the insurgency, which has now spilled over to Pakistan and has seen growing attacks on Kabul and in areas which had been secure in the past. Washington plans to start withdrawing American troops next July in case the current "surge" of 30,000 soldiers does not prove successful. By August, the total number of Western troops will have reached more than 100,000. The Afghan president, Hamid Karzai, warned against a hasty withdrawal and said his country still needed financial support for its army for another 10-15 years. He outlined plans to re-integrate Taliban willing to "cut ties with al Qaeda and other terrorist groups and pursue their political goals peacefully."

His promises to crack down on corruption were welcomed, but his credibility is still dented by cronyism and nepotism charges surrounding his own circle of power. Measures include an independent office "to investigate and sanction corrupt officials," to be set up within a month. EU foreign policy chief Catherine Ashton said the international community still backed Mr Karzai but wanted him to deliver on his promises. "He knows what we have in terms of expectations and we have to make sure we deliver for him," she told In The News. International allies have said they will pledge at least €350 million for the reconciliation fund. The London meeting encouraged contributions to the fund, which has so far gathered below €80 million, but gave no firm figure. US secretary of state Hillary Clinton said Washington would back it if insurgents pledged to renounce violence and embrace democracy. "The US military has been authorized to use substantial funds to support the effort," she said. Meanwhile, news broke that the United Nations had held exploratory peace talks with Taliban commanders three weeks ago, bolstering the reconciliation track set out by Mr Karzai. "The solution to a war is always to talk to your enemies, unless one party triumphs. That is not the case here," said French foreign minister, Bernard Kouchner, as quoted by the Guardian. Encouraging signs emerged when Taliban regional commanders asked UN special envoy Kai Eide to give safety guarantees if they laid down their arms. But Mr Eide was cautious in sounding too optimistic. "The re-integration process is important, but it has to be accompanied by political reconciliation" the UN envoy said at the end of the London conference.

POP, Valentina. World leaders agree on Afghan timetable and funding [online]. EUobserver.com, 29. ledna 2010 [cit. 26. Února 2010]. Dostupné na .

The transatlantic drift The war in Iraq has taken a bitter toll on relations between Europe and America, writes Ian Black No one ever said it was going to be easy to patch up transatlantic relations after months of bitter differences over Iraq. But it is proving far, far harder than many had imagined. In a week that saw further deterioration - with devastating car bombs in Baghdad and Kirkuk, chillingly organised hostage-taking, swelling insurgency and mounting criticism of heavyhanded US military tactics - America and Europe seem as far apart as ever. Al-Qaida may have suffered some serious blows, but its Jihadist affiliates are continuing their deadly business across the globe. The terrorism George Bush vowed to eradicate after the 9/11 attacks seems more virulent and widespread. Indeed, it has taken root where it did not exist before: in Iraq itself. Jacques Chirac, the French president and leader of Europe's anti-war camp, made no bones about his views when he declared that the US-led invasion of Iraq and toppling of Saddam Hussein had opened up a "Pandora's box which none of us can shut". This might have been more in sorrow than in anger: there has been no more of last year's undiplomatic name-calling about "freedom fries" and "cheese-eating surrender monkeys". But the message was unmistakeable: the (now officially confirmed) failure to find any weapons of mass destruction and the alarming ramifications of post-war chaos have vindicated most of the arguments Paris made against the war. And the kidnapping of two French journalists has also shown that opposition to the US is no guarantee of immunity. Mr Chirac was speaking in Madrid at a short summit with German Chancellor Gerhard Schröder and José Rodríguez Zapatero, the Spanish prime minister and enthusiastic new recruit to the "Old Europe" so disparaged by Donald Rumsfeld in the run-up to the conflict. The three-way get together - in part about deal-making on EU issues - seemed deliberately designed to efface the image of Mr Zapatero's conservative predecessor, José María Aznar, shaking hands with Mr Bush and Tony Blair at the Azores summit on the eve of war. Mr Zapatero came to power in March on the back of the Madrid train bombings and quickly fulfilled his pre-election pledge to withdraw Spanish troops from Iraq. Washington is now deeply irritated at his suggestion that other countries in the "coalition of the willing" should follow his example. Mr Blair was conspicuously absent from the festive dinner at Madrid's Moncloa palace, suggesting that prospects are poor for his hopes of forging a trilateral alliance between London, Paris and Berlin to call the shots in the EU and repair the damage caused by the war.

