MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta Studijní obor: Právo Katedra občanského práva
Diplomová práce
PŮJČKA JAKO PRÁVNÍ VZTAH Hana Popelářová
Akademický rok odevzdání práce: 2012/2013
"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Půjčka jako právní vztah zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." ………………………..
1
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala mému vedoucímu práce prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc. za pomoc a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Velké díky patří také mojí rodině, která mě podporovala v průběhu studia. Zejména pak ve zkouškovém období a při závěru studia, kdy byli mí blízcí maximálně trpěliví a chápaví.
2
Abstrakt Diplomová práce se zabývá odlišností bankovních a nebankovních půjček. Cílem je zhodnotit současnou právní úpravu této problematiky. V práci jsou vymezeny pojmy půjčka a úvěr. Následně je pozornost věnována sankčním prostředkům při porušení povinnosti a případnému nucenému výkonu rozhodnutí. Zhodnocena jsou i východiska pro řešení neschopnosti splácet, či dokonce předlužení, které postihují stále více dlužníků. Právní předpisy dané oblasti mají zvyšující se tendenci chránit spotřebitele – dlužníka. Na základě práce zformulovaným doporučením je: dále již nerozšiřovat práva spotřebitele, ale masivně zvyšovat finanční gramotnost obyvatelstva.
Klíčová slova Půjčka, úvěr, spotřebitel, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuta, oddlužení
Abstract The thesis deals with the differences between bank and non-bank loans. The aim is to assess the current legal regulation concerning this issue. The paper describes the terms loan and credit. Subsequently, the attention is paid to sanctions for the infringement and the enforcement of a judgment. Further, the thesis evaluates options for solving the problems of inability to pay and extreme indebtedness, which affect more and more borrowers. The legislation in this area has an increasing tendency to protect consumers - debtors. Based on the work the following recommendation is formulated: not to extend consumers’ rights further, but to massively increase the financial literacy of the population.
Keywords Loan, credit, customer, interest, interest on arrears, contractual penalty, discharge from debts
3
Obsah Abstrakt ............................................................................................................... 3 Klíčová slova ....................................................................................................... 3 Úvod .................................................................................................................... 5 1 Prameny právní úpravy ..................................................................................... 8 1.1
Vnitrostátní úprava ................................................................................ 8
1.2
Komunitární úprava ............................................................................. 11
1.3
Mezinárodní úprava ............................................................................. 14
2 Úvěrování jako samozřejmost v dnešní společnosti, půjčka a úvěr .................. 15 2.1
Okolnosti vedoucí k úvěrování............................................................. 15
2.2
Důsledky úvěrování ............................................................................. 17
2.3
Pojmy půjčka a úvěr ............................................................................ 20
2.4
Bankovní půjčka/úvěr .......................................................................... 22
2.5
Nebankovní půjčka/úvěr ...................................................................... 23
2.6
Srovnání bankovní a nebankovní půjčky/úvěru .................................... 26
3 Porušení povinnosti ze závazkového vztahu a jeho následky ........................... 29 3.1
Porušení dlužníkem, zejména nesplácení.............................................. 29
3.2 Porušení věřitelem (zprostředkovatelem), zejména nedodržení právních povinností ...................................................................................................... 30 3.3 Následky porušení povinnosti ze závazkového vztahu vyplývající ze smlouvy (např. smluvní pokuty, penále, úrok z prodlení…)............................ 34 3.4
Vymáhání nároků ze závazkového vztahu – nucený výkon .................. 37
4 Možnosti řešení osobního zadlužení ................................................................ 43 Závěr ................................................................................................................. 45 Seznam použitých zdrojů ................................................................................... 47 Bibliografie .................................................................................................... 47 Internetové zdroje .......................................................................................... 49 Judikatura ...................................................................................................... 49 Přílohy ............................................................................................................... 50 Příloha č.1: PROVOZNÍ ŘÁD PORADNY PRO DLUŽNÍKY ...................... 50 Příloha č. 2: KODEX ETICKÉHO ÚVĚROVÁNÍ ......................................... 56 Příloha č. 3: INDEX PREDÁTORSKÉHO ÚVĚROVÁNÍ ............................. 59
4
Úvod Tato diplomová práce se bude zabývat analýzou právních vztahů, které provází člověka při půjčování peněz a následném nesplácení. Téma je o to aktuálnější, že se dotýká stále vyššího počtu populace a stále více právních předpisů vzniká za účelem regulace trhu půjček a úvěrů. Evropská Unie se také více angažuje v oblasti ochrany spotřebitelů – dlužníků, což se projevuje množstvím směrnic, které mají členské státy implementovat. Diplomová práce bude pohledem na současnou právní vědu, ale i praxi. Nutně se musí zkoumat dopad právní regulace a její efektivnost. Zákonodárci se snaží reagovat na problematické životní situace lidí právními normami. Málo u nich je ale schopno problém opravdu řešit, neboť vynalézání možností obcházení zákona se stalo v České republice téměř národním sportem. Nejsou-li právní normy dost efektivní, snaží se s tím vypořádat exekutiva, případně jurisdikce. Problematika půjčování peněz je bohatě obsažena v literatuře, stále častěji ve formě letáčku či příruček pro pracovníky různých organizací (pracovníky poraden či sociální/terénní pracovníky). Většinou se jedná o publikace úsekové – pojednávají o dluhové spirále, radí jak zacházet s rodinným rozpočtem, kam se obrátit v případě potíží, popisují režim oddlužení. Nenalezla jsem ovšem žádnou učebnici, která by byla komplexně zaměřená na život člověka, který si půjčil – snad jen knihu paní Lucie Vrbkové Už nikdy dlužníkem: pro všechny, kteří si půjčili, půjčují a hodlají si půjčit peníze (uvedena v literatuře). Do své práce zahrnu jak problémy právní, tak i lidský pohled na věc a na současnou společenskou situaci. Téma jsem zvolila vzhledem k jeho aktuálnosti. Nezaznamenala jsem den, kdy by v některém z médií nebylo upozorňováno na dluhovou situaci českých domácností, či na rady při půjčování peněz. Obecnější název práce Půjčka jako právní vztah volím proto, že budu rozebírat nejen půjčku peněz, ale i specifický druh půjčky – úvěr. Dále bude práce zaměřena na dlužníky fyzické osoby, zejména spotřebitele. Diplomová práce by se měla stát komplexním pojednáním
5
o úskalí zadlužování. Výsledkem by měla být i analýza dluhové situace v České republice, jejíž pochopení by mohlo vést k možným řešením. Diplomová práce je soustředěna na právně dogmatickou analýzu jednoho z frekventovaných závazkových právních vztahů – na půjčku peněz a její uplatnění v právní praxi. Bude proveden stručný popis východisek právní úpravy (občanský zákoník, nový občanský zákoník, zákon o spotřebitelském úvěru, komunitární předpisy) a posléze provedena podrobná analýza dopadů této regulace do konkrétních situací (zejména se zaměřením na odlišnosti odvozené od subjektů poskytujících půjčky – banky a nebankovní subjekty). Obsahem zpracování
bude
též
vymezení
práv
a
povinností
subjektů,
včetně
odpovědnostních následků. Zpracování povede ve zhodnocení stavu de lega lata (včetně soudní praxe při aplikaci účinných právních předpis) a k formulaci případných námětů na změnu právních předpisů či jinému řešení. Nastolenými otázkami budou tedy:
Je půjčování peněz u nebankovních institucí bezpečné?
Je právní ochrana dlužníka/dlužníka-spotřebitele v případě nekalých praktik věřitelů dostatečná?
Je nadměrná ochrana spotřebitele v úvěrových vztazích skutečně řešením tíživých životních situací?
Jak efektivně řešit zadluženost českých domácností? Kapitola první mapuje tematickou právní úpravu v České republice, a to
včetně souvisejících komunitárních předpisů a mezinárodních dokumentů. Systematicky uvádí zákony a další právní předpisy, upravující vztahy dlužníka, kterými zrovna v úvěrovém procesu prochází. Zmíněna bude i procesní část předpisů, které jsou neméně důležité, než ty hmotněprávní. Kromě stavu de lege lata bude zmíněna i úprava po plánované rekodifikaci občanského práva. Celková situace společnosti se odrazí v kapitole druhé, která bude věnována zejména snaze o pochopení, proč je poptávka po půjčkách tak velká. Na to navážu jmenováním
6
prostředků (ať už právních či jiných), které ex post reagují se zadluženost domácností. Nebudou chybět ani definice základních pojmů, které budou předmětem této práce – půjčka a úvěr. Následně se zaměřím na odlišnosti vyplývající z různosti subjektů na straně věřitele. Srovnám tedy bankovní a nebankovní půjčku/úvěr. Dále bude diplomová práce reagovat na postupné rozšiřování informačních povinností věřitele. Dostatek pozornosti bude věnován také porušení těchto povinností a poté zejména jeho následkům. Jaké všechny sankční prostředky může věřitel použít proti svému dlužníkovi? Za nutné považuji zmínit i výkon rozhodnutí, ke kterému vede neplnění závazků. Poslední kapitola bude obsahovat cestu k řešení situace člověka, který je zadlužen a neví, kudy dál. Pojednám o úkonech, které zvládne provést dlužník sám, a mohou pozitivně přispět k řešení jeho tíživé situace. Pozornosti neunikne ani relativně nový institut obsažený v insolvenčním zákoně – oddlužení.
Zhodnocení celé práce bude
obsahovat závěr. Druhá část uvede seznam použitých zdrojů, včetně soudních rozhodnutí. Do poslední části této práce budou včleněny přílohy, na které bude odkazovat text. Tato analýza by překračovala rámec práce, kdybych uvedla kompletní oblast půjček obecně (tedy případy, kdy předmětem nejsou peníze). Dále se v části o úvěru záměrně nevěnuji podnikatelskému úvěru, z důvodů naznačených výše. Ani fáze výkonu rozhodnutí nebude pojata jako vyčerpávající, vzhledem k tomu, že se budu věnovat půjčce peněz a tedy vymáhání peněžitých pohledávek. I v oblasti řešení tíživé životní situace by bylo možno nalézt jiné způsoby pomoci dlužníkovi, mnou neuvedené. Tato práce by nemohla vzniknout v takovéto podobě bez laskavých připomínek vedoucího práce, pana prof. JUDr. Josefa Fialy, CSc., praktických rad pana Ing. Milana Kolky, Ph.D. a bez jazykové korektury provedené Mgr. Štěpánkou Bilovou, Ph.D.
