Organizace trhu elektroenergetiky v EU a v USA

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Organizace trhu elektroenergetiky v EU a v USA

Diplomová práce Vypracoval: Bc. Michal Zezula Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Ingeborg Němcová, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Organizace trhu elektroenergetiky v EU a v USA“ vypracoval samostatně. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.

…………...………………..

V Praze dne 30. 4. 2012.

Podpis

ii

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat doc. Ing. Ingeborg Němcové, CSc. za vedení této diplomové práce. Její cenné připomínky a podněty mi velmi pomohly při psaní. Stejně tak bych chtěl poděkovat rovněţ své rodině za podporu během studia.

iii

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá organizací trhu elektroenergetiky v Evropské unii a Spojených státech amerických. V obou oblastech se od 90. let 20. století začala prosazovat liberalizace, jeţ by měla zvýšit kvalitu a spolehlivost dodávek a současně sníţit cenu elektřiny. Elektroenergetika se jako síťové odvětví vyznačuje určitými specifiky, jeţ brání hladkému průběhu liberalizace. Existence vertikálně integrovaných společností (v USA utilit) s monopolním postavením na trhu vede k neefektivnímu hospodaření a vysokým cenám elektřiny. Liberalizace by měla umoţnit vstup konkurenčních subjektů na trh a zajistit cenotvorbu na základě interakce nabídky a poptávky. Práce také detailněji analyzuje cenový vývoj v různě liberalizovaných oblastech EU a USA. I přes odlišný způsob organizace elektroenergetiky v USA a Evropě se zde projevují podobné tendence a problémy.

Abstract This diploma thesis analyses electro energy market organisation in the European Union and the United States of America. Liberalisation tendencies occurred in both areas during the 90´s. The liberalisation is supposed to increase quality and reliability of electricity supplies as well as decrease electricity price. Electro energy industry belongs to the so called network industries, whose specifics prevent smooth liberalisation process. The vertically integrated companies or utilities in the US behave monopolistically on the market making the industry work inefficiently. Consequently, prices paid by customers are too high. The liberalisation should enable new participants to enter the market more easily as result of competition introduction and thereby also lead to pricing based on supply and demand interaction. The thesis also deals with price development in European and American areas liberalised to different extent. You can see number of similar tendencies and problems despite different way of electro energy market organisation in the EU and the US.

iv

Obsah Seznam grafů ............................................................................................................................ 7 Seznam obrázků........................................................................................................................ 8 Seznam zkratek ......................................................................................................................... 8 Úvod ......................................................................................................................................... 11 1.

2.

Úvod do organizace elektroenergetiky ......................................................................... 14 1.1.

Charakteristika síťových odvětví......................................................................... 14

1.2.

Teorie liberalizace elektroenergetiky .................................................................. 15

Organizace trhu elektroenergetiky v EU ..................................................................... 21 2.1.

2.1.1.

Liberalizační balíčky EU ............................................................................. 22

2.1.2.

Třetí liberalizační balíček ............................................................................ 24

2.1.3.

Energie 2020 ................................................................................................ 25

2.2.

Problémy společné energetické politiky EU ....................................................... 26

2.2.1.

Cíle energetické politiky EU ....................................................................... 26

2.2.2.

Specifika elektroenergetiky v EU ................................................................ 28

2.2.3.

Blackouty ..................................................................................................... 31

2.3.

3.

Vývoj liberalizace trhu elekroenergetiky EU ...................................................... 21

Současný stav liberalizace v EU .......................................................................... 34

2.3.1.

Organizace trhu EU ..................................................................................... 35

2.3.2.

Jak se liberalizace projevila v minulosti v EU ............................................ 36

2.3.3.

Aktuální vývoj liberalizace v EU ................................................................ 37

Organizace trhu elektroenergetiky v USA ................................................................... 42 3.1.

Vývoj liberalizace trhu elekroenergetiky v USA ................................................ 42

3.1.1.

Vliv ropných šoků v USA ........................................................................... 43

3.1.2.

PURPA a vlna deregulace v 80. letech ........................................................ 44

3.1.3.

Vliv cenových rozdílů na další liberalizaci v USA ..................................... 46

3.1.4.

Energy Policy Act ........................................................................................ 49

3.2.

Kalifornská krize ................................................................................................. 50

3.2.1.

Počátky kalifornské krize ............................................................................ 50 v

3.2.2. 3.3.

4.

Průběh kalifornské krize .............................................................................. 53

Současný stav liberalizace v USA ....................................................................... 57

3.3.1.

Organizace trhu v USA................................................................................ 57

3.3.2.

Přenosová soustava ...................................................................................... 59

3.3.1.

Aktuální vývoj liberalizace v USA .............................................................. 63

Porovnání a trendy vývoje ............................................................................................. 67 4.1.

Srovnání USA-EU ............................................................................................... 67

4.1.1.

Produkce elektřiny a vývoj reálného HDP .................................................. 67

4.1.2.

Problémy liberalizovaných trhů................................................................... 71

4.2.

Liberalizace a vývoj cen ve vybraných oblastech EU ......................................... 73

4.2.1.

Liberalizace ve Velké Británii ..................................................................... 73

4.2.2.

Liberalizace ve Skandinávii ........................................................................ 75

4.2.3.

Liberalizace v Evropské unii ....................................................................... 77

4.3.

Liberalizace a vývoj cen v USA .......................................................................... 82

4.3.1.

Státy USA s aktivní liberalizací .................................................................. 82

4.3.2.

Státy USA s pozastavenou liberalizací ........................................................ 86

4.3.3.

Státy USA s neaktivní liberalizací ............................................................... 87

4.3.4.

USA celkem ................................................................................................. 87

4.3.5.

Závěry USA - EU ........................................................................................ 88

Závěr ........................................................................................................................................ 91 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 95 Seznam příloh ....................................................................................................................... 101

vi

Seznam grafů Graf 1 - Neplánovaná přerušení dodávek elektřiny ............................................................. 33 Graf 2 - Index produkce 3 - Index domácích cen Graf 4 - Index zaměstnanosti.............. 37 Graf 5 - Vývoj spotřeby elektřiny v USA 1949-2008 ......................................................... 43 Graf 6 - Průměrná cena elektřiny ve vybraných státech USA v roce 1990 ......................... 47 Graf 7 - Vývoj průměrné ceny elektřiny v Kalifornii a USA 1997-2003............................ 51 Graf 8 - Vývoj průměrné velkoobchodní ceny elektřiny květen 1996-září 2002................ 53 Graf 9 - Vývoj produkce elektřiny a růstu reálného HDP v EU 27 2001-2009 .................. 68 Graf 10 - Vývoj produkce elektřiny a růstu reálného HDP v USA 2001-2009................... 69 Graf 11 - Vývoj reálné ceny elektřiny pro domácnosti ve Velké Británii 1995-2011 ........ 74 Graf 12 - Cenový vývoj v oblasti Nord Pool 1996-2000 .................................................... 76 Graf 13 - Cenový vývoj v oblasti Nord Pool 2000-2011 .................................................... 76 Graf 14 - Vývoj cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 2000-2011 ... 78 Graf 15 - Kumulativní změny cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 2000-2011 ............................................................................................................ 79 Graf 16 - Průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi dle dodavatele ve státech s aktivní liberalizací ............................................................................................. 83 Graf 17 - Vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007 ................................................................................... 84 Graf 18 - Vývoj cen elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010 ........ 85 Graf 19 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s pozastavenou liberalizací ...................................................................... 86 Graf 20 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s neaktivní liberalizací ............................................................................. 87 Graf 21 - Průměrná cena elektřiny v elektrickém odvětví celkem placená domácnostmi ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově ............. 88

7

Seznam obrázků Obrázek 1 - Rozdělení americké přenosové soustavy ......................................................... 60 Obrázek 2 - Geografické rozdělení NERC do 8 kontrolních oblastí ................................... 61 Obrázek 3 - Stav liberalizace elektrického odvětví v USA v září 2010 .............................. 64

Seznam zkratek ACER

- Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů - European Agency for the Cooperation of Energy Regulators

AK

- Arkansas

CA

- Kalifornie - California

CAISO

- Kalifornský nezávislý systémový operátor - California Independent System Operator

CALPX

- Kalifornská energetická burza - California Power Exchange

COUs

- Utility vlastněné spotřebiteli - Consumer-owned utilities

CT

- Connecticut

CEER

- Rada evropských energetických regulátorů - Council of European Energy Regulators

ENTSO-E

- Asociace provozovatelů přenosových soustav - European Network for Transmission System Operators for Electricity

EU

- Evropská unie - European Union

EU 15

- Evropská unie před rozšířením v roce 2004 - European Union before enlargement in 2004

EU 27

- Evropská unie po rozšíření v roce 2007 - European Union after enlargement in 2007

EUROSTAT - Evropský statistický úřad 8

- Statistical Office of the European Communities ERGEG

- Skupina evropských regulátorů pro elektřinu a plyn - European Regulators Group for Electricity and Gas

FERC

- Federální energetická regulační komise - Federal Energy Regulatory Commission

HI

- Hawaii

ID

- Idaho

IOUs

- Utility vlastněné soukromými investory - Investor-owned utilities

IPP

- Nezávislý výrobce elektřiny - Independent power producer

ISO

- Nezávislý systémový operátor - Independent System Operator

ITO

- Nezávislý provozovatel přenosové soustavy - Independent Transmission Operator

ITP

- Nezávislý poskytovatel kapacity v přenosové soustavě - Independent Transmission Provider

GWH

- Gigawatthodina

KY

- Kentucky

kWh

- Kilowatthodina

MA

- Massachusetts

MT

- Montana

MWh

- Megawatthodina

NERC

- Výbor pro spolehlivost energetiky v Severní Americe - North American Electric Reliability Council

NH

- New Hampshire

NJ

- New Jersey

NY

- New York

OR

- Oregon 9

PURPA

- Zákon o regulaci veřejné sluţby z roku 1978 - Public Utility Regulatory Policies Act of 1978

RI

- Rhode Island

RTO

- Regional Transmission Organization - Regionální přenosová organizace

SEK

- Švédská koruna (měna)

SMD

- Návrh standardního trhu - Standard Market Design

TSO

- Provozovatel přenosové soustavy - Transmission System Operator

VT

- Vermont

WA

- Washington

WV

- Západní Virginie - West Virginia

WY

- Wyoming

10

Úvod Elektřina se v současnosti stala jiţ klíčovou součástí fungování domácností, firem a průmyslových podniků. Spolehlivé a nepřerušované dodávky elektřiny jsou dnes samozřejmostí, přitom panuje velmi malé povědomí veřejnosti o komplexnosti v elektroenergetice řešených problémů. I v takových případech, kdy se přenosová soustava z důvodu zvýšeného toku elektřiny ocitne na hranici své kapacity a bezprostředně hrozí riziko výpadku dodávek, se jen velmi úzká skupina lidí dostane k informacím o závaţnosti situace. To souvisí s technickou náročností elektroenergetického odvětví. Dodávka elektřiny tradičně obnáší celý řetězec aktivit od těţby nerostných surovin, přes výrobu elektřiny jejich spalováním, transport přenosovou soustavou, aţ po distribuci ke koncovým spotřebitelům. Hlavním cílem této práce je zhodnotit způsob organizace elektroenergetického odvětví v EU a USA, charakterizovat místní průběh liberalizace a posoudit následný vliv na cenový vývoj. Jedná se pouze o jednofaktorovou analýzu. Abstrahujeme od vývoje cen vstupů pouţívaných pro výrobu elektřiny. Práce by měla ukázat, zda má cenový vývoj v oblastech nacházejících se v různém stupni liberalizace stejnou tendenci nebo se vyvíjí odlišně. Vycházím přitom ze zjednodušeného předpokladu, ţe ceny surovin pro výrobu elektřiny ovlivní ceny ve státech s liberalizovaným i neliberalizovaným trhem podobným způsobem, tudíţ lze sledovat souvislost mezi liberalizací nebo neliberalizací a cenami. Elektroenergetika patří podobně jako třeba telekomunikace mezi síťová odvětví. Do značné míry tedy závisí na existenci určité infrastruktury, na jejíţ vynaloţení se musí vynaloţit obrovské náklady. Je tedy moţné, aby na trhu vedle sebe existovalo více firem, jeţ by si navzájem konkurovaly, a přitom byl dlouhodobě zajištěn určitý minimální standard kvality sluţeb pro všechny spotřebitele za přijatelnou cenu? Jak ze své pozice ovlivňuje fungování elektroenergetiky stát, jehoţ cílem je hájit zájmy všech občanů? Role státu se postupně v průběhu 20. a 21. století měnila a neustále nabývá na důleţitosti. Nemusí to být uţ v souvislosti s přímou aktivitou státu na řízení energetických firem jako spíše s ohledem na vytvoření pravidel odpovídajících poţadovanému fungování odvětví v rámci liberalizace elektroenergetiky. Liberalizace obecně sice sleduje podobné cíle, ale cesta k jejich dosaţení můţe vést odlišným způsobem. Tato skutečnost vychází z rozdílného způsobu organizace elektroenergetiky v Evropě a Spojených státech daného historickým vývojem i přírodními podmínkami. Kdy se vlastně jednotlivé země pustí 11

do liberalizačního procesu, se kterým souvisí vysoké finanční náklady? S liberalizací je spojena celá řada rizik a její výsledky jsou přitom tak nejisté. V Evropské unii se pozornost k liberalizaci elektroenergetiky zaměřila aţ v posledních letech poté, co evropský integrační proces dosáhl určitých úspěchů v jiných oblastech. Integrace energetiky vyţaduje nákladné investice s nejistým výsledkem a v době zdánlivě nekončící ekonomické krize jsou státy méně ochotné do takovýchto projektů investovat. Pokud nejsou země ochotné investovat do elektroenergetiky, najdou se alespoň soukromí investoři? Stále více států si začíná uvědomovat, ţe nejsou energeticky soběstačné, tudíţ je pro ně liberalizace elektroenergetiky výhodná díky zjednodušenému přístupu k elektřině ze zahraničí. Stejně tak liberalizace umoţňuje státům s přebytkem elektřiny snáze exportovat tuto komoditu do zahraničí. Na první pohled harmonickou situaci však komplikuje celá řada faktorů souvisejících s nedostatečnou infrastrukturou propojení mezi jednotlivými státy a odlišnými technologickými standardy. Co tedy Evropská unie dělá pro harmonizaci technických norem ve svých členských státech? Jedná se o změny, které se projeví i ve skutečnosti nebo se od slov nikdy nepřejde k činům? Evropská unie je všeobecně povaţovaná za nejrozvinutější integrační uskupení, ale dlouhodobě se potýká s nadmírou byrokracie, ve které se ztrácí mnoho peněz. Energetická politika zde čelí mnoha problémům, jeţ vyplývají z určitých specifik dané geografické oblasti i elektroenergetického odvětví. Jedním z nich je snaha o udrţitelný rozvoj sniţováním emisí oxidu uhličitého prostřednictvím většího zapojení elektřiny původem z obnovitelných zdrojů. Otázkou zůstává, zda na první pohled ušlechtilá myšlenka křehkou stabilitu elektroenergetiky ještě více nenaruší. Na dotace zelené elektřiny státy vynakládají nemalé prostředky a přenosová soustava nemusí být technicky připravená přijímat jiný typ dodávek elektřiny. Liberalizace má v Evropské unii uţ určitou historii. Členské země ji začaly iniciovat v různých obdobích, proto i disponují odlišnými zkušenostmi a nacházejí se v odlišné fázi její implementace. Veřejnost od liberalizace očekává především sníţení či stabilizaci cen, jeţ jsou nejsnáze pozorovatelným výsledkem. Ve skutečnosti by ale představení konkurence na liberalizovaném trhu mělo mít i celou řadu dalších efektů, vedoucích ke zvýšení kvality dodávek elektřiny. V USA byla síťová odvětví od počátku vnímána jako strategicky významná pro bezpečnost země. Díky odlišným geografickým podmínkám a rozdílnému politickému systému se zde většina energetických firem od počátku nacházela v soukromém vlastnictví. Jaký měla tato skutečnost efekt na fungování odvětví? Lišily se cena a kvalita sluţeb 12

poskytované soukromými firmami od těch poskytovaných firmami ve státním vlastnictví v Evropě? Postupem času se i v USA začalo uvaţovat o liberalizaci síťových odvětví z důvodu velkých cenových rozdílů panujících mezi jednotlivými americkými státy. Vzhledem k těmto cenovým rozdílům státy liberalizaci vnímaly s odlišnou nutností, a proto zde v jednotlivých oblastech postupovala odlišným tempem. Nejvýraznější událostí, která dodnes ovlivňuje další vývoj liberalizace, se stala kalifornská energetická krize, jeţ byla výsledkem špatného nastavení nových pravidel fungování liberalizovaného trhu. Liberalizace v dalších státech USA proběhla s různou úspěšností a jednotlivé státy se nachází v odlišných fázích vývoje. Poslední kapitola se více zabývá srovnáním způsobu organizace elektroenergetiky v USA a Evropské unii. Lze v obou oblastech pozorovat podobné nebo odlišné trendy? Čelí obě oblasti podobným problémům v souvislosti s liberalizací elektroenergetiky? Jak se s těmito problémy vyrovnávají? Více se tu zaměřím také na analýzu cenového vývoje v nejvíce liberalizovaných oblastech EU (Velká Británie, Skandinávie) v porovnání se zbytkem zemí a analýzu cenového vývoje v různě liberalizovaných oblastech USA. Práce tedy popisuje způsob organizace elektroenergetiky v EU a USA a zabývá se místním průběhem liberalizace. Jaký je cenový vývoj ve státech, kde k liberalizaci jiţ došlo v porovnání se státy, kde teprve začíná, případně vůbec neprobíhá?

13

1. Úvod do organizace elektroenergetiky 1.1. Charakteristika síťových odvětví Elektroenergetika

patří

společně

s plynárenstvím,

ropným

průmyslem,

telekomunikacemi nebo vodohospodářstvím do tzv. síťových odvětví. Jejich hlavní charakteristikou je nutnost vybudovat určitý typ sítě, přenosové infrastruktury umoţňující poskytování sluţeb. Můţe se jednat například o různé typy potrubí, telefonní kabeláţ nebo v případě elektroenergetiky o přenosovou soustavu tvořenou hlavně rozvodnami a elektrickým vedením. Stavba potřebné infrastruktury je finančně i administrativně velmi nákladná (potřeba získat pozemky) a její následný provoz se řídí náročnými technickými normami (shodné napětí, místa odběru elektřiny), jejichţ případné změny vedou ke vzniku obrovských nákladů. Tato skutečnost vytváří významnou překáţku pro existenci více subjektů, případně vstup nových potenciálních konkurentů do odvětví. Za další problém lze povaţovat vysoké náklady provozu přenosové infrastruktury například v odlehlých a méně zalidněných oblastech v kontrastu s vysoce ziskovými centrálními oblastmi s velkým počtem zákazníků. Zájem společnosti jako celku (veřejný zájem) ale říká, ţe dostupnost sluţeb je třeba zajistit ve všech oblastech bez ohledu na ziskovost. Stát ze své pozice proto přinutí energetické firmy neodráţet vyšší náklady v koncových cenách placených spotřebiteli v méně ziskových oblastech. Spotřebitelé mají zájem pouze o balíček komplementárních sluţeb, jeţ musí být navzájem kompatibilní a zároveň i odpovídat předepsaným technickým standardům. Tímto balíčkem se myslí konečný produkt, který v sobě zahrnuje výrobu elektřiny nejčastěji spalováním nerostných surovin, získání kapacity v přenosové síti a následný přenos koordinovaný systémovým operátorem, obchodní transakci mezi velkoobchodním a maloobchodním prodejcem, distribuci elektřiny ke spotřebiteli, platbu za elektřinu spotřebitelem. Kombinace výše zmíněných aspektů vedla ke vzniku různě regulovaných forem přirozeného monopolu zajišťujícího veřejné sluţby.1

1

NĚMCOVÁ, Ingeborg: Liberalizace síťových odvětvi v rámci vnitřního trhu EU.

14

1.2. Teorie liberalizace elektroenergetiky V 19. století se elektroenergetika podobně jako další síťová odvětví začala rozvíjet na bázi svobodného obchodu. Nicméně během 1. poloviny 20. století se stále více projevovala strategická důleţitost elektroenergetiky pro státní bezpečnost (především v průběhu 1. a 2. světové války) a vznikla potřeba státní regulace. Došlo k zestátnění a vytvoření vertikálně integrovaných monopolních společností zajišťujících výrobu, přenos a distribuci elektřiny. Často se k tomu přidávala i těţba nerostných surovin. Státy disponovaly minoritními nebo majoritními majetkovými podíly. Vţdy si ale snaţily udrţovat hlavní slovo v rozhodovacím procesu. Svůj vliv realizovaly rovněţ vytvářením legislativy regulující fungování odvětví, ochranu spotřebitele, ţivotní prostředí, daňové zákony nebo jen udělováním licencí. Podle ekonomické teorie regulace existují následující tři moţnosti institucionálního uspořádání v elektroenergetice: -

soukromý monopol bez regulace

-

státní monopol

-

soukromý monopol s regulací.

Všechny alternativy mají své výhody a nevýhody. U soukromého monopolu bez regulace hrozí riziko zneuţívání monopolní síly. V případě soukromého monopolu s regulací zase vznikají náklady na vytvoření a následný provoz regulačního úřadu. Fungování státního monopolu přináší riziko méně efektivnějšího hospodaření v porovnání se soukromou firmou. Evropské státy se vydaly cestou státních monopolů, které však vytváří překáţku fungování jednotného vnitřního trhu. Řešením tedy byla privatizace a unbundling. Spojené státy daly přednost soukromým monopolům s regulací, která se však dlouhodobě potýká s informační asymetrií znemoţňující efektivní kontrolu cen.2 Proto také nemohly spolehlivě určit optimální cenu, jeţ by měla být účtována konečným spotřebitelům. Tato informační asymetrie provázená rostoucími cenami síťových sluţeb nakonec v 80. letech vedla k myšlence liberalizace síťových odvětví pomocí podpory konkurence na dříve monopolních trzích. Spotřebitelé mají ale minimální povědomí o fungování elektroenergetického odvětví. Proto je pro ně velmi sloţité zorientovat se v nabídce menších obchodníků s elektřinou a určit, zda se jim případná 2

ROTHWELL, Geoffrey; GOMEZ, Tomas: Electricity Economics: Regulation and Deregulation. S. 75.

15

změna poskytovatele sluţeb finančně vyplatí. Elektroenergetické firmy se navíc těmto změnám brání zakotvením peněţitých sankcí při předčasném ukončení smlouvy. Časové i finanční náklady na přechod tedy odrazují spotřebitele od změny. Terminologii spojenou s reformami elektroenergetiky lze shrnout následovně: Restrukturalizace Jedná se o obecný termín pro snahu změnit role jednotlivých hráčů na trhu. Regulátor sice stanovuje pravidla fungování trhu, za kaţdou cenu ale nemusí deregulovat trh. Například Kalifornie restrukturalizovala svůj trh, deregulovala velkoobchodní ceny, zatímco maloobchodní ceny zůstaly regulované, coţ následně způsobilo celou řadu problémů. Liberalizace Liberalizace je synonymem restrukturalizace. Odkazuje na snahy zavést konkurenci ve vybraných nebo všech segmentech trhu a odstranit překáţky obchodu. Tento termín pouţívá

například

Evropská

unie

v souvislosti

s vytvářením

společného

elektroenergetického trhu jako součásti jednotného vnitřního trhu se zboţím a sluţbami. Privatizace Privatizace je proces prodeje aktiv vlastněných státem do soukromého vlastnictví, například prodej ENEL v Itálii nebo EdF a GdF ve Francii. Liberalizace trhu není nutně spojena s privatizací odvětví, jak ukazuje příklad Norska. Korporatizace Korporatizace znamená, ţe se státem vlastněné podniky chovají jako soukromé společnosti orientované na maximalizaci zisku. Z firmy tak vznikne obchodní společnost, jejímţ jediným akcionářem je stát, například ministerstvo financí. Deregulace Deregulace je v podstatě špatné označení, protoţe ţádný trh s elektřinou nemůţe být plně deregulován. Zkušenosti ukazují, ţe i plně konkurenční fungující trhy ke svému fungování potřebují nějaký regulační úřad. V USA se pro proces reformy energetických trhů pouţívá pojem deregulace, který v tomto kontextu odpovídá procesům v Evropě označovaným jako restrukturalizace a liberalizace.3

3

SIOSHANSI, Fereidoon: Electricity Market Reform and „Reform of the Reforms“ [online]. Int. J. Global

Energy Issues. S. 2. Dostupné z WWW: http://www.menloenergy.com/wpcontent/uploads/articles/MktRfrm.pdf (2. 4. 2012).

16

Důraz na termín deregulace vychází z obecně větší míry regulace na úrovni jednotlivých států USA, jeţ pramení z jejich historicky silného postavení v rámci federace. Liberalizace povede k odstranění regulace s výjimkou situací, kdy je regulace nutná k vytvoření konkurenčních podmínek na trhu potlačením monopolní síly vertikálně integrované společnosti. Určitá míra regulace je proto vţdy vyţadovaná. Správné nastavení regulačních pravidel před zahájením liberalizace je zásadním pro získání maximálního efektu z liberalizace. Teorie liberalizace předpokládá, ţe přenosová a distribuční síť budou i nadále fungovat jako přirozený monopol pod přísným dohledem státu, ale ve výrobě a distribuci elektřiny můţe fungovat konkurence. Liberalizací se rozumí omezení role státu sníţením vlastnických podílů, omezením regulace a dohledu a minimalizací státních dotací. Druhým aspektem liberalizace je deregulace a unbundling nebo-li vertikální a horizontální oddělení energetickým firem s cílem umoţnit vstup na trh novým subjektům. Třetím aspektem je zajištění moţnosti svobodného výběru dodavatelů pro spotřebitele.4 Elektroenergetický trh před liberalizací je obecně charakterizovaný přítomností vertikálně integrované společnosti zajišťující výrobu, přenos a distribuci elektřiny. Funguje zde centralizovaný rozhodovací proces, investice se řídí snahou dosáhnout úspor z rozsahu, zisk z investic je regulovaný. Chybí pobídky ke zvyšování efektivnosti, podpory inovací a minimalizaci nákladů. Situace po liberalizace se mění směrem k fungování konkurence v oblasti výroby elektřiny, investice do výroby elektřiny zohledňují risk s nimi spojený a moţné zisky, přenos elektřiny zůstává regulovaný, dochází k unbundlingu vertikálně integrovaných společností, převládá snaha minimalizovat náklady.5 Evropská unie také vychází z předpokladu, ţe výroba elektřiny a její dodávky koncovým spotřebitelům nabízejí prostor pro existenci konkurence, kdeţto přenos elektřiny a její distribuce jsou přirozeně monopolní, viz následující schéma.

4

HARRIS, Chris: Electricity Markets: Pricing, Structures and Economics. S. 122.

5

NGUYEN, Francois: Regulatory Reform Review. [online]. International Energy Agency. 28. 3. 2008.

S. 6-7. Dostupné z WWW: http://www.oecd.org/dataoecd/46/37/41888818.pdf (3. 4. 2012).

17

V oblastech vhodných pro zavedení konkurence by se tedy mělo soustředit na podporu konkurence při výrobě elektřiny (koncentrace na trhu, charakteristika trhu, podmínky vstupu

a

výstupu),

rozvoj

velkoobchodních trhů

(vytvoření

standardizovaného

velkoobchodního trhu, pravidla cenotvorby), podporu konkurence mezi dodavateli koncovým zákazníkům (otevření trhu, stanovení podmínek vstupu, internacionalizace trhu dodavatelů, zjednodušení přechodu mezi dodavateli pro spotřebitele). V oblastech bez konkurence by se u přenosu elektřiny měly sledovat míra oddělení přenosových aktivit, rozsah monopolních práv, typ přístupových reţimů a zveřejnění přístupových tarifů, náklady na přístup a typ závazku zajišťujícího bezpečnost dodávek. S ohledem na propojení národních přenosových soustav se sleduje otevřenost z technického hlediska, účast zahraničních subjektů, řízení přenosové kapacity a stanovování mezinárodních cen. Vliv regulace odkazuje na výši daní souvisejících s energetikou a rozsah závazků k veřejné sluţbě.6 Ve Spojených státech byly cíle liberalizace trochu jiné a to z důvodu odlišné struktury odvětví. Trh se zde skládal z velkého mnoţství vertikálně integrovaných společností v soukromém vlastnictví:

6

-

zisk z výroby elektřiny na základě trţní ceny

-

oddělení přenosu a distribuce elektřiny od výroby

EUROPEAN COMMISSION: Electricity Liberalisation Indicators in Europe [online]. Řijen 2001. S. 7-9.

Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/energy/library/summ_ele.pdf (2. 4. 2012).

