VZTAH SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ A SOCIÁLNÍHO CESTOVNÍHO RUCHU JAKO FENOMÉNU EUROPSKÉHO OBČANSTVÍ

VZTAH SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ A SOCIÁLNÍHO CESTOVNÍHO RUCHU JAKO FENOMÉNU EUROPSKÉHO OBČANSTVÍ THE RELATION BETWEEN SOCIAL UNDERTAKING AND SOCIAL TOURISM AS THE EUROPEAN CITIZENSHIP PHENOMENON SYROVÁTKOVÁ Jaroslava

Abstract (AJ) Social tourism is based on five key criteria. On the right of majority for travelling, on the contribution of social tourism to social integration, on building of sustainable structures of travelling, on the contribution to higher employment rate and economic growth and finally on the contribution of social tourism to global development. Social tourism is an opportunity for social enterprises to develop their business activities and offer services to individual segments of social tourism, particularly to young people, seniors, families with low income and handicapped people.

Abstrakt (ČJ) Sociální cestovní ruch vychází z pěti kritérií. Z práva většiny na cestování, z příspěvku sociálního cestovního ruchu k sociálnímu začlenění, z budování udržitelných struktur cestovního ruchu, z příspěvku k zaměstnanosti a hospodářskému rozvoji a z příspěvku sociálního cestovního ruchu k celosvětovému rozvoji. Sociální cestovní ruch přináší pro sociální podniky možnost rozvíjet svou podnikatelskou činnost a nabízet služby jednotlivým segmentům sociálního cestovního ruchu a to mládeži, seniorům, rodinám s nízkými příjmy a zdravotně handicapovaným.

ÚVOD Evropská unie vyhlašuje již od roku 1983 tzv. „Evropské roky“, aby podpořila celospolečenskou diskuzi o důležitých tématech evropské politiky. Rok 2013 je věnován evropskému občanství, které bylo do primárního práva Evropské unie zakotveno Maastrichtskou smlouvou v roce 1993. Mezi jeho hlavní výhody patří právo na volný pohyb a pobyt, které je také lidmi ve členských státech vnímáno jako jeden z hlavních přínosů evropské integrace. Stále více občanů členských států využívá práva volně cestovat, usazovat se, studovat, pracovat či podnikat v jiném členském státě. Evropskou unii tvoří v současné době 27 členských států. V průběhu roku 2013 bude tento počet zvýšen na 28, kdy se dalším členským státem Evropské unie stane Chorvatsko. Mezi občany Evropské unie jsou i lidé, kteří jsou buď již sociálně vyloučenými, nebo jim toto vyloučení hrozí. Mezi tyto tzv. znevýhodněné osoby patří osoby zdravotně nebo sociálně znevýhodněné, osoby znevýhodněné v přístupu k bydlení, osoby mentálně postižené nebo osoby, které jsou závislé na pomoci jiné osoby. Zahrnují se však mezi ně také osoby, které

1

jsou dlouhodobě nezaměstnané, příslušníci vyloučené lokality nebo komunity, rodiče po mateřské a rodičovské dovolené, rodiče dítěte v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, osoby závislé na alkoholu, drogách a gamblerství. Sociální vyloučení hrozí i lidem propuštěným z ústavního zařízení či léčení, z výkonu trestu, bezdomovcům, ale také lidem v předdůchodovém věku a absolventům. Všeobecným právem člověka je právo na odpočinek, na volný čas, na přiměřené omezení pracovní doby a na pravidelnou placenou dovolenou. Toto právo je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodní úmluvě o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Obecným právem člověka je právo na účast na cestovním ruchu, jak to upravuje Globální kodex cestovního ruchu Světové organizace cestovního ruchu z roku 1999. Dne 27. března 2013 usnesením č. 220 schválila vláda České republiky novou Koncepci státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014–2020. Koncepce představuje základní strategický střednědobý dokument v oblasti cestovního ruchu. Jeho hlavním cílem je zvyšovat konkurenceschopnost celého odvětví cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, udržení ekonomické výkonnosti i jeho pozitivních dopadů na sociokulturní a environmentální rozvoj České republiky. K naplnění těchto cílů mohou významně přispět sociální podniky, které se zabývají cestovním ruchem a zvláště pak sociálním cestovním ruchem.

