Jena Javůrková. Smluvní vztahy mezi farmáři a odběrateli v USA

Jena Javůrková

Smluvní vztahy mezi farmáři a odběrateli v USA

Smluvní vztahy mezi farmáři a odběrateli v USA Jena Javůrková Studie o marketingových a produkčních smlouvách v zemědělském sektoru se zabývá funkcí těchto smluv při transferu zemědělských produktů od výrobce ke spotřebiteli ve srovnání s funkcí tradičního promptního trhu, který dosud zajišťuje asi 60 % odbytu tržní zemědělské produkce v USA. Dále sleduje vývoj smluvního systému, jeho uplatňování z hlediska různých velikostních skupin farem a hlavních rostlinných a živočišných produktů. Studie se zabývá také motivací zemědělských výrobců i kontraktorů pro uzavírání těchto smluv. Studie upozorňuje na působení státní politiky a zákonodárství ve sféře zemědělských smluv a naznačuje možné perspektivy dalšího rozšíření a uplatňování smluvního systému v podmínkách zemědělství USA.

Obsah 1. ��� Úvod ����� . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . 5 2. Základní formy transakcí zemědělských produktů od výrobců k odběratelům . . . . 6 2.1 Promptní trh je dosud nejrozšířenějším typem transakcí . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . 6 2.2 Zemědělské smlouvy se stávají stále rozšířenější formou transakcí . . . . . . . . . . . . . .7 2.3 Vertikální integrace je nejtěsnějším spojením mezi zemědělskými výrobci a odběrateli. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9 3. Vývoj zemědělských smluv v USA a jejich místo v agrární struktuře . . . .. . . .. . . .. . 11 3.1 Rozdíly v zapojení různých typů a velikostních skupin farem do smluvního systému . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . 11 3.2 Rozdíly využívání smluv u základních zemědělských komodit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4. Obsah a charakteristiky marketingových a produkčních smluv . . . .. . . .. . . .. . . .. . . 18 4.1 Obsah marketingové smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 4.2 Obsah produkční smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 5. Výsledky oficiálního šetření o reálném obsahu a účinku smluv u vybraných zemědělských produktů . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . 22 5.1 Poznatky z šetření o marketingových smlouvách pro vybrané polní plodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 5.2 Poznatky z šetření o produkčních smlouvách pro brojlery a prasata . . . . . . . . . . . . 26 6. Význam smluvní produkce brojlerů v největších zpracovatelských společnostech. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . ..31 7. Vliv koncentrace chovu prasat na vývoj smluvního systému a výhody produkčních smluv v odvětví prasat . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . ..35 7.1 Vývoj koncentrace chovu prasat v USA během období let 1988–2006 . . . .. . . .. . 35 7.2 Vývoj a přednosti smluvního systému v odvětví prasat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 8. Ekonomické přínosy a nevýhody smluv pro farmáře a kontraktory . . . .. . . .. . . .. . . 40 8.1 Rizika spojená s provozováním farmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 8.2 Omezení farmářova rizika prostřednictvím smlouvy s kontraktorem . . . .. . . .. . . 42 9. Vliv smlouvy na řízení farmy a změnu agrární struktury . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . .44 10. Státní regulace zemědělských smluv . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . 46 11. Ministerstvo zemědělství USA informuje farmáře o zemědělských smlouvách. . . ..50 11.1 Uzavření smlouvy je podnikatelským rozhodnutím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 11.3 Přínos smluv pro farmáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 11.4 Ztráty a nevýhody vyplývající pro farmáře z uzavření smlouvy . . . .. . . .. . . .. . . .. . 53 11.5 Smlouvy staví farmáře před nová rizika . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . 54 11.6 Deset právních předpisů o produkčních smlouvách, které by měl farmář brát v úvahu při uzavírání smlouvy s kontraktorem . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. 55 12. Závěr . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. 57 13. Tabulková příloha. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . ..62 14. Literatura . . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . .. . . ..68

1. Úvod

Smlouvy mezi farmáři a odběrateli představují v USA perspektivní způsob transferu zemědělských produktů od výrobce ke spotřebiteli. Tyto smlouvy pokrývají v současné době asi 40 % hodnoty celkové zemědělské produkce ve srovnání s 12 % v roce 1969. Smlouvy se stávají prvořadým nástrojem prodeje některých základních živočišných produktů, zejména mléka, brojlerů a jatečných prasat, a také řady rostlinných produktů, zvláště cukrovky, rajčat pro průmyslové zpracování, tabáku, bavlny a ovoce. Tohoto způsobu zajištění odbytu své produkce využívá stále více farmářů, ale největší zájem o uzavření smluv projevují větší farmy a další zemědělské podniky. Ve skupině farem s  roční tržbou více než 1 mil. USD je téměř polovina jejich produkce zahrnutá do marketingových nebo produkčních smluv se zpracovatelskými či obchodními podniky. Farmáři vstupují do smluvních vztahů především proto, že smlouva může prostřednictvím předem stanoveného množství, kvality a cen produktů dodaných smluvnímu partnerovi (kontraktorovi) omezit nebo vyloučit riziko kolísání tržních cen a zajistit odbyt. Pro zpracovatele a další odběratele zemědělské produkce je uzavírání smluv s farmáři cestou k zajištění potřebného a garantovaného přísunu produktů se specifickými vlastnostmi v určitém množství a termínu. Tyto garance jsou aktuální zejména v souvislosti se současnými požadavky spotřebitelů na jakost, zdravotní nezávadnost a zjistitelnost původu potravin. Smluvní vztahy jsou udržitelné jedině na základě vzájemných výhod obou partnerů. Studie o marketingových a produkčních smlouvách v  zemědělském sektoru se zabývá funkcí těchto smluv při transferu zemědělských produktů od výrobce ke spotřebiteli ve srovnání s  funkcí tradičního promptního trhu, který dosud zajišťuje asi 60 % odbytu tržní zemědělské produkce v  USA. Dále sleduje vývoj smluvního systému, jeho uplatňování z  hlediska různých velikostních skupin farem a hlavních rostlinných a živočišných produktů. Studie se zabývá také motivací zemědělských výrobců i kontraktorů pro uzavírání těchto smluv. Popis některých smluv má přiblížit ekonomické přínosy i rizika plynoucí pro farmáře z  uzavření a fungování produkčních smluv zejména v odvětví brojlerů a prasat. Studie upozorňuje na působení státní politiky a zákonodárství ve sféře zemědělských smluv a naznačuje možné perspektivy dalšího rozšíření a uplatňování smluvního systému v podmínkách zemědělství USA. V  tabulkové příloze jsou uvedeny základní statistické údaje o agrární struktuře USA. 

2. Základní formy transakcí zemědělských produktů od výrobců k odběratelům

Struktura zemědělství se stále mění. V  zemědělském sektoru probíhají změny, pro něž je charakteristické zvyšování podílu velkých farem na celkové zemědělské produkci, postupný proces specializace farem a diverzifikace výroby podle rozdílných přírodních podmínek a přání konečných spotřebitelů zemědělských produktů a potravin. Optimální velikost a organizaci zemědělského sektoru ovlivňují takové faktory, jako změna technologií, globalizace a vládní politika. Zvláštní význam pro vývoj a strukturu zemědělského sektoru mají vztahy mezi farmáři a prvními odběrateli produktů, jež byly vyrobeny na farmách. Tyto vztahy podstatně ovlivňují kvalitu, sortiment a způsob odbytu zemědělských produktů. V literatuře opírající se o zkušenosti USA se rozlišuje několik základních typů transakce produktů od zemědělských výrobců k odběratelům.

2.1 Promptní trh je dosud nejrozšířenějším typem transakcí Promptní – pohotové trhy (spot markets) zajišťují tradiční způsoby prodeje a tvorby cen zemědělských výrobků. Na těchto trzích prodávají farmáři výrobky vyexpedované z farmy kupcům (velkoobchodníkům, zpracovatelům, zprostředkovatelům, makléřům, přepravcům, maloobchodníkům, někdy přímo spotřebitelům) za ceny, jež vycházejí z převládající úrovně tržních cen v době prodeje. Výše ceny vychází v podstatě z aktuálního vztahu nabídky a poptávky a je ovlivněna také vyjednávací silou tržních partnerů. Kupující mohou na základě ocenění produktu získat vyšší cenu formou prémie například za prvotřídní kvalitu uznanou při tržní transakci. Farmáři vystupující na promptních trzích jako prodejci rozhodují sami o rozsahu a sortimentu produkce své farmy, typu výrobních prostředků a způsobu jejich používání. Provozovatelé farem také činí finanční rozhodnutí (často po dohodě s bankami) o způsobu prodeje svých produktů, včetně hledání a výběru kupujícího, stanovení nabídkové ceny a dodávání produktu na trh. Moderní promptní trhy se zemědělskými produkty jsou založeny na mnoha marketingových inovacích, jež zahrnují technologie třídění, vážení a zařazování komodit podle určitých standardů, což usnadňuje agregaci jednotlivých zemědělských výrobků do velkých šarží a umožňuje, aby na základě účetních a platebních systémů bylo možné za převzaté zboží provést s farmáři poměrně rychlé finanční vyrovnání za dodané zboží. 

Většina farmářů v  USA byla historicky navyklá na mechanismus výměny zboží za peníze na pohotovém trhu, který je dosud převládajícím způsobem transferu zemědělských produktů do tržní sítě. Tradiční promptní trh zajišťuje v současné době asi 60 % celkové hodnoty zemědělské produkce USA a zůstává účinnou formou ovlivňování výroby a distribuce některých zemědělských produktů. Platí to zejména pro obecně využitelné komodity prodávané ve velkých objemech (obiloviny, olejniny), jejichž různorodost a jedinečnost je z hlediska finálních spotřebitelů méně důležitá. Podle autorů studie Contracts, Markets and Prices (14) tradiční promptní trh však v  současných podmínkách obtížně zajišťuje přesné cenové signály u výrobků, které jsou ovlivňovány novou spotřebitelskou poptávkou, například po certifikovaných ekologických potravinách, výrobcích určitého původu nebo produktech se speciálními vlastnostmi.

2.2 Zemědělské smlouvy se stávají stále rozšířenější formou transakcí Tradiční transakce prodeje zemědělských produktů za hotové na pohotových (promptních) trzích jsou postupně nahrazovány formálními smlouvami mezi zemědělskými výrobci a odběrateli. Zemědělské smlouvy se v  podstatě používají pro sjednání transferu zemědělských produktů vyrobených na farmě s jejich odběrateli, jako jsou zpracovatelé, sila, sběrny, balírny, obchodní zprostředkovatelé, maloobchodníci atd. Smlouvy jsou právním aktem, který stanoví podmínky závazné pro obě smluvní strany. Silnější pozici při uzavírání smlouvy má zpravidla odběratel zemědělské produkce, který vystupuje v úloze kontraktora (integrátora). V USA jsou kontraktory zpravidla velké obchodní nebo zpracovatelské společnosti či firmy, které navazují smluvní vztahy s větším počtem dodavatelů zemědělských produktů. V podstatě se rozlišují dvě nejobvyklejší formy zemědělských smluv, a to marketingové smlouvy a produkční smlouvy.

2.2.1 Marketingové smlouvy Marketingové smlouvy zavazují obě smluvní strany k dodržení základních podmínek obchodní transakce. Podle marketingové smlouvy kontraktor (odběratel zemědělského produktu) kupuje od farmáře dohodnuté množství určité komodi

ty v požadované kvalitě za smluvenou cenu. Farmář se zavazuje, že svůj produkt dodá ve smluveném množství a ve stanovenou dobu. Složitější smlouvy také specifikují mechanismus určování ceny, formy a způsoby dodávek jednotlivých partií zboží. Smluvní strany se dohadují na podmínkách dodávek příslušné plodiny či živočišného produktu už před sklizní nebo v případě jatečných zvířat před jejich porážkou. Mechanismus stanovení ceny může farmáře ochránit před rizikem nadměrných výkyvů tržních cen a často také zahrnuje stanovení cenových prémií, které se mají vyplatit za komoditu s  požadovanými specifickými vlastnostmi (např. za kukuřici s určitým obsahem oleje nebo za prasata podle podílu libového masa). Smlouva ovlivňuje nepřímo činnost farmáře, ale neurčuje výrobní postupy ani použití určitých inputů při výrobě smluvní komodity. Farmář je vlastníkem příslušné komodity během celého výrobního procesu a rozhoduje o podstatných záležitostech řízení farmy při určité kontrole ze strany kontraktora. Marketingové smlouvy mohou být přínosem pro zemědělské výrobce i pro odběratele. Farmářům zaručují odbyt jejich produkce za známou předem stanovenou cenu, zatímco kontraktoři mají zajištěné určité množství dodávek se specifickou kvalitou ve stanoveném termínu.

2.2.2 Produkční smlouvy Produkční smlouvy jsou právně platné dohody mezi farmářem (provozovatelem farmy) a další osobou nebo firmou či společností (kontraktorem) o produkci určité zemědělské komodity se specifickými vlastnostmi a jejím odběru za předem stanovenou cenu (případně finanční kompenzaci za služby a výkony farmáře), a to s uvedením termínu dodávek hotové produkce. Na rozdíl od marketingových smluv obsahují produkční smlouvy navíc podmínky, které vymezují použití určitých výrobních prostředků, způsoby kultivace rostlinných produktů nebo chovu hospodářských zvířat během výrobního procesu a nároky na kvalitu a specifické vlastnosti dodávaného produktu. Samozřejmou součástí smlouvy je stanovení odpovědnosti smluvních stran za plnění těchto podmínek. Podle některých smluv farmář dodá práci, poskytne stroje, ustájení, další provozní budovy a jiná výrobní zařízení, zatímco kontraktor obstará některé výrobní prostředky, jako jsou krmiva, mladá zvířata, prostředky ochrany rostlin, osiva a sadbu, léčiva, veterinární služby, dopravní služby apod. Farmář je placen za poskytnuté služby a provedené výkony místo platby za hodnotu (cenu) vyrobeného produktu. Vklady poskytované kontraktorem do produkce smluvené komodity mohou tvořit velký podíl výrobních nákladů, kdežto výdaje farmáře mohou být jen menší částí výrobních nákladů a hodnoty vyrobené komodity. Vzhledem k angažovanosti kontraktora ve výrobním procesu farmáři při uzavírání smlouvy přenechávají de facto kontraktorovi značnou část rozhodování o produkci smluvené komodity. 

Farmáři a druhá smluvní strana se dohadují o podmínkách produkční smlouvy ještě před zahájením výroby příslušné komodity. Produkční smlouvy zejména v živočišné výrobě se zpravidla uzavírají na delší dobu, někdy jsou víceleté. Kontraktoři jsou zpravidla velké firmy (často držitelé významných výrobních značek) zabývající se úpravou, balením a dalším zpracováním zemědělských produktů. Většinou uzavírají produkční smlouvy s několika farmáři (někdy i stovkami farmářů). Produkční smlouvy jsou tedy typem quasi-integrace, kdy kontraktor získává určitou kontrolu nad výrobním procesem farmy, aniž by se stal jejím vlastníkem. Farmář má sice omezený prostor pro svoje rozhodování, ale zůstává vlastníkem farmy a má svrchované právo nakládat s tímto vlastnictvím (například prodat pozemky nebo i celou farmu).

2.3 Vertikální integrace je nejtěsnějším spojením mezi zemědělskými výrobci a odběrateli Vertikální integrace nastává tehdy, když kontraktor (integrátor) se stává vlastníkem výrobních prostředků, plně kontroluje výrobní proces i odbyt vyrobené produkce a farmář, jenž se stará o provoz na farmě, přestal být vlastníkem výrobních prostředků (včetně výrobního zařízení) a v podstatě se stal zaměstnancem integrátora (může jím být zpracovatel, obchodník, zprostředkovatel, ale nejčastěji se jedná o zpracovatele zemědělských surovin). Provozovatel farmy v plně integrované firmě má zaměstnanecká práva a za svou činnost je kompenzován podobně jako jiní zaměstnanci mzdou, případně prémiemi. Do vertikálně integrovaného podniku bývá zapojeno více farem pod vedením jednoho integrátora, kterým je obvykle zpracovatel zemědělských produktů (například provozovatel jatek, výrobce vína‚ ovocných džusů, konzerv, polotovarů, hotových jídel apod.). Systém vertikální integrace činí koordinaci mezi různými stadii transferu zemědělského produktu od výrobce ke spotřebiteli závislou na rozhodnutí uvnitř firmy, zatímco promptní trhy dosahují této koordinace zprostředkovaně prostřednictvím cen, kdežto marketingové či produkční zemědělské smlouvy prostřednictvím podmínek o dodávkách dohodnutých mezi zemědělci a odběrateli. Vertikální integrace v čisté podobě představuje nejtěsnější koordinaci mezi účastníky potravinového řetězce na cestě ke konečnému spotřebiteli. Tato forma však dosud zasahuje pouze malou část celkové zemědělské produkce v USA a v posledních letech ustupuje do pozadí. 

O tom, že, vertikální integrace mezi odběrateli a farmáři se v USA dále nerozšiřuje, ale že tato forma koordinace v rámci zemědělsko-potravinového řetězce spíše ztrácí na významu, jsou podle studie USDA (14) k dispozici některé důkazy. Zemědělský census USA informuje o počtu farem, které jsou ve vlastnictví nezemědělských korporací s více než 10 podílníky a o hodnotě produkce vyrobené v rámci těchto korporací. Toto měření je vhodným indikátorem významu zemědělské produkce velkých veřejných korporací, jako jsou zpracovatelé masa (jatky, výrobci masných konzerv atd.) nebo zpracovatelé ovoce. Takové firmy vlastnily v roce 2002 celkem 1 075 farem (0,05 % z celkového počtu farem USA) a zpracovávaly 1,9 % celkové zemědělské produkce (v roce 1978 to bylo 3,0 % produkce). Formy koordinace mezi zemědělskými podniky a navazujícími odvětvími často vznikají v závislosti na zemědělské komoditě a na stupni společenské dělby práce. Postupující specializace amerických farem se promítá do změn v koordinaci různých fází potravinového řetězce i samotných fází zemědělské produkce. Mnozí farmáři už se nezabývají kompletním cyklem určité produkce, ale řadu vstupů a služeb si obstarávají nákupem nebo je získávají prostřednictvím produkčních smluv s  kontraktory nebo v  rámci vertikální integrace. Například výrobci jatečných prasat se specializují pouze na výkrm, nezabývají se chovem prasat do určité hmotnosti, nevyrábí vlastní krmiva a hnůj místo jeho využití ve vlastní rostlinné produkci prodávají.Výrobci určitých plodin nevyrábí vlastní osiva a sadbu, nemají k  dispozici vlastní statková hnojiva, nevlastní složité kultivační a sklízecí stroje, aplikátory ochranných prostředků atd. Tyto chybějící články zemědělské produkce mohou získávat formou nákupu na trhu, nebo kooperací s jinými podnikateli formou smluv nebo zapojením do vertikální integrace. Výzkum vztahů mezi zemědělstvím a navazujícími odvětvími ukázal, že význam různých forem koordinace do značné míry závisí mimo jiné na určitém druhu konečných produktů.



3. Vývoj zemědělských smluv v USA a jejich místo v agrární struktuře Ministerstvo zemědělství USA prostřednictvím útvaru pro ekonomický výzkum (Economic Research Service – ERS) se dlouhodobě zabývá vývojem a významem smluv v zemědělském resortu. Pro studium vývoje smluvních vztahů, zjišťování četnosti využívání smluv u různých komodit, v různých regionech a typech farem slouží periodické průzkumy v  rámci ARMS (Agricultural Ressource Management Survey) na základě zadání od ministerstva zemědělství (USDA). Data zjištěná při posledním průzkumu udávají, že v roce 2003 zemědělské smlouvy zahrnovaly 39 % celkové hodnoty zemědělské produkce USA. Dlouhodobě se projevuje jednoznačně vzestupný trend tohoto ukazatele, i když během krátkých časových úseků může tento podíl kolísat. V roce 1969 smlouvy pokrývaly 11 % hodnoty zemědělské produkce, v roce 1991 stoupl na 28 % a v roce 2001 na 31 %.