7
1 Prameny právní úpravy 1.1 Vnitrostátní úprava Prameny lze pomyslně rozdělit dle fází úvěrového procesu – sjednávání + plnění, následky neplnění (zástava, exekuce), následky zadlužení (oddlužení). Základními jsou zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ) a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také pouze ObchZ). Institut půjčky je upraven občanským zákoníkem, konkrétně §§ 657 – 658. Zde jsou vymezeny základní znaky půjčky: přenechání věci dlužníkovi, věc určená podle druhu (např. peníze), vrácení věci po uplynutí dohodnuté doby. Je možné sjednat smluvní úrok – v tomto případě bude půjčka úplatná. OZ umožňuje uzavřít i smlouvu nepojmenovanou (inominát) na základě § 51 OZ, která může být použita i na finanční služby. Inominát lze uzavřít i podle ObchZ a jeho § 261. Úvěr, který lze označit za specifický druh půjčky, upravuje obchodní zákoník. Odlišností od půjčky je předmět závazkového vztahu – mohou jím být pouze peníze, úplatnost – úrok je podstatným znakem. Není-li sjednán, platí zákonný. Bylo-li by sjednáno 0% úročení, smlouva nevznikla. Smlouva o úvěru patří ke konsenzuálním obchodům, tedy vzniká na základě smlouvy, nikoli faktickým předáním věci (na rozdíl od půjčky). Úvěr je definován i v zákoně č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů v § 1 (2) písm. b), kdy úvěrem jsou v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky. V této kapitole budu jmenovat několik pramenů, týkajících se spotřebitele, i když v názvu této práce slovo „spotřebitel“ nefiguruje. Snažím se tím pouze naznačit, že v mnoha případech lze na dlužníka nahlížet jako na spotřebitele a tak použít pro něj příznivější právní normy. Zároveň navazuji i na úvod, kde bylo zdůvodněno pojednání o spotřebiteli. Dalším pramenem je tedy zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který stojí vedle ochranářských ustanovení §§ 51a -71 OZ. Tato ustanovení vystihují podstatu
8
spotřebitelských smluv - zdůrazňují tedy slabší postavení nepodnikající strany. Mnoha novelizacemi a také odrazem evropské normotvorby se zde objevily nové a nové povinnosti zejména pro podnikající „silnější“ stranu. Jedná se zejména o předsmluvní informační povinnosti, povinnost poskytnout na žádost tištěné obchodní podmínky, neklást ve smlouvě spotřebiteli plnění nepřiměřené službě/zboží podnikatele. Na druhé straně přiznává zákon spotřebiteli práva, např. na efektivnější odstoupení od smlouvy. OZ obsahuje specifické spotřebitelské smlouvy, jakými jsou distanční smlouvy či smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení nebo s tím spojené služby. V současné době již neúčinný zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů se nyní uplatní ve starších kauzách. Promítly se v něm evropské směrnice za účelem souladnosti úprav. Zásadní byl v tom, že na rozdíl od tehdejší podoby občanského zákoníku definoval spotřebitele jako fyzickou osobu. Tohoto pojetí se následující právní úprava drží. Výše zmiňovaný zákon č. 321/2001 Sb. rozšířil informační povinnosti věřitelů při uzavírání smlouvy (maximální výše spotřebitelského úvěru, výše jednotlivých splátek a jejich počet, RPSN…). Zákon č. 145/2010 Sb.
o
spotřebitelském
úvěru
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se stal nástupcem výše zmíněného zákona a lze jej zařadit již do veřejnoprávní regulace. V §2 negativně vymezuje svou působnost, zejména vylučuje použití na hypotéky a částky do 5 000 Kč a nad 1 880 000 Kč. I tento zákon (stejně jako jeho předchůdce) je implementací směrnice. S tématem půjček souvisí i reklama na ně, kterou upravuje zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o regulaci reklamy) a potencionální nekalá soutěž upravená v §§ 41-55 ObchZ. Šlo by o speciální skutkovou podstatu § 45 ObchZ – klamavou reklamu. Dohled v této oblasti vykonává Česká národní banka, použitelný je tedy i zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance ve znění pozdějších předpisů. Další orgán dohledu Česká obchodní inspekce má sankční pravomoci a je upravena zákonem
9
č. 64/1886 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů. Tato diplomová práce se dotkne i zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů, kteří svou činnost vykonávají v rámci vázané živnosti, jež byla novelou včleněna do zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Procesněprávní vztahy se řídí zákonem č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále i OSŘ), případně zákonem č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení), byla-li sjednána platná rozhodčí doložka. Situaci lze řešit i mimosoudní cestou u finančního arbitra - je-li příslušný - a to dle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. Kromě právního vztahu půjčky mohou nastat i odpovědnostní vztahy, např. trestněprávní (trestné činy lichva na straně věřitele a úvěrový podvod zejména na straně dlužníka), které upravuje zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále i trestní zákoník). Fázi nuceného výkonu (exekuce) upravují již zmiňovaný OSŘ a k němu speciální zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Na něj navazují i vyhlášky – např. vyhláška č. 418/2001 Sb. o postupech při výkonu exekuční a další činnosti ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 329/2008 Sb. o centrální evidenci exekucí ve znění pozdějších předpisů. Pokud dospěje dlužník do nejtěžší fáze úvěrového procesu, použijeme zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon) obsahující institut osobního bankrotu, který je hojně využíván.
10
Považuji za nutné alespoň minimální představení úpravy de lege ferenda – „nového“1 občanského zákoníku, který má nabýt účinnosti k 1. 1. 2014. Není ovšem jisté, zda zákonodárci účinnost neoddálí. Tento právní dokument bude kodexem občanského, obchodního, rodinného práva a bude obsahovat spoustu dalších oddílů převzatých ze zrušených zákonů.2 Novinkou je návrat k „archaickému“ označování institutů, jejichž název již byl zaužíván „jinak“ a tím způsobí minimálně nepřehlednost tohoto zákona. Nový občanský zákoník upravuje „Závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem“ obsaženy v Dílu 4 části čtvrté Nového občanského zákoníku, včetně distančních smluv a finančních služeb a také úvěr – upraven v §§ 2395-2400. Vzhledem k aktuálnosti rekodifikace bude do této práce minimálně promítnuta i budoucí úprava. V textu uvedu případně i další relevantní předpisy, které se okrajově vztahují k dané problematice. Jejich zařazení do této kapitoly „významných“ pramenů hodnotím jako nevhodné.
1.2 Komunitární úprava Vzhledem ke členství České republiky v Evropské Unii nutně zohledním i komunitární úpravu. Ta je nejpatrnější v oblasti ochrany spotřebitele. K harmonizaci národních postupů na ochranu spotřebitele začalo docházet od poloviny 70. let. V roce 1975 představila Evropská komise Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele, který se stal základem spotřebitelské legislativy. Po Předběžném programu následovaly ještě další iniciativy, ale za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky můžeme považovat až Jednotný evropský akt (1987), který zmocnil Evropskou komisi k návrhu opatření na ochranu spotřebitelů. Jako samostatnou a plnohodnotnou komunitární politiku zavedla ochranu spotřebitele Maastrichtská smlouva (1993), požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele a při provádění ostatních evropských politik zohlednila i Amsterodamská smlouva (1999). V prosinci 2006 byl přijat nový 1
Jak bývá označován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z důvodu odlišitelnosti od stávajícího OZ 2 Např. problematiku cenných papírů ze zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
11
program ochrany spotřebitelů pro období 2007-2013 s celkovým rozpočtem 157 milionů eur. Nové právní předpisy EU dále zpřísňují normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. V návaznosti na rozšíření finančních služeb a elektronického obchodu navrhla Komise v roce 2006 pokyny pro postupy v elektronickém podnikání a pravidla zahrnující všechny aspekty spotřebitelských úvěrů i bezhotovostních plateb. Mezi nové oblasti spotřebitelské politiky patří bezpečnost plateb, ochrana dat a spotřebitelský úvěr. V prosinci 2007 také byla v rámci EU zakázána řada nekalých obchodních postupů. (např. klamavá reklama a agresivní obchodní praktiky jako obtěžování, donucování a nepatřičné ovlivňování).3
V současné době je aktuální akční plán pro období 2007 – 2013. Pět základních práv spotřebitelů shrnul už pařížský summit v roce 1972, kde byla vyjádřena snaha regulace této oblasti. Jsou jimi právo na informace, vzdělávání a zastoupení, ochranu zdraví a bezpečnosti, ochranu ekonomických zájmů a právo na náhradu škody.4 V primárním právu pozorujeme ochranu spotřebitele již v Jednotném evropském aktu (1986) a rozvíjena byla dále v čl. 129a Smlouvy o Evropské unii (Maastricht, 7. února 1992) a v čl. 153 Amsterodamské smlouvy (podepsána 2. října 1997). Lisabonská smlouva (podepsána 13. prosince 2007) zařazuje ochranu spotřebitele do tzv. sdílených pravomocí. Také Listina základních práv Evropské Unie deklaruje v čl. 18 zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Nutno zmínit i nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve kterém je oddíl čtvrtý věnován příslušnosti ve spotřebitelských smlouvách, v nichž figuruje mezinárodní prvek. Z nařízení lze použít i nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne
3
KOPECKÁ, Hana. Fakta o EU: Ochrana spotřebitele. Euroskop.cz [online]. [cit. 2013-01-03]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8969/sekce/ochrana-spotrebitele/ 4 DOHNAL,J. Spotřebitelský úvěr. Praha:Leges,2011, s.13
12
17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (označované jako Řím I) článek 6 – taktéž použitelné pro vztahy s mezinárodním prvkem. Sekundární právo je implementováno5 do národních úprav skrze směrnice. Komise kontroluje, jakým způsobem a zda dostatečně státy své právo upravily a případně zahájí se státy řízení.6 V oblasti ochrany spotřebitele jsou jimi:7
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory
Směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
Směrnice Evropského parlamentu8 a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku
Směrnice EP a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
Směrnice EP a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic EP a Rady 97/7/ES a 2002/65/ES a nařízení EP a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách).
5
Stručný popis nejdůležitějších právních předpisů EU na ochranu spotřebitele v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu i s informacemi o transpozici do českého právního řádu jsou k nalezení na: http://www.mpo.cz/dokument6730.html 6 Tak tomu bylo v roce 2007, kdy Evropská komise zahájila řízení pro porušení práva s několika evropskými zeměmi, mezi kterými byla i ČR. Té byla vytýkána nedostatečná ochrana spotřebitele 7 Výčet není v žádném případě vyčerpávající. 8 Dále také pouze „EP“ pro zmenšení rozsahu jmenovaných směrnic
13
Směrnice EP a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě
Směrnice EP a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
1.3 Mezinárodní úprava Mezi relevantní prameny práva v této oblasti můžou být zařazeny zejména:
Evropská dohoda zakládající přidružení mezi ČR na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ve znění Dodatkového protokolu 19 (Význam této dohody je zejména v tom, že odstartovala přípravu na integrační tendence České republiky do evropských struktur (Evropské společenství, Evropská unie). Ochrana spotřebitele se stala aktuálním tématem a začalo se pracovat na právní úpravě, která by odpovídala cílům a charakteru těchto struktur.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Tato úmluva obsahuje pro spotřebitele relevantní ustanovení, jedná se o čl. 6 Úmluvy, který zajišťuje jistý minimální procesní standard při projednávání občanských či trestních věcí.9
9
RYŠLAVÝ,D. Soukromoprávní prostředky ochrany spotřebitele. 2007. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/81651/pravf_m/diplomova_prace.pdf. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykova Univerzita.
14
2 Úvěrování jako samozřejmost v dnešní společnosti, půjčka a úvěr 2.1 Okolnosti vedoucí k úvěrování V současné době se mluví o zadlužování jednotlivců a celých domácností. Příčin a stejně tak následků je hned několik. K potřebě půjčovat si peníze přispívá samozřejmě nezaměstnanost obyvatel. Míra nezaměstnanosti byla v roce 2012 (vyjma měsíce prosince, který v době psaní této práce nebyl zpracován) v průměru 5,55%.10 Toto číslo není samo o sobě tak vysoké, musíme ale uvažovat i okolnosti způsobu výpočtu průměru. Průměr „vylepšují“ letní měsíce, kdy je mnoho lidí zaměstnáno jako sezónní pracovníci (sběr ovoce v sadech, práce ve vinici). V teplých měsících mají více práce i firmy, neboť mnoho pracovních činností žádají zákazníci právě v tomto období – např. oprava střech, výměna oken, větší rekonstrukce domů. Dle mého názoru nemá číslo 5,55% dostatečnou vypovídací hodnotu. Domnívám se, že se skutečná míra nezaměstnanosti je mnohem vyšší, v regionech s největší nezaměstnaností dosahuje až 15 %. Malé či dokonce nulové příjmy způsobují finanční potíže rodin. Poskytování finanční podpory ze strany státu ve formě příspěvku se jeví jako nedostatečné a snadno zneužitelné. Velkou roli hrají rovněž sociálně patologické jevy – alkoholismus, gamblerství. Pokud rodiny nemají příbuzné, kteří by jim v tíživé situaci vypomohli, nezbývá, než obrátit se na banku se žádostí o úvěr. Banky ovšem neposkytují půjčky „malých“11 částek a pečlivě si vybírají klienty, u kterých zkoumají bonitu.12 Vědomy si těchto okolnosti na finančním trhu rozmohly se nebankovní instituce a zprostředkovatelé nebankovních půjček ve snaze uspokojit tyto potřeby občanů a vyplnit tak mezeru na trhu. Samotná existence takovýchto subjektů by jistě nezaznamenala takový „úvěrový boom“ bez všudypřítomné reklamy a propagace. 10
Údaje o míře nezaměstnanosti za prvních 11 měsíců roku 2012 jsou součtem procentních měr nezaměstnanosti za jednotlivé měsíce vydělené 11. Nezaměstnanost v ČR, vývoj, rok 2013. Www.kurzy.cz [online]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/nezamestnanost/ 11 Do 15000 Kč. 12 Prověřování finanční situace a schopnosti splácet jsou označovány jako scoring.