18

-

regulace síťového odvětví pomocí pobídek

-

důraz na zavedení konkurence pro velké spotřebitele bez nutnosti povinného zajištění přístupu do sítě pro třetí strany

-

povinné sníţení cen (3-15%) pro všechny nebo většinu spotřebitelů

-

zavedení poplatků za transformaci vertikálně integrovaných firem pro fungování na liberalizovaném trhu.7 Podle Světové banky by liberalizace elektroenergetického trhu měla obsahovat

následující kroky, které se v zásadě neliší od výše zmíněných charakteristik: -

privatizace dříve státem vlastněných vertikálně integrovaných firem

-

uzákonění reformy elektroenergetiky

-

vytvoření pobídek pro přirozeně monopolní firmy, aby se dobrovolně účastnily liberalizace

-

vytvoření nezávislého regulačního úřadu

-

unbundling vertikálně integrovaných společností do výroby, přenosu a distribuce elektřiny

-

zajištění přístupu do sítě třetím stranám

-

vytvoření konkurenčního velkoobchodního trhu pro výrobu elektřiny

-

liberalizace maloobchodního trhu dodávek elektřiny

-

privatizace elektrických aktiv

-

definice pravidel na ochranu spotřebitele, alokaci energetických dotací a uvízlých nákladů.8

Mezi jednotlivými charakteristikami liberalizace tedy panují minimální rozdíly, které vycházejí z odlišné struktury odvětví, jeţ je v USA typická přítomností vertikálně integrovaných společností v soukromém vlastnictví. 7

NÚNEZ, Alberto: Liberalisation of the Electricity Sector in the European Union: Present State and some

Open Questions [online]. S. 13. Dostupné z WWW: http://www.worldenergy.org/documents/p001104.pdf (5. 4. 2012). 8

JAMASB, Tooraj; NEWBERY, David; POLLITT, Michael: Core Indicators for Determinants and

Performance of the Electricity Sector in Developing Countries [online]. World Bank Policy Research Working Paper 3599. Květen 2005. Dostupné z WWW: http://elibrary.worldbank.org/content/workingpaper/10.1596/1813-9450-3599 (30. 3. 2012).

19

Při úvahách o případném nastartování liberalizace je potřeba určit, kdy se realizace liberalizace vůbec vyplatí. Z ekonomického pohledu zde existuje motivace státu udrţet nízkou cenu elektřiny pro spotřebitele, která by ale zároveň měla umoţňovat energetickým společnostem dlouhodobě dosahovat přiměřeného zisku a tím zajistit jejich dlouhodobě udrţitelný provoz. Nejjednodušším způsobem, jak firmy mohou zvýšit své zisky je růst cen zdůvodněný zvyšujícími se náklady cen vstupů. Regulátor se sice můţe snaţit posunout cenu na úroveň mezních nákladů, ale musí čelit informační asymetrii, a proto se mu to málokdy povede. V okamţiku, kdy se ceny elektřiny drţí dlouhodobě vysoko a spotřebitelé je nezvládají platit, nabízí se řešení formou liberalizace elektroenergetického trhu. Tento proces je však extrémně finančně a administrativně náročný. Proto je potřeba na začátku posoudit, zda jsou ceny elektřiny tak vysoké, ţe se vyplatí financovat liberalizační proces, jenţ v prvních letech bude velmi drahý a jeho úspěšná realizace automaticky negarantuje sníţení ceny. Existuje tedy nějaká hranice, od které se vyplatí liberalizaci realizovat? Obecně se dá říci, ţe pokud panuje přesvědčení, ţe maloobchodní ceny elektřiny jsou nízké, dodávky elektřiny jsou dostatečné a fungují spolehlivě, nikdo se nebude pouštět do liberalizace trhu. Státy vykazují tendenci liberalizovat energetické trhy v okamţiku, kdy vzniká snaha hledat úspory z důvodu vysokých maloobchodních cen. Hranici, od níţ se vyplatí liberalizaci provést, nelze kvantifikovat, protoţe vnímání vysoké ceny je subjektivní a v jednotlivých státech se liší. Jako příklad výše zmíněného lze uvést situaci ve Spojených státech. Kalifornie a státy v oblasti Nové Anglie vykazovaly nejvyšší ceny elektřiny v 90. letech, reformy zde proto měly nejkomplexnější charakter a nejvíce tedy měnily organizace elektroenergetického odvětví.9

9

NÚNEZ, Alberto: Liberalisation of the Electricity Sector in the European Union: Present State and some

Open Questions [online]. S. 4-5. Dostupné z WWW: http://www.worldenergy.org/documents/p001104.pdf (5. 4. 2012).

20

2. Organizace trhu elektroenergetiky v EU 2.1. Vývoj liberalizace trhu elekroenergetiky EU Liberalizace energetické politiky stála v EU velmi dlouho na okraji zájmu, protoţe jednotlivé země toto odvětví historicky povaţují za strategicky významné pro svoji národní bezpečnost. Teprve s prohlubováním evropského integračního procesu a pokrokem v řešení jeho základních otázek (svobodný pohyb zboţí, sluţeb a kapitálu) se pozornost postupně přesunula také k energetice. Tuto oblast veřejnost často vnímá hlavně v kontextu zajištění spolehlivých dodávek ropy a zemního plynu, avšak ve skutečnosti zahrnuje rovněţ regulaci výroby a distribuce elektřiny včetně cen účtovaných spotřebitelům a udrţitelný rozvoj odvětví s ohledem na ţivotní prostředí. V poslední době je tento problém stále diskutovanější, protoţe členské země si začínají uvědomovat potenciální výhody z případné spolupráce. Mezi ty patří například potřeba koordinace řešení negativních externalit v oblasti ţivotního prostředí, jejichţ dopad nerespektuje státní hranice, nebo společný postup při diverzifikaci dodavatelů energetických surovin. Kaţdá země má v závislosti na své ekonomické síle a přírodních podmínkách odlišný potenciál pro vytvoření stabilního elektroenergetického trhu. Některé země se potýkají s nedostatečnou výrobní kapacitou, a tudíţ závisí na dovozu elektřiny ze sousedních zemí, zatímco jiné státy naopak disponují přebytečnou kapacitou a vývoz elektřiny pro ně znamená moţnost, jak zvýšit svůj ekonomický prospěch. Bohuţel se jedná o odvětví, které se v průběhu 20. století vyvíjelo ve většině evropských zemí odděleně, tudíţ lze propojování národních soustav povaţovat za velmi sloţité. Mezi hlavní problémy patří přírodní podmínky (současnou podobu státních hranic výrazně ovlivňuje reliéf), řídké osídlení v pohraničních oblastech a s tím související nedostatečná infrastruktura, existence celé řady odlišných technologií a technických standardů. Elektroenergetické sítě zastarávají a budou vyţadovat finančně velmi náročnou modernizaci. Evropská komise odhaduje, ţe bude muset investovat v energetice během příštích 10 let 1 bilion EUR.10 Smutnou pravdou však zůstává, ţe v současnosti chybí

10

PETRUŢALEK, František: V Evropě je nutné urychleně investovat do nových kapacit na výrobu elektřiny

[online]. Energetika 08 - 09/2006. Dostupné z WWW: http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/index.html (10. 4. 2012).

21

projekty i peníze na jejich realizaci. Často se za pomalými změnami skrývá také neochota politiků. Tvorba jednotného vnitřního trhu v EU sice patří mezi hlavní pilíře integrace, přesto otevírání národních energetických trhů povaţuje řada států za hrozbu pro velké energetické společnosti s monopolním postavením, v nichţ státy obvykle disponují významnými majetkovými podíly. Účast v takovýchto firmách je zdrojem velkých finančních prostředků proudících do státních rozpočtů, které obzvlášť v době ekonomické krize nabývají ještě více na důleţitosti. Společný liberalizační postup se řeší přibliţně od roku 2000, ale přitom to byla právě elektroenergetika, jeţ stála uţ na počátku evropské integrace v 50. letech 20. století, reprezentované vznikem Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952 a Evropského společenství pro atomovou energii roku 1957. Vzájemná kontrola vyuţití energetických surovin vedla ke stabilitě a poválečnému hospodářskému boomu, který zastavily aţ ropné šoky v 70. letech. Ty poprvé výrazněji upozornily na to, jak moc svět závisí na cenách ropy a přinutily státy více s ropou šetřit. Přesto tehdy ještě nevyvolaly koordinovanou akci v oblasti evropské energetické politiky.

2.1.1. Liberalizační balíčky EU První náznaky koordinovaných akci se objevují aţ na přelomu 80. a 90. let, ale od počátku naráţely na neochotu členských zemí podstoupit své pravomoci unijním orgánům. V 90. letech tedy Evropská unie problematiku ovlivňovala formou nařízení a směrnic v souladu s obecnými principy vytváření jednotného vnitřního trhu. Objevovala se tu snaha zajistit větší transparentnost cen nebo regulovat přenosová práva u systémových operátorů. Prvním větším regulačním opatřením byl první liberalizační balíček z roku 1996, který charakterizoval unijní pravidla vnitřního trhu s elektrickou energií. Evropská unie učinila od roku 2000 značný pokrok, přesto v současnosti stále ještě nemá společnou energetickou politiku. Proces vytváření jednotného energetického trhu s propojenými přenosovými soustavami, jenţ by umoţňoval neomezené přeshraniční obchodování s elektřinou a tím i větší stabilitu elektrických dodávek díky vyrovnávání místní nedostatečné kapacity, je v podstatě stále na svém počátku. Energetická politika byla velmi dlouho součástí jiných politik, např. vytváření jednotného vnitřního trhu, boje proti klimatickým změnám, a tak se jí nevěnovalo tolik pozornosti. V roce 2003 EU schválila druhý liberalizační balíček a v tomto dokumentu se uţ objevuje myšlenka majetkového oddělení výroby a distribuce elektřiny (unbundling) spolu s moţností nezávisle si vybrat dodavatele elektřiny spotřebiteli. Od roku 2007 mohou oficiálně všichni spotřebitelé v EU měnit dodavatele 22

elektřiny. Smlouvy s těmito dodavateli jsou mnohem přehlednější a legislativa brání klamavým praktikám. Ve všech zemích začaly fungovat nezávislé regulační úřady, na základě jejichţ zpráv Evropská komise dohlíţí na trh a odhaluje případné nedostatky. Akční plán pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidárního vyuţití z roku 2007 stanovuje cíle v oblasti bezpečnosti a solidarity, kterých by se mělo dosáhnout do roku 2020. Plán rozšiřuje spolupráci s dalšími zeměmi mimo EU. Konkrétně se zabývá propojením elektrických sítí s jiţním Středomořím, společnými

investicemi do

infrastruktury elektrických sítí mezi střední a jihovýchodní Evropou nebo koordinací přenosu větrné energie z oblasti Severního moře do zbytku Evropy, aby nedocházelo k výpadkům v případě přetíţení sítě. Tento plán navazuje na vznik Energetického společenství v roce 2006, mezi jehoţ členy kromě zemí EU patří také Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Černá Hora, Srbsko, Kosovo. Mezi dalšími strategickými partnery EU lze jmenovat Ukrajinu či Turecko. Všechny tyto země mají v různém časovém horizontu ambice vstoupit do EU. Jiţ nyní je ale potřeba koordinovat spolupráci, protoţe elektroenergetické odvětví vyţaduje plánování dopředu. Spolupráce se týká především přeshraničního obchodu s elektřinou bez kvót a cel a investic do infrastruktury, dále regulace tohoto obchodu, podpory konkurenčního prostředí nebo udrţitelného rozvoje odvětví s ohledem na ţivotní prostředí. Lisabonská smlouva schválená 1. 12. 2009 poprvé jasně rozděluje kompetence mezi Unií a členskými státy. Hospodářské sluţby obecného zájmu reguluje EU ve spolupráci s členskými zeměmi, tak aby byla brána v potaz místní specifika. Nehospodářské sluţby obecného zájmu naproti tomu stále zůstávají v kompetenci členských zemí. Článek 194 Lisabonské smlouvy nově jasně popisuje roli EU následujícím způsobem:

11

-

zajištění správného fungování trhu s energiemi

-

zabezpečení dodávek energie

-

zvyšování energetické účinnosti

-

podpora vzájemného propojování sítí.11

EUROPA. Lisabonská smlouva: ucelený průvodce. Energetika [online]. Dostupné z WWW:

http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0024_cs.htm (17. 1. 2012).

23

Opatření vedoucí k naplnění výše zmiňovaných cílů mezi sebou koordinují Evropský parlament spolu s Radou pro konzultaci, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů. V energetice se také zavádí zásada subsidiarity. V praxi to znamená, ţe EU můţe zasáhnout jen za předpokladu, kdy bude schopna jednat efektivněji neţ členské země samotné. Lisabonská smlouva zmiňuje i „duch solidarity“, kterým odkazuje na vzájemnou spolupráci států v případě přerušení dodávek některému z nich.

2.1.2. Třetí liberalizační balíček Třetí liberalizační balíček vešel v platnost v roce 2011. Tato zatím poslední verze se zabývá způsobem dosaţení základních cílů energetické politiky a přispívá ke skutečnému otevření trhů. Jako hlavní nástroje by měly slouţit daně, dotace, obchod s emisními povolenkami či podpora rozvoje moderních technologií. Přijetí třetího liberalizačního balíčku se protahovalo řadu let kvůli opozici celé řady států a zájmových uskupení. Finální verzi tak lze hodnotit jako značně kompromisní a z toho důvodu tedy i nedostačující. Možnosti vlastnického oddělení

U vlastnického oddělení se firma rozdělí na produkční a distribuční část s následným prodejem akcií jedné z těchto částí tak, aby investor disponoval majoritním podílem pouze v jedné z nich. V případě nezávislého systémového operátora (ISO, Independent System Operator) si firma sice ponechá distribuční i výrobní část, ale některé své pravomoci v oblasti přenosových sítí předá ISO. Nezávislý provozovatel přenosové soustavy (ITO, Independent Transmission Operator) řídí kaţdodenní provoz přenosové sítě, přičemţ nedochází k vlastnickým změnám v produkční ani distribuční oblasti. Pravomoci regulačních orgánů Orgány regulující energetiku na národní a nadnárodní úrovni spadají pod Agenturu pro spolupráci evropských regulačních orgánů (ACER, European Agency for the Cooperation of Energy Regulators). Distribuci elektřiny a plynu bude mít na starosti 24

Asociace provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E, European Network for Transmission System Operators for Electricity). Jedním z hlavních poslání ENTSO-E je dohled nad společnými investicemi do přenosové soustavy vedoucí k jejímu většímu mezinárodnímu propojení. Práva spotřebitelů Třetí liberalizační balíček také představuje nová práva pro spotřebitele. Například se jedná o moţnost změnit dodavatele elektřiny do tří týdnů od podepsání smlouvy zcela zdarma. Dále zavádí poţadavky na energetické firmy ohledně procedur vyřizování stíţností spotřebitelů, kompenzací nesplněných závazků vyplývajících ze smluv nebo přehlednějšího poskytování informací o poskytovaných sluţbách. Kromě toho balíček obsahuje návrhy, jak zajistit dodávky elektřiny pro lidi se špatným přístupem k distribuční síti.12 Není to ani rok, co třetí liberalizační balíček vstoupil v platnost a uţ se uvaţuje o čtvrtém liberalizačním balíčku, jenţ by implementoval jednotné uspořádání vlastnického unbundlingu. „V řadě zemí je stále silně regulovaný trh a ani druhý balíček není dosud implementován. EU by na tom měla pořádně zapracovat,“ řekla Zuzana Krejčiříková ze společnosti ČEZ v reakci na úvahy o čtvrtém liberalizačním balíčku, kdyţ ještě nevešel v platnost třetí liberalizační balíček.13 Unie by se tedy spíše neţ na schvalování nových a nových regulačních opatření měla spíše soustředit na realizaci jiţ platné legislativy.

2.1.3. Energie 2020 V březnu 2011 Ministři pro energetiku zemí EU odsouhlasili zatím nejnovější plán směřování evropské energetické politiky pod názvem Energie 2020. EU by se do roku 2020 chtěla zaměřit na rozvoj v následujících 6 oblastech:

12

-

vnitřní energetický trh

-

energetická účinnost

-

infrastruktura

EUROACTIV: EU strikes deal on energy market liberalisation [online]. 25.3.2009. Dostupné z WWW:

http://www.euractiv.com/en/energy/eu-strikes-deal-energy-market-liberalisation/article-180603 (17. 1. 2012). 13

EUROACTIV: Společná energetická politika by se podle odborníků měla „schengenizovat“ [online].

12.5.2010. Dostupné z WWW: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/spolecna-energeticka-politika-byse-podle-odborniku-mela-schengenizovat-007476 (17. 1. 2012).

25

-

výzkum a inovace nízkouhlíkových energetických technologií

-

domácí energetické zdroje a výroby

-

vnější energetické vztahy.

Přestoţe uţ jen schválení třetího energetického balíčku se ukázalo jako problém a dlouho se protahovalo, jeho reálnou implementaci lze povaţovat za výzvu ještě větší. K vytvoření vnitřního energetického trhu by měla přispět spolupráce národních regulátorů v rámci ACER. Ke zvyšování energetické účinnosti přispěje pokračování implementace Strategie 20-20-2014, investice do veřejné dopravy nebo podpora energeticky úsporných výrobků. Také investice do infrastruktury, konkrétně do přenosových sítí, skladovacích kapacit, zařízení na zkapalněný zemní plyn, výstavba inteligentních sítí (smart grid) nebo pobřeţních sítí v oblasti Severního moře patří mezi priority. Podpora výzkumu a vývoje je nutností, aby evropské země zůstaly konkurenceschopné. Důleţitou roli hraje udrţování dobrých partnerských vztahů se zahraničními dodavateli energetických surovin. Závislost na nich by EU chtěla sice omezit nebo minimálně diverzifikovat, ale její moţnosti jsou omezené.15

2.2. Problémy společné energetické politiky EU 2.2.1. Cíle energetické politiky EU Jak by se tedy dala shrnout současná koncepce a hlavní cíle energetické politiky v Evropské unii? Hlavním cílem je propojení trhů jednotlivých členských zemí, coţ by mělo zvýšit konkurenci a tím i zlepšit kvalitu sluţeb poskytovaných spotřebitelům, kteří by v důsledku větší konkurence měli profitovat z niţší ceny. Teoreticky se předpokládá, ţe ke vzniku jednotného vnitřního trhu povede unbundling, tedy legislativou nařízené nabourání přirozeného monopolu vertikálně integrovaných

firem.

Tyto

firmy v minulosti

kontrolovaly celý řetězec aktivit od výroby, přes přenos aţ po distribuci elektřiny. Zatímco v oblasti výroby a přenosu elektřiny čelí noví zájemci o vstup na trh obrovským 14

Do roku 2020 by podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů měl vzrůst na 20 %. Zároveň by se měla

sníţit spotřeba elektrické energie o 20 % a omezit emise skleníkových plynů o 20 %. Tyto cíle patří do Strategie 20-20-20 představené Evropskou komisí v roce 2007. 15

Council of the European Union. Council conclusions on Energy 2020: A Strategy for competitive,

sustainable and secure energy [online]. 28. 2. 2011. Dostupné z WWW: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/trans/119518.pdf (18. 1. 2012).

26

překáţkám, co se týče finančních a technologických nároků odvětví, při vstupu do distribuce je situace mnohem jednodušší. Spotřebitelé by měli disponovat svobodnou volbou mezi distributory a moţností změnit distributora v případě nespokojenosti s jeho sluţbami. Konkurence by rovněţ měla přispět ke zkvalitnění sluţeb, jmenovitě ke zvýšení spolehlivosti dodávek elektřiny a zajištění jejich kontinuity i v době špičky, kdy eventuálně hrozí přetíţení sítě a výpadky. Aby bylo dosaţeno vyšší spolehlivosti, musí dojít ke koordinaci investic do dalšího rozvoje přenosové soustavy tak, aby v budoucnu splňovala kapacitní poţadavky na větší interakci mezi jednotlivými národními přenosovými soustavami a byla schopna zvládnout tomu odpovídající objem přenášené elektřiny. Investice do elektroenergetické infrastruktury jsou obecně velmi finančně nákladné, firmy proto mají obvykle tendenci vyhýbat se jim a uskutečňovat je aţ v případě neodkladné potřeby, coţ se vůbec neslučuje se zájmy spotřebitele. Celá řada negativních externalit ovlivňuje ţivotní prostředí, např. únik skleníkových plynů do atmosféry, k němuţ dochází při výrobě elektrické energie. Podle původních cílů Strategie 20-20-20 se spotřeba elektrické energie měla sníţit o 20 %, dle aktuálních údajů by to mělo být uţ jen o 15 %.16 EU celosvětově spotřebuje 10 % energie, jak velkou roli pak bude hrát 20% sníţení emisí v globálním měřítku?17 Nepovede to jen ke sníţení konkurenceschopnosti EU? Omezení spotřeby elektřiny v domácnostech by měla napomoci instalace komplexnějších měřících přístrojů, jeţ by spotřebitelům poskytovaly přehlednější informace o ceně aktuálně spotřebovávané elektřiny. Např. zobrazení vysoké ceny elektřiny u spotřeby během špičky by je měla motivovat spotřebu v této době omezit a přesunout ji do cenově přijatelnějšího období dne. Právě lepší poskytování informací spotřebitelům stále patří mezi hlavní překáţky v odvětví, protoţe lidé mají vzhledem k jeho technické náročnosti obecně velmi malé povědomí o jeho fungování. Výše zmiňované změny v konečném důsledku povedou k vytvoření jednotného evropského energetického trhu, který by byl součástí jednotného vnitřního trhu EU s volným pohybem osob, zboţí, kapitálu, sluţeb a technologií.

16

EUROPA: Energy Security and Solidarity Action Plan [online]. Dostupné z WWW:

http://europa.eu/legislation_summaries/energy/european_energy_policy/en0003_en.htm (17. 1. 2012). 17

NEHODA, Jan: Energetický mix po česku. Diskusní vystoupení v rámci 127. ţofínského fóra Státní

energetická koncepce a rozvoj energetického hospodářství. 21. 2. 2012.

27

2.2.2. Specifika elektroenergetiky v EU Elektroenergetika jako odvětví se vyznačuje určitými specifiky. Asi tím největším je skutečnost, ţe elektřinu nejde podobně jako třeba ropu a zemní plyn skladovat. Díky tomuto omezení se musí velmi pozorně sledovat průběh spotřeby elektřiny a neustále vytvářet dostatečné rezervy. Přesný objem spotřebované elektřiny nelze odhadnout, přestoţe se dá kalkulovat s obdobími vyšší spotřeby během špičky a niţší spotřeby mimo špičku. Zajišťování dodávek různě velkého objemu elektřiny v závislosti na denní hodině dále zvyšuje provozní náklady. Při současných technologiích nelze zabránit obrovským ztrátám. Pouze 30-35 % energie vyrobené spalováním uhlí v tradiční elektrárně se dostane formou elektřiny aţ do domácností a firem. Za pouţití nejmodernějších technologií se můţeme dostat na 60% vyuţití energie. Další ztráty (6-8 %) vznikají při přenosu elektřiny v přenosové soustavě.18 Mnoţství spotřebované energie dlouhodobě roste, i kdyţ v průběhu 90. let došlo hlavně ve střední a východní Evropě ke skokovému poklesu z důvodu modernizace průmyslu a částečnému omezení energeticky náročného těţkého průmyslu podporovaného minulými komunistickými reţimy. V současnosti obecně existuje snaha podporovat zavádění úsporných technologií, ale ani ty nezabrání dalšímu růstu spotřeby. Spotřeba elektřiny se totiţ chová přibliţně s jednotkovou elasticitou k vývoji HDP na hlavu.19 Pokud mezi jeden ze základních makroekonomických cílů vlád patří dlouhodobý růst HDP, bude poptávka po elektrické energii i přes současné problémy s opětovným nastartováním hospodářského růstu v budoucnu nadále růst. Přesto se očekává, ţe výrobní kapacita elektřiny v roce 2020 pokryje poptávku i během špičky ve většině zemí EU. V roce 2010 pocházelo v zemích EU 27 17,72 % energie z obnovitelných zdrojů.20 Toto číslo by mělo nadále růst. Nespornou výhodou je omezení negativního vlivu

18

ABB: Energy Efficiency in the Power Grid [online]. Dostupné z WWW:

http://www04.abb.com/global/seitp/seitp202.nsf/c71c66c1f02e6575c125711f004660e6/64cee3203250d1b7c 12572c8003b2b48/$FILE/Energy+efficiency+in+the+power+grid.pdf (29. 1. 2012). 19

BARTUŠKA, Václav; LOUŢEK, Marek a kol.: Energetická politika. Sborník textů č.76/2009. Praha:

Centrum pro ekonomiku a politiku, květen 2009, s. 28. 20

EUROSTAT: Electricity Statistics, 2010. [online]. 9. 1. 2011. Dostupné z WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Electricity_Statistics,_2010_(in_G Wh),_table1.png &filetimestamp=20110609084831 (31. 1. 2012).

28

produkce elektřiny spalováním fosilních paliv na ţivotní prostředí. Nepřehlédnutelnou komplikací se však stává i díky takto vysokému podílu obnovitelných zdrojů zajištění stability sítě, jeţ musí být schopná absorbovat rostoucí mnoţství dodávek energie závisejících na proměnlivém počasí. To bude mít navíc v souvislosti s pokračujícím globálním oteplováním ještě větší tendenci k nenadálým změnám. Komplikace se vyskytují například s napojením větrných parků v oblasti Severního moře. V období zvýšených dodávek musí být odstaveny tepelné elektrárny ve snaze zabránit přetíţení sítě. Nejedná se tu ale pouze o velké projekty. Se zvýšenými dodávkami z oblasti Severního moře se velmi potýkají Polsko a Česká republika, přes jejichţ území proudí část takto vyrobené elektřiny do jiţního Německa, kde leţí těţiště poptávky. Německá síť není schopna přepravit všechnu elektřinu vyrobenou v Severním moři, a proto se vyuţívá i česká a polská. V poslední době došla situace uţ tak daleko, ţe i česká a polská přenosová soustava se přetěţují a operují na hranici svých technické únosnosti. Většinou ji dokonce i překračují a je jen otázkou času, kdy dojde k blackoutu. Krajním řešením překračování přenosových limitů německou stranou je výstavba transformátoru na státní hranici, který přeruší dodávky v okamţiku překročení bezpečnostního limitu. Takovéto opatření je v rozporu s integračními tendencemi, ale z pohledu státu a jeho energetické bezpečnosti můţe být jediným efektivním řešením. Většina větrné energie se vyrobí v Německu, Velké Británii, Španělsku, Francii, Itálii a Nizozemsku. Solární energie se koncentruje v Německu a Španělsku. O rovnoměrném rozdělení nemůţe být řeč z pohledu EU jako celku ani z pohledu jednotlivých států. Jako příklad lze uvést Německo, kde se vyrobí obrovské mnoţství elektřiny ve větrných parcích na severu země, zatímco největší poptávka je na jihu. Rovněţ zapojování velkého mnoţství malých dodavatelů, kteří si vyrábí elektřinu pouze pro sebe, omezuje stabilitu sítě. Ta je totiţ nyní přizpůsobena k přijímání dodávek od tradičních velkých jaderných či tepelných elektráren. Investice do infrastruktury vedoucí k decentralizaci přenosové soustavy lze povaţovat za extrémně nákladné a tudíţ obtíţně proveditelné. Základním nástrojem zvýšení konkurence na energetickém trhu je proces unbundlingu. Výroba, přenos a distribuce se během tohoto procesu rozdělí mezi více firem, aby došlo k narušení monopolu vertikálně integrované společnosti. Systémové a přenosové operace jako příklad přirozeného monopolu by měly i nadále zůstat nezávislé. Tyto aktivity v praxi provádí nezávislí systémoví operátoři a nezávislí provozovatelé přenosové 29

soustavy. Hrají velmi důleţitou roli z pohledu rovného přístupu ke všem zájemcům o jejich sluţby. EU se snaţí tlačit na jednotlivé členské státy, aby se na unbundlingu samy aktivně podílely. Problémem zůstává častá majetková účast států ve velkých energetických firmách, díky níţ státy postrádají motivaci omezovat konkurenceschopnost tohoto zdroje vítaných finančních prostředků. Vertikálně integrované firmy často skrytě aktivně brání novým subjektům ve vstupu na trh účtováním vysokých cen za vyuţití svých přenosových kapacit. Dále neposkytují svým klientům dostatečné informace o moţnosti změny dodavatele elektřiny, někdy vytváří i překáţky v podobně finančního postihu v případě snahy o změnu dodavatele. Energetické firmy rovněţ vyuţívají svých nemalých finančních prostředků k podpoře lobbyingu brzdícího výraznější legislativní změny. Energetické firmy se podobně jako jiné ekonomické subjekty snaţí maximalizovat zisk a minimalizovat náklady, aby uspokojily své akcionáře. Přítomnost konkurence by měla vytvořit tlak na velké energetické firmy, aby zkvalitňovaly své sluţby. Pokud však ţádná konkurence neexistuje, tyto firmy se nebudou dobrovolně snaţit pouţívat za kaţdou cenu nejmodernější technologie, jeţ by zvýšily spolehlivost dodávek. Místo toho se spokojí s technologicky starší infrastrukturou, která se jeví relativně spolehlivou a stále odpovídá technickým normám stanoveným zákonem. Proces liberalizace energetiky by měl vést k prosazení přísnějších technických norem a tím i ke zkvalitnění sluţeb poskytovaných spotřebitelům a zároveň musí firmy motivovat k investicím do rozvoje přeshraniční infrastruktury. Elektrické sítě jsou sice často propojené i mezi různými státy, ale existence infrastruktury pro přenos energie ještě negarantuje, ţe k přenosu opravdu dojde. K tomu je třeba zajistit také odpovídající přenosovou kapacitu. Přeshraniční tok energie dnes ve velkém funguje jen ve Skandinávii a na Britských ostrovech, kde liberalizace postoupila zatím nejdále. Dobré předpoklady pro rozvoj společného obchodu s elektřinou měly z historického pohledu díky pouţití stejných technologii Česká republika a Slovensko. Projekt vzájemného propojení označovaný jako Market Coupling začal fungovat v roce 2009. Tato spolupráce zvýšila konkurenci na slovenském trhu a vedla k růstu objemu obchodované elektřiny. Úspěch projektu vzbudil zájem Maďarska, jeţ by se podle plánů mělo připojit k 1. červenci 2012. Od prosince 2011 se mluví rovněţ o zájmu Rumunska a Polska. Tento projekt je příkladem snahy integrovat zahraniční trhy z vlastní iniciativy států nikoliv jen pouze z nařízení EU. Liberalizace vedená odspodu má mnohem větší šanci na úspěch, protoţe je dobrovolná a hlavní motivací států k její realizaci je předpoklad, ţe dojde ke 30

zvýšení ekonomického prospěchu. Postupná lokální integrace iniciovaná jednotlivými státy přitom v delším horizontu povede k naplnění stejného cíle, tj. propojení evropských přenosových soustav a vzniku jednotného elektroenergetického trhu.21

2.2.3. Blackouty Kvůli krátkodobým výpadkům elektřiny vznikají podle EU ročně škody aţ ve výši 150 miliard EUR.22 Pokud jednorázové výpadky postihnou domácnosti, z praktického pohledu to ještě není takový problém jako v případě institucí důleţitých pro národní bezpečnost nebo sofistikovaných zdravotnických zařízení. Sice tu vţdy existuje moţnost pouţití záloţních zdrojů, ale jejich udrţování zvyšuje finanční náklady na provoz. Liberalizace přinutí firmy zavést vyspělejší systémy kontroly a regulace přenosu elektřiny, coţ umoţní lépe reagovat na kritické situace zvýšeného příjmu elektřiny do sítě nebo naopak zvýšeného odběru ze sítě. Jedná se tedy nejen o lepší předpovídání vzniku potenciálních problémů, ale také o jejich rychlejší řešení v reálném čase. Legislativní úpravy jsou nutné pro zvyšování konkurence na trhu. Podobně jako v dalších odvětvích platí, ţe v konečném důsledku vyjde mnohem dráţe řešit vzniklé problémy, neţ investovat do preventivních kroků zamezujících jejich vzniku. Bohuţel musí obvykle nejdříve dojít k nějaké katastrofě, neţ se někdo rozhodne opravdu jednat. Podobná situace panuje u výpadků dodávek elektřiny označovaných jako blackouty. Existuje celá řada okolností potenciálně vedoucích ke vzniku blackoutu. Můţe to být například krátkodobé přetíţení sítě, které jejího provozovatele přinutí dočasně přerušit dodávky. Ne všechny sledovací systémy navíc disponují dostatečně vyspělou technologií, aby omezily dopad lokálních výpadků na fungování přenosové soustavy jako celku. Špatná údrţba přenosového vedení nebo okolní vegetace – koruny stromů se začnou dotýkat drátů vysokého napětí a poškodí je. To byl případ blackoutů v Itálii v roce 2003, přitom náklady na kontrolu výšky stromů v okolí vedení nejsou vysoké. Přerušení dodávek je často způsobeno v důsledku přírodních katastrof, které způsobí škody na infrastruktuře. 21

Operátor trhu s elektřinou: Rumunsko se připojilo k projektu tržního propojení / CZ-SK-

HU Market Coupling [online]. Dostupné z WWW: http://www.ote-cr.cz/ospolecnosti/Zpravy_OTE/rumunsko-se-pripojilo-k-projektu-trzniho-propojeni-cz-sk-hu-market-coupling (2. 2. 2012). 22

EUROACTIV: EU strikes deal on energy market liberalisation [online]. 25. 3. 2009. Dostupné z WWW:

http://www.euractiv.com/en/energy/eu-strikes-deal-energy-market-liberalisation/article-180603 (17. 1. 2012).