Things were supposed to develop differently this summer after the UN security council unanimously authorised the restoration of Iraqi sovereignty and the transformation of the USled occupation into a "multinational force". Europeans still grumbled, but the handover of power to an interim Iraqi government and the prospect of elections next January did at least offer a way forward. Chris Patten, the EU external relations commissioner and outspoken critic of the war, put it well: "We all have a stake in rebuilding Iraq and closing the gates of hell," he said. Events on the ground - the mounting insecurity, violence and kidnappings of foreign aid workers - have meant that very little has been done. US cash intended for reconstruction has been diverted to security spending. And it quickly became clear that Nato - the institutional embodiment of transatlantic ties - was as deeply divided about the post-war situation as it had been before the invasion. Modest plans to deploy a Nato mission to train the fledgling Iraqi security forces have yet to be agreed. The same "gang of three" - France, Germany and Belgium - which opposed a preventive deployment to Turkey last year are opposing any arrangement which requires the alliance as a whole to be involved. Spain has joined them. No surprise then that in Washington John Kerry has been highlighting Mr Bush's difficulties in winning Nato backing. No surprise either that the vast majority of Europeans want to see Mr Kerry in the White House, though their governments cannot of course say so in public. But even a Kerry victory will not automatically end transatlantic disagreements: a survey commissioned jointly by an American and an Italian thinktank showed recently that a growing majority of Europeans seek a more independent role from the US. Some 58 per cent of Europeans said strong US leadership in the world was undesirable, an increase of nine percentage points from a similar poll last year. Only in Britain and the Netherlands do a majority desire strong American leadership. Eighty per cent of the Europeans surveyed did not believe the invasion of Iraq was worth the loss of life and cost. Some 73 per cent of Europeans believe the war increased the risk of terrorism, as do 49 per cent of Americans. Transatlantic disagreement over Iraq, of course, is accompanied by continuing EU-US splits over the Middle East, where Mr Bush is now seen to be acquiescing to the ruling Likud party's hardline approach to Israeli settlements, as well as the wider question of tackling the root causes of terrorism. But it is the disaster of Iraq that, for now, dominates everything - and makes the outcome so vital for a healthier relationship between the Old and New continents. Mr Blair and Ayad Allawi, the interim Iraqi prime minister, sounded determined enough when they met in London yesterday. But Blair's comment that Iraq was now the "crucible" in which global terrorism would either succeed or founder will not have persuaded Jacques Chirac - and very many others - that he was wrong about Pandora's Box. "Is the world today safer than before the overthrow of the appalling Saddam?" Patten asked in the European parliament last week. "Is global terrorism in retreat? Are we closer to building

bridges between Islam and the west? Is the world's only super-power more widely respected? Have the citizens in our democracies been treated in a way that will encourage them to give governments the benefit of the doubt next time they are told that force needs to be used preemptively to deal with an imminent threat? I simply pose the questions. The answers are well known."

BLACK, Ian. The transatlantic drift [online]. The Guardian, 20.9 2004 [cit. 28.2 2010]. Dostupné na .

Krize v Iráku – proč není EU schopna jednotně jednat? Evropská unie se v důsledku zahájení sankcí vůči Iráku rozdělila na dva tábory, jejichž vzdálenost se s přibývajícím tlakem Spojených států na Husajnův režim ještě prohlubovala. Od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1441 je možné Evropskou unii vidět jako do značné míry chybějícího aktéra v tomto procesu. Vina za tuto nečinnost Unie byla často přikládána přímo Německu a Francii, tedy zemím pokládaným za hnací motor evropské integrace. Počátkem roku 2003 byla francouzská arogance viděna v USA i ve Velké Británii jako hlavní bariéra k tomu, aby Rada bezpečnosti OSN podpořila přijetí druhé rezoluce, která by výslovně odsouhlasila použití síly. Irácká válka zřetelně poukázala na to, že v řešení vážných politických krizí, obzvláště těch kde je přítomen ozbrojený konflikt, Evropská unie jen zřídka jednala jednohlasně. Proč? Kde ve vytváření Společné zahraniční a bezpečnostní politiky udělala Unie chybu a proč nejednala v případě Irácké krize efektivně? Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU byla již od počátku obklopována skepticismem. Ten měl často různý původ, od těch, kteří v Unii místo pro zahraniční a bezpečnostní politiku neviděli, až po ty, kteří jednoduše považovali SZBP za neúčinný „diskusní klub“ anebo odmítali jakoukoli životaschopnost tak úzké mezivládní spolupráce jako základ pro koherentní politiku. Zdá se, že krize v Iráku tyto dojmy jen potvrdila. Odborná literatura nabízí mnoho analýz a minimálně tři hlavní vysvětlení chyb SZBP. První takové vysvětlení zdůrazňuje zájem členských států uhájit svoji suverenitu vzhledem k rozhodnutím zahraniční politiky EU. Zatímco většina členských států se byla schopna vzdát své suverenity v oblastech jako je měnová unie, v oblasti vnějších vztahů a bezpečnosti některé státy EU trvaly na svých rozhodnutích. Státy jako např. Velká Británie preferují transatlantické vazby, jiné státy jako např. Francie a Německo naopak usilují o upevnění vazeb mezi sebou za účelem získání postu velmocí světové úrovně v rámci Evropy a menší

