KONKURENCE V SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍCH

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika

KONKURENCE V SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍCH Competition in network industries Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeněk TOMEŠ, Ph.D.

Autor: Lukáš VIKTORIN

Brno, červen 2009

J mé no a p ř í j mení aut or a:

Lukáš Viktorin

Ná z e v di pl omové pr áce:

Konkurence v síťových odvětvích

Ná z e v pr ác e v angličt i ně:

Competition in network industries

Ka t e dr a:

ekonomie

Ve douc í di pl omové pr áce:

Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.

Rok obha j oby:

2009

Anotace Předmětem diplomové práce „Konkurence v síťových odvětvích“ je analýza moţností konkurence v síťových odvětvích. V první části práce je vymezeno síťového odvětví a vysvětlena teorie přirozeného monopolu. V další části se jiţ zabývám vybranými síťovými odvětvími, elektroenergetikou, plynárenstvím a telekomunikacemi. K určení jejich konkurenčních moţností pouţívám zejména ukazatele podílu fixních nákladŧ. V závěru práce pak srovnávám konkurenční moţnosti ve vybraných odvětvích.

Annotation The goal of the submitted thesis: “Competition in network industries” is to analyze the possibilities of competition in network industries. In the first part is defined the network industry and explained the theory of natural monopoly. The next part deals with the selected network industries, the electricity industry, gas industry and telecommunications. To determine their possibilities of competition I primarily use the share of fixed costs. In the final part I compare the possibilities of competition in the selected industries.

Klíčová slova Síťové odvětví, Elektroenergetika, plynárenství, telekomunikace, přirozený monopol

Keywords Network industry, electricity industry, gas industry, telecommunications, natural monopoly

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Konkurence v síťových odvětvích vypracoval samostatně pod vedením Ing. Zdeňka Tomeše, Ph.D. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 23. června 2009 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Zdeňku Tomešovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1

VYMEZENÍ SÍŤOVÉHO ODVĚTVÍ ........................................................................................................ 9 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5

2

TEORIE PŘIROZENÉHO MONOPOLU............................................................................................... 17 2.1 2.2 2.3 2.4

3

HISTORIE ............................................................................................................................................. 26 SPECIFIKA............................................................................................................................................ 27 SUBJEKTY/ČINNOSTI ........................................................................................................................... 28 Výroba ............................................................................................................................................ 29 Přenos ............................................................................................................................................ 30 Distribuce....................................................................................................................................... 32 Obchod ........................................................................................................................................... 34 SHRNUTÍ – ELEKTROENERGETIKA JAKO SÍŤOVÉ ODVĚTVÍ .................................................................... 36

PLYNÁRENSTVÍ ...................................................................................................................................... 38 5.1 5.2 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.3.5 5.4

6

NADNÁRODNÍ OKOLNOSTI ................................................................................................................... 24

ELEKTROENERGETIKA ....................................................................................................................... 26 4.1 4.2 4.3 4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.4

5

DEFINICE PŘIROZENÉHO MONOPOLU ................................................................................................... 17 MOŢNOSTI REGULACE PŘIROZENÉHO MONOPOLU ................................................................................ 19 POSTOJ RAKOUSKÉ ŠKOLY K PŘIROZENÉMU MONOPOLU ..................................................................... 22 ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 22

ÚVOD DO CHARAKTERISTIKY JEDNOTLIVÝCH SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ ................................ 23 3.1

4

DEFINICE SÍŤOVÉHO ODVĚTVÍ ............................................................................................................... 9 TYPOLOGIE SÍTÍ ................................................................................................................................... 10 VLASTNOSTI SÍŤOVÉHO ODVĚTVÍ ........................................................................................................ 12 KLASIFIKACE SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ ....................................................................................................... 13 MOŢNOSTI KONKURENCE V SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ ................................................................................. 15

HISTORIE ............................................................................................................................................. 38 SPECIFIKA............................................................................................................................................ 39 SUBJEKTY/ČINNOSTI ............................................................................................................................ 40 Výroba ............................................................................................................................................ 40 Přenos ............................................................................................................................................ 42 Distribuce....................................................................................................................................... 43 Skladování ...................................................................................................................................... 45 Obchod ........................................................................................................................................... 47 SHRNUTÍ – PLYNÁRENSTVÍ JAKO SÍŤOVÉ ODVĚTVÍ .............................................................................. 48

TELEKOMUNIKACE .............................................................................................................................. 51 6.1 6.2 6.3 6.3.1 6.4

HISTORIE ............................................................................................................................................. 51 PEVNÉ LINKY ....................................................................................................................................... 53 MOBILNÍ OPERÁTOŘI ........................................................................................................................... 54 Vývoj technologie mobilních sítí .................................................................................................... 56 SHRNUTÍ – TELEKOMUNIKACE JAKO SÍŤOVÉ ODVĚTVÍ ......................................................................... 57

7

SROVNÁNÍ KONKURENČNÍCH MOŽNOSTÍ V SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍ....................................... 59

8

ZÁVĚR ........................................................................................................................................................ 63

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................................ 65 SEZNAM OBRÁZKŦ A TABULEK ................................................................................................................. 69

Úvod Síťová odvětví přestavují dŧleţitou a zároveň značně specifickou oblast národního hospodářství. Dŧleţitost těchto odvětví spočívá v jejich produktech, jedná se totiţ o klíčové statky, které jsou kaţdodenně uţívány miliony občanŧ v České republice a miliardami lidí po celém světě. Dostupnost a kvalita těchto produktŧ pak tedy zásadně ovlivňuje ţivotní úroveň kaţdého z nás. Druhým aspektem, který staví síťová odvětví na jinou úroveň neţ jiná běţná odvětví je jejich základní specifický rys – existence sítě, bez níţ by nebylo moţné produkty tohoto odvětví distribuovat zákazníkŧm. Síťové odvětví je tedy odvětví k jehoţ fungování je nezbytná geograficky propojená síť. V dŧsledku velké kapitálové náročnosti na výstavbu těchto sítí se v daných odvětvích na úrovni distribuce produktu vytváří prostor pro moţnou existenci přirozeného monopolu. Přirozený monopol je definován jako situace, kdy jediná firma na daném trhu je schopna zajistit veškeré poptávané mnoţství produktu s niţšími náklady, neţ s jakými by toto mnoţství zajistilo více firem. Určitý prostor pro existenci přirozených monopolŧ, který se v síťových odvětví otevírá, se však rozhodně nevztahuje na celé odvětví. Naopak v určitých segmentech těchto odvětví zřejmě existují předpoklady pro fungování konkurence. Navíc potenciální přirozené monopoly nemusejí být dostatečně silné a dlouhodobě udrţitelné při měnících se podmínkách v daných síťových odvětvích Cílem práce je analyzovat možnosti a meze zavádění konkurence v síťových odvětvích. Předpokládám ţe, v jednotlivých vybraných síťových odvětvích budou moţnosti konkurence rozdílné. Potvrzením této domněnky bych měl prokázat nevhodnost pouţití stejného modelu zavádění konkurence pro rŧzná síťová odvětví a naopak nutnost přistupovat k zavádění konkurence do síťových odvětvích individuálně, v závislosti na konkrétních charakteristikách jednotlivých odvětví. Práce má následující strukturu: Nejprve budu definovat samotné síťové odvětví, tak jak s tímto pojmem budu dále pracovat. Vymezím si základní vlastnosti těchto odvětví a definuji metodiku, se kterou budu daná odvětví analyzovat. Specifické podmínky síťových odvětví mohou umoţnit vznik přirozeného monopolu. Následně tedy přistoupím k analýze přirozeného monopolu, tedy trţní situaci, která je se síťovými odvětvími často spojována. S tímto teoretickým základem a metodikou se jiţ budu moci zabývat jednotlivými síťovými odvětvími. Pro tuto analýzu jsem si vybral odvětví

-7-

elektroenergetiky, plynárenství a

telekomunikací. Tato odvětví jsem si vybral z několika dŧvodŧ. V první řadě jsou to velmi významná síťová odvětví, jejichţ produkty uspokojují základní lidské potřeby dnešní doby. Produkt těchto odvětví tvoří také významnou sloţku HDP kaţdé rozvinuté země. Zároveň tato odvětví také reprezentují jednotlivé rozdílné typy síťových odvětví. Elektroenergetika a plynárenství jsou zástupci klasických síťových odvětví, jejichţ podoba a funkce jsou jiţ mnoho let poměrně stabilní, zatímco telekomunikace jsou příkladem poměrně mladých síťových odvětvích, která se i díky stále rostoucí poptávce neustále rozvíjí. V práci tedy budu analyzovat konkrétní problémy, které tato odlišná síťová odvětví ovlivňují a zároveň tyto poznatky zasazovat do souvislostí ekonomické teorie. V závěru pak tyto údaje vyhodnotím a pokusím se stanovit moţnosti zavádění konkurence pro daná konkrétní odvětví. V práci tak budu pouţívat základní ekonomické metody, počínaje teoretickou analýzou a deskriptivním popisem prostřednictvím grafŧ a tabulek, dále přistoupím k analýze popsaných vlastností a metodou indukce, dedukce a komparace ke stanovení vypovídajících závěrŧ.

-8-

1 Vymezení síťového odvětví Pojem síťové odvětví bývá v literatuře rŧzně definován. Nejjednodušší ekonomická definice síťového odvětví jej popisuje jako odvětví v němţ je soustava uzlŧ a propojovacích linií uspořádána k přenosu energie, informací, nebo materiálu.(Crampes, 1997). Göttinger (2003) tuto definici rozvádí a síťové odvětví definuje jako odvětví, které je tvořeno mnoha propojenými uzly, kterými jsou zařízení daného provozovatele a kde propojení těchto uzlŧ determinuje charakter prodeje produktu. Poněkud jednodušší, avšak velmi výstiţná je definice Newberyho (2001), který definuje síťová odvětví jako odvětví, která potřebují pro doručení svých produktŧ stálou fixní síť. V řadě ekonomických učebnic je také velmi často místo samotné definice pouţit pouze výčet určitých odvětví. V následující části si tedy pojem síťové odvětví sám vymezím a uvedu základní charakteristiky, které budu dále v jednotlivých konkrétních odvětvích rozvíjet. Při vymezení síťového odvětví budu vycházet z jeho pojetí v současné ekonomii a zejména Newberyho definice síťového odvětví. Následně si pro své potřeby odvodím některá kritéria, se kterými budu dále pracovat.

1.1 Definice síťového odvětví Pro svoji další analýzu si tuto definici upravím do následující podoby: Síťové odvětví je odvětví k jehoţ fungování je nezbytná geograficky propojená síť, jejímţ prostřednictví je produkt dopravován od výrobce ke spotřebiteli. Síťové odvětví je tedy vymezeno zpŧsobem přepravy produktu od výrobce ke spotřebiteli, která je v daném odvětví nejefektivnější právě pomocí distribuční sítě. Jde zejména o odvětví v nichţ je třeba produkt rozvádět plynule k zákazníkŧm, neboť ti vyţadují neustálý odběr a zároveň jsou zde velmi vysoké náklady na skladovaní daného produktu. Přeprava pomocí sítě je tedy nejvíce preferovaný zpŧsob přepravy produktu ze strany zákazníkŧ a zároveň nejlevnější ze strany producentŧ. Nejběţnějším příkladem těchto odvětví jsou právě energetická odvětví, tedy plynárenství, elektřina, vodárny, teplárny atd. Podle funkce mŧţeme tyto sítě rozdělit na přenosové a distribuční. Přenosové sítě jsou sítě určené k přenosu

-9-

produktu na delší vzdálenosti, většinou od výrobních jednotek k jednotlivých distribučním sítím. Distribuční sítě pak slouţí k samotné distribuci daného produktu jednotlivým zákazníkŧm. Distribuční sítě jsou tedy mnohem hustší, avšak jejich kapacita je mnohem niţší neţ kapacita přenosových sítí. U některých síťových odvětvích není síť jen prostředkem přepravy produktu, ale přeprava po síti mŧţe být produkt samotný. Jedná se například o poštovní sluţby, nebo ţeleznice. Produkt který zákazník kupuje je přeprava, nekupuje dopis, nebo vlak, kupuje přesun z místa A do místa B. V obou případech je však síť nezbytná pro fungování daného odvětví. Samotná struktura sítí však mŧţe být v jednotlivých síťových odvětvích rozdílná.

1.2 Typologie sítí Síť jako systém uzlŧ a jejich spojení mŧţe mít rŧznou strukturu a rŧzné podoby. Mezi nejčastější vyskytující se typologie sítě patří zejména hvězdicová síť, stromová síť a propojené hvězdicové sítě. Tuto základní typologii pouţívá například Göttinger (2003). Někteří autoři, například White (1999) k ní přidávají ještě kruhovou síť a síť se všemi uzly vzájemně propojenými. Nicméně v mnou vybraných síťových odvětvích s setkáme jen s výše zmíněnou trojicí typŧ sítí. Nejjednodušší je hvězdicová síť, jejíţ struktura je znázorněna na obrázku 1. Jednotlivé uzly (A1 aţ A8) jsou v této struktuře situovány kolem centrálního bodu (C), s nímţ je kaţdý uzel propojený. Pohyb po síti od jednoho uzlu k druhému musí vţdy být veden přes centrální bod. Příkladem této sítě mŧţe být například místní telefonní síť. Uzly jsou v tomto případě telefonní stanice a centrální bod je telefonní centrála, která spojuje hovory.

- 10 -

Obrázek 1: Hvězdicová síť

Pramen: Göttinger (2003)

Dalším běţným typem sítě je stromová síť. Tato síť (obrázek 2) se vyznačuje tím, ţe centrální bod (C), který je v tomto případě chápán jako zdroj není přímo propojen s jednotlivými uzly (A1 aţ A5), nýbrţ jsou spojeny přes určitou přívodní linii, neboli kmen. S touto sítí se setkáme hlavně u energetických síťových odvětvích, jako je elektroenergetika a plynárenství. Centrální bod je pak elektrárna, nebo naleziště plynu, přívodní linie je přenosová soustava a sítí uzlŧ je distribuční soustava na jejímţ konci jsou odběratelé. Obrázek 2: Stromová síť

Pramen: Göttinger (2003)

Posledním častým typem sítě je propojená hvězdicová síť (obrázek 3). Jak napovídá název, jedná se o spojení dvou a více hvězdicových sítí přes propojovací linii, neboli kmen. Příkladem této sítě mohou být dálkové hovory, kde body C1 a C2 představují místní centrály, ústředny, nebo vysílače. Body A1 aţ A5 jsou potom telefonní stanice ve městě A (případně mobilní telefony v dosahu vysílače A) a body B1 aţ B5 jsou telefonní stanice ve městě B (mobilní telefony v dosahu vysílače B). Tato síť však mŧţe představovat uspořádání i v jiných odvětvích, například v elektroenergetice. Body A1 aţ A5 by mohli vyjadřovat soustavu

- 11 -

elektráren, nebo generátorŧ elektřiny, propojovací linie by byla přenosová soustava a síť bodŧ B1 aţ B5 distribuční soustava s konečnými odběrateli – uzly B1 aţ B5. Obrázek 3: Propojené hvězdicové sítě

Pramen: Göttinger (2003)

Většina pevných fyzických sítí má jedno z těchto uspořádání, případně jejich kombinace. Sítě však mŧţeme dále dělit i podle jejich prŧchodnosti na jednocestné – s jednosměrným prŧchodem, nebo dvoucestné – s oboustranným prŧchodem. Mezi jednocestné patří zejména elektrické sítě, vodovodní sítě a plynové sítě. Dvoucestné pak mohou být telefonní sítě, ţeleznice, poštovní sluţby atd. Ať uţ je podoba sítě jakákoliv, vţdy se jedná o soustavu uzlŧ a propojovacích linií. Má velmi specifické parametry a většinou se dá pouţít jen k danému konkrétnímu vyuţití. Tyto vlastnosti sítě pak vytvářejí specifika síťového odvětví.

1.3 Vlastnosti síťového odvětví V první řadě jde o velké počáteční náklady na výstavbu dané sítě, coţ mŧţe být překáţkou vstupu do odvětví. Zároveň však síť představuje utopené náklady, vzhledem k tomu, ţe ji nelze případně přemístit, nebo vyuţít jiným zpŧsobem. Tím je tedy také limitován výstup z odvětví. Tento znak síťového odvětví je velmi významný, neboť mŧţe vytvářet podmínky pro nastolení přirozeně monopolní situace. Ovšem opět bude záleţet na konkrétních podmínkách jednotlivých síťových odvětví, zejména na samotném podílu fixních nákladŧ, který bude jistě u jednotlivých síťových odvětví rozdílný.

