Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Vztahy mezi ČR a SR v oblasti důchodového pojištění bakalářská práce
Autor:
Petra Peková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Jan Páv, Ph.D.
duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Písku dne 26. 4. 2011
Petra Peková
Poděkování: Děkuji vedoucímu bakalářské práce JUDr. Janu Pávovi, Ph.D. za pozornost, kterou věnoval mé práci, za jeho odborné rady a náměty při vypracování této práce.
Anotace Práce uvádí do problematiky provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Poukazuje na její praktické dopady na jednotlivé kategorie osob v oblasti důchodového pojištění a na následný vývoj judikatury ve výše uvedené oblasti. První kapitola se zabývá rozdělením společného státu a následným vývojem právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení v obou státech. Druhá kapitola obsahuje rozbor stěţejních článků Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Třetí kapitola se zabývá dopady práva Evropských společenství do provádění výše uvedené Smlouvy po vstupu obou států do Evropské unie. Čtvrtá kapitola se věnuje konkrétní kauze zaměstnanců Československých státních drah. Pátá kapitola se zabývá nálezem Ústavního soudu České republiky, který se týká aplikace Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Šestá kapitola se věnuje řízení o předběţné otázce u Evropského soudního dvora právě ve věci aplikace Smlouvy po vstupu ČR a SR do EU. V závěru je uvedena úvaha o tom, zda kritérium, které bylo dohodnuto Českou republikou a Slovenskou republikou při jednání o rozdělení nákladů na důchody za dobu zabezpečení získanou v bývalém Československu a které bylo zapracováno do článku 20 Smlouvy o sociálním zabezpečení, bylo vůbec správné.
Annotation This work presents the implementation issues of the Agreement between the Czech Republic and the Slovak Republic on Social Security. It refers to the practical impacts on different categories of people in the area of pension insurance and the subsequent development of law in the above mentioned areas. The first chapter deals with the dissolution of the Czechoslovak federation and subsequent legislative developments in the field of social security in both countries. The second chapter analyzes the key articles of the Agreement between the Czech Republic and the Slovak Republic on Social Security. The third chapter describes the impact of the European Communities law on the implementation of the aforesaid Agreement after both countries joined the European Union. Fourth chapter explains a specific case of the Czechoslovak State Railways employees. The fifth chapter deals with the decision of
the Constitutional Court of the Czech Republic, involving the application of the Agreement between the Czech Republic and the Slovak Republic on Social Security. The sixth chapter analyzes the preliminary ruling before the European Court of Justice application of the Agreement after both countries joined the EU. Finally, consideration is given to whether a criterion which was concluded by the Czech Republic and the Slovak Republic when negotiating the division of the pension payment costs for insurance
period completed in former Czechoslovakia and
which was incorporated in Article 20 of the Social Security Agreement was not correct.
Obsah Úvod .................................................................................................................. 9 1 Rozdělení ČSFR a právní předpisy v oblasti důchodového pojištění platné v době rozdělení ČSFR ...................................................................... 10 1.1 Rozdělení ČSFR ............................................................................................................ 10 1.2 Právní předpisy v oblasti důchodového zabezpečení platné před a po rozdělení ČSFR11 1.2.1 Změny právních předpisů v oblasti důchodového pojištění po rozdělení společného státu v ČR ............................................................................................................................ 11 1.2.1.1 Změny od 1. 1. 1996 ................................................................................................ 11 1.2.1.2 Změny od 1. 1. 2004 ................................................................................................ 12 1.2.1.3 Změny od 1. 1. 2010 ................................................................................................ 13 1.2.1.4 Očekávané změny .................................................................................................... 13 1.2.2 Změny právních předpisů v oblasti důchodového pojištění po rozdělení společného státu v SR ............................................................................................................................. 15 1.2.2.1 Změny od 1. 1. 2004 ................................................................................................ 15 1.2.2.2 Změny od 1. 1. 2005 ............................................................................................... 16 1.2.2.3 Změny od 1. 8. 2006 ............................................................................................... 16
2 Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení .................................... 16 2.1 Důvody a rozhodující kritéria pro vznik Smlouvy ........................................................ 16 2.2 Smluvní dokumenty....................................................................................................... 18 2.3 Nejdůleţitější ustanovení Smlouvy ............................................................................... 19 2.3.1 Článek 20 Smlouvy .................................................................................................... 19 2.3.1.1 Článek 15 Správního ujednání................................................................................. 20 2.3.1.2 Článek 16 Správního ujednání................................................................................. 21 2.3.2 Článek 12 Smlouvy .................................................................................................... 21 2.3.3 Článek 33 Smlouvy .................................................................................................... 21 2.3.4 Článek 11 Smlouvy .................................................................................................... 22 2.4 Důsledky aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení .......................... 23 2.5 Tvrdosti vzniklé při provádění Smlouvy ....................................................................... 24 2.5.1 Článek 26 Smlouvy .................................................................................................... 25
6
2.5.2 Rozdíl mezi slovenským důchodem a důchodem, který by náleţel podle českých právních předpisů ................................................................................................................ 28 2.5.3 Klady a zápory obou druhů odstraňování tvrdostí ..................................................... 29 2.5.4 Vyrovnávací příspěvek ............................................................................................... 31
3 Vstup ČR a SR do EU ................................................................................ 32 3.1 Aplikace Koordinačních nařízení .................................................................................. 32 3.2 Pouţití článku 26 Smlouvy ............................................................................................ 34 3.3 Pouţití ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ........................................................................................................ 35 3.4 Poskytování vyrovnávacího příspěvku .......................................................................... 36 3.5 Postoj Ústavního soudu k problematice česko-slovenských důchodů .......................... 36 3.6 Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu .................................................................. 37 3.6.1 Podmínky nároku........................................................................................................ 39 3.6.2 Výše zprostředkovaně převzaté výplaty ..................................................................... 39 3.7 Výklad zákona o důchodovém pojištění........................................................................ 40 3.7.1 Podmínky nároku........................................................................................................ 40 3.7.2 Výše důchodu podle výkladu MPSV ......................................................................... 41 3.8 Aplikace nových nařízení od 1. 5. 2010 ........................................................................ 41 3.9 Shrnutí moţností řešení problémů vyplývajících z článku 20 Smlouvy ....................... 42
4 Kauza Československé státní dráhy ......................................................... 43 4.1 Organizace ČSD ............................................................................................................ 44 4.1.1 Změna postoje SPÚ Bratislava ................................................................................... 45 4.1.2 Organizační sloţky ČSD ve smyslu článku 15 Správního ujednání .......................... 45 4.2 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ...................................................................... 47 4.3 Další vývoj na základě judikatury Nejvyššího správního soudu ................................... 48 4.4 Dohoda podle článku 26 Smlouvy................................................................................. 49 4.4.1 Návrhy moţného řešení .............................................................................................. 49 4.4.2 Přijetí dohody podle článku 26 Smlouvy ................................................................... 50
5 Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 939/10 ze dne 3. 8. 2010 ............. 51 5.1 Ústavní stíţnost v otázce důchodového nároku bývalé zaměstnankyně ČSD, která k 31. 12. 1992 pracovala v organizační sloţce ČSD ........................................................... 51 5.2 Nález ÚS v otázce důchodového nároku bývalé zaměstnankyně organizační sloţky ČSD a sídla organizační sloţky bývalých ČSD .................................................................. 53
7
5.3 Důsledky vyplývající z nálezu ÚS ................................................................................ 54 5.4 Závěry české a slovenské strany .................................................................................... 55 5.5 Realizace nálezu ÚS ze dne 3.8.2010, sp. zn. III. ÚS 939/10 ....................................... 57 5.6 Riziko do budoucna ....................................................................................................... 57
6 Řízení o předběžné otázce u Evropského soudního dvora ..................... 58 6.1 Institut řízení o předběţné otázce .................................................................................. 58 6.2 Řízení o předběţné otázce u Evropského soudního dvora č. C - 399/09 ...................... 58 6.2.1 Postup ČSSZ a průběh soudního řízení v případu paní M.L. ..................................... 58 6.2.2 Předloţení předběţné otázky k ESD .......................................................................... 60 6.2.3 Důvody pro poloţení předběţné otázky ..................................................................... 60 6.2.4 Stanovisko generálního advokáta ............................................................................... 62
Závěr ............................................................................................................... 63 Seznam použité literatury ............................................................................. 66 Seznam použitých zkratek ............................................................................ 69 Seznam příloh ................................................................................................ 70
8
Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala oblast vztahů mezi Českou republikou a Slovenskou republikou v důchodovém pojištění po rozdělení společného státu. Problematika vztahů mezi Českou republikou a Slovenskou republikou v oblasti sociálního zabezpečení je značně obsáhlá, účelem této práce není popsat veškeré její oblasti. Cílem této práce je rozbor problematiky provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a její dopady na jednotlivé kategorie osob v oblasti důchodového pojištění a následný vývoj judikatury ve výše uvedené oblasti. Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou uzavřená dne 29. 10. 1992 vstoupila v platnost dnem 1. 1. 1993. Cílem jejího sjednání bylo zajištění ochrany osob migrujících mezi oběma státy a zajištění jejich práv získaných v oblasti sociálního zabezpečení z titulu pojištění v kaţdém z nich. Velice důleţitou součástí Smlouvy jsou pravidla o rozdělení nároků v důchodovém zabezpečení za předchozí doby pojištění mezi oba nástupnické státy. Ačkoli od jejího vstupu v platnost uplynulo jiţ 18 let a od 1. 5. 2004 se oba státy staly členy Evropské unie a od tohoto data v oblasti sociálního zabezpečení aplikují právo Evropských společenství, provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení je stále v některých oblastech komplikované a má diskriminační důsledky pro některé české důchodce, kterým důchody přiznala a vyplácí Slovenská republika. Tuto práci jsem si vybrala proto, ţe v rámci své pracovní činnosti u svého zaměstnavatele České správy sociálního zabezpečení Praha se aplikací Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení v praxi detailně zabývám jiţ od jejího vstupu v platnost a jsou mi známé problémy vyplývající z aplikace této Smlouvy v případech jednotlivých osob, které jsou aplikací Smlouvy skutečně poškozeny a je třeba jejich problémy řešit. V současné době se stále jedná o velice aktuální téma, coţ dokládá i vývoj judikatury soudů různých instancí nejen v ČR, ale i u ESD.
9
1 Rozdělení ČSFR a právní předpisy v oblasti důchodového pojištění platné v době rozdělení ČSFR 1.1 Rozdělení ČSFR Dne 25. 11. 1992 byl Federálním shromáţděním České a Slovenské Federativní Republiky přijat ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR k datu 1. 1. 1993. K tomuto datu vznikly dva samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika. Následně přijala Česká národní rada ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky, který stanovoval převzetí právního řádu a kompetencí ČSFR Českou republikou, a usnesení č. 5/1993 Sb., ve kterém vyjádřila předpoklad, ţe ţádný výklad stávajících právních norem nepřipouští zpochybnění kontinuity zákonodárné moci. Dne 16. 12. 1992 byla Českou národní radou schválena nová Ústava České republiky1. Následně došlo k rozdělení státního majetku, závazků a kompetencí, došlo k vymezení společných státních hranic. Dále bylo nutné určit občanství dosavadních československých občanů. Státní občanství nově samostatných států se určovalo podle místa trvalého pobytu, místa narození, podle občanství rodičů atd. Někteří státní občané Slovenské republiky mohli nabýt státní občanství České republiky prohlášením podle zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky (např. osoby od rozdělení federace trvale ţijící v České republice, osoby ze smíšených rodin, které v době rozdělení federace byly nezletilé), přičemţ slovenské státní občanství jim mohlo zůstat zachováno. Dále byla uzavřena celá řada dvoustranných smluv mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Rozdělení federativního státu výrazně zasáhlo do ţivota všech občanů bývalé federace. Nemalá část občanů se musela rozhodnout, ve kterém z nově vzniklých státu bude ţít a pracovat. Pokojné a civilizované rozdělení federace na dva samostatné státy bylo podmíněno přijetím mnoha právních norem ve velmi krátkém období. Problematika sociálního zabezpečení 2 a oblasti důchodového pojištění, která je jeho součástí, byla 1
Ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb. Sociální zabezpečení představuje dlouhodobé zabezpečení pro případ ohroţení některého ze základních sociálních práv. Jde o soubor právních předpisů, které upravují hmotné zabezpečení a sluţby, jeţ stát zajišťuje, reguluje nebo poskytuje občanům, kteří v důsledku sociální události nemohou být výdělečně 2
10
jednou z nejdůleţitějších oblastí, neboť se dotýkala téměř všech občanů bývalé ČSFR. V oblasti důchodového pojištění bylo třeba ošetřit, které důchodové nároky a plnění přejdou na českého nositele pojištění, tj. Českou správu sociálního zabezpečení v Praze (dále jen „ČSSZ“), a které na slovenského nositele pojištění Národní pojišťovnu v Bratislavě3.
1.2 Právní předpisy v oblasti důchodového zabezpečení platné před a po rozdělení ČSFR Problematika důchodového zabezpečení v okamţiku zániku společného státu byla upravena zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ze dne 18. června 1988 4 . Tento zákon byl převzat do právního řádu České republiky i Slovenské republiky.
1.2.1 Změny právních předpisů v oblasti důchodového pojištění po rozdělení společného státu v ČR Jiţ od devadesátých let minulého stolení probíhá reforma důchodového systému České republiky, kdy byly postupně uskutečňovány dílčí reformní kroky, které byly završeny v roce 1995 přijetím nového zákona o důchodovém pojištění. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“) od 1. 1. 1996 nahradil naprostou většinu ustanovení zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení5. 1.2.1.1 Změny od 1. 1. 1996 Zákon o důchodovém pojištění6, 7 přinesl oproti dřívějšímu stavu řadu zásadních změn a pozitivních prvků, zejména z dlouhodobého hlediska. Mezi hlavní změny patří: -
konstrukce výpočtu důchodu je dvousloţková (první tvoří základní výměra, která je stejná pro všechny druhy důchodů, a druhou sloţku tvoří procentní výměra, jejíţ
činnými a jejich nezadatelná sociální práva zaručená ústavou jsou ohroţena. Sociální zabezpečení poskytuje lidem pomoc v případě nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství a úmrtí ţivitele. Mezi nástroje pomoci patří sociální pojištění, sociální zaopatření či podpora, sociální pomoc a sociální sluţby. (srov. TRÖSTER, P. et al Právo sociálního zabezpečení, 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha, C. H.. Beck 2005, str. 1 - 15). 3 Od 1 .11. 1994 se Národní pojišťovna transformovala na Sociální pojišťovnu. 4 Zákon č. 100/1988 Sb. zahrnuje důchodové zabezpečení, sociální péči a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných. 5 S výjimkou institutu zvýšení důchodu pro bezmocnost, který byl zrušen aţ zákonem č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních sluţbách. 6 Mezi základní principy důchodového pojištění v ČR patří princip jednotné úpravy – pro jednotlivé skupiny pojištěnců platí jednotné zásady pro nároky na důchody a jejich výpočet. Dávky důchodového pojištění jsou obligatorní, tj. při splnění stanovených podmínek na ně vzniká nárok. Dobrovolné dávky (jako byl například v dřívějším důchodovém zabezpečení sociální důchod) důchodové pojištění neupravuje (SPIRIT, M. et al. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR, Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, str. 339 – 340). 7 ZDP upravuje důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí ţivitele. 11
výše závisí na délce doby pojištění a výši příjmů dosaţených v rozhodném období před přiznáním důchodu), -
zahájení procesu postupného zvyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu (u muţů na 62 let, u ţen v rozmezí 57 – 61 let s ohledem na počet vychovaných dětí),
-
postupné prodluţování rozhodného období8, za které jsou zjišťovány výdělky pro stanovení výše procentní výměry důchodu (cílové období 30 kalendářních roků) a tím zvyšování závislosti výše důchodu na prakticky celoţivotní ekonomické aktivitě,
-
dynamická konstrukce výpočtu zohledňující určitým způsobem obecný mzdový vývoj,
-
zavedení předčasného starobního důchodu,
-
zrovnoprávnění
muţů
v nárocích
na
pozůstalostní
důchod
poskytováním
vdoveckého důchodu za obdobných podmínek, jako je poskytován ţenám vdovský důchod. 1.2.1.2 Změny od 1. 1. 2004 V roce 2003 bylo s účinností od 1. ledna 2004 přijetím zákona č. 425/2003 Sb. rozhodnuto o dalších parametrických změnách, které spočívaly zejména: -
v pokračování zvyšování důchodového věku stejným tempem s cílem postupného dosaţení jednotné hranice 63 let pro muţe a bezdětné ţeny; důchodový věk ostatních ţen je diferencovaný podle počtu vychovaných dětí 59 aţ 62 let,
-
v omezení moţností předčasného odchodu do starobního důchodu, spočívající ve zrušení jednoho z typů dočasně kráceného předčasného starobního důchodu,
-
v redukci hodnocení doby studia pro účely důchodového pojištění,
-
ve zrušení omezení souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (nově je jedinou podmínkou pro nárok na výplatu starobního důchodu uzavření pracovněprávního vztahu na dobu určitou nepřesahující jeden rok).
8
Rozhodné období je časový úsek, v němţ se zjišťují dva z prvků rozhodných pro stanovení osobního vyměřovacího základu, a to vyměřovací základy, resp. jejich úhrny za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období a vyloučené doby. Vyloučené doby jsou doby, v nichţ pojištěnec z objektivních důvodů uznávaných zákonem nedosahoval příjmy, které by byly zahrnuty do vyměřovacího základu. Vyměřovací základ je přesně definovaný okruh pracovních příjmů. (TRÖSTER, P. et al. Právo sociálního zabezpečení, 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha, C. H. Beck 2005, str. 133, 192 - 193). 12
1.2.1.3 Změny od 1. 1. 2010 Poslední velkou úpravou zákona o důchodovém pojištění provedenou v souvislosti s důchodovou reformou bylo přijetí zákona č. 306/2008 Sb., který přinesl od 1. 1. 2010 další radikální úpravy parametrů výpočtu. Mezi ty nejzásadnější patří: -
další navyšování důchodového věku stejným tempem s cílovou hranicí pro muţe a ţeny bezdětné a ţeny s jedním dítětem na 65 let, důchodový věk ostatních ţen je nadále odstupňován podle počtu vychovaných dětí 62 – 64 let,
-
postupné navýšení potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod (z dosavadních 25 let aţ na 35 let pojištění),
-
moţnost navyšování starobního důchodu za dobu výdělečné činnosti i při pobírání starobního důchodu,
-
zcela se mění koncepce invalidních důchodů a invalidity jako takové, namísto částečného invalidního důchodu a plného invalidního důchodu je přiznávána pouze jedna dávka - invalidní důchod - jejíţ výše je rozdílná v závislosti na stupni invalidity.
1.2.1.4 Očekávané změny Pro zajištění finanční rovnováhy průběţně financovaného základního důchodového pojištění9, a tudíţ pro plné krytí jeho budoucích závazků zdroji, je nezbytné -
pokračovat v postupných parametrických úpravách průběţně financovaného základního důchodového pojištění a dále
-
jeho doplnění o tzv. kapitalizační pilíř10. V současné době je v legislativním procesu vládní návrh novely zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 11 . Důvodem pro předloţení návrhu zákona je potřeba reagovat na nález Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) vyhlášený pod č. 135/2010 Sb., kterým byl s účinností od 30. září 2011 zrušen § 15 zákona o důchodovém pojištění, který upravuje stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodů z důchodového pojištění.12 9
Do současného průběţného systému přispívá ekonomicky aktivní generace a zároveň jsou z něho vypláceny penze dnešním důchodcům. Hlavní úlohou tohoto prvního pilíře je solidárně zajistit přiměřenou výši důchodů také pro lidi s niţšími příjmy, aby se mohli ve stáří vyhnout chudobě. Systém musí být zároveň výhodný pro občany, kteří svou prací vytvářejí hodnoty, tedy platí sociální pojištění a další daně. 10 zaloţený na dobrovolné účasti klienta ve fondovém penzijním spoření. 11 viz. Sněmovní tisk 277/0 dostupný z www: < http://psp.cz> 12 Ústavní soud ČR shledal ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění, které zakotvuje způsob stanovení výpočtového základu, z něhoţ se vypočítává procentní výměra důchodu, tedy i výši tzv. redukčních hranic protiústavním, neboť ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné 13
V návaznosti na tento nález se navrhuje nová konstrukce stanovení výpočtového základu, aby u pojištěnců s vysokými příjmy byl zvýšen náhradový poměr. V souvislosti s řešením dopadů nálezu ÚS se navrhují další dílčí parametrické změny základního důchodového pojištění, které v souladu s názory ÚS, mají přispět ke zlepšení finanční udrţitelnosti základního důchodového pojištění, anebo k zpřesnění současné právní úpravy. Navrţené změny jsou i v souladu s Programovým prohlášením vlády13, podle kterého vláda bude respektovat v co nejvyšší moţné míře závěry Poradního expertního sboru ministra práce a sociálních věcí a ministra financí k reformě důchodového sytému. Základní parametry výpočtu jsou navrhovány takto: maximální vyměřovací základ pro pojistné (tzv. zastropování) na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy, postupné prodlouţení rozhodného období na celoţivotní, zápočty ve třech redukčních hranicích budou 100 %, 26 % a 0 %. Další navrhované změny se týkají důchodového věku: pokračování ve zvyšování důchodového věku a dále urychlení sjednocení důchodového věku muţů a ţen tak, ţe po přechodnou dobu bude důchodový věk ţen zvyšován nikoli stávajícím tempem, tj. o čtyři měsíce za rok, ale o šest měsíců ročně14, následně bude důchodový věk zvyšován všem pojištěncům tempem dva měsíce za rok v souladu s očekávaným vývojem naděje doţití bez explicitního určení finálního důchodového věku. S ohledem na nutnost vytvoření II. pilíře (tzv. kapitalizačního pilíře) je navrţeno zavedení moţnosti dobrovolného fondového penzijního spoření (tzv. opt-out) v podobě vyvedení 3% sociálního pojištění na soukromé individuální účty občanů vedené u penzijních společností, za podmínky další dodatečné vlastní platby minimálně ve výši 2% ze základu pro výpočet odvodu na sociální pojištění. Vláda se dohodla, ţe v rámci mezigenerační solidarity bude moţné dobrovolné vyvedení částky o výši jednoho procenta zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců a s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem (Pl. ÚS 8/07, resp. nález č.135/2010 Sb.). 13 viz. Programové prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010 str. 7, dostupné z www: < http://vlada.cz> 14 První generací ţen, kterých by se týkalo toto urychlení, budou ţeny narozené v letech 1956-1960. Ke sjednocení důchodového věku tak dojde v roce 2041 pro pojištěnce narozené v roce 1975. 14
mzdy, resp. vyměřovacího základu, potomků vůči svým rodičům, kteří jsou ve starobním důchodu. Tento bonus jim nebude krácen ze mzdy, ani z jejich vlastního penzijního pojištění. Jde ryze o příspěvek státu, kterým budou moci děti svým rodičům v penzi „přilepšit“ pouhým souhlasem. Vstup do dobrovolného opt-outu bude umoţněn lidem mladším 35 let. Jejich rozhodnutí je pak nevratné, ze systému jiţ nebudou moci vystoupit. Zda vyuţijí tento systém, či nikoli, se lidé, kterým bude v době vstupu zákona v platnost více neţ 35 let, budou moci rozhodnout do 31. 12. 201215. První část změn související s nálezem ÚS, tzv. „malá důchodová reforma“, vzhledem k nutnosti dodrţet termín 30. 9. 2011 v podobě návrhu zákona byla jiţ schválena ve vládě a pokračuje jeho projednávání v Parlamentu. Další část navrţených změn, tzv. „velká důchodová reforma“, je nyní ve stadiu základního koncepčního rozhodnutí. Následovat bude její legislativní zpracování tak, aby nezbytná legislativní pravidla nabyla účinnosti postupně v průběhu roku 2012 (licencování fondů, rozhodnutí účastníků). Se startem nového způsobu spoření v kapitálovém pilíři se počítá k 1. lednu 201316.
