Problematika konkurence v odvětví elektroenergetiky

Problematika konkurence v odvětví elektroenergetiky (s důrazem na ekonomickou teorii) Michal Kulig (červenec 2000)

ÚVOD ................................................................................................................................................. 4 1 ŘÍSTUP HLAVNÍHO PROUDU................................................................................................... 6 1.1 DOKONALÁ KONKURENCE ......................................................................................................... 6 1.2 MONOPOL .................................................................................................................................. 8 1.3 EKONOMIE BLAHOBYTU. VYPLÝVAJÍCÍ HOSPODÁŘSKO-POLITICKÁ DOPORUČENÍ .................... 10 2 KRITIKA PŘÍSTUPU HLAVNÍHO PROUDU......................................................................... 14 2.1 DOKONALÁ KONKURENCE ....................................................................................................... 14 2.2 MONOPOL ................................................................................................................................ 17 2.3 PŘIROZENÝ MONOPOL.............................................................................................................. 21 2.4 NÁMITKY VZNESENÉ EKONOMY CHICAGSKÉ ŠKOLY ................................................................ 27 2.4.1 Pozitivní přístup .............................................................................................................. 28 2.4.2 Motivační selhání ............................................................................................................ 30 2.5 POHLED RAKOUSKÉ ŠKOLY ...................................................................................................... 31 2.5.1 Vlastnictví (vlastnická práva).......................................................................................... 32 2.5.2 Demonstrované preference.............................................................................................. 34 2.5.3 Hodnotová versus bezhodnotová ekonomie..................................................................... 38 2.5.4 Státní zásahy.................................................................................................................... 41 2.5.5 Trh jako proces a role podnikatele.................................................................................. 42 3 ELEKTROENERGETIKA A JEJÍ FUNGOVÁNÍ V KONKURENČNÍM PROSTŘEDÍ.... 45 3.1 ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ .............................................................................................................. 45 3.2 MINULÉ USPOŘÁDÁNÍ ELEKTROENERGETIKY ........................................................................... 50 3.3 KONKURENČNÍ USPOŘÁDÁNÍ ................................................................................................... 51 3.3.1 Termínované trhy ............................................................................................................ 56 3.3.2 Transakční náklady ......................................................................................................... 59 3.3.3 Energetická a surovinová politika................................................................................... 60 4 SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE A V EU.............................................................................. 62 4.1 SITUACE V ČR ......................................................................................................................... 62 4.1.1 Stručný vývoj a změny po roce 1990 ............................................................................... 62 4.1.2 Situace elektroenergetiky v současnosti .......................................................................... 64 4.1.3 Vlastnická struktura a privatizace................................................................................... 67 4.1.4 Ceny ................................................................................................................................ 68 4.1.5 Temelín............................................................................................................................ 72 4.2 SITUACE V EVROPSKÉ UNII ...................................................................................................... 73 4.2.1 Velká Británie a skandinávské země................................................................................ 73 4.2.2 Ostatní země EU.............................................................................................................. 75 4.3 PRÁVNÍ STAV V ČR.................................................................................................................. 84 5 DOPORUČENÍ PRO ZAVÁDĚNÍ KONKURENCE V ČR ..................................................... 88

5.1 HLAVNÍ ZÁSADY PRO KONKURENCI V ČR................................................................................ 88 5.2 KROKY VEDOUCÍ K DEREGULACI ............................................................................................. 89 5.2.1 Privatizace....................................................................................................................... 89 5.2.2 Zrušení překážek a vytvoření institucionálního uspořádání............................................ 91 ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 94 SEZNAM LITERATURY............................................................................................................... 97

3

Úvod Diskuse o nezbytnosti či škodlivosti zásahů státu do ekonomického systému prochází napříč přes všechny ekonomické teorie. Každý výklad ekonomie s sebou přináší i doporučení, jakým způsobem a jakou měrou má stát vstupovat do fungovaní hospodářství a jak jej ovlivňovat. Nejinak je tomu u struktury trhů statků. Běžně přijímaný koncept hlavního proudu vidí škodlivé účinky nedokonalé konkurence, zejména u monopolní struktury, a snaží se tedy kontrolovat strukturu všech trhů tak, aby se zamezilo vzniku monopolního trhu. Odlišný přístup je uplatněn u přirozeného monopolu, kdy se předpokládá, že monopolní trh je jediný optimální, a proto je nutné jej zachovat. Tento monopol však má stejné negativní důsledky jako monopol „běžný“. Proto se provádí ekonomická regulace tohoto monopolu tak, aby jeho škodlivé účinky byly eliminovány. Pokud přijmeme existenci monopolu jako běžnou tržní strukturu, která je časově omezená, dále myšlenku, že spotřebitel je suverénní při formulaci a uspokojování svých potřeb, konkurence potenciální je stejným „hlídačem“ jako skutečná a trh budeme vnímat jako neustále se měnící proces, můžeme formulovat odlišná hospodářsko-politická doporučení. Odvětví elektroenrgetiky patřilo téměř po celou druhou polovinu 20. století k typickým příkladům aplikace teorie přirozeného monopolu v praxi. Celé odvětví bylo považováno za přirozený monopol, a tak byly vytvořeny v řadě zemí monopolní společnosti zajišťující poptávku celého odvětví, které podléhaly cenové regulaci. Řada těchto podniků však trpěla nedostatky, které vyvolala existence podnikatelské činnosti bez hrozby konkurence. Problémy ekonomiky Velké Británie na počátku 80. let vedly k privatizaci řady podniků, mezi nimi byla připravena i rozsáhlá přeměna elektroenergetického odvětví spuštěná na počátku devadesátých let. Tato přeměna „zhora“ ukázala, že uvolnění podmínek podnikání a deregulace nevede ke zhroucení dodávek elektřiny, a že toto odvětví je schopno fungovat i v principech, které mají blíže svobodnému trhu. Nicméně současná situace v tomto odvětví, jež je označována procesem deregulace a liberalizace, má ke skutečnému naplnění těchto pojmů poměrně daleko. Cílem této práce je tedy poukázat na nedostatky a důsledky standardního přístupu ekonomické teorie k regulaci monopolů a prostřednictvím teoretického konceptu rakouské 4

školy nastínit zbytečnost této regulace. Zároveň ukážeme, že právě státní regulace je tím, co vnáší neefektivnost do fungování tržního procesu. Ve druhé části práce aplikujeme teoretický koncept na odvětví elektroenergetiky, které je považováno za typický příklad odvětví, které nemůže bez státní regulace účelně fungovat. Zde se pokusíme popsat fungování odvětví bez státní regulace. V celé práci je na tuto problematiku důsledně uplatňován pohled ekonoma, což se týká zejména částí popisujících elektroenergetické odvětví. Práce je rozdělena do pěti kapitol. První krátce popisuje a zdůrazňuje některé části přístupu hlavního proudu v teorii dokonalé konkurence a monopolu. Druhá část ukazuje nedostatky tohoto přístupu a předkládá důvody pro nezasahování do tržního systému. Zdůrazněn bude přístup chicagské školy a vysvětlen postoj k fungovaní ekonomického systému z pohledu rakouské ekonomie. Třetí část předkládá princip a institucionální uspořádání elektroenergetiky při neexistenci zásahů do trhů. Čtvrtá část popisuje současnou situaci v Česku a v Evropské unii. Jelikož všechny země EU mají alespoň z části trh s elektřinou otevřen, ukážeme některé dopady této skutečnosti, zejména změny cen. V páté kapitole předkládáme velmi stručný popis činností, které by měly vést k deregulaci a liberalizaci odvětví. Vycházíme ovšem z toho, že cílovým stavem je skutečná deregulace a liberalizace, nikoliv současný proces, jež se pod těmito slovy skrývá, a který má do skutečného naplnění deregulace daleko.

5

1 Přístup hlavního proudu 1.1

Dokonalá konkurence Současný ortodoxní proud ekonomické teorie, představovaný hlavním proudem,

staví svoji teorii firmy na modelu dokonalé konkurence. Tento model je založen na několika předpokladech a je ústředním bodem, ze kterého je posuzováno tržní prostředí, chování firem, důsledky na spotřebitele, atd. Ačkoliv řada politik a zásahů do fungování ekonomického systému existovala již před nástupem tohoto teoretického proudu, tyto zásahy jsou s hlavním proudem konzistentní. Řada (většina) hospodářsko-politických rozhodnutí, zákonodárství týkající se ekonomického prostředí, chování všech subjektů v tomto prostředí působících, stanovení institucí souvisejících s fungováním hospodářství a samozřejmě činnost vlády je s tímto teoretickým systémem slučitelná nebo přímo vychází z tohoto modelu a jeho interpretace hlavním proudem ekonomické teorie. Model dokonalé konkurence vede k velmi jednoduchému a názornému popisu chování tržních subjektů. Původně byly rozlišovány pouze dvě situace: dokonalá konkurence a monopol a nebyly přesněji vymezovány. Předpokládalo se, že je-li na trhu více firem, je každá z nich natolik malá, že nedokáže ovlivnit tržní cenu.1 Až pozdější teorie nedokonalé konkurence vymezila přesněji jeho předpoklady. Předpoklady se mírně odlišují u různých autorů, uveďme tedy pět předpokladů, které považujeme za stěžejní: a) Všechny subjekty působící na trhu (spotřebitelé a firmy) mají dokonalé informace. Bez dokonalých informací by model přestal fungovat pro dlouhé období, neboť by nemohl být splněn zákon jediné ceny a docházelo by tak k arbitrážím (kupující by nevěděli o nižší ceně na jiném trhu). Zároveň by nebyla splněna podmínka stejných průběhů mezních nákladů u všech firem (takto se všechny ostatní dozví o technologiích ostatních firem) a to by vedlo k existenci monopolu popř. jiné formy nedokonalé konkurence.2 b) Existuje velké množství firem a velké množství kupujících na trhu daného zboží. Existuje-li velké množství firem, pak každá obsluhuje pouze malou část trhu a její

1 2

Viz Holman, 1999a. Mnohem důležitější než dokonalé informace jsou dokonalé (stejné) znalosti, viz další kapitoly.

6

volba vyráběného množství neovlivní výši ceny3. Obdobně toto platí pro spotřebitele. Dále velké množství firem zajišťuje důležitý rys dokonalé konkurence, čímž je vodorovná (tedy dokonale elastická) individuální poptávková křivka.4 c) Existuje volný vstup a výstup do odvětví. Existence bariér by vedla k vytvoření nedokonalé konkurence. Pokud by existovala např. jediná firma s nezbytným přírodním zdrojem, stane se monopolem. d) Firmy maximalizují zisk a spotřebitelé maximalizují užitek. e) Firmy vyrábějí homogenní produkt a spotřebitelé mají homogenní chutě5. Jelikož rozmanitost produktu zcela jistě nezaručí stejné průběhy mezních nákladů jednotlivých firem6, nebude dosaženo dlouhodobé rovnováhy. Aby takovýto výrobek mohl být poptáván, musí přirozeně existovat dostatečně velká skupina spotřebitelů, kteří budou spotřebou tohoto produktu uspokojovat své potřeby a tedy sami musejí mít homogenní chutě. Při nesplnění některého předpokladu přestává tento model platit a stává se modelem nedokonalé konkurence. Výsledkem tohoto modelu je cena, při které je dosaženo úplné alokační a výrobní efektivnosti, což představuje optimální využití omezených a vzácných zdrojů. Alokační efektivnost vyjadřuje rovnost mezního užitku a mezních nákladů poslední spotřebovávané (vyráběné) jednotky daného zboží. Při této rovnováze nemají ani spotřebitelé ani výrobci chuť danou situaci měnit. Při jakémkoliv odchýlení od rovnovážné polohy je totiž možno změnit objem směňovaného množství zpět na rovnovážnou úroveň, přičemž se zlepší situace jednoho, aniž by se zhoršila situace druhého. Populárně řečeno tato efektivnost znamená, že firmy vyrábějí takový produkt, který si spotřebitelé nejvíce přejí.

3

Tato skutečnost je obvykle označována pojmem cenový příjemce. Firma rozhoduje pouze o vyráběném množství a není tímto procesem schopna ovlivnit cenu - může ji jen přijmout (v nedokonalé konkurenci je firma označena jako cenový tvůrce). Pokud v dokonalé konkurenci firma zvýší cenu, všichni zákazníci od ní odejdou a snížení ceny není možné, jelikož v dlouhém období (jehož situace zřejmě bude v dokonalé konkurenci trvale převládat) všechny firmy vyrábějí na úrovni minima svých průměrných nákladů. 4 Dokonale elastická poptávková křivka bude pouze při nekonečném počtu firem na trhu, které jsou nekonečně malé. Při spočitatelném množství firem bude individuální poptávková křivka vždy skloněná. Tento sklon bude mít tak nevýznamný vliv na cenu, že jej můžeme zanedbat. 5 Tato podmínka vlastně vyplývá z prvních dvou předpokladů, ale jelikož ji řada publikací uvádí a jelikož se k ní ještě vrátíme, uvádíme ji ve výčtu. 6 Ačkoliv Chamberlinův model monopolistické konkurence vymezuje trh skupinou blízkých substitutů a předpokládá, že všechny firmy na tomto trhu působící mají právě stejné průběhy křivek mezních nákladů.

7

Výrobní efektivnost znamená, že firmy vyrábějí svůj výstup při minimálních nákladech na jednotku produkce a tedy maximálně využívají své vstupy do výroby. V dokonalé konkurenci se v dlouhém období cena ustálí na takové úrovni, která zajišťuje jak alokační, tak výrobní efektivnost. V této situaci jsou plně využívány omezené ekonomické zdroje a zároveň jsou spotřebitelé i výrobci plně spokojeni, protože žádný z nich nemůže změnit svůj objem spotřeby/výroby, aby zlepšil svoji situaci ve smyslu maximalizace užitku či zisku. Tento model trpí značnou nereálností předpokladů a nikde v realitě nenajdeme jeho obraz. Jako trhy blízké ideálu dokonalé konkurence jsou často uváděny např. plodinové burzy. Tento trh má doopravdy nejblíže, ale nikoliv díky charakteru komodity samotné, nýbrž díky institucionálnímu uspořádání trhu, tj. způsobu směny. Blízkost modelu je dána centralizovaným a organizovaným způsobem obchodu a faktem, že největší procento obchodů proběhne na burze a za všem známých podmínek. Trh, kde směna bude probíhat více individuálně a decentralizovaně, se bude vždy odlišovat od trhu popisovaném tímto modelem. Pokud by směna např. automobilů probíhala centralizovaně a organizovaně na jedné burze, bude trh s touto komoditou také více splňovat ideál dokonalé konkurence. Tento problém si uvědomovala i neoklasická ekonomie. Proto byly později rozpracovány kromě monopolu další modely chování trhů, souhrnně nazývané modely nedokonalé konkurence. Tyto modely se odlišují zejména počtem existujících subjektů na trhu. Můžeme tedy vymezit oligopolní trh s několika subjekty, monopolní trh s jedním a monopolistickou konkurenci s mnoha subjekty a s diferencovaným produktem. Přitom byly zároveň stanoveny výše uvedené předpoklady dokonalé konkurence, které jsou vytvořeny především tak, aby model vedl k požadovaným závěrům. Jelikož řada opatření hospodářské politiky a zákonodárství vychází z neblahého vlivu monopolu jako přímému protikladu brilantně fungujícímu modelu dokonalé konkurence, zaměříme se na jeho analýzu.

1.2

Monopol Monopol není ekonomy chápán pouze jako jeden prodávající, jak vyplývá přímo

z tohoto slova, ale je jím označován výrobce, který je cenovým tvůrcem, což znamená, že jeho rozhodnutí o velikosti výstupu ovlivní velikost tržní ceny po jeho produkci. Cenovým 8

tvůrcem je v určitém rozsahu každá firma v nedokonalé konkurenci, proto je monopol navíc určen tím, že jedna firma obsluhuje celou tržní poptávku. Tedy definujme monopol jako cenového tvůrce, jehož individuální a tržní poptávková křivka jsou totožné a zároveň neexistuje k jeho produktu blízký substitut. Pojem cenového tvůrce může svádět k chápání tohoto pojmu jako možnost libovolně určit cenu. Tento pojem však vyjadřuje závislost vyráběného objemu a ceny. V nedokonalé konkurenci je individuální poptávková křivka skloněná a změna vyráběného množství zapříčiní i změnu ceny. Na druhé straně v ekonomii hlavního proudu se všechny tržní subjekty chovají racionálně, což konkrétně u firmy znamená maximalizaci zisku. Aby výrobce maximalizoval svůj zisk, má při daných nákladech a preferencích spotřebitelů jedinou volbu výše ceny, a to při objemu, který generuje maximální zisk – v tomto smyslu by tedy byl i tento výrobce příjemcem ceny.7 Monopol může realizovat ekonomický zisk. Toho však v krátkém období dosahuje i dokonale konkurenční firma. Rozdíl je v dlouhém období, protože monopol může dosahovat zisku trvale, což způsobuje existence bariér ve volném pohybu firem v tomto odvětví. Pokud by bariéry neexistovaly, ustaví se příchodem a odchodem firem rovnováha jako v dokonalé konkurenci. Za hlavními překážky se považují: Ö

Vlastnictví významného výrobního zdroje jedinou firmou.

Ö

Právní ochrana patentů, licence apod.

Ö

Klesající úspory z rozsahu.

Ö

Udělení výhradní licence vládou. Speciálním případem v ekonomické teorii je existence bariér ve formě klesajících

úspor z rozsahu. Se zvyšováním produkce trvale klesají náklady na jednotku produkce a křivka průměrných nákladů se protne s křivkou tržní poptávky dříve než dosáhne svého minima. Při této situaci je tržní poptávka zajištěna nejefektivněji jednou firmou. Tato situace se nazývá přirozený monopol, protože by zřejmě samovolně z konkurenčního boje vzešla v tomto odvětví jedna firma. Sám konkurenční trh, povede k ustavení rovnováhy v situaci monopolu.

7

Předpokládáme existenci křivky mezních nákladů, která má pouze jeden vrchol. Při křivce s více extrémy však bude předchozí tvrzení platit také.

9

Dalším problémem je cenová diskriminace. Monopol může uplatňovat různé ceny pro různé zákazníky. Zatímco v dokonalé konkurenci všichni zákazníci nakupují všechny jednotky produktu za cenu ve výši mezního užitku8 poslední poptávané jednotky, při cenové diskriminaci je možno prodávat každou jednotku za cenu odpovídající jejímu meznímu užitku nebo může prodávat různá množství za odlišné ceny či může spotřebitelům s různými poptávkovými křivkami prodávat za různé ceny eventuelně může uplatňovat jinou strategii tvorby cen. Tím firma zvyšuje přebytek výrobce (tedy svůj) na úkor přebytku spotřebitele.

1.3

Ekonomie blahobytu. Vyplývající hospodářsko-politická doporučení Většina hospodářsko politických doporučení vychází z normativní ekonomie.

Normativní ekonomie zkoumá co má nebo co by mělo být. Ekonomická analýza sama na tuto otázku nemůže dát odpověď. Proto pokud chce ekonom v rámci své disciplíny takovéto hodnocení provést, musí se uchýlit k hodnotovým, normativním soudům. Normativní částí neoklasické mikroekonomie je ekonomie blahobytu. Příkladem normativního postoje je právě další výklad antimonopolního zákonodárství. Špatnost monopolu a nutnost jeho regulace je spatřována ve srovnání s dokonalou konkurencí, což je právě normativní postup. Veškerá hospodářsko-politická doporučení jsou normativního charakteru. Z klesající poptávkové křivky vyplývá i negativně skloněná křivka mezních příjmů. Podmínky maximalizace zisku je tedy dosaženo při úrovni produkce nižší než by odpovídalo rovnosti mezních nákladů a mezní užitečnosti. V podmínkách monopolu není dosahováno alokační efektivnosti, což pro ekonomy znamená, že nejsou plně využívány omezené zdroje. Dále nemusí být splněna podmínka výrobní efektivnosti. Tvar křivek nákladů a poptávky bude mít zřejmě tvar, který nepovede k maximalizaci zisku při produkci na úrovni minimálních průměrných nákladů. To v interpretaci hlavního proudu ekonomie znamená neefektivní využití zdrojů. Zároveň tato situace umožňuje realizovat ekonomický

8

Při měřitelnosti užitku.

10

zisk, což zřejmě také není zcela košer pro řadu ekonomů hlavního proudu. Srovnávání a výčet škodlivostí monopolu se uvádí prakticky v každé standardní ekonomické učebnici: „Ekonomové identifikovali čtyři hlavní problémy pocházející od monopolu a nedokonalé konkurence: snížený výstup a nepřiměřený zisk, ochablé řízení, nedostatek pobídek k technologickému růstu a tendence směrem k nehospodárným výdajům na dobývání renty.“9 „… v porovnání s konkurenčním trhem nabízí monopol menší množství a za vyšší cenu… Platí-li spotřebitelé vyšší cenu, má autobusová společnost vyšší zisky a její vlastníci vyšší mají důchody… Monopol tedy vyvolá neefektivnost – poskytuje menší než optimální množství.“10 „Monopol nepoškozuje spotřebitele pouze vysokou cenou, ale také tím, že bez tlaku konkurence nedbá na kvalitu ani zlepšování svých výrobků a služeb.“11 „Několik tržních selhání kazí idylický obraz dokonalé konkurence…: nedokonalá konkurence, externality a nedokonalé informace… Pokud firma má tržní sílu na odpovídajícím trhu, pak tato firma může zvýšit ceny svého produktu nad své marginální náklady. Spotřebitelé kupují méně tohoto zboží než by tomu bylo při konkurenci a uspokojení spotřebitele je sníženo.“12

Reálný svět sestává především z monopolní, oligopolní a monopolistické struktury. Všechny tyto tržní struktury jsou při srovnání s dokonalou konkurencí méně efektivní. Celý reálný svět se tak nechová efektivně. Monopol je nejméně efektivní situace a je třeba ji zabránit, aby nedocházelo k nevyužívání či mrhání s omezenými ekonomickými zdroji a zároveň je třeba chránit spotřebitele před poškozováním ze strany monopolu (je třeba zamezit jeho alokační a výrobní neefektivnosti, dosahování nepřiměřeného zisku na úkor spotřebitele, snížení přebytku spotřebitele). Proto se do fungování trhů vkládá stát. V každé rozvinuté zemi existuje antimonopolní zákonodárství a často i úřad, který se stará o hospodářskou soutěž především ve výše uvedeném smyslu. Tento úřad nemusí suplovat soudní moc, ale posuzuje pouze chování firem z hlediska fungování dokonalé konkurence s cílem maximálně se přiblížit dokonalé konkurenci. Doporučení pro zásahy státu do soutěže se objevují přímo v ekonomických učebnicích: Mankiw považuje vládní vylepšování trhů za jeden z deseti principů ekonomie: „Sedmý princip: vlády mohou někdy zlepšit výsledky fungování trhu… Další z možných příčin

9

Stiglitz, 1993, str. 469. Holman, 1999, str. 163. 11 Tamtéž, str. 165. 12 Samuelson, 1995, str. 272. 10

11

selhání trhu je tržní síla… Naučíte se, že se v tomto případě může zvýšit ekonomická efektivnost regulací cen, které si monopolista účtuje.“13 „V podstatě lze nalézt tři skupiny podnětů, které v tržní ekonomice vedou stát k regulaci hospodářství. Prvním důvodem je snaha státu napomáhat trhu v efektivní alokaci výrobních faktorů i finální produkce… Efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou.“14

Antimonopolní zákonodárství v Česku zamezuje zejména dohodám, sdružením, jednáním, která vedou nebo mohou vést k narušení fungování hospodářské soutěže, tj. vedou ke vzniku nebo posílení tržních uspořádání oddalujících se od modelu dokonalé konkurence – kartelové dohody, omezení výroby, omezování přístupu na trh nečlenům dohody, apod. Dále podle zákona dochází k posuzování fúzí, kontrole monopolního a dominantního postavení na trhu. Řada smluvních vztahů podléhá schválení a posouzení Úřadu pro hospodářskou soutěž, který může zároveň povolit výjimku ze zakázaných činností při hospodářské soutěži.15 Často uváděným negativním monopolním chováním je tzv. predátorské chování (dumping), což znamená snížení cen s cílem vyřadit z trhu konkurenty a získat tak monopolní postavení. Toto snížení cen se děje až pod náklady firmy, a proto delší držení cen na této úrovni nevydrží kapitálově slabší firmy. Po „zlikvidování“ těchto konkurentů zůstane firma na trhu sama a bude moci ceny opět zvýšit, a přitom má současně dominantní postavení. „Dumping (predatory pricing) je tradičně považován za jeden z nejnebezpečnějších způsobů poškozování hospodářské soutěže.“16 „Další formy jednání jsou také omezeny antimonopolním zákonodárstvím… predátorské chování při kterém firma prodává své statky za méně než jsou výrobní náklady… velká společnost může použít své finanční zdroje ke snížení cen a vytlačení menších konkurentů z trhu a poté zvedne své ceny.“17

Velmi populárním argumentem, ovšem více politickým než ekonomickým, je ztráta pracovních míst v důsledku vzniku monopolu. Je uznán argument, že monopol vznikl v důsledku podnikatelských schopností díky tomu, že byl efektivnější oproti ostatním konkurentům, ale přichází ke slovu otázka: co s nezaměstnaností, která vznikne v důsledku 13

Mankiw, 1999, str. 37-38. Soukupová, 1996, str. 505. 15 Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 16 Němcová, 1997, str. 194. 17 Samuelson , 1995, str. 331. 14

12

krachu ostatních podniků? Je tedy lepší hlídat trh tak, aby na něm působily menší firmy, ale aby byla zajištěna zaměstnanost. Nezaměstnanost přináší ze společenského hlediska větší ztráty než několik méně efektivních firem18. Jiný případ ovšem nastává u přirozeného monopolu. Jelikož sám trh by vedl k existenci jediné firmy, aplikace antimonopolního zákonodárství by byla chybná, protože by přinesla neefektivní duplikaci. V odvětví, které bylo určeno přirozeným monopolem se uplatňuje především administrativní bariéra vstupu (někdy i výstupu), která spočívá v udělování licencí pro podnikání v daném odvětví.19 Tím by mělo být zabráněno neefektivním duplikacím, tj. mrhání zdroji při zbytečné konkurenci. Přirozený monopol však přesto trpí stejnými neduhy z hlediska efektivnosti jako monopol klasický a je třeba ho také přibližovat k modelu dokonalé konkurence. Zde se zdůvodňuje nutnost zásahů státu do tvorby cen: „V případě přirozených monopolů je regulace ceny odůvodněná, protože není naděje, že by na trh vstoupili konkurenti… Existence dvou takových rozvodných firem a dvou přenosových sítí by totiž znamenala, že každou přenosovou sítí bude procházet přibližně jen polovina elektřiny. Zbudování a udržování vlastní sítě by proto bylo pro každou z obou firem příliš drahé.“ 20

Uplatňuje se ekonomická regulace, zejména jde o cenovou regulaci výstupu monopolu směrem k nižší ceně, nejlépe k ceně na úrovni MC=MU. To zajistí neznevýhodňování spotřebitele a zároveň vyšší výrobní a alokační efektivnost21. Mezní a průměrné náklady dosahují u firmy v pozici přirozeného monopolu minima až za křivkou tržní poptávky, proto není možné firmu nutit, aby vyráběla na úrovni mezních nákladů, realizovala by totiž ztrátu.22 Proto regulátor nastaví cenu někde mezi MR=MC a AC=MU. Zmíníme se o principu dvou nejběžnějších způsobů cenové regulace: určení „přiměřené“ míry výnosu a metoda cenových čepiček.23 Regulace v prvním případě vychází z rovnice: 18

V Česku v poslední době problém Mostecké uhelné. Vlastník chce neefektivní provoz uzavřít a zaměstnanci stávkují za zachování společnosti a pracovních míst. Jelikož neefektivní firma by neprodala svoji produkci je vláda ochotna tuto společnost dotovat. 19 Toto licencování lze také nahradit státním vlastnictvím nebo částečně efektivnější metodou udělení dočasné licence po veřejné soutěže (viz např. Frank, 1995). 20 Holman, 1999, str. 168. 21 „Smyslem této regulace je snížení monopolně vysokých cen a zvětšení objemu produkce, které firmy v monopolním postavení nabízejí.“ (Soukupová,1996, str. 513) 22 Při státním vlastnictví by bylo možno nastavit cenu na úroveň MC=MU a ztrátu platit z daní (Frank, 1995). 23 Také viz Dušek, 1998a; Walters, 1993.

