Význam vzdělání na trhu práce

Bankovní institut vysoká škola Praha zahraniční vysoká škola Banská Bystrica

Katedra ekonomie a společenských věd

Význam vzdělání na trhu práce Bakalářská práce

Autor:

Luděk Cingálek Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Banská Bystrica

Doc. PhDr. PaeDr. Karol Janas, PhD.

Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Horní Lidči dne 20. 4. 2010

Luděk Cingálek

Poděkování: Mé upřímné poděkování patří docentovi Janasovi, vedoucímu bakalářské práce, především za jeho cenné rady a připomínky, a zaměstnancům Úřadu práce ve Zlíně za poskytnutá data k bakalářské práci.

Anotace Trh práce je neoddělitelnou součástí trţní ekonomiky a vzdělání je jedním z faktorů, které tento trh ovlivňují. Význam vzdělání pro člověka i společnost neustále výrazně vzrůstá. Vzdělání poskytuje kvalifikaci k výkonu určité profese nebo je nezbytným předpokladem k jejímu získání. Vzdělání je rovněţ prostředkem nabytí společenské prestiţe, která se zpravidla zvyšuje s rostoucí úrovní dosaţeného vzdělání. V současné době jsme svědky neustále rostoucího podílu vzdělávací populace, ţivotní fáze věnovaná vzdělávání zabírá v ţivotě jednotlivce čím dál větší časový úsek.

The Annotation Labour market is an essential part of market oriented economy affected by education. At the present the education importance is strongly increased for human and the community living. The acquirements and necessary qualification give us capability to be specialize in particular job and at least it can be a significant condition to be hired for a work. To be well educated provide us with higher social status which is supported by achieving of educational degree. Nowadays the scope of people educating themselves is extended and it takes bigger part of our lives as in the past.

Obsah Anotace .................................................................................................................................. 4 Obsah ..................................................................................................................................... 5 Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Trh práce ............................................................................................................................ 9 1.1 Trh práce a definice pojmu práce ................................................................................ 9 1.2. Specifika trhu práce .................................................................................................. 11 1.3. Faktory ovlivňující trh práce .................................................................................... 11 1.3.1 Demografické změny.......................................................................................... 11 1.3.2 Cizinci na trhu práce ........................................................................................... 13 1.3.3. Makroekonomické vlivy .............................................................................. 13 1.3.4. Vzdělávání ................................................................................................... 13 2. Význam vzdělání na trhu práce ....................................................................................... 17 2.1. Vzdělání jako intelektuální kapitál .......................................................................... 17 2.2. Kvalita vzdělání a její hodnocení ............................................................................. 19 2.3. Podíl vysokoškoláků na pracovním trhu .................................................................. 20 2.4. Uplatnění absolventů vysokoškolského studia na trhu práce ................................... 23 2.4.1. Zaměstnatelnost a nezaměstnanost vysokoškoláků. Vliv současné ekonomické krize na nezaměstnanost vysokoškoláků ..................................................................... 23 2.4.2. Moţnost vysokoškoláků získat práci odpovídající jejich kvalifikaci ................ 29 2.4.3. Mzda vysokoškoláků ......................................................................................... 31 2.5. Role Evropské unie v oblasti podpory vzdělání a vzdělanostní politiky v kontextu lisabonské strategie .......................................................................................................... 36 2.6. Cíle české vzdělávací politiky. Potřeby trhu práce v České republice ..................... 38 3. Regionální trhy práce - Kraj Zlínský ............................................................................... 41 3.1. Regionální trhy práce................................................................................................ 41 3.1.1. Nezaměstnanost v krajích .................................................................................. 43 3.1.2 Vzdělanostní struktura v krajích ......................................................................... 43 3.2. Kraj Zlínský .............................................................................................................. 44 3.2.1. Základní informace ............................................................................................ 44 3.2.2. Charakteristika území z hlediska demografického, sociálního a ekonomického ..................................................................................................................................... 46 3.2.2.1. Demografická situace ................................................................................. 46 3.2.2.2. Ekonomická situace ................................................................................... 46 3.2.2.3. Sociální situace ........................................................................................... 49 3.2.3. Nezaměstnanost ve Zlínském kraji .................................................................... 49 5