1

SOCIÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH

Sociální cestovní ruch – cestovní ruch pro všechny je nedílnou součástí evropského modelu cestovního ruchu. Podle Evropské unie přináší sociální cestovní ruch uspokojení účastníkům cestovního ruchu díky „zvláštní“ povaze této činnosti ve volném čase; lidský rozměr a hodnoty činnosti; zlepšení pohody a osobní rozvoj účastníků cestovního ruchu i obyvatel hostitelské destinace; rentabilitu a ekonomický zisk průmyslu cestovního ruchu, zejména díky prodloužení hlavní sezóny; výhody z vytvoření stabilní kvalitní zaměstnanosti po dobu celého roku; zajištění udržitelnosti v cílových destinacích; zlepšení místního životního prostředí a jeho přírodních a sociálních zdrojů, jakož i kulturního dědictví; rozšíření znalostí a výměny informací mezi zeměmi Evropské unie. Aby se jednalo o sociální cestovní ruch, musí být splněny následující podmínky: skutečné životní okolnosti člověka jsou takové, že je zcela nebo částečně nemožné plně realizovat jeho právo na cestovní ruch a to ekonomická situace, fyzické postižení, mentální postižení, osobní izolace, rodinná izolace, snížení pohyblivosti a geografické obtíže. Veřejná nebo soukromá instituce, společnost, odborová organizace, organizovaná skupina lidí se rozhodne podniknout kroky k překonání nebo omezení překážky, která dané osobě brání realizovat její právo na cestovní ruch. Tyto kroky jsou účinné a skutečně pomohou skupině lidí účastnit se cestovního ruchu způsobem, který respektuje hodnoty udržitelnosti, dostupnosti a solidarity. Základním cílem sociálního cestovního ruchu je zvýšení dostupnosti cestovního ruchu pro všechny. Je otevřený širokému spektru lidí, formám řízení a subjektům realizujícím sociální cestovní ruch. Segmenty, pro které je sociální cestovní ruch určen, jsou definovány z hlediska příslušnosti k sociální vrstvě, věkové skupině a postižení. Produkt cestovního ruchu v sobě zahrnuje přidanou hodnotu. Cestovní ruch je integrován do místního prostředí trvale udržitelným způsobem. Sociální cestovní ruch zahrnuje všechny cesty a činnosti organizované odborovými organizacemi, organizované z rodinných důvodů, náboženských důvodů,

2

organizované podniky pro jejich zaměstnance, organizované veřejnými institucemi, pro zdravotně postižené lidi, mladé lidi nebo starší občany s nízkými příjmy. Účastníci sociálního cestovního ruchu se člení do segmentů mládež, rodiny s nízkými příjmy, zdravotně handicapovaní a senioři. Jednotlivé segmenty sociálního cestovního ruchu se potýkají s řadou problémů při své účasti na sociálním cestovním ruchu. Mezi tyto problémy patří nedostatek finančních prostředků, zdravotní nebo psychické problémy, nepřizpůsobené objekty cestovního ruchu apod. Protože se jedná o velmi velké množství potencionálních účastníků cestovního ruchu je třeba pro tyto segmenty vytvořit co nejlepší podmínky.

2

CESTOVNÍ RUCH MLÁDEŽE

Nejčastější formy cestovního ruchu mládeže tvoří jazykové kurzy v zahraničí, specializované krátkodobé pobyty v zahraničí, výměnné pobyty nebo programy v rámci středních a vysokých škol, praxe, odborná praxe, au pair programy a pracovní tábory. Cestovního ruch mládeže se v České republice podporuje různými způsoby. Např. podnikatelé v cestovním ruchu dopravci, kulturní a společenské organizace, cestovní kanceláře poskytujÍ slevy. Stát poskytuje státní podpory na školy v přírodě, sportovní pobyty (kurzy). Mládež má možnost využívat mezinárodní mládežnické karty nebo se může zúčastnit programů mezinárodní mobility studentů.