1.2.2 Změny právních předpisů v oblasti důchodového pojištění po rozdělení společného státu v SR Oproti České republice zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení s mnohými změnami (celkem 40 novel) platil ve Slovenské republice aţ do roku 2003. Po více neţ deseti letech příprav byl přijat zákon č. 461/2003 Z.z., o sociálním pojištění, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2004. 1.2.2.1 Změny od 1. 1. 2004 Mezi nejdůleţitější změny, které přinesl nový zákon č. 461/2003 Z.z. v oblasti nároků na dávky důchodového pojištění, patří: -
postupné navýšení důchodového věku pro nárok na starobní důchod na 62 roků (jednotně pro muţe i ţeny),
-
zkrácení potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod na 10 roků,
15
Důchodová reforma (2011-04-01) dostupné z: www:< http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/164 > Dopady reformy (2011-04-01) dostupné z www: < http://www.mpsv.cz/files/clanky/10407/22022011_p1.pdf > 16
15
-
novými základními prvky pro konstrukci důchodů jsou osobní vyměřovací základ, osobní mzdový bod, průměrný mzdový bod, všeobecný vyměřovací základ a důchodová hodnota,
-
zavádí se předčasný starobní důchod,
-
dochází ke zpřísnění podmínek nároku na invalidní důchod.
1.2.2.2 Změny od 1. 1. 2005 Od roku 2004 byla ve Slovenské republice zahájena transformace průběţného důchodového systému na nový systém poskytující důchody v závislosti na počtu let přispívání do systému a výši příjmů, z nichţ byly příspěvky zaplaceny (první pilíř). Od ledna 2005 začal fungovat příspěvkově definovaný systém povinného starobního důchodového spoření (druhý, kapitalizační pilíř) financovaný prostřednictvím příspěvků na osobní důchodové účty účastníků systému. Třetím pilířem je dosavadní dobrovolné důchodové pojištění. 1.2.2.3 Změny od 1. 8. 2006 Jednou z novel zákona č. 461/2003 Z.z. byl zákon č. 310/2006 Z.z., který slovenskému nositeli pojištění uloţil povinnost přepočítat všechny starobní důchody přiznané podle předpisů účinných do 31. 12. 2003, které byly vypočtené z průměrného měsíčního výdělku upraveného na částku 4067 Sk, nebo byly omezené nejvyššími výměrami důchodů ve smyslu zákona č. 100/1988 Sb.
2 Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení 2.1 Důvody a rozhodující kritéria pro vznik Smlouvy Vztahy mezi státy v oblasti sociálního zabezpečení upravují dvou či vícestranné mezinárodní smlouvy a mezi členskými státy Evropské unie nařízení přijatá v rámci Evropské unie. Důvodem je ochrana osob migrujících mezi státy a zajištění jejich práv získaných v oblasti sociálního zabezpečení z titulu pojištění v kaţdém z nich. V souvislosti s rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky vznikla potřeba v krátkém čase vytvořit mezi oběma samostatnými státy takové vztahy, které budou mít minimální dopady na obyvatelstvo. Základním úkolem bylo přijetí smluvního dokumentu, který vyřeší otázky minulosti, ale současně stanoví standardní úpravu pro budoucnost s tím, ţe bude respektovat základní smluvní principy, tj. rovnost nakládání
16
s občany, sčítání dob pojištění pro nárok na důchod, zamezení dvojího pojištění a export dávek do druhého státu. Při úpravě hodnocení dob pojištění získaných od 1. 1. 1993 na území dvou nových samostatných států bylo moţné vycházet z obvyklé mezinárodní praxe - účast na pojištění se řídí místem výkonu práce v ČR nebo v SR. Problémem při tvorbě smlouvy bylo vypořádat se s dobami pojištění získanými na území společného státu do 31. 12. 1992, neboť v mezinárodní praxi v zásadě neexistoval ţádný model pro řešení nároků, které by plynuly z jednoho, dříve společného státu. „Přijetí kolizního kritéria určujícího, který z nově vzniklých států – ČR nebo SR, ponese náklady na důchody za dobu zaměstnání osob v bývalém Československu bylo nezbytné; ponechání řešení na úpravě v národních předpisech ČR a SR by způsobilo problémy a bylo nepřijatelné.“17 V době existence společného státu mohlo běţně docházet k situacím, ţe účastník systému měl trvalý pobyt v jednom státě, zaměstnání vykonával ve druhém a toto místo se nekrylo se sídlem jeho zaměstnavatele. Pokud mělo být při přiznávání nároků po 31. 12. 1992 na první pohled zřejmé, jaké doby pojištěnec získal, muselo být zvoleno kritérium, na němţ se oba smluvní státy shodly a jeţ v zásadě vyjadřovalo jejich vůli nést závazky ČSFR, přičemţ muselo jít i o takové kritérium, které by bylo moţné ověřit z dostupných administrativních podkladů, na nichţ je zaznamenána evidence důchodového zabezpečení občanů18. Kaţdé z kritérií, pro poměrné rozdělení nákladů, o kterých se při přípravě smlouvy uvaţovalo, mělo své klady a zápory. Mezi uvaţovaná kritéria patřilo: 1) občanství ČR nebo SR, 2) trvalý pobyt v ČR nebo v SR, 3) zpětné rozdělení dob zaměstnání podle toho, zda zaměstnání bylo vykonáváno v ČR nebo v SR, 4) sídlo zaměstnavatele v ČR nebo v SR ke dni rozdělení bývalé ČSFR. 17
BAUER, J. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost budoucnost, MPSV Praha 2003, str. 9. 18 Právní předpisy ukládají řadě subjektů vedení záznamů o dobách pojištění (zaměstnání) a vyměřovacích základech (příjmech z výdělečné činnosti). Nejčastěji jde o evidenční listy důchodového pojištění (dále jen „ELDP“), které vytvářejí (zaměstnavatelské) organizace na základě záznamů v osobní evidenci, především ve mzdových listech. Tyto ELDP specifikují jednak dobu pracovněprávního vztahu, příjmy z výdělečné činnosti, vyloučené doby, ale zachycují řadu dalších informací identifikujících pojištěnce i samotnou zaměstnavatelskou organizaci. Tyto formalizované tiskopisy se pak zasílají ČSSZ v Praze. Podobné formuláře s podobnou strukturou dat jako ELDP byly pouţívány (a ČSSZ zasílány) i v minulosti. Obsah dat nebyl vţdy totoţný a rovněţ názvy se v průběhu let měnily (evidenční listy důchodového zabezpečení, pojišťovací karty, výkazové lístky a podobně) (Vademecum – Skripta pro specializované pracoviště pro digitalizaci údajů z nárokových podkladů, Praha, ČSSZ., 1999). 17
V zásadě v úvahu přicházelo kritérium trvalého pobytu, popřípadě sídlo zaměstnavatele k datu zániku ČSFR. Kritérium zpětného rozdělení dob zaměstnání podle toho, zda zaměstnání bylo vykonáváno v ČR nebo v SR bylo prakticky neproveditelné, neboť systém do roku 1992 nezachycoval údaj o tom, zda je určitá činnost vykonávána na území ČR či SR. Vést dokazování v kaţdém jednotlivém případě o jednotlivých dobách získaných přibliţně v průběhu 40 let profesní aktivity občana by bylo administrativně, časově i finančně velmi náročné a mohlo by ohrozit funkčnost celého systému přizvávat a vyplácet dávky. Poslední zmíněné kritérium sídla zaměstnavatele v ČR nebo v SR ke dni rozdělení bývalé ČSFR preferované zejména slovenskou stranou bylo nakonec ve smlouvě přijato.
2.2 Smluvní dokumenty Dne 29. října 1992 byla podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení uveřejněná pod č. 228/1993 Sb. (dále jen „Smlouva“). Ačkoli Smlouva vstoupila v platnost aţ dnem 3. května 1993, byla prozatímně prováděna jiţ od 1. 1. 1993 (na základě čl. 34 odst. 1 Smlouvy). Mezi základní smluvní dokumenty patří dále Správní ujednání o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení ze dne 8. 1. 1993 (dále „Správní ujednání“), které vstoupilo v platnost od 1. 1. 1993 (ve Sbírce zákonů ČR není publikováno) a Dohoda mezi Českou správou sociálního zabezpečení a Národní pojišťovnou - Správou fondu nemocenského pojištění a Správou fondu důchodového pojištění o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení a Správního ujednání k této Smlouvě ze dne 26. 5. 1993. Nejdůleţitějším společným dokumentem je Smlouva, která ošetřuje sociální nároky občanů obou států obecně. Zahrnuje oblast nemocenského pojištění, důchodového pojištění, státní sociální dávky a dávky a sluţby sociální péče. Úprava důchodového a nemocenského pojištění ve Smlouvě vychází ze základních koordinačních principů o rovnosti nakládání s občany, pojištění v místě zaměstnání, sčítání dob pojištění a exportu dávek do druhého státu. Oproti tomu poskytování státních sociálních dávek a dávek a sluţeb sociální péče je vázáno na trvalý pobyt. Správní ujednání a Dohoda mezi nositeli pojištění jsou dokumenty s niţší právní silou, ale při praktickém provádění Smlouvy hrají významnou roli. Správní ujednání vymezuje zejména klíčový pojem „sídlo zaměstnavatele“ a dále stanoví postup při hodnocení dob pojištění osob samostatně výdělečně činných, nebo postup hodnocení
18
náhradních dob pojištění. Dohoda pak jiţ vymezuje konkrétní pracovní postupy mezi nositeli pojištění, na nichţ se obě smluvní strany dohodly.
2.3 Nejdůležitější ustanovení Smlouvy Z hlediska důchodových nároků získaných v bývalé ČSFR jsou stěţejní články 12, 20 a 33, které řeší právě rozdělení dob pojištění získaných na území bývalého Československa, nakládání s nároky, které byly získány na území společného státu a příslušnost k výplatě důchodů.
2.3.1 Článek 20 Smlouvy Článek 20 obsahuje základní pravidlo, určující které československé doby pojištění získané do 31. 12. 1992 budou pro stanovení nároku na důchod a jeho výši povaţovány za doby pojištění české a které za slovenské. Princip sídla posledního zaměstnavatele před rozdělením ČSFR určuje, ţe dobu zaměstnání do 31. 12. 1992 hodnotí nositel pojištění toho státu, ve kterém měl sídlo zaměstnavatel oprávněného k tomuto dni. Určuje tak tedy i to, zda bude k přiznání důchodu za tyto doby pojištění kompetentní česká nebo slovenská strana a vylučuje tak dvojí hodnocení stejných dob pojištění. Podle článku 20: „Doby zabezpečení19 získané před rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky se považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, nebo naposledy před tímto dnem. Pokud občan neměl ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, nebo naposledy před tímto dnem zaměstnavatele se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, považují se doby zabezpečení získané před tímto dnem za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky, nebo naposledy před tímto dnem“. Ve smyslu článku 20 veškerá doba zaměstnání a náhradní doba pojištění před 31. 12. 1992 (doba vojenské sluţby, doba péče o dítě, doba nezaměstnanosti, atd.), a to bez ohledu na skutečnost, ve kterém z obou států byla získána, je dobou zabezpečení tohoto státu, ve kterém měl sídlo zaměstnavatel ţadatele o důchod ke dni rozdělení společného státu, tj. k 31. 12. 1992. Pokud sídlo zaměstnavatele ţadatele 19
Smlouva uţívá pojem „doby zabezpečení“, neboť byla uzavřena v době, kdy v bývalém Československu platil zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení zaloţený na zabezpečovacím principu. V textu se dále namísto doby zabezpečení uţívá pojem „doby pojištění“, tj. pojem zavedený zákonem č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, který je jiţ zaloţen na pojistném principu., kdy občan povinně pojišťuje sám sebe pro případ budoucí pojistné (sociální) události. 19
o dávku nebylo ke dni 31, 12. 1992 na území ČR ani SR, neboť např. v této době v ČSFR vůbec nepracoval, řídí se příslušnost k hodnocení veškerých dob pojištění před 31. 12. 1992 dle posledního sídla zaměstnavatele na území ČSFR před tímto dnem. Nelze-li kritérium sídla zaměstnavatele k 31. 12. 1992 nebo naposledy před tímto dnem pouţít, stanoví odstavec 2 článku 20 Smlouvy náhradní kritérium, který z nástupnických států bude započítávat doby pojištění. Jedná se například o ţeny pečující o děti, pokud jim současně netrval pracovní poměr, osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, pokud před těmito náhradními dobami nezískaly ţádnou dobu zaměstnání na území bývalého Československa. V takovýchto případech je rozhodující trvalý pobyt občana k 31. 12. 1992, nebo naposledy před tímto dnem. Podle článku 20 odstavce 2 Smlouvy se postupuje i v případech, kdy občan k 31. 12. 1992 vykonával dvě zaměstnání, jak pro zaměstnavatele v ČR tak i v SR. V takovýchto situacích je rovněţ rozhodující trvalý pobyt k 31. 12. 1992. Obdobně to platí i v případech, kdy občan vykonával samostatnou výdělečnou činnost v jednom státě a současně byl zaměstnán ve druhém státě. 2.3.1.1 Článek 15 Správního ujednání Velmi důleţitou roli s ohledem na článek 20 Smlouvy má i článek 15 Správního ujednání, který vymezuje pojem „sídlo zaměstnavatele“. Článek 15 Správního ujednání zároveň vymezuje postup v případech, kdy adresa zaměstnavatele není v obchodním rejstříku zapsána. Dle článku 15 „Sídlem zaměstnavatele se rozumí adresa, která je jako sídlo zapsána v obchodním rejstříku. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, je sídlem adresa,
která
je
v obchodním
rejstříku
uvedena
jako
místo
podnikání;
je-li
zaměstnavatelem odštěpný závod nebo jiná organizační složka zapsaná v obchodním rejstříku, rozumí se sídlem zaměstnavatele adresa tohoto odštěpného závodu nebo organizační složky. Není-li adresa zaměstnavatele v obchodním rejstříku uvedena (např. podniky zřízené přímo zákonem), postupuje se podle článku 20 odstavce 2 Smlouvy.“ 20 V případě podniků zřízených přímo zákonem šlo nejčastěji o nemocnice, školy, příspěvkové organizace, ministerstva, atd. U zaměstnanců těchto subjektů je tedy ke zhodnocení veškerých dob pojištění získaných na území ČSFR příslušný ten stát, na jehoţ území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení ČSFR, nebo naposledy před tímto dnem.
20
Článek 15 Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. 20
2.3.1.2 Článek 16 Správního ujednání Článek 16 Správního ujednání obsahuje pravidlo, který stát je příslušný k hodnocení dob pojištění získaných na území ČSFR osob samostatně výdělečně činných a občanů, kteří měli k 31. 12. 1992 zaměstnavatele, jak na území ČR, tak na území SR. Podle tohoto ustanovení „U osob samostatně výdělečně činných se za zaměstnavatele pro účely článku 20 Smlouvy považuje okresní správa sociálního zabezpečení, které byla tato osoba povinna odvádět pojistné na nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení. U občana, který měl ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky jak zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, tak i zaměstnavatele se sídlem na území Slovenské republiky, se postupuje podle článku 20 odstavce 2 Smlouvy.“21
2.3.2 Článek 12 Smlouvy Článek 12 stanoví příslušnost k rozhodování o nárocích na pozůstalostní důchod a k jeho výplatě. Opět je rozhodující skutečnost, který z nositelů pojištění byl, nebo by byl příslušný k zápočtu dob pojištění získaných na území federálního státu a přiznání důchodu za tyto doby pojištění. Přesná dikce článku 12 je následující: „Důchody pozůstalých přiznává a vyplácí nositel zabezpečení toho smluvního státu, za jehož důchody se považují nebo by se považovaly důchody, z nichž se důchody pozůstalých vyměřují.“22
2.3.3 Článek 33 Smlouvy Dalším velmi důleţitým ustanovením Smlouvy je článek 33 stanovující pravidla pro to, který z obou nově vzniklých států je nadále příslušný k výplatě všech původně československých
důchodů,
přiznaných
ještě
v době
společného
státu
podle
československých předpisů. Vychází se z toho, ţe všechny důchody vyplácené k 31. 12. 1992 byly československými důchody, přiznanými podle československých právních předpisů o sociálním zabezpečení za doby započitatelné podle těchto právních předpisů a z příjmů v československých korunách. Smlouva proto musela stanovit, jakými právními předpisy (zda českými nebo slovenskými) se bude po zániku ČSFR řídit nárok na tyto důchody a na jejich další výplatu. Do roku 1992 byl k přiznání a výplatě důchodu příslušný jeden z československých nositelů pojištění a to buď Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem v Praze, nebo Slovenská správa sociálního zabezpečení se sídlem v Bratislavě, vţdy podle trvalého pobytu občana. Pokud se důchodce přestěhoval do druhé 21 22
Článek 16 Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. Článek 12 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. 21
republiky, stávající plátce důchodu zastavil výplatu důchodu a výplatu tohoto důchodu začal provádět druhý nositel pojištění na novou adresu důchodce. Podle článku 33 Smlouvy „Důchody přiznané ode dne, který spadá do období před rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky, nositeli zabezpečení České republiky nebo Slovenské republiky se nadále považují za důchody toho smluvního státu, jehož nositel zabezpečení byl, nebo by byl příslušným k výplatě těchto důchodů ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky.“ 23 Podle tohoto článku se tak z původně československého důchodu stal po rozdělení společného státu důchod toho státu, kde důchodce trvale bydlel k datu 31. 12. 1992. Není přitom rozhodující, který z nositelů důchod původně přiznal, jaká doba byla pro jeho výši započtena, ani zda důchodce několik let nebo celý ţivot pracoval na území druhého státu. Rozhodující skutečností je trvalý pobyt poţivatele důchodu k 31. 12. 1992. Další nárok na tyto důchody (původně československé) se jiţ řídí právními předpisy toho státu, jehoţ nositel pojištění důchody vyplácí.
2.3.4 Článek 11 Smlouvy Toto ustanovení Smlouvy se zabývá hodnocením doby pojištění získané na území obou jiţ samostatných států ČR a SR a dále řeší uplatňování zásady sčítání dob pojištění. Význam této zásady spočívá v tom, ţe nedojde ke ztrátě nároku na dávku, ačkoli doba pojištění v daném státě je nedostačující pro vznik nároku na dávku, neboť se přihlíţí i k dobám pojištění získaným na území druhého státu. V takovém případě pak nositel pojištění přiznává tzv. dílčí důchod. Termínem dílčí důchod je označován důchod, na který vznikl nárok pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným ve druhém smluvním státě. Při stanovení výše tohoto důchodu se nejprve vypočte teoretická výše procentní výměry důchodu za doby pojištění získané v obou smluvních státech. Teoretická výše důchodu se dále se sníţí tak, aby odpovídala poměru délky české doby pojištění k celkové době pojištění získané v obou smluvních státech (ve smyslu Smlouvy se jedná o celkovou dobu pojištění v ČR a SR). Dílčení ve stejném poměru dob podléhá i základní výměra důchodu. Vzorec výpočtu dílčího důchodu vypadá následovně: Dílčí důchod = teoretická výše důchodu
x
česká doba pojištění
celková doba pojištění v ČR a SR. 23
Článek 33 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. 22
2.4 Důsledky aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení Pravidla určující, zda veškeré doby pojištění získané před 31. 12. 1992 na území společného státu bude započítávat jako vlastní doby pojištění ČR nebo SR, se ukázala jako vyhovující pro drtivou většinu občanů bývalé federace, zejména v případech, kdy pojištěnec převáţnou většinu svého aktivního ţivota ţil a pracoval na území jednoho státu a tento stát mu podle svých předpisů po 31. 12. 1992 přiznal důchod. Krátce po rozdělení bývalého Československa, kdy úroveň sociálního zabezpečení obou států byla stejná, nehrála skutečnost, který z nástupnických států vyplácel důchod, ať jiţ na vlastním území, nebo do druhého státu, prakticky ţádnou roli. „V obou nástupnických státech platil v době rozdělení stejný zákon o důchodech. V obou státech platila stejná měna, lidé pracovali za přibližně stejné mzdy a důchodci pobírali přibližně stejné důchody.“24 Teprve po určité době se začaly projevovat ekonomické rozdíly obou nástupnických států, které se promítly téţ do úrovně důchodového zabezpečení a do kurzu jejich národních měn. Rozdělení státu a jeho důsledky v důchodových nárocích tak začalo vyvolávat pocit křivdy u poměrně velké skupiny českých občanů, kteří po celý ţivot ţili a pracovali na území ČR a pouze jejich zaměstnavatel měl k 31. 12. 1992 sídlo ve Slovenské republice. Pouze z důvodu sídla zaměstnavatele jim v souladu s článkem 20 Smlouvy náleţí slovenský důchod. Další nespokojenou skupinou, která se bez vlastní vůle stala poţivateli slovenských důchodů se všemi souvisejícími dopady, byli čeští občané, kteří z ČR jezdili za prací do SR. Poslední skupinou jsou čeští občané, kteří celý ţivot (nebo převáţnou část ţivota) ţili a pracovali na území ČR, byl jim zde přiznán důchod, ale k datu 31. 12. 1992 bydleli na Slovensku a později přesídlili zpět do ČR. Ti se, ze dne na den, stali téţ poţivateli důchodů ze Slovenské republiky a vztahovaly se na ně výhradně slovenské právní předpisy. Důvodem jejich nespokojenosti je rozdílná výše důchodů podle českých právních předpisů a podle slovenských právních předpisů. Dle JUDr. Bauera dotčenou skupinu obyvatelstva negativně vnímající rozdílnou výši důchodu představují „ty osoby, které bydlí v ČR (trvale, nebo se do ČR přestěhovaly) a kterým: -
doba pojištění v bývalém Československu je zhodnocena ve slovenském důchodu v nižší výši, než kdyby se tato doba hodnotila v českém důchodu;
24
Tisková zpráva MPSV, Smlouva ČR – SR v oblasti důchodů, Praha 31. 3. 2005. 23
-
přepočtem důchodu vypláceného slovenskou stranou v Sk na Kč se dále „snižuje“ celková částka pobíraná v „korunách“.25 Pocit křivdy, jak jiţ bylo naznačeno, je způsobován především odlišným
hospodářským vývojem a v tvorbě právních předpisů důchodového pojištění v obou nástupnických státech: a) Odlišný hospodářský vývoj se projevoval jinými růsty cen a mezd a zejména rostoucím kurzovním rozdílem mezi oběma měnami. b) Odlišnosti ve vývoji právních předpisů spočívají zejména: -
ve zrušení rozlišování zaměstnání podle kategorií od roku 1993 v ČR;
-
v přijetí nového zákona o důchodovém pojištění od 1. 1. 1996 (zatímco ve Slovenské republice aţ do 31. 12. 2003 nadále platil zákon č. 100/1988 Sb. se všemi jeho omezeními z období před rozdělením federace);
-
v roce 2004 v SR přijetí zákona o sociálním pojištění zaloţeném na tzv. bodovém systému (čímţ se odlišnost způsobu výpočtu důchodů podle vnitrostátních předpisů ČR a SR dále prohlubuje), který navíc neobsahuje ustanovení o odstraňování tvrdosti a dále od roku 2005 zákona o starobním důchodovém spoření.