3.2.3.1. Nezaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných osob ..................................... 51 3.2.3.2. Nezaměstnanost absolventů vysokých škol................................................ 54 Závěr .................................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 58 Seznam grafů, obrázků a tabulek ......................................................................................... 61

6

Úvod Školy nejsou místa, kde se nabývá vzdělání, ale kde se dostávají vysvědčení, která jsou nutná k tomu, aby žák dostal existenci. Karel Poláček

Význam vzdělání v dnešní postindustriální společnosti neustále vzrůstá. Nejen pro člověka samotného, ale i pro společnost jako takovou. Vzdělaní a kvalifikovaní jednotlivci jsou nositeli ekonomického a kulturního rozvoje společnosti, vzdělanostní úroveň obyvatelstva má čím dál větší vliv na prosperitu a ekonomický růst jednotlivých států. Vzdělání se tak v současné době stalo zdrojem úspěchu nejen jednotlivců, ale i zemí. Můţeme pozorovat, jak neustále roste podíl vzdělávající se populace a jak ţivotní fáze věnovaná vzdělávání zabírá čím dál tím větší časový úsek. Hlavním cílem mé bakalářské práce je rozebrat úlohu vzdělání jakoţto faktoru ovlivňující trh práce. V první části práce se pokusím definovat trh práce, nastínit jeho zákonitosti, rozebrat některé z faktorů, které ho ovlivňují. V části druhé se jiţ budu zabývat samotným významem vzdělání na trhu práce. Pomocí nejnovějších statistik doloţím neustálý růst podílu osob s vysokoškolským vzděláním na trhu práce v České republice. Následně pojednám o dopadu tohoto jevu na pracovní uplatnění těchto osob na českém trhu práce z hlediska jejich zaměstnatelnosti, nezaměstnanosti, jejich moţnosti získat práci odpovídající jejich kvalifikaci a v neposlední řadě z hlediska výše jejich mezd. Ve své práci se rovněţ pokusím načrtnout moţný budoucí vývoj v České republice z pohledu postavení vysokoškoláků na trhu práce a pro srovnání uvedu, jaký dopad měl obdobný prudký nárůst vysokoškolsky vzdělaných osob na jejich postavení na pracovních trzích v jiných zemích. Neopomenu ani zmínit roli Evropské unie v oblasti podpory vzdělání a

7

stejně tak cíle české vzdělávací politiky. Poslední třetí kapitolu pak věnuji regionálním trhům práce a v jejich rámci trhu práce ve Zlínském kraji. Svou práci jsem uvedl citátem svého oblíbeného autora Karla Poláčka. Nyní uţ těţko zjistíme subjektivní důvody, které tohoto významného českého klasika vedly k tomuto jeho jistě nadnesenému tvrzení. Je nepochybné, ţe i za jeho ţivota existovaly školy, které svým absolventům dokázaly kromě vysvědčení poskytnout i kvalitní vzdělání. Nicméně vysvědčení, jmenovitě vysokoškolský diplom, po dlouhá léta a v podstatě donedávna, samo o sobě automaticky otvíralo dveře k lukrativním zaměstnáním. Dnes je však situace na trhu práce, i co se týče absolventů vysokoškolského studia, odlišná. Jiţ několik let kaţdoroční obrovský nárůst absolventů vysokých škol v České republice způsobil, ţe pouhý doklad o absolvovaném vzdělání jiţ jeho majiteli nezajistí získání dobrého zaměstnání. Přestoţe i dnes vysokoškolský diplom znamená v podstatně niţší riziko nezaměstnanosti a jeho vlastníkům nabízí moţnost dosáhnout na trhu práce lepšího postavení a lepšího platu oproti lidem se vzděláním niţším, musí i oni, aby ho v dnešní neustále sílící konkurenci stejně vzdělaných osob skutečně získali, prokazovat své skutečné kvality a kompetence a ty dalším studiem neustále doplňovat a rozšiřovat. Protoţe téma mé bakalářské práce, jak jsem shora nastínil, je značně obsáhlé, nezdrţujme se jiţ sáhodlouhým úvodem a přejděme k samotnému tématu práce.