13

TR = TC = OC + r0 K kde OC jsou explicitní (průměrné variabilní, účetní) náklady, K je investovaný kapitál a náklady příležitosti jsou rovny r0. Úloha regulátora spočívá v určení variabilních nákladů, přičtení “přiměřeného zisku r0 a nastavení ceny rovné tomuto součtu.24 Druhý způsob, který se snaží redukovat motivační selhání,25 spočívá ve stanovení maximálního růstu cen na určité střednědlouhé období (4-5 let). Maximální průměrný roční růst cen je roven rozdílu RPI-X, kde RPI je růst spotřebitelských cen a X je technologický koeficient, který odráží růst produktivity. Pokud se firmě během stanoveného období podaří snížit náklady, dostane se jí vyššího zisku a opačně musí pokrýt případnou ztrátu. Stanovení úrovně cen je tedy nutné pouze na počátkku a dále se již pouze “dolaďuje” míra technologického pokroku (X).

2 Kritika přístupu hlavního proudu 2.1

Dokonalá konkurence Základní problém spočívá v samotné podstatě modelu dokonalé konkurence. Tento

model (ale i všechny ostatní neoklasické modely popisující ekonomický systém) operuje pouze na bázi komparativní statiky. Tyto modely nemají v sobě obsažen žádný historický čas, zachycují stav pouze v daném okamžiku. Jediným „dynamickým“ prvkem je komparace dvou různých stavů – např. dokonalá konkurence v krátkém a v dlouhém období. Zároveň při dokonalých informacích musí být ekonomika ve stavu rovnováhy trvale. Tyto modely popisují pouze již dosažené stavy rovnováhy, vůbec neukazují, jak se této rovnováhy dosáhne. Ačkoliv je nazýván dokonalou konkurencí, není v tomto modelu pro konkurenci ve smyslu soutěže místo. Existence homogenního produktu a spotřebitelů nedává možnost jiné konkurence než cenové, a jelikož všichni výrobci mají dokonalé informace a především dokonalé znalosti, neexistuje zde žádná nejistota.26 Výrobci tedy mohou 24

V ČR se jako název této metody ustálil termín regulace dle oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. (Dušek, 1998) 25 Motivační selhání viz kapitola 2.4.2 26 Podrobněji viz problém znalostí a informací v rakouském pohledu.

14

dopředu spočítat, jakého lze dosáhnout zisku, jaké jsou jejich alternativní příležitosti a nebudou vstupovat do odvětví, které je saturováno. Díky těmto znalostem bude každá chvilková nerovnováha (např. změna spotřebitelských preferencí, objevení nového výrobního zdroje, apod.) okamžitě využita a celá ekonomika se bude trvale nacházet ve stavu dlouhodobé rovnováhy. Protože existují dokonalé informace, je nerovnováha okamžitě známa všem působícím subjektům a ti pouze upraví svou výši výstupu. Jakákoliv inovační činnost nemá smysl, jelikož její náklady nebudou uhrazeny. Díky dokonalým informacím bude nová technologie okamžitě známa všem ostatním účastníkům trhu a nebude existovat možnost vyššího zisku, který by byl odměnou za hledání inovací. Všechny firmy jsou identické a žádná nemůže být lepší než ostatní „konkurenti“. Dokonalá konkurence představuje spíše mrtvý a zastavený ekonomický koloběh, než neustále se měnící reálný svět. V modelu dokonalé konkurence představuje jediné rozhodování podnikatele pouhé nalezení optimálního výstupu firmy, které mu zajistí maximalizaci zisku. Jelikož zde neexistuje nejistota a veškeré informace jsou dostupné, je možné již před založením firmy vědět jaký výstup a za jakou cenu bude vyráběn27. Tím, že jsou modelu dokonalé konkurence známy všechny alternativy, v sobě skrývá nebezpečí existence „dat“, jež jsou dána jediné mysli. Tato jedinečná vševědoucí jednotka by pak určila optimální rozdělení zdrojů, což by přinášelo úplnou alokační efektivnost. Tato vševědoucí jednotka pak sama může vypočítat rozdělení zdrojů a určit výstupy jednotlivých firem. Tento model popisuje spíše centrálně plánovanou ekonomiku než tržní systém.28 I z tohoto důvodu se centralizované trhy (výše uvedená plodinová burza) mnohem více blíží dokonalé konkurenci. Vývoj společnosti s sebou přináší neustále nové a nové otázky, každý nový objev otevírá nové problémy, ať už dosud neznámé nebo dostane váhu faktor, který byl do této chvíle opomíjen. Je zřejmě možné říci, že v lidské společnosti nikdy nenastane stav, kdy by byly známy veškeré informace ve své úplnosti, což znamená, že předpoklad dokonalých informací nebude nikdy v lidské společnosti splněn a model dokonalé konkurence nebude nikdy v realitě existovat. Je-li tento obraz reality nikdy nesplnitelný, nemá tedy smysl, aby

27 28

Podrobněji viz např. Kirzner, 1998. Salin, 1996, str.32.

15

doporučení ekonomie vycházela z modelu dokonalé konkurence a snažila se všechny trhy přibližovat tomuto nedostižnému ideálu.29 Jedním z dalších předpokladů dokonalé konkurence je homogenní produkt a tedy i spotřebitel. Tento předpoklad je zřejmě také nesplnitelný.30 Žádné dvě osoby si asi nejsou tak podobné, aby měly stejné zvyky, chutě a preference. Navíc při nemožnosti mít dokonalé informace ani jejich informace nebudou nikdy stejné, a i když budou, je zde problém znalostí. Žádné dvě osoby nemají stejné znalosti a tedy stejné informace zpracují odlišným způsobem, což znamená, že ani jejich rozhodnutí nebudou totožná. Z tohoto důvodu nebudou ani potřeby spotřebitelů nikdy homogenní a spotřebitelé získají různorodostí statků lepší uspokojení svých potřeb. Pokud by předchozí tvrzení o nehomogennosti preferencí neplatilo, je absurdní předpokládat, že firmy nabízejí heterogenní statky aniž by je někdo poptával. Lze tedy říci, že heterogenní výstup na trzích existuje právě proto, že si jej spotřebitelé přejí. Je-li heterogennost jedna z příčin monopolního postavení, pak monopolní postavení mají společnosti právě proto, protože si to spotřebitelé přejí a přináší jím to vyšší uspokojení potřeb a není pravdou, že to snižuje efektivnost. „Měřítkem efektivnosti daného způsobu využití zdrojů je hodnocení spotřebitelů, nikoliv ekonomů.“31

Existence alokační a výrobní efektivnosti je podmíněna nekonečně elastickou poptávkovou křivkou po produkci firmy. Dokonalá konkurence této podmínky dosahuje stanovením předpokladu velkého množství firem na daném trhu. V realitě je zřejmě možné, aby nějaké odvětví bylo do určité míry nenasytitelné díky spotřebitelským preferencím, což by zajišťovalo elastickou poptávkovou křivku. Toto tvrzení by umožňovalo přiblížení se alokační efektivnosti dokonalé konkurence i v nedokonalé konkurenci. Modely hlavního proudu vycházejí z předpokladu jediného cíle podniku maximalizace zisku. Reálný podnik může mít stanovenu řadu jiných primárních cílů, např.

29

„Nejsou-li faktické požadavky „dokonalé“ konkurence splněny, není možné mít firmy k tomu, aby jednali tak, „jako kdyby“ existovala.“ (Hayek, 1994, str. 326) 30 Protože homogenní produkt se v realitě neobjevuje, je uváděn přibližně homogenní výrobek. Jaký výrobek je homogenní a jaký ne, o tom ovšem nemůžeme rozhodnout dopředu ani za skupinu spotřebitelů, protože jediný, kdo ví a kdo rozhoduje jaký statek je homogenní, je samotný spotřebitel jednotlivec. 31 Armentano, překlad připravovaný k vydání Liberálním institutem.

16

maximalizace obratu, maximalizace tržního podílu, tržní hodnoty atd.32 V řadě podniků dochází k oddělení řízení a vlastnictví a vznikají tak uvnitř podniku různé zájmové skupiny s odlišnými cíli (preferencemi). Podnikatelé (a s nimi i ostatní zaměstnanci a osoby z okolí podniku) se nerozhodují jako „čistí ekonomové,“ nedisponují dokonalými informacemi ani dokonalými znalostmi, nerozhodují se na základě ekonomických nákladů. Podnik není černá skřínka, ale je složen z jednotlivců, kteří mohou mít protichůdné zájmy (vlastníci, manažeři, zaměstnanci)33 a odchylují se tak od rozhodování, které by bylo v souladu s předpokladem maximalizace zisku při rovnosti mezních veličin. V realitě existuje i necenová konkurence, a proto se domníváme, že lze při tvorbě ceny použít celou řadu přístupů, které nemusí vést k platnosti zlatého pravidla maximalizace zisku. Přesto se ale v konkurenčním prostředí snaží podnik vždy o zvýšení efektivnosti (tj. o minimalizaci nákladů a o zvýšení prodeje v rámci dané poptávky), jinak bude předstihnut konkurenty.

2.2

Monopol Jak jsme uvedli výše, ekonomie hlavního proudu monopol definuje nejčastěji jako

cenového tvůrce, který je sám schopen obsluhovat celou tržní poptávku po daném produktu, ke kterému neexistuje blízký substitut. Určit takto, který producent je monopolem, je velmi obtížné ne-li dokonce nemožné. Všechny produkty vyráběné odlišným výrobcem se od sebe liší. Každý je vyráběn v odlišném podniku, s odlišnými výrobními faktory (žádné dva stroje ani dva lidé nejsou identičtí, k tomu přistupuje fakt, že každá firma je řízena jinak), každý může mít odlišnou poptávku a zároveň každý producent je v určitém rozsahu cenovým tvůrcem. V tomto pojetí je každý výrobce monopolem. Vymezení blízkého substitutu je stejně obtížné, jelikož všechny statky jsou omezené a jsou tedy konkurenty. Navíc neexistence substitutu v současnosti neznamená nemožnost jeho najití v budoucnosti.34 V neposlední řadě o tom co je a co není substitut rozhoduje vždy sám spotřebitel.

32

Například Baťa měl za cíl „obout celý svět“. Podrobněji viz Wöhe, 1995; Synek, 1999. 34 Vyrábí-li jediná firma ve východních Čechách elektrickou energii, je monopolem? Elektrická energie není jediným zdrojem energie, můžeme ji nahradit plynem, sluncem, atd. Elektřinu nemusíme odebírat z východních Čech, je možno ji odebírat z jiné části země nebo ze zahraničí. Máme tedy problém vymezit trh monopolu jak z hlediska věcného, tak z hlediska geografického. 33

17

Tyto problémy jsou samozřejmě známy a je nutno je řešit, zejména v antimonopolním zákoně. Zákon o ochraně hospodářské soutěže stanovuje dominantní a monopolní postavení na relevantním trhu. Přičemž relevantní trh znamená shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné zboží, dominantní postavení je 30% podíl na tomto trhu a monopolní postavení znamená, že subjekt není vystaven soutěži s jinými subjekty. Na konkrétních případech Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se ukazuje nemožnost objektivního vymezení relevantního trhu a následného určení podílu. Jednotlivé vymezení trhu se liší v případech, které mají stejný předmět hlavní obchodní činnosti. Příkladem může být vymezení trhu pro čerpací stanice a dodavatele propan-butanu pro čerpací stanice. V druhém případě je trh vymezen jako „trh s plynem propan-butan určeným pro čerpací stanice pohonných hmot“35, zatímco v prvním případě je trh vymezen „jako trh pohonných hmot, mazadel, příbuzných ropných produktů a jiných výrobků pro maloobchodní prodej u čerpací stanice pohonných hmot.“36. Propan-butan a benzín je téměř dokonalým substitutem, jelikož upravený automobil může používat obou paliv současně. Přestože oba subjekty tedy podnikají na jednom trhu, má každý vymezen trh tak, aby toto vymezení co nejlépe odpovídalo řešenému případu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže deklaruje, že při vymezení trhu je rozhodující spotřebitelské hledisko.37 Přesto je schopen vymezit trh jako „trh tzv. bílé techniky, tj. domácích elektrospotřebičů, kam lze zahrnout především pračky, myčky, ledničky a mrazničky.“38 Lze si jen obtížně představit spotřebitele, který substituuje drahou ledničku levnou automatickou pračkou.39 Běžně je monopol v učebnicích ekonomické teorie zobrazován způsobem, který spíše zobrazuje přirozený monopol nebo oligopolní konkurenci s prostorem pro maximálně dvě, tři firmy. Toto zobrazení velmi názorně ilustruje všechny negativní vlastnosti monopolu - alokační a výrobní neefektivnost, dosahování ekonomického zisku a ztráty mrtvé váhy. Pokud ale vznikne monopol v konkurenčním prostředí (tj. tam, kde je díky 35

Rozhodnutí ve správním řízení č. S 38/99. Rozhodnutí ve správním řízení č. S 117/99. 37 Příručka pro podnikatelské subjekty, 1999. 38 Rozhodnutí ve správním řízení č. S 6/99. 39 Podrobnější rozbor případů řešených Úřadem pro hospodářskou soutěž viz M. Kulig: Analýza některých případů řešených Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže v ČR, seminární práce, VŠE, LS 1999/2000 36

18

poptávce prostor pro řadu firem) díky existenci neadministrativních bariér, pak se tento monopol nejspíše neudrží. Vzdálenost nákladových křivek a tržní poptávky je tak veliká, že nikdo nebude ochoten akceptovat mnohonásobné zvýšení ceny a pokud ano, bude tato akceptace velmi krátkodobá. Vysoká cena totiž povede k intenzivnímu hledání substitutu a pokud neexistuje, ke hledání nové technologie nebo nových výrobních zdrojů. Existence monopolního vlastníka důležitého výrobního faktoru povede jednak k jeho šetrnějšímu užití a jednak umožní využívat známé, ale doposud neefektivní zdroje, čímž přispěje ke zvýšení nabídky tohoto zdroje. „Světový monopol ropy by vedl ke zvýšenému využívání vodní energie, uhlí apod. Z hlediska světového hospodářství a sub specie aeternitatis by to znamenalo, že budeme úsporněji zacházet s drahocennými látkami, které jen těžíme, ale nedokážeme nahradit, a že tak zanecháme příštím generacím více než by tomu bylo při bezmonopolním hospodaření.“40

Existence monopolu je vázána na existenci bariér na straně vstupu, popř. výstupu. Tyto bariéry ovšem existují v daném časovém okamžiku a tedy i monopol může existovat v daném časovém okamžiku. Časová udržitelnost monopolu je omezená41 a jeho existence kromě bariér závisí také na poptávce. Je-li tak nízká, že trh zajistí jedna firma, jsou zde splněny podmínky pro existenci přirozeného monopolu. Je-li monopolní cena pro spotřebitele příliš vysoká, nebudou zboží kupovat. Pokud se změní preference spotřebitelů, které způsobí zvýšení poptávky, pominou i předpoklady pro existenci jedné firmy. Existuje-li v odvětví monopolní cena, bude existovat silný tlak na vstup do tohoto odvětví. Při neexistenci substitutů bude silná snaha tyto substituty objevit, snaha najít nové technologie nepoužívající vstup v monopolním vlastnictví, snaha najít nové zdroje příslušné suroviny, apod. (viz výše). Nalezení substitutů, nových technologií apod. povede ke změnám nabídky a poptávky tak, že dojde k vymizení podmínek pro existenci monopolu. Pokud spotřebitelé nechtějí akceptovat monopol, prostě mohou změnit svoje preference a tím i poptávku po produkci monopolní firmy. Pokud budou dobrovolně nakupovat od monopolní firmy, pak její existenci akceptují. Monopol může díky svým vysokým ziskům provádět poměrně nákladný výzkum. Pokud je tento výzkum úspěšný a vede k objevení efektivnější technologie, umožní mu to 40

Mises, 1998, str. 80. Časové omezení se ovšem nevztahuje na administrativní bariéry vytvořené ze strany státu – viz další výklad.

41

19

snížení nákladů a tedy možnost vyššího prodeje za nižší cenu při stejné míře zisku. Trh, který by se snažil přiblížit prostředí dokonalé konkurence, nemá pro takovýto pokrok žádný prostor. Dominance nadnárodních monopolů je umožněna právě proto, že poskytují levnější zboží a spotřebitelům přináší vyšší užitek. Pokud je existence nadnárodních monopolů škodlivá, má kterýkoliv spotřebitel možnost jeho výrobky nekupovat a nakupovat u drobného domácího výrobce a způsobit krach této společnosti. Proč kupují spotřebitelé Coca-Colu nebo Pepsi-Colu, když mohou nakupovat nespočetné množství jejich obdob? Vysvětlení je prosté: pro většinu zákazníků jsou tyto výrobky (nadnárodních monopolů/oligopolů) levnější, chutnější, bezpečnější a kvalitnější. Zákon o ochraně hospodářské soutěže připouští možnost výjimek. Ochrana hospodářské soutěže je tedy značně závislá na rozhodnutí státních úředníků, na tlaku a vyjednávacích schopnostech podnikatelských subjektů, jakou hospodářskou soutěž si „zařídí.“ Antimonopolní zákonodárství může být účinným nástrojem konkurenčního boje – pokud je můj konkurent schopnější, stačí prokázat, že dosáhl dominantního postavení a zneužívá ho a zajistit mu minimálně pokutu a nepříjemný obraz u veřejnosti.42,43 Predátorské chování je oblíbeným strašákem44, ale neexistují přesvědčivé důkazy pro potvrzení této praktiky45. Při argumentaci se často vynechává, že ten, kdo nese mnohem vyšší náklady, je právě onen predátor, který musí prodávat se ztrátou. Zatímco se tento predátor finančně vysílí při prodeji pod náklady, ostatní firmy mohou vyrábět na sklad a počkat, až se ceny zvýší. Může se poté stát, že zatímco ostatní budou prodávat se ziskem, predátor nemusí za jimi nastavenou cenu ani pokrýt své ztráty. Pokud by to opravdu vydržel a ceny po zničení konkurentů zvýšil, bude na volném trhu čelit silným motivům ke vstupu do tohoto silně ziskového odvětví.

42

Endogenizací politického procesu (tedy např. antimonopolní zákony jako způsob konkurenčního boje) do ekonomického chování člověka se zabývá teorie veřejné volby. Příkladem je tzv. dobývání renty. Jelikož licence a uzavření určitého odvětví přinese subjektům nacházejícím se v tomto odvětví zvýšené zisky a nižší konkurenci, jsou ekonomické subjekty ochotny nést náklady na získání této výsady (např. náklady na lobování, úplatky, apod.). Tyto náklady jsou však neproduktivní. (Viz např. Holman, 1999a.) 43 Praktické příklady lze najít zkoumáním jednotlivých soudních pří. Ukazuje se, že ačkoliv např. ceny klesaly a zároveň existovaly desítky konkurentů, přesto byly firmy uznány vinnými z monopolních praktik. (Armentano, 1983 a překlad). Aktuálním příkladem je nynější proces proti společnosti Microsoft. 44 Mnohem oblíbenějším v mezinárodním obchodě než v antimonopolní politice. 45 Viz např. Armentano, překlad.

20

Při posuzování dumpingových cen je velmi obtížné určit skutečné náklady na výrobu, nehledě na to, že náklady každé firmy jsou subjektivní. Jakmile je jednou zboží vyrobené, jsou tyto náklady již utopené, a není-li firma schopna prodat zboží za cenu vyšší než náklady, musí je prodat za cenu nižší. Likvidace zboží může převýšit náklady prodeje „pod cenou“ a pak je lépe toto zboží prodat. Pokud např. zavede konkurent nebo i vlastní firma nový výrobek, starý se může stát neprodejný, pak přinese vyšší příjem prodat ho za nižší cenu než ho nechat zabírat místo ve skladech na úkor nového zboží a platit za další sklady. Posouzení nákladů a prodejní ceny je čistě subjektivní a lze obtížně určit, jaké jsou důvody k výši té které ceny. Pro tvorbu cen jsou ekonomicky relevantní pouze subjektivní náklady obětované příležitosti.46

2.3

Přirozený monopol V současnosti jsou většinou ekonomů za přirozený monopol považována síťová

odvětví, tj. rozvod vody, plynu, elektrické energie, atd. Největším argumentem pro jejich regulaci jsou spatřovány neefektivní duplikace. Existence neefektivní duplikace tj. dvojí sítě (vodovodní, elektrické, apod.) způsobí její poloviční zatížení a tedy nižší využití zdrojů. Takovouto „neefektivní duplikaci“ lze zřejmě nalézt v řadě odvětví a na řadě trhů, aniž by byla vnímána jako neefektivita. Velmi častá je existence více super či hypermarketů vedle sebe nebo jiných prodejen umístěných blízko sebe. Je zajisté možné ukázat pomocí technického propočtu, že jedna společnost je při určité velikosti schopna uspokojovat poptávku efektivněji a s nižšími náklady. Přesto vedle sebe existují tyto firmy a žádná zřejmě nedosahuje ztrát, jinak by svůj provoz uzavřela. Právě svobodný trh je tím, co ukazuje efektivitu té které tržní formy. Žádná firma zřejmě není schopna znát kompletní tržní poptávkou křivku a určit tak optimum na základě zlatého pravidla maximalizace zisku. Je potom možné, že v některém odvětví nebo v některé lokalitě může existovat více firem než by bylo ekonomicky optimální. Těmto firmám optimum známo není a příslušná dosahovaná míra zisku jim je dostačující. Nikdo například nezkoumá jestli pekárna nevyrábí na poloviční výkon a nedochází tak k nevyužití zdrojů, což by mělo být důvodem k regulaci.

46

Viz např. Šíma, 1998; Hayne, 1991.

21

Dále ze samotné podstaty přirozeného monopolu vyplývá existence jedné firmy, která vzejde z konkurenčního boje a žádná další firma pak nebude chtít na tento trh vstoupit. Není tedy nutné trh chránit a tzv. uměle vytvářet konkurenční prostředí – je-li odvětví nebo trh přirozeným monopolem, žádná další firma na tento trh nikdy nevstoupí. Současnou politiku udělování licencí ke vstupu firmy do odvětví, které je považováno za přirozený monopol, považujeme za zbytečnou. Je-li nutná licence na vstup do tohoto odvětví, pak je zřejmě o toto odvětví zájem a nemůže tedy být přirozeným monopolem, protože pokud by bylo, žádná další firma do tohoto odvětví nebude jevit zájem o vstup47. Pokud nebudou existovat administrativní překážky vstupu do odvětví, bude působící subjekt trvale vystaven potenciálnímu nebezpečí konkurence. Není rozdíl mezi potenciální a reálnou konkurencí. Jakmile bude předpokládáno vymizení nákladových podmínek pro existenci přirozeného monopolu nebo se společnost v tomto odvětví začne chovat neefektivně, existuje možnost vstupu dalších firem do tohoto odvětví. Tato možnost vstupu další firmy funguje stejně jako konkurence skutečná. Firma i v postavení monopolu musí mít neustále na paměti, že na její špatné podnikatelské výsledky může okamžitě zareagovat nový konkurent. Při existenci administrativních omezení je vstup dalších firem velmi zdlouhavý, ne-li nemožný a firma tak není vystavena hrozbě potenciální konkurence a není nucena chovat se ekonomicky. Administrativní překážky značně omezují a zpomalují působení konkurence a velmi zdlouhavě se odstraňují, pokud již pominou podmínky pro existenci přirozeného monopolu, pakliže nějaké kdy vůbec byly. Administrativní překážky v podobě udělování licencí a splňování různých procedurálních záležitostí vytváří předpoklady pro monopolizaci, protože vstup diskriminuje drobné podnikatele. Tyto procedury jsou často poměrně nákladné a velké (finančně) společnosti mají pak snadnější přístup do odvětví. Problém bariér není nic jiného než důsledné prosazování soukromého vlastnictví (vlastnictví významného zdroje nebo vlastnictví duševní) nebo výsledek podnikatelského umu (dosažení klesajících nákladů, rozpoznání ziskové příležitosti), který je obdobou duševního vlastnictví. Pokud jediný vlastník významného zdroje nebo speciální technologie nechce prodávat všem za nižší cenu, není ve svobodné společnosti nikdo oprávněn mu určovat, za kolik má prodávat. Nevyužité zdroje mohou být pouze 47

Viz také Zajíček 1999.

22

v dokonalé konkurenci, protože zde existují dokonalé informace, díky kterým všechny zdroje známe a víme, jak jsou využívány. V reálném světě tomu tak není, a tak ani nelze říci, jestli existence monopolu je z důvodu podnikatelské intuice v rozpoznání ziskové příležitosti nebo naopak v tom, že zde zisková příležitost není a subjekt, který v pozici monopolu působí, není proto následován dalšími subjekty.48 Cenová regulace s sebou přináší řadu problémů. Proto, aby teorie regulace byla účinná, je třeba „dokonalé“ informovanosti regulátora. Stejně jako ve všech odvětvích a při kterékoliv směně existuje informační asymetrie, tak existuje i mezi regulátorem a regulovaným. Regulátor požaduje informace od regulovaného, který má informační převahu. Přitom právě stát je často uváděn jako ten, kdo by měl řešit informační asymetrii mezi nabízejícím a poptávajícím. Jak tedy může stát a jeho aparát efektivně řešit problém informační asymetrie, když jako kontrolor a regulátor tímto pověřený je sám vystaven informační asymetrii? V zákonech „vytvářejících“ konkurenci v těchto odvětvích se často objevuje jako argument pro regulaci také veřejný zájem49. Nic takového jako veřejný nebo společenský zájem neexistuje. A ekonomie ho ani nemůže zkoumat. Zájem může mít jednotlivec nikoliv společnost. Tím nepopíráme, že může existovat nějaký společný vzorec chování nebo že jednání na úrovni společnosti se může projevovat určitými společnými znaky. Toto jednání ale nelze znát dopředu a vysledovat ho můžeme pouze ex post. Z tohoto důvodu ho nelze nadeklarovat dopředu. Dále pokud opravdu existuje zájem společnosti, např. na udržení zaměstnanosti určitého regionu, pak lidé sami budou kupovat výrobky společností působících v tomto regionu a budou klidně ochotni zaplatit vyšší cenu i při neefektivní výrobě. Jejich nejvyšší preference bude udržení zaměstnanosti. Tento veřejný zájem lze poté vysledovat. Společnost tedy sama ukázala svůj zájem, který není třeba zajistit žádným zákonodárstvím ani subvencemi pro firmy v dané oblasti, apod. Veřejný zájem napsaný v zákonech je zájem různých nátlakových skupin, politiků apod., nikoliv zájem veřejnosti.50

48

Více viz trh jako proces a podnikatelské objevování. Viz např. Návrh energetického zákona. 50 Viz návrh novely zákona o drahách: „O uplatnění veřejného zájmu…rozhoduje příslušný orgán státní správy nebo samosprávy.“ 49

23

Předpokladem pro určení „správné“ ceny je stabilita nákladových a poptávkových křivek. Není možné je určit do budoucna, ale zjišťují se z empirických dat za minulé období a od různých subjektů (jak firem, tak jednotlivců). Poté je možné je určit regresní analýzou. V reálném světě a v reálných trzích dochází neustále ke změnám – technologie používaná letos může být modifikována příští rok, dále dochází k neustálé fluktuaci cen. Nelze také určit náklady připadající na jeden výrobek, pokud firma vyrábí více druhů výrobků. Společné náklady neumíme přiřadit jednotlivým výrobkům podle žádné objektivní metody.51 Důvody (uváděné ekonomy pro regulaci monopolů) jako možnost stanovení vysoké ceny a nízkého výstupu, možnost získat „nepřiměřený“ zisk52 atd., spadají do normativní ekonomie. Ekonom neví jaká cena je správná a jaký zisk je přiměřený. Toto tvrzení vychází ze srovnání monopolu s modelem dokonalé konkurence, ale my nemáme žádný ekonomický nástroj, který zdůvodní proč je monopolní cena špatnější než ta, která vznikla v podmínkách dokonalé konkurence. Jediný nástroj umožňující toto srovnání je etický soud. Cena je výsledek preferencí kupujícího a prodávajícího nemá žádnou podstatu nebo objektivní hodnotu. To, že existuje tendence k jednotné ceně, je pouze výsledek institucionálního uspořádání místa kde ke směně dochází, tj. trhu.53 Nemůžeme říci, že cena monopolu je vysoká, protože ji nemáme s čím srovnat, aniž bychom se dopustili etických soudů.54 Dalším předpokladem je, že regulátor bude provádět svoji činnost nestranně a v zájmu společnosti. Ve skutečnosti se však objevuje jev, který se nazývá zajetí regulátora. „Zajetí znamená efektivní kontrolu regulátora regulovanými kruhy, na které měly původně 51