3.1 Rozdíly v zapojení různých typů a velikostních skupin farem do smluvního systému Statistické údaje potvrzují, že ve využívání smluv existují dosti podstatné rozdíly mezi různými typy farem podle jejich velikosti a také rozdíly podle druhu zemědělských komodit. Pro průzkum a statistické přehledy o smluvních vztazích jsou farmy USA členěny na tři základní skupiny: Komerční farmy (commercial farms) jsou rodinné farmy s  hrubými ročními příjmy nejméně 250 000 USD a dále všechny ostatní komerční farmy, jimiž mohou být různá družstva, korporace nebo farmy ve vlastnictví rodiny řízené placeným manažerem. Středně velké farmy (intermediate farms) jsou všechny farmy, které mají hrubý roční příjem pod 250 000 USD a farmy, které řídí provozovatelé (operátoři), jejichž hlavním zaměstnáním je řízení farmy; tato kategorie však nezahrnuje farmy s omezenými zdroji, jejichž roční hrubé tržby ze zemědělské činnosti jsou menší než 100 000 USD. Rezidenční farmy (rural residence farms) spravované rodinou s  roční tržbou pod 250 000 USD, jejichž provozovatelé jsou rentiéři ve výslužbě usazení na venkově, nebo vlastníci farmy, jejichž základním zaměstnáním není zemědělství, jakož i farmy s omezenými zdroji. 10

Mezi uvedenými skupinami farem byly zaznamenány poměrně značné diference měřené zapojením do systému zemědělských smluv, ať z hlediska podílu tzv. smluvních farem na celkovém počtu farem nebo podílu produkce zahrnuté do smluv na hodnotě celkové zemědělské produkce. Smluvní systém se nejdynamičtěji prosazuje ve skupině komerčních farem. Tato kategorie farem vykazuje za poslední období největší přírůstek uzavíraných smluv. Do smluvního systému bylo v roce 2001 zapojeno 41,7 % komerčních farem a v roce 2003 se tento podíl zvýšil na 46,7 %. Také podle podílu na celkových ročních tržbách (případně hodnotě roční produkce) představuje tato kategorie farem největší podíl. V roce 2001 se smluvní komerční farmy podílely na celkových tržbách této kategorie farem 42,2 % a v roce 2003 se tento podíl zvýšil na 46,6 %. Ve skupině středně velkých farem bylo v roce 2003 zapojeno do smluvního systému 13,5 % farem a hodnota prodané produkce v rámci smluv tvořila 22,5 % z celkových ročních tržeb této skupiny farem. Od roku 2001 do 2003 se podíl farem se smlouvami a také podíl smluvní produkce na celkových tržbách této velikostní kategorie snížil. Stejný klesající trend v letech 2001 až 2003 se projevil také ve skupině rezidenčních farem. V této skupině bylo roku 2003 zapojeno do smluv 3,4 % farem a jejich roční smluvní produkce se v  roce 2003 podílela 11,6 % na  celkové zemědělské produkci této skupiny farem. Podle podílu jednotlivých typů farem na celkovém systému zemědělských smluv USA má jednoznačně největší význam skupina komerčních farem, které se v  roce 2003 podílely na celkovém počtu farem se smlouvami 42,9 %. Podíl středně velkých farem činil 33,3 % a rezidenčních farem 23,9 %. Ještě výraznější úlohu mají komerční farmy měřené podílem na celkové smluvní zemědělské produkci USA, který v roce 2003 činil 86,7 % (středně velké farmy vykazovaly 10,9 % a rezidenční farmy 2,4 %). Význam tří základních skupin farem z hlediska jejich zapojení do smluvního systému a podílu smluvní produkce na celkové zemědělské produkci v letech 2001 a 2003 je zřejmý ze statistických čísel v tabulce 1. Podrobnější členění farem z hlediska jejich zapojení do smluvního systému v roce 2004 je uvedeno v tabulkové příloze na konci této studie. Z údajů v tabulce 2, pořízené útvarem ekonomického výzkumu (ERS) ministerstva zemědělství USA, vyplývá, že zapojení komerčních farem do smluvního systému stoupá s velikostí farmy.

11

1. Farmy využívající smlouvy a podíl produkce vyrobené v rámci smluv na hodnotě celkové zemědělské produkce USA v letech 2001 a 2003 (13) Typy farem všechny rezidenční průměrné komerční kategorie farmy farmy **) farmy farem *) Podíly smluvních farem (%) Podíl na počtu všech farem r. 2001

3,6

16,0

41,7

11,0

Podíl na počtu všech farem r. 2003

3,4

13,5

46,7

9,6

Podíl na celkové zem. produkci r. 2001

13,3

24,2

42,2

36,4

Podíl na celkové zem. produkci r. 2003

11,6

22,5

46,6

39,1

Podíly smluvních farem (%) Podíl na počtu smluvních farem r. 2001

19,6

44,6

35,8

100,0

Podíl na počtu smluvních farem r. 2003

23,9

33,3

42,9

100,0

Podíl na hodnotě smluvní produkce r. 2001

2,3

14,4

83,2

100,0

Podíl na hodnotě smluvní produkce r. 2003

2,4

10,9

86,7

100,0

farmy USA celkem – 48 států USA středně velké farmy Pramen: Kompilace ERS USDA s využitím dat z průzkumu ARMS v roce 2001 a 2003 *)

**)

Ve skupině farem s  ročními příjmy l mil. a více USD bylo v  roce 2003 zapojeno 64,2 % do smluvního systému a podíl jejich produkce na celkové roční produkci této velikostní kategorie farem činil 53,4 %. 2. Význam smluv v různých velikostních skupinách komerčních farem (13) Velikost farem (hrubé tržby z prodeje produkce)

Podíl farem s uzavřenými smlouvami z celkového počtu farem v příslušné kategorii (%)

Podíl smluvní produkce z celkové produkce příslušné kategorie farem (%)

2001

2003

2001

2003

Méně než 250 000 USD

7,7

6,2

19,1

19,9

250 000–499 000 USD

47,9

43,5

31,2

31,3

500 000–999 999 USD

60,9

59,1

45,7

42,6

1 mil. nebo více USD

61,5

64,2

46,6

53,4

Pramen: Kompilace ERS USDA s využitím dat z průzkumu ARMS v roce 2001 a 2003

12

Do průzkumu ARMS byly zahrnuty také údaje o zastoupení marketingových a produkčních zemědělských smluv v  celém systému. Údaje z  roku 2003 ukazují, že farmy využívaly více formu marketingových smluv než produkčních smluv. Marketingové smlouvy se více prosadily v rostlinné produkci, produkční smlouvy zaujímají významnější podíl v živočišné produkci. 3. Vývoj marketingových a produkčních smluv v rostlinné a živočišné výrobě USA (13) 1991–93 1994–95 1996–97 1998–2000 2001–02 2003 Podíl farem se smlouvami na celkovém počtu farem (%) Všechny smlouvy

10,1

13,0

12,1

10,6

11,2

9,6

Marketingové smlouvy

8,2

10,8

10,2

8,4

9,0

7,8

Rostlinná produkce

6,6

8,0

8,3

6,5

7,4

6,2

Živočišná produkce

1,6

3,0

2,0

2,0

1,6

1,6

2,1

2,4

2,2

2,5

2,6

2,1

Rostlinná produkce

0,6

0,7

0,6

0,6

0,5

0,4

Živočišná produkce

1,6

1,7

1,6

1,9

2,1

1,7

Produkční smlouvy

Podíl smluvní produkce na celkové produkci (%) Všechny smlouvy

28,9

34,2

32,1

37,3

37,8

39,1

Marketingové smlouvy

17,0

21,2

21,5

20,4

19,7

21,7

Rostlinná produkce

11,0

12,2

12,2

11,3

12,7

14,8

Živočišná produkce

6,0

8,9

9,2

9,1

7,1

6,9

11,8

13,0

10,6

16,9

18,0

17,5

Rostlinná produkce

0,9

1,0

1,0

2,1

1,6

0,6

Živočišná produkce

10,9

12,1

9,6

14,7

16,5

16,9

Produkční smlouvy

Pramen: USDA ERS data 1991–2001, USDA ERS Farm Costs and Returns Survey/ARMS 2003

3.2 Rozdíly využívání smluv u základních zemědělských komodit Ačkoli do marketingových a produkčních smluv dohromady bylo v  roce 2003 zahrnuto 36,1 % z  celkové zemědělské produkce USA, podíly hlavních skupin živočišných a rostlinných produktů začleněných do smluv jsou velmi rozdílné.

13

V roce 2003 bylo do smluv začleněno asi 30,8 % z celkové rostlinné produkce (ve srovnání s 24,7 % v období 1991–93) a 47,4 % z celkové živočišné produkce (ve srovnání s 32,8 % v období 1991–93). Z rostlinných produktů bylo r. 2003 v rámci smluv vyrobeno pouze 8 % celkové produkce pšenice a po 14 % kukuřice a sóji, ale více než polovina celkové produkce rýže, arašídů, tabáku a bavlny a téměř všechna produkce cukrovky. Dlouhodobě se zvyšování podílu smluvní produkce na celkové produkci USA vyvíjel u hlavních druhů zemědělské produkce rozdílným tempem. Největší růst tohoto podílu za období 1991–2003 byl zaznamenán u bavlny, rýže a tabáku, zatímco k velmi malým změnám došlo u ovoce, zeleniny, arašídů, kukuřice, sójových bobů a pšenice. Ve skupině živočišných produktů jsou smlouvy nejvíce rozšířeny v chovu drůbeže, kde pokrývají téměř 90 % celkové produkce drůbežího masa a vajec USA (zbývající část produkce je pravděpodobně zajišťována prostřednictvím promptního trhu nebo vertikální integrace). Na dalším místě je chov prasat a dojnic, kde smlouvy zahrnují více než polovinu celkové produkce vepřového masa a mléka. Podstatně menší procento smluvní produkce vykazuje chov jatečného skotu. Dlouhodobě došlo k největšímu rozšíření smluvního systému v chovu prasat. Data v tabulce 4 nerozlišují zapojení komodit do marketingových nebo produkčních smluv. Výsledky průzkumů ARMS z roku 2003 ukazují na podměrně významné rozdíly mezi rostlinnými a živočišnými produkty z hlediska využití marketingových a produkčních smluv (údaje v tabulce 5). Průzkumy potvrdily, že u rostlinných produktů zaujímá mnohem významnější místo typ marketingových smluv (téměř 30 % celkové rostlinné výroby USA) než produkčních smluv (1 % celkové rostlinné produkce USA). Výjimkou je odvětví zeleniny, kde v rámci produkčních smluv bylo r. 2003 vyrobeno 6,3 % celkové produkce zeleniny USA. V živočišné produkci naopak převládá typ produkčních smluv, které v roce 2003 zahrnovaly 33,7 % celkové živočišné výroby USA, zatímco marketingové smlouvy se vztahovaly jen na necelých 14 % výroby. Výjimkou je odvětví mléka, kde je v produkčních smlouvách zahrnuto jen 0,1 %, ale v marketingových smlouvách 50,5 % celkové produkce mléka. Jedinými odvětvími živočišné výroby, kde se rozsáhle kombinují marketingové a produkční smlouvy, je chov prasat a jatečného skotu. Někteří farmáři uzavřeli s kontraktory produkční smlouvy o výkrmu prasat a někteří dali přednost marketingovým smlouvám o dodávkách vykrmených prasat. 14

4. Podíly smluvní produkce na hodnotě celkové produkce zemědělských komodit (%), vývoj v letech 1991–93 až 2003 (13) Podíl smluvní produkce na celkové hodnotě produkce hlavních zemědělských komodit (%) 1991–93 1994–95 1996–97 1998–2000 2001–02

2003

Všechny komodity

28,9

34,2

32,1

37,3

37,8

39,1

Rostlinné produkty

24,7

25,8

22,9

26,7

27,8

30,8

Kukuřice

11,4

13,9

13,0

12,9

14,8

14,3

Sójové boby

10,1

10,0

13,5

10,3

9,6

14,0

5,9

6,2

9,1

7,0

6,5

7,6

Cukrovka

91,1

83,7

75,1

89,0

96,7

95,5

Rýže

19,7

25,2

25,8

30,5

38,7

51,8

Arašídy

47,5

58,3

34,2

45,0

27,9

53,3

Tabák

0,3

0,6

0,3

1,9

52,6

54,8

Bavlna

30,4

44,5

33,8

42,9

52,6

51,4

Ovoce

…

64,2

56,8

65,4

62,2

68,1

Zelenina

…

55,0

38,5

39,7

42,1

42,7

Ostatní plodiny *)

7,8

15,9

23,8

33,6

39,1

45,9

32,8

42,9

44,8

48,0

48,3

47,4

Jatečný skot

…

19,0

17,0

24,3

21,1

28,9

Prasata

…

31,1

34,2

55,1

62,6

57,3

Drůbež a vejce

88,7

84,6

84,1

88,8

92,3

88,2

Mléko

36,8

56,7

58,2

53,6

48,7

50,6

0,2

9,3

4,9

10,9

9,0

7,6

Pšenice

Živočišné produkty

Ostatní produkty

mimo jiné pukavá kukuřice, osiva, houby, slunečnice, chmel, len, čočka, čirok apod. Pramen: USDA ERS data 1991–2001, USDA ERS Farm Costs and Returns Survey/ARMS 2003 *)

15

5. Podíly smluvní produkce na celkové produkci hlavních komodit podle typu smlouvy (13) Podíl smluvní produkce na celkové produkci (%) 1991–93 1994–95 1996–97 1998–2000 2001–02

2003

Marketingové smlouvy Všechny komodity

17,0

21,2

21,5

20,4

19,7

21,7

Rostlinné produkty

22,8

24,0

21,1

22,5

24,7

29,7

Kukuřice

10,2

13,8

12,9

12,6

14,7

13,8

Sójové boby

9,6

9,8

13,2

9,7

9,5

13,6

Pšenice

5,8

6,2

9,0

6,9

6,4

7,5

Cukrovka

88,5

83,7

74,6

83,1

95,8

95,1

Rýže

19,7

25,2

25,8

30,5

38,6

51,8

Arašídy

45,2

58,3

34,2

44,9

27,9

53,3

Tabák

0,3

0,6

0,3

1,9

52,6

54,8

Bavlna

30,4

44,4

33,8

42,9

52,6

50,9

Ovoce

na

61,0

54,3

63,3

60,1

67,2

Zelenina

na

45,3

32,3

27,3

31,5

36,4

Ostatní produkty

6,3

14,0

18,7

21,2

30,9

44,7

11,6

18,2

22,0

18,4

14,5

13,7

Jatečný skot

na

4,3

5,9

4,6

2,7

3,4

Prasata

na

2,4

2,7

9,1

6,1

6,8

Živočišné produkty

Drůbež a vejce Mléko Ostatní živ. produkty

5,9

3,4

4,0

3,9

4,2

1,1

36,6

56,7

58,0

53,4

48,0

50,5

0,1

6,8

4,9

4,7

3,5

7,4

16,9

18,0

17,5

Produkční smlouvy Všechny komodity

11,8

13,0

10,8

Rostlinné produkty

1,9

1,9

1,8

4,2

3,1

1,1

Zelenina

na

9,7

6,1

12,4

10,6

6,3

21,1

24,7

22,9

29,6

33,8

33,7

na

14,7

11,1

19,7

18,3

25,4

na

27,7

31,5

46,0

56,5

50,4

82,8

81,2

80,1

84,9

88,1

87,2

Živočišné produkty Jatečný skot Prasata Drůbež a vejce Mléko

0,2

na

0,1

0,2

0,7

0,1

Ostatní živ. produkty

0,1

2,6

na

na

5,5

na

Pozn.: na = údaje nejsou k dispozici nebo nejsou spolehlivé Pramen: USDA ERS data 1991–2001, USDA ERS Farm Costs and Returns Survey/ARMS 2003

16

Podíl hodnoty produkce vyrobené v rámci marketingových a produkčních smluv u základních zemědělských komodit, 1995–96 a 2004 Hodnota produkce (%)

* Standardní chyba mezi 25 až 50 % odhadu

Percent of value of production 100

Average Průměrof1995–69 2004 2004

1995-9611

80 60

* **

40

*

**

20 0

g ež d e ůb ane Dr try jc e l u v Po a ta sa rgas

o

liéryk

HPo

DMa

o pr

gs

et ktotl CSa yk hntoc é evces išn y lšli č kt AVl živo du

kats ovee karrb

e

c itos ruv FO

ug SCu

a lnn attvo CBo s nlea tnaib glee VZee o

e řic

éb

áckc bba TToa

rnku CKou ens eiac y yebn SPoš ob

ro rod p

v joat hóe WS y pns é rcoh n l ce in ty AVl š stl uk

ko

ies dit myo hn ity om l cec d AVl š mo

1*=Standard error is between 25 percent and 50 percent of the estimate.

Průměr let 1995–96 poskytuje statisticky spolehlivější odhad Pramen: USDA , Economic Research Service, 1995 Farm Costs and Returns Survey and 1996 and 2004 Agricultural Resource Management Survey, Phase III.

4. Obsah a charakteristiky marketingových a produkčních smluv Pro pochopení významu a dosahu smluvního systému v  zemědělském odvětví USA je nutné rozlišovat mezi obsahem a náležitostmi marketingových a produkčních smluv, které jsou základními formami smluvních vztahů mezi farmáři a kontraktory. Těmto rozdílům věnuje pozornost také Služba ekonomického výzkumu ministerstva zemědělství USA (ERS USDA), která definuje hlavní charakteristiky obou typů smluv a analyzuje rozdíly mezi nimi. Marketingové smlouvy jsou vzájemnou dohodou mezi zemědělským výrobcem a kontraktorem o dodávkách a odběru hotových produktů, ale neobsahují žádné ustanovení o zásahu kontraktora do zemědělské výroby. Smlouvy stanoví buď přímo cenu, nebo mechanismus pro určování ceny příslušné smluvní komodity, množství, podmínky a termíny dodávky. Cenové mechanismy umožňují snížení rizik, kterým jinak farmář musí čelit vzhledem k nestálosti a výkyvům tržních cen. Marketingové smlouvy často obsahují vedle základní ceny navíc určité bonusy, které farmář získá za dodané komodity s požadovanými specifickými vlastnostmi (např. obsah oleje v kukuřici nebo libovost vepřového masa). Farmář rozhoduje i po uzavření smlouvy o všech hlavních výrobních záležitostech farmy a nadále si zachovává relativní autonomii ve vztahu ke smluvnímu partnerovi. 17

Smlouvy uzavírané s předstihem před dokončením produkce příslušné komodity (tzv. dopředné smlouvy (forward contracts) stanoví základní cenu produktu před sklizní nebo před porážkou zvířat a také určují dopředu určité množství dodávaného produktu.Termínové smlouvy (future contracts) jsou dohody o dodávkách komodit se specifikovanými vlastnostmi v určitém čase. Tyto smlouvy se odlišují od všeobecných dopředných smluv v tom, že obsahují standardizované formální podmínky obchodu, které jsou regulované kontrolními agenturami. Produkční smlouvy se týkají nejenom dohody o zajištění výroby určitého množství produktu, ale zahrnují také ustanovení o provedení určitých služeb pro kontraktora, který se účastní výrobního procesu tím, že dodává farmářovi určité výrobní prostředky a obvykle vlastní příslušnou komoditu ještě před dokončením její produkce. Například kontraktoři v odvětví brojlerů (většinou jde o velké zpracovatelské a obchodní firmy) zpravidla obstarávají pro farmáře kuřata, krmiva, veterinární služby a dopravní služby. Farmáři se starají o chov drůbeže až do jejich tržní dospělosti a kontraktor zajišťuje jejich přepravu na porážku a zpracování. Kontraktoři často stanoví podrobné produkční směrnice a pro farmáře zbývá menší část rozhodování o výrobním procesu. Jejich bývalá autonomie v řízení a spravování farmy je velmi omezená. Odměna farmáře má podobu platby za provedené specifické služby na rozdíl od platby (ceny za produkt) založené na tržní hodnotě produktu. Produkční smlouvy se dosud podstatně více prosadily v různých odvětvích živočišné výroby než v odvětvích rostlinné výroby. Z rostlinných produktů tvoří výjimku smlouvy o produkci různých druhů zeleniny, zejména těch druhů, kde záleží na co nejrychlejší cestě většího objemu produkce co nejblíže ke spotřebiteli, a to v čerstvém stavu a specifické kvalitě. Podle Higginse (4) jsou na základě produkčních smluv často pěstovány také okrasné rostliny. Velkovýrobní zahradnická firma vybavená skleníky může například dodávat květiny a ostatní okrasné rostliny do velkých obchodních řetězců a nezávislých školek na základě produkčních smluv. Odběratel (velkoobchodník) v případě produkční smlouvy dodává pěstitelům osiva a sadbu, rozhoduje nebo se podílí na rozhodování o projektu skleníku a poskytuje technické rady, případně prostředky pro ošetření rostlin a zajišťuje tržní odbyt. Podle uzavřené smlouvy mají pěstitelé uhradit kontraktorovi paušální cenu za semena či sadbu a obdrží od něho paušální cenu za dodané květiny a okrasné rostliny, které předal v dohodnutém termínu a sortimentu. Podle takové smlouvy zahradníci nesou pěstitelské riziko, ale cenové riziko spojené s výkyvy tržních cen se přenáší na kontraktora (v tomto případě na velkoobchodníka). Kontraktor, který nese cenové riziko, řídí celý systém nabídky smluvených okrasných rostlin během celé doby odbytu podle potřeby maloobchodních klientů. 18

