Regulace cen odvětví elektroenergetiky v ČR Tomáš Horník* Účelem a cílem tohoto článku je podat zevrubný nástin současné situace v oblasti regulace přirozených monopolů v oblasti elektroenergetiky a zejména distribuce elektrické energie v naší vlasti - České republice. Hlavní státní autoritou vymezující uplatnění regulace a nastavení parametrů regulace pro dotčené subjekty je Energetický regulační úřad (ERÚ). V listopadu loňského roku ERÚ zveřejnil závěrečnou zprávu, čímž byl v podstatě uzavřen konzultační proces týkající se nastavení metody parametrů regulace ve třetím regulačním období. Toto období trvá pět let, začíná rokem 2010 a končí rokem 2014. Konzultační proces probíhal dle zásad metody RIA (Regulatory Impact Assesment). Výsledkem je zejména stanovení způsobu regulace v energetických odvětvích a postupy pro regulaci cen, které stanovuje prováděcí právní předpis, zejména vyhláška č.140/2009 Sb. (změna od 15.10.2010 – 264/2010 Sb.). Předmětem regulace je oblast elektroenergetiky a plynárenství. Hlavní činnosti, které podléhají této regulaci, můžeme pro oblast elektroenergetiky rozdělit na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, poskytování systémových služeb, činnost operátora trhu, dodávky poslední instance, výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných zdrojů a podpory decentrálních zdrojů. V tomto příspěvku se budeme postupně zabývat obecným metodologickým východiskem pro používaný způsob regulace a dále jednotlivými parametry regulace, v některých případech i diskusí nad nastavením výše těchto parametrů.
Price cap versus revenue cap Prvním rozhodnutím, které musel úřad učinit, bylo stanovení metody regulace. Metody používané regulačními úřady v evropské unii se podstatně liší. Evropská komise primárně podporuje motivační metody regulace, které tak postupně nahrazují starší přístupy (Cost Plus a Rate of Return). Hlavním důvodem je větší tlak na zvyšování investiční a provozní efektivity a snaha, aby z této efektivity profitovali rovněž spotřebitelé. Regulační metody v Evropě Nejčastěji uplatňovanými metodami regulace jsou metody price cap a revenue cap. Obě metody mají základ ve vzorci (RPI-X), ve kterém RPI zohledňuje inflaci a faktor X vyjadřuje požadavek na zvýšení efektivity provozovatelů sítě. Obecně je možné konstatovat, že přes určité integrační snahy a pokusy o unifikaci pravidel regulace, nedošlo dosud v Evropě ke sjednocení metodologického přístupu k regulaci. Národní regulátoři tak pokračují v takových způsobech regulace, na které jsou jednotlivé národní trhy zvyklé. Regulace je tak značně roztříštěna jak metodicky, tak kompetenčně. Pravomoci regulátorů jednotlivých zemí se rovněž podstatně liší. Následující tabulka poskytuje přehled nejčastěji používaných metod regulace v Evropě.
*
Ing. Tomáš Horník – doktorand; Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, Katedra podnikové ekonomiky.
1
Použití benchmarkingu
Tab. 1: Metody regulace v Evropě
Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ne Ne Ne Ne Ne Ne Ne
Nestimulační způsob regulace Cost plus Rate of Jiná (nákladová return (míra přirážka) výnosu)
Stimulační způsob regulace Price cap Revenue cap Jiná (cenový (příjmový strop) strop)
Španělsko Finsko Belgie
Francie
Řecko
Portugalsko Lucembursko Kypr
Malta Rumunsko
Anglie Dánsko Litva Itálie Estonsko
Švýcarsko Polsko Rakousko
Německo Norsko Irsko Česká republika
Lotyšsko Slovensko Maďarsko Slovinsko
Zdroj: Energetický regulační úřad
Z výše uvedené tabulky je patrné, že nejčastěji používanou metodou je regulace price cap. Metodu revenue cap používají vedle České republiky rovněž regulátoři z Německa, Španělska, Norska a Irska, vždy však v kombinaci s uplatněním benchmarkingu. Aplikace této metody se významně liší dle jednotlivých zemí, nelze tudíž hovořit o jakékoliv jednotě v přístupu k aplikaci tohoto metodologického přístupu. Metoda price cap Při použití této metody stanovuje regulátor cenovou hladinu za jednotku na delší časové období. Distribuční společnosti tak mají možnost ponechat si zisk, kterého dosáhnou díky zvýšení efektivity a redukci nákladů. Existují dva základní způsoby regulace price-cap. První přístup bere v úvahu změnu cenové hladiny prostřednictvím inflačního koeficientu a faktoru efektivity. Společnosti tak mohou obecně usilovat o maximalizaci množství prodané energie za garantované ceny a tím zvyšovat své tržby, což může vést k neefektivnímu zvyšování spotřeby. Druhý přístup metody regulace price cap navíc oproti předešlému způsobu zavádí úpravu inflačně povolených výnosů v závislosti na spotřebě. Obecně tato metoda regulace motivuje ke snižování nákladů a zvyšování efektivity, ale je možné ji uplatnit pouze za předpokladu stability prostředí a pouze malých očekávaných změn parametrů regulačního vzorce během daného období.