Viz také Zajíček, 1999. Nejlépe vyjádřeno čteme u Stiglitze: „Ekonomové identifikovali čtyři hlavní problémy pocházející od monopolu a nedokonalé konkurence: snížený výstup a nepřiměřený zisk, ochablé řízení, nedostatek pobídek k technologickému růstu a tendence směrem k nehospodárným výdajům na dobývání renty.“ opakování citace 53 Institucionálním uspořádáním jsou myšleny instituce v pojetí nové institucionální ekonomie (více viz např. North: Institutions, Institutional Change, and Economic Performance). Tedy jak formální, tak neformální instituce ve smyslu pravidel hry. V některých zemích se můžeme setkat také s obchodem, který je kamenný, je na stále stejném místě a tedy je nějakým způsobem organizován. Ale neexistuje zde žádná jednotná cena, každý kupující individuálně smlouvá s prodávajícím a ceny se tak liší pro každého kupujícího. V takovémto systému bude obtížně hledat přiměřenou a nepřiměřenou cenu, přiměřený a nepřiměřený zisk, apod. Přesto je takovýto systém také tržní ekonomikou. 54 Podrobněji viz kapitola o demonstrovaných preferencích. 52

24

agentury dohlížet55.“ Ačkoliv někteří tvrdí, že zajetí předpokládá čisté oddělení mezi státem a soukromým sektorem a je tedy vlastní pro Spojené Státy, lze tuto myšlenku rozšířit daleko za hranice USA. Podle Hooda je zajetí procesem, v němž organizace mající řídit politiku jsou „vlastněny“ organizovanými skupinami, které deformují politiku pro svoje vlastní zájmy. Příkladem může být tradiční „vlastnictví“ evropských ministerstev zemědělství zemědělci. U teorie regulačního zajetí je uváděna práce M. Olsona The Logic of Colective Action z roku 196556. Hood uvádí ještě dřívější práci, která popisuje proces zajetí, Bernsteinovu Rugulating Business by Independent Commision z roku 1955. Zajetí v pojetí Bernsteina je výsledek procesu „stárnutí“, ve kterém původní reformující (napravující) nápor regulátora opadává, až se vytratí. Bernstein říká, že regulační orgány tak vznikají v politických kampaních k ochraně veřejnosti před poklesky korporací. Tento problém může být typicky uvrhnut do centra politického programu několika velkými katastrofami nebo selháními systému. Samozřejmými příklady jsou masakry, které se staly v počátcích letecké přepravy cestujících ve 30. letech nebo krach na burze na konci 20. let, které způsobují volání po ochraně veřejnosti před těmito jevy. Následné „stárnutí“ probíhá několika způsoby. Úředníci v regulačních agenturách začínají postupně trpět jistou unaveností. Ti, kteří se připojili k regulačnímu orgánu ve špičce politické kampaně, která ho založila, začínají agenturu opouštět, získají jiný názor, přejdou za vyšší kariérou, apod. Pokud zůstanou, mohou se proměnit ve stárnoucí, cynické, zkostnatělé byrokraty. Pokud odejdou, mohou být

nahrazeni odkudkoliv přišlými

byrokraty nižšího formátu a s nižší odpovědností k původním cílům politiky. Kromě toho politická odpovědnost k původním cílům začíná slábnout, původní reformní kampaň nebo katastrofa, která podnítila příchod regulace se stává vzdálenou a pozornost médií se už dávno přesunula jinam. Životní cyklus zakončuje zajetí regulátora regulovaným odvětvím57. Při regulacích dochází často k zachování status quo a regulační aktivisté a regulační orgány mají tendenci psát o vývoji regulace a o regulaci v hrdinném duchu58. To spolu 55

Hood, 1994, str. 21. Viz např. Zajíček, Dušek. 57 Hood, 1994, str. 21-22. 58 Příkladem může být náš úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Zákony na ochranu hospodářské soutěže jsou objektivně a z dlouhodobého hlediska ku prospěchu nejen existenci soutěžního prostředí, ale i všem 56

25

s ústupem regulace ze zájmu veřejnosti umožní přetrvávání regulace po dlouhá léta a tvorbu výrazných deformací regulovaného odvětví59. V Česku může jako příklad neschopnosti regulátora a zajetí regulovanou firmou sloužit společnost Český telecom a jeho regulace. Poplatky za služby telefonních hovorů jsou předmětem cenové regulace. Regulace probíhá dle oprávněných nákladů. Český telecom (tehdy ještě SPT telecom) provedl v jednom ze svých zdražování zvýšení ceny telefonních karet na 4,- Kč. Jelikož jeho cenová tvorba podléhá regulaci, byla tato cena schválena na základě oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Schválená cena dlouho nevydržela a musela být snížena na 3,50 Kč, protože zákazníci přestali karty kupovat. Zákazníci ukázali, že monopol nemůže jakkoliv zvyšovat cenu a regulátor zde samozřejmě zcela selhal.60 Při regulaci dle přiměřené míry zisku existuje také problém s oceněním kapitálu. Starší podnik bude mít nižší ocenění kapitálu, přestože může používat stejnou technologii jako novější firma. Při nastavení vyšší míry výnosu kapitálu než je skutečná dochází ke zbytečným investicím do kapitálu. Tato vyšší míra je nastavena vždy, jelikož zaručuje „slušnou“ míru zisku. Manažeři regulovaných firem mohou mít větší motivaci k přesvědčení regulátora o oprávněnosti zvyšování než ke snaze o snižování nákladů. Ačkoliv regulace na bázi cenových čepiček by měla odstranit motivační selhání61 a zvětšit prostor pro změnu ceny firmě, přesto zůstává problém počátečního stanovení ceny a opakované nastavení míry technologického inovace. Jelikož je vstup firem administrativně regulován, je kterákoliv regulace spíše pro zajištění „slušného“ zisku pro firmy než pro ochranu zákazníků. Pokud bude administrativní bariéra odstraněna, bude firma vystavena

soutěžitelům - tedy i těm, kteří předpisy porušují, neboť garantují stejné a rovné podmínky i v době, kdy se podnik, který byl ‚nahoře‘, může ocitnout v důsledku nepřípustných praktik konkurence zase ‚dole‘“. (Příručka pro podnikatelské subjekty, 1999) 59 Deformace se netýká pouze deformace ekonomické struktury či cen, ale deformace je mnohem širší a zasahuje celkové myšlení i vývoj související s daným odvětvím. Příkladem nechť je odvětví elektroenergetiky, které je předmětem regulací prakticky od svého vzniku. Veškeré mínění odborníků, techniků a veřejnosti si nedovede představit neregulované odvětví. Jejich snahy jsou pak automaticky směřovány ke státu od kterého očekávají vytvoření konkurence. Jako důsledek regulací také vzniká povědomí jakéhosi práva na elektřinu. Toto právo na nějaký statek a ještě za nízkou cenu může být umocněn, pokud je firma ve státním vlastnictví a nízká ztrátová cena je dotována (jak navrhuje jedno z řešení regulace přirozeného monopolu Frank, 1995). Dále veškerý výzkum, objevy, řízení atd. jsou směřovány do institucionálního prostředí regulovaného odvětví, a to samozřejmě zvyšuje odpor techniků k deregulaci. 60 Jelikož prodával pod oficiálně schválenými náklady, lze to podle standardní ekonomie dokonce označit za dumping. 61 Viz námitky chicagské školy.

26

potenciální konkurenci a může sice zvýšit cenu, což ale přiláká další konkurenci do odvětví – hlídacím psem nebude regulátor, nýbrž potenciální konkurenti. Teorie přirozených monopolů nebyla tím prvotním impulsem pro regulaci a licencování firem v odvětvích přirozeného monopolu. V dobách, kdy se objevovaly první vládní licence na monopoly, byla většina ekonomů přesvědčena, že klesající úspory z rozsahu nebo kapitálově náročná výroba nevede k monopolu, ale je žádoucí stránkou konkurenčního procesu.62 Tato teorie vznikla až později a vědecky dovedla zdůvodnit administrativní monopoly ze strany vlády. Studie období prvních dvaceti let 20. století ukazuje, že regulace elektroenergetiky byla uplatněna tam, kde zisky byly nižší a výroba vyšší. Regulace zvýšila zisk a snížila výstup. Regulace nesloužila k ochraně zíkazníků, ale podnikatelům pro zajištění zisků (viz dále také chicagská škola).63,64

2.4

Námitky vznesené ekonomy chicagské školy Pohled chicagské školy lze shrnout jako liberální, s vírou v samoregulační

schopnost ekonomiky dosahovat své opětovné rovnováhy. Tento směr odmítá do značné míry zásahy státu do ekonomiky. Na regulaci nahlížejí spíše jako na možnost zájmových skupin ovlivnit politiky a získat tak ochranu svých zisků, nikoliv jako na snahu politiků o odstranění tržních selhání. Pohled standardní ekonomie na regulaci je velmi schizofrenní65. Svůj výklad zakládá na fungování ekonomického systému, který je soukromý a ukazuje, jak dokáže efektivně alokovat zdroje. Tento systém zkoumá z pohledu jednotlivce. Dále se snaží zkoumat alokaci z hlediska celé společnosti a při tomto zkoumání naráží na problém nesouladu mezi mezním společenským a mezním soukromým produktem. Tento nesoulad se nazývá tržním selháním. Tržní selhání, která se objevují, koriguje stát. Těmito selháními jsou nejčastěji uváděny monopoly, externality, veřejné statky, chybná rozhodování. Dále se běžně ve 62

Viz DiLorenzo, 1996. Viz Smith, 1996. 64 „Vládní licence, koncese, certifikace veřejných služeb a jiné právní restrikce mohou být zdrojem monopolní síly pro firmy, které jsou chráněny od volné konkurence. Společenský lék na tyto monopoly je deregulace.“ (Armentano, 1983) 65 Stigler, 1975. 63

27

standardních učebnicích ekonomie, veřejné ekonomie apod. přijímají námitky o neefektivitě veřejného sektoru, problémy s určením optima u veřejných statků atd. Stát je také zároveň ekonomy považován za těžkopádnou instituci, příliš často odkloněnou emocemi a prodejností úředníků. Často podléhá různým zájmům. Sám stát tedy selhává. Zároveň ačkoliv poukazují na neefektivitu státu, právě jemu dávají do rukou moc, aby napravoval tržní selhání, již některých je sám původcem.

2.4.1

Pozitivní přístup Chicagská škola přistupuje k regulaci pozitivně, tj. nezkoumá důvody, proč by

regulace měla být zavedena, ale předkládá empirické studie o výsledcích a dopadech regulace. Jedním z prvních příkladů tohoto přístupu je práce týkající se regulace v odvětví elektroenergetiky Co mohou regulátoři regulovat?: Případ elektřiny66. V této stati byl zkoumán dopad regulace odvětví elektroenergetiky v období let 1907-1937 ve Spojených Státech. Při analýze byly zkoumány ceny, rozdíly mezi cenami pro domácnost a podnikatelský sektor a dopady na tržní hodnotu regulovaných společností. Zjištěná cena je na první pohled vyšší v neregulovaných státech, což může vyvolávat dojem úspěšnosti regulace (ve smyslu ochrany před monopolními cenami apod.). Při podrobnějším zkoumání ovšem zjistíme, že regulace cenu nesnížila, ale ceny byly v těchto státech nižší už před zavedením regulace. V období let 1907-1917 ceny klesaly stejně v regulovaných i v neregulovaných státech. Dále byla provedena regresní analýza se zahrnutím regulace a bez zahrnutí regulace. V jednotlivých letech nebyl zjištěn žádný efekt regulace na úroveň cen. Pouze v roce 1937 se ukazuje efekt regulace na prodeje podnikatelským subjektům, autoři se však domnívají, že úplnější analýza by odstranila i tento efekt. Dále lze předpokládat, že regulační orgán se bude snažit odstranit vyšší míru cen pro domácnosti, jelikož podnikatelské subjekty mají větší možnosti volby různých zdrojů a protože pro voliče bude atraktivnější mít nižší ceny – ani tento předpoklad nebyl splněn a není žádný rozdíl mezi regulovanými a neregulovanými státy.

66

Stigler, Friedland, 1975b.

28

Stejně tak je statisticky nevýznamný efekt regulace na tržní hodnotu regulovaných a neregulovaných společností. V této práci je tedy zjištěn prakticky nulový přínos státní regulace, která ač nepřinesla pozitivní dopady, vyžádala si náklady od daňových poplatníků. Dalším příspěvkem chicagské školy je teorie zájmových skupin. Stát není žádná abstraktní organizace, ale je složen z lidí stojících v čele státu, kteří jsou do těchto funkcí ve většině zemí voleni. Stát má legální donucovací moc. Zdaněním může stanovit přesun zdrojů a ekonomických rozhodnutí domácností a firem bez jejich souhlasu. Tato moc vede k možnosti pro zneužití státu odvětvím k zvýšení svojí ziskovosti.67 Političtí reprezentanti a jejich strany jsou odměněny za své objevení a vyplnění politických tužeb svých voličů úspěchem ve volbách a výsadou úřadu. Pokud politici odepírají 10 velkým odvětvím jejich speciální peněžní dotace nebo vládní sílu, pak sami budou věnovat volby úslužnějšímu nástupci. Sice to neznamená, že každé velké odvětví dostane to, co chce, ale politici nedosáhnou vítězství či udržení se v úřadu s podporou skupiny, která je v opozici k jejich úřadům. Existují čtyři hlavní politiky, které mohou tato odvětví nebo zájmové skupiny využít: Ö

Nejnápadnější – přímé peněžní dotace. V ČR lze nalézt řadu případů. Uveďme příklad několika milionové dotace na aquapark ve vesnici pro 300 stálých obyvatel68 nebo eventuální pokračování těžby v Mostecké uhelné.

Ö

Kontrola nad vstupem nových konkurentů do odvětví. Obecná hypotéza: každé odvětví, které má dostatečnou politickou moc k využití státu, bude usilovat o kontrolu vstupu. Výraznou kontrolu vstupu mají v Česku např. odvětví telekomunikací, energetiky, řada kontrol se uplatňuje u různých povolání.

67

Před rokem 1925 odvětví nákladní automobilové přepravy fungovalo téměř výhradně uvnitř měst, jelikož nebylo výkonných automobilů ani kvalitních cest pro dlouhé vzdálenosti. V roce 1930 už byl odhadován podíl meziměstské nákladní dopravy na 4 % tuno-mílí. Železnice vzaly na vědomí tohoto vynořujícího se soupeře a jedna z metod boje byla státní regulace. Začátkem 30. let všechny státy regulovaly objem a váhu nákladu. (Stigler, 1975a) 68 Podrobnější informace viz Respekt, č. 13/2000, roč. XI.

29

Ö

Uplatnění prostředků působících na substituty a komplementy – výrobce másla bude chtít potlačit margaríny a zvýšit výrobu chleba. Nebo společnost těžící uran drahým a neefektivním způsobem bude vyzdvihovat přínosy uranu a jeho prospěšnost pro životní prostředí oproti těžbě uhlí a zároveň bude volat po nutnosti zajistit dostatek energie do budoucna.

Ö

Přímá kontrola cen. Přímá kontrola cen nachází velmi dobré uplatnění v zemědělství a potravinářství. Tento problém tlaku zájmových skupin není vůbec problémem 20. století, kdy se

zdá, že vzrůstá regulace a množí se všelijaké odvětvové zákony. Možnost získání zákonného opatření ze strany státu ve prospěch nějaké skupiny je spojen s existencí moci, která má možnost zasáhnout do tržního systému dobrovolné směny. Proto se tento prostředek objevoval i dříve v minulosti vždy tam, kde existovala možnost ovlivnit politický proces a zákony, tj. tam, kde existoval nějaký stát s donucovací mocí. „Jednou z nejrozšířenějších (překážek inovace) byl odpor cechů, obávajících se konkurence … V roce 1651 požádaly nottingahmští pletaři, pracující na stavech, Cromwella o udělení výsadní cechovní listiny, s cílem zlikvidovat nežádoucí konkurenci.“69

2.4.2

Motivační selhání Dalším problémem, který vychází také z chicagské školy, jsou motivační selhání70. Averch-Johnsonův efekt. Efekt, který byl empiricky pozorován u amerických

regulovaných firem. Nastává, pokud je míra výnosu z kapitálu nastavena na vyšší úroveň než je její skutečná hodnota. To je splněno prakticky vždy, protože firma má stanovenu cenu včetně „slušné“ míry výnosu. Firma potom provádí neefektivní a zbytečnou substituci provozních vstupů fixním kapitálem, protože vyšší investice mu zaručí vyšší cenu a vyšší výnos. X-neefektivnost. Ocitne-li se jakákoliv firma v regulovaném odvětví či pokud se výrazně naruší možnost vstupu firem do odvětví, či vláda začne určitý statek poskytovat sama neboli dojde k potlačení konkurence v odvětví – není rozdíl mezi konkurencí 69

Cameron, 1996, str. 140.

30

potencionální a skutečnou – dochází k výraznému potlačení motivace pro snižování nákladů. V takové situaci dochází k odstranění podnětů, které vedou firmy k neustálému dohlížení na velikost nákladů a snahu využívat každou jednotku vstupu co nejefektivněji. Taková firma může vynakládat řadu nákladů, které jsou neproduktivní a nepřinášejí žádné zvýšení výstupu. Tento problém se označuje jako X-neefektivnost, nebo také „efekt pozlacených klik.“ Asymetrické rozdělení investičního rizika. Všechny investice firem jsou vystaveny nepředvídatelným událostem, které mohou učinit investici až ztrátovou. Zatímco na neregulovaném trhu nese ztrátu investor (pokud se nepojistí), na regulovaném trhu se ztráta vždy přenese na kupující, protože na regulovaných trzích dochází k započítání zvýšených nákladů na investici ihned do ceny. Riziko je přechýleno na stranu spotřebitelů. Na takovémto trhu je možné provádět i velmi riskantní investice, které by na konkurenčním trh byly obtížně realizovatelné. Obrácení kauzality ceny Æ investice. Na reálném, konkurenčním a neregulovaném trhu se podnikatel rozhoduje o budoucí investici na základě očekávaného budoucího vývoje cen. Ceny jsou na reálném trhu nositelem informace. Pokud takovou cenu odhadne špatně, bude „potrestán“ ztrátou a opačně při správném odhadu bude „odměněn“ ziskem z nebe spadlým. Na regulovaném trhu je tomu přesně naopak. Firmy uskutečňují investici, jejíž náklady určují výnos, z nějž se na základě přiměřeného výnosu určí cena. Kauzalita ceny Æ investice je pak přesně opačná, investice determinují cenu. Cena pak není nositelem informace a neukazuje na relativní vzácnost jednotlivých statků71.

2.5

Pohled rakouské školy Rakouská škola je podobně jako chicagská škola odmítavá ke státním zásahům do

ekonomiky a je velmi kritická ke standardní ekonomii hlavního proudu. V tomto smyslu ji

70

Viz Dušek, 1998, Zajíček, 1999; podle Duška jsou motivační selhání nejzávažnějším problémem. Samozřejmě relativní vzácnost jednotlivých statků je subjektivní hodnocení majitele a subjektivní hodnocení spotřebitelů.

71

31

lze zařadit do oddílu kritiky přístupu hlavního proudu. Rakouská ekonomie má ovšem zcela odlišný metodologický přístup ke studiu ekonomie. Chicagská škola vychází stejně jako standardní ekonomie z neoklasické teorie ceny, stěžejní je pro ni model dokonalé konkurence a zabývá se problematikou rovnováhy. Rakouská škola zcela odmítá neoklasické modely, stejně tak odmítá zkoumání rovnovážných stavů. Rakouská škola klade mnohem větší důraz na metodologický subjektivismus a je důslednější v uplatňování principů svobody jednotlivce. Zatímco neoklasické modely rovnováhy vnímají trh jako stav, rakouský přístup vnímá celou ekonomiku jako dynamickou, trhy jsou procesem, a tedy zkoumání rovnováhy zde postrádá smysl. V této části bychom tedy chtěli ukázat ekonomii jako bezhodnotovou vědu, která není schopna vynášet žádné etické soudy. Zároveň se pokusíme o rekonstrukci ekonomie blahobytu, aniž bychom museli vynášet jakákoliv normativní tvrzení. Dále doplníme naši výše uvedenou kritiku pohledem na trh z hlediska procesu, zdůrazníme úlohu znalostí a podnikatele. V tomto pohledu uplatníme pohled rakouské školy a především dvou představitelů M. Rothbarda a I. Kirznera.

2.5.1

Vlastnictví (vlastnická práva) Žijeme ve světě omezených zdrojů a jedním z důsledků existence omezených

zdrojů je vlastnictví. Přestože se ekonomie (zejména tradiční ekonomie hlavního proudu) příliš vlastnictvím a vlastnickými právy nezabývá, je vlastnictví jeden ze základních pilířů chování jednotlivců. Kromě vlastnictví jako důsledku omezených zdrojů, je dalším důvodem existence člověka. Vycházíme z premisy, že člověk vlastní sám sebe a je za sebe zodpovědný. Práce a jeho znalosti jsou výlučně jeho vlastnictvím a nejdou žádným způsobem oddělit od subjektu, jež je jejich nositelem.72 Člověk svojí prací a svou aktivitou působí na věci, které přetváří v souladu s jeho cíli, čímž si tyto produkty přivlastňuje. Vlastník je pak oprávněn nakládat se svým majetkem. Je-li život naším vlastnictvím a nikdo nám jej nemůže odebrat, stejně tak

32

produkty vytvořené naší prací jsou naším vlastnictvím a nikdo nám je nemá právo násilím odebrat. Lidé jsou různí a mají různé schopnosti, žijí v různých podmínkách. Tak například v oblasti, kde se nacházejí železné rudy, se mohou zabývat jejich zpracováním na kovy a lidé v oblasti, kde je sůl, těží sůl. Takoví lidé budou moci provádět směnu. Dohodnou se, že smění určité množství soli za určité množství kovu. Nebo jednotlivec zjistí, že soused vyrábí ostřejší pazourky než on, proto se zaměří na výrobu většího množství kůže, které s ním pak smění v určitém poměru za pazourky. Aby mohla existovat směna, musí také existovat vlastnictví. Pokud neexistuje institut vlastnictví, nemá ani směna smysl. Je nutné poznamenat, že směňujeme vlastnická práva nikoliv statky samotné. Je jedno, kdo momentálně statek užívá, ale je podstatné, kdo k němu má vlastnická práva. Příklad se zdá odtažitý v naší společnosti, kde většina pracuje za mzdu a dělník si nemůže odnést hřídel, kterou obrobil. Ale tento dělník uzavírá dobrovolnou smlouvu, kterou směňuje vlastnická práva ke statkům, jež vyrobil, se zaměstnavatelem. Pokud uvažujeme ekonomiku užívající peníze jako prostředek usnadňující směnu, pak pracovník smění svoje práva k vytvořenému statku za mzdu, za kterou dále směňuje vlastnická práva k jiným statkům.73 O vlastnictví má smysl hovořit pouze v podmínkách vzácnosti. Pokud nějaký statek nemá ekonomické využití (tj. nelze jej ekonomizovat), nebudou vymezena vlastnická práva k tomuto statku. Dokud neexistovalo bezdrátové rozhlasové vysílání, nikoho nenapadlo, že frekvence, na nichž přenos probíhá, mohou být předmětem vlastnictví. Jakmile začal první podnikatel využívat tyto kmitočty, staly se jeho vlastnictvím. Od této chvíle část

72

Každý člověk je jiný, a proto jsou i jeho schopnosti vzácné. I kdyby byly všechny ostatní předměty na světě neomezené, pokud budou rozdíly mezi lidmi a lidé budou umírat, budeme se vždy nacházet v podmínkách vzácnosti a omezenosti. 73 Kromě práce a směny lze nabýt statky ještě dědictvím nebo darem. Pokud uznáváme výlučné právo vlastníka nakládat se svým majetkem, pak má právo svůj majetek darovat nebo odkázat v závěti komukoliv dle jeho vlastních preferencí. Kromě těchto dobrovolných způsobů nabytí bohatství existuje ještě jeden způsob. V moderní společnosti je možné, aby zákonodárci rozhodli o vlastnických právech bez směny. Stáčí vytvořit zákon o udělování licencí na bezdrátové vysílání a tím fakticky přiznáme vlastnická práva ke kmitočtovému spektru vládě (nebo spíše vládním úředníkům). Nebo zákon o udělování licencí na výrobu elektřiny přiznává vlastnická práva k energetickým zdrojům vládním úředníkům.

33

kmitočtového spektra přestává být volným statkem a stává se vlastnictvím. Zároveň se vyvíjejí právní instituty související s problematikou vlastnictví vysílací frekvence. Dokud elektřina byla vhodná pouze pro pokusy v laboratoři, neexistoval problém, zda elektřina statkem je či není. Jakmile ji bylo možno ekonomizovat, objevuje se vymezení elektřiny jako předmět vlastnictví a možnost potrestání za její odcizení.74 Problémem je, že objevení nějakého nového ekonomizovatelného statku se okamžitě stává tématem pro dnešní vlády a ty si okamžitě zákonem definují vlastnická práva k tomuto statku. Tato situace pak výrazně deformuje strukturu v těchto odvětvích. Takto vlastní vlády všech zemí veškerý prostor člověka a zabraňují tak možnosti vytvoření skutečných vlastnických vztahů mezi lidmi.

2.5.2

Demonstrované preference Definice ekonomie není jednoznačná a různí autoři se s ní různě vypořádávají.

Z různých vysvětlení a definic jde vyvodit, že se zabývá volbou ekonomických subjektů mezi vzácnými zdroji a že subjekty se snaží uspokojit své potřeby na základě svých preferencí.75 Statky a prostředky, které ekonomie zkoumá jsou omezené – pokud statek není vzácný, není předmětem směny a jde mimo zkoumání ekonomie. Každý má omezené prostředky, zatímco lidská přání a potřeby jsou neomezené. Každý akt směny tedy představuje volbu. Jejich rozhodování probíhá na základě preferencí a hodnocení alternativ. Pokusíme se tedy definovat ekonomii jako vědu, která zkoumá jak jednotlivci uspokojují své potřeby na základě svých preferencí a svých hodnocení jednotlivých alternativ, v rámci omezených a vzácných zdrojů.

74

Další odkazy viz Efmertová, 1999. Mankiw, 1999: Ekonomové studují jak se lidé rozhodují. První princip – lidé volí mezi alternativami. Stiglitz, 1993, str. 10: „Ekonomie studuje jak jednotlivci, firmy, vlády a jiné organizace uvnitř společnosti vybírají (možná lepé provádějí volby, volí), a jak tyto volby určují použití společenských zdrojů (zdrojů společnosti).“ Samuelson, 1995, str. 4: „Ekonomie zkoumá jak společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě hodnotných zboží a rozdělují je mezi různé lidi.“ Žák a kol., 1999, heslo ekonomie: „Ekonomie studuje organizační formy, prostřednictvím kterých společnosti alokují vzácné zdroje mezi alternativní užití s cílem dosáhnout maximálního efektu.“ 75

34

Výsledkem hodnocení alternativ na základě preferencí jednotlivců je jejich jednání76. Rozhodování člověka probíhá na základě volby mezi alternativami, jelikož téměř všechny zdroje jsou omezené. Prvním takovým omezením člověka je jeho čas. Nemůžeme dělat mnoho činností najednou, a tak i když lidská přání jsou neomezená, musíme volit mezi alternativami. Nemůžeme najednou jít na přednášku a zároveň do kina na nový film a ještě na oslavu s přáteli. Máme několik alternativ mezi kterými musíme zvolit. O tom, pro kterou alternativu se rozhodneme, rozhodují naše preference. Člověk je schopen tyto preference uspořádat do preferenční škály. To znamená, že má sestaven žebříček svých preferencí, nejvíce preferovaná alternativa bude nahoře a další, které se nacházejí pod ní, jsou postupně preferované méně než předchozí. Ukážeme si příklad takové preferenční škály videokazety (prázdné): Pořadí dle hodnoty 3 videokazety 2 videokazety 1. videokazeta 2. videokazeta 3. videokazeta Platí, že jednotlivec si bude cenit 3 videokazet více než 2 a zároveň platí, že v důsledku zákona klesajícího užitku každá další jednotka statku bude mít menší užitečnost než jednotka předchozí. Spotřebitel se rozhoduje tak, že porovnává přírůstek, který mu zvolená alternativa přinese.77 Racionálně78 chovající se spotřebitel se rozhodne pro tu, jež mu přinese nejvyšší přírůstek užitku. Termín mezní se nevztahuje k žádné infinitezimální jednotce, jak předpokládají spojité indiferenční křivky, ale jde o reálnou jednotku, v našem případě 1 videokazeta. Bude-li se ale jedinec rozhodovat mezi videokazetami, jež jsou baleny po třech, pak mezní jednotkou bude jedno balení, nikoliv jedna videokazeta. Dále slovo mezní nepředpokládá

76

Pro zkoumání ekonomie je důležité právě jednání, nikoliv chování. Budeme se zabývat pouze ordinální teorií užitečnosti, jelikož žádná objektivní míra užitečnosti neexistuje. 78 Racionalitou rozumíme, že osoba jedná efektivně v zájmu každého cíle, který sleduje v okamžiku volby. 77

35

přírůstky užitku nýbrž užitek z přírůstku statků. Proto musíme vyloučit jakékoliv pokusy o matematizování79. Tyto preference člověka se projevují tak, že jsou demonstrovány jeho skutečnou volbou80. Pokud si koupí právě ty 3 videokazety, odhaluje (demonstruje) tím svou část preferenční škály, tj. že tyto tři videokazety preferoval před všemi ostatními alternativami. Sestavení preferenční škály probíhá vždy v okamžiku rozhodování a v tomto okamžiku jsou splněny i tradiční předpoklady indiferenční analýzy. Preference vůbec nemusejí být konstantní, ani úplné ani nejsou spojité, a proto nelze sestrojit žádnou indiferenční křivku. Zjišťování preferenčních škál pomocí dotazníků trpí předpokladem konstantnosti a navíc dochází k imaginárním tvorbám spotřebních košů. Spotřebitel své preference odhaluje svoji volbou, při vyplňování dotazníků nic takového nedělá. Potížemi konstantnosti trpí i rekonstrukce spotřebitelských škál a poptávkových křivek na základě regresní analýzy. Navíc zde dochází k interpersonálnímu srovnávání užitečností. Demonstrované

preference

odstraňují

všechny

hypotetické

představy

o

hodnotových žebříčcích jednotlivce a odhalují vždy tu část preferencí, které směňující svou směnou odhalují. Na svobodném trhu směňují jednotlivci statky dobrovolně. Směnou demonstrují jednotlivci své preference, a protože ke směně dochází, dokazují tak, že mají (přesněji očekávají81) z této směny zvýšení užitku. Běžně se užívá ke zjištění změny společenského blahobytu Pigouova postupu. Pigou chápe ekonomický blahobyt jako součet spotřebitelova přebytku a přebytku výrobce. Maximalizace ekonomického blahobytu znamená maximalizaci těchto přebytků.