2.5 Tvrdosti vzniklé při provádění Smlouvy Zodpovědnost při dosud v praxi neověřeném dělení jednoho systému na dva si vyţádala přijetí určité pojistky. Smlouva předpokládala, ţe při jejím provádění mohou vzniknout tvrdosti, a proto zakotvila pro jejich odstraňování článek 26 (za předpokladu oboustranného souhlasu s jeho aplikací). Toho bylo vyuţito po omezenou dobu po rozdělení společného státu při poskytování sociální péče občanům s trvalým pobytem ve druhém státě a posléze se tento článek začal uplatňovat i u důchodů. Skutečnost, ţe doby zaměstnání ve společném státě byly podle Smlouvy hodnoceny v niţším slovenském důchodu, neţ kdyby byly hodnoceny v českém důchodu, byla označena za „tvrdost“ Smlouvy a česká strana začala s vyrovnáváním důchodů u předem vytypovaného, ale postupně stále rostoucího počtu občanů. Podstatou článku 26 „je „dorovnávání“ resp.
25
BAUER, J. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost budoucnost, MPSV Praha 2003, str. 8.
24
„vylepšování“ důchodů vyplácených slovenskou stranou do ČR na úroveň českých důchodů Českou správou sociálního zabezpečení.“26
2.5.1 Článek 26 Smlouvy Článek 26 ponechával smluvním státům do budoucna moţnost vzájemné dohody pro řešení neočekávaných nebo zvláštních situací cestou odstranění tvrdostí, které se vyskytnou při jejím provádění: „Vyskytnou-li se při provádění této smlouvy tvrdosti, mohou se příslušné úřady obou smluvních států dohodnout o způsobu použití ustanovení této smlouvy. Obdobně se postupuje i v případě, dojde-li při jejím provádění k rozdílnému výkladu. Nebude-li dosaženo shody, dohodnou se příslušné úřady smluvních států na dalším postupu.“27 Ustanovení citovaného článku se ukázalo velmi potřebným jiţ nedlouho po rozdělení společného státu. V prvních týdnech po rozdělení federace, kdy v obou státech platila ještě společná měna bývalé ČSFR, se výše důchodů na Slovensku a v České republice nelišila. Ale jiţ v červenci 1993 po desetiprocentní devalvaci slovenské koruny docházelo k situacím, kdy čeští občané, kteří původně pobírali československé důchody a kterým po rozdělení federace náleţel slovenský důchod, měli niţší důchod, neţ čeští občané, kterým po rozdělní náleţel český důchod. Byli tak poškozeni ve svých dříve nabytých nárocích jen proto, ţe se k 31. 12. 1992 zdrţovali ve Slovenské republice. Další skupina českých občanů, jejichţ důchodové nároky byly v důsledku rozdělení federace poškozeny jen proto, ţe k datu rozdělení státu pracovali v podniku se sídlem ve Slovenské republice, vznikala s narůstajícím počtem slovenských důchodů přiznaných po 31. 12. 1992 českým občanům podle pravidel stanovených článkem 20 Smlouvy. Tato situace zhoršovala sociální podmínky českých občanů oproti předpisům platným v ČR a odporovala také základním zásadám platným v mezinárodním právu a zemích EU, které občanům zaručují volný pohyb bez ohroţení jejich sociálních nároků. V průběhu druhé poloviny roku 1993 tak Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV ČR“) a ČSSZ v Praze obdrţely mnoţství ţádostí občanů o vyplácení českého důchodu. MPSV ČR a Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR (dále jen „MPSVR SR“) proto společně rozhodly o způsobu řešení těchto ţádostí. Dne 21. 1. 1994 na základě Dohody mezi příslušnými úřady smluvních států uzavřené podle čl. 26 26
BAUER, J. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost, budoucnost, MPSV Praha 2003, str. 12. 27 Článek 26 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení. 25
Smlouvy (dále „Dohoda“) se nositelé zabezpečení, tj. ČSSZ a Správa Fondu důchodového pojištění, dohodly na zásadách a postupu při převzetí příslušnosti k výplatě dávek důchodového zabezpečení mezi nositeli zabezpečení. Pro projednávání ţádostí o odstraňování tvrdostí, které se vyskytnou při provádění Smlouvy, byla ustavena, jakoţto poradní orgán ministra práce a sociálních věcí v těchto záleţitostech, Zvláštní dávková komise ministra práce a sociálních věcí ČR. Zvláštní dávková komise individuálně posuzovala důvody, které občané uváděli ve svých ţádostech o převzetí výplaty slovenského důchodu Českou republikou. Tato komise byla zrušena z rozhodnutí ministra od 1. 9. 1998, k odstraňování tvrdostí byla pak kompetentní Dávková komise ministra (dále jen „DKM“). Podle Dohody, byl-li příslušný k hodnocení doby pojištění do 31. 12. 1992 nositel zabezpečení státu, na jehoţ území měl ke dni rozdělení ČSFR sídlo zaměstnavatel občana, ale občan měl trvalý pobyt i pracoviště na území druhého státu, předává na ţádost takového občana výplatu důchodu „stát příslušný” „státu pobytu”. Přestoţe Dohoda byla koncipována jako oboustranná, v praxi však v naprosté většině případů bylo „státem příslušným“, tj. předávajícím státem Slovensko a „státem pobytu“, tj. přejímajícím státem ČR. Předání výplaty však není mechanické. O nároku na důchod rozhoduje předávající stát, přejímající stát neposuzuje podmínky nároku podle vnitrostátních předpisů, ovšem stanoví podle nich výši přejímaného důchodu. K tomuto postupu není třeba projednání v DKM, ani rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí, ani souhlas ze slovenské strany. U kladně vyřízených ţádostí je výplata slovenského důchodu následně refundována na účet českého nositele pojištění, který ţadateli vyplácí důchod ve výši podle českých právních předpisů a do budoucna je s tímto důchodem nakládáno jako s českým důchodem. Neměl-li však občan ke dni rozdělení ČSFR pracoviště na území státu, v němţ měl trvalý pobyt, nebo měl-li přiznán důchod ještě před rozdělením státu, lze předat výplatu jedině za souhlasu obou smluvních států. Z předání výplaty jsou však v obou případech vyloučeny důchody, kdy pojištěnci vznikl nárok na důchod za dobu získanou po rozdělení ČSFR na území předávajícího státu, tj. za dobu pojištění v rozsahu aspoň 1 roku (čl. 11 odst. 5 Smlouvy). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pouze v případech, kdy občan měl trvalý pobyt i pracoviště na území jednoho státu a sídlo zaměstnavatele na území druhého státu, nebylo třeba ţádost občana o přenesení příslušnosti k výplatě důchodu projednávat v DKM
26
a vyţadovat souhlas druhého státu. V ostatních případech však je vţdy třeba, aby s mimořádným řešením souhlasily příslušné úřady obou států, tj. MPSV ČR a MPSVR SR. Příklad výpočtu důchodu podle článku 26 uvádím pod č. 1 v Příloze č.1. Podmínkou pro převzetí příslušnosti k výplatě důchodu ČSSZ v Praze podle článku 26 Smlouvy je, ţe Sociální pojišťovna v Bratislavě (dále jen „SPÚ“) neprovádí sráţky z důchodu na základě výkonu rozhodnutí nebo z jiného důvodu a osoba má po celou dobu převzetí příslušnosti k výplatě důchodu trvalý pobyt na území ČR. V případě, ţe by se osoba přestěhovala zpět na Slovensko, nárok na převzetí příslušnosti k výplatě důchodu ČSSZ zaniká a výplata důchodu je předána zpět slovenskému nositeli pojištění. Během roku 1994 se ustálilo rozdělení projednávaných případů do 5 skupin: Skupina I – okruh občanů, kterým důchod vyměřila ČSSZ v Praze, občané se později přestěhovali do SR, kde byli trvale přihlášení ke dni 31. 12. 1992, a po 1. 1. 1993 se přestěhovali do ČR. Skupina II – občané, kteří mají a k 31. 12. 1992 měli trvalý pobyt na území ČR, k 31. 12. 1992 pracovali v SR, důchody měli vyměřeny v roce 1993 nebo později a dojíţděli za prací na Slovensko (sídlo jejich zaměstnavatele tedy bylo k 31. 12. 1992 v SR). Skupina III – občané, kteří mají celou nebo převáţnou dobu pracovní činnosti do přiznání důchodu v ČR, k 31. 12. 1992 bylo sídlo zaměstnavatele i trvalé bydliště v SR, po 31. 12. 1992 se přestěhovali do ČR. Skupina IV – okruh občanů, kteří pochází z ČR (narodili se v ČR), v ČR studovali nebo i kratší dobu pracovali a poté odešli z pracovních či rodinných důvodů na Slovensko (sídlo jejich zaměstnavatele tedy bylo k 31. 12. 1992 v SR). Skupina V – ostatní případy, zejména občané, kteří pochází ze SR a mají celou nebo převáţnou dobu pracovní činnosti získanou na území SR, důchod jim byl vyměřen v SR, a kteří se po 31. 12. 1992 přestěhovali do ČR. Zatímco případy spadající do skupin I. – IV. byly řešeny většinou kladně, ţádostem o předání výplaty slovenského důchodu do ČR spadajícím do skupiny V. většinou vyhověno nebylo. Dne 19. 1. 1999 vyslovil ministr práce a sociálních věcí ČR souhlas s názorem, ţe pouţití čl. 26 Smlouvy je třeba omezit a rozhodl kladně řešit jen tyto skupiny případů:
27
-
je-li sídlo zaměstnavatele ke dni rozdělení ČSFR na Slovensku a pracoviště v ČR,
-
jde-li o poţivatele důchodů přiznaných v ČR do 31. 12. 1992, kteří se před tímto datem odstěhovali na Slovensko, a po tomto datu se vrátili zpět do ČR,
-
občan celý ţivot ţil v ČR, avšak došlo ke střídání zaměstnavatele mezi ČR a SR,
-
šlo-li o zvlášť závaţné sociální případy (bezmocnost, věk nad 80 let), kde zákon předpokládá péči blízké osoby.
2.5.2 Rozdíl mezi slovenským důchodem a důchodem, který by náležel podle českých právních předpisů Po roce 1993 se do ČR začaly stěhovat osoby, kterým vznikl nárok na důchod v SR po 31. 12. 1993 a v jehoţ výši byla započtena téţ doba pojištění získaná v samostatné SR po 31. 12. 1992 (některým z těchto osob eventuelně vznikal nárok i na dílčí důchod z českého důchodového pojištění za doby pojištění získané po 31. 12. 1992 na území samostatné ČR). Po přepočtu důchodů ze slovenských korun na české koruny docházelo k jejich značnému poklesu. To bylo důvodem stíţností a později ţádostí těchto osob, aby jim ČR zajistila důchody v takové výši, která by odpovídala důchodům přiznaným podle českých předpisů. Pouţití článku 26 Smlouvy v těchto případech nebylo moţné, neboť tyto osoby získaly nárok na slovenský důchod za dobu pojištění v SR po rozdělení státu, tzn. na Slovensku získaly alespoň 1 rok pojištění po rozdělení státu (coţ přenesení příslušnosti k výplatě důchodu vylučuje). Ministr práce a sociálních věcí ČR proto na návrh Zvláštní dávkové komise dne 8. 10. 1997 rozhodl řešit i ţádosti těchto občanů, a to s pouţitím ust. § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ZOPSZ“). Na rozdíl od případů řešených podle článku 26 Smlouvy (viz kapitola 2.5.1) jde o řešení výlučně podle vnitrostátní právní úpravy28. Bylo rozhodnuto, ţe těmto občanům, pokud budou shledány zřetelehodné důvody, bude moţno přiznat rozdíl (vyrovnávací příspěvek) mezi důchodem, který pobírají ze Slovenské republiky a důchodem, který by jim náleţel podle českých předpisů. K řešení obdobných situací, kdy na základě skutečnosti, ţe osoba migrovala mezi 28
Ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dává ministru práce a sociálních věcí pravomoc odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení s tím, ţe v jednotlivých případech můţe výkonem této pravomoci pověřit správy sociálního zabezpečení. 28
státy a v důsledku toho je krácena na svých důchodových nárocích, se vyuţívá v mezinárodním nebo komunitárním právu institut tzv. vyrovnání. „Podstata vyrovnání spočívá v zásadě, že důchod, který důchodce pobírá z druhého smluvního státu podle příslušné dvoustranné sociální smlouvy, nesmí být nižší, než by byl důchod podle vnitrostátních předpisů, tj. podle předpisů platných ve státě, kde důchodce trvale žije.“ 29 Pro účely stanovení rozdílu se za určité období, zpravidla za rok, porovnává výše českého důchodu včetně valorizací s výší důchodu vypláceného za stejné období ze Slovenska. Rozdíl, který pak vyplácí český nositel pojištění, náleţí, pokud součet slovenského důchodu (po přepočtu na českou měnu) a případného českého důchodu (přiznaného za doby pojištění získané po 31. 12. 1992 na území ČR) nedosahuje částky, ve které by náleţel český důchod vyměřený pouze podle českých předpisů. Nárok na výplatu tzv. „rozdílu“ je ČSSZ kaţdoročně přezkoumáván (s ohledem na aktuální výši slovenského i českého důchodu). SPÚ Bratislava nadále vyplácí slovenský důchod přímo oprávněné osobě a důchodce k tomu pobírá rozdíl od ČSSZ. Příklad výpočtu rozdílu uvádím jako příklad č. 2 v Příloze č. 2.
2.5.3 Klady a zápory obou druhů odstraňování tvrdostí Klady lze spatřovat především ve skutečnosti, ţe uspokojením důchodových poţadavků lze eliminovat napětí a kritický postoj určité části občanů-důchodců k úpravě přijaté ve Smlouvě, k přístupu státních orgánů k sociálnímu zabezpečení osob, coţ přispívá do jisté míry k zachování klidu ve společnosti. Mezi zápory těchto řešení patří především: a)
finanční zátěţ pouze jednoho smluvního státu, tj. ČR (jestliţe kritérium „sídla zaměstnavatele” bylo od počátku existence Smlouvy pro českou stranu méně výhodné, pak „odstraňováním tvrdostí” se zatíţení dále jednostranně zvyšuje),
b)
suplování jiných zákonných institutů,
c)
podpora účelově motivované migrace (institut „odstraňování tvrdostí“ lze pouţít pouze u osob, které bydlí nebo se přestěhovaly do ČR – to přispívá k tomu, aby určitá část osob bydlících na Slovensku si zřídila trvalý pobyt, často pouze fiktivní v ČR),
d) 29
mezinárodní dopady (oba druhy výše uvedených tvrdostí jsou omezeny pouze
MALINOVÁ, H. Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení v praxi, Orac Praha 1999, str. 110. 29
na osoby trvale bydlící v ČR, naproti tomu např. evropské právo je vybudováno mj. na principu rovnosti občanů a území). Obecně lze říci, ţe odstraňování tvrdostí zmírňuje kritiku jednotlivců vůči státu a jeho orgánům. Pouţíváním tohoto institutu se však rozdmýchávají pocity poškození u širších a stále se rozrůstajících skupin obyvatel, (kterým nevnikl nárok na převzetí výplaty důchodu podle článku 26 Smlouvy ani na rozdíl). Dosavadní aplikace „výjimek” má své legislativní, mezinárodní a v neposlední řadě i finanční dopady z pohledu budoucnosti. Institut odstraňování tvrdostí měl být původně přechodným řešením. Např. JUDr. Emanuela Šebková ve svém článku z roku 1995 uvádí: „…jde o řešení přijaté na přechodné období. Jeho účelem je vyřešit důchodové záležitosti těch občanů, kteří již nemohli negativní sociální důsledky rozpadu státu předvídat, anebo je jinak zabezpečit, ale nejde o řešení trvalé“. 30 Oproti těmto původním předpokladům se však stále jedná o rozsáhlou a problematickou oblast vztahů mezi ČR a SR v oblasti důchodového pojištění. Následující tabulka uvádí počet občanů, kteří poţádali o odstranění tvrdosti způsobené aplikací Smlouvy od jejího vstupu v platnost aţ do roku 200331 a počet občanů u kterých byla výplata důchodu převzata nebo přiznán tzv. „rozdíl“.
30
ŠEBKOVÁ, E. Důchodové nároky občanů, kteří přesídlili ze SR do ČR nebo kteří k 31. 12. 1992 žili a pracovali v ČR pro zaměstnavatele se sídlem v SR, in Národní pojištění, měsíčník MPSV, Číslo 6/1995, ročník 26, str. 24. 31 Údaje v tabulce jsou uvedeny pouze do roku 2003, neboť vstupem ČR do EU od 1. 5. 2004 došlo k zásadnímu zlomu v řešení tvrdostí, jak podle článku 26 Smlouvy, tak podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (viz dále v kapitolách 3.2 a 3.3). 30
Tab. č. 1 - Počty ţádostí o mimořádné řešení 32 Rok
Převedení výplaty důchodu – neschváleno
Přiznání rozdílu schváleno
Přiznání rozdílu neschváleno
1994
Převedení výplaty důchodu – schváleno 322
8
-
-
1995
192
7
-
-
1996
137
2
-
-
1997
51
1
82
-
1998
67
8
14
16
1999
65
61
24
22
2000
48
44
22
31
2001
34
43
13
34
2002
20
21
12
33
2003
48
58
21
61
Celkem
984
253
188
197
Z výše uvedené tabulky vyplývá, ţe Zvláštní dávkovou komisí (resp. DKM) bylo v letech 1994 – 2003 projednáno celkem 1622 případů, z toho kladně řešeno 1172 případů a 450 ţádostem o mimořádné řešení nebylo vyhověno. K 31. 12. 2003 bylo ze Slovenské republiky do ČR vypláceno celkem 2559 důchodů na adresu nebo bankovní účet příjemce a v 844 případech byla výplata refundována na účet ČSSZ ve smyslu článku 26 Smlouvy. Z toho vyplývá, ţe z celkového počtu důchodců, kterým byl vyplácen do ČR slovenský důchod (ať uţ se jednalo o přímou výplatu důchodu nebo o převzatou výplatu důchodu podle článku 26 Smlouvy), 47 % z nich poţádalo ČSSZ o mimořádné řešení své důchodové záleţitosti. Oproti tomu ČR ke stejnému datu vyplácela do SR jiţ 9370 důchodů.
2.5.4 Vyrovnávací příspěvek Řada občanů, kterým za dobu zabezpečení získanou v ČSFR náleţí dle Smlouvy důchod ze SR, se také začala obracet na soudy. Před tzv. euronovelou Ústavy 33 soudy zdůrazňovaly přednost vnitrostátního práva před Smlouvou a byl vytvářen blíţe nespecifikovaný právní nárok na tzv. vyrovnávací příspěvek34. 32
MPSV, Analýza odstraňování tvrdostí, které se vyskytují při provádění Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, 13. 7. 2004. 33 Ústavní zákon č. 395/2001 Sb. 34 Např. Vrchní soud ve svém rozsudku ze dne 5. 9. 1997 č.j. 3 Cao 12/96 vyslovil důleţitou tezi, ţe „skutečnost, ţe český stát uzavřel s jiným státem smlouvu o provádění sociálního zabezpečení, nemůţe být na újmu českému občanovi ve výši jeho důchodových nároků.” 31
Dne 1. 7. 2002 vstoupil v platnost ústavní zákon č. 395/2001 Sb., který zakotvil princip přednosti mezinárodních smluv před zákonem. Nově je tak vztah Smlouvy a zákona vymezen v článku 10 Ústavy tak, ţe „stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ 35 Od účinnosti této novely dochází soudy k závěru, ţe prioritní příslušnost k zápočtu doby před rozdělením ČSFR má orgán sociálního zabezpečení státu místa výkonu zaměstnání36. Ţádný soud ve svém rozsudku neuvedl, jakým způsobem by se měl „vyrovnávací příspěvek“ stanovit. Smlouva ani zákon o důchodovém pojištění „vyrovnávací příspěvek“ nezná. V příloze č. 3 uvádím jako příklad č. 3 postup při stanovení vyrovnávacího příspěvku v případech, kdy ČSSZ byla na základě rozhodnutí soudu povinna tento vyrovnávací příspěvek přiznat. Poskytováním vyrovnávacího příspěvku po vstupu ČR do EU, kdy jeho poskytnutí jiţ nelze omezit pouze na české nebo slovenské občany se dále zabývá kapitola 3.4.
3 Vstup ČR a SR do EU 3.1 Aplikace Koordinačních nařízení Zásadní zlom ve vyřizování ţádostí o tvrdosti vzniklé při aplikaci česko-slovenské Smlouvy nastal dnem 1. 5. 2004, tj. dnem, kdy Česká republika a Slovenská republika se staly členy Evropské unie. Obě země, jako členské státy EU aplikují od uvedeného data téţ předpisy Evropských společenství. Oblast sociálního zabezpečení je upravena základním předpisem EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, kterým je nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze 14. června 1971 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství37 (dále jen „Nařízení 1408/71“) a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 (stanovující postup provádění Nařízení (EHS) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se 35
Článek 10 Ústavy České republiky ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb.. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2004 č.j. 3 Ads 2/2003 – 60 zaujal stanovisko, ţe „na území ČR ţalobkyně nezískala ţádnou dobu zabezpečení a na území této republiky jí také nevznikl nárok na starobní důchod … doby zabezpečení na území … federální republiky … je nutné povaţovat za doby získané na území buď ČR nebo SR”; proto „nelze … poukazovat, … ţe došlo ke sníţení nároků … tím, ţe … poskytuje důchod SR, kdyţ nebýt rozdělení státu … byl by její důchod podle tehdy platných předpisů vyšší” a „poskytování vyrovnávacího příspěvku … nelze přiznat, pokud nemá jeho poskytování oporu v zákoně nebo mezinárodní smlouvě”. 37 Úřední věstník, L 149, 5.7.1971, s. 2. 36
32
v rámci Společenství38 (dále jen „Nařízení 574/72”).39 Nařízení má přednost nejen před národními zákony, ale i před mezinárodními smlouvami o sociálním zabezpečení uzavřenými mezi členskými státy. JUDr. Páv ve svém článku v časopisu Národní pojištění uvádí: „Základní pravidlo vyjádřené v čl. 6 stanoví, že Koordinační nařízení nahrazují, pokud jde o osoby a otázky, jichž se tato nařízení týkají, ustanovení mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení mezi dvěma (příp. více) členskými státy.“
40
Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení uzavřené mezi
členskými státy neztratily svoji platnost, nejsou však aplikovány v případech souběhu (konkurence) s Nařízením. Smlouvy se pouţijí pouze výjimečně a to na osoby, na které se nevztahují Nařízení a v otázkách, které nařízení neupravují. Přednostně před Nařízením se dále aplikují ustanovení smluv, která jsou uvedena v příloze III Nařízení 1408/71 a v příloze 5 Nařízení 574/72. Nařízení samo o sobě nestanoví, jak posuzovat doby zaměstnání získané ve společném státě pro důchodové nároky, coţ by mohlo vyvolat váţné problémy. „S cílem vyloučit při aplikaci komunitárního práva jakékoli pochybnosti o tom, zda doby zaměstnání získané v bývalém Československu bude hodnotit česká, nebo slovenská strana, bylo příslušné kolizní kritérium obsažené v česko-slovenské Smlouvě zapracováno i do předpisu EU.“41 Smlouvou stanovené rozdělení zápočtu dob zaměstnání v bývalém Československu českou nebo slovenskou stranou bylo ze strany EU a jejich členských států plně akceptováno. Příslušný článek 20 Smlouvy byl vloţen do přílohy III Nařízení 1408/71 a figuruje tak jako součást dokumentů o přístupu ČR, SR a ostatních kandidátských států k EU. Na jaře 2004 Administrativní komise pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků 42 , Rada EU a Evropský parlament schválily další vklady do přílohy III Nařízení 1408/71, tj. čl. 12 Smlouvy (upravující příslušnost k rozhodování a výplatě pozůstalostních důchodů) a čl. 33 Smlouvy (upravující příslušnost k výplatě důchodů přiznaných před rozdělením státu). Článek 26 Smlouvy o řešení tvrdostí vyplývajících z aplikace Smlouvy nebyl 38
Úřední věstník. L 74, 27.3.1972, s. 1. Od 1. 5. 2010 byla tato nařízení nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009 – blíţe viz. kapitola 3.8. 40 PÁV, J., Bilaterální smlouvy o sociálním zabezpečení po vstupu České republiky do Evropské unie, in Národní pojištění, měsíčník MPSV, Číslo 12/2004, ročník 35, str. 19. 41 BAUER, J. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost, budoucnost, MPSV Praha 2003, str. 35. 42 Jedná se o orgán Evropské komise zřízený články 80 a 81 Nařízení 1408/71. 39
33
vloţen do přílohy III Nařízení 1408/71, neboť jeho obsah jde mimo rámec působnosti Nařízení 1408/71, nekonkuruje mu, a proto ţádný vklad do přílohy III nebyl nutný. Další aplikaci článku 26 Smlouvy však zkomplikoval postoj SR, která od poloviny roku 2004, resp. po vstupu do EU, odmítla případy odstraňování tvrdostí řešit. V rámci důchodové reformy SR navíc zrušila „tvrdostní klauzuli“ ve vnitrostátních právních předpisech. Dle vyjádření slovenské strany je tudíţ ode dne vstupu ČR a SR do EU, tj. ode dne 1. 5. 2004 článek 26 Smlouvy ze strany SR neaplikovatelný. Slovenská strana trvala na důsledném respektování pouze těch článků Smlouvy, které se staly součástí komunitárního práva, a které rozdělují příslušnost k hodnocení dob zaměstnání v bývalé ČSFR mezi českou a slovenskou stranu. V důsledku toho bylo třeba, aby DKM zaujala nový postoj k posuzování ţádostí občanů o výjimečné řešení důchodových záleţitostí občanů, tj. k vyrovnávání slovenských důchodů.