3

CESTOVNÍ RUCH RODIN S DĚTMI

Nejčastější formy cestovního ruchu rodin s dětmi tvoří venkovský cestovní ruch, návštěva městských center, hlavně díky sportovním a kulturním akcím, rekreační cestovní ruch, dobrodružný cestovní ruch, jednodenní výlety za různým účelem, skupinové pobyty organizované podniky či institucemi a odborovými organizacemi. Účast rodin s dětmi na cestovním ruchu ovlivňují různé faktory, mezi které patří limitované příjmy rodin (úvěry, mateřská dovolená), volný čas (dovolená, prázdniny), věk dětí, bezpečnost, klid a ticho, využití volného času dětí, atraktivity a aktivity nabízené destinací, prostředí příjemné pro rodiny s dětmi (přebalovací místnosti pro děti, dětské menu, dětské porce, postýlky, vysoké stoličky pro děti ke stolům, dětská hřiště), čistota a hygiena ubytovacích a stravovacích zařízení, zdravá jídla, ubytování s možností přípravy jídel, možnost uvařit čaj a ohřát lahvičky s jídlem, stupeň jednoduchosti cestování (méně vzdálené destinace), stabilně dobré počasí, možnost využití různých zařízení a aktivit v případě špatného počasí, služba hlídání dětí a animační programy pro děti. V České republice je podpora cestovního ruchu rodin s dětmi zaměřena na podpory ze strany samotných podnikatelů (slevy pro rodiny s dětmi), na podpory ze strany některých zaměstnavatelů (příspěvky z fondu kulturních a sociálních potřeb) a na podpory ze strany některých zdravotních pojišťoven.

4

CESTOVNÍ RUCH ZDRAVOTNĚ HANDICAPOVANÝCH

Mezi nejčastější formy cestovního ruchu lidí s handicapem patří poznávací cestovní ruch, okružní plavby lodí, rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích, zdravotní a lázeňský cestovní ruch (preventivní nebo regenerační lázeňská péče), kulturní cestovní ruch, 3

náboženský cestovní ruch (návštěvy poutních míst) a nákupní cestovní ruch (do okolních zemí). Počet zdravotně handicapovaných jako klientů v cestovním ruchu je vysoký. Obvykle cestují s přáteli, rodinnými příslušníky nebo sociálními pracovníky. V České republice se poskytuje podpora cestovního ruchu zdravotně handicapovaných především odstraňováním bariér – zajištěním dostupnosti zařízení cestovního ruchu a poskytováním slev od podnikatelů. Přibližně 10 procent české populace tvoří lidé s nějakým druhem zdravotního postižení nebo omezení. Současný turistický ruch zohledňuje potřeby těchto osob většinou pouze dle zákonem stanovených norem. Mnoho turistických cílů či ubytovacích kapacit je pro zdravotně postižené osoby nedostupných.

5

CESTOVNÍ RUCH SENIORŮ

Senioři jsou důležitým segment cestovního ruchu. Někdy se také hovoří o seniorech jako o turistech třetího věku. Mezi nejčastější formy cestovního ruchu seniorů patří rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích, zdravotní a lázeňský cestovní ruch, sportovní cestovní ruch (pěší turistika), kulturní cestovní ruch, poznávací cestovní ruch (autokarový zájezd), dobrodružné cesty do vzdálených míst, okružní plavby, náboženský cestovní ruch (poutní místa), nákupní cestovní ruch (do okolních zemí). V současné době se evropští senioři podílí na celkovém počtu delších dovolených (tj. 4 a více přenocování) přibližně 15 %. Životní filozofie seniorů se během posledních let značně změnila. Zatímco v minulosti se senioři při vybírání zájezdů a dalších služeb cestovního ruchu orientovali takřka výhradně podle ceny, dnes si díky vyšším příjmům mohou dovolit kvalitní dovolenou. Přesto často volí mimosezónní termíny díky možnosti získání nižších cen za služby. V České republice se podpora cestovního ruchu seniorů zaměřuje na slevy ze strany podnikatelů v cestovním ruchu (od dopravců, kulturních a společenských organizací, cestovních kanceláří), příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči ze strany zdravotních pojišťoven, ale i dávek státní sociální podpory. Často se také jedná o podporu ze strany bývalých zaměstnavatelů.