2
Metoda revenue cap Metoda revenue cap uplatňuje rozdílný přístup ke stanovení parametrů regulace. Regulátor stanovuje na začátku období jednotlivé parametry, které každoročně reviduje, a z těchto parametrů vypočítává maximální povolené výnosy pro energetické společnosti. Z těchto povolených výnosů je pak následně stanoven cenový strop na základě spotřeby.1 Tato metoda regulace je vhodnější v případě, kdy nejsou jednotlivé parametry regulačního vzorce stabilizované a očekává se, že se budou upravovat v průběhu regulačního období. Při nastavování metodiky III. regulačního období nebylo vhodné použít metodu price cap, neboť nebyl vyřešen vývoj jednotlivých parametrů, např. způsob zahrnutí přeceněných odpisů do regulace. (Proces unbundlingu vyvolal více dosud úplně nedořešených otázek spojených s oceněním majetku převáděného do „unbundlovaných“ regulovaných společností). Uspokojivé nastavení výchozích podmínek regulace a jednotlivých parametrů analytickými metodami, které by platily až do konce regulačního období, nebylo proto reálně možné. Zvolenou metodou regulace je tedy revenue cap. Při porovnání použitých metod regulace se český model nejvíce přibližuje přístupu Irska a Německa. Ve srovnání s regulačními vzorci používanými v těchto zemích regulační vzorec ERÚ používaný ve II. regulačním období nezahrnoval jiné motivační faktory než základní RPI-X. V Irsku mohou být společnosti, které nedosáhnou požadované kvality penalizovány až do výše 4 % povolených výnosů. V Německu jsou uplatňovány čtyři dimenze kontroly kvality a vedle odebrání povolených výnosů jsou společnosti povinny zákazníkům uhradit předem stanovenou pokutu. Při nastavení metody regulace pro třetí regulační období ERÚ opětovně přistoupil k aplikaci metody revenue-cap a ve své podstatě navázal na dříve používaný rámec regulace.
Parametry regulace Parametry regulace jsou dány uznanou výší nákladů, odpisů a mírou zisku. Regulační systém obsahuje pět parametrů, které jsou společné pro všechny regulované oblasti elektroenergetiky. Jsou jimi eskalační faktor, faktor efektivity X, časová hodnota peněz, míra výnosnosti a ukazatel kvality v elektroenergetice. Z celkového pohledu nabývají v poslední době na důležitosti pro konečnou cenu zejména parametry související s činností podpory obnovitelných zdrojů energie. Náklady Všeobecně akceptované teoretické východisko předpokládá, že náklady vstupující do následujícího období vycházejí z analýzy skutečně dosažených hodnot v období předcházejícím. Tento přístup vychází z předpokladu, že společnosti během regulačního období tlakem na efektivitu snižují své náklady, čímž dosahují vyšších zisků, než stanovil regulátor. Efektivnější vynakládání nákladů v předešlém regulačním období tak umožní nižší nastavení těchto nákladů v následujícím období. Nastavení výše nákladů provedl ERÚ na základě účetních nákladů v letech 2007 a 2008, eskalované na úroveň roku 2009. Vzhledem k mimořádným nákladům vyvolaným procesem unbundlingu byly z analýzy vyjmuty náklady let 2004-2006.
1
Regulátor rozlišuje ceny pevné, maximální a minimální. Z hlediska praktického uplatnění se však téměř neliší.