- 12 -

Daná síť, kromě toho ţe ji lze pouţít jen k danému účelu, také vymezuje specifické vlastnosti samotného produktu. Pokud představuje daný produkt vstup do dalších zařízeních, coţ je zejména v případě energií zřejmé, je také nutná kompatibilita těchto zařízení s produktem síťového odvětví. Jestliţe pak daný spotřebitel odebírá produkt od výrobce A, musí se přizpŧsobit určitým specifikŧm produktu od tohoto výrobce. Čím více spotřebitelŧ odebírá od tohoto výrobce, tím roste význam daných parametrŧ. Pokud bude od výrobce A odebírat většina spotřebitelŧ, pak se parametry produktu tohoto výrobce stanou standardem. Pokud by pak chtěl na trh vstoupit výrobce B s jinými parametry produktu, byl by zřejmě neúspěšný, neboť spotřebitelé preferují výrobek s takovými parametry na něţ jsou jiţ přizpŧsobeni. Je tedy zřejmé ţe čím více spotřebitelŧm bude daný výrobce dodávat svŧj produkt, tím to bude pro tyto spotřebitele výhodnější. Tento jev se nazývá síťový efekt a jeho dŧsledkem bude homogenní produkt v síťových odvětvích. I díky homogennímu produktu jsou pak konkurenční moţnosti v síťových odvětvích omezené více neţ v odvětvích s heterogenním produktem. Síťový efekt tedy pŧsobí jako pozitivní externalita a proto je také často uţíván pojem síťová externalita. Jak bylo řečeno, tento efekt je většinou pozitivní, kdy stávající uţivatelé sítě, nebo provozovatelé sítě získávají dodatečný uţitek z přistoupení dalšího uţivatele do sítě. Tento uţitek má zpravidla formu poklesu nákladŧ. Předpokladem pro takovou situaci jsou úspory z rozsahu. Opět se tedy dostáváme k moţnosti existence přirozeného monopolu, jelikoţ úspory z rozsahu jsou jedním z hlavních znakŧ přirozeného monopolu.

1.4 Klasifikace síťových odvětví K ještě pevnějšímu uchopení síťového odvětví vyuţiji podílu fixních nákladŧ v nákladové struktuře odvětví. Jedním z hlavních znakŧ síťových odvětví jsou velké náklady, které je třeba vynaloţit na stavbu dané sítě. Kromě splnění výše zmíněné definice tak budu za síťové odvětví povaţovat odvětví s většinovým podílem fixních nákladŧ. Fixními náklady budu rozumět pořizovací cenu dlouhodobého hmotného majetku. Pŧjde tedy o veškeré investice, které daná společnost musela vynaloţit, aby mohla v daném odvětví operovat ve stávajícím rozsahu. Provozní náklady pak budou klasickými provozními náklady

- 13 -

z výsledovky dané společnosti. Celkové náklady jsou součtem fixních a provozních nákladŧ a podíl fixních nákladŧ tedy bude podíl fixních nákladŧ na celkových nákladech. V této části práce tedy zatím jen určím přibliţnou hodnotu podílu fixních nákladŧ a pomocí tohoto nástroje klasifikuji síťová odvětví. Podíl fixních nákladŧ je ale také jedním z determinantŧ konkurenčních moţností v daných odvětví a jeho přesnějším určením se tedy budu zabývat v další části práce. Podíly fixních nákladŧ v jednotlivých odvětvích, která by potenciálně mohla být povaţována za síťová udává následující tabulka: Tabulka 1: Podíly fixních nákladŧ na celkových nákladech v jednotlivých odvětvích Odvětví/činnosti

Podíl fixních nákladů

Elektroenergetika Plynárenství Telekomunikace Železnice Bankovnictví Hypermarkety

80% 85% 65% 60% 40% 20%

Pošta 50% Pramen: Výroční zprávy společností: ČEZ, E.ON, Pražská energetika, RWE Transgas, Pražská plynárenská, Telefonica O2 CZ, T-Mobile CZ, Vodafone CZ, České dráhy, SŽDC, Komerční Banka, ČSOB, Ahold, Lidl, Česká pošta

Všechna tato odvětví se opírají o určitou geografickou síť, ať uţ síť přepravní, distribuční, nebo přenosovou, či síť provozoven a poboček. Na základě podílŧ fixních nákladŧ, které jsem odvodil z účetních závěrek společností reprezentujících dané odvětví, však jiţ mohu říci, která z těchto odvětví jsou skutečně síťová. Například síť hypermarketŧ zcela jistě nemŧţeme povaţovat za síťové odvětví, neboť v nákladové struktuře naprosto dominují náklady na prodané zboţí, tedy provozní náklady, přičemţ náklady na vybudování sítě obchodních domŧ jsou v porovnání s nimi velmi malé. Podobně je tomu například u bankovnictví, kde náklady na vybudování sítě bankovních poboček také ještě netvoří většinový podíl z celkových nákladŧ.

- 14 -

Na hranici síťového odvětví se budou zřejmě nacházet poštovní sluţby, jejichţ síť je poměrně nákladná, ale provozní náklady, které budou tvořeny hlavně platy velkého počtu zaměstnancŧ, jsou také ještě velmi významné. Zcela jistě uţ mŧţeme zařadit mezi síťová odvětví například ţeleznici, nebo telekomunikace. V případě ţeleznice jsou velké fixní náklady na výstavbu ţelezniční sítě do značné míry částečně kompenzovány vysokými provozními náklady, jejichţ značnou část i v tomto odvětví tvoří náklady na mzdy zaměstnancŧ, ale i náklady na spotřebované palivo. Přesto fixní náklady dominují a ţeleznice tedy nepochybně je síťovým odvětvím. U telekomunikací zřejmě budou značné rozdíly pokud pŧjde o segment pevných linek, nebo mobilních operátorŧ. U obou však platí, ţe podíl fixních nákladŧ je většinový. Tomu odpovídá i souhrnný podíl fixních nákladŧ pro celé telekomunikace. Mezi síťová odvětví pak zcela jistě, podle zvolené metodiky, patří elektroenergetika a plynárenství. Na tato odvětví je nahlíţeno jako na celek, stejně jako na ostatní odvětví v tomto srovnání. Vedle nákladŧ na výstavbu daných sítích jsou tak v celkových fixních nákladech zahrnuty i náklady na výstavbu výrobních, skladovacích a jiných provozních zařízení. Dále v práci, kde se budu zabývat jednotlivými segmenty těchto odvětví, také přesněji určím podíl fixních nákladŧ v segmentech, které obsahují samotnou síť.

1.5 Možnosti konkurence v síťových odvětví Podíl fixních nákladŧ je však také jedním z determinantŧ potenciální konkurence. Vysoký podíl fixních nákladŧ totiţ mŧţe pŧsobit jako překáţka vstupu do odvětví. Z toho mohu vyvodit, ţe konkurenční moţnosti v daném odvětví jsou vyšší, čím je podíl fixních nákladŧ menší. Jelikoţ jsem si většinový podíl fixních nákladŧ určil jako doplňkové kritérium síťového odvětví, přijímám tedy tvrzení, ţe konkurenční moţnosti v síťových odvětvích mohou být omezeny více neţ v odvětvích, které síť nemají. Toto tvrzení se však vztahuje pouze na odvětví jako celek, případně na segmenty v nichţ je taktéţ podíl fixních nákladŧ většinový. Dále v práci pak budu analyzovat konkrétní situaci v jednotlivých segmentech daných odvětvích a také určím přesněji jejich podíly fixních nákladŧ. Následně tedy budu

- 15 -

moci určit a porovnat konkurenční moţnosti mezi jednotlivými síťovími odvětvími, ale i mezi jednotlivými segmenty těchto odvětví.

Z výše uvedených charakteristik je tedy zřejmé, ţe síťová odvětví se od ostatních, běţných odvětví značně liší. Síťová odvětví se však také velmi liší i mezi sebou. Jak ukáţi dále v práci tyto rozdíly budou často souviset právě s moţnostmi konkurence. Vzhledem k tomu, ţe jsem si síťové odvětví vymezil mimo jiné většinovým podílem fixních nákladŧ, však bude u všech síťových odvětví moţnost pro existenci přirozeného monopolu. Neţ se tedy pustím do analýzy, která objasní jestli a případně jak silný přirozený monopol se v daných odvětvích a daných segmentech objevuje, musím přistoupit k analýze trţní situace, která je přirozeným monopolem nazývána.

- 16 -

2 Teorie přirozeného monopolu V následující části se tak budu zabývat teoretickým vymezením přirozeného monopolu, jakoţto trţní situace, která je pro fungování síťových odvětví zásadní. Budu vycházet z pojetí přirozeného monopolu tak, jak s ním pracuje současná mikroekonomie. Nakonec se však zmíním i o moţném alternativním pohledu na problematiku přirozeného monopolu ze strany ekonomŧ Rakouské školy.

2.1 Definice přirozeného monopolu Přirozený monopol je definován jako situace kdy jedna firma mŧţe svou produkcí uspokojovat celou trţní poptávku s niţšími náklady, neţ kdyby bylo v odvětví více firem.(Soukupová, 2006) Jestliţe náklady jakékoliv firmy na produkci q jsou C(q), pak podmínka přirozeného monopolu bude: C(Q) < C(q1) + C(q2) + …+ C(qn) , kde Q = q1 + q2 + …+ qn je celková výše produkce n firem.(Perloff, 2007) Aby mohla být firma takovým přirozeným monopolem, musí mít specifické nákladové funkce. Přesněji, křivka celkových prŧměrných nákladŧ firmy musí být klesající. To je dŧsledkem vysokých fixních nákladŧ, které musí firma vynaloţit před vstupem na trh a relativně nízkých variabilních nákladŧ.(Holman, 2002) S rostoucím mnoţstvím produkce se tedy celkové prŧměrné náklady sniţují. Jinak řečeno, dochází k úsporám z rozsahu. Základní situaci přirozeného monopolu ilustruje obrázek 4. Obrázek 4: Přirozený monopol

- 17 -

Pokud by tedy teoreticky chtěla nějaká druhá firma vstoupit na trh kde existuje přirozený monopol, musela by vynaloţit velké fixní náklady jako počáteční investici. Předpokládejme, ţe bude mít dostupnou stejnou technologii a tak její nákladové křivky budou stejné jako u první zavedené firmy. Následně by tato nová firma musela získat zákazníky na úkor stávající firmy. To by však bylo velmi těţké, jelikoţ nová firma by u prvních zákazníkŧ měla díky velkým fixním počátečním nákladŧm velké prŧměrné náklady. Musela by tedy stanovit odpovídající cenu, která by ovšem byla mnohem vyšší neţ cena stávající zavedené firmy. Díky této vyšší ceně by tedy zákazníci zŧstali u stávající zavedené firmy, která jim mŧţe nabídnout niţší cenu. Nová firma by tedy nezískala ţádné zákazníky a utrpěla by ztrátu ve výší počátečních fixních nákladŧ. Jelikoţ potenciální nová firma tuto situaci dopředu očekává, tak na daný trh ani vstupovat nebude. Stávající firma zŧstane na trhu sama, jelikoţ má přirozený monopol. (Holman, 2002) Firma v situaci přirozeného monopolu stanovuje mnoţství produktu jako běţný monopol, tedy na úrovni MC=MR a podle poptávkové křivky následně odvozuje svoji cenu pro dané mnoţství produktu. Situaci ilustruje následující obrázek. q* značí mnoţství produktu stanovené monopolem a p* je cena pro dané mnoţství odvozená z poptávkové křivky. Zelená plocha vyjadřuje zisk přirozeného monopolu. Obrázek 5: Zisk přirozeného monopolu

- 18 -

Jak je zřejmé z obrázku, křivka mezních nákladŧ se s poptávkovou křivkou protíná při vyšším mnoţství produkce a niţší ceně, neţ odpovídá stanovené úrovni přirozeným monopolem. Tím dochází ke ztrátě spotřebitelského přebytku, která však není nijak nahrazena, vzniká tedy ztráta z mrtvé váhy.(Schotter, 1997) Ztrátu z mrtvé váhy přirozeného monopolu ilustruje na následujícím obrázku ţlutá plocha. Obrázek 6 Ztráta z mrtvé váhy v dŧsledku přirozeného monopolu

Pramen: Schotter 1997

Pokud je produkt daného přirozeného monopolu politicky významný, mŧţe být tato ztráta spotřebitelského přebytku a hlavně vyšší cena, dŧvodem pro regulaci přirozeně monopolní firmy ze strany státu. Jelikoţ analyzuji přirozený monopol kvŧli jeho moţné přítomnosti v síťových odvětvích, jejichţ produkty politicky významné jsou, nastíním tedy v další části moţnosti regulace přirozeného monopolu.

2.2 Možnosti regulace přirozeného monopolu K odstranění ztráty z mrtvé váhy přirozeného monopolu se v první řadě nabízí cenová regulace na úrovni mezních nákladŧ. Tato metoda regulace však pro přirozený monopol není vhodná. Klesající prŧměrné náklady přirozeného monopolu jsou vyšší neţ mezní náklady. Stanovená cena na úrovni MC tedy nepokrývá prŧměrné náklady a firma by tak byla ztrátová. (Holman, 2002)

- 19 -

Jako další moţnost tedy připadá v úvahu regulace na úrovni prŧměrných nákladŧ. Cena by tedy pokryla potřebné náklady a firma by vykazovala nulový ekonomický zisk. Zároveň by byly omezeny ztráty z mrtvé váhy, ačkoliv zcela odstraněny by nebyly. Regulaci na úrovni AC ilustruje následující obrázek. Stanovená cena pR zajistí přirozeně monopolní firmě nulový zisk, mnoţství produktu pak bude qR. Regulace zpŧsobí, ţe křivka MR bude aţ do úrovně produkce qR vodorovná. (Holman, 2002) Obrázek 7: Regulace přirozeného monopolu na úrovni prŧměrných nákladŧ

Pramen: Holman 2002

V praxi se pak tento zpŧsob cenové regulace rŧzně modifikuje tak, aby daná přirozeně monopolní firma dosahovala aspoň nějakého regulovaného zisku. Zpŧsob regulace přirozeného monopolu na základě metody prŧměrných nákladŧ má však mnoho nedostatkŧ. Většinu z nich poprvé popsali v 70. letech ekonomové Chicagské školy Georgie Stigler, Richard Posner a další. V první řadě poukazovali na nerealistický předpoklad dokonalé informovanosti o nákladových křivkách monopolŧ a poptávkových funkcí a předpoklad o stabilitě těchto křivek. Regulátor má k dispozici vţdy jen odhady závislé na minulém stavu. Navíc mŧţe mít jen ty informace, které se mu daná firma rozhodne poskytnout. Jako další chybný předpoklad označily představu o nezávislém regulátorovi. V praxi často docházelo a dochází k tomu ţe, regulovaná firma regulátorovi říká jak ji má regulovat. Dalším problémem, na který poukázali představitelé Chicagské školy, je selhání motivace k minimalizaci nákladŧ. Pokud totiţ regulace zajistí cenu na pokrytí nákladŧ, firma nemá ţádný podmět k zefektivnění výroby. Regulace však zajišťují i přiměřený zisk. Firma

- 20 -

tak bude volit takové kapitálové investice, které ji zajistí co nejvyšší přiměřený zisk. Dochází tak k vyšším investicím do fixního kapitálu, který má vyšší výnosnost, na úkor investic do provozních aktiv. V konečném dŧsledku pak mohou regulace měnit strukturu celé ekonomiky.(Zajíček, 1999) Mezi dnes nejpouţívanější metody regulace patří zejména regulace míry výnosu a regulace formou cenových čepiček. V případě regulace míry výnosu jsou ceny stanoveny tak, aby firma dosahovala výnosŧ, které by mohla získat jiným zpŧsobem. Například kdyby byla na trhu dokonalá

konkurence, nebo kdyby investice do daného podnikaní uloţila

v bance.(Schotter, 1997) Tento typ regulací je tedy zaloţen na principu pokrytí nákladŧ příleţitosti investovaného kapitálu.(Frank, 1995) U regulace formou cenových čepiček je pak stanoven maximální rŧst cen pro určité regulační období. (Schotter, 1997) I tyto metody však mají svoje úskalí. U regulace míry výnosŧ hrozí selhání motivace k minimalizaci nákladŧ, u regulace pomocí cenových čepiček je problém zejména se stanovením optimálního povoleného rŧstu cen. Je tedy zřejmé, ţe ţádná regulace není zcela bezproblémová. K řešení problému přirozenému monopolu však existují i jiná východiska neţ přímá cenová regulace. Kromě regulace je častým řešením přirozeného monopolu státní vlastnictví. Toto řešení vychází z předpokladu, ţe státem vlastněný podnik nemusí za kaţdou cenu dosahovat ekonomického zisku a mŧţe tedy stanovit cenu na úrovni mezních nákladŧ. (Frank, 1995) Nevznikla by tak ztráta z mrtvé váhy a případné ztráty státního podniku by se financovaly ze státního rozpočtu. Toto řešení však s sebou přináší všechny negativní rysy státního vlastnictví a další výdaje státního rozpočtu.1 Dalším moţným řešením přirozeného monopolu je tzv. konkurence o trh. Tedy situace, kdy několik firem předloţí nabídku na provozování přirozeného monopolu a ta firma, která bude garantovat nejniţší cenu produktŧ tohoto přirozeného monopolu, získá kontrakt na jeho provozování.(Klein, 1997) Jedná se tedy o konkurenci o to , kdo bude moci provozovat přirozený monopol. Existují i další přístupy, které řeší problém přirozeného monopolu, nicméně pro moji analýzu síťových odvětví budou tyto zmíněné zpŧsoby dostačující.