6

SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ

Mezi sociální cíle Evropské unie patří, mimo jiné, i snížení počtu lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Sociální ekonomika hraje v Evropské unii významnou roli, neboť přispívá k vytváření tržní konkurence, nabízí potenciál pro vytváření nových pracovních míst a nových forem podnikání a zaměstnanosti. Vychází převážně z aktivit vlastní členské základy. Podporuje zapojování občanů a dobrovolnickou práci, posiluje solidaritu a soudržnost a procesy sociální inkluze minoritních sociálních skupin do majoritní společnosti. Zvyšuje partnerství mezi místními úřady a subjekty sociální ekonomiky a zaměstnanost osob zdravotně postižených a sociálně znevýhodněných. Přispívá ke kvalitnějšímu rozvoji regionů uspokojováním místních potřeb místními subjekty. Spektrum sociální ekonomiky v EU je velmi rozsáhlé a v jednotlivých členských zemích se vyvíjí odlišně v souladu s jejich platnou legislativou.

4

Podle Evropské komise je sociální podnik aktérem sociální ekonomiky a jeho hlavním cílem je vytvoření sociálního dopadu, a nikoli tvorba zisku ve prospěch vlastníků nebo akcionářů. Působí na trhu tak, že poskytuje podnikatelským a inovačním způsobem výrobky a služby a zisky používá hlavně pro naplnění sociálních cílů. Sociální podnik je řízen odpovědně a transparentně, a zapojuje přitom zejména zaměstnance, spotřebitele a zúčastněné strany, kterých se jejich ekonomická činnost týká. Za „sociální podnik“ proto Komise považuje podniky: pro něž je sociální a společenský cíl společného zájmu smyslem obchodního opatření, které často vede k vysoké úrovni sociální inovace; jehož zisky jsou z větší části reinvestovány pro splnění tohoto sociálního cíle; a jejichž způsob organizace nebo vlastnický systém odráží jejich poslání, využívají demokratické nebo podílnické zásady nebo směřují k sociální spravedlnosti.

6.1 Sociální ekonomika v České republice Sociální ekonomika se v České republice postupně stává již známějším pojmem a to nejenom v oblasti podnikatelských subjektů, ale především v oblasti nestátních neziskových organizací. Ty si stále více uvědomují, že nemohou pouze čekat na sponzorské dary a dotace, ale musí jít i cestou ziskového nebo neziskového podnikání. Do neziskových organizací musí přicházet profesionální manažeři, kteří tyto podniky povedou ne na bázi dobrovolnictví, ale jako skutečné podniky, jejichž cílem je jednak zabezpečovat různé prospěšné služby pro veřejnost, ale především rozšiřovat počet pracovních míst, a to nejen pro znevýhodněné skupiny obyvatel. Před sociálními podniky pak leží úkol zabezpečit si tak volné finanční prostředky, které z podnikání získají, ale hlavně přizpůsobit své chování podnikatelskému prostředí a co nejvíce eliminovat rizika, se kterými se sociální podniky v tržním prostředí mohou setkat. Důležitým úkolem je vybrat správně předmět podnikání, kterým by se mohl sociální podnik zabývat. Jednou z oblastí je cestovní ruch. Sociální podniky svým zaměřením se mohou zabývat hlavně tzv. sociálním cestovním ruchem (ruchem pro všechny). Sociální podniky, které se zabývají sociálním cestovním ruchem představují v České republice stále ještě nepříliš známou oblast, přestože si v souvislosti s probíhající ekonomickou krizí vyžadují stále více pozornosti i ze strany kompetentních osob.

7 PRÁVNÍ FORMY SOCIÁLNÍCH PODNIKŮ, ZABÝVAJÍ SOCIÁLNÍM CESTOVNÍM RUCHEM

KTERÉ

SE

Sociální podniky, které se zabývají sociálním cestovním ruchem mohou mít nejrůznější právní formu. Jednak to mohou být právnické osoby - obchodní společností a to buď osobní nebo kapitálové, které jsou v České republice, ještě do konce roku 2013, zřizovány podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, případně fyzické osoby. V České republice jsou sociální podniky zřizovány také podle dalších zvláštních zákonů. Patří mezi ně především občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy a církevní právnické osoby. V České republice od 1. 1. 2014 nabývá účinnost zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve kterém jsou uvedena ustanovení, týkající se sociálního družstva. Sociální