79

Podrobněji viz Rothbard, O užitku a ekonomii blahobytu. Lepší název, jak uvádí Rothbard, by byl projevené preference. Tento název již ale užil profesor Samuelson pro svůj koncept. Ten přepokládá také existenci škály preferencí, která ovšem zůstává v čase konstantní. Nic takového ovšem nemůžeme prohlásit, jelikož to, co známe a víme, je pouze ta část preferencí, kterou nám jednotlivec vyjevuje svým jednáním právě v daném okamžiku jednání. O jejich další konstantnosti nemůžeme nic podstatného říci. 81 Je samozřejmé, že se při směně mohou mýlit, ale na svobodném trhu jsou tyto omyly velmi rychle známy a dochází k jejich stálému opravování. V reálném světě žijeme v neznámé a nepredikovatelné budoucnosti, nikoliv ve světě dokonalé konkurence. Chybná rozhodnutí jsou velmi rychle trestána. Pokud si spotřebitel koupí svačinu, která mu nechutná, příště si tuto svačinu nekoupí, auto se kterým nebude spokojen, pak si již příště tuto značku nekoupí. Ačkoliv např. auto je dlouhodobý statek, přesto se informace o jeho kvalitě nebo nekvalitě mohou šířit ve formě sdělení známým, ti dalším známým apod. Pokud podnikatel nabídne zboží, které nikdo nechce, pak je velmi rychle potrestán ztrátou. 80

36

Tato metoda představuje interpersonální srovnávání užitků, o čemž samozřejmě Pigou věděl a vycházel z předpokladu, že je-li možné ocenit uspokojení jednotlivce peněžní částkou, pak je možné i toto uspokojení různých lidí sčítat součtem peněžních částek82. Sčítání peněžních částek v sobě ovšem obsahuje implicitní předpoklad stejné užitečnosti každé peněžní jednotky pro každého jednotlivce. Jelikož je užitek čistě subjektivní, dopouštíme se při této ekonomii blahobytu normativních soudů. Jinou metodu pro hodnocení společenského blahobytu navrhl Pareto. Jde o pravidlo, které říká: vzrůst společenského blahobytu je taková změna, kdy po zvýšení na tom není žádný ze členů dané společnosti hůře, než před zvýšením. Pokud by jen jediný člen byl na tom po změně hůře, pak o společenském blahobytu (užitku) nelze vůbec nic říci, protože nemůže poměřit zlepšení a zhoršení. Svobodný trh je množinou všech dobrovolných směn. Protože každá směna je jednomyslné rozhodnutí o prospěšnosti směny, pak takový trh je prospěšný všem svým členům. Svobodný trh prochází testem Paretovy efektivnosti. Pokud dojde na daném trhu pouze k jediné dobrovolné směně a nikdo jiný nic nesměnil, můžeme konstatovat, že se zvýšil užitek směňujících subjektů, aniž by se snížil užitek ostatních. Potom zároveň všechny dobrovolné směny splňují Patretovo kritérium. Svobodný trh tedy zvyšuje blahobyt společnosti. Koncept demonstrovaných preferencí, zvýšení užitku ze směny a růst blahobytu společnosti dobrovolnou směnou zároveň zahrnuje i jednání takových jednotlivců jako jsou nespokojenci, závistivci, altruisté83 apod. Každý jednotlivec projevuje svůj prospěch na trhu tím, jak se ho účastní. Všechna tvrzení týkající se ostatních směn, které nejsou demonstrovány, jsou pro nás irelevantní. Nevíme, proč to dotyčný říká, nevíme zda jde o vtip, slovní hru či úmyslnou lež.84 Obdobně je tomu u altruistického chování. Jsou lidé, pro které je na preferenční škále nejvýše poskytnutí daru nebo pomoci někomu, kdo ji dle jejich názoru potřebuje. 82

Holman, 1999a, str. 230. Uvažováno ve smyslu člověka jednajícího ve prospěch druhých lidí. 84 Skutečná závist je demonstrována činem, např. poškozením věci, krádeží. 83

37

Bohatý poskytuje stipendium chudému – oba demonstrují svou preferenční škálu svým jednáním, oba směnu činí dobrovolně a tato směna tedy zvyšuje uspokojení obou. Je nutno upozornit, že formy jednání označované jako nesobecké (a tedy neegoistické) musejí být také dobrovolné a nejsou to ty, ke kterým nutí stát. Altruismus není např. placení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jako pomoc nezaměstnaným. Tato platba je povinná, z donucení. Subjekty neplatí tento poplatek dobrovolně a tedy proto, že by demonstrovaly své preference (altruistické), ale protože jsou k tomu nuceni – je lépe zaplatit, než býti souzen. Nelze mluvit o tom, že moderní stát blahobytu je založen na solidaritě, když tento systém je financován daněmi a tedy donucovacími prostředky státu.

2.5.3

Hodnotová versus bezhodnotová ekonomie Příkladem relace hodnotová versus bezhodnotová ekonomie je problém monopolu

versus dokonalá konkurence. Pojem cenový tvůrce vyjadřuje pouhý fakt, že firma při rozhodování o výstupu musí brát v potaz vliv těchto rozhodnutí na tržní cenu. Na této skutečnosti není ani nic dobrého, ani nic špatného, je to pouze důsledek toho, že ve skutečném světě je každý výrobce „monopolistou“. Nelze říci, že dokonalá konkurence je lepší, protože tam jsou všichni výrobci cenový příjemci. Toto tvrzení vyplývá až ze srovnání s modelem dokonalé konkurence, jenže na svobodném trhu existuje právě monopol a tuto situaci nelze srovnat s tím, jak by to vypadalo, kdyby tam byla dokonalá konkurence. Kdyby tam byla dokonalá konkurence, situace by byla jiná. Tvrzením, že monopol je horší než dokonalá konkurence, se dopouštíme normativního výroku. Ačkoliv analýzou zjistíme, že existuje monopol a má takové a takové charakteristiky, nezjistíme tím, jak by situace vypadala při dokonalé konkurenci. My ji tam prostě normativně přiřadíme a ještě do podmínek odpovídajících právě situaci monopolu. Analogicky bychom mohli tvrdit, že povodně jsou škodlivé a je třeba vodní toky regulovat, protože na pouštích k povodním nedochází.

38

Dalším problémem normativní ekonomie blahobytu je problém rozdělování. Musíme však říci, že „Na svobodném trhu neexistuje nic takového jako samostatné ‚rozdělení‘“85. Toto „rozdělení“ je pouze výsledkem směny a znamená pouze to, že si jeden koupil od druhého nějaké služby – jeden má aktiva a druhý má službu. Samotný pojem rozdělení je na trhu prázdný.86 Problém rozdělování ale nabývá na významu v příkazových ekonomikách. Tam nejde o prázdný pojem, ale o skutečné rozdělování ve smyslu nějaké autority. Příkazová ekonomika není pouze centrálně-direktivně řízená, ale každá, která v sobě má zakotveny zásahy do dobrovolné směny (např. zdanění). Pokud stát jednomu vezme a dá někomu jinému nebo jinou část tomu samému, pak skutečně provádí rozdělování. Takovýto proces je zároveň nezávislý na výrobě a na směně. Takovéto jednání demonstrovaně prospívá jedné skupině, zatímco jinou poškozuje a nesplňuje tak podmínku Paretova kritéria efektivnosti. V ekonomii se běžně pro grafické znázornění problematiky rozdělování používá Lorenzova křivka a Giniho koeficient. Na tomto příkladu budeme ilustrovat, že pojem rozdělování zde má pouze statistický význam. Lorenzova křivka zobrazuje rozdělení příjmů (bohatství apod.) mezi populaci. Na vodorovnou osu se vynášejí kvantily obyvatelstva a na svislou osu se vynášejí kvantily příjmů (nebo jiné zkoumané veličiny). Pokud je to přímka, jsou tyto příjmy rozděleny rovnoměrně, tj. např. 40% příjmů pobírá 40% populace. Pokud se tato přímka oddaluje od úhlopříčky, stává se rozdělení nerovnoměrnější, tj. např. 60% příjmů pobírá 30% populace. Tato křivka se často užívá k vyjádření „spravedlnosti“ rozdělování, což je nepochybně normativní výrok nebo se zmiňuje, že úhlopříčka je „ideálním“ rozdělením, což je také normativní výrok87. Pokusíme se interpretovat rozdělení pozitivním přístupem. Giniho koeficient umožňuje vyjádřit nerovnoměrnost číselně. Giniho koeficient se vypočte jako podíl plochy mezi „ideální“ a skutečnou Lorenzovou křivkou a pod „ideální 85

Rothbard, O užitku a ekonomii blahobytu. „Obecná neschopnost vidět, že v této souvislosti nemůžeme smysluplně hovořit o spravedlnosti nebo nespravedlnosti výsledků je částečně dána zavádějícím užíváním termínu ‚rozdělování‘, který nevyhnutelně naznačuje nějakého rozdělovatele, jehož vůle nebo výběr určuje relativní postavení různých osob nebo skupin. Žádný takový činitel samozřejmě neexistuje a my k určování alokace výnosů využíváme neosobní proces právě proto, že jeho působením můžeme přivodit strukturu relativních cen a výdělků, která určí velikost a složení celkové výroby, jež zaručí, že reálný ekvivalent podílu každého jednotlivce, který mu přisoudí náhoda nebo dovednost, bude tak velký, jak to jen umíme udělat.“ (Hayek, 1994, str. 202) 86

39

křivkou“. Hodnota je z intervalu <0,1>, přičemž vyšší hodnota je interpretována jako rozdělení více vzdálené od „ideálu“88,89. Při pozitivním přístupu vyjadřuje Giniho koeficient a Lorenzova křivka pouze to, že příjmy jsou rozděleny tak jak jsou. Rozdělení příjmů není ani dobré ani špatné ani lepší ani horší, je takové jaké je. To, že 60% příjmů pobírá 30% populace může znamenat, že 30% populace pracuje více než zbylých 70% nebo opačně 70-ti % populace stačí tak, jak pracují a nechtějí pracovat více jako zbylá část populace. Stejně tak Giniho koeficient 0,3 nebo 0,35 je právě číslo, za kterým se skrývá nějaké rozdělení a nic více. Nemůžeme říci, které číslo je lepší nebo horší, neplatí, že rozdělení s hodnotou 0,35 je vzdálenější od „ideálu“ a tudíž méně významné. Nevíme, jaká nerovnoměrnost je horší a jaká je lepší. Pokud toto chceme tvrdit, musíme provést normativní, etický soud. Je to obdobné jako bychom chtěli srovnávat normální a logaritmické rozdělení a tvrdit, které z nich je lepší. Tvrzení, že rozdělení s vyšším Giniho koeficientem jsou nerovnoměrnější a z toho důvodu horší, jsou založena na implicitním předpokladu, že užitečnost každé peněžní jednotky je pro každého jednotlivce stejná a konstantní (jen tak lze provést intertemporální a interpersonální srovnání). Právě pojem rovnoměrného a nerovnoměrného rozdělení příjmů svádí k chápání tohoto pojmu ve smyslu spravedlnosti či alespoň tak, že rovnoměrnější je ideálnější. Tento pojem je třeba nutno chápat pouze ve smyslu statistickém. Pokud má nějaká veličina exponenciální rozdělení, tak to znamená pouze to, že ho má, nikdo již zřejmě nebude tvrdit, že by bylo lepší, kdyby měla Gaussovo rozdělení.

87

Viz Macáková, 1994, str. 195. Tamtéž, str. 196. 89 Takto chápaná Lorenzova křivka a Giniho koeficient se užívá také při měření účinků daní a zkoumání jak dosáhnout zdaněním vyšší rovnoměrnosti v rozdělení bohatství. V učebnici daňové politiky autorů Kubátová, Vítek (Kubátová, 1997) není sice použito tvrzení o spravedlivé ani ideální Lorenzově křivce, ale přesto z předchozího textu a z dalšího výkladu vyplývá chápání posunů křivky jako zlepšování a zhoršování v rozdělení důchodů, přičemž rovnoměrnější je spravedlivější. Dle tohoto textu lze říci, že zdaněním můžeme dosáhnout větší rovnoměrnosti v rozdělení důchodu. 88

40

2.5.4

Státní zásahy Stát jako jediný subjekt může „legálně“ zasahovat do skutečných a potencionálních

směn za použití donucení. Svoje příjmy získává z povinných odvodů vynucovaných násilím. Rothbard rozlišuje tři druhy intervencí do společenských nebo tržních vztahů: a) autistickou intervenci, což je příkaz jednotlivci, aby dělal nebo nedělal určité věci a nedochází přitom ke směně. Tento příkaz se týká pouze jednotlivce samotného. Příkladem může být zákaz nějakého pozdravu. b) binární intervenci, která znamená vynucení násilné směny mezi útočníkem a jednotlivcem nebo si může vynutit směnu bez protiplnění. Vztah je mezi daným člověkem a útočníkem. Příkladem jsou daně. c) Triangulární intervence znamenají, že útočník může ke směně donutit dvojici jednotlivců nebo jim směnu zakázat. Příklad může být regulace cen nebo regulace výrobku. Právě regulací výrobku je udělování monopolního privilegia, což je antimonopolní zákonodárství i ekonomická regulace monopolů. Všechny tyto zásahy mají přímý dopad na užitek jednotlivců a celé společnosti. Jestliže je někdo nucen provést směnu, pak mu jednoznačně klesá užitek, jelikož sám osobě by ji neprovedl, protože jemu nebo oběma účastníkům směny nepřináší užitek. Z jakéhokoliv druhu intervencí má vždy užitek útočník, jinak by je neprováděl. Ve všech způsobech intervence dochází k obohacení jedné skupiny na úkor jiné, zatímco tržní směnou získávají všichni účastníci90. Na trhu tedy nemůže docházet k vykořisťování. Konflikt zájmů přichází vždy, pokud stát nebo jiná instituce násilně zasahuje do fungování trhů. Jelikož dochází k ziskům na jedné straně a ztrátám na úkor druhých, dochází zde k napětí – skupina, jíž je bráno, se bude snažit stát se součástí skupiny útočníků. Rothbard dále namítá, že podpora násilí není dobrovolná, ačkoliv by se mohlo zdát, že v demokracii jsou podporovány většinou lidí. Tato podpora je obvykle spíše odevzdaná, pasivní a často jde o pouhé zachování status quo. Vždy nejdou volit všichni voliči a asi nelze o všech říci, že nevolí, protože podporují současnou vládu, stejně tak ji rozhodně nepodporovali ti voliči, co volili

90

Celý státní aparát je tou skupinou, která je obohacovanou skupinou na úkor jiné.

41

poraženou stranu. Dále veřejnost nemá téměř nikdy možnost hlasovat o samotném státoprávním uspořádání či o vládním systému91. Nicméně i když připustíme skutečnost, že stát může být většinou podporován, stále zde zůstává vnucení „představ“ většiny menšině. Jde stále o útlak menšiny většinou. To se týká i jakékoliv tyranie, která musí být alespoň pasivně přijímána (trpěna), protože žádná menšina nemůže dlouhodobě vládnout aktivní většině. U našeho případu, tj. monopolu, což je případ triangulární intervence udělení monopolního privilegia Rothbard rozlišuje 14 nejdůležitějších druhů monopolistických privilegiích92.

2.5.5

Trh jako proces a role podnikatele Trh a celé hospodářství není stacionární systém, ale je v neustálém pohybu, vývoji,

je nutné ho vnímat jako proces. Pro jeho efektivní činnost je nutná suverinita jak spotřebitelů, tak výrobců. Jelikož v reálném světě je existence dokonalých informací nesmyslem, je právě na podnikateli, aby objevil příležitost, která může zůstat ostatními nepovšimnuta. Ačkoliv model dokonalé konkurence pracuje s úplnými informacemi, domníváme se, že to, co je pro rozhodování podstatné, jsou znalosti, které v tomto modelu chybí, nikoliv dokonalé informace. Každý ekonomický subjekt má jiné zkušenosti, jiné vzdělání, jiný způsob myšlení, což se projeví v odlišných znalostech každého. Aby model dokonalé konkurence splnil alokační efektivnost v dlouhém období, je nutné, aby všechny subjekty měli stejné znalosti, jinými slovy musejí získáné informace zpracovat všichni stejným způsobem a dospět ke stejným závěrům. Pokud by tomu tak nebylo, pak by i při dokonalých informacích každý subjekt uplatnil své znalosti a nebyly by možné stejné

91

Velmi zdařilým příkladem je samotné Česko, jehož vznik je nepochybně více politickým rozhodnutím než výsledkem přání občanů. Občanská demokratická strana jako vítěz voleb v roce 1992 neměla rozdělení tehdejšího Československa jako základní bod svého programu. Znovu se neúčast veřejnosti na zásadnějších změnách a „vzhledu“ politického systému projevila po předčasných volbách v roce 1998. Žádný z tehdejších dvou vítězů voleb neměl ve svém volebním programu těsnou spolupráci, stejně tak žádný neměl jako zásadní bod změny ve volebním systému. 92 podrobněji viz Rothbard, Power and Market.

42

nákladové křivky všech výrobců. V reálném světě samozřejmě „dokonalé” znalosti, stejně jako dokonalé informace, neexistují. Takovýto systém nemůže nikdy dosáhnout rovnováhy v neoklasickém smyslu, jelikož takovéto hospodářství je procesem s nikdy nekončícím proudem znalostí. Znalosti se neustále mění a nelze je identifikovat jako objekt v čase a prostoru. Tyto znalosti nemohou být v žádném okamžiku známé jedinné mysli v celé své totalitě, jsou naopak rozptýlené a jednotlivcům jsou známy pouze částečně a útržkovitě. Tyto znalosti nejsou představovány znalostmi expertů ani vědeckých odborníků, jsou to znalosti, které jsou svázány s určitou osobou, konkrétní situací a prostorem. V reálném světě čelí každý subjekt principiální nejistotě93 a každý provádí svůj subjektivní odhad budoucnosti založený na vlastních znalostech94. Tyto znalosti jsou významné právě pro konkrétní osobu, jejichž užitím jí umožní získat konkurenční výhodu před ostatními. I kdyby tyto informace znali ostatní, nemusejí je považovat za podstatné a zároveň sama konkrétní osoba si je nutně nemusí uvědomovat a může se na jejich základě rozhodovat pomocí intuice. Jedinci k rozhodování nepostačí pouze informace z blízkého okolí, ale zároveň nepotřebuje všechny informace, postačí mu, když ví o důsledcích rozličných jevů pro něho důležitých. Tyto informace mu poskytuje cenová soustava. Objeví-li se někde nové použití určité suroviny, není důležité, z jaké se to stalo příčiny, postačí, když některý jedinec ví, že něco lze užít s větší ziskem a že používání této suroviny je výhodné ekonomizovat. Tento jedinec přesune na tuto surovinu své zdroje a díky němu se tato informace dostává za pomoci cen k dalším, kteří používají tuto surovinu, ale i k těm, kdo používají substituty nebo komplementy, apod. Cenový systém tak vytváří jeden velký trh, který zajišťuje propojení všech rozptýlených informací, které nemohou být v žádném okamžiku známy jedinnému subjektu. Individuální pole působnosti jednotlivých subjektů se natolik překrývají, že potřebné informace jsou přes mnohá spojení přenesena všem. Aby tento systém fungoval, je nutné, aby ceny nebyly deformované vnějšími a umělými zásahy.

93

Principiální nejistota vyjadřuje neznámou budoucnost, která ovšem není rizikem, protože tomu lze přiřadit pravděpodobnost a toto riziko pak snížit pojištěním. 94 „Jakákoliv činnost je vždy spekulací… v každé skutečné a živoucí ekonomice je každý její účastník vždy podnikatelem a spekulantem.“ (Mises, Ludwig von: Human Action, str. 253 In: Kirzner, 1998, str. 20)

43

Právě existence subjektivních znalostí, rozptýlených informací a nejisté budoucnosti vytváří prostor pro existenci podnikatele.95 Neznalost všech informací způsobuje, že každé konání vytváří akt objevu. Jednotlivec při své činnosti vytváří své preference kontinuálně, v reakci na nejistotu, které čelí. Objevení nové příležitosti v nekonečném množství možných alternativ představuje jisté překvapení. Pokud by byl výsledek znám, není v tom žádný objev ani nic tvořivého. Podnikatelské objevování přináší efektivnější využití zdrojů. Potenciál dosud neobjevených zdrojů nebyl zatím nikým objeven a využit. Až podnikatel rozpoznal tyto jeho, pro ostatní skryté možnosti, čímž získal konkurenční výhodu před ostatními. V neoklasické ekonomii tato situace není možná, protože díky dokonalým informacím jsou všechny zdroje známy všem. Tato činnost podnikatele vede k rozvoji a neustálému objevování nových tržních příležitostí, protože jeho úspěšné činnosti jsou napodobovány. Pokud se podnikatel zmýlí, pak je objevena skutečnost, že využití dané příležitosti je neefektivní a nepřináší další užitek. Přitom pouze podnikatel nese riziko, které plyne z neúspěchu a zároveň je mu odměnou profit, který získá správným rozpoznáním příležitosti. Celá společnost je tak za pomoci pokusů a omylů vedena k stále efektivnějšímu rozvoji opakováním ziskových příležitostí a nenásledováním zjištěných neefektivních příležitostí. To, že je některá příležitost neefektivní, platí samozřejmě v dané době a za daných neopakovatelných podmínek. Není vyloučeno, že tato příležitost bude rozpoznána správně za jiných okolností nebo lepé někým jiným. Podnikatel je přitom trvale vystaven konkurenci, protože nikdy neví, jestli nepřijde někdo jiný, kdo rozpozná jinou, novou příležitost nebo stávající příležitosti rozpozná lépe. To se týká jakéhokoliv uspořádání trhu, včetně monopolu. Monopolní postavení je tímto postavením pouze v dané chvíli a za daných podmínek, které mohlo vzniknout, protože některý podnikatel správně rozpoznal ziskovou příležitost. Vysoké ceny vytvářejí impulz pro vstup dalších, kteří se budou snažit opakovat úspěch prvního. Totéž platí i pro přirozený monopol. Jestliže v daném okamžiku čelí podnikatel v odvětví trvale klesájící nákladové křivce, je to proto, že jako první rozpoznal ziskové 95

Poznamenejme, že Kirzner chápe podnikatele jako objevovatele nedocenění trhem, tj. že odhaluje možnosti levného nákupu a drahého prodeje (ryzí funkce podnikatele). Není to řídící pracovník nebo expert, ten nemá jeho schopnosti v objevování nevyužitých příležitostí. Pokud by je měl, byl by sám podnikatelem.

44

možnosti tohoto odvětví. Není však chráněn před konkurencí spočívající v objevení jiné ziskové příležitosti, která objeví nový substitut nebo novou technologii apod. V tomto popisu hospodářství nemůže docházet k alokační nefefektivnosti v neoklasickém smyslu. V tomto prostředí nikdo nezná optimální alokaci a podnikatelské objevování a učení se vytváří trvalé zlepšování využívání zdrojů. Chybná alokační rozhodnutí nejsou následována, naopak správná alokační rozhodnutí jsou opakována. To, že může existovat činnost, která by nebyla efektivní, pouze znamená, že jde o chybné rozhodnutí nebo že nebyla pro příslušné zdroje nalezena lepší alternativa. Jediná podmínka fungování tohoto procesu je neexistence administrativních překážek při vstupu a opouštění odvětví. Tam, kde je vstup do odvětví blokován (např. licencí pouze jedinné firmě), si může tento monopolista účtovat výrazně vyšší cenu než jsou jeho náklady, přitom ale není možný vstup do tohoto odvětví, ačkoliv je zde objevena zisková příležitost umožňující vstup konkurenta, který by zvýšil konkurenci na tomto trhu. V tomto odvětví může trvale docházet k neefektivní alokaci, jelikož tyto zdroje nemohou být využity jinak. Při tomto přístupu spočívá úloha vlády v ochraně hospodářské soutěže pouze v jedinné podmínce, a to zajistit volný vstup podnikatelů do odvětví a odstranění všech výhod pro chráněné výrobce, které znemožňují proces potenciální konkurence v hledání nových způsobů alokace omezených prostředků.

3 Elektroenergetika a její fungování v konkurenčním prostředí 3.1

Základní vymezení Z technického hlediska lze elektroenergetiku chápat jako souhrn systémů, který

zahrnuje všechny články řetězu přeměny, přenosu, rozvodu a použití elektrické energie.96 Jelikož naše analýza je ekonomická, zahrneme k tomuto systému ještě subsystémy, které zajišťují obchod s elektřinou.

96

Viz např. Haluzík, 1983.

45

Ve většině učebnic a textů zabývajících se elektroenergetikou, lze hned v úvodu nalézt výčet specifik, jež odlišují tento systém od všech ostatních.97 Právě v těchto specifikách je techniky a ekonomy spatřováno odůvodnění pro poměrně rozsáhlé zásahy státu do fungování trhu v této oblasti. Některá specifika uvedená v Electricity Market Reform:98 Ö

trvalá rovnováha mezi spotřebou a výrobou,

Ö

výrazná fluktuace poptávky jak během dne, tak i sezónně,

Ö

její dvojaké postavení na trhu energetických zdrojů,

Ö

vyšší míra rizika, především díky dlouhodobé návratnosti.