1

Více v Frank (1995)

- 21 -

2.3

Postoj rakouské školy k přirozenému monopolu

S teorií přirozeného monopolu, tak jak jsem ji nastínil v předcházejících pasáţích, však nesouhlasí někteří liberálnější ekonomové, zejména ekonomové rakouské školy. Ti zastávají názor, ţe přirozený monopol vznikne vţdy jen z dŧvodu určité státní regulace, to znamená, ţe není výsledkem samovolných trţních procesŧ. Například Hayek vnímal jakýkoliv monopol jako dočasný jev, který je dlouhodobě udrţován jen pomocí státních regulací.(Zajíček, 1999) Další ekonom rakouské školy Thomas DiLorenzo, ve svém článku The Myth of natural monopoly tvrdí, ţe nic takového jako přirozený monopol nikdy neexistovalo a ţe teorie přirozeného monopolu vznikla aţ k objasnění situace zapříčiněnou státní regulací.(Di Lorenzo, 1996) Podle rakouské školy by tedy k odstranění přirozeného monopolu a zavedení konkurence došlo pouze odstraněním státních regulací. Přesto ţe tento názor nepŧjde zřejmě nikdy v praxi zcela ověřit, jelikoţ úplné odstranění regulace přirozených monopolŧ je politicky zcela neprŧchodné, mŧţe být tento zpŧsob chápání přirozeného monopolu cestou k objasnění potenciálních moţností konkurence alespoň v určitých trţních segmentech síťových odvětví.

2.4 Závěr Obecná teorie přirozeného monopolu tedy v zásadě stojí na předpokladu takových počátečních nákladŧ, které znemoţňují vstup dalšího subjektu do odvětví a zároveň umoţňují zavedené firmě realizovat výnosy z rozsahu. Přirozený monopol pak mŧţe zaniknout jen změnou podmínek, zejména technologických, které by sníţily počáteční fixní náklady a umoţnily tak vstup dalších konkurentŧ. Určení výše fixních nákladŧ tedy bude zásadní pro objasnění moţností konkurence v síťových odvětvích. Velikost fixních nákladŧ budu i dále vyjadřovat jako podíl fixních nákladŧ na celkových nákladech v odvětví. Čím větší tedy bude podíl fixních nákladŧ, tím bude větší síla přirozeného monopolu a zároveň moţnosti konkurence budou menší.

- 22 -

3 Úvod do charakteristiky jednotlivých síťových odvětví V následující části se budu zabývat situací ve vybraných síťových odvětvích. Konkrétně pŧjde o elektroenergetiku, plynárenství a telekomunikace. Mým úkolem bude určit klíčové vlastnosti těchto odvětví a vysvětlit jejich reálné fungování na příkladu síťových odvětvích v České republice. Zároveň jiţ budu fungování těchto odvětví porovnávat s předchozí analýzou síťových odvětví a přirozeného monopolu. Z finančních výkazŧ daných firem pak budu moci určit přesnější podíly fixních nákladŧ a tak jiţ kromě hodnocení, zda dané odvětví, či segment mohu nazvat síťovým, budu jiţ také schopen určit sílu potenciálního přirozeného monopolu. V této části jiţ také nastíním moţnosti konkurence v jednotlivých odvětvích a jejich segmentech. Všechna tato odvětví, elektroenergetika, plynárenství a telekomunikace, představují významné sektory národního hospodářství. Jejich produkty jsou součástí kaţdodenního ţivota občanŧ a některé z nich jsou dnes brány jako ţivotní standard. Elektroenergetika a plynárenství jsou představitely klasických síťových odvětví, jejichţ současné sítě byly kompletně vybudovány v prŧběhu minulého století a které jsou prezentovány kapitálově náročnými stavbami. Bez výraznějších technických inovací fungují tato odvětví jiţ desetiletí stále stejným zpŧsobem. Mezi těmito odvětvími jsou však i značné rozdíly, zejména v tom, ţe plyn je do ČR, podobně jako mnoha jiných zemí, dováţen, čímţ jsou dány rozdíly nejen v segmentu výroby. Druhým podstatným rozdílem je skladování, které je moţné jen u plynu. Z toho pak budou pramenit rozdíly zejména v segmentu obchodu. Zcela odlišným síťovým odvětvím jsou pak telekomunikace, které jsou představitelem moderních síťových odvětví, která největšího významu nabývají aţ v současné době. Telekomunikační sítě, které nemusejí být fyzicky propojené, jsou postaveny na moderních technologií. Jejich produkty a sluţby neustále procházejí zdokonalováním. To se samozřejmě odráţí i ve velmi rychlých změnách trţních podmínek, které zavádění nových technologií umoţňují. Vzájemné rozdíly v těchto odvětvích jsou dŧvodem, proč jsem si je vybral ke své analýze. Předpokládám, ţe tyto rozdíly budou pro daná odvětví znamenat rŧznou míry určitých znakŧ, které budou mít vliv právě na konkurenční moţnosti. Pŧvodce potenciálních rozdílŧ v konkurenčních moţnostech tak budu moci lépe identifikovat a analyzovat jejich vliv.

- 23 -

Zároveň jsou tato odvětví natolik významná, ţe závěry, které ze svoji analýzy vyvodím, budou mít slušné reprezentativní schopnosti pro síťová odvětví jako celek. Hlavním záměrem bude porovnat podíly fixních nákladŧ v segmentech, ve kterých se vyskytuje geografická síť. Síť je totiţ hlavním znakem síťového odvětví a také největším determinantem moţností konkurence. I přesto, ţe je pravděpodobná existence přirozeného monopolu v některých segmentech, pomocí podílu fixních nákladŧ budu moci určit sílu těchto případných monopolŧ a vzájemně je porovnat. S rostoucím podílem fixních nákladŧ pak poroste síla a udrţitelnost daného přirozeného monopolu a logicky se budou omezovat moţnosti konkurence. Porovnání podílu fixních nákladŧ v jednotlivých sledovaných odvětví pak bude klíčové pro porovnání moţností konkurence. Tuto analýzu také doplním o srovnání dalších faktorŧ, které v jednotlivých odvětví pŧsobí a mají také vliv na moţnosti konkurence.

3.1 Nadnárodní okolnosti Ještě neţ přistoupím k samotné analýze jednotlivých odvětví, popíši širší mezinárodní okolnosti, ve kterých daná odvětví fungují. Situaci v elektroenergice a plynárenství značně determinují pravidla Evropské unie pro liberalizaci trhŧ s energiemi, která jsou zakotvena v jejích směrnicích. Konkrétně směrnicí 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES a směrnicí 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES. Obě tyto směrnice jsou zaloţeny na několika klíčových principech, mezi něţ patří: Oddělení (tvz. Unbundling) provozovatele přenosové a distribučních soustav od dalších oblastí podnikání. Princip přístupu třetích stran, kdy tarify za pouţívání těchto soustav musí být stanoveny regulátorem. Princip veřejné sluţby ukládající povinnost zajistit domácnostem a malým podnikŧm dodávku elektřiny za regulované ceny. Ochrana zákazníkŧ v podobně práva na informace o cenách a tarifech, bezplatné změně dodavatele, náhradním zpŧsobu dodávky elektřiny při problémech dodavatele a podobně.(Peterková, 2005)

- 24 -

Hlavním cílem EU v oblasti elektronergetiky a plynáreství je plná liberalizace a vytvoření jednotného evropského trhu s plně propojenými elektrifikačními systémy, prostřednictvím národních přenosových soustav. Koordinaci

mezinárodních

telekomunikačních

sluţeb

pak

zaštituje

Mezinárodní

telekomunikační unie (ITU). Hlavní činností této organizace je koordinace rádiového spektra, ale také podpora mezinárodní spolupráce a zavádění technologických standardŧ, které podporují propojení rŧzných světových telekomunikačních systémŧ.(15) Mezinárodní telekomunikační unie tedy ovlivňuje české telekomunikace spíše v technické a provozní oblasti. Na druhé straně orgány EU jiţ upravují principy regulace a liberalizace, kterými se řídí jednotlivé národní regulační úřady, tedy i Český regulační úřad. Nicméně fungování národních telekomunikacích není ze strany EU tak determinováno jako v případě elektroenergetiky a plynárenství. Nyní se tedy jiţ budu zabývat konkrétní situací v daných odvětví v ČR.

- 25 -

4 Elektroenergetika Jedním z nejtypičtějších síťových odvětvích je elektroenergetika. Jedná se také o jedno z nejstarších síťových odvětví, a tak je dnešní podoba tohoto odvětví značně ovlivněna minulými politikami, které v něm byly uplatňovány. Obrázek 8: Síť elektrického vedení – páteřní síť

Pramen: ČEPS a.s.

4.1 Historie Ve většině zemích světa prošlo toto odvětví několika historickými etapami, od velmi fragmentované podoby, přes období zvyšování vlivu státu, regulací a vertikální integrace, aţ po současné snahy o deregulaci a zavádění konkurence.

- 26 -

Počátky elektrifikace v českých zemí sahají do konce 19. století, kdy docházelo k zaváděních elektrických osvětlení ve větších městech. Postupně pak vznikaly tovární a obecní elektrárny a první elektrárenské společnosti, jejichţ vlastníky byly vedle státu také obce a samotní spotřebitelé. Mezi světovými válkami se energetika rychle rozvíjela, stavěli se první větší elektrárny. Elektrická soustava se rozrŧstala v závislosti na rostoucí poptávce zejména ze strany podnikŧ. Na konci 30. let uţ mělo ale také k elektřině přístup 90% obyvatel. Po druhé světové válce došlo v elektroenergetice, stejně jako v celém hospodářství, k zásadním změnám. Elektrárenské společnosti byly zestátněny a integrovány do Československých energetických závodŧ. Byly uskutečňovány značné investice, stavěly se velké elektrárny, v roce 1960 byla dokončena plošná elektrizace, budovalo se mezinárodní propojení. Centrálně plánovaná elektroenergetika se však potýkala s problémy. Z dŧvodu vyšší spotřeby neţ byl výkon elektráren docházelo k občasným výpadkŧm elektřiny pro domácnosti. Cena elektřiny byla udrţována na úrovni neodpovídající nákladŧm, coţ si ţádalo státních dotací, a dŧsledkem toho bylo plýtvání s elektřinou. Snahy tyto problémy odstranit se obešly bez většího úspěchu. K dalším velkým změnám došlo v elektroenergetice aţ po sametové revoluci. Státní podnik České energetické závody byl rozdělen na několik společností a ty byly následně privatizovány. Zejména byly vyčleněny regionální distribuční společnosti. V roce 1992 byla zaregistrována elektrárenská společnost ČEZ, která také vznikla vyčleněným z energetických závodŧ. Společnost ČEZ a regionální distribuční společnosti byly privatizovány jen částečně, stát si v nich ponechal rozhodující podíl. V roce 1998 byla z ČEZu vyčleněna společnost ČEPS, provozující elektrickou přepravní soustavu. Tato společnost byla později odprodána státu výměnou za podíly v regionálních distribučních společnostech. V roce 2000 vstoupil na český trh první významný konkurent ČEZu, společnost E.ON, která získala mimo jiné majoritní podíly ve 2 regionálních distribučních společnostech.(14)

4.2 Specifika Situaci v elektroenergetice značně ovlivňují dvě okolnosti, v první řadě je to nemoţnost skladovat elektřinu, coţ znamená, ţe výroba musí v kaţdém okamţiku odpovídat spotřebě. Na druhou stranu ale samotná poptávka neustále fluktuuje, jak sezóně, tak i během dne. Tyto

- 27 -

okolnosti znamenají poţadavek na propojenost a kontrolu celého systému, tedy regulaci. Technické vyrovnávání výroby a spotřeby zajišťuje provozovatel přenosové soustavy. Zpracování obchodní bilance má pak v ČR na starosti Operátor trhu s elektřinou a.s., jehoţ činnost je vymezena zákonem2.

Z dŧvodu uplatňování principu veřejné sluţby a ochrany spotřebitele je v ČR podobně jako v jiných zemích EU garantována bezpečnost, nepřetrţitost a kvalita dodávek elektřiny.(14) K zajištění těchto sluţeb je tedy i v ČR zřízen institut dodavatele poslední instance. Princip spočívá v přidělení náhradního dodavatele v případě kdy stávající dodavatel nebude schopen splnit své závazky a dodávat elektřinu zákazníkŧm. Náhradního dodavatele stanoví Energetický regulační úřad.

4.3 Subjekty/Činnosti Jak jiţ bylo řečeno, elektroenergetika patří do skupiny síťových odvětví u nichţ je poţadováno oddělení jednotlivých činností a jejich vykonavatelŧ, zejména činností u nichţ je předpokládán přirozený monopol. V následující části se budu zabývat jednotlivými segmenty odvětví elektroenergetiky. Pŧjde o výrobu, přenos, distribuci a obchodování. Největší pozornost budu věnovat segmentŧm u nichţ se vyskytuje geografická síť, tedy přenosu a distribuci. U těchto segmentŧ pouţiji analýzu podílu fixních nákladŧ, pomocí nichţ určím sílu potenciálního přirozeného monopolu a objasním jeho existenci. Výše tohoto podílu a tedy síla a udrţitelnost případného přirozeného monopolu pak bude zásadní pro objasnění konkurenčních moţností a jejich porovnání s dalšími odvětvími. Pro moţnosti konkurence v elektroenergetice mŧţe být také dŧleţitá výroba, proto budu i tomuto segmentu věnovat určitou pozornost a pokusím se objasnit jeho konkurenční moţnosti. Segment obchodování je pak spíše ukazatelem moţností konkurence, nikoliv jeho determinantem. Jednotlivý obchodníci totiţ mají k dispozici jen výstup z předchozích segmentŧ a jejich vlastní přidaná hodnota je zanedbatelná. Pokud je tedy tento výstup omezen niţší konkurencí, pak i samotná konkurence mezi obchodníky bude mít omezené moţnosti. Tento segment tedy jen stručně

2

Předmět podnikání je stanoven § 27 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) v platném znění a ustanovením § 9 zákona č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynŧ

- 28 -

popíši a později se ho pokusím vyuţít k srovnání svých závěrŧ o moţnostech konkurence v tomto odvětví.