8

1. Trh práce

1.1 Trh práce a definice pojmu práce Třebaţe tématem mé bakalářské práce je význam vzdělání na trhu práce, domnívám se, ţe je nezbytné, neţ se začnu zabývat tématem práce samotným, vysvětlit pojem trh práce. Trh práce je neoddělitelnou součástí trţní ekonomiky a stejně jako kaţdý jiný trh, je charakterizován nabídkou a poptávkou. Přes právě uvedené, je však třeba poznamenat, ţe stát prostřednictvím svých institucí realizujících politiku aktivní zaměstnanosti do jeho fungování značně, ať přímo či nepřímo, zasahuje. Protoţe jen samotný výčet a popis zásahů státu do trhu práce by zabral několik stran, omezím se jen na několik nejvýraznějších příkladů ovlivňování trhu práce státem. Tak v prvé řadě stát zasahuje do trhu práce svou tvorbou pracovně právních norem. Jimi stanoví například délku pracovní doby, reguluje práci přesčas či moţnost práce osob v post produktivním věku, upravuje zkrácené pracovní úvazky nebo vedlejší pracovní poměr, atd. Dále se jedná o tripartitní vyjednávání včetně stanovení minimální mzdy, mzdovou regulaci, určení věku odchodu do důchodu v rámci důchodového zabezpečení, stanovení délky školního vzdělání, jeho dostupnost a podobně (např. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 115/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání). Stát ovlivňuje trh práce rovněţ tím, ţe vlastními vnitrostátními normami či na základě mezistátních smluv reguluje moţnost cizích státních příslušníků pracovat v České republice. Shora podaným příkladným výčtem jsem chtěl nastínit samotnou šíři státních zásahů do trhu práce a jeho regulace státem. Z tohoto pohledu se nám pak trh práce jeví jako trh specifický, který není trhem v pravém slova smyslu. To znamená, ţe není trhem, 9

na němţ se odehrává soupeření nabídky a poptávky po zboţí a sluţbách prostřednictvím cen. V případě trhu práce se jedná o nabídku práce a poptávku po ní. Co se ale vůbec rozumí prací z ekonomického hlediska? Rozhodně se nejedná o jakoukoli činnost, byť i nesmírně fyzicky namáhavou. Pomozme si proto příkladem: můţe být prací činnost člověka bez ustání nabírajícího vodu z rybníka do sudu a poté, co je sud nabrán, vylévajícího ji zpět do rybníka? Nepochybně ne. Důvodem je to, ţe i kdyţ tato osoba nabírající a vylévající vodu jistě vykonává fyzicky náročnou práci, není nikdo, kdo by ji za její vykonání nabídl nějakou odměnu. To proto, ţe tato činnost nikomu nepřinese uţitek. Prací z našeho pohledu je proto jen taková činnost, kterou jedna osoba zvyšuje uţitek osoby druhé. Z tohoto hlediska je pak prací například činnost tesaře, lékaře, zemědělce, advokáta, výpravčího, herce, učitele, správce počítačové sítě, uklizečky, atd. Pokud však někomu jinému přinese uţitek i činnost shora popsaná, tedy činnost člověka nabírajícího vodu z rybníka do sudu a vylévajícího ji z něj v zápětí opět zpět do rybníka, lze i v tomto případě mluvit o práci. Práci můţeme rovněţ definovat jako výrobní faktor, který společnost potřebuje k výrobě statků. Tuto definici však nepovaţuji za zcela přesnou. Konkrétně proto, ţe k výrobě celé řady statků sama práce nestačí. Výstiţnější se mi proto jeví definovat práci jako jeden ze tří výrobních faktorů, vedle přírodních zdrojů (půda, nerostné suroviny, řeky, moře) a kapitálu, potřebných k výrobě statků (zboţí a sluţeb). Trh práce můţeme posuzovat z makroekonomického i z mikroekonomického pohledu. Zatímco mikroekonomie studuje