5

družstvo je koncipováno jako podnikatel, který může podnikat pouze určitým způsobem (nemůže vykonávat některé riskantní podnikatelské aktivity) a jehož zisk bude ve své většině určen pouze k výkonu veřejně prospěšné činnosti konané ve prospěch členů a třetích osob. Podle § 758 tohoto zákona je sociálním družstvem družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje. V názvu družstva musí být uvedeno označení právní formy (s.d.) „sociální družstvo“. Sociální družstvo nesmí změnit předmět své činnosti a zakazuje se mu přeměna na jiné než sociální družstvo. Stanovy sociálního družstva musí obsahovat také cíle a podmínky činnosti sociálního družstva v souladu s jeho sociálně začleňovací funkcí a s podporou místního rozvoje a také podrobnější podmínky nakládání se ziskem v souladu s účelem činnosti sociálního družstva. Sociální družstvo představuje v podnikatelské formě zpravidla malý podnik, právnickou osobu podnikající na volném trhu, jejímž cílem je plnit sociální funkci – zpravidla vytvářet ve společném zájmu členů stabilní a konkurenceschopná pracovní místa, přitom plnit současně smysluplnou podnikatelskou roli. Výhodou je zpravidla kreativita, inovativnost, přizpůsobivost změnám. Důležitou roli hrají vztahy uvnitř podniku i navenek.

8

SOCIÁLNÍ DRUŽSTVA V ZAHRANIČÍ

Pojem sociální ekonomika byl poprvé definován v Chartě sociální ekonomiky v roce 1980, která klasifikuje sociální ekonomiku jako: „skupinu organizací, které nepatří k veřejnému sektoru, jsou demokratické a mají zvláštní režim přerozdělování zisků pro účely svého dalšího rozvoje a zlepšování služeb pro své členy a pro společnost.“1 V Evropě se kontext sociální ekonomiky objevuje počátkem devadesátých let minulého století v souvislosti s družstevním hnutím. Zemí, která přijala jako první legislativní normu zabývající se pojmem sociální ekonomika, byla Itálie. V roce 1991 přijal italský parlament zákon, který přikládal sociálním družstvům speciální statut. Evropská komise uznala sociální ekonomiku v roce 1989, kdy zpracovala její definici. V roce 2001 přijala statut evropských firem a v roce 2003 status evropských družstev. V roce 2004 bylo vydáno Sdělení o evropské podpoře kooperačních společností zaměřených na sociální ekonomiku a v roce 2007 vydala Evropská komise Memorandum k sociální ekonomice. Základními typy subjektů sociální ekonomiky v Evropě jsou evropská družstva, evropské vzájemné společnosti, evropské asociace a nadace. Na základě doporučení Evropské komise došlo k formulaci Statutu pro vytvoření evropského družstva, evropské vzájemné společnosti a evropské asociace. Statut je vytvořen s ohledem na

1

SYROVÁTKOVÁ, J. Sociální podnikání, 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci 2010. 117 s. ISBN 978—80-7372-683-6, str. 12

6

specifika a charakteristické znaky těchto subjektů, upravuje strukturu, výkon moci a povinnosti jejich orgánů a zaměstnanců. Sociální ekonomikou a sociálním podnikáním se v Evropě zabývá mnoho subjektů od evropských institucí, vládních organizací, vzdělávacích a sociálních společností až po místní společenství a jednotlivce. Sociální družstva jsou dnes ve světě pojímána jako subjekty, které se starají o uspokojování sociálních a jiných zájmů nejen svých členů, nýbrž vykonávají na bázi svépomoci svých členů i charitativní a jiné obdobné činnosti veřejně prospěšné povahy ve vztahu k nečlenům resp. širší veřejnosti. Případný zisk sociálního družstva má být využit k rozvoji firmy a prospěchu jeho členů. Není rozdělován mezi zakladatele v peněžní nebo nepeněžní formě. Evropská unie sociální družstva podporuje a považuje je za logickou protiváhu podnikání v globálním kapitálovém trhu, který přes všechny proklamace způsobuje vylučování ohrožených skupin osob z volného trhu práce. Se sociálními družstvy se ve můžeme v rámci Evropské unie setkat především ve Francii, Itálii, Velké Británii, ale i v dalších zemích.