4.3.1 Výroba Výroba elektrické energie probíhá v elektrárnách, které jsou geograficky roztroušeny v závislosti na přírodních podmínkách a dostupnosti zdrojŧ nutných k výrobě elektřiny. Tyto elektrárny disponují rŧznorodým výkonem s rŧznými náklady na výstavbu a rŧznými provozními náklady. Vlastnická struktura elektráren je dána historickým vývojem, tedy mírou státního vlastnictví a zpŧsobem následné privatizace. V ČR Mezi výrobci jasně dominuje skupina ČEZ, která ve svých elektrárnách vyrobí 74% z celkové produkce v české republice. Nikdo z dalších výrobcŧ přitom nedosahuje 5% z celkové produkce. Druhý největší výrobce, společnost Sokolovská uhelná, produkuje 3,5% a třetí Dalkia Česká republika 3%.(16) Nejvíce elektřiny se vyrobí v uhelných elektrárnách, celých 63 %, na druhém místě jsou jaderné elektrárny s 30% celkové produkce. 3,5% z roční vyrobené elektřiny připadají na vodní elektrárny a 3 % na plynové. Údaje odpovídají roku 2006.(17) Segment výroby elektřiny je ze své podstaty konkurenčním. Ţádná jediná elektrárna není schopná uspokojit celou trţní poptávku po elektřině. Pokud bychom chtěli změřit podíl fixních nákladŧ, došli bychom k širokému rozptylu procentních podílŧ. Záleţelo by totiţ na druhu a výkonu dané elektrárny. Překáţkou konkurence však mŧţe být dominantní postavení skupiny ČEZ, díky němuţ má segment výroby elektřiny oligopolní charakter. Pro větší moţnosti konkurence ve výrobě elektřiny však mŧţe přispět několik faktorŧ. V první řadě je to rŧst spotřeby elektrické energie, která by podle prognóz měla v následujících letech rŧst zhruba o 1,5% ročně.(Kohutka,2009) Rŧst poptávky by tedy mohl přilákat investory a tedy další konkurenty na trh výroby elektřiny. Dalším faktorem , který by mohl podpořit konkurenci je podpora vyuţívání obnovitelných zdrojŧ. Jedná se totiţ svým zpŧsobem o podporu konkurentŧ současných producentŧ, kteří k výrobě elektrické energie vyuţívají zejména neobnovitelné zdroje. Konkurenčním elektrárnám také nahrává fakt, ţe z dŧvodu velké fluktuace poptávky po elektřině je v současné době vhodné budovat více

- 29 -

elektráren s menším výkonem, aby se celý systém efektivněji vyrovnával těmto výkyvŧm při jejich případném odstavování. Prostor na trhu výrobcŧ elektřiny se tak vedle energie z obnovitelných zdrojŧ otevírá zejména pro menší plynové elektrárny, jejichţ náklady na výstavbu – fixní náklady jsou poměrně malé a provozní náklady jsou srovnatelné s nejlevnějšími uhelnými elektrárnami. Díky niţším fixním nákladŧm jsou tyto elektrárny také moţností pro potenciální konkurenty vstoupit na trh. Klíčový je ovšem rŧst spotřeby elektřiny. Pokud bude příliš razantní, bude nejekonomičtějším řešením výstavba jaderných elektráren, jejichţ fixní náklady jsou velké, zatímco provozní náklady velmi malé. Velká poptávka by totiţ tuto investici mohla zaplatit. Tuto investici si však mŧţe dovolit jen silná společnost, ideálně s podporou státu. Je tedy jasné ţe případnou další jadernou elektrárnu by v ČR postavila jedině společnost ČEZ. To by však ještě zvětšilo trţní podíl dominantní společnosti a konkurence by tím byla oslabena.

4.3.2 Přenos Přenosem se rozumí jednosměrný vysokonapěťový transport na velké vzdálenosti, který zajišťuje spojení mezi elektrárny a jednotlivými distribučními sítěmi. Díky tomuto propojení je také zajištěna stabilita systému, kterou by jinak narušovala nevyrovnanost nabídky s poptávkou. Díky propojené soustavě tak tyto nevyrovnanosti mohou být sledovány a v případě nutnosti mŧţe vydat řídící centrum přenosové soustavy příkaz k omezování výkonu elektráren tak, aby byla okamţitá poptávka vyrovnaná s okamţitou nabídkou. Přenosová soustava také slouţí jako spojení se soustavami okolních státŧ, díky němuţ je moţný přeshraniční přenos elektřiny. Přenosovou soustavu ČR, tvořící páteřní síť rozvodu elektřiny, provozuje společnost ČEPS, která je ve 100% vlastnictví státu. Tímto je tak splněn poţadavek na vlastnické oddělení přenosové soustavy od výroby a obchodu, který je zakotven ve směrnicích EU o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Tyto charakteristiky a zejména fakt, ţe existuje pouze jediná přenosová soustava na území ČR, zřejmě napovídají o jejím přirozeně monopolním charakteru. Podívejme se tedy na jednotlivé znaky přirozeného monopolu a porovnejme je s přenosovou soustavou.

- 30 -

Začnu podílem fixních nákladŧ. Jako zdroj dat pouţiji finanční ukazatele společnosti ČEPS, které jsou uvedeny ve výroční zprávě pro rok 2007.(19) Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku, který měla společnost na konci roku 2007 k dispozici byla zaokrouhleně 32 mld. korun. Provozní náklady, mezi něţ řadím výkonovou spotřebu (spotřebu materiálu a sluţeb) a osobní náklady, činily přibliţně 10,5 mld. korun. Jednoduchým výpočtem získám procentní podíl fixních nákladŧ na celkových nákladech, který tedy bude přibližně 75%. Přesto, ţe tato hodnota má spíše jen orientační charakter a její význam bude hlavně v porovnání těchto hodnot mezi jednotlivými odvětvími a segmenty, tak nám značí poměrně silné zastoupení fixních nákladŧ v nákladové struktuře. Při takovém zastoupení fixních nákladŧ je vstup potenciálního konkurenta značně zkomplikován. Přenosová soustava také zcela jistě disponuje výnosy z rozsahu. Zvýšený objem přenášené elektřiny by totiţ nevyţadoval dodatečné fixní náklady a jednotkové náklady by tak klesly. Samozřejmě, ţe kapacita není neomezená, ale vycházím z informací společnosti ČEPS, podle níţ je kapacita přenosové soustavy dimenzovaná na příštích 10 let při předpokládaném ročním rŧstu spotřeby. Případní konkurenti současné přenosové soustavy by tak museli čelit vysokým fixním nákladŧ, coţ by zvyšovalo jejich prŧměrné náklady pro jejich první zákazníky, zatímco stávající přenosová soustava by díky výnosŧm z rozsahu poskytovala své sluţby stávajícím zákazníkŧm s niţšími prŧměrnými náklady. Platí tedy, ţe současná přenosová soustava pokrývá celou trţní poptávka po přenosu elektřiny s niţšími náklady neţ by to dokázalo více duplicitních přenosových soustav. Přenosová soustava je tedy poměrně silným přirozeným monopolem. Pokud bychom se však podívali na přenosovou soustavu optikou rakouské školy, museli bychom ji označit za výsledek státního zásahu, nikoliv jako za výsledek trţních sil. Přenosová soustava byla sice budována tak, aby propojovala na jedné straně elektrárny, a na druhé straně prŧmyslové podniky a domácnosti pokud moţno nejefektivněji, nicméně skutečná nabídka a poptávka subjektŧ na trhu tuto soustavu nevytvořily. K vybudování určité propojovací soustavy by určitě došlo i bez zásahŧ státu, nicméně její podoba a případná existence několika konkurenčních soustav se odhadnout nedá, jelikoţ před počátkem státních zásahŧ do elektroenergetiky ţádné přenosové soustavy ještě neexistovaly. Na přenosovou soustavu je tedy nahlíţeno jako na přirozený monopol a z toho dŧvodu je také v rámci směrnic EU poţadováno její oddělení od segmentŧ v nichţ je moţná konkurence. - 31 -

Cena za přenos elektřiny je pak regulována. V ČR provádí tuto regulaci Energetický regulační úřad a pro stanovení ceny za přenos elektřiny pouţívá metodu povolených výnosŧ. Tato metoda je zaloţena na principu regulace míry výnosu, kde se k započteným nákladŧm přidává určitý přiměřený zisk. Přesný popis této metodiky je dostupný na internetových stránkách energetického regulačního úřadu.(20)

4.3.3 Distribuce Distribuce je jednosměrný rozvod elektřiny o niţším napětí z přenosové soustavy ke konečným zákazníkŧm. Podoba distribuční sítě závisí na počtu a rozmístění jednotlivých odběratelŧ. Distribuční sítě jsou však poměrně husté sítě, hvězdicovitého a stromového charakteru. Distribuční sítě jsou většinou regionálně rozděleny. V České republice funguje 8 provozovatelŧ regionálních distribučních soustav. 5 z nich jsou přes dceřiné společnosti ovládány společností ČEZ, 2 společností E.ON a jedna společností Praţská energetika. Tyto distribuční soustavy tedy nejsou vlastnicky oddělené od společností zabývající se výrobou a obchodem, jsou odděleny jen právně, coţ taktéţ splňuje poţadavek směrnic EU. K distribuci elektřiny mohou slouţit také drobné lokální distribuční soustavy, které mohou být napojeny na jednotlivé regionální distributory. Distribuce elektřiny je dalším segmentem s potenciálem přirozeného monopolu. Opět tedy porovnám charakteristiky tohoto segmentu s teorií přirozeného monopolu. Znovu začnu podílem fixních nákladŧ. Na rozdíl od přenosové soustavy budu mít k dispozici data od 3 provozovatelŧ regionálních distribučních soustav – společností ČEZ Distribuce, E.ON Distribuce a PREdistribuce. Společnost ČEZ Distribuce podle výroční zprávy pro rok 2008 disponuje dlouhodobým hmotným majetkem s pořizovací cenou přibliţně 194 mld. korun a její provozní náklady jsou 26 mld. korun.(21) Podíl fixních nákladŧ distribučních soustav skupiny ČEZ tedy podle těchto údajŧ dělá 88%. Společnost E.ON Distribuce ve své výroční zprávě pro rok 2007 udává pořizovací cenu dlouhodobého hmotného majetku ve výši 79 mld. korun. a provozní náklady ve výši 9 mld. korun.(22) Její fixní náklady jsou tedy v nákladové struktuře zastoupeny přibliţně 90%. Podle výroční zprávy společnosti PREdistribuce z roku 2007 má tato společnost dlouhodobý hmotný majetek v pořizovací hodnotě 39 mld. korun a

- 32 -

její provozní náklady činí 4 mld. korun.(23) Podíl jejich fixních nákladŧ tedy odpovídá přibliţně 91 %. Celkově tedy podíl fixních nákladŧ distribuční soustavy odpovídá přibližně 90%. Takový poměr uţ značí velkou překáţku pro potenciální konkurenty. Distribuční soustava také zcela jistě disponuje úsporami z rozsahu, opět do překročení kapacity vedení. Distribuční soustavy také v současné době pokrývají všechny trvale obydlené oblasti v ČR, takţe připojení dalšího odběratele nevyţaduje významnější fixní náklady. I z tohoto pohledu tedy disponuje úsporami z rozsahu. Naopak potenciální konkurenční soustava by se musela potýkat s mnohem vyššími prŧměrnými náklady pro svoje první zákazníky. Opět tedy platí ţe stávající distribuční soustavy mají na svém území přirozený monopol na distribuci elektřiny. Z pohledu rakouské školy by byl závěr podobný jako v případě přenosové soustavy. Současná podoba distribučních soustav je opět výsledkem státních zásahŧ do elektroenergetiky. Přirozený monopol i v tomto případě vznikl spíše administrativně. Zda by však vznikl i přirozenou, trţní cestou, je nejasné. Musím však podotknout ţe před počátkem angaţovanosti státu v elektroenergetice byla česká soustava značně roztroušená a distribuční sítě rozváděly elektřinu na

poměrně menší vzdálenost v okolí místních elektráren. V případě blízkosti

takových elektráren se mohl s rozvojem a prodluţováním distribučních sítí vytvořit prostor pro konkurenci. K takovému vývoji však jiţ v dŧsledku systematického budování distribučních sítí státem nestačilo dojít. Jak však uvádí DiLorenzo, v některých amerických městech v době před regulací elektroenergetiky

docházelo k přímé konkurenci mezi

elektrárenskými společnostmi, které měli samostatné distribuční sítě. (Di Lorenzo, 1996) Současné distribuční soustavy však splňují podmínky přirozeného monopolu. Také tedy podléhají poţadavku směrnic EU na oddělování od nemonopolních činností a zároveň se cenově regulují. Regulaci provádí Energetický regulační úřad na základě obdobné metodiky jako u přenosu energie. Přesný popis metodiky je opět dostupný na internetových stránkách Energetického regulačního úřadu. (20) Ještě se však vrátím k podílu fixních nákladŧ. Je totiţ zřejmé, ţe podíl fixních nákladŧ je u distribuce elektřiny vyšší neţ u přenosu elektřiny. Tento rozdíl je dán vyšší hustotou distribuční sítě, která rozvádí elektřinu k jednotlivým spotřebitelŧm. Podíl fixních nákladŧ

- 33 -

tedy poroste s větší hustotou dané sítě. Z toho vyplývá ţe případné konkurenční moţnosti budou vyšší, čím bude hustota dané sítě niţší. Tento poznatek mŧţe napovědět o určité potenciální moţnosti konkurence. Konkurovat distribuční síti v rozvodu elektřiny jednotlivým domácnostem je z dŧvodu přirozeného monopolu nemoţné, konkurence by však byla teoreticky moţná v případě vybudování přímého

přívodního

elektrického

vedení,

které

by

dodávalo

elektřinu

nějakému

velkoodběrateli. Přímé vedení by totiţ zřejmě nemělo tak velký podíl fixních nákladŧ jako rozvětvená hustá síť distribuční soustavy. Toto vedení by muselo být napojeno přímo na přenosovou soustavu. Záleţelo by pak na konkrétních okolnostech, hlavně na vzdálenosti od vedení přenosové soustavy a na vlastnostech pŧvodního vedení, zda by zde konkurenční moţnosti opravdu objevily. Nicméně taková investice by byla velmi riziková, vzhledem k velké době návratnosti a byť niţším, ale stále vyznaným fixním nákladŧm. Navíc by zřejmě napojení na přenosovou soustavu vyţadovalo další náklady zřejmě i provozovateli přenosové soustavy. Tuto moţnost tedy povaţuji jen za teoretickou k jejíţ realizaci by museli být neobvykle příhodné podmínky, které však v realitě jen těţko nastanou.

4.3.4 Obchod Obchodníci v elektroenergetice fungují stejně jako obchodníci v jakémkoliv jiném odvětví. Tedy nakupují elektřinu od výrobce a prodávají ji konečnému zákazníkovi. Také ale musí nakoupit přepravu, tedy zaplatit přenosovým a distribučním společnostem za tok elektřiny systémem. Jelikoţ jsou to právě obchodníci kteří dodávají elektřiny koncovým zákazníkŧm, tak bývají označováni jako dodavatelé. V České republice pŧsobí 3 hlavní dodavatelé, patřící do skupiny ČEZu, E.ONu a Praţské energetiky, konkrétně jde o společnosti ČEZ Prodej s.r.o., E.ON Energie a.s. a Praţská energetika a.s. Kromě těchto největších hráčŧ podniká na českém trhu dalších cca 20 drobných obchodníkŧ. (16)V tomto segmentu se tedy mŧţe rozvíjet konkurence. Nicméně i zde má dominantní postavení společnost ČEZ, byť jiţ ne tak silné jako v případě výroby, její trţní podíl je přibliţně 50%. Navíc trţní podíl největších 3 dodavatelŧ dává dohromady zhruba 95%.(16) Situaci na trhu tak značně ovlivňují setrvačné nákupní zvyklosti, kdy spotřebitelé většinou nakupují od nástupce bývalého dodavatele od kterého museli před

- 34 -

liberalizací trhu elektřinu odebírat. Konkurence mezi obchodníky je také ovlivněna existencí přirozeného monopolu na úrovni přenosu a distribuce a dominantním postavením skupiny ČEZ v segmentu výroby elektřiny. Konkurující si dodavatelé tak mají jen minimální šanci vzájemně odlišit svoji nabídku. Tato situace pak odráţí konkurenční moţnosti v celém sektoru.

Obrázek 9: Schéma fungování trhu s elektřinou v ČR

Pramen: Energetický regulační úřad

- 35 -

4.4 Shrnutí – elektroenergetika jako síťové odvětví Je zřejmé ţe elekroenergetika zcela vyhovuje definici síťového odvětví. Síť je prakticky jedinou moţností jak efektivně přepravovat produkt tohoto odvětví – elektřinu. Pokud tedy zanedbáme moţnost získávání elektřiny pomocí elektrocentrál a generátorŧ na benzínová paliva. Síť v elektroenergetice lze nejednodušeji popsat jako vícenásobnou propojenou hvězdicovou síť, kde na jedné straně jsou zdroje, tedy elektrárny, které jsou hlavní linií přenosovou soustavou, spojeny s jednotlivými distribučními sítěmi, které mají hvězdicový charakter. Schéma elektroenergetické sítě znázorňuje následující obrázek. Obrázek 10: Zjednodušené schéma elektroenergetické sítě

Pomocí účetních výkazŧ všech druhŧ subjektŧ pŧsobících v elektroenergetice jsem vypočítal 80% podíl fixních nákladŧ, coţ znamená ţe z obecného hlediska jsou moţnosti konkurence značně omezeny. Podíl fixních nákladŧ v segmentech v nichţ je zahrnuta geografická síť pak navíc napomáhá objasnit existenci přirozených monopolŧ. U přenosu elektřiny činí tento podíl 75%, u distribuce dokonce 90%. V obou případech se přirozený monopol skutečně

- 36 -

vyskytuje. Jediným významným zdrojem potenciální konkurence v elektroenergetice je tedy výroba, která je ovšem také ovlivněna dominantním postavením skupiny ČEZ. Oddělování přenosu a distribuce, tedy segmentŧ s přirozeným monopolem, od ostatních činností tedy sice otevírá moţnost konkurence v jiných segmentech, nicméně jak jsem vysvětlil výše, u výroby jsou tyto moţnosti také omezeny a konkurenční moţnosti na úrovni dodavatelŧ jsou determinovány právě konkurencí na úrovni přenosu, distribuce a výroby. Skutečné zvýšení konkurence v elektroenergetice tedy mŧţe být dosaţeno buď jen zánikem přirozených monopolŧ na úrovni přenosu a distribuce, nebo ztrátou dominantního postavení skupiny ČEZ ve výrobě elektřiny.