31

Na přírodní katastrofy se dá částečně připravit a omezit jejich následky třeba včasným vypnutím systému, ale plně jim zabránit zatím nelze. Ke vzniku blackoutů můţe někdy paradoxně pomoci také liberalizace jako taková. V jejím průběhu prochází přenosové soustavy významnými změnami, pokud ale zároveň nedojde k modernizaci řídicích systémů, bezpečnost celku se paradoxně sniţuje. Historie blackoutů se neomezuje jen na Itálii. V roce 2003 došlo k přerušení dodávek i v Anglii, kde se v Londýně ocitlo aţ 500 tisíc osob bez proudu. V jiţ zmiňované Itálii se výpadky týkaly 56 milionů uţivatelů a přetíţení sítě zde vedlo k úplnému kolapsu celého italského přenosového systému, v Dánsku a jiţním Švédsku asi 5 milionů lidí v důsledku zkratu. Situace se opakovala v roce 2005 – 341 tisíc domácností bez proudu ve Švédsku kvůli extrémním povětrnostním podmínkám způsobených bouří Gudrun, 10 milionů v Moskvě v Rusku. V roce 2006 15 milionů domácností po celé Evropě (Německo, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Francie, Itálie, Chorvatsko, Rakousko).23 Následující graf ilustruje vývoj počtu ztracených minut za rok v důsledku neplánovaného přerušení dodávek elektřiny ve vybraných evropských zemích. Nejedná se o všechny země současné EU 27, protoţe Rada evropských energetických regulátorů (CEER, Council of European Energy Regulators) nedisponuje daty za sledované období od všech států.

23

SILVAST, Antti; KAPLANSKY, Joe: Project UNDERSTAND. White Paper on Security of European

Electricity Distribution [online]. 20. 6. 2007. Dostupné z WWW: www.understand.se/docs/White_Paper_EN.doc (1. 2. 2012).

32

Graf 1 - Neplánovaná přerušení dodávek elektřiny

Počet ztracených minut ročně

(počet ztracených minut ročně/rok)

1000,0 800,0 600,0 400,0 200,0 0,0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok Rakousko Itálie Švédsko Zdroj:

Finsko Nizozemsko Velká Británie

Francie Portugalsko

Maďarsko Španělsko

CEER (Council of European Energy Regulators): 4h Benchmarking Report on Quality of Electricity Supply 2008. [online]. 2008. S. 129. Dostupné z WWW: http://www.leonardo-energy.org/webfm_send/2601.

Většině sledovaných zemí se dlouhodobě daří udrţet počet ztracených minut v důsledku přerušení dodávek elektřiny pod hodnotou 200 minut za rok. V průměru se pohybují dokonce kolem 100 minut za rok. Na grafu jsou nicméně dobře patrné výše zmiňované blackouty, viz Itálie (2003) nebo Švédsko (2005). Švédsko vykazuje od roku 1999 s výjimkou roku 2005 dlouhodobě sestupný trend. Finsko, další ze severských zemí s liberalizovaným trhem, se vyznačuje s výjimkou v roce 2005 také sestupnou tendencí. To platí i pro Portugalsko, pro které jsou první data k dispozici aţ od roku 2001, kdy zde počet ztracených minut v důsledku neplánovaných přerušení dodávek elektřiny významně převyšoval další země a teprve v roce 2007 se přiblíţil evropskému průměru. Do skupiny se sestupnou tendencí můţeme zařadit ještě Maďarsko a Španělsko. Dlouhodobě nejspolehlivěji fungují sítě v Nizozemsku, kde počet ztracených minut ve sledovaném období 1999-2007 v průměru ročně činil 29,5, Rakousku (52), Francii (60,2), Velké Británii (81,3). Blackouty společně s rostoucím podílem dodávek energie z obnovitelných zdrojů patřily mezi hlavní důvody provozovatelů přenosových soustav (TSO, Transmission 33

System Operator) pro zaloţení iniciativy Security Cooperation (TSC) v prosinci 2008. Iniciativa sdruţuje 14 TSO z 9 zemí (Nizozemí, Německo, Švýcarsko, Polsko, Česká republika, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko), obsluhuje 185 milionů obyvatel, a snaţí se vylepšit spolupráci v oblasti řízení a bezpečnosti přenosových soustav na celoevropské úrovni.24

2.3. Současný stav liberalizace v EU Hlavním důsledkem postupující liberalizace by mělo být zvýšení uţitku na straně spotřebitele. Rostoucí spolehlivost dodávek spolu s lepší informovaností uţivatelů umoţní nepřerušovaný přístup k elektřině. Podpora udrţitelného rozvoje odvětví zajistí i do budoucna poţadované výsledky bez negativního dopadu na ţivotní prostředí. Otevření trhu novým konkurenčním subjektům pozitivně ovlivní cenový vývoj a zabrání vertikálně integrovaným firmám zneuţívat svého monopolního postavení. Základem efektivního procesu liberalizace je implementace propracované legislativy a následně nezávislý dohled na její dodrţování. Mezinárodní propojování přenosových soustav umoţní větší interakci mezi nabídkou a poptávkou v jednotlivých zemích a zefektivní vyuţití volných kapacit. Velkým problémem zůstávají omezené moţnosti kvantifikace problému. To souvisí s krátkou historií liberalizačního procesu, tudíţ nejsou k dispozici vypovídající data za dostatečné časové období. Dalším problémem je odlišný přístup k metodice měření, kdy různé země berou v potaz různá kritéria. V neposlední řadě se tu naráţí na problém publikování dat jednotlivými státy, jeţ tyto informace stále povaţují za velmi důleţité pro udrţení své konkurenceschopnosti. Liberalizace obecně vede ke zvýšení spolehlivosti dodávek. Co se týče cenového vývoje, který by měl být podle předpokladů sestupný, nejsou výsledky jasně vypovídající. Hlavním důvodem zůstává skutečnost, ţe ceny před liberalizací i po ní jsou ovlivněny řadou dalších faktorů, jeţ přímo s liberalizací nemusí souviset. Proto nemusí nutně docházet ke sníţení cen, ale naopak lze pozorovat dokonce růst, viz dále. Kompromisní moţností je částečný unbundling. V tomto modelu by mohla výroba a distribuce stále patřit pod jednu firmu, ale přenosová soustava by fungovala samostatně. Najdou se i tací, jako třeba bývalý kalifornský obchodník s energií David Freeman, kteří fungující konkurenční

24

Unicorn systems: CTDS – PRO EVROPU BEZ BLACKOUTŮ [online]. 30. 8. 2011. Dostupné z WWW:

http://www.unicornsystems.eu/cz/press/clanky/ctds-pro-evropu-bez-blackoutu.html (13. 2. 2012).

34

energetický trh povaţují za utopii. Podle Freemana je jedinou moţností vytvoření cenového systému s fluktuačním pásmem mezi minimální (chrání rentabilitu firem) a maximální cenou (chrání dostupnost pro spotřebitele) moţnou účtovat zákazníkům.25

2.3.1. Organizace trhu EU Rada evropských energetických regulátorů (CEER) sdruţuje jednotlivé národní regulační orgány zemí EU. CEER podporuje postupné zavedení inteligentních sítí, usiluje o vytvoření jednotného a konkurenceschopného vnitřního trhu v Evropské unii, proto dohlíţí i na postupující implementaci třetího liberalizačního balíčku. CEER velmi úzce spolupracuje s Agenturou pro spolupráci evropských regulačních orgánů (ACER), která naplno začala fungovat aţ v březnu 2011 po zrušení svého předchůdce Skupiny evropských regulátorů pro elektřinu a plyn (ERGEG, European Regulators Group for Electricity and Gas). Aktivity ACER podporují integraci energetických trhů zemí EU, vytváří právní rámec pro spolupráci národních regulátorů na unijní úrovni.26 Provozovatelé přenosových soustav (TSO) jsou řízeni Asociací provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E) zodpovědnou za spolupráci v technické oblasti, rozvoj přeshraničního obchodu, zvýšení bezpečnosti dodávek a podporu vědy a výzkumu. Aktuální rozdělení synchronizovaných oblastí v rámci ENTSO-E je vidět v příloze č. 1. Existuje zde 5 oddělených oblastí – kontinentální Evropa, Pobaltí, Skandinávie, Velká Británie, Irsko a izolované oblasti Islandu a Kypru. Významným úspěchem byly v poslední době projekty středo-západo-evropského cenového market couplingu27 (CWE) a market couplingu CWE se Skandinávií v listopadu 2010. Tyto dva projekty propojily trhy, na kterých se spotřebuje 60 % elektřiny v EU, a jsou důleţitým mezikrokem pro budoucí vytvoření celoevropského projektu market couplingu. Díky tomuto propojení se zefektivnila činnost přenosové soustavy a přispěla k větší konvergenci cen, přestoţe

25

SPENCER, David: Can law manage competitive energy markets? [online]. 2008. S. 810. Dostupné

z WWW: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1067068 (18. 1. 2012). 26

CEER(Council of European Energy Regulators): ANNUAL REPORT 2011 [online]. Dostupné z WWW:

http://www.energy-regulators.eu/portal/page/portal/EER_HOME (13. 2. 2012). 27

Market coupling označuje postupné propojování a rozšiřování národních nebo regionálních trhů

s elektřinou, které vede k vytvoření společného denního krátkodobého trhu.

35

rozdíly stále přetrvávají. Do konce roku 2012 by mělo dojít propojením CWE s trhem na britských ostrovech a Nord Pool k vytvoření společného trhu NWE.28

2.3.2. Jak se liberalizace projevila v minulosti v EU Vytvoření konkurenčního prostředí ve Skandinávii způsobilo meziroční růst efektivity při spotřebě paliva potřebného na výrobu elektřiny o 2 %. Poměr instalované kapacity a poptávky ve Švédsku klesl z 35 % v 90. letech na 20 % v roce 2000. V praxi to znamená, ţe se sníţila neefektivita vznikající při výrobě elektřiny z důvodu omezených moţností jejího skladování a fakticky tak bylo vyplýtváno méně elektřiny. Vzájemné propojování elektrických sítí mezi sousedními zeměmi vede k nárůstu mnoţství obchodovaného proudu, jako se to ukázalo u Norska, Švédska, Finska a Dánska. Růst objemu obchodu umoţňuje efektivnější vyuţití elektřiny a zvýhodňuje obzvlášť malé státy, které tímto způsobem získávají přístup k úsporám z rozsahu realizovaným velkými zeměmi. Produktivita práce v EU 15 v odvětví výroby a dodávek elektřiny, plynu a vody ročně rostla o 5,7 % v letech 1995-2001. Od roku 1990 do roku 1995 přitom rostla jen o 3,6 % za rok. Mezi lety 2002 a 2004 se počet výpadku dodávek elektřiny sníţil o 7 %. Podle Stridbaeka se dá ekonomicky efekt liberalizace energetických trhů v EU vyčíslit jako úspora 2-3,5 % HDP.29 Přítomnost konkurence na trhu vytváří tlak na minimalizaci nákladů a tím i na růst produktivity práce. Kombinací těchto jevů se zvyšuje efektivita. Následující skupina grafů, ilustruje efekty liberalizace. Přestoţe se produkce elektřiny vyvíjí srovnatelně s produkcí v průmyslu obecně, počet zaměstnanců ve firmách vyrábějících elektřinu klesal. To můţe souviset s technologickým pokrokem ale také s tlakem na růst produktivity práce v důsledku zvýšené konkurence. Ceny elektřiny stoupaly rychleji neţ ceny ve zbytku průmyslu. Nedošlo tedy k poklesu, jenţ se obecně s liberalizací spojuje.

28

ENTSO-E: Annual Report 2010 [online]. S. 58. Dostupné z WWW:

https://www.entsoe.eu/fileadmin/user_upload/_library/publications/entsoe/Annual_Report/110610_ENTSOE_Annual_Report_2010.pdf (13. 2. 2012). 29

STRIDBAEK, Ulrik: Lessons from Liberalised Electricity Markets. Paris: International Energy Agency,

2005, s. 38-41.

36

Graf 2 - Index produkce

Zdroje:

Graf 3 - Index domácích cen

Graf 4 - Index zaměstnanosti

Převzato z EUROSTAT: Network supply of electricity, gas and steam [online]. S. 324. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-BW-09-001-14A/EN/KS-BW-09-001-14A-EN.PDF.

V letech 1997-2007 rostla produkce elektřiny, plynu, páry a dodávek teplé vody v zemích EU-27 podobně jako celkový průmysl. Objem vyrobené elektřiny rostl v průměru o 1,5 % za rok v porovnání s 2,1 % za rok v průmyslu. Důraz na minimalizaci nákladů se odrazil ve vývoji zaměstnanosti. Ta v odvětví elektřiny, plynu, páry a dodávek teplé vody klesala o 3 % za rok, kdeţto v průmyslu celkově jen o 1,2 % za rok. Oproti tomu ceny naopak rostly mnohem více neţ ve zbytku průmyslu. Prudké zrychlení tempa růstu lze pozorovat především po roce 2003. V letech 2005 a 2006 dokonce tempo meziročních změn přesáhlo 10 %. Teprve v roce 2007 došlo k poklesu o 0,4 %, zatímco ceny v průmyslu celkově rostly o 2,8 %.30 Jak jiţ bylo jednou zmíněno výše, cenový vývoj stále není úplně jednoznačně vypovídající. Moţné příčiny jsou diskutovány v další části práce. Rychleji klesající počet zaměstnanců při srovnatelném vývoji indexu produkce však potvrzuje rychlejší růst produktivity práce v energetice.

2.3.3. Aktuální vývoj liberalizace v EU Jiţ jednou zmiňovaný Akční plán pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidárního vyuţití z roku 2007 nastartoval celou řadu iniciativ a zvýšil povědomí veřejnosti. Za jeho asi nejviditelnější výsledek lze povaţovat schválení třetího liberalizačního balíčku. Pozornost Evropské komise se začíná přesouvat k investicím do infrastruktury, coţ se projevilo například vyčleněním 3,98 miliard eur v rámci European

30

EUROSTAT: Network supply of electricity, gas and steam [online]. S. 324-327. Dostupné z WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-BW-09-001-14A/EN/KS-BW-09-001-14AEN.PDF (19. 1. 2012).

37

Economic Recovery Plan. V platnost vešly směrnice upravující legislativu pro obchodování s emisními povolenkami či na podporu sníţení energetické náročnosti. Přesto stále nelze říci, ţe by v EU fungoval jednotný vnitřní trh. Přitom dosaţení evropského vnitřního trhu s elektřinou Evropská rada stanovila uţ na konec roku 2014. Hlavním problémem zůstává implementace třetího liberalizačního balíčku do legislativy jednotlivých států. V celé řadě zemí dokonce ještě ani do právního systému nebyly promítnuty změny vyplývající z druhého liberalizačního balíčku schváleného v roce 2003. Růst podílu energie z obnovitelných zdrojů se díky ekonomické krizi v roce 2009 zpomalil. Jaké jsou hlavní problematické oblasti a na co se chce EU zaměřit v příštích letech? Integrace přenosových soustav Infrastruktura je základním stavebním kamenem propojeného celoevropského trhu. Umoţňuje propojení jednotlivých trhů, při zvýšeném objemu elektřiny obchodovaném přes hranice zajišťuje stabilitu dodávek a zabraňuje přetíţení sítě, umoţňuje napojení dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud si chce EU udrţet a nadále zlepšovat svoji konkurenceschopnost v elektroenergetice, musí do roku 2020 projít přenosová soustava modernizací, aby nejen na papíře vytvořila opravdovou páteř plně integrovaného unijního energetického trhu a zajistila dostatečnou kapacitu pro dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů. Důleţitým aspektem tohoto procesu bude přestavba na inteligentní sítě, jeţ spotřebitelům umoţní lépe regulovat svou spotřebu a provozovatelům přenosové soustavy účinněji řídit její činnost. Jedná se tedy hlavně o moderní měřící a monitorovací systémy. Spotřebitelé optimalizují náklady vyuţitím niţších cen v době mimo špičku, energetické společnosti mají díky lepším datům o spotřebě moţnost efektivněji regulovat dodávky elektřiny. Dnes vyuţívá inteligentní měřicí přístroje jen 10 % domácností v EU, přitom pouţití těchto přístrojů sniţuje spotřebu elektřiny o 10 %.31 Stále existují rezervy v oblasti vyuţití komunikačních technologií pro řízení energetiky, protoţe kontrolní systémy se ve většině zemí odlišují a stále se objevují velké nedostatky při vzájemné výměně informací a dat. Modernizace infrastruktury a na některých místech její vytvoření se řešily ve třetím liberalizačním balíčku, nicméně do budoucna by se měl nastolit postup, se kterým bude panovat napříč členskými zeměmi větší shoda a bude lépe identifikovat cíle, jichţ má být dosaţeno. Protoţe přestavba 31

LENCZ, Imrich: Energetická politika EU v aktivitách Evropské komise pro energetiku. Energetika, 2/2012.

ISSN 0375-8842. Ročník 62. S. 92.

38

přenosové soustavy klade značné finanční nároky, Unie chce do budoucna také upravit legislativní podmínky ve snaze více motivovat soukromé investory k dalšímu rozvoji soustavy. Minimální zájem investorů o elektroenergetiku v EU souvisí s délkou schvalovacích procedur. Během několika let často nedojde k ţádnému pokroku. Navíc i po schválení vládními úřady se nabízí celá řada subjektů, jeţ můţe výstavbu dále zpomalit. Úspory energie Efektivní vyuţití energie hraje velký význam pro konkurenceschopnost a udrţitelný rozvoj energetiky, zároveň ale zvyšuje energetickou bezpečnost země a nabízí celou řadu příleţitostí pro malé a střední podniky, jejichţ aktivita má obzvlášť během krize velký význam pro obnovení hospodářského růstu. Ke zvýšení efektivity povede více finančních prostředků, rychlejší zavádění moderních technologií a další vzdělávání pracovní síly. Snížení emisí Sníţení emisí patří mezi obecné cíle v energetice, zemědělství i dopravě jiţ několik let. K těmto snahám se řadí i cíl zvýšit energetické úspory o 20 % do roku 2020. V tomto ohledu Evropská komise vyjednává s jednotlivými členskými státy ohledně stanovení národních limitů pro dosaţení tohoto společného cíle. Pro financování se předpokládá vyuţití strukturálních fondů Evropské unie. V EU dnes 44 % energie pochází z nízkouhlíkových technologií, tato hodnota by do roku 2020 měla vzrůst na 67 %.32 Dosaţení cíle je reálné v případě dalšího zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů a rozšiřováním kapacit jaderných elektráren. To ale musí probíhat férově a účinně, aby nedocházelo k vytlačování klasických způsobů výroby elektřiny. Namísto toho by jednotlivé způsoby výroby elektřiny měly fungovat paralelně vedle sebe. Inovace Investice do výzkumu a vývoje zůstávají relativně nízké. Zatímco v EU tvoří výdaje na výzkum a vývoj méně neţ 2 % HDP, v USA se hodnota pohybuje kolem 2,6 % a v Japonsku 3,4 %.33 Hlavním důvodem je menší aktivita soukromého sektoru v Evropě, kde je financování více závislé na dotacích a komplikované legislativní prostředí, jeţ

32

LENCZ, Imrich: Energetická politika EU v aktivitách Evropské komise pro energetiku. Energetika, 2/2012.

ISSN 0375-8842. Ročník 62. S. 92. 33

LENCZ, Imrich: Energetická politika EU v aktivitách Evropské komise pro energetiku. Energetika, 2/2012.

ISSN 0375-8842. Ročník 62. S. 92.

39

zvyšuje náklady na realizaci i časovou náročnosti projektu a prodluţuje jeho návratnost. Podle Evropské komise bude potřeba do roku 2020 investovat 80 miliard eur do výzkumu a vývoje, aby Evropská unie zvládla nástrahy spojené s globálním oteplováním a splnila svůj 20-20-20 plán.34 Část prostředků by se měla pouţít k přivedení dalšího investičního kapitálu zapojením více soukromých firem. Inovace se očekávají především v oblastech nízkouhlíkové ekonomiky, skladování elektřiny, výroby jaderné elektřiny a následného uchovávání jaderného odpadu. Informovanost veřejnosti Ke sníţení spotřeby energie povede také větší informovanost spotřebitelů o moţných úsporách energie v domácnostech nebo třeba poskytováním informací o energetické náročnosti produktů. Primárním cílem vytvoření společného energetického trhu EU zůstává zajištění kvalitních sluţeb za konkurenceschopné ceny odráţející náklady producentů elektřiny.35 Hlavním cílem do budoucna by měla být snaha udrţet postupující liberalizaci. Integrace trhů umoţní zvýšení účinnosti a posílí konkurenceschopnost EU. Je potřeba udrţovat standardní, stabilní a predikovatelné trţní prostředí a zabránit pozastavení liberalizace. Příkladem opaku je Polsko, která se namísto postupující integrace trhů snaţí izolovat a spolehnout se jen na sebe. Zdejší legislativa je nastavená tak, aby zvýhodňovala místní společnosti na úkor zahraniční konkurence. Zatímco ve většině zemí EU došlo k plné liberalizaci trhu s elektřinou v roce 2007, v Polsku bude celý proces trvat mnohem déle. „Aktuální situace v Polsku odpovídá situaci v České republice v roce 2007, kdy ještě existoval monopol a začínal proces liberalizace. Bohužel se nám potvrdil předpoklad, že tímto faktem srovnání s naší republikou končí. Proces v Polsku bude několikrát delší než u nás,“ řekl Miloň Vojnar ze společnosti Lumius.36

34

LENCZ, Imrich: Energetická politika EU v aktivitách Evropské komise pro energetiku. Energetika, 2/2012.

ISSN 0375-8842. Ročník 62. S. 92. 35

Towards a new Energy Strategy for Europe 2011-2020 [online]. S. 4-16. Dostupné z WWW:

http://www.setplan-conference2010.es/Resources/documentos/2010_07_02_energy_strategy.pdf (18. 1. 2012). 36

MAREK, Rudolf: Lumius likviduje dceřinou společnost v Polsku [online]. EURO. 1. 2. 2012. Dostupné

z WWW: http://www.euro.cz/detail.jsp?id=106678 (25. 2. 2012).

40

Další otázka souvisí se schopnosti EU financovat postupující modernizaci infrastruktury. Velká Británie se rozhodla přestat spoléhat na programy EU a do budoucna hodlá řídit rozvoj svého elektroenergetického trhu nezávisle na EU. Tato varianta je bohuţel draţší a neefektivnější, protoţe neprobíhá ve spolupráci s dalšími účastníky trhu, který by se jednoho dne měl stát jednotným. Pokud se jednotlivé země nedokáţí dohodnout na jednotné koncepci, musí se spolehnout jen samy na sebe a vyvíjet se samostatně, aby zabránily kolapsu svých energetických trhů.

41

3. Organizace trhu elektroenergetiky v USA Elektroenergetika byla od počátku podobně jako ţelezniční doprava povaţována za přirozený monopol, který vyţaduje obrovské investice, aby bylo dosaţeno úspor z rozsahu. Firmy proto měly tendenci spojovat se ve snaze efektivněji vyuţívat zdroje, čímţ vytvářely vertikálně integrované společnosti zajišťující kromě výroby elektřiny zároveň její přenos a distribuci zákazníkům. Elektroenergetika se zároveň spojovala jako strategické odvětví se stabilitou a bezpečností země. Řešením byl během 2. poloviny 20. století nákup energetických firem jednotlivými městy a dalšími samosprávními celky s následným vytvořením utilit37 v kombinaci s významnou státní regulací. Cíl maximalizace zisku ustupoval ve prospěch niţších sazeb elektřiny nebo investic do infrastruktury, z čehoţ mohlo profitovat větší mnoţství občanů.

3.1. Vývoj liberalizace trhu elekroenergetiky v USA V průběhu 20. století se od konceptu výrazné státní regulace začalo postupem času pomalu upouštět, aby se zefektivnilo ekonomické hospodaření podniků a tím lépe reagovalo na ekonomické a technologické změny. Poprvé došlo k decentralizaci dohledu nad trhem s elektřinou ve 30. letech 20. století, díky tomu začaly být jednotlivé americké státy více zodpovědné za energetiku na svém území. Také proto postupně klesaly nominální i reálné ceny elektrické energie a to aţ do 60. let. Pokles cen lze připsat nejen deregulaci trhu, ale i technologickému pokroku, jenţ umoţnil rozšíření přenosové kapacity a efektivnější vyuţití paliv při výrobě elektrické energie. Mezi dalšími příčinami můţeme jmenovat niţší ceny nerostných surovin v důsledku objevování nových loţisek. Kombinací těchto aspektů se v elektroenergetice dosáhlo významných úspor z rozsahu. Faktor deregulace trhu sice nebyl zásadní pro vývoj cen elektřiny z důvodu existence dalších průvodních jevů, přesto ho nelze opomenout.38

37

Utilita je společnost, která provozuje operace v oblasti výroby, přenosu a distribuce elektřiny na

regulovaném trhu. Můţe se jednat o investory vlastněné, veřejně vlastněné, znárodněné utility nebo druţstva. Za její ekvivalent by se v Evropě dala označit vertikálně integrovaná společnost. 38

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

42

3.1.1. Vliv ropných šoků v USA Do té doby příznivě vyvíjející se situace v odvětví se změnila v 70. letech, kdy ropné šoky významnou měrou ovlivnily ceny nerostných surovin, coţ vedlo i k nárůstu ceny elektřiny. Zatímco ještě v roce 1969 spotřebitelé platili v dnešních cenách 2,2 centu za kWh, průměrná cena v roce 1977 se zdvojnásobila na více neţ 4 centy za kWh. V důsledku toho také pokleslo meziroční tempo růstu spotřeby elektřiny ze 7–8 % před ropným šokem na 0,1 % v roce 1973, 1,9 % v roce 1974, aby se v následujících několika letech ustálilo na 2,5 % ročně.39 Graf 5 - Vývoj spotřeby elektřiny v USA 1949-2008 (kWh/rok)

Zdroj:

Převzato z LEWIS, Dave: Electricity Generation and Consumption Point to U.S. Industry as a Dimming Bulb vs. China [online]. Seeking Alpha. 24.3.2010. Dostupné z WWW: http://seekingalpha.com/article/195243-electricity-generation-andconsumption-point-to-u-s-industry-as-a-dimming-bulb-vs-china.