chování

jednotlivce na trhu práce,

makroekonomie se naopak zaměřuje na vzájemný vztah trhu práce a ostatních trhů (peněţní trh, trh zboţí, zahraniční obchod). Makroekonomie rovněţ sleduje, jak vztahy těchto trhů ovlivňují makroekonomické proměnné jako například nezaměstnanost, výši důchodů či hrubý domácí produkt.

10

1.2. Specifika trhu práce Trh práce bývá označován za asymetrický. Je tomu tak proto, ţe ze vzájemného porovnání moţností výběru, jakou na trhu práce mají na jedné straně zaměstnavatelé a na straně druhé zaměstnanci, jednoznačně vyplývá, ţe touto moţností výběru v mnohem větší míře disponují oproti zaměstnancům zaměstnavatelé. Pracovní sílu není moţné povaţovat za pouhé zboţí. Porovnáme-li na trhu práce moţnosti a volby nabídky pracovní síly na straně jedné a na straně druhé moţnosti a volby poptávky po práci, mnohem omezenější nám tyto vyjdou u pracovní síly. Hendikepy pracovní síly je také moţno spatřovat například v rozdílné fyzické či psychické vybavenosti jednotlivých lidí, dále v jejich věku, v určitých případech je můţeme nalézt i v rasové či etnické příslušnosti, rovněţ i v jejich alokaci na trhu práce.

1.3. Faktory ovlivňující trh práce Zaměřme se nyní na faktory ovlivňující trh práce. Některé jsem uţ naznačil v předchozím textu. Kromě shora popsaných přímých či nepřímých ingerencí státu do pracovního trhu jsem zmínil i dosaţené vzdělání a praxi pracovní síly či její alokaci na trhu práce. Dále můţeme například jmenovat věk, pohlaví, rasu či rodinné zázemí (rodinný stav, počet a věk dětí) uchazeče o práci. Třebaţe přihlíţení k faktorům jmenovaných v předcházející větě všeobecně povaţujeme za diskriminační a jako takové je i podle českého zákoníku práce nepřípustné, v praxi je tato situace naopak zcela běţná. Významnými faktory jsou rovněţ makroekonomické vlivy, sociální klima daného území, geografický profil dané země, atd. Protoţe mnohé z těchto faktorů trh práce v určitém časovém okamţiku zásadně ovlivňují či dokonce mění, rozeberu některé z nich podrobněji.

1.3.1 Demografické změny Jedná se o faktor, který současný český trh práce ovlivňuje velmi významně. Věková struktura obyvatelstva v kaţdé době určuje potenciální pracovní sílu, která můţe 11