- 37 -

5 Plynárenství Podobně jako elektroenergetika, je i plynárenství typickým síťovím odvětvím. Přesto ţe si jsou plynárenství a elektroenergetika v mnoha věcech podobné, coţ vyplyne i z následující charakteristiky, liší se v zásadní věci a tou je charakter samotného produktu. Obrázek 11: Plynárenská síť – přenosová soustava

Pramen: RWE Transgas a.s.

5.1 Historie Historie plynárenství byla ovlivněna podobně jako u elektroenergetiky preferovanou státní politikou, s téměř totoţným scénářem, od fragmentovaného systému, přes sjednocování a propojování ve státní reţii, aţ k dnešní deregulační a liberalizační vlně. Do poměrŧ

- 38 -

v plynárenství ale také značně zasáhla změna samotného produktu, tedy nahrazení svítiplynu3, dnes uţívaným zemním plynem. Počátky českého plynárenství sahají do roku 1847, kdy byla v Praze otevřena první městská plynárna, jejímţ svítiplynem bylo zásobováno městské osvětlení. Éra svítiplynu trvala aţ do druhé poloviny 20. století. Do té doby byl svítiplyn vyráběn lokálními plynárnami, po druhé světové válce se však začaly budovat i dálkové plynovody pro svítiplyn, například plynovod Most-Praha z roku 1947. Zlom přišel v roce 1967 kdy byl uveden do provozu plynovod Bratrství, kterým byl na jiţní Moravu dopravován zemní plyn z tehdejšího Sovětského Svazu. Postupně pak byla na území bývalého Československa budována plynárenská soustava pro přepravu zemního plynu. Plynárenská soustava byla integrovaná v Český plynárenský podnik. Roku 1971 byl také zahájen provoz Transitního plynovodu. Plynovod slouţí nejenom jako přepravní cesta směrem na jih a západ, ale stal se také hlavním zdrojem plynu pro tehdejší Československo a následně i pro Českou republiku. Po revoluci došlo k rozdělení českého plynárenského podniku na společnost Transgas a 8 regionálních distributorských společností. V roce 1995 byla také uvedena do provozu přípojka pro import plynu z Norska. Privatizace českého plynárenství pak proběhla prodejem Transgasu a podílŧ v distribučních společnostech německé společnosti RWE Gas AG.(24)

5.2 Specifika Plynárenství se podobně jako elektroenergtika potýká s výraznou fluktuací poptávky sezóně i během dne, avšak plyn má oproti elektřině jednu velmi dŧleţitou vlastnost, dá se skladovat. Díky skladování přebytečného plynu v době niţší poptávky a následného čerpání těchto zásob v době vyšší poptávky není nutná v plynárenství taková koordinace jako v elektroenergetice. Díky moţnosti skladovat plyn, tak bude mít na plynárenském trhu jednu z klíčových úloh činnost skladování. Další podstatný rozdíl oproti elektroenergetice spočívá v tom, ţe plyn na rozdíl od elektřiny je přírodní zdroj, zatímco elektřina se z přírodních zdrojŧ vyrábí. Plyn jako přírodní zdroj je navíc poměrně vzácný a jeho naleziště jsou většinou koncentrována jen do několika světových oblastí. 3

Svítiplyn se vyrábí uměle, tlakovým zplyněním hnědého uhlí

- 39 -

V dalších vlastnostech se jiţ elektroenergetika a plynárenství podobají. Zejména jde o velké fixní náklady, které jsou utopeny v nezbytné geografické síti. Pomocí přesných podílŧ fixních nákladŧ v jednotlivých segmentech budu moci opět objasnit existenci přirozených monopolŧ. Podobně jako v elektroenergetice, tak i v plynárenství je uplatňován princip veřejné sluţby a ochrany spotřebitele, v jejichţ rámci je spotřebitelŧm garantována bezpečnost, nepřetrţitost a kvalita dodávek elektřiny. I v plynárenství je také zřízen institut dodavatele poslední instance. V případě nutnosti je tak regulačním úřadem pověřený dodavatel poslední instance povinen dodávat domácnostem a malým zákazníkŧm plyn za předem stanovenou cenu.

5.3 Subjekty/činnosti Na trhy s plynem je struktura subjektŧ podobná jako na trhu s elektřinou, s výjimkou existence subjektŧ zabývajících se skladováním plynu. Postupně se tedy budu zabývat výrobou, přenosem, distribucí, skladováním a obchodem s plynem. Podobně jako v případě elektroenergetiky i zde budu největší pozornost věnovat segmentŧm ve kterých se vyskytuje hlavní znak síťového odvětví, tedy síť. Objasním zda existence dané sítě vede k přirozeným monopolŧm v segmentech přepravy a distribuce a jakou sílu tyto případné monopoly mají. Vedle těchto segmentŧ pak velký vliv na konkurenční prostředí v odvětví budou mít zřejmě také segmenty výroby a skladování, kterým tedy také budu věnovat pozornost. Segment obchodu pak stejně jako v elektroenergetice bude spíše ukazatelem konkurence, neţ jejím determinantem.

5.3.1 Výroba Jak jiţ bylo řečeno, těţba plynu je koncentrována v několika velkých světových nalezištích a jen málo zemí si vystačí s vlastními těţebními kapacitami. Tím jsou značně omezeny konkurenční moţnosti ve výrobě. Mnoho zemí je navíc připojeno jen na jednoho dodavatele plynu, čímţ je vlastně konkurence zcela vyloučena. To byl donedávna i případ ČR, v současnosti je však naše plynovodní soustava napojena na 2 světová naleziště plynu, Ruské a Norské. Malé mnoţství plynu se těţí i na našem území. - 40 -

Domácí těţba zemního plynu společností Moravské naftové doly však pokrývá jen asi 1% spotřeby, takţe dovoz je v našich podmínkách klíčový. Nejvýznamnější dovozcem zemního plynu je společnost RWE Transgas, která má uzavřené dlouhodobé kontrakty s ruským dodavatelem Gazpromem a Norskými dodavateli. Objem dodávek společnosti RWE Transgas pokrývá asi 95% domácí spotřeby. Od roku 2007 pŧsobí na českém trhu také druhý dovozce, společnost VEMEX, jejíţ podíl tvoří asi 3% domácí spotřeby a zemní plyn odebírá rovněţ od ruského dodavatele. Značná je závislost na ruském plynu, který pokrývá 74,5% spotřeby.(Pirnerová, 2009) Pole pro konkurenci ve výrobě plynu se tak přesouvá mimo území ČR. Konkurovat si mohou jen jednotliví světoví producenti plynu. Tato konkurence je však omezena existencí transitních plynovodŧ. ČR je však podobně jako většina evropských zemí odkázána pouze na ruské tranzitní plynovody a plynovody ze Severního moře. Řešením mŧţe být plánovaná stavba nového plynovodu Nabucco, který by do Evropy přiváděl plyn z nalezišť v oblasti Kaspického moře. Dalším významným zdrojem plynu pro Evropu se mŧţe stát zkapalněný zemní plyn (LNG), který by se dováţel z Arabských zemí. Vyuţití LNG pro Evropu a ČR je však prozatím silně omezeno nedostatečnou infrastrukturou potřebnou pro její rozvod. Zvýšení konkurence mezi výrobci tak závisí na výstavbě nových transitních plynovodŧ a zdokonalení evropské plynovodní sítě. V podmínkách ČR, jakoţto státu dováţející většinu spotřebovávaného plynu, se tak moţnost konkurence ve výrobě přesouvá na úroveň dovozcŧ plynu. Nicméně i zde potenciální konkurenci značně limituje omezené mnoţství zdrojŧ plynu. Všichni potenciální konkurenční dovozci by museli nakupovat u stejných producentŧ jako RWE Transgas. Pokud by chtěli této společnosti cenově konkurovat, museli by rezervy hledat jen v provozních nákladech. Určitou moţnost cenové konkurence umoţňuje také dlouhodobý kontrakt společnosti RWE Transgas na dovoz plynu z Norska, jehoţ cena je vyšší neţ cena ruského plynu.(26) Společnost, která by dováţela jen ruský plyn by tak měla menší výhodu, díky částečně niţší ceně plynu. I přesto by však tento cenový rozdíl byl zřejmě nepatrný a pro potenciální konkurenty nedostatečně zajímavý, coţ dokládá i současná situace, kdy se výraznější konkurence neprojevuje. Určité moţnosti konkurence ze strany dalších dovozcŧ spatřuji v případných krátkodobých kontraktech, které by byly uzavírány v době niţších cen plynu na světových trzích, tak aby mohli zákazníkŧm nabídnout niţší cenu neţ RWE. Takové chování má však spíše spekulativní charakter a nezaručuje moţnost dlouhodobého fungování na trhu. Reálnou - 41 -

moţnost konkurence by tedy přineslo jen zvýšení počtu producentŧ k jejichţ plynu by měli potenciální konkurenční dodavatelé v ČR přístup. V konkurence v segmentu výroby, neboli dovozu plynu, je tedy značně omezena nedostupností plynu z více světových nalezišť a velká závislost na dodávkách z Ruska.

5.3.2 Přenos Přenosová soustava zajišťuje jednak rozvod plynu od zdroje, nebo importní soustavy k jednotlivým distributorským soustavám, ale také zajišťuje i případný tranzit plynu do dalších zemí. Přenosová soustava tak mŧţe splňovat podmínky pro moţnou existenci přirozeného monopolu, ale i nemusí. Z pohledu propojení importních plynových zařízení a jednotlivých distributorských soustav mŧţe být přenosová soustava přirozeným monopolem. Avšak z pohledu transitního přenosu mohou pro danou obsluhovanou oblast existovat i jiné moţnosti, v podobě dalších transitních plynovodŧ, buď od stejného dodavatele, nebo od jiných dodavatelŧ plynu. Vzhledem k tomu, ţe cílem mé práce je určit moţnosti konkurence v rámci ČR, tak se dále moţností konkurence mezi tranzitními soustavami zabývat nebudu. V ČR pŧsobí jediný provozovatel přepravní soustavy, společnost RWE Transgas Net, která náleţí do skupiny RWE. V přepravě plynu tak nedošlo k vlastnickému oddělení provozovatele od jiných činností, oddělení je jen právní. Soustava slouţí k přepravě plynu po ČR, ale i k tranzitu zemního plynu na západ. Opět se tedy setkáváme se situací, kdy na trhu pŧsobí jen jeden subjekt, coţ by mohlo být dŧsledkem přirozeného monopolu. Znovu tedy provedu analýzu fixních nákladŧ a dalších znakŧ přirozeného monopolu. Zdrojem dat pro určení podílu fixních nákladŧ bude v tomto případě výroční zpráva společnosti RWE Transgas Net z roku 2008.(27) Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku je přibliţně 58 mld. korun. Provozní náklady, tvořené hlavně výkonovou spotřebou a osobními náklady, pak činí necelé 3 mld. korun. Podíl fixních nákladŧ v přepravě plynu dělá přibližně 95%. Zastoupení fixních nákladŧ v nákladové struktuře je tedy naprosto dominantní. Tyto vysoké náklady jsou zpŧsobeny drahým potrubním vedením, a jsou příčinou toho, ţe přenosová soustava plynu je jen minimálně rozvětvená. Přepravní soustava také jistě disponuje výnosy z rozsahu, neboť ke zvýšení objemu přepravovaného plynu nejsou

- 42 -

v současné době nutné dodatečné fixní náklady. Další přepravní soustavy by se tedy budovaly jen z dŧvodu diverzifikace přepravních cest za účelem větší bezpečnosti dodávek, coţ by spíše bylo záměrem stávajícího provozovatele přenosové soustavy, neţ moţností pro nové konkurenty. Pokud by přesto došlo k vybudováni paralelní přenosové soustavy, její provozovatel by se opět musel z dŧvodu vysokého podílu fixních nákladŧ potýkat s vyššími prŧměrnými náklady a nebyl by konkurenceschopný. Současná přenosová soustava tedy pokrývá celou trţní poptávku s niţšími náklady neţ by mělo více konkurenčních soustav a vzhledem k vysokému podílu fixních nákladŧ je velmi silným přirozeným monopolem. Přenosová soustava plynu byla stejně jako přenosová soustava elektřiny vybudována státem, coţ by opět dávalo zapravdu ekonomŧm rakouské školy, ţe její přirozený monopol je výsledkem státního zásahu. O tom jestli by přenosová soustava vznikla i bez zásahu státu netřeba dlouho uvaţovat, pokud totiţ chceme na území ČR spotřebovávat zemní plyn, musíme ho sem také nějak importovat. Vzhledem k tomu ţe naleziště plynu jsou velmi koncentrována a ţe podíl fixních nákladŧ u přenosu plynu je velmi vysoký, se domnívám, ţe přenosová soustava by byla i bez zásahŧ státŧ přirozeným monopolem. Podobně jako přenos elektřiny se i přenos plynu z dŧvodu existence přirozeného monopolu reguluje. Cenovou regulaci provádí také zde Energetický regulační úřad pomocí metody povolených výnosŧ.

5.3.3 Distribuce Distribuční soustavy slouţí k rozvodu plynu z přenosové soustavy ke konečným zákazníkŧm. Distribuční soustavy jsou většinou vymezené územními celky. Na českou přepravní soustavu společnosti RWE Transgas Net je napojeno 8 regionálních distribučních soustav. 6 z nich patří do skupiny RWE, po jedné náleţí skupině E.ON a Praţské energetice. Tyto distribuční soustavy slouţí k dopravě plynu ke konečným zákazníkŧm, případně jsou na ně napojeny lokální distribuční soustavy. Provozovatelé regionálních distribučních soustav jsou právně odděleni od ostatních činností. Jednotlivé distribuční soustavy jsou tedy dalšími potenciálními monopoly. Opět tedy přistoupím k analýze podílu fixních nákladŧ. Zdrojem dat pro mě bude výroční zpráva

- 43 -

společnosti RWE Distribuční sluţby (z roku 2008), která sdruţuje všechny distribuční sítě skupiny RWE Transgas a také výroční zpráva společnosti Praţská Plynárenská Distribuce z roku 2007. Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku společnosti RWE Distribuční sluţby byla přibliţně 110 mld. korun a provozní náklady 2,5 mld. korun.(28) Podíl fixních nákladŧ je tedy na úrovni 98 %. Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku společnosti Praţská Plynárenská Distribuce je pak 18 mld. korun. Provozní náklady této společnosti dělají 1 mld. korun.(29) Podíl fixních nákladŧ tedy vychází na 95%. Celkový prŧměrný podíl fixních nákladŧ distribučních společností plynu se tedy bude pohybovat kolem 97%. Je zajímavé ţe se tato hodnota moc neliší od podílu fixních nákladŧ u přenosu plynu. V případě elektroenergetiky je totiţ mezi přenosem a distribucí rozdíl patrný. V plynárenství jsou však tato podobná čísla zřejmě dŧsledkem vyšších nákladŧ na tranzitní plynovod, který je součástí přenosové soustavy. Tyto náklady tak vyrovnávají náklady distribuční sítě na hustější síť. Nicméně i v segmentu distribuce bude platit, ţe vysoký podíl fixních nákladŧ a dostatečná kapacita plynovodŧ umoţňují současným distribučním společnostem operovat s niţšími prŧměrnými náklady neţ by bylo schopno více firem v odvětví. Distribuční soustavy plynu jsou tedy velmi silným přirozeným monopolem. Určitou teoretickou moţností konkurence by snad opět mohl být podobně jako u elektroenergetiky duplicitní přívod plynu k velkému odběrateli. Taktéţ by ale k takové moţnosti konkurence musely být velmi vhodné podmínky, zejména krátká vzdálenost od přenosové soustavy, ochota provozovatele přenosové soustavy zbudovat přípojku, technické moţnosti zbudování takové přípojky a konečně zákazník s tak velkým odběrem aby byla zajištěna návratnost investice. Taková investice by navíc byla velmi riziková, neboť se jen těţko bude moci zaručit, ţe daný zákazník bude dané mnoţství plynu po dostatečnou dobu pro návrat investice skutečně odebírat. Splnění všech těchto podmínek se však pohybuje jen v teoretické rovině. Šance na jejich splnění je z dŧvodu vyššího podílu fixních nákladŧ ještě menší neţ obdobná moţnost v odvětví elektroenergetiky. Přesto, ţe je zřejmé, ţe v distribuci plynu existují velmi silné přirozené monopoly, z pohledu rakouské školy bychom je museli opět označit za výsledek státních zásahŧ. Zda by tyto monopoly vznikly i bez zásahŧ státu není moţné nijak odhadnout, neboť v době před prvními většími zásahy státu do podoby plynárenské soustavy se místo zemního plynu uţíval ještě svítiplyn, který se vyráběl i na našem území, většinou v oblastech uhelných dolŧ. Následný

- 44 -

nástup vyuţívaní zemního plynu, stavba přenosové a distribučních soustav byl jiţ plně v reţii státu. Současné distribuční soustavy však bezpochyby jsou přirozenými monopoly, a tak je k nim také přistupováno. Ve směrnicích EU je tedy dán poţadavek na oddělení těchto monopolŧ od ostatních konkurenčních segmentŧ a jejich činnost je regulována. Cenovou regulaci distribučních soustav opět provádí Energetický regulační ústav, za pouţití metody povolených výnosŧ.