Graf ilustruje prudký nárůst spotřeby elektrické energie v poválečném období obecně označovaném jako zlatá léta. K prvnímu významnému přerušení růstu dochází v letech 1973 a 1974 v důsledku prvního ropného šoku. Růst se poté obnovuje a pokračuje aţ do roku 1979, kdy nastává výrazné zpomalení v souvislosti s druhým ropným šokem. Další obrovský pokles lze pozorovat po roce 2006, kdy ceny ropy dosáhly svých maxim kolem 150 dolarů za barel.

39

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

43

V 70. letech se kromě rostoucích cen nerostných surovin regulační orgány dále potýkaly s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, protoţe administrativa v oblasti elektroenergetiky hospodařila s minimem financí. Výsledkem byla neschopnost adekvátně reagovat na vzniklou situaci vhodnými opatřeními. Ropné šoky přispěly k růstu inflace a tím i ke značným problémům ve financování výstavby nových elektráren formou vydávání dluhopisů, jak tehdy bylo obvyklé. Firmy si totiţ dříve půjčovaly s 5% úrokem, ale se zvyšující se inflací se úroky vyšplhaly aţ na 15 %. Tato skutečnost velmi ztíţila financování provozních operací, zpomalila výstavbu nových elektráren a přivedla řadu firem k bankrotu.40

3.1.2. PURPA a vlna deregulace v 80. letech Vnímání důleţitosti energetické politiky se změnilo s nástupem prezidenta Cartera do úřadu (1977), který stanovil vývoj energeticky úsporných technologií za jednu z hlavních priorit vlády. Jeho administrativa brzy představila daňová zvýhodnění pro domácnosti a firmy vyuţívající zateplení budov nebo podporovala větší diverzifikaci zdrojů energetických surovin včetně rozvoje solární, geotermální a větrné energetiky. Pro další regulaci odvětví se stalo zásadním vytvoření Ministerstva pro energetiku (the Department of Energy) a přeměna Federal Power Comission na nezávislý regulační úřad FERC (the Federal Energy Regulatory Comission). Americká vláda se zaloţením těchto institucí snaţila organizačně zastřešit aktivity související s obecně hospodárnějším vyuţíváním energie. V roce 1978 Kongres schválil Public Utility Regulatory Policies Act of 1978 (PURPA), který kromě šetrnějšího zacházení s energetickými zdroji umoţnil z právního hlediska výraznější zapojení nezávislých producentů elektrické energie do odvětví, v němţ dříve dominovaly pouze utility. PURPA změnila i princip určování ceny elektřiny. Dříve sazby klesaly s rostoucím mnoţstvím spotřebované elektřiny s cílem podpořit růst spotřeby a v důsledku toho sníţit jednotkové produkční náklady. Tato strategie se ukazovala efektivní v době, kdy bylo potřeba podpořit elektrifikaci a vyuţívání elektřiny domácnostmi a firmami natolik, aby rozšířením počtu uţivatelů vznikly úspory z rozsahu a jednalo se o ekonomický projekt. V době energetické krize se ale

40

KAMERSCHEN, David, KLEIN, Peter, PORTER, David: Market structure in the US electricity industry:

A long-term perspective [online]. Energy Economics 27, 2005. Dostupné z WWW: http://www.aiecon.org/advanced/suggestedreadings/PDF/sug309.pdf (4. 10. 2011).

44

nehospodárné plýtvání elektřinou stalo neţádoucím, PURPA tedy tento způsob určování ceny omezila pouze na nezbytně nutné případy. Důleţitou novinkou se stala povinnost distributorů vykupovat nadbytečnou energii vznikající v průmyslové výrobě jako vedlejší produkt za cenu odpovídající produkčním nákladům utilit. Průmyslové podniky (např. rafinérie) díky PURPA získaly odbyt pro tuto dříve nevyuţitou energii a staly se nezávislými výrobci elektřiny (IPP, Independent power producer). Podíl elektřiny získané kogenerací se díky tomuto opatření postupně zvýšil z 2,5 % v roce 1985 na 9 % elektřiny vyrobené v USA v roce 1995.41 V 80. letech se v USA za vlády Ronalda Reagana stejně jako třeba ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové začala prosazovat deregulace v celé řadě odvětví, jeţ se dříve rozvíjela pod výrazným vládním dohledem (telekomunikace, bankovnictví nebo těţba a zpracování zemního plynu). Zkušenosti totiţ ukazovaly, ţe liberalizace trhu přináší bohatší nabídku zboţí a sluţeb za niţší ceny a zlepšují hospodárnost uvnitř firem. Proto i v energetice bylo původním cílem nových liberalizačních snah dokázat, ţe soukromý sektor zvládne elektřinu vyrábět s niţšími náklady. To se nakonec podařilo z více důvodů. Veřejnost se kvůli rostoucím cenám elektřiny začala mnohem více zajímat o toto odvětví, coţ následně vytvořilo tlak na úředníky zodpovědné za jeho řízení a přinutilo je iniciovat změny v silném kontrastu s jejich dříve pasivním přístupem. Tyto změny zahrnovaly například finanční účast provozovatelů elektráren na programech podporujících úspory energie sniţováním poptávky po elektřině ze strany zákazníků. Menší poptávka po elektřině omezila nutnost budování nových elektráren a to se pak pozitivně promítlo do stabilizace cen. Náklady na výstavbu elektráren totiţ dříve významně promlouvaly do konečných cen elektřiny a to dvojím způsobem. Zaprvé, energetické společnosti musely nějakým způsobem výstavbu financovat, to se většinou dělo promítnutím těchto nákladů do vyšších cen. Zadruhé, energetické společnosti na sebe přebíraly významné riziko. V případě, ţe pak poptávka rostla pomaleji, neţ se původně předpokládalo, nově postavená elektrárna nefungovala na plný výkon, tudíţ se sniţovala ekonomičnost jejího provozu a v souladu s tím se také prodluţovala návratnost investice. To se následně promítlo do koncových cen placených spotřebiteli. Přitom se prakticky jednalo o neefektivnost na straně výrobce, nikoliv spotřebitele. Kalifornie a některé další

41

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

45

státy na tuto situaci v 80. letech zareagovaly představením legislativy povolující producentům účtovat si pouze poplatky za odpovídající sluţby, čímţ přecházela odpovědnost za finanční ztráty způsobené neefektivním řízením firem na její majitele, nikoliv na spotřebitele. Ke zvýšení efektivity přispěla rovněţ moţnost nezávislých producentů na rozdíl od utilit vyuţívat pro výrobu elektřiny na trhu přebývající zemní plyn. Nejdůleţitější roli v zapojení nových hráčů nakonec ale sehrál technický pokrok, v jehoţ důsledku se nejen zkrátila doba potřebná pro výstavbu elektráren, ale také se sníţila finanční náročnost vstupu do odvětví. Zvýšená konkurence na trhu přinutila k větší efektivitě i velké utility. PURPA významně iniciovala rovněţ rozvoj technologií vyuţívajících alternativní zdroje energie tím, ţe poskytovala finanční zvýhodnění producentům solární, větrné a další obnovitelné elektřiny. Rozšíření produkce větrné a solární elektřiny a s tím související zrychlený rozvoj technologie vedl ke sníţení produkčních nákladů v roce 1990 o 80 % v porovnání s rokem 1980 u větrné a solární energie.42 Pokles v případě větrné energie byl dokonce

tak

markantní,

ţe

se

produkční

náklady

daly

srovnávat

s náklady

u neobnovitelných zdrojů. K hlavnímu rozvoji došlo především v Kalifornii, která díky tomu v roce 1990 vyráběla 85 % větrné a 95 % solární světové produkce.43

3.1.3. Vliv cenových rozdílů na další liberalizaci v USA Na začátku 90. let se změnila politická situace, k vládě se dostali opoziční politici. V USA se jednalo o Billa Clintona, ve Velké Británii Tonyho Blaira. Obě administrativy se snaţily zmírnit negativní dopad neoliberálních opatření svých předchůdců na niţší vrstvy. Další deregulace elektroenergetiky tedy nyní měla celou řadu zastánců i odpůrců a to rovněţ z důvodu existence významných rozdílů v nákladech na produkci elektřiny mezi jednotlivými státy. Před deregulací byly ceny stanovovány po konzultaci s místními státními komisemi a tyto ceny odráţely fixní náklady (náklady na výstavbu a provoz infrastruktury potřebné k výrobě, přenosu a distribuci elektřiny) a variabilní náklady (především neustále se měnící cena paliva pouţitého k výrobě elektřiny). Cena elektřiny

42

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011). 43

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

46

byla významně vyšší ve státech, které se v minulosti rozhodly pro časově náročnou a finančně nákladnou výstavbu jaderných elektráren. Zmiňované rozdíly v průměrné ceně elektřiny můţeme pozorovat v následujícím grafu. Graf 6 - Průměrná cena elektřiny ve vybraných státech USA v roce 1990

W A W V US W -T Y O TA L

RI VT

O R

NJ NY

NH

T M

A M

KY

ID

HI

CT

CA

10,00 9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

AK

Cent/kWh

(cent/kWh/stát)

Stát

Zdroj:

EIA, U.S. Energy Information Administration. Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Graf zobrazuje pouze vybrané státy, ve kterých v roce 1990 průměrná cena elektřiny za kWh buď překročila 8 centů nebo byla niţší neţ 5 centů. Pro srovnání graf uvádí také průměrnou cenu za Spojené státy jako celek (6,57 centu za kWh). Do kategorie států s cenou pod 5 centů za kWh se dohromady dostalo 7 států (Idaho – 3,80 centu, Kentucky – 4,48 centu, Montana – 3,96 centu, Oregon – 4,18 centu, Washington – 3,40 centu, Západní Virginie – 4,73 centu, Wyoming – 4,21 centu). Mezi státy s průměrnou cenou elektřiny nad 8 centů se zařadilo 10 států (Arkansas – 9,48 centu, Kalifornie – 8,84 centu, Connecticut – 9,16 centu, Hawai – 9,02 centu, Massachusetts – 8,85 centu, New Hampshire – 9,09 centu, New Jersey – 9,08 centu, New York – 9,37 centu, Rhode Island – 9,15 centu, Vermont – 8,28 centu).44 Co bylo příčinou těchto cenových rozdílů? Během 80. let nastaly dvě zásadní změny. Jako první lze uvést technologický pokrok v oblasti 44

EIA, U.S. Energy Information Administration. Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 -

2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

47

vyuţití zemního plynu pro výrobu elektřiny vedoucí k masové produkci těchto zařízení a následnému zvýšení jejich cenové dostupnosti. Druhou změnou bylo sníţení ceny zemního plynu, díky čemuţ se tento způsob výroby energie stal ještě ekonomičtějším. V důsledku těchto dvou změn se cena elektřiny vyrobené spalováním zemního plynu pohybovala kolem 3 centů za kWh, zatímco celostátní průměr ceny elektřiny činil 6,57 centu za kWh.45 Kromě toho v USA také existovaly státy schopné profitovat ze snadno přístupných loţisek černého uhlí na svém územní nebo státy spoléhající se na levnou vodní elektřinu (Oregon). Další skupinu tvořily státy se staršími elektrárnami, jejichţ konstrukční náklady se do cen elektřiny promítly uţ v minulosti a v této době je uţ nezatěţovaly. Státy s výše zmiňovanými výhodami pak byly schopny elektřinu vyrobit s polovičními náklady neţ třeba Kalifornie, Massachusetts, New Hampshire nebo Vermont, kde se do vyšších cen pro spotřebitele stále ještě promítaly náklady na protahující se a prodraţující se konstrukci jaderných elektráren nebo ekonomicky náročnější těţba paliv, případně náklady na transport na větší vzdálenosti. Doposud vysoké ceny nebyly takový problém, protoţe jednotlivé státy mezi sebou elektřinu přes hranice neobchodovaly. Proti další liberalizaci odvětví a zostření konkurenčního boje se proto velmi výrazně stavěly státy s vysokými cenami (elektřinu zde vyráběly převáţně firmy veřejné sluţby podléhající silné regulaci a tudíţ méně konkurenceschopné na otevřeném trhu), zatímco státy s nízkými cenami ji podporovaly, protoţe otevření trhů by pro ně znamenalo díky konkurenční výhodě v podobě

levné

elektřiny

liberalizace/restrukturalizace

vyšší

zisky

umoţňující

z jejího

prodeje.

přeshraniční

obchod

Mezi

další

zastánce

s elektřinou

patřily

průmyslové podniky ve státech s vysokými cenami sousedícími se státy s nízkými cenami, např. Kalifornie (8,84 centu za kWh) sousedící s Oregonem (4,18 centu za kWh). Proti liberalizaci se samozřejmě stavěly utility vlastněné soukromými investory (IOUs, InvestorOwned Utilities), které nechtěly přijít o svoji trţní sílu umoţňující manipulaci s cenou ve svůj prospěch. Nakonec to byla především vyjednávací síla lobby velkých průmyslových podniků, jeţ dokázala přesvědčit vládu o potenciálních úsporách z liberalizace.46

45

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011). 46

EIA, U.S. Energy Information Administration. Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 -

2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

48

3.1.4. Energy Policy Act Formálně kongres dereguloval trh s elektřinou v roce 1992 schválením Energy Policy Act of 1992. Tento zákon se snaţil podnítit další rozvoj a rozšíření konvenční produkce elektřiny vytvořením tzv. osvobozených velkoobchodních producentů (nemusí brát takový ohled na energetickou úspornost výroby), podporoval ale také výrobu elektřiny z alternativních zdrojů formou zvýhodněných půjček. Utility mohly nově rozšířit své aktivity do dalších amerických států i regionů mimo Spojené státy za podmínky, ţe se jednalo o výhodnou investici a nevznikal negativní dopad na původní spotřebitele. V 90. letech tedy mezi hlavní účastníky pohybující se na trhu s elektrickou energií patřily obecní utility, zemědělská druţstva, federální zařízení na výrobu elektřiny, státní regulační komise a regulované IOUs, konkurující si s velkoobchodníky s elektřinou. Maloobchodní konkurence existovala pouze v některých státech. Hlavním iniciátorem postupující liberalizace se stala Kalifornie disponující největším trhem s elektrickou energií v USA. Zde uţ roku 1996 podepsal guvernér Pete Wilson zákon zajišťující 10% sníţení ceny elektřiny a moţnost volby mezi distributory pro většinu koncových zákazníků do roku 1998.47 Pro dosaţení těchto cílů bylo potřeba v Kalifornii reorganizovat infrastrukturu tak, aby utility dříve provozující přenosovou soustavu nemohly zneuţívat svého výsadního postavení na trhu omezováním činnosti dalších subjektů tím, ţe by jim účtovaly vyšší neţ obvyklé ceny za přenos elektřiny. Z tohoto důvodu byl vytvořen úřad Nezávislého systémového operátora (ISO, Independent System Operator) zodpovědného za koordinaci vyuţití kapacity přenosové soustavy a zajištění rovnocenného přístupu všem účastníkům soutěţe. Další nově vzniklou a zároveň státnímu dohledu podléhající organizací se stala Energetická burza (Power Exchange), na které spolu obchodovali zájemci o prodej a nákup elektřiny. Největší společnosti musely prodat část svých aktiv, aby došlo k oslabení jejich výsadního postavení na trhu ve prospěch firem s malým trţním podílem. Díky těmto změnám ztratily velké utility celou řadu výhod a navíc byly vystaveny přímé konkurenci nákladově efektivnějších subjektů. Proto bylo třeba nějakým způsobem financovat jejich restrukturalizaci, aby se staly konkurenceschopnými. Odhaduje se, ţe domácnosti a firmy

47

KAMERSCHEN, David, KLEIN, Peter, PORTER, David: Market structure in the US electricity industry:

A long-term perspective. [online]. Energy Economics 27, 2005. Dostupné z WWW: http://www.aiecon.org/advanced/suggestedreadings/PDF/sug309.pdf (4. 10. 2011).

49

za tento přechod nakonec zaplatily cca 30 miliard dolarů. Součástí zákonu byla v Kalifornii také podpora výzkumu a vývoje energeticky úsporných technologií ve výši 900 milionů dolarů, dalších 540 milionů dolarů šlo přímo do obnovitelných zdrojů energie.48 Myslelo se do konce i na spotřebitele s nízkým příjmem, kteří získali různé formy dotací. Příkladu Kalifornie později následovaly i další státy, jeţ své energetické trhy liberalizovaly odlišným tempem. Do července 1996 schválilo zákony stanovující pravidla pro liberalizaci trhů s elektrickou energií dohromady 8 států. V roce 2000 podle Ministerstva energetiky ale vykázalo implementaci legislativních změn schválených Kongresem uţ v roce 1992 pouze 23 států, zatímco zbývajících 20 se stále nacházelo v různých fázích schvalovacího procesu nebo dokonce jen zkoumání reálného dopadu navrhovaných zákonů. Metody pouţité v jednotlivých státech se lišily především v odpovědnosti za náklady na přechod firem veřejné sluţby do trţního prostředí. Některé státy nechaly tyto náklady zaplatit spotřebitele, jiné přinutily utility financovat restrukturalizaci ze svého. Za hlavní důvody pomalu postupující liberalizaci na úrovni jednotlivých států lze označit především nezkušenost s danou problematikou, obavy z dopadu potenciálně špatně zvolené politiky nebo v některých státech obecně převládající neochotu řídit se federálními nařízeními.49

3.2. Kalifornská krize Názory na roli liberalizace na energetickou krizi v Kalifornii se liší. Zatímco někteří odborníci argumentují příliš rychlou deregulací velkoobchodního trhu, podle jiných se nejednalo tolik o problém liberalizace obecně jako spíše o způsob jejího provedení a souhru událostí, na které nebyla místní vláda schopná účinně reagovat. Nutno podotknout, ţe v energetickém odvětví není snadné v krátkém období účinně reagovat na nedostatek dodávek, protoţe rozšíření kapacity je časově i finančně velmi náročné.

3.2.1. Počátky kalifornské krize Vše se nastartovalo na konci března 1998, kdy začaly fungovat místní nezávislý systémový operátor CAISO (California Independent System Operator) a Energetická burza CALPX (California Power Exchange). Ty měly formu neziskových společností, čemuţ 48

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011). 49

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

50

odpovídalo i sloţení správních rad. Zasedaly zde zástupci hlavních zájmových skupin i zastánci zájmů veřejnosti. Přibliţně 200 nových společností se zaregistrovalo mezi velkoobchodní prodejce elektřiny. Prvního dne obchodování na energetické burze se zúčastnilo 11 zájemců. Mezi ně se zařadil i největší malý dodavatel elektřiny San Diego Gas & Electric Company (působí v oblasti San Diega a jiţní části Orange County) a dvě největší kalifornské vertikálně integrované společnosti, jeţ dominovaly na místním trhu a zároveň podléhaly výrazné státní regulaci (Southern California Edison, Pacific Gas & Electric). Průměrná velkoobchodní cena elektřiny se díky tomu okamţitě sníţila z 24 dolarů za MWh před liberalizací na 19,73 dolaru za MWh po.50 Během následujících dvou let se zdálo, ţe liberalizace splnila původní předpoklady, protoţe většina spotřebitelů platila niţší ceny. Utility prodaly na otevřeném trhu některá svá aktiva za vyšší ceny, neţ původně předpokládaly a díky tomu mohly rychleji splatit své dluhy. Vývoj průměrné ceny elektřiny v Kalifornii v porovnání s celkovým průměrem USA v letech 1997-2003 ukazuje následující graf. Graf 7 - Vývoj průměrné ceny elektřiny v Kalifornii a USA 1997-2003 (cent/kWh/rok)

14,00

Cent/kWh

12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Rok Kalifornie Zdroj:

USA-TOTAL

EIA, U.S. Energy Information Administration. Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

50

SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW:

http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011).

51

Na grafu je patrný krátkodobý pozitivní dopad deregulace obchodu s elektřinou v letech 1998 a 1999. Průměrná cena elektřiny v Kalifornii v roce 1997 činila 9,54 centu za kWh (celostátní průměr 6,85 centu za kWh), v roce 1998 se projevilo otevření trhu a cena klesla na 9,03 centu za kWh (celostátní průměr klesal pomaleji na 6,74 centu za kWh), v roce 1999 se cena dále sniţovala aţ na 8,75 centu za kWh (celostátní průměr klesal opět pomaleji na 6,64 centu za kWh). V roce 2000 cena začala postupně narůstat v důsledku propukající energetické krize na 9,47 centu za kWh (celostátní průměr 6,81 centu za kWH), růst pokračoval i v roce 2001 na 11,22 centu za kWh (celostátní průměr 7,29 centu za kWh) a vyvrcholil v roce 2002 na 12,19 centu za kWh (celostátní průměr 7,20 centu za kWh). V roce 2003 došlo opět k poklesu na 11,78 centu za kWh (celostátní průměr 7,44 centu za kWh). Vývoj průměrné ceny v tomto případě neodráţí v plné míře závaţnost situace, protoţe průměrnou cenu sniţovali klienti společností Southern California Edison a Pacific Gas & Electric s fixovanými smlouvami uzavřenými těsně po deregulaci. Tyto smlouvy jim zaručovaly dlouhodobě nízké ceny bez ohledu na rychle rostoucí cenu na velkoobchodním trhu. Náklady v plné výši v těchto případech proto nesli přímo distributoři.51 Uţ před vypuknutím krize se nicméně objevovaly náznaky, ţe všechno neprobíhá tak jak by mělo. Spolupráci CAISO a CALPX od počátku provázely problémy s koordinací jednotlivých kroků kvůli nedostatkům v softwarových aplikacích pouţívaných těmito firmami. Objevila se celá řada dalších komplikací, např. kontrola kapacity soustavy v období zvýšené poptávky, pravidla pro plánování a investice v oblastech přenosu elektřiny a připojování nových elektráren do sítě nebo udrţování rovnováhy na trhu v reálném čase. Tyto problémy zvýšily náklady na pomocné sluţby nutné k zajištění dostatečných rezerv umoţňujících bezpečné fungování sítě. To pak vedlo k omezení investic do nových elektráren, růstu nákladů na provoz sítě v době zvýšené poptávky během špičky a růstu volatility spotových cen. Kombinace těchto efektů způsobila růst velkoobchodních cen elektřiny. Dalším rodícím se problémem se ukázalo být zrychlení tempa růstu poptávky po elektřině, na které nebyl nikdo připraven. Elektrárny na počátku 90. let totiţ vykazovaly výrazné kapacitní přebytky, jeţ měly být začít čerpány aţ na konci

51

EIA, U.S. Energy Information Administration. Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 -

2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

52

desetiletí.

Poptávka

však

díky rychlému

technologickému

vývoji

v souvislosti

s internetovým boomem rostla příliš rychle, neţ aby ji mohla dříve uvaţovaná přebytečná kapacita elektráren pokrýt.52

3.2.2. Průběh kalifornské krize Vliv energetické krize na strmý růst cen lze lépe pozorovat na následujícím grafu zobrazujícím vývoj průměrné spotové velkoobchodní ceny elektřiny ve špičce ve dvou hlavních kalifornských oblastech Palo Verde a California-Oregon Border během období květen 1996-září 2002. Graf 8 - Vývoj průměrné velkoobchodní ceny elektřiny květen 1996-září 2002 (dolar/MWh/měsíc)

Zdroj:

Převzato z POPE, Susan, L.: California Electricity Price Spikes: An Update on the Fact [online]. Harvard Electricity Policy Group. 9. 12. 2002. S. 3. Dostupné z WWW: http://www.hks.harvard.edu/hepg/Papers/Pope_CA.price.spike.update_12-902.pdf.

V květnu 1996 cena elektřiny činila 12 dolarů za MWh a v následujících letech nepřekračovala hranici 50 dolarů za MWh. První výrazný nárůst velkoobchodní ceny

52

JOSKOW, Paul, L.: California´s Electricity Crisis [online]. Oxford Review of Economic Policy, VOL 17,

NO.3. Srpen 2001. S. 373-375. Dostupné z WWW: http://www.econ2.jhu.edu/People/Harrington/Joskow01.pdf (12. 11. 2011).

53

elektřiny byl zaznamenán v květnu 2000 a vysoké ceny převládaly aţ do června 2001. Analýza dat z toho období naznačuje, ţe krize byla způsobena souběhem několika událostí. Tou první byla neobvykle vysoká poptávka po elektřině, která neměla v předchozích letech obdoby. Zatímco v letech 1993-1999 se poptávka po elektřině pohybovala v objemu 3 000 GWh za měsíc, v květnu 2001 poptávka vzrostla na 8 784 GWh za měsíc (nárůst o 60 %) mimo jiné v důsledku ekonomického boomu 90. let. K tomu se přidaly ještě další faktory. V červnu 2000 klesla výroba vodní elektřiny o 20 % v porovnání s minulými roky z důvodu sucha a s tím souvisejícího poklesu průtoku řeky Columbia. Sucho navíc postihlo i další státy na západním pobřeţí, které díky tomu zaznamenaly zvýšenou poptávku po elektřině, a tudíţ musely omezit svůj export do Kalifornie. Stejně tak se zásadním způsobem sníţila výroba jaderné energie v období leden-květen 2001 a to kvůli údrţbě reaktoru jaderné elektrárny San Onofre (z 3 104 GWh v prosinci 2000 poklesla její produkce na 1 668 GWh v květnu 2001). Na konci roku 2000 a v první polovině 2001 bylo mimo provoz aţ 35 % výrobní kapacity elektráren.53 „Původní systém vertikálně integrovaných společností měl v sobě zakotvená určitá rizika stejně jako nový restrukturalizovaný systém. Pokud ve starém systému všechny utility udržovaly dostatečnou rezervní kapacitu, aby mezní náklady na výrobu elektřiny zůstaly dostatečné malé, na rozšiřování produkční kapacity se dalo pořád vydělat. Díky tomu bylo možné průběžně investovat do nové výrobní kapacity a systém udržoval ekvilibrium mezi cenou a dostatečnou rezervní kapacitou. Maloobchodní zákazníci utilit platili náklady nepravidelně využívané kapacity a ceny elektřiny by byly dlouhodobě vysoké, ale stabilní. Když všichni výrobci elektřiny na liberalizovaném velkoobchodním trhu udržují dostatečnou rezervní kapacitu ve snaze zajistit nízké mezní náklady na výrobu elektřiny, velkoobchodní ceny zůstanou sice nízké, většina výrobců na tom však nevydělá tak, aby se jim investice vyplatila. To v dlouhém období omezí nové investice a sníží i rezervní kapacitu. S omezením rezervní kapacity se zvýší cenová volatilita a průměrná cena elektřiny vzroste. Tím postupně vznikne pobídka k rozšíření výrobní kapacity a systém se dostane do nového ekvilibria, ve kterém se průměrná cena elektřiny rovná průměrným nákladům na její produkci. Za této situace ale bude rezervní kapacita stále menší než

53

JOSKOW, Paul, L.: California´s Electricity Crisis [online]. Oxford Review of Economic Policy, VOL 17,

NO.3. Srpen 2001. S. 381. Dostupné z WWW: http://www.econ2.jhu.edu/People/Harrington/Joskow01.pdf (12. 11. 2011).

54

v systému vertikálně integrovaných společností. Rizikem v tomto systému je dlouhá doba mezi přijetím investičního rozhodnutí a jeho realizací. Výsledkem pak často mohou být cyklické nedostatky střídané přebytky.“54 Výše zmíněná situace nastala i v Kalifornii, která se v době krize nacházela právě v období nedostatku elektřiny. Obrovský převis poptávky nad nabídkou elektřiny a pokles produkce

vodních

a

jaderných

elektráren

v kombinaci

s pravidelnými

jarními

a podzimními odstávkami uhelných elektráren vytvořil tlak na zvýšení objemu produkce plynových elektráren. Spotřeba zemního plynu vzrostla minimálně o 10 % v porovnání s rokem 1999. Tato skutečnost se pak samozřejmě odrazila i v cenách zemního plynu (v druhé polovině roku 2000 byla cena zemního plynu v Kalifornii pětkrát vyšší neţ ve zbytku USA).55 Emise vznikající při spalovacím procesu v plynových elektrárnách podléhaly normám na ochranu ţivotního prostředí. Pokud došlo k překročení stanovené normy, bylo potřeba nakoupit emisní povolenky jako kompenzaci. Růst poptávky po emisních povolenkách způsobil opět růst jejich ceny a dále se promítal do růstu cen elektřiny.56 Velkoobchodní cena elektřiny na vrcholu krize stoupla téměř o 500 % v porovnání s počátkem roku 1999. Společnosti Southern California Edison a Pacific Gas & Electric díky tomu musely nakonec vyhlásit bankrot. Jak uţ bylo jednou výše zmíněno, tyto firmy uzavřely se svými klienty dlouhodobé kontrakty se zafixovanou předkrizovou maloobchodní cenou elektřiny. V okamţiku, kdy došlo k růstu velkoobchodní cen, maloobchodní ceny zůstaly zmrazené. To v praxi znamenalo, ţe obě společnosti musely platit za nákup trţní cenu, ale od svých klientů dostaly jen platby odpovídající nízkým cenám před krizí. Trţní mechanismus v tomto případě nemohl zafungovat. Uvolnění velkoobchodních cen bez současného uvolnění maloobchodních cen v době, kdy poptávka po elektřině převyšuje nabídku a k dispozici nejsou ani bezpečnostní rezervy, mělo smrtící

54

SWEENEY, James L.: The California Electricity Crisis. Hoover Institution Press, U. S. 2002. S. 68-69.