15
Reklamní spoty jsou vysílány v televizi, propagační letáky jsou spotřebitelům vnucovány téměř všude. Kontakty na „zaručené“ věřitele jsou vylepovány na sloupy a přístřešky zastávek a podobné objekty, které denně míjí mnoho lidí. V současné době se objevují nabídky půjček i tam, kde by je člověk nečekal – např. v akčních letácích nákupních center a potravinových řetězců. Zdálo by se, že kdo nemá spotřebitelský úvěr, jakoby ani nežil. Další příčiny rychle rostoucího zadlužení spočívají:
v demografických změnách (nástup generace zakládající vlastní rodiny a potřebující nové bydlení),
změnách v preferencích obyvatel (částečně souvisí i s demografickým faktorem),
větších spotřebních možnostech,
změnách v přístupu bank k drobným klientům (částečně z důvodu klesajících úrokových výnosů)
a v nízké srovnávací základně (v devadesátých letech zadlužení domácností klesalo, v mezinárodním srovnání bylo téměř poloviční).13
Nezanedbatelnou příčinou zadlužování zůstává i nízká míra finanční gramotnosti14 obyvatel, která byla měřena v období květen-říjen 2010 společností STEM/MARK, a.s..15 Se správou vlastních finančních zdrojů nemají problém jen mladí lidé. Finanční problémy postihují všechny vrstvy obyvatelstva, včetně seniorů.
13
WWW.MESEC.CZ. Analýza zadluženosti českých domácností. studie. 2005. [cit. 2012-12-31]. Dostupné z: http://i.iinfo.cz/urs-att/Mesec_cz-studie_o_zadluzenosti_ceskych_domacnosti113015889801607.pdf 14 Finanční gramotnost můžeme definovat jako soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb. 15 Kvantitativní výzkum – Finanční gramotnost obyvatel ČR, Závěrečná zpráva z exkluzivního výzkumu pro Ministerstvo financí ČR a Českou národní banku / Client Service. 2010 [cit. 201212-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/spotrebitel/financni_gramotnost/mereni_f g_tk_20101213/financni_gramotnost_20101213_stemmark.pdf
16
2.2 Důsledky úvěrování Právě finanční gramotnost by mohla být lékem a prevencí proti zadlužování obyvatelstva. Nízká úroveň finanční gramotnosti byla důvodem usnesení vlády v roce 2005, v němž uložila ministru financí, ministryni školství, mládeže a tělovýchovy a ministru průmyslu a obchodu připravit systém výuky finanční gramotnosti na základních a středních školách, který má napomoci zlepšit finanční gramotnost obyvatel ČR. Po zkoumání finanční situace rodin byl zahájen projekt s cílem rozšířit občanům povědomí o finančních produktech. Proběhla veřejná školení a semináře, kde se účastníkům dostaly rady, jak hospodařit s finančními prostředky a jak řešit problémy finančního charakteru. Nejsou mi známy statistiky návštěvnosti těchto akcí. Domnívám se však, že i přes vynaložení nemalých prostředků do propagace, nebyla účast valná. Zdá se mi, že vzdělávat se chodí právě ti, kteří to moc nepotřebují – ti uvědomělí a zodpovědní. A ti, pro které by bylo takové školení jistě přínosné, jeho potřebu paradoxně vůbec nepociťují. S růstem počtu nebankovních subjektů poskytující úvěr roste i počet poraden pro dlužníky. 16 Většinou jsou tyto poradny bezplatné, či mírně zpoplatněné, aby byly dostupné širokým vrstvám. Tyto poradny ale mohou pracovat pouze s těmi, kdo o to stojí. Je nutná přímá participace dlužníka a jeho zájmu tíživou situaci řešit. Poradny mají zpracovány provozní řády, 17 jimiž se řídí. V přiloženém provozním řádu Poradny pro dlužníky Sdružení SPES jsou k nalezení zajímavé informace. Poradna se snaží eliminovat svou odpovědnost za případné „nesprávné“ rady. Nabízí komplexní poradenství z oblasti zadlužení, ať už se nacházejí klienti v dluhové pasti či jim prozatím hrozí neschopnost splácet. Když se ale začteme dále, nalezneme důrazné varovaní, že se nejedná o poradnu právní. V závěrečných ustanoveních je uvedeno: „Sdružení SPES ani jeho pracovníci a studenti nejsou odpovědni za případnou škodu vzniklou v souvislosti 16
Např. Asociace občanských poraden disponuje sítí poraden, detašovaných pracovišť a kontaktních míst, více na http://www.obcanskeporadny.cz/ 17 Provozní řád Poradny pro dlužníky Sdružení SPES obsahuje příloha č. 1této práce
17
s poskytováním pomoci.“ Vyvstává otázka, zda je objektivně možné označit tuto činnost za neprávní poradenství. Můj celkový dojem se tedy vykrystalizoval v takový, že nám tyto osoby poradí, jak máme situaci řešit, ale kdyby to tak náhodou nebylo, není to jejich chyba. Nestavím se ale k těmto poradnám zcela negativně, neboť se stávají prostředkem první pomoci dostupné široké veřejnosti. S poradnou18 klient uzavírá smlouvu o poskytování služeb. Pokud by chtěl poskytnuté služby (poradenství) reklamovat, nabízí mu Řád poradny cestu stížnosti směřující k vedoucí poradny. Jak dokazují výzkumy, většina zadlužených či předlužených osob pochází ze sociálně slabých, vyloučených skupin obyvatel, například romské populace.19 Na tuto skupinu obyvatel byl zaměřen projekt z roku 2001 -Nouzový sociální fondkterý financovala Kancelář Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v Praze. Z tohoto fondu měly být poskytnuty prostředky těm, kteří by si jinak museli půjčit u „lichváře“ a těm, kteří potřebují finance dlouhodobě. Byly stanoveny podmínky pro poskytování těchto prostředků jedincům, které mimo jiné vyžadovaly náročnou a pravidelnou spolupráci terénních pracovníků s těmito rodinami. Podrobně analyzuje tuto oblast expertiza „Mikrofinance a snižování chudoby a Sociální nouzový fond z hlediska právního řádu a praxe sociální péče České republiky“, kterou pro Kancelář Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v Praze zpracoval SOCIOKLUB. Kancelář úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN vyhodnotila tento druh pomoci jako ztrátový, kdy ani mechanismus kolektivního ručení tří subjektů neměl vliv na platební kázeň. To však neznamená, že po poučení se z předchozích chyb není možné tento institut využít.20
18
Právně nedokonale formulované v Řádu poradny, neboť subjektem by mělo být Sdružení SPES K tomu GAC spol s r. o. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha 2006 20 PETERKOVÁ,J., JIRÁNEK,R., ODBOR PREVENCE KRIMINALITY MINISTERSTVA VNITRA. Prevence zadlužování českých domácností s důrazem na sociálně slabé a vyloučené skupiny obyvatel. 2008. [cit. 2012-12-12]. Strana 39-40 19
18
Kromě ekonomických nástrojů lze dobře využít i nástrojů právních – např. v podobě přijetí zákona dopadají právě na situaci zadlužených domácností. Jedním z takových opatření se stal zákon číslo 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který byl účinný od 1. 1. 2002 do 31.12. 2010. Pro spotřebitele představuje tato nová právní úprava pozitivní posun v oblasti jejich ochrany. Vytvořením jednotného, průhledného právního prostředí v oblasti úvěrů na spotřebitelském trhu zákon posiluje pozici spotřebitelů a usnadňuje orientaci v nabídce spotřebitelských úvěrů. Zavedení ukazatele roční procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr umožňuje spotřebitelům porovnání úrovně spotřebitelských úvěrů, které jsou nabízeny na trhu. Zákon představuje sjednocení české právní úpravy s právem zemí EU. Nad dodržováním podmínek stanovených tímto zákonem vykonává dozor Česká obchodní inspekce.21
Povinně uváděný ukazatel RPSN nemá dobrou vypovídací hodnotu – zejména u úvěrů sjednaných na dobu kratší než jeden rok. Některé instituce se toho „nebojí“ a odvážně uvádějí tento ukazatel i u krátkodobých půjček, jako například společnost Ferratum viz obrázek č. 1.22 Alarmující je, že i tyto inzeráty končí uzavřením smlouvy o půjčce finančních prostředků či úvěrovou smlouvou.
Obrázek 1 Inzerce v akčním letáku společnosti Kaufland
Ukazatel je použitelný pro srovnání finančních produktů stejného typu. Některé instituce uvádějí v propagačních materiálech „RPSN od …“. Při bližším zkoumání ovšem musí být všem jasné, že produkt za těchto podmínek takřka nelze získat. Podmínky jsou nastaveny tak tvrdě, že ve skutečnosti zaplatí klienti 21
Spotřebitelské úvěry. Www.info-zisk.napady.eu [online]. 2008 [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.info-zisk.nazory.eu/pujcky/spotrebitelske-uvery.html 22 KAUFLAND Jarní slevy [reklamní leták]. Leden 2013
19
mnohem více. Ani uvedení úrokové sazby nemá vysokou vypovídací hodnotu. S půjčkou/úvěrem jsou mnohdy spojeny další poplatky, které stojí vedle úrokové sazby a mohou výraznou měrou ovlivnit cenu samotné finanční služby. Například věřitelé, jejichž předmětem podnikání je právě poskytování úvěrů, si účtují poplatek za sjednání úvěrové smlouvy, což jim umožňuje § 499 ObchZ. Měřitelný důsledek úvěrování představuje poměr zadlužení domácností. Poměr zadlužení domácností se pohybuje lehce nad třicet procent, což je stále výrazně níže než ve vyspělých západních zemích. Například ve Španělsku se tento poměr pohyboval okolo devadesáti procent. Není však možné toto číslo interpretovat tak, že se mohou české domácnosti zadlužovat bez obav dále, aniž by je stihly problémy podobné těm španělským. Stále však platí, že průměrný Čech zaplatí za půjčku, vyjádřeno RPSN, mnohem více než průměrný Němec. Marže jsou v Čechách více než 2,5násobné, což rovněž svědčí o nižší finanční gramotnosti.23
2.3 Pojmy půjčka a úvěr Rozlišení těchto dvou závazkových vztahů je jistě namístě. Nejen že je jejich úprava obsažena v jiném kodexu24, ale také jejich znaky se různí. Strany smlouvy o půjčce se nazývají věřitel a dlužník. V tomto vztahu mohou figurovat i další osoby (např. ručitel), případně se může vyskytnout mnohost subjektů (více věřitelů na straně jedné). Půjčku jako právní vztah řadíme mezi reálné kontrakty, což znamená, že bez předání půjčené věci nemůžeme hovořit o uzavření smlouvy. Předmětem mohou být pouze věci určené podle druhu (množství, kvalita), takže nemusí jít primárně o peníze. Smluvní volnost dovoluje dohodu o vrácení stejného množství věcí vyšší kvality nebo většího množství věcí stejné kvality (i kombinovaně). Půjčka může být úplatná, ale nemusí. Je li úplatná, hovoříme
23
Češi si půjčují zodpovědněji než v minulosti. ŽELEZNÝ, Vojtěch. Http://www.financninoviny.cz [online]. 2013 [cit. 2013-02-13]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/os-finance/uvery/zpravy/cesi-si-pujcuji-zodpovedneji-nez-vminulosti/898376 24 Na rozdíl od francouzského a švýcarského práva, kdy bankovní úvěr není upraven vlastním smluvním typem, nýbrž je na něj nahlíženo jako na půjčku peněz
20
o úrocích25, jako odměně za půjčení peněz. Výše úroku je limitována lichvou, nesmí být contra bonos mores dle § 3 odst. 1 OZ. Úroky jsou počítány ročně (per annum). Strany se mohou dohodnout i na době vrácení předmětu půjčky, pokud se nedohodnou, platí, že je dlužník povinen vrátit věc na požádání věřitele. Úvěrová smlouva je typovým obchodem (ať jsou smluvními stranami podnikatelé či nepodnikatelé, bude uzavření smlouvy o úvěru podléhat právní úpravě obchodního zákoníku) a také konsenzuálním kontraktem – závazkový vztah tedy vzniká platným uzavřením smlouvy (není třeba předání jako u půjčky). Stranami jsou taktéž věřitel a dlužník. Věřitel poskytuje peněžní prostředky až na vyzvání dlužníka, který má právo (ne povinnost) peněžní prostředky čerpat. Úroky jsou u tohoto smluvního typu podstatnou náležitostí. Nelze sjednat úrok ve výši 0% - resp. by takováto úvěrová smlouva ani nevznikla. Úroková sazba je buď dohodnutá ve smlouvě, nebo není-li stanovena, platí úroková sazba obvyklá v době uzavření smlouvy u úvěrů poskytovaných bankami v místě sídla dlužníka. Limitaci výše úrokové sazby obsahuje poslední věta § 502 (1).26 Úvěry můžeme klasifikovat podle několika hledisek. Z obecného hlediska je možno úvěry, respektive příslušné obchody, třídit na získávané (banky si opatřuje peníze, zejména nakupuje různé druhy vkladů) a poskytované (banka úvěry poskytuje – prodává). Dalšími nejčastějšími hledisky dělení je: účelovost (účelové, neúčelové), způsob zajištění, z ekonomického hlediska i jejich splatnost (krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé), dělení podle povahy účastníků (obchodní, bankovní, státní, mezivládní) apod. Nejen z pohledu práva je důležité rozdělení tzv. aktivních úvěrů na úvěry pro spotřebitele a na úvěry pro podnikatele. „Úvěrové smlouvy pro spotřebitele jsou obvykle jednodušší a kratší než úvěrové smlouvy pro podnikatelské subjekty (např. korporátní klienty). Úvěrové smlouvy pro spotřebitele mají obvyklý,
25
Odlišné od úroků z prodlení dlužníka podle §517 OZ, výše úroku z prodlení limitována prováděcím předpisem a je to: repo sazba stanovena ČNB + 7% (nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů) 26 Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.