3.2 Použití článku 26 Smlouvy Výsledkem jednání českého a slovenského ministerstva bylo na počátku roku 2005 oznámení SPÚ Bratislava, ţe bude nadále vyřizovat kladně ţádosti o odstranění tvrdostí podle článku 26 Smlouvy jen v případech, kdy nárok na důchod vznikl před 1. 5. 2004. Dohodou příslušných ministerstev obsaţenou v listech vyměněných mezi ministrem práce a sociálních věcí ČR a ministryní práce, sociálních věcí a rodiny SR na přelomu roku 2005 a 2006 tak došlo k modifikování Dohody příslušných úřadů o pouţívání čl. 26 Smlouvy z roku 1993. Z nové Dohody uzavřené na přelomu roku 2005 a 2006 vyplývá, ţe ČSSZ můţe převzít výplatu důchodu vypláceného SPÚ Bratislava jen v těchto případech: 1. důchod byl ČSSZ přiznán přede dnem rozdělení ČSFR, před tímto dnem se poţivatel důchodu odstěhoval do SR, a po tomto dni se opět přestěhoval do ČR a má zde trvalý pobyt, 2. pojištěnec měl ke dni rozdělení ČSFR trvalý pobyt na území ČR, sídlo zaměstnavatele měl k 31. 12. 1992 v SR a nárok na důchod v SR mu vznikl před 1. 5. 2004 a nezískal nárok na důchod vůči SPÚ v Bratislavě ze zabezpečení u tohoto nositele pojištění za dobu po rozdělení ČSFR, 3. nárok na důchod vznikl transformací jiného důchodu ve Slovenské republice, nebo vznikl nárok z tohoto důchodu na odvozený důchod a u původního důchodu byly splněny podmínky pro přenesení příslušnosti k výplatě na ČSSZ v Praze uvedené 34
v bodě 1 a 2, nebo výplata slovenského důchodu před jeho transformací byla ČSSZ v Praze převzata. Při splnění výše uvedených podmínek bylo moţno výplatu důchodu převzít, aniţ by byl vyţadován souhlas druhé strany. Tyto případy nebyly projednávány v DKM, ale rozhodovala o nich přímo ČSSZ, tak jako rozhodovala dosud u případů, v nichţ poţivatelé důchodů měli ke dni rozdělení ČSFR sice sídlo zaměstnavatele na území SR, ale pracoviště na území ČR. Ţádostem o přenesení příslušnosti k výplatě podle článku 26 Smlouvy u ostatních osob, které nesplňovaly výše uvedené podmínky, nebylo vyhověno a byly ČSSZ postoupeny do DKM, kde byly zamítnuty.
3.3 Použití ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Nařízení institut „odstraňování tvrdostí” nezná a lze se tak domnívat, ţe je moţné jej vyuţívat i po vstupu ČR do EU. Při aplikaci § 4 odst. 3 ZOPSZ je však třeba vypořádat se ze základní zásadou komunitárního práva rovností občanů a území. Jakékoliv řešení v oblasti důchodového pojištění, tedy není moţné omezovat pouze na vztahy ČR a SR, ale muselo by se automaticky vztahovat na všechny členské státy EU a na další státy, se kterými má ČR uzavřeny dvoustranné smlouvy, coţ znamená, ţe na základě takového opatření by bylo nutné dorovnávat výši slovenských důchodů na úroveň českých důchodů všem osobám ţijícím i v ostatních členských státech EU, které kdy pracovaly v kterékoli části bývalého Československa. V tiskové zprávě MPSV ze dne 31. 3. 2005 se uvádí, ţe: „Pokud bychom vycházeli ze zobecňujícího závěru nálezů ÚS z roku 2003 a 200543, pak by ČR musela přiznat český důchod, případně vyrovnání slovenského důchodu do výše českého, všem pojištěncům, kteří po určitou dobu pracovali na území ČSFR. Musela by totiž, bez ohledu na smluvní úpravu platnou mezi oběma státy a akceptovanou i v rámci EU, uznat tuto dobu jako „dobu českou“. To by se týkalo například i lidí, kteří žijí na Slovensku a pobírají důchod od slovenského nositele pojištění, v jehož nároku a výši byla zohledněna doba do 31. 12. 1992 (a všem ostatním pojištěncům, ať žijí kdekoli). Náklady na takový postup by se vyšplhaly na více než 25 mld. Kč ročně. Vzhledem k omezeným možnostem státního rozpočtu by bylo potřeba tyto finance získat, například zvýšením pojistného o téměř 3 %.“44
43 44
např. Nález Ústavního soudu ze 4.4.2005 č.j. IV. ÚS 158/4. Tisková zpráva MPSV, Smlouva ČR – SR v oblasti důchodů, Praha 31. 3. 2005. 35
Vzhledem k výše uvedené skutečnosti bylo rozhodnuto do budoucna nepřistupovat k dorovnávání výše důchodů ve smyslu § 4 odst. 3 ZOPSZ. Ţádosti o přiznání rozdílu tak byly DKM zamítány.
3.4 Poskytování vyrovnávacího příspěvku Rovněţ poskytnutí „vyrovnávacího příspěvku“ nemůţe být po vstupu ČR do EU omezeno pouze na české, popř. slovenské občany, neboť právní předpisy Evropských společenství jsou zaloţeny na principu rovnosti občanů a území (jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 3.3). Zároveň nelze ani poskytování této dávky omezit výplatou pouze na území ČR. S ohledem na princip exportability vyplývající z článku 10 Nařízení 1408/7145 je třeba poskytovat tuto dávku do kteréhokoli státu EU, tzn. i zpět do Slovenské republiky. „Jinak řečeno – kaţdá osoba, která byla zaměstnána v bývalém Československu a tyto doby zaměstnání mají podle Smlouvy být (nebo jiţ byly) zhodnoceny ve slovenském důchodu, by měla právo poţadovat český příplatek (tj. i slovenští občané ţijící na Slovensku a pobírající slovenský důchod, byť třeba na území dnešní ČR nikdy nepracovali).“46
3.5 Postoj Ústavního soudu k problematice česko-slovenských důchodů ÚS vydal v posledních letech řadu svých nálezů 47 ve věcech ústavních stíţností občanů, kteří se cítili dotčeni ve svých ústavních právech rozhodnutími obecných soudů, které potvrdily rozhodnutí ČSSZ, jimiţ byla aplikována Smlouva. Přestoţe ve svých jednotlivostech se konkrétní případy lišily, jedno měly společné: názor na aplikaci čl. 20 Smlouvy a úvahu o určitém vyrovnání výše důchodu ze SR podle českých předpisů. Judikaturu ÚS je tak moţné označit za ustálenou, neboť ve všech případech se ÚS vyslovil pro právo stěţovatelů obdrţet důchodovou dávku ve výši, která by náleţela podle českých právních předpisů, resp. pro právo na dorovnání slovenského důchodu na výši, která by náleţela podle českých právních předpisů. Svůj právní názor ÚS odůvodnil tím, ţe jde o občany ČR a s trvalým pobytem v ČR, kterým zaměstnání u zaměstnavatele sídlícího
45
S účinností od 1. 5. 2010 bylo nahrazeno Nařízením EP a Rady (ES) č. 883/2004, ve kterém je princip exportability dávky uveden v článku 7. 46 BAUER, J. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost, budoucnost, MPSV Praha 2003, str. 17. 47 např. nálezy II.ÚS 405/02, III. ÚS 252/04, IV. ÚS 158/04, IV. ÚS 301/05, IV. ÚS 298/06, I. ÚS 365/05, II. ÚS 156/06, IV. ÚS 228/06, I. ÚS 366/05, I. ÚS 257/06, I. ÚS 1375/07, Pl. ÚS 4/06. 36
ve slovenské části společného státu nemůţe být na škodu ve srovnání s ostatními občany ČR zaměstnanými v české části. Ve svém nálezu ze dne 12. 10. 2007 Pl. ÚS 4/06 ÚS soud uvedl, ţe není ústavně konformní nahlíţet na dobu zaměstnání občana České republiky ve Slovenské republice (po dobu existence společného státu) jako na dobu zaměstnání v cizině. Zdůraznil, ţe je významná okolnost, ţe stěţovatelka je občankou České republiky a je nerozhodné, kdy se jí stala. ÚS téţ uvedl, ţe stěţovatelkou uplatněný důchodový nárok je nezbytné odvíjet od výše starobního důchodu podle českých právních předpisů, odpovídajícího zohlednění dob zabezpečení (pojištění) získaných za existence společného státu, tj. dob zaměstnání a náhradních dob získaných ţalobkyní do 31. 12. 1992 v systému sociálního zabezpečení bývalé ČSFR, bez ohledu na skutečnost, ţe jsou započteny pro nárok i výši slovenského starobního důchodu. Tato kauza je výjimečná tím, ţe stěţovatelka nezískala na území dnešní ČR ţádnou dobu důchodového pojištění, ale staví svůj petit na tom, ţe byla důchodově zabezpečena v letech 1957 - 1992 podle zákonů společného státu, a proto má právo na to, aby jí náleţel důchod podle předpisů státu, ve kterém trvale ţije a má jeho státní občanství48.
3.6 Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu V květnu 2007 bylo mezi MPSV ČR a MPSVR SR dohodnuto, ţe i pro nároky po 30. 4. 2004 je dosavadní postup přenesení příslušnosti k výplatě důchodů ze SPÚ Bratislava na ČSSZ Praha moţný, avšak pouze s tím, ţe: a) nejde o reciproční opatření, nýbrţ o jednostranné vnitrostátní opatření ČR49, a b) bude realizován tak, ţe na ţádost důchodce bydlícího v ČR český nositel pojištění poţádá slovenského nositele pojištění, aby zastavil přímou výplatu důchodu jeho příjemci a jednotlivé měsíční částky jeho důchodu zasílal českému nositeli pojištění, který rozhodne o jejich výši podle českých právních předpisů a o výplatě takto stanovené částky důchodci. V případě, ţe by výše důchodu podle českých právních
48
Stěţovatelka se narodila na Slovensku, kde byla i zaměstnána aţ do roku 1996 a aţ poté se přestěhovala se svým manţelem českým státním občanem do ČR. V roce 1998 získala české státní občanství. 49 Ve skutečnosti však tato podmínka nebyla ţádnou zásadní změnou oproti minulosti. Přestoţe dříve uplatňovaný článek 26 Smlouvy mohl být uplatňován recipročně, de facto se však vyuţíval jen na dorovnání výše slovenského důchodů českou stranou. 37
předpisů byla niţší neţ výše slovenského důchodu50, ke zprostředkovanému převzetí výplaty důchodu by nedošlo. Pro slovenského nositele pojištění to znamená pouze změnu ve způsobu výplaty důchodu, z hlediska českého nositele pojištění jde však o rozšíření okruhu osob při zachování postupu přijatého v minulosti pro přejímání příslušnosti k výplatě důchodů podle článku 26 Smlouvy. Tuto moţnost tak bylo třeba upravit jednostranným opatřením, které by mělo oporu v českém vnitrostátním právu. Došlo proto k přijetí dodatku k Příkazu ministra č. 30/2006, který soustřeďuje problematiku odstraňování tvrdostí v oblasti sociálního zabezpečení51. Dodatek č. 2 k Příkazu ministra č. 30/2006 se týká řešení důchodových nároků občanů ČR trvale ţijících na území ČR, jejichţ nároky nelze řešit podle čl. 26 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, ani podle „Výkladu zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících s přihlédnutím ke Smlouvě mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. a k nálezům Ústavního soudu“ (dále v kapitole č. 3.7), a to z toho důvodu, ţe nárok na důchod v SR vznikl aţ po 30. 4. 2004. Tímto Dodatkem byla ČSSZ zmocněna k odstraňování tvrdosti zákona v návaznosti na ukončení oboustranné aplikace článku 26 Smlouvy ve vztahu k důchodovým nárokům pojištěnců vzniklým po vstupu ČR a SR do Evropské unie a to tak, ţe vyřizuje ţádosti o zprostředkované převzetí výplaty důchodu, na který vznikl nárok po 30. 4. 2004, prováděné nositelem sociálního pojištění SR, a stanovení výše tohoto důchodu podle právních předpisů ČR, a to za podmínek a způsobem, jakým se postupuje při převzetí výplaty v rámci článku 26 Smlouvy. Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu se přejímá od splátky důchodu následující po zastavení přímé výplaty nositelem pojištění SR. Slovenský nositel pojištění pak důchod náleţející podle slovenských právních předpisů refunduje na účet ČSSZ.
50
Tyto případy se začínají objevovat v poslední době, kdy zavedení Eura ve Slovenské republice kombinované se změnou slovenské právní úpravy vede k tomu, ţe slovenský důchod je v některých případech vyšší neţ by byl důchod za stejné doby pojištění vypočtený podle českých právních předpisů. 51 Dne 25. listopadu 2006 nabyl účinnosti Příkaz ministra č. 30/2006, kterým byla Česká správa sociálního zabezpečení v rámci ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. pověřena, aby ve své působnosti odstraňovala některé tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení v oblasti důchodového pojištění, např. v případech, ţádostí o důchod spojených se ţádostí o hodnocení doby osobní péče o jinou neţ blízkou osobu, ţádostí o hodnocení doby činnosti výkonného letce vykonávané v době před 1. lednem 1993 v I. pracovní kategorii dvojnásobkem, atd. 38
3.6.1 Podmínky nároku Základními podmínkami stanovenými v Dodatku č. 2 k Příkazu ministra č. 30/2006 pro zprostředkované převzetí výplaty důchodu, který vyplácí slovenský nositel pojištění, a stanovení výše tohoto důchodu podle českých právních předpisů jsou: a) české státní občanství oprávněné osoby, b) sídlo zaměstnavatele oprávněné osoby ke dni 31. 12. 1992 na území dnešní SR, c) trvalý pobyt i pracoviště oprávněné osoby ke dni 31. 12. 1992 na území dnešní ČR, d) vznik nároku na důchod podle právních předpisů SR po 30. 4. 2004. Naopak mezi základní překáţky vylučující zprostředkované převzetí výplaty důchodu patří: a) získaní nároku na důchod v SR za dobu pojištění po 31. 12. 1992, b) oprávněná osoba nemá trvalý pobyt na území ČR, c) oprávněná osoba nesplňuje podmínky právních předpisů ČR pro nárok na důchod, nebo na výplatu důchodu, jehoţ výplata má být zprostředkovaně převzata, d) slovenský nositel pojištění provádí, nebo má povinnost provádět sráţky z důchodu, e) výše českého důchodu ke dni podání ţádosti je niţší neţ výše důchodu vypláceného slovenským nositelem pojištění.
3.6.2 Výše zprostředkovaně převzaté výplaty Výše zprostředkovaně převzaté výplaty důchodu se stanoví podle českých právních předpisů o důchodovém pojištění. ČSSZ tak vyplácí osobě důchod vypočtený výhradně podle českých právních předpisů za veškeré doby pojištění získané do 31. 12. 1992 na území bývalého Československa a dále za doby pojištění získané po 31. 12. 1992 na území ČR. SPÚ refunduje ČSSZ měsíčně splátky slovenského důchodu, které původně vyplácela důchodci viz příklad č. 4 je uvedený v Příloze č. 4. Zprostředkovanou výplatu důchodu lze provádět pouze po dobu, po kterou náleţí výplata slovenského důchodu.
39
3.7 Výklad zákona o důchodovém pojištění V návaznosti na vývoj judikatury vztahující se k nárokům osob, u nichţ se doba zabezpečení získaná v bývalém Československu povaţuje podle článku 20 Smlouvy za dobu zabezpečení SR, přijalo MPSV dne 14. 2. 2008 „výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících, s přihlédnutím ke Smlouvě a k nálezům Ústavního soudu“ (dále jen „výklad MPSV“). Tento výklad MPSV zavazující ČSSZ, která je podřízena MPSV, navazuje na právní názor Ústavního soudu, podle něhoţ občan ČR, který splnil podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na důchod s přihlédnutím k době získané za existence společného státu (není rozhodující v jaké jeho části), má nárok na důchod podle právních předpisů ČR, resp. na dorovnání výše slovenského důchodu na úroveň důchodu stanoveného podle českých právních předpisů.52
3.7.1 Podmínky nároku Pro nárok na důchod podle výkladu MPSV musí být současně splněny tyto podmínky: a) doba zabezpečení získaná před 1. 1. 1993 se podle článku 20 Smlouvy povaţuje za dobu zabezpečení SR, b) nárok na důchod vznikl v ČR před 1. 5. 2004, přičemţ pro splnění podmínky potřebné doby pojištění se za českou dobu pojištění povaţuje i doba získaná před 1. 1. 1993, která se podle článku 20 Smlouvy povaţuje za dobu zabezpečení SR, c) nárok na důchod v SR vznikl před 1. 5. 2004. Pro nárok na výplatu důchodu podle výkladu MPSV musí být současně splněna podmínka českého státního občanství a trvalý pobyt na území ČR. Vzhledem k tomu, ţe výklad MPSV se v souladu s nálezy Ústavního soudu vztahuje pouze na občany ČR s trvalým pobytem na území ČR, byl omezen pouze na důchody vzniklé před vstupem ČR do Evropské unie, tj. do 30. 4. 2004. Pro řešení nároků občanů ČR vzniklých po vstupu do Evropské unie přijalo MPSV jiné opatření, kterým je jiţ výše zmíněný Dodatek č. 2 k Příkazu ministra č. 30/2006 řešící „zprostředkované převzetí výplaty důchodu, na který vznikl nárok po 30. 4. 2004, prováděné nositelem sociálního zabezpečení SR a stanovení výše tohoto důchodu podle právních předpisů ČR“ (blíţe kapitola č. 3.6). 52
Nález Ústavního soudu ze dne 20.12.2007 č.j. Pl.ÚS 4/06 (viz téţ kapitola 3.5). 40
3.7.2 Výše důchodu podle výkladu MPSV Výše důchodu podle výkladu MPSV se stanoví jako rozdíl mezi výší důchodu stanoveného podle českých právních předpisů a výší slovenského důchodu. Pro nárok na důchod a jeho výši se započte jako česká doba pojištění i doba pojištění získaná před 1. 1. 1993 na území tehdejšího Československa. Důchod se vypočte podle českých právních předpisů. Za výši slovenského důchodu se povaţuje částka, která náleţela podle slovenských předpisů k datu přiznání důchodu podle výkladu MPSV, přepočtená na českou měnu. Nárok na důchod podle výkladu MPSV nevznikne, pokud rozdíl mezi výší důchodu stanoveného podle českých právních předpisů a výší slovenského důchodu nečiní kladnou hodnotu (tzn. vyplácený slovenský důchod je vyšší neţ výše důchodu stanovená podle českých právních předpisů), nebo je jeho výše niţší neţ činí výše důchodu (zpravidla se jedná o dílčí důchod) stanovená podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodními smlouvami o sociálním zabezpečení, kterými je ČR vázána, a Nařízením 1408/71, anebo je jeho výše stejná (tzn. vypočtená částka je niţší nebo stejná, neţ dílčí důchod přiznaný za doby pojištění získané na území ČR po 31. 12. 1992). Pokud nárok na důchod podle výkladu MPSV vznikne, dílčí důchod přiznaný za doby pojištění získané na území ČR po 31. 12. 1992 se nevyplácí, a to po dobu, po kterou je jeho výše niţší, neţ kolik činí výše důchodu náleţejícího podle výkladu MPSV. Na rozdíl od zprostředkovaně převzaté výplaty důchodu se důchod podle výkladu MPSV vyplácí zálohově. Po uplynutí kalendářního roku se zálohová výše stanoví znovu tak, ţe se vypočte měsíční průměr z částek důchodu, který by náleţel podle českých právních předpisů (za uplynulý kalendářní rok, včetně případných valorizací) a sníţí se o částku měsíčního průměru náleţejícího za stejnou dobu podle právních předpisů SR. Částky za uplynulý kalendářní rok se zúčtují. Přepočet výše důchodu podle výkladu se provádí po uplynutí kaţdého kalendářního roku. Příklad č. 5 uvedený v Příloze č.5.
3.8 Aplikace nových nařízení od 1. 5. 2010 Od 1. 5. 2010 vstoupila v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení53 (dále jen „Nařízení 883/2004“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze 53
Úřední věstník L 200 ze dne 7. 6. 2004, s. 1. 41
dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení 54 (dále jen „Nařízení 987/2009“), která nahradila stávající Nařízení 1408/71 a 574/72. Výše uvedené Nařízení 883/2004 obsahuje téţ článek 8, který stanoví, ţe mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení mezi členskými státy se pouţijí pouze výjimečně, mimo jiné v případech uvedených v Příloze II Nařízení 883/2004. Česká republika notifikovala do přílohy II. Nařízení 883/2004 články 12, 20 a 33 česko-slovenské Smlouvy. Těmito články je tedy ČR i SR vázána a nadále se tak aplikují. Při rozhodování o důchodech se proto s dobami pojištění získanými před rozdělením společného státu nakládá nadále stejně, tzn. rozhodujícím kritériem je stále sídlo zaměstnavatele občana k 31. 12. 1992, nebo naposledy před tímto dnem. Zároveň byly do Přílohy 1 nařízení 987/2009 vloţeny článku 15 a 16 Správního ujednání, které doplňují a provádějí článek 20 Smlouvy (viz kapitola 2.3.1.1 a 2.3.1.2).