55

JOSKOW, Paul, L.: California´s Electricity Crisis [online]. Oxford Review of Economic Policy, VOL 17,

NO.3. Srpen 2001. S. 377-378. Dostupné z WWW: http://www.econ2.jhu.edu/People/Harrington/Joskow01.pdf (12. 11. 2011). 56

POPE, Susan, L.: California Electricity Price Spikes: An Update on the Fact [online]. Harvard Electricity

Policy Group. 9. 12. 2002. Dostupné z WWW: http://www.hks.harvard.edu/hepg/Papers/Pope_CA.price.spike.update_12-9-02.pdf (9. 11. 2011).

55

důsledky. V případě současného uvolnění maloobchodních cen by klienti těchto společností platili trţní cenu a v případě jejího růstu by omezili svou spotřeb. Trţní mechanismus by tak přirozeně zabránil dalšímu prohloubení krize. Nicméně tím, ţe se platila zafixovaná cena, nebyla tu ţádná motivace omezovat spotřebu, coţ ještě prohloubilo ztrátu obou firem a v konečném důsledku vedlo k jejich insolvenci. Jak uvádí zpráva Pricewaterhouse Coopers, kalifornský ISO měl zásadní problémy s plánováním objemu dodané elektřiny na jeden den dopředu, protoţe dlouhodobě docházelo k podhodnocení o téměř 25 % a neschopnosti zajistit rezervní kapacitu.57 Dodávky elektřiny byly ukončeny v lednu 2001. Kolaps dvou takto velkých firem znamenal ohroţení dodávek pro obrovské mnoţství domácností. Něco takového však nebylo pro úřady z politického hlediska přípustné, a tak se rozhodly zakročit. Energetická burza přerušila obchodování na jeden den dopředu, FERC představil nová pravidla pro vyuţití produkční kapacity. Nařízení Ministerstva energetiky spolu se soudními příkazy zajistily pokračování dodávek, přestoţe zůstávalo značně nejisté, zda za elektřinu ještě někdy někdo zaplatí. Stát Kalifornie musel nakonec přistoupit k přímému nákupu elektřiny od nejvíce ohroţených firem. Dalším opatřením bylo uzavření dlouhodobých kontraktů s producenty elektřiny a zrychlení postupu schvalování plánů na výstavbu nových elektráren, coţ umoţnilo vyjednat ceny niţší neţ na spotovém trhu. Energetické firmy takto získaly větší jistotu ohledně budoucího vývoje cen potřebnou mimo jiné pro plánování rozšiřování své výrobní kapacity. Úřady dále oznámily zvýšení maloobchodní ceny o 40 %, jeţ se poprvé na účtech za elektřinu projevilo v červnu 2001. Zmiňovaná opatření přesto nezabránila blackoutům na konci roku 2000 a v první polovině roku 2001. Nejkritičtějšího bodu dosáhla krize v lednu 2001, kdy operátor trhu musel dokonce přerušit dodávky v některých oblastech (rolling blackout), aby zabránil přetíţení sítě. Situace se uklidnila aţ během léta 2001, kdy se nenaplnily katastrofické předpovědi o úplném kolapsu. Mezi hlavní důvody patřily niţší teploty během léta, opětovné obnovení produkce elektráren po servisních odstávkách, otevření 3 nových elektráren, omezení spotřeby

57

PRICEWATERHOUSE COOPERS: 2000 Operational Study [online]. November 9, 2000. S. 6. Dostupné

z WWW: http://www.caiso.com/Documents/2000OperationalStudy_PriceWaterhouseCoopers_.pdf (6. 4. 2012).

56

elektřiny domácnostmi, pokles cen zemního plynu, obnovení importu elektřiny ze sousedních států a obnovení limitů na maximální cenu velkoobchodní elektřiny.58 Tato krize nezasáhla oblast města Los Angeles, které odmítlo přistoupit k novému systému a místo toho zůstalo u modelu městem vlastněné vertikálně integrované firmy zajišťující dodávky.

3.3. Současný stav liberalizace v USA Důvodů proč elektroenergetiku liberalizovat se nabízí celá řada. Jedná se o odvětví, jeţ výrazně ovlivňuje ţivoty občanů a zasahuje do jejich dennodenního ţivota. Musí být stanoveny přísné bezpečnostní standardy pro budování infrastruktury, aby nedocházelo k negativnímu vlivu na ţivotní prostředí nebo zdraví obyvatel. Stejně tak je třeba zajistit plošné pokrytí spolehlivými dodávkami, aby byla zaručena jejich kontinuita a to rovněţ v odlehlých oblastech. Pro kvalitní fungování trhu je potřeba vytvořit instituce schopné řídit velkoobchodní trh s elektřinou, provozovat přenosovou soustavu a koordinovat investice na údrţbu a výstavbu infrastruktury a produkčních zařízení. Liberalizační proces by měl zajistit implementaci jednotných opatření na celém území Spojených států tak, aby došlo k maximálnímu vyuţití celkového potenciálu. Příliš rychlá liberalizace v situaci, kdy jednotliví účastníci nejsou dostatečně připraveni z technického hlediska, jako tomu bylo v Kalifornii, nemůţe přinést poţadovaný efekt. Liberalizace v takovéto podobě povede jen ke zhoršení celé situace ve smyslu růstu cen a prohloubení jiţ dříve existujících problémů. Částečné řešení není řešením.

3.3.1. Organizace trhu v USA Na americkém elektrickém trhu aktivní veřejné a soukromé společnosti byly a stále jsou většinou vertikálně integrovanými firmami s monopolním postavením. Díky této pozici mohou ovlivňovat aktivity nezávislých producentů a obchodníků s elektřinou do značné míry závislých na jejich přenosové síti nebo jim dokonce aktivně bránit ve vstupu na trh. Ještě před rokem 2000 byly Spojené státy rozděleny do přibliţně 150 oblastí pro kontrolu přenosové soustavy. Podmínky pro pokračující liberalizaci odvětví tedy nebyly

58

JOSKOW, Paul, L.: California´s Electricity Crisis [online]. Oxford Review of Economic Policy, VOL 17,

NO.3. Srpen 2001. S. 383-386. Dostupné z WWW: http://www.econ2.jhu.edu/People/Harrington/Joskow01.pdf (12. 11. 2011).

57

vůbec ideální, protoţe zde existoval obrovský a velmi různorodý trh. „V současnosti tvoří americký trh s elektřinou přes 3 000 veřejných, soukromých a družstevních utilit, více než 1 000 nezávislých výrobců elektřiny, 3 přenosové soustavy, 8 oblastí NERC, asi 150 oblastních kontrolních operátorů a tisíce oddělených úřadů zajišťujících kontrolu z ekonomického, inženýrského hlediska a v oblasti životního prostředí včetně užívání půdy.“59 Výsadní postavení si stále udrţují IOUs, jeţ zásobují elektřinou 75 % amerických spotřebitelů. Jedná se o soukromé společnosti podléhající výrazné státní regulaci, které často operují ve více státech najednou. Tyto firmy se obvykle řadí mezi vertikálně integrované firmy (ve svých aktivitách kombinují výrobu, přenos a distribuci elektřiny). Zbývajících 25 % spotřebitelů v USA obsluhují utility vlastněné spotřebiteli (COUs, Consumer-owned utilities). V jejich případech rozlišujeme několik druhů. Patří sem obecní nebo městy vlastněné utility, veřejné oblastní utility, druţstva a řada malých místních uskupení zajišťujících dodávky elektřiny v odlehlých oblastech. Tyto firmy se zabývají pouze distribucí.60 Elektroenergetické odvětví je aktuálně regulováno federálními, státními i místními úřady, jeţ disponují různými pravomocemi. Mezi hlavní regulační orgány v USA patří Ministerstvo pro energetiku (the Department of Energy), Federální komise pro regulaci energetiky (FERC), a místní státní komise pro regulaci utilit. Ministerstvo pro energetiku stanovuje hlavní cíle dalšího směřování energetického odvětví, zabývá se energetickou bezpečností z pohledu dostatečných zdrojů energetických surovin či bezpečností při zacházení s jaderným materiálem. Elektroenergetika tvoří pouze jednu z mnoha částí jeho portfolia činností. Na federální úrovni se rozhoduje především o problémech, které vyţadují koordinaci mezi jednotlivými státy. Do této skupiny můţeme zařadit propojování přenosových soustav mezi státy nebo velkoobchodní prodej elektřiny. Dopadem na ţivotní prostředí se zabývají další federální agentury v čele s Ministerstvem ţivotního prostředí, u nichţ elektroenergetika nepatří do hlavního pole působnosti. Spojené státy se nevydaly cestou jednotných změn na federální úrovni. Místo vlády se iniciativy chopil FERC disponující soudní pravomocí nad dvěma třetinami americké

59

RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 9. Dostupné z WWW:

www.raponline.org/document/download/id/645 (8. 1. 2012). 60

RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 9-13. Dostupné z WWW:

www.raponline.org/document/download/id/645 (8. 1. 2012).

58

přenosové soustavy. FERC má na starosti většinu regulace na federální úrovni. Té se dále účastní také Agentura na ochranu ţivotního prostředí (EPA, Environmental Protection Agency). FERC stanovuje velkoobchodní sazby elektřiny a ceny za její mezistátní přenos, dohlíţí na průběh fúzí, kontroluje sazby určené federálními úřady prodávajícími energii nebo schvaluje činnost subjektů zabývajících se společnou výroby elektřiny a tepla (kogenerace). Kromě toho uděluje licence výrobcům jaderné a vodní energie. FERC nedisponuje ţádnou autoritu nad veřejnými agenturami prodávající energii.61 Konkrétní státy si prostřednictvím státních komisí samy regulují maloobchodní ceny a stanovují pravidla pro distribuci elektřiny. V minulosti byly tyto ceny určovány na základě celkových nákladů vertikálně integrovaných firem. Z pohledu státních komisí však bylo velmi sloţité rozhodnout, zda se jedná o přijatelné náklady, protoţe se mohly spoléhat pouze na informace poskytované právě vertikálně integrovanými firmami. Ty měly rozhodujícím podíl na trhu a ovládaly celý produkční řetězec od výroby po přenos a distribuci, proto mohly velmi snadno manipulovat informace poskytované státním komisím. Dále se zabývají různými technickými standardy. Místní úřady jsou zodpovědné převáţně za podmínky poskytování sluţeb, programy na úsporu elektřiny, koordinaci plánování výstavby nových elektráren. Státní a místní úřady také udělují licence výrobcům energie jiné neţ jaderné a vodní, dohromady tedy ovlivňují přibliţně 75 % výroby. Největší regulační vliv mají tedy státní a místní úřady.62

3.3.2. Přenosová soustava Přenosovou soustavu vysokého napětí tvoří následující 3 oblasti – Západní propojení, Východní propojení a Texaské propojení, viz následující schéma.

61

FERC, Federal Energy Regulatory Commission [online]. Dostupné z WWW:

http://www.ferc.gov/industries/electric.asp (18. 10. 2011). 62

RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 12. Dostupné z WWW:

www.raponline.org/document/download/id/645 (8. 1. 2012).

59

Obrázek 1 - Rozdělení americké přenosové soustavy

Zdroj:

Převzato z RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 15. Dostupné z WWW: www.raponline.org/document/download/id/645.

„V USA a Kanadě byla a dosud je severoamerická přenosová soustava vlastněna a provozována velkým počtem různých veřejných a soukromých společností v různých právních rámcích. Pro zajištění spolehlivosti přenosové soustavy byla v roce 1968 těmito společnostmi ustavena dobrovolná organizace NERC (North American Electric Reliability Council, Výbor pro spolehlivost energetiky v Severní Americe) s mandátem hájit a napomáhat spolehlivosti a bezpečnosti systému. Spolehlivost přenosové soustavy byla zajištěna na základě principu dobrovolnosti všech členů v rámci normalizačního procesu.“63 NERC funguje na území USA a části Kanady i v současnosti, čímţ zajišťuje kromě vnitrostátní také mezinárodní spolehlivost elektrických dodávek. Americká přenosová soustava propojuje celou kontinentální oblast Spojených států mimo Texas. FERC stanovuje ceny a servisní standardy pro velkoobchodní transakce. Co se týče spolehlivosti fungování přenosové sítě, na tu dohlíţí jiţ v této sekci dříve zmiňovaný NERC, jenţ se skládá z 8 kontrolních oblastí, viz následující schéma.

63

BÁRTA, Jaroslav: Liberalizace trhu s elektrickou energií a technická normalizace [online]. ELEKTRO,

odborný časopis pro elektroniku. 2005, číslo 07. Dostupné z WWW: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=26395 (5. 12. 2011).

60

Obrázek 2 - Geografické rozdělení NERC do 8 kontrolních oblastí

Zdroj:

Převzato z RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 16. Dostupné z WWW: www.raponline.org/document/download/id/645.

Těchto 8 kontrolních oblastí dále ještě obsahuje regionální přenosové organizace (RTOs, Regional Transmission Organization), nezávislé systémové operátory (ISOs) a kontrolní oblasti pro jednotlivé utility. Jedná se o dobrovolné organizace, které musí splňovat kritéria stanovená FERC. FERC v roce 1999 vydal nařízení č. 2000, jeţ navrhovalo dobrovolné vytvoření malého počtu velkých regionálních přenosových organizací (RTO). Nařízení si kladlo následující 3 hlavní cíle: a) vytvoření nezávislých operátorů přenosové soustavy, kteří by přenosovou soustavu provozovaly spolehlivě a hospodárně bez ohledu na finanční zájmy producentů elektřiny a velkoobchodních a maloobchodních prodejců b) vytvoření velkých regionálních přenosových organizací se společnými pravidly pro přístup do soustavy, tvorbu cen c) vytvoření základních velkoobchodních institucí podporujících nákup a prodej elektřiny hospodárným způsobem stejně jako její následnou efektivní alokaci.64 Toto

nařízení

bylo

povaţováno za velmi

důleţitý krok

v procesu

vytváření

konkurenceschopného velkoobchodního trhu s elektřinou. Během roku 2002 přišel FERC 64

JOSKOW, Paul, L.: Markets for Power in the United States. An Interim Assessment [online]. The Energy

Journal, Vol. 27, No.1. 2006. S. 5. Dostupné z WWW: http://econ-www.mit.edu/files/1184 (2. 12. 2011).

61

s další iniciativou, tzv. Návrhem standardního trhu (SMD, Standard Market Design), který se uţ zabýval konkrétními opatřeními. Zaprvé, poţadoval vytvoření nezávislého poskytovatele kapacity v přenosové soustavě (ITP Independent Transmission Provider) nově zajišťujícího kontrolu nad všemi oblastmi přenosové soustavy. Zadruhé, zavedl koncept určování velkoobchodní ceny elektřiny na základě mezních nákladů na jeden den dopředu i v reálném čase. Zatřetí, stanovil poţadavky na minimální objem vyrobené elektřiny a dodatečné rezervy, aby bylo moţné reagovat na zvýšenou poptávku v době špičky a tím se zabránilo dočasnému přetíţení přenosové soustavy. Začtvrté, plánování investic do dalšího rozvoje přenosové soustavy mělo probíhat na regionální úrovni. Tento bod vycházel z předpokladu, ţe existence trţního prostředí nemusí automaticky vést ke zvyšování spolehlivosti sítě. Firmy budou v trţním prostředí uskutečňovat nejspíš pouze takové investice, jeţ jim za normálních okolností umoţní dále pokračovat bez větších problémů ve své činnosti. V zájmu spotřebitele je však zvýšit spolehlivost přenosové soustavy do takové míry, ţe nedojde k ohroţení kontinuity dodávek ani v extrémních případech, např. neočekávané dlouhodobé zvýšení poptávky jako tomu bylo v Kalifornii. Zapáté, přísný dohled nad trhem spolu s omezováním monopolního postavení některých účastníků trhu a cenovým limitem 1 000 dolarů za MWh.65 RTOs a ISOs by v současné podobě měly být nezávislé, protoţe jejich cílem je vytvořit konkurenční prostředí poskytováním rovnocenného přístupu k přenosové soustavě za jednotnou cenu všem účastníkům trhu. Zároveň musí zajistit dostatečnou přenosovou kapacitu pro všechny zájemce a koordinovat dodávky elektřiny tak, aby byla zajištěna jejich kontinuita nebo nedocházelo k přetíţení sítě v dobách špičky. V roce 2010 se počet RTOs a ISOs schválených FERC ustálil na 7. V praxi to pak funguje tak, ţe některé oblasti obsluhují RTOs, jiné ISOs a další nejsou obsluhovány ani jedním. Některé menší oblasti jsou pod plnou kontrolou velkých IOUs, jeţ v dané oblasti disponují monopolem nad celým výrobním cyklem od výroby aţ po distribuci. Ty sice nepodléhají kontrole místního RTO nebo ISO, přesto musí spolupracovat s firmami operujícími v sousedních oblastech, aby došlo k zajištění místní spolehlivosti dodávek mezi sítěmi.

65

JOSKOW, Paul, L.: Markets for Power in the United States. An Interim Assessment [online]. The Energy

Journal, Vol. 27, No.1. 2006. S. 4-5. Dostupné z WWW: http://econ-www.mit.edu/files/1184 (2. 12. 2011).

62

3.3.1. Aktuální vývoj liberalizace v USA Kalifornie nebyla jediným státem, který na přelomu tisíciletí začal liberalizovat svůj elektroenergetický trh. Mezi dalšími můţeme jmenovat Rhode Island, Massachusetts, Pensylvánii nebo Virginii. V Pensylvánii se zpočátku liberalizace zdála být velmi úspěšná, protoţe patřila na rozdíl od Kalifornie díky svým přebytkům k vývozcům elektřiny. Místní přenosová sít se vyznačovala vysokou spolehlivostí a navíc si zde vertikálně integrované společnosti mohly ponechat aktiva v oblastech výroby a přenosu elektřiny. To zpočátku zásadně přispělo ke stabilizaci velkoobchodních cen. Nakonec nicméně právě skutečnost, ţe utility kontrolovaly 82 % produkční kapacity elektráren, vedla k růstu velkoobchodních cen a návratu zákazníků od malých alternativních dodavatelů zpět k velkým firmám. Alternativním dodavatelům vzrostly náklady a nemohly si dovolit nadále nabízet maloobchodní ceny původně niţší neţ ceny vertikálně integrovaných společností. Příklady Pensylvánie a hlavně Kalifornie ukázaly, ţe liberalizace elektroenergetického odvětví nebude vůbec jednoduchá. Do toho přišel ještě růst ceny ropy a zemního plynu na světových trzích, jenţ výrazně přispěl ke zvýšení velkoobchodní ceny elektřiny. Ceny na liberalizovaných a neliberalizovaných trzích se proto přiblíţily, a tak chyběla motivace pokračovat v liberalizačním procesu, protoţe se zdálo, ţe teoreticky předpokládané výhody nemohou převáţit s tím spojené komplikace. I po částečné restrukturalizaci trhu během 90. let zůstaly hlavními hráči na trhu utility vlastněné soukromými investory (IOUs). Přestoţe tyto firmy tvořily na začátku 21. století pouze 240 z celkem 3 100 společností, vyráběly 40 % americké energie a elektřinu dodávaly přibliţně 2/3 amerických zákazníků.66 Vertikálně integrované společnosti si tedy i přes restrukturalizaci odvětví uchovaly obrovský vliv. Jedním z trendů, které reagovaly na kalifornskou krizi, byla snaha některých měst převést lokální energetické společnosti do obecního vlastnictví. Tyto snahy však byly nakonec neúspěšné, protoţe utility vlastněné soukromými investory vynaloţily značné finanční prostředky na to, aby takovýmto změnám zabránily. Druhým problémem spojeným s přechodem do obecního vlastnictví by v případě prosazení změn byly ještě obrovské počáteční náklady na tento přechod, tzn. na získání odborných znalostí potřebných k řízení energetických společností a zorientování se na energetickém trhu.

66

HESS, David J.: Electricity Transformed: Neoliberalism and Local Energy in the United States[online].

Antipode , 43: 1056–1077. 2. 2. 2011. S. 1067. Dostupné z WWW: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-8330.2010.00842.x/pdf (6. 12. 2011).

63

Další trend se objevil v státech Massachusetts nebo Ohio, kde se začal rozvíjet systém komunální volby (community choice). Ten v podstatě vyuţívá pouze výhody převodu vlastnictví energetických společností do obecního vlastnictví a zároveň eliminuje jeho nevýhody (především vysoké počáteční náklady). Systém funguje tak, ţe komunální vláda dá dohromady větší počet spotřebitelů a vyjedná jim lepší ceny elektřiny, na něţ by nedosáhli, pokud by vystupovali jen jako jednotlivci. Další vývoj liberalizačních snah po Kalifornské krizi výrazně ovlivnil nástup americké hypoteční krize v roce 2007, jenţ později přerostl do světové finanční krize. Za další významný faktor lze povaţovat vítězství demokratů v prezidentských volbách v roce 2008. Nové politiky prezidenta Obamy, např. reforma zdravotnictví, regulace finančního sektoru, rozvoj obnovitelných zdrojů nebo programy v rámci stimulačního balíčku opět znamenají posílení role státu jako regulátora ekonomiky a omezení neoliberalizačních tendencí v ekonomice. Aktuální stav restrukturalizace elektrického odvětví v září 2010 zobrazuje následující schéma. Obrázek 3 - Stav liberalizace elektrického odvětví v USA v září 2010

Zdroj:

Převzato z RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. S. 14. Dostupné z WWW: www.raponline.org/document/download/id/645.

Status aktivní v tomto případě znamená, ţe došlo k liberalizaci místního trhu s elektřinou a spotřebitelé tak mají moţnost výběru dodavatele elektřiny. Do této skupiny patří 16 států, např. Oregon, Texas, New Hampshire a District of Columbia. V praxi zde existuje celá řada společností, jeţ pouze přeprodávají elektřinu domácnostem, firmám či průmyslovým 64

podnikům (obchodníci s elektřinou). Vedle nich mohou paralelně existovat také vertikálně integrované společnosti, od kterých distributoři elektřinu odkupují. Někteří prodejci se zaměřují dokonce jen na elektřinu z obnovitelných zdrojů. Status pozastavená odkazuje na situaci, kdy se s liberalizací sice začalo, nicméně nebyla dokončena a v současnosti se s ní dále nepokračuje. To platí pro 7 států, např. Kalifornie, Nevada, Nové Mexiko. Spotřebitelé tu stále nemají moţnost volby mezi dodavateli elektřiny. Kalifornie je ukázkou toho, jak nevhodně provedená liberalizace můţe výrazně prodlouţit tempo dalších změn, případně i liberalizaci zcela zastavit. Status neaktivní se týká států, kde deregulace v podstatě vůbec nezačala. To je případ 27 států, např. Utah, Nebraska, Kansas. Ani zde tedy spotřebitelé nemají moţnost volby dodavatele elektřiny. Velkoobchodní trh Hlavní rozdíl americké liberalizace oproti evropské spočívá ve skutečnosti, ţe nedošlo k oddělení vlastnictví přenosových aktiv u vertikálně integrovaných společností. FERC tento unbundling začal podporovat aţ v roce 2003 a to formou niţších přenosových cen pro firmy, jeţ k tomuto kroku dobrovolně přistoupí. Mezi jednotlivými americkými státy funguje minimální propojení přenosových soustav, protoţe FERC disponuje pravomocí pouze v oblast cenotvorby, nikoliv v oblasti plánování výstavby a s tím souvisejícím propojováním infrastruktury mezi státy. Vertikálně integrované společnosti jsou oficiálně povinny chovat se, jako kdyby aktiva v přenosové soustavě nevlastnily, ale v praxi sledují jen své zájmy. Ve státech, kde došlo k liberalizaci elektroenergetiky, byly vytvořeny místní velkoobchodní trhy řízené ISO. Ty pak začaly být zodpovědné rovněţ za údrţbu přenosové soustavy a novou výstavbu. Narozdíl od Evropské unie ISO v USA nevlastní přenosovou soustavu, coţ omezuje jejich vliv. FERC od roku 2002 aktivně podporuje vytvoření místních trhů (RTO, Regional Transmission Organisations). Doposud se tedy liberalizace přenosové soustavy příliš nedotkla.67 Maloobchodní trh Vytvoření konkurenčního prostředí na maloobchodním trhu je časově méně náročné. Aktuálně v USA existuje 18 států a District of Columbia, jeţ restrukturalizovaly své elektroenergetické trhy, u 16 z nich došlo k úplné liberalizaci na maloobchodní úrovni 67

NÚNEZ, Alberto: Liberalisation of the Electricity Sector in the European Union: Present State and some

Open Questions [online]. S. 13-14. Dostupné z WWW: http://www.worldenergy.org/documents/p001104.pdf (5. 4. 2012).

65

obvykle během tří let. Na trh byl umoţněn přístup nezávislým dodavatelům a došlo k vytvoření programů na agregaci poptávky a následné zajištění dodávek ve větším mnoţství pro vybranou oblast a tudíţ i za niţší cenu.68

68

NÚNEZ, Alberto: Liberalisation of the Electricity Sector in the European Union: Present State and some

Open Questions [online]. S. 14-15. Dostupné z WWW: http://www.worldenergy.org/documents/p001104.pdf (5. 4. 2012).

66

4. Porovnání a trendy vývoje 4.1. Srovnání USA-EU Spojené státy americké jsou federací skládající se z 50 států a jednoho federálního distriktu (District of Columbia). Rozkládají se na 9 milionech km2 a ţije zde 311 milionů obyvatel.69 EU, společenství 27 států spolupracujících v hospodářské a politické oblasti, má celkovou rozlohu 4,3 milionu km2 a populaci 503 milionů obyvatel.70 V USA tedy ţije na téměř dvojnásobné rozloze méně jak 2/3 obyvatel EU. HDP v EU podle odhadů pro rok 2011 činilo 34 000 dolarů na osobu.71 HDP USA podle odhadů pro rok 2011 dělalo 48 100 dolarů na osobu.72 Také elektrická infrastruktura se ve Spojených státech liší. Zatímco v Evropě je normou kmitočet 50 Hz a napětí 230 V, ve Spojených státech se pouţívá kmitočet 60 Hz a napětí v domácnostech 120 V. V USA se ročně vyrobí 3,9 bilionu kWh elektřiny (2. místo na světě), v EU 3,345 bilionu kWh (3. místo na světě). Ve Spojených státech se tedy vyrobí více elektřiny neţ v Evropské unii i přes o více neţ 1/3 niţší počet obyvatel.73

4.1.1. Produkce elektřiny a vývoj reálného HDP Srovnání vývoje produkce elektřiny a reálného HDP ukazuje, zda se ekonomika stává více či méně energeticky náročnou v závislosti na hospodářském vývoji. V případě, ţe HDP roste rychleji neţ produkce elektřiny, nastává situace, kdy více ekonomické aktivity vyţaduje klesající mnoţství elektrické energie, ekonomika se proto stává méně 69

U.S. Census Bureau: State & County QuickFacts [online]. Dostupné z WWW:

http://quickfacts.census.gov/qfd/states/00000.html (20. 2. 2012). 70

CIA: The World Factbook – European Union [online]. Dostupné z WWW:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ee.html (20. 2. 2012). 71

CIA: The World Factbook – European Union [online]. Dostupné z WWW:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ee.html (20. 2. 2012). 72

CIA: The World Factbook – United States [online]. Dostupné z WWW:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/us.html (20. 2. 2012). 73

CIA: The World Factbook – Country comparison, electricity production [online]. Dostupné z WWW:

https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2038rank.html?countryName=European%20Union&countryCode=ee®ionCode=eur& rank=3#ee (20. 2. 2012).

67

energeticky náročnou a realizují se úspory. V opačném případě, kdy produkce elektřiny roste rychleji neţ HDP, se ekonomika stává více ekonomicky náročnou. Jak ukazují následující dva grafy, v EU 27 i v USA se oba tyto ukazatele vyvíjejí podobně. Dalším pohledem na interpretaci je vyuţití vývoje reálného HDP jako indikátoru pro určení budoucí poptávky po elektřině. Odhad vývoje poptávky po elektřině v dlouhém období hraje zásadní roli pro plánování výstavby elektráren, aby byla v budoucnu zajištěna dostatečná produkce elektřiny. V případě nedostatku elektřiny mohou nastat extrémní situace typu Kalifornské krize, kdy nedostatek elektrické energie společně se špatně nastavenou legislativou vede ke vzniku obrovských finančních škod a narušuje strategicky důleţitou stabilitu dodávek. Graf 9 - Vývoj produkce elektřiny a růstu reálného HDP v EU 27 2001-2009 (změna v %/rok)

4% 2,9%

2,8%

Změna v %

2%

2,0%

1,2% 0,7%

1,3%

3,3%

2,3%

2002

2,0%

1,3% 0,4%

0,7%

0% 2001

3,0%

2,5%

2003

2004

2005

2006

2007

0,5% 0,2%

2008

2009

-2% -4,3%

-4%

-4,9%

-6% Rok Vývoj produkce elektřiny Zdroje:

Růst reálného HDP

EUROSTAT: Net electricity generation, 1999-2009 [online]. 5. 1. 2012. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Net_electricity_generation,_19992009_(1_000_GWh).png&filetimestamp=20120105172823. EUROSTAT: Real GDP growth, 2001-2010 [online]. 10. 1. 2012. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Real_GDP_growth,_20012010_(%25_change_compared_with_the_previous_year;_average_2001-2010).png&filetimestamp=20120110102858.