21
standardizovaný obsah, který banka nabízí všem svým klientům – spotřebitelům.27
Úvěrovou smlouvu upravuje obchodní zákoník, úvěr zákon o bankách, kde lze pod tento pojem podřadit i splátková prodej a finanční leasing. Další modifikaci představuje spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je pojmově „širší“ a zahrnuje i půjčky a odložené platby.
2.4 Bankovní půjčka/úvěr Banky vznikají za účelem zisku, který produkují finančními operacemi klientů. Tato činnost je založena na manipulaci s finančními prostředky, které svěřili bankám jejich klienti. Druhou oblastí podnikání bank je poskytování financí klientům, u kterých je možno pozorovat rentabilitu v delším časovém období. Protože půjčování peněz patří k rizikovému podnikání, eliminují banky ztráty pečlivým výběrem svých klientů. Tendenci počtu bank můžeme označit za rostoucí, k 30. září 2012 působilo na českém finančním trhu čtyřiačtyřicet bank.28 Smlouvy s bankami bývají většinou jasné (případně po přečtení dostatečně srozumitelné), klient ví, co může nastat, nebude-li splácet. Tím, že si banky své klienty „prověřují“ (příjmy, spolehlivost, splácení-schopnost), odfiltrují množství problematických případů a předejdou tak svým případným ztrátám. Klienti využívají široký výběr bank, umožňující nalézt pro ně nejvýhodnější instituci. Domnívám se, že dlužníci vidí banky jako spolehlivé smluvní partnery, kteří nevolí nepřiměřené prostředky k vymožení své pohledávky, jak se tomu děje u nebankovních půjček. Banky preferují ručení či zástavní právo – nejčastěji k nemovitosti. Banky se v případě uplatnění zajišťovacího institutu zástavního práva zahojí prodejem takovéto nemovitosti a dluh je umořen. Dlužníci uvědomující si následky prodeje např. rodinného domu, kde bydlí, zodpovědně 27
BARKOVÁ, E. Úvěrová smlouva. 2010. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/319583/pravf_b/moje_bakalarka_10.4..txt. Bakalářská práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 28 Tab. č. 1 Počet bank podle vlastnictví. In: Www.cnb.cz [online]. [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_t rhu/banky/bs_ukazatele_tab01.html
22
splácí. I nebankovní instituce požadují jako zajištění závazku zastavení nemovitosti, ovšem často neúměrně výši poskytnutému úvěru/půjčce. Takovéto jištění je většinou účelové. Poskytovatel už při uzavírání závazku ví o situaci dlužníka a dokáže odhadnout, že nebude schopen splácet. Takže zahojení se nemovitostí je výhodnější, než vymáhání vrácení finančních prostředků i s úroky. V zákoně o spotřebitelském úvěru novelou přibude § 18a, který zavádí sousloví „zcela zjevný nepoměr“ zajištění závazku ve vztahu k pohledávce. Takovéto ustanovení má přinést menší riziko ztráty nemovitosti neplnícího dlužníka. Dále počítá s dohledem České národní banky a České obchodní inspekce nad jeho dodržováním.
2.5 Nebankovní půjčka/úvěr Nebankovní půjčky se v současné době prostě „frčí“. Důvodů je hned několik. Mezi ty základní patří zejména rychlost poskytnutých finančních prostředků a neprověřování bonity žadatele. Také fakt, že banky půjčky do 5000 Kč neposkytují, hraje velikou roli. Mnohým totiž stačí menší obnos k pokrytí nebo odvrácení dluhu. Domnívám se, že nebankovním půjčkám nahrává i skutečnost, že poskytovatelé nebankovních půjček jsou flexibilnější. Flexibilnější v tom smyslu, že žadatel může nalézt reklamu kdekoliv „na ulici“ s informacemi o částce a dalších požadavcích, včetně kontaktu. Mnohé smlouvy o půjčce jsou uzavírány telefonicky či prostřednictvím internetu a to vše s možností dodání peněžité sumy až do domu klienta. Některým žadatelům o úvěr může být nepříjemné navštívit banku a svěřit se, proč a jak moc jsou zadluženi, jaké mohou poskytnout záruky. To vše s tím, že výsledek je nejistý. Zatímco nebankovní půjčce je vyhověno, troufám si odhadnout, v 98 % případů. Tím ale zřejmě výhody těchto půjček končí. Nastupují nevýhody, kterých je víc než dost. Nejčastějším problémem jsou „intriky“ poskytovatelů, kdy zatajují, či záměrně pouze drobným písmem uvedou podstatné informace úvěrové smlouvy. K ustoupení od takovéhoto jednání vyzývá kodex etického úvěrování,
23
který bude rozveden níže v podkapitole 3.6. Mezi nejzatajovanější informace bude patřit nejspíše celková částka půjčky, tedy včetně úroků a všech poplatků. Na základě § 401 obchodního zákoníku lze smluvně prodloužit promlčecí dobu, a to až na 10 let. Tato úprava by měla být aplikovatelná na úvěrovou smlouvu. Situace se změní, bude-li stranou spotřebitel. Pak bude nutné použít i ochranářská ustanovení z OZ a speciální úpravu ochrany spotřebitele. Nebankovní instituce by rády prodlužovaly promlčecí dobu k efektivnímu uplatnění práva. Užívají k tomu doložky, kdy spotřebitel dlužník prodlužuje promlčecí dobu svému věřiteli na deset let – toto stvrdí podpisem. Vzhledem k nutné rovnosti stran, nelze jednostranně zvýhodnit. Začala se tedy používat doložka, která prodlužovala promlčecí dobu závazku oběma stranám. Pro věřitele to bylo opět výhodné, neboť na neplatícího dlužníka mohli použít exekučního řízení v prodloužené době. Vyvstává otázka, zda i takováto doložka může být platně sjednána. Neboť spotřebitelská politika stále zesiluje ochranu spotřebitele. Prodloužení doby možných negativních důsledků závazku dlužníka-spotřebitele by do ní jistě nezapadalo.29 Pastem nebankovních půjček vévodí neuvěřitelně vysoké úroky z prodlení či smluvní pokuty a zajištění směnkou. Směnka je institut pro dlužníka až nepřiměřeně tvrdý. A co teprve blankosměnka! Nejen na tento zajišťovací institut se zaměřili zákonodárci v novele zákona o spotřebitelském úvěru, která byla schválena 31. ledna 2013, ačkoliv její účinnost byla plánována už od prvního ledna. Přijetím této novely byla její účinnost stanovena dnem vyhlášení. Věřitel bude nově moci poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. V reakci na jejich časté zneužívání bude zcela zakázáno používání směnek a šeků v souvislosti se spotřebitelskými
29
K tomu více: DOHNAL. J. Prodloužení promlčecí doby spotřebitelem a jeho dovolenost In: Bulletin advokacie 2011, č. 4, s. 31-33
24
úvěry. Stejně tak nebude možné využívat při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů volání na předražené tel. linky začínající číslicí 9.30
Chápu opatření, ke kterým byl zákonodárce nucen přikročit. Zadluženost českých domácností se brzy stane neúnosnou a je třeba předlužení obyvatelstva předcházet. Vnitřně souhlasím se zákazem použití směnek a šeků, avšak snažím se být objektivní. Není zákaz některých forem zajištění závazku protiústavní? V usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“ či „LZPS“) článku 26 je zakotveno právo na svobodnou volbu povolání (poskytování půjček) a právo podnikat (vyvíjet činnost vedoucí k zisku). Odstavec druhý zmíněného článku odkazuje na možnost omezení výkonu těchto práv. Jedná se o nutnou regulaci trhu nebo nepřiměřený zásah do práva na podnikání?31 Je nutné poměřovat potřebu vyšší a vyšší ochrany spotřebitele (jako dlužníka půjčky) a dalších omezení či stanovení povinností podnikateli (věřiteli závazku). Ano, podnikání je riziko. To podstupují věřitelé také proto, že disponují prostředky zajištění závazku případně vynucení plnění závazku. Vezme-li jim je zákonodárce, nebude možná takové množství uzavřených smluv. Jak uvádí LZPS v čl. 41, práva podnikat je možné se domoci pouze na základě zákona, jež ho provádějí. Zajištění závazku je pro predátorské věřitele výhodné i ve formě zajišťovacího převodu práva. Občanský zákoník zná v § 553 odst. 1 efektivní způsob, jakým zajistit tlak na dlužníka, že splní svůj závazek ze smlouvy. Zajišťovací převod práva spočívá v tom, že dlužník převede na věřitele své právo (často vlastnické právo) s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Pokud však dlužník
30
Novela zákona o spotřebitelském úvěru se zaměřuje proti nefér praktikám. Www.mfcr.cz [online]. 2012 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_71292.html?year=2012 31 Obdobnou tematikou se zabýval DOHNAL,J., Obrana spotřebitele, nebo bránění obchodnímu styku?In Bulletin advokacie 2010, č.5, s. 66-69.
25
svůj dluh nesplatí, stane se na základě tohoto zajištění novým vlastníkem věřitel (poskytovatel úvěru).32
Organizace člověk v tísni se angažuje v této oblasti aktualizací Indexu predátorského úvěrování, 33 který se zaměřuje na 5 vlastností smlouvy o půjčce u různých poskytovatelů. Porovnávají se tedy:
Srozumitelnost (délka smluvních podmínek, četnost výskytu zkratek)
Přítomnost úroků z prodlení nad rámec zákonné úpravy
Náklady na jednu zpožděnou splátku v podobě sankcí
Cena produktu v případě řádného splácení
Využívání institutu rozhodčí doložky
Výsledkem je graf rizikovosti smluv u zkoumaných subjektů. Vůči této analýze se ohradila společnost
Home Credit, která upozornila na chybu v grafu
a poukazovala i na „údajně“ špatně vyhodnocenou délku smluv.34 Zhotovitel analýzy se za chybu omluvil, ovšem dodal, že neměla vliv na výsledek této studie. Také ubezpečil nejen veřejnost, že počítání stran smluv a přiložených podmínek, bylo objektivní.