3.9 Shrnutí možností řešení problémů vyplývajících z článku 20 Smlouvy V závislosti na konkrétních okolnostech kaţdého jednotlivého případu lze v současné době řešit důchodové nároky osob trvale ţijících na území ČR, u nichţ se povaţuje doba zabezpečení před 1. 1. 1993 za dobu zabezpečení SR, jedním ze tří způsobů: 1) přenesením příslušnosti k výplatě důchodu podle čl. 26 Smlouvy, 2) přiznáním důchodu podle výkladu MPSV, 3) postupem uvedeným v Dodatku č. 2 k Příkazu ministra č. 30/2006 (zprostředkovaně převzatá výplata důchodu). Ani tyto tři druhy mimořádného řešení důchodových nároků osob, u nichţ je k zápočtu doby pojištění před 31. 12. 1992 příslušná SPÚ Bratislava, však nevedou k uspokojení osob, které se cítí být poškozeni aplikací článku 20 Smlouvy. Je tomu tak z toho důvodu, ţe ne všechny osoby splňují podmínky některého z uvedených tří způsobů řešení a z toho důvodu ţádají o přiznání zákonného nároku na dávku podle českých právních předpisů, neboť nechtějí pobírat důchod od slovenského nositele pojištění. Ačkoli při přenesení příslušnosti k výplatě důchodu podle článku 26 Smlouvy a zprostředkovaně převzaté výplatě důchodu pojištěnec pobírá celý důchod od ČSSZ vypočtený podle 54
Úřední věstník L 284 ze dne 30. 10. 2009, a.1. 42
českých právních předpisů (SPÚ refunduje částky slovenského důchodu za doby pojištění získané před 1. 1. 1993 na účet ČSSZ), pojištěnec nemá zákonný nárok na český důchod za odpracovanou dobu na území ČSFR před 31. 12. 1992. V těchto případech se jedná pouze o převzetí výplaty důchodu. Pojištěnec musí nadále splňovat podmínky nároku na důchod podle slovenských právních předpisů i podmínky nároku na jeho výplatu.55 Pouze pro ilustraci v následující tabulce uvádím, kolik osob od roku 2008 56 do 31. 12. 2010 o jednotlivé způsoby mimořádného řešení poţádalo. Tab. č. 2 - Počty ţádostí o mimořádné řešení v letech 2008 -201057 Žádosti vyhověno
Žádost zamítnuta
Přenesení příslušnosti k výplatě podle čl. 26 Smlouvy
25
8
Přiznáním důchodu podle výkladu MPSV
116
145
Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu
36
110
Celkem
177
263
4 Kauza Československé státní dráhy Od vstupu Smlouvy v platnost důchody za doby pojištění získané do 31. 12. 1992 pojištěnců, kteří k 31. 12. 1992 byli zaměstnáni u Československých státních drah (dále jen „ČSD“) – Správy přepravních trţeb Olomouc, Správy přepravních trţeb Litoměřice, Správy přepravních trţeb Stod a Ústřední zúčtovny vozů Praha, přiznávala z důvodu příslušnosti dle článku 20 Smlouvy SPÚ Bratislava. V roce 2007 však Sociální pojišťovna na základě rozsudku Krajského soudu Bratislava změnila svůj postoj, sídlo Správy přepravních trţeb (dále jen „SPT“) na území SR zpochybnila a odmítla přiznávat důchody za doby pojištění získané na území společného státu s odůvodněním, ţe není ve smyslu článku 20 Smlouvy příslušná k hodnocení doby pojištění výše uvedených zaměstnanců ČSD. ČSSZ však nadále zastávala názor, ţe ke zhodnocení doby pojištění osob, které k 31. 12. 1992 byly zaměstnány u ČSD - SPT Olomouc, SPT Litoměřice, SPT Stod a Ústřední zúčtovny vozů 55
Podmínky nároku na výplatu důchodu se prokazují dotazníkem „Potvrzení o ţití“, který musí poţivatel důchodu kaţdoročně zasílat SPÚ Bratislava. 56 tj. od data, kdy bylo přijato konečné řešení jednotlivých způsobů mimořádného řešení důchodových záleţitostí osob trvale ţijících na území ČR, u nichţ se povaţuje doba zabezpečení před 1. 1. 1993 za dobu zabezpečení SR. 57 Počty ţádostí vycházejí ze statistických údajů ČSSZ k datu 31. 12. 2010. 43
Praha je ve smyslu článku 20 Smlouvy příslušná SPÚ Bratislava. Výrazně k tomu přispěla sjednocující rozhodnutí NSS přijatá v roce 2009, která jasně určila sídlo organizační sloţky býv. ČSD - SPT - na území SR. V uvedené kauze tak bylo nutné nalézt společné řešení české a slovenské strany.
4.1 Organizace ČSD Organizace s celostátní působností - ČSD - se podle zákona o organizaci ČSD č. 68/1989 Sb., zapisovala do obchodního rejstříku a tatáţ povinnost byla tímto zákonem uloţena i jejím organizačním jednotkám. Taková povinnost jiţ nebyla uloţena výkonným jednotkám, ať je nazýval vnitřní normativní předpis, kterým byl Statut ČSD, jakkoliv. Jestliţe však na některých evidenčních listech důchodového pojištění
58
nevyznačil
zaměstnavatel správně jako sídlo zaměstnavatele organizační jednotku, ale pouze místo pracoviště, coţ nebylo sídlo zaměstnavatele, došlo tak k nesprávnému posuzování příslušnosti k hodnocení dob pojištění do 31. 12. 1992, a tedy důchody byly v některých případech přiznány k tomu nepříslušnou stranou (v praxi se tak stávalo, ţe osoby zaměstnané např.v jedné kanceláři mohly mít důchod přiznaný buď od ČSSZ nebo od SPÚ).. Někteří zaměstnanci byli nespokojeni s tím, ţe důchod za doby pojištění získané do 31. 12. 1992 na území ČSFR mají ze SR, proto se soudní cestou domáhali přiznání českého důchodu. Svůj nárok opírali o tvrzení, ţe jejich zaměstnavatelem nebyla organizační sloţka ČSD – SPT, ale přímo ústředí ČSD v Praze. Podle úplného výpisu rejstříkového soudu ve věci Českých drah, s.p., oddílu ALX, vloţky 302,, bylo sídlo organizační sloţky ČSD – SPT k 31. 12. 1992 na adrese Bratislava, Klemensova 8. K výmazu zápisu této organizační sloţky došlo 25. 3. 1993, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 z 25. 3. 1993, a to v návaznosti na zánik ČSD dle zákona č. 625/1992 Sb. Uvedená organizační sloţka ČSD byla tedy ke dni dělení federativního státu zapsána v obchodním rejstříku, a proto ČSSZ při rozhodování o této skutečnosti vycházela z článku 15 Správního ujednání, ve kterém se uvádí, ţe je-li zaměstnavatelem odštěpný závod nebo jiná organizační sloţka zapsaná v obchodním rejstříku, rozumí se sídlem zaměstnavatele adresa tohoto odštěpného závodu, nebo organizační sloţky.
58
Pojem evidenční list důchodového pojištění je blíţe vysvětlen v poznámce č. 18.. 44
Z tohoto důvodu povaţovala dobu zaměstnání před 31. 12. 1992 za slovenskou dobu pojištění.
4.1.1 Změna postoje SPÚ Bratislava Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 17Cad 5/2006-73 z 26. 11. 2007, kterým zrušil rozhodnutí ČSSZ v případě jedné ţadatelky, vyjádřil právní názor, ţe doba pojištění klientky do 31. 12. 1992 je dobou důchodového pojištění České republiky. K obdobnému závěru jako Krajský soud v Ostravě dospěl i Krajský soud v Bratislavě v rozsudku čj. 6Sd 10/06-86 z 12. 11. 2008, kterým zrušil rozhodnutí Sociální pojišťovny o přiznání slovenského starobního důchodu. Z odůvodnění obou rozsudků plyne, ţe odštěpný závod ČSD - SPT Bratislava, Klemensova 8, nemohl být zaměstnavatelem jmenované, neboť neměl právní subjektivitu. Uvedený odštěpný závod jednal vţdy jménem ČSD, Praha 1, nábř. L. Svobody 1222, tudíţ sídlo zaměstnavatele bylo podle čl. 20 Smlouvy ke dni 31. 12. 1992 na území dnešní ČR. SPÚ Bratislava se v případech zaměstnanců ČSD začala (na rozdíl od minulé praxe, kdy sídlo zaměstnavatele ve Slovenské republice akceptovala) řídit rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě, podle kterého SPT Bratislava, Klemensova 8 nemohla být zaměstnavatelem, protoţe neměla právní subjektivitu k uzavírání pracovněprávních vztahů podle zákoníku práce. Na základě uvedeného rozsudku slovenského krajského soudu SPÚ Bratislava začala vydávat rozhodnutí o zamítnutí nároku na důchod za dobu do 31. 12. 1992 a dotčení ţadatelé se začali znovu obracet na ČSSZ s poţadavky na přiznání „plného“ důchodu.
4.1.2 Organizační složky ČSD ve smyslu článku 15 Správního ujednání Ačkoli organizační sloţky ČSD zapsané v ČR k 31. 12. 1992 neměly právní subjektivitu podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“), lze uvést některé argumenty, proč je třeba tyto organizační sloţky pokládat za sídlo zaměstnavatele ve smyslu článku 20 Smlouvy. Podle § 7 odst. 1 ObchZ ve znění účinném k 31. 12. 1992, vystupuje odštěpný závod pod jménem podniku. Toto ustanovení se podle § 7 odst. 2 ObchZ pouţije i na organizační sloţku, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Pokud tedy zásadně všechny organizační sloţky zapisované do obchodního rejstříku jednají jménem podniku a nemají právní subjektivitu, stěţí je moţné přijmout výklad, ţe kvůli této skutečnosti nelze jejich
45
sídlo povaţovat za sídlo zaměstnavatele podle čl. 20 odst. 1 Smlouvy a čl. 15 odst. 1 Správního ujednání. V takovém případě by ustanovení čl. 15 odst. 1 Správního ujednání, ţe se sídlem zaměstnavatele rozumí rovněţ sídlo organizační sloţky zapsané v obchodním rejstříku, nemělo vůbec smysl. V tehdejším Československu by totiţ neexistovala ţádná organizační sloţka zapsaná do obchodního rejstříku, na kterou by se čl. 15 odst. 1 Správního ujednání vztahoval. Z tohoto důvodu nemůţe být z hlediska Smlouvy a Správního ujednání rozhodné, zda tyto sloţky měly právní subjektivitu či nikoliv. Relevantní je pouze skutečnost, kde měla ke dni zániku federace sídlo organizační sloţka zapsaná v obchodním rejstříku, u níţ pojištěnec vykonával práci. V přímém rozporu s účelem čl. 20 odst. 1 Smlouvy a zejména čl. 15 odst. 1 Správního ujednání by bylo, kdyby se za sídlo zaměstnavatele všech zaměstnanců bývalých ČSD povaţovala Praha 1, Nábřeţí Ludvíka Svobody 1222, kde sídlilo ústředí tohoto státního podniku, bez ohledu na sídla jeho jednotlivých organizačních sloţek. Smyslem čl. 20 Smlouvy bylo vytvořit kritérium pro hodnocení dob důchodového zabezpečení získaných za existence federace tak, aby se rozdělily náklady na výplatu důchodů mezi nástupnické státy. Smluvní strany přijaly řešení, ţe tímto kritériem bude sídlo zaměstnavatele ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Zároveň si byly vědomy, ţe existuje řada podniků s celostátním působením, které logicky mají sídlo pouze v jedné z republik. Ve snaze docílit co nejspravedlivější rozloţení nákladů na vyplácené důchody se strany dále dohodly, ţe se za sídlo zaměstnavatele ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy bude povaţovat také sídlo organizační sloţky podniku zapsané v obchodním rejstříku (čl. 15 odst. 1 Správního ujednání) bez ohledu na to, ţe organizační sloţka jedná jménem podniku, resp. nemá právní subjektivitu. Opravdová vůle smluvních stran je přitom podle obecně uznávané zásady mezinárodního smluvního práva rozhodující pro výklad mezinárodních smluv.59 Smluvní strany zajisté neměly v úmyslu se dohodnout na v praxi nerealizovatelném čl. 15 odst. 1 Správního ujednání. Opravdová vůle smluvních stran, tj. vůle povaţovat za sídlo zaměstnavatele podle Smlouvy rovněţ sídlo organizační sloţky zapsané do obchodního rejstříku bez ohledu na její právní subjektivitu, vyplývá jednoznačně téţ z dosavadní praxe nositelů pojištění jak České, tak Slovenské republiky, resp. ČSSZ a Sociální pojišťovny, kdy pro aplikaci čl. 20 Smlouvy konformně povaţovaly za rozhodující sídlo organizačních sloţek Československých státních drah. 59
Podle čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969 (č. 15/1988 Sb.) je pravidlem, ţe smlouva musí být vykládána bona fide v souladu s obvyklým významem ve smlouvě pouţitých slov, v jejich celkové souvislosti a ve světle cíle smlouvy. 46
Vzhledem k tomu, ţe jiţ v minulosti došlo k několika dalším soudním sporům, kdy tyto soudy určovaly sídlo zaměstnavatele v rozporu s článkem 15 odst. 1 Správního ujednání, neboť rozsudky se opíraly o právní subjektivitu, kterou měly pouze ČSD se sídlem v Praze, podala ČSSZ proti takovým rozsudkům kasační stíţnosti k Nejvyššímu správnímu soudu České republiky.
4.2 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Nejvyšší správní soud České republiky (dále jen „NSS“) vydal dne 28. 5. 2009 rozsudek
sp. č. 6 Ads 14/2009-41 ze dne 28. 5. 2009 a další rozsudek sp.č. 4 Ads
152/2008- 69 ze dne 16. 6. 2009, podle nichţ není rozhodné, ţe organizační sloţky zapsané do podnikového rejstříku neměly právní subjektivitu a mohly tedy podle § 6 odst. 3 zákona o ČSD vystupovat v právních vztazích jménem ČSD jen v určeném rozsahu. Dle NSS „Organizační složka právnické osoby byla totiž Smlouvou a Správním ujednáním vymezena pro účely stanovení nositele důchodového zabezpečení za doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení ČSFR územně a nikoliv funkčně, takže z hlediska určení zaměstnavatele není významná jeho právní subjektivita, nýbrž sídlo příslušné organizační jednotky ČSD, které se zapisovalo do podnikového (obchodního) rejstříku.“60 Přitom k této otázce NSS konstatoval, ţe pokud by měly být doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení společného státu povaţovány za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehoţ území vnitřně strukturovaná právnická osoba měla ústředí, pak by čl. 15 odst. 1 Správního ujednání postrádal jakýkoliv smysl, neboť by nedopadal na ţádný případ. V době existence bývalé ČSFR navíc existovalo velké mnoţství zaměstnavatelů s „federální" působností majících většinou sídlo v Praze s pobočkami na Slovensku a úprava přijatá mezi ČR a SR v čl. 15 Správního ujednání měla téţ ospravedlnitelný důvod rovnoměrně rozloţit náklady na budoucí důchody a nezatíţit jednostranně pouze českou stranu. Na základě právního názoru NSS začaly české prvoinstanční (krajské) soudy a zejména NSS rozhodovat obdobně a začaly judikovat, ţe sídlo zaměstnavatele bylo v SR.
60
Rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009 č.j. 6 Ads 14/2009 – 41. 47
4.3 Další vývoj na základě judikatury Nejvyššího správního soudu S ohledem na aplikaci čl. 20 Smlouvy a čl. 15 odst. 1 Správního ujednání je ČSSZ, stejně jako MPSV ČR toho názoru, ţe předmětem sporu nemůţe být právní subjektivita zaměstnavatele podle vnitrostátních právních předpisů, ale otázka, zda lze povaţovat sídlo Správy přepravních trţeb Bratislava, Klemensova 8 za sídlo zaměstnavatele z hlediska mezinárodních smluvních závazků. Podle čl. 27 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969, kterou ratifikoval ještě společný stát a je vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 15/1988 Sb., se nemůţe strana dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy. Ohledně této problematiky proběhla korespondence mezi MPSV ČR a MPSVR SR, z níţ vyplynulo, ţe oba úřady povaţují výše uvedenou organizační sloţku za zaměstnavatele se sídlem k 31. 12. 1992 na Slovensku. ČSSZ proto apelovala na SPÚ Bratislava, aby znovu zváţila přehodnocení svých rozhodnutí a vrátila se při posuzování důchodových nároků zaměstnanců ČSD a aplikaci článku 20 Smlouvy do stavu před vydáním rozsudku slovenského Krajského soudu v Bratislavě, který je pouze rozsudkem prvního stupně a tedy přehodnotila svůj současný postup při posuzování důchodových nároků zaměstnanců bývalé organizační sloţky ČSD SPT Bratislava. Tuto praxi před vydáním zmíněného rozsudku, zaloţenou na stejném výkladu a chápání smluvních dokumentů SPÚ, stejně jako ČSSZ, dlouhé roky od vstupu Smlouvy v platnost dodrţovala. Bývalí zaměstnanci ČSD – SPT Bratislava se tak dostali do velmi tíţivé situace. Nejen, ţe se sami cítili poškozeni Smlouvou, neboť nikdy de facto ve Slovenské republice nepracovali (jejich místo výkonu práce bylo po celou dobu v ČR – pouze sídlo zaměstnavatele ve smyslu čl. 20 Smlouvy se nacházelo v SR), ale díky odlišnému postoji české a slovenské strany jim za doby zaměstnání před 31. 12. 1992 nevznikl nárok na důchod v ČR ani v SR. Alespoň částečné uspokojení nároků těchto osob (které trvají na přiznání českého důchodu) bylo moţné řešit prostřednictvím institutu zprostředkovaně převzaté výplaty důchodu. Podmínkou pro toto řešení, bylo však přiznání důchodu slovenským nositelem pojištění.
48
4.4 Dohoda podle článku 26 Smlouvy V březnu 2010 proběhla jednání mezi experty obou států za účelem dohodnutí dalšího postupu v této otázce. Slovenská strana nadále trvala na svém názoru, ţe odštěpné závody ČSD nebyly v Bratislavě zapsané v obchodním rejstříku (v důsledku chybného postupu ČSD samotných), je tak na slovenské straně sporné, zda mohly být zaměstnavatelem ve smyslu Smlouvy a slovenská strana tak není kompetentní k přiznání důchodu za tzv. „federální“ doby. Z jednání vyplynulo, ţe Sociální pojišťovna ani nehodlá u svých soudů vyvolat další rozhodnutí, která by jí potenciálně mohla umoţnit hledat jiná řešení. Naproti tomu na české straně existuje sjednocená judikatura, kterou by správní orgán (ČSSZ) měl respektovat.
4.4.1 Návrhy možného řešení Protoţe tedy došlo ke sporu o to, kdo má důchod přiznat (v důsledku odklonu od zavedené praxe na slovenské straně), navrhla slovenská strana, ţe jeden ze států důchod přizná (SR) a druhý (ČR) jej bude dohodnutým podílem refundovat. Pokud jde o okruh případů, kterých se problém podle SR týká, Sociální pojišťovna upozornila na to, ţe hodlá refundaci poţadovat ve všech případech zaměstnanců odštěpných závodů ČSD, které nebyly z jakýchkoli důvodů zapsané v obchodním rejstříku, včetně těch, kteří bydlí na Slovensku a dnes mají slovenské důchody. Dále by se podle slovenské strany měl tento postup vztahovat na zaměstnance všech podniků, kteří jsou ve stejném postavení jako zaměstnanci odštěpných závodů ČSD (tzn. vlastní chybou nebyly tyto podniky zapsané v příslušném rejstříku). Druhou moţností navrţenou slovenskou stranou bylo přiznávat důchody nikoli podle sídla zaměstnavatele (které je pro SR sporné), ale jako by dotčené osoby ke dni rozdělení ČSFR ţádného zaměstnavatele neměly, tedy podle jejich bydliště k 31. 12. 1992 (ve smyslu článku 20 odst. 2 Smlouvy). Další moţností navrţenou českou stranou bylo trvat na tom, ţe sídlo zaměstnavatele bývalých zaměstnanců organizační jednotky ČSD bylo na území Slovenska. Trvání na tom, ţe příslušná k hodnocení doby zaměstnání před datem rozdělení společného státu je slovenská strana, by mohlo vést k tomu, ţe dotčené osoby zůstanou za dobu zaměstnání ve společném státě bez důchodů. Jako moţné řešení se od 1. 5. 2010 ukázalo vyuţití článku 6 a 73 Nařízení 987/2009 (které vstoupilo v platnost dne 1. 5. 2010), podle kterého stát bydliště přizná osobám, v jejichţ případě došlo ke sporu ve stanovení příslušnosti k výplatě dávky (česká
49
strana eviduje 6 konkrétních případů, u nichţ existují jak v SR tak v ČR pravomocná rozhodnutí vylučující nárok za „federální dobu"), dávku dočasně/zálohově s tím, ţe obě strany společně spor předloţí Správní komisi pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení61, která se pokusí o nalezení řešení. Článek 6 Nařízení 987/2009 stanoví, ţe „V případě rozdílných stanovisek mezi institucemi nebo orgány dvou nebo více členských států ve věci určení instituce, která by měla poskytnout peněžité nebo věcné dávky, má dotyčná osoba, která by v případě neexistence tohoto sporu mohla dávky žádat, nárok na prozatímní dávky stanovené podle právních předpisů uplatňovaných institucí místa bydliště .... ... Pokud nebylo mezi dotčenými institucemi nebo orgány dosaženo shody, mohou se po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy vyšla najevo rozdílnost stanovisek obrátit prostřednictvím příslušných orgánů na správní komisi.“62 Pokud by se do doby nalezení řešení vyskytly další obdobné případy, postupovalo by se rovněţ podle článku 6 odst. 2 Nařízení 987/2009 za předpokladu, ţe osoba podala opravné prostředky proti vydanému rozhodnutí druhé strany, kterým byl zamítnut zápočet doby zaměstnání získané do 31. 12. 1992 v ČSD – SPT Bratislavě pro nárok na důchod z pojištění ve Slovenské republice a probíhá tam soudní řízení, případně řízení skončilo pravomocným rozhodnutím soudu v neprospěch ţadatele.
4.4.2 Přijetí dohody podle článku 26 Smlouvy Nakonec však ve snaze rychlého vyřešení tohoto problému ve prospěch oprávněných osob obou států byl přijat původní návrh slovenské strany o uzavření nové dohody podle článku 26 Smlouvy. Výměnou dopisů ministra práce a sociálních věcí ČR ze dne 27. 5. 2010 a ministryně práce, sociálních věcí a rodiny SR ze dne 3. 6. 2010 byla uzavřena Dohoda podle článku 26 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, která řeší otázku příslušnosti k hodnocení dob zaměstnání před 1. 1. 1993 bývalých zaměstnanců ČSD - SPT Bratislava. Z této dohody vyplývá, ţe za sídlo ČSD - SPT Bratislava bude povaţována SR a tak příslušná k hodnocení dob zabezpečení získaných do 31. 12. 1992 zaměstnanci, kteří byli k tomuto dni anebo naposledy před tímto dnem zaměstnáni v organizační sloţce ČSD – SPT Bratislava, pro jejich nárok na důchod je Slovenská republika. Česká republika však ponese polovinu finančních nákladů na vyplácené důchody náleţející za doby zabezpečení 61
Jde o orgán Evropské komise zřízený čl. 71 a 72 Nařízení 883/2004. Jeho činnost navazuje Administrativní komisi zřízenou nařízením 1408/71 viz poznámka č. 42. 62 Úřední věstník L 284 ze dne 30. 10. 2009, s. 5. 50
získané do 31. 12. 1992 výše uvedenými zaměstnanci bez ohledu na jejich bydliště. Výše uvedené se nevztahuje na důchody zaměstnanců ČSD – SPT Bratislava, které byly přiznány do uzavření této dohody, pokud jedna ze stran dobu zabezpečení do 31. 12. 1992 jiţ zhodnotila. Zhodnocené doby zabezpečení získané zaměstnanci ČSD – SPT do 31. 12. 1992 pro nárok na důchod, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto do uzavření dohody, se budou i nadále povaţovat za doby zabezpečení toho státu, která je zhodnotila pro nárok na důchod. Zároveň bylo dohodnuto, ţe SPÚ Bratislava rozhodne o nárocích na dávky těchto osob, které získaly doby pojištění u ČSD - SPT Bratislava, o kterých v minulosti s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Bratislavě nerozhodla, nebo jejich ţádosti zamítla. ČSSZ poskytne dotčeným osobám, pokud o to poţádají, zprostředkovaně převzatou výplatu důchodu, tj. důchod vypočtený podle českých vnitrostátních právních předpisů za veškerou získanou dobu pojištění, tzn. i za dobu před 1. 1. 1993 s tím, ţe SPÚ Bratislava bude poukazovat slovenský důchod přímo na účet ČSSZ. Nelze však vyloučit, ţe někteří pojištěnci i takové řešení odmítnou. V průběhu měsíce června aţ srpna 2010 probíhala jednání mezi ČSSZ a SPÚ ohledně uzavření dohody mezi ČSSZ a SPÚ o technických podrobnostech provádění Dohody uzavřené MPSV ČR a MPSVR SR týkající se hodnocení dob zaměstnání získaných před 1. 1. 1993 zaměstnanci organizace ČSD – SPT Bratislava.