3
Úřad svým rozhodnutím zamítl žádosti o zahrnutí povolených či plánovaných nákladů pro rok 2009, které byly ve druhém regulačním období či požadavky na zahrnutí výše nákladů celého tohoto regulačního období do referenční analýzy. Dále byly zamítnuty žádosti o zařazení specifických mimořádných nákladů některých společností vyplývajících z povinností souvisejících s otevřeným trhem, neboť tyto povinnosti vykonávají všichni držitelé licence. Náklady související s oddělením informačních systémů a personálním zabezpečením činností byly uznány jako náklady na unbundling. Odpisy Analýzy investic uskutečněných ve druhém regulačním období umožnily přechod na přeceněné odpisy (odpisy vycházející z účetní výše majetku regulovaných společností po unbundlingu) a využití těchto prostředků pro obnovu a rozvoj majetku. Povolené odpisy jsou stanoveny na základě plánovaných hodnot v jednotlivých letech regulačního období. Plánované hodnoty budou korigovány na skutečnost s využitím časové hodnoty peněz v roce i+2. Pokud by ERÚ zjistil významný rozdíl mezi očekávanou a plánovanou hodnotou odpisů, který by výrazným způsobem ohrožoval cenovou stabilitu, má právo upravit hodnotu parametru odpisů následujícího roku i+1. Během roku 2006 probíhalo posuzování dlouhodobého plánu investic s cílem stanovit potřebnou výši zdrojů, které budou společnosti potřebovat během následujících 15 let na obnovu majetku při požadavku na zachování technické úrovně a kvality dodávky. Na základě této analýzy bylo určeno, že odpisy vycházející z přeceněných odpisů, které mají společnosti ve svém účetnictví, jsou pro tento účel adekvátní. Pokud společnosti nebudou investovat přeceněné odpisy zpět do obnovy majetku takovým způsobem, aby zachovaly jeho úroveň a kvalitu dodávky, zamýšlí Úřad zavedení dalších mechanismů tak, že povolené odpisy budou použity pouze pro investiční účely v rámci licence. Zisk Základní nastavení parametru zisku zůstává zachováno z II. regulačního období. Jedná se o součin míry výnosnosti (MV) a hodnoty regulační báze aktiv (RAB – Regulatory Assets Base). K výši vypočteného zisku bude v letech 2010 a 2011 připočtena hodnota korekčního faktoru (KI) dobíhajícího z druhého regulačního období. Úřad přistoupil na kompromisní návrh společností, který je založen na principu uznání investiční aktivity do regulační báze aktiv rychlejším způsobem. Výchozí hodnota regulační báze aktiv je stanovena na základě plánované zůstatkové hodnotě aktiv z roku 2009, která byla přepočtena výchozím koeficientem přecenění (k0). Tento koeficient zajišťuje návaznost ziskovosti společností pro druhé a třetí regulační období. Určení počáteční hodnoty koeficientu uznání výše účetně vykazovaného majetku společnosti navazuje na stanovený zisk roku 2009 tak, aby zisk společností nebyl krácen z důvodu přechodu na další regulační období. Stejně postupoval Úřad i v roce 2004 při přechodu z prvního na druhé regulační období. Úřad stanovil jednotnou výchozí úroveň tohoto koeficientu na 55 % v elektroenergetice a 50 % v plynárenství s výjimkou společností, které již tento koeficient překročily. Jednotná výchozí úroveň regulační báze aktiv umožňovala narovnání disproporcí vzniklých v důsledku přecenění majetku společností v rámci unbundlingu. V dalších letech bude tato výchozí úroveň navyšována o rozdíl mezi aktivovanými investicemi a odpisy. Odpisy budou přeceněny koeficientem kpli, který bude vypočten jako podíl plánované hodnoty regulační báze aktiv v roce i-1 a plánované zůstatkové hodnoty aktiv v roce i-1. Jelikož pro stanovení regulační báze aktiv budou použity plánované hodnoty, bude
4
následně nezbytné provést korekci plánovaných hodnot na skutečné dle výše zjištěných skutečných auditovaných výsledků určujících regulační bázi aktiv prostřednictvím korekce KFRAB. Výše této korekce vyplývá z rozdílu skutečné hodnoty aktivovaných investic snížené o skutečnou hodnotu odpisů přepočtenou plánovaným koeficientem kpli platným pro posuzovaný rok a plánované hodnoty aktivovaných investic snížené o plánovanou hodnotu odpisů přepočtenou koeficientem kpli platnou pro posuzovaný rok. Tato korekce tak bude uplatněna poprvé při stanovení povolených výnosů v roce 2012. Eskalační faktor Eskalačním faktorem se obecně chápe index, který slouží k přepočtu vstupních parametrů do dalších let. Eskalační faktor (I) ve třetím regulačním období je uplatňován na rozdíl od druhého regulačního období výhradně jako parametr nákladů, neboť odpisy jsou uplatňovány v plánovaných hodnotách (a následně korigovány). Oproti minulému regulačnímu období došlo k opuštění indexu složeného z průmyslového (PPI) a mzdového faktoru (MI) a je k eskalaci využit jiný složený index. Důležitým argumentem pro nahrazení původního indexu je způsob měření cenové hladiny