V letech 2001-2004 se v zemích EU 27 produkce elektřiny vyvíjela velmi podobně jako reálné HDP. Od roku 2005 do roku 2008 dochází k rozdílům dosahujících aţ 2,6 % (2007). Roky 2008 a 2009 velmi výrazně odráţejí nástup ekonomické krize. S propadem HDP se sníţila produkce elektřiny kvůli omezení hospodářské aktivity. Vývoj produkce elektřiny 68

tedy odpovídá obecnému předpokladu, ţe v době hospodářského růstu zároveň dochází k růstu produkce, protoţe se rozšiřuje výrobní kapacita, která ke své činnosti potřebuje i dostatečné mnoţství energie. Zároveň si ale můţeme všimnout, ţe produkce elektřiny začala dlouhodobě klesat uţ od roku 2003, kdy růst produkce elektřiny převýšil růst reálného HDP o 1,6 %. Tato skutečnost naznačuje kombinaci 2 trendů. Prvním je existence přebytku elektřiny, jenţ v dalších letech přispěl k omezení produkce. Druhým je faktor ekonomického vývoje směrem k méně energeticky náročné ekonomice díky úsporám dosaţeným pouţitím modernějších technologií. Graf 10 - Vývoj produkce elektřiny a růstu reálného HDP v USA 2001-2009 (změna v %/rok)

4% 2,5%

Změna v %

2% 1%

3,5%

3,3%

3% 1,1%

2,2%

3,1% 2,1%

1,8%

-2%

2001

2002

2,3% 1,9%

0,6%

0,2%

0% -1%

2,7%

2003

2004

2005

2006

-0,3% 2007

2008

2009

-0,9%

-1,7%

-3,5%

-3% -4%

-4,1%

-5% Rok Vývoj produkce elektřiny Zdroje:

Růst reálného HDP

EIA, U.S. Energy Information Administration: Summary Electricity Statistics 1999-2010 [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/electricity/data.cfm#summary. U.S. Department of Commerce. Bureau of Economic Analysis: Gross Domestic Product (GDP) [online]. Dostupné z WWW: http://www.bea.gov/national/index.htm#gdp.

Vývoj produkce elektřiny a reálného HDP v USA byl ve sledovaném období volatilnější neţ v zemích EU 27. Uţ v roce 2001 převyšovalo tempo růstu HDP tempo růstu produkce elektřiny o 2,8 %. Reakcí bylo takové skokové zvýšení tempa růstu kapacity produkce elektřiny, ţe v roce 2002 jiţ převyšovalo tempo růstu HDP o 1,5 %. Od roku 2003 do roku 2007 produkce elektřiny rostla pomaleji neţ HDP, přerostla ho znovu aţ v roce 2007, aby v zápětí během dalšího roku zase klesla pod hodnoty vývoje HDP. Zajímavostí je, ţe v zemích EU 27 přitom bylo tempo růstu produkce elektřiny jiţ od roku 2004 pomalejší 69

neţ růst HDP. V letech 2008 a 2009 došlo v USA podobně jako v Evropě k významnému poklesu v důsledku projevující se hospodářské krize. Vývoj produkce elektřiny se také v USA pohybuje pod úrovní vývoje HDP, dochází tu tedy k posunu směrem k méně energeticky náročné ekonomice. Pro analýzu vztahu mezi vývojem produkce elektřiny a reálného HDP v EU 27 a USA jsem pouţil korelační koeficient. Korelační koeficient nabývá hodnot od -1 do +1, tyto krajní hodnoty znamenají perfektní lineární (záporný či kladný) vztah. Pro kladné hodnoty korelace obě proměnné stoupají, pro záporné hodnoty korelace jedná proměnná stoupá, zatímco druhá klesá. Pokud ţádný lineární vztah neexistuje, korelační koeficient nabývá hodnoty 0.

Korelační koeficient vypočítáme podle následujícího vztahu:

n

r

 (x i 1

i

 x )( yi  y )

n

n

i 1

i 1

 ( xi  x ) 2  ( y i  y ) 2 xi … produkce elektřiny

x … průměr yi … reálný HDP

y … průměr r … korelační koeficient

Korelační koeficient v případě analýzy vztahu vývoje produkce elektřiny a reálného HDP v EU 27 nabývá hodnoty 0,84. V případě USA korelační koeficient nabývá hodnoty 0,76. V obou případech se tedy korelační koeficient blíţí hodnotě +1, coţ značí kladný lineární vztah. V EU 27 se hodnota blíţí +1 více neţ v USA. I z grafů je na první pohled patrné, ţe se zde vývoj produkce elektřiny mnohem více blíţí vývoji reálného HDP neţ v USA. Tento jev by se dal vysvětlit rovněţ tím, ţe americká infrastruktura pracuje blíţe hranici svých moţností. USA se potýká s nedostatečnou výrobní i přenosovou kapacitou, která 70

měla být uţ dávno modernizována. Podle národní energetické koncepce by se do roku 2020 mělo vystavět aţ 255 000 mil distribučních sítí a 1 300-1 900 nových elektráren.74

4.1.2. Problémy liberalizovaných trhů USA a evropské země se od počátku vydaly různými cestami vývoje energetiky. Zkušenost z počátku 20. století, kdy elektrifikace nedosahovala současného rozsahu, ukazovala, ţe energetické firmy mohou dosáhnout větších úspor z rozsahu, pokud dojde k monopolizaci jejich činnosti. V USA získávaly soukromé firmy licence na výrobu, přenos a distribuci elektřiny jen pro v určité územní oblasti v rámci jednotlivých států. Vzhledem k velikosti území nebylo moţné, aby měla vše na starosti jedna firma. Americká vláda se pak snaţila regulovat činnost firem s přidělenou licencí s cílem ochránit spotřebitele před přílišným zvyšováním cen. Americké úřady však na své straně od počátku čelily informační asymetrii, jeţ jim dlouhodobě bránila určit přijatelnou cenu elektřiny, protoţe se musely spoléhat jen na data poskytnutá energetickými společnostmi. Samy totiţ neměly dostatečné kapacity (potýkaly se s malými rozpočty a neodpovídající kvalifikovaností) určit, jak relevantních informací se jim dostává. V Evropě naproti tomu existovala celá řada nezávislých států z hlediska rozlohy často mnohem menších, neţ byly jednotlivé státy USA. Díky této skutečnosti zde vznikaly státní energetické firmy disponující monopolem na území daného státu. V 80. letech se v mnoha odvětvích, dříve povaţovaných za strategicky významná pro národní bezpečnost, začala prosazovat liberalizace. Také v energetice vznikal dojem, ţe monopolní postavení státních energetických firem na domácích trzích nevede k minimalizaci nákladů a efektivnímu hospodaření. Privatizace státních firem začala v 80. létech ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové a v USA za vlády Ronalda Reagana a v 90. letech pokračovala ve Skandinávii. Liberalizační proces po celou dobu své existence čelil řadě odpůrců. Na popularitě mu nepřidaly ani problémy s blackouty na začátku 21. století, tj. Kalifornská krize, výpadky v Itálii a Skandinávii kolem roku 2003 a po celé Evropě v roce 2006.

74

FISCHER, Jan: Komparace energetických politik USA a EU [online]. Dostupné z WWW: http://www.pro-

energy.cz/clanky5/4.pdf (20. 2. 2012).

71

Hlavním problémem je rostoucí cena elektřiny jako výsledek liberalizačního procesu namísto jejího poklesu.75 Spojené státy i Evropská unie aktuálně disponují 10-20 let zkušeností s liberalizací trhů s elektřinou. Mezi hlavní problémy zde patří: -

velký odpor spotřebitelů k liberalizaci

-

restrukturalizace nevede ke vzniku konkurence na trhu, trhy vykazují znaky oligopolu

-

namísto sníţení cen dochází naopak k jejich zvýšení

-

trhy se potýkají s nedostatkem investic a inovací

-

vysoká vlastnická koncentrace v oblasti výroby a přenosu elektřiny i po restrukturalizaci

-

snadná manipulovatelnost cenových aukcí

-

sloţité vyjednávání dlouhodobých kontraktů

-

nedostatečná transparentnost a spolupráce jednotlivých subjektů

-

malá ochrana spotřebitelů

-

rozvoj obnovitelných zdrojů energie probíhá v rozporu s liberalizací.76

Přestoţe liberalizace v obou oblastech i v rámci nich proběhla odlišným způsobem, výše zmiňované průvodní jevy se projevují všude. Zbytek čtvrté kapitoly se bude zabývat analýzou cenového vývoje ovlivněného liberalizačními snahami v Evropské unii i Spojených státech. V Evropě dojde ke komparaci situace v nejvíce liberalizovaných oblastech (Velká Británie, Nord Pool) a EU 27 celkově. Ve Spojených státech se analýza zaměří na vývoj ve státech se statusem aktivní, pozastavené a neaktivní liberalizace.

75

BARTUŠKA, Václav; LOUŢEK, Marek a kol.: Energetická politika. Sborník textů č.76/2009. Praha:

Centrum pro ekonomiku a politiku, květen 2009; s. 65-68. 76

HALL, David; THOMAS, Stephen; CORRAL, Violeta: Global experience with electricity liberalisation

[online]. Prosinec 2009. S. 3-4. Dostupné z WWW: www.psiru.org/reports/2009-12-E-Indon.doc (28. 2. 2012).

72

4.2. Liberalizace a vývoj cen ve vybraných oblastech EU Skandinávie a Velká Británie patří mezi země, kde liberalizace v Evropě postoupila zatím nejdále. Jedním ze základních předpokladů prosazení liberalizace je sníţení ceny elektřiny pro spotřebitele. Jaký vliv zde tedy měla liberalizace na vývoj cen?

4.2.1. Liberalizace ve Velké Británii Ve Velké Británii se liberalizační proces nastartoval za vlády Margaret Thatcherové v 80. letech postupnou privatizací odvětví a hlavním vývojem prošel v 90. letech, kdy na britský trh vstoupila celá řada zahraničních firem (EdF, E.ON, RWE). Do roku 1999 spotřebitelé získali moţnost volby dodavatele elektřiny a jeho případné změny v případě nespokojenosti, sníţily se bariéry vstupu do odvětví. Dále však bylo třeba více propracovat legislativu, s čímţ souviselo také vytvoření energetického regulačního úřadu odpovědného za elektřinu i plyn. Charakteristickým rysem liberalizace je v prvních letech snaha přesvědčit veřejnost o výhodách liberalizačního procesu. Z pohledu spotřebitele je nejdůleţitější niţší cena, nicméně dosaţení tohoto cíle je často moţné jen zhoršením kvality poskytovaných sluţeb. Po roce 1999 nastal rovněţ ve VB tento vývoj. Firmy musely začít regulačnímu úřadu dopředu poskytovat informace o objemu vyrobené a spotřebované elektřiny, platit finanční sankce za ohroţování stability sítě v případě nesplnění deklarovaných závazků. Přenosovou kapacitu získali jen zájemci s nejlepší cenovou nabídkou. Liberalizace vedla ve VB ke sníţení koncentrace na trhu. Z hlediska instalované kapacity v roce 2011 zaujímala největší podíl společnost UK Power Network (22,47 %), dále CE Electric UK (16,27 %), E. ON Central Network (12,45 %), Scottish Power Distribution, severní Wales (11,07 %), Electricity North West (10,10 %), Scottish & Southern Energy, jiţní (9,56 %), Western Power Distribution (7,83 %), Scottish Power Distribution (6,33 %), Scottish & Southern Energy (3,94 %). Existuje zde tedy velké mnoţství společností s relativně malými podíly, většina má méně neţ 10 %.77 Následující graf zobrazuje vývoj reálné ceny elektřiny domácností v zemích Velké Británie od roku 1995 do roku 2011. Standardní roční spotřeba domácnosti se uvaţuje 3 300 kWh.

77

National Electricity Transmission System (NETS): Seven Year Statement [online]. Květen 2011. Dostupné

z WWW: http://www.nationalgrid.com/uk/Electricity/SYS/current/ (10. 2. 2012).

73

Graf 11 - Vývoj reálné ceny elektřiny pro domácnosti ve Velké Británii 1995-2011 (cena v librách/rok)

Cena v librách

500 400 300 200 100

1 20 0 11 p

09

20

08

20

20

07

20

06 20

05

04

20

03

20

02

20

20

01 20

00

99

20

98

19

97

19

96

19

19

19

95

0

Rok Anglie a Wales Zdroj:

Skotsko

Severní Irsko

Department of energy and climate change: Average annual domestic electricity bills for UK countries [online]. 22. 12. 2011. Dostupné z WWW: http://www.decc.gov.uk/en/content/cms/statistics/energy_stats/prices/prices.aspx#domestic.

Na grafu je jasně patrný jiţ výše zmiňovaný počáteční trend klesajících cen. Ten se v Anglii a Walesu, Skotsku zastavil v roce 2003, v Severním Irsku pokračoval aţ do roku 2004. V Anglii a Walesu došlo v tomto období ke sníţení ceny o téměř 33 %, Skotsku o 25 %, v Severním Irsku o 24 %. Od roku 2003 aţ do roku 2011 (data pro rok 2011 jsou předběţná a mohou se změnit) naopak cena elektřiny vzrostla v Anglii a Walesu o 56 %, Skotsku o 49 %, v Severním Irsku od roku 2004 do roku 2011 o 33 %.78 K tomuto vývoji přispělo více faktorů. Tím hlavním se zdá být dlouhodobě neudrţitelná příliš nízká cena elektřiny. Otevření trhu konkurenci umoţnilo vstup nových subjektů na trh. Firmy s dříve monopolním postavením musely v reakci na novou situaci jít s cenami dolů a často se zastavily aţ pod cenou konkurence. Cena se díky soupeření energetických firem dostala pod rovnováţnou úroveň a nepokryla ani náklady na provoz. Dlouhodobá neudrţitelnost situace se projevila v letech 2002-2003, kdy začala mít celá řada firem v energetice finanční problémy. Všudypřítomné bankroty energetických firem (v roce 2002 v podstatě zbankrotovala 1/3 vlastníků výrobních kapacit Velké Británie) vedly k novému uspořádání trhu, na kterém producenti elektrické elektřiny vlastní a provozují také distribuční síť 78

Department of energy and climate change: Average annual domestic electricity bills for UK countries

[online]. 22. 12. 2011. Dostupné z WWW: http://www.decc.gov.uk/en/content/cms/statistics/energy_stats/prices/prices.aspx#domestic (10. 2. 2012).

74

a fungují tedy opět jako vertikálně integrované firmy, čímţ v podstatě zanikl velkoobchodní trh.79 Maloobchodní trh nikdy nezačal pořádně fungovat, protoţe spotřebitelé nedokázali identifikovat prodejce s nejvýhodnější cenovou nabídkou a následně k němu přejít od původního dodavatele. Několik let po privatizaci se zde ceny chovají stejně jako ve Francii, kde k privatizaci nedošlo. Z privatizace nejvíce profitovaly největší průmyslové podniky. Studie ukazují, ţe kdyby liberalizace nenastala, ceny by byly o 10-20 % niţší.80

4.2.2. Liberalizace ve Skandinávii Norsko liberalizovalo svůj domácí maloobchodní trh s elektřinou v roce 1991, Švédsko 1996 a Finsko 1997. Prvními členy Nord Pool byly od roku 1996 Švédsko a Norsko, Finsko se přidalo 1998. V Dánsku existovaly 2 oddělené přenosové systémy, Dánsko (Sjælland) přistoupilo 1999 a Dánsko (Jutský poloostrov) 2000. Ve Švédsku liberalizaci velmi pomohla recese v 90. letech, jeţ vedla k hledání maximálních moţných úspor v řadě odvětví. Skandinávské země mají společnou historii, geografickou polohu a srovnatelné přírodní podmínky. Zároveň se jedná o stabilní a silné ekonomiky. Základem fungující spolupráce je detailní legislativa vyţadující vzájemné poskytování celé řady informací o operacích v kaţdé zemí. Fungování Nord Pool monitorují národní úřady pro ochranu hospodářské soutěţe. Poplatky za odběr a dodávky elektřiny ze a do sítě se účtují ve všech zemích Nord Pool ve stejné výši. Konečná cena účtovaná spotřebitelům ale stejná není, protoţe se určuje interakcí nabídky, poptávky a dostupnosti přenosové kapacity. Největšími producenty ve Skandinávii jsou Vattenfall (19 %), Fortum (16 %), Statkraft (12 %) a E. ON Sweden (8 %).81 Údaje pro vývoj cen před rokem 2000 jsou omezené. Nord Pool nyní historicky eviduje pouze data pro systém jako celek. Ceny jsou k dispozici aţ od roku 2000 a to pouze ve švédských korunách (SEK), případně v norských korunách. V roce 1996 Nord 79

THOMAS, Steve: Recent evidence on the impact of electricity liberalisation on consumer prices [online].

Leden 2006. S. 7-10. Dostupné z WWW: http://www.wwei.info/mediafiles/wwei/websitefiles/consumer_prices.pdf (2. 2. 2012). 80

HALL, David; THOMAS, Stephen; CORRAL, Violeta: Global experience with electricity liberalisation

[online]. Prosinec 2009. S. 4. Dostupné z WWW: www.psiru.org/reports/2009-12-E-Indon.doc (28. 2. 2012). 81

STRIDBAEK, Ulrik: Lessons from Liberalised Electricity Markets. Paris: International Energy Agency,

2005, s. 181-191.

75

Pool tvořilo Švédsko a některé oblasti v Norsku, Finsko přistoupilo v roce 1998, Dánsko (Jutský poloostrov) v průběhu roku 1999 ale roční data vykazuje aţ od roku 2000. Graf 12 - Cenový vývoj v oblasti Nord Pool 1996-2000

Roční cena SEK/MGWh

(roční cena v SEK/MGWh/rok) 300,00 250,00 200,00 150,00 100,00 50,00 0,00 1996

1997

1998

1999

2000

Rok Nord Pool

Zdroj:

Švédsko

Finsko

Dánsko (Jutský poloostrov)

Nord Pool Spot: Electrical Spot Prices [online]. Dostupné z WWW: http://www.nordpoolspot.com/Marketdata1/Downloads/Historical-Elspot-prices/Monthly-Elspot-prices/.

Od roku 1996 Nord Pool vykazoval sestupný cenový trend, který trval aţ do roku 2000. Ke zvolnění došlo kolem roku 1998, od té doby ceny spíše stagnovaly. Vývoj po roce 2000 zobrazuje následující graf. V roce 2001 do Nord Pool vstoupila také oblast Dánsko (Sjælland). Graf 13 - Cenový vývoj v oblasti Nord Pool 2000-2011

Ročni cena EUR/MGWh

(roční cena v EUR/MGWh/rok) 60 50 40 30 20 10 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok Švédsko Dánsko (Jutský poloostrov) Lineární (Nord Pool)

Nord Pool Finsko Dánsko (Sjælland)

Zdroj:

Nord Pool Spot: Electrical Spot Prices [online]. Dostupné z WWW: http://www.nordpoolspot.com/Marketdata1/Elspot/Area-Prices/ALL1/Hourly/.

76

Od roku 2000 je v celé oblasti Nord Pool jasně patrný vzestupný trend cen elektřiny, reprezentovaný linií „Lineární (Nord Pool)“. Cena se nevyvíjela rovnoměrně, střídavě stoupala a klesala, ale celkový efekt byl rostoucí. Veškeré fluktuace měly navíc velmi podobný průběh ve všech zemích Nord Pool. Korelační koeficient Švédska a Finska k Nord Pool dosahuje 0,98, Dánska (Sjælland) 0,95 a Dánska (Jutský poloostrov) 0,9.82 Tento vývoj odráţí ceny v celé Evropě. Ceny elektřiny v EU 15 + Norsko celkově klesly v období 1995-2004 o 15 % v domácnostech, respektive o 16,6 % v průmyslu. To ale zahrnuje pokles o 20,7 % 1995-2000 a následný růst o 6 % 2000-2004. Nejradikálnějším vývojem přitom prošla Velká Británie, kde cena klesla v průmyslu o 41 % (především po roce 1999). V Norsku cena vzrostla o 34 % 2000-2004, ve Finsku o 15 % (z toho o 30 % po roce 2000).83

4.2.3. Liberalizace v Evropské unii Vývoj reálných cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 a Norsku v letech 2000-2011 zobrazuje následující graf.84 Do výběru jsou zahrnuty pouze země, u kterých jsou k dispozici data 2000-2011. Výjimku tvoří Polsko, u něhoţ se jedná o data 2001-2011 (změna je tedy také za období 2001-2011) a Itálie, kde chybí data 2008-2010. Průměr EU 27 je k dispozici aţ od 2005. Na tomto grafu lze pozorovat cenový vývoj v zemích, kde liberalizace začala v 90. letech (VB, Skandinávie), tudíţ by zdejší cenový vývoj po roce 2000 měl mít jiţ větší vypovídající hodnotu o efektech liberalizace. Zároveň je vývoj v těchto zemích dán do kontextu vývoje v dalších státech EU 27, kde liberalizace nastala později. Lze tu tedy pozorovat, zda se ceny vyvíjí v souladu s celoevropským trendem nebo odlišně.

82

Vlastní výpočet na základě dat dostupných z Nord Pool Spot: Electrical Spot Prices [online]. Dostupné

z WWW: http://www.nordpoolspot.com/Market-data1/Elspot/Area-Prices/ALL1/Hourly/ (2. 2. 2012). 83

THOMAS, Steve: Recent evidence on the impact of electricity liberalisation on consumer prices [online].

Leden 2006. S. 7-10. Dostupné z WWW: http://www.wwei.info/mediafiles/wwei/websitefiles/consumer_prices.pdf (2. 2. 2012). 84

Cena elektřiny je v tomto případě definována jako průměrná národní cena v eurocentech/kWh bez daně

během prvního pololetí kaţdého roku pro středně velkou domácnost se spotřebou 2 500-5 000 kWh. Do roku 2007 se jedná o ceny k 1. lednu kaţdého roku pro středně velké spotřebitele se spotřebou 3 500 kWh.

77

Graf 14 - Vývoj cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 2000-2011 (změna v %/rok) 20 18 16

Cent/kWh

14 12 10 8 6 4 2 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Rok Portugalsko Slovinsko Finsko Maďarsko Zdroj:

Itálie Lucembursko Dánsko Švédsko

Německo EU 27 Španělsko Malta

Francie Belgie Řecko Norsko

Nizozemsko Rakousko Kypr Česká republika

Velká Británie Polsko Irsko

EUROSTAT: Electricity prices for household consumers [online]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=ten00115&plugin=1.

Graf jasně ukazuje dlouhodobý trend cenového růstu ve většině sledovaných zemí. Ve Velké Británii se pokles ceny elektřiny výrazně zpomalil oproti 90. letům a od roku 2005 začala cena zase poměrně rychle růst. Ve Švédsku, Dánsku, Finsku a Norsku cena téměř nepřetrţitě rostla 2000-2011. Celkovou změnu ceny elektřiny placenou domácnostmi85 za období 2000-2011 v % ještě lépe dokumentuje následující graf. Tabulka dat pouţitých pro výpočet změny v % viz Příloha 2 - Kumulativní změny cen elektřiny (cent/kWh) pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 a Norska 2000-2011. Do výběru jsou zahrnuty pouze země, u kterých jsou k dispozici data od 2000-2011. Výjimku tvoří Polsko, u něhoţ se jedná o data 2001-2011 (změna je tedy za období 20012011).

85

Cena elektřiny je v tomto případě definována jako průměrná národní cena v eurocentech/kWh bez daně

během prvního pololetí kaţdého roku pro středně velkou domácnost se spotřebou 2 500-5 000 kWh. Do roku 2007 se jedná o ceny k 1. lednu kaţdého roku pro středně velké spotřebitele se spotřebou 3 500 kWh.

78

Graf 15 - Kumulativní změny cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 2000-2011 (země/změna v %)

159%

Česká republika

154%

Malta Norsko Švédsko Maďarsko

117% 116% 115% 99%

Irsko Kypr Španělsko Řecko Dánsko

Země

87% 78% 77% 76% 68% 61% 52%

1

Finsko Polsko Rakousko Belgie Lucembursko

38% 37% 30% 29% 26% 18%

Slovinsko Velká Británie Nizozemsko Německo

10% -2% -15% -40%

-20%

0%

20%

40%

60%

80%

100%

120%

140%

160%

180%

Změna v %

Zdroj:

Francie Itálie Portugalsko

EUROSTAT: Electricity prices for household consumers [online]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=ten00115&plugin=1.

Ve sledovaném období existovaly pouze 2 země, ve kterých došlo k poklesu ceny – Portugalsko (15 %) a Itálie (2 %). Co vedlo k tomuto poklesu? Při pohledu na cenu elektřiny na začátku sledovaného období v roce 2000 je patrné, ţe obě země patří mezi země s nejvyšší cenou. Portugalsko mělo 11,94 centu za kWh (2. nejvyšší cena), Itálie dokonce 15 centů za kWh (nejvyšší cena mezi vybranými zeměmi). V roce 2011 stála elektřina 10,15 centu za kWh v Portugalsku (3. nejniţší cena) a 14,15 centu za kWh v Itálii (7. nejniţší cena). Obě země se tedy ze skupiny zemí s nejdraţší elektřinou přesunuly do skupiny států s nejlevnější elektřinou, protoţe za sledované období došlo k minimálním změnám. Změna ve výši 2 % v Portugalsku je nejmenší změnou vůbec, 2. nejmenší změnou prošla Francie s 10 %, 3. Portugalsko s 15 %. Jedná se tedy o země s nejstabilnějším vývojem. Korelační koeficient na základě vývoje cen v porovnání s EU 27 dosáhl hodnoty -0,62 u Portugalska a -0,4 u Itálie. Korelační koeficient v této části vychází z dat pro období 2005-2011. Záporný koeficient znamená opačný vývoj, neţ v EU 27 (cena v Portugalsku a Itálii klesala, cena v EU 27 stoupala). Mezi země, kde cena rostla relativně málo patří Francie (10 %, korelační koeficient 0,7) a Německo (18 %, 79

korelační koeficient 0,44). Niţší hodnota korelačního koeficientu naznačuje stále vývoj cen podobným směrem ale s jinou intenzitou. Velká Británie s růstem cen 29 % má 4. nejvyšší hodnotu korelačního koeficient (0,93). To je do určité míry paradoxní, protoţe se jedná o soustavu oddělenou od kontinentální Evropy a kromě toho i o zemi s nejdelší historií liberalizace v Evropě. K největším poklesům zde došlo do roku 2003, poté cena začala dlouhodobě stoupat stejně jako jinde v Evropě, kde se liberalizace v daném okamţiku nacházela stále na začátku. V členských zemích Nord Pool rostla cena odlišně. Finsko zaţilo růst o 68 % (korelační koeficient 0,95), Dánsko o 76 % (korelační koeficient 0,97), Švédsko o 116 % (korelační koeficient 0,92), Norsko o 117 % (korelační koeficient 0,7). Finsko a Dánsko patří k zemím, kde se cena změnila spíše nadprůměrně. Ve Švédsku proběhla 4. největší změna, v Norsku 3. největší změna. S výjimkou Norska korelační koeficient nabývá vysokých kladných hodnot, změny ceny se zde tedy vyvíjely velmi podobně jako v průměru EU 27. Celkem v 5 zemích se cena zvýšila o více neţ 100 % Maďarsko (115 %, korelační koeficient 0,91), Švédsko (116 %), Norsko (117 %), absolutními rekordmany jsou Malta (154 %, korelační koeficient 0,84) a Česká republika (159 %, korelační koeficient 0,96). U Malty a České republiky nastává podobná situace jako u Itálie a Portugalska, jen obráceně. Na Maltě a v České republice byla v roce 2000 cena elektřiny 3. nejniţší, respektive nejniţší. Naopak v roce 2011 byla cena na Maltě v roce 2011 2. nejvyšší po Kypru. Důvodem tak velké změny ceny elektřiny je tedy pohyb z jednoho konce spektra na druhý. V České republice se v roce 2011 cena pohybovala stále ve spodní polovině EU 27. Důvody růstu lze v obou případech hledat v silné pozici místní vertikálně integrované firmy na domácím trhu, která dokáţe manipulovat s cenou ve svůj prospěch. Liberalizace elektroenergetiky se zde teprve začíná postupně projevovat. Vysoká změna ceny elektřiny tedy automaticky neznamená i vysoký korelační koeficient. Ten odráţí podobnost vývoje cen v průběhu období spíše neţ velikost celkové změny.86 Podle asociace evropské elektroenergetiky EURELECTRIC nemá růst ceny po roce 2000 pro domácnosti a firmy vypovídací hodnotu, protoţe nízké ceny z roku 2000 nelze povaţovat za dlouhodobě udrţitelné. Liberalizace trhu by měla vést ke sníţení cen v důsledku vstupu konkurenčních subjektů na trh, ale toto sníţení by mělo být dlouhodobě udrţitelné pro fungování firem, protoţe jinak by je ztrátovost podnikání nutila trh opustit.