5 Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 939/10 ze dne 3. 8. 2010 5.1 Ústavní stížnost v otázce důchodového nároku bývalé zaměstnankyně ČSD, která k 31. 12. 1992 pracovala v organizační složce ČSD Jedná se o případ české státní občanky, která nejprve pobírala český částečný invalidní důchod a posléze český plný invalidní důchod. Oba tyto důchody byly vyměřeny pouze za dobu zabezpečení (pojištění), kterou stěţovatelka získala v České republice po rozdělení ČSFR, neboť tato doba byla dostačující pro vznik nároku na plný (nedílčený) český invalidní důchod63. Tato doba však nebyla dostatečně dlouhá pro vznik nároku na 63
Pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod (§ 40 odst. 2, resp. § 44 odst. zákona č. 155/1995 Sb. ve znění předpisů platných před 1. 1. 2010) činí potřebná doba pojištění minimálně 5 let v období před vznikem 51
plný (nedílčený) starobní důchod podle českých předpisů 64 , o který stěţovatelka po dosaţení důchodového věku poţádala. Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod musela být pouţita i doba zabezpečení (pojištění) získaná před rozdělením ČSFR. Stěţovatelka k datu rozdělení federace pracovala u organizační sloţky ČSD - SPT Bratislava. Protoţe se tato organizační sloţka podle zákona o organizaci ČSD č. 68/1989 Sb. zapisovala do obchodního rejstříku, byla za sídlo zaměstnavatele stěţovatelky pro účely čl. 20 Smlouvy a čl. 15 odst. 1 Správního ujednání povaţována Bratislava, Klemensova 8. K hodnocení veškeré doby zabezpečení před rozdělením ČSFR tak byla příslušná slovenská strana. ČSSZ proto rozhodla pouze o nároku na český dílčí starobní důchod za dobu pojištění získanou v ČR po 31. 12. 1992 s tím, ţe k hodnocení doby zabezpečení před 1. 1. 1993 je příslušná SPÚ. Dotyčná občanka však poţadovala, aby jí namísto slovenského důchodu a dílčího českého důchodu byl přiznán pouze český důchod za celou dobu zaměstnání, tj. i za doby před 1. 1. 1993 získané v bývalé ČSFR. SPÚ Bratislava přiznala stěţovatelce rozhodnutím ze dne 15. 6. 2010 od 27.11. 2008 slovenský starobní důchod ve výši 5 540 Sk, který by po přepočtu na českou měnu činil 4 409 Kč65. Český invalidní důchod, (který byl dle § 58 ZDP výhodnější neţ dílčí starobní důchod) činil k uvedenému datu 5 649 Kč. Úhrn přepočteného slovenského starobního důchodu a českého invalidního důchodu činil 10 058 Kč, zatímco starobní důchod při zhodnocení doby před 1. 1. 1993 jako české doby zabezpečení podle českých předpisů by k uvedenému datu činil 11 139 Kč. Od 20. 8. 2009 byl český invalidní důchod stěţovatelce odejmut, protoţe jiţ nebyla plně invalidní. Od tohoto data jí byl přiznán dílčí starobní důchod. Výše slovenského důchodu k 1. 1. 2010 činila 202,70 €, po přepočtu by slovenský důchod činil 5 364 Kč66. Výše českého dílčího starobního důchodu ke stejnému datu činila 4 239 Kč. Úhrn přepočteného slovenského důchodu a českého dílčího důchodu činil 9 603 Kč, zatímco celý český důchod by činil k uvedenému datu 11 534 Kč. Důchod v této výši by stěţovatelce vyplácela ČSSZ, i pokud by došlo ke zprostředkované výplatě. invalidity, přičemţ jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, potřebná doba pojištění se zjišťuje z posledních deseti roků před vznikem invalidity. 64 Pro nárok na starobní důchod činila potřebná doba pojištění podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění před 1. 1. 2010 25 let, resp. 15 let pojištění. 65 Při přepočtu slovenských korun na české koruny byl pouţit kurs české koruny vůči slovenské koruně stanovený Českou národní bankou ke dni 1. 11. 2008 - 100 SKK = 79,590 Kč. 66 Při přepočtu eur na české koruny byl pouţit kurs české koruny vůči euru stanovený Českou národní bankou ke dni 31. 12. 2009 - 1 EUR = 26,465 Kč. 52
Návrhem, podaným k ÚS dne 30. 3. 2010, se stěţovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2010 sp. zn. 16 Cad 173/2008 a rozsudku NSS ze dne 2. 12. 2009 sp. zn. 3 Ads 69/2009, kterými bylo potvrzeno rozhodnutí ČSSZ o zamítnutí ţádosti o starobní důchod s ohledem na § 58 ZDP (vyplácený plný invalidní důchod byl vyšší neţ vypočtený dílčí starobní důchod). Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se stěţovatelka cítí být dotčena v základním právu na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 Listiny základních práv a svobod 67 (dále jen „Listina"), v základním právu plynoucím z principů rovnosti a zákazu diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny a základním právu na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny. Dále uvedla, ţe je občankou ČR, na Slovensku nikdy nepracovala, se slovenskou organizací nepodepsala pracovní smlouvu, po celou dobu svého zaměstnání u ČSD vykonávala svoji pracovní činnost v obci Stod, tedy na území ČR. Situaci, kdy je formálně za jejího zaměstnavatele povaţována slovenská organizace, nijak nezapříčinila a ani o ní nevěděla.
5.2 Nález ÚS v otázce důchodového nároku bývalé zaměstnankyně organizační složky ČSD a sídla organizační složky bývalých ČSD Dne 3. 8. 2010 vydal ÚS nález č.j. III. ÚS 939/10, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2010, č.j. 16 Cad 173/2008, rozsudek NSS ze dne 2. 12. 2009, č.j. 3 Ads 69/2009, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 3. 2009, č.j. 16 Cad 173/2008-62, a rozhodnutí ČSSZ ze dne 27. 5. 2008. Nález ÚS je ve srovnání s dosavadními výše uvedenými nálezy ÚS ve věci česko-slovenských důchodů svým způsobem průlomový. Neřeší jiţ „pouze" to, ţe by českým občanům bydlícím v ČR za dobu zaměstnání do 31. 12. 1992 u zaměstnavatele se sídlem v SR měla být namísto slovenského důchodu poskytnuta dávka ve výši náleţející podle českých právních předpisů, ale zabývá se vlastním určením „sídla zaměstnavatele", tj. kritériem obsaţeným v čl. 15 odst. 1 Správního ujednání k provádění čl. 20 Smlouvy. ÚS při posuzování, zda organizační sloţka bývalých ČSD - SPT se sídlem v Bratislavě - mohla být zaměstnavatelem, se zaměřil na otázku její právní subjektivity k uzavírání pracovněprávních vztahů. Závěr tohoto posouzení byl záporný, s výsledkem ţe za zaměstnavatele je třeba povaţovat nikoli organizační sloţku, ale ústředí bývalých ČSD v Praze, a proto je pouze česká strana příslušná k poskytnutí důchodu za doby zaměstnání 67
Vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 pod č. 2/1993 Sb. 53
v bývalé ČSFR. Podle právního názoru ÚS: „Správa přepravních tržeb měla sídlo ke dni rozdělení ČSFR podle úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl ALX, vložka 302, skutečně na území Slovenské republiky. Organizační složka, jak vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, však nemá právní subjektivitu, nemůže svým jménem vstupovat do právních vztahů a z jejích práv a povinností je oprávněna nebo zavázána osoba, jejíž je organizační složkou - tedy ČSD v tomto případě. Z výše uvedeného vyplývá, že organizační jednotka Československé státní dráhy, Správa přepravních tržeb se sídlem v Bratislavě, nebyla zaměstnavatelem stěžovatelky, neboť nikdy neměla právní subjektivitu, která by jí umožnila uzavřít s ní pracovní smlouvu. Zaměstnavatelem vždy byly Československé státní dráhy, jejichž sídlo bylo na území České republiky. Podle čl. 20 odst. 1 Smlouvy jsou proto všechny doby pojištění (zabezpečení), jež stěžovatelka získala do 31. prosince 1992, dobami pojištění (zabezpečení) České republiky, nikoli Slovenské republiky. Na uvedeném závěru nic nemění ani údaje zaznamenané v evidenčních listech důchodového zabezpečení, neboť jejich vyplnění organizační složkou ČSD bylo právě příkladem realizace zastoupení ČSD v právních vztazích organizační jednotkou, tak jak to Statut ČSD předpokládal. Zaměstnavatel proto neoznačil evidenční listy svých zaměstnanců chybně, pokud nadepsal zkratku „ČR“, neboť zaměstnavatelem byly Československé státní dráhy se sídlem na území České republiky.“68 ÚS rozhodl výše uvedeným způsobem a to přes skutečnost, ţe k dané otázce se jiţ v předchozí době v pěti rozsudcích odlišně vyjádřil NSS, který ve svých rozsudcích uvedl, ţe z hlediska určení zaměstnavatele není významná jeho právní subjektivita, nýbrţ sídlo příslušné organizační jednotky ČSD, které se zapisovalo do obchodního rejstříku (blíţe kapitola 4.1.).
5.3 Důsledky vyplývající z nálezu ÚS Podle článku 89 odst. 2 Ústavy ČR vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány i osoby. ČSSZ je tak povinna respektovat nález ÚS a přiznat tedy stěţovatelce a ostatním pojištěncům, kteří byli ke dni 31. 12. 1992 zaměstnanci ČSD - SPT Bratislava, český důchod i za dobu zabezpečení před rozdělením společného státu. Nastala však otázka, jakým způsobem má ČSSZ nález ÚS realizovat. Má ČSSZ přiznat plný starobní důchod stěţovatelce ode dne vzniku nároku na něj, tj. od 27. 11. 2008 68
Nález Ústavního soudu ze dne 3.8.2010, sp. zn. III. ÚS 939/10. 54
za veškerou její dobu pojištění včetně doby před 1. 1. 1993, poţádat Sociální pojišťovnu o zastavení slovenského důchodu a pokud na to přistoupí (nález ÚS ČR SPÚ ţádným způsobem nezavazuje), zúčtovat přeplatek na slovenském důchodu s doplatkem českého důchodu? Rizikem tohoto postupu je skutečnost, ţe pokud by Sociální pojišťovna slovenský důchod nezastavila, bude stěţovatelka pobírat za stejnou dobu pojištění dva důchody. Dalším rizikem je, ţe se na nález ÚS mohou odvolávat i zaměstnanci jiných organizačních sloţek či odštěpných závodů, které byly zapsány v obchodním rejstříku, ale které, stejně jako SPT Bratislava, neměly právní subjektivitu, a poţadovat, aby příslušnost k hodnocení doby před rozdělením federace byla posuzována podle sídla zaměstnavatele, který měl právní subjektivitu, coţ bylo ústředí se sídlem zpravidla na území české části bývalé federace. Přijetím nálezu ÚS byla zcela vyloučena moţnost aplikovat Dohodu (uzavřenou výměnou dopisů ministra práce a sociálních věcí ČR ze dne 27. 5. 2010 a ministryně práce, sociálních věcí a rodiny SR ze dne 3. 6. 2010) podle článku 26 Smlouvy k zajištění důchodových nároků zaměstnanců ČSD - SPT Bratislava, podle níţ bylo sídlo zaměstnavatele (ve smyslu čl. 20 česko-slovenské Smlouvy o sociálním zabezpečení a čl. 15 Správního ujednání k jejímu provádění) na území SR, jejíţ instituce měla za doby zabezpečení v bývalé ČSFR přiznávat slovenské důchody a od české instituce pak obdrţet dohodnutou část nákladů na jejich výplatu.
5.4 Závěry české a slovenské strany Z jednání české a slovenské strany, která následovala po vydání nálezu ÚS, vyplynuly následující závěry. Pro realizaci nálezu ÚS ze dne 3.8.2010, sp. zn. III. ÚS 939/10 ČSSZ přizná stěţovatelce plný český důchod a SPÚ v Bratislavě odejme slovenský důchod. V daném případě nedojde u dotyčné osoby k vyčíslení přeplatku na slovenském důchodu, který by byl předepsán k úhradě. ČSSZ bude mít povinnost doplatit jí rozdíl mezi slovenským důchodem a výší plného českého důchodu od vzniku nároku na něj (důchod v plné výši bude poukázán aţ od data zastavení výplaty slovenského důchodu). Obdobně bude postupováno i u dalších zaměstnanců ČSD - SPT Bratislava, kterým je vyplácen důchod podobným způsobem, a kteří se doţadují přiznání pouze českého důchodu. Ţadatelům o český důchod bude od běţné splátky odejmut slovenský důchod poskytovaný za dobu zaměstnání ve společném státě, ČSSZ zhodnotí tyto doby jako české doby pojištění a důchod přizná ode dne zastavení slovenského důchodu. Důchody dosud
55
vyplacené SPÚ (aţ do současného přiznání českého důchodu ve smyslu nálezu ÚS a odejmutí nároku na slovenský důchod) budou povaţovány za vyplacené po právu a nepodléhají zpětnému odnětí a s tím spojenému poţadavku na úhradu vyplacených částek ve prospěch SPÚ. Přiznávání českých důchodů ve smyslu nálezu ÚS platí pro všechny nově posuzované případy. V případě ostatních osob, které si budou chtít zachovat nárok na slovenský důchod a nebudou ţádat o přiznání českého důchodu za doby zaměstnání ve společném státě, bude zachováno jejich poskytování dosavadním způsobem. Nález ÚS a postup institucí obou států k jeho naplnění se nevztahuje na ţádný jiný odštěpný závod či organizační sloţku neţ je ČSD - SPT Bratislava, Klemensova 8. U ostatních organizačních sloţek ČSD se sídlem v SR budou ČSSZ a SPÚ při posuzování zaměstnavatele a jeho sídla dodrţovat dosavadní praxi a striktně vycházet z ustanovení čl. 20 česko-slovenské smlouvy a čl. 15 správního ujednání; nebudou tedy ze své iniciativy u odštěpných závodů nebo jiných organizačních sloţek podniků posuzovat jejich právní subjektivitu pro určení, zda měly oprávnění svým jménem sjednávat pracovně právní vztahy a tedy vystupovat v pozici zaměstnavatele. To nevylučuje, ţe jiné stanovisko by mohly zaujmout soudy, jejichţ rozhodnutí by musela být realizována. Nález ÚS se omezoval pouze na osoby, které jsou českými státními občany a mají trvalý pobyt na území ČR. Takové omezení by vedlo k tomu, ţe u zaměstnanců jedné a téţe organizační sloţky ČSD by došlo k rozdílnému posuzování sídla jejich zaměstnavatele podle občanství a bydliště zaměstnanců, coţ by bylo stěţí odůvodnitelné. Z toho důvodu MPSV ČR zaujalo stanovisko vztáhnout nález na slovenské občany s trvalým pobytem na Slovensku, kteří byli k 31. 12. 1992 zaměstnáni na pracovištích uvedené organizační sloţky býv. ČSD ve slovenské části společného státu. I těmto osobám budou v případě ţádosti přiznány za dobu zaměstnání v bývalém Československu české důchody. Všechny tyto důchody přiznané českou stranou zaměstnancům organizační sloţky býv. ČSD - SPT Bratislava budou tak přiznávány a poskytovány stejně jako jiné české důchody bez ohledu na bydliště či občanství jejich poţivatelů. Dosud zůstala nevyřešena pouze otázka zúčtování vyplacených dávek mezi nositeli pojištění. SPÚ trvá na tom, ţe po oduznání slovenského důchodu a přiznání českého důchodu dojde k zúčtování mezi nositeli pojištění, tedy v podstatě k refundaci těch
56
vyplacených částek Sociální pojišťovnou, které nepodléhají prekluzi podle českých právních předpisů.
5.5 Realizace nálezu ÚS ze dne 3.8.2010, sp. zn. III. ÚS 939/10 ČSSZ na základě nálezu ÚS rozhodla o změně výše částečného invalidního důchodu od 20. 10. 2005, poté namísto částečného invalidního důchodu přiznala stěţovatelce od 8. 12. 2006 plný starobní důchod (k tomuto datu byla ţádost o starobní důchod původně zamítnuta z důvodu souběhu s vyšším částečným invalidním důchodem). Výplata důchodu byla zařízena v nové částce od 1. 2. 2011. Z doplatku důchodu za dobu od 1. 1. 2006 (doplatek částečného invalidního důchodu za dobu od 20. 10. 2005 do 31. 12. 2005 je prekludován69) budou zúčtovány částky vyplacené ČSSZ za stejné období na částečném invalidním důchodu, plném invalidním důchodu a starobním důchodu. Doplatek dále bude sníţen o částky důchodu vyplacené Sociální pojišťovnou v Bratislavě za stejné období.
5.6 Riziko do budoucna Rizikem do budoucna zůstává skutečnost, ţe se na nález ÚS mohou odvolávat i zaměstnanci jiných organizačních sloţek či odštěpných závodů, které byly zapsány v obchodním rejstříku, ale které, stejně jako SPT Bratislava, neměly právní subjektivitu k uzavírání pracovněprávních vztahů, a poţadovat, aby příslušnost k hodnocení doby před rozdělením federace byla posuzována podle sídla zaměstnavatele, který měl právní subjektivitu k uzavírání pracovněprávních vztahů, coţ bylo ústředí se sídlem zpravidla na území české části bývalé federace. Mezi několik takových organizací se sídlem v České republice, které měly odštěpné závody na Slovensku, patří např. Čedok Praha – organizační sloţka Bratislava, Elektrovod Brno – odštěpný závod Bratislava, LIAZ Jablonec nad Nisou – odštěpné závody Velký Krtíš a Zvolen, Potrubí Praha – odštěpný závod Košice, Tatra Kopřivnice – kombinátní podnik Bánovce nad Bebravou a Čadca, VÚES Brno – odštěpný závod Košice, Ţeleznobrodské sklo Ţelezný Brod – odštěpný závod Ţeliezovce a Československá
69
Podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím pěti let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleţí. Podle článku II. bodu 14 zákona č. 306/2008 Sb. za dobu před 1. lednem 2010 se důchod nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níţ důchod správně náleţel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2009. 57
konfederace sportovních a tělovýchovných svazů se sídlem v Praze, jeţ měla odštěpné závody na Slovensku. Ačkoli se ČSSZ Praha s SPÚ Bratislava dohodly, ţe postup obou institucí vedoucí k naplnění nálezu ÚS se nevztahuje na ţádný jiný odštěpný závod či organizační sloţku neţ je ČSD – SPT Bratislava, lze předpokládat, ţe na základě další ústavní stíţnosti zaujme ÚS stejné stanovisko jako v nálezu č. III. ÚS 939/10.
6 Řízení o předběžné otázce u Evropského soudního dvora 6.1 Institut řízení o předběžné otázce Řízení o předběţné otázce je jedním z typů řízení před Evropským soudním dvorem v Lucemburku. Národní soud, který má v průběhu řízení nejasnost při výkladu práva Evropských společenství, se můţe (soudy nejvyšší instance musí) obrátit na soudní dvůr s předběţnou otázkou, coţ je ve skutečnosti dotaz týkající se výkladu nebo platnosti práva Evropských společenství. Soudní dvůr tento dotaz zodpoví rozsudkem, který je závazný. Předběţná otázka je tak velmi účinným nástrojem pro sjednocení výkladu a aplikace unijního práva v celé EU.70
6.2 Řízení o předběžné otázce u Evropského soudního dvora č. C - 399/09 6.2.1 Postup ČSSZ a průběh soudního řízení v případu paní M.L. V důchodové záleţitosti paní M. L. ČSSZ přiznala od 31. 3. 2006 dílčí starobní důchod (dávku ve stáří) podle § 29 písm. a) ZDP a podle čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ve výši 2 245 Kč měsíčně. Při stanovení výše dávky ČSSZ vycházela ze skutečnosti, ţe výše uvedená, státní příslušnice ČR, pracovala na území bývalé ČSFR od roku 1964 do 31. 12. 1992. Po zániku společného státu, tj. po 31. 12. 1992, pracovala do 31. 8. 1993 na území SR a od 1. září téhoţ roku vykonávala práci jiţ na území ČR. Vzhledem k tomu, ţe ke dni rozdělení ČSFR byla výše uvedená zaměstnána u právního subjektu, jehoţ sídlo bylo na území Slovenské republiky (ČSD – Ţelezniční stanice Trenčianská Teplá), doba pojištění do 31. 12. 1992 se ve smyslu článku 20 Smlouvy 70
srov. Týč, V.: Základy práva evropské unie pro ekonomy. 6.vydání. Praha: Leges, 2010, str. 129 58
povaţuje za dobu pojištění SR. Proti rozhodnutí ČSSZ podala výše uvedená ţalobu k Městskému soudu v Praze. Nesouhlasila především s výší dávky ve stáří, neboť dle jejího názoru při výpočtu dávky ve stáří byly chybně zohledněny doby pojištění získané do 31. 12. 1992. Městský soud v Praze rozhodnutí ČSSZ zrušil pro nezákonnost. Uvedl, ţe v dané věci je nezbytné respektovat stanovisko ÚS, který opakovaně judikoval, ţe pokud státní příslušník ČR splňuje podmínky pro vznik nároku na dávku ve stáří podle vnitrostátních předpisů a tento nárok je vyšší neţ nárok podle česko-slovenské Smlouvy, je česká instituce sociálního zabezpečení povinna zabezpečit pobírání dávky ve výši, která odpovídá tomuto vyššímu nároku (viz kapitola 3.5). Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podala ČSSZ kasační stíţnost k NSS. Uvedla, ţe pokud postupovala v souladu se zákonem, Smlouvou a Nařízením 1408/71, nemohlo její rozhodnutí být zrušeno pro rozpor s právními předpisy. NSS rozhodnutí Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2008 č.j. 3 Ads 96/2007 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, ţe v daném případě je oproti dosavadní judikatuře ÚS posuzován nárok na dávku ve stáří aţ po přistoupení ČR k Evropské unii (tj. po 1. 5. 2004), proto výpočet výše dávky podléhá předpisům práva Společenství, konkrétně čl. 46 odst. 2 Nařízení 1408/71. Z toho důvodu měl Městský soud v Praze, pokud odkázal na judikaturu ÚS, která přiznává nárok na úpravu výše dávky ve stáří jen českým státním příslušníkům s bydlištěm na území České republiky, posoudit, zda preferenční zacházení s vybranou skupinou ţadatelů o dávku z důvodu jejich české státní příslušnosti není v rozporu se zásadou rovného zacházení uvedenou v čl. 3 odst. 1 Nařízení 1408/71. Městský soud v Praze setrval na svém původním závěru.71 Proti tomuto rozsudku podala ČSSZ opět kasační stíţnost. Uvedla, ţe poţadavek, aby byly na úroveň českých dávek ve stáří dorovnány pouze dávky osob, jimţ jsou doby zaměstnání ve společném státě zhodnoceny podle čl. 20 Smlouvy, a které jsou současně státními příslušníky ČR s bydlištěm na jejím území, je v rozporu se zásadou rovného zacházení zakotvenou v čl. 3 Nařízení 1408/71. Navíc při takovém postupu dochází k dvojímu hodnocení dob pojištění získaných v bývalé ČSFR (podle článku 20 za ně náleţí dávka ze SR a zároveň by měly být zhodnoceny pro úpravu české dávky), přestoţe čl. 12 Nařízení 1408/71 moţnost dvojího zohlednění jedné a téţe doby pojištění vylučuje. Z důvodu odlišného náhledu ÚS
71
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008 č.j. 2 Cad 10/2008. 59
na tyto otázky a s tím souvisejících obtíţí s aplikací práva Společenství v této oblasti ČSSZ navrhla NSS, aby předloţil Soudnímu dvoru ES předběţnou otázku.