pomocí indexu PPI. Změny cen výsledného vzorku – výstupů průmyslového odvětví – v sobě odráží i změny cen v odvětví energetiky. Tím však do určité míry dochází k cyklickému navyšování samotných cen v energetice. Současně i změny cen průmyslových odvětví jsou ovlivňovány mzdovými náklady, což vedlo Úřad k rozhodnutí opustit i tento index. Úřad tedy přišel se snahou nalézt jiný index, který by odrážel skutečnou strukturu nákladů regulovaných subjektů. Výsledkem této aktivity je použití jednotného indexu, složeného z indexu cen podnikatelských služeb (IPS) s váhou 70 % a indexu spotřebitelských cen (CPI) s uplatněním 1% bonusu a váhou 30 %. Konkrétně se jedná o aplikaci hodnoty indexu vykazovaným Českým statistickým úřadem v tabulce Indexy cen tržních služeb (kód 7008) za měsíc duben roku i-1 na základě podílu klouzavých průměrů bazických indexů, kde vahami jsou tržby za služby poskytované v roce 2005. Index spotřebitelských cen je obdobně vykazován v tabulce 7101 na základě klouzavého průměru. Vzhledem k transformaci společností s vyčleněním regulované činnosti z vertikálně integrovaných řetězců během unbundlingu došlo i ke změně struktury nákladů těchto společností, které jsou nyní ve velké míře případů vykazovány jako nákupy od spřízněných společností. Inovované indexy by tak měly lépe postihnout právě tento výše jmenovaný rys vývoje. Faktor efektivity X Faktor efektivity X slouží v regulaci jako globálně stanovené měřítko, které nutí společnosti snižovat náklady během regulačního období. Původně regulátor zamýšlel uplatnit dvě úrovně efektivity – individuální faktor Xi a plošný faktor efektivity X. Individuální faktor měl zohledňovat efektivitu vynakládání prostředků jednotlivými společnostmi na základě jejich vzájemného porovnání. Cílem bylo penalizovat společnosti s nižší efektivitou vynaložených nákladů. Ve spolupráci s poradenskou firmou Artur D. Little probíhal projekt s cílem stanovit tyto hodnoty. Pro svou náročnost při získávání a ověřování dat bylo nakonec od implementace faktorů individuální efektivnosti upuštěno a projekt byl ukončen s konstatováním, že individuální faktor efektivity nelze stanovit bez detailní znalosti procesů u jednotlivých společností a sjednocení datové základny. Plošný faktor efektivity se většinou stanovuje na základě benchmarkingových analýz využití nákladů srovnatelných společností. Vzhledem k nemožnosti provedení benchmarkingu efektivity v českém prostředí bylo využito zahraničních zkušeností a analýz dosažené 5
efektivity ve druhém regulačním období. Původně měl být tento faktor stanoven na 7,5 % za dané období, následně byl snížen na 5 % za podmínky souběžné aplikace individuálního faktoru efektivity. Nakonec Úřad zvýšil hodnotu plošného faktoru efektivity na 9,75 % za dané období. Roční hodnota byla stanovena následujícím způsobem:
X
1
5
0,9025 2,031%
Tento faktor je tak uplatňován v této výši shodně pro všechny regulované subjekty a v průběhu regulačního období se nemění. Časová hodnota peněz Navrhovaný systém korekcí počítá s časovou hodnotou peněz a to jak na straně regulovaných subjektů, tak na straně plátců. Příslušné parametry budou upravovány o podíly klouzavých bazických indexů spotřebitelských cen za posledních 12 a předchozích 12 měsíců vykázaných Českým statistickým úřadem za období duben – duben a to ve dvou po sobě jdoucích letech. Míra výnosnosti Míra výnosnosti je stanovena na základě metodiky výpočtu vážených průměrných nákladů na kapitál – WACC (zkratka Weighted Average Cost of Capital). Aplikace této metodiky byla oproti dřívějšku inovována tak, aby v období finanční krize pružně reagovala na aktuální tržní pohyby. Úprava parametrů se týkala dluhové prémie, tržní rizikové přirážky a bezrizikové výnosové míry. Poměr vlastního a cizího kapitálu zůstává nezměněn, stejně jako parametr beta. Hodnota WACC z předešlého roku bude brána jako referenční a pokud nově vypočtená hodnota bude v intervalu +- 0,2 procentního bodu od původní hodnoty, bude aplikována původní hodnota, jinak dojde k přepočtu parametru. Tab. 2: Stanovené hodnoty WACC pro první rok třetí regulačního období Parametr vzorce
Distribuce elektro
4,6 % rf – bezriziková výnosová míra 0,35 βunlevered Koeficient beta nevážený 6,4 % ERP (rm-rf) tržní riziková přirážka 40 % D – objem cizího kapitálu 19 % T – daňová sazba rd – náklady cizího kapitálu 4,91 % 7,923 % WACC – nominální hodnota
Přenos elektro
Distribuce Přeprava plyn plyn
4,6%
4,6 %
4,6 %
0,3
0,4
0,35
6,4 %
6,4 %
6,4 %
30 % 19 % 4,81 % 7,650 %
40 % 19 % 4,91 % 8,288 %
30 % 19 % 4,81 % 8,023 %
Zdroj: Energetický regulační úřad
Výše uvedená tabulka shrnuje výsledy stanovení parametrů regulačního vzorce. O konzultačním procesu vedoucího k nastavení těchto parametrů pojednává zvláštní kapitola.