5.3.4 Skladování Skladování je velmi dŧleţitou součástí plynárenského trhu. Spotřeba zemního plynu totiţ během roku značně kolísá. To je zpŧsobeno tím, ţe většina plynu je pouţívána na vytápění. Roční spotřeba pak tedy kopíruje prŧměrné venkovní

teploty. Pro uspokojení aktuální

poptávky tak mají dodavatelé plynu dvě moţnosti, buď budou od producentŧ nakupovat mnoţství plynu podle aktuální potřeby, nebo nakupovat stále stejné mnoţství a v době niţší poptávky jej skladovat a čerpat v době vyšší poptávky. První moţnost by se však značně prodraţila, neboť se dá očekávat ţe v zimě, tedy v době nejvyšší poptávky, by byla cena vyšší neţ v létě, tedy v době niţší poptávky. Mnohem levnější tedy je mít nasmlouvané stejné mnoţství po celý rok a plyn skladovat. Pro kaţdého dodavatele plynu je tedy nezbytné disponovat skladovacími prostory plynu. Obrázek 12: Vývoj prŧměrné roční spotřeby v ČR a čerpání zemního plynu ze zásobníkŧ

Pramen: www.zemniplyn.cz

- 45 -

V současné době slouţí pro potřeby ČR 7 podzemních zásobníkŧ plynu. 6 z nich provozuje společnost RWE Gas Storage, ze skupiny RWE, 1 provozují Moravské naftové doly. V roce 2007 pak měla společnost RWE Gas Storage větší neţ 90 procentní podíl na trhu s uskladňováním plynu.(16) Přesto, ţe je tato společnost povinna poskytovat skladovací kapacity všem zájemcŧm o skladování, coţ jsou většinou obchodníci-dodavatelé, musel situaci kolem vyuţívání kapacity podzemních zásobníkŧ řešit Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Šetření prováděné v letech 2007 aţ 2009 se týkalo podezření, ţe společnosti patřící do skupiny RWE dlouhodobou rezervací skladovací kapacity ztěţovaly svým konkurentŧm situaci na trhu dodávek plynu.

Tyto společnosti totiţ v minulosti uzavřely smlouvu na

skladování takového mnoţství zemního plynu, ţe odpovídalo 90% kapacity všech podzemních zásobníkŧ. Tato smlouva měla přitom účinnost 25 let. Dŧsledkem toho bylo odmítání ţádostí konkurenčních dodavatelŧ o uskladnění zemního plynu z dŧvodu plné kapacity. Toto šetření bylo ukončeno tím, ţe se společnost RWE Gas Storage zavázala do roku 2013 postupně uvolnit třetím stranám 20% z kapacity svých zásobníkŧ. A zároveň byla zkrácena účinnost smlouvy mezi společností RWE Transgas a RWE Gas Storage na 12 let. (30) Moţnost konkurence v plynárenství tedy byla tímto krokem částečně posílena, nicméně i z tohoto případu jsou patrné dvě zásadní věci , které negativně ovlivňují konkurenční moţnosti. V první řadě je to zřejmá nedostatečná kapacita dostupných podzemních zásobníkŧ, které nejsou schopny pokrýt celou poptávku. A za druhé je to nezpochybnitelné dominantní postavení společnosti RWE Gas Storage v segmentu skladování plynu. Naopak určitým pozitivem ve smyslu konkurenčních moţností je skutečnost, ţe ceny za uskladnění plynu nejsou regulovány a tak je zvýšena atraktivita tohoto segmentu pro potenciální investory. Nicméně i přesto je to hlavně společnost RWE Gas Storage, která plánuje výstavbu dalších zásobníkŧ. Mezi roky 2007 aţ 2012 by chtěla své kapacity rozšířit asi o 30%. Další společností, která také oznámila záměr vybudovat další kapacity jsou Moravské naftové doly. Ostatní potenciální konkurenti mezi provozovateli podzemních zásobníkŧ plynu zatím o vlastních projektech teprve uvaţují, jako například společnost Česká energetická.(31) Pokud by tedy v budoucnu kapacita dostupných zásobníkŧ plynu vzrostla a uspokojila by celou poptávku, dominantní postavení společnosti RWE Gas Storage bude stále zachováno. - 46 -

5.3.5 Obchod Činnost obchodníkŧ je stejná jako v jakémkoliv jiném odvětví, tedy v tomto případě nákup zemního plynu od dovozce, případně výrobce a prodej konečným zákazníkŧm. Kromě samotné komodity nakupují také přenos, distribuci a skladování zemního plynu. Na českém plynárenském trhu mezi nejvýznamnější obchodníky patří obchodníci náleţící k jednotlivým regionálním distributorským společnostem. Jsou to tedy především obchodníci skupiny RWE, E.ON a Praţské energetiky. Na trhu pŧsobí dále řada menších obchodníkŧ, jejichţ trţní podíly jsou však velmi malé. Tito obchodníci se soustředí převáţně na velkoodběratele, o segment domácnosti v současné době nemají větší zájem.(16) Konkurenční moţnosti obchodníkŧ jsou opět ovlivněny situací ve všech segmentech plynárenství a jsou tedy ukazatelem konkurenčních moţností celého odvětví. Tyto moţnosti tedy v první řadě omezuje silný přirozený monopol v přenosu a distribuci plynu. Konkurenční moţnosti v plynárenství jsou také značně omezeny situací ve výrobě, jelikoţ plyn je na území ČR dováţen jen ze dvou rŧzných zdrojŧ, přičemţ ruský zdroj je dominantní. Drtivou většinu plynu navíc dováţí jediná společnost – RWE Transgas. Podobná situace je i v dalším klíčovém segmentu, ve skladování plynu. I obchodníci v plynárenství tak mají jen velmi malé moţnosti nějak odlišit svŧj nabízený produkt a vzájemně si konkurovat

- 47 -

Obrázek 13: Schéma fungování trhu se zemním plynem v ČR

Pramen: Energetický regulační úřad (2005)

5.4 Shrnutí – plynárenství jako síťové odvětví Plynárenství je dalším typickým síťovým odvětvím. Geograficky propojená síť totiţ i v tomto odvětví představuje nezbytnou součást k přepravě produktu od výrobce ke spotřebiteli. Samozřejmě ţe i za tuto síť v podobě plynových potrubí existují určité alternativy. Mohou jimi být například přenosné plynové lahve. Avšak jejich kapacita je velmi omezená a pro dlouhodobé uţívání je neefektivní i pro malé odběry. Síť je tedy i zde jediným vhodným zpŧsobem dopravy produktu pro drtivou většinu odběratelŧ. Typologicky je plynárenská síť opět určitou kombinací stromových a hvězdicových struktur. Hlavní přívodní linii je tedy opět

- 48 -

přenosová soustava, která z jedné strany přivádí plyn z norských nalezišť a z druhé strany z ruských. Na tuto hlavní linii je připojeno několik hvězdicových sítí, které představují jednotlivé distribuční soustavy. Schéma české plynárenské soustavy znázorňuje následující obrázek. Obrázek 14: Zjednodušené schéma české plynárenské soustavy

Souhrnný podíl fixních nákladŧ v celém odvětví je asi 85%.4 Toto číslo je však ovlivněno skutečností, ţe plyn jako komodita se do ČR dováţí a náklady na nákup plynu zmenšují tento podíl. Dŧleţitější jsou však ukazatele podílu fixních nákladŧ v segmentech se sítí. Podíl fixních nákladŧ u přenosu plynu je 95% a u distribuce dokonce 97%. V těchto segmentech jsou tedy velmi silné přirozené monopoly, coţ značně omezuje konkurenční moţnosti v celém odvětví. Přitom ani v segmentu výroby plynu, v případě ČR dovozu , nejsou podmínky pro rozvoj konkurence ideální. Dŧleţitou funkci v plynárenství zastává také skladování plynu, které je pro rozvoj konkurence také klíčové. Bohuţel ani zde, z dŧvodu dominantního postavení jednoho ze subjektŧ a nedostatečné kapacity dostupných zásobníkŧ zemního plynu nejsou vytvořeny ideální podmínky pro rozvoj konkurence.

4

Výpočty autora, zdroj dat: Výroční zprávy skupiny RWE Transgas z roku 2008 a Praţské plynárenské z roku 2007 (27) (28) (29) (32) (33) (34)

- 49 -

Oddělením přenosu a distribuce, jakoţto segmentŧ s přirozeným monopolem, od ostatních činností v plynárenství se určité moţnosti konkurence i zde otevřely. Nicméně vzhledem k výše zmíněným problémŧm jsou tyto moţnosti značně omezené. Navíc samotné oddělení přirozených monopolŧ tyto monopoly neodstraní a tak i nadále budou negativně ovlivňovat moţnosti konkurence v celém odvětví.

- 50 -

6 Telekomunikace Telekomunikace jsou v současnosti jedním z největších a nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím vŧbec. Taktéţ bývají často uváděny jako typický příklad síťového odvětví, avšak od tradičních síťových odvětví, kterými je elektroenergetika, nebo plynárenství, se značně liší. Díky těmto odlišnostem tak budu moci nahlédnout na problematiku síťového odvětví z trochu jiného pohledu. Telekomunikace se od předchozích síťových odvětvích odlišují tím, ţe dané sítě neslouţí k přepravě či distribuci produktu, ale produktem je samotná přeprava, neboli spojení po síti. V telekomunikacích tedy nejsou činnosti jako výroba, či obchod. Jedinou činností tedy je pouze přeprava dat po síti. Moţnosti konkurence v telekomunikacích tak budou ovlivněny jen sítí. Mezi telekomunikace lze zařadit všechny činnosti při kterých se předávají informace na dálku. Pro potřeby své práce však budu telekomunikacemi rozumět telefonní komunikaci. Právě telefonní komunikace prošly v posledních letech velmi dramatickým vývojem. Tento dramatický vývoj představuje zejména nahrazení jednoho druhu pouţívané sítě jiným druhem sítě. Tedy nástup mobilních sítí a postupné získaní většinového podílu na trhu telekomunikačních sluţeb na úkor pŧvodních pevných sítí.

6.1 Historie Samotný vznik telekomunikačního trhu lze datovat do roku 1989 kdy byl zřízen státní podnik Správa pošt a telekomunikací – SPT Praha, jehoţ cílem bylo zabezpečit efektivní pokrytí republiky telekomunikační sítí. Této společnosti byl poskytnut do roku 2000 státní monopol na provozování pevných linek, aby mohla zmodernizovat a rozšířit českou telekomunikační síť. V roce 1991 začala společnost Eurotel provozovat první mobilní síť v ČR. Ceny mobilních zařízení i hovorŧ však byly ještě tak vysoké, ţe tato společnost zatím nepředstavovala konkurenční hrozbu pro provozovatele pevné telefonní sítě. V roce 1996 vstoupil na trh druhý mobilní operátor společnost RadioMobil, který provozoval svou síť pod značkou Paegas. Na trhu mobilních operátorŧ tak vzniklo konkurenční prostředí, jehoţ výsledkem bylo sníţení cen mobilní telekomunikace téměř na úroveň sluţeb pevných linek. V roce 2000 vstoupil na trh mobilních operátorŧ další subjekt, společnost Český mobil, který - 51 -

vystupoval pod značkou Oskar. V té době jiţ byly mobilní operátoři velkým konkurentem pro pevné linky. V témţe roce navíc skončil státní monopol a trh pevných linek byl liberalizován. V roce 2003 pak společnost Český Telecom, coţ byl právní nástupce společnosti SPT Praha a následně SPT Telecom, získal 100% podíl ve společnosti Eurotel. V následujících letech získaly všechny významné telekomunikační společnosti zahraničního vlastníka. V roce 2003 se Paegas změnil na T-mobile, v roce 2005 byl Oskar koupen společností Vodafone a v témţe roce koupila společnost Telefonica společnost Český Telecom.(35) V současné době tedy telekomunikačním trhem naprosto vládnou mobilní operátoři, coţ dokazuje i následující obrázek.

Obrázek 15: Účastníci v telefonní sítí (počet na 100 obyvatel)

Pramen: ČSÚ

Přesto, ţe mobilní sluţby v současné době zcela dominují, pevné linky zatím zcela vytlačeny z trhu nebyly. Oba zpŧsoby telekomunikace tak v současné době stále ještě pŧsobí vedle sebe a vytváří tak vlastní segmenty. Dále se tedy budu zabývat oběma segmenty, tedy segmentem pevných linek i segmentem mobilních operátorŧ. Z hlediska cíle práce pak bude samozřejmě dŧleţitější segment mobilních operátorŧ, neboť právě ten představuje telekomunikace jako - 52 -

rozvíjející se sektor, ve kterém se velmi rychle uplatňují nové technologie a který tedy bude od předchozích síťových odvětví velmi odlišný.

V následující pasáţích se tedy budu věnovat jednotlivým telekomunikačním segmentŧm, kde zejména v případě mobilních operátŧ budu analyzovat další významné odlišnosti hlavně ve struktuře sítě a jejího vývoje. Nejprve se však budu krátce věnovat segmentu pevných linek.

6.2 Pevné linky Segment pevných linek představuje starší část telekomunikací, jehoţ největší rozvoj nastal koncem 20. století a dnes jiţ jeho význam stále klesá. Síť je v tomto segmentu tvořena kabelovým spojením telefonních stanic – aparátŧ s ústřednami, které jsou pak vzájemně spojeny dalším kabelovým vedením. Na českém trhu pevných linek zaujímá největší podíl společnost Telefonica O2, která jakoţto nástupce pŧvodního monopolního provozovatele pevných linek ovládá asi 70% trhu. Tato společnost také jako jediná disponuje téměř 100% pokrytím. Další společnosti se specializují jen na firemní zákazníky z větších měst, jde zejména o společnost GTS Novera se 14% podílem a společnost Radiokomunikace s 4% podílem. Jako data pro výpočet podílŧ fixních nákladŧ musím pouţít výkazy společnosti Český Telecom z roku 2002, neboť v pozdějších výkazech této společnosti a následně společnosti Telefonica jsou jiţ zahrnuty i údaje ze segmentu mobilních sítí. Druhým zdrojem dat budou účetní ukazatele společnosti GTS Novera. Podle výroční zprávy společnosti Český Telecom z roku 2002, byla pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku přibliţně 167 mld. korun. Provozní náklady tvořily asi 31 mld. korun.(36) Podíl fixních nákladŧ je tedy 84%. V případě společnosti GTS Novera pouţiji data z výroční zprávy z roku 2008. Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku této společnosti je asi 11,5 mld. korun a provozní náklady jsou 4 mld. korun.(37) Podíl fixních nákladŧ je tedy zhruba 70%. Podíl fixních nákladŧ těchto dvou společností tak není stejný. V případě Českého telecomu (Telefonica O2), však tento podíl zřejmě zvyšují starší

- 53 -

technologie, které byly v roce 2002 dostupné, naopak u GTS Novera mŧţe podíl fixních nákladŧ naopak zmenšovat rozsah sítě, která není tak hustá jako v případě sítě Českého telecomu. Podíl fixních nákladŧ v pevných sítích tak odhaduji na 75%. Byť jde o značný podíl, je zřejmé, ţe není nepřekonatelnou překáţkou vstupu do tohoto segmentu. Konkurence v segmentu pevných linek je samozřejmě značně omezena, nicméně je moţná. Segment pevných linek však není samostatným trhem. Relevantním trhem jsou telekomunikace jako celek. Jelikoţ jsou v dnešní době v telekomunikačních sluţbách dominantní mobilní sítě, nelze tedy moţnosti konkurence v pevných sítích vztahovat na celé odvětví. Pro moţnosti konkurence v odvětví telekomunikací tak budou určující hlavně konkurenční moţnosti v mobilních sítích, tedy segmentu mobilních operátorŧ.