8.1 Sociální družstva ve Francii Franci je první zemí v Evropě, kde byl v 80. letech 20. století použit pojem „sociální ekonomika“. Francouzský koncept sociální ekonomiky je založený na sociální solidaritě a spravedlnosti a postupně se rozšířil do ostatních evropských zemí, stal se základem evropského pojetí sociální ekonomiky a uplatňuje se do současnosti. Družstva jsou velmi rozšířenou formou sociálních podniků. Největší podíl mají družstva v zemědělství, bankovnictví, výrobě a službách. V rámci finančního sektoru působí na trhu 3 velké družstevní banky – Crédit agricol, Crédit mutuel a Banque populaire. V družstvu je dobrovolné a otevřené členství, stejnou váhu hlasu má každý člen družstva, hlasování je většinové a členové přispívají k základnímu jmění družstva. V roce 2001 byl vydán zákon, který upravuje podmínky pro vznik Družstevní společnosti kolektivního zájmu, která splňuje znaky sociálního družstva.

9.2 Sociální družstva v Itálii Družstva jsou v Itálii velmi rozšířenou formou podnikání. Dle italského Ministerstva práce je sociální družstvo jednou z osmi kategorií družstev. Status sociálního družstva byl přijat Zákonem o ustanovení sociálních družstev z roku 1991. Základním principem sociálního družstva je sledovat všeobecný zájem společenství, založený na podpoře lidské činnosti a na společenské integraci občanů do řízení zdravotně-sociálních a výchovných služeb a rozvoje různých činností. Název subjektu musí povinně obsahovat termín „sociální družstvo“. Na činnosti družstva se kromě členů družstva mohou podílet také dobrovolníci, tzv. dobrovolní společníci, kteří musí být vedeni v evidenci družstva. Znevýhodněné osoby musí představovat nejméně 30 % zaměstnanců družstva a na základě jejich subjektivního stavu musí být i členy družstva. Celkové odvody příspěvků na zdravotní a sociální zabezpečení týkající se znevýhodněných zaměstnanců se rovnají nule. Zákon rozlišuje dvě kategorie sociálních družstev. Sociální družstva typu A poskytují zdravotní, sociální nebo vzdělávací služby. Fungují jako tržně orientované podniky

7

s pracovníky a dobrovolníky, kteří jsou členy těchto družstev. Mnoho družstev má velmi živé vztahy s městy a obcemi. Sociální družstva typu B zajišťují integraci znevýhodněných lidí na trh práce. Minimálně 30 % zaměstnanců těchto družstev musí náležet do zdravotně či sociálně znevýhodněných skupin. Cílem je pomoci zaměstnancům osvojit si pracovní návyky a dovednosti tak, aby se mohli uplatnit a udržet na trhu práce.

9.3 Sociální družstva ve Velké Británii Ve Velké Británii se za instituce sociální ekonomiky považují organizace, které nejsou součástí veřejného ani soukromého sektoru. Jsou nezávislé na státu, mají především sociální cíle a jejich přebytky jsou investovány za účelem dosahování těchto cílů. Řada těchto organizací významně přispívá k zajišťování cílů veřejné politiky v oblastech, jako je bydlení, sociální péče, komunitní péče. Sociální podniky jsou různorodé, patří sem podniky místních komunit, sociální subjekty, vzájemně podpůrné organizace, jakou jsou družstva, ale i velké organizace operující na národní či mezinárodní úrovni. Jednotný právní model sociálního podniku neexistuje, mohou to být společnosti s ručením omezeným, průmyslové a pojišťovací společnosti, akciové společnosti, některé z nich nejsou zapsány v obchodním rejstříku a jiné jsou registrovány jako charitativní organizace. Družstva jsou ve Velké Británii sdružením osob, které se spojily za účelem poskytování sdílené služby prostřednictvím demokraticky řízených podniků ve společném vlastnictví. Družstva jsou činná v mnoha oblastech, např. bytové oblasti, sociální péče atd..