4.1 Obsah marketingové smlouvy Marketingové smlouvy se uzavírají především na rostlinné produkty, méně na živočišné produkty (výjimkou je mléko). V marketingových smlouvách zůstává farmářům mnohem větší pravomoc při řízení výrobního procesu a jsou tedy často kratší a méně normativní než produkční smlouvy. Marketingové smlouvy obsahují zpravidla následující náležitosti. Množství a termín dodávky zboží Marketingové smlouvy obsahují odhady pravděpodobného množství roční produkce zahrnuté do smlouvy a termín a množství dodávek komodity během roku. Smlouvy týkající se živočišných produktů obsahují větší podrobnosti o dodávkových cyklech, čase a množství dodávaných komodit. Některé smlouvy specifikují podíl z celkové produkce příslušného produktu farmy (většinou je to 100 %), který má být dodán na trh. Specifikace produktu Některé smlouvy stanoví přesnou genetiku produktu a také určují normy pro výrobní metody pěstitele dané plodiny či chovatele zvířat a věcné zařízení a vybavení farmy. Zajišťování těchto požadavků však spočívá na farmářovi. Kontraktor si může ve smlouvě vymínit, že bude uplatňovat ještě před převzetím hotového produktu určitou kontrolu nad dodržováním stanovených podmínek. Cena za dodané produkty a kontrola kvality V  některých marketingových smlouvách (zvaných tržní sdružení – kartely) se skupiny farmářů zavazují dodat specifické množství produktů zprostředkujícímu kontrahentovi, který v  jejich zastoupení dohaduje v  jejich zastoupení cenu s  odběratelem (kontraktorem) v  jejich zastoupení. Ve většině marketingových smluv se přímo stanoví základní cena nebo vzorec kalkulace ceny (pricing formula). Smluvní cena má limitovat riziko kolísání tržních cen, které je typické pro promptní a neregulované trhy. Základní kalkulace smluvní ceny může přihlížet k cenám na promptním či termínovém (burzovním) trhu, k relativním cenám (jako je velkoobchodní cena potraviny obsahující příslušnou zemědělskou komoditu – např. relace ceny mouky k ceně pšenice) nebo k výrobním nákladům (relace ceny živočišného produktu k ceně krmiv). Smlouvy pro homogenní produkty specifikují minimální přijatelné jakostní normy, zatímco pro ostatní produkty se stanoví prémie k základní ceně produktu za kvalitu nebo naopak srážka ze základní ceny při nedodržení požadovaných vlastností a kvality dodaného produktu. 19

4.2 Obsah produkční smlouvy Produkční smlouvy se uplatňují především u živočišných produktů, poměrně vzácně se uzavírají na rostlinné produkty. Některé produkční smlouvy jsou jednoduché na několika stránkách, zatímco další jsou mnohem delší a docela podrobné. Společné rysy jako např. pravidlo kompenzace za farmářovy služby pro kontrahenta mohou mít mnoho forem. Všeobecně však produkční smlouvy mají některé následující základní komponenty. Určení odpovědnosti Produkční smlouva bývá často zcela specifická pokud jde o úlohu smluvních stran. Farmáři v případě smluv o živočišné výrobě typicky zajišťují práci, ustájení, technické vybavení a zařízení farmy. Kontraktoři, kterými jsou převážně zpracovatelé živočišných produktů (jatky, podniky masného průmyslu), obstarávají mladá zvířata, krmiva a léčiva. Smlouva specifikuje odpovědnost za dopravu a přepravu zvířat na farmu nebo z farmy. Smlouvy o živočišné produkci uzavřené v posledních letech zahrnují také podrobné směrnice pro zacházení s hnojem. Smlouvy týkající se rostlinné výroby specifikují zajištění určitých inputů v množství i kvalitě (např. osiv určité odrůdy, prostředků ochrany rostlin, průmyslových hnojiv apod.), které bude kontraktor poskytovat pěstiteli plodiny. Určení odpovědnosti dále obnáší ustanovení, chovatel zvířat či výrobce rostlinných produktů bude uplatňovat metody udržující integritu smluvní komodity. Vztah smluvních stran k produktu Produkční smlouva týkající se například výroby jatečných prasat stanoví, že na farmě bude vykrmen či odchován určitý počet zvířat připravených pro trh, ale také se počítá s možným úhynem zvířat (stanoví odpovědnost za riziko mortality zvířat). Kontraktor obvykle zůstává vlastníkem zvířat během celého výrobního procesu, zatímco chovatelé jsou odpovědni za likvidaci uhynulých zvířat. Zvířecí odpady mohou mít ekonomickou hodnotu jako hnojivo, nebo mohou být přítěží vyžadující správnou likvidaci. Smlouvy tedy obsahují také ustanovení odpovědnosti buď farmáře, nebo kontraktora za zacházení s hnojem. Finanční kompenzace za služby a výkony zemědělského výrobce (provozovatele farmy) Pravidla kompenzace nebývají jednoduchá. Většina smluv o živočišné výrobě specifikuje základní platbu za odchov stanoveného počtu zvířat do požadované hmotnosti nebo množství vyrobených produktů, a to ve formě platby za vykonané služby, ale nikoli ve smyslu úhrady hodnoty (zaplacení ceny) za vykrmená zví20

řata nebo vyrobené produkty. Smlouvy často obsahují podnětné klauzule, podle nichž je finanční kompenzace chovatelů větší při nižším procentu úhynu zvířat nebo když je relativně větší efektivnost využití krmiv nebo (méně často) když se dosáhnou určité úspory inputů. Smlouvy stanoví na druhé straně pokuty nebo jiné finanční postihy při nedodržení a porušování předem dohodnutých jakostních či jiných specifických norem. Délka smluv Mnohé smlouvy o rostlinné produkci trvají po dobu pěstitelské sezony. Smlouvy o živočišné výrobě mohou trvat od obratu jednoho stáda (méně než 2 měsíce) do 10 roků, a některé smlouvy o živočišné výrobě jsou automaticky obnovovány, pokud nejsou zrušeny. Dodávané množství Většina smluv obsahuje odhady pravděpodobného rozsahu roční produkce smluvního produktu, stanoví odhady termínů a množství dodané komodity během roku a určuje pravidla pro odchylky od těchto odhadů.

5. Výsledky oficiálního šetření o reálném obsahu a účinku smluv u vybraných zemědělských produktů Služba ekonomického výzkumu Ministerstva zemědělství USA (ERS USDA) uveřejnila na základě statistického šetření ARMS přehled o reálné výši cen či plateb, které dostávají smluvní farmáři v  rámci uzavřených smluv za jejich produkty či provedené služby, o postupech při stanovení cen a plateb, době trvání uzavíraných smluv a také o povinnostech, k nimž se zavazují obě smluvní strany (farmáři a kontraktoři). Poslední přehled obsahující nejnovější údaje za rok 2003 vychází z  šetření ARMS (13).

5.1 Poznatky z šetření o marketingových smlouvách pro vybrané polní plodiny V tabulce 6 je uveden přehled některých základních charakteristik marketingových smluv pěti vybraných plodin – kukuřice, bavlny, rýže, sójových bobů a pše21

nice. Tyto plodiny zaujímají v USA významné místo jak na promptních trzích, tak ve smluvním systému. Ze srovnání reálných smluvních cen s průměrnými tržními cenami zjištěnými službou pro zemědělskou statistiku při ministerstvu zemědělství USA (USDA/NASS – National Agricultural Statistics Service Information) vyplývají následující poznatky. V roce 2001 průměrné smluvní ceny byly nad průměrnými tržními cenami USDA/ NASS u každé z pěti komodit – u pšenice a bavlny o 6 %, u kukuřice a sójových bobů o 10–12 %, u rýže o 26 %. Tržní ceny uvedených polních plodin byly v roce 2001 relativně nízké, a tak smlouvy chránily farmáře do určité míry před rizikem poklesu cen, protože předem stanovené smluvní ceny byly v průměru vyšší než ceny výrobců, kteří neměli uzavřené smlouvy. V roce 2003 se však průměrné tržní ceny podstatně zvýšily. Za předpokladu, že smlouvy mají sloužit především k  omezení výkyvů cen placených farmářům, potom by smluvní ceny v roce 2003 mohly teoreticky klesnout pod úroveň středních cen USDA/NASS. Ve skutečnosti místo toho průměrné smluvní ceny dosáhly průměru cen USDA/NASS u sójových bobů a pšenice, byly vyšší než průměr USDA/ NASS u kukuřice (o 3 %), bavlny (o 19 %) a rýže (o 62 %). Výrobci bavlny a rýže s relativně nízkými smluvními cenami (25 % výrobců) stále ještě realizovali ceny, které byly vyšší než průměrné ceny USDA/NASS. V případě rýže byly smluvní ceny pěstitelů ovlivněny několika specifickými faktory. Za prvé, průměrné měsíční ceny NASS za rok 2003 se ke konci kalendářního roku prudce zvedly z nízké úrovně 1,90 USD/bušl na začátku roku. Pokud byly smluvní produktu dodány ke konci roku, mohl tento trend ovlivnit také zvýšení smluvních cen. Za druhé, farmáři, kteří uzavřeli smlouvy na dodávky rýže, většinou využili pro sjednání smlouvy agenty nebo družstva a ti dojednali pro výrobce relativně výhodné smluvní ceny. U takovýchto ujednání, která se často označují jako tržní kartel, farmáři předávají svou produkci agentovi, jenž dojednává s odběratelem (kontraktorem) podmínky dodávek v  zájmu farmářů. Tito agenti nebo družstva mohou být úspěšnější v  zajišťování vyšších cen za svoje komodity, než mohou dosáhnout samotní farmáři. Marketingové smlouvy v případě polních plodin nesvazují kontrahenty a farmáře dlouhodobě, farmáři zahrnují do smluv spíše jen část své produkce příslušných plodin. Smlouvy jsou často uzavírány jen na jeden rok nebo i kratší dobu (viz tabulka 6). Podle údajů v  tabulce 6 bylo v  jedné smlouvě r. 2003 zahrnuto průměrně asi 10 000 bušlů kukuřice, u čtvrtiny smluv asi 5 000 bušlů a u tří čtvrtin smluv asi 22

26 000 bušlů. Při výnosu 142 bušlů/akr (průměr USA v r. 2003) by farmář musel zahrnout do smlouvy 70 akrů kukuřice u typické smlouvy (průměrné množství dodávek), u ostatních smluv od 35 akrů do 185 akrů. Z několika důvodů se farmáři zavazují k poměrně malým smluvním množstvím, která mají v příslušném termínu dodat odběrateli (kontraktorovi). Mnozí výrobci kombinují odbyt části své produkce formou marketingové smlouvy s prodejem další části produkce na spot trhu. Pojišťují se proti případné nižší smluvní ceně dojednané předem při zvýšení tržních cen tím, že část své produkce uskladňují, vyčkávají a kalkulují s  prodejem za vyšší ceny na promptním trhu. Tuto marketingovou strategii však uplatňují jen výrobci, kteří se příliš nebojí rizika kolísání a poklesu tržních cen. Marketingové smlouvy u polních plodin jsou někdy zaměřeny také na pokrytí poptávky po specializovaných odrůdách komodity, jako je kukuřice s  vysokým obsahem oleje nebo sójové boby určené pro potravinářské užití, což může být pouze část celkové produkce farmy. U těchto speciálních plodin je do smlouvy o ceně zpravidla zahrnuta prémie za kvalitu nebo specifické vlastnosti produktu. Mnoho marketingových smluv o polních plodinách nespecifikuje jejich trvání a tak v průměru trvají od 4 měsíců (kukuřice) do 12 měsíců (bavlna). Zatímco výrobci rýže typicky jednají se stejným kontraktorem po mnoho roků (polovina respondentů uvádí, že uzavírají smlouvy se stejným kontraktorem nejméně 12 roků), výrobci jiných plodin takto nepostupují. Polovina smluvních výrobců kukuřice jednala se stejným kontrahentem jeden rok nebo méně. Producenti bavlny jsou ve spojení se svým kontrahentem v průměru méně než 3 roky, producenti pšenice méně než 2 roky. Podle údajů v tabulce 6 jsou smluvní podmínky u různých komodit značně odlišné. Z odpovědí respondentů ARMS vyplývá, že asi 70 % smluv na odbyt kukuřice, pšenice a sójových bobů obsahuje určení jednotné ceny. Existují však smlouvy, v nichž dopředu nestanoví absolutní úroveň ceny, ale smlouva zakotvuje dohodu, že základní cena bude placena po informování o cenách na promptním nebo termínovém trhu, se zaplacením prémie nebo snížením ceny na základě požadovaných vlastností příslušné komodity. Smlouvy o bavlně a rýži často nespecifikují žádnou cenu; místo toho smlouva požaduje na kontraktorovi, aby dohodl cenu se zástupcem zemědělského výrobce (farmáře), který jedná v  jeho zájmu. Jinak řečeno, smlouva obsahuje formuli, že cena bude vyjednána v zájmu výrobce. Tento postup je typický pro tržní kartely (market pools). Podobně, smlouvy o bavlně a rýži obvykle nespecifikují množství dodávaného produktu ani nezahrnují sklizeň z určité výměry. Přesné množství nebo rozsah minimálních a maximálních množství dodávané komodity zahrnují spíše smlouvy, jež se týkají kukuřice, pšenice a sójových bobů. 23

Při průzkumu ARMS většina dotázaných smluvních farmářů uvedla, že mají marketingové smlouvy pro jednotlivé komodity s více kontraktory. Jen 10 % výrobců kukuřice a sójových bobů a 20 % výrobců rýže má uzavřené smlouvy jen s jedním kontraktorem. 6. Charakteristiky marketingových smluv pro vybrané polní plodiny, rok 2003 (13) Kukuřice Bavlna Počet smluvních farem

44 212

Realizované ceny

11 353

Rýže Sójové boby Pšenice 3 402

44 674

9 692

cena (USD/jednotku produktu)

Průměrná cena USDA/NASS

2,25

0,52

2,60

6,19

3,27

Smluvní cena průměr

2,32

0,62

4,22

6,19

3,27

Smluvní cena 25 % smluv

2,17

0,56

3,60

5,50

3,01

Smluvní cena 75 % smluv

2,44

0,68

4,95

6,80

3,50

libry bušly

bušly

bušly

Množství prodeje na smlouvu Průměr všech smluv

bušly 10 000

180 000

na

3 000

6 375

25 % smluv

5 000

76 000

na

1 500

3 000

75 % smluv

26 000

402 500

na

9 000

16 220

Průměrná smluvní doba Smlouva s kontraktorem (roky)

1

3

12

5

2

Délka smlouvy (měsíce)

4

12

12

4

4

Smlouvy s různými atributy

podíl (%)

Jednotná cena určená předem

69,2

12,1

16,1

72,9

69,2

Cena podle vzorce (prémie, srážky)

23,5

53,1

30,5

8,1

6,5

Cena po dohodě se zástupcem

3,6

34,8

43,5

3,3

12,2

Jinak stanovená cena

3,7

0,0

10,0

15,8

12,0

Dodávky bez určení množství

19,2

64,1

71,6

23,5

39,4

Dodávky na určité množství

79,5

15,0

10,6

73,6

59,2

0,8

20,7

17,0

1,9

0,9

Smlouva bez vymezení doby

29,9

22,9

16,4

23,4

29,2

Další kontraktoři pro daný produkt

90,3

83,9

79,7

90,6

85,9

Dodávky z určité výměry plodiny

Pozn.: na = údaj není k dispozici nebo není spolehlivý Pramen: Kompilace USDA ERS s využitím údajů ARMS – Agricultural Ressource Management Survey 2003

24

5.2 Poznatky z šetření o produkčních smlouvách pro brojlery a prasata Údaje ARMS zahrnují velké vzorky produkčních smluv o brojlerech a prasatech, což jsou dvě komodity s největším zastoupením v tomto typu smluv mezi zemědělskými výrobci a kontraktory. V  tabulce 7 je uveden počet farem v  odvětví brojlerů a jatečných prasat, které měly v  roce 2003 uzavřené produkční smlouvy. V  případě brojlerů to bylo 17 467 farem, v případě prasat 4 945 farem. V tabulce jsou dále uvedeny některé charakteristiky smluv o produkci brojlerů a prasat. 7. Charakteristiky produkčních smluv o brojlerech a jatečných prasatech, rok 2003 (13)

Celkový počet smluvních farem Platby výrobců za provedené služby

Brojleři

Jatečná prasata

17 467

4 945

USD za dodané zvíře

Průměrná platby výrobců

0,24

12,04

25 % výrobců

0,19

10,00

75 % výrobců

0,29

12,00

Množství smluvní produkce

počet zvířat

Průměrný počet

345 000

4 555

25 % smluv

210 000

1 689

75 % smluv

582 000

9 600

Vztah s kontraktorem, průměrný počet roků

10

4

Průměrné trvání smlouvy (měsíce)

12

12

Charakteristika smluvních podmínek

procento smluv

Platby farmáře jsou stanoveny podle vzorce

91,6

54,3

Platby farmáře jsou vázány na jeho výkon

98,3

na

Prémie jsou vázány na vlastnosti komodity

71,3

20,4

Požaduje se specifické zařízení farmy

91,9

57,0

Odpovědnost za zpracování hnoje

96,5

86,7

Stanoví se výměra půdy na vyprodukovaný hnůj

34,9

53,8

Další kontraktoři pro příslušnou komoditu

68,7

81,7

Pozn.: na = údaje nejsou k dispozici nebo nejsou dost spolehlivé Pramen: Kompilace USDA ERS s využitím údajů ARMS – Agricultural Ressource Management Survey 2003

25

V odvětví brojlerů získali výrobci za svoje výkony v  rámci smlouvy průměrně 0,24 USD za jednoho vyrobeného brojlera, přičemž u 25 % výrobců činily platby jen 0,19 USD za jednoho brojlera a u 75 % výrobců 0,29 USD za brojlera. Platby provozovatelů farem s chovem jatečných prasat činily v průměru 12,04 USD za vykrmené prase, u 25 % farem to bylo 10,00 % a u 75 % farem 12,00 USD. Uvedené nesrovnalosti se vysvětlují rozdílem ve vyrobených produktech (např. větší brojleři vyžadují vyšší náklady výrobců) a také rozdílem mezi odbytovými trhy. Během roku 2003 průměrná cena jatečných prasat činila 39,75 USD za cwt (za 50,8 kg), nebo 107,33 USD za prase o hmotnosti 270 liber (asi 122 kg) živé hmotnosti. Platby výrobců prasat za jejich výkony se pohybovaly od 10 do 12 % tržní hodnoty jednoho prasete. Podobně při tržní hodnotě 30 US centů za libru (0,454 kg) brojlerů činila průměrná platba pro výrobce brojlerů 16 % tržní hodnoty z brojlera vážícího 5 liber (2,3 kg). Jak bylo vpředu uvedeno, kontraktor (odběratel) obvykle obstarává a financuje náklady na krmivo, kuřata nebo prasata pro výkrm, veterinární služby a dopravní služby. Naproti tomu výrobce zajišťuje práci, ustájení, energii, zařízení, které obvykle představují relativně malou část celkových výrobních nákladů na příslušnou komoditu. Produkční smlouvy typicky zavazují farmáře s  chovem brojlerů a prasat, aby dodržoval smluvené množství roční produkce a zajišťoval základní investice. V  roce 2003 připadalo na jednu smluvní farmu s  produkcí jatečných prasat v průměru 4 550 prasat v rozpětí od 1 689 prasat do 9 600 prasat. Smluvní farmy s  produkcí brojlerů vyrobily za rok v  průměru 345  000 ptáků, podle velikosti těchto farem se pohybovalo množství ptáků od 210  000 v  dolní čtvrtině do 582 000 v horní čtvrtině (tab. 7). Finanční kompenzace (platby) pro farmáře za jejich výkony a poskytnuté výrobní prostředky se u jednotlivých smluv značně liší. Více než 90 % smluv o produkci brojlerů uvádí vzorec vlastní kalkulace kontraktora pro platby za služby a výkony farmáře (provozovatele farmy), přičemž většina z nich vychází z popisu relativního výkonu výrobce srovnatelného s výkony ostatních výrobců v odvětví brojlerů. Naproti tomu více než polovina smluvních plateb farmářů v  odvětví prasat je založena na individuálním výkonu výrobce a jen málo smluv využívá relativní vymezení jeho výkonu ve srovnání s výkony jiných výrobců v odvětví prasat. V tabulce 8 je uvedeno srovnání provozních nákladů farem se smluvní produkcí brojlerů a prasat. Kontraktor platí 80 % odhadnutých provozních nákladů farmy 26

s produkcí smluvních brojlerů a 71 % nákladů farem se smluvní produkcí prasat. Krmiva tvoří největší položku provozních nákladů v každém typu farmy, z nichž kontraktoři hradí 96 %. Kontraktoři také zařizují a financují velkou část nákupu brojlerů a prasat pro chov, hradí náklady na veterinární služby a léčiva, a práci provedenou na zakázku, kdežto provozovatelé farmy hradí mzdy za práci námezdních pracovních sil, dále výdaje za spotřebovanou energii a navíc poskytují základní výrobní prostředky (stáje, drůbežárny, zařízení atd.) a vlastní práci a práci svých rodinných příslušníků. 8. Provozní výdaje farem pro chov brojlerů a jatečných prasat v rámci produkčních smluv, rok 2003 (13) Farmy s chovem brojlerů Kategorie provozních výdajů

podíl kontraktorů

výdaje

Farmy s chovem jatečných prasat podíl výdaje kontraktorů

(mil. USD)