6
Ukazatele kvality v elektroenergetice Ve druhém regulačním období byl do systému regulace zaveden mechanismus náhrad za nedodržení vyhláškou definovaných standardů kvality dodávky, které byly vypláceny provozovateli dotčeným odběratelům elektřiny. Ve třetím regulačním období je zaváděna motivační regulace s cílem nastavení požadovaného poměru cena/kvalita. Regulační vzorec je obohacen o další složku, která upravuje hodnotu povolených výnosů v závislosti na dosažené úrovni kvality o bonusovou nebo penalizační složku. Kvalita poskytovaných služeb je sledována pomocí parametrů SAIFI a SAIDI. Parametr SAIDI indikuje roční počet přerušení na zákazníka, SAIFI pak počítá celkovou dobu přerušení distribuce elektřiny za rok. Hodnocení bude vycházet z neutrálního pásma kolem definovaného standardu, při nedodržení či zlepšení standardu se předběžně počítá s úpravou zisku na daný rok. Je předpokládána šíře pásma necitlivosti kolem 5 %, maximální sankce/bonus pak cca 3% ze zisku pro daný rok při odchylce ve výši 15 % od standardu. Je však těžko v tuto chvíli ocenit dopad ukazatele kvality na regulační rámec, neboť v letošním roce ji ERÚ vůči PDS neuplatňuje.
Konzultační proces a nastavení parametrů Nejpodnětnější konzultační proces z hlediska nastavení parametrů regulace se odehrál během diskusí o stanovení míry výnosnosti pomocí vážených nákladů na kapitál – WACC. Způsob výpočtu je zachycen v následujících vztazích:
WACCNBHT
re
rf
L
WACCNBAT , WACCNBAT 1 T
* ERP, rd
kde WACCNHBT WACCNHAT D E T re rd rf ERP βL βunL Dp
= = = = = = = = = = = =
rf
Dp ,
L
re *
E E D
rd * (1 T ) *
D D E
D unL * 1 (1 T ) * E
, (1)
nominální hodnota WACC před zdaněním, nominální hodnota WACC po zdanění, cizí kapitál, vlastní kapitál, efektivní daňová sazba, náklady vlastního kapitálu, náklady cizího kapitálu, bezriziková míra výnosu, tržní riziková přirážka, koeficient beta vážený, koeficient beta nevážený, dluhová prémie.
Výše uvedená kalkulace WACC je standardní. Hlavní diskuse se odehrály ohledně nastavení jednotlivých parametrů. Bezriziková míra výnosu Bezriziková míra výnosu bývá pro praktické účely spojována s výnosem málo rizikových nástrojů. Regulátoři tak aproximují tuto míru výnosy státních dluhopisů, použita bývá i u dluhopisů s pěti – desetiletou splatností. Ve druhém regulačním období byl např. použit výnos
7
pětiletého dluhopisu, který odpovídal pětileté délce regulovaného období. Německý regulátor naopak používal průměrnou výnosovou míru koše dluhopisů za stanovené období. Pro konkrétní stanovení jsou důležité následující body: doba splatnosti státních dluhopisů, aktuální výnosnosti nebo výnosnosti dlouhodobých průměrů Obecně platí, že výnosová míra dluhopisů se zvyšuje s délkou jejich splatnosti. Výnos jednotlivých dluhopisů v daném období je pro různé splatnosti vysoce korelovaný. Jednotlivé regulační úřady využívají různé pohledy. Úřad se nakonec rozhodl použít výnos desetiletých státních dluhopisů. V České republice nejsou k dispozici oproti západoevropským zemím obdobně dlouhé historické řady výnosů. Vzhledem k vysokým úrokovým sazbám na začátku transformačního období je zde i zřejmá neochota regulátora brát v potaz toto období vysokých úrokových sazeb. Proto byl zvolen přístup vycházející z aktuálních, nižších úrokových sazeb, které však vystihují aktuální cenu kapitálu v okamžiku stanovení tohoto parametru. Pro eliminaci krátkodobých výkyvů použil úřad 12-ti měsíční průměr. Výchozí základnou pro určení bezrizikové míry byl určen výnos desetiletého státního dluhopisu za období květen 2008 – duben 2009. Pro následující roky se bude dále posuzovat tento parametr vzhledem k výnosu příslušného dluhopisu v období květen roku i-2 až duben roku i-1. Stanovení koeficientu beta Koeficient beta vyjadřuje rizikovost investice do určité tržní oblasti v poměru k rizikovosti investice do tzv. tržního portfolia, které vyjadřuje rizikovost trhu jako celku. Regulátor uvažoval pro stanovení beta koeficientu jednak analýzu akciových trhů a jednak výši těchto koeficientů uplatňovaných v regulační praxi. Tab. 3: Koeficienty beta vybraných společností v elektroenergetice Společnost