2.6 Srovnání bankovní a nebankovní půjčky/úvěru Ať už peníze čerpáme od banky či od někoho jiného, měl by se k nám chovat fér. Ve snaze ovlivnit nenátlakovou cestou přístup těchto poskytovatelů ke klientům vznikl Kodex etického úvěrování. 35 Tento dokument vypracovalo Sdružení obrany spotřebitelů společně s organizací Člověk v tísni v červnu 2009. Mimo
32
Zajištění smlouvy a vymáhání. Www.pomocsdluhy.cz [online]. 2011 [cit. 2013-02-12]. Dostupné z: http://www.pomocsdluhy.cz/index.php/prevence-kriminality/90-zajisteni-smlouvy-a-vymahani 33 Jedná se o analýzu zpracovanou Danielem Hůle, obsažen v příloze č. 3 34 Home Credit: Index predátorského úvěrování má chyby. Www.aktualne.centrum.cz [online]. 2009 [cit. 2013-02-13]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=640146 35 Obsažen v příloze č.2 ZA SROZUMITELNĚJŠÍ PŮJČKY!. Http://www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2013-02-05]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?parent=&sid=&id=253&idArt=1137
26
jiné jsou zde subjekty vybízeny, aby se dobrovolně chovaly podle tohoto kodexu. Je zde poukazováno na několik velmi častých problémů, kterými jsou formální nedostatky smluv – drobné písmo, špatně odlišitelné pozadí od vlastního textu. Co se týče obsahových problematických bodů, se jedná o uvedení maximální zaplacené částky, jasně odlišená částka poskytnutých peněz a sankční plnění, nepřiměřeně vysoké smluvní úročení, případně existence rozhodčí doložky. Etické kodexy nejsou ojedinělé, rozšířen je například i Etický kodex finančního trhu,36 na který se odvolává například Česká bankovní asociace. Některé společnosti, jakou jsou Reno Print s.r.o., Kouzelná půjčka s.r.o., Cetelem ČR a.s., se pyšní vlastními etickými kodexy/zásadami, které jsou více či méně inspirované výše uvedenými dokumenty. Na papíře to vše vypadá krásně, důležitějším však zůstává, zda se podle těchto zásad věřitelé skutečně chovají. Banky i nebankovní poskytovatelé půjček často odkazují na své obchodní/bankovní podmínky. Je to zjednodušením postupu uzavírání smlouvy, kdy obecné a všeobecné informace obsahují právě takovéto dokumenty. V samotné smlouvě pak nalezneme již individualizované informace/podmínky pro toho konkrétního klienta. Aby se staly obchodní podmínky platnou částí smlouvy, musí být do ní včleněny. To se uskutečňuje doložkou např. „součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky vydané bankou pro dané období“. Poskytovatelé půjček peněz/úvěru mají povinnost budoucí dlužníky před podpisem samotné smlouvy s těmito podmínkami seznámit. Realita je ovšem jiná a nezodpovědní klienti, při pohledu na mnoho stran textu malými písmeny, hledání záludností vzdají. Aby bylo povinnosti učiněno zadost, obsahuje smlouva, většinou na konci, prohlášení klienta o tom, že se seznámil s obchodními podmínkami a porozuměl jim. Toto stvrdí svým vlastnoručním podpisem. Později tedy zřejmě nebude úspěšná argumentace dlužníka, že kdyby výši úroků a množství poplatků znal, jistě by nesouhlasil. Nepřečtení dokumentů ovšem nevyvazuje dlužníka ze závazku. 36
Vytvořen Českou leasingovou a finanční asociací Etický kodex finančního trhu. Www.banky.cz [online]. [cit. 2013-02-05]. Dostupné z: http://www.banky.cz/eticky-kodex-financniho-trhu
27
V rámci srovnání lze tedy říci, že půjčení peněz od banky se jeví jako bezpečnější pro klienta. Výhodným shledávám jasně stanovené podmínky na začátku smluvního vztahu, kdy je s nimi klient prokazatelně seznámen. Nelze ovšem nebankovní poskytovatele půjček vnímat zcela negativně. Pokrývají dosud prázdná místa finančního trhu – trhu drobných půjček - a jsou, neuvěřitelně rychle rostoucí konkurencí, nuceni zkvalitňovat své služby. Zvyšují přehlednost podmínek u jednotlivých produktů, chlubí se dosaženým pořadím v indexu predátorského úvěrování. Z praxe vím, jak funguje vybírání splátek od klientů. Nebankovní společnosti mají spousty zaměstnanců – finančních konzultantů. Tito nejen smlouvy uzavírají s klienty, ale následně se o něj i „starají“. Splátky, které jsou často smluveny jako týdenní – i když dlužník měl za to, že částku má splácet měsíčně – jsou vybírány i každý den po malých částkách. Tyto částky se mohou pohybovat i v desítkách korun. Důležitým je, ale alespoň nějaké finanční prostředky od dlužníka získat. Banky si platby – splátky – dobře hlídají. V případě nesplácení upozorní s výzvou k zaplacení. Jedná-li dlužník, který není schopen své závazky hradit, včas, je tu šance na sjednání jiných podmínek. V opačném případě nastoupí sankční prostředky a následkem může být i ukončení smluvního vztahu a vrácení si navzájem poskytnutých plnění. Pro dlužníka, který řádně splácí peněžitý závazek, by tedy mohl být vhodný produkt jak od banky, tak i od nebankovního subjektu. Rozdíly mezi závazky u těchto dvou srovnávaných skupin poskytovatelů půjček/úvěrů budou patrnější v případě prodlení dlužníka. Obecně lze zhodnotit podmínky při neplnění nebankovního závazku dlužníka, jako tvrdší, ve srovnání s bankovním. Nelze ale zobecňovat podmínky všech nebankovních institucí, jelikož na českém trhu působí i solidní firmy zabývající se půjčováním peněz.
28
3 Porušení povinnosti ze závazkového vztahu a jeho následky Ideálním závazkem rozumím stav, kdy obě strany plní, k čemu se zavázaly. Nenastupuje žádný sankční mechanismus a závazek zaniká splněním. Takových závazků ale existuje minimum. Troufám si tvrdit, že v oblasti úvěrů (převážně nebankovních) je nedodržení podmínek ve smlouvě každodenní praxí.
3.1 Porušení dlužníkem, zejména nesplácení Dlužník může porušit povinnosti už ve stadiu sjednávání smlouvy, kdy například uvede nepravdivé či neúplné informace o své finanční situaci. Velice důsledné v ověřování těchto informací jsou banky. Nebankovní věřitelé, kteří se zaměřují na problematické klienty, na ověřování takový důraz nekladou. Jejich, často snadným cílem bývají záruky za závazek – např. nemovitost. Porušením povinnosti uvést pravdivé informace v žádosti o úvěr/půjčku nehrozí dlužníkovi dle zákona o spotřebitelském úvěru žádná sankce. Jeho jednání by ale mohlo být posuzováno jako naplnění skutkové podstaty úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákona. Zamlčením informací dlužníkem bych se v této práci nechtěla primárně zabývat. Zaměřím se na mora debitoris – tedy prodlení dlužníka. Podle ustanovení § 517 OZ je pro zánik závazku nutno splnit podmínky: splnit řádně a včas. Hovoříme-li se o peněžitém plnění, vyskytuje se snad již ve všech smlouvách ustanovení o úrocích z prodlení. Jedná se tedy o sankční mechanismus, kdy vlastní závazek nezaniká, naopak se suma peněz, jež má dlužník uhradit, zvyšuje. Před uplatněním práva na úroky z prodlení, by měl věřitel dlužníka vyzvat, aby řádně a včas plnil a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Nesplní-li dlužník, ani poté, začnou se počítat úroky z prodlení. Je nutno je odlišit od úroku (což je cena za poskytnuté finanční prostředky) a od smluvní pokuty, která stojí vedle úroků z prodlení a není vyloučeno, že budou uplatněny kumulativně. Nevědomost dlužníka, či neschopnost posoudit takováto sankční ustanovení ve smlouvě
29
mnohdy vede k dluhové pasti dlužníka. Najednou má poskytnout věřiteli běžnou splátku včetně úroku, úrok z prodlení a často i nemalou smluvní pokutu. Cestu odstoupení od smlouvy dle mého názoru nebankovní věřitelé nevyužívají, neboť vzájemné vrácení si poskytnutých prostředků zůstává méně výhodným, než vymožení celkového dluhu například prostřednictvím exekutora. Ustanovení o úroku z prodlení nemusí obsahovat smlouva, i když většinou tomu tak je. Neníli stanoven ve smlouvě, bude použit zákonný úrok z prodlení na základě § 517 odstavce 2, který zmocňuje prováděcí předpis ke stanovení jeho výše. Jak jsem již uváděla výše, kodex etického úvěrování, ke kterému se mohou poskytovatelé půjček dobrovolně zavázet, vyzývá k upuštění od uplatňování nepřiměřeně vysokého úroku. Resp. v bodě 9 stanovuje úplné upuštění od smluvního úroku (nastoupí tedy zákonný úrok z prodlení) a limituje smluvní pokutu na max. 15% z dlužné částky. Definuje také pojem „dlužná částka“ tedy ta splátka, se kterou je spotřebitel v prodlení. Nebylo totiž výjimečné, že sankční poplatky byly počítány z celkového zbývajícího dluhu, a nikoliv pouze z nezaplacené splátky. Je zřejmé, že rozdíly v částkách byly významné.