6.3 Mobilní operátoři Významný rozdíl mezi trhem mobilních operátorŧ, pevných linek ale i předchozíma dvěma odvětvími je v povaze sítě. Celá síť je tvořena třemi druhy zařízení, tedy vysílači, sítí pouţitelných frekvencí a přijímači. Přičemţ přijímače jsou spíše zařízení slouţící k připojení do dané sítě, takţe samotnou síť tvoří skupina vysílačŧ a dostupné kmitočtové spektrum. V případě vysílačŧ jde nejčastěji o stoţáry s anténami a telekomunikační druţice. Kmitočtové spektrum, tvořící druhou část sítě je však pouze přírodní prostor, umoţňující přenos signálu. Kmitočtové spektrum vyuţitelné pro přenos telekomunikačního signálu však není neomezené. Navíc z dŧvodŧ rušení signálu nelze pouţít stejný kmitočet k přenosu dvou rŧzných signálŧ rŧzných poskytovatelŧ telekomunikačních sluţeb. Kaţdá telekomunikační sluţba tak musí mít vlastní kmitočet na nímţ se bude její signál přenášet. Z toho dŧvodu se na národní úrovni zřizují nezávislé telekomunikační úřady, které spravují kmitočtové spektrum a přidělují povolení a licence na vyuţívání konkrétních kmitočtŧ. Na mezinárodní úrovni pak funguje systém smluv, které vymezují kmitočty daným státŧm a sluţbám. Činnost telekomunikačních úřadŧ však nekončí jen u správy kmitočtového spektra a případně dalších podpŧrných činností, zajišťující fungování telekomunikací. Velmi často se chovají i jako regulační úřady, kdy se snaţí o podporu hospodářské soutěţe a ochranu spotřebitelŧ.

- 54 -

V ČR pŧsobí jako regulátor Český telekomunikační úřad, který vedle správy kmitočtového spektra a dalších podpŧrných činnostech také reguluje jednotlivé činnosti, mimo jiné i segment mobilních operátorŧ, kde nastavuje klíčovou sazbu za propojení hovorŧ z rŧzných sítí. Na českém trhu

pŧsobí v současnosti 4 mobilní operátoři – Telefónica O2 , T-mobile,

Vodafone a U:fon. Přitom na úplném začátku českých mobilních telekomunikačních sluţeb fungoval jediný provozovatel, předchŧdce dnešního O2. Téměř v zápětí však získal licenci předchŧdce T-mobile. Uţ tehdy se ukázalo, ţe v tomto odvětví neexistuje přirozený monopol. V roce 2000 pak přibyl další operátor – Vodafone a v roce 2007 získal licenci uţ 4. - U:fon. Jednotlivé trţní podíly byly k 31.12.2007 následující: T.Mobile 40%, O2 39%, Vodafone 20% a U:fon méně neţ 1%. (39) K výpočtu podílu fixních nákladŧ v segmentu mobilních operátorŧ pouţiji data uvedená ve výročních zprávách z roku 2007 společností T-Mobile(40) a Vodafone.(41) Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku společnosti T-Mobile je 38 mld. korun a provozní náklady jsou 19 mld. korun. Podíl fixních nákladŧ tedy u této společnosti dělá 67%. Pořizovací cena dlouhodobého hmotného majetku společnosti Vodafone je pak zhruba 24 mld. korun a provozní náklady jsou 13 mld. korun. Podíl fixních nákladŧ pak tedy odpovídá 65%. Zprŧměrňováním těchto čísel dostaneme podíl fixních nákladŧ v segmentu mobilních operátorŧ, který bude 66%. Přesto, ţe fixní náklady jsou stále většinové, jsou jiţ o poznání niţší neţ v jiných odvětví. To je zpŧsobeno tím, ţe náklady na výstavbu mobilní sítě tvoří jen náklady na vybudování systému vysílačŧ, spojovacích centrál a případně zakoupení licence k provozování určité sluţby na určité frekvenci. Tento podíl mŧţe být v současné době ještě niţší. V mobilních sítích se totiţ ve velké míře uplatňují nové technologie, zejména technologie datového přenosu. Náklady na realizaci nové technologie jsou totiţ v případě mobilních sítí mnohem niţší, neţ třeba ve fyzických sítích elektroenergetiky a plynárenství. Uvedené podíly fixních nákladŧ jsou odvozeny z pořizovacích cen dlouhodobého hmotného majetku, který byl postaven jiţ před pár lety. Díky technologickým inovací, tak zřejmě jde v současné době postavit zařízení se stejnou funkcí levněji. V následující části se tedy pokusím nastínit technologické inovace mobilních sítí, které měly a mají velký vliv na konkurenční moţnosti v odvětví.

- 55 -

6.3.1 Vývoj technologie mobilních sítí Základem mobilní komunikace je určitý rádiový kmitočet, nebo kmitočtový rozsah v němţ dochází k přenosu telekomunikačních dat. Tento přenos dat se pak uskutečňuje v rámci určitého systému, tzv. standardu. Zdrojem pokroku v rámci technických inovací jsou tedy tyto standardy. V současné době je nejrozšířenějším mobilním standardem GSM, neboli Globální systém pro mobilní komunikaci. Tento standard je v technické hierarchii označován jako standard druhé generace (2G) a byl zaveden v roce 1991.(38) Základní sluţby, které tento standard poskytoval bylo volání a posílání SMS zpráv. K dalším sluţbám, které byl tento standard schopný poskytnout, patřilo zobrazování čísla volajícího, přesměrování hovorŧ, čekající hovor, blokování hovorŧ a moţnost nastavení sluţeb pomocí GSM kódŧ.(42) V roce 1997 byla představena sluţba GPRS, která uţivatelŧm GSM sítě začala poskytovat datové sluţby.(43) Nově tedy bylo moţné vedle volání a posílání SMS zpráv také posílat datové soubory. Dalším vývojovým stupněm v technologii GSM je technologie EDGE, díky níţ je datový přenos efektivnější a tedy rychlejší. Tato technologie byla představena v roce 1999, nicméně v ČR stále není vybudováno její 100% pokrytí u všech operátorŧ GSM.(44) Jak technologie GPRS, tak i EDGE představují určitou nadstavbu standardu GSM s tím, ţe hlasové (GSM) a datové (GPRS, EDGE) sluţby vyuţívají 2 rŧzné sítě. Pro tyto datové sluţby se tedy musejí budovat samostatné vysílací jednotky. To však jiţ neplatí pro sítě – standardy třetí generace (3G). První 3G síť - CDMA (Code Division Multiple Access) byla spuštěna v roce 2001 v Japonsku.(45) Předností tohoto standardu je kromě jediné sítě pro hlasový i datový přenos, coţ sniţuje náklady na výstavbu sítě, také vyšší kapacita a kvalita.(46) V současné době jsou pak zaváděny stále nové technologie, které dále zlepšují kvalitu sluţeb a zvyšují kapacitu přenášených dat. V ČR síť GSM provozují Telefónica O2 , T-mobile a Vodafone. Všichni tito operátoři v současné době dokončují pokrytí sluţbami technologie EDGE. T-mobile by měl mít 100% pokrytí do konce roku 2009, zbylí operátoři do konce roku 2010.(47) Síť čtvrtého operátora U:fon vyuţívá novější technologii CDMA, její pokrytí je zatím asi 84%.(48) Tento operátor tak jako jediný vyuţívá 3G síť pro mobilní volání, ostatní operátoři vyuţívají 3G technologie jen pro datové sluţby a zatím jen v určitých lokalitách.

- 56 -

Technologický pokrok v posledních 10 letech znamenal pro mobilní operátory velké změny a hlavně značné moţnosti pro konkurenty. Zavedení technologií GPRS a EDGE znamenalo vytvoření nového segmentu na trhu, vedle hlasových sluţeb nově i sluţby datové, čímţ byla ukončena homogenita nabízených sluţeb. Tyto technologie umoţnily nabízet kombinovaný produkt volání + mobilní internet. Díky technologii CDMA pak mohl na trh vstoupit i čtvrtý operátor. Neustálé vylepšování daných technologií také umoţňovalo a umoţňuje jejich provozovatelŧm nabízet levnější a kvalitnější sluţby. Tento technologický vývoj má tedy nesporný pozitivní vliv na konkurenci na trhu mobilních operátorŧ. Dŧkazem je zejména vstup třetího operátora – Vodafonu v roce 2000 a čtvrtého U:fona v roce 2007 na trh. Samotná vyšší konkurence je pak i obráceně zdrojem rychlejšího technologického pokroku, kdy mobilní operátoři investují velké částky do nových technologií s cílem získat co největší trţní podíl. Je tedy zřejmé, ţe technologické inovace jsou příčinnou niţšího podílu fixních nákladŧ v tomto segmentu a zároveň zaručují jeho další sniţování v budoucnu.

6.4 Shrnutí – telekomunikace jako síťové odvětví Dnešní

telekomunikace

zcela

ovládá

segment

telekomunikační mobilní sítě odpovídá vícenásobné

mobilních

operátorŧ.

Typologie

hvězdicové síti. Jednotlivé mobilní

telefony jsou nejprve spojeny s vysílači, které jsou propojeny s mobilními ústřednami. Na tyto ústředny jsou pak napojeny další vysílače stejné sítě, ale také je kaţdá ústředna spojena s ústřednami jiných mobilních sítí. Schéma jedné mobilní sítě znázorňuje následující obrázek.

- 57 -

Obrázek 16: Zjednodušené schéma mobilní telekomunikační sítě

Podíl fixních nákladŧ v telekomunikacích mŧţeme vzhledem k situaci na trhu zaměnit s podílem fixních nákladŧ mobilních operátorŧ. Tento podíl tedy bude 66%. Přirozený monopol se tedy v telekomunikacích nevyskytuje. Zajímavé je, ţe v tomto případě dochází k duplikacím, které bývají označovány za neefektivní. Pravdou je, ţe by nejspíše celou poptávku po daných telekomunikačních sluţbách byla schopna uspokojit jediná síť. Vybudování dalších sítí určených pro stejný typ sluţby se tak jeví jako plýtvání zdrojŧ. Dŧvodem, proč však k duplikacím dochází jsou celkové niţší náklady na výstavbu sítě, které se v tomto rozvíjejícím se odvětví snadno vracejí. Celkové niţší náklady jsou dány jak povahou sítě, která nemusí být fyzicky propojená, ale také moţností vyuţívat výnosŧ ze sdruţené činnosti, kdy například jeden vysílač mŧţe slouţit k vytvoření více sítí a k poskytování více sluţeb. Telekomunikace jsou v porovnání s elektroenergetikou, nebo plynárenstvím mladé odvětví, které se stále velmi rychle rozvíjí. Zatímco trţní poptávka v těchto dvou odvětvích je jiţ nějakou dobu poměrně stabilní, tak v telekomunikacích se nejenom stále zvyšuje, ale díky novým technologiím se zvyšuje i mnoţství telekomunikačních sluţeb a roste tedy i počet samotných telekomunikačních trhŧ. Tím se pak samozřejmě vytváří i prostor pro konkurenci.

- 58 -

7 Srovnání konkurenčních možností v síťových odvětví Jako základní nástroj pro srovnání konkurenčních moţností v jednotlivých odvětvích jsem si zvolil podíl fixních nákladŧ na celkových nákladech. Podíl fixních nákladŧ představuje obtíţnost vstupu na daný trh. Vysoký podíl fixních nákladŧ mŧţe být znakem přirozeného monopolu a pomocí tohoto podílu mŧţeme také určit sílu přirozeného monopolu. Následující tabulka uvádí podíly fixních nákladŧ celkově pro celá odvětví, ale hlavně v segmentech ve kterých se vyskytuje geograficky propojená síť. Tabulka 2: Podíl fixních nákladŧ v síťových odvětvích a jejich segmentech Odvětví/činnosti

Podíl fixních nákladů

Elektroenergetika (obecně)

80%

- Přenos

75%

- Distribuce

90%

Plynárenství (obecně)

85%

- Přenos

95%

- Distribuce

97%

Telekomunikace (obecně)

66%

- Pevné linky

75%

- Mobilní operátoři

66%

Pramen: Výpočty autora, zdroj dat: finanční výkazy subjektŧ zabývajících se danou činností

Do podílu fixních nákladŧ z celého odvětví u elektroenergetiky a plynárenství jsou pak vedle nákladŧ z distribuce a přenosu započítány i náklady na výrobu a obchod. V plynárenství se pak náklady na výrobu rozumí náklady na nákup dováţeného plynu. Z tabulky je zřejmé, ţe celkový podíl fixních nákladŧ v elektroenergetice se příliš neliší od tohoto podílu v přenosu a distribuci. To je dáno tím, ţe i ve výrobě jsou poměrně velké fixní náklady. Naopak v plynárenství se jiţ podíl fixních nákladŧ ze celé odvětví mírně liší od podílŧ fixních nákladŧ v přenosu a distribuci. Celkový podíl fixních nákladŧ v plynárenství totiţ značně sniţují náklady na nákup plynu, který se do ČR dováţí. U telekomunikací je pak podíl fixních nákladŧ z celého odvětví roven podílu fixních nákladŧ v segmentu mobilních operátorŧ. Vzhledem k naprosto dominantnímu postavení mobilních operátorŧ nad pevnými linkami jsem totiţ tento segment pouţil jako reprezentativní pro celé odvětví. Telekomunikační segmenty se pak jiţ dále nedělí, neboť telekomunikace představují síťové odvětví jehoţ

- 59 -

produktem je samotná přeprava, v tomto případě přeprava dat, a ţádné další činnosti nezahrnují. Spíše neţ podíly fixních nákladŧ v celém odvětví jsou však pro analýzu moţností konkurence dŧleţitější podíly fixních nákladŧ v segmentech v nichţ se vyskytuje daná geograficky propojená síť. Právě ta je totiţ hlavním znakem síťových odvětví a zároveň zdrojem podmínek pro existenci přirozených monopolŧ. Určení podílu fixních nákladŧ v těchto segmentech tedy bylo hlavním záměrem mé práce. Vyšší podíl fixních nákladŧ pak znamená lepší podmínky pro existenci přirozeného monopolu a v případě jeho existence také silnější přirozený monopol. Naopak, čím je podíl fixních nákladŧ v segmentech se sítí menší, tím jsou podmínky vhodnější pro moţnou konkurenci. Vzhledem k významu sítě v síťových odvětvích pak budou konkurenční moţnosti v síťových segmentech mít zásadní vliv na obecné moţnosti konkurence v rámci celého odvětví. Následující tabulka tak uvádí podíly fixních nákladŧ v segmentech v nichţ se vyskytuje daná síť. V případě elektroenergetiky a plynárenství se jedná o podíl vypočítaný ze součtu jednotlivých fixních a provozních nákladŧ v segmentech přenosu a distribuce, u telekomunikací jde opět o podíl fixních nákladŧ v segmentu mobilních operátorŧ. Tabulka 3: Podíl fixních nákladŧ v segmentech, které jsou tvořeny sítí Odvětví

Podíl fixních nákladů v síťových segmentech

Elektroenergetika

87%

Plynárenství

97%

Telekomunikace

66%

Pramen: Výpočty autora, zdroj dat: finanční výkazy subjektŧ zabývajících se danou činností

Z hlediska podílu fixních nákladŧ jsou tedy největší možnosti konkurence v odvětví telekomunikací, následuje elektroenergetika a nejmenší možnosti konkurence jsou pak v odvětví plynárenství. Telekomunikace mají nejniţší podíl fixních nákladŧ díky povaze mobilní sítě, která nevyţaduje fyzické propojení jednotlivých uzlŧ. Síť je totiţ z větší části tvořena pouze spektrem dostupných kmitočtŧ. Podíl fixních nákladŧ je také stále sniţován díky novým technologiím, které se právě v telekomunikacích uplatňují v daleko větší míře neţ v ostatních - 60 -

síťových odvětvích. Zavádění nových technologií pak také souvisí s niţším podílem fixních nákladŧ sítě, jelikoţ je levnější i samotné aplikování, případně instalace těchto technických inovací do stávající sítě. Přirozený monopol se tedy v telekomunikacích nevyskytuje a podíl fixních nákladŧ je tedy na úrovni, která nepředstavuje nepřekonatelnou překáţku vstupu do odvětví. Vyšší podíl fixních nákladŧ v elektroenergetických sítích je dán nutností fyzického propojení pomocí elektrického vedení. V případě husté sítě elektrického vedení tak jiţ jsou splněny podmínky existence přirozených monopolŧ v segmentech přenosu a distribuce. Díky existenci těchto přirozených monopolŧ jsou tedy moţnosti konkurence v elektroenergetice značně omezeny. Moţnosti konkurence v odvětví však příliš nezvyšuje ani situace v segmentu výroby elektřiny, kde jeden ze subjektŧ disponuje dominantním postavením. V tomto segmentu však potenciál pro větší konkurenční moţnosti existuje a bude záleţet na dalším vývoji, do jaké míry bude vyuţit. V plynárenství je podíl fixních nákladŧ v síťových segmentech extrémní z dŧvodu velké kapitálové náročnosti výstavby plynovodŧ. V síťových segmentech plynárenství jsou tedy velmi silné přirozené monopoly. Z toho dŧvodu jsou tedy konkurenční moţnosti v celém odvětví značně omezeny. Konkurenci v plynárenství však omezuje i skutečnost ţe plyn se do ČR dováţí a většinový podíl dováţeného plynu pochází od jednoho producenta. Problém konkurence ve výrobě je tedy přesunut mimo ČR a moţnosti konkurence se tedy přenášejí na dovozce plynu. Nicméně i zde je vzhledem k omezenému výběru výrobcŧ moţnost konkurence velmi oslabena. Z hlediska moţností konkurence je v plynárenství dŧleţitý také segment skladování plynu. Prozatím však i situace v tomto segmentu konkurenčním moţnostem příliš nenahrává, neboť kromě dominantního postavení jediného subjektu v této činnosti je současná poptávka po skladování vyšší neţ je kapacita skladovacích zařízení. Vedle podílu fixních nákladŧ v síťových segmentech, tak v případě elektroenergetiky a plynárenství ovlivňuje konkurenční moţnosti v odvětví také situace v jeho dalších segmentech.