státy jako např. Irsko zůstávají rozpolcení co se týká budoucnosti SZBP na bázi analýzy ekonomické efektivnosti a mají obavy ze ztráty zahraničně politické neutrality. Druhé vysvětlení, zaměřující se méně na vývoj na domácí úrovni, avšak více na supranacionální úrovni, argumentuje, že neefektivita SZBP může být vysvětlena slabou institucionalizací supranacionálních rozhodovacích struktur. V případě kdy je dáván důraz na intergovernmentalismus, spolu s nedostatkem vedoucích úloh pro Komisi a skoro bezvýznamnými vstupy Evropského parlamentu, se institucionální struktura EU zdá poněkud spoutaná v hledání jednotného hlasu pokud jde o zahraniční politiku. Třetí vysvětlení, které přesahuje vývoj jak na domácí tak na supranacionální úrovni a místo toho se zaměřuje na úroveň mezinárodní, upozorňuje, že chování EU jako mezinárodního aktéra je podmíněno transatlantickými vztahy. Argumentem zde je, že členské státy mohou být více či méně vázány na Spojené státy, což částečně ovlivňuje jejich chování. Kromě velmi obecných formulací o nezbytnosti centrální role OSN nebo boje proti šíření zbraní hromadného ničení, členské státy EU selhaly co se týče dosažení jakékoli dohody v postupu vůči Iráku. A které z výše uvedených tří vysvětlení by mohlo pomoci objasnit otázku proč jednotné jednání EU selhalo? Irácká krize v podstatě ukázala, že Velká Británie a Francie nevidí žádné výhody ve sdílení svých diplomacií. Zatímco Velká Británie měla za cíl za každou cenu pokračovat ve speciálním vztahu se Spojenými státy, Francie a Německo usilovaly o opětovné potvrzení jejich politické velikosti v rámci Unie prezentováním sebe samých jako oprávněných mluvčích obyvatel Evropy. Tento krok ovšem nevyšel. Příkladem může být tzv. dopis osmi evropských čelních představitelů, jež k překvapení ostatních evropských vlád podpořil pozici Spojených států. Aplikujeme-li na krizi v Iráku a postoje členských států EU druhé vysvětlení, objeví se menší pochybnosti, že institucionální procedury řídící SZBP jsou těžkopádné, a že Komise není v této oblasti plně relevantní. Co se týká třetího vysvětlení, existuje jakási historie rozpolcenosti v postoji Washingtonu vůči Evropě. Na jedné straně, Spojené státy vždy doufaly, že se Evropa stane významnějším aktérem v mezinárodní politice za účelem podělení se o „břemeno globální správy“. Na straně druhé si Spojené státy nikdy nepřáli vznik autonomního politického aktéra, který by představoval jejich vážného soupeře. Irácká krize potvrzuje druhý z těchto pohledů. Nedostatek evropské jednoty pokud jde o transatlantické vztahy je výsledkem selhání členských států EU v uvědomění si, že Spojené státy potřebují v mnoha aspektech Evropu stejně tak jako Evropa potřebuje Spojené státy. Bez odpovědnosti na straně členských států redefinovat své strategické priority a své zájmy v evropských podmínkách zůstane rétorická deklarace společné zahraniční a obranné politiky pouhou iluzí. Stále existuje poptávka po mezinárodní roli Evropské Unie, zejména po její podpoře inovačních řešení konfliktů v takových regionech jako je oblast Středního východu. K tomu je ovšem zapotřebí, aby si členské státy uvědomily, že Evropská Unie by Spojeným

státům měla nabídnout jinou možnost. To pro mnoho zemí znamená přeměnu jejich národních bezpečnostních strategií a požadavků. Stejně tak by se mělo něco udělat s propastí mezi kapacitami a očekáváním, která je stále dosti hluboká. Nicméně, tak dlouho jak členské státy budou trávit více času pokoušením se o slepení transatlantických vztahů místo pracováním na společných postojích EU, bude efektivní SZBP spíše nemožná.

JAŘINOVÁ, Alžběta. Krize v Iráku – proč není EU schopna jednotně jednat? [online]. Global politics, 5.5 2004 [cit. 28.2 2010]. Dostupné na .