(%)

(mil. USD)

(%)

Celkem

8 814

80,4

4 134

71,1

Krmiva

4 879

96,1

1 547

96,3

745

100,0

287

89,4

97

88,7

63

87,4

Práce a služby na zakázku

325

94,5

45

62,7

Mzdy námezdních pracovníků

117

18,0

102

1,6

Zemní plyn

20

8,6

2

3,6

Elektřina

90

0,6

12

8,3

Zvířata pro chov Léčiva

Pozn.: Výdaje v každé kategorii jsou sumou za všechny farmy s chovem brojlerů nebo jatečných prasat v rámci produkčních smluv Pramen: Kompilace USDA ERS s využitím údajů ARMS – Agricultural Ressource Management Survey 2003

Vzhledem k  rostoucímu ekologickému zákonodárství o znečištění ovzduší jsou stále důležitější problémy zpracování a likvidace hnoje ve velkých chovech hospodářských zvířat a drůbeže. Některé produkční smlouvy obsahují klauzule pojednávající o problémech, jež se týkají manipulace s hnojem. V téměř všech smlouvách o brojlerech (97 %) je provozovatel farmy odpovědný za zacházení s hnojem.V jedné ze sedmi smluv o prasatech je stanoveno, že manipulaci s hnojem bude provádět někdo jiný než provozovatel farmy a pro toto 27

řešení se uzavírá separátní smlouva. V případě, kdy za manipulaci s hnojem odpovídají výrobci, je ve více než polovině smluv zakotvena explicitní podmínka, která požaduje, aby výrobce měl přístup k určité výměře půdy pro zapracování hnoje. Při stále větším důrazu na ekologické problémy budou příští produkční smlouvy pravděpodobně nadále zahrnovat podrobné a zavazující směrnice o zacházení s hnojivy. Na rozdíl od marketingových smluv o rostlinných produktech produkční smlouvy týkající se prasat a brojlerů navazují výrobci a kontraktoři všeobecně dlouhodobé vzájemné vztahy. Při celostátním šetření ARMS v roce 2003 se zjistilo, že výrobci brojlerů spolupracovali se svým současným kontraktorem v průměru 10 roků, výrobci prasat 4 roky. Trvání těchto podnikatelských vazeb může vyplývat částečně z  nedostatku alternativních kontraktorů vyhovujících výrobcům prasat či brojlerů. Podle zprávy ARMS více než 30 % výrobců brojlerů a téměř 20 % výrobců prasat uvádí, že mají ve své oblasti jen jednoho kontraktora, řada výrobců však navazuje smluvní vztahy na příslušnou komoditu s více partnery. Ačkoli jednotliví výrobci udržují dlouhodobé vztahy s  určitým kontraktorem a přestože provozovatel výrobního podniku provádí podstatné finanční investice do výroby zahrnované do produkčních smluv, mnohé produkční smlouvy se uzavírají na relativně krátkou dobu. Tento rozpor se vysvětluje tím, že například výrobci brojlerů trváním smlouvy 12 nebo méně měsíců většinou každým rokem obnovují smlouvu se stejným kontraktorem. Průzkum smluvních farem v odvětví brojlerů a prasat ukázal, že trvání smluv mezi jednotlivými výrobci každé komodity je velmi rozdílné (tab. 9). Krátkodobé smlouvy trvající 12 nebo méně měsíců uzavřelo ve sledovaném roce 55,7 % výrobců brojlerů a 27,9 % výrobců prasat. Smlouvy s průměrnou délkou trvání 19–59 měsíců uzavřelo 8,1 % výrobců brojlerů a 5,1 % výrobců prasat. Dlouhodobé smlouvy na 60 a více měsíců uzavřelo v odvětví brojlerů 14,7 % výrobců brojlerů a 36,9 % výrobců prasat. Dobu trvání smluv nespecifikovalo přes 20 % výrobců brojlerů a více než 30 % výrobců prasat. Takové smlouvy typicky existují v případě jednoho hejna brojlerů pro chov nebo jedné skupiny prasat určených pro výkrm dodávaných výrobcům. Více než polovina brojlerových smluv a více než jedna čtvrtina prasečích smluv představují krátkodobé smlouvy na méně než jeden rok. Na druhé straně poměrně velká část výrobců má uzavřené smlouvy na dlouhou dobu. Asi 15 % výrobců brojlerů a asi 37 % výrobců prasat dávají přednost pětiletým nebo i víceletým smlouvám. Několik výrobců brojlerů uzavřelo smlouvy dokonce na 15 roků. 28

9. Trvání produkčních smluv pro brojlery a jatečná prasata, rok 2003 (13) Komodity zařazené do smlouvy

Celkový počet smluvních farem

brojleři

jatečná prasata

17 467

4 945 procento smluv

Délka trvání smlouvy není stanovena

21,5

30,1

Krátká doba: 12 měsíců nebo méně

55,7

27,9

8,1

5,1

14,7

36,9

Střední doba: 13–59 měsíců Dlouhá doba:60 měsíců nebo více

procento smluvní produkce Délka trvání smlouvy není stanovena

20,9

19,4

Krátká doba: 12 měsíců nebo méně

46,3

21,1

8,9

3,5

23,8

56,0

Střední doba: 13–59 měsíců Dlouhá doba:60 měsíců nebo více

Pramen: Kompilace USDA ERS s využitím údajů ARMS za rok 2003

Stojí za pozornost, že větší výrobci mají tendenci k uzavírání delších kontraktů. Zatímco pouze 37 % smluvních výrobců prasat oznámilo, že mají smlouvy na nejméně 5 roků, jejich provozy představovaly více než polovinu (56 %) z celkové smluvní produkce prasat. Podobně, zatímco asi jedna sedmina smluvních výrobců brojlerů má dlouhodobé kontrakty (nejméně na 5 roků), jejich smlouvy zajišťují téměř čtvrtinu celkové smluvní produkce brojlerů. Avšak většina smluv na produkci brojlerů, zahrnující dvě třetiny smluvní produkce, je pokryta kontrakty na krátké trvání méně než jeden rok. Protože každý výrobce činí podstatné dlouhodobé investice do budov a zařízení (více než 90 % smluv na produkci drůbeže obsahuje ustanovení o specifickém investičním vybavení), je docela markantní široká škála trvání a diferencí mezi smlouvami na brojlery a prasata.

29

6. Význam smluvní produkce brojlerů v největších zpracovatelských společnostech V roce 2007 provedla agentura WATT Poultry USA (21) na celém území USA exkluzivní průzkum profilu největších společností zabývajících se zpracováním brojlerů. Pořadí sledovaných společností bylo sestaveno podle objemu produkce a prodeje brojlerů v kuchyňské úpravě, porážkových a zpracovatelských linek, počtu zaměstnanců, počtu farem dodávajících brojlery a kooperujících podniků, distribučních center, dopravních prostředků a dalších zařízení nutných pro konečnou úpravu brojlerů a jejich odbyt do distribuční sítě. Výsledkem šetření je seřazení 38 největších společností na území USA v sestupném pořadí od největších společností k nejmenším. Na prvním místě je největší firma Pilgrim´s Paride Corporation Pittsburg, Texas, která týdně produkuje 174,65 mil. liber (79,17 mil. kg) brojlerů v kuchyňské úpravě a zpracuje 42,72 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 5,24 liber (2,38 kg). Na posledním 38. místě se nachází firma Empire Kosher Poultry, Inc. Mifflintown, Pennsylvania zpracovávající týdně 0,5 mil. liber (226 640 kg) brojlerů v kuchyňské košer úpravě a 190 000 košer brojlerů o průměrné živé hmotnosti 4,25 liber (1,93 kg). Podle průzkumu z roku 2007 z celkového počtu 38 srovnávaných společností specializovaných na zpracování drůbeže odebíralo 33 společností vykrmené brojlery od individuálních farem na základě uzavřené produkční smlouvy. Uvádíme několik příkladů těchto společností, které kooperují s relativně nezávislými drůbežářskými farmami, jež jim dodávají podle uzavřené smlouvy brojlery pro porážku a další zpracování. Tyson Foods, Inc. Springdale, Arkansas (2. pořadí podle rozsahu produkce) Produkuje 144,7 mil. liber (65,35 mil. kg) brojlerů v  kuchyňské úpravě za týden a zpracuje týdně 39,2 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 4,97 liber (2,25 kg). Tato společnost má 32 komplexů, které zahrnují 40 líhní, 33 výroben krmných směsí, 35 porážkových linek, 34 zařízení pro další zpracování brojlerů až do kuchyňské úpravy a 13 zařízení pro hotové produkty z masa brojlerů. Brojleři, kuřata a slepice se chovají na 6 658 farmách, z nichž 6 633 jsou samostatné farmy dodávající zpracovatelskému podniku drůbež v rámci uzavřené produkční smlouvy, 25 farem vlastní společnost Tyson.

30

V roce 2007 akciová společnost Tyson otevřela Výzkumné centrum, které zahrnuje 17 pokusných kuchyní a pokusný provoz kontrolovaný Ministerstvem zemědělství (USDA). Bylo zřízeno nové pracoviště, které má společnosti pomoci s vývojem nových potravin a jejich přípravou pro trh. Společnost Tyson oznámila, že na rok 2008 připravuje uzavření smlouvy dvou integrovaných drůbežářských společných podniků (joint ventures) v Číně a také dohodu o integrované produkci brojlerů v Brazílii. Perdue Farms, Inc. Salisbury, Maryland (3. pořadí) Produkuje 55,7 mil. liber (25,25 mil. kg) brojlerů v  kuchyňské úpravě za týden a zpracuje 12,16 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 5,87 liber (2,66 kg). Tato akciová společnost navazující na tradici rodiny Perdue zaujímá třetí místo v odvětví drůbeže. Ve fiskálním roce 2007 činily tržby společnosti 4,0 mld. USD; 66 % produkce bylo prodáno do maloobchodní sítě, 29 % restauracím a dalším podnikům veřejného stravování, 5 % šlo na export. Z celkové tržní nabídky bojlerů bylo 74 % v čerstvém stavu, 26 % zmrazených. Společnost Perdue Farms zaměstnává 21 000 pracovníků, má 18 vlastních líhní, 10 závodů na zpracování krmných směsí, 10 jatek se zpracovatelskými linkami, jeden provoz pro další zpracování a úpravu drůbeže, čtyři provozy pro výrobu hotových drůbežích pokrmů, dvě distribuční centra a dva zúčtovací podniky. Společnost má smlouvy s více než 2 400 nezávislými farmami, které jí dodávají vykrmené brojlery. Sanderson Farms, Inc. Laurel, Mississippi (4. pořadí) Produkuje týdně 38,94 mil. liber (17,65 mil. kg) brojlerů v kuchyňské úpravě a za týden zpracovává 6,61 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 6,61 liber (2,99 kg). Tržby společnosti dosáhly v  roce 2007 rekordní úrovně 1,48 mld. USD. Z  celkové tržní produkce bylo prodáno 37 % maloobchodní síti, 26 % stravovacím zařízením, 13 % institucím, 10 % zpracovatelskému průmyslu a 14 % šlo na export. Produkty dodávané na trh jsou z  86 % čerstvé a 14 % zmrazené. Společnost vyrábí celkem 500 různých produktů. Sanderson Farms Inc. zaměstnává 9  748 pracovníků v  osmi integrovaných komplexech, které zahrnují sedm líhní (kapacita 8,99 mil. vajec za týden), šest zařízení na výrobu krmných směsí (73 200 tun za týden), osm porážkových a zpracovatelských linek, provoz na výrobu hotových pokrmů a sedm provozů na likvidaci odpadu. Společnost má k dispozici vozový park s 602 automobily. Společnost Sanderson Farms chová brojlery ve  2  944 drůbežárnách (s kapacitou 7,5 mil. hotových brojlerů týdně) na 432 rodinných farmách, s  nimiž má uzavřené produkční smlouvy. Odchov kuřat probíhá na 174 farmách ve 488 halách. 31

Keystone Foods, LLC Huntsville, Alabama (8. pořadí) Produkuje týdně 19,44 mil. liber (8,8 mil. kg) brojlerů v  kuchyňské úpravě a za týden zpracovává 3,53 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 6,64 liber (3 kg). Keystone Foods je společnost s ručením omezeným (LLC Limited Liability Company) a zabývá se porážkou a zpracováním drůbeže, kterou pravidleně dodává své mateřské společnosti, která zajišťuje další zpracování a distribuci hotových produktů. 95 % prodeje společné produkce směřuje na domácí trh, 5 % se exportuje. Produkci tvoří 47 % čerstvých výrobků, 20 % zmrazených a 33 % jsou polotovary určené k dalšímu zpracování. Finální produkty společnosti se značkou Key Farms jsou dodávány mimo jiné potravinářskému průmyslu ve 14 zemích mimo USA. Keystone Foods zaměstnává 6 950 pracovníků v provozech, které zahrnují tři líhně (4,13 mil. vajec za týden), tři výrobny krmných směsí (25 500 tun za týden), tři jatky s navazující úpravou poražených brojlerů a čtyři další zpracovatelké provozy. 98 % brojlerů určených na porážku zajišťuje 295 farem v 1 542 drůbežárnách (s ustájovací kapacitou 3,77 mil. brojlerů), s nimiž má slpolečnost Keystone Foods uzavřené produkční smlouvy. Fieldale Farms Corporation Baldwin, Georgia (14. pořadí) Produkuje týdně 14,52 mil. liber (6,58 mil. kg) brojlerů a za týden zpracuje 3,05 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 5,5 liber (2,5 kg). Společnost dodává na trh mimo jiné produkty vynikající kvality pod názvem Springer Mountain Farms Chicken, které se prodávají za prémiovou cenu vzhledem k tomu, že jejich specifická kvalita a vlastnosti vyplňují mezeru na trhu. Produkční smlouva obsahuje podmínku, že při výkrmu brojlerů nesmí být použita žádná antibiotika nebo stimulárory růstu. Všechny produkty společnosti nesou ochrannou znánku Fieldale Farms. Tržby společnosti z prodeje brojlerů upravených pro kuchyňské využití dosáhly v roce 2007 celkem 623 mil. USD, z nichž 64 % pocházelo z dodávek do maloobchodní sítě, 1 % z institucionálního prodeje a 10 % z exportu. Z celkového prodeje je 77 % čerstvých produktů a 23 % zmrazených. Společnost Fiedale Farms dodává odběratelům 750 různých produktů. Společnost zaměstnává 4  900 pracovníků v provozech, které zahrnují tři líhně (s kapacitou 4,5 mil. vajec za týden), dva provozy na zpracování krmiv (s kapacitou 29 000 t za týden), dva závody na porážku a zpracování drůbeže, tři provozy pro další zpracování brojlerů, provoz pro výrobu hotových produktů a čtyři provozy na likvidaci odpadu. 32

Brojery pro společnost Fieldale Farms vykrmuje 404 farem v 1 420 drůbežárnách na základě produkční smlouvy. Celková týdenní ustájovací kapacita těchto farem je 3,4 mil. brojlerů. Produkci drůbeže pro chov a výkrm zajišťuje 88 farem ve 153 líhních. Peterson Farms, Inc. Decatur, Arkansas (25. pořadí) Produkuje za týden 5,09 mil. liber (2,31 mil. kg) brojlerů v kuchyňské úpravě a za týden zpracuje 1,14 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 5,81 liber (2,63 kg). Tržby společnosti z prodeje zpracovaných brojlerů v roce 2007 dosáhly 156 mil. USD. 32 % bylo prodáno do maloobchodní sítě, 24 % institucím a 44 % šlo na export. Společnost nabízí celkem 30 různých produktů. Zaměstnává 1 300 pracovníků v produkčních a zpracovatelských provozech, které zahrnují tři líhně (týdenní kapacita 1,61 mil. vajec), výrobnu krmných směsí (produkční kapacita 9 150 t za týden), jeden zpracovatelský závod, jedno distribuční centrum a zařízení pro likvidaci odpadu. Společnost má uzavřenou produkční smlouvu se 171 farmami (ty provozují 624 drůbežáren), které dodávají ke zpracování vykrmené brojlery podle dohodnutých smluvních podmínek. Kuřata pro další chov zajišťuje 50 farem ve 111 odchovnách. Coleman Natural Foods Golden, Colorado (28. pořadí) Produkuje za týden 3,08 mil. liber (1,40 mil. kg) brojlerů v  kuchyňské úpravě a zpracovává za týden 0,72 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 5,88 liber (2,67 kg). Za rok 2007 dosáhly tržby z prodeje zpracovaných brojlerů 315 mil. USD, v tom z prodeje maloobchodu 62 %, stravovnám 25 % a potravinářskému průmyslu 13 %. Společnost prodává svoje produkty pod značkami Coleman Natural, Coleman Organic, Rosie Organic a Rocky the Range Chicken. Zaměstnává 1 100 pracovníků v provozech, které zahrnují líheň (týdenní kapacita 380 000 vajec za týden), jednu výrobnu krmných směsí (2 300 t za týden), dva porážkové a zpracovatelské závody (kapacita 720 000 ptáků za týden), dva provozy pro další zpracování drůbeže, tři provozy pro tepelnou úpravu produktů, tři distribuční střediska a dva provozy na likvidaci odpadu. Vozový park disponuje 65 automobily. Brojleři jsou vykrmováni na 93 farmách s  272 drůbežárnami. 80% produkce brojlerů pochází s  farem, s  nimiž má společnost uzavřené produkční smlouvy a 20 % z farem, ktré jsou vlastnictvím společnosti. Kuřata se odchovávají na 18 farmách v 26 drůbežárnách.

33

Gentry Poultry Co., Inc. Ward, South Karolina (34. pořadí) Společnost produkuje týdně 1,02 mil. liber (0,46 mil. kg) brojlerů v  kuchyňské úpravě a zpracovává za týden 0,31 mil. brojlerů o průměrné živé hmotnosti 4,35 liber (1,76 kg). Tato středně velká společnost vykázala za rok 2007 tržbu 50 mil. USD, z nichž připadalo 40 % na prodej maloobchodní síti, 30 % podnikům hromadného stravování, zbývající část prodejů společnost neuvedla. Většina dodávek směřovala na jihovýchod USA. Všechny produkty dodávané touto společností jsou v čerstvém stavu (nezmrazené), 70 % produktů je porcovaných a 10 % jsou hotové pokrmy. Gentry Poultry Co zaměstnává 200 pracovníků v provozech, které zahrnují jatky a zpracovatelský závod s porážkovou kapacitou 315 000 brojlerů za týden. Vozový park má 33 automobilů. Brojleři jsou vykrmováni do jatečné hmotnosti v  28 nezávislých farmách na základě uzavřených produkčních smluv. Uvedené příklady svědčí o tom, že systém produkčních smluv mezi předními zpracovatelskými podniky a relativně samostatnými farmami s chovem brojlerů hraje v  odvětví drůbeže USA významnou úlohu při transakci zemědělské produkce k dalšímu článku potravinového řetězce.

7. Vliv koncentrace chovu prasat na vývoj smluvního systému a výhody produkčních smluv v odvětví prasat Profesor ekonomiky zemědělství na Iowa State University (ISU) John Lawrence (22) z dlouholetého výzkumu vztahů odvětví chovu prasat v USA vyvodil závěr, že s růstem koncentrace výroby narůstá také význam a podíl smluvních vztahů mezi chovateli prasat a zpracovatelskými podniky.

7.1 Vývoj koncentrace chovu prasat v USA během období let 1988–2006 Růst produkce a strukturální změny v odvětví vepřového masa v  USA za dvě poslední dekády byl podle profesora Lawrence (22) překvapivě rychlý. Před dva-

34

ceti roky existovaly v USA statisíce podniků s chovem prasat, jenž byl často jednou ze součástí různorodých zemědělských činností farmy. Dnes v odvětví působí asi 200 největších podniků specializovaných na chov prasat, které dodávají na trh nejméně 50 000 jatečných prasat ročně a v roce 2006 se podílely na celkové tržní produkci prasat 65 %. Dále tu působilo dalších 1 450 farem s roční produkcí 10 000 až 50 000 prasat, které dodávaly na trh 21 % celkové tržní nabídky jatečných prasat. Zbývajících 15 % prasat pocházelo od farem s  průměrnou roční produkcí méně než 10 000 jatečných prasat. Tabulka 10 obsahuje odhad počtu farem s chovem prasat a jejich podíly podle velikostních kategorií. V roce 2006 působilo v USA celkem 56 350 farem s vlastní produkcí prasat. Jejich počet se ve srovnání se stavem v roce 2003 snížil o 20 %. Největší podniky s roční produkcí 500 000 a více prasat ročně se na celkové tržní nabídce prasat podílely 43 %. 10. Odhad počtu podniků s chovem prasat a podíl na celkové produkci prasat v USA podle velikostních kategorií, rok 2006 (22) Kategorie podniku *)

Počet podniků

Podíl na trhu prasat (%)

48 434

1

1 000–3 000

4 025

5

3 000–5 000

1 150

3

5 000–10 000

1 100

6

10 000–50 000

1 450

21

164

21

27

43

56 350

100

Méně než 1 000

50 000–500 000 500 000 a více Všechny podniky

*) velikost podniku měřená počtem prodaných prasat za rok Pramen: National Hog Farmer, 2008, vol. 53, No 1, s. 26

Tabulka 11 o vývoji koncentrace v chovu prasat za dvě dekády ukazuje, že v roce 1988 asi jednu třetinu (32 %) jatečných prasat v  USA držely farmy prodávající méně než 1 000 prasat ročně a farmy s roční produkcí nad 50 000 prasat se na celkové tržní nabídce jatečných prasat podílely jen 7 %. V roce 2006 se tržní podíl velikostní skupiny s chovem pod 1 000 prasat snížil na 1 % a skupina farem s roční produkcí nad 50 000 prasat dodala na trh 65 % všech jatečných prasat.