Dvojaké postavení na trhu energetických zdrojů znamená, že elektřina je používána jako prvotní zdroj, čímž zároveň konkuruje zdrojům, z nichž je vyráběna. Pro elektřinu jsou tak např. v oblasti vytápění konkurentem paliva, z nichž je vyráběna. Na druhé straně při používání televize je elektřina nezastupitelná. Dvojaké postavení není samozřejmě specifikem pouze elektřiny, ale vyskytuje se u celé řady výrobků. Brambory je také možné použít jak k přímé spotřebě, tak k přípravě dalších jídel z brambor. Každé takové jídlo má však jinou kvalitu, a proto je i různě posuzováno. Stejně vytápění elektřinou má jinou kvalitu než vytápění plynem. Je vždy na spotřebiteli, aby se rozhodl. Vyšší míra rizika je i v řadě jiných odvětví, které mají vysoké investiční náklady, např. v automobilovém průmyslu. Přesto se nezdá, že by toto odvětví bylo málo konkurenční. Navíc míra rizika je subjektivní a její posouzení je výhradně na investorovi. Fluktuace poptávky a vůbec fluktuace cen během dne a roku je taktéž běžná i na jiných trzích. Proto jsou již známé nástroje, které slouží k zajištění proti těmto rizikům. O těchto nástrojích se zmíníme později. Za nejdůležitější odlišnost bývá považována nemožnost elektřinu skladovat99 (a tedy je nutná trvalá rovnováha mezi výrobou a spotřebou) a plná fyzikální propojenost 97

Viz např. Electricity Market Reform, 1998 Tamtéž. 99 Nelze říci, že by nebylo vůbec možno energii skladovat. Skladování možné je za pomoci přečerpávacích elektráren. Přečerpávací elektrárna má dvě nádrže položené v různé výšce. Elektřina je vyčerpána do horní nádrže, čímž je „uskladněna“ a v případě potřeby je přepouštěna, do dolní nádrže, čímž zároveň dochází k výrobě elektřiny. V současnosti se uvádí, že náklady na uskladnění jsou příliš vysoké, nicméně v konkurenčním prostředí bude trh určující pro to, co jsou vysoké nebo nízké náklady. 98

46

všech částí elektroenergetického systému. Oba problémy (trvalá rovnováha a propojenost) jsou problémy spíše technického rázu a pro ekonomické chování nejsou tak závažnou překážkou, aby na ni nebylo nalezeno řešení. Tyto problémy přinášejí nové možnosti pro vytváření dalších trhů, které budou přinášet větší ekonomickou efektivnost. Fyzická propojenost znamená vzájemné ovlivňování všech částí systému jejich vzájemnou koordinaci a řízení. Toto vzájemné spojení všech prvků přináší vyšší spolehlivost celého systému, což je přínosem pro spotřebitele, kvůli kterému vlastně celé odvětví existuje. K vzájemnému propojení izolovaných soustav, které existovaly na počátku našeho století, by zřejmě došlo i bez přičinění státu, ale za odlišných technologických a institucionálních podmínek. Tato specifika jsou sice významná pro investice do odvětví a jeho každodenní fungování, ale nemají žádný význam při posouzení možností existence konkurence bez zásahů státu. Vzhledem ke složitosti světa, ve kterém žijeme, lze u každé komodity, jež je předmětem směny, nalézt velké množství odlišností. I když je pro každé zboží možno najít specifické charakteristiky, pro řadu z nich nemáme specifické právní normy a nepřiřazujeme jim tržní selhání.100 Tyto odlišnosti jsou samozřejmě velmi důležité pro investory a oni je také dokáží mnohem lépe posoudit, popřípadě využít. V každém odvětví je možné na jeho specifika nalézt nástroje, které tyto odlišnosti nějakým způsobem eliminují a zároveň prohlubují tržní činnosti a rozšiřují možnosti směny. Toto hledání je v tržním prostředí právě výzvou pro podnikatele, který objevuje nové, nevyužité a předem neznámé, způsoby směny.101 Nové, rozvíjející se odvětví trpí vždy na počátku jistými nedostatky, ovšem s rozšiřováním odvětví a se zvyšováním konkurence se kvalita začíná zlepšovat. Na druhé straně roste konkurence a existuje potenciální možnost vyšších příjmů a kontroly pro stát, při monopolizaci tohoto odvětví.

100

Pro řadu naopak ano. Podobně jsou specifika zmiňovaná např. u bankovnictví, které je také silně regulované. 101 Námořní doprava byla velmi rizikovým podnikem díky nebezpečí ztroskotání, proto se v minulosti objevuje nový produkt, kterým je pojištění. Trh si tak dokáže poradit se specifikem, které v jiném odvětví nepředstavuje tak výrazný problém. Pojišťovny zároveň dokáží řešit problém, který je standardně považován za nutnost existence veřejného sektoru, a to problém veřejných statků (v tomto případě stavba majáků). (viz také Hampl, 2000)

47

Tak se pod rouškou ochrany spotřebitelů a zajištění vyšší kvality služeb vytváří množství bariér, které postupně odstraňují konkurenci z tohoto odvětví.102 Samozřejmě, že fungování celé energetiky v konkurenčním prostředí přináší nové problémy a nové otázky, které však budou uspokojivě vyřešeny, pokud tomu nebudou stát v cestě administrativní překážky. Dosavadní vývoj technologie se soustřeďoval na centralizované uspořádání integrovaných celků, což vedlo k rozvoji technik, jež jsou výrazně odlišné od prostředí konkurujících si subjektů. To je zřejmě jeden z důvodů, proč energetici velmi často odmítají připustit možnost konkurence bez státní regulace. Domníváme se, že z technologického hlediska je zřejmě snadnější řídit jeden velký a centralizovaný systém zásobování elektřinou a tento systém vykazuje i vyšší efektivitu z technologického hlediska. V systému omezených zdrojů, ve kterém žijeme, je ovšem rozhodující ekonomická efektivnost, která je státní regulací a rigiditou zatlačena do pozadí.103 Je jisté, že řada výsledků zavádění konkurence nebude ihned nejpřesvědčivější (a problémy se také ukazují jak vidíme na zahraničních zkušenostech), ale ponechání volnosti v objevování nových možností je tím nejlepším řešením pro vývoj odvětví. Pro další výklad bude účelné rozdělit elektroenergetiku na straně nabídky na čtyři části: výrobu, přenos, distribuci a obchod. Výroba je přeměna rozličných druhů energie v energii elektrickou. Tato přeměna probíhá v různých druzích elektráren. Tyto elektrárny mají různou úroveň nákladů, a to jak fixních, tak variabilních. Tato struktura nákladů podmiňuje jejich různé zařazování do provozu z hlediska nákladové optimalizace.104 Právě rozvoj technologie používané k výrobě elektřiny významně přispěl k opuštění teorie přirozených monopolů a odstraňování regulace v tomto odvětví.105

102

V devadesátých letech probíhá poměrně prudký rozvoj Internetu, které funguje na poměrně liberální bázi a trvale slýcháme od politiků nutnost jeho větší kontroly. Jelikož země EU začali uvažovat, jak ještě lépe zdanit služby na Internetu, můžeme se dočkat postupného vzrůstání jeho kontroly. (Lidové noviny 8.6.2000) 103 Existuje řada vynálezů a vylepšení, které přinášejí velké množství výhod oproti stávajícím technologiím, ale k čemu nám jsou, pokud jsou příliš nákladné? K čemu je přínos nového vynálezu, který spotřebuje ohromné množství jiných zdrojů, které by bylo možno použít jinak ekonomicky účelněji? 104 Toto zařazování znamená, že nejprve jsou do provozu zařazovány elektrárny s nejnižšími marginálními náklady a opačně z provozu jsou vyřazovány nejprve elektrárny s nejvyššími marginálními náklady. 105 V minulosti platilo, že čím větší elektrárna, tím efektivnější. Nové objevy, však přinesly praktičtější a cenově výhodnější alternativu (od 10 kW oproti stovkám MW). Je otázkou, zda by nedošlo k rozvoji těchto technologií již dříve, pokud by odvětví nebylo silně regulováno a uměle monopolizováno.

48

Přenos je vysokonapěťový transport elektrické energie na velké vzdálenosti. Tento systém vzájemně propojuje jednotlivé elektrárny, distribuční sítě, ale i jednotlivé národní přenosové soustavy. Důvodem, proč se soustavy propojují, je jejich větší stabilita a spolehlivější provoz. Tento synchronně propojený systém však vyžaduje vzájemnou koordinaci a řízení. Pokud v systému vzniknou výraznější nerovnováhy, dochází ke kolísání napětí a kmitočtu a může dojít k úplnému rozpadu soustavy. Řízení je více technický problém, nelze ovšem zapomínat na ekonomickou efektivnost. Distribuce neboli rozvod je nízkonapěťový transport elektřiny obecně ke konečnému spotřebiteli. Přenos a distribuce je většinou ekonomů považována za přirozený monopol v dané oblasti. S odkazem na předcházející část textu můžeme říci, že ani distribuce ani přenos není přirozeným monopolem nebo přesněji vůbec nemá smysl o přirozeném monopolu hovořit.106 Obchod (obchodníci s elektřinou) je prodej elektrické energie konečnému zákazníkovi. Jde o službu, která dostává význam právě na konkurenčním trhu. Může být jak maloobchodní, tak velkoobchodní. Tito obchodníci nezvyšují transakční náklady, ale naopak snižují transakční náklady konečných spotřebitelů a výrobců podobně jako velkoobchodníci s potravinami nebo maloobchodní prodejci. Nemusíme tak jezdit pro televizi až k výrobci a můžeme si vybrat různé výrobky v různých kvalitách za různé ceny. Na druhé straně výrobci nemusí uzavírat tisíce drobných smluv s malými odběrateli. Stejná je funkce obchodníků s elektřinou. Kromě vlastního prodeje elektřiny mohou poskytovat řadu dalších doplňkových činností, jako jsou informační nebo poradenské služby. Obchodníky s elektřinou, tak jak jsme je popsali, nelze identifikovat v uzavřeném, monopolním uspořádání. Tento segment se rozvíjí tam, kde dochází k otevírání trhů.

106

Ekonomové zdůrazňují, že jde o přirozený monopol v určité lokalitě, pouze mění velikost podle toho, zda jde o distribuci nebo o přenos. Tento přístup však dokáže udělat přirozený monopol prakticky z čehokoliv. V dané lokalitě má přirozený monopol supermarket, restaurace, fotbalový stadion,… Přesto žádná z těchto služeb nepodléhá ekonomické regulaci jako přenos elektřiny. Tvrzení o nutnosti ekonomické regulace přirozených monopolů v sobě vždy skrývá přiklonění se k mýtu o neefektivních duplikacích.

49

3.2

Minulé uspořádání elektroenergetiky Elektroenergetika byla na počátku svého zavádění (cca od 70. let 19. století do 20.

let 20. století) velmi fragmentovaná a spočívala spíše v zásobování jednotlivých továren vlastními elektrárnami. Od počátku 20. století se začíná na financování podílet ve velké míře také státní sektor. Dochází k elektrifikaci a stavbě velkých hydroelektráren, vše ve vlastnictví státu. Také se začínají objevovat regulační opatření, která ztěžují přístup do odvětví a začínají vést ke zvětšování podniků a růstu jejich zisků. Po druhé světové válce začíná výrazná podpora vertikální integrace a v evropských státech se stává toto odvětví jedním monopolem vlastněným státem. Takovéto uspořádání existuje před počátkem deregulačních opatření v různých obměnách, často existují samostatné regionální distribuční společnosti, apod. Takovýto systém existuje do značné míry v současnosti i Česku. Obr. 1: Monopolní uspořádání elektroenergetiky

toky elektřiny VÝROBCE

toky plateb

PŘENOS DISTRIBUCE SPOTŘEBITEL Pramen: Seminář pořádaný Ústředním energetickým dispečinkem: Odhady nákladů na vznik trhu s elektřinou, 2000.

50

Obrázek 1 schematicky znázorňuje uspořádání a vazbu základních částí odvětví elektroenergetiky při monopolním uspořádání. V tomto odvětví existuje výrazná regulace, konkurence v jakékoliv části je prakticky nemožná. Odběratel je připojen k regionální distribuční soustavě prostřednictvím rozvodu nízkého napětí, od níž odebírá elektřinu a které také platí. Ta déle platí přenosové soustavě a výrobci. Existují i výjimky, což jsou spotřebitelé připojení do vyšších napěťových soustav. Tito spotřebitelé a jejich dodavatelé mají sice větší možnost volby, nicméně i jejich ceny podléhají regulaci, proto nelze mluvit a jakémkoliv trhu.

3.3

Konkurenční uspořádání Při procesu zavádění konkurence existují různé možnosti uspořádání odvětví, které

se často vyskytují jako přechodné fáze. Pro nás je ovšem jediným skutečně konkurenčním modelem model, který umožňuje každému zákazníkovi volbu a zároveň nevytváří administrativní bariéry vstupu, popř. výstupu z odvětví. Tento model lze znázornit schématem na obrázku 2.

51

Obr. 2: Konkurenční uspořádání elektroenergetiky

bilaterální smlouva VÝROBCE

POOL

OBCHODNÍK

PŘENOS

toky elektřiny

DISTRIBUCE

toky plateb SPOTŘEBITEL Pramen: Seminář pořádaný Ústředním energetickým dispečinkem: Odhady nákladů na vznik trhu s elektřinou, 2000

V tomto modelu existuje možnost volby výrobce elektřiny pro všechny spotřebitele.107 Z počátku je spotřebitel připojen do soustavy, jež bude mít po otevření monopolní postavení. Jelikož neexistují bariéry vstupu, fungování konkurence ukáže, které uspořádání přepravního systému je tržní, zda jediná soustava v dané lokalitě nebo se postupně začne rozvíjet další propojení.

107

Různé modely uspořádání umožňují volbu výrobce pro různou úroveň spotřebitelů. Podrobnější pojednání o různých typech uspořádání odvětví elektroenergetiky viz Hunt, 1996.

52

Řada kontraktů je uzavřena ve formě bilaterálních smluv. V této smlouvě bude dohodnuto množství energie, časový diagram, tj. jaké množství, v jakou dobu bude odebráno, její cena a případné další podmínky. U vlastníka či provozovatele přenosové (distribuční) soustavy výrobce rezervuje výkon podle časového diagramu a zajistí přístup do soustavy. Ve skutečnosti však nedojde nikdy k dodání přesného množství energie obsaženého ve smlouvě. Výroba a spotřeba elektřiny musí být v každém okamžiku v rovnováze a dopředu nelze nikdy určit kdy přesně bude jaká potřeba elektřiny. Spotřebitel může otočit vypínačem a zapnout topení v kteroukoliv dobu nebo přinese mnoho potravin a lednice bude muset běžet delší dobu, než by bylo obvyklé. V tu chvíli, kdy je vyšší spotřeba, nemusí být elektrárna, s níž je uzavřen kontrakt, schopna energii dodat. Stejně může dojít k nenadálému výpadku nebo opravě na straně elektrárny. Pokud by tyto nerovnováhy nebyly vyrovnávány, docházelo by k nestabilitám v soustavě, ke kolísání napětí a frekvence a v nejhorším případě k rozpadu soustavy. Proto musí být soustava neustále řízena v reálném čase. Opět musíme říci, že to není na překážku pro vstup konkurence a pro provozování různých částí nezávislými subjekty. Na mezinárodní úrovni taková spolupráce existuje na bázi mezistátních smluv a funguje. Před rozdělením Československa byla přenosová soustava také jednotná a po rozdělení nedošlo ke zhroucení a fungují dvě nezávislé přenosové soustavy s různými vlastníky. Nutnost neustálé rovnováhy energetické soustavy umožňuje vstup konkurence a vznik řady trhů, na kterých probíhá obchodování s elektřinou, jež bude sloužit k vyrovnávání výkyvů a zároveň umožňuje nalézt ekonomickou efektivnost při řízení soustavy. Pro další popis vymezíme některé činnosti, které jsou užívané i v předpisech regulujících energetiku. Jejich názvy převezmeme z Competition and Choice in Electricity:108 dispečer soustavy, operátor trhu a poskytovatel přístupu k soustavě. Dispečer soustavy provádí její řízení tak, aby byla spotřeba a výroba v rovnováze. Regulace je prováděna jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Zapojování zdrojů znamená zapínaní elektráren tak, aby soustava byla v rovnováze. Na straně poptávky mohou mít 108

Hunt, 1996.

53

někteří odběratelé nasmlouváno odpojení v případě potřeby. Dispečer je spojen se soustavou. Dispečinky mají i distribuční soustavy, které mohou některé řízení soustavy zajišťovat i z vlastních zdrojů. Tyto jednotlivé dispečinky musejí vzájemně spolupracovat. Stejně tak spolupracují dispečinky propojených přenosových soustav. Dispečink zapojuje zdroje buď na základě bilaterálních kontraktů nebo na základě výsledků obchodování na spotovém trhu, který zajišťuje operátor trhu. Operátor trhu zajišťuje krátkodobé obchodování s elektřinou (na obr. 2 mu odpovídá označení POOL). Toto obchodování probíhá na spotovém trhu. Spotové trhy znamenají bezprostřední dodání energie, tj. po uzavření smlouvy dochází k dodání během několika minut až hodin. Zdržení dodávky je způsobeno administrativními úkony. Tento trh slouží právě k vyrovnávání krátkodobých odchylek. Je samozřejmě možné, aby spotové (krátkodobé) smlouvy byly sjednávání individuálně na bilaterální bázi, např. telefonicky, podle okamžité potřeby. Toto hledání partnerů může ovšem být obtížné, zvláště je-li nedostatek času. Stejně tak je náročné sjednávat každou smlouvu zvlášť. Je proto mnohem jednoduší použít organizovaného trhu, kde se scházejí ti, co chtějí prodat a ti, co chtějí koupit. Zároveň zde existují pravidla obchodování a tak se toto obchodování usnadňuje a zrychluje. Takovýto trh je organizován i na trhu s elektřinou. Podle pravidel obchodování je stanoven nejkratší obchodní úsek. Z nabídek a poptávek sestaví burza poptávkovou a nabídkovou křivku pro každý obchodní úsek a stanoví v jejich průsečíku „tržní cenu“, za kterou jsou pak realizovány veškeré obchody. Zdroje jsou do soustavy zařazovány postupně od nejlevnějších nabídek. Grafické znázornění je na obr. 3. Vidíme, že tento způsob obchodování dodržuje pravidla nákladové optimalizace, tj. nejprve jsou zařazovány zdroje s nejnižšími jednotkovými náklady. Takovýto princip respektuje marginální přístup. Cena je na tomto trhu odvozena od variabilních nákladů. Tento způsob je zřejmě dlouhodobě neudržitelný, jelikož nezajišťuje návratnost investic. Nicméně pokud z ceny nebude možno financovat investice, dojde na otevřeném trhu k jejímu růstu. Krátkodobý trh může být rozdělen ještě na další trhy. Běžně mohou existovat trhy s denním předstihem, kde se den předem předávají nabídky a poptávky na každou hodinu nebo půlhodinu příštího dne, ze kterých je stanovena cena na každou obchodní hodinu

54

(půlhodinu) až po vyrovnávací trhy v „reálném čase“, kde je možné vzít do úvahy všechna stávající omezení a přizpůsobit se tak lépe okamžitým potřebám.

Obr. 3: Obchodování na krátkodobém trhu Kč

Poptávka

P*

Nabídka

MW Q*

max. kapacita

Pramen: Dušek, 1998a.

Provozovatel soustavy zároveň potřebuje nakupovat pro zajištění stabilního chodu soustavy tzv. systémové služby. Tyto služby slouží k zajištění nenadálých výpadků a k zajištění regulace. Trh se systémovými službami je možné organizovat podobným způsobem. Tyto systémové služby mohou být nabízeny mimo organizované trhy na základě dvoustranných kontraktů nebo mohou být obchodovány na krátkodobých spotových trzích. Role poskytovatele soustavy je důležitá v systémech, kde existuje státní regulátor a ten rozhoduje o cenách a službách poskytovaných soustavou. Jinak role poskytovatele soustavy vždy připadá vlastníkovi soustavy. Stejně jako právo vpouštět do kina návštěvníky připadá vlastníkovi kina. Běžně je požadována regulace cen soustavy a nediskriminační přístup, což znamená minimálně povinnost připojit k soustavě výrobce, distribuční soustavu nebo konečného spotřebitele. V souladu s teoretickou částí není problém, pokud existuje monopolní postavení. Pokud přenosová soustava odmítá někoho připojit nebo přenést energii, vytváří tlaky na výstavbu dalších vedení propojujících jiné soustavy, čímž zároveň snižuje možnosti svých příjmů. Proto je důležité, aby neexistovali překážky ve výstavbě nových vedení.

55

Pokud soustava bude nastavovat příliš vysoké ceny, budou se objevovat tlaky na zajištění elektřiny jiným způsobem, samovýrobou, stavbou dalších vedení, dovozem. Soustava může dlouhodobě držet vysoké ceny pouze tam, kde je administrativními bariérami omezena konkurence. Jak jsme uvedli, konkurence se nepoměřuje podle počtu výrobců. Pokud bude chtít soustava zvyšovat svůj zisk (i v neoklasickém modelu má jedinou možnost, jak toho dosáhnout), lze těžko předpokládat, že by odmítala přenést a připojit výrobce, kteří mají nižší cenu a že by odmítala rozšiřování soustavy, pokud by o to byl zájem. Takovýto přístup je možný pouze v odvětví, které má administrativní překážky. Lze předpokládat, že pokud by neexistovala nikdy žádná regulace v tomto odvětví ze strany státu, přesto by přenosová soustava vznikla. Jelikož nepopíráme, že jde o investičně náročný projekt, je pravděpodobné, že by byla vytvořena jako společný podnik výrobců elektřiny a lokálních rozvodných soustav. A měla by smysl právě v zajištění větší kvality dodávek elektřiny. Je možné, že by vznikala postupným propojováním samostatných soustav a i její způsob řízení by mohl být odlišný.

3.3.1

Termínované trhy Ceny na krátkodobém trhu jsou značně variabilní, ovlivňuje je celá řada faktorů.109

Proti těmto fluktuacím je možné se určitým způsobem bránit. Variabilita cen není nic výjimečného pro elektroenergetiku a je známa i na ostatních trzích. Značnou volatilitu cen vykazuje zemědělství, které je závislé na počasí, a proto zde existuje poměrně vysoké riziko. V důsledku toho se již v polovině minulého století vyvinuli tzv. deriváty, které snižují rizika plynoucí z fluktuace cen. Tyto instrumenty je možné využít i v elektroenergetice. Deriváty jsou smlouvy, které mají v okamžiku sjednání dohodnuty veškeré náležitosti, ale dodávka a platba je uskutečněna v budoucnosti. Jde o termínované obchody na rozdíl od spotových (promptních) obchodů. Pro tyto smlouvy se používá označení deriváty, protože tyto instrumenty jsou odvozeny od jiného zboží. Díky těmto obchodům,

56

se mohou subjekty trhu zajišťovat proti nejistotě vývoje cen v budoucnosti. S těmito instrumenty je možné dále obchodovat. Nejčastějšími instrumenty jsou: Ö

forwardy a futures,

Ö

opce,

Ö

swapy.

Forwardy jsou smlouvy o dodávce elektřiny, které při uzavírání stanovují veškeré podmínky smlouvy, včetně času dodání, který je v budoucnosti. Cena je placena nikoliv při uzavírání smlouvy, ale až při její realizaci, tj. v čase dodání. V elektřině, jelikož nejde skladovat, bude vždy její odběr nějakým způsobem rozložen v čase, což bude zohledněno i ve smlouvě. Tento kontrakt představuje povinnost prodávajícího dodat zboží a povinnost kupujícího odebrat a zaplatit zboží v čase dodání, ať je cena na krátkodobém trhu jakákoliv. Jejich fungování je následující. Obchodník s elektřinou očekává růst cen elektřiny v budoucnu a její výrobce má opačné očekávání. Proto spolu uzavřou forwardovou smlouvu na dodání elektřiny za půl roku ve výši 100 MWh za cenu 700 Kč. V čase plnění smlouvy je cena na spotovém trhu elektřiny, která je pak označována jako tržní cena, 730 Kč a prodávající musí dodat tuto elektřinu smluvní straně za 700 Kč, i když by ji na spotovém trhu mohl prodat o 30 Kč/MWh výše. Futures

představují

identické

kontrakty

jako

jsou

forwardy,

ale

jsou

standardizované a obchodované na trzích s futures.110 Tyto kontrakty neposkytují takovou volnost jako kontrakty typu forward, ale je zde jistota jejich zaplacení a zároveň díky jejich standardizaci je možno s nimi dále obchodovat. Možnost obchodování je významná právě u elektřiny, jelikož se může stát, že díky havárii bude muset výrobce dlouhodobě odstavit několik bloků, a tak se potřebuje z kontraktu vyvázat. U kontraktů typu futures lze tento 109

Příkladem je cena v Norsku, kde určující pro cenu je množství vody. V mimořádně suchém roce 1996 se ceny na norské burze vyšplhaly až na 300 NRK/MWh, zatímco v běžném roce 1997 kolísaly okolo 100 NRK/kWh. (Dušek, 1998a) 110 Rozlišení mezi deriváty není plně standardizované a často závisí na dané burze. Např. burza Eltermin v rámci Nord Pool rozlišuje forwardy a futures jiným způsobem. Oba typy jsou standardizované kontrakty obchodované na burze, ale s odlišným typem vyrovnání. Kontrakty futures jsou při změně tržních vyrovnávány denně, zatímco u kontraktů forward se finanční závazky kumulují a jsou vyrovnávány až v okamžiku plnění.

57

problém vyřešit tím, že vstoupí do téhož kontraktu jako strana opačná. Většina futures nekončí realizací a fyzickým dodáním zboží, z čehož vyplývá, že jsou často nakupovány jako spekulativní cenné papíry. Užití těchto kontraktů umožňuje zařazovat do soustavy zdroje s minimálními marginálními náklady, i když nemají uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny a naopak elektrárna, která má uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny vyrábí s vyššími náklady. Tato elektrárna může nakoupit elektřinu od levnějšího výrobce na krátkodobém trhu a oba realizují zisk, zatímco v opačném případě ani jeden.111 Větší možnosti flexibility smluvních stran oproti předchozím kontraktům poskytují opce. Opce představuje na jedné straně povinnost a na druhé straně právo. U opce rozlišujeme realizační cenu a opční prémii. Realizační cena je cena placená při realizaci obchodu dohodnutého opční smlouvou. Opční prémie je placena v okamžiku sjednání opční smlouvy. Opční prémie reprezentuje rozdíl mezi realizační cenou a očekávanou budoucí spotovou cenou. Rozlišujeme dva druhy opcí: opce na nákup a opce na prodej. Opce na nákup představuje pro držitele opce právo koupit opce a pro vypisovatele opce povinnost prodat, pokud budce opce uplatněna. Opce na prodej představuje právo prodat a povinnost kupujícího koupit, pokud opce bude uplatněna. Swapy jsou kontrakty ve kterých dvě strany souhlasí s směnou budoucích příjmů ze dvou aktiv. Ve Velké Británii se vyvinul druh kontraktu nazývaný Smlouva o rozdílech (Contracts for Differences). Tato smlouva fixuje placenou částku mezi prodávajícím a kupujícím. Výrobce elektřiny a buď konečný spotřebitel nebo distribuční společnost podepíše smlouvu o ceně za předávanou energii. Je-li spotová cena vyšší než nasmlouvaná, výrobce bude kompenzovat kupujícího rozdílem. Je-li spotová cena nižší než nasmlouvaná, pak kupující bude kompenzovat prodávajícího rozdílem. Existence derivátů umožňuje zajištění proti fluktuacím cen. Jejich různé varianty a existence trhů s nimi umožňují různě kombinovat a nalézt co nejlepší pojištění proti volatilitě cen.

111

Viz také příklad v Dušek, 1998a.

58

Provozovatel krátkodobého trhu nemusí být svázán s vlastníkem přenosové soustavy, ale musí být informačně a smluvně propojen s dispečinkem, kterému bude na základě obchodování předávat pokyny k zařazování zdrojů, popř. odběratelů. Stejně tak musejí být dispečinku předány informace týkající se přenosu vyplývající s bilaterálních smluv. To bude souviset i s poskytováním připojení a přenosu, neboť pro přenos bude třeba smluvně zajistit kapacitu.

3.3.2

Transakční náklady V souvislosti s rozvojem konkurenčního prostředí je jisté, že vznikne řada nových

problémů, nových společností, atd. Obchodování se možná bude zdát z počátku složitější oproti monopolnímu modelu, a tak se zde často objevuje problém transakčních nákladů. „Transakční náklady vyjednávání všech potřebných kontraktů nejsou zanedbatelné.“112 „Nejzřetelnější rozpory jsou úspory z rozsahu, které by mohly vést k neregulované monopolní síle či ničivé konkurenci; nebo značným transakčním nákladům, které by znefektivnily konkurenci.“113

Rozhodnout o transakčních nákladech představuje značný problém. Transakční náklady jsou částí nákladů obětované příležitosti, což je vždy subjektivní veličina. I kdyby bylo možno ji objektivně změřit nelze určit co přesně jsou či nejsou transakční náklady. Ve světě svobodné směny je trh, přesněji spotřebitel tím, co určuje efektivitu toho kterého procesu a tedy i jestli jsou transakční náklady příliš velké nebo příliš malé. Pokud transakční náklady konkurenčního modelu budou příliš vysoké, vznikne zde spontánně monopol, standardizace, apod. Ovšem bez regulace a vždy s možností vstupu dalších subjektů. Vždy bude existovat nebezpečí potenciální konkurence. Má-li systém založený na smlouvám „vysoké“ transakční náklady, zřejmě se při svobodném trhu vyvine standardizace. Pokud bude obtížné smlouvu uzavřít, je možné aby se vyvinula poradenská činnost nebo se ve svobodném školství budou lidé učit, jak uzavírat smlouvy, jak se nenechat napálit, na co si dát pozor apod., místo memorování řady zbytečných informací.

112 113

Hunt, 1996, str. 69. Tamtéž, str. 73.