86

Viz Příloha Příloha 2 - Kumulativní změny cen elektřiny (cent/kWh) pro domácnosti ve vybraných zemích

EU 27 a Norska 2000-2011.

80

Situace by se tedy dala vysvětlit snahou velkých firem jít pod cenu ve snaze vytlačit menší konkurenty, kteří nově vstoupili na trh. Velké firmy disponují většími finančními rezervami, proto si mohou dovolit krátkodobé sníţení ceny i na ztrátovou úroveň, protoţe po odchodu malých firem budou schopny ztráty kompenzovat opětovným zvýšením ceny bez hrozby ztráty zákazníků.87 Unbundling způsobil zvýšení ceny a sníţení spokojenosti spotřebitelů. Studie London Economic hodnotící situaci na velkoobchodním trhu s elektřinou v roce 2007 dospěla k závěru, ţe ceny jsou mnohem vyšší, neţ by se dalo očekávat na konkurenčním trhu. Počet spotřebitelů, kteří opravdu změní svého dodavatele, zůstává relativně malý, navíc téměř polovina z nich se dostane do situace, kdy za elektřinu platí více neţ u původního dodavatele. Třemi hlavními společnostmi, jeţ dominují evropskému trhu, jsou E. ON, EdF, RWE a GDF Suez které nadále posilují své postavení pokračujícími akvizicemi (EdF - British Energy, E. ON – aktiva ENEL, Endesa, RWE – Essent). EU se snaţí přinutit EDF, E. ON a RWE, aby prodaly své přenosové sítě, ale peníze získané z prodeje těmto společnostem pouze umoţní financovat další fúze a akvizice mimo přenosovou oblast, jeţ konkurenci ve skutečnosti naopak ještě více oslabí. I přes prodej přenosové sítě firmy stále vlastní produkční kapacity i maloobchodní prodejce. Tato skutečnost omezuje potřebu kupovat elektřinu na velkoobchodním trhu, protoţe maloobchodní prodejce ji nakoupí od producenta se stejným vlastníkem.88 Snaha vytvořit jednotný vnitřní trh i v elektroenergetice tedy zatím v EU nemá úspěch a do budoucna bude velmi těţké situaci vývoj změnit. Přestoţe EU podporuje celou řadu iniciativ, jak liberalizační proces zrychlit, reálný dopad je minimální. EU totiţ čelí opozice ze strany států, pro něţ je udrţení silné pozice národních vertikálně integrovaných společností ekonomicky velmi zajímavé. Druhým protivníkem jsou vertikálně integrované firmy disponující obrovskými finančními zdroji. Liberalizace vede k růstu cen namísto poklesu. Elektroenergetika jako odvětví vzbuzuje minimální zájem u investorů díky

87

THOMAS, Steve: Recent evidence on the impact of electricity liberalisation on consumer prices [online].

Leden 2006. S. 7-10. Dostupné z WWW: http://www.wwei.info/mediafiles/wwei/websitefiles/consumer_prices.pdf (2. 2. 2012). 88

HALL, David; THOMAS, Stephen; CORRAL, Violeta: Global experience with electricity liberalisation

[online]. Prosinec 2009. S. 4-5. Dostupné z WWW: www.psiru.org/reports/2009-12-E-Indon.doc (28. 2. 2012).

81

obrovským administrativním nákladům a nepřehlednému regulačnímu prostředí, jeţ zvyšuje rizikovost investice a omezuje návratnost projektů.

4.3. Liberalizace a vývoj cen v USA Liberalizaci v USA odstartovala nová legislativa na začátku 90. let. Teprve na konci 90. let však začaly některé státy vytvářet velkoobchodní trh s elektřinou a podporovat konkurenci mezi maloobchodními prodejci. Blackouty spolu s prudkým nárůstem cen v Kalifornii po roce 2000 zbrzdily liberalizační tendence. Data Ministerstva energetiky z roku 2007 ukázala, ţe cena elektřiny stoupá rychleji ve státech podporujících liberalizaci (např. Texas). Velké firmy, jeţ dříve maximálně podporovaly liberalizaci, v důsledku toho změnily názor a nově prosazují návrat k regulovanému trhu. V Marylandu se v roce 2009 během 12 měsíců cena elektřiny zdvojnásobila, proto se zde uvaţuje o opětovném zavedení regulovaného trhu. Důvodem vyšších cen v liberalizovaných státech je návratnost investovaného kapitálu 2-3krát vyšší neţ u utilit v regulovaných oblastech. Navíc elektrické sítě v liberalizovaných oblastech fungují méně efektivně. Nevyhnutelným se tedy opět zdá být zásah americké vlády, jeţ by měla iniciovat investice do modernizace přenosové soustavy a podporovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.89

4.3.1. Státy USA s aktivní liberalizací Následující graf ukazuje průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi podle typu dodavatele ve státech, kde stále aktivně probíhá proces liberalizace (vymezení států viz Obrázek 3 - Stav liberalizace elektrického odvětví v USA v září 2010) v porovnání s cenou v elektrickém odvětví celkem pro celé Spojené státy. Rozlišujeme zde cenu restrukturalizovaných maloobchodních prodejců, cenu v elektrickém odvětví celkově (vedle oblastí s restrukturalizovanými maloobchodními prodejci existují v rámci jednoho státu i oblasti, kde k liberalizaci nedošlo) a cenu v elektrickém odvětví celkově pro Spojené státy. Data pro rok 1992 nejsou k dispozici. Tabulka pouţitých dat viz Příloha 4 Průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi dle dodavatele ve státech s aktivní liberalizací.

89

HALL, David; THOMAS, Stephen; CORRAL, Violeta: Global experience with electricity liberalisation

[online]. Prosinec 2009. S. 5-6. Dostupné z WWW: www.psiru.org/reports/2009-12-E-Indon.doc (28. 2. 2012).

82

Graf 16 - Průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi dle dodavatele ve státech s aktivní liberalizací

Cent/kWh

(cent/kWh)

16,00 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 Rok Elektrické odvětví celkem Restrukturalizovaní maloobchodní prodejci Elektrické odvětví celkem (USA)

Zdroj:

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Ve skupině států se stále aktivní liberalizací platí domácnosti za elektřinu dodanou restrukturalizovanými maloobchodními prodejci v průměru méně, neţ od ostatních dodavatelů. Data pro restrukturalizované maloobchodní prodejce jsou dostupná bohuţel jen pro období 1997-2007. Většinu této doby se cena drţela pod průměrem skupiny států s liberalizovanými trhy i pod průměrem Spojených států celkově, ale od roku 2006 začala přesahovat i průměr Spojených států. Celková cena elektřiny v liberalizovaných státech se dlouhodobě drţí o 2 a více centů za kWh výše oproti průměru Spojených států. Následující graf zobrazuje vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007. Jedná se pouze o státy ze skupiny s aktivní liberalizací, kde byla k dispozici data za časový úsek s dostatečnou vypovídající hodnotou. Tabulka pouţitých dat viz Příloha 3 - Vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007.

83

Graf 17 - Vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007 (cent/kWh/rok)

25

Cent/kWh

20 15 10 5 0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok

Zdroj:

Connecticut

Massachusetts

Maryland

Maine

New Jersey

New York

Pensylvánie

USA celkem

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Časový vývoj ukazuje trend počátečního poklesu ceny elektřiny od restrukturalizovaného maloobchodního prodejce s následným vzestupem ceny nad průměrnou cenu elektřiny v USA v elektrickém odvětví celkem. V dalších letech cena roste rychleji neţ průměr USA, navíc je také mnohem více volatilní. Korelační koeficient vývoje ceny elektřiny v jednotlivých státech k průměrné ceně elektřiny v USA je v průměru 0,79. Minimální hodnoty dosáhla Pensylvánie (0,59), maximální Connecticut (0,95). Kdyby liberalizace zafungovala tak, jak se původně předpokládalo, korelační koeficient by byl mnohem niţší, protoţe zatímco průměrná cena elektřiny v USA stoupala, cena elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců měla naopak klesat. Ve Spojených státech však rostly všechny ceny, ceny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců dokonce rychleji neţ průměrné ceny. Na dalším grafu je moţné pozorovat vývoj cen elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010. Tabulka pouţitých dat viz Příloha 5 - Vývoj cen elektřiny v

84

elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010. Graf 18 - Vývoj cen elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010 (cent/kWh/rok) 25,00

Cent/kWh

20,00

15,00

10,00

5,00

0,00 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Rok

Zdroj:

Connecticut New York

Delaware Ohio

Illinois Oregon

Texas

Vermont

USA celkem

Massachusetts Pensylvánie

New Jersey Richmond

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Oproti předchozímu grafu je zde patrné, v jaké situaci se státy se statusem aktivní liberalizace nacházely uţ na počátku 90. let. S výjimkou Oregonu a Texasu zde v roce 1993 byla cena všude vyšší neţ průměr USA. Vysoká cena elektřiny byla hlavním důvodem iniciovat liberalizaci, protoţe otevření trhů mělo cenu sníţit díky větší konkurenci v rámci státu ale také díky moţnosti nakupovat levnější elektřinu ze sousedních států. Tato skutečnost patřila mezi hlavní motivace Oregonu, který díky své nízké ceně disponoval konkurenční výhodou, jeţ mu umoţňovala prodávat přebytky elektřiny do okolních států. Liberalizace se ve většině těchto států začala rozjíţdět aţ kolem roku 1998 a později. Na grafu je proto v mnoha státech vidět postupný nárůst od počátku 90. let aţ do roku 1997 nebo 1998, který byl následovaný poklesem v těchto letech. V dalších letech však cena začala opět růst. Od té doby rostla cena elektřiny v zemích s aktivní liberalizací rychleji neţ průměr USA. V letech 1993-2010 cena elektřiny v elektrickém odvětví celkově stoupla o 44 %, zatímco průměrná cena elektřiny v USA o 38 %. Obě ceny se 85

vyvíjely velmi podobně, hodnota korelačního koeficientu vývoje ceny elektřiny v jednotlivých státech k průměrné ceně elektřiny v USA je proto vyšší – v průměru 0,9. Maximální hodnoty dosáhl New York (0,98), minimální Illinois (0,42).

4.3.2. Státy USA s pozastavenou liberalizací Další graf ukazuje opět průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi podle typu dodavatele, tentokrát ale ve státech, kde liberalizace po určitou dobu probíhala, ale v současnosti došlo k jejímu pozastavení (vymezení států viz Obrázek 3 - Stav liberalizace elektrického odvětví v USA v září 2010). Tabulka pouţitých dat viz Příloha 6 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s pozastavenou liberalizací. Graf 19 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s pozastavenou liberalizací (cent/kWh)

Cent/kWh

20,00 15,00 10,00 5,00

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0,00

Rok Elektrické odvětví celkem Restrukturalizovaní maloobchodní prodejci Elektrické odvětví celkem (USA)

Zdroj:

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Ukazatel průměrné ceny elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců je sestaven hlavně na základě dat z Kalifornie, Nového Mexika, Virginie a Montany. Data z dalších států nejsou k dispozici. Například hodnota pro rok 1998 ale odráţí pouze cenu v Kalifornii, protoţe u dalších států liberalizace začala aţ později. V Kalifornii se mezi roky 1998 a 1999 sníţila cena téměř o polovinu, ale poté začala prudce růst. Od roku 2002 se cena nabízená restrukturalizovanými maloobchodními prodejci nepřetrţitě pohybovala 86

nad úrovní elektrického odvětví celkem v dané skupině států stejně jako v celých Spojených státech jako takových. Tím pádem nedošlo ke splnění základního cíle liberalizace - sníţení cen pro spotřebitele. V důsledku toho byl proces pozastaven a jeho pokračování se odloţilo na neurčito.

4.3.3. Státy USA s neaktivní liberalizací Další graf ukazuje vývoj průměrné ceny elektřiny placené domácnosti v odvětví celkem ve státech s neaktivní liberalizací (vymezení států viz Obrázek 3 - Stav liberalizace elektrického odvětví v USA v září 2010) v porovnání s celými Spojenými státy. Tabulka pouţitých dat viz Příloha 7 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s neaktivní liberalizací. Graf 20 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s neaktivní liberalizací (cent/kWh)

Cent/kWh

14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

0,00

Rok Elektrické odvětví celkem

Zdroj:

Elektrické odvětví celkem (USA)

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Z grafu vyplývá, ţe skupina států, jeţ se své trhy nesnaţila liberalizovat, platí za elektřinu dlouhodobě niţší ceny, neţ je průměr USA. Cena elektřiny v letech 1990-2010 dlouhodobě aţ na pár výjimek stoupala. V průměru se jednalo o téměř 2 % v zemích s neaktivní liberalizací a o skoro 2,5 % za rok v USA celkově.

4.3.4. USA celkem Následující graf poskytuje srovnání průměrné ceny elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově. Tabulka 87

pouţitých dat viz Příloha 8 - Průměrná cena elektřiny v elektrickém odvětví celkem placená domácnostmi ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově. Graf 21 - Průměrná cena elektřiny v elektrickém odvětví celkem placená domácnostmi ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

16,00 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00

1990

Cent/kWh

(cent/kWh)

Rok Aktivní liberalizace Zdroj:

Pozastavená liberalizace

Neaktivní liberalizace

USA celkem

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html.

Graf názorně dokazuje jiţ dříve zmíněný závěr, tedy ţe nejniţší ceny elektřiny se v průměru platí v zemích s neaktivní liberalizací. V zemích s pozastavenou liberalizací je cena jiţ nad průměrem USA celkem, ale pořád se pohybuje v jeho blízkosti. Nejvyšších hodnot ceny dosahují v zemích s aktivní liberalizací. Za takovýchto okolností bude velmi těţké prosazovat další liberalizační snahy, protoţe nedochází k realizaci hlavní výhody spojené s liberalizací, tedy poklesu cen. Oblasti s neaktivní liberalizací dosahují nejniţších cen. Neznamená to ale, ţe by se jednalo skutečně o nejniţší moţnou cenu dosaţitelnou pro spotřebitele obecně. I zde se nabízí prostor pro další sníţení ceny, ale realita ukazuje, ţe liberalizace není jednoznačnou cestou, jeţ by vedla k poklesu ceny. Úřady jednoduše nedokáţí překonat informační asymetrii fungující v jejich neprospěch.

4.3.5. Závěry USA - EU Analýza vývoje cen v různě liberalizovaných oblastech v Evropské unii a Spojených státech potvrzuje, ţe liberalizace ve skutečnosti vede k růstu cen namísto jejich poklesu. V USA je závěr jednoznačný v tom, ţe čím je oblast liberalizovanější, tím 88

vyšší je i cena. V EU tento závěr tak jednoznačně nefunguje. Ve Velké Británii v poslední době po poklesu cen v 90. letech dochází k dlouhodobému růstu, který probíhá konsistentně s růstem v EU 27. Tento růst je ale poměrně rovnoměrný. Země Nord Pool patří naopak ke státům s nejdraţší elektřinou. Liberalizace vede v první fázi k počátečnímu sníţení ceny spojenému se vstupem nových konkurentů. Ve druhé fázi cena začne opět růst jako důsledek obnovení silné pozice na trhu většími firmami po odchodu menších konkurentů. V současnosti neexistuje všeobecně přijímaná metodologie měření výkonnosti liberalizovaných trhů, jeţ by umoţňovala srovnání se stavem před liberalizací. Celá řada amerických studií naznačuje, ţe konkurence na maloobchodní úrovni není ve skutečnosti nákladově efektivní. To ostatně potvrdila i studie Britské národní kanceláře pro audit, podle níţ náklady na liberalizaci eliminovaly výhody vzniklé zavedením konkurence. Další britské studie vykazují buď minimální zisky, nebo dokonce i ztráty.90 Měření výkonnosti liberalizovaných trhů tedy i nadále zůstává subjektivní a závisí na zvolených kritériích. OECD vyuţívá srovnání na základě pokroku mezi stavem před liberalizací a současností. Tento způsob hodnocení zvýhodňuje země jako například Velká Británie, která přešla ze silně centralizovaného trhu se státem vlastněnými firmami ke konkurenčnímu trhu se soukromými firmami. Oproti tomu ve Spojených státech uţ před liberalizací fungovaly na decentralizovaném trhu soukromé firmy a změny zde spočívaly v restrukturalizaci. Nejlépe se zde umístila Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Rakousko nebo Dánsko, na opačném konci skončily Spojené státy. Oxford Energy Research Associates hodnotí pokrok liberalizace dle pro ni kritických faktorů. V tomto ţebříčku se na prvních místech umístily Velká Británie, Švédsko, Finsko nebo Itálie. Center for the Advancement of Energy Markets k hodnocení vyuţívá kombinaci 22 aspektů, jeţ liberalizaci provází (např. plán deregulace, % zákazníků, jeţ změnilo dodavatele, struktura trhu s výrobou elektřiny, model velkoobchodního trhu, dodavatel poslední instance atd.). Tato kritéria se pouţila pro hodnocení fungování maloobchodních trhů v jednotlivých státech nebo oblastech. Na prvním místě se umístila opět Velká Británie, dále Nový

90

SIOSHANSI, Fereidoon: Electricity Market Reform and „Reform of the Reforms“ [online]. Int. J. Global

Energy Issues. S. 12. Dostupné z WWW: http://www.menloenergy.com/wpcontent/uploads/articles/MktRfrm.pdf (2. 4. 2012).

89

Zéland, Texas (USA), Pensylvánie (USA), Maine (USA), Alberta (Kanada), New York (USA), District of Columbia (USA), Michigan (USA) a Maryland (USA).91 V Anglii a Walesu došlo od roku 1989 k masivní privatizaci a restrukturalizaci, které jsou všeobecně povaţovány za úspěšné. Skandinávie je povaţována za nejúspěšnější příklad liberalizace energetického trhu, kde sice na jednu stranu dlouhodobě dochází k výraznému růstu cen, na druhou stranu se ale místní liberalizovaný trh dokázal na rozdíl od Kalifornie vyrovnat s obrovským suchem v roce 2002, jeţ velmi omezilo produkci vodních elektráren. EU se snaţí vytvořit společný trh, ale cíle nejsou dlouhodobě plněny. Od roku 2007 zde oficiálně funguje liberalizovaný maloobchodní trh. V USA se konkurence na velkoobchodním trhu podporuje od roku 1992 a je povaţována za úspěšnou, přestoţe ISOs kontrolují stále jen přibliţně polovinu výrobní kapacity. Konkurence na maloobchodních trzích byla představena v řadě států od roku 1998 se smíšenými výsledky. Od otevření trhu v Texasu v roce 2000 a katastrofické zkušenosti v Kalifornii nedochází k dalšímu pokroku. Liberalizace maloobchodního trhu ve vybraných státech USA přinesla smíšené výsledky, v Kongresu proto chybí podpora pro další prosazování liberalizace.92 „V USA si domácnosti ne ve všech státech mohou vybrat svého dodavatele elektřiny nebo plynu. Současně ne každý alternativní dodavatel podniká na deregulovaném trhu (někteří dodavatelé podléhají dokonce regulační pravomoci samosprávy). Trend liberalizace reflektuje každý ze států, ale změny se dějí postupně, v závislosti na politických preferencích toho kterého guvernéra.“ 93 To lze označit za základní rozdíl oproti evropské liberalizaci, kde liberalizační proces oficiálně pokračuje ve všech zemích EU. V USA fakticky dodnes kongres neodsouhlasil ţádný legislativní dokument s celostátní platností v oblasti liberalizace elektroenergetiky, proto mezi jednotlivými státy existují obrovské rozdíly.

91

SIOSHANSI, Fereidoon: Electricity Market Reform and „Reform of the Reforms“ [online]. Int. J. Global

Energy Issues. S. 12-15. Dostupné z WWW: http://www.menloenergy.com/wpcontent/uploads/articles/MktRfrm.pdf (2. 4. 2012). 92

SIOSHANSI, Fereidoon: Electricity Market Reform and „Reform of the Reforms“ [online]. Int. J. Global

Energy Issues. S. 3, 6. Dostupné z WWW: http://www.menloenergy.com/wpcontent/uploads/articles/MktRfrm.pdf (2. 4. 2012). 93

HUDEC, Michal: Americká energetika a bezpečnost: Postřehy z Washingtonu [online]. Nazeleno.cz.

8. 3. 2012. Dostupné z WWW: http://www.nazeleno.cz/energie/energetika/americka-energetika-abezpecnost-postrehy-z-washingtonu.aspx (5. 4. 2012).

90

Závěr Pro elektroenergetiku jako síťové odvětví byla historicky typická dominance vertikálně integrovaných společností, jeţ při své činnosti na trhu uplatňovala monopolní chování. Tato skutečnost vychází z bariér vstupu do odvětví daných vysokými náklady na vybudování a následný provoz potřebné síťové infrastruktury. Ve veřejném zájmu je zajistit dostupnost kvalitních sluţeb za akceptovatelnou cenu i pro spotřebitele, u nichţ jsou tyto výkony pro firmu prodělečné z důvodu paralelní existence velkých fixních nákladů a lišící se efektivnosti vyuţití v různých oblastech. Z tohoto důvodu vnímaly státy elektroenergetiku jako odvětví, jehoţ provoz je třeba odpovídajícím způsobem regulovat. V Evropě to bylo formou státní účasti ve vertikálně integrovaných firmách, v USA se dával přednost soukromému vlastnictví těchto firem s následnou regulací jejich aktivity státem. V 90. letech se začaly prosazovat liberalizační tendence, jeţ se v Evropě skládaly z privatizace státních podniků spolu s následnou restrukturalizací odvětví. V USA se v souvislosti s liberalizací mluví o neúplné deregulaci spojené s restrukturalizací. Nelze mluvit o úplné deregulaci, protoţe i liberalizované trhy ke svému správnému fungování potřebují pravidla pro jejich správné fungování. V EU je hlavním projevem liberalizace oddělení výroby, přenosu a distribuce elektřiny (unbundling) a vytvoření velkoobchodního a maloobchodního trhu fungujícího na trţním principu nabídky a poptávky. V USA nedochází k vlastnickému oddělení výroby, přenosu a distribuce. Sice je vytvořen velkoobchodní trh fungující na trţním principu a dokonce je realizována liberalizace i na maloobchodní úrovni, ale tento stav platí pouze pro 16 států a District of Columbia. Hlavním důvodem nastartování liberalizace byla snaha dostat cenu elektřiny na úroveň, kterou si mohou dovolit platit spotřebitelé a zároveň umoţní firmám dlouhodobě fungovat. Hranici, od níţ se vyplatí liberalizaci provést, nelze kvantifikovat, protoţe vnímání vysoké ceny je subjektivní a v jednotlivých státech se liší. Elektroenergetické sítě v Evropě v současnosti zastarávají a na jejich modernizaci chybí peníze i projekty. Sice zde existuje celá řada iniciativ (liberalizační balíčky) směřujících k větší integraci přenosových soustav mezi jednotlivými státy v rámci vytváření jednotného vnitřního trhu, ale jejich pokrok brzdí skrytá neochota států a sloţitá legislativa. Schvalovací proces investičních projektů v oblasti energetiky patří mezi nejsloţitější na světě. Často trvá několik let, coţ sniţuje návratnost investice, a proto investoři vykazují minimální zájem o EU. Jednotlivé země (Velká Británie, Polsko) se 91

proto postupně přestávají spoléhat na EU a snaţí se podporovat investice samy. Tato tendence můţe do budoucna oslabovat evropský integrační proces. Od roku 2007 mohou oficiálně všichni spotřebitelé v EU měnit dodavatele elektřiny a začaly zde fungovat nezávislé regulační úřady a velkoobchodní trhy. Lisabonská smlouva rozdělila kompetence mezi Unií a členskými státy, třetí liberalizační balíček by měl nastartovat investice do modernizace a integrace infrastruktury. Schvalovací proces se u podobných dokumentů neustále prodluţuje, ale reálnou implementaci lze povaţovat za výzvu ještě větší. Společný trh s elektřinou v EU dokončený v roce 2014 by měl vést ke zvýšení spolehlivosti dodávek a zajištění jejich kontinuity i v době špičky, růstu efektivity při spotřebě paliva potřebného na výrobu elektřiny a zefektivnění vyuţití vyrobené elektřiny obecně díky růstu objemu elektřiny obchodovaného mezi nově propojenými soustavami. K tomu je třeba více koordinovat investice do modernizace přenosové soustavy výstavbou inteligentních sítí, tak aby přenosová síť byla do budoucna schopna spolehlivě přijímat dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů. V EU zaţívá výroba zelené energie obrovský boom, ale výsledný efekt na celosvětový udrţitelný rozvoj energetiky je zanedbatelný. Navíc doprava elektřiny z větrných parků v Severním moři napříč Evropou nutí přenosovou soustavu pracovat na hranici technických moţností. Problém můţe vyřešit přestavba na inteligentní sítě, jeţ spotřebitelům umoţní lépe regulovat svou spotřebu a provozovatelům přenosové soustavy účinněji řídit její činnost a předcházet přetíţením a následným výpadkům. V USA regulační úřady dlouhodobě čelily informační asymetrii v přístupu k informacím o hospodaření energetických firem. Původní legislativa se snaţila podpořit elektrifikaci, proto zde existovala snaha motivovat k vyšší spotřebě niţšími cenami. Teprve v 70. letech se z důvodu rostoucích cen elektřiny přesunulo k elektroenergetice více pozornosti, do rozpočtů regulačních úřadů začalo proudit více finančních prostředků a vláda se snaţila podporovat úspory a zvýšení efektivity. Na trh vstoupily nové subjekty, jeţ zvýšily konkurenci. Na začátku 90. let přesto existovaly obrovské cenové rozdíly, v některých amerických státech se platilo za elektřinu dvakrát více neţ v jiných. Tyto rozdíly vyplývaly z odlišné dostupnosti nerostných surovin a různě úspěšné modernizaci elektráren či přeorientování na zemní plyn. Mezi hlavní zastánce liberalizace tak patřily státy s nízkými cenami, mezi hlavní odpůrce státy s vysokými cenami, protoţe moţnost obchodovat elektřinu přes hranice zvýhodňovala, respektive znevýhodňovala energetické firmy. Energy Policy Act 1992 sice formálně dereguloval trh s elektřinou, ale toto federální 92

nařízení bylo do roku 2000 implementováno pouze 23 státy a navíc různým způsobem. Metody pouţité v jednotlivých státech se lišily především v odpovědnosti za náklady na přechod firem veřejné sluţby do trţního prostředí. Některé státy nechaly tyto náklady zaplatit spotřebitele, jiné přinutily utility financovat restrukturalizaci ze svého. FERC jako federální agentura ovlivňuje pouze velkoobchodní sazby elektřiny. Nemůţe uţ ale ovlivnit koordinaci výstavby přenosové soustavy ani fungování maloobchodního trhu. To si řídí jednotlivé státy samy, tudíţ záleţí pouze na nich, jak k liberalizaci přistoupí. Liberalizačnímu procesu proto v porovnání s EU chybí větší systematičnost. Po roce 2000 tempo liberalizace nadále zpomalilo díky špatné zkušenosti z Kalifornie. Kolísání ceny elektrické energie v důsledku nečekaně vysoké poptávky vedlo k růstu neregulovaných velkoobchodních cen, zatímco regulované maloobchodní ceny se nezměnily. Díky tomu nebyly firmy schopny získat v daném období finance z fixních maloobchodních prodejů na své zdraţující se velkoobchodní nákupy a financovat svou provozní činnost. V roce 2010 se počet RTOs a ISOs schválených FERC ustálil na 7. V praxi to pak funguje tak, ţe některé oblasti obsluhují RTOs, jiné ISOs a další nejsou obsluhovány ani jedním. V USA podle dat z roku 2010 existuje 16 států s liberalizovaným maloobchodním trhem, kde liberalizace stále pokračuje. V 7 státech je liberalizace pozastavená. Ve zbývajících 27 státech liberalizace ani nezačala. Na rozdíl od Evropy v USA došlo k unbundlingu jen minimálně, funguje tu jen minimální propojení přenosových soustav mezi jednotlivými státy. EU i USA čelí v souvislosti s liberalizací podobným problémům. Spotřebitelé málokdy podporují liberalizaci, monopolní trh se přeměňuje na oligopolní, dochází ke zvýšení cen namísto původně předpokládaného sníţení, chybí investice a inovace a rozvoj obnovitelných zdrojů energie probíhá v rozporu s liberalizací. Ve Velké Británii bylo moţné pozorovat krátkodobé sníţení cen, které se však ukázalo být dlouhodobě neudrţitelné. V roce 2002 v podstatě zbankrotovala 1/3 vlastníků výrobních kapacit, coţ vedlo k novému uspořádání trhu, na kterém producenti elektrické elektřiny vlastní a provozují distribuční síť a fungují tedy opět jako vertikálně integrované firmy, čímţ v podstatě zanikl velkoobchodní trh. Maloobchodní trh nikdy nezačal pořádně fungovat, protoţe spotřebitelé nedokázali identifikovat prodejce s nejvýhodnější cenovou nabídkou a následně k němu přejít od původního dodavatele. Několik let po privatizaci se zde ceny chovají stejně jako ve Francii, kde k privatizaci nedošlo. Studie dokonce ukazují, ţe kdyby liberalizace nenastala, ceny by byly o 10-20 % niţší. Také ve Skandinávii po počátečním 93

poklesu a stagnaci začaly ceny po roce 2000 růst a chovají se podobně jako ve zbytku EU, kde k liberalizaci trhu došlo aţ po roce 2007. Země Nord Pool patří ke státům s nejdraţší elektřinou. Ceny nejen tam jsou mnohem vyšší, neţ by se dalo očekávat na konkurenčním trhu. Počet spotřebitelů, kteří opravdu změní svého dodavatele, zůstává relativně malý, navíc téměř polovina z nich se dostane do situace, kdy za elektřinu platí více neţ u původního dodavatele. Grafy analyzující cenový vývoj v různě liberalizovaných státech USA potvrzují, ţe nejniţší ceny elektřiny se v průměru platí v zemích s neaktivní liberalizací. V zemích s pozastavenou liberalizací je cena jiţ nad průměrem USA celkem, ale pořád se pohybuje v jeho blízkosti. Nejvyšších hodnot ceny dosahují v zemích s aktivní liberalizací. Důvodem vyšších cen v liberalizovaných státech je návratnost investovaného kapitálu 2-3krát vyšší neţ u utilit v regulovaných oblastech. Navíc elektrické sítě v liberalizovaných oblastech fungují méně efektivně. V EU tedy v současnosti liberalizace probíhá sice na první pohled systematičtěji, při bliţším pohledu se ale ukazuje, ţe implementace iniciativ v členských zemích vázne podobně jako schvalování federálních plánů na státní úrovni v USA. EU v současnosti disponuje lepšími předpoklady k větší integraci přenosových soustav, ale podobně jako v USA, i zde chybí finanční prostředky i plány k výstavbě inteligentních sítí. Liberalizace přinesla doposud rozporuplné výsledky především v USA, viz kalifornská energetická krize, která ve Spojených státech v podstatě pozastavila další liberalizaci. Liberalizace elektroenergetiky je dlouhodobý proces, výsledky se tedy nedostaví během prvních několika let. Liberalizace vede v první fázi k počátečnímu sníţení ceny spojenému se vstupem nových konkurentů. Ve druhé fázi cena začne opět růst jako důsledek obnovení silné pozice na trhu většími firmami po odchodu menších konkurentů. Ceny vykazují růstovou tendenci v liberalizovaných oblastech EU i USA. V EU se ceny po počátečním poklesu vyvíjejí podobně jako v neliberalizovaných oblastech. V USA ceny elektřiny v liberalizovaných oblastech převyšují průměr USA.