- 61 -

- 62 -

8 Závěr Síťová odvětví jsou velmi specifickými odvětvími. Jejich vlastnosti a tedy i konkurenční moţnosti jsou značně determinovány existencí příslušné geograficky propojené sítě, která je nutná pro fungování v daném odvětví. V konkurenčním prostředí by pak kaţdý z konkurentŧ musel mít svou vlastní síť. Tyto sítě jsou však velmi nákladné. Čím by však byly tyto náklady niţší, tím by byla moţnost pro konkurenci vyšší. Míru velikost těchto nákladŧ na síť lze vyjádřit jako podíl fixních nákladŧ na celkových nákladech, kde se celkovými náklady rozumí součet fixních a provozních nákladŧ. Podíl fixních nákladŧ je také ukazatelem moţnosti vzniku přirozeného monopolu a jeho případné síly. Metodiku podílu fixních nákladŧ jsem primárně pouţil na ty části, neboli segmenty, síťových odvětví, které jsou tvořeny právě sítí. Vzhledem k významnosti sítě pro síťová odvětví jsou právě konkurenční moţnosti v síťových segmentech hlavním ukazatelem moţností a mezí konkurence v rámci celých odvětví. Pomocí podílu fixních nákladŧ jsem tedy porovnal konkurenční moţnosti ve všech sledovaných odvětvích. Podíl fixních nákladŧ byl v síťových segmentech všech odvětví významný. V případě telekomunikací odpovídal 66%, u elektroenergetiky 87% a v plynárenství dokonce 97%. Velikost podílu fixních nákladŧ je v síťových odvětvích determinována především úrovní dostupných technologických inovací a samotnou povahou produktu jemuţ musí odpovídat i síť. Nejlevnější jsou tedy sítě telekomunikační, které také často procházejí technologickými inovacemi. Sítě pro přenos a distribuci elektřiny jsou jiţ z dŧvodu nutnosti fyzického propojení draţší a inovacemi nejsou tolik ovlivněny. Plynovodní sítě jsou pak vzhledem k povaze produktu nejdraţší. Největší konkurenční moţnosti jsou tedy v odvětví telekomunikací, menší konkurenční moţnosti jsou v elektroenergetice

a

nejmenší konkurenční moţnosti jsou v plynárenství. V segmentech přenosu a distribuce u elektroenergetiky a plynárenství pak vysoké podíly fixních nákladŧ jiţ vytváří podmínky pro existenci přirozených monopolŧ. Síťové odvětví však není jen síť samotná. Pokud je v síťovém odvětví pomocí sítě přepravován nějaký produkt od výrobce ke spotřebiteli, pak do daného odvětví patří vedle segmentu samotné sítě i daný výrobce, případně obchodník a další subjekty, které s daným produktem operují. Moţnosti konkurence v těchto síťových odvětvích tak ovlivňují i tyto subjekty, neboli segmenty. U elektroenergetiky tak kromě samotného segmentu sítě, jehoţ

- 63 -

konkurenční moţnosti značí podíl fixních nákladŧ, ovlivňuje moţnost konkurence i situace v segmentu výroby. V plynárenství je to pak kromě výroby, také segment skladování. U telekomunikací však jiţ ţádný další segment není. Telekomunikace jsou totiţ příkladem síťového odvětví jehoţ produktem je samotný pohyb po síti, tedy přenos dat. Jediným telekomunikačním segmentem je tedy síť. V současné době je konkurence do síťových odvětví zaváděna hlavně formou oddělení segmentŧ s přirozenými monopoly od ostatních, potenciálně konkurenčních segmentŧ. Tento krok sice v odvětvích jako je elektroenergetika a plynárenství umoţní existenci nezávislých konkurujících si obchodníkŧ – dodavatelŧ, nicméně jejich konkurenční moţnosti jsou omezeny mnoha vlivy, zejména však přirozenými monopoly v klíčových segmentech odvětví. Oddělení totiţ tyto přirozené monopoly neodstraní a ty tak, podobně jako ostatní dŧleţité segmenty, nadále determinují konkurenční moţnosti v síťových odvětví. Skutečné zvýšení konkurence v síťových odvětví tak mŧţe být dosaţeno jen oslabením a zánikem přirozených monopolŧ, nebo zlepšením konkurenčních podmínek v dalších podstatných segmentech daného odvětví. Případný moţný zánik přirozených monopolŧ pak spatřuji v budoucích technologických inovacích, které byly například zdrojem zániku přirozeného monopolu v případě telekomunikačních pevných linek. Moţnosti a meze konkurence v síťových odvětví jsou velmi specifické v závislosti na konkrétních

vlastnostech

jednotlivých

odvětvích.

Nicméně

jednotícím

kritériem

konkurenčních moţností je podíl fixních nákladŧ, který je aplikován na daný síťový segment a jenţ významně ovlivňuje celkovou situaci v síťových odvětvích.

- 64 -

Seznam použité literatury [1] CRAMPES Claude. Network Industries And Network Goods. [online]. 1997. [cit. 200905-20]. Dostupné na WWW: < http://idei.fr/doc/by/crampes/network.pdf> [2] NEWBERY David M. Privatization, Restructuring, and Regulation of Network Utilities. Massachusetts Institute of Technology. 2001. ISBN 0-262-14068-3 [3] GOTTINGER Hans-Werner. Economies of network industrie. Routledge. 2003. ISBN 041527740X [online]. [cit. 2009-05-20] Dostupné na WWW: [4] WHITE L. U.S. public policy toward network industries, American Enterprise Institute. 1999. ISBN 0844771406. [online]. [cit. 2009-05-25] Dostupné na WWW: [5] SOUKUPOVÁ J. Mikroekonomie. Management Press. Praha. 2006. ISBN 978-80-7261150-8 [6] PERLOFF J.M. Microeconomics. Pearson Education. USA. 2007. ISBN 0321277945 [7] HOLMAN R. Mikroekonomie. C.H.Beck. Praha. 2002. ISBN 80-7179-737-5 [8] SCHOTTER A. Microeconomics, A Moder Approach. Addison-Wesley. USA. 1997. ISBN 0673999440 [9] ZAJÍČEK M. Konkurence v českém plynárenství – teoretický dodatek [online]. 1999. [cit. 2009-04-10] Dostupné na WWW: [10] FRANK R. Mikroekonomie a chování. Nakladatelství Svoboda. Praha. 1995. ISBN 8020504389 [11] KLEIN M. Competition in network industrie – Where and how to introdukce it. World Bank [online]. 1997. [cit. 2009-05-1].Dostupné na WWW [12] LORENZO Di T. The Myth of Natural Monopoly, The Review of Austrian Economics. Vol. 9. No.2. [online]. 1996 [cit. 2009-06-20] Dostupné na WWW [13] ČEZ. Z historie české energetiky [online]. 2009. [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.cez.cz/cs/vzdelavani/pro-studenty/podklady-ke-studiu/z-historie-ceskeenergetiky.html> [14] PETERKOVÁ D. Energetika a EU. Ministerstvo prŧmyslu a obchodu.[online]. 2005. [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [15] INTERNATIONAL TELECOMMUNICATIONS UNION. About ITU. [online]. [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [16] MPO. Zpráva o elektroenergetice a plynárenství 2007. [online]. 2008. [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.mpo.cz/dokument48532.html> [17] MPO. Vyhodnocení statistických údajŧ z energetiky za rok 2006. [online]. 2008. [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.mpo.cz/dokument49124.html>

- 65 -

[18] KOHUTKA J. Stručná zpráva o výsledcích Závěrečné zprávy Nezávislé energetické komise Elektro [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [19] ČEPS. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [20] ERÚ: Zpráva o postupu stanovení základních parametrŧ regulačního vzorce a stanovení cen pro II. regulační období v odvětví elektroenergetiky. [online]. 2005 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [21] ČEZ Distribuce. Výroční zpráva 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-15]. Dostupné na WWW: [22] E.ON Distribuce. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-15]. Dostupné na WWW: < http://www.eon.cz/file/cs/investors/annual_reports/EON_DistribuceVyrocni_zprava_2007-CS.pdf> [23] PREdistribuce. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.predistribuce.cz/data/sharedfiles/PREdi/Nase-spolecnost/Vice-oPREdistribuci/Vyrocni-zpravy/vz-07-cz.pdf > [24] GAS s.r.o. Historie plynárenství. [online]. 2007 [cit. 2009-05-10]. Dostupné na WWW: [25] Pirnerová H. Evropa je bez ruského plynu, RWE uţ varuje odběratele, IDNES.cz. [online]. 2009 [cit. 2009-05-20]. Dostupné na WWW: [26] GAS s.r.o. Přeprava a uskladnění [online]. 2007 [cit. 2009-05-10]. Dostupné na WWW: < http://www.zemniplyn.cz/doprava/#Cr> [27] RWE Transgas Net. Výroční zpráva 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-10]. Dostupné na WWW: < http://www.rwe-transgasnet.cz/miranda2/export/sites/www.rwetransgasnet.cz/cs/press_centrum/vyrocni_zprava/RWE_TGNet_Vyrocni_zprava_2008.pd f> [28] RWE Distribuční sluţby. Výroční zpráva 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.rwe-ds.cz/miranda2/export/sites/www.rweds.cz/cs/media/Vyrocni_zpravy/RWE_DS_VZ_2008_CZ.pdf> [29] Praţská plynárenská distribuce. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-10]. Dostupné na WWW: < http://www.ppdistribuce.cz/vyrocni-zprava-ppd-2007.pdf> [30] ÚOHS. RWE zpřístupní část svých zásobníkŧ plynu konkurenci. [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.compet.cz/hospodarskasoutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/rwe-zpristupni-cast-svych-zasobniku-plynukonkurenci/> [31] SMYČKOVÁ L. V sedmi obcích mají poklad. Zásoby plynu na dva měsíce. Aktuálně.cz. [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=626382>

- 66 -

[32] RWE Transgas. Výroční zpráva 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: < http://www.rwe.cz/miranda2/export/sites/www.rwe.cz/cs/presscentrum/vyrocni_zpravy/rwe-tg/RWE_TG_Vyrocni_zprava_2008.pdf> [33] RWE Energie. Výroční zprávy 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-10]. Dostupné na WWW: < http://www.rwe.cz/cs/o-nas/pro-akcionare/rwe_energie/> [34] Praţská plynárenská. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-05-20]. Dostupné na WWW: < http://www.ppas.cz/o-spolecnosti/ppas-vyrocni-zprava-2007.pdf> [35] JONÁK P. Milníky českého telefonování. HN.IHNED.CZ. [online]. 2006 [cit. 2009-0514]. Dostupné na WWW: < http://hn.ihned.cz/c6-10156010-18771800-50F100_dmilniky-ceskeho-telefonovani> [36] ČESKÝ TELECOM. Výroční zpráva 2002. [online]. 2003 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [37] GTS Novera. Výroční zpráva 2008. [online]. 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [38] The GSM Standard. In Kioskea [online]. 2008 [cit. 2009-06-05]. Dostupné na WWW: [39] Mobilní operátor. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-10]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Mobiln%C3%AD_oper%C3%A1tor> [40] T-Mobile. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-5]. Dostupné na WWW: [41] Vodafone. Výroční zpráva 2007. [online]. 2008 [cit. 2009-06-20]. Dostupné na WWW: [42] GSM Sluţby. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/GSM_slu%C5%BEby> [43] General Packet Radio Servis. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: [44] EDGE. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EDGE&redirect=no > [45] W-CDMA. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/W-CDMA > [46] U:FON. Moje síť a technologie. [online]. [cit. 2009-06-05]. Dostupné na WWW: [47] EDGE. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Enhanced_Data_Rates_for_GSM_Evolution> [48] U:FON. In Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2009 [cit. 2009-06-22]. Dostupné na WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/U:fon>

- 67 -

- 68 -

Seznam obrázků a tabulek OBRÁZEK 1: HVĚZDICOVÁ SÍŤ ................................................................................................................................ 11 OBRÁZEK 2: STROMOVÁ SÍŤ ................................................................................................................................... 11 OBRÁZEK 3: PROPOJENÉ HVĚZDICOVÉ SÍTĚ ............................................................................................................ 12 OBRÁZEK 4: PŘIROZENÝ MONOPOL ........................................................................................................................ 17 OBRÁZEK 5: ZISK PŘIROZENÉHO MONOPOLU .......................................................................................................... 18 OBRÁZEK 6 ZTRÁTA Z MRTVÉ VÁHY V DŦSLEDKU PŘIROZENÉHO MONOPOLU ....................................................... 19 OBRÁZEK 7: REGULACE PŘIROZENÉHO MONOPOLU NA ÚROVNI PRŦMĚRNÝCH NÁKLADŦ ...................................... 20 OBRÁZEK 8: SÍŤ ELEKTRICKÉHO VEDENÍ – PÁTEŘNÍ SÍŤ.......................................................................................... 26 OBRÁZEK 9: SCHÉMA FUNGOVÁNÍ TRHU S ELEKTŘINOU V ČR ............................................................................... 35 OBRÁZEK 10: ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA ELEKTROENERGETICKÉ SÍTĚ ..................................................................... 36 OBRÁZEK 11: PLYNÁRENSKÁ SÍŤ – PŘENOSOVÁ SOUSTAVA ................................................................................... 38 OBRÁZEK 12: VÝVOJ PRŦMĚRNÉ ROČNÍ SPOTŘEBY V ČR A ČERPÁNÍ ZEMNÍHO PLYNU ZE ZÁSOBNÍKŦ ................... 45 OBRÁZEK 13: SCHÉMA FUNGOVÁNÍ TRHU SE ZEMNÍM PLYNEM V ČR ..................................................................... 48 OBRÁZEK 14: ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA ČESKÉ PLYNÁRENSKÉ SOUSTAVY .............................................................. 49 OBRÁZEK 15: ÚČASTNÍCI V TELEFONNÍ SÍTÍ (POČET NA 100 OBYVATEL) ................................................................ 52 OBRÁZEK 16: ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA MOBILNÍ TELEKOMUNIKAČNÍ SÍTĚ ............................................................ 58

TABULKA 1: PODÍLY FIXNÍCH NÁKLADŦ NA CELKOVÝCH NÁKLADECH V JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍCH ................... 14 TABULKA 2: PODÍL FIXNÍCH NÁKLADŦ V SÍŤOVÝCH ODVĚTVÍCH A JEJICH SEGMENTECH........................................ 59 TABULKA 3: PODÍL FIXNÍCH NÁKLADŦ V SEGMENTECH, KTERÉ JSOU TVOŘENY SÍTÍ .............................................. 60

- 69 -