Cegedel Elia System Oper National Grid Red Electrica Societa Elettrica Sopracenerina Terna Eszak - Magyar
Země
βunlevered - koeficient beta nevážený
Zadluženost
Daň
βLevered – koeficient beta vážený
Lucembursko Belgie Velká Británie Španělsko Švýcarsko
0,35 0,15 0,39 0,67 0,37
0,05 0,13 0,49 0,48 0,01
0,3 0,34 0,3 0,33 0,21
0,34 0,12 0,26 0,43 0,37
Itálie Maďarsko
0,44 0,59
0,46 0,03
0,35 0,2
0,3 0,58
Zdroj: Reuters, zpráva ERÚ
Výše uvedená tabulka indikuje vysokou variabilitu tržně pozorovaných koeficientů beta. Průměrný takto zjištěný koeficient beta unlevered činí 0,34. Druhý přístup, který Úřad analyzoval, byl založen na porovnání beta koeficientů používaných jednotlivými regulátory.
8
Tab. 4: Koeficienty beta požívané regulátory v elektroenergetice - distribuce Distribuce elektro
Rak
βunlevered 0,33
Pol
0,6
Slo Por Est Fin Fra IRL SWE NL Hun Ita Průměr
0,16 0,48 0,41 0,3 0,45 0,4
0,48 0,28 0,22 0,41
0,38
Zdroj: zpráva ERÚ
Výše uvedená tabulka indikuje významnou variabilitu aplikovaných beta koeficientů používaných jednotlivými regulačními autoritami v různých evropských zemích. Průměrný takto zjištěný koeficient beta unlevered činí 0,38. Úřad stanovil koeficient beta ve stejné výši jako v předešlém regulačním období s výjimkou přenosu elektřiny, kde zvyšuje beta koeficient o 0,05. Stanovené hodnoty koeficientu beta činí 0,3 pro přenos elektřiny, 0,35 pro distribuci elektřiny a přepravu plynu a 0,4 pro distribuci plynu. Tržní riziková přirážka (ERP) Tržní riziková přirážka představuje požadované zvýšení výnosu nad bezrizikovou míru, pokud investor podstupuje riziko dané volatilitou tržního portfolia. Pro stanovení této prémie jsou v zásadě možné dva způsoby: odhad na základě predikce budoucích očekávání investorů, odhad na základě historických dat za dlouhé časové období Odhad tržní rizikové přirážky na základě očekávání je významně odlišný v jednotlivých ekonomických cyklech. Parametr stanovený na základě aktuálních výsledků je vysoce variabilní a velmi závislý na okamžiku kalkulace, v některých případech může být i záporný. Tato metoda byla aplikována některými regulátory např. OFGEM ve Velké Británii, což vedlo k aplikaci nižších hodnot než by vycházeli z analýzy historických dat. Druhým možným přístupem je vycházet z průměrných historických hodnot, neboť očekávání investorů jsou založena na předpokladu dlouhodobě „normálního“ chování trhů v budoucnosti. Z důvodu vyhlazení krátkodobých fluktuací pak vychází tento přístup z aplikace průměru zjištěného z hodnot za co nejdelší časové období. Následně je možné použít buď aritmetický, nebo geometrický průměr. Při použití aritmetického průměru jsou výsledky o cca 1-2 procentní body nadhodnoceny, více však zohledňují extrémní hodnoty. Geometrický průměr potom odpovídá dlouhodobé sazbě složeného úročení, která by zajišťovala shodné zhodnocení investice. Oba přístupy se v praxi používají, obě tyto metody mají své odpůrce i zastánce Původním záměrem úřadu bylo obdobně jako v předešlém regulačním období použít geometrický průměr zjištěný z analýz časových řad výnosů akciových trhů od roku 1928, publikovaným prof. Damodaranem. Vzhledem k tomu, že v roce 2008 došlo k výraznému poklesu akciových trhů, došlo i k poklesu takto kalkulovaného parametru ERP o cca 25 % na hodnotu 3,88 %. V této souvislosti i prof. Damodaran zveřejnil korekci této metodiky kalkulace ERP na základě výpočtu parametru pouze na základě průměru historických dat a bere v potaz i očekávání investorů. Vzhledem k obtížím predikce ERP Úřad zohlednil toto stanovisko a stanovil hodnotu ve výši 5 % pro třetí regulační období a bude ji používat jako fixní po celé regulační období.