3.2 Porušení věřitelem (zprostředkovatelem), zejména nedodržení právních povinností Je nutné zmínit, že v závazkovém vztahu se může objevit i třetí osoba – zprostředkovatel. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje definici v § 3 písm. c), kdy je zprostředkovatelem osoba, která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr s věřitelem, nebo mu pomáhá tuto smlouvu uzavřít nebo ji jménem věřitele uzavírá. Bylo nutné vyřešit postavení obchodních zástupců společností poskytujících finanční prostředky. V současné době mají tito zástupci povinnost sdělovat rozsah svých oprávnění, pro kolik subjektů pracují a další povinné údaje uvedené v § 17 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí při nedodržení povinnosti jsou pokuty do 5 milionu korun, stejně jako pro věřitele
30
porušující informační povinnost. Souvisejícím tématem je i samotná smlouva o zprostředkování/zprostředkovatelská smlouva. Většina laiků uzavírajících smlouvu nevidí mezi těmito dvěma pojmy rozdíl. Smlouva o zprostředkování má však za cíl vyhledávací činnost možnosti uzavření smlouvy klienta a je upravena obchodním zákoníkem. Oproti tomu zprostředkovatelská smlouva dle občanského zákoníku je orientována na cíl – uzavření smlouvy. Ať už se jedná o tu či onu smlouvu, zprostředkovatel většinou požaduje odměnu předem. Uzavírá-li se smlouva písemně, musí v ní být uvedena odměna (pod sankcí neplatnosti) - § 17a novely zákona o spotřebitelském úvěru. Ke snížení počtu případů, kdy zprostředkovatel pouze inkasuje odměnu, a aniž by se věnoval vyhledávací činnosti pro klienta, dále není k zastižení, se zavádí právo na odstoupení od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření. Toto právo náleží spotřebiteli v případě, kdy zprostředkovatel v této době nekonal vyhledávací činnost. Vzhledem k tomu, že by se takováto smlouva rušila od počátku, musel by zprostředkovatel vrátit odměnu, kterou si na začátku vyžádal. V případě, že subjekty používají k lákání svých klientů reklamu, nevztahují se na ně pouze povinnosti ze zákona o regulaci reklamy. Zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje uvedení příkladu úvěru včetně všech poplatků a uvedení celkové částky, kterou klient zaplatí. Porušením povinnosti věřitele je ale většinou nedostatečně provedená informovanost dlužníka. Poskytovat informace musí věřitel v předsmluvním stádiu (§5 zákona o spotřebitelském úvěru) i po uzavření smlouvy (§7 zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru totiž stanovuje nemalé povinnosti věřiteli, demonstrované také přílohou k zákonu. Jsou jimi tři skupiny povinností, a to: Obecné informace o spotřebitelském úvěru a právech spotřebitele, Informace o nákladech na spotřebitelský úvěr, Informace relevantní k ukončení smlouvy o spotřebitelském úvěru. Při nedodržení informační povinnosti hrozí dle § 20 jmenovaného zákona za správní delikt pokuta, a to ve výši do 5 milionu korun. V současné úpravě jsou tyto informace nutně podávány
31
v listinné podobě či na jiném trvalém nosiči dat a musí být stejně výrazné. Zákon o spotřebitelském úvěru spoléhá na to, že informovaný klient se dokáže správně rozhodnout a zhodnotit, zda je pro něj nabízený produkt vhodný. Mimo údaje poskytované v listinné formě, kterou podporují přílohy k zákonu, má věřitel povinnost na základě § 5 odst. 5 „náležitě vysvětlit“ práva a povinnosti dlužníka vyplývající pro něj z podepsané smlouvy, včetně případných sankčních následků. Nynější právní úprava, jak jsem již uvedla, považuje dlužníka za rozumnou bytost schopnou posoudit navrhovanou smlouvu a následky jejího podpisu. Jinak se k ochraně spotřebitele staví nový občanský zákoník, kdy nahlíží na spotřebitele jako „méně svéprávného“ v právních úkonech, kterého je nutné za každou cenu chránit i na úkor omezení práva na podnikání. Následky porušení výše uvedených povinností tedy mohou být:
Relativní neplatnost pro omyl podle § 49a OZ
Nepřiměřenost smluvního ujednání podle § 56 OZ
Odpovědnost za škodu dle § 420 OZ
Klasifikace jednání věřitele jako trestný čin podvodu podle §208 trestního zákoníku
Správní delikt podle § 20 (1) zákona o spotřebitelském úvěru Zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje povinnou písemnou formu
smlouvy, jíž se sjednává spotřebitelský úvěr (§ 6 odst. 1). Jedním dechem ale dodává, že nedostatek této formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Jedná se o jev nikoliv v české právní úpravě ojedinělý, kdy povinnost není vymahatelná a z jejího porušení neplynou žádné důsledky. Domnívám se, že na současném finančním trhu je písemná forma smluv maximálně využívána, např. z důvodu případného pozdějšího prokazování existence nároku. Obsahovalo-li by zmíněné ustanovení sankci za porušení – např. neplatnost, a to absolutní (předpokládejme, že spotřebitel neví, jaká forma je požadována, takže nemůže namítat neplatnost
32
smlouvy pro nedostatek písemné formy), dopadalo by na problematické situace. Těmi myslím například ty, kdy samotný závazkový vztah je smluven ústně, zatímco zajištění tohoto závazku je písemné. Věřitel zoufalému klientovi sdělí, že mu půjčí např. 10 000 Kč, a to bez nutnosti sepsání smlouvy. Dlužníka nadšen ziskem finančních prostředků nabídku přijme. Poté může dojít k podepsání dlužníka na prázdný list papíru, či na blakosměnku, kde nebude vyplněna částka, případně nebude sepsána dohoda o vyplňovacím směnečném právu. Podpis prázdného papíru bude asi nejrizikovějším, neboť se může stát dokladem o uznání dluhu jakékoliv výše, případně dohodou o průběžné navyšování úroky či dalších plateb. Jedno z dalších možných zneužití směnky se v praxi objevuje často – dlužníkovi po zaplacení závazku není vrácena směnka. Věřitel jí poté dále použije, i když závazek již zanikl. Zákon o spotřebitelském úvěru do účinnosti poslední novely37 v § 18 upravoval použití směnek a šeků v těchto smlouvách. Je zde uveden pouze požadavek, „aby si věřitel počínal tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, vyplývající ze smlouvy spotřebitelském úvěru.“ Ona poslední novela spotřebitelského zákona obsahuje úpravu tvrdší - v § 18 vylučuje použití směnek a šeků ve smlouvách o spotřebitelském úvěru úplně. Blíže v kapitole Nebankovní půjčka. Další formou porušení zákona je neposouzení bonity dlužníka před uzavřením závazkového vztahu, za což hrozí pokuta do 2 milionu korun. Ve fázi prověřování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr může věřitel využít některé z databází, např.: Centrální registr úvěrů, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací, Centrální registr dlužníků ČR. Nahlédnutí do registrů ovšem není povinné a záleží na věřiteli, jakým způsobem bude hodnotit bonitu potencionálního klienta. Využíván je i institut potvrzení příjmu od zaměstnavatele. Zákon tedy požaduje posouzení bonity
klienta
–
potencionálního
dlužníka.
37
Poslední
novela
zákona
zákon č. 43/2013 Sb. kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
33
o spotřebitelském úvěru § 8 doplňuje o poslední větu, která pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy, požaduje posouzení věřitele“ s odbornou péčí“ a musí být „zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet“.
3.3 Následky porušení povinnosti ze závazkového vztahu vyplývající ze smlouvy (např. smluvní pokuty, penále, úrok z prodlení…) Jedná-li se o smlouvu úvěrovou, jsou úroky podstatným znakem tohoto závazkového vztahu. Jak už jsem zmínila výše, odlišují se od úroků z prodlení – které patří k sankčním nástrojům zejména pro věřitele. Vzhledem k právní úpravě v České republice vyvstává otázka, zda je možné smluvně stanovit úroky z prodlení v případě, kdy je jedna ze stran spotřebitelem. Sám obchodní zákoník označuje úvěrovou smlouvu jako absolutní obchod, vztah by se tedy měl řídit ObchZ, § 262 zmiňovaného zákona však připouští ochranu slabší strany použitím OZ (ustanovení o prodlení dlužníka). Občanský zákoník ustanoveními o ochraně spotřebitele dále stanoví, že nelze ustanoveními ve smlouvě nepřiměřeně zhoršit postavení slabší strany (spotřebitele). Z výše uvedeného vyplývá, že věřitel může po dlužníkovi-spotřebiteli v prodlení požadovat pouze zákonný úrok z prodlení, tedy stanovený prováděcím předpisem. A navíc, že úroky z prodlení ve spotřebitelských úvěrových smlouvách nelze smluvně stanovit,38 čímž se výrazně omezuje smluvní svoboda. Takovou právní úpravu shledávám evidentně neprospěšnou, i spotřebiteli, jelikož vylučuje platně uzavřít smlouvu obsahující nižší úroky z prodlení, než obsahuje měnící se prováděcí předpis. V novém občanském zákoníku bude za určitých okolností úrok z prodlení možný (§ 1970). S výpočtem výše sankčního plnění souvisí i existence možnosti požadovat úroky z úroků.39
38
To potvrzuje Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2008 čj. 32 Odo 873/2006 Rozšířené vyhledávání. Http://www.nsoud.cz [online]. [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch 39 Označováno jako anatocismus, Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. s. 256.
34
Anatocismus byl zakázán již podle tradic římského práva, přičemž totéž platilo v českém právu i historicky. Za platnosti obecného zákoníku občanského byl zákaz anatocismu prolomen jen v zákonem výslovně zmíněných případech. V České republice ho soudy v současnosti nepřipouštějí (umožňují však, aby se strany dohodly, že příslušenství se stane součástí jistiny, a jako takové bylo dále úročeno).40
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 24. 3. 2004 sp. zn. 35 Odo 101/2002 dovodil, že „úročit úroky nelze, protože ani občanský, ani obchodní zákoník toto neumožňuje. Není tím dotčeno ani právo stran dohodnout se, že sjednané úroky budou součástí jistiny…“ Někdo by mohl chápat toto stanovisko jako návod pro obcházení zákona, což by činilo na základě § 39 OZ takový právní úkon neplatným. Nový občanský zákoník úroky z úroků umožňuje na základě § 1806. Dovoluje tedy věřiteli vymoci nejen poskytnuté prostředky a úrok, jako cenu za službu, ale konečně i úroky z prodlení nejen jistiny, ale i příslušenství. Vedle úroků z prodlení patří do sankčních nástrojů i smluvní pokuta. Ta může být smluvena takovým způsobem, že fakticky supluje úrok z prodlení. Je-li sjednán i úrok z prodlení, je namístě uvažovat, do jaké míry mohou tyto dva instituty koexistovat a být požadovány po dlužníkovi. Dle judikatury41 mívá smluvní pokuta nejčastěji podobu jednorázového plnění. Naproti tomu úroky z prodlení podle prováděcího předpisu jsou počítány ročně (per annum) a jsou opakujícím se plněním.42 Výši úroků z prodlení umožňuje zákon stanovit smluvně, v případě absence takového ustanovení či jeho neurčitosti dovozujeme,
40
Anatocismus. Http://cs.wikipedia.org [online]. 2012 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anatocismus 41 Např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. Zn. 32 Odo 612/2005 Rozšířené vyhledávání. Http://www.nsoud.cz [online]. [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch 42 Podle stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005 Rozšířené vyhledávání. Http://www.nsoud.cz [online]. [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch
35
že úrok z prodlení je roční.43 Tyto dva instituty dle judikatury plní odlišnou funkci (navíc na úrok z prodlení je zákonný nárok a smluvní pokutu lze dohodnout na základě smluvní volnosti) a proto je jejich souběh přípustný.44 Spadá-li smluvní závazkový vztah do občanského práva (smlouva o půjčce), nelze smluvit jiný než zákonný úrok. Tuto nevýhodu lze kompenzovat smluvní pokutou. Smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, a proto nastane i odlišné počítání promlčecí doby. Smluvní pokutu lze tedy vymáhat od podání návrhu zpětně takový počet let, jaký stanovuje promlčecí doba (4 roky), což umocňuje silné postavení věřitele. Dlužník tedy může být kdykoliv žalován o smluvní pokutu, i když jistina již byla promlčena. Rozdílný je také zásah soudu do výše sankčního plnění – ujednání o výši úroků může jako nemravné zneplatnit, zatímco u smluvní pokuty lze využít pouze moderačního práva soudu a částku snížit. Při sjednané smluvní pokutě následně nelze požadovat náhradu škody způsobenou prodlením. Sjednané úroky z prodlení ovšem použití náhrady škody nevylučují.45 Jelikož jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, vztahuje se zajištění zástavním právem automaticky i na ně. O smluvní pokutě toto říct nemůžeme. V občanském právu náleží věřiteli úrok z prodlení nezávisle na zavinění dlužníka (objektivní odpovědnost), naproti tomu nárok na smluvní pokutu je pouze v případě, že dlužník prodlení zavinil. Sama bych posoudila uplatnění co možná nejvyššího počtu sankčních nástrojů v případě prodlení za obcházení zákona, ovšem judikatura v několika rozhodnutích tento výklad vylučuje. Bude-li smlouva obsahovat smluvní pokutu označenou jako úrok z prodlení, bude na výkladu soudu, jak toto ujednání posoudí.
43
Rozhodnutí ze dne 23. dubna 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007 Rozšířené vyhledávání. Http://www.nsoud.cz [online]. [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch 44 K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98 Rozšířené vyhledávání. Http://www.nsoud.cz [online]. [cit. 2013-02-08]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/WebSpreadSearch 45 Toto ustanovení je ovšem dispozitivní, takže nevylučuje smluvní ujednání o použití všech těchto institutů, tedy úroku z prodlení, smluvní pokuty a náhradu škody způsobenou prodlením.