35

11. Podíl roční produkce prasat v USA v % podle velikostních kategorií, roky 1988–2006 (22) Kategorie

1988

1991

1994

Méně než 1 000

32

23

17

5

2

1

1

1 000–2 000

19

20

17

12

7

5

2

2 000–3 000

11

13

12

10

5

3

2

3 000–5 000

10

12

12

10

7

4

3

5 000–10 000

9

10

12

10

10

9

6

10 000–50 000

12

13

13

16

18

19

21

7

9

17

37

51

59

65

100

100

100

100

100

100

100

50 000 a více Celkem

1997

2000

2003

2006

Pramen: National Hog Farmer, 2008, vol. 53, No 1, s. 26

Sledování vývoje za posledních dvacet let ukázalo, že největší výrobci postupně zvyšují svou výrobní kapacitu a získávají stále větší podíl na trhu. Naproti tomu význam skupiny nejmenších výrobců prasat se postupně snižuje. Například v roce 1998 bylo poraženo celkem 87,8 mil. prasat z 323 000 farem, kdežto v roce 2006 bylo poraženo 102 mil. prasat (o 14 mil. více), ale chovem prasat se zabývalo o 80 % méně farem. V odvětví tedy došlo k podstatným změnám, které se udály během velmi krátké doby. Například od roku 2003 do 2006 se zvýšil podíl výrobců s roční produkcí více než 50 000 prasat na celkové produkci prasat v USA z 59 % na 65 %. Lawrence (22) upozorňuje, že odvětví prasat v USA se měnilo během posledních dvou dekád mimořádně rychle, ale v minulém desetiletí se tempo změn začalo zpomalovat. Pravděpodobnou příčinu tohoto zpomalení vysvětluje tím, že k největšímu úbytku výrobců došlo už během předcházející dekády.

7.2 Vývoj a přednosti smluvního systému v odvětví prasat Současně se strukturálními změnami v odvětví prasat, pro něž je charakteristická rostoucí koncentrace počtu prasat v menším počtu farem, probíhá proces vytváření smluvních vztahů mezi výrobci prasat a odběrateli jejich produkce. Smluvními partnery farmářů jsou především jatky a podniky pro zpracování masa, mezi nimiž převažují velkovýrobní firmy a společnosti. 36

Vzájemná zainteresovanost obou stran na uzavření smlouvy se zvyšuje současně s rizikem kolísání cen a dalšími odbytovými riziky. Tabulka 12 uvádí vývoj podílu prasat vykrmovaných farmáři v rámci smluvních vztahů s odběrateli na celkovém počtu jatečných prasat za období 1997 až 2006. Z těchto údajů je zřejmé, že největší část smluvní produkce prasat před výkrmem i vykrmovaných prasat je soustředěna ve skupině výrobců s  nejvyšší koncentrací chovu. Za devítileté období se tato tendence ještě zvýraznila, ale mnohem významnější je ve skupině chovatelů vykrmovaných prasat než prasat před výkrmem. V roce 1997 činil podíl smluvní produkce v kategorii prasat před výkrmem na jejich celkové produkci 16 %, do roku 2006 se zvýšil na 20 %. Za stejné období se podíl produkce prasat ve výkrmu zvýšil z 30 % na 46 %. 12. Podíl prasat chovaných farmáři v rámci smluv na celkovém počtu prasat v USA za období 1997–2006, % (22) Kategorie 1)

Prasata různých kategorií před výkrmem

Vykrmovaná prasata

1997

2000

2003

2006

1997

2000

2003

2006

1 000–50 000

1

2

2

1

8

3

5

7

50 000–500 000

4

7

7

4

7

10

11

14

500 000 a více

11

13

14

15

15

21

25

25

Celkem

16

22

23

20

30

34

41

46

1)

velikostní skupiny chovů podle počtu prasat prodaných za rok

Pramen: National Hog Farmer, 2008, vol. 53, No 1, s. 26

Lawrence (22) z  postupného narůstání podílu smluvní produkce v  odvětví prasat vyvozuje, že tzv. smluvní chovatelé prasat byli během 8 až 10 let trvání jejich smluv v podstatě spokojeni s tímto systémem uspořádání vztahů s odběrateli. Protože charakteristickou předností a výhodou je určitá ochrana farmářů i zpracovatelů (kontraktorů) před rizikem nadměrného kolísání tržních cen, projevila se větší spokojenost farmářů se smlouvou v době, kdy tržní ceny šly dolů a ceny zaručené ve smlouvě byly výhodnější (např. situace v roce 2003). Na druhé straně v roce 2006 nastala jiná situace, kdy odvětví chovu prasat v USA bylo poměrně rentabilní, ceny na promptním trhu šly nahoru a smluvní farmáři byli proti nezávislým výrobcům v  nevýhodě V  takové situaci se projevily určité tendence farmářů neuzavírat další smlouvy, avšak dlouhodobě trvá a narůstá zájem farmářů o vstup do smluvního vztahu s odběrateli. Přednost dávají formě tzv. produkčních smluv před marketingovými smlouvami. 37

Lawrence dále připomíná, že vývoj smluvního systému v odvětví prasat vyvrací námitky kritiků, kteří před deseti lety tvrdili, že smlouvy se zpracovateli a dalšími odběrateli uzavírají jen ti farmáři, kteří nejsou schopni chovat prasata samostatně ve vlastní režii a s vlastním rizikem. Tvrdili také, že smlouvy nebudou trvat déle než deset roků a že kontraktoři budou okrádat chovatele a zbavovat je rozhodovací suverenity. Napadali systém smluv především kvůli možné ztrátě ekonomické samostatnosti farmářů. Podle profesora Lawrence nic z těchto obav a kritických připomínek se ve skutečnosti nestalo. Při průzkumech v roce 2003 a 2006 se zjistilo, že téměř 80 % smluvních chovatelů prasat plánovalo pokračování ve smluvních vztazích a dokonce měli zájem po vypršení termínů dosavadních smluv prodlužovat či obnovovat produkční smlouvy se stejnou společností (kontraktorem). Smluvní farmáři také většinou dobře udržovali a spravovali chlévy a další provozní zařízení, které i v rámci smlouvy zůstává jejich vlastnictvím. Asi před deseti lety kritikové smluvního systému také vtipkovali, že smlouvy o produkci prasat staví farmáře do postavení špatně placeného pracovníka a chovatel prasat si tak může ponechat leda všechen hnůj. Cena hnojiv se však za posledních pět roků zvedla až o 100 %, což je ekonomický přínos i pro smluvní chovatele prasat, neboť většina smluv počítá s tím, že s hnojem disponují sami farmáři. Zapojení farmářů do smluvního systému také přispělo ke snižování výrobních nákladů a přejímání nových technologií, proti minulosti se také zlepšila veterinární péče o prasata na smluvních farmách. Martinez (17) se ve své studii zabývá vlivem smluv v odvětví prasat na zlepšování kvality produkce. Uvádí, že téměř 70 % prasat v USA bylo v roce 2006 dodáváno jatkám a firmám na úpravu a zpracování masa podle předem uzavřených produkčních či marketingových smluv ve srovnání s 11 % v roce 1993. Smlouvy stanoví množství prasat, které má výrobce prasat dodat odběrateli v určitém termínu a na určitém místě a na druhé straně poskytují výrobcům záruky pro zajištěný odbyt za určité ceny. Smluvní podmínky jsou často koncipovány tak, aby stimulovaly výrobce k zavádění nových technologií a zlepšování kvality prasat podle požadavků spotřebitelů a tržních trendů. Mnohé z těchto smluv zakotvují takové stimuly jako jsou cenové prémie za masitost a požadovanou hmotnost vykrmených zvířat, čímž se vytváří silné podněty pro výrobce, aby zvyšovali produkci prasat s vysokým podílem libového masa, po němž je poptávka. Smlouvy měly určitý vliv na to, že od roku 1992 do 2002 se v  průměru USA zvýšilo procento libové svaloviny u typických jatečných těl z 49,5 % na 55,5 %. Ale produkce těchto prasat s větším podílem libového masa je nákladnější, což se ve fungujících smlouvách musí promítnout do ceny, případně do prémie za doda38

ná prasata požadované jakosti. Prémiování výrobců za dodávky prasat s větším podílem libového masa však naráží na určité praktické problémy. Podle Martineze (17) jsou genetické linie libovějších prasat často nositeli genu pro genový „stres“ (tzv. halotanový gen) spojený se vznikem PSE (Pale, Soft, Exudative Meat – měkké, bledé a vodnaté maso). Zpracovatelé ani spotřebitelé však nemají zájem o takové maso a výrobci by měli být honorováni prémiemi nebo jiným způsobem také podle vyloučení PSE ve vykrmených prasatech.Vyloučení masa s těmito vadami už ve fázi nákupu od výrobce (farmáře) je však obtížné kvůli spolehlivému zjišťování. Indikátory přítomnosti PSE v  jatečných tělech však nemohou být snadno a pohotově měřeny při velké porážkové kapacitě jatek a rychlosti zpracovatelských linek, které porážejí například 1000 kusů prasat za hodinu. Navíc, časem se problémy PSE stanou zcela zjevnými až po určité době, která uplyne od porážky zvířete (20–24 hodin post mortem) a během této doby už nemusí být zjistitelná identita výrobce prasat. Z uvedených důvodů je v některých případech stanovení podnětných podmínek pro zlepšování kvality vepřového masa ve smlouvách obtížné. V podstatě však je smluvní systém podle řady autorů vhodným nástrojem pro usměrňování nejenom množství vyrobených prasat, ale také pro zajišťování požadované kvality.

8. Ekonomické přínosy a nevýhody smluv pro farmáře a kontraktory

Výrobci i odběratelé zemědělských produktů očekávají, že marketingové či produkční smlouvy jim přinesou určité vzájemné výhody. Tyto smluvní vztahy mohou mít ještě širší přínos pro celý potravinový řetězec od výrobce ke spotřebiteli a působit na změny agrární struktury. Při posuzování výhod a nevýhod zemědělských smluv je nutné brát v  úvahu, že podněty pro jejich uzavření vycházejí od tzv. kontraktorů (to je odběratelů, jimiž jsou zpravidla zpracovatelé zemědělských produktů nebo obchodníci). Tito kontraktoři reprezentovaní obvykle velkými společnostmi či individuálními podnikateli bývají při uzavírání smluv ve výhodnější pozici, protože disponují větší ekonomickou silou než rozptýlení farmáři. Kontraktoři mohou ze zemědělských smluv vytěžit řadu výhod. Smlouva jim zajišťuje relativní jistotu dodávek zemědělských produktů s požadovanými užitnými vlastnostmi v určitém čase a za vyhovující ceny. Na druhé straně musí dodržet závazky vůči zemědělským výrobcům, 39

i když za určitých okolností by například mohli nakoupit zemědělské produkty za nižší ceny na promptním trhu, nebo by při klesající poptávce nemuseli od farmářů odebrat smluvené množství produkce. Farmáři vstupují do smluvního vztahu s  kontraktory především kvůli omezení nebo dělení rizika, kterému jinak musí čelit na volném trhu. Smlouva snižuje především riziko nepředvídatelného kolísání cen zemědělských výrobků a omezuje také riziko potíží s odbytem produkce v situaci převahy vysoké nabídky nad tržní poptávkou. Systém zemědělských smluv může být přínosem nejenom pro kontraktory a zemědělské výrobce, ale má širší význam. Smlouvy mohou být využívány pro výrobu vysoké kvality zemědělských produktů, navodit rozšíření výnosnějších odrůd v rostlinné produkci, vést k redukování výrobních a zpracovatelských nákladů a v konečné fázi ovlivňovat spotřebitelské ceny potravin. Smlouvy se také často využívají ke koordinování produkce komodit se specifickými vlastnostmi (kukuřice s vysokým obsahem oleje, značkového libového masa, biopotravin), k pestřejší nabídce rozmanitých potravin a zemědělských produktů. Smlouvy mohou mít pronikavý a dalekosáhlý vliv na farmáře a strukturální změny agrárního sektoru. Autoři Key a MacDonald (9) při zkoumání přínosu zemědělských smluv pro farmáře se soustředili na problémy omezení rizik farmářů a s tím spojený vliv na strukturu farem a autonomii farmářů.

8.1 Rizika spojená s provozováním farmy Příjmy farmářů ze zemědělské výroby jsou riskantní. Z neočekávaných změn ceny zemědělských produktů nebo inputů vyplývají cenová rizika, zatímco z nepředvídatelných událostí (sucho, povodně, zátopy, zamoření úrody škůdci nebo ztráty způsobené onemocněním zvířat) ovlivňujících množství produkce vznikají rizika snížených výnosů rostlinných produktů nebo užitkovosti zvířat. Markantním příkladem cenových rizik je trh s vepřovým masem, jak ukazují průměrné ceny za vykrmená prasata (USD/cwt), celkové náklady a čistý příjem pro typického nezávislého výrobce prasat v období 1993–2003. Prasata na počátku výkrmu obvykle váží asi 50 liber (22,7 kg), zatímco vykrmená prasata váží asi 250 liber (113,3 kg). Průměrné ceny (v hodnotě dolaru z roku 1998) 40

za vykrmená prasata se pohybovaly během posledního desetiletí v  rozsahu od více než 65 USD/cwt (127,9 USD/100 kg) do 17 USD/cwt (33,5 USD/100 kg) – údaje v dolarech 1998. Ostré kolísání cen bylo zaznamenáno nejenom mezi jednotlivými roky, ale také v rámci jednoho roku, kdy výkyvy uvnitř jednotlivých let činily 10–15 USD/cwt (19,7 USD/100 kg – 29,5 USD/100 kg). Náklady ovlivňované většinou fluktuacemi cen krmiv a selat se pohybovaly od 30 USD/cwt (59 USD/100 kg) do 55 USD/cwt (108 USD/100 kg) a také se měnily uvnitř každého sledovaného roku. V důsledku tohoto kolísání cen a nákladů vykazovaly čisté příjmy chovatelů prasat během sledovaného období 1993–2003 výrazné meziroční výkyvy směrem nahoru a dolů. Farmáři, kteří dodali na trh prase o hmotnosti 200 liber (90,6 kg), mohli jednou vydělat na jednom praseti až 32 USD, ale jindy měli na jednom praseti ztrátu až 35 USD. Pro většinu farem, které dodávají na trh více než 5 000 prasat za rok, představují tyto fluktuace podstatné riziko nejistoty kolísání celkových čistých příjmů. Cenové riziko může působit na omezování produkce, snižování efektivnosti farmy a nižší příjmy domácnosti farmáře. Roky s nízkými příjmy (jako 1998–1999) vedly k úpadku podnikání farem a k finančnímu stresu zejména pro ty farmy, které neměly příjmy z produkce jiných zemědělských aktivit nebo ze zaměstnání mimo farmu. Banky se při takovém riziku zdráhají poskytovat předběžný úvěr pro podnikání v oboru s extrémně rizikovými trhy nebo při poklesu příjmů. Větší cenová rizika vyžadují od farmáře, aby marketingovému rozhodování věnoval více času a úsilí, který by jinak mohl věnovat zemědělské výrobě nebo rodině. Provozovatel farmy může hrozbu rizika omezit změnou výrobních postupů, diverzifikací zemědělského provozu, obměnou zemědělské produkce, kombinováním práce na farmě a mimo farmu. Jedním z řešení je využití smlouvy, která přesune riziko nebo část rizika na smluvního partnera – kontraktora.

8.2 Omezení farmářova rizika prostřednictvím smlouvy s kontraktorem Uzavření smlouvy integrátorem může eliminovat větší část nebo celé cenové riziko farmářovy produkce.Týká se to zejména produkční smlouvy, protože platby, které poskytuje integrátor farmářovi za jeho výkon a služby, nejsou obvykle vázány na pohyb tržní ceny příslušné komodity. Produkční smlouvy mohou také značně eliminovat riziko zvýšených nebo kolísavých cen inputů, protože kontraktoři dodávají farmě inputy (mladá zvířata, krmiva, léčiva atd.), které často tvoří většinu provozních nákladů. V roce 2003 tyto inputy dodané kontraktorem činily více než

41

80 % provozních nákladů u smluv o produkci brojlerů a více než 70 % provozních nákladů u smluv o produkci prasat. Smlouvy mohou také eliminovat produkční riziko. Avšak u většiny smluv o výkrmu prasat a odchovu drůbeže ještě určité produkční riziko pro farmáře nadále existuje, protože tyto smlouvy typicky upravují základní platby tak, aby se do nich promítlo efektivní využití krmiv a ztráty z uhynutí zvířat, které může ovlivnit sám smluvní farmář. Empirické analýzy potvrzují, že produkční smlouvy v  odvětví prasat a brojlerů mohou výrazně redukovat rizika, která ohrožují stabilitu příjmu zemědělských výrobců. V  některých studiích jsou srovnávány reálné smlouvy s nezávislou produkcí, zatímco v  jiných je srovnávána smluvní produkce se simulovanými nezávislými výrobci, kteří používali stejnou technologii jako smluvní výrobci, ale potýkali se s cenovými fluktuacemi inputů i outputů. Výsledky studií ukázaly, že cenové riziko vyvolávalo většinou také příjmové riziko a že smlouvy redukovaly 90 % nebo více procent cenového rizika a některé smlouvy podstatně redukovaly také riziko ekonomického výnosu farmy. Rovněž marketingové smlouvy mohou silně ovlivnit cenové a příjmové riziko farmáře při odbytu jeho produkce. Tento typ smlouvy farmáře s  odběratelem, která se uzavírá před dokončením produkce (termínové, dopředné smlouvy) často využívané v odbytu některých plodin a živočišných výrobků, stanoví základní smluvní cenu produkce před sklizní dané plodiny nebo před porážkou jatečných zvířat a zavazují farmáře k dodávce určitého množství plodiny nebo živočišného výrobku během stanovené doby. Tyto smlouvy mohou určit přesnou cenu nebo „základní“ smluvní cenu vázanou na cenu termínového trhu (futures market), plus nebo minus vzhledem ke smluvené „základní“ ceně. Farmáři tak mohou vykompenzovat cenové fluktuace u příslušné plodiny nebo živočišného výrobku tím, že se pojistí před ztrátou při snížení tržní ceny prostřednictvím smlouvy a tak eliminovat cenová rizika. Marketingové smlouvy také mohou zmírnit rizika z  kolísavých a nestálých cen inputů a výnosů. Platby (smluvní ceny) za dodaný produkt mohou částečně vycházet z cen inputů. Některé marketingové smlouvy o dodávkách a odběru rostlinných produktů zavazují farmáře, aby dodali produkci z určité pěstitelské plochy příslušné plodiny spíše než přímé stanovení určitého množství produkce. Podle takových smluv o výměře dostane zemědělský výrobce zaplaceno pouze za dodané množství produktu sklizené z usmlouvané plochy, ale nemusí v případě nižší úrody dokupovat chybějící produkty na promptním trhu k naplnění podmínek smlouvy.