6.2.2 Předložení předběžné otázky k ESD Na základě této kasační stíţnosti NSS dne 23. 9. 2009 přerušil řízení a předloţil Soudnímu dvoru Evropských společenství na základě čl. 234 Smlouvy o ES tyto předběţné otázky: 1. „Je třeba vykládat přílohu III část A. bod 6 v návaznosti na čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, která ponechává použitelným kritérium pro určení nástupnického státu příslušného k zhodnocení dob pojištění získaných zaměstnanými osobami do 31. 12. 1992 v systému sociálního zabezpečení bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, tak, že brání aplikaci vnitrostátního pravidla, podle něhož česká instituce sociálního zabezpečení v plném rozsahu hodnotí pro nárok na dávku i pro stanovení její výše dobu pojištění získanou na území bývalé České a Slovenské Federativní Republiky do 31. 12. 1992, i když k jejímu zhodnocení je podle uvedeného kritéria příslušná instituce sociálního zabezpečení Slovenské republiky? 2. Bude-li odpověď na první otázku záporná, je třeba vykládat čl. 12 Smlouvy o založení Evropského společenství ve spojení s čl. 3 odst. 1, čl. 10 a čl. 46 nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství tak, že brání tomu, aby doba pojištění získaná v systému sociálního zabezpečení bývalé České a Slovenské Federativní Republiky do 31. 12. 1992, která již jednou byla ve stejném rozsahu zohledněna pro dávkové účely v systému sociálního zabezpečení Slovenské republiky, byla podle výše uvedeného vnitrostátního pravidla v plném rozsahu zhodnocena pro nárok na dávku ve stáří i pro stanovení její výše pouze státním příslušníkům České republiky s bydlištěm na jejím území?“72
6.2.3 Důvody pro položení předběžné otázky Nařízení 1408/71 upravuje rovnost zacházení v čl. 3 odst. 1, v němţ stanoví, ţe „S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení podléhají osoby bydlící na území 72
Usnesení NSS ze dne 23. 9. 2009 č.j. ADS 130/2008 – 107. 60
jednoho z členských států, na něž se vztahuje toto nařízení, stejným povinnostem a mají prospěch ze stejných dávek podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu, jako státní příslušníci tohoto státu.“73 Zákaz rozlišování mezi ţadateli o dávku na základě státní příslušnosti vyţaduje, aby státní příslušníci jiných členských států Společenství byli postaveni na roveň zvýhodněným státním příslušníkům daného členského státu, pokud splní další podmínky pro vznik nároku na předmětnou dávku. Podmínku české státní příslušnosti pro úpravu výše starobního důchodu (případně pro vznik nároku na dávku), je třeba proto povaţovat za diskriminační. Rovnost území je upravena v čl. 10 odst. 1 Nařízení 1408/71: „Pokud není v tomto nařízení stanoveno jinak, dávky invalidního, starobního a pozůstalostního důchodu, důchody z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání a pohřebné, získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států, nepodléhají žádnému snížení, žádným úpravám, pozastavení, odnětí nebo konfiskaci z důvodu, že příjemce bydlí na území jiného členského státu, než má sídlo instituce odpovědná za jejich výplatu.“74 Z usnesení NSS vyplývá, ţe NSS nemá pochyby o tom, ţe na daný případ je aplikovatelné Nařízení 1408/71. Dle čl. 7 odst. 2 písm. c) citovaného nařízení jsou nadále pouţitelná ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení, která jsou uvedena v příloze III citovaného nařízení (téţ čl. 20 česko-slovenské smlouvy). NSS má za to, ţe při aplikaci tohoto článku, který je součástí práva Společenství, je vnitrostátní soud povinen postupovat tak, aby výklad daného ustanovení nešel proti smyslu základních zásad koordinace systémů sociálního zabezpečení uvedených v Nařízení 1408/71. Poţadavek, aby pouze státním příslušníkům ČR, kterým byly doby pojištění získané na území bývalé ČSFR (tj. do 31. 12. 1992) zhodnoceny podle čl. 20 Smlouvy jako slovenské doby pojištění, byly tyto doby pojištění započteny pro účely nároku na starobní důchod a jeho výši téţ jako české doby pojištění, lze povaţovat za diskriminační a je v rozporu s přílohou III Nařízení 1408/71 a s postupem výpočtu výše dávky dle čl. 46 citovaného nařízení. Poţadavek české státní příslušnosti ţadatele o dávku je v rozporu s čl. 12 Smlouvy o ES a s čl. 3 Nařízení 1408/71, tedy porušuje zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti mezi osobami, které spadají do osobní působnosti Nařízení 1408/71. ÚS sice v nálezu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 1375/07, uvedl, ţe nárok na úpravu výše starobního důchodu při splnění všech podmínek (včetně podmínky státní příslušnosti 73 74
Úřední věstník, L 149, 5.7.1971, s. 2. Úřední věstník, L 149, 5.7.1971, s. 2. 61
ČR) vzniká rovněţ po vstupu ČR do Evropské unie, nicméně nezabýval se tím, zda stanovené podmínky nároku na tuto úpravu důchodu jsou v souladu s právem ES. Pro řešení projednávaného případu je proto nezbytný výklad dotčených ustanovení práva Společenství Soudním dvorem ES.
6.2.4 Stanovisko generálního advokáta Dne 3. 3. 2011 se konalo veřejné zasedání, na kterém generální advokát přednesl své stanovisko a doporučení. Generální advokát ve svém stanovisku odpověděl na obě předběţné otázky a navrhl Soudnímu dvoru, aby Nejvyššímu správnímu soudu odpověděl následovně: „„1) Nařízení č. 1408/71 je třeba vykládat v tom smyslu, že není v zásadě neslučitelné s vnitrostátní judikaturou, podle níž instituce sociálního zabezpečení musí určitým osobám, které o to požádají, přiznat příplatek, jehož výše odpovídá rozdílu mezi dávkou, na niž mají nárok v jiném členském státě, a dávkou, na kterou by měli nárok v členském státě jejich státní příslušnosti. 2)
Články 3 a 10 nařízení č. 1408/71, vykládané ve světle článku 39 Smlouvy ES, jsou neslučitelné s příplatkem v rámci sociálního zabezpečení přiznávaným pouze českým státním příslušníkům s bydlištěm na území České republiky, který má výše uvedené rysy. Nicméně za specifických okolností této věci výše uvedené zjištění nepostačuje k odůvodnění požadavku ČSSZ v původním řízení.“75
Stanovisko generálního advokáta se tedy dá interpretovat tak, ţe pokud ČSSZ má povinnost přiznávat na základě vnitrostátní judikatury určité plnění (tj. dorovnání slovenského důchodu do výše důchodu, která by pojištěnci náleţela podle českých právních předpisů), potom nelze poskytnutí tohoto plnění vázat na podmínku českého státního občanství a bydliště na území ČR. Tato kritéria mají diskriminační povahu a jsou neslučitelná s právem ES. V současné době je nutno vyčkat na vydání rozsudku Evropského soudního dvora. Ačkoli není názor generálního advokáta pro Soudní dvůr závazný, má toto doporučení velkou váhu a Soudní dvůr ho ve většině případů vyslyší.
75
Stanovisko generálního advokáta Pedra Cruz Villalöna přednesené dne 3. března 2011, dostupné z www:
62
Závěr Obsahem této bakalářské práce je problematika vztahů mezi Českou republikou a Slovensku republikou v oblasti důchodového pojištění. Po rozdělení společného státu je tato oblast řešena Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a od 1. 5. 2004 právem Evropských společenství. Při vzniku výše uvedené Smlouvy bylo nutné nějakým způsobem rozhodnout o tom, který stát bude příslušný k hodnocení dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 a k přiznávání důchodů za tyto doby. Při hledání kritéria pro dělení těchto dob pojištění byly smluvními stranami důkladně přezkoumávány všechny alternativy kritéria tak, aby bylo vybráno kritérium, které bude spravedlivé, a které bude i příslušnými institucemi aplikovatelné. V průběhu provádění Smlouvy se však ukázalo, ţe zvolené kritérium sídla zaměstnavatele ke dni 31. 12. 1992 nebo naposledy před tímto dnem pro všechny osoby spravedlivé nebylo. Rozdílný vývoj právní úpravy v obou státech a devalvace slovenské koruny v prvních letech po rozdělení společného státu vedly k nespokojenosti zejména osob trvale bydlících v ČR, kterým s ohledem na sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 ve Slovenské republice, vznikl nárok na slovenský důchod, i kdyţ na Slovensku nikdy fyzicky nepracovaly. Oba státy se snaţily tuto nespravedlnost vyřešit různými instituty v rámci ustanovení o odstranění tvrdostí zákona. Bohuţel ani tímto způsobem nejsou kladně vyřešeny poţadavky všech osob, které ţádají o přiznání výhradně českého důchodu. Aplikace Smlouvy je tak neustále předmětem soudních sporů a zájmu médií. Specifický vývoj měla tato problematika v případě zaměstnanců odštěpných závodů bývalých Československých státních drah. Nález Ústavního soudu ze dne 3.8.2010, sp. zn. III. ÚS 939/10 celou tuto záleţitost ještě zkomplikoval, neboť v důsledku jeho striktní aplikace by došlo k tomu, ţe ČSSZ by byla povinna přiznat důchod všem osobám, které k 31. 12. 1992 byly zaměstnanci Československých státních drah nebo obdobných podniků, které měly ústředí na území ČR, bez ohledu na to, kde byly zapsány jejich pobočky a odštěpné závody a bez ohledu na to, ţe je jim za tyto doby pojištění přiznán důchod ve Slovenské republice (došlo by tak fakticky k dvojí výplatě dávky za stejné doby pojištění). Otázkou zůstává, jaký osud bude mít Smlouva po vyhlášení rozsudku Evropského soudního dvora o předběţné otázce týkající se aplikace článku 20 Smlouvy. Ze stanoviska 63
a doporučení přednesených generálním advokátem však nevyplývá ţádná zásadní změna, kterou by bylo nutno s ohledem na rozpor Smlouvy s nařízením ES přijmout. Ačkoli doporučení generálního advokáta nejsou pro Evropský soudní dvůr závazná, Evropský soudní dvůr je ve většině případů vyslyší. Do doby vyhlášení rozsudku Evropského soudního dvora však nelze řešení této záleţitosti definitivně uzavřít. Po detailním rozboru celé Smlouvy, jejího dopadu na jednotlivé kategorie osob a z vlastních zkušeností při praktickém provádění této Smlouvy v rámci plnění svých kaţdodenních pracovních úkolů v České správě sociálního zabezpečení si myslím, ţe výběr kritéria sídla zaměstnavatele k 31. 12. 1992 nebo naposledy před tímto dnem nebyl nejšťastnější. Dle mého názoru by zřejmě spravedlivějším řešením pro všechny pojištěnce bylo nerozdělovat kompletně všechny doby pojištění získané před 31. 12. 1992 podle kritéria, které platilo k rozhodnému dni, ale přistoupit k jejich hodnocení oběma státy (tak, jak tomu je za doby pojištění po 31. 12. 1992) podle toho, ve kterém státě bylo zaměstnání vykonáváno (tj. dle místa výkonu práce v ČR nebo SR). Kaţdá osoba, která by byla někdy v minulosti zaměstnána na území obou států, by tak pobírala dva důchody, jak z České republiky, tak ze Slovenské republiky. Uvedené řešení by bylo zřejmě mnohem nákladnější a administrativně náročné na provádění, neboť údaj o tom, kde byla práce skutečně vykonávána není z evidenčních listů důchodového pojištění vţdy zřejmý a bylo by nutné jej došetřovat. Domnívám se však, ţe toto řešení by bylo spravedlivější a vedlo by k eliminování nespokojenosti určitých okruhů osob, které v současné době na základě institutu odstranění tvrdosti sice v konečném důsledku dostávají důchod ve výši podle českých právních předpisů tak, jako by veškeré doby pojištění byly získány v ČR, ale jejich nespokojenost tkví v tom, ţe se nejedná o zákonnou dávku a stále jsou určitým způsobem vázány ke Slovenské republice. Navrţené řešení by bylo zcela v souladu s principem uplatňovaným v nařízení Evropských společenství a v dvoustranných mezinárodních smlouvách o sociálním zabezpečení, kdy kaţdý stát přiznává dávky za doby pojištění získané na svém území. Dále se domnívám, ţe určitý vývoj by mohlo mít provádění Smlouvy v budoucnu, neboť v poslední době se výše slovenských důchodů zvýšila tak, ţe v některých případech je slovenský důchod vyšší, neţ by byl důchod náleţející za stejné doby pojištění výhradně podle českých právních předpisů (resp. úhrn důchodu, který by náleţel podle českých právních předpisů za veškeré doby pojištění získané na území společného státu do 31. 12. 1992 a českého důchodu za doby pojištění získané po 31. 12. 1992 na území ČR).
64
Jednotlivé instituty mimořádného řešení důchodových záleţitostí tak jiţ přestanou být pro některé kategorie osob výhodné. Pojištěnci, kteří mají převzatou výplatu důchodu podle článku 26 Smlouvy nebo zprostředkovaně převzatou výplatu důchodu pak mohou naopak ţádat o předání výplaty svých důchodů zpět do Slovenské republiky na slovenského nositele pojištění. Pokud by výše slovenských důchodů oproti českým důchodům nadále stoupala, mohlo by dojít i k tomu, ţe osoby, které získaly doby pojištění v obou státech, se budou naopak domáhat přiznání slovenského důchodu namísto českého důchodu.
65
Seznam použité literatury Bibliografie: BAUER, Jiří. Důchody podle česko-slovenské smlouvy o sociálním zabezpečení – minulost, přítomnost, budoucnost. Praha : MPSV, 2003, 44 s. ISBN 80-86552-77-2 BAUER, Jiří. Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci Evropské unie – Výběr textů vztahujících se k základním předpisům nařízení Rady (EEC) 1408/71, nařízení Rady (EEC) 574/72. 2. přepracované vyd. Praha : MPSV, 2002. 248 s. ISBN 80-86552-07-1 MALINOVÁ, Helena. Smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení v praxi. Praha : Orac, 1999, 189 s. ISBN 80-86199-06-1 MPSV. Sociální zabezpečení osob migrujících v rámci Evropské unie – Výběr textů vztahujících se k základním předpisům nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004. Praha : MPSV, 2009. 282 s. ISBN 978-80-7421-009-9 PŘIB, Jan; VOŘÍŠEK, Vladimír. Důchodové předpisy s komentářem. 6. aktualizované vydání. Olomouc : Anag, 2010, 543 s. ISBN 978-80-7263-585-6 SPIRIT, Michal; a kol. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009, 415 s. ISBN 978–80–7380-189-2 TRÖSTER, Petr; a kol. Právo sociálního zabezpečení. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha : C. H. Beck, 2005. 348 s. ISBN 80-7179-856-9. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. vyd. Praha : Leges, 2010, 304 s. ISBN 978-80-87212-60-8 VOPATOVÁ, Gabriela. Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení. Praha : MPSV, 2002. 260 s.ISBN 80-86552-40-3 ČSSZ. Vademecum – Skripta pro specializované pracoviště pro digitalizaci údajů z nárokových podkladů, Praha : ČSSZ, 1999
66
Periodika PÁV, Jan. Bilaterální smlouvy o sociálním zabezpečení po vstupu České republiky do Evropské unie, Národní pojištění, odborný měsíčník ČSSZ, prosinec 2004, roč. 35, č 12, s. 19. ŠEBKOVÁ, Emanuela. Důchodové nároky občanů, kteří přesídlili ze SR do ČR, nebo kteří k 31. 12. 1992 žili a pracovali v ČR pro zaměstnavatele se sídlem v SR. Národní pojištěn: odborný měsíčník ČSSZ, červen 1995, roč. 26, č. 6, s. 24 VOŘÍŠEK, Vladimír. České občanství jako „tichá podmínka“ pro zvláštní výhody v důchodovém pojištění?, Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví, srpen 2009, roč. 17, č. 15
Internetové zdroje http://curia.europa.eu http://eur-lex.europa.eu http://psp.cz http://socialniporadce.mpsv.cz/cs/164 http://vlada.cz http://swww.usoud.cz/pages/sbirka_uscsfr.html http://www.nssoud.cz http://www.mpsv.cz/files/clanky/10407/22022011_p1.pdf
Citované právní předpisy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR Ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR Ústavní zákon č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR Zákon č. 155/1995 Sb., o provádění důchodového pojištění Zákon č. 188/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 68/1989 Sb., o organizaci ČSD
67
Zákon č. 625/1992 Sb., zákon o zániku státní organizace ČSD Zákon č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 461/2003 Z.z., o sociálním pojištění Zákon č. 310/2006 Z.z., kterým se mění zákon č. 461/2003 Z.z., o sociálním pojištění Sdělení MZV č. 228/1993 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhl. Ministra zahraničních věcí č 15/1988 Sb., o Vídeňské úmluvě o smluvním právu Smlouva o založení ES Nařízení Rady (EHS) 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009
.
68
Seznam použitých zkratek ČR
Česká republika
ČSD
Československé státní dráhy
ČSFR
Česká a Slovenská Federativní Republika
ČSSZ
Česká správa sociálního zabezpečení
DKM
Dávková komise ministra práce a sociálních věcí České republiky
ELDP
evidenční list důchodového pojištění
ES
Evropské společenství
ESD
Evropský soudní dvůr
EU
Evropská unie
MPSV ČR
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
MPSVR SR
Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky
NSS
Nejvyšší správní soud
ObchZ
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
SPT
Správa přepravních trţeb
SPÚ
Sociální pojišťovna
SR
Slovenská republika
ÚS
Ústavní soud
ZDP
zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
ZOPSZ
zákon č. 582/1991 Sb. o provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
69
Seznam příloh Příloha č. 1
Příklad č. 1 - Přenesení příslušnosti k výplatě důchodu podle článku 26 Smlouvy
Příloha č. 2
Příklad č. 2 - Rozdíl mezi slovenským důchodem vypláceným ze Slovenské republiky podle Smlouvy a důchodem, který by náležel podle českých právních předpisů
Příloha č. 3
Příklad č. 3 – Vyrovnávací příspěvek
Příloha č. 4
Příklad č. 4 - Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu
Příloha č. 5
Příklad č 5 - Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících, s přihlédnutím ke Smlouvě a k nálezům Ústavního soudu
70
Příloha č. 1 Příklad č. 1 Přenesení příslušnosti k výplatě důchodu podle článku 26 Smlouvy – příklad postupu výpočtu důchodu při přenesení příslušnosti k výplatě důchodů ze Sociální pojišťovny Bratislava na ČSSZ v Praze V mém konkrétním případě se jedná o ženu, narozenou 1. 11. 1942 (vychovala 3 děti), která v roce 1997 požádala o přiznání starobního důchodu podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. Pro posouzení nároku na starobní důchod dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. jsou rozhodující tyto skutečnosti: -
důchodový věk výše uvedená dovršila ke dni 1. 3. 1997,
-
o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. poţádala ke dni 1. 3. 1997 (k tomuto datu splňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod dle § 29 ZDP),
-
k 31. 12. 1992 byla výše uvedená zaměstnána u Slovenské autoškoly Nové zámky - ve smyslu článku 20 Smlouvy je k hodnocení veškerých dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 příslušná Sociální pojišťovna v Bratislavě (sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 bylo na území SR),
-
pracovní poměr u slovenského zaměstnavatele ukončila ke dni 31. 1. 1993,
-
od 1. 2. 1993 do 28. 2. 1996 byla pojištěna pouze na území ČR.
ČSSZ v Praze nejprve rozhodla o nároku na zákonnou důchodovou dávku, tj. vypočetla dílčí důchod*) za dobu pojištění, kterou výše uvedená získala na území České republiky po 31. 12. 1992. V našem případě, za předpokladu, ţe:
*)
-
ţadatelka získala celkem 39 roků pojištění do vzniku nároku na důchod, z toho 36 „slovenských“ roků (československá doba do 31. 12. 1992 a slovenská doba od 1. 1. 1993 do 31. 1. 1993) a 3 „české“ roky (doba po 31. 12. 1992 získaná na území ČR, resp. doba od 1. 2. 1993 do 28. 2. 1996),
-
procentní výměra za 39 roků činí 58,5 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatelky činí 7 245 Kč a výpočtový základ**) činí 6 094 Kč,
-
hodnota koeficientu dílčení činí vzhledem k poměru českých dob pojištění vůči celkové době pojištění v ČR i SR 0,078053 (1121 dní českého pojištění ku 14362 dní celkového pojištění v ČR i SR),
Princip výpočtu dílčího důchodu podle Smlouvy je popsán v kapitole 2.3.4. Výpočtový základ je výsledkem řady početních úkonů. Při jeho výpočtu se postupuje následovně: a) určí se rozhodné období, b) v něm se stanoví vyměřovací základy, c) pomocí koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu se úhrny vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky rozhodného období převedou na roční vyměřovací základy, d) z ročních vyměřovacích základů se za pomoci převodního koeficientu a s přihlédnutím k případným vyloučeným dobám vypočte měsíční průměr, tj. osobní vyměřovací základ, e) přesahuje-li výše osobního vyměřovacího základu první (nejniţší redukční hranici) upraví se podle zákonem stanovených pravidel na výpočtový základ. srov: TRÖSTER, P. et al Právo sociálního zabezpečení, 3. aktualizované a doplněné vydání, Praha, C. H.. Beck 2005, str. 194
**)
71
činí výše dílčího starobního důchodu k datu 1. 3. 1996 362 Kč. Tato částka se skládá ze základní výměry 83 Kč (plná výše základní výměry v roce 1997 činila 1 060 Kč, částka 83 Kč tedy vznikla vynásobením částky 1 060 Kč koeficientem dílčení) a z procentní výměry 279 Kč (plná výše procentní výměry po výpočtu činila 3 565 Kč, částka 279 Kč tedy vznikla vynásobením částky 3 565 Kč koeficientem dílčení). Takto stanovená výše dílčího důchodu podléhá valorizacím podle českých právních předpisů. SPÚ Bratislava přiznala ţadatelce od 1. 11. 1996 „plný“ starobní důchod za veškeré doby pojištění získané do 31. 1. 1993 v celkové výši 3 014 Sk měsíčně. Dne 14. 7. 1997 jmenovaná poţádala o přenesení příslušnosti k výplatě podle článku 26 Smlouvy. Zvláštní dávková komise ministra práce a sociálních věcí dne 27. 4. 2008 rozhodla o této ţádosti kladně. Ministr práce, sociálních věcí a rodiny SR vyslovil s přenesením příslušnosti k výplatě souhlas dne 10. 7. 1998. ČSSZ provedla výpočet plného starobního důchodu podle čl. 26 Smlouvy tak, jako by veškerá doba pojištění (tedy doba do 31. 12. 1992, resp. do 31. 1. 1993) byla česká. ČSSZ tuto dobu zhodnotila na základě potvrzení slovenského nositele pojištění, avšak započetla ji podle českých právních předpisů o důchodovém pojištění. Výše plného starobního důchodu v tomto případě k datu 1. 3. 1997 činila 4 625 Kč. Částka se skládá ze základní výměry 1 060 Kč a procentní výměry 3 565 Kč. Po vyřízení formalit, které byly spojeny se zastavením výplaty slovenského důchodu k rukám ţadatelky a vydáním rozhodnutí o tomto zastavení Sociální pojišťovnou v Bratislavě, došlo od 1. 10. 1998 k přenesení příslušnosti k výplatě na ČSSZ v Praze. Ţadatelka následně poţádala o doplacení rozdílu mezi výší důchodu vyplácenou od přiznání do data zastavení Sociální pojišťovnou Bratislava a výší důchodu stanovenou podle českých předpisů. V období 1. 3. 1997 – 30. 9. 1998 bylo vyplaceno: - na slovenském důchodu 58 840 Kč - na českém dílčím důchodu 7 484 Kč Celkem 66 324 Kč. V období 1. 3. 1997 - 30. 9. 1998 by na českém plném důchodu náleţelo 95 408 Kč. Rozdíl mezi vyplacenou částkou (na slovenském důchodu a českém dílčím důchodu) činí 29 084 Kč. Tato částka byla doplacena ţadatelce. ČSSZ podle čl. 26 Smlouvy vyplácí ţadatelce od 1. 9. 1998 důchod stanovený ve výši, která odpovídá českým předpisům o důchodovém pojištění a do budoucna s tímto důchodem nakládá jako s českým, např. jej valorizuje. SPÚ v Bratislavě poukazuje důchod, který byl přiznán podle slovenských předpisů na účet ČSSZ.