být v ekonomické sféře vyuţita. Tato struktura je závislá na počtu ţivě narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel na daném území za sledované období, přičemţ nejvýraznější dopad na věkovou strukturu mají změny v počtu ţivě narozených jedinců. Na základě sledování počtu narozených dětí, můţeme přibliţně odhadovat, jak bude vypadat potencionální pracovní síla v budoucnosti v dané zemi. Připomeňme si výkyvy v porodnosti, které ovlivňovaly trh práce v minulosti: pokles porodnosti v době 1. světové války, kompenzační vzestup porodnosti po skončení 1. světové války, pokles porodnosti ve 30. letech v důsledku hospodářské krize. Po skončení 2. světové války následovalo opětovné zvýšení porodnosti, jehoţ důsledky na trh práce jiţ nyní doznívají. Vzápětí ale můţeme vysledovat pokles porodnosti následkem legalizace umělého přerušení těhotenství. Brzy poté, jako reakce na zpřísnění potratového zákona a prodlouţení mateřské dovolené, ale přišlo její opětovné zvýšení. Porodnost kumulovala v 1. polovině 70. let v důsledku přijetí komplexu pronatalitních opatření atd. Od roku 1975 aţ do roku 2003 pak počet ţivě narozených neustále klesal. Například v letech 1990-1994 v České republice počet obyvatel vzrostl pouze o 30 tisíc osob. V posledních letech znovu zaznamenáváme mírný nárůst v počtu narozených. Pokles porodnosti a stárnutí populace způsobily sníţení podílu dětí ve věku 0-14 let a zároveň také zvýšení podílu osob ve věku 65 let a více. Od poloviny devadesátých let minulého století ale do pracovního procesu přicházely velmi početné ročníky mladých lidí narozených v letech 1973-1975, zároveň lidé narození ve třicátých letech, kdy byla porodnost nízká, přicházejí do post produktivního věku. V následujících letech bude však následovat trend opačný.1 Jiţ brzy, v době kdy silné poválečné ročníky během několika let překročí věkovou hranici 65 let, obyvatel ve věku 65 a více let začne rychlým tempem přibývat. Po jejich odchodu do důchodu se na trhu práce zvýší počet volných pracovních míst, ta však nebudou naplněna nově vzniklou pracovní silou. Tento jev bude mít velký dopad na trh práce a také na důchodový systém. Nezaměstnanost, dle předpokladů, během několika pár let poklesne.

1

Český statistický úřad, demografická ročenka2008, e-4019-09

12

1.3.2 Cizinci na trhu práce Dalším faktorem ovlivňujícím trh práce je nepochybně i mezinárodní migrace, konkrétně počet přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel. Její vliv na český trh práce lze zjednodušeně vyjádřit následovně: čím více k nám bude přicházet cizinců, kteří zde budou hledat práci, tím méně pracovních míst budou mít k dispozici občané České republiky. Vzhledem k tomu, ţe v současné době většina cizinců vykonává práce, o které mezi obyvateli ČR není příliš velký zájem z důvodu nízké mzdy, nelze zatím hovořit o výrazném vlivu mezinárodní migrace na český trh práce. Větší vliv cizinců je nyní patrný jen ve vybraných odvětvích, konkrétně ve stavebnictví a v zemědělství. Nejčastěji cizinci vykonávající práci v České republice pocházejí ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Vietnamu, Německa, Moldavska.2

1.3.3. Makroekonomické vlivy Na tomhle místě bych chtěl zmínit některé z makroekonomických vlivů, které podstatným způsobem ovlivňují výši nezaměstnanosti. Protoţe se tato oblast jiţ značně odchyluje od samotného tématu mé práce, omezím se jen na jejich příkladný výčet. Na celkovou zaměstnanost mají dle mého názoru dopad zejména hrubý domácí produkt (HDP), míra inflace a zahraniční ekonomické vztahy (dosaţení stabilního měnového kurzu a vyrovnané obchodní bilance). .

1.3.4. Vzdělávání Vzdělání jakoţto faktor ovlivňující trh práce uvádím ve své práci mezi jednotlivými faktory na závěr. Nikoli však z důvodu, ţe by se jednalo o faktor, jehoţ působení má na trh práce nejmenší vliv. Ba naopak, jedná se o jeden z nejvýznamnějších. Činím tak z důvodů

2

Český statistický úřad (2009), Statistická ročenka České republiky 2009, s. 808, ISBN: 978-80-250-1948-1