59

To, že jsou transakční náklady v nějakém odvětví nebo u nějakého směny příliš vysoké, můžeme zjistit pouze a jen ex post a to tak, že subjekty podnikající v této oblasti zkrachují. Nelze rozhodnout dopředu, že transakční náklady jsou příliš velké, a proto je musíme regulací snížit, třeba tak, že určíme standardy jak mají vypadat smlouvy na nákup elektřiny. Opět opakujeme, že pouze spotřebitel je tím, kdo rozhoduje o velikosti transakčních nákladů a o tom, zda jsou efektivní nebo neefektivní. V konkurenčnímu systému se může stát, že někteří výrobci zbankrotují. Vznik a zánik firem je v tržním systému běžná věc a pomáhá objevovat ziskové příležitosti a zároveň umožňuje získat představu o tom, jaké uspořádání trhu je efektivní. Je nutno poznamenat, že i kapitál je omezený, proto i pro něj je třeba hledat nejefektivnější užití. V souvislosti s bankrotem, s růstem velikosti a efektivnosti firem vyvstává často problém co s nezaměstnaností. Ovšem tím, že na trhu zůstanou pouze efektivnější soutěžící se otevřou možnosti využít uvolněné zdroje, doposud vázané v neefektivních provozech, jinde. To se týká jak kapitálu, tak pracovní síly. I vysoké zisky jsou spotřebovávány, což zvyšuje příjmy jiných ekonomických subjektů a tedy zvyšují bohatství celé společnosti.

3.3.3

Energetická a surovinová politika Nutnost státu ochraňovat a hlídat, aby nedošlo k vyčerpání zdrojů a aby byly

využívány efektivně nemůže přinést lepší výsledky než soukromé vlastnictví. Vlastník zdroje si uvědomuje jeho omezenost a na to reagují ceny. Pokud stát začne zavádět regulaci zdroje, mění tím cenové signály, které ukazují jeho omezenost. Jakmile bude cena zdroje stoupat, začne intenzivní hledání zdrojů nových a zároveň dojde k relativnímu zlevnění ostatních zdrojů a k jejich využívání, což zajistí, že cena se dlouhodobě nezvýší prudce. Růst ceny ropy od sedmdesátých let umožnil využívání těžby z moře a vyšší používání ostatních zdrojů. To na druhé straně zároveň snižuje cenu. Představitelé OPECu přiznávají, že nemohou držet cenu příliš vysoko, jelikož to zvýší produkci dražších zdrojů, což nechtějí.114 Existence různých limitů, odvětvových politik je především politickým nástrojem, jež trpí značnou nepředvídatelností.

114

Viz Kvapil, LS 1999/2000.

60

Při vytěžování dochází k pozvolnému růstu cen a postupnému objevování nových zdrojů, zatímco zavedením limitů představuje skokové změny a právě takovéto změny mají nepříznivé vlivy. Zásoby zemního plynu v důsledku technologického rozvoje a růstu bohatství společnosti paradoxně rostou i přesto, že dochází ke zvyšování těžby. Navíc co se vyřeší tím, že se provede regulace surovinových zdrojů? Dojde ke zdražení daného regulovaného zdroje, což na jedné straně sice bude z části více motivovat ke hledání jiného zdroje, ale na druhé straně to bude vázat zdroje, které lze využít efektivněji. Toto uvolnění zdrojů, díky použití levnějšího dostupného zdroje, umožňuje růst a rozvoj celé společnosti. Bohatší společnost poté může věnovat více na hledání nových technologií a nových zdrojů. Ceny jsou pouhým indexem odrážejícím relativní vzácnost a mezní užitečnost jednoho statku vůči jinému statku. Zároveň splňují funkci přenašeče rozptýlených znalostí. Zkoušet matematickými modely určit jaká by cena měla být, bez znalosti preferencí jednotlivců, které jsou časově nestabilní, je, domníváme se, nepříliš podnětné. Při katastrofických vizích o vyčerpání zdrojů jsou zanedbávány rozvoj společnosti a možnosti nalézání nových technologií. Společnost nevyčerpá zdroje ze dne na den, tento proces je pozvolný a dlouhodobý. Při nízkých cenách se vytvoří předpoklady k rozvoji, a pokud nebude existovat zkreslování jejich informační hodnoty, budou postupně signalizovat vyčerpávání zdrojů, které povede k tlaku na objevování nových zdrojů a technologií.115 Ještě musíme říci, že zavedení konkurence vůbec neznamená vznik desítek energetických firem, ale znamená to vznik takového množství firem, kolik trh umožní. Domníváme se, že zde bude existovat maximálně jeden nebo dva velcí výrobci a řada drobných. Je ale možné, že vznikne řada obchodníků s elektřinou, kteří se budou snažit v konkurenčním prostředí nabídnout co nejlepší služby.

115

Tato víra ve schopnosti člověka a přílišný optimismus je často předmětem kritiky. My se naopak domníváme, že historie ukazuje oprávněnost tohoto pohledu. Toto vidění je shodné s viděním Thomase Hobbse, člověka jako egoisty, jehož jednání podle této snahy vede k „válce všech proti všem“. Tento stav je v rozporu s potřebou jistoty člověka a nastolení této jistoty je spatřováno ve smluvní nadřazenosti státu. Pokud by stát neexistoval lidstvo se zahubí. Přestože mezi státy nikdy neexistoval žádný takovýto nadřazený superstát, vzájemně se „nevyvraždili“. Naopak vůle panovníka a jeho moc přinutit umožňovala vést války proti ostatním.

61

4 Situace v České republice a v EU 4.1

Situace v ČR Současná situace v odvětví elektroenergetiky je výrazně ovlivněna obdobím

centrálně-plánované ekonomiky. Pro toto období byl typický důraz na průmysl s vysokou energetickou náročností (hutě, těžební průmysl,…) a zároveň prosazování maximální soběstačnosti ve výrobě elektrické energie bez jakéhokoliv ohledu na ekonomická kritéria. Na území Česka je nejlevnějším a zároveň nejdostupnějším energetickým zdrojem hnědé uhlí. Z minulého období zůstala České republice vysoká spotřeba energie při její nízké efektivnosti. S energií bylo nakládáno spíše jako s volným statkem, což se projevilo na velmi nízkých a ještě dotovaných cenách. Problém určování cen také přetrvává až do dnešní doby, kdy jsou ceny stále pod kontrolou státních úředníků. Ceny pro domácnosti jsou výsledkem politického procesu a jsou výrazně nižší oproti cenám pro velkoodběratele, což je rarita mezi všemi zeměmi OECD.

4.1.1

Stručný vývoj a změny po roce 1990 V roce 1990 došlo k oddělení distribuce od výroby a přenosu elektřiny.

Z tehdejšího koncernu ČEZ byly vyčleněny energetické distribuční společnosti, tehdejší krajské energetické podniky. Vzniklo nově devět státních podniků – osm regionálních distribučních (rozvodných) společnosti (tzv. REASy) a jeden podnik zahrnující velké elektrárny a přenosovou soustavu 400 a 220 kV, zbytek tehdejšího koncernu ČEZ. Ve stejném roce byly zrušeny veškeré přímé státní dotace, nedošlo ovšem k úplnému odbourání všech cenových deformací.116 Během dvou vln kupónové privatizace byly energetické státní podniky transformovány na akciové společnosti a z části rozdány v kupónové privatizaci. V roce 1992 vznikla akciová společnost ČEZ, a.s. s majoritní účastí státu. Z ČEZ, a.s. byly vyčleněny teplárenské podniky, výzkumné ústavy, stavebně-montážní organizace a některé další jednotky. V roce 1994 byly vytvořeny z REASů akciové společnosti, také s majoritní

116

Problematika cen viz dále.

62

účastí státu. Část z této majoritní účasti připadá na města v regionech, kde mají tyto společnosti exkluzivitu. K 1.1.1995 vstoupil v platnost zákon číslo 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, který nahradil předchozí právní normu odpovídající jiným institucionálním podmínkám, zákon č. 79/1957 Sb. Nový zákon měl vytvořit podmínky pro vstup nových podnikatelských subjektů do energetických odvětví, stanovení jasných a nediskriminujících podmínek pro podnikání v tomto odvětví, zajištění ochrany spotřebitelů, stanovení specifických podmínek mezi dodavatelem a odběratelem energie a vytvoření účinného kontrolního systému.117 V důsledku rozdělení Československa došlo k 1.5.1994 k rozdělení jednotné československé elektrizační soustavy (ES) na dva samostatně řízené celky – ES ČR a ES SR a jejich vzájemná spolupráce již probíhá pouze na základě mezinárodních smluv. Pro uplatňování spolupráce mezi evropskými přenosovými soustavami bylo v roce 1992 založeno sdružení CENTREL118 a dne 18.10.1995 byla naše ES propojena se západoevropským sdružení UCPTE (Union for the Coordination of Production and Transmision of Electricity). Od 1.1.1999 se propojení CENTREL stalo součástí UCTE119. V roce 1998 byla založena dceřiná společnost ČEZu akciová společnost ČEPS (Česká přenosová), která má spravovat přenosovou soustavu. K faktickému převodu majetku došlo až v roce 1999. Na tuto společnost se převedl majetek zhruba za 17 mld. Kč, zahrnující přenosovou soustavu. Toto oddělení je v požadavcích směrnice EU o zavádění trhu s elektřinou.

117

Podle Neužil, 1997. Viz Dušek, 1998a. 119 V rámci UCPTE existují podobně jako CENTREL další samostatné soustavy. V severní Evropě (NORDEL – Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko), ve Velké Británii (UKTSOA – spojení samostatných celků Anglie a Welsu, Skotska) a v Irsku (ATSOI – Severní Irsko a Irsko). Tyto systémy jsou samozřejmě propojeny i mezi sebou např. stejnosměrná propojka mezi Anglií a Francií nebo stejnosměrná podmořská propojka mezi Skotskem a Severním Irskem. 118

63

4.1.2

Situace elektroenergetiky v současnosti V ČR je v současnosti téměř celá elektřina vyrobena v uhelných a jedné jaderné

elektrárně (93%), jak ukazuje obr. 4. Obr. 4: Struktura výroby elektřiny podle paliva v ČR 1998 atom 20,24% ply n 1,46% hy dro 2,44%

Ostatní 4,73%

ropa 0,98%

spal. obnov itelné a odpady 0,81%

přečerpáv ání 0,75%

uhlí 72,59%

slunce, příliv , v ítr 0,72%

Pramen: Electricity Information 1998.

V této výrobě má dominantní postavení ČEZ. V roce 1998 bylo jejími elektrárnami vyrobeno 73,6% elektřiny. Tento podíl se snižuje, v roce 1999 to bylo 71%. I pro jeho další snižování jsou možnosti, protože podíl instalovaného výkonu ČEZu je 66,7% (k 31.12.1999).120 Problémem českého hospodářství je poměrně vysoká energetická náročnost. Vývoj spotřeby elektřiny na hlavu v letech 1990-1997 a spotřebu na jednotku produkce vidíme na obr.: 5.

120

Podle Roční zprávy o provozu ES ČR, 2000.

64

Obr. 5: Vývoj energetické náročnosti české ekonomiky v letech 1990-1997 40,00 39,00 38,00 37,00 36,00 35,00 34,00 33,00 32,00 31,00 30,00

Spotřeba/HDP Spotřeba na hlavu 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

4,80 4,70 4,60 4,50 4,40 4,30 4,20 4,10 4,00 3,90 3,80

1997

Pramen: Statistická ročenka České republiky 1999

Vidíme, že energetická náročnost tvorby produktu se v průběhu období prakticky nemění i přes pokles spotřeby. Jeho výše sama o sobě nic neznamená, a tak provedeme srovnání s ostatními zeměmi OECD. Velikost spotřeby měříme spotřebou na jednoho obyvatele, což nám umožňuje mezinárodní srovnání. Česká republika má oproti evropským zemím OECD vyšší energetickou náročnost produktu, přitom výše HDP ani výše spotřeby nedosahuje ani průměru zemí OECD. Toto srovnání vychází z HDP vyjádřeného v amerických dolarech, přepočteno na základě průměrného ročního kurzu. Ačkoliv se situace zlepšila oproti minulým letům, přesto vidíme na grafu 5, že při vyjádření v korunách se tento poměr ve stejném období příliš nezlepšil. Vývoj dovozu a vývozu ukazuje obr. 8. Vidíme, že vývoz roste a jeho růst se zřejmě ještě zvýší díky přebytkům zdrojů v České republice a s tvrzením ČEZu, který počítá s vývozem elektřiny vyrobené v JE Temelín. Přebytek zdrojů je problém celé Evropy, a tak je i díky tomu konkurence na otevřených trzích mnohem větší. Uspět v této konkurenci bude proto pro ČEZ obtížné.

65

Obr. 6: Srovnání enrgetické náročnosti HDP v zemích OECD v roce 1997 1,6 1,4

kWh/USD

1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2

án

sk

o

o

Šv

D

ýc

ar

sk

lie

ko

Itá

o

ec

ěm

N

ou

sk

í R

ak

em

ko N

iz

oz

K

ns

U

po Ja

e

ie

ci an

Fr

lg

D EC

Be

ko ec

O

lie

Au

Ř

o

R

ra

Č

st

U

Šv

éd

sk

da

o

na

Ka

sk

ko

ar

ls

aď

M

Po

SA

0

Pramen: Electricity Information 1998

Obr. 7: Srovnání spotřeby elektřiny na obyvatele ve vybraných zemích OECD v roce 1997 18 16

MWh/obyv.

14 12 10 8 6 4 2

o

ko ls

Po

sk

ko

ar

M

aď

ec Ř

R

lie Itá

Č

K U

ie EC Šv ýc D ar sk Fr o an c R a k ie ou sk D o án N sko iz oz e N mí ěm ec ko O

ko

lg

Be

ns

lie Ja

po

ra

Au

st

SA U

o sk

éd

Šv

Ka

na

da

0

Pramen: Electricity Information 1998

66

Obr. 8: Vývoj dovozu a vývozu elektřiny ČR (fakturované částky) 6,0

TWh

4,0

Import

2,0

Export

0,0

Saldo

-2,0 -4,0 -6,0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Pramen: Roční zpráva o provozu ES ČR

Přestože dochází trvale k objevování nových a levnějších technologií z hlediska spotřeby energie, zároveň dochází a bude docházet ke zvyšování spotřeby elektrické energie. Trvale klesá podíl spotřeby v průmyslu, ale zvyšuje se spotřeba v oblasti služeb a spotřeba domácností (tyto sektory měly v roce 1999 v ČR větší spotřebu než celý průmyslový sektor). Zde se uplatňuje stále více nových a moderních technologií, které ke své činnosti potřebují elektrickou energii. Zatímco před rokem 1990 existovaly kanceláře bez počítačů, kopírek a faxů, dnes mají zaměstnanci k dispozici běžně počítače dva. V domácnosti je množství elektrických spotřebičů ještě vyšší. Trvale se zvyšuje počet počítačů v domácnosti. Roste počet přístrojů audio a video techniky, stále se objevují další a další elektrické kuchyňské stroje. S růstem bohatství ve společnosti zároveň roste úroveň vybavenosti domácností technikou, která je ve velké většině napájena elektrickou energií.

4.1.3

Vlastnická struktura a privatizace Podstatnou otázkou pro zavádění konkurence je privatizace státních podílů

v energetických společnostech.121 Ve společnosti ČEZ drží stát majoritní podíl. V distribučních společnostech je výše podílu různá. Kromě podílu drží ještě stát v jednotlivých společnostech akcii se zvláštními právy. 121

I když otevření trhu konkurenci lze provést i bez deregulace, jak ukazuje příklad Norska a Švédska. (viz dále)

67

Tab. 1: Vlastnická struktura Společnost

FNM

Města a obce

Ostatní

Ke dni

ČEZ JČE JME PRE SČE SME STE VČE ZČE

67,60% 48,05% 46,66% 48,19% 48,04% 48,43% 58,29% 49,63% 48,30%

34,00% 33,54% 50,81% 33,93% 32,70% 26,38% 32,37% 2,70%

32,40% 17,95% 19,80% 1,00% 18,03% 18,87% 15,33% 18,00% 49,00%

19.1.00 31.3.00 31.3.00 19.4.00 31.12.99 27.1.00 31.12.99 8.11.99 31.1.00

Poznámka Bayernwerk 13,33% Město Praha + RWE + GESO AG 50,81% TXU Czech Investmens Limited 16,99% Vattenfall AB 9,44%, DEOP v.o.s. 6,67% ŽB 20,1%, Bayernwerk 16,6%, CP Invest 11,2%

Pramen: Internetové stránky jednotlivých společností.

Díky otálení státu s odprodejem státních podílů, dochází k samovolné privatizaci skrze podíly měst v distribučních společnostech. Tento způsob povede ke snížení výnosů státu z privatizace těchto společností. Stát nedrží kontrolní balík akcií a jejich hodnota pak bude při prodeji nižší. Takovýmto způsobem byla již „zprivatizována“ Pražská energetika a Jihočeská energetika.122 Podle současné vlády má být model privatizace elektroenergetiky zpracován do konce roku 2000. Vzhledem k dosavadní rychlosti privatizace není vůbec jisté, že k ní dojde ještě v současném volebním období. Uvažuje se o dvou možnostech vázat prodej akcií ČEZu i distributorů nebo nejdřív prodat ČEZ a poté distribuční společnosti. Dále lze uvažovat další varianty jako je křížové vlastnictví podílů v distribučních společnostech a ČEZu, různé opce na státní podíl, apod. Problémem je vyčlenění České přenosové z ČEZu a Temelín. Tyto dva problémy mohou značně ovlivnit cenu ČEZu. Odhady za prodej státních podílů v energetických společnostech se pohybují od 110 do 170 mld. korun.123

4.1.4

Ceny V Česku veškeré ceny elektřiny podléhají regulaci. Díky regulaci na principu

přiměřené míry zisku je cena stanovována na základě nákladů a veškeré náklady jsou započítány do ceny. V Česku tedy nelze v žádném případě hovořit o tržní ceně.

122 123

MF Dnes, 12.4.2000. Hospodářské noviny, 5.5.2000.

68

Dále jsou uplatňovány tzv. křížové dotace, což znamená, že domácnosti platí nižší cenu než průmysl a podnikatelské subjekty tak dotují levnější energii pro domácnosti, přitom náklady na dodávku domácnostem jsou vyšší než náklady na dodávky elektřiny průmyslu. Na obr. 9 vidíme, že mezi (výběrem) zemí OECD je ČR naprostým unikátem. Jednání o zvýšení cen pro domácnosti trvají již od roku 1992, kdy vláda slíbila narovnání do roku 1995.124 Tato jednání se stala politickou záležitostí, kdy sněmovna schvaluje plánované zvyšování cen. Poslední způsob narovnání ukazuje tab. 2.

Tab. 2: Rozvržení kroků nápravy cen elektrické energie pro konečné odběratele, znázorněný v procentech meziročního nárůstu ( poklesu ) [% ]: rok

2000

2001

2002

změna ceny v % - velkoodběr z vvn změna ceny v % - velkoodběr z vn změna ceny v % - MOP změna ceny v % - MOO změna ceny v % - průměr

4,4 -3,3 1,9 15,0 4,2

4,4 -3,8 1,8 14,0 4,2

4,4 -4,4 1,8 13,1 4,2

Celková změna v % oproti roku 1999 + 13,7 - 11,1 + 5,6 + 48,2 + 13,1

Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu

Musíme poznamenat, že o křížových dotacích má smysl hovořit pouze při úředně stanovovaných cenách. Jsou-li ceny předmětem konkurence, není důvod o křížových dotacích hovořit i pokud se bude zdát jejich struktura nelogická. Výsledky regulace na základě oprávněných nákladů tak, aby bylo umožněno regulovaným společnostem dosahovat alespoň „přiměřeného“ zisku vidíme v tabulce 3. Energetické firmy se trvale umisťují na předních místech co do výše zisku.

124

Dušek, 1998a.

69

Obr. 9: Srovnání cen elektřiny pro průmysl a domácnost v roce 1997 v USD/kWh

USA

domácnosti průmysl

UK Švýcarsko Švédsko Polsko Nizozemí Japonsko Itálie Maďarsko Řecko Německo Francie Dánsko ČR Kanada Belgie Rakousko Australie 0

0,02

0,04

0,06

0,08

0,1

0,12

0,14

0,16

0,18

Pramen: Electricity Information 1998

70

Tab. 3: Umístění eletroenergetických firem podle výše zisku v žebříčku Czech Top 100 Celkové pořadí Firma Čistý zisk (v tis. Kč) 1996 1997 1996 1997 1 2 ČEZ, a.s. 7 847 600 3 367 214 10 9 Elektrárny Opatovice, a.s. 520 001 748 242 13 12 Pražská energetika, a.s. 365 686 452 030 11 13 Jihomoravská energetika, a.s. 424 595 417 103 23 15 Středočeská energetická, a.s. 217 577 415 889 9 17 Severomoravská energetika, a.s. 542 426 408 370 18 22 Pražská teplárenská, a.s. 270 111 275 924 22 23 Západočeská energetika, a.s. 223 304 273 566 25 24 Jihomoravská plynárenská, a.s. 206 934 266 350 21 25 Severočesá energetika, a.s. 246 762 260 402 Pramen: Czech Top 100 1997 a 1998

Problémy s regulací a určováním cen na základě „oprávněných“ nákladů byly diskutovány již v ekonomické teorii. Nicméně současnost dává další potvrzení výše uvedených vývodů. Společnost ČEZ byla napadena rakouskými politiky a byla podána stížnost Evropské komisi s tím, že ČEZ prodává za dumpingové ceny. ČEZ vyvážel v únoru roku 2000 za cenu 518 Kč/MWh, což je údajně polovina výrobní ceny.125 Výrobní cena schválená regulátorem je okolo 1000 Kč/MWh. Tento fakt svádí k tvrzení, že ČEZ musel vyvážet „pod náklady“. Za prvé výše nákladů nevypovídá prakticky nic o skutečnosti. Tyto náklady jsou stanoveny jako konstantní na určité období. V souladu s teorií je to nemožné, protože náklady nejsou konstantní a nejsou objektivní veličinou. Jsou subjektivní a vážou se vždy k danému okamžiku. Za druhé tyto náklady jsou regulovanými společnostmi předkládány tak, aby bylo možno zvýšit cenu. Regulátor nikdy nebude mít dostatek informací, a proto jím schválené náklady označovat jako skutečné je velmi problematické. Má-li výrobní společnost přebytky, pak pokud bude možno je prodat, jde prakticky vždy o zisk. Přitom chce-li společnost prodat do zahraničí, kde je cena „konkurenčnější“ než v našich podmínkách, je tato společnost v danou chvíli cenový příjemce a není schopen prodat za cenu vyšší. Tento problém však nenastává v rámci ČR, zde všichni 125

Lidové noviny, 7.6.2000.

71

prodávají za úředně schválené ceny a je logické, že výrobce se bude snažit dostat do oprávněných nákladů co nejvíce. V konkurenčním prostředí to však možné není. Zde se ztotožňujeme se slovy mluvčího ČEZu Ladislava Kříže: „Něco jiného je přímá výroba pro zákazníky a něco jiného přebytky. U dočasných přebytků musíte kalkulovat s tím, že buď za ně nedostanete nic nebo je prodáte za nižší cenu.“126

Pokud se podíváme na mezinárodní srovnání cen elektřiny na základě parity kupní síly (obr. 10-11), vidíme, že nelze říci, že by české ceny neodpovídaly evropským. Průmysl má dokonce nejvyšší ceny ze srovnávaného vzorku. Ovšem při porovnání s ceny přepočtenými na základě průměrného ročního kurzu měn k americkému dolaru (obr. 1213) vidíme, že Česká republika patří k zemím s velmi nízkými cenami elektřiny, u domácností jsou tyto ceny dokonce nejnižší ve srovnávaném vzorku. Tento graf je přitom pro liberalizaci důležitý, neboť na otevřených trzích bude docházet k obchodování právě za tyto ceny.

4.1.5

Temelín Jedním z největších problémů české energetiky je jaderná elektrárna Temelín.

Tento problém je tragickým pozůstatkem komunistické éry. Problém je v tom, že jeho ekonomickou oprávněnost nelze posoudit bez tržních cen, pouze na konkurenčním trhu se ukáže, zda je JE Temelín konkurenceschopná či ne. Na druhé straně elektrárna není dostavěna a v regulovaném rámci je obtížné určit, která varianta by byla nejvhodnější. Samotná investice je výsledkem regulovaného a netržního prostředí. Na konkurenčním trhu by zřejmě nikdy k tak rizikové a nákladné investici nedošlo. Nicméně Temelín zde je a s tím je nutno počítat. Podobně jako rozhodování o cenách je dnes Temelín do značné míry politickou záležitostí. K tomu se přidávají různé nátlakové skupiny – na jedné straně ekologická hnutí na druhé straně stojí ČEZ a dodavatelé, pro které je každá změna, každé zpřísnění a prodloužení stavby nepochybně přínosem.

126

tamtéž, str. 13.

72

V současnosti ČEZ předpokládá, že elektřina z ČEZu bude levnější než z ostatních zdrojů (což při cenách tvořených na základě variabilních nákladů jaderná energie splňuje) a že tedy bude vhodné ji vyvážet. Pokud bude Temelín dostavěn a bude konkurenceschopný a privatizace proběhne až po jeho spuštění, Temelín může výrazně zvýšit prodejní cenu ČEZu. Problém je v tom, že doba dostavby se neustále posunuje a ačkoliv každý z termínu byl konečný, vždy došlo k prodloužení stavby. Současný termín komerčního spuštění, rok 2001, je od roku 1978 již sedmnáctým oficiálně oznámeným termínem dokončení. Předpokládaný odhad celkových nákladů z roku 1984 byl 35 mld. Kč, poslední odhad činí 98,6 mld. Kč, který bude zřejmě ještě o 13 mld. Kč vyšší.127 Pokud by společnost ČEZ byla bez účasti státu a trh by byl liberalizován, pak by rozhodnutí co s ním bylo zásadně na investorovi, tedy ČEZu. I pokud by Temelín způsobil krach ČEZu nelze předpokládat, že se u nás přestane vyrábět elektřina. Po ČEZu zůstanou ostatní elektrárny, které bude možno prodat i jako jeden celek. Je pravděpodobné, že by měly zájem i zahraniční společnosti. Díky tomu nelze brát vážně katastrofické scénáře týkající se nezaměstnanosti při pádu ČEZu.

4.2 4.2.1

Situace v Evropské unii Velká Británie a skandinávské země Průkopníkem deregulace v zemích Evropské unie je Velká Británie. Před rokem

1990 zde byla jedna společnost vlastnící elektrárny a přenosovou soustavu. Nejprve došlo k rozdělení výrobní časti na dvě společnosti (National Power a PowerGen), které byly zprivatizovány, a k oddělení přenosové soustavy do samostatné společnosti (National Grid Company), v níž většinu vlastnilo 12 distribučních společností. Jaderné elektrárny byly odděleny do státní společnosti Nuclear Electric. V roce 1995 byla National Grid Company uvedena na burzu. Podobně byla vertikální struktura rozdělena ve Skotsku. Zprivatizovány byly společnosti ScottishPower a Hydro-Electric a jaderná elektrárna byla převedena do státní 127

Právo 12.6.1998, Lidové noviny 8.3.1999, Dušek, 1998a.

73

společnosti Scottish Nuclear. V červenci 1996 byla privatizována i část obou společností vlastnící jaderné elektrárny. V Severním Irsku byly čtyři elektrárny prodány několika konkurenčním společnostem v roce 1992. V Severním Irsku byla společnost Northem Ireland Electricity, odpovědná za přenos, distribuci a prodej, uvedena na burzu v roce 1993. Otevírání trhu probíhalo postupně podle velikosti odběratelů. Nejprve odběratelé s maximální příkonem více než 1 MW si mohli nakoupit elektřinu od jakéhokoliv licencovaného obchodníka. V roce 1994 byl tento limit snížen na 100 kW a v roce 1998 byl trh otevřen pro všechny zákazníky. Všichni hlavní výrobci museli prodávat svoji elektřinu skrze pool (tj. na burze elektřiny). Na poolu se obchoduje každou půlhodinu, všechny společnosti mají povinnost předat do 10:00 hodin předchozího dne své nabídky na každou půlhodinu příštího dne. Poptávka zde nebyla určena „tržně“, ale byla určována jako konstantní, na základě predikce National Grid Company. Tento způsob je v současnosti postupně měněn ve více tržní, který bude bližší severskému uspořádání. Přenos a distribuce jsou považovány za přirozený monopol a podléhají regulaci. Tato regulace spočívá v zásazích do přístupu k soustavě a v cenové regulaci. Cenová regulace spočívá na principu určení maximálního růstu cen pomocí „cenových čepiček“. Dalšími státy, které deregulovaly byly Švédsko a Norsko.128 V těchto zemích proběhlo mnohem radikálnější „vnešení“ tržních principů oproti Velké Británii i přesto, že tento proces prováděla levicová vláda. V těchto zemích byla také odlišná struktura. Neexistovala jediná vertikálně integrovaná společnost, ale existovali oddělení samostatní výrobci a distributoři (zejména v Norsku) a existuje jednotná přenosová soustava propojující severské země (Švédsko, Finsko, Norsko a Dánsko). Podmínky pro trh s elektřinou byly dány zákonem v Norsku v roce 1991 a ve Švédsku v roce 1995. Trh byl, na rozdíl od Velké Británie, otevřen ze dne na den. Od tohoto okamžiku si mohli všichni spotřebitelé vybrat svého dodavatele.