9
Zadluženost Poměr cizího a vlastního kapitálu je výhradním rozhodnutím každé společnosti o kapitálové struktuře. Pro účely výpočtu WACC však regulátor používá hypotetickou hodnotu, která slouží výhradně pro stanovení WACC pro regulační účely. Většina regulátorů používá hodnotu podílu cizího kapitálu kolem 60 %, kapitálová struktura v ČR je obecně mnohem konzervativnější. Úřad tím naznačuje, že společnosti by měly více používat cizí kapitál. Pro třetí regulační období proto stanovil regulátor podíl cizího kapitálu ve výši 40 % pro poskytovatele distribučních služeb a 30% pro přenos elektřiny a přepravu plynu. Dluhová prémie Dp Dluhová prémie je odvozena od schopnosti firmy dostát svým závazkům a vyjadřuje cenu cizího kapitálu uplatněného ve firmě. Čím více cizího kapitálu firma používá, tím je ceteris paribus (za předpokladu, že ostatní podmínky jsou stejné) vyšší riziko nesplacení a klesá úrokové krytí. Dluhovou prémii je možné odvodit od ratingu na základě ukazatele credit default swap CDS, ale jen pro burzovně obchodované společnosti. Takové instrumenty (obchodované akcie společností zabývajících se čistě regulovanou činností) však v ČR neexistují. Další možností je stanovit dluhovou prémii na základě syntetického ratingu a úrokového krytí. Úrokové krytí u českých energetických společností je poměrně vysoké, dluhová prémie je tak na úrovni 0,2 % až 0,75 % p. a. dluhová prémie by měla být diferencována dle míry použití cizího kapitálu. Třetí možnost je využití statistik ČNB, kde jsou zveřejněny sazby nefinančním podnikům pro objemy nad 30 mil. Kč s fixací od jednoho do pěti let. Tyto řady v okamžiku stanovení regulačních parametrů ukazují růst sazeb financování, průměr za 12 měsíců činí 4,91 %, za 24 měsíců 4,84 % a za 36 měsíců 4,52 %. Vzhledem k tomu, že v praxi jsou úvěry často sjednávány jako referenční sazba + prémie, nemusí tento způsob statistického zachycení, který bere v potaz pouze sazby nových úvěrů vždy dobře odrážet vývoj reálně dosažitelných úrokových sazeb výpůjčního kapitálu používaném regulovanými subjekty. Pokud dojde např. za jeden rok k přecenění úvěru z důvodu změny referenční sazby (např. Euribor či Pribor) či případně sazby požadované prémie, nebude tato změna zachycena ve statistice nových úvěrů, ale stávajících vkladů a úvěrů. Statistiky sazeb nových úvěrů obsahují sazby pouze z nově zřizovaných úvěrů pro první období fixace sazeb. Po ukončení období fixace se však změny sazby projeví ve statistice sazeb stávajících vkladů a úvěrů, nikoliv jako sazba pro nové úvěry. Dalším souvisejícím problémem této metody je potom zachycení nákladů úrokového swapu, který by umožnil fixaci sjednané sazby. Z těchto důvodu ještě probíhají dílčí jednání s cílem lépe zohlednit vývoj skutečných efektivních nákladových sazeb úvěrů. Úřad zatím stanovil dluhovou prémii ve výši 4,91 % pro distribuční služby a 4,81 % pro přenos elektřiny a přepravu plynu, neboť mají nižší podíl „regulačního“ cizího kapitálu. Daňová sazba Úřad uplatní pro rok 2010 daňovou sazbu ve výši 19%.