36
3.4 Vymáhání nároků ze závazkového vztahu – nucený výkon Mezilidské závazkové vztahy mohou být rizikové, neboť některá ze stran/obě strany mohou přestat nebo dokonce vůbec nezačít plnit své povinnosti. Právní stát zaručuje občanovi domoci se svých práv, a to prostřednictvím jeho orgánů – soudů. Neplní-li někdo dobrovolně, může se ocitnout před soudem. Výsledkem řízení bude pravděpodobně rozhodnutí ukládající povinnému, aby konal. V mnoha případech je rozsudek efektivním řešením, mnohdy jindy však ne. V takové situaci je možné se obrátit opět na soud, nyní už v rámci jeho exekuční činnosti, a docílit tak výkonu rozhodnutí. Druhá varianta existuje ve formě exekuční činnosti exekutorů, kteří toto vykonávají v rámci svobodného povolání. Nepůsobí pak jako soukromé subjekty, nýbrž jako nositelé části státní moci, která na ně byla přenesena (mají postavení veřejného činitele). O vykonávacím řízení obecně pojednám stručněji, z důvodu omezeného rozsahu této práce. Dále se vzhledem k tématu práce zaměřím na exekuci peněžitých plnění. Vymáhání svých nároků může být složité a nejen časově náročné, pro dlužníka-spotřebitele často s drtivým dopadem. Tento fakt podpoří i některé instituty obsažené v občanském soudním řádu, např. fikce doručení vhozením do schránek, náhradní doručení u směnečného platebního rozkazu či smluvní prodloužení promlčení závazku. Pro konání exekučního řízení musí být splněny procesní podmínky, které se shodují s podmínkami pro zahájení nalézacího řízení před soudem. Mezi ně patří: podání návrhu, pravomoc a příslušnost soudu, způsobilost být účastníkem řízení, překážka věci zahájené či rozsouzené, procesní způsobilost a průkaz plné moci. Nedostatek u posledních dvou jmenovaných podmínek je odstranitelný, u ostatních zbylých nikoliv. Za nezbytný předpoklad vedení exekuce považujeme existenci exekučního titulu a jeho vykonatelnost. Tedy takové listiny, která povinnému autoritativně
37
ukládá, co, jak a do kdy má plnit.46 Exekučním titulem může být platební rozkaz, soudem schválený smír, usnesení i rozsudek soudu. Exekučním titulem dle § 274 (1) písm. e) občanského soudního řádu je i notářský a exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštních zákonů, myšleno zákona č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o další past na neplatícího dlužníka a zároveň o účinnou zbraň věřitele. Strany úvěrové smlouvy sepíší tuto dohodu před notářem, který ji opatří doložkou. Pokud závazkový vztah funguje, vyvolává takováto dohoda pro dlužníka zdánlivě stejné účinky, jakoby ji strany sepsaly např. v kanceláři věřitele. Dojde-li ovšem k prodlení a věřitel se rozhodne pro vymožení své pohledávky, nemusí již absolvovat nalézací řízení před soudem, které by uznalo existenci nároku a povinovalo dlužníka k plnění. Takovýto exekuční titul je již možné podat exekutorovi či soudu k výkonu rozhodnutí jako veřejnou listinu, nejedná se o rozhodnutí. Ten, kdo nařizuje exekuci, ovšem nezkoumá hmotně-právní vztahy účastníků, nýbrž jen náležitosti zápisu. Obranou dlužníka v případě neexistence nároku je návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, protože soud by návrh exekuce z hmotně-právních důvodů ex offo nezamítl. Vykonatelnost je vlastností exekučního titulu, kdy marně uplynula lhůta pro splnění jím dané povinnosti. Tato lhůta může být různě dlouhá a může být závislá na podmínkách. Je-li v rozhodnutí – exekučním titulu - vykonatelnost odložena, výkon rozhodnutí je možné přesto vést, avšak i nařízení exekuce bude obsahovat odklad vykonatelnosti. Exekuci je možno vést několika způsoby. Ten vhodný určí soud/exekutor na návrh povinného. Liší se v závislosti na povaze závazkového vztahu a na situaci dlužníka (např. nemá-li nemovitost, nelze ji prodat nebo nemá-li zaměstnání, nelze použít srážky ze mzdy). S ohledem na ochranu práv povinného i dalších 46
A to ve formě dare, facere, pati, omittere
38
osob, vymezuje zákon možné způsoby provedení exekuce v § 258 občanského soudního řádu. Jedná-li se o nepeněžité plnění, způsoby jsou: vyklizení, odebrání věci, rozdělení společné věci, provedení výkonu a prací. Dále prodejem zástavy, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv. Vzhledem k tématu této práce bude větší prostor věnován exekuci na peněžitá plnění. Tu lze provést: srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, postižením jiných majetkových práv, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem spoluvlastnického podílu, prodejem zástavy, zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem a prodejem podniku. Při vymožení pohledávky se tedy použije následující postup. Podáním úplného bezvadného návrhu příslušnému soudu a zaplacením soudního poplatku je možné o tomto návrhu rozhodnout. Soud nezkoumá, zda dlužník skutečně dobrovolně neplnil, ani věcně nepřezkoumává rozhodnutí orgánu jako exekuční titul. Soud musí nutně posoudit, zda povinnost stanovená v rozhodnutí – exekučním titulu, je vykonatelná (materiální vykonatelnost) a zda byly splněny formální podmínky, např. doručení povinnému (formální vykonatelnost). V případě, že by zde chyběl základní znak – tedy vykonatelnost exekučního titulu, byl by návrh na výkon rozhodnutí zamítnut. Soud ex offo zkoumá i fakt, zda nebylo právo prekludováno či nezaniklo uplynutím doby, na rozdíl od promlčení, které lze namítat v návrhu na zastavení exekuce. K rozsahu požadovaného plnění je nutné dodat, že nelze požadovat exekučně větší postih, než stanovuje exekuční titul. Pokud tedy nejsou např. úroky zahrnuty do splatné částky, kterou má dlužník plnit, nelze si je nárokovat v rámci vykonávacího řízení. Způsob, který oprávněný v návrhu uvedl, soud posoudí z hlediska vhodnosti a také zda tento způsob stačí k vymožení pohledávky. Oprávněný může navrhnout i více způsobů exekuce (typicky u vymožení peněz), v takovém případě je na uvážení soudu, jakého způsobu bude nakonec použito. Ovšem pouze z oněch navrhovaných postupů – výjimkou je § 264 (1) OSŘ. Může dojít i k situaci, že pohledávka bude vymáhána
39
hned několika způsoby. Soud vždy hodnotí situaci oprávněného i povinného a na základě těchto informací poté rozhodne. Ještě před samotným rozhodnutím se může dlužník pokusit řízení zvrátit, a to návrhem na zastavení řízení. Exekuční řízení obsahuje systém opravných prostředků, mezi které patří odvolání, žaloba pro zmatečnost, dovolání. Došlo-li již k vynesení rozhodnutí prvostupňovým orgánem, může se povinný bránit formou odvolání, kde může namítat nové skutečnosti. Pokud ani odvolací soud nevynese rozhodnutí dle jeho představ, existuje mimořádný opravný prostředek – dovolání. Jeho použití omezují mnohé podmínky – např. lze napadnout pouze rozhodnutí ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, odkladu a zastavení výkonu je napadnutelné žalobou pro zmatečnost. Než ale povinný přistoupí k těmto opravným prostředkům, může využít institut odkladu výkonu. Takovýto postup neznamená zastavení exekuce, nýbrž jen posečkání s výkonem po určitou dobu. Slouží k účinné ochraně práv povinného a zejména k ochraně před nepříznivými a případně neodčinitelnými důsledky. Je možné jej požadovat ze dvou důvodů – pro poměry povinného a z důvodu očekávaného zastavení výkonu. Použitelný je i proti dosud nepravomocnému rozhodnutí. Dojde-li ke konečnému rozhodnutí, které nebylo napadeno opravnými prostředky, dojde k samotnému výkonu – tedy vymožení pohledávky. V této fázi zbývá povinnému ještě jedna možnost, a to docílit zastavení výkonu rozhodnutí. Dosud vynesená rozhodnutí se neruší, i dosud provedené úkony jsou platné, jenom se již další úkony neprovádí. Nyní k jednotlivým způsobům výkonu rozhodnutí peněžitého plnění. Exekuce srážkami ze mzdy či jiných příjmů považuji za příznivý způsob pro povinného i oprávněného. Má-li dlužník zaměstnání, má věřitel jistotu, že svou splátku dostane. Finanční prostředky, které si povinný vydělal, totiž budou zredukovány o tuto částku ještě před tím, než se dostanou do dispoziční sféry zaměstnance. Naopak zaměstnaný povinný má jistotu, že srážky budou pouze v takové výši, aby zbylá částka pokryla existenční minimum, resp. budou
40
odpovídat nařízení vlády č. 68/1998 Sb. o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, na kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, (nařízení o nezabavitelných částkách) ve znění pozdějších předpisů. I v případě vyššího počtu oprávněných lze tento způsob použít. Zaměstnavatel bude posílat částky přímo oprávněným, nebo soudu, který rozhodne o poměrném rozdělení sražených finančních prostředků. Tuto exekuci provádí jak soud, tak exekutor, případně kooperují (kdy např. soudní exekutor provádí přípravné úkony vykonávacího řízení prováděného soudem). Exekuci přikázáním pohledávky upravuje jak speciální exekuční řád (§ 62 a následující) tak i obecný občanský soudní řád. Zde může být pohledávkou např. podíl povinného jako společníka (člena družstva, komanditisty) nebo majetková práva spojená s duševním vlastnictvím, jakými jsou patenty, průmyslové vzory, ochranné známky, včetně licencí k užívání těchto práv. Postihnout exekucí nelze práva spojená výhradně s osobou povinného (např. původcovství). Exekutor patentové listiny, osvědčení o zápisu průmyslových práv a osvědčení o zápisu ochranných známek do rejstříku zpeněží. Se získanou částkou se pak nakládá stejně jako s výtěžkem prodeje. Při zpeněžování licencí se postupuje jako u exekuce přikázáním jiných peněžních pohledávek. Vzhledem k registraci těchto práv musí být vyrozuměn i příslušný Úřad. Hlava čtvrtá občanského soudního řádu upravuje další způsob exekuce peněžitých plnění a to příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu. Speciální úpravu v exekučním řádu nyní nenalezneme – jediné ustanovení (§ 65a), které ji upravovalo, bylo zrušeno. Jakmile usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabude právní moci, může soud vydat příkaz k výplatě. Na jeho základě je peněžní ústav po předložení výše uvedených dokumentů povinen tyto prostředky z účtu povinného odepsat ve prospěch oprávněného. Tento způsob se ukazuje vhodným pouze při dostatku finančních prostředků na účtu. Velkou nevýhodou dlužníka je to, že banka účet obstaví a až poté informuje povinného. Ten si musí ohlídat
41
platby, které mu na účet chodí, a případně si změnit způsob výplaty mzdy na hotovostní. Poměrně aktuální je i postižitelnost prostředků patřící do společného jmění manželů, i když dlužníkem je jen jeden z manželů. Od nového roku vstoupí v účinnost novela občanského soudního řádu, na jejímž základě bude nově možné pro dluhy spadající do společného jmění manželů exekučně postihnout účet, mzdu, důchod nebo jiný příjem manžela dlužníka. Jedná se o revoluční změnu, jelikož ustálená judikatura Nejvyššího soudu v ČR již několik let zastává názor, že manžel dlužníka nemůže být žalován a nelze na něj nařídit exekuci, pokud předmětný závazek nesjednal. Může-li pak být exekuce nařízena pouze na toho z manželů, který závazek sjednal, nesmí být druhému z manželů postižen účet ani příjem.47
Může nastat situace, že se manžel dlužníka dozví o dluzích až v situaci, kdy mu bude obstaven účet či provedena srážka ze mzdy na základě § 262 OSŘ. Nemá-li dlužník příjem, ani prostředky na účtu, lze vymoci pohledávku prodejem věcí – movitých i nemovitých. Nejspíše nebude efektivní exekučně postihovat televizor, chladničku apod., budou-li pohledávky např. ve výši milionu korun. Poté pravděpodobně dojde k prodeji nemovitého majetku. Vzhledem k dvoukolejnosti vymáhání pohledávky (soudně a prostřednictvím exekutora) bude nutné řešit situace souběžně probíhajících exekucí. 48 Při exekuci prodejem podniku přísluší konat nezbytné úkony správci. Následně bude podnik vydražen. Získané prostředky pokryjí náklady správce, náklady insolvenčního řízení a pohledávku, kvůli níž byl výkon veden. Výkon rozhodnutí může být veden i prodejem zástavy (dražbou). Prodeji zástavy může předcházet i zřízení soudcovského/exekutorského zástavního práva. Tento institut slouží jako působení tlaku na dlužníka, aby dobrovolně plnil s hrozbou případného prodeje věci. Nesplní-li, dojde k prodeji. 47
TISKOVÁ ZPRÁVA 1.11.2012. Www.spolcest.cz [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.spolcest.cz/spolecnou-cestou/novinky/tiskova-zprava-1-11-2012/ 48 To upravuje zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů
42
4 Možnosti řešení osobního zadlužení Člověk se může ocitnout ve složité finanční situaci, kterou již bez pomoci nezvládá. V mnoha případech se jedná o dlužníky, kteří mají více závazků u různých věřitelů, případně se snažili hradit půjčku půjčkou, což se ukázalo jako neefektivní. Těm, kteří takovouto tíživou situaci (dluhovou spirálu) chtějí opravdu řešit, mohou pomoci občanské poradny. Mezi ty patří například Občanská poradna při Jihočeské rozvojové o.p.s., která vydala publikaci „Praktický průvodce návrhem na povolení oddlužení“.49 Možností řešení finančních obtíží je více. Dlužník musí stát nohama pevně na zemi, uvědomovat si své problémy a chtít je řešit. Než začne cokoliv podnikat, měl by analyzovat své finanční možnosti a snažit se je zmaximalizovat. Je dobré sestavit si rodinný rozpočet – sečíst příjmy rodiny. Dále sepsat výdaje a popřemýšlet, kde by bylo možné ušetřit. Odečtením výdajů od příjmů získáme zhruba částku, která by měla pokrývat závazky. Každý rozpočet musí mít nějaké rezervy, nelze tedy počítat, že celá částka by mohla mořit dluhy. V této fázi je vhodné jednat s věřiteli o možnosti splátkového kalendáře a nabídnout částku, kterou jsme schopni z rozpočtu pokrýt. Schválení splátkového kalendáře je možností, nikoliv povinností věřitele. Přistoupí-li k našemu návrhu, pořiďme si důkazy, že k tomu skutečně došlo. A to například formou potvrzení navrženého splátkového kalendáře, které zastaví možnost nárokování si sankčního plnění. Nyní už nezbývá než řádně plnit dohodnuté splátky. Další variantou řešení tíživé životní situace je oddlužení – tzv. osobní bankrot. Podmínkami k podání návrhu na oddlužení jsou:
Minimální počet dvou věřitelů a více
Závazky dlužník neplní více jak 30 dní po jejich splatnosti
49
HANOUSKOVÁ.M., KOUBOVÁ.Š., NĚMEČEK.L. Praktický průvodce návrhem na povolení oddlužení. Jihočeská rozvojová o.p.s..1.vydání 2010 ISBN: 978-801-254-8509-5
43
Závazky plnit nemůže, protože na ně nemá finanční prostředky a ani je nelze vymoci exekučně Návrh se podává k insolvenčnímu soudu, který ho může zamítnout (např.