128

Ačkoliv Norsko není členem Evropské unie je vhodné jej ve výkladu zmínit. Bylo první zemí na evropském kontinentu, která zavedla úplné rozšíření trhu. Tento postup může být v mnohem inspirativní pro ČR.

74

S elektřinou se zde obchoduje také na centrálním trhu, Nordpoolu. Zde se od počátku zohledňuje i poptávková, tedy spotřebitelská část. Zároveň zde existuje trh se systémovými službami. Stejně jako ve velké Británii jsou síťová odvětví regulována. Je třeba ještě dodat, že na rozdíl od VB nebyla deregulace provázena privatizací.129

4.2.2

Ostatní země EU Evropská unie schválila principy deregulace a postupné „vnášení tržního“ prostředí

na konci roku 1996 ve směrnici o pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou č. 96/92/ES. Tato směrnice stanovovala termín otevření první části trhu do 19. února 1999, kromě Belgie, Řecka a Irska, které mají termín posunut na rok (ve stejném pořadí) 2000, 2001 a 2000. Tato směrnice odráží řadu zájmů energetických podniků a jednotlivých zemí (ústup volné soutěži ve jménu veřejných služeb, možnost odkladu tří zemí, regulace,…). Na jejím základě je vypracován a s ní je slučitelný i náš nový energetický zákon a při jeho analýze uvedeme kritické připomínky. Směrnice umožňuje dva modely přístupu k soustavě (přístup třetích stran, jediný kupující) a dva způsoby výstavby nových kapacit (nabídkový a autorizační postup). První možností přístupu k soustavě je model přístupu třetích stran (TPA). Tento model umožňuje oprávněným zákazníkům, velkoodběratelům a distributorům uzavírat kontrakty mezi sebou a přímo s výrobci. Provozovatelé musejí zveřejnit nediskriminační tarif a odmítnout přístup k soustavě mohou pouze pokud není dostatečná kapacita. Pro stanovení tarifu je možno použít sjednaný TPA, kdy se konkrétní výše sazby určí na základě individuálních dohod a regulovaný TPA, kdy je kvalifikovaným odběratelům uděleno právo přístupu na základě publikovaných pevných cen. Model jediného kupujícího (SB) představuje určenou právnickou osobu (státem), která je jediným nákupčím elektřiny od výrobců na území pokrytém provozovatelem soustavy. Tento nákupčí prodává elektřinu dále distribučním soustavám. Z tohoto uspořádání vyplývá regulace cen počínaje přenosovou soustavou. Konkurenční je zde 129

Privatizace ve Velké Británii byla ovlivněna politikou premiérky Teatcherové a nutností získat finance pro státní pokladnu.

75

pouze výroba elektřiny. Je zde také povinnost zveřejnění nediskriminačního tarifu a možnosti odmítnout přístup pouze při nedostatku kapacity. Schvalovací řízení (autorizace) představuje sice samostatné rozhodnutí investora o výstavbě, ale toto rozhodnutí je schvalováno regulačním orgánem. Stát může vymezovat podmínky, za jakých může být autorizace udělena. Nabídkové řízení představuje organizaci výstavby nových zdrojů státem nebo jiným kompetentním orgánem. Příslušný orgán vypíše výběrové řízení na požadované kapacity, které budou určeny na základě odhadu výrobní a přenosové kapacity, která bude pravděpodobně připojena k soustavě. Tyto odhady jsou prováděny v pravidelných časových intervalech. Orgán vypisující výběrové řízení může specifikovat požadavky na zdroj (palivo, finanční situace,…). Výběr bude proveden na základě zveřejněných kritérií. Tento postup je v podstatě centrálním plánováním. Samovýrobcům a nezávislým producentům musí být umožněno získat licenci, i když neexistuje potřeba zdrojů. Směrnice předepisuje otevření nejprve pro odběratele, kteří mají roční spotřebu větší než 40 GWh, po třech letech, tj. nejpozději do roku 2002 se otevře přístup pro zákazníky s roční spotřebou až ke hranici 20 GWh a po dalších třech letech, tj. v roce 2005 se práh sníží na 9 GWh. Řada zemí však nečekala až na tento termín a trh započala otevírat již dříve a zároveň některé země otevřely mnohem větší část trhu, než předepisuje směrnice o pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Finsko otevřelo svůj trh v roce 1996 a také otevřelo najednou celý trh. V roce 1998 otevřely trh země jako Španělsko, Nizozemí. Celý trh najednou otevřelo také v roce 1998 Německo. Jaká byla situace v otevřenosti trhu v květnu 2000 a jaké bylo uplatnění některých pravidel ukazuje tabulka 4.

76

Tab. 4 - Stav implementace směrnice 96/92/ES v zemích EU (stav květen 2000) Země

Odmítnutí přístupu

Dispečerské priority

-nedostatek kapacity -reciprocita

-obnovitelné zdroje

Rakousko Belgie

Poplatky za přenos

-nedostatek kapacity

Míra otevření trhu

Hranice

Povinnost veřejné služby

26,7%

40 GWh/r

ano

33%

100 GWh/r (Energy Policy 20GWh/r)

ano

90%

10 GWh/r (EP 100 GWh/r + distributoři)

ano

-reciprocita -nedostatek kapacity Dánsko

-obnovitelné zdroje

poštovní známka

-kombinovaná výroba -odpady

Finsko

-nedostatek kapacity

-žádné

poštovní známka

úplná

žádná

ano

Francie

-nedostatek kapacity -reciprocita

-obnovitelné zdroje

poštovní známka

26,48%

40 GWh/r

ano

Německo

-nedostatek kapacity -reciprocita

-obnovitelné zdroje -kombinovaná výroba

uzlový tarif

úplná

žádná

ne

-nedostatek kapacity

-obnovitelné zdroje -kombinovaná výroba

23% (EP 28%)

méně než 40 GWh/r

ano

28%

více než 4 GWh/r

Řecko

-lignit -obnovitelné zdroje Irsko

-jednotné tarify -elektrárny spalující rašelinu -obnovitelné zdroje

Itálie

Lucembursko

-nedostatek kapacity

-obnovitelné zdroje

-reciprocita

-kombinovaná výroba

poštovní známka s korekcí na vzdálenost

-nedostatek kapacity

30%

30 GWh/r

ano

40% (EP 45%)

40% GWh/r (EP průmysl + 100 GWh/r)

ano

-reciprocita Nizozemí Portugalsko Španělsko

-reciprocita -technické důvody

-obnovitelné zdroje -obnovitelné zdroje -kombinovaná výroba

poštovní známka poštovní známka

32% 27% (EP 34%)

2 GWh/r 30 GWh/r

ne ano

-nedostatek kapacity -reciprocita

-obnovitelné zdroje -kombinovaná výroba

poštovní známka

46%

1 GWh/r

poslání obecného ekonomické zájmu

úplná

žádná

úplná

žádná

uzlový tarif se zeměpisnými rozdíly poplatky za připojení a za Velká Británie -technické důvody -žádné pásmové využití soustavy Pramen: Zavádění směrnice EU o trhu selektřinou v členských zemích EU, UED a EU Energy Policy, květen 2000 Švédsko

-žádné

-žádné

výroba s výkonem < 1,5 MW ano

Tab. 4 - Stav implementace směrnice 96/92/ES v zemích EU (stav květen 2000) pokračování Země

Nové zdroje

Přístup k soustavě

Regulátor

Poznámka

Přenos

Distribuce

Rakousko

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Ministerstvo

v roce 2003 se předpokládá 50% otevření; energetické ministerstvo by chtělo od října 2001, ale lobby stojí proti

Belgie

Autorizace

-reg. TPA

reg. TPA

Regulační úřad

úplné otevření v roce 2010

úplné otevření v roce 2003

-neg. TPA pro velké přenosy Dánsko

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Ministerstvo a cenový výbor

Finsko

Autorizace

reg. TPA

Úřad pro trh s elektřinou

Francie

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA spotřebitelé od 40 GWh

Německo

Autorizace

neg. TPA

Řecko

Autorizace

Irsko

Autorizace

Itálie

Nezávislá komise pro elektřinu

neg. TPA

-neg. TPA -SB pro veř. služby neg. TPA

Ministerstvo ekonomiky a Kartelová kancelář

Regulační úřad

privatizace utilit předpokládána v roce 2001

reg. TPA

reg. TPA

Nezávislý orgán pro elektřinu a plyn

v roce 2003 se předpokládá 33% otevření

Autorizace

SB a reg. TPA

reg. TPA

Nezávislý úřad pro elektřinu a plyn

v roce 2002 40% otevření; ne více než 20% dovozní

Lucembursko

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Nizozemí

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Ministerstvo pro ekonomické záležitosti

-veřejné systémy SB

SB a reg. TPA

SB a reg. TPA

Entidade Reguladoru ERSE Ministerstvo průmyslu a Státní výbor pro l ktři STEM

v roce 2004 úplné otevření

OFGEM (Anglie, Wales, Skotsko); OFREG (Sev. Irsko)

probíhá změna pravidel obchodování pro Anglii, Wales a Skotsko

kapacity může být alokováno u jednoho dodavatele

Portugalsko

v roce 2003 100% otevření

-soukromé systémy autorizace Španělsko

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Švédsko

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Velká Británie

Autorizace

reg. TPA

reg. TPA

Pramen: Zavádění směrnice EU o trhu selektřinou v členských zemích EU, UED a EU Energy Policy, květen 2000

78

Ve většině zemí se ukazuje pozitivní přínos deregulace. Ukazuje se, že větší možnosti mají velké společnosti, na liberalizovaném trhu dochází prostřednictvím fúzí a převzetí společností k jejich rozšiřování. Tyto fúze nevedou k růstu cen, jak se často obává standardní ekonomie a antimonopolní zákonodárství, ale naopak k jejich snižování a dochází tak ke skutečné ochraně zákazníka, neboť dochází k boji o něho a ke snaze o lepší služby.130 Ve Velké Británii došlo ke zvýšení užití plynu na výrobu elektřiny, který má příznivější ekologické dopady. Zvyšují se tlaky na redukci nákladů a zvyšování efektivnosti. Rozdělený státní monopol ve VB zdědil 27 000 zaměstnanců a v roce 1996 jich měly společnosti National Power a PowerGen cca 9000. Zároveň se rozšiřuje trh v oblasti obchodu s elektřinou a objevují se nové možnosti pro poradenské firmy, atd. V Evropské Unii došlo k poklesu cen elektřiny pro domácnosti o více než 60% mezi lety 1994 až 1998 a k poklesu o 47% pro průmysl mezi lety 1994 až 1997. K tomuto poklesu přispělo rychlejší uplatňování směrnice v některých státech.131 Tab. 5 - Srovnání cen elektřiny v USD (duben 1999) Cena Změna oproti Změna v průběhu Země minulému roku 10 let US cent/kWh % % Itálie 7,8 -12,1 14,7 Španělsko 7,4 0 Belgie 7,2 -2,4 10,7 Německo 6,9 -8,3 -21,6 USA 6,6 -0,8 3,3 Irsko 6,5 0 -3 Nizozemí 6,2 -0,3 -47,6 Velká Británie 5,9 -0,3 -16,9 Francie 5,6 -3,1 1,8 Dánsko 5,1 -15,7 Norsko 4,6 14,9 -34,3 Kanada 3,8 0,8 -9,5 Finsko 3,6 -1,3 -40 Nový Zéland 3,6 0 Austrálie 3,3 29 -31,3 Jižní Afrika 2,9 2,8 Švédsko 2,7 -20,4 -37,3 Pramen: National Utility Service, Inc. Pozn.: Data jsou k 1.4.1999 pro spotřebitele s příkonem 1 MW a měsíční spotřebou 450 000 kWh 130 131

Viz také situace v Rakousku Feierfeilová, 2000. FT Energy Economist č. 211, 5/99.

V roce 1999 došlo k otevření ve všech zemích Evropské unie (i když ne k úplnému, je v současnosti v každé zemi trh alespoň částečně otevřen). Toto otevírání se projevuje dalším poklesem cen. Z tabulky 5 vidíme, že země, které otevřely trh více a dříve, získávají výhodu vyššího poklesu cen (Německo, VB, Norsko,…). Výrazný pokles se projevuje zejména u větších zákazníků. To neznamená, že při úplném otevření trhu přijdou malí zákazníci zkrátka. V Německu byl trh plně otevřen v dubnu roku 1998, které patřilo k zemím s vysokými cenami elektřiny, jak ukazuje obr. 10-13. Z tohoto otevření těžili nejprve střední a velcí odběratelé, kde byla konkurence nejvyšší. Od léta roku 1999 se však rozzuřil cenový boj i o drobné odběratele. Společnost RWE pro živnostenské podniky snížila v první polovině července cenu o 30%, společnost Bayernwerk nabídla tarify snižující cenu v průměru o 30% pro vytápění domácností, společnost RWE dále nabídla domácnostem levný proud s platností od prvního srpna, čímž by domácnosti měly uspořit 20% nákladů na elektřinu, dortmunský koncern VEW oznámil zákazníkům, že s platností od 1. října snižuje cenu o 3,48 feniku, kotrakty podepsané v červenci se společností PreussenElektra mají ceny o 35% až 50% nižší oproti cenám před liberalizací, atd.132 K poklesu cen v Německu přispěla také levnější elektřina z francouzkých jaderných elektráren, přičemž Francie se sama liberalizaci velmi brání. Zde nebyl trh otevřen, v termínu v jakém to ukládá směrnice EU, ale mnohem později. Obrázky 14-17 srovnávají ceny 1. července 1999 s cenami k 1. lednu 1999. Ukazují, že počet míst, kde došlo k poklesu nebo stabilitě cen elektřiny, výrazně převyšuje počet míst, kde došlo k růstu cen. A to jak pro průmysl, tak pro domácnosti. Tento trend započal již dříve. Pokud ovšem stejné období srovnáme s cenami plynu, kde se liberalizace teprve připravuje, vidíme podstatný rozdíl. U plynu je zde značná převaha růstu cen, pro domácnosti prakticky bezvýhradná.

132

Podle časopisu Power in Europe.

80

Obr. 10: Vývoj cen elektřiny pro průmysl 1990-1998 v USD/kWh přepočtené na základě PPP (vybrané země) Rakousko 0,2 Německo

0,18

UK

Cena v USD/kWh

0,16

Francie

0,14

Norsko

0,12 0,1

Švédsko

0,08

Dánsko

0,06

Polsko

0,04

Maďarsko

0,02

Česká republika

0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Pramen: Energy Prices & Taxes, 1999

Obr. 11: Vývoj cen elektřiny pro domácnosti 1990-1998 v USD/kWh přepočtené na základě PPP (vybrané země) Rakousko

0,18

Německo

0,16

UK

Cena v USD/kWh

0,14

Francie

0,12

Norsko

0,1

Švédsko

0,08

Dánsko 0,06 Polsko 0,04 Maďarsko 0,02

Česká republika

0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Pramen: Energy Prices & Taxes, 1999

81

Obr. 12: Vývoj cen elektřiny pro průmysl 1990-1998 v USD/kWh přepočtené průměrným ročním kurzem (vybrané země) 0,12

Rakousko Německo UK

0,1

Cena v USD/kWh

Francie 0,08

Norsko Švédsko

0,06

Dánsko 0,04

Polsko Maďarsko

0,02 Česká republika 0 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Pramen: Energy Prices & Taxes, 1999

Obr. 13: Vývoj cen elektřiny pro domácnosti 1990-1998 v USD/kWh přepočtené průměrným ročním kurzem (vybrané země) Rakousko 0,25 Německo UK

0,2

Cena v USD/kWh

Francie Norsko

0,15

Švédsko Dánsko

0,1

Polsko 0,05

Maďarsko Česká republika

0 1990

Pramen:

1991

Energy

1992

1993

Prices

1994

1995

&

1996

1997

1998

Taxes,

1999

82

zákazník Ia Ib

Roční spotřeba kWh 30 000 50 000

Maximální příkon kW 30 50

Ic

160 000

Id

hodin 1 000 1 000

zákazník I1 I2

Roční spotřeba GJ 418,6 4 186,0

100

1 600

I3-1

41 860,0

1 250 000

500

2 500

I3-2

41 860,0

Ie

2 000 000

500

4 000

I4-1

418 600,0

If

10 000 000

2 500

4 000

I4-2

418 600,0

Ig

24 000 000

4 000

6 000

I5

4 186 000,0

Ih

50 000 000

10 000

5 000

Standardní

Ii

70 000 000

10 000

zákazník

Standardní

Roční spotřeba v kWh

D1

8,37

zákazník Da Db Dc Dd De

Celkem 600 1 200 3 500 7 500 20 000

7 000 Přibližný příkon kW 3 3-4 4-9 6-9 9

Roční spotřeba GJ

D2 D3 D3-b D4

16,74 83,70 125,60 1 047,00

Standardní

z toho noční

1 300 2 500 15 000

Roční využití Standardní

modulace 200 dní 200 dní 1600 hodin 250 dní 4000 hodin 250 dní 4000 hodin 330 dní 8000 hodin 330 dní 8000 hodin

83

4.3

Právní stav v ČR Jelikož v současnosti probíhá schvalování nového energetického zákona, který již

počítá s otevíráním trhu, zaměříme se na něj při analýze. Budeme vycházet z návrhu zákona, neboť jeho schvalování teprve probíhá. Zákon přináší nové pojmy a specifikuje postup při otevírání trhu s elektřinou. Zákon upravuje podnikání v energetických odvětví a nahradí starý zákon 222/94 Sb. My se zaměříme pouze na část zabývající se elektroenergetikou. V jeho analýze se budeme zabývat pouze na problémy, jež se nám zdají podstatné. Jinak v souladu s první částí lze najít mnohem více sporných bodů. Zákon zavádí nové pojmy v souladu se směrnicí EU 96/92. Není jasné, proč je v tomto zákoně použito termínu chráněný zákazník na rozdíl od běžně užívaného zajatý zákazník. Termín chráněný zákazník vypadá líbivě, ale na druhou stranu jde o přesné vystižení – zákazník je chráněn před konkurencí a možností volby. Předpokládá se zavedení modelu regulovaného přístupu třetích stran a nové zdroje se budou stavět na základě schvalovacího řízení. V § 3 je uvedeno, že podnikatelské činnosti v odvětví energetiky se uskutečňují ve veřejném zájmu, aniž by byl veřejný zájem definován. Ve veřejném zájmu se ovšem provozují veškeré podnikatelské činnosti, protože podnikání bez toho, aniž by veřejnost měla zájem kupovat, není možné. Tento odstavec je nebezpečím pro řadu dalších ovlivňování odvětví ve veřejném zájmu ze strany úředníků. Systém licencování je převzat z minulého zákona a představuje jednu z nejzávažnějších překážek vstupu. Licence je udělována na výrobu, přepravu, distribuci elektrické energie a obchod s elektřinou (§ 4). Každý žadatel o licenci je vystaven libovůli státních úředníků, jelikož pro udělení licence nepostačuje splnění jasných podmínek daných zákonem, ale posouzení Energetickým regulačním úřadem. Žadatel musí dokládat kromě technických předpokladů, také finanční předpoklady pro podnikání. Finanční předpoklady jsou posuzovány na základě řady údajů, např. obchodní majetek, stav účtů, podnikatelský plán, který má osvědčit mj. dlouhodobou schopnost splácet úvěry, předpokládané náklady a výnosy, atd. Takovýto postup je výrazným zásahem do podnikatelské činnosti, který značně snižuje možnosti konkurence. Podnikatel nese odpovědnost v případě neúspěchu a je tedy 84

pouze na něm, aby posoudil svůj podnikatelský plán a finanční možnosti. Tento zákon vytváří předpoklady pro fungování pouze velkých společností, jelikož malé,ale pružné a dynamické společnosti, s menšími prostředky a možnostmi obtížně přistupují k takovýmto licencím. Zákon předpokládá, že podnikatel nemá dostatek schopností, aby posoudil svůj finanční plán a své možnosti. Dostatek schopností má ovšem úředník, který rozhodne správněji. Úředník přitom nenese žádnou odpovědnost jak v případě úspěchu, tak v případě neúspěchu. Vytváří se tak ohromný prostor pro korupci na jedné straně a pro finanční „záplaty“ v případě neúspěchu podnikatele na straně druhé.133 Zákon nejen že reguluje stranu vstupu do odvětví, ale reguluje i stranu výstupu z odvětví (§ 10). Pokud požádá držitel licence o její zrušení, je povinen pokračovat v dodávkách dle doby určené úřadem, maximálně 12 měsíců. Tato povinnost se týká výroby přenosu a distribuce. Je přitom pravděpodobné, že drobný spotřebitel bude mít vyšší škody při problémech obchodníka s elektřinou, který tuto povinnost nemá. Energetický regulační úřad může v § 12 (dodávky nad rámec licence) přinutit držitele licence k plnění, které sám nechce (samozřejmě ve veřejném zájmu). Dodávkami nad rámec licence je také převzetí povinností po jiném držiteli licence, který přestal provádět výkon licencované činnosti. Toto plnění je obzvláště výhodné, protože pokud mu z takové činnosti vznikne ztráta, uhradí mu ji daňový poplatníci. Tuto ztrátu zaplatí daňový poplatníci, i když má být hrazena ze speciálního fondu, do něhož přispívají držitelé licence, protože oni jsou také poplatníci daní. Přestože má jít o normu, která vnese trh tam, kde je to možné, podle zákona veškerá licencovaná činnost podléhá regulaci (§ 19). Pro stavbu nových zdrojů a přímých vedení je nutné, kromě státního souhlasu s podnikáním v tomto odvětví, další schválení ministerstvem průmyslu a obchodu. Ceny za přenos, distribuci, ceny za systémové služby a ceny pro chráněné zákazníky reguluje Energetický regulační úřad (§ 21). V § 21 je určen postup otevírání trhu. Od 1/1/2002 jsou oprávněnými zákazníky ti, jejichž spotřeba přesáhla 40 GWh. Zároveň opět dochází k diskriminaci malých zdrojů,

133

On přeci dostal přidělenu licenci a tedy byl schopný podnikat, a proto za ztráty může někdo jiný, vždyť on to nedělal pro sebe,ale ve veřejném zájmu.

85

neboť regulovaný přístup (když už přijmeme jeho existenci) mají pouze zdroje s výkonem vyšším než 10 MW. O rok později jsou oprávněnými zákazníky ti, jejichž spotřeba přesáhla 9 GWh a od 1/1/2005 jsou oprávněnými zákazníky ti, jejichž spotřeb přesáhla 100 MWh. K úplnému otevření trhu dojde v roce 2007. Je s podivem, že zákon oproti směrnici EU nestanoví závazné termíny do kdy musí být trh otevřen, ale stanoví termín od kdy to bude. Znamená to, že dřívější otevření trhu by bylo porušením zákona? V tomto zákoně existuje povinnost připojit k přenosové soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje příslušné podmínky (§ 24). K tomuto problému viz problematika přenosové soustavy v minulé kapitole.134 Provozovateli přenosové soustavy je znemožněno vlastnictví licence na obchod s elektřinou, na provozování distribuce a výroby elektřiny. Zde je zamítnuta jakákoliv možnost budoucího vývoje, který může ukázat některý druh integrace jako efektivní. Je to přístup předchozích let na ruby. Tehdy bylo uznáno celé odvětví přirozeným monopolem a z důvodu existence neefektivních duplikací bylo zabráněno všem ve vstupu do odvětví. Nyní vidíme, že předchozí přístup byl špatný a proto víme, že přenosová soustava nesmí být provázána s ostatními činnostmi, protože je to neefektivní, a zákon do budoucna všem případné propojení zakáže. Provozovatel přenosové soustavy má právo nakupovat podpůrné služby za nejnižší náklady. Kdyby to ustanovení chybělo, tak by musel kupovat za nevyšší? Opět nebezpečí neefektivity existuje pouze v regulovaném odvětví, a proto se do zákona dostávají takováto záhadná ustanovení. Pro provozovatel přenosové soustavy platí přiměřeně obdobná pravidla jako pro provozovatele přenosové soustavy (§ 25). Obnovitelné zdroje mají přednostní právo připojení a zvýhodnění ceny při výkupu (§ 31). Kombinovaná výroba tepla a elektřiny má přednostní právo k zajištění přepravy elektřiny. Problematické se jeví vztažení tohoto práva na množství elektřiny prokazatelně

134

Tento paragraf dává také právo provozovat na cizích nemovitostech zařízení přenosové soustavy. Toto rozhodnutí se může zdát logické a snižující transakční náklady, ale kromě toho, že jde o porušení suverenity soukromého vlastnictví, tak toto nařízení způsobuje problémy při odstraňování škod způsobených v souvislosti s provozem.

86

vázané na výrobu a dodávku tepelné energie (§ 32). Prokazatelná vazba platí pouze pokud mají výrobci tepla pevně nasmlouvané množství dodávky tepla. Každé množství elektřiny je vázané na výrobu tepelné energie, jelikož pokud se podaří prodat elektřinu, snižují se tím tomuto výrobci náklady na výrobu tepla. To znamená, že může snížit cenu tepla tak, aby mohl získat více zákazníků. Výrobce se bude snažit prodat co nejvíce elektřiny, tak aby snížil cenu tepla. Je ovšem možné, že některá z nekombinovaných výrob může být efektivnější, ale díky přednostnímu právu pro kombinovanou výrobu nebude připojena. Jde tedy o diskriminační přístup. Kromě licencování vstupu je další překážkou autorizační postup pro výrobny elektřiny o výkonu vyšším než 30 MW (§ 34). Opět není autorizace vázána na splnění zákonných podmínek, ale je závislá na úřednickém rozhodnutí. Ceny energetických zdrojů kolísají, investice jsou nejisté a může se stát, že se naplánuje více elektráren než bude třeba. Toto riziko však nese jakákoliv investice a investor s tím musí počítat. Pokud přijmeme nutnost posouzení státem, znamená to, že stát ví víc než investor. Ministerstvo přitom rozhoduje o takových věcech jako je energetická účinnost výrobny elektřiny, splnění finančních předpokladů, apod. Zde platí vše výše uvedené o problémech s udělováním licencí. Aby ministerstvo bylo naprosto svrchovaným posuzovatelem, je v zákoně uvedeno, že na získání autorizace není právní nárok. Tyto zásahy jsou přetrváváním vize o energetice jako o výjimečném odvětví. Bez rohlíků a housek se člověk také neobejde, přesto nemusí být u pekárny posuzovány finanční zdroje. Jak je možné, že pekárna mrhat zdroji může a elektrárna nemůže? Co když pekárna nevyužívá své výrobní zdroje efektivně? V § 38 je výstavba přímého vedení ukázkový případ přijmutí předpokladu neefektivních duplikací v praxi. Zákon vůbec nepočítá s tím, že by na uzemí našeho státu bylo více přenosových soustav. Celý zákon vždy hovoří pouze o jednom provozovateli přenosové soustavy. Jak je tedy možné, že může existovat odděleně přenosová soustava Česka a Slovenska? Pokud by nedošlo k rozdělení, bude zřejmě zákon hovořit také o jedné přenosové soustavě a to Československé. Totéž platí na vymezeném území pro distribuční soustavu. Jediná

možnost

konkurence

pro

monopolní

provozovatele

přenosové

a

distribučních soustav je výstavba tzv. přímého vedení. Samozřejmě že autorizace podléhá povolení se všemi výše uvedenými důsledky, ale postavit přímé vedení je možné pouze na 87

základě prokázaného odmítnutí přístupu k přenosové nebo distribuční soustavě! Není nám jasné, proč také stát nekontroluje počet pekáren, protože by bylo vhodné postavit novou pekárnu pouze na základě odmítnutí zvýšení výroby v pekárně dosavadní, jinak by šlo o plýtvání. Zákon nepřináší, kromě možnosti zvolit si po 7 letech od jeho schválení libovolně dodavatele elektřiny, žádné výrazné odstranění překážek pro podnikání. Naopak vytváří velmi podstatné překážky konkurenčnímu rozvoji tohoto odvětví a má výrazné předpoklady pro konzervaci a prodlužování stávajících deformací. Výrazně zvýhodňuje velké podnikatelské subjekty, čímž dává prostor pro oligopolní (monopolní) strukturu odvětví, nikoliv na základě rozhodnutí zákazníků, ale na základě rozhodnutí úředníků. Na druhé straně je třeba poznamenat, že otevření trhu, alespoň tak, jak předepisuje směrnice EU, přináší pozitivní výsledky a je snad prvním krokem pro další postup reforem, jak se ukazuje v zemích, kde je trh již alespoň zčásti otevřen.