ZÁVĚR V současné době v České republice stále ještě široká veřejnost na národní, regionální a místní úrovni nezná dostatečně, a nebo vůbec, problematiku sociálního podnikání. Chybí základní statistická data, která by poskytovala informace o tomto sektoru sociální ekonomiky a jeho potřebách. Sociální ekonomika je sice v hlavních strategických a programových dokumentech České republiky uváděna, ale je potřeba rozvíjet odpovídající politiky a plány rozvoje v této oblasti a vytvořit úspěšně fungující spolupráci odpovědných resortů, v jejichž gesci by otázky týkající se podpory sociálního podnikání měly být zahrnuty. Není využíváno možnosti daňově zvýhodnit sociální podniky alespoň na počátku jejich podnikání, či transformace. V České republice sociální ekonomika a její subjekty zatím málo rozeznávají sami sebe jako specifický sektor. Sociální podnikání není široce vnímáno jako cesta k udržitelnosti a samofinancování organizací třetího sektoru, aby byly tyto organizace méně závislé na grantech a dotacích. Příslušníci cílových skupin nechápou založení živnosti jako dobrou cestu z nezaměstnanosti a sociálního vyloučení. Neexistují zatím specializované agentury na podporu sociálního podnikání. Stávající subjekty, které poskytují asistenci malým a středním podnikům nemají specifické znalosti týkající se sociálního podnikání. Stávající subjekty podpory podnikání pracují zpravidla na komerční bázi, což činí jejich služby pro sociální podniky nedostupné. Není dostatečně rozvinut systém budování kapacity pro organizace třetího sektoru, který by jim pomáhal transformovat se v sociální podniky a také systém podpory potenciálních OSVČ z cílových skupin. V současné době jsou v České republice legislativně upraveny právnické osoby například občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost, které fungující na bázi obecné prospěšnosti. Jejich nevýhodou však je to, že se jedná o právnické osoby nepodnikatelské

8

povahy, které nemohou vůbec nebo mohou jen velmi omezeně podnikat v plném slova smyslu. Ty právnické osoby, které jsou podnikateli ve vlastním smyslu a které mohou vykonávat i jiné než čistě podnikatelské aktivity, například společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost, což jim umožňuje ustanovení v dosud platném zákoně č. 513/1991, obchodní zákoník, se ale k výkonu charitativní činnosti nehodí buďto vůbec, anebo jen s nepoměrnými obtížemi. Sociální družstvo je podle nového zákona o obchodních korporacích koncipováno jako podnikatel, který může podnikat pouze určitým způsobem (nemůže vykonávat některé riskantní podnikatelské aktivity) a jehož zisk bude ve své většině určen pouze k výkonu veřejně prospěšné činnosti konané ve prospěch členů a třetích osob. Vytvořením nové právní formy sociálního družstva, na které se již dlouho čekalo, se bude moci tzv. sociální podnikání v České republice více rozvinout. Pro subjekty sociálního podnikání je sociální cestovní ruchu jako předmět jejich podnikání velkou možností pro jejich další rozvoj a to přestože se jednotlivé segmenty sociálního cestovního ruchu potýkají s řadou problémů při své účasti na cestovním ruchu pro všechny. Mezi tyto problémy patří nedostatek finančních prostředků, zdravotní nebo psychické problémy, nepřizpůsobené objekty cestovního ruchu apod.

Použitá literatúra 1. KORIMOVÁ, G. a kol. Sociálne podnikanie a sociálny podnik. 1. vyd. Banská Bystrice: Kopernikus, 2008. 311 s. ISBN 978-80-969549-6-4. 2. Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a možnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového období Evropského sociálního fondu 2007 – 2013. Závěrečná zpráva 23. 5. 2008. 3. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění 4. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích v platném znění 5. SYROVÁTKOVÁ, J. Sociální podnikání, 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci 2010. 117 s. ISBN 978—80-7372-683-6.

Kontaktné údaje Jaroslava Syrovátková, Ing., Ph.D. Ekonomická fakulta Technická univerzita v Liberci Studentská 2 461 17 Liberec Česká republika [email protected]

9