10
Závěr Diskuse o stanovení ekonomických parametrů regulace představují konkrétní aplikaci ekonomické teorie a východisek předpokladů podnikové ekonomiky v konkrétní praxi. Jak naznačoval výše uvedený příspěvek, argumentace není vedena pouze snahou o nalezení „správné“ výše parametrů, ale rovněž praktickým hlediskem zachování kontinuity a stability. Aplikace jednotlivých metod poskytuje širokou paletu možných argumentačně konzistentních řešení nastavení parametrů, ale nalezení „správných a spravedlivých hodnot“ je více než čistou, technicistně pojatou vědou spíše uměním a vyžaduje i určité „štěstí“ při volbě správných východisek. Z praktického hlediska se jedná o negociační proces, kde hlavní roli hraje konkrétní hodnota daných parametrů a argumentační síla pro zdůvodnění jejich výše, kdy důležitou roli hraje vnímání argumentů v kontextu zamýšlené cílové hodnoty syntetických parametrů. Proces přechodu na třetí regulační období lze hodnotit jako postupné přitvrzení regulace (např. WACC klesl z 8,1 % na 7,9%) dotčených subjektů. Schválený metodický rámec přístupu k výpočtu regulačních parametrů však poskytuje rovněž garanci stability pravidel v následujících pěti letech, což přispívá ke snížení rizikovosti a umožňuje přesnější kalkulace očekávané rentability investičních prostředků. O poznání hůře zvládnutá je regulace související s podporou výroby ekologicky šetrné energie, neboť dle mnohých názorů nezaručuje ani optimální alokaci finančních zdrojů mezi jednotlivé typy výroby a dokonce ani kontrolu celkových nákladů. Tato část regulační politiky a její zhodnocení však nebyla předmětem tohoto článku. Vlastní proces nastavení regulovaných parametrů je z hlediska spotřebitelů elektřiny v podstatě stejně důležitý jako vlastní vývoj ceny elektřiny jako komodity, neboť tvoří cca polovinu plateb za elektřinu (Obr. 1). Obr. 1: Struktura plateb za elektřinu (koneční zákazníci NN) Silová elektřina; 50,8
Distribuce elektřiny; 35,9
Operátor trhu; 0,1 Systémové služby; 4,6
Obnovitelné zdroje; 4,9
Přenos elektřiny; 3,4 Decentrální výroba; 0,2
Zdroj: EGU Brno, odhad - A. Neuberg, seminář IIR
Výše uvedený graf ukazuje procentní podíly celkových plateb za elektřinu. Vzhledem k tomu, že je očekáván razantní nárůst paleb na podporu OZE (nyní se mluví o cca 600 Kč/ MWh pro rok 2011, v roce 2008 byl tento příspěvek jen 40 Kč/MWh, v roce 2009 pak 166
11
Kč/ MWh), stává se tato složka regulovaných plateb nejpodstatnějším dynamickým cenovým determinantem ceny elektřiny. Regulace jako taková je tedy v současné době neopominutelným faktorem konečné ceny elektřiny.
Literatura: [1] Závěrečná zpráva ERÚ o metodice regulace III.regulační období. www.eru.cz [2] Připomínky k Aktualizované zprávě ERÚ o metodice regulace III. regulačního období a jejich vypořádání, www.eru.cz [3] Aktualizovaná zpráva Energetického regulačního úřadu o metodice regulace III. regulačního období včetně základních parametrů regulačního vzorce a stanovení cen v odvětví elektroenergetiky a plynárenství, www.eru.cz [4] Prezentace metodiky regulace v plynárenství, www.eru.cz
12
Regulace cen odvětví elektroenergetiky v ČR Tomáš Horník ABSTRAKT Článek pojednává o konzultačním procesu nastavení regulačních parametrů v elektroenergetice s důrazem na činnost distribuce elektřiny a zejména stanovení obecných ekonomických parametrů regulačního vzorce. Shrnuje základní východiska a teoretickoekonomickou argumentaci použitou při stanovení klíčových hodnot. V závěru shrnuje význam regulace a určení regulovaných cen v kontextu struktury ceny regulační elektřiny. Klíčová slova: Regulace; Elektroenergetika; Energetický úřad
Regulation of power industry in the Czech Republic ABSTRACT This paper demonstrates the consultation process concerning the adjustment of the key regulatory parameters in power industry in the Czech Republic. The special focus is devoted to the area of power distribution and settlement of the general economical parameters in the regulatory formula. It summarizes the arguments and theoretical background for the arguments used in the regulation adjustment of key values in the regulatory formula. The conclusion demonstrates the impact of regulation and regulatory parameters in the context of electricity price structure. Key words: Regulation; Power industry, Regulatory Office. JEL classification: G30
Jméno a příjmení autora včetně titulů Ing. Tomáš Horník Adresa Žinkovská 1, Praha 10 Telefonní číslo 602 559695 E-mailová adresa
[email protected]
13