42

9. Vliv smlouvy na řízení farmy a změnu agrární struktury Výzkumy z poslední doby (většinou z roku 2003 a 2004) svědčí o tom, že smlouvy mohou usnadnit rozšiřování farmy, a to částečně na základě zmírnění rizika smluvního farmáře. Produkční a marketingové smlouvy mohou omezením cenových rizik usnadnit farmářům získání úvěru a tak rozšířit provozní kapacitu farmy. Banky poskytují úvěr a půjčují větší částky ochotněji výrobcům zapojeným do smluv než nezávislým výrobcům, dokonce i když srovnávaní výrobci mají stejný základní majetek. Například mezi nejméně movitými farmáři mohou smluvní výrobci získat půjčku 1,60 USD na každých 1,00 USD majetku, zatímco nezávislí výrobci ve stejné majetkové skupině získají úvěr jen ve výši 0,40 USD na každých 1,00 USD základního majetku. Protože smluvní výrobci mají na základě snadnějšího získání úvěru k  dispozici větší pohotové finanční zdroje pro investování, mohou vyrobit efektivněji a podstatně více produktů než nezávislí výrobci, kteří měli ve výchozí pozici podobnou úroveň základního majetku. Produkční smlouvy téměř eliminují potřebu krátkodobého úvěru pro farmáře k financování provozních výdajů, což farmě umožňuje přesunout určité finanční prostředky na jiné aktivity farmy. Omezení rizika je sice přínosem pro farmáře, ale současně je nutné počítat s tím, že za tuto výhodu je nutné něco zaplatit. Farmáři tedy musí akceptovat, že smlouvy sice garantují určitou úroveň cen a příjmů, ale ty mohou být případně nižší, než by mohli za příznivých tržních cen nebo jiných okolností očekávat z nezávislé produkce. Autoři studie „Výměna autonomie za redukci rizika“ (9) poukazují na poznatky výzkumu, že smluvní produkce s limitovaným rizikem často vynáší vyšší příjmy než nezávislá produkce s větším rizikem, dokonce i když smluvní farmáři a nezávislí farmáři vyrábí velmi podobné komodity. Na první pohled to nasvědčuje tomu, že nezávislí farmáři nedoceňují výhodu redukce rizika ve smluvním systému nebo že smluvní farmáři produkují výrobky nadprůměrné kvality. Hodnověrnějším vysvětlením je, že smlouvy tlačí farmáře k tomu, aby se zřekli své vysoce ceněné autonomie – a farmáři se tomu podřizují s výhodou omezení rizika, zatímco farmáři bez smlouvy preferují svou nezávislost a svobodu rozhodování, i když musí čelit riziku kolísání cen jejich produktů a nejistoty příjmu.

43

Výzkumy potvrzují, že nezávislí farmáři neuzavřeli smlouvy mimo jiné proto, že si velmi cení své samostatnosti, cítí uspokojení z vlastního rozhodování a odpovědnost za spravování své farmy. Zastánci smluvního systému se domnívají, že farmáři preferující svou nezávislost by měli získat od kontraktora takové kompenzace a výhody, pro které by byli ochotni zříci se části své nezávislosti. Key N. a MacDonald (9) vypočítali, nakolik farmáři, kteří neuzavřeli smlouvy s kontraktory, oceňují svou autonomii, i když musí čelit ztrátám souvisejícím s rizikem nadměrných výkyvů cen a příjmů. K  tomu využili výsledky šetření USDA ARMS u výrobců prasat o rozdílech v čistých příjmech mezi smluvní a nezávislou produkcí. Následující tabulka nabízí výpočty těchto autorů, která představuje odhady „ceny“, kterou platí smluvní farmáři za omezení rizika a „ceny“, kterou platí nezávislý farmář za svou autonomii a podstoupení tržního rizika. 13. Odhad ceny (prémie), kterou smluvní farmář platí za omezení rizika nebo nezávislý farmář za svou autonomii (9)

Míra averze k riziku

Prémie smluvního farmáře Prémie za autonomii farmáře, za omezení rizika který neuzavřel smlouvu USD/cwt USD/cwt % z průměrné % z průměrné prasete ceny prasete prasete ceny prasete

Neutrální vztah k riziku

0,00

0,0

3,68

6,8

Mírná averze k riziku

2,61

4,9

6,29

11,7

Silná averze k riziku

5,22

9,7

8,90

16,6

Pozn.: Průměrná cena jatečných prasat za období 1998– 1997 byla 53,75 USD/cwt (přepočet na stálé ceny); 1 cwt = 50,8 kg. Prémie („cena“) za omezení rizika je hodnota, kterou bude farmář ochoten platit za redukci rizika poskytnutou kontraktorem. Prémie („cena“) za nezávislost je hodnota, kterou bude muset farmář obětovat za nezávislé rozhodování o produkci své farmy. Pramen: Key Nigel – MacDonald James: Agricultural Contracting: Trading Autonomy for Risk Reduction

Uvedené příklady se omezují hlavně na vliv omezení rizika při vývoji smluvního systému v odvětví prasat, případně v odvětví drůbeže. Omezení rizika však není jediným důvodem pro uzavírání smluv a rozšiřování této formy vztahů mezi zemědělci a odběrateli. Smlouvy mohou sloužit dalším funkcím: přispívají ke zvýšení efektivnosti organizace výroby na farmě, usnadňují pružnější a rychlejší přejímání velkovýrobních a specializovaných technologií a tím snižování výrobních nákladů a zlepšování kvality produktů. 44

Během posledních deseti až dvaceti roků však zjišťování vývoje agrární struktury amerického zemědělství prováděné specializovanými agenturami USDA ukázalo, že v zemědělské produkci se přechází od menších k větším farmám a postupně narůstá vliv smluvních vztahů, ale oslabuje se autonomní postavení zemědělských podniků. Současně vývoj technologie přispívá k posilování pozice větších farem a intenzivnější uzavírání marketingových a produkčních smluv umožňuje omezení finančního rizika provozovatelů farem. Smlouvy sice poskytují farmářům výhodu zmenšení rizik, ale farmáři za to také musí zaplatit určitou ztrátou nezávislosti při rozhodování o produkci farmy. V této vyhraněné podobě se omezení autonomie farmáře projevuje především v případě uzavřených produkčních smluv, což se ukazuje zejména v odvětví prasat a drůbeže. Podle autorů studie o ztrátě autonomie výměnou za redukci rizika (9) byly pro kontraktory (odběratele zemědělské produkce) přínosy smlouvy s farmáři natolik podstatné, aby farmářům nabídli určitou kompenzaci za to, že se vzdali části své autonomie v řízení vlastní farmy. Autoři uvádějí, že je pravděpodobné pokračování expanze smluvního systému spojené s důsledky pro velikost farmy a pro omezení rizika příjmu provozovatelů farem. U některých komodit tato expanze může sama o sobě akcelerovat. Vysvětluje se to tím, že se projevují slabiny trhů některých zemědělských komodit a dokonce i ti výrobci, kteří by raději preferovali svou samostatnost a využívali promptní trhy, mohou přistoupit na alternativu smluvní produkce a hledat východisko pro omezení tržního rizika. Podle autorů by tyto tendence měly ovlivnit USDA, aby tradiční informační systémy o cenách na promptních trzích byly přizpůsobeny skutečnosti, že na trzích některých komodit už probíhá většina transakcí prostřednictvím smluv.

10. Státní regulace zemědělských smluv Rozšiřování systému marketingových a produkčních smluv v  zemědělství USA vyvolává obavy, zda takové smlouvy jsou spravedlivé vůči farmářům a také potřebu možného regulování či jiného ovlivňování smluv v  zájmu zemědělců. Politické debaty se soustřeďují na velkou disparitu ve vyjednávací pozici a přístupu k  informacím mezi kontraktory (zpravidla velkými zpracovatelskými firmami či společnostmi) a individuálními zemědělskými výrobci. Podle ministra spravedlnosti státu Iowa Toma Millera (24) velké zpracovatelské společnosti často nabízejí farmářům smlouvy na základě „ber nebo neber“.

45

Tvůrci federální a státní politiky reagovali na tyto politické debaty legislativními návrhy na regulování zemědělských smluv, ačkoli se dosud ví málo o zamýšlených a nezamýšlených efektech takové regulace. Veřejné diskuse jsou často poznamenány emotivními proroctvími o soudném dni rodinných farem po příchodu korporativního zemědělství. Podle autora studie o státní regulaci zemědělských smluv (24) jde o to, že záměry usměrňovat zemědělské smlouvy prostřednictvím legislativy mohou být sice společensky důležité, ale rozhodování o legislativních opatřeních vyžaduje střízlivé zhodnocení navržené státní politiky a jejích potenciálních přínosů a nákladů. V současném klimatu značně industrializovaného amerického zemědělství existují pro tvůrce práva a řídící orgány mnohé neujasněné problémy. Na jedné straně větší koordinace jednotlivých článků potravinového řetězce od farmáře ke spotřebiteli prostřednictvím smluv přispívá ke zvýšení efektivnosti zemědělského systému USA, umožňuje rychlejší reakci na preference spotřebitelů a vytváří novou přidanou hodnotu pro spotřebitele. Smluvní koordinace od farmy přes zpracovatele a obchodníka ke spotřebiteli směřuje k tomu, aby byla zajištěna kvalita a specifikace produktu. Účastníci smluv získávají často podněty pro žádoucí zvyšování kvality a sortimentu produkce a využívání nových výrobních, přepravních a obchodních technologií. Na druhé straně rostoucí koncentrace velkých zpracovatelských a obchodních společností je erodující pro ekonomickou sílu a autonomii farmářů a vyvolává otázky o spravedlivém a vyrovnaném uspořádání smluv, v řadě případů umožňuje podvodné a jednostranně výhodné chování silnějších smluvních partnerů. Mezi farmáři se množí stížnosti, že kontraktoři s nesrovnatelně lepší vyjednávací pozicí mohou libovolně určovat podmínky smluv, že se vyskytuje snaha vystupovat proti farmářům, kteří se pokoušejí o skupinový postup při vyjednávání s kontraktory prostřednictvím svých zájmových sdružení, že existují neúnosné a nepředvídané požadavky kontraktorů na investice do zařízení farem atd. Někteří zákonodárci USA předložili v minulých letech několik návrhů na legislativní opatření, jež by měla regulovat uzavírání zemědělských smluv v zájmu farmářů. V  roce 1999 přijal Kongres USA zákon vyžadující povinné hlášení o prodejních cenách živočišných produktů na základě chybějících informací o cenách stanovených v rámci smluv uzavřených mezi farmáři a odběrateli. Několik návrhů na regulování smluv o odbytu živočišných výrobků bylo v Kongresu navrženo během diskusí o Zemědělském zákonu 2002. Senátor Tom Harkin za stát Iowa předložil na 106. zasedání Kongresu v roce 2000 návrh na Zákon o ochraně zemědělských výrobců, ten však byl zamítnut. Upravený návrh pod názvem Zákon o zajištění 46

budoucí nezávislosti zemědělství předložil senátor Tom Daschle (South Dakota) na 107. zasedání Kongresu v roce 2001. Zástupci dalších států USA rovněž navrhli nové zákony na ochranu farmářů proti silnějším společnostem. Příkladem je Zákon o ochraně výrobce (Producer Protection Act), který navrhl ministr spravedlnosti státu Iowa Tom Miller spolu s ministry dalších šestnácti států USA. Návrhy zákonů na státní i federální úrovni obsahují zhruba následující opatření týkající se regulace zemědělských smluv: ► Příslib spolehlivých a důvěryhodných předpisů, jež vydefinovaly řádné „přijatelné komerční standardy“, zajišťujících čestné jednání při uzavírání a prosazování smluv. ► Smlouvy mají být sepsány srozumitelným a prostým jazykem a obsahovat jasné vysvětlení a popis rizika pro výrobce. ► Smlouva nesmí obsahovat klauzuli o utajení obsahu. Toto opatření má umožnit zemědělským výrobcům, aby konzultovali s  advokáty a dalšími poradci obsah smlouvy a aby smlouva byla transparentnější. ► Procedurální předpisy musí výrobcům umožňovat, aby byly daňově zvýhodněny náklady na investice do základního vybavení farmy, pokud nedošlo k přerušení smlouvy. ► Ostatní předpisy a zákonná opatření musí zakazovat nepoctivé a nekalé praktiky, jako jsou odvetné akce proti výrobcům, kteří se pokoušejí vzájemně organizovat a tak posílit svou vlastní vyjednávací pozici; zákaz povinné arbitráže, aby výrobci měli snadnější přístup k soudům nebo zákaz zadržování dodávek hospodářských zvířat nebo jejich přivlastňování zpracovatelem 14 nebo více dní před porážkou. Kongres dosud žádný z těchto návrhů nepřijal ve formě zákonných předpisů. Jsou známé jen ojedinělé případy, kdy z titulu státní moci byly učiněny některé zásahy k nápravě nepoctivého postupu kontraktorů vůči farmářům. Například v únoru 2004 soudce ve státě Alabama rozhodl, že firma Tyson Foods využila smlouvy s farmáři ke snížení cen skotu, čímž způsobila výrobcům škodu ve výši 1,28 mld. USD. Toto rozhodnutí však bylo později na základě odvolání odsouzené firmy následujícím soudním řízením o tomto případu zrušeno. Podle názoru autora studie o regulaci zemědělských smluv Regulating agriculture contracts (24) je nutné, aby byly ujasněny některé ekonomické aspekty, které mohou vést k  alternativním scénářům regulování zemědělských smluv. Z  eko-

47

nomického hlediska mohou regulace smluv formou zákonných nařízení vyvolat značné potíže a nemusí nutně vést k dosažení žádoucího efektu. Politikové musí podle tohoto autora zvažovat rozdíl mezi regulacemi, které brzdí možnost provádět efektivní transakce mezi privátními účastníky smlouvy a takovými regulacemi, které usnadňují transakce vhodným definováním vlastnických práv a redukují náklady na transakce. Kromě toho většina politických debat, jež se týkají nové legislativy o smlouvách, se soustřeďuje na farmáře a zpracovatele, ale pomíjí spotřebitele. Regulace smluv by však měla ovlivňovat celý potravinový řetězec od farmy až po spotřebitele. Steven Wu (24) argumentuje, že ekonomicky perspektivní jsou ty regulace, jejichž smyslem je korigování poruch trhu anebo redukování nákladů na tržní transakce. Politika, která brzdí schopnost a možnost privátních smluvních stran provádět efektivní transakce naopak narušuje trh, zatímco politika, která posiluje a definuje práva smluvních stran zmírňuje poruchy trhu a snižuje transakční náklady. Nedostatečné hodnocení účinnosti regulace při provádění privátních transakcí může vést k nezamýšleným a negativním následkům pro společnost. Nakonec, politika by měla být posuzována podle toho, zda přináší soukromníkům i společnosti výhody, které budou převažovat nad náklady soukromých osob i společnosti. Aby se usnadnilo toto srovnávání přínosů a nákladů regulace smluv, musí být údaje shromážděné státními agenturami (např. ERS USDA) poskytovány pravidelně výzkumníkům. Musí jim být poskytnuta příslušná finanční podpora na dokončení projektů, které mají řešit zasahování státu do smluvního systému formou zákonných regulací. Při stále silnější celkové konkurenci budou zpracovatelé potravin pokračovat ve vertikální koordinaci potravinových řetězců, aby uspokojili požadavky spotřebitelů. To způsobí zemědělskému sektoru mnoho nových problémů a bude vyžadovat nové a bezprecedentní regulace smluvního uspořádání mezi zemědělskými výrobci a jejich partnery. Prospěšnost těchto regulací bude záviset na tom, zda budou založeny na pečlivé a promyšlené ekonomické analýze a zda budou brát v  úvahu náklady a přínosy přijatých opatření pro všechny složky společnosti (výrobce, zprostředkovatele i spotřebitele).

48

11. Ministerstvo zemědělství USA informuje farmáře o zemědělských smlouvách Ministerstvo zemědělství USA (USDA) vydalo speciální brožuru (26), která informuje farmáře o podstatě, formách, výhodách a nástrahách zemědělské smlouvy. USDA neradí farmářům, zda mají nebo nemají uzavírat smlouvy, neboť každý farmář a každý zemědělský podnik je jiný a také tu existuje mnoho různých typů smluv. Doporučuje farmářům, aby před rozhodnutím o uzavření smlouvy bedlivě zvážili, jaký má taková smlouva smysl a jaké následky může mít pro jejich současné i budoucí podnikání.

11.1 Uzavření smlouvy je podnikatelským rozhodnutím Farmaření je podnikání, které zahrnuje účast v různých typech transakcí. V běžném provozu farmáři vstupují při svém podnikání do styku s  lidmi nebo dalšími podniky, které osobně znají a mohou se rozhodovat o vzájemných obchodních vztazích na základě zkušeností. Rozhodování o podpisu smlouvy je také podnikatelským rozhodnutím, ale je mnohem odlišnější než tradiční marketing. Je důležité tyto rozdíly poznat a porozumět jim. Při uzavírání smluv budou farmáři pravděpodobně jednat s kontraktory, které neznají, a kteří nežijí v blízkosti farmy. Smlouva nemá být jen jednoduchým podáním ruky, ale vyžaduje sepsání závazné právní dohody. Může se stát, že kontraktor nabídne farmářovi smlouvu podle zásady „ber nebo neber“, kdy využije svou převahu vyplývající z  jeho ekonomické síly. V takovém případě je užitečné, aby farmář měl základní informace o náležitostech smlouvy a před podpisem smlouvy znal všechny podmínky, které platí pro obě smluvní strany. Smlouva je vztah dvou stran a předpokládá se, že splní očekávání a závazky zemědělského výrobce i kontraktora. Farmář očekává, že dostane zaplaceno za svoje produkty, případně služby v  určitém čase. Kontraktor očekává, že farmář dodá smluvené množství a kvalitu určitého produktu nebo poskytne služby (např. výkrm dobytka) způsobem popsaným ve smlouvě. Podpis smlouvy je podnikatelským rozhodnutím, které přináší příležitosti a výzvy. Smlouva může být jednoduchým jednostránkovým dokumentem nebo může mít několik stran s podrobnými právními ustanoveními. Smlouva tvoří unikátní vztah mezi dvěma stranami a zavazuje zemědělského výrobce i kontraktora k dodržování podmínek, jež jsou uvedeny ve smlouvě. 49

11.2 Podmínky smluv v zájmu kontraktorů Zpracovatelské společnosti a obchodníci mají mnoho důvodů pro využívání smluv se zemědělskými výrobci. Kontraktoři očekávají, že smlouvy jim přinesou zejména následující výhody. Kontrola kvality produktu Smlouvy umožňují kontraktorovi kontrolu používaných technologií a výrobních prostředků, genetického materiálu, výrobních postupů, a také zajištění unikáních vlastností a kvality vyrobených produktů. Zajištění adekvátní nabídky Smlouvy nabízejí způsob regulování výroby potřebného množství produkce a zajištění adekvátní nabídky. Řízení nabídky Smlouva také může blokovat pro kontraktora dodávku zboží v případě, že obsahuje například závazek odebrání celé sklizně úrody z  určité výměry půdy, ale mnozí kontraktoři zahrnují do smlouvy podmínky, které mohou vymezit množství produktu, které zemědělec musí dodat i v případě neúrody. Důvěrný charakter smlouvy Smlouvy nabízejí způsob, jak ošetřit důvěrný charakter marketingového uspořádání a identitu konečného uživatele. Cenová diskrétnost Ve smlouvách se často používá neveřejné oceňování produktu, které skrývá prémie získané za speciální vlastnosti produktu; to může přinášet vyšší profity pro kontraktora a naopak může limitovat schopnost farmáře vyjednat zvýšení příjmu za „přidanou hodnotu“ produktu. Nižší riziko a vyšší profity Smlouvy poskytují kontraktorům způsob jak investovat do nových technologií a rozšířit svoje působení ve výrobním procesu, aniž by vlastnili půdu nebo výrobní zařízení. To je důležité zvláště v těch státech USA, kde platí zákony zakazující korporativní vlastnictví zemědělské půdy.

50

Tyto faktory dohromady objasňují, proč mnozí podnikatelé, jako jsou osivářské a chemické společnosti, obchodníci s obilovinami, zpracovatelé masa a drůbeže, mají zájem uzavřít s farmáři smlouvy o marketingu a výrobě zemědělských komodit. Systém smluv nabízí kontraktorům stabilnější pozici na konkurenčním trhu do značné míry redukuje jejich podnikatelská rizika.