94

Seznam použité literatury ABB: Energy Efficiency in the Power Grid [online]. Dostupné z WWW: http://www04.abb.com/global/seitp/seitp202.nsf/c71c66c1f02e6575c125711f004660e6/64 cee3203250d1b7c12572c8003b2b48/$FILE/Energy+efficiency+in+the+power+grid.pdf (29. 1. 2012). BÁRTA, Jaroslav: Liberalizace trhu s elektrickou energií a technická normalizace [online]. ELEKTRO, odborný časopis pro elektroniku. 2005, číslo 07. Dostupné z WWW: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=26395 (5. 12. 2011). BARTUŠKA, Václav; LOUŢEK, Marek a kol.: Energetická politika. Sborník textů č.76/2009. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, květen 2009. ISBN 978-80-8654777-0. CEER (Council of European Energy Regulators): 4h Benchmarking Report on Quality of Electricity Supply 2008 [online]. 2008 Dostupné z WWW: http://www.leonardoenergy.org/webfm_send/2601 (1. 2. 2012). CEER (Council of European Energy Regulators): ANNUAL REPORT 2011 [online]. Dostupné z WWW: http://www.energy-regulators.eu/portal/page/portal/EER_HOME (13. 2. 2012). CIA: The World Factbook – European Union [online]. Dostupné z WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ee.html (20. 2. 2012). CIA: The World Factbook – United States [online]. Dostupné z WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/us.html (20. 2. 2012). CIA: The World Factbook – Country comparison, electricity production [online]. Dostupné z WWW: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2038rank.html?countryName=European%20Union&countryCode=ee& regionCode=eur&rank=3#ee (20. 2. 2012). Council of the European Union. Council conclusions on Energy 2020: A Strategy for competitive, sustainable and secure energy [online]. 28. 2. 2011. Dostupné z WWW: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/trans/119518.pdf (18. 1. 2012). DEPARTMENT OF ENERGY. Department of Energy Launches Initiative with Industry to Better Protect the Nation’s Electric Grid from Cyber Threats [online]. 5. 1. 2012. Dostupné z WWW: http://energy.gov/articles/department-energy-launches-initiativeindustry-better-protect-nation-s-electric-grid-cyber (8. 1. 2012). Department of energy and climate change: Average annual domestic electricity bills for UK countries [online]. 22. 12. 2011. Dostupné z WWW: http://www.decc.gov.uk/en/content/cms/statistics/energy_stats/prices/prices.aspx#domestic (10. 2. 2012).

95

EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011). EIA, U.S. Energy Information Administration: Coal is the largest source of electricity generation in the United States [online]. Dostupné z WWW: http://205.254.135.7/electricity/ (10. 1. 2012). EIA, U.S. Energy Information Administration: Summary Electricity Statistics 1999-2010 [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/electricity/data.cfm#summary (29. 1. 2012). EUROACTIV: EU strikes deal on energy market liberalisation [online]. 25. 3. 2009. Dostupné z WWW: http://www.euractiv.com/en/energy/eu-strikes-deal-energy-marketliberalisation/article-180603 (17. 1. 2012). EUROACTIV: Společná energetická politika by se podle odborníků měla „schengenizovat“ [online]. 12. 5. 2010. Dostupné z WWW: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/spolecna-energeticka-politika-by-se-podleodborniku-mela-schengenizovat-007476 (17. 1. 2012). EUROPA: Energy Security and Solidarity Action Plan [online]. Dostupné z WWW: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/european_energy_policy/en0003_en.htm (17. 1. 2012). EUROPA: Lisabonská smlouva: ucelený průvodce. Energetika [online]. Dostupné z WWW: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0024_c s.htm (17. 1. 2012). EUROPEAN COMMISSION: Electricity Liberalisation Indicators in Europe [online]. Řijen 2001. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/energy/library/summ_ele.pdf (2. 4. 2012). EUROSTAT: Energy production, 1999 and 2009 [online]. 23. 11. 2011. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Energy_productio n,_1999_and_2009_(million_tonnes_of_oil_equivalent).png&filetimestamp=20111123174 647 (31. 1. 2012). EUROSTAT: Electricity Statistics, 2010 [online]. 9. 1. 2011. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Electricity_Statist ics,_2010_(in_GWh),_table1.png&filetimestamp=20110609084831 (31. 1. 2012). EUROSTAT: Net electricity generation, 1999-2009 [online]. 5. 1. 2012. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Net_electricity_g eneration,_1999-2009_(1_000_GWh).png&filetimestamp=20120105172823 (29. 1. 2012).

96

EUROSTAT: Network supply of electricity, gas and steam [online]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-BW-09-001-14A/EN/KS-BW09-001-14A-EN.PDF (19. 1. 2012). EUROSTAT: Electricity prices for household consumers [online]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=ten0 0115&plugin=1 (14. 3. 2012). EUROSTAT: Real GDP growth, 2001-2010 [online]. 10. 1. 2012. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Real_GDP_growt h,_2001-2010_(%25_change_compared_with_the_previous_year;_average_20012010).png&filetimestamp=20120110102858 (29. 1. 2012). FERC: Federal Acts [online]. Dostupné z WWW: http://www.ferc.gov/students/energyweregulate/fedacts.htm (17. 10. 2011) FERC, Federal Energy Regulatory Commission [online]. Dostupné z WWW: http://www.ferc.gov/industries/electric.asp (18. 10. 2011). FISCHER, Jan: Komparace energetických politik USA a EU [online]. Dostupné z WWW: http://www.pro-energy.cz/clanky5/4.pdf (20. 2. 2012). HALL, David; THOMAS, Stephen; CORRAL, Violeta: Global experience with electricity liberalisation [online]. Prosinec 2009. Dostupné z WWW: www.psiru.org/reports/200912-E-Indon.doc (28. 2. 2012). HARRIS, Chris: Electricity Markets: Pricing, Structures and Economics. Chichester: JohnWiley & Sons Ltd. 2006, ISBN 978-0-470-01158-4. HESS, David J.: Electricity Transformed: Neoliberalism and Local Energy in the United States [online]. Antipode , 43: 1056–1077. 2. 2. 2011. Dostupné z WWW: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-8330.2010.00842.x/pdf (6. 12. 2011). HUDEC, Michal: Americká energetika a bezpečnost: Postřehy z Washingtonu [online]. Nazeleno.cz. 8. 3. 2012. Dostupné z WWW: http://www.nazeleno.cz/energie/energetika/americka-energetika-a-bezpecnost-postrehy-zwashingtonu.aspx (5. 4. 2012). JAMASB, Tooraj; NEWBERY, David; POLLITT, Michael: Core Indicators for Determinants and Performance of the Electricity Sector in Developing Countries [online]. World Bank Policy Research Working Paper 3599. Květen 2005. Dostupné z WWW: http://elibrary.worldbank.org/content/workingpaper/10.1596/1813-9450-3599 (30. 3. 2012) JOSKOW, Paul, L.: California´s Electricity Crisis [online]. Oxford Review of Economic Policy, VOL 17, NO.3. Srpen 2001. Dostupné z WWW: http://www.econ2.jhu.edu/People/Harrington/Joskow01.pdf (12. 11. 2011). JOSKOW, Paul, L.: Markets for Power in the United States. An Interim Assessment [online]. The Energy Journal, Vol. 27, No.1. 2006. Dostupné z WWW: http://econwww.mit.edu/files/1184 (2. 12. 2011). 97

KAMERSCHEN, David, KLEIN, Peter, PORTER, David: Market structure in the US electricity industry: A long-term perspective [online]. Energy Economics 27, 2005. Dostupné z WWW: http://www.aiecon.org/advanced/suggestedreadings/PDF/sug309.pdf (4. 10. 2011). KEMA Consulting GmbH: Review of European Electricity Prices. On behalf of Union of the Electricity Industry – EURELECTRIC [online]. Listopad 2005. Dostupné z WWW: http://www.eurelectric.org/PublicDoc.asp?ID=38520 (2. 2. 2012). LENCZ, Imrich: Energetická politika EU v aktivitách Evropské komise pro energetiku. Energetika, 2/2012. ISSN 0375-8842. Ročník 62. S. 83-94. LEWIS, Dave: Electricity Generation and Consumption Point to U.S. Industry as a Dimming Bulb vs. China [online]. Seeking Alpha. 24. 3. 2010. Dostupné z WWW: http://seekingalpha.com/article/195243-electricity-generation-and-consumption-point-to-us-industry-as-a-dimming-bulb-vs-china (2. 11. 2011). MAREK, Rudolf: Lumius likviduje dceřinou společnost v Polsku [online]. EURO. 1. 2. 2012. Dostupné z WWW: http://www.euro.cz/detail.jsp?id=106678 (25. 2. 2012). National Electricity Transmission System (NETS): Seven Year Statement [online]. Květen 2011. Dostupné z WWW: http://www.nationalgrid.com/uk/Electricity/SYS/current/ (10.2.2012). NEHODA, Jan: Energetický mix po česku. Diskusní vystoupení v rámci 127. ţofínského fóra Státní energetická koncepce a rozvoj energetického hospodářství. 21. 2. 2012. NGUYEN, Francois: Regulatory Reform Review [online]. International Energy Agency. 28. 3. 2008. Dostupné z WWW: http://www.oecd.org/dataoecd/46/37/41888818.pdf (3. 4. 2012). Nord Pool Spot: Electrical Spot Prices [online]. Dostupné z WWW: http://www.nordpoolspot.com/Market-data1/Elspot/Area-Prices/ALL1/Hourly/ (2. 2. 2012). NÚNEZ, Alberto: Liberalisation of the Electricity Sector in the European Union: Present State and some Open Questions [online]. Dostupné z WWW: http://www.worldenergy.org/documents/p001104.pdf (5. 4. 2012). Operátor trhu s elektřinou: Rumunsko se připojilo k projektu tržního propojení / CZ-SKHU Market Coupling [online]. Dostupné z WWW: http://www.ote-cr.cz/ospolecnosti/Zpravy_OTE/rumunsko-se-pripojilo-k-projektu-trzniho-propojeni-cz-sk-humarket-coupling (2. 2. 2012). PETRUŢALEK, František: V Evropě je nutné urychleně investovat do nových kapacit na výrobu elektřiny [online]. Energetika 08 - 09/2006. Dostupné z WWW: http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/index.html (10. 4. 2012). POPE, Susan, L.: California Electricity Price Spikes: An Update on the Fact [online]. Harvard Electricity Policy Group. 9. 12. 2002. Dostupné z WWW: 98

http://www.hks.harvard.edu/hepg/Papers/Pope_CA.price.spike.update_12-9-02.pdf (9. 11. 2011). PRICEWATERHOUSE COOPERS: 2000 Operational Study [online]. November 9, 2000. Dostupné z WWW: http://www.caiso.com/Documents/2000OperationalStudy_PriceWaterhouseCoopers_.pdf (6. 4. 2012). RAP. Electricity Regulation In the US: A Guide [online]. Březen 2011. Dostupné z WWW: www.raponline.org/document/download/id/645 (8. 1. 2012). ROTHWELL, Geoffrey; GOMEZ, Tomas: Electricity Economics: Regulation and Deregulation. Institute of Electrical and Electronics Engineers, Inc., John Wiley and Sons Ltd. 2003, ISBN 978-0-471-23437-1. Second Energy Action Plan - Delivering results [online]. Dostupné z WWW: http://www.setplanconference2010.es/Resources/documentos/2010_07_02_energy_strategy.pdf (18. 1. 2012). SILVAST, Antti; KAPLANSKY, Joe: Project UNDERSTAND. White Paper on Security of European Electricity Distribution [online]. 20. 6. 2007. Dostupné z WWW: www.understand.se/docs/White_Paper_EN.doc (1. 2. 2012). SIOSHANSI, Fereidoon: Electricity Market Reform and „Reform of the Reforms“ [online]. Int. J. Global Energy Issues. Dostupné z WWW: http://www.menloenergy.com/wp-content/uploads/articles/MktRfrm.pdf (2. 4. 2012). SMITHSONIAN INSTITUTION: Powering a Generation of Change [online]. Dostupné z WWW: http://americanhistory.si.edu/powering/ (20. 10. 2011). SPENCER, David: Can law manage competitive energy markets? [online]. 2008. S. 810. Dostupné z WWW: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1067068 (18. 1. 2012). STRIDBAEK, Ulrik: Lessons from Liberalised Electricity Markets. Paris: International Energy Agency, 2005. ISBN 92-64-10959-5. SVOBODA, Alan: Energetický mix po česku. Diskusní vystoupení v rámci 127. ţofínského fóra Státní energetická koncepce a rozvoj energetického hospodářství. 21. 2. 2012. SWEENEY, James L.: The California Electricity Crisis. Hoover Institution Press, U. S. 2002. ISBN 978-0-8179-2912-1. SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana: Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-2451212-9. THOMAS, Steve: Recent evidence on the impact of electricity liberalisation on consumer prices [online]. Leden 2006. Dostupné z WWW: http://www.wwei.info/mediafiles/wwei/website-files/consumer_prices.pdf (2. 2. 2012). 99

Towards a new Energy Strategy for Europe 2011-2020 [online]. Dostupné z WWW: http://www.setplanconference2010.es/Resources/documentos/2010_07_02_energy_strategy.pdf (18. 1. 2012). Unicorn systems: CTDS – PRO EVROPU BEZ BLACKOUTŮ [online]. 30. 8. 2011. Dostupné z WWW: http://www.unicornsystems.eu/cz/press/clanky/ctds-pro-evropu-bezblackoutu.html (13. 2. 2012). U.S. Department of Commerce. Bureau of Economic Analysis: Gross Domestic Product (GDP) [online]. Dostupné z WWW: http://www.bea.gov/national/index.htm#gdp (29. 1. 2012). U.S. Census Bureau: State & County QuickFacts [online]. Dostupné z WWW: http://quickfacts.census.gov/qfd/states/00000.html (20. 2. 2012).

100

Seznam příloh Příloha 1 - Synchronizované oblasti ENTSO-E Příloha 2 - Kumulativní změny cen elektřiny (cent/kWh) pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 a Norska 2000-2011 Příloha 3 - Vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007 Příloha 4 - Průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi dle dodavatele ve státech s aktivní liberalizací Příloha 5 - Vývoj cen elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010 Příloha 6 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s pozastavenou liberalizací Příloha 7 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s neaktivní liberalizací Příloha 8 - Průměrná cena elektřiny v elektrickém odvětví celkem placená domácnostmi ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově

101

Přílohy Příloha 1 - Synchronizované oblasti ENTSO-E

Zdroj:

Převzato z ENTSO-E: Annual Report 2010 [online]. S. 58. Dostupné z WWW: https://www.entsoe.eu/fileadmin/user_upload/_library/publications/entsoe/Annual_Report/110610_ENTSOE_Annual_Report_2010.pdf (13. 2. 2012).

102

Příloha 2 - Kumulativní změny cen elektřiny (cent/kWh) pro domácnosti ve vybraných zemích EU 27 a Norska 2000-2011 Země

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011 Změna 2000-2011

11,94

12

12,23

12,57

12,83

13,13

13,4

14,2

10,74

12,64

10,93

10,15

-15%

-0,62

15

15,67

13,9

14,49

14,34

14,4

15,48

16,58

14,15

-2%

-0,04

9,28

9,14

9,23

8,9

9,05

9,05

9,05

9,21

9,14

9,08

9,4

9,94

10%

0,70

11,91

12,2

12,61

12,67

12,59

13,34

13,74

14,33

12,99

14,01

13,81

14,06

18%

0,44

9,38

9,78

9,23

9,7

10,31

11,02

12,07

14

12,7

14,4

12,66

13

26%

0,72

10,56

9,96

10,31

9,59

8,37

8,36

9,71

12,54

13,94

13,99

13,21

13,65

29%

0,93

8,3

8,37

8,58

8,33

8,41

8,61

8,74

8,87

9,11

10,56

10,57

10,79

30%

0,84

Lucembursko

10,56

11,2

11,48

11,91

12,15

12,88

13,9

15,09

14,42

16,19

14,33

14,51

37%

0,69

Belgie

11,71

11,84

11,37

11,2

11,45

11,16

11,23

12,29

15

14,31

14,49

15,72

38%

0,90

9,49

9,45

9,32

9,26

9,81

9,64

8,94

10,5

12,71

13,8

14,27

14,42

52%

0,89

7,1

8,18

7,75

6,99

8,23

9,23

9,45

9,65

8,83

10,49

11,45

61%

0,77

Portugalsko Itálie Francie Německo Nizozemsko Velká Británie Slovinsko

Rakousko Polsko

Korelační koeficient

Finsko

6,45

6,37

6,97

7,38

8,1

7,92

8,09

8,77

9,15

9,74

9,98

10,81

68%

0,95

Dánsko

7,18

7,81

8,65

9,47

9,15

9,27

9,97

11,7

12,03

12,39

11,68

12,63

76%

0,97

Řecko

5,64

5,64

5,8

6,06

6,21

6,37

6,43

6,61

9,57

10,55

9,75

10,01

77%

0,83

Španělsko

8,95

8,59

8,59

8,72

8,85

9

9,4

10,04

11,24

12,94

14,17

15,97

78%

0,89

Kypr

8,45

9,9

8,45

9,15

9,28

9,15

12,25

11,77

15,28

13,36

15,97

17,31

87%

0,86

Irsko

7,95

7,95

8,83

10,06

10,55

11,97

12,85

14,65

15,59

17,89

15,89

15,84

99%

0,87

Maďarsko

6,22

6,34

7,23

7,33

7,94

8,51

8,96

10,19

12,77

12,27

13,49

13,35

115%

0,91

103

Švédsko Norsko Malta

6,37

6,29

7,01

8,38

8,98

8,46

8,76

10,88

10,85

10,4

11,95

13,76

116%

0,92

7,2

7,88

9,27

15,68

9,85

11,37

11,01

13,61

11,79

11,31

14,84

15,63

117%

0,70

6,09

6,17

6,31

6,52

6,36

7,27

9,04

9,4

9,45

16,27

16,15

16,15

154%

0,84

4,75

5,38

6,42

6,54

6,6

7,29

8,29

8,98

10,6

11,02

11,08

12,32

159%

0,96

Česká republika Zdroj:

Vlastní výpočet na základě dat EUROSTAT: Electricity prices for household consumers [online]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=ten00115&plugin=1 (14. 3. 2012).

104

Příloha 3 - Vývoj cen elektřiny od restrukturalizovaných maloobchodních prodejců ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1997-2007 Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Stát CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MD MD MD MD MD MD MD MD MD MD MD ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME

Cena (Cent/kWh)

Cena USA elektrické odvětví celkem (Cent/kWh)

10,45 10,38 11,56 13,65 16,99 15,40 8,43 5,50 11,39 13,54 13,86 13,91 13,12 15,49 19,25 17,44

8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

4,86 8,47 7,94 7,87 8,75 9,43 11,00 12,75

8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

12,27 12,73 12,73 12,44 12,23 13,31 13,81 16,59

8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

105

Korelační koeficient

0,95

0,82

0,92

0,85

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj:

NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA RI RI RI RI RI RI RI RI RI RI RI

4,74 9,53 8,58 10,39 10,48 10,31 12,19 15,66

8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40

8,43 8,26 3,82 12,30 15,00 15,11 14,81 13,44 13,63 16,65 17,87 8,43 8,26 4,15 11,69 11,98 12,06 11,47 12,61 11,85 12,59 13,55

8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

8,26 3,26 0,00 0,00 9,46 0,00 10,15 0,00 13,88 20,88

8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

106

0,88

0,68

0,59

0,69

Příloha 4 - Průměrné ceny elektřiny placené domácnostmi dle dodavatele ve státech s aktivní liberalizací Elektrické odvětví Elektrické odvětví celkem Restrukturalizovaní maloobchodní celkem (Cent/kWh) (USA) (Cent/kWh) prodejci (Cent/kWh) 1990 8,65 1991 9,07 8,04 1992 1993 9,59 8,32 1994 9,72 8,38 1995 9,91 8,40 1996 9,98 8,36 1997 10,11 8,43 4,82 1998 9,90 8,26 6,88 1999 9,66 8,16 2,41 2000 9,66 8,24 6,69 2001 9,94 8,58 7,95 2002 9,68 8,44 8,55 2003 9,92 8,72 7,64 2004 10,24 8,95 8,01 2005 10,89 9,45 7,83 2006 12,20 10,40 10,95 2007 12,96 10,65 10,94 2008 13,85 11,26 2009 13,96 11,51 2010 14,02 11,54

Rok

Zdroj:

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

Příloha 5 - Vývoj cen elektřiny v elektrickém odvětví celkem ve státech s aktivní liberalizací v porovnání s průměrnou cenou v elektrickém odvětví v USA 1993-2010

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Stát CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT CT

Cena (Cent/kWh) 11,39 11,47 11,95 12,05 12,13 11,95 11,46 10,86 10,90 10,96 11,31 11,63 13,64 16,86 19,11

Změna ceny elektřiny

69,01%

107

Cena USA elektrické odvětví celkem (Cent/kWh) 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

Korelační koeficient

0,98

2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

CT CT CT DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE DE IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL IL MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA

19,55 20,33 19,25 9,01 8,91 9,09 8,97 9,22 9,13 9,17 8,54 8,61 8,70 8,59 8,78 9,01 11,85 13,16 13,93 14,07 13,80 10,28 9,98 10,37 10,34 10,43 9,85 8,83 8,83 8,71 8,39 8,38 8,37 8,34 8,42 10,12 11,07 11,27 11,52 11,00 11,09 11,26 11,25 11,59 10,60 10,09 10,53 12,47 10,93 11,60 11,75

53,16%

12,06%

32,64%

108

11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95

0,96

0,48

0,94

2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

MA MA MA MA MA MA ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME ME MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MI MO MO MO MO MO MO MO MO MO MO MO MO MO

13,44 16,60 16,23 17,68 16,87 14,59 11,43 12,32 12,75 13,02 13,07 12,49 13,13 12,74 12,37 12,16 13,23 13,80 16,52 16,20 15,65 15,71 8,16 8,28 8,34 8,47 8,73 8,52 8,26 8,28 8,35 8,33 8,40 9,77 10,21 10,75 11,60 12,46 7,26 7,29 7,25 7,08 7,09 7,08 7,00 7,06 6,96 6,97 7,08 7,44 7,69

37,45%

52,70%

25,07%

109

9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

0,90

0,93

0,87

2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

MO MO MO NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NJ NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY NY OH OH OH OH OH OH OH OH OH OH OH OH

8,00 8,54 9,08 11,41 11,54 11,98 11,99 12,08 11,39 11,40 10,27 10,21 10,38 10,67 11,23 11,74 12,84 14,14 15,66 16,31 16,57 13,17 13,55 13,90 14,04 14,12 13,66 13,23 13,97 14,04 13,55 14,31 14,54 15,72 16,89 17,10 18,30 17,50 18,74 8,36 8,56 8,60 8,60 8,63 8,70 8,68 8,61 8,37 8,24 8,26 8,45

45,22%

42,29%

35,41%

110

11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95

0,92

0,98

0,91

2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

OH OH OH OH OH OH OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR OR PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA PA RI RI RI RI RI RI RI RI RI

8,51 9,34 9,57 10,06 10,67 11,32 5,02 5,33 5,49 5,69 5,56 5,82 5,75 5,88 6,29 7,12 7,06 7,18 7,25 7,48 8,19 8,49 8,68 8,87 9,55 9,55 9,72 9,73 9,90 9,93 8,86 9,53 9,68 9,74 9,59 9,58 9,86 10,35 10,95 11,35 11,65 12,70 11,38 11,26 11,47 11,81 12,12 10,91 10,12 11,28 12,13

76,69%

32,98%

39,89%

111

9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58

0,92

0,92

0,95

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj:

RI RI RI RI RI RI RI RI RI TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX TX VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT VT

10,20 11,61 12,19 13,04 15,12 14,05 17,45 15,60 15,92 8,00 8,08 7,71 7,77 7,82 7,65 7,55 7,96 8,86 8,05 9,16 9,73 10,93 12,86 12,34 13,04 12,38 11,60 9,84 9,96 10,52 10,99 11,45 11,61 12,17 12,30 12,67 12,78 12,82 12,94 12,96 13,39 14,15 14,48 14,90 15,57

45,00%

58,23%

8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54

0,94

0,85

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

112

Příloha 6 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s pozastavenou liberalizací Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj:

Elektrické odvětví celkem 7,41 8,01

Elektrické odvětví celkem (USA)

Restrukturalizovaní maloobchodní prodejci

8,04

8,32 8,40 8,38 8,24 8,28 8,09 8,09 8,06 8,66 8,73 8,69 8,89 9,28 9,93 10,18 10,58 10,70 10,79

8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65 11,26 11,51 11,54

8,26 3,40 9,17 8,30 9,56 9,21 11,66 13,48 15,24 13,17

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

Příloha 7 - Průměrná cena elektřiny placená domácnostmi v závislosti na dodavateli ve státech s neaktivní liberalizací Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Elektrické odvětví Meziroční změna celkem 6,90 6,97 1,07% 7,20 7,26 7,29 7,31 7,35 7,37 7,35 7,50 7,69 7,67 7,89 8,17 8,64 9,21 9,47

0,77% 0,43% 0,38% 0,48% 0,21% -0,21% 2,05% 2,54% -0,31% 2,96% 3,44% 5,86% 6,59% 2,76%

113

Elektrické odvětví celkem (USA)

Meziroční změna

8,04 8,32 8,38 8,40 8,36 8,43 8,26 8,16 8,24 8,58 8,44 8,72 8,95 9,45 10,40 10,65

0,72% 0,24% -0,48% 0,84% -2,02% -1,21% 0,98% 4,13% -1,63% 3,32% 2,64% 5,59% 10,05% 2,40%

2008 2009 2010 Zdroj:

10,38 10,34 10,73

9,61% -0,33% 3,71%

11,26 11,51 11,54

5,73% 2,22% 0,26%

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

Příloha 8 - Průměrná cena elektřiny v elektrickém odvětví celkem placená domácnostmi ve státech s aktivní, pozastavenou a neaktivní liberalizací a USA celkově Rok Aktivní liberalizace Pozastavená liberalizace Neaktivní liberalizace USA celkem 1990 8,65 7,41 6,90 1991 9,07 8,01 6,97 8,04 1992 1993 9,59 8,32 7,20 8,32 1994 9,72 8,40 7,26 8,38 1995 9,91 8,38 7,29 8,40 1996 9,98 8,24 7,31 8,36 1997 10,11 8,28 7,35 8,43 1998 9,90 8,09 7,37 8,26 1999 9,66 8,09 7,35 8,16 2000 9,66 8,06 7,50 8,24 2001 9,94 8,66 7,69 8,58 2002 9,68 8,73 7,67 8,44 2003 9,92 8,69 7,89 8,72 2004 10,24 8,89 8,17 8,95 2005 10,89 9,28 8,64 9,45 2006 12,20 9,93 9,21 10,40 2007 12,96 10,18 9,47 10,65 2008 13,85 10,58 10,38 11,26 2009 13,96 10,70 10,34 11,51 2010 14,02 10,79 10,73 11,54 Zdroj:

Vlastní výpočet na základě dat EIA, U.S. Energy Information Administration: Electric Power Annual 2009 - State Data Tables. 1990 - 2009 Net Generation by State by Type of Producer by Energy Source (EIA-906, EIA-920, and EIA-923) [online]. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/cneaf/electricity/epa/epa_sprdshts.html (3. 11. 2011).

114