5 Doporučení pro zavádění konkurence v ČR 5.1

Hlavní zásady pro konkurenci v ČR Cílovým stavem je pro nás odvětví, jež nebude mít žádné regulační omezení ze

strany státu. Tento stav vychází z teoretického rozboru konkurence a z myšlenky, že na specifika odvětví nejlépe a nejflexibilněji dokáže reagovat sám trh, jehož mechanismu nejsou kladeny do cesty „násilné“ překážky. Stát zde nebude vstupovat ani do smluvních vztahů mezi jednotlivými účastníky ani do vlastnických struktur. Načrtnout dlouhodobou strukturu takovéhoto odvětví je prakticky nemožné, protože se neodvažujeme předjímat strukturu odvětví, které nikdy nebylo svobodné při dnešní úrovni poskytovaných služeb, proto je jeho budoucí uspořádání prakticky nepredikovatelné. Není ani cílem práce tuto prognózu provést. Krátkodobá struktura by mohla odpovídat načrtnutému institucionálnímu uspořádání v kapitole o energetice už proto, že kroky vedoucí k deregulaci krátkodobě toto institucionální prostředí vytvoří a dále pak bude odvětví ponecháno dalšímu spontánnímu vývoji.

88

Krátkodobé kroky jsou v rozporu s první částí práce, nicméně struktura odvětví je natolik vážně deformována, že náhlé odstranění všech překážek by mohlo vést k dalším deformacím. Veškeré kroky vedoucí k zásahům státu ovšem musejí mít přesné časové omezení, po jehož uplynutí se role státu vytrácí. Základní cíle konečného stavu lze shrnout v těchto bodech: Ö

odstranění regulačních překážek,

Ö

jasná vlastnická práva,

Ö

plně otevřený trh pro všechny zákazníky.

Vzhledem k rozsahu práce a snahy poukázat především na teoretické aspekty regulace nelze samozřejmě očekávat přesný scénář postupu deregulace, ale jde pouze o nastínění základních bodů.

5.2 5.2.1

Kroky vedoucí k deregulaci Privatizace Privatizace je nutným předpokladem pro efektivní fungování jakéhokoliv sektoru,

tedy i elektroenergetiky. Investoři musí zároveň nést odpovědnost za svá rozhodnutí (což je obecný problém). Soukromí vlastníci mají přímou vazbu z vložených peněz na zisk či ztrátu. Ačkoliv je možné, že i podnik ve státním vlastnictví může fungovat relativně efektivně, je-li vystaven konkurenčnímu prostředí, přesto díky státnímu vlastnictví zde existuje nebezpečí využití pro politické zájmy. Při privatizaci doporučujeme privatizovat stávající strukturu odvětví, kromě přenosové soustavy. Úvahy o rozdělení ČEZu se nezdají účelné. V zahraničí existují tlaky na fúze společností a ČEZ nepatří mezi velké firmy. I při současné velikosti je možné, že bude mít problém obstát v zahraniční konkurenci. Podmínkou je samozřejmě otevření zahraničního trhu. Pak i současné dominantní postavení ztratí význam, neboť obchodníci budou mít možnost nakoupit elektřinu i v zahraničí. To znamená, že relevantním trhem pak nebude pouze Česko a ČEZ bude čelit faktické konkurenci. Otevřený trh pak ukáže, jaká je efektivní velikost podniku i jaký jejich počet je „tržní“.

89

Přenosovou soustavu doporučujeme oddělit od současného vlastníka, tj. společnosti ČEZ, což znamená prodat ČEPS. Zde se přikláníme k obavě standardních ekonomů o zneužívání dominantního postavení ČEZu, tento problém je sice v rozporu s první částí práce, ale musíme si uvědomit, že dnešní struktura nevznikla přirozeným vývojem, a proto nemůže být přirozeným vývojem ani zrušena. Myšlení manažerů a techniků v tomto odvětví je poznamenáno léty činnosti v regulovaném odvětví, a proto se obáváme nepříznivého vývoje. Doporučujeme přenosovou soustavu prodat stávajícím distribučním společnostem jako akciovou společnost s tím, že ji mohou okamžitě prodat budou-li mít zájem. Tím předejdeme případnému problému, jež nastal ve Velké Británii, který spočíval v nemožnosti nalezení dohody správní rady. Ve Velké Británii byla přenosová soustava také ve vlastnictví distribučních společností a ty začali mít postupem času odlišné zájmy a nebyly se schopny dohodnout při řízení soustavy. Samozřejmě, že o přístup do soustavy a o přenosu bude rozhodovat výhradně samotná společnost vlastnící soustavu. Problém přístupu do soustavy a nebezpečí odmítání je možný pouze v monopolizovaném odvětví, tj. tam, kde existuje řada překážek. Trh je uzavřen a jsou pak vymýšleny alternativy zajišťující náhradu soutěže. Pak jsou nutná nediskriminační pravidla přístupu, zákonné vytváření standardů pro připojení apod. Nastává pak situace, kdy jedna regulace vnáší defekty na trhu a tyto defekty jsou odstraňovány další regulací, která vytváří další defekty a dostáváme se tak do nekonečného kruhu regulací a deregulací. V konkurenčním prostředí není nic takového možné, pokud soustavě přinese zákazník zisk, není důvodu, aby ho nepřipojila a jeho elektřinu nepřenesla. Pokud to neudělá, sama se vystavuje nebezpečí, že bude přicházet o své příjmy a ty přenechávat svým konkurentů. Zde je velmi důležité neomezovat výstavbu nových vedení autorizací a podobnými překážkami. Nedomníváme se samozřejmě, že při odmítání přístupů do soustavy by došlo k vybudování nové, druhé přenosové soustavy, ale přenosová soustava při výstavbě dalších vedení přestane být jediným spojovacím článkem mezi řadou distribučních a národních přenosových soustav a výrobců. Národní přenosové soustavy jsou propojeny navzájem a některé distribuční soustavy mohou krýt případné změny v rovnováze nabídky a poptávky ze svých zdrojů a dispečinku přenosové soustavy pouze předávají informace. Proto může upadat pozice přenosové soustavy, pokud bude odmítat zákazníky.

90

Na straně spotřebitelů existuje možnost být zcela nezávislý na soustavě a pořídit si vlastní zdroj elektrické energie. Tuto energii bude vyrábět z technického hlediska sice mnohem méně efektivněji než by tomu bylo při připojení do soustavy, ale z jeho pohledu bude tato výroba mnohem efektivnější, protože bez připojení nemá žádnou energii. Spotřebiteli nejde o připojení k soustavě, ale jde mu o to využívat elektřinu, proto ani monopolní, neregulovaná pozice přenosové soustavy neznamená neexistenci konkurence. Ve světě omezených zdrojů je ekonomická efektivnost tím zásadním, co rozhoduje o realizaci každé preference, každého projektu, nikoliv pouze technická efektivnost. Zde nemůžeme tvrdit, že regulace sníží náklady, které na vlastní technicky méně efektivní zdroj musí vynaložit zákazník díky odmítnutí, protože řada techniků, bohužel i ekonomů zapomíná na fakt, že regulace není zadarmo a nemá efekty pouze na regulované straně. Regulátoři jsou placeni z daní, na správu daní je třeba dalších osob a takto se nám začne byrokracie postupně rozrůstat. Navíc ztráty, které jsou způsobeny na příjmové straně nelze vůbec určit, protože nevíme, co by se stalo, kdyby nevybrané daně byly alokovány jejich vlastníkem.

5.2.2

Zrušení překážek a vytvoření institucionálního uspořádání Vytvoření institucionálního uspořádání trhu je možné provést administrativně s tím,

že administrativní omezení po určité době skončí. Pak bude záležet pouze na trhu aby ukázal jak efektivní toto uspořádání je. Na trhu by měla být vytvořena krátkodobá burza obchodující se silovou elektřinou a se systémovými službami. Tato společnost by byla nezávislá na dispečinku a s dispečinkem přenosové soustavy by byla propojena smluvně. Stejně by bylo nutno smluvně zajistit propojení dispečinků distribučních soustav a přenosové soustavy. Takovéto uspořádání však bude mít omezenou platnost a dále bude záležet na trhu v jakém uspořádání bude tento systém dále fungovat. Není nutné zřizovat termínovanou burzu. Systém zajištění pomocí derivátů je možné obchodovat na ostatních termínovaných burzách elektřiny i na ostatních komoditních burzách. Pokud budou tržní subjekty tlačit na její zřízení, nemusí u toho asistovat stát.

91

Zahraniční zkušenosti ukazují, že lze otevřít celý trh naráz a nikoliv postupně, aniž by došlo k nějakému kolapsu – viz např. Norsko. Názory o tom, že to přináší problém pro drobné zákazníky, kteří nemají dostatek zkušeností a financí pro zajištění odpovídajících informací lze odmítnout. Lze očekávat, že nejprve získají výhodu lepších služeb velcí a střední zákazníci podobně jako tomu bylo v Německu. Drobní zákazníci ovšem přijdou na řadu také. Nesmíme zapomínat na obchodníky s elektřinou, kteří mají mnohem nižší náklady vstupu oproti ostatním subjektům v tomto odvětví, a kteří se mohou soustředit na drobné

zákazníky.

Drahé

měřící

elektroměry

nejsou

problémem,

lze

použít

standardizované odběrové profily a je na rozhodnutí samotného spotřebitele, zda mu zakoupení speciálního měřidla přinese takové výhody, že se mu vyplatí. Principy, postup a způsob deregulace musí být zveřejněn s předstihem. Vybudovaní a příprava tohoto systému chvíli potrvá. To se týká zejména vybudování informačního systému zajišťující obchodování, měření a vyúčtování na konkurenčním trhu. Z hlediska životního prostředí se může jevit liberalizace částečně jako nevýhodná, jelikož vede ke snižování cen elektrické energie a tím i k jejímu vyššímu plýtvání. Nicméně tato situace ukazuje skutečnost, že lidé si nepřejí ekologické chování a nechovají se ekologicky dobrovolně, nýbrž pod tlakem státních orgánů. Tuto skutečnost nelze označit jako ekologické chování, neboť takovéto ekologické chování je vždy výhodné pro určitou část podnikatelů, kteří tyto zákony budou potřebovat. Pokud by ekologické zákonodárství vycházelo z „vůle lidu“, pak by díky liberalizaci dostali prostor ekologičtí výrobci, jejichž výrobu (i dražší) by byli ochotni spotřebitelé platit na úkor levné, ale neekologické výroby. Zatímco na regulovaném trhu nemají možnost lidé uplatnit své ekologické chování nad rámec předpisů, na liberalizovaném trhu se takovémuto chování žádné překážky nekladou. Tato doporučení přestavují výrazný ústupek oproti první části práce, což je možná způsobeno právě myšlením v regulačních rámcích dosavadního systému. Zároveň to možná odráží přečtenou literaturu k danému tématu. Sice se tato literatura do jisté míry liší mírou „liberálnosti“ v přístupu135, ale kompletně se přiklání k regulaci a nemožnosti fungování plného konkurenčního prostředí. Objevují se zde takové paradoxy jako deregulace odvětví, jejímž hlavním pilířem je nezávislý regulátor.

135

Z hlediska odstraňování regulačních překážek je možné rozlišit dva proudy ekonomové a energetici. Ekonomové jsou ochotni mnohem více dát na trh, na rozdíl od energetiků.

92

Je možné, že by pouze stačilo zrušit energetický zákon a provést některé s tím související právní úpravy. Je jisté, že by nenastalo okamžité otevření trhu a prudký pokles cen. Po krátkodobém šoku by eventuelně mohly ceny vyskočit.136 Ovšem volnost by velmi rychle ukázala jaké uspořádání a ceny jsou pro elektroenergetiku nejvýhodnější. Zde by se zřejmě objevilo mnoho obchodníků s elektřinou, řada z nich by zbankrotovala, ale v dlouhodobém horizontu by to bylo ku prospěchu všem zákazníkům. Je pak možné, že k poklesu cen pro drobné zákazníky by došlo mnohem rychleji. Konkurence rozhodně nebude jednodušší, ale přináší mnohem větší možnosti rozvoje nejen celého odvětví, ale i celé společnosti, pokud o to budou mít její jednotliví členové zájem. Pokud ne, nemá smysl jim ho nutit.

136

Žádný šok nemusí nutně nastat, odvětví může jít dál cestou spontánní deregulace, týkající se zejména chování firem zvyklých na účast státu.

93

Závěr

Přístup hlavního proudu k trhům statků je založen na komparativní statice. Jejich středobodem je model dokonalé konkurence z jehož srovnání vyplývá alokační a výrobní neefektivnost ostatních tržních struktur. V realitě to znamená, že celý skutečný svět se nechová efektivně. S tímto pohledem koresponduje i antimonopolní zákonodárství a teorie přirozených monopolů. Vytváří se tak dojem, že zákony týkající se ochrany hospodářské soutěže a regulace přirozených monopolů jsou důsledkem ekonomické teorie. Empirické studie však ukazují, že ochrana přirozených monopolů, ale i tradičních, existovala i tehdy, když většina ekonomické obce byla přesvědčena, že klesající úspory z rozsahu jsou výsledek konkurenčního procesu a důkaz fungování konkurence. Ekonomové chicagské školy ukazují, že efekt regulace je nulový. Náklady regulace ovšem nulové nejsou. Dále chicagská i rakouská škola ukazuje, že regulační opatření nejsou výsledkem teorie selhání trhů, ale jsou výsledkem nátlakových skupin, jejichž možnosti uspořádání politického systému prohlubuje. I když důvody pro regulaci by byly „cnostné“, přesto se ukazuje, že firmy v regulačním rámci ztrácejí podněty k efektivnímu chování. Regulátor se postupně dostává do „zajetí“ regulovaných firem a ten slouží spíše regulovaným firmám pro ochranu před konkurencí na úkor ostatních daňových poplatníků než původním cílům s nimiž byl zřízen. Při respektování vlastnických práv a pohledu na trh jako množinu dobrovolných směn musíme konstatovat, že jakýkoliv násilný zásah do chování ekonomických subjektů snižuje jejich užitek a přispívá ke snížení bohatství společnosti. Ekonomie jako bezhodnotová věda neumí rozhodnout, jestli je ekonomický systém spravedlivý nebo nespravedlivý a neumí proto dát doporučení, která by mohla vést ke zvýšení bohatství a blahobytu. Bohatství je subjektivní a nelze proto zjistit, jestli regulace přináší větší užitek než je snížení užitku v důsledku regulace. Při pohledu na trh jako dynamický systém jsou podnikateli neustále objevovány nové a dosud neznámé či nevyužité příležitosti - jsou-li ziskové, budou opakovány a následovány ostatními a pokud nejsou, ukazují způsob „kudy cesta nevede“. Tímto učením 94

je neustále zvyšována alokační efektivnost celého ekonomického systému, jejíž velikost ani meze (hranice výrobních možností) však v žádném časovém okamžiku nejsou nikomu známy. Objevení a existence ekonomizovatelné příležitosti je všem potenciálním účastníkům směny sdělována cenovým systémem. Aby cenový systém tuto svoji funkci plnil, je třeba neexistence násilných deformací ekonomického systému. Úloha státu, má-li v této oblasti nějaká být, tedy spočívá v důsledném odstraňování všech umělých bariér, které na trzích stát při své „ochraně“ trhů vytvořil. Odvětví elektroenergetiky představuje silně regulovaný obor hospodářství ve většině zemí světa. Až donedávna bylo toto odvětví spatřováno jako typický příklad přirozeného monopolu. Nepříliš efektivní fungování a snaha o další možnosti rozvoje vedla k odstranění alespoň části regulací v tomto odvětví. Ukázalo se, že odstranění překážek nezpůsobí kolaps tohoto systému, ale přinese další možnosti rozvoje. Dlouhodobá role státu v tomto odvětví změnila nejen jeho faktický obraz, ale i myšlení lidí takovým způsobem, že jen málokdo si dokáže představit skutečnou konkurenci v tomto odvětví.137 Odvětví má jistá specifika, která jsou často spatřována jako důvod pro státní regulaci. Svá specifika má však každé odvětví a právě volná soutěž umožní těchto specifik nejlépe využít na straně jedné a zároveň umožní najít nejlepší způsob obrany proti nepříznivým dopadům těchto specifik na straně druhé. Ačkoliv v současnosti uplatňovaná deregulace a liberalizace má do skutečného naplnění těchto pojmů velmi daleko, přesto se ukazuje, že i tato uvolnění mají pozitivní přínos pro spotřebitele ve formě snižování cen a zvyšování kvality služeb. Jelikož trh je do značné míry změněn předchozími zásahy, což se týká i uvažování lidí uvnitř a vně tohoto odvětví, nedomníváme se, že je možné okamžitě pouze odstranit veškeré překážky, i když tuto možnost připouštíme, a přejít na plně konkurenční model. Proto jsou nutné některé krátkodobé kroky, jež povedou k uvolnění „ochrany“ tohoto

137

Zde je vhodné upozornit na pohádku O želvě a zajíci v knize K. Schoollanda Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla (Liberální institut, 1999), která velmi vystižným způsobem popisuje proces a důsledky monopolizace odvětví. Důsledky, které přesně odpovídají realitě námi popisovaného odvětví, shrnuje želva slovy: „Král stanoví takové ceny, aby mi zajistil zisk. A kdyby náhodou lidé přestali posílat dopisy, moje ztráty budou zaplaceny z daní. Za nějakou dobu si nikdo nevzpomene, že jsem kdy měla nějakého konkurenta.“ (str. 66)

95

odvětví a umožní jeho konkurenční fungování. Veškerá přítomnost státu v odvětví musí být časově omezena, tak aby umožnila svobodný rozvoj odvětví. Je zřejmé, že současný návrh by měl označení jako politicky neprůchodný, ale účel této práce není předkládat politicky průchodné názory, ale účelem práce je zúročit své znalosti získané při studiu ekonomie. Můžeme se zeptat co je politicky průchodný návrh? Pokud zvítězí ve volbách skutečná pravicová strana, je politicky průchodný návrh diametrálně odlišný od polických stran levicových či středových. Existuje pak dvojí ekonomie, jedna pro pravicové a jedna pro levicové strany? Nikoliv, ekonom musí v dané situaci dát stejná doporučení, ať už je politická moc jakákoliv.

96

Seznam literatury

Armentano, Dominick T.: Antitrust Policy: Reform or Repeal? Policy Analysis, 1983, No. 21, CATO Institute. Přístup z Internetu URL:http://www.cato.org. Armentano, Dominick T.: Proč odstranit antimonopolní zákonodárství. Připravuje k vydání LI v roce 2000. Beran, Hanuš, Beran, Hynek: Použití derivátů v obchodu s elektřinou. Studie pro UED ČR. Cygni, s.r.o., 2000. Přístup z Internetu: URL:http://www.ued.cz. Brower, Michael C., Thomas, Stephen D. and Mitchell, Catherine: The British Electric Utility Restructuring Experience: History and Lessons for the United States. 1996. Přístup z Internetu: URL:http://ee.notes.org. Cameron, Rondo : Stručné ekonomické dějiny světa. Victoria Publishing, Praha, 1996. Czech top 100 1997: Ekonom, r. 1998, č. 24, příloha. Czech top 100 1998: Ekonom, r. 1999, č. 28, příloha. DiLorenzo, Thomas J.: The Myth of Natural Monopoly. The Review of Austrian Economics, 1996, Vol. 9, No. 2, str. 43-58. Přístup z Internetu URL:http://www.mises.org. Dušek, Libor: Ekonomická teorie regulace a konkurence v energetických sítích. Politická ekonomie, 1998, r. XLVI, č. 3, str. 400-411. Dušek, Libor: Konkurence – cesta k efektivní výrobě a spotřebě elektrické energie. Liberální institut, Praha, 1998a. Přístup z Internetu URL:http://www.libinst.cz. Dušek, Libor: Zaostřeno na Temelín. Liberální URL:http://www.libinst.cz/czech/energie/index.htm.

institut.

Přístup

z Internetu

Efmertová, Marcela C.: Elektrotechnika v českých zemích a v Československu do poloviny 20. století. Libri, Praha, 1999. Electricity Market Reform. OECD IEA, Paris, 1998. Electricity Information 1998. OECD IEA, Paris, 1999. An Electric restructuring Glossary. Stránky Electric Industry Restructuring OnLine, Public OnLine Group, 1997. Přístup z Internetu: URL:http://ee.notes.org. Energy Prices & Taxes. OECD IEA, Paris, 2. čtvrtletí 1999. EU Energy Policy, č. 133, leden, 2000. EU Energy Policy č. 137, květen, 2000. 97

Feierfeilová, Petra: Rakousko na cestě k liberalizaci. Energie, r. 2000, č. 3, str. 22. Frank, Robert H.: Mikroekonomie a chování. Svoboda, Praha, 1995. Günter Wöhe: Úvod do podnikového hospodářství. C.H.Beck, Praha, 1995. Haluzík, Evžen: Řízení provozu elektrizačních soustav. VUT Brno, Brno, 1983. Hampl, Mojmír: Trojí přístup k veřejným statkům. Diskuzní seminář katedry hospodářské politiky, březen, 2000. Přístup z Internetu:URL:http://nb.vse.cz/khp/DS.htm. Hayek, Fridrich A.: Právo zákonodárství a svoboda. Academia, Praha, 1994. Hayek, Fridrich A.: Využívání informací ve společnosti. In: Ježek, Tomáš (ed.): Liberální ekonomie kořeny euroamerické civilizace. Prostor, Praha, 1993. Heyne, Paul: Ekonomický styl myšlení. VŠE Praha, Praha, 1991. Holman, Robert: Ekonomie. C.H. Beck, Praha, 1999. Holman, Robert a kol.: Dějiny ekonomických myšlení. C.H. Beck, Praha, 1999a. Hood, Christopher: Explaining Economic Policy Reversals. Open University Press, Buckingham, 1994. Hunt, S., Shuttleworth, G.: Competition and Choice in Electricity. John Wiley & Sons, Ltd., 1996. Kirzner, Israel: Jak fungují trhy. Liberální institut, Praha, 1998. Klusoň, Václav: Horečka stoupá, ceny nikoliv. Ekonom, r. 1999, č. 40, str. 46-47. Kubátová, Květa, Vítek, Leoš: Daňová politika Teorie a praxe. Codex, Praha, 1997. Kubín, Miroslav a kol.: Teplo a elektřina pro Prahu. Pražská teplárenská, a.s., Praha, 1997. Kulig, M.: Dokonalé informace v neoklasických modelech. seminární práce, VŠE, LS 1998/99. Kvapil, Jaroslav: Člověk, trh a vláda. seminární práce, VŠE, LS 1999/2000. Lock, John: Druhé pojednání o vládě. Svoboda, Praha, 1992. Macáková, Libuše, a kol.: Mikroekonomie (základní kurs). Melandrium, Slaný, 1994. Mankiw, Gregory N.: Zásady ekonomie. GRADA Publishing, Praha, 1999. Mises, Ludwig von: Liberalismus. Liberální institut, Praha, 1998. Návrh energetické politiky 17.5.200. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Přístup z Internetu URL: http://www.mpo.cz. Němcová, Ingeborg; Žák, Milan: Hospodářská politika. GRADA Publishing, Praha, 1997. Neužil, Jaroslav: Česká energetika na začátku roku 1997. Energetika, r. 1997, č. 1, str. 4-8. 98

Non-Deregulated Countries Lag Behind With High Electricity Prices. ELECTRICITY SURVEY, September, 1999. National Utility Service, Inc.. Přístup z Internetu: URL http://www.nusinc.com. Příručka pro podnikatelské subjekty. Kontrola spojování podniků soutěžitelů podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Brno, 1999. Přístup z Internetu: URL: http://www.compet.cz. Reed, Leonard E.: Já, tužka a můj rodokmen. In: Kvasničková, Alžběta a kol.: Dějiny ekonomického myšlení (vybrané kapitoly). Rego, Praha, 1999. Revize systému obchodování se elektřinou ve Velké Británii. Materiály UED - Překlady zahraničních materiálů. Přístup z Internetu: URL: http://www.ued.cz. Roční zpráva o provozu ES ČR. Ústřední energetický dispečink, 2000. Přístup z Internetu: URL http://www.ued.cz. Rothbard, Murray N.: O užitku a ekonomii blahobytu Studijní materiály na www.libinst.cz. Rothbard, Murray N.: Power and Markets. Čerpáno z překladu připravovaného LI. Rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž ze dne 25.3.1999 ve správním řízení ve věci možného porušení zákona č. 63/1991 Sb. účastníkem řízení EAST TRADING COMPANY, spol. s r.o., č.j.: S 6/99-240. Přístup z Internetu: URL: http://www.compet.cz. Rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž ze dne 2.7.1999 ve správním řízení ve věci možného porušení zákona č. 63/1991 Sb. účastníkem řízení PRIMAPLYN, spol. s r.o., č.j.: S 38/99-1230/99-210. Přístup z Internetu: URL: http://www.compet.cz. Rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž ze dne 11.2.2000 ve správním řízení ve věci možného porušení zákona č. 63/1991 Sb. účastníkem řízení ARAL ČR, a.s., č.j.: S 117/1999 – 240. Přístup z Internetu: URL: http://www.compet.cz. Růžičkovává, Blanka: Konec monopolu. Euro, r. 1999, č. 30, str. 28. Salin, Pascal: Cartels as Efficient Productives Structures. The Review of Austrian Economics, 1996, Vol. 9, No. 2, str. 29-42. Přístup z Internetu URL:http://www.mises.org. Salin, Pascal: Makroekonómia. Elita, Bratislava, 1993. Samuelson, Paul A., Nordhaus, William D.: Economics. International Edition. McGrawHill, 1995, 15. vydání. Seminář pořádaný Ústředním energetickým dispečinkem k návrhu vyhlášek 30.3.2000. Přístup z Internetu: URL:http://www.ued.cz. Seminář pořádaný Ústředním energetickým dispečinkem Odhady nákladů na vznik trhu s elektřinou 22.3.2000. Přístup z Internetu: URL:http://www.ued.cz.

99

Směrnice č. 96/92/ES Evropského parlamentu a rady z 19. prosince 1996 o obecných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Smith, Vernon L.: Regulatory Reform in the Electric Power Industry. Regulation, 1996, vol. 19, No. 1. Soukupová, Jana a kol.: Mikroekonomie. Management Press, Praha, 1996. Synek, Miloslav a kol..: Podniková ekonomika. C.H. Beck, Praha, 1999. Statistická ročenka České republiky 1999. ČSÚ, Praha, 1999. Stigler, George J.: The Economists’ Traditional Theory of the Economic Functions of the State. In: Stigler, George J.: The Citizen and The State. The University of Chicago Press, 1975. Stigler, George J.: The Theory of Economic Regulation. In: Stigler, George J.: The Citizen and The State. The University of Chicago Press, 1975. Stigler, George J., Friedland, Claire: What Can Regulators regulate?: The Case of Electricity In: Stigler, George J.: The Citizen and The State. The University of Chicago Press, 1975. Stiglitz, Joseph E.: Economics. W.W. Norton & Company, Inc., 1993. Störig, Hans J: Malé dějiny filozofie. Zvon, Praha, 1996. Šíma, Josef : Monopoly a svobodná společnost. Laissez-Faire, 1998, č. 3. Přístup z Internetu URL:http://www.libinst.cz. UK Electricity association: The UK Electricity system, 1998. Přístup z Internetu: URL:http://ee.notes.org. Vládní návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Sněmovní tisk 535/0. Přístup z Internetu URL http://www.psp.cz/sqw/sntisk.sqw. Walters, Stephen J.K.: Enterprise, Government, And The Public. McGraw-Hill Inc.,1993. Zajíček, Miroslav: Konkurence v Českém plynárenství. Liberální institut, Praha, 1999. Zajíček, Miroslav: Zaostřeno na jadernou energetiku. Liberální institut. Přístup z Internetu URL:http://www.libinst.cz/czech/energie/index.htm. zákon č. 63/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže ve znění pozdějších předpisů. zákon č. 222/1994 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci ve znění pozdějších předpisů. Zavádění směrnice EU o trhu selektřinou v členských zemích EU. Materiály UED Překlady zahraničních materiálů. Přístustup z Interneru: URL http://www.ued.cz. 100

Zpřesnění nákladové analýzy regulovaných energetických společností. Ministerstvo průmyslu a obchodu, listopad, 1999. Přístup z Internetu: URL:http://www.mpo.cz. Žák, Milan, a kol.: Velká ekonomická encyklopedie. C. H. Beck, Praha, 1999. Články z denního tisku (viz odkazy v textu)

101