11.3 Přínos smluv pro farmáře Farmáři se především ptají, proč mají uvažovat o uzavření smlouvy s odběratelem jejich produktů. Většina farmářů zvažuje podepsání smlouvy proto, protože očekávají, že je uchrání před rizikem a nástrahami nejistého trhu a případně pomůže zvýšit jejich příjmy. Některé smlouvy mohou skutečně zajistit zemědělským výrobcům větší příjmy a zejména mohou sloužit jako forma rozdělení rizika mezi farmářem a kontraktorem. Smlouvy mohou například izolovat zemědělského výrobce před rozsáhlými fluktuacemi tržních cen. Informativní brožurka USDA poukazuje na několik faktorů, které mohou farmářům prostřednictvím smlouvy přinést určité výhody. Nižší finanční riziko farmy Uzavření smlouvy může redukovat finanční rizika farmáře tím, že v případě produkční smlouvy se snižují jeho výdaje na nákup některých oběžných výrobních prostředků. Například, podle podmínek produkční smlouvy nemusí farmář nakupovat zvířata určená pro výkrm, protože je dodá kontraktor, ale sám poskytne svou práci a zařízení. Smlouva farmářovi zaručí pravidelné platby za provedené služby (např. výkrm a ošetření prasat) a protože ten nevlastní ani neprodává zvířata, bude poněkud chráněn před fluktuacemi tržních cen. Snadnější přístup ke kapitálu Pokud farmář potřebuje úvěr, smlouvy mohou poskytnout mnohem atraktivnější příležitost tento úvěr získat. V praxi některé banky požadují od farmáře jako podmínku a záruku pro poskytnutí půjčky uzavření smlouvy s kontraktorem. Banky poskytují farmářům ochotněji úvěr na investice do výrobního zařízení, protože na základě uzavřené smlouvy mají záruky, že farmář bude mít relativně jistý zdroj příjmu. Někteří kontraktoři dokonce nabízejí farmářům přímou finanční podporu, jestliže pro smluvenou produkci je nutné vybudovat nová výrobní zařízení. Přístup k novým technologiím Smlouvy mohou farmářům poskytnout přístup k novým technologiím a výsledkům výzkumu, například k  použití geneticky modifikových plodin. Přistoupení 51

na smlouvu může být pro farmáře nejschůdnější a často jedinou cestou k získání určitých technologií. Uzavřením smlouvy může farmář získat nejenom novou technologii, ale také podporu a odbornou poradu od kontraktora při její aplikaci. Smlouva se zpracovatelem může usnadnit pěstování speciální plodiny, například tehdy, když kontraktor dodá vyšlechtěná osiva či semena. Přístup k novým trhům a vyšším cenám Smlouvy mohou poskytnout příležitost k  odbytu produkce za vyšší ceny nebo získání cenových prémií za vypěstování nových plodin nebo použití efektivních výrobních metod.

11.4 Ztráty a nevýhody vyplývající pro farmáře z uzavření smlouvy Každé podnikatelské rozhodnutí má své pro a proti, což platí také pro rozhodování o uzavření zemědělské smlouvy. Zatímco smlouva může být prostředkem k redukování rizika, na druhé straně může vyvolat nová rizika a nevýhody. Farmář podle podmínek smlouvy (týká se hlavně produkční smlouvy) ztrácí do jisté míry svou nezávislost při rozhodování o vlastním podniku, kterou měl před uzavřením smlouvy. Při hodnocení podmínek smlouvy musí farmář brát v úvahu, že za získané výhody musí výměnou něco poskytnout. Podstatou každé smlouvy je zásada protihodnoty. V závislosti na komoditě, která je předmětem smlouvy, může mít „protihodnota“ z hlediska farmáře několik forem: ► splnění podmínek smlouvy, např. o určité kvalitě a sortimentu smluvních plodin nebo živočišných produktů, vyžaduje investování do dražších inputů nebo speciálního modernějšího vybavení farmy; což se promítá do zvýšení výrobních nákladů farmáře; ► dlouhodobější závazky obsažené ve smlouvě mohou omezovat flexibilitu farmy, např. v přechodu na jiný sortiment produkce nebo způsob hospodaření; ► farmář může jen v omezené míře rozhodovat o způsobech stanovení smluvních cen a způsobech prodeje výrobků farmy; ► plodina pěstovaná v rámci smlouvy může mít nižší výnos než měla farmářova tradiční plodina; ačkoli smlouva umožňuje stanovení vyšší potenciální ceny za jednotku produkce (např. za bušl speciální plodiny), při nižší sklizni získá přiměřeně nižší celkový příjem za vyrobenou plodinu; 52

► farmář může dostat za produkt méně, když nebude odpovídat jakostní normě stanovené ve smlouvě; musí pamatovat, že u všech vyrobených produktů nemusí být uznána požadovaná kvalita, takže nezíská prémii nebo smluvní cenu. Základem hodnocení ekonomiky každé zemědělské smlouvy je vyčíslení nákladů a očekávaných výnosů a teprve potom může výrobce poznat, zda se vyplatí takovou smlouvu uzavírat. USDA doporučuje: farmář ať vezme tužku, počítá a srovnává!

11.5 Smlouvy staví farmáře před nová rizika Dlouhodobé investice, ale krátkodobá smlouva Většina živočišné produkce vyžaduje výstavbu jednoho nebo více nových zařízení podle specifikace kontraktora, jež může způsobit zadlužení farmy a zatížení farmářovy půdy hypotékou. Některé smlouvy však mohu být ujednány na kratší periodu, než je lhůta pro splacení úvěru. Pokud smlouva skončí před splacením úvěru, farmář se může dostat do vážných potíží. Toto riziko je větší v  případě, kdy kontraktorem v dané oblasti je jediná společnost, která uzavírá smlouvy na příslušnou produkci a má v tomto ohledu monopolní postavení. Farmář by měl usilovat o dostatečně dlouhou dobu trvání smlouvy. Podobně mnohé speciální plodiny jsou vyráběny v rámci jednoletého kontraktu a farmář pro jejich sklizeň potřebuje pořídit nové drahé stroje či zařízení s několikaletou životností. Záleží na tom, aby příslušná plodina byla na farmě vyráběna tak dlouhou dobu, než se podaří umořit hodnotu pořízené speciální investice. Pokud nové investice nebudou během výroby dané plodiny umořeny, mohou pro smluvního farmáře nastat značné problémy. Proto v některých případech by farmář měl usilovat o obnovování jednoletých smluv. Finanční postihy za nedodržení podmínek smlouvy Smlouvy často obsahují podrobné podmínky týkající se  kvality produktu nebo metod výroby. Ve většině případů kontraktor sám rozhoduje, zda plodina nebo výkon odpovídá jakostní normě, která je zakotvena ve smlouvě. Mnohé soudní případy se týkaly sporu o odpovědnosti a finančním postihu za to, že plodiny dodané farmářem neodpovídaly smluveným standardům. Soudy často shledaly, že produkty odpovídaly smlouvě, ale reálné nesrovnalosti vyvstaly z toho, že tržní cena klesla a podle smlouvy byl kontraktor povinen zaplatit cenu, která byla vyšší než současná tržní cena. V některých soudních případech farmáři odmítli dodat 53

komodity vyrobené v rámci smlouvy, protože tržní ceny byly vyšší než ve smlouvě. Je důležité pamatovat na to, že účelem smlouvy je fixovat ceny nebo prémie, které mají být zaplaceny. Důsledkem je, že smluvní systém redukuje pružnost stran, které by jinak při změnách tržních cen mohly měnit svoje jednání z hlediska vlastního prospěchu. Riziko nezaplacení produktu nebo služby Zemědělský výrobce musí na kontraktorovi vyžadovat, aby platil za jeho produkty nebo služby podle uzavřené smlouvy. Jestliže smlouva umožňuje významné zpoždění platby po dodání sklizně nebo vykonání služby, znamená to riziko pro farmáře. Dokud farmář nedostane zaplaceno, je nezajištěným věřitelem, který vlastně financuje kontraktora. V případě, kdy nezávislý farmář prodá drůbež, zvířata nebo obiloviny v normálních tržních kanálech do velkoobchodu nebo dealerovi, je chráněn federálními a státními zákony, které regulují trh a chrání právo prodávajícího, aby dostal zaplaceno za dodané produkty. Ale podle většiny smluv farmáři takovou ochranu nemají. Riziko ztráty plynoucí z toho, že farmář nevlastní zvířata nebo plodinu Podle mnoha obvyklých forem smluv nemá farmář žádný právní nárok na vyrobenou plodinu nebo odchovaná zvířata. Ale smlouva může také stanovit, že riziko ztráty plodiny nebo zvířete způsobené počasím, škůdci nebo nemocemi nesou během výrobního procesu samotní farmáři. Jinak řečeno, plodina vypěstovaná farmářem se stává po dosažení tržních vlastností majetkem kontraktora; ale když se plodina neurodí nebo zvíře během výkrmu uhyne, je v tomto momentu vina na straně farmáře, a proto nedostane žádnou kompenzaci.

11.6 Deset právních předpisů o produkčních smlouvách, které by měl farmář brát v úvahu při uzavírání smlouvy s kontraktorem Farmáři nejsou zpravidla právníky – ačkoli někteří mají dojem, že by jimi měli být. Pro čtení a podpis smlouvy sice nepotřebují být právníky, ale měli by vědět, které zákony se mohou aplikovat na jejich smlouvy. USDA farmářům doporučuje, aby si od právníka nechali poradit o hlavních podnikových rozhodnutích, což platí také pro podpis smlouvy. Pokud se nerozhodnou konzultovat podpis smlouvy s kvalifikovaným právníkem, mohou alespoň využít některé základní znalosti o právních záležitostech smluv, které nabízí USDA. 1. Každý, kdo podpisuje smlouvu, prosazuje svoje zájmy. Smluvní strana se slabší vyjednávací pozicí musí dbát, aby do smlouvy nebyly začleněny pro ni nevýhodné podmínky. 54

2. Smlouvu je třeba pozorně číst před tím, než ji podepíšeme. 3. Pokud smlouvě nerozumíme, je nutné se poradit s právníkem, což je zvláště důležité, když jde o významné investice nebo úkony, nebo když smlouva zakládá dlouhodobé vztahy. 4. Předtím, než dojde k finančnímu vyrovnání, je nutné vyžadovat splnění podmínek smlouvy. 5. V situaci, kdy farmář nezaviní nesplnění některých podmínek smlouvy (vliv špatného počasí, epidemie nemocí zvířat apod.), může kontraktor omluvit chybu, ale ne vždy. V některých případech může být nedodržení podmínky ze strany farmáře (přírodní pohromy apod.) prominut na základě zákona. Pokud je nesplnění podmínky smlouvy zaviněno farmářem, může kontraktor smlouvu vypovědět. 6. Farmář by měl znát finanční situaci kontraktora, který má podle smlouvy platit za jeho produkty a výkony. 7. Všechny navržené smlouvy jsou předmětem vyjednávání. Tato fáze před uzavřením smlouvy zasluhuje pečlivou pozornost a informace. 8. Musí se zajistit, aby všechny změny ve smlouvě byly zapsány. Při úpravě smlouvy se nelze spoléhat na ústní dohodu. 9. Je nutné vést záznamy a dokumenty o výkonech a službách provedených podle smlouvy (např. datum a množství dodaných produktů a služeb, kdy byly zaplaceny atd.). 10. Mezi smluvními partnery je nutné průběžně se informovat o plnění smlouvy a případných potížích a včas vyjasňovat problémy. Informační pomůcka USDA pro farmáře (26) dále obsahuje množství rad a připomínek, jak se vyhnout chybám při uzavírání produkčních a marketingových smluv s kontraktory. Mimo jiné radí, jak rozpoznat dobrou či nedostatečnou smlouvu. Někdy jsou smlouvy příliš obecné, mají obsahovat potřebné detaily, ale současně mají být srozumitelné. Poučení pro farmáře, jak je důležité pozorně vážit podmínky smlouvy na příkladu skutečného problému při objektivních příčinách nedodržení smluvních závazků. Když sucho způsobilo snížení sklizně kukuřice na polovinu, farmář v  Kentucky předpokládal, že by se mu měla tolerovat dodávka sklizených 18  000 bušlů místo 35  000 bušlů, které měl dodat podle smlouvy. Smluvní cena bílé kukuřice byla stanovena při uzavření smlouvy na 3,70 USD za bušl, ale sucho v oblasti ovlivnilo zvýšení aktuální tržní ceny na 5,50 USD za bušl. Smluvní společnost se 55

domáhala, aby farmář dodržel smlouvu a dodal požadované množství kukuřice – ten by ji však musel sám nakoupit na promptním trhu za vysokou aktuální cenu. Farmář namítal, že sucho bylo „dílem božím“ a nízká úroda mu neumožňuje dodat množství kukuřice, ke kterému se zavázal ve smlouvě. Spor se dostal před soud, který rozhodl, že smlouva nespecifikovala, že slíbené množství kukuřice má pocházet z  jeho farmy a farmář je tedy odpovědný za doplnění plného množství kukuřice podle smlouvy. Tento příklad byl drahou lekcí o rozdílu mezi smlouvou na akr (na plochu) – která je vázána na produkci z určité půdy a obecně zahrnuje prominutí dodávky kvůli neúrodě – a smlouvou o dodávce určitého množství produktů, která tuto vazbu na úrodu z určité plochy neobsahuje. Pokud má farmář pohybnosti nebo nejasnosti kolem smlouvy, má se obrátit na právníka, zemědělského poradce, mluvit s jinými farmáři o jejich zkušenostech, nespěchat, informovat se o jiných kontraktorech, nikdy se nespoléhat jen na ústní dohodu. Pracovníci ve federálních a státních agenturách získávají stále více zkušeností se zemědělskými smlouvami a mohou farmářům poskytnout užitečné rady. Pro další informace se farmáři a ostatní zemědělští výrobci mají obracet na služby Ministerstva zemědělství a jejich pobočky; informace hledat také u následujících orgánů při Ministerstvu zemědělství Agricultural Marketing Service (AMS) a Grain Inspection, Packers and Stockyards Administration (GIPSA), které uveřejňují aktuální a obsáhlé informace o zemědělských smlouvách v USA. Informace jsou k dispozici na těchto internetových adresách: http://www.ams.usda.gov a http://www.usda:gov/gipsa

12. Závěr V zemědělském sektoru USA probíhají změny, pro něž je charakteristické zvyšování podílu velkých farem na celkové zemědělské produkci, postupný proces specializace farem a diverzifikace výroby podle rozdílných přírodních podmínek a přání konečných spotřebitelů zemědělských produktů a potravin. Zvláštní význam pro vývoj a strukturu zemědělského sektoru mají vztahy mezi farmáři a prvními odběrateli produktů, jež byly vyrobeny na farmách. Většina farmářů v  USA byla historicky navyklá na mechanismus výměny zboží za peníze na promptním trhu, který je dosud převládajícím způsobem transferu zemědělských produktů od výrobce do tržní sítě. Tento trh zajišťuje odbyt asi 60 % 56

celkové hodnoty zemědělské produkce USA a zůstává účinnou formou ovlivňování výroby a distribuce některých zemědělských produktů. Platí to zejména pro obecně využitelné komodity prodávané ve velkých šaržích (obiloviny, olejniny). Tradiční promptní trh však v  současných podmínkách obtížně zajišťuje cenové signály zejména u specifických výrobků, jako jsou certifikované biopotraviny a výrobky určitého původu a speciálních vlastností, po nichž vzniká a narůstá poptávka konečných spotřebitelů. V  posledních třiceti letech odbyt zemědělských produktů prostřednictvím prodeje na pohotových trzích je nahrazován formou smluv mezi farmáři a kontraktory, jimiž jsou většinou velké zpracovatelské nebo obchodní společnosti. Z posledních oficiálních údajů vyplývá, že v roce 2004 bylo do smluvního systému zapojeno 11 % všech farem a smlouvy zahrnovaly 39 % celkové zemědělské produkce USA. Od roku 1969 se podíl zemědělské produkce realizované prostřednictvím smluv zvýšil 3,5krát. Statistické údaje potvrzují, že existují značné rozdíly ve využívání zemědělských smluv mezi různými typy farem podle jejich velikosti a výrobního zaměření. Smluvní systém se nejdynamičtěji prosazuje ve skupině větších komerčních farem, z nichž 41 % mělo v roce 2004 uzavřené smlouvy o odběru produktů s různými kontraktory. V podstatě se rozlišují dvě nejobvyklejší formy zemědělských smluv, a to marketingové smlouvy a produkční smlouvy. Marketingové smlouvy jsou vzájemnou dohodou mezi zemědělským výrobcem a kontraktorem o dodávkách a odběru hotových produktů, ale neobsahují žádné ustanovení o přímém zásahu kontraktora do zemědělské výroby. Smlouvy stanoví množství, podmínky a časové termíny dodávek zemědělské komodity a cenu dohodnutou přímo při podpisu smlouvy, nebo vzorec výpočtu ceny. Smluvní cena umožňuje snížení rizika, kterému farmář musí čelit na promptním trhu s prudkými výkyvy tržních cen. Marketingové smlouvy často obsahují vedle základní ceny navíc určité bonusy, které farmář získá za dodané komodity s požadovanými specifickými vlastnostmi. Farmář rozhoduje i po uzavření smlouvy o všech hlavních výrobních záležitostech svého hospodářství a nadále si zachovává relativní autonomii ve vztahu ke smluvnímu partnerovi. Marketingové smlouvy mohou být přínosem pro zemědělské výrobce i pro odběratele. Farmářům zaručují odbyt jejich produkce za známou předem stanovenou cenu, zatímco kontraktoři mají zajištěné určité množství dodávek se specifickou kvalitou ve stanoveném termínu. Produkční smlouvy na rozdíl od marketingových smluv obsahují vedle zaručeného odbytu svých produktů navíc podmínky, které vymezují použití určitých 57

výrobních prostředků, způsoby kultivace rostlinných produktů nebo chovu hospodářských zvířat během výrobního procesu a nároky na kvalitu a specifické vlastnosti dodávaného produktu. Podle některých smluv farmář dodá práci, poskytne stroje, ustájení, další provozní budovy a jiná výrobní zařízení, zatímco kontraktor obstará některé výrobní prostředky, jako jsou krmiva, mladá zvířata, prostředky ochrany rostlin, osiva a sadbu, léčiva, veterinární služby apod. Farmář je placen za poskytnuté služby a provedené výkony místo platby za hodnotu vyrobeného produktu. Vzhledem k  angažovanosti kontraktora ve výrobním procesu farmáři přenechávají kontraktorovi de facto značnou část rozhodování o produkčních záležitostech farmy. Přínosem pro farmáře je omezení cenového a nákladového rizika, ale za tuto výhodu ztrácí část své bývalé autonomie v řízení farmy. Produkční smlouvy jsou tedy typem quasi-integrace, kdy kontraktor získává určitou kontrolu nad výrobním procesem farmy, aniž by se stal jejím vlastníkem. Farmář má sice omezený prostor pro svoje rozhodování, ale zůstává vlastníkem farmy a má svrchované právo nakládat s tímto vlastnictvím. Údaje z posledního censu USDA ukazují, že farmy využívaly více formu marketingových smluv než produkčních smluv. Marketingové smlouvy se více uplatnily v rostlinné produkci, produkční smlouvy naopak v živočišné produkci. Ačkoli do marketingových a produkčních smluv bylo v  roce 2004 zahrnuto asi 39 % hodnoty celkové zemědělské produkce USA, podíly hlavních skupin živočišných a rostlinných produktů jsou velmi rozdílné. Z rostlinných produktů bylo v rámci smluv vyrobeno asi 8 % celkové produkce pšenice a 14 % kukuřice a sójových bobů, ale více než 50 % produkce rýže, arašídů, tabáku a bavlny a téměř 100 % cukrovky. Významná je také smluvní produkce zeleniny, zejména rajčat pro průmyslové zpracování. Ve skupině živočišných produktů jsou smlouvy nejvíce rozšířeny v odvětví drůbeže, kde pokrývají téměř 90 % celkové produkce drůbežího masa a vajec, na dalším místě je chov prasat, kde v rámci produkčních smluv farmáři vykrmují více než polovinu celkové produkce jatečných prasat a chov dojnic, kde marketingové smlouvy zahrnují více než polovinu celkové produkce mléka. Průzkumy prováděné agenturami Ministerstva zemědělství USA ukázaly, že formy a podmínky konkrétních marketingových a produkčních smluv jsou velmi rozdílné v závislosti na specifických produktech, místních podmínkách, vývoji poptávky spotřebitelů po potravinách, požadavcích kontraktora, délce trvání smlouvy a řadě dalších okolností. Farmáři i kontraktoři očekávají, že smlouvy jim přinesou vzájemné výhody. Kontraktoři reprezentovaní obvykle velkými zpracovatelskými nebo obchodními společnostmi či individuálními podnikateli bývají při uzavírání smluv ve výhodnější 58