13

čistě praktických, kdy po krátké definici jiţ hodlám přejít k samotnému tématu mé bakalářské práce. K podání definice vzdělání v této kapitole nám napomůţe článek Natalie Simonové ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, která nahlédla do několika českých a zahraničních encyklopedií. Zjistíme, ţe ne všechny rozlišují pojem vzdělávání (proces osvojování systematizovaných poznatků a vědomostí) od pojmu vzdělání (výsledek tohoto osvojování). To je například případ Malé československé encyklopedie, která mezi vzděláním jako procesem či výsledkem nerozlišuje. Důraz je kladen na úzké propojení mezi vzděláním a výchovou. Ottův slovník naučný naproti tomu chápe vzdělání jako rozvoj intelektuálních a mravních schopností člověka, za výsledek tohoto rozvoje povaţuje vzdělanost. Ve Velkém sociologickém slovníku pro změnu nalezneme pouze definici pojmu vzdělávání, kterým je myšlen proces předcházející dosaţení určitého stupně vzdělání (necháme-li stranou fakt, ţe vzděláváním nelze myslet jen vzdělávání formální, takové pak neprobíhá jen v dětství a dospívání, ale vlastně po celý ţivot). Vzděláváním je zde myšlen proces získávání poznatků, schopností a dovedností (souhrnně je lze označit jako vědomosti) a prostředek nabytí kulturního kapitálu. Vyústěním vzdělávacího procesu je potom integrace do kultury dané společnosti a participace na jejím rozvoji. Vzdělanostní systém je postaven nejen na nejrůznějších vzdělávacích institucích, jako je například škola či rodina, ale také na sebevzdělávacích aktivitách jednotlivců. Formální vzdělání, to je to, které svým členům nabízí společnost a které je do určitého věku i ze zákona povinné, poskytuje kvalifikaci k výkonu určité profese nebo je nezbytným předpokladem k jejímu získání. Rovněţ je prostředkem nabytí společenské prestiţe, která zpravidla roste s rostoucí úrovní vzdělání. Velký vliv na vzdělanostní aspirace člověka je přikládán jeho rodinnému zázemí a vzdělanostnímu klimatu rodiny.3 Pro srovnání se zmíněná autorka podívala i do několika zahraničních encyklopedií. Zde je však třeba počítat s rozdílem v jazykové výbavě českého a francouzského (respektive anglického či jiného) jazyka. Čeština má narozdíl od mnoha jiných jazyků pro výchovu a vzdělávání odlišné pojmy, které třebaţe ve skutečnosti spolu úzce souvisí, nejsou totoţné. Tak například francouzská La Sociologie přikládá ve svém výkladu pojmu "l´éducation" (lat. educatio) dva významy zakotvené v jeho běţném chápání: vzdělání jako 3

SIMONOVÁ N., Co vlastně znamená „vzdělání“ aneb stejně mu nikdo neunikne

14

"dobrého vychování" a vzdělání jako "národní vzdělávací systém". V případě prvním jde o proces, kterým se dítě učí slušnému chování, druhým je myšlen proces osvojování si znalostí a dovedností. La Sociologie téţ zmiňuje otázku nerovností v přístupu ke vzdělání, jejíţ příčinu vidí ve vlivu sociálního prostředí na stupeň dosaţeného vzdělání. Hned několika způsoby definuje vzdělání (l´éducation) jiná francouzská encyklopedie, Encyklopedie Grand Larousse:4

a) jako činnost vychovávající, formující a učící dítě, jedince; b) jako speciální metodu formující a vzdělávající mládeţ; c) jako výcvik jedincových vloh; d) jako soubor prostředků, díky kterým si společenské skupiny osvojují poznatky a vytváří názory, postoje; e) jako znalost společenských zvyků, způsobů a slušného chování.5