72
Příloha č. 2 Příklad č. 2 Rozdíl mezi slovenským důchodem vypláceným ze Slovenské republiky podle Smlouvy a důchodem, který by náležel podle českých právních předpisů - příklad postupu výpočtu rozdílu V mém konkrétním případě se jedná o ženu, narozenou dne 18. 1. 1942, která vychovala 3 děti a v roce 1996 požádala o přiznání starobního důchodu. Pro posouzení nároku na starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. (dále jen ZDP) jsou rozhodující tyto skutečnosti: -
důchodový věk podle českých právních předpisů výše uvedená dovršila ke dni 18. 5. 1996,
-
o přiznání starobního důchodu dle § 29 ZDP poţádala ke dni 18. 5. 1996 (k tomuto datu splňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod dle § 29 ZDP,
-
k 31. 12. 1992 byla výše uvedená zaměstnána u ZVL – Závody valových loţisek Ţilina ve smyslu článku 20 Smlouvy je k hodnocení veškerých dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 příslušná SPÚ v Bratislavě (sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 bylo na území SR),
-
pracovní poměr u slovenského zaměstnavatele ukončila ke dni 15. 7. 1995.
Slovenský nositel pojištění přiznal starobní důchod v částce 2 882 Sk (na Slovensku v té době stále platil zákon č. 100/1988 Sb. z období před rozdělením federace). V ČR nárok na důchod nevznikl, neboť ţadatelka nezískala ţádnou dobu pojištění po 31. 12. 1992 na území ČR. Ţadatelka však poţádala podle § 4 odst. 3 ZOPSZ o odstranění tvrdosti zákona a přiznání rozdílu mezi slovenským důchodem vypláceným ze Slovenské republiky podle Smlouvy a důchodem, který by náleţel podle českých právních předpisů. Dne 8. 10. 1997 DK MPSV vyřídila ţádost o odstranění tvrdosti kladně, ČSSZ v Praze musí nejdříve vypočítat fiktivní starobní důchod podle českých předpisů, bez přihlédnutí ke Smlouvě. Výpočet starobního důchodu byl v mém případě: o
proveden podle českých předpisů jen za československou dobu, tj. doba do 31. 12. 1992 byla započtena jako česká doba. Dobu od 1. 1. 1993 do 15. 7. 1995 na Slovensku nelze hodnotit,
o
výpočtový základ byl stanoven tak, ţe byly započteny československé výdělky do 31. 12. 1992, které byly v souladu s ustanovením § 16 ZDP navýšeny o koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu *) a doba od 1. 1. 1993 do 15. 7. 1995, tj. doba pojištění na Slovensku, byla z výpočtu vyměřovacího základu vyloučena.
Za předpokladu, ţe: -
ţadatelka získala 34 roků českého pojištění, procentní výměra činí 51 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatelky činí 7 284 Kč a výpočtový základ činí 5 686 Kč **),
*)
Podle § 17 odst. 1 ZDP koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu se stanoví jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem , a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ; tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa. **) Osobní vyměřovací základ a výpočtový základ blíţe vysvětlen v Příloze č. 1. 73
činí výše fiktivního českého starobního důchodu k datu 18. 5. 1996 4 052 Kč. Výše tohoto důchodu se skládá ze základní výměry důchodu v částce 920 Kč a procentní výměry důchodu v částce 2 900 Kč zvýšené podle nařízení vlády č 19/1996 Sb. o 8% na 3 132 Kč. Výše starobního důchodu k datu 1. 1. 1998 činila (včetně zvýšení podle vládního nařízení č. 218/1996 Sb., zákona č. 129/1997 Sb. a včetně základní výměry v částce 1 260 Kč) 5 076 Kč. Pro účely stanovení rozdílu je třeba porovnat výši fiktivního českého důchodu s důchodem skutečně vypláceným ze Slovenské republiky. Slovenský důchod se nejprve přepočte na českou měnu. Tímto způsobem se zjistí, zda je důchod stanovený podle českých předpisů vyšší, neţ slovenský důchod, který je vyplácen do ČR a zda je tedy moţné přiznat rozdíl. Rozdílovou částku pak v průběhu jednoho kalendářního roku kaţdý měsíc ČSSZ poukazuje na adresu ţadatele. Porovnání výše fiktivního českého důchodu vůči důchodu skutečně vyplácenému ze Slovenska (po přepočtu na českou měnu), se kaţdý rok opakuje a rozdíl se vypočte vţdy vzhledem k průměrné měsíční výši fiktivního českého důchodu za daný kalendářní rok a průměrné měsíční výši vypláceného slovenského důchodu za tento kalendářní rok. Výši jednotlivých splátek vyplacených ze SR v daném kalendářním roce ţadatel ve stanoveném termínu dokládá ČSSZ tím způsobem, ţe doloţí poštovní, případně bankovní doklady za jednotlivé měsíce. V mém případě, přestoţe se důchod počítá k datu vzniku nároku, tj. k 18. 5. 1996, rozdíl lze přiznat nejdříve od 1. 1. 1998***). Pro výpočet rozdílu jsou relevantní tyto skutečnosti: -
ţadatelka doloţila ústřiţky Poštovní banky, ze kterých byla vypočtena průměrná výše slovenského důchodu vyplaceného v českých korunách Sociální pojišťovnou v Bratislavě a která v roce 1997 činila 3 148 Kč,
-
průměrná výše fiktivního důchodu, který by ţadatelce náleţel podle českých právních předpisů, v roce 1997 činila 4 574 Kč,
rozdíl tak k datu 1. 1. 1998 činí 1 426 Kč. Rozdíl v této výši je vyplácen po dobu jednoho kalendářního roku, tj. v období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, na adresu ţadatelky. Kromě toho ţadatelce SPÚ v Bratislavě nadále měsíčně na její adresu vyplácí slovenský důchod přepočtený na české koruny. Mechanismus výpočtu rozdílu se opakuje kaţdý rok podle aktuální výše částek náleţejících na fiktivním českém důchodu a částek skutečně vyplacených na slovenském důchodu (výše rozdílu je tak přímo závislá na tom, jaké valorizace budou poskytnuty ke slovenskému důchodu a jaké by náleţely podle českých právních předpisů k fiktivnímu českému důchodu).
***)
Zvláštní dávková komise ministra práce a sociálních věcí rozhodla, ţe rozdíl mezi slovenským důchodem vypláceným ze Slovenské republiky podle Smlouvy a důchodem, který by náleţel podle českých právních předpisů lze ve všech případech vyplácet nejdříve ode dne 1. 1. 1998. 74
Příloha č. 3 Příklad č. 3 Vyrovnávací příspěvek – příklad výpočtu vyrovnávacího příspěvku (tzv. „dorovnání“ slovenského důchodu do výše českého důchodu stanoveného podle českých právních předpisů bez přihlédnutí ke Smlouvě V mém konkrétním případě se jedná o muže, narozeného dne 8. 5. 1940, který v roce 2001 požádal o přiznání částečného invalidního důchodu. Pro posouzení nároku na částečný invalidní důchod podle § 44 zákona č. 155/1995 Sb. jsou rozhodující tyto skutečnosti: -
podle posudku lékaře OSSZ byl výše uvedený uznán částečně invalidní podle českých právních předpisů ode dne 16. 1. 2001,
-
k 31. 12. 1992 byl zaměstnán u podniku Hydrostav Bratislava - ve smyslu článku 20 Smlouvy je k hodnocení veškerých dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 příslušná SPÚ v Bratislavě (sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 bylo na území SR),
-
pracovní poměr u slovenského zaměstnavatele ukončil ke dni 3. 1. 1993,
-
od 4. 1. 1993 do 15. 1. 2001 byl pojištěn pouze na území ČR,
-
o přiznání částečného invalidního důchodu poţádal ke dni 16. 1. 2001 - k tomuto datu výše uvedený splnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod pouze na základě dob pojištění získaných na území ČR po 31. 12. 1992*).
Slovenský nositel pojištění přiznal částečný invalidní důchod v částce 2 546 Sk za doby pojištění získané na území společného státu do 31. 12. 1992 a za dobu pojištění ve Slovenské republice v období 1. 1. 1993 – 3. 1. 1993. (na Slovensku v té době stále platil zákon č. 100/1988 Sb. z období před rozdělením federace). ČSSZ přiznala částečný invalidní důchod za doby pojištění získané v období 4. 1. 1993 – 15. 1. 2001. Za předpokladu, ţe: -
ţadatel získal celkem 7 roků pojištění do vzniku nároku na důchod,
-
procentní výměra za 7 roků činí 5,25 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatele činí 16 053 Kč a výpočtový základ činí 9 286 Kč,
činí výše částečného invalidního důchodu k datu 16. 1. 2001 1 798 Kč. Tato částka se skládá ze základní výměry 1 310 Kč a z procentní výměry 488 Kč. Proti rozhodnutí ČSSZ výše uvedený muţ podal opravný prostředek (ačkoli by splňoval podmínky pro přenesení příslušnosti k výplatě důchodu podle článku 26 Smlouvy). Městský soud v Praze rozhodnutí ČSSZ zrušil**) s tím, ţe ČSSZ má rozhodnout o dorovnání výše částečného invalidního důchodu pobíraného od slovenského nositele pojištění tak, aby nedošlo k duplicitnímu pobírání dvou důchodů stejného druhu přiznaných ze stejného důvodu od dvou různých nositelů pojištění. ČSSZ provedla výpočet plného částečného invalidního důchodu tak, jako by veškerá doba pojištění (tedy doba do 31. 12. 1992) byla česká. Výše plného částečného invalidního důchodu za předpokladu, ţe:
*)
-
procentní výměra za 44 roků činí 33 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatele činí 20 376 Kč a výpočtový základ činí 9 718 Kč,
Podmínka potřebné doby pojištění blíţe popsána v poznámce č. 63. Rozsudkem ze dne 1. 11. 2001 č.j. 47 Ca 115/2001.
**)
75
k datu 16. 1. 2001 činila 4 517 Kč. Částka se skládá ze základní výměry 1 310 Kč a procentní výměry 3 207 Kč. Pro výpočet dorovnání jsou relevantní tyto skutečnosti: -
průměrná měsíční výše slovenského důchodu vyplaceného v českých korunách Sociální pojišťovnou v Bratislavě v roce 2001 činila 2 083 Kč,
-
průměrná měsíční výše českého důchodu za doby pojištění získané po 31. 12 1992 na území ČR v roce 2001 činila 1 798 Kč,
-
průměrná výše důchodu, který by ţadateli náleţel podle českých právních předpisů za veškeré doby pojištění, v roce 2001 činila 4 517 Kč,
dorovnání tak činí 636 Kč. Ţadateli je na základě rozhodnutí soudu vyplácen částečný invalidní důchod (ve výši 1 798 Kč včetně „tzv. dorovnání“ ve výši 636 Kč) v celkové výši 2 434 Kč. Kaţdoročně se provede přepočet „dorovnání“ s ohledem na průměrnou výši slovenského důchodu, výši českého důchodu za doby pojištění získané po 31. 12. 1992 na území ČR a výši fiktivního českého důchodu, jakoby se doby pojištění získané do 31. 12. 1992 povaţovaly za české doby pojištění za předchozí kalendářní rok a je stanovena nová částka „dorovnání“.
76
Příloha č. 4 Příklad č. 4 Zprostředkovaně převzatá výplata důchodu - příklad postupu výpočtu při zprostředkovaně převzaté výplatě důchodu V mém konkrétním případě se jedná o ženu, narozenou 18. 3. 1948 (vychovala 1 dítě), která v roce 2007 požádala o přiznání starobního důchodu podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. Pro posouzení nároku na starobní důchod dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. jsou rozhodující tyto skutečnosti: -
důchodový věk výše uvedená dovršila ke dni 18. 3. 2007,
-
o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. poţádala ke dni 1. 4. 2007 (k tomuto datu splňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod dle § 29 ZDP),
-
k 31. 12. 1992 byla výše uvedená zaměstnána u Elektrovod, a.s. Brno - ve smyslu článku 20 Smlouvy je k hodnocení veškerých dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 příslušná SPÚ v Bratislavě (sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 bylo na území SR),
-
pracovní poměr u slovenského zaměstnavatele ukončila ke dni 28. 2. 1993,
-
od 1. 3. 1993 do 31. 3. 2007 byla pojištěna pouze na území ČR.
ČSSZ v Praze nejprve rozhodla o nároku na zákonnou důchodovou dávku, tj. vypočetla dílčí důchod za dobu pojištění, kterou výše uvedená získala na území České republiky po 31. 12. 1992. V našem případě, za předpokladu, ţe : -
ţadatelka získala celkem 42 roků pojištění do vzniku nároku na důchod, z toho 29 „slovenských“ roků (československá doba do 31. 12. 1992 a slovenská doba od 1. 1. 1993 do 28. 2. 1993) a 13 let v ČR (doba po 31. 12. 1992 získaná na území ČR),
-
procentní výměra za 42 roků činí 63 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatelky činí 14 807 Kč a výpočtový základ činí 11 163 Kč,
-
hodnota koeficientu dílčení činí vzhledem k poměru českých dob pojištění vůči celkové době pojištění v ČR i SR 0,322197 (4996 dní českého pojištění ku 15 506 dní celkového pojištění v ČR i SR),
činí výše dílčího starobního důchodu k datu 1. 4. 2007 2 773 Kč. Tato částka se skládá ze základní výměry 506 Kč (plná výše základní výměry v roce 2007 činila 1 570 Kč, částka 506 Kč tedy vznikla vynásobením částky 1 570 Kč koeficientem dílčení) a z procentní výměry 2 267 Kč (plná výše procentní výměry po výpočtu činila 7 033 Kč, částka 2 267 Kč tedy vznikla vynásobením částky 7 033 Kč koeficientem dílčení). SPÚ Bratislava přiznala ţadatelce od 1. 4. 2007 „plný“ starobní důchod za veškeré doby pojištění získané do 28. 2. 1993 v celkové výši 5 248 Sk měsíčně. Dne 9. 1. 2008 jmenovaná poţádala o zprostředkovanou výplatu důchodu a o stanovení výše důchodu podle právních předpisů ČR. ČSSZ provedla výpočet plného starobního důchodu podle českých právních předpisů, jako by veškerá doba pojištění (tedy doba do 31. 12. 1992) byla česká. Výše plného starobního důchodu v tomto případě k datu 1. 4. 2007 činí 8 603 Kč. Částka se skládá ze základní výměry 1 570 Kč a procentní výměry 7 033 Kč.
77
Výplata slovenského důchodu k rukám ţadatelky byla zastavena od 1. 9. 2008. Výše důchodu podle českých právních předpisů k tomuto datu činí 9 414 Kč. Částka se skládá ze základní výměry 2 170 Kč a procentní výměry 7 244 Kč. ČSSZ tak vyplácí ţadatelce od 1. 9. 2008 důchod stanovený ve výši, která odpovídá českým předpisům o důchodovém pojištění a do budoucna s tímto důchodem nakládá jako s českým, např. jej valorizuje. SPÚ v Bratislavě poukazuje důchod, který byl přiznán podle slovenských předpisů na účet ČSSZ.
78
Příloha č. 5 Příklad č. 5 Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících, s přihlédnutím ke Smlouvě a k nálezům Ústavního soudu (dále jen „výklad MPSV“). - příklad postupu výpočtu výkladu MPSV V mém konkrétním případě se jedná o ženu, narozenou 9. 11. 1942 (vychovala 4 děti), která v roce 1997 požádala o přiznání starobního důchodu podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. Pro posouzení nároku na starobní důchod dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. jsou rozhodující tyto skutečnosti: -
důchodový věk výše uvedená dovršila ke dni 9. 3. 1997,
-
o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona č. 155/1995 Sb. poţádala ke dni 9. 3. 1997 (k tomuto datu splňuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod dle § 29 zdp),
-
jmenovaná se narodila na Slovensku, po rozdělení společného státu po přestěhování do ČR získala české státní občanství,
-
k 31. 12. 1992 trvale bydlela ve Slovenské republice, trvalý pobyt na území ČR získala dne 3. 8. 1995,
-
k 31. 12. 1992 byla výše uvedená zaměstnána u Igeľské tehelne, s.p., závod Poltár - ve smyslu článku 20 je k hodnocení veškerých dob pojištění získaných na území společného státu do 31. 12. 1992 příslušná SPÚ v Bratislavě (sídlo zaměstnavatele k 31. 12. 1992 bylo na území SR),
-
pracovní poměr u slovenského zaměstnavatele ukončila ke dni 7. 3. 1994,
-
od 17. 5. 1994 do 8. 3. 1997 byla pojištěna pouze na území ČR.
ČSSZ v Praze rozhodla o nároku na zákonnou důchodovou dávku, tj. vypočetla dílčí důchod za dobu pojištění, kterou výše uvedená získala na území České republiky po 31. 12. 1992. V našem případě, za předpokladu, ţe : -
ţadatelka získala celkem 31 roků pojištění do vzniku nároku na důchod, z toho 28 „slovenských“ roků (československá doba do 31. 12. 1992 a slovenská doba od 1. 1. 1993 do 7. 3. 1994) a 3 roky v ČR (doba po 31. 12. 1992 získaná na území ČR),
-
procentní výměra za 31 roků činí 46,5 % výpočtového základu,
-
osobní vyměřovací základ ţadatelky činí 6 198,- Kč a výpočtový základ činí 5 780,- Kč,
-
hodnota koeficientu dílčení činí vzhledem k poměru českých dob pojištění vůči celkové době pojištění v ČR i SR 0,097382 (1027 dní českého pojištění ku 10 546 dní*) celkového pojištění v ČR i SR),
činí výše dílčího starobního důchodu k datu 9. 3. 1997 366 Kč. Tato částka se skládá ze základní výměry 104 Kč (plná výše základní výměry v roce 1997 činila 1 060 Kč, částka 104 Kč tedy vznikla vynásobením částky 1 060 Kč koeficientem dílčení) a z procentní výměry 262 Kč (plná výše procentní výměry po výpočtu činila 2 688 Kč, částka 262 Kč tedy vznikla vynásobením částky 2 688 Kč koeficientem dílčení). *)
Celkový počet dnů odpovídající 31 letům pojištění v ČR a SR činí 11 563 dnů. Podle slovenských právních předpisů se však při výpočtu důchodu (dle zákona č. 100/1988 Sb.) nepřihlíţí k dobám pojištění do 18 let věku. Z tohoto důvodu pro výpočet dílčího důchodu nebyla zahrnuta doba pojištění v SR do 18 let v rozsahu 1017 dnů. 79
SPÚ Bratislava přiznala ţadatelce od 1. 6. 1997 „plný“ starobní důchod za veškeré doby pojištění získané do 28. 2. 1993 v celkové výši 2 623 Sk měsíčně. Dne 23. 4. 2007 jmenovaná poţádala o mimořádné řešení své důchodové záleţitosti v rámci ustanovení o odstranění tvrdosti zákona a o stanovení výše důchodu podle právních předpisů ČR. Vzhledem k tomu, ţe ţadatelka nesplňovala podmínku článku 1 odst. 1 Dohody mezi nositeli pojištění ze dne 21. 1. 1994 ve znění nových postupů ze dne 21. 2. 2006, DKM ţádost o odstranění tvrdosti zákona neschválila (ţadatelka neměla ke dni 31. 12. 1992 zaměstnavatele, pracoviště ani bydliště v ČR) s tím, ţe ţadatelce vzniká nárok na výklad MPSV, o němţ bude ČSSZ rozhodnuto. ČSSZ provedla výpočet plného starobního důchodu podle českých právních předpisů, jako by veškerá doba pojištění do 31. 12. 1992 byla česká. Výše plného starobního důchodu v tomto případě k datu 23. 4. 2004**) činí 5 051 Kč. Částka se skládá ze základní výměry 1 310 Kč a procentní výměry 3 741 Kč. Pro výpočet vkladu MPSV jsou relevantní tyto skutečnosti: -
průměrná výše slovenského důchodu v období 23. 4. 2004 – 31. 12. 2004 po přepočtu na českou měnu činí 3 888 Kč,
-
průměrná výše důchodu, který by ţadateli náleţel podle českých právních předpisů za veškeré doby pojištění, činila 5 051 Kč,
rozdíl činí 1 163,- Kč. Ţadatelce tak od 23. 4. 2004 namísto dílčího starobního důchodu ve výši 508 Kč. vyplácí ČSSZ starobní důchod ve výši 1163,- Kč. Kaţdoročně se provede přepočet tohoto důchodu s ohledem na průměrnou výši slovenského důchodu, výši dílčího českého důchodu a fiktivní výši českého důchodu, jakoby se doby pojištění získané do 31. 12. 1992 povaţovaly za české doby pojištění za předchozí kalendářní rok a částky jsou zpětně zúčtovány. SPÚ v Bratislavě ţadatelce nadále vyplácí důchod přiznaný podle Smlouvy za veškeré doby pojištění získané do 31. 12. 1992 a doby pojištění po 31. 12 1992 ve Slovenské republice.
**)
Důchod podle výkladu MPSV lze přiznat pouze na ţádost a to ode dne přiznání původního českého důchodu, ne však dříve, neţ dojde ke splnění podmínek pro nárok na důchod podle výkladu MPSV a jeho výplatu. Jestliţe výplata důchodu podle výkladu MPSV v důsledku prekluzívní lhůty dle § 56 zdp ode dne přiznání tohoto důchodu nenáleţí, zjišťuje se výše důchodu podle výkladu MPSV ke dni, od něhoţ jsou poprvé splněny podmínky nároku na výplatu. V daném případě nárok na výplatu výkladu vznikl ke dni 23. 4. 2004, tj. 3 roky zpětně od uplatnění ţádosti o odstranění tvrdosti zákona.
80