proto, že by věřitelé dostali méně než 30% pohledávek a nesouhlasí s tím). Na povolení oddlužení není právní nárok. Je-li návrh zamítnut, bude proveden konkurs = zpeněžení majetku dlužníka, nepokrytý zbytek závazku zůstává dluhem. V případě, že soud návrh na povolení insolvence schválí, znamená to pro dlužníka pět let tvrdých životních podmínek a musí mít dlouhodobé zaměstnání. Oddlužení představuje splátkový kalendář, který je nutné dodržovat, a který se snaží získat od dlužníka co nejvíce finančních prostředků během pěti let. Nesplacený zbytek po uplynutí pětileté doby, kdy řádně splácel, bude prominut. Nesplácí-li, bude mu odejmuta možnost oddlužení a mohou být vykonány exekuce. K návrhu je potřeba připojit několik příloh, např. potvrzení o příjmech, seznam věřitelů, seznam závazků, seznam majetku, smlouvy s věřiteli, dlužné částky potvrzené věřiteli … A ani při kompletním návrhu není jisté, zda ho soud povolí. Historicky první návrh50 na oddlužení v České republice byl povolen paní Lucii Vrbkové, která o této své zkušenosti napsala poutavou knihu.51 Toto dílo by bylo možno doporučit nejen dlužníkům, ale i lidem dosud nedlužícím. Poučili by se z chyb – zatím ne vlastních.
50
Návrh paní Vrbková podala 2. ledna 2008, přičemž právní úprava tohoto institutu nabyla účinnosti 1. ledna 2008 51 Kniha je uvedena v použité literatuře
44
Závěr V rámci tématu diplomové právní byly představeny příslušné prameny národní i komunitární právní úpravy. Proběhla analýza situace na trhu drobných půjček, včetně nástinu společenské situace. Dopad této právní úpravy byl hodnocen v konkrétních životních, právem upravených situacích. Ve fázi sjednávání úvěru byla věnována pozornost zejména informačním povinnostem obou stran kontraktu. Hlavním cílem – tedy porovnáním odlišností bankovní a nebankovní půjčky - bylo učiněno zadost. Lze se tedy domnívat, že při řádném splácení může být závazek s oběma skupinami věřitelů stejně bezpečný. Ovšem za situace, kdy se dlužník smíří s mnohými poplatky u nebankovních institucí, které musí uhradit. Prostředky vymožení pohledávky, stejně jako praktiky při samotném vymáhání, se různí. Právní ochranu v oblasti spotřebitelských úvěrů hodnotím jako dostatečnou, ne-li nadměrnou. Praxe ukazuje, že ani velké množství ochranářských norem nedokáže předejít předlužení mnohých občanů. A už vůbec není řešením dluhové situace. Přínosem této práce bude seznámení čtenáře s odlišnostmi a úskalími úvěrování u banky a nebankovního subjektu. Nelze se domnívat, že by byla tato práce natolik průlomová, aby ovlivnila českou dluhovou situaci a ani si takovéto ambice nekladla. Je spíše co možná nejobjektivnějším pohledem na danou problematiku, se snahou pochopit, proč stále dlužníci podepisují pro ně tak nevýhodné smlouvy. Nejsem si jista, zda je v silách právních předpisů nastolit prostředí zcela bezpečné pro dlužníky. Je nutno si uvědomit, že podpis provádí dlužník na svou odpovědnost. Pokud by stát chtěl zabránit tomu, aby lidé končili pod mostem bez domova, musel by zpřísnit podmínky pro poskytování spotřebitelských úvěrů – potvrzení příjmu, důkladná kontrola osobních údajů – bydliště (často pouze sídlo ohlašovny, doklad pozbyl platnosti, nebo je kradený – osoba neodpovídá fotografii v dokladu). Dále by bylo vhodné zamezit tomu, aby se kvůli dluhu ve
45
výši pár stovek po připočtení exekučních poplatků vyšplhal dluh do statisíců a následovalo zabavení nemovitosti. Zřejmě by se ani takováto regulace nestala zázračným lékem zadluženosti domácností. Považuji tedy za řešení zadluženosti českých domácností investovat do masového vzdělávání již od útlého věku a tím zvyšovat finanční gramotnost české populace. Kladení nepřiměřených povinností věřitelům není tou správnou cestou. Stejně jako nesmyslná nadměrná ochrana spotřebitele-dlužníka. Otázkami, které by měly být právně řešeny, tedy jsou:
Je nutné neustále zvyšování ochrany dlužníka-spotřebitele?
Je právní úprava této oblasti efektivní?
Jak lze co nejvyšší měrou pozitivně ovlivnit míru finanční gramotnosti?
46
Seznam použitých zdrojů Bibliografie
ČECH.P. Smluvní pokuta versus úrok z prodlení. In Právní rádce 2008. Ročník 16. Číslo 4, s.21-30
DOHNAL.J. Spotřebitelský úvěr. Praha: Leger, 2011, 128 s. ISBN 978-8087212-76-9
FIALA.J. a kol. Občanské právo hmotné. 3., opravené a doplněné vydání. Brno: Doplněk, 2002, s. 277, 192 – 250. ISBN 80-7239-111-9
Formy pomoci předluženým občanům: Manuál pro školení sociálních pracovníků a pracovníků nevládních neziskových organizací a charit Centrum politických analýz. 2007
GAC spol s r. o. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Praha 2006
HANOUSKOVÁ.M., KOUBOVÁ.Š., NĚMEČEK.L. Praktický průvodce návrhem na povolení oddlužení. Jihočeská rozvojová o.p.s.. 1. vydání 2010 42 s. ISBN: 978-801-254-8509-5
HULMÁK.M.
Práva
a
povinnosti
věřitele
při
poskytování
spotřebitelského úvěru. In Jurisprudence 2010. Číslo 7 s. 3-12
KOLKA,M., PAVLÍČKOVÁ,I., VEČEŘA,M. Píšeme seminární a diplomové práce na počítači. 2., doplněné a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 297 s. ISBN 978-80-210-5463-9
KOTÁSEK.J. Reklama na spotřebitelské úvěry v novém zákoně o spotřebitelských
úvěrech:
Větší
(dez)orientace
spotřebitele?
In
Jurisprudence 2010. Číslo 7 s. 31-34
KROH.M. Jak si vzít úvěr. GRADA Publishing, 1999. S. 27-63. ISBN 807169-617-X
47
Meritum Občanské právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 620 – 673 ISBN 978-80-7357-948-7
MAREK.K. Pojem úvěru a zásady úvěrování. In Právní rádce 2006. Ročník 14. Číslo 10, s. 20-21
NOVÝ.Z. Spotřebitelské úvěry a rozhodčí řízení. In Jurisprudence 2010. Číslo 7 s. 22-30
ŠIMÁNKOVÁ.J., SYROVÝ. P., ŠÍMA.J. Jak na úvěry. ASPI Publishing, 1. Vydání 2004. S. 50-57. ISBN 80-7357-015-7
TRIPES.A. Exekuce v soudní praxi. 3.vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s.852 ISBN 80-7179-489-9
URFUS.V. Právo, úvěr a lichva v minulosti. Universita J. E. Purkyně v Brně: 1975. s. 113-125
ÚSTAV ŠTÁTU A PRÁVA SLOVENSKEJ AKADEMIE VIED, Aktuálne otázky obchodného práva. Bratislava: SAP, 2008, s. 49-112. ISBN 978-80-8095-033-0
VEDRAL.J. Správní delikty v zákoně o spotřebitelském úvěru. In Jurisprudence 2010. Číslo 7 s. 12-22
VRBKOVÁ.L. Už nikdy dlužníkem : pro všechny, kteří si půjčili, půjčují a hodlají si půjčit peníze. 3. vydání, Praha: Cofet, 2009, 96 s. ISBN 9788090439603
VYMAZAL.L. K zákazu úročení příslušenství. In Právní rádce 2008. Ročník 16. Číslo 4, s. 30-34
WACHTLOVÁ,L., SLANINA,J., Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2011, 346 s. ISBN 978-80-7400118-5
48
Internetové zdroje
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=637604
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=639646
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=639834
http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=640146
http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/z akladni_ukazatele_fin_trhu/banky/bs_ukazatele_tab01.html
http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=639&
http://www.financninoviny.cz/os-finance/pujcky/
http://www.mesec.cz/pujcky/
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotreb_uver.html
http://www.obcanskeporadny.cz/
http://www.pomocsdluhy.cz/
http://www.spolcest.cz/spolecnou-cestou/novinky/tiskova-zprava-1-112012/
Judikatura
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004 sp. zn. 35 Odo 101/2002
stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005
rozhodnutí ze dne 23. dubna 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. Zn. 32 Odo 612/2005
stanovisko Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 30. října. 2008 čj. 32 Odo 873/2006
49