Z britského prostředí Simonová jmenuje International Encyclopedia of the Social Science. Ta ve svém velmi obsáhlém výkladu rozebírá vzdělání mj. jako socializační proces, jako zaměstnání (profesi), jako výchovné instituce. Vzdělání je podle ní základní lidská činnost a nahlíţí na něj jako na institucionalizovanou podobu socializace. Všechny sociální systémy, ať velké či malé, disponují moţnostmi k učení a podílí se na předávání kultury a socializaci individua. Třeba jen tím, ţe si lidé předávají poznatky, sdílejí víry, vědomosti a dovednosti. Podle International Encyclopedia of the Social Science vzdělání dnes znamená především problém rovnosti. Vzdělání je podle ní úzce spojeno s ekonomikou a politickým řádem. Cesta sociální mobility dle ní vede přes školství: vzdělávací systém přiděluje mladým lidem status podle počtu let strávených ve škole. Podstatnou roli při tom hraje třídní příslušnost, etnicita, pohlaví či rasa.6 Roger Scruton, známý britský konzervativní vydavatel a autor břitkých sloupků v The Times, ve svém Slovníku politického myšlení provádí rozsáhlý rozbor pojmu výchova (education). V její definici se ztotoţňuje s Davidem Émilem Durkheimem, 4

SIMONOVÁ N., Co vlastně znamená „vzdělání“ aneb stejně mu nikdo neunikne SIMONOVÁ N., Co vlastně znamená „vzdělání“ aneb stejně mu nikdo neunikne 6 SIMONOVÁ N., Co vlastně znamená „vzdělání“ aneb stejně mu nikdo neunikne 5

15

významným francouzským sociologem, který bývá řazen mezi tzv. otce zakladatele moderní sociologie. Výchova (vzdělávání) tedy dle obou spočívá v metodologické socializaci mladé generace. Roger Scruton ve své definici dál zdůrazňuje, ţe abychom mohli výchovu odlišit od pouhého tréninku či podmiňování-vytváření podmíněných reflexů, je zaprvé třeba ve výchově dostatečně angaţovat rozumovou stránku příjemce. Je proto třeba, aby se mu dostávalo například „zdůvodnění, proč má určitým věcem věřit, dělat je, ctít je – není pouze manipulován, nevtloukají mu do hlavy aţ nějaký výsledný stav, coţ by znamenalo nesmyslné přijetí třeba nějaké doktríny“. 7 Za druhé je dle Scrutona ve výchově třeba respektovat příjemcovu autonomii. „Zachází se s ním jako s bytostí nadanou odpovědností za své vlastní činy a úsudky, je povzbuzován, aby sám sebe právě takto viděl“.8 V ranných fázích výchovy se však dle Scrutona má vycházet z toho, ţe racionalita a autonomie u příjemce teprve vznikají. Odpověď na otázku, kdy mají děti opustit školu, Scruton staví na dvou základních předpokladech, a sice: a) děti by měly zůstat ve škole tak dlouho, dokud se učí, co je nezbytné pro jejich odpovědnou autonomní existenci b) měly by být drţeny ve škole právě tak dlouho, aby nezpůsobovaly sociální potíţe někde jinde.9

7

SCRUTON, R. (1990): Slovník politického myšlení, Atlantis, Brno, s. 169. ISBN 80-7108-013-6 SCRUTON, R. (1990): Slovník politického myšlení, Atlantis, Brno, s. 169. ISBN 80-7108-013-6 9 SCRUTON, R. (1990): Slovník politického myšlení, Atlantis, Brno, s. 169. ISBN 80-7108-013-6 8

16

2. Význam vzdělání na trhu práce 2.1. Vzdělání jako intelektuální kapitál Poté, co jsem, myslím, dostatečně vysvětlil jak pojem trhu práce, tak i pojem vzdělání, si jiţ můţeme poloţit otázku, jaký je vlastně význam vzdělání na trhu práce. Současná společnost bývá často označována různými přívlastky. K častým pojmům, pouţívaným zejména v kontextu vzdělávání, patří např. znalostní ekonomika nebo znalostní společnost, e-ekonomika, apