Vztahy mezi partnery v moderní české společnosti

Masarykova universita Pedagogická fakulta Obor učitelství občanské výchovy pro ZŠ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vztahy mezi partnery v moderní české společnosti

vypracovala: Lucie Dulkajová

vedoucí práce: PhDr. Milan Valach, Ph.D.

BRNO 2012

1

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracovala samostatně, s použitím pouze zdrojů uvedených v seznamu literatury a internetových zdrojů. Souhlasím, aby byla moje práce uložena na Masarykově universitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…..................................... Lucie Dulkajová

2

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce panu PhDr. Milanu Valachovi PhD. za cenné připomínky, rady a trpělivost v průběhu vedení mé diplomové práce. Mému manželovi Ing. Petru Dulkajovi a mé mamince za pomoc a podporu při studiu a psaní diplomové práce.

3

Obsah 1 ANOTACE.......................................................................................................................................7 2 ABSTRACT....................................................................................................................................8 3 ÚVOD..............................................................................................................................................9 4 HISTORICKÝ VÝVOJ.................................................................................................................11 4.1 19. STOLETÍ A MODERNÍ ČESKÁ SPOLEČNOST..........................................................11 4.1.1 ZMĚNY V EVROPĚ.....................................................................................................11 4.1.2 VYŠŠÍ VRSTVY SPOLEČNOSTI................................................................................11 4.1.3 RODINA NA POČÁTKU 19. STOLETÍ.......................................................................12 4.1.4 SŇATEČNOST .............................................................................................................12 4.1.5 ÚLOHA ŽEN.................................................................................................................13 4.1.6 AMERICKÝ KLUB DAM............................................................................................14 4.1.7 CITY A VZTAHY NA PŘELOMU STOLETÍ..............................................................15 4.1.8 SEXUALITA..................................................................................................................16 4.1.9 PRAVIDLA SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA..................................................................17 4.2 1. POLOVINA 20. STOLETÍ A ZMĚNA FUNGOVÁNÍ RODINY....................................18 4.2.1 ZAČÁTEK 20. STOLETÍ..............................................................................................18 4.2.2 NESEZDANÉ SOUŽITÍ A MANŽELSTVÍ V TEHDEJŠÍCH ZÁKONECH .............19 4.3 50. AŽ 80. LÉTA 20. STOLETÍ ...........................................................................................19 4.3.1 50. LÉTA 20. STOLETÍ.................................................................................................19 4.3.2 60. A 70. LÉTA 20. STOLETÍ.......................................................................................20

4

4.3.3 MOC STÁTU.................................................................................................................21 4.3.4 MLADÉ RODINY.........................................................................................................21 4.4 KONEC 20. A ZAČÁTEK 21. STOLETÍ............................................................................23 4.4.1 90. LÉTA 20. STOLETÍ.................................................................................................23 4.4.2 MUŽ A ŽENA DNEŠNÍ DOBY....................................................................................25 4.4.3 MODEL RODINY.........................................................................................................26 4.5 SHRNUTÍ .............................................................................................................................26 5 PARTNERSTVÍ A RODINA BUDOUCNOSTI...........................................................................27 5.1 PROMĚNA RODINY............................................................................................................27 5.2 MLADÍ LIDÉ DNES.............................................................................................................28 5.3 RODINA................................................................................................................................28 5.3.1 STABILITA RODINY...................................................................................................30 5.3.2 ÚLOHA OTCE A MATKY............................................................................................30 5.4 PARTNERSTVÍ.....................................................................................................................31 6 MANŽELSTVÍ NEBO NESEZDANÉ SOUŽITÍ.........................................................................33 6.1 NESEZDANÉ SOUŽITÍ.......................................................................................................33 6.1.1 HISTORIE .....................................................................................................................33 6.1.2 TRENDY SOUČASNÉ ČESKÉ RODINY...................................................................34 6.1.3 SYSTÉM STÁTU..........................................................................................................34 6.2 MANŽELSTVÍ......................................................................................................................35 6.2.1 CO JE TO MANŽELSTVÍ............................................................................................35 6.2.2 ZPŮSOBY UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ......................................................................36 5

6.2.3 VÝVOJ MANŽELSTVÍ VE 20. STOLETÍ...................................................................37 7 ROZVODOVOST ........................................................................................................................39 7.1 CO JE ROZVOD...................................................................................................................39 7.2 DŮSLEDKY ROZVODU.....................................................................................................39 7.3 DŮVODY ROZVODU..........................................................................................................39 7.4 HISTORIE ROZVODŮ NA ÚZEMÍ ČR..............................................................................40 7.5 ROZVODY DNES.................................................................................................................42 8 VÝZKUMNÁ ČÁST.....................................................................................................................43 8.1 OBECNÁ ČÁST PRŮZKUMU............................................................................................43 8.2 STATISTICKÉ INFORMACE..............................................................................................43 8.3 VÝSLEDKY PRŮZKUMU ..................................................................................................43 8.3.1 Z VÝSLEDKŮ 1. PRŮZKUMU VYPLYNULO:.........................................................43 8.3.2 VÝSLEDKY 2. PRŮZKUMU U ŽÁKŮ 9. TŘÍD A STUDETNŮ SŠ.........................48 9 ZÁVĚR..........................................................................................................................................52 10 PŘÍLOHY....................................................................................................................................53 10.1 DOTAZNÍK PRO STUDENTY 9. TŘÍD A STŘEDNÍCH ŠKOL......................................53 10.2 DOTAZNÍK PRO MLADÉ, KTEŘÍ JEŠTĚ NEMAJÍ RODINU A DĚTI.........................56 10.3 DOTAZNÍK PRO TY CO JIŽ MAJÍ NEBO MĚLI RODINU............................................59 11 CITACE.......................................................................................................................................63 12 POUŽITÁ LITERATURA..........................................................................................................66 13 INTERNETOVÉ ZDROJE..........................................................................................................69

6

1 ANOTACE Vztahy mezi partnery dnes patří mezi velmi diskutovaná témata ve společnosti. Mluví se o krizi rodiny, nárůstu rodičů vychovávajících děti mimo manželství a černé budoucnosti pro úplnou rodinu. Jak na tom byla rodina a partnerské vztahy u nás v minulosti od počátku 19. století až po dnešní dobu a jak vypadá náhled do budoucnosti je hlavním tématem této diplomové práce. Teoretická část zahrnuje historický průřez vývoje partnerských vztahů na našem území od doby Národního obrození, objasnění témat rodina, manželství, nesezdané soužití a rozvodovost. Ve výzkumné části jsou zodpovězeny otázky „Jak si rodinu a partnerský svazek představují dnešní mladí a jak ho vidí dospělá a starší generace“, „Jaké je rozdělení rolí v rodině“ a „Je pro udržení vztahu důležitější materiální nebo emoční stránka“.

7

2 ABSTRACT Relationships between partners is very discussed theme in society. It si speaking about family crisis, increase number of parents, who bring up children without marriage and black future to family. Leading topic in this diplomate thesis is How was family and partners relationship in czech society from 19. century to today and how looks theirs future. The theoretical part includes history and present day in czech society and themes family, marriage, cohabitation and divorce. The research answer questions „How is idea about family and partnership in todays generation and how he sees the addults and seniors“, How functions have woman and man in family“ and „What is more important to keep relationship, material or emotioanal point“.

8

3 ÚVOD Tato diplomová práce se zaměřuje na měnící se mezilidské vztahy, které v dnešní době ovlivňují naše chování a jednání víc než nám občas připadá. Vzájemné partnerské vztahy jsou odvislé od kultury společnosti, ekonomického a tržního prostředí i od historické doby, ve které je sledujeme. Moje práce se zabývá mezilidskými, převážně partnerskými vztahy moderní české společnosti, která se utváří přibližně od doby Národního obrození na počátku 19. století. Nejprve je potřeba nahlédnout do minulosti. Shrnout sociokulturní podmínky 19. století, jejich vliv na podobu tehdejší rodiny, výběr partnerů a jejich práva, proměnu rodiny v průběhu celého 19.století. Jak vypadala typická rodina na přelomu 19. a 20. století, zdali a jak ovlivňovaly válečné konflikty utváření rodiny jako základní jednotky státu, jaké vlivy měla na podobu rodiny 60. a 70. léta u nás? Jaké změny přišly s nástupem 90. let a nově vzniklého státu? Počátek 21. století přinesl další změny na poli partnerského soužití. Jaké proměny nás ještě v blízké době čekají se snažil zjistit průzkum mezi mladými a lidmi v produktivním a postproduktivním věku. Hlavnímu tématu této práce „Podoba české moderní rodiny“ je věnováno nejvíce prostoru. Vztahy mezi partnery se odehrávají v různém věku. Jsou rozdíly jak se na tyto vztahy dívá nastupující mladá generace a jak k nim přistupují muži a ženy v produktivním a postproduktivním věku? Je stabilnější nesezdané soužití nebo manželství? Jaké výhody a nevýhody přináší partnerům otevřené partnerství, volná společnost a tradiční rodina. Nastala změna hodnot a měřítek v současné společnosti? Rozvodovost je problémem v každé společnosti. Jaké jsou statistiky rozvodovosti v průběhu posledních 50-ti let v České republice a jaké jsou nejčastější důvody rozvodů? Má rozvod rodičů vliv na další vývoj jejich dětí? Závěr bude shrnutím všech získaných poznatků. Nelze předpokládat, že půjde formulovat jednoznačné hodnotící soudy, určit co je lepší, jak by měla rodina a vztahy mezi partnery vypadat. Jde spíše o to zjistit z jakých hodnot dnešní společnost opravdu vychází a jak moc jsme se

9

v partnerském soužití změnili, zda ještě manželství jako základ rodiny a potažmo státu má místo i pro další generace.

10

4 HISTORICKÝ VÝVOJ

4.1 19. STOLETÍ A MODERNÍ ČESKÁ SPOLEČNOST

4.1.1 ZMĚNY V EVROPĚ Na začátku 19. století nastává v Evropě velká společenská změna. Proudy, které ovlivňují celou Evropu, přichází s malým zpožděním i k nám. Mění se uspořádání a rozvrstvení společnosti i pojetí státu. Dosud bývala města, vesnice či panství sama soběstačná a tvořila svět sám pro sebe. Svět, ve kterém lidé většinou trávili celý život a to co se děje za jeho hranicemi se nestarali ani o tom nevěděli. Nyní byli lidé součástí větších celků. Začíná nová „moderní“ česká společnost. Velmi pomalu, po celé 19. století, se mění od základu vše, i vztah k ženám, jejich postavení ve společnosti i celé kulturní a sociální pojetí společnosti. Ve společnosti, ve které má ještě stále velkou moc náboženství a je silně patriarchální, nadále převládá názor, že muž je hlavou rodiny, otec je autorita, do jejíž blízkosti se může jen s jejím souhlasem a rozhodně nesmí být proti své vůli rušen. (Např. v domácnosti Františka Palackého). Ženy jsou doposud brány jen jako hostitelky nebo vychovatelky dětí a posluhovačky pro manžele. Ale pozvolna se i tohle postavení žen začíná měnit. Tehdejší pohled na rodinu ovlivňovaly i dřívější nelehké životní podmínky, vysoká úmrtnost dětí a obecně nízký věk dožití. Vzhledem k obtížným životním podmínkám nebylo v rodinách tolik prostoru na vzájemné citové vazby, nesporné ale je, že citové pouto mezi členy rodiny vždy existovalo. Láska a citové vazby jsou jednou z nejdůležitějších lidských potřeb.

4.1.2 VYŠŠÍ VRSTVY SPOLEČNOSTI Klasický model měšťanské rodiny byl poměrně jednoduchý. „Otec odcházel každé ráno do zaměstnání nebo za obchodem. V poledne přicházel na oběd a po krátkém odpočinku se zase vracel zpět do práce. Večer otec trávil s rodinou nebo zašel posedět do hospod či kaváren. Matka byla hospodyní a starala se o děti a domácnost, v bohatších rodinách za pomoci služebných

11

nebo vychovatelů. Ideální hospodyně měla stále co dělat – zašívat, plést, vyšívat, péct atd. “ 1 Ze vzpomínek prababičky: „maminka dostala velmi vyhubováno od svého manžela za to, že ho před čeledíny požádala, aby jí podal šufánek na polévku, když společně jedli, protože tím v jeho očích snižovala jeho autoritu.“ Jsou velké rozdíly v životě vyšších vrstev a chudiny a středních vrstev. Výše zmíněné se týká převážně jen vyšších vrstev. Chudina a nižší střední vrstva, dělníci a dělnice si partnery vybírají sami, protože jsou materiálně soběstační. Respektive ženy i děti (zpravidla od 6 let) musí taky pracovat, ženy nosí již kojence s sebou do práce, což má za následek vysokou mortalitu. Smrt je běžnou součástí života.

4.1.3 RODINA NA POČÁTKU 19. STOLETÍ Děti mívaly k rodičům rozdílný vztah. K matce měly děti hlubší vztah, kdežto otec byl brán jako nejvyšší autorita a děti k němu vzhlížely, stejně jako k jeho práci. Začátkem 19. století byl průměrný věk dožití téměř o polovinu nižší než dnes, jen kolem 44 let. Lidé doživší se 50 let byli považováni za starce. Měšťanská rodina té doby mívala 5 až 9 dětí. Spousta rodičů zemřela ještě dřív, než jejich děti dospěly. Vzhledem k nízkému věku, ve kterém se umíralo, trvalo i manželství podstatně kratší dobu, takže spousta problémů a situací, které dnes v manželství po delší době nastávají, v minulosti prostě nebyly, protože se této fáze manželství lidé nedožili. Jiné nešvary byly kulturou zavrhnuty a stíženy. Kdy si manželé pořídí děti ani kolik jich bude se neplánovalo, ale bralo, jak to život přinášel.

4.1.4 SŇATEČNOST Od 18. století se mění povaha sňatků - ubývá účelových ekonomicko-výrobních spojení a přibývá sňatků založených na vzájemných sympatiích. Vedle církevních sňatků existují i sňatky čistě občanské. Budoucnost žen zatím většinou stále plánují rodiče a převládají takzvané sňatky z rozumu. Rodiče domluví sňatek, který by měl být pro jejich dceru výhodný a ta se musí přizpůsobit. Založení rodiny, velikost rodiny ani způsob rodinného soužití nebyly v našem civilizačním okruhu až do 19. století věcí individuální volby. Stále častěji se ale objevují i sňatky

12

z lásky. Pro vznikající česká hnutí, která se chtějí vymanit z područí kolejí, ve kterých žijí a ukázat na sílu žen, je problematika sňatků v popředí. Po celé 19. století se proplétají sňatky z lásky a z rozumu, které měly stejnou šanci na úspěch jako ty „zamilované“. Mají své zastánce i odpůrce ve známých osobnostech této doby. Například Magdalena Dobromila Rettigová, známá svými výbornými kuchařkami, se vdávala z lásky. Příkladem dohodnutého sňatku je třeba Božena Němcová, kterou v jejích 17 letech provdal její otec za Josefa Němce, protože se o ni bál, aby ji nesvedlo její mládí na scestí a neublížili ji muži. Němcová sice Josefa Němce nikdy nemilovala, ale ctila ho jako svého muže. On ji bil, ona mu byla nevěrná, jako hospodyně se ukázala velmi špatná, přesto v manželství zůstala po celý svůj život a kam byl muž poslán, tam šla s ním. Šťastná v dohodnutém manželství byla Libuše Riegrová, kterou rodiče provdali za Albína Bráfa, ta později sama napsala: „ Co se týče lásky, dívám se na to střízlivě – sama jsem měla interes pro někoho jiného – jen maminka tomu zabránila, že jsem si ho nevzala, a Albína jsem neměla ráda, terpve, když jsem si ho vzala, měla jsem ho upřímně ráda – a nemohu říci, že bych snad byla šťastnější, kdybych snad podle svého volila, a nemám mamince pranic za zlé, že zasáhla do mého osudu rozhodným způsobem.“ 2 Aby se manželství mohlo uzavřít bylo nejdůležitější, uživí-li muž svou ženu, nebyl-li muž dostatečně schopen se o svoji manželku postarat, manželství nebylo dohodnuto a uzavřeno. Díky tomu bývaly běžné větší věkové rozdíly mezi manželi než dnes. Muži se ženili často až po třicítce a brali si mladší ženy. Rektor pražské university Jan Theobald Held sám prohlásil „Ženu musí živit muž, chce-li být pánem domu.“ Manželská láska měla být klidnou, cudnou a vyrovnanou.

4.1.5 ÚLOHA ŽEN Hlavní úlohou žen 19. století je výchova dětí a starost o rodinu. Základním měřítkem hodnoty ženy je její spořádaný rodinný život, nejdůležitější jsou její domácí ctnosti. Žena přechází od otce a matky rovnou k muži, z jedné rodiny do druhé, jakékoli vymanění se z této osnovy se bere jako nevděk. Ženám byl od pradávna dán jediný smysl bytí – v mateřství a v manželství. Ve druhé polovině 19. století se začíná proměňovat skladba a úloha vzdělání žen. Ženy poukazují na to, že má-li manželka dopřát svému muži kvalitní zázemí, může jí lepší vzdělání pomoci i v rodinném životě. Do této doby bylo vzdělání žen zaměřeno převážně na ruční práce a to chtějí změnit. Ideální žena-hospodyně je podle slov Věnceslavy Lužické Srbové: „ideál ženy

13

představovala vzorná matka, dobrá hospodyně, ušlechtilá společnice manžela a zdárná zástupkyně národa.“ Od 60. let 19. století se pozvolna začíná měnit role ženy v rodině, na síle začíná nabírat ženská emancipace a žena chce být muži rovnoprávným partnerem. Českým vlastencům je jasné, že bude marné, budou-li se snažit o zavedení češtiny a národní nezávislosti, když zároveň budou jejich manželky vychovávat jejich potomky německy. „Domácnost se měla stát dílnou nacionální spolupráce“3 Došlo k tomu, že ženám narostla práva aniž by mužům nastaly nějaké nové povinnosti. Žena dle mužů stále měla být hlavně hospodyní a matkou, ale k tomu lepší partnerkou pro muže. Představy žen, ale byly o trochu jiné. Nešlo jim ani tak o zrovnoprávnění přístupu k možnostem pro ženy jako o porozumění mužů pro ženské představy a ideály. Poprvé je jasně zformulovala roku 1908 Anna Honzáková (první česká lékařka, která promovala na české lékařské fakultě) pro Ottův naučný slovník: „Problémy zavinují se takřka beznadějně, chtění zdají se bezúčelná a pochybená a marně mysl vírem schvácená hledá pevniny, kde by spočinula.“

4.1.6 AMERICKÝ KLUB DAM Ženy chtěly změnu životního pocitu a postoje, namísto toho se začaly měnit životní techniky a nástroje. Začaly vznikat knihy pro ženy (kuchařky), různé ženské spolky a výchovné ústavy. Nejvýznamnějším krokem k emancipaci žen bylo založení soukromého pražského salónu, Americký klub dam. Slovo „americký“ v názvu značilo „moderní“ či „pokrokový“. O Vánocích roku 1864 pozval Vojta Náprstek Karolínu Světlou na lednovou přednášku do svého domu a požádal ji, aby s sebou přivedla i další ženy, které by to mohlo zajímat. 15.1.1865 na konci 1. přednášky založili Americký klub dam. Náplní klubu byly různé přednášky z rozdílných oborů a praktické lekce. Prvních 30 let se klub zaměřoval, pod vedením Náprstka, převážně na přednáškovou činnost, v roce 1886 přednášek ubývalo až roku 1890 ustaly. Spolek samotný zanikl až v roce 1948, kdy byla spolková činnost zakázána tehdejší vládou, ovšem v roce 1996 byl znovu obnoven. Další velkou náplní klubu byla filantropická činnost. Vzhledem k tomu, že první přednášky probíhaly v neděli dopoledne, byl klub určen pro ženy z vyšší společnosti, které měly doma hospodyně, které za ně uvaří nedělní oběd. To se však mělo změnit. Ženy by měly mít více času, který jim Náprstek chce pomoci ušetřit. Po několika letech strávených v Americe přivezl s sebou do Čech Náprstek i spoustu technických novinek. Na jedné schůzi Amerického klubu dam

14

představil Náprstek ženám šicí stroj, jindy zase mechanickou pračku, žehličku anebo chladící přístroj. „Náprstek věřil, že hlavní co se pro ženy musí udělat, je zbavit je fyzické dřiny, bez které se péče o domácnost dosud neobešla. Spoléhal na vodovod, elektřinu a plyn, a také na nové technické vynálezy.“4 Během působení klubu se v něm vystřídaly všechny významné ženy českých zemí 2. poloviny 19. století. Potrvá ještě dlouho než nastane doba, kdy si ženy budou moci o sobě rozhodovat samy, ale byl udělán první velký krok.

4.1.7 CITY A VZTAHY NA PŘELOMU STOLETÍ Na konci 19. století začali lidé považovat vzájemný cit za nutný předpoklad sňatku, ale ještě bylo daleko k dnešní představě rovnocenného partnerství. Postupně se začíná vyvíjet typ rodinného života, který známe ze současné západní společnosti - rodina spjatá úzkými citovými vazbami, která se ve své domácnosti těší značné míře soukromí a soustřeďuje se na výchovu dětí. Tento vývoj je doprovázen vzestupem citového individualismu, vytvářením manželských vztahů na základě osobní volby, jež vychází z romantické lásky nebo sexuální přitažlivosti, pevnými citovými vazbami a uzavřeností vůči okolí. Na přelomu 19. a 20. století se vztahy dále proměňují. Začala další etapa nového chápání úlohy ženy ve společnosti. Diskuse o manželství, ochraně mateřství, prostituci, volné lásce, nemanželských dětech, změnách zákonů a tzv. nové etice byly spolu se vzděláním či volebním právem žen důležitým jevem. Tyto úvahy shrnula na kongrese žen v Chicagu dr. Katynka Chirmacherová, bojovnice za ženskou emancipaci: „Moderní žena nepovažuje manželství za nevyhnutelný osud svůj, aniž je přesvědčena, že být chotí a matkou je hlavním povoláním ženy, jež každá je nakloněna splnit, aniž věří, že bez zvláštního vypěstování svých vloh a schopností a naprostého vývoje své povahy žena je s to plnit povinnosti ty tak, jak mají být plněny. Moderní žena proto má za právo své, za svou osobní povinnost a za všeobecnou nutnost, aby žena na prvním místě byla charakterem a plně vyvinutou osobností, aby za druhé zjistila své nadání, je vycvičila tak, aby poznala, co je řádná práce a jak se jí uživit. Dosáhnuvší toho, žádá za právo volit manželství, je-li mu nakloněna a zamítnout je, zná-li jiný způsob štěstí aneb jiný způsob být užitečnou světu.“ 5 První bojovníky a bojovnice v ženském hnutí rozhodně nenapadlo podceňovat rodinný život, včetně mytí nádobí a praní plenek.

15

Od 60. let 19. století jsou oficiálně povoleny rozvody, ale až hluboko do 20. století je společnost neuznává a na rozvedené se dívá s despektem. Rozvod je v rukou církve, která jej neschvaluje. Také tuto možnost téměř nikdo nevyužívá, rozvody jsou velkou raritou.

4.1.8 SEXUALITA V sexuální sféře je láska stále tabuizována. Církev má ve společnosti velkou moc. Pohlavní styk a sexuální pudy jsou považovány za nemravné a hříšné. Mluví a píše se pouze o romantických citech. Sexualita a vše s ní spjaté zůstává pod rouškou mlčenlivosti. V 19. století je opět vyžadována velká pudová zdrženlivost, důraz je kladen na mravouku, o milostných citech se hovoří pouze vzletným způsobem, o sexu a intimitě není vhodné se bavit vůbec. O špatném chování svých manželů si ženy mezi sebou nemají povídat a stěžovat si na něj. Neznamená to, že by v této době neexistovaly prostitutky a nevěstince. Jsou, ale o jejich existenci se nemluví. I mezi dospělými je všechno, co se týká sexuálního života, tajeno a schováváno za symboly a kulisy. Vzhledem k tomu je možné, a zároveň také nutné, tuto stránku života po dlouhou dobu skrývat před dětmi. O ničem co se i jen okrajově týká sexuality a intimity v partnerství se nesmí před dětmi mluvit. Ptají-li se mladé slečny, musí jim matka říct, že počestná a dobře vychovaná dívka se o intimní část života dvou lidí nemá zajímat. Ani hochům není umožněno se ptát na sexuální život v partnerství. V dětech, hlavně v dívkách, se pěstují pocity studu, trapnosti, strachu a viny jakožto společenský standard chování v 19. a na začátku 20. století. „Vztahy mezi pohlavími jsou vytěsňovány, obezdívány a odsouvány za kulisy také ve vědomí. Tyto sféry lidského života obklopuje aura trapnosti, projev sociogenního strachu. Dokonce i mezi dospělými se o nich oficiálně hovoří jen s jistou opatrností a v opisech. A s dětmi, zejména s děvčaty, se o něčem takovém, pokud to jde, nemluví vůbec.“ 6 O požitku ze sexu se u žen nemělo vůbec uvažovat, natož mluvit. Pohlavní život měl být pouze v manželství, alespoň podle církve, a měl být zaměřen jen na plození dětí. Žena měla úlohu nechat se oplodnit a splodit potomky, ne si užít milování. Milování bylo popisováno jako utrpení, které musí žena občas prožít a jako odměnu za to získá monogamní svazek a děti, které z něj vzejdou. Děti se měly plodit pouze v uzavřeném manželství. Měla-li žena dítě za svobodna, byla vyvržena ze společnosti a žila na jejím okraji. První pohlavní akt tak měl proběhnout o svatební noci. Počet sexuálních aktů v manželství se měl postupně snižovat až měly být vymíceny úplně. Ženy byly naváděny k tomu, aby milostný akt přežily s co největší nevolí a muže od něj také

16

zrazovaly. Soulož měla být určena pouze pro účely splození dětí, protože to byl výraz mužské převahy nad ženou. „...zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se místem pro ukájení živočišných tužeb.„7 Když měla žena svůj úkol splodit děti za sebou, měla se sexu vyvarovat úplně, protože láska k vlastním potomkům a společenský nátlak muže udržel doma. Rozvod by byl hanbou i pro něj. Vzhledem ke konvencím dané doby bylo nemyslitelné vidět svou partnerku nahou. „Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby její muž viděl její tělo neoblečené, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo jí. Pokud se sexu nejde vyhnouti, jest nezbytno, aby se provozoval v naprosté tmě.„8 Rady téhle doby v nás zůstaly zakořeněny do dnešní doby a způsobují nám nemalé potíže. Ženy se často stydí za svá těla, neumí si užít rozkoš milování, podrobují se muži a předstírají něco co necítí. Snaha jakkoli oddálit či překazit pohlavní styk vedla i k důsledku minimalizace milostné předehry, takže akt byl nakonec pro ženu opravdu nepříjemný. „Nakonec manžel pochopí, že když vyžaduje pohlavní styk, musí v tom pokračovati jen bez milostní přípravy. Moudrá žena si nenechá vyhrnout noční košili dále než k pasu a dovolí nejvýše, aby si muž rozepnul poklopec u pyžama, aby mohlo dojít ke spojení. Manželka je po celou dobu, co on funí a vzdychá, úplně tiše nebo si bručí něco o domácích pracích. A hlavně musí ležeti úplně nehybně a nikdy za žádných okolností nezamručí ani nezasténá, dokud styk neskončí ... Manželka může být ráda za jednu povzbudivou skutečnost. Celý život vychovávala jejího muže škola, církev, jeho rodina a společnost okolo něj k pocitu viny pro jeho pohlavní touhy. Přichází tedy ve svazek manželský kajícně a studem zahalen, už napůl přemožen a zdolán.“9 Archetypy předminulého století jsou vtištěny do naší paměti hluboko a v intnimní oblasti se odstraňují hůř, protože se ještě na začátku druhé polovině 20. století o těchto věcech nemluvilo. Zatímco jinde nastala rovnoprávnost v partnerství mnohem dřív, v sexuální a milostné sféře se pomalu začíná uplatňovat teprve nyní.

4.1.9 PRAVIDLA SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA Posílení sociálního postavení žen začátku minulého století znamená pokles pudových restrikcí pro ženy a jejich nárůst pro muže. Pro obě pohlaví znamená nutnost nového a silnějšího 17

ovládání archetypů chování ve vzájemném mezilidském styku. Dnešní společnost a vztahy staví na silných vnitřních pravidlech a přísné společenské etiketě minulých dob, kdy žena může vyjít na ulici v krátké minisukni a tílku nebo se jít koupat v plavkách s tangovými kalhotkami a ví, že stále nepřekročila rámec partnerství a slušnosti a nikdo krom partnera se jí dotýkat nebude a nesmí. Zdrženlivost se musí projevit nejen v chování každého jednotlivce, ale i v jeho řeči. Stále jsou konvencemi a pravidly, alespoň zvnějšku, více svazovány vyšší (určité) vrstvy společnosti. Vše toto je ale stále méně vynucováno vnější tělesnou silou. „Strukturou společenského života, tlakem společenských institucí obecně a určitých společenských exekutivních orgánů, především rodiny, je tato zdrženlivost v jednotlivci od dětství kultivována jako vnitřní tlak, jako automaticky působící zvyk. Společenské příkazy a zákazy se tak stále důrazněji stávají částí osobnosti, přísně řízeným „Nadjá“.10 Zatížení určitých forem chování a slov pocity studu a trapnosti u rodičů se prostřednictvím jejich projevů nelibosti a nesouhlasu přenese v nějaké podobě též na jejich potomky a tím se u nich vytváří jistý standard, kdy se má stud a trapnost pociťovat. Veškěré změny společenského života, nové hodnoty a měřítka, znamenají nástup nového životního stylu, čímž se mění i jednání a psychika lidí.

4.2 1. POLOVINA 20. STOLETÍ A ZMĚNA FUNGOVÁNÍ RODINY

4.2.1 ZAČÁTEK 20. STOLETÍ Na počátku 20. století měla rodina stále v průměru pět i víc dětí, lidé se brali v pozdějším věku, muž byl až o generaci starší než žena a rozvádělo se jen každé 100. manželství /Lidové noviny, 26.10.2004, Česká rodina u konce s dechem/. Ženy rodily více dětí i kvůli mnohem větší mortalitě. Mnoho žen umíralo při porodu a každé 5. dítě se nedožilo 1.roku života. Rodina s více dětmi měla pro své potomky výhodu i v tom, že budoucí rodiče získávali představu a zkušenosti s rodičovstvím ještě na svých mladších sourozencích, dříve než se sami stali rodiči. Sledovali, jak otec s matkou vychovávají své děti a sami byli zapojeni do pomoci o sourozence. Měli příležitost k osvojení si praktických dovedností v péči o děti na svých sourozencích. Dnešní malá rodina takovou příležitost budoucím rodičům neskýtá. Do manželství lidé vstupovali později i proto, že se jim v tom snažila jejich rodina zabránit,

18

aby se netříštil majetek. Dcery musely dostat věno a synové byli ustaveni dědici majetku, statků a podobně, nebo je rodina musela vyplatit. Dalším významným činitelem, který během 20. století formoval podobu rodiny, byl masivní vstup žen na trh práce, čímž se ženy vyvázaly z podřízenosti mužům, na níž byl založen tradiční model patriarchální rodiny. Bylo to způsobeno tím, že muž již nebyl schopen celou rodinu sám uživit a ženy musely a také chtěly do práce. Poprvé v naší historii se lidé začínají zaobírat otázkou kolik dětí si pořídí a v jakém věku.

4.2.2 NESEZDANÉ SOUŽITÍ A MANŽELSTVÍ V TEHDEJŠÍCH ZÁKONECH Už v téhle době existovala nesezdaná soužití, na která pamatoval i tehdejší zákon. Žena, která žila s partnerem v nemanželském svazku, s ním měla jakýsi „služební poměr“. Pokud žena žila s partnerem a měla s ním děti, tento poměr se proměnil a měla právo na finanční pomoc od otce, popřípadě, při jeho úmrtí, na pomoc od státu. Otec dítěte musel ženu zaopatřit už v těhotenství, aby nemusela do pozdní gravidity pracovat a nebyl tak zbytečně ohrožen plod v děloze. Stejně tak jí musel přispět na náklady spojené s porodem a šestinedělím. Žena si mohla zažádat i o zálohu na první tři měsíce po porodu a poté žádat o náhradu všech výloh. Zákon pamatoval také na to, že muž musel svou ženu zaopatřit dle svých možností. I pokud se rozhodl rozvést se s ní, měla žena nárok na příspěvek od manžela, pakliže nebyl důvod rozvodu na její straně.

4.3 50. AŽ 80. LÉTA 20. STOLETÍ

4.3.1 50. LÉTA 20. STOLETÍ 50. léta znamenají velkou změnu v přístupu k lásce a partnerství. Konec 2. světové války přináší naprostý rozvrat v uspořádání rodiny a společnosti. Po 2. světové válce zůstala spousta neúplných a rozpadlých rodin, objevil se rapidní nárůst rozvodovosti. Mladým lidem chybí starý známý model života rodiny a objevují se různé jeho alternativy. Změna, která nastává, má velkou souvislost s nastalou situací té doby. Obrovský technický pokrok, 2 světové války a nárůst života ve městech a opouštění vesnic jsou důvody, proč je dnes vše úplně jinak. Rodina už není tak

19

soudržná a nedotknutelná jak předtím. Její členové mají ale zároveň mnohem více svobody a práv jak dřív. Díky komunismu ztrácí i církev značně na síle, což se projevuje i souhlasným přístupem k antikoncepci, jež byla dosud brána jako něco nežádoucího a špatného před Bohem. Zároveň klesá úmrtnost, protože se zvyšuje kvalita a dostupnost zdravotnické péče a jsou zlepšeny hygienické podmínky života. Postavení ženy ve společnosti se zlepšuje. Od 50. let začíná majetek rodiny hrát jen malou roli při výběru partnera a uzavírání sňatku. Když se lidé prostě chtějí vzít, tak se vezmou a to bez ohledu na svůj kapitál. V tomto směru je to stejné i dnes. V 50. letech k tomu ale přispěla i politická situace a znárodňování. Snižuje se sňateční věk, mládež byla brána jako více vyspělá, ženy odcházejí hromadně do práce, aniž by žádaly o svolení svého chotě, dětí je v rodině méně, běžný počet jsou tři. Všichni se dožívají vyššího věku.

4.3.2 60. A 70. LÉTA 20. STOLETÍ V 60. a 70. letech 20. století vystupuje další problém. Co mají dělat ženy, kterým odrostou děti a mají svou hlavní společenskou úlohu splněnu? Chybí jim motivace pro další rodinný život. To byl asi nejradikálnější důvod, který zvedl vlnu odporu proti pohledu na ženy jakožto domácí služky, a který odstartoval druhou vlnu feminismu. Nejvíce se projevila v angloamerickém světě, ale částečně se přenesla také k nám. Byla to doba hippies, květinových dětí a sexuální revoluce. Lidé začali chtít něco víc, začali chtít opravdu žít a ovládat si svůj život sami. Tato druhá vlna feminismu ještě stále neskončila a projevuje se občas i nyní. I díky ní se zlepšuje postavení žen ve společnosti a můžeme říct, že snaha o úplnou emancipaci žen byla ve dvacátém století dovršena. V 70. letech byl nastaven trend ihned po škole se vzít a do roka si pořídit první dítě, do dvou let druhé dítě a popřípadě rychle ještě třetí. Klasický model tehdejší doby byl 2 děti, první okolo 22 let, to druhé pak ve 24. To byl fakticky věk ukončení reprodukce ženy. (V dnešní době se věková hranice pro první dítě posunula o rok nad ukončení repodukce tehdejších matek, na pětadvacet let.) Bylo to způsobeno změnou společenského uspořádání. Mateřská dovolená byla jen 3 měsíce, poté se matky vracely do zaměstnání. Pracovní pozice jim nebyla ze zákona déle držena a druhý příjem v rodině býval nutností. V zákoníku práce měly tehdy zakotvené pravidelné přestávky na kojení po třech hodinách. Zatímco byla matka v práci bývaly děti v jeslích zřizovaných zaměstnavatelem, kam za nimi o přestávkách matka docházela. Největší počet nevěst vstupoval do manželství ve dvaceti letech, ženichů v jednadvaceti letech. Jenže „sňatek byl pro většinu lidí často jedinou

20

možností seberealizace.“11 Sexuální revoluce, která nastala, měla za následek, že přibylo svateb tzv. „z musu“. Mladí lidé věděli co dělat, ale nevěděli jak to dělat, aby nebyl mnohdy nežádoucí efekt splození dítěte. Antikoncepce již sice nebyla zakázána, ale nebyla ani příliš rozšířená. Ženy se proto často vdávaly již těhotné, kromě toho Československo patřilo ke státům s nejvyšším počtem potratů.

4.3.3 MOC STÁTU Sehnat byt v bývalém Československu nebylo jednoduché, ale svobodný člověk neměl šanci vůbec. Navíc svobodný platil mnohem vyšší daně než osoba v manželství. Tím se tehdejší stát snažil své obyvatele přimět ke vstupu do manželství. Za každé dítě, které žena měla, se jí snižoval věk odchodu do důchodu, byla výhodná novomanželská půjčka a za každé dítě se odečítala její část. Za takovouto sociální politiku, která se uplatňovala v době socialismu na rodiny a děti, se platilo: „ztrátou motivace k tomu, aby se člověk vlastním úsilím postaral o zabezpečení sebe a svých blízkých. Státní rodinná politika, jejímž hlavním deklarovaným cílem byla sociální rovnost a stejné jistoty pro všechny, nemohla osobní odpovědnost stimulovat, naopak ji potlačovala. A ve velké míře účelově. Stav jakési kolektivní nezodpovědnosti, ke kterému socialistická společnost postupně spěla, byl pro režim v jistém smyslu pohodlný.“ 12 Tahle strategie ale nebyla moc filantropická. Lidé, kteří měli rodinu a děti, byli snáze manipulovatelní, protože jen svobodný jedinec může být plně zodpovědný za svůj osud. Rodiče jsou pro své děti spíše prostředníky výchovy státu. Stát se snaží o co největší manipulaci svých občanů a začíná již od útlého dětství vytvářením podnikových jeslí a školek, odtržením dítěte od rodičů a předáním do ústavní výchovy. Koherentní výchova mladých lidí státem, má zajistit vhodné budoucí občany země. Na první pohled prosociální politika má nejdůležitější cíl, vychovat generaci oddanou socialismu.

4.3.4 MLADÉ RODINY K typickým rysům reprodukčního chování české populace patřila rovněž rezignace na základní znaky samostatnosti budoucích rodičů. První dítě přicházelo velmi brzy po zahájení ekonomické aktivity, mnohdy i před ním. Ilusorní bylo často i samostatné bydlení. Spousta mladých rodičů si pořizovala, většinou za pomoci svých rodičů a širšího příbuzenstva, vlastní byt až v době, kdy bylo dítě již na světě. Nemálo bylo také těch, kteří bydleli u rodičů, případně v podnájmu 21

nebo vypůjčeném bytě a počítali s tím, že narození dítěte zvýší jejich šanci na samostatné bydlení. Důvody takovéhoto rozmnožovacího chování české populace byly vlastně stejné jak důvody, které v této době ovlivňovaly vysokou a časnou sňatečnost. Na jedné straně působení paternalismu socialistického Československa, na straně druhé málo příležitostí pro svobodnou volbu jiných životních stylů. Oboje vedlo ke stejnému důsledku, vyšší závislosti na širší rodině. Mladí rodiče byli nesoběstační a oni i jejich rodiče to brali jako samozřejmost doby. Tím, že se děti rodily brzy, stali se rodiče i brzy prarodiči, v době, kdy byli ještě ekonomicky aktivní a nemuseli se sami starat o své staré rodiče, čili praprarodiče, takže mohli nové mladé rodině vypomáhat. Tato nesamostatnost mladých lidí, ale zároveň vedla k brzkému sňatku a zakládání rodiny, aby se alepoň částečně osamostatnili, takže vznikal uzavřený kruh. Pořízením si vlastní rodiny za účelem vymanění se z područí té původní, se zároveň znova stávají na rodičích závislí. Graf č.1 - Vývoj absolutního počtu sňatků ve 20. století na území dnešní ČR

zdroj:http://www.demografie.info/? cz_snatecnosthistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

22

4.4 KONEC 20. A ZAČÁTEK 21. STOLETÍ

4.4.1 90. LÉTA 20. STOLETÍ Po revoluci v roce 1989 dochází k otevření hranic a nabízí se spousta nových možností, která tu dosud nebyla. Dítě rázem přestává být jedinou možností jak se může mladý člověk realizovat, naopak se stává velkou zátěží. Představuje nejen finanční ztrátu, ale nově hlavně ztrátu ušlých příležitostí. Mladí lidé mohou cestovat, studovat a pracovat doma i v zahraničí, chtějí si nejprve vybudovat určité postavení v zaměstnání, chtějí si „něco“ užít a tak se zakládání rodin a rození dětí odkládá na pozdější dobu. Silné ročníky 70. let, které měly podle tehdejšího modelu mít děti v průběhu 90. let, zatím děti nerodí a nastává prudký pokles porodnosti v české společnosti. Část z nich mateřství jen odložila na pozdější dobu, část ji odložila na neurčito, potažmo již děti mít nebude vůbec. „Velmi výrazným rysem změn reprodukčního chování v posledním desetiletí je rovněž růst počtu dětí narozených neprovdaným ženám. Podíl dětí narozených mimo manželství stoupal již od počátku osmdesátých let, ale značné urychlení jeho vzestupu po roce 1990 již signalizuje významnou strukturální změnu v reprodukčních poměrech české populace. Pro ně není příznačné pouze samotné zintenzívnění nárůstu počtu nemanželských dětí, ale především to, že k němu dochází v době, která se vyznačuje prudkým poklesem úrovně porodnosti.“ 13 Funkce rodiny je stále více oslabována. Klesá porodnost, protože lidé se více orientují na svou kariéru, důležité je i sociální zabezpečení budoucí rodiny. Porodnost se snižuje i kvůli možnostem, které život nabízí. Rodiny v postmoderní době se již nezakládají, aby reprodukovaly populaci nebo byly prospěšné pro stát, ale aby uspokojily citové potřeby partnerů, (dokonce ani ne dětí). Rodina je čím dál víc soukromým podnikem, do kterého nemá kdo mluvit. Stále méně rodin je zapsáno úředně, zvedá se počet partnerů žijících vedle sebe tzv. na „psí knížku“. Kdy a kolik dětí se komu narodí je na uvážení každého jednotlivce. Stabilita těchto rodin tak stojí i padá s citovou bilancí partnerského vztahu. Atmosféra celé společnosti nepřeje brzkým svatbám a není tomu nakloněn ani kult peněz a úspěchu, který nám každý den média předkládají. Mladí lidé mají problém sehnat bydlení a pokud chtějí uspět ve své profesi a mít tak solidní zázemí a příjem, musí jí věnovat veškerý čas. Opět se zvyšuje věk, kdy si ženy pořizují první dítě i věk, kdy uzavírají manželství. Počet uzavřených manželství klesá a naopak se extrémně zvyšuje rozvodovost. V dnešní době se rozvádí každé druhé manželství, spousta manželství nepřežije ani svůj 1. rok. Vzhledem k vysoké toleranci 23

ve společnosti, žijí partneři místo v manželství pouze tzv. na psí knížku neboli bez papíru. Na děti narozené svobodným matkám už nikdo nepohlíží jako na spodinu. Spousta dětí vyrůstá pouze s jedním rodičem, nejčastěji s matkou, (tento vzor se nyní snaží naše justice změnit.) Děti dokonce mají už i registrované páry, homosexuální nebo lesbické, a společnost je přijímá naprosto normálně. Pozitivem této doby je fakt, že výrazně poklesl počet potratů ve srovnání s obdobím před rokem 1989.

Graf 2: Vývoj počtu potratů podle druhu na 100 narozených, ČR, 1960-2008

zdroj:http://www.demografie.info/? cz_potratovosthistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

V devadesátých letech došlo v České republice poprvé taky ke snižování průměrného počtu dětí v rodině v důsledku nárůstu párů, které se rozhodly nemít děti. Objevuje se i trend pořídit si místo dětí psa. Mladí lidé tak mají někoho o koho se mohou starat a zároveň koho ovládat a přitom to není taková investice jako pořízení si vlastního dítěte. Rodičovství je časově, duchovně i materiálně mnohem náročnější. Dítě je velikou citovou investicí a z ekonomického pohledu naprosto nevratnou záležitostí. To je další důvod proč dochází k úbytku porodnosti. Tenhle trend je nastaven v celé Evropě a většině vyspělých populací. Spousta žen neuvažuje o tom, že by si dítě nepořídily vůbec, ale jeho splození odkládá až do doby kdy to již není vhodné, takže nakonec zůstávají bezdětné. Dříve byla svatba prvním krokem na cestě za novou rodinou a dětmi, nyní se

24

vztah obrátil a svatba se často koná hlavně z důvodu již splozených dětí. Ačkoliv počet sňatků klesá, v roce 2002 chtělo do manželství vstoupit 2/3 mladých lidí (podle výzkumu STEM). Zcela sami být lidé nechtějí, podle stejného výzkumu 15% mladých zvažovalo partnerský nesezdaný život a 10% nechtělo žít s partnerem vůbec, zbytek se zatím nerozhodl. “Zásadní změny charakteru rodinného a reprodukčního chování nastolené během 90.let 20. století ve svém důsledku vedly k prohloubení procesu demografického stárnutí a k zastavení přirozeného růstu populace ČR“14 Graf 3: Počet živě narozených, ČR, 1902-1996

zdroj:http://www.demografie.info/? cz_porodnosthistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

4.4.2 MUŽ A ŽENA DNEŠNÍ DOBY Vztah mezi mužem a ženou se dostal do naprosté roviny, ženy mají stejná práva jako muži a mohou dělat stejné věci. Spravedlnost, která byla nastolena s sebou nepřináší ale pokaždé spokojenost. I ve vztahu dvou lidí je snaha o rovnoprávnost, ale ne každému to vyhovuje. Důležitější tedy je, aby byli oba zúčastnění spokojení. Je na každé dvojici jak si zvolí rozdělení rolí v rodině. Dnešní mladí lidé jsou si partnery i nejlepšími přáteli.

25

S tím jak se stírají rozdíly mezi mužem a ženou, ztrácí děti přirozené modely chování daného pohlaví. Muži jsou čím dál více zženštilí a ženy přebírají mužské role. Dostáváme se do druhého extrému proti patriarchátu, který tu byl před sto lety. Dříve byly mužské a ženské role jasně vymezeny, děti o nich nepřemýšlely, ale jednoduše přebíraly, „...muži ani ženy neuvažovali o životě v dimenzích spokojenost nebo nespokojenost, ale brali život takový, jaký byl, plnili role a povinnosti s nimi spojené zcela samozřejmě.“15

4.4.3 MODEL RODINY Dnešní stát stále podporuje starý model rodiny, kdy jeden pracuje a druhý se stará o rodinu. Při mateřské dovolené, která může trvat až čtyři roky, ztrácí žena pomalu pracovní i sociální kontakty. V pracovní oblasti se za 3 roky změní spousta věcí, které rodič na rodičovské dovolené nezná. Žena (většinou) po skončení rodičovské dovolené bývá pro firmu zátěží, pokud nepracovala aspoň na částečný úvazek již v době kdy byla doma s dítětem. Začínají se sice znovu zřizovat firemní školky, ale chybí silnější motivace zaměstnavatelů pro kratší rodičovské dovolené a návrat do zaměstnání na částečný úvazek, jakmile to vzhledem k věku dítěte bude možné. Být první dva roky s dítětem doma je pro jeho vývoj důležitý, úplný návrat k tomu, jak to bylo v 60. i 70. letech by byl krok zpět. Kdyby se ženy mohly po 2 letech na mateřské vrátit do práce na částečný úvazek nebo již během rodičovské dovolené mohly pracovat z domova, snad by přibylo žen, které by si dítě pořizovaly dřív než ve 30 a měly pak dětí více.

4.5 SHRNUTÍ Během 19. a 20. století se český národ mění jak navenek tak vnitřně. Rozrůstá se, člení se, hospodářsky, kulturně, sociálně a duchovně vyspívá, mění se pozice žen, pojetí rodiny i její význam. Nastávají změny k lepšímu, ale i k horšímu. Sociální role jedince se prolínají. V rodině nastávají niternější vazby, ale zároveň je posílena jednotlivost a suverenita každého zvlášť. Stát přejímá spoustu úkolů, částečně nahrazuje církev, jejíž moc slábne, někde nahrazuje i funkci rodiny. Přesto je rodina stále nejdůležitějším prvkem v celé společnosti. „ ... i když struktura rodiny prochází v posledních letech řadou změn a projevují se trendy k individuálnímu způsobu života, přesto zůstává rodina základním stavebním prvkem evropské společnosti...“ 16

26

5 PARTNERSTVÍ A RODINA BUDOUCNOSTI

5.1 PROMĚNA RODINY Model fungování rodiny a formování vztahů započatý v 90. létech 20. století pokračuje dál. Čím dál víc se zvyšuje věk prvorodiček, rozšiřují se možnosti realizace jednotlivce, stírají se genderové rozdíly. Muži a ženy mají stejné možnosti, i když často jinak finančně ohodnocené, oba si chtějí užít zážitků a zajistit dostatečné postavení než si založí rodinu. Mnohdy si natolik zvyknou na svůj standard, že si nakonec ani rodinu nepořídí, nechtějí přerušovat slibnou kariéru, popřípadě už mají zdravotní potíže s plodností, které jsou odvislé od věku matky. Životní standard bezdětných rodin bývá daleko vyšší jak u rodin s více dětmi. S tím souvisí i důvod, proč je dnes tolik manželství s jedním dítětem. Z různých průzkumů vyplynulo, že jedno dítě ještě životní úroveň rodiny a možnosti obou rodičů, převážně pak matky, příliš nezatíží, u více dětí v rodině je ale propad standardu mnohem větší. Děti jako ukazatel hodnoty rodiny jak to bylo dříve již neplatí. Vychovávat dítě je jen jednou z možností seberealizace osoby. Počet dětí je také nepřímo úměrný stupni vzdělání matky. Ženy s vysokoškolským vzděláním spíše inklinují k slibné kariéře a nížšímu počtu dětí, zatímco ženy se základním vzděláním si pořizují dětí více. I sňatečnost žen je nepřímo úměrná jejich vzdělání. Vyvrací se tím teze, že vysokoškolačky propagují život „na hromádce“ jakožto přijatelný způsob alternativy manželství. Je to jen jejich malá část zmedializovaná do velké podoby, a tento vzorec potom kopírují osoby s nízkým sociálním či inteligenčním statusem. Nejvíce nesezdaných soužití a dětí narozených mimo manželství je v třídě osob se základním vzděláním. V neúplných rodinách (tj. v rodinách bez jednoho rodiče, rozvedená rodina, vdovská, …) dnes žije více jak 27 tisíc dětí. /Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, Lenka Šulová, Tomáš Fait, Petr Weiss a kolektiv, str. 171/

27

Graf 4: Vývoj měr plodnosti podle věku, srovnání rok 1990 a 2003

zdroj:http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj= „Česká společnost náležela svým rodinným chováním po staletí k západnímu typu sociálního života ... charakteristický byl pro ni pozdější věk sňatku (pro muže okolo třiceti a ženy okolo dvaceti pěti let), vyšší věk prvorodiček a vysoký podíl celoživotně svobodných (mezi 10-15%). Tento vzorec zajišťoval i bez antikoncepce jen mírny populační růst a děti v rodinách, které měly alespoň elementární ekonomický základ pro jejich zabezpečení.“17

5.2 MLADÍ LIDÉ DNES Dnešní společnost nenabízí mladým lidem žádné vzory chování, které by jim umožňovaly se dobře zorientovat v možnostech jejich párového soužití. Nabízí mnoho alternativ, ale nedává mantinely, ve kterých se může jejich svět utvářet. „Mladí lidé, kteří si formují vlastní identitu, se potřebují vůči něčemu vymezovat a vyhodnocovat si vlastní chování. Potřebují mít nějaký jasný hodnotový normativní rámec, který jim však současná společnost neposkytuje.“ 18

5.3 RODINA Definice rodiny dle Z. Matějčka: „Rodinu charakterizuje vzájemné sdílení životního času

28

a životního prostoru vychovatelů a dítěte. Je předpokladem pro učení a vzdělávání, které bychom mohli označit jako „školu života“ , tj. učení nápodobou, učení identifikací, učení přitažlivými vzory, společnou činností, soužitím. … vychovatelé v rodině roli otce a matky zpravidla nehrají, ale tuto roli žijí – jsou v ní. Sdílen je konkrétně naplněný čas a konkrétně naplněný porstor.“ 19 /Zdeněk Matějček, Děti a rodina, Praha, SPN, 1992/ Rodina dle Psychologického slovníku je „společenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí.“ /Pavel Hartl, Helena Hartlová, Psychologický slovník, Praha, Portál, 2000/ Má definice rodiny: „Uzavřená skupina lidí se silnými niterními vztahy, která má za úkol vychovávat nového jedince, resp. nové jedince, pro jejich zdárný společenský vývoj a žijící pohromadě.“ Tradice rodiny je silně zakořeněna v každé společnosti. Rodina tu byla vždy, je však otázkou, zdali i zůstane. V dnešní době se hodně mluví o krizi rodiny, jejím postupném zanikání a křehkosti. Ano, oslabuje se sice hodnota rodiny, ale spíše než hodnota samotné rodiny poklesla sňatečnost a tvoří se nové typy partnerského uspořádání. Není možné, aby rodina zanikla úplně, protože pak by zanikla postupně celá společnost. Stále platí staré pořekadlo “Rodina, základ státu“. Může dojít k nahrazení manželství nějakým neoficiálním svazkem, ale ani to si nemyslím. V dějinách už dříve nastal útlum manželství, ale zase se počty sňatků zvýšily, stejně tak tomu bude i nyní. Dle mého to má přímou souvislost s politickým a ekonomickým děním po roce 1989. Převrat na politické scéně způsobil obrovskou nabídku možností seberealizace jedince. Vzhledem ke kultu peněz a nynější politice státu, kdy, ač jako nechtěný důsledek u nižších sociálních vrstev, jsou více dotována nesezdaná soužití (žádají-li si partneři o příspěvky jednotlivě, mají v součtu větší finanční příjem než kdyby tvořili rodinu), je prozatím logický nárůst partnerů, kteří spolu žijí bez oddacího listu, ale věřím, že i tohle se postupem času změní. Přeci jenom má manželství spoustu jiných výhod a v případě chvilkové neshody se z něj nedá tak rychle utéct (i když i to v dnešní době je bráno jako negativum, jelikož omezuje svobodu jedince, která se dnes staví na první místo.) „ … I když struktura rodiny prochází v posledních letech řadou změn a projevují se trendy k individuálnímu způsobu života, přesto zůstává rodina základním stavebním prvkem evropské společnosti...“20 Uvolněním vazeb v 90. létech došlo k odsunutí fertility u žen a posouvání rodičovských a manželských rolí až do pozdějšího věku, před 30. rokem. Posouvání hranice pro splození prvního

29

dítěte ještě na pozdější věk, ale už moc nejde, z důvodu biologických, takže i tento trend se bude muset zastavit. Jestli se pouze zastaví nebo nabere zpětný chod, teprve uvidíme. Každopádně funkce rodiny je i v dnešní době nezaměnitelná. „Rodina je společenskou institucí a její podobu ovlivňují hodnoty dané společnosti.“21

5.3.1 STABILITA RODINY Rady vzít si příklad z původní rodiny se nedají naplno realizovat, vzhledem k naprosto jiné sociální, ekonomické a politické situaci doby, ve které se formovala rodina našich předků a naše. Vzor z minulých generací už neplatí, žijeme v jiné době, máme jiné možnosti a číhají na nás jiné nástrahy. Každá rodina je jiná i proto, že každému vyhovuje něco jiného. Je důležité, aby se našli dva lidé, kteří si budou rozumět a budou mít na fungování rodiny podobné názory. „To co ovlivňuje funkčnost rodiny nejvíce, jsou osobnostně podmíněné faktory, to co jeden bere jako pozitivum je pro jiného stres či negativum.“22 Každopádně pořád je rodina velmi křehká, protože je založena na vzájemných citech, které se mohou měnit a jsou ovlivňovány spoustou vnějších i vnitřních faktorů. - „Rozvolnění párové rodiny představuje problém pro udržení sociálního řádu“ 23 Problémy, které ohrožují stabilitu rodiny asi nejvíc, jsou citový chlad, oblast financí, výchovy potomků, náboženství a také nedostatečná párová komunikace. Pokud spolu rodina nebude dostatečně komunikovat a trávit spolu volný čas, nebude fungovat. Jedním z kroků jak udržet harmonickou rodinu je společné stolování, u kterého se všichni členové setkávají a sdělují si co se jim přihodilo za dobu co se neviděli. Starost o druhé posiluje vazby uvnitř rodiny. Rodiče by se měli zajímat oaktivity dětí, o to co dělají ve škole i ve volném čase. Důležité je najít si i čas na intimní chvíle a povídání s partnerem. Zároveň se funkční rodina vždy musí uzpůsobovat všem svým členům. “Rodina se nikdy nemůže projevovat rovnostářsky, protože jsou její členové různě „silní“ v určitých etapách jejího vývoje...Rodina je systém stále se vyvíjející a dynamický“24

5.3.2 ÚLOHA OTCE A MATKY Mladí lidé chtějí obecně participovat na společných pracích v domácnosti více než dříve,

30

ale ne vždy to i uvádějí do praxe. Žena dnes přináší do rodinného rozpočtu peníze a muž vypomáhá s chodem domácnosti, ale stále ještě přetrvává názor, že muž má být hlavní živitel a žena se má starat o domácnost. V tomhle směru byl zajímavý výzkum M. Rašticové a H. Haškové nazvaný „Rodina a/nebo profese? Role ženy z pohledu mužů a žen více generací“, jehož výsledky byly publikovány v knize I. Plaňavy a M. Piláta „Děti, Mládež a rodiny v období transformace“. Z výzkumu vyplynulo, že zatímco ženy (matky) viděly hlavní úlohu ženy v péči o rodinu, podle mužů (otců) by se měly ženy věnovat především péči o domácnost. Podobně jsou odlišná i kritéria hodnocení úspěšnosti žen a mužů. Muži jsou bráni jako úspěšní dosáhnou-li v práci zajímavé pozice, zatímco ženy jsou úspěšné podaří-li se jim skloubit zaměstnání s péčí o chod domácnosti a její členy. “Předpokladem úspěšnosti ženy je zdařilá harmonizace práce a rodiny, u muže to je významné pracovní postavení“25 Jak to tedy je s rovnoprávným pojetím žen a mužů v rodině, převládají-li ve společnosti stále archetypální představy rozdělení rolí? Na první pohled se zdá, že dnešní společnost je natolik emancipovaná a feministicky založená, že muž i žena v ní mají stejné postavení a stejné očekávání, ale při bližším pohledu je genderové postavení sice téměř vyrovnané, ale od každého pohlaví se očekává jiné rozdělení úkolů. Zajímavé je i hodnocení rysů jedince, kdy u muže je za důležité považováno finanční zázemí, vysoké vzdělání a vysoký pracovní post/pozice, zatímco u ženy je stále na přední místo kladeno okulibé vzezření a chování. “ Předpokladem pro úspěch ženy je její sex-appeal a dobré konexe spíše než její vysoké vzdělání.“26

5.4 PARTNERSTVÍ Vztahy mezi muži a ženami jsou v mnoha rovinách. Ženy mohou zastávat stejné pracovní pozice jako muži, mají stejné možnosti výběru koníčků jako muži, snaží se i o to, aby měly stejné možnosti v plnění svých zálib. To jde snadněji v partnerství bez dětí. Zákony vytyčují co je v obecných i třeba v pracovních vztazích přípustné a co je už bráno jako obtěžování, tak aby to vyhovovalo oběma pohlavím. Do párového a intimního vztahu zákony nezasahují, (pokud není vztah patologický). V dnešní společnosti je trend zvyšování práv žen, na konci předminulého století vzniklá vlna feminismu a emancipace ještě stále čeří hladinu dnešní společnosti. V dnešních vztazích bývá žena muži partnerkou i přítelem. Mají možnost vyzkoušet si svůj

31

vztah i v intimních oblastech před tím, než se vezmou. Mohou mít i děti pokud spolu jen žijí nebo spolu ani žít nemusí, pokud jim to tak vyhovuje. Na práva dětí se v tuto chvíli tak moc nemyslí. I žena má možnost užívat si sexu podle libosti a pakliže otěhotní, otec dítěte se to nemusí ani dovědět. Že by dítě mělo vyrůstat nejlépe v celé rodině s oběma rodiči, aby mělo od koho přejímat vzory chování a vůči komu se vymezovat, nikdo nehlídá. Antikoncepce s sebou přinesla nejen benefity, jako možnost uvědomělého plánování dětí, ale také uvolnění sexuálních vztazích. Intimní partner už nemusí rovnou znamenat chtěný otec pro mé potomky, gravidita se tak může stát nechtěným překvapením.

32

6 MANŽELSTVÍ NEBO NESEZDANÉ SOUŽITÍ Citát: „Láska je životem ženy, ale epizodou v životě muže“ Jean Paul

6.1 NESEZDANÉ SOUŽITÍ Nesezdané soužití, manželství na zkoušku, život na psí knížku, život na hromádce, soužití bez papíru, konkubinát, kohabitace… různé názvy pro jeden typ soužití. V dnešní uspěchané době stále oblíbenější soužití partnerů v jedné domácnosti bez sňatku. Podle statistik klesá počet uzavíraných manželství a naopak přibývá rozvodů. V takovém světle není divu, že mladí lidé spíše volí jiné možnosti párového soužití, jenže žádný výzkum zatím nesdělil, kolik je těch co spolu žijí bez uzavřeného manželství a po čase se rozchází. Takový rozchod je pak mnohem jednodušší, může se vyřešit celý v soukromí bez zásahu vnější instituce. Mnohdy rozchodem skončí i taková soužití, která by slabou chvilku v manželství přestála, protože než by se rozvod před soudem projednával a než by se vůbec k soudu dostal, měli by partneři dostatek času na vyřešení neshod a důvod ke smíření. Nesezdané soužití je tak mnohem nestabilnější než manželství.

6.1.1 HISTORIE Už od raného středověku bylo normální žít v konkubinátu. Tenkrát se konaly tajné obřady bez přítomnosti svědků a církve či státu. Tato tajná manželství měla svou výhodu v jednoduchém ukončení, pokud jednomu z páru nevyhovovala. Bývalí partneři nemuseli řešit rozvod, který byl až do poloviny 20. století církví silně potlačen a mohli se „znovu“ oženit či vdát. Dnes už se nekonají tajné obřady, ale lidé spolu volně žijí v kohabitujícím svazku i dnes. Je to paralelní způsob života páru k manželství. „Dnešní nechuť k panujícímu modelu uzavírání manželství je antropologické povahy a má své kořeny již v barbarském středověku.“ 27

33

6.1.2 TRENDY SOUČASNÉ ČESKÉ RODINY Nesezdané soužití a manželství nejsou jedinými alternativami dnešní společnosti. „Trendy současné české rodiny: -alternativy společného soužití s co nejvolnějšími vztahy: − manželství na zkoušku − partnerství, kdy oba mají vlastní domácnost − matka s dítětem o jehož existenci nemá biologický otec pojetí − dlouholetý trvalý vztah s dětmi, ale bez formální stránky manželství − partnerství úmyslně bez dětí“28 Stabilita takového svazku je odvislá od způsobů soužití. Podle různých průzkumů je jako nejkřehčí bráno nesezdané soužití, naopak nejpevnějším svazkem je manželství bez předchozího života na zkoušku.

6.1.3 SYSTÉM STÁTU Stát říká, jak je důležité podporovat úplné rodiny a instituci manželství, ale v reálu už koná jinak. Dnešní sociální politika, ač to jistě není úmyslem, podporuje spíše kohabitaci než uzavírání sňatků a rození dětí do oficiálního svazku. Jako manželé si mohou lidé vzít výhodnou novomanželskou půjčku s nízkým úrokem a odpočtem 1/10 z původní ceny za každé jejich narozené dítě, ale to se nevyrovná finanční částce, kterou mohou dva lidé od státu získat budou-li spolu žít bez uzavřeného manželství. Matka může jít na mateřskou s jedním dítětem, zatímco otec bude na rodičovské s dalším starším dítětem, čímž od státu získá v průměru 7600 měsíčně. Protože druh nemá k družce vyživovací povinnost (a obráceně), jakmile patří jeden z nich do finančně slabší části populace stát mu vyplácí více či méně štědré dávky na bydlení, na dopravu, na dítě, … To vede k nárůstu nesezdaného soužití v nižších společenských a sociálních třídách naší

34

společnosti a zneužívání nastaveného sociálního systému státu.

6.2 MANŽELSTVÍ Citát: „Manželství není jednou provždy, ale na každý den.“ psycholog Jaro Křivohlavý

6.2.1 CO JE TO MANŽELSTVÍ Definice manželství dle Psychologického slovníku: „zvykovým právem nebo zákonem definované soužití muže a ženy, popřípadě několika partnerů“ /Pavel Hartl, Helena Hartlová, Psychologický slovník, Praha, Portál, 2000/ Manželství dle wikipedie.cz „Manželství je právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny. Tradice manželského obřadu, práva a povinnosti v manželství, způsob výběru partnera, počet a pohlaví partnerů i právo vstoupit do manželství se mohou lišit v závislosti na kultuře. Dlouhodobě je manželství ekonomicky, právně, nábožensky a sociálně uznáváno

jako

primární

společenská

instituce

pro

výchovu

dětí.“ / http://cs.wikipedia.org/wiki/Manželství / Manželství u nás vzniká sňatkem dvou osob opačného pohlaví. Sňatek může být buď církevní nebo civilní. Stát i církev má u nás právo provádět legitimní sňatek. Sňatek musí vždy vést úředně pověřená osoba a kromě dvou partnerů, kteří se chtějí vzít musí být přítomni alespoň ještě 2 svědci. Právními podmínkami pro vznik manželství je právní způsobilost obou zúčastněných, věk minimálně 18 let (dá se mimořádně soudem snížit na 16 let), a každý z partnerů musí být svobodný, rozvedený nebo ovdovělý. Zároveň se nemohou vzít přímí příbuzní, tj. sourozenci, rodič s dítětem (i u osvojeného potomka). Manželství musí být vždy svazek dobrovolný. Hlavním účelem manželství je vytvoření rodiny, splození a výchova dětí. „Jde o institut veřejného práva.“29 Vznikem manželství vzniká pro oba manžele zároveň řada práv i povinností ohledně výchovy jejich dětí, společného vlastnictví, příbuzenské vazby (manželstvím se stávají příbuznými i rodiče a sourozenci manželů), možnosti vzájemných informací o zdravotním stavu partnerů, dědictví 35

a jiné. V dnešní uspěchané a silně svobodné době jakoby už pomalu nebyl prostor pro manželství. K někomu se vázat je nevýhodné, protože to omezuje osobní nezávislost a vlastní možnosti. „Vstup do manželství a založení rodiny jako samozřejmá součást životních plánů většiny mladých lidí v ČR“30 je nahrazen touhou po cestování, nezávislosti, kariéře a materiálním zabezpečení se.

6.2.2 ZPŮSOBY UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ „Manželství lze podle stávajícího českého práva uzavřít dvěma způsoby: • Občanský (civilní) sňatek je prohlášením o uzavření manželství orgánem státu. ... Manželství se uzavírá v místě určeném úřadem pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manželství na kterémkoli vhodném místě může povolit matriční úřad, do jehož správního obvodu toto místo spadá ... • Církevní sňatek je prohlášením o uzavření manželství před orgánem registrované církve či náboženské společnosti. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony. Církevní orgán je povinen do tří pracovních dnů doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností dle matričního zákona příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo uzavřeno. Bez ohledu na způsob sňatku manželství vzniká přesně okamžikem souhlasného prohlášení muže a ženy, že spolu do manželství vstupují. Po uzavření občanského sňatku lze podstoupit i církevní obřad (ovšem bez účinků uzavření manželství). Naopak po uzavření církevního sňatku nelze uzavřít sňatek občanský, neboť takový svazek již nabyl práv a povinností daných zákonem.“31

36

6.2.3 VÝVOJ MANŽELSTVÍ VE 20. STOLETÍ Graf 5: Vývoj absolutního počtu sňatků ve 20. století na území dnešní ČR

zdroj:http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj= Instituce manželství se ve 20. století proměnila. Vztahy již samy o sobě nemají hodnotu. Manželství, jehož hlavním úkolem bylo splození a výchova dětí, bylo přeměněno na místo, kde dochází k individualistickému uspokojování osobních potřeb. „Šťastná rodina“ není zrovna ideálem dneška, za důležitější se považuje, aby byl člověk šťasten sám pro sebe. A v případě, že manželství nevyjde? Nevadí, o děti se vedle rodičů či při jejich absenci postará stát a různé instituce, rozvedený jedinec může v klidu navazovat další a další vztahy a nic se přeci neděje. Jenže... „Pro rodinu to znamená, že člověk, který ví, že jde jen o pohodlí a spotřebu, nemůže instituci, jejíž udržení stojí tolik námahy a odříkání, brát vážně. Jakmile se vynoří obtíže, jde za svým osobním pohodlím,“štěstím“ a rozvádí se ... Rozvrat rodiny vede k postupnému zhoršování kvality populace... k rostoucímu počtu lidí, kteří nejsou s to žít kvalitním životem“32 Manželství je důležité pro rodiče i pro děti. V oficiálním svazku mají všichni zúčastnění daleko víc možností a větší šanci vydržet pospolu a podporovat se. Manželé se daleko více tolerují a dokáží se mnohem více respektovat jak partneři v nesezdaném soužití. Harmonické manželství nevzniká samo o sobě. Je potřeba do něj vložit spoustu naší energie a úsilí, aby bylo pořád pěkné a nám se v něm líbilo. Z počátku se nám zdá vše úchvatné a krásné, ale aby tomu tak bylo i po letech musí se snažit všichni.

37

7 ROZVODOVOST

7.1 CO JE ROZVOD Rozvod je právním aktem ukončení manželství. Vždy probíhá před soudem a aby mohl být rozvod proveden musí mít manželé vyřešeny majetkové otázky a v případě, že spolu mají nezletilé dítě či děti, musí být vyřešeno i kdo bude mít děti v péči, zda a jak se může druhý rodič s dětmi stýkat a vyživovací povinnost rodičů. Rozvod poté může být proveden buď dohodou manželů nebo sporně, kde soud nemá jen úlohu formální, ale musí zjistit i stav manželství a příčiny problému a posoudit, zda se má manželství opravdu rozvést či nikoli. Čím je život snažší, tím víc přibývá rozvodů. V těžkých dobách se rodina více semkne dohromady a drží pospolu.

7.2 DŮSLEDKY ROZVODU Na rozvod vždy doplatí nejvíce děti. „Zatímco manželství je vztah získaný a je možný jej ukončit, když se partneři odcizí, rodičovství je vztah vrozený a nezrušitelný. Při rozvodu se partnerství a rodičovství od sebe štěpí.“33 Dítě ztrácí jistotu, kterou v úplné rodině mělo, projevuje se to často jeho zhoršením prospěchu ve škole, nezájmem o kroužky a dění okolo, poruchami chování, vyšší nemocností, plačtivostí, plachostí. Nezřídka považuje dítě sebe za hlavního viníka rozchodu rodičů a neumí se samo s tímto mylným pocitem vyrovnat. V konečném důsledku děti z rozvrácených rodin samy zakládají rizikovější rodiny a mají problémy se separací z původní rozpadlé rodiny. Dosahují nižšího vzdělání a neumějí správně jednat s osobami stejného pohlaví, jaké jim ve výchově chyběly.

7.3 DŮVODY ROZVODU Dnešní hlavní důvody pro rozvod jsou trochu odlišné než před rokem 1990. „Dnes je to na 1. místě komunikace, na 2. finance a na 3. výchova dětí. V roce 1989 to byly hlavně sexuální potíže a nevěra.“34 Celkově mezi faktory ovlivňující rozvodovost patří rozdílnost povah, nezájem o rodinu, neshody ve výchově potomků, alkoholismus či jiné závislosti, sexuální neshody, nevěra, neplodnost, finanční situace, domácí násilí a trestná činnost.

38

„Nesnižuje se věk prvního pohlavního styku ani promiskuita obyvatelstva, zato roste počet žárlivých mužů. Radikálnější v rozvodovém rozhodnutí bývají však ženy. Manželské problémy, konflikty, potíže i starosti se v podstatě příliš nezměnily se změnou poměrů.“ 35

7.4 HISTORIE ROZVODŮ NA ÚZEMÍ ČR Rozvody jsou v českých zemích obnovenou záležitostí. Dříve však mívali právo rozvést se povětšinou jen muži. Možnost nechat se rozvést stanovil zákon v 60.letech 19. století. V té době měla ještě silný vliv církev, která s přijetím rozvodů nesouhlasila. Na rozvedené se okolní společnost dívala značně pohrdavě a děti z rozvrácených rodin měly situaci mezi ostatními významně ztíženou. První vlna rozvodů se objevila v době první republiky, její další nárůst byl v polovině 50. let. Po 2. světové válce byl upřednostňován kolektiv oproti rodině, ale rodina patřila k tradičním životním hodnotám tehdejší doby a rozvedený člověk nemohl zastávat vyšší pozici, aby nedával špatný příklad. Na začátku 50. let se rozvádělo ročně zhruba 10 000 manželství, v roce 1969 to bylo lehce přes 20 000 a v roce 1984 počet rozvodů poprvé překročil hranici 30 000 rozvedených manželství. Za touto hranicí se nacházíme stále. „V současné době končí rozvodem zhruba polovina manželství (49,6% v roce 2008). Průměrná délka, po kterou spolu rozvádějící se partneři žili v manželství, se pohybuje okolo 12 let, nejvyšší intenzity dosahuje rozvodovost mezi třetím a šestým rokem trvání manželství.“36 Další výrazná špička je v tzv. adaptačním stádiu manželství, tj. do 1 roku po svatbě. Vzhledem ke stoupajícímu věku, ve kterém se dnešní mladí berou, stoupá počet „zralejších“ maželství. Vliv takovýchto manželských rozhodnutí se ještě nemohl ve statistice rozvodů projevit. V 80. letech získávala po rozvodu dítě vždy matka. Hitem poslední doby je zavádění střídavé péče, kde se otec a matka v péči o nezletilé potomky střídají v pravidelných intervalech (např. týden či 14 dní), takovýto výchovný rozvodový styl je vhodný jen u rodičů, kteří žíjí poblíž, aby dítě nemuselo měnit školu, kamarády, … Je to ale krok vpřed oproti minulé době, kdy dítě měla jen matka, protože otec je pro výchovu potomků taky velmi důležitý, jelikož „otec vnáší do socializace dětí respekt k autoritě a princip hierarchie.“ 37

39

Graf 6: Vývoj absolutního počtu rozvodů v tisících od roku 1960 na území ČR

zdroj: http://www.demografie.info/?cz_popvyvoj

Graf 7: Počty sňatků, rozvodů a úhrnná rozvodovost na území dnešní ČR od roku 1960

zdroj: http://www.demografie.info/? cz_rozvodhistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

40

Tab. 1: Vybrané ukazatele rozvodovosti,v tisících, ČR, 1990-2003, ve vybraných letech

zdroj: http://www.demografie.info/? cz_rozvodhistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1

7.5 ROZVODY DNES Počty rozvodů se drží nad hranicí 30 000 rozvedených manželství ročně, procentuelně úhrnná míra rozvodovosti mírně stoupá (vzhledem ke snižujícímu se počtu sňatků). Geometrickou řadou se zvedá počet dětí, které se narodí mimo manželství „...42% z nich tvoří děti druhého a vyššího pořadí. Za vysokými čísly rozvodovosti se skrývá i vysoká opakovaná sňatečnost.... To, že více než dvě třetiny české populace zakládají klasickou roidnu s dětmi a udrží ji šťastně pohromadě, aspoň dokud děti nedorostou není málo. ...4 z 5 Čechů i Češek pokládají založení šťastné rodiny za to hlavní ve svém životě a nejméně 3 z těch 4 se to podaří, i když ne všem na 1. pokus“38. Negativním rysem dnešní doby je nový fenomén mezi mladými a lidmi v produktivním věku, mít více dětí s různými partnery. „Ustavuje se subkultura, ve které je normální nemít děti žádné, a jiná, která jich rodí víc, ale bez pevných svazků k jednomu určitému otci.“ 39 I v dnešní době stále platí, že „rodina je ideální krabičkou poslední záchrany, když přijdou těžké časy.“40

41

8 VÝZKUMNÁ ČÁST

8.1 OBECNÁ ČÁST PRŮZKUMU Průzkum byl prováděn na podzim roku 2011 pomocí dotazníků a rozhovorů. Dotazníky byly anonymní a byly zasílány e-mailem i rozdávány osobně. Rozhovory jsem vedla sama a byly prováděny ve městech Brně a Lanškrouně. Dotazník kombinoval prvky kvalitativního i kvantitativního výzkumu, s převahou kvalitativního. Rozhovory probíhaly se seniory a byly mírně řízené. Většinou šlo o vyprávění dojmů z jejich mládí a hodnocení postoje k dnešním mladým, jejich přístupu k rodině a životu.

8.2 STATISTICKÉ INFORMACE Průzkumu se zúčastnilo 254 respondentů. Nejmladšímu respondentovi bylo 14 let, nejstaršímu 84 let. 150 respondentů tvořily ženy, 102 respondentů muži, 2 své pohlaví neuvedli. Průzkumu se zúčastnilo 45 osob s VŠ vzděláním, 54 osob se SŠ vzděláním s maturitou a 18 osob se SŠ vzděláním bez maturity, 1 osoba s Vyšším odborným vzděláním, 129 žáků 9. ročníků ZŠ a 1. - 3. ročníků SŠ, ostatní respondenti své vzdělání neuvedli.

8.3 VÝSLEDKY PRŮZKUMU Průzkum jsem rozdělila na dva dílčí výzkumy. První průzkum byl proveden ve skupině osob starších 20ti let. Druhý průzkum se týká žáků ZŠ a SŠ.

8.3.1 Z VÝSLEDKŮ 1. PRŮZKUMU VYPLYNULO: Co je měřítkem úspěšnosti u ženy? Dle dotazovaných mužů se úspěšná žena umí postarat o rodinu, dokáže ji udržet pohromadě a zajistit její klidné zázemí. Ženy uvádějí jako měřítko úspěšnosti u ženy rodinu i vzdělání a kariéru. Co je měřítkem úspěšnosti u muže? Za úspěšného muže je nejčastěji považován ten, který má dobrý profesní růst, slibnou 42

kariéru a dokáže zabezpečit svou rodinu. Někteří muži uvádějí jako měřítko úspěšnosti mužů jejich rodinu, u žen se tato odpověď nevyskytla vůbec. Co má v rodině za úkol muž? Úkolem muže v rodině je nejčastěji její technické zabezpečení a zajištění financí. Ženy se středoškolským vzděláním, věkem kolem 33 let a 1 dítětem odpovídaly ve zvýšené míře, že úkolem muže v rodině není nic, oproti tomu ženy bezdětné nebo s více dětmi a bez ohledu na věk a vzdělání považovaly rozdělení úkolů v rodině za zastaralé pojetí, v dnešní době by dle nich každý měl dělat co je potřeba a oba partneři by se měli v rodině zastupovat. Př.: Žena, 40 let, SŠ, bezdětná: „To co žena. Oba by se měli v rodině podílet na všem, dle svých schopností, časových možností atd.“ Nejfrekventovanější odpovědí u mužů bylo postarat se o opravy v domě a finanční zabezpečení chodu rodiny. Př.: Muž, 35 let, VŠ: „Nošení peněz do domu, hrubá práce na domě, autodoprava.“ 5 mužů a 3 ženy si přáli, aby muž byl hlavně oporou pro ženu. Př.: Žena, 22 let, VŠ: „Muž by se měl postarat o rodinu, být ženě oporou, udělat si čas na ženu i na děti.“ Co má v rodině za úkol žena? Nejčastější odpovědí mezi všemi respondenty bylo „postarat se o chod domácnosti a výchovu dětí“. U ženských respondentů se ve zvýšené míře vyskytovala odpověď, že žena má v rodině za úkol vše, zvláště péče o domácnost. Muži uváděli, že žena má pečovat o děti a postarat se o domácnost. Tato otázka vytvořila paradox mezi výzkumy z konce 90. let a tímto výzkumem. Dříve muži uváděli jako hlavní úkol ženy péči o domácnost, zatímco dle žen jím byla starost o rodinu. Př.: Muž, 27 let, VŠ vzdělání: „úkolem ženy v rodině je udržení soudržnosti v rodině (teplo rodinného krbu), výchova dětí, zajištění potřeb rodiny“ Jaká je/byla dělba práce ve vaší rodině? Rozdělení prací v konkrétních rodinách vypadalo takto: V pětině domácností obstarávaly vše okolo domácnosti a rodiny ženy (tyto odpovědi uváděly pouze ženy se středoškolským a nižším vzděláním). Ostatní respondenti uváděli, že v rodině se o práci dělili rovnoměrně, popřípadě podle potřeby. 43

Kdo má přinášet finance do rodiny? Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti shodně „oba partneři“. Jak má vypadat rozložení peněz v rodině? Nejčastějším způsobem rozložení peněz v rodinách je společný účet + každý svůj osobní účet. Je to také varinta, kterou by si nejvíce respondentů přálo, i když to u nich tak nevypadá. Je přípustná nevěra u muže (proč)? Je přípustná nevěra u ženy (proč)? Pouze jeden z respondentů (muž) uvedl, že u muže je nevěra přípustná, zatímco u ženy není. Většina respondentů pevně tvrdí, že nevěra není nikdy přípustná. Čtvrtina z dotazovaných (z toho pouze 1 muž, ostatními byly ženy) uvádí možnost, že nevěra je možná, jde-li v ní pouze o sex a jednorázovou akci. Tolerance s nevěrou se zvyšuje paralelně s věkem respondentek, nejvyšší míra je u žen okolo 40 let, bez ohledu na vzdělání dotazovaných. Př.: „Žena, 38 let: Nevěra je u obou partnerů přípustná, záleží na okolnostech, nikdo nejsme bez chyby, není přípustná opakovaná nevěra.“ Mají se děti podílet na práci v rodině? Na pomoci v rodině by se měly, dle většiny respondentů, podílet i děti. Pouze jeden z respondentů odpověděl, že ne. Jaké je postavení dětí v rodině? Dítě je většinou tím nejdůležitějším v rodinách a jemu se uzpůsobuje vše. V některých rodinách má dítě pozici toho, kdo drží rodinu pohromadě. Jak si představujete, že by měly být řešeny spory? Jak řešíte spory v rodině? Nejčastějším způsobem řešení sporů v rodinách je diskuse a kompromis. U respondentů ve věku mezi 25 až 30 lety se objevují ve větší míře odpovědi, aby byly hádky řešeny otevřeně a hned, bez vytahování starých sporů. Př.: Žena, 25let, VŠ: „Bez vyčítání předchozích nesrovnalostí, věnovat se pouze řešenému sporu a bez odbočování k jiným nesrovnalostem.“ U respondentů věku do 24 let respektive po 45. roce, bez ohledu na pohlaví a vzdělání, jsou jednou z alternativ řešení hádky. Př.: Žena, 47 let, SŠ: „Spory řešíme hádkami.“

44

Př.: Muž, 48 let, VŠ: „Hádka → vysvětlení → pochopení → usmíření“ Jaký je váš názor na rozvod? Rozvod v manželství připouští většina dotazovaných jen jako krajní možnost řešení nesouladu v partnerství, zvlášť pokud jsou v rodině malé děti. Jako hlavní důvody pro rozvod jsou uváděny agrese, alkoholismus a nevěra. Udržování partnerství za každou cenu naopak vidí většina žen jako nevhodné. Př.: Žena, 32 let, SŠ: „Nejsem pro udržovat manželství za každou cenu, pokud je to nevyhnutelné, tak rozvod ano.“ U mužů se častěji objevovala odpověď, že rozvod manželství nepřichází v úvahu. Př.: Muž, 38 let, VŠ: „Pokud se chtějí lidé rozvést, tak se neměli brát.“ U starých lidí byl rozvod brán jako nemyslitelná věc a pohana hlavně ženy v rodině. Př.: Žena, 79 let: „Za našeho mládí byl rozvod něčím nemyslitelným, nemohla bych pak vyjít ani na náves, jak by se na mě lidé dívali, že jsem si neudržela muže doma.“ Kdo má rozhodovat o dovolené? Kdo vybírá zájmové kroužky? O dovolené i o kroužcích pro děti nejčastěji rozhoduje celá rodina včetně dětí. V rodinách zatím bez dětí, odpovídali dotazovaní, že výběr dovolené je pouze na rodičích. Otázkou je, zda svůj názor nezmění až budou mít vlastní děti. Jak u vás vypadá typický nedělní oběd? Typický nedělní oběd probíhá společně s celou rodinou, většina si u oběda povídá a čeká až ostatní dojí. Z průzkumu také vyplynulo, že u osob, které nejsou v manželství spokojené či už jsou rozvedené, probíhal nedělní oběd u televize, jednotliví členové na sebe nečekali až dojí všichni, ale po jídle od stolu odcházeli, popřípadě každý obědval jak měl čas a společné stolování se konalo málokdy. Jak trávíte volný víkend? Podobně jako společný oběd, má na spokojenost v rodině vliv i společně strávený čas. Respondenti, kteří jsou v manželství spokojení tráví volný čas aktivně více spolu. Chodí ven, hrají hry, věnují se navzájem sami sobě. Další odpovědí bylo, že dotazovaní nemají volný víkend, protože spolu tráví čas na různých akcích. U respondentů, kde každý tráví volný čas po svém, popřípadě spolu pouze sledují televizi, je celková spokojenost v rodině mnohem nižší.

45

Jaké byly Vaše představy a očekávání o manželství a partnerovi? V manželství, která nejsou spokojená, měli často partneři zkreslené a idealistické představy o budoucím partnerovi i o manželství. S tím souvisí jejich odpovědi na otázku rozvodu manželství, kde odpovídali, že rozvod může v rodině nastat. Ve spokojených rodinách jsou představy o manželství a partnerovi naplněné a kladné. Často je pro spokojenost partnerství důležitá vzájemná láska, tolerance, ochota a pochopení. Př.: Žena, 32 let, SŠ: „Partner by měl být v životě oporou a rovnocenným partnerem.“ Př.: Muž, 44let, VŠ: „Společně prožité dny, láska, důvěra.“ Jaký je Váš názor na manželství? Názory na manželství v dnešní době se různí, pro některé je to symbolem dovršení jejich vztahu a potvrzení vzájemné důvěry mezi partnery, pro jiné manželství důležité není. Pro ženy s vyšším vzděláním je manželství většinou velmi podstatné. Př.: Žena, 24let, VŠ: „Manželství je potvrzení vzájemné maximální důvěry a lásky mezi partnery.“ Pro ženy se středoškolským a nižším vzdělání je manželství nedůležitá instituce v jejich životě. Př.: Žena, 40 let, SŠ bez maturity: „Pro mě manželství důležité není, ale nic proti němu nemám.“ U mužů převažovala alternativa, že manželství může být, budou-li ho chtít oba partneři. Př.: Muž, 33let, VŠ: „Manželství je tradiční, kulturní institucí, která pomáhá i právně svazovat a upevňovat vztah mezi mužem a ženou a přejí-li si ho oba, je na místě.“ Co považujete za důležité u partnera pro udržení vašeho vztahu? Dle většiny dotazovaných jsou povahové vlastnosti partnera nejdůležitější pro udržení vzájemného vztahu. U třetiny bylo důležitější vlastní bydlení a zajištění partnera. Vizáž většinou nehrála žádnou nebo minimální roli pro udržení vztahu, naopak byla důležitá u mužů pro výběr partnerky, trochu váhy jí příkladaly také ženy se SŠ a nižším vzděláním, pro které bylo velmi důležité i zajištěné postavení partnera. Muži s VŠ vzděláním častěji uváděli, že vlastní bydlení jejich partnerky je pro ně naprosto nedůležité.

46

Mezi dalšími požadavky pro udržení vztahu byla i důvěra a tolerance, pouze 2x se v dotazníku objevila i společná komunikace mezi partnery, chuť trávit spolu čas a vztah k dětem.

8.3.2

VÝSLEDKY 2. PRŮZKUMU U ŽÁKŮ 9. TŘÍD A STUDETNŮ SŠ Co si přeješ dosáhnout abys byl/a úspěšný/á? U mužů je nejdůležitějším měřítkem jejich úspěchu v budoucnosti zajímavá práce, jako další

je uváděno dobré vzdělání a dostatek peněz. Př.: Muž, 15 let: „Abych byl úspěšný, chtěl bych udělat něco co bude v té době velmi atraktivní, nějaký zajímavý. Vtipně kreslený film, nebo hrát v kapele.“ Př.: Muž, 18let: „Co nejvyšší dosažené studium, dobrá práce s adekvátním platem.“ U žen je měřítkem úspěchu vzdělání, finanční zabezpečení a spokojená rodina. Př.: Žena, 15let: „Abych byla úspěšná, chtěla bych dosáhnout dobrého vzdělánívysokoškolského, dobré práce a rodinného zázemí, skvělého partnera a spokojenost v životě.“ Co má v rodině za úkol muž? Co má v rodině za úkol žena? Rozdělení rolí v rodině vidí i dnešní mladá generace (bez ohledu na pohlaví) stále stejně rigidně jako dosud. Většinou převažuje staré rozdělení rolí na mužské – opravy auta a bytu, finanční zabezpečení a ženské role - starat se o žehlení, praní, uklízení, vaření. Př.: Žena, 17 let: „ Muž má v rodině za úkol starat se o mužské práce (auto, opravy, …) a vydělávat peníze. Př.: Žena, 15 let: „Žena se má starat o rodinu, starat se o domácnost a vychovávat děti.“ Starost o děti se objevuje jen někdy u obou pohlaví dotazovaných. Kdo má přinášet finance do rodiny? Ohledně vydělávání peněz do rodinného rozpočtu se představy více odlišují od respondentů prvního průzkumu. Polovina respondentů opět tvrdí, že peníze by měli přinášet oba, druhá polovina už dává větší díl muži nebo dokonce uvádí, že peníze by měl obtarávat pouze muž (toto tvrzení se objevovalo u obou pohlaví).

Jak má vypadat rozložení peněz v rodině? 47

S předchozí otázkou souvisí i rozložení peněz v rodině. Tři čtvrtiny dotazovaných by měly zájem o společný účet (polovina z nich by k tomu chtěla vlastnit ještě i svůj osobní účet). Možnost mít pouze každý svůj účet volili muži, kteří na předchozí otázku odpovídali, že finance by do rodiny měl přinášet pouze muž, je tedy jasné, že u takových mužů bude žena v rodině podřízená a závislá osoba, zatímco muž bude živitel a rozhodující osoba domácnosti. U žen, které volily možnost každý svůj vlastní účet, byla odpověď na otázku kdo má zajistit finance v rodině zásadně „oba partneři“. Je přípustná nevěra u muže (proč)? Je přípustná nevěra u ženy (proč)? Ohledně nevěry v manželství se shodovala obě pohlaví, že by v žádném případě neměla nastat, protože je to porušení manželského slibu a důvěry v partnerství. Př.: Žena, 16 let: „ Nevěra není přípustná, protože oba ztratí veškerou důvěru v tom druhém. A důvěra je ve společném životě velmi důležitá.“ Př.: Muž, 17 let: „Nevěra je ve vztahu nepřípustná jak u muže tak u ženy, znamená ztrátu důvěry a nenávist.“ Jak si představuješ, že by měly být řešeny v rodině spory ? Jak řešíte spory v rodině? Jediné vhodné řešení sporů vidí mladí lidé v dostatečné komunikaci a diskusi mezi partnery. Často také uvádí, že tohle řešení se neobjevuje v jejich rodině, kde jsou spory řešeny spíše hádkami, i když s následnou dohodou. Př.: Muž, 17 let: „Společně si o problému promluvit a snažit se přijít na řešení situace.“ Př.: Žena, 17 let: „V klidu si na to sednout a promluvit si o tom spolu.“ Zajímavé by mohlo být zjištění za 10, 20 let, jak se dotazovaným tohle řešení daří v budoucích partnerstvích. V závislosti na této otázce se objevovaly i názory na rozvod. Rozvod by v rodině neměl nastat, jedině pokud je k tomu zvlášť závažný důvod. I ten by se měli snažit partneři vyřešit. Př.: Muž, 15 let: „Rozvod ne, jen pokud je opravdu důvod tak ano, ale myslím, že vždy se mu dá předejít.“ Kdo má rozhodovat o dovolené? Kdo vybírá zájmové kroužky? O dovolené i zájmových kroužcích by, stejně jako u respondentů prvního výzkumu, měli rozhodovat rodiče spolu s dětmi.

48

Mají se děti podílet na práci v rodině? Ve většině rodin se děti větší či menší mírou věnují domácím pracím, většinou v závislosti na počtu koníčků a jejich časové náročnosti. Jak u vás vypadá typický nedělní oběd? Většina dotazovaných stále tráví typický nedělní oběd s rodinou, obědvají společně, někdy čekají na všechny až dojí, jiní po dojezení odchází. Většina si při obědě povídá nebo sleduje televizi. Žáci a studenti, kteří psali, že v rodině řeší spory hádkou častěji po společném obědě odchází a nečekají na ostatní až dojí. Jaké jsou vaše představy a očekávání o manželství a partnerovi? O budoucím partnerovi mají, ti co odpověděli, většinou představu jako o spolehlivém a rovnocenném partnerovi pro život. Manželství by se mělo nejprve dobře rozmyslet, důležitá je spolehlivost, upřímnost a věrnost. Př.: Žena, 16 let: „Partner by měl být hodný a chápavý, mělo by na něj být spolehnutí.“ Polovina z dotazovaných zatím představy o manželství a partnerovi nemá nebo o nich ještě nepřemýšlela. Co považujete za důležité u partnera pro udržení vašeho vztahu? Muži považují u žen za důležité pro udržení vztahu jejich povahové vlastnosti a vizáž. Třetina z nich bere za stejně důležité i zajištěné postavení a popřípadě i vlastní bydlení partnerky. Rádi by také, aby jejich budoucí partnerka měla přirozenou inteligenci a byla jim věrná. Ženy staví na stejnou pozici povahové vlastnosti svých partnerů a vlastní bydlení a zajištěné postavení partnera. Necelá čtvrtina z nich dokonce dává přednost materiální stránce partnerství před tím, jaký partner bude. Potvrzuje se tím i domněnka, že dnešní mladé ženy chtějí hlavně partnery, kteří je dokáží řádně zabezpečit. V průzkumu se objevovaly i požadavky ohledně stejného náboženského vyznání a vztahů bez vleklé žárlivosti. Závěr Výsledky druhého průzkumu, mezi žáky a studenty, většinou korespondují s výsledky prvního průzkumu. Odlišné bylo hodnocení nevěry, rozvodu manžeství a hlavně řešení sporů v partnerství. Pokud by mladá generace opravdu udržela své názory a převedla je v realitu, znamenalo by to pro českou rodinu znovuzrození. Mohlo by dojít k vyšší sňatečnosti a zároveň rapidnímu poklesu rozvodovosti. Problémem by mohla být partnerství stvořená s cílem finančně 49

a materiálně se zabezpečit, v takových manželstvích by mohlo dojít k rozvodu ve chvíli, kdy by oba partneři (hlavně tedy ženy) byli dostatečně finančně zajištěni. Protože jejich zajištěné postavení bylo hlavním motivem udržování vzájemného vztahu.

50

9 ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem analyzovala vývoj postavení mužů a žen a jejich partnerství od minulosti po současnost a jeho nástin do budoucnosti. Za poslední dvě století se naprosto změnily podmínky pro život žen. Možnosti žen v soukromém životě se výrazně zlepšily, jejich úloha se však zůstává. Stále se od ženy očekává, že se postará o děti a většinu domácích prací. Materiální a finanční zabezpečení rodiny je hlavním úkolem mužů již od 19. století a tento úkol se během poslední doby nezměnil. Zajímavé také je, že v dnešní době by, podle mého průzkumu, měli do rodinného rozpočtu přispívat oba partneři, většinou stejným dílem. Toho lze dosáhnout pouze mají-li oba dobrou a výdělečnou práci. Nevýhodou ženy jsou další povinnosti plynoucí z výchovy potomků a zabezpečení chodu rodiny, čímž nese opět větší část odpovědnosti za fungování rodiny na sobě. Vliv věku a životních zkušeností se objevuje i u názorů na nevěru partnerů a rozvod manželství. U mladých respondentů nepřichází nevěra v úvahu. Podobně idylicky si představují i svůj budoucí vztah, bez hádek a rozvodů. Respondentům zralého produktivního věku již nevěra není tak cizí, i když ji většinou neakceptují. Podobně je reálný i jejich pohled na rozvod manželství. Změna názoru v závislosti s prožitými léty v partnerském životě má souvislost s opuštěním idealistických představ o rodinném soužití a poznáním reality života, kde se již partneři museli potýkat s různými problémy ve vztahu i s případnou nevěrou partnera. Někteří prožívají životní radosti se svým partnerem dál, jiní se rozhodli pro rozvod a hledání nového partnera. Manželské svazky byly v 19. století domlouvány převážně rodiči, kteří brali ohled především na materiální stránku svazku. Postupem času vliv rodičů na výběr partnera klesá. Seberealizace jedinců, rozkvétající v 70. létech, 20. století podpořila výběr partnerů na základě vzájemných sympatií a sexuální přitažlivosti. Nyní se opět objevují sňatky a vztahy založené na materiální stránce partnera. Většina dnešních mladých lidí si přeje založit vlastní rodinu. Jestli utvořit „pouze“ svazek bez oficiálního manželství nebo uzavřít sňatek se názory liší. Mladí lidé do 20 let většinou chtějí oficiální svazek, zatímco u mladých mezi 20 a 30 lety je manželství a nesezdané soužití stejně vhodnými možnostmi pro jejich partnerský život. Nezávisle na právním pojetí svazku si všichni přejí mít harmonickou rodinu a partnera, který jim bude pevnou oporou, společně trávený čas i radostné okamžiky, které jim přinesou spokojený rodinný život.

51

10 PŘÍLOHY

10.1 DOTAZNÍK PRO STUDENTY 9. TŘÍD A STŘEDNÍCH ŠKOL DOTAZNÍK PARTNERSKÝCH VZTAHŮ Dobrý den, prosím o vyplnění dotazníku týkajícího se partnerských vztahů. Jsem studentkou Pedagogické fakulty MU a tento dotazník potřebuji do své diplomové práce na téma Vztahy mezi partnery v moderní české společnosti. Dotazník je anonymní. Zjištěné informace budou statisticky zpracovány a použity v mé diplomové práci. Výsledky budou anonymní, jediná informace, která bude sdělena v grafech a rozboru dotazníků je věková skupina a pohlaví tazatelů.

Věk: …............let

Pohlaví:

M Ž

U otevřených otázek prosím o sdělení vašich názorů. U otázek s výběrem zakřížkujte možnost, která je vám nejblíže. 1. Co si přeješ dosáhnout abys byl/a úspěšný/á?

2. Co má v rodině za úkol muž?

3. Co má v rodině za úkol žena?

4. Kdo má přinášet finance do rodiny?

52

5. Jak má vypadat rozložení peněz v rodině? 1 společný účet

1 společný účet + každý svůj

Každý svůj účet

6. Je přípustná nevěra u muže (proč)?

7. Je přípustná nevěra u ženy (proč)?

8. Jak si představuješ, že by měly být řešeny v rodině spory ?

9. Mají se děti podílet na práci v rodině? Částečně, Ano

Částečně,

Částečně,

Ne, dítě se

je to hlavně práce je to hlavně práce je to hlavně práce má starat hlavně rodičů

matky

otce

o školu kroužky

10. Kdo má rozhodovat o dovolené? Rodiče

Rodiče i děti

Převážně děti

11. Jak u vás vypadá typický nedělní oběd? (můžete zvolit i více odpovědí) Jako jiný běžný oběd Každý obědváme jak máme čas Obědváme všichni společně, jak dojíme, každý si jde po svém Obědváme všichni společně, čekáme až všichni dojí

53

a

své

Povídáme si Řešíme spory v rodině Koukáme na televizi Jinak: …..............................................................................................................................

12. Kdo vybírá zájmové kroužky? rodiče

otec

matka

dítě

Rodiče s dítětem

13. Co považuješ za důležité u partnera pro udržení vašeho vztahu? Velmi důležité Spíše důležité

Ani

důležité Spíše

ani nedůležité Zajištěné postavení Vlastní bydlení Povahové vlastnosti Vizáž Jiné

(uveďte

jaké)

Děkuji za vyplnění dotazníku.

54

nedůležité

Naprosto nedůležité

10.2 DOTAZNÍK PRO MLADÉ, KTEŘÍ JEŠTĚ NEMAJÍ RODINU A DĚTI DOTAZNÍK PARTNERSKÝCH VZTAHŮ Dobrý den, prosím o vyplnění dotazníku týkajícího se partnerských vztahů. Jsem studentkou Pedagogické fakulty MU a tento dotazník potřebuji do své diplomové práce na téma Vztahy mezi partnery v moderní české společnosti. Dotazník je anonymní. Zjištěné informace budou statisticky zpracovány a použity v mé diplomové práci. Výsledky budou anonymní, jediná informace, která bude sdělena v grafech a rozboru dotazníků je věková skupina a pohlaví tazatelů.

Věk: …............let Vzdělání:

ZŠ

Pohlaví: SŠ bez maturity

SŠ s maturitou

Počet dětí: ….........

M Ž

VŠ Věk dětí: …..............................

U otevřených otázek prosím o sdělení vašich názorů. U otázek s výběrem zakřížkujte možnost, která je vám nejblíže. 1. Co si přejete dosáhnout abyste byl/a úspěšný/á?

2. Jaký je Váš názor na manželství?

3. Co má v rodině za úkol muž?

4. Co má v rodině za úkol žena? 5. Kdo má přinášet finance do rodiny?

55

6. Jak má vypadat rozložení peněz v rodině? 1 společný účet

1 společný účet + každý svůj

Každý svůj účet

7. Je přípustná nevěra u muže (proč)?

8. Je přípustná nevěra u ženy (proč)?

9. Jak si představujete, že by měly být řešeny spory?

10. Mají se děti podílet na práci v rodině? Částečně, Ano

je

to Částečně,

hlavně

práce hlavně

rodičů

matky

je

to Částečně,

je

to Ne, dítě se má

práce hlavně práce otce

starat o školu kroužky

11. Kdo má rozhodovat o dovolené? rodiče

Rodiče i děti

Převážně děti

12. Jak u vás vypadá typický nedělní oběd? (můžete zvolit i více odpovědí) Jako jiný běžný oběd Každý obědváme jak máme čas Obědváme všichni společně, jak dojíme, každý si jde po svém

56

hlavně a

své

Obědváme všichni společně, čekáme až všichni dojí Povídáme si Řešíme spory v rodině Koukáme na televizi Jinak: …..............................................................................................................................

13. Kdo vybírá zájmové kroužky? rodiče

otec

matka

dítě

Rodiče

s

dítětem

14. Co považujete za důležité u partnera pro udržení vašeho vztahu? Velmi důležité Spíše důležité

Ani

důležité Spíše

ani nedůležité

nedůležité

Naprosto nedůležité

Zajištěné postavení Vlastní bydlení Povahové vlastnosti Vizáž Jiné

(uveďte

jaké)

Děkuji za vyplnění dotazníku.

57

10.3 DOTAZNÍK PRO TY CO JIŽ MAJÍ NEBO MĚLI RODINU DOTAZNÍK PARTNERSKÝCH VZTAHŮ Dobrý den, prosím o vyplnění dotazníku týkajícího se partnerských vztahů. Jsem studentkou Pedagogické fakulty MU a tento dotazník potřebuji do své diplomové práce na téma Vztahy mezi partnery v moderní české společnosti. Dotazník je anonymní. Zjištěné informace budou statisticky zpracovány a použity v mé diplomové práci. Výsledky budou anonymní, jediná informace, která bude sdělena v grafech a rozboru dotazníků je věková skupina a pohlaví tazatelů.

Věk: …............let Vzdělání:

ZŠ

Pohlaví: SŠ bez maturity

SŠ s maturitou

Počet dětí: ….........

M Ž

VŠ

Věk dětí: …..............................

U otevřených otázek prosím o sdělení vašich názorů. U otázek s výběrem zakřížkujte možnost, která je vám nejblíže.

1. Co je měřítkem úspěšnosti u ženy?

2. Co je měřítkem úspěšnosti u muže?

3. Co má v rodině za úkol žena?

58

4. Co má v rodině za úkol muž?

5. Jaká je/byla dělba práce ve vaší rodině?

6. Jak u vás vypadá/vypadalo rozložení peněz v rodině? 1 společný účet

1 společný účet + každý svůj

Každý svůj účet

7. Je přípustná nevěra u muže (proč)?

8. Je přípustná nevěra u ženy (proč)?

9. Mají se děti podílet na práci v rodině? Částečně, Ano

je

to Částečně,

hlavně

práce hlavně

rodičů

matky

je

to Částečně,

je

to Ne, má se starat

práce hlavně práce otce

hlavně

školu

a své kroužky

10. Jaké je postavení dětí v rodině?

11. Kdo má rozhodovat o dovolené?

Rodiče

o

Rodiče i děti

59

Převážně děti

12. Jak u vás vypadá typický nedělní oběd? (můžete zvolit i více odpovědí)

Jako jiný běžný oběd Každý obědváme jak máme čas Obědváme všichni společně, jak dojíme, každý si jde po svém Obědváme všichni společně, čekáme až všichni dojí Povídáme si Řešíme spory v rodině Koukáme na televizi Jinak: …..............................................................................................................................

13. Jak trávíte volný víkend? Nemáme volný víkend

Každý

sám

podle Uklízíme

Společně – koukáme Společně – chodíme

svého

na televizi

ven na procházky, do muzea, …

Jinak: …......................................................................................................................................

14. Kdo vybírá zájmové kroužky? Rodiče

Otec

Matka

Dítě

15. Jaké byly Vaše představy a očekávání o manželství a partnerovi?

16. Co považujete za důležité u partnera pro udržení vašeho vztahu?

60

Rodiče s dítětem

Velmi důležité Spíše důležité

Ani

důležité Spíše

ani nedůležité

nedůležité

Naprosto nedůležité

Zajištěné postavení Vlastní bydlení Povahové vlastnosti Vizáž Jiné

(uveďte

jaké)

17. Jak řešíte spory v rodině?

18. Jaký je váš názor na rozvod?

Děkuji za vyplnění dotazníku.

61

11

CITACE 1- Měšťanská společnost, http://referaty-seminarky.cz/mestanska-spolecnost-19-stoleti/ 2- Láska a manželství v dějinách, Magazín Práva, 16.10.1999, str. 32 3- Kosatík, P.: Vojta Náprstek zakládá Americký klub dam, Týden, roč. 12, r. 2005, č. 2,

s. 68 4- Kosatík, P.: Vojta Náprstek zakládá Americký klub dam, Týden, roč. 12, r. 2005, č. 2, s. 69 5- Polišenský, J., Ostrovská, S.: Ženy v dějinách lidstva, Jan Krigl, Praha, 2000, str.179-180 6- Elias, N.: O procesu civilizace I., Argo, Praha, 2006, str.255 7- Jaroš, P.: Přísná výchova našich prababiček … aneb Rady a pokyny pro mladou nevěstu, http://www.jaros.in/item/prisna-vychova-nasich-prababicek Ruth Smythersová, milovaná žena reverenda L. D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění. Vydáno léta páně 1894 (přísná výchova našich prababiček) 8-Jaroš, P.: Přísná výchova našich prababiček … aneb Rady a pokyny pro mladou nevěstu, http://www.jaros.in/item/prisna-vychova-nasich-prababicek Ruth Smythersová, milovaná žena reverenda L. D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění. Vydáno léta páně 1894 (přísná výchova našich prababiček) 9-Jaroš, P.: Přísná výchova našich prababiček … aneb Rady a pokyny pro mladou nevěstu, http://www.jaros.in/item/prisna-vychova-nasich-prababicek Ruth Smythersová, milovaná žena reverenda L. D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění. Vydáno léta páně 1894 (přísná výchova našich prababiček) 10- Elias, N.: O procesu civilizace I., Argo, Praha, 2006, str.262

62

11- Ševela, V.: Česká rodina u konce s dechem, Lidové noviny, č. 16, 1998, str. 5 12- Haberlová, V.: Rodičovství a velikost rodiny, http://www.stem.cz/tisk.php?id=402 13- Haberlová, V.: Rodičovství a velikost rodiny, http://www.stem.cz/tisk.php?id=402 14- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str. 170 15- Plaňava, I., Pilát, M.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Rašticová, M., a Hašková, H.: Rodina a/nebo profese? Role ženy z pohledu mužů a žen více generací, str. 97 16- Veřejná správa, r. 2004, č. 46, str. 24-25 17- Možný, I.: Česká společnost, str. 22-23 18- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str.111 19- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str.181 20- Veřejná správa, r. 2004, č. 46, str. 24-25 21- Lovasová, L.: Rodinné vztahy, Vzdělávací institut ochrany dětí o.p.s., Praha, 2007, str.22 22- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str. 183 23- Plaňava, I., Pilát, M., eds.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Možný, I.: Vzdělanostně diferencovaná ilegimita jako symptom pozdní moderny, str. 65 24- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str. 188 25- Plaňava, I., Pilát, M.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Rašticová, M., a Hašková, H.: Rodina a/nebo profese? Role ženy z pohledu mužů a žen více generací, str.103 26-Haisová, M.: Quo Vadis,Femina?, překlad do Aj Kopková, Z., Vota, J., překlad do Čj Lucie Dulkajová, str.101

63

27- Láska a manželství v dějinách, Magazín Práva, 16.10.1999, str.32 28- Šulová, L., Fait, T., Weiss, P. a kol.: Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví, str. 170 29- Manželství, http://cs.wikipedia.org/wiki/Manželství 30- Kocourková, J., Rabušic, L.: Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný?, str. 7 31- Manželství, http://cs.wikipedia.org/wiki/Manželství 32- Pavlát, J.: Neradostné vyhlídky tradiční rodiny, Lidové Noviny, str. 21 33- Trapková, L., Chvála, V.: Děti s ďábelským věnem, MF Dnes, str. D5 34- Plaňava, I., Pilát, M.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Plaňava, I.: Mladá manželství v krizi: dříve a dnes, str. 71 35-Plaňava, I., Pilát, M.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Plaňava, I.: Mladá manželství v krizi: dříve a dnes, str. 71 36-Hůle,

D.:

Rozvodovost,

historie

http://www.demografie.info/?

cz_rozvodhistorie=&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d1 37- Plaňava, I., Pilát, M.: Děti, mládež a rodiny v období transformace, část Možný, I.: Vzdělanostně diferencovaná ilegimita jako symptom pozdní moderny, str.64 38- Možný, I.: Česká společnost, str.24 39- Možný, I.: Česká společnost, str.24 40- Možný, I.: Česká společnost, str.25

64

12 POUŽITÁ LITERATURA •

Bahenská, M.: Počátky emancipace žen v Čechách (dívčí vzdělávání a ženské spolky v Praze v 19.století), Libri, Praha

•

Bachárová, G.: Česká rodina v proměnách století, Lidové noviny, 26.10.2004, str. 24

•

Bláha, A. I.: Československá sociologie, od svého vzniku do roku 1948, Doplněk, Brno, 1997

•

Brtníková, M., Šedivý, V.: Moderní láska a sexualita, manželství a rodina, Naše vojsko, 1985

•

Brtníková, M.: Svět muže, ženy a jejich dětí, Horizont, Praha, 1991

•

Čvančara, F., Sokačová, L.: Potřebujeme gender studies, Literární noviny, č. 16, 2007, str. 14

•

Dějiny zemí koruny české II., Paseka, Praha 2, 1997, 4.vydání

•

Dulkajová, L.: Vztah pohlaví jako morální problém, 2009

•

Elias, N.: O procesu civilizace I., Argo, Praha, 2006

•

Elias, N.: O procesu civilizace II., Argo, Praha, 2006

•

Goody, J.: Proměny rodiny v Evropské historii, Lidové noviny, Praha, 2006

•

Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník, Portál, Praha, 2000

•

Horský, J.: Rodina našich předků, Lidové noviny, 1997

•

Keller, J.: Dějiny klasické sociologie, SLON, Praha, 2004

•

Kocourková, J., Rabušic, L.: Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný?, SPRINT Praha, Universita Karlova, Praha, 2006

•

Kosatík, P.: Vojta Náprstek zakládá Americký klub dam, Týden, 2005, č.2, str. 68-69

•

Kučera, M.: Kultura v českých dějinách 19.století, Academia, Praha, 2011

65

•

Láska a manželství v dějinách, Magazín Práva, 16.10.1999, str. 31-33

•

Lev, V.: My nový život chcem na zemi, Mladá fronta, 1953

•

Lovasová, L.: Rodinné vztahy, Vzdělávací institut ochrany dětí o.p.s., Praha, 2007

•

Možný, I.: Česká společnost, Portál, Praha, 2002

•

Nakonečný, M.: Základy psychologie, Academia, Praha, 1998

•

Nodl, M.: Věčný boj proti manželství, Lidové noviny, ročník 18, 20.8.2005, str. V

•

Novák, T.: Jak loví ženy? Jak loví muži?, Víkend, Brno, 2003

•

Pavlát, J.: Neradostné vyhlídky tradiční rodiny, Lidové noviny, sobota, 22.1.2000, str. 21

•

Plaňava, I., Pilát, M., eds.: Děti, mládež a rodina v období transformace, Barrister a Principal, Brno, 2002

•

Plzák, M., Barták, M.: Gordické uzly rovnoprávného párového dorozumívání, Mladá Fronta, 1986

•

Plzák, M.: Hra o lidské štěstí, Orbis, 1975

•

Plzák, M.: Manželská tonutí, Motto, 2003, 2. vydání

•

Podivínová, M.: Deník naší babičky, Český spisovatel a.s., Praha, 1994

•

Polišenský, J., Ostrovská, S.: Ženy v dějinách lidstva, Jan Krigl, Praha, 2000

•

Pondělníček, I., Hašková, E.: Cesty k sobě i k druhým, kapitoly z praktické psychologie, Mladá fronta, 1981

•

Praško, J.: Asertivita v partnerství, Grada Publishing a.s., Praha, 2005

•

Ševela, V.: Česká rodina u konce s dechem, Pátek Lidových novin, č. 16, 1998, str. 4-7

•

Šrajer, J., Musil, L.: Etické kontexty sociální práce s rodinou, Albert, 2008

•

Trapková, L.: Děti s ďábelským věnem, Mladá Fronta Dnes, 26.4.2008, str. D5-D6

66

•

Veřejná správa, 2004,číslo 46, str.24-25

67

13 INTERNETOVÉ ZDROJE •

Americký klub dam, http://cs.wikipedia.org/wiki/Americk%C3%BD_klub_dam

•

Cajthamlová, K., Potužníková, J.: Generace 30+ nemá pro rodičovství dost sebevědomí, http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=8564, 24.11.2011

•

Daska: Ženské spolky v 19. století, http://www.seminarky.cz/Zenske-spolky-v-19-stoleti13825, 2007

•

Davidová, M.: Život na "psí knížku" má svá pro i proti. Stejně jako svatba, http://ona.idnes.cz/zivot-na-psi-knizku-ma-sva-pro-i-proti-stejne-jako-svatba-pk5-/vztahysex.aspx?c=A100209_182759_ona_vztahy_ves, 19.2.2010

•

Demografické informační centrum: Historie potratovosti, http://www.demografie.info/? cz_potratovosthistorie=

•

Demografické informační centrum: Porodnost, http://www.demografie.info/?cz_porodnost=

•

Demografické

informační

centrum:

Rozvodovost,

http://www.demografie.info/?

Sňatečnost,

http://www.demografie.info/?

cz_rozvodovost= •

Demografické

informační

centrum:

cz_snatecnost= •

Dobrý,

S.:

Česká

společnost

v

19.

století

(venkovská

rodina),

http://venkovskyden.blogspot.com/2008/02/esk-spolenost-v-19-stolet-venkovsk.html, 27.2.2008 •

Haberlová, V.: Rodičovství a velikost rodiny, http://www.stem.cz/tisk.php?id=402, 2001

•

Janula,

J.:

Krachuje

vám

manželství?

Nahlédněte

do

historie

rozvodů,

http://xman.idnes.cz/krachuje-vam-manzelstvi-nahlednete-do-historie-rozvodu-p2c-/xmanstyl.aspx?c=A080625_113856_xman-novinky_fro, 3.7.2008 •

Kovařík, J.: Česká rodina ve 2. polovině 20. století, Jak se změnily potřeby české rodiny za uplynulých 50 let?, http://www.rodina.cz/clanek530.htm, 7.2.2000

68

•

Manželství, http://cs.wikipedia.org/wiki/Manželství

•

Rodina, http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

•

Sokolová, D.: Páry žijící na "psí knížku" se rozcházejí dvakrát častěji než manželé, http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/195876-pary-zijici-na-psi-knizku-se-rozchazejidvakrat-casteji-nez-manzele.html, 26.3.2010

•

Šebrlová, V: Obnovený Americký klub dam, http://www.rodinaonline.cz/archiv/2003/25/klub.htm, ročník 35, č. 25

•

Vencl, J.: Sociologie a generace rodiny (B4), http://www.kujoni.cz/studium/sociologie/sociologie_a_generace_rodiny#promeny_rodiny_v %C2%A019_a_20_stoleti, 27.8.2009

69