pozici, protože disponují větší ekonomickou silou než rozptýlení farmáři. Smlouva těmto odběratelům zajišťuje především jistotu dodávek zemědělských produktů v  určitém čase, množství a kvalitě za předem stanovené ceny. Na druhé straně kontraktoři musí dodržet závazky vůči zemědělským výrobcům, i když za určitých okolností by mohli při vysoké nabídce nakoupit zemědělské produkty za nižší než smluvní ceny na promptním trhu. Farmáři vstupují do smluvního vztahu s  kontraktory především kvůli omezení nebo dělení rizika, kterému musí čelit na volném trhu. Smlouva snižuje především riziko nepředvídatelného kolísání tržních cen zemědělských výrobků a omezuje také riziko potíží s odbytem produkce v situaci, kdy na trhu je převaha nabídky příslušné komodity. Smlouva vedle této relativní jistoty pokud jde o zajištění ceny a odbytu současně omezuje možnosti farmáře volně manipulovat s jeho produkcí například při výraznějším a dlouhodobějším růstu cen zemědělských komodit na volném trhu. Produkční smlouvy znamenají pro farmáře vedle získaných výhod současně omezení jeho autonomie v rozhodování o výrobním procesu, zatímco kontraktor přebírá řadu farmářových pravomocí. Vhodně nastavené smlouvy však mohou přispět ke zlepšení organizace výroby na farmě, usnadňují pružnější a rychlejší přejímání specializovaných výrobních technologií, snižování výrobních nák ladů a pružnější reagování na poptávku po kvalitních a specifických potravinách. Průzkum vývoje agrární struktury prováděné specializovanými agenturami USDA během posledních deseti až dvaceti roků ukázal, že v  americkém zemědělství postupně narůstá vliv smluvních vztahů.V souvislosti s tím však vznikají mnohé neujasněné problémy související s  novou situací, které se dostávají do popředí zájmu vlády, politiků a legislativců. Na jedné straně větší koordinace jednotlivých článků potravinového řetězce od farmáře ke spotřebiteli prostřednictvím smluv přispívá ke zvýšení efektivnosti zemědělského systému USA, umožňuje rychlejší reakci na preference spotřebitelů a vytváří novou přidanou hodnotu pro spotřebitele. Na druhé straně rostoucí koncentrace velkých zpracovatelských a obchodních společností je erodující pro ekonomickou sílu a autonomii farmářů a vyvolává otázky o spravedlivém a vyrovnaném uspořádání smluv, v  řadě případů umožňuje podvodné a jednostranně výhodné chování silnějších smluvních partnerů. Na současné problémy reagovali někteří zákonodárci USA, zejména senátoři zastupující státy s významným podílem zemědělské produkce a předložili několik návrhů na legislativní opatření, jež by měla regulovat uzavírání zemědělských smluv v zájmu farmářů. Kongres však dosud žádný z těchto návrhů neuzákonil ve formě závazných předpisů. Jsou známé jen ojedinělé případy, kdy z titulu státní 59

moci byly učiněny některé zásahy k  nápravě nepoctivého postupu kontraktorů vůči farmářům. Ministerstvo zemědělství USA poskytuje farmářům při uzavírání smluvních vztahů podporu především nabídkou bezplatného poradenství a poskytováním informací a vzdělávání. Vedle financování statistického šetření o vývoji smluvních vztahů v zemědělském sektoru podporuje také výzkum a osvětu týkající se podmínek uzavírání marketingových a produkčních smluv. Příkladem této poradenské a vysvětlovací činnosti je názorná brožura, která osvětluje všechny aspekty smluvních vztahů mezi farmáři a kontraktory, jejíž stručný obsah reprodukujeme v této studii. Ze všech dostupných výsledků výzkumu a šetření o smlouvách v zemědělství USA vyplývá, že během příští dekády budou mít smlouvy mezi farmáři a kontraktory z řady důvodů rostoucí podíl na zemědělské produkci. Především, dále poroste poptávka po diferencovaných zemědělských produktech pro uspokojení spotřebitelských preferencí a vhodným prostředkem k zajištění výroby takových produktů jsou všeobecně smlouvy mezi farmáři a odběrateli. Za druhé, budou se zvyšovat tlaky na zajištění zjistitelnosti původu potravin z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti a smlouvy jsou nejspolehlivějším nástrojem tohoto zjišťování. Za třetí, důraz na zvyšování produktivity zemědělství a ochranu životního prostředí bude vyžadovat pořizování finančně náročných výrobních prostředků a technologií, které farmáři mohou snadněji získat za pomoci smluv s kapitálově schopnějšími kontraktory. Konečně, předpokládá se, že poroste podíl velkých farem na celkové zemědělské produkci. Podle dosavadních zkušeností uzavírají smlouvy především velké farmy a lze očekávat, že při zvětšování farem bude také narůstat jejich zapojení do smluvního systému.

60

13. Tabulková příloha Statistické údaje o agrární struktuře USA 1. Struktura farem USA podle ekonomického rozměru: podíl na celkovém počtu farem, na celkové výměře zemědělské půdy a průměrná výměra farmy, rok 2004 Ekonomická třída farmy v USD 1)

% z celkového počtu farem

1 000–2 499

26,7

4,1

68

27,5

2 500–4 999

15,2

4,0

117

47,3

5 000–9 999

14,0

4,8

152

61,5

10 000–24 999

11,5

7,4

285

115,3

25 000–49 999

8,6

9,7

500

202,4

50 000–99 999

8,3

11,4

609

246,5

100 000–249 999

7,9

20,7

1 155

467,4

250 000–499 999

4,2

16,2

1 701

688,4

500 000–999 999

2,1

10,5

2 205

892,4

1 000 000 a více

1,5

11,2

3 292

1 332,3

100,0

100,0

443

179,3

Všechny farmy 1) 2) 3)

3)

% z celkové Průměrná výměra výměry zem. výměra farmy Průměrná farmy v ha 2) půdy v akrech

farma je hospodářství, jehož roční tržby z prodeje zem. produktů je 1 000 a více USD přepočet na hektary: 1 akr = 0,4047 ha počet farem celkem 2 133 470; zem. půda celkem 936 600 tis. akrů (379 042 tis. ha)

Pramen: NASS, Environmental, Economics and Demografics Branch 2. Klasifikace farem USA podle vztahu k vlastnictví půdy

1969

Výměra půdy obdělávané farmami Vztah farmářů k obdělávané půdě (%) vlastníci částeční nájemci počet akrů počet hektarů půdy vlastníci půdy 1 062 892 501 430 152 400 35,3 51,3 13,0

1974

1 017 030 357

410 680 300

35,3

52,6

12,0

1978

1 014 777 234

411 592 000

32,7

55,3

12,0

1982

986 796 579

399 356 300

34,7

53,8

11,5

1987

964 470 625

390 321 300

32,9

53,9

13,2

61

1992

945 531 506

382 656 600

31,3

55,7

13,0

1997

932 475 414

377 372 800

26,7

62,2

11,2

1998

900 415 615

364 398 200

28,6

60,2

11,2

1999

870 720 495

352 380 600

25,6

61,6

12,8

2000

994 997 682

402 675 500

26,4

62,3

11,4

2001

959 163 331

388 173 400

24,7

61,2

14,2

2002

954 302 543

386 206 200

29,4

56,6

14,0

2003

926 985 610

375 151 100

28,9

59,7

11,4

Pramen: ERS, Resource Economics Division, Agricultural Resource Management Survey 3. Farmy se smlouvami a hodnota produkce vyrobené v rámci smlouvy podle typu farem, rok 2004 Velkovýrobní Ostatní Všechny rodinné farmy farmy farmy omezené penzisté rezidenti nízké střední velké velmi zdroje příjmy příjmy farmy velké počet farem Malé rodinné farmy

Farmy celkem

197 734 338 671 837 542 395 781 133 299 86 087 71 708 47 103 2 107 925 podíl na celkovém počtu farem ve skupině (%)

Farmy se smlouvou Hodnota smluvní produkce

2,7

3,3

4,2

9,0

34,5

50,3

63,7

15,4

10,9

10,1

13,3

10,4

18,2

21,4

34,5

51,0

35,1

37,8

podíl na celkovém počtu smluvních farem a smluvní produkce v USA (%) Farmy se smlouvou Hodnota smluvní produkce

2,3

4,9

15,3

15,5

20,0

18,9

19,9

3,2

100,0

0,3

0,7

1,5

2,7

6,1

13,5

51,2

14,1

100,0

Pozn.: Farmy s  marketingovými nebo produkčními smlouvami nebo s  oběma formami smluv. Hodnota smluvní produkce zahrnuje komodity vyrobené v rámci produkčních nebo marketingových smluv. Pramen: USDA, Economic Research Service, 2004 Agricultural Ressource Management Survey, Phase III

62

3. Podíl farmáře na spotřebitelově dolaru (rozdíl mezi výdaji spotřebitelů za potraviny a tržbami farmářů za zemědělské produkty) Celkové marketingové náklady (mld. USD)

Hodnota zemědělských produktů (mld. USD)

Výdaje spotřebitelů za potraviny (mld. USD)

Podíl farmářů na spotřebitelově dolaru (%)

1994

402,6

109,6

512,2

38,26

1995

415,7

113,8

529,5

21,49

1996

424,5

122,2

546,7

22,35

1997

444,6

121,9

566,5

21,52

1998

465,4

119,6

585,0

20,44

1999

503,1

122,2

625,3

19,54

2000

537,8

123,3

661,1

18,65

2001

557,5

130,0

687,5

18,90

2002

576,9

132,5

709,4

18,68

20031)

604,0

140,2

744,2

18,84

Pozn.: Marketingové náklady jsou rozdílem mezi výdaji spotřebitelů za potraviny vyrobené z domácích surovin a tržbami, které získali farmáři za prodej zemědělských produktů použitých k výrobě potravin. Marketingové náklady: náklady na zpracování, balení, dopravu, mzdy, zdanění a zisk zpracovatelského průmyslu a obchodu s potravinami. 1) předběžné údaje Pramen: ERS USDA Food Market Branch 4. Příjmy, náklady a důchody zemědělských farem v USA, roky 1994–2003 Výdaje farem

Ceny

Celkové zemědělské důchody farem

náklady ceny na výrobní realizované prostředky farmáři

hrubé příjmy2)

výrobní náklady3)

čisté důchody4)

1990–92 = 100 1990–92 = 100 1990–92 = 100

mld. USD

mld. USD

mld. USD

celkové náklady1)

1994

106

106

100

216,1

164,8

51,3

1995

109

108

102

210,8

171,2

39,6

1996

115

115

112

235,8

177,9

57,9

1997

118

119

107

238,2

186,9

51,3

1998

115

113

102

232,4

185,9

46,5

63

1999

115

111

96

234,5

187,4

47,1

2000

120

116

96

241,3

193,4

47,9

2001

123

120

102

248,3

197,7

50,6

2002

124

119

98

230,7

193,4

37,3

2003

128

124

107

256,9

197,6

59,2

1)

včetně úroků, daní a mezd

2)

tržby z prodeje zem. produktů, státní subvence a nepeněžní důchody (hodnota domácí spotřeby a bydlení na farmě) a ostatní příjmy (pronájem strojů, tržby za různé služby

3)

výrobní prostředky, úroky, odpisy, mzdy

4)

rozdíl mezi hrubými příjmy a výrobními náklady

Pramen: USDA – NASS; USDA – ERS 5. Struktura marketingových nákladů na potraviny domácího původu v USA, roky 1994–2003, mld. USD Balicí Paliva a Zisk Celkové 3) Práce1) materiály Doprava elektřina společností 2) Ostatní náklady4) 1994

186,1

43,3

21,8

17,9

20,9

112,6

402,6

1995

196,6

48,2

22,3

18,6

19,5

110,5

415,7

1996

204,6

47,7

22,9

19,6

20,7

109,0

424,5

1997

216,9

48,7

23,6

20,2

22,3

112,9

444,6

1998

229,9

50,4

24,4

20,7

25,5

114,5

465,4

1999

241,5

50,9

25,2

22,0

29,2

134,3

503,1

2000

252,9

53,5

26,4

23,1

31,1

150,8

537,8

2001

263,8

55,0

27,5

24,1

32,0

155,1

557,5

2002

273,1

56,8

28,4

24,9

33,0

160,7

576,9

2003

285,9

59,5

29,7

26,1

34,6

168,2

604,0

1)

mzdy, zdravotní a sociální pojištění zisk před zdaněním 3) odpisy, renty, poradenské služby, reklama, služby pro školní stravování, nemocnice a další sociální instituce 4) marketingové náklady (marketing bill) představují rozdíl mezi tržbami farmářů za zemědělské produkty použité pro výrobu potravin a výdaji spotřebitelů za potraviny v obchodech a stravování mimo domov 2)

Pramen: ERS USDA, Food Markets Branch

64

6. Podíl hodnoty zemědělských produktů na maloobchodní ceně základních potravin, tzv. podíl farmáře na spotřebitelově dolaru v USA, roky 1994–2003 (%) Celý Pečivo Maso Ovoce Mléko Tuky Ovoce košík a cereální a masné a zelenina a mléčné a Drůbež a zelenina potravin produkty produkty čerstvé produkty oleje zpracované 1994

24

8

36

21

34

25

43

20

1995

24

8

35

21

33

24

42

21

1996

25

9

36

20

36

22

44

20

1997

23

7

36

20

32

21

41

19

1998

22

6

30

19

36

22

43

18

1999

21

6

29

18

32

16

40

17

2000

20

5

30

17

30

15

39

17

2001

21

5

31

17

34

13

41

16

2002

20

5

32

18

28

16

33

16

2003

21

6

33

19

28

19

36

15

Pozn.: Potravinový koš sestává z potravin, které pocházejí ze zemědělských produktů vyrobených na farmách USA. Pramen: ERS USDA, Food Market Branch 7. Průměrná spotřeba základních potravin na obyvatele v USA, kg/osobu1) 1996

1998

2001

2003

Maso celkem (bez drůbeže)2)

50,34

51,34

50,53

50,75

Hovězí

29,03

31,29

28,62

28,12

Telecí

0,45

0,32

0,23

0,23

Ovčí a jehněčí

0,36

0,41

0,36

0,36

Vepřové

20,50

21,86

21,27

22,00

Drůbeží maso

28,62

29,17

30,75

32,29

Kuřecí

22,14

22,86

24,49

26,08

Krůtí

6,49

6,34

6,26

6,21

Ryby

6,58

6,58

6,67

6,94

Vejce

13,65

13,97

14,74

14,88

65

Mléko a mléčné výrobky3)

256,83

259,64

266,04

268,89

99,70

96,75

94,17

94,35

Jogurty

2,68

2,68

3,05

3,75

Smetana

2,42

2,54

3,08

3,36

Kondenzované mléko

2,86

2,77

2,45

2,49

12,38

12,61

13,61

13,88

7,08

7,39

739

7,58

29,12

29,17

38,15

38,92

1,95

1,99

2,04

1,91

4,1

3,72

3,18

2,81

9,93

9,30

14,75

14,74

2,09

1,86

2,40

2,81

11,66

13,38

16,15

16,92

Ovoce a zelenina

317,70

319,02

310,94

309,49

Ovoce

128,05

129,68

124,60

120,5

Čerstvé

57,38

58,56

57,01

57,47

Zpracované

70,67

71,12

67,59

63,05

Zelenina

189,65

189,33

186,34

188,97

Čerstvá

84,60

86,64

88,22

88,72

105,05

102,70

98,11

100,34

Mouka a cereálie5)

89,09

87,77

88,45

88,00

Sladidla kalorická6)

65,64

67,54

66,68

63,08

Cukr rafinovaný

29,57

29,44

29,26

21,71

Kukuřičná sladidla

35,47

37,51

35,41

35,93

Káva (v ekvivalentu nepražené)

3,95

4,22

4,31

4,31

Kakao7)

1,91

1,95

2,04

2,04

Čaj (v ekvivalentu sušeného listu)

0,36

,041

0,41

0,36

Arašídy (loupané)

2,54

1,72

2,63

2,86

Ořechy

0,91

0,99

4,18

1,32

Mléko konzumní

Sýry všechny druhy Zmrzlina Tuky a oleje Máslo Margarin Pokrmové tuky Živočišné tuky (sádlo, lůj)

4)

Jedlý olej

Zpracovaná

66

1)

přepočet z liber – l libra = 0,4536 kg

maso bez kostí

2)

mléko celkem – všechny produkty v  přepočtu na čerstvé mléko; jednotlivé produkty v hmotnosti daného produktu

3)

spotřeba všech tuků a olejů v přepočtu na obsah tuku; jednotlivé kategorie v hmotnosti produktu

4)

mouka hladká, hrubá, krupice, celá pšenice

5)

6)

vysoký obsah fruktózy, dextrózy a glukózy

kakao ve formě suroviny pro výrobu čokolády

7)

Pramen: ERS, Food and Rural Economics Division, www.ers.USDA.gov/Food Consumption/

14. Literatura

1. GRAY, A. – BOEHLJE, D. Risk Sharing and Transactions Costs in Producer-Processor Supply Chains. http://www.choicesmagazine.org/2005– 4supplychain/2005-4-13.htm 2. GRECHYNA, D. Contracting in agriculture: empirical evidence from barley production in Ukraine. National University Kyiv-Mohyla Academy, 2006, 80 s. http://www.kse.org.ua/eroc/2006/dgrechna/body.pdf 3. HAYENGA, M. – SCHROEDER, T. – LAWRENCE, J. Vertical Integration in the Beef and Pork Industries. http://www.choicesmagazine.org/2002-4/2002-4-03.pdf 4. HIGGINS, A. On Eastern Shore Farm, A Future With Flowers. The Washington Post, 2003, June 22. 5. HOPPE, R. A. – KORB, P. – O´DONOGHUE, E. J. Structure and Finances of U.S. Farms: Family Farm Report, 2007 Edition. http://www.ers.usda.gov/Publications/EIB24/ 6. HUDSON, R. C. – DARREN, M. Contracting in agriculture: A primer for farm lenders. http://ageconsearch.umn.edu/handle/123456789/20271 7. HUETH, B. – LIGON, E. – DIMITRI, C. Agricultural contracts:data and research needs. American Journal of Agricultural Economics, 89, 2007, č. 5, s. 1276–1281. 8. HUETH, B. Contracts and Risk in Agriculture:Conceptual and Empirical Foundations. Boston, MA: Kluwer Academic Publischers, 2002. 9. KEY. N. – MacDONALD, J. Agricultural Contracting: Trading Autonomy for Risk Reduction. http://www.ers.usda.gov/AmberWaves/Februar06/Features/feture3.htm

67

10. KEY, N. – Mc BRIDGE, W. Production Contracts and Productivity in the U.S. Hog Sector. American Journal of Agricultural Economics, 2003, č. 85, s. 121–133. 11. KEY, N. Agricultural Contracting and the Scale of Production. Agricultural and Resource Economic Review, 33, 2004, no. 2, s. 255–271. 12. KEY, N. How Much Do Farmers Value the Independence? Agriculture Economics, 2005, č. 33, s. 117–126. 13. MacDONALD, J. – KORB, P. Agricultural Contracting Update: Contracts in 2003. Economic Information Bulletin, 2006, no. (EIB9), 26 s. http://www.ers.usda.gov/Publications/EIB9/ 14. MacDONALD, J. – PERRY, J. – AHEARN, M. – et al. Contracts, Markets and Prices – Organizing the Production and Use of Agricultural Commodities. USDA ERS, Agricultural Economic Report Numer 837. http://www.ers.usda.gov/publications/aer837/aer837.pdf 15. MARTINEZ, S. W. – ZERING, K. Pork Quality and the Role of Market Organization. Agriculture Economic Report (AER-835), 51 s., November 2004. http://www.ers.usda.gov/publications/aer835/ 16. MARTINEZ, S. W. Vertical Coordination in the Pork and Broiler Industries: Implications for Pork and Chicken Products. http://www.ers.usda.gov/Publications/AER777/ 17. MARTINEZ, S. W. Vertical Coordination of Marketing Systeme: Lessons from the Poultry, Egg and Pork Industries. Washington: USDA, ERS, Agricultural Economics Report No. 807, May, 2002. http://www.ers.usda.gov/Publications/AER807/ 18. McBRIDE, W. – KEY, N. Economic and Structural Relationships in U.S. Hog roduction. USDA, Economic Researche Service, Agricultural Economic Report No. 818, February 2003. http://www.ers.usda.gov/publications/err52/err52ref.pdf 19. PERRY, J. – MacDonald, J. – Nelson, K. – et al. Did the Mandatory Requirement Aid the Market? Impact of the Livestock Mandatory Reporting Act. LDP-M-135- 01, USDA, Economic Research Service, September 2005. 20. ROBERTS, M. J. – KEY, N. Losing Under Contracts: Transaction-Cost Externalities and Spot Market Disintegration. Journal of Agricultural & Food Industrial Organization. 21. THORNTON, G. USA´s Top Broiler Companies: Profiles. WATT Poultry USA, 2008, č. 2, s. 36–54. 22. VANSICKLE, J. Putting Hog Industry Growth in Perspective. National Hog Farmer, 53, no. 1, s. 26–27. 23. WILSON, J. The Political Economy of Contract Farming. http://rrp.sagepub.com/cgi/content/abstract/18/4/47 24. WU, S. Regulating agriculture contracts: What are the Tradeoffs? http://www.choicesmagazine.org/2003-105.htm

68

25. Agricultural statistics USDA – National Agricultural Statistics Service http://www.usda.gov/nass/pubs/agstats.htm 26. Contracting in Agriculture: Making the Right Decision – Information for Farmers from USDA. http://www.ams.usda.gov/contracting/contracting.htm 27. Hog Contracts Signal Producers to Improve Quality. http://www.ers.usda/AmberWaves/April05/pdf/april05_finding_hogcontracts.pdf 28. The Changing Face of Agriculture – Vertical Integration.

http://www.consumersunion.org/other/animal/vertical.htm

29. Vertical Coordination of Marketing Systems: Marketing Contracts,Production Contracts, or Vertical Integration? http://151.121.68.30/publications/aer807/aer807f.pdf 30 Vertical Integratioon – Specialty Definitions: Agriculuture. http://www.websters-online-dictionary.org/definition/vertical+integration 31. Vertical Integration and Factory Meat. http://www.consumersunion.org/other/animal/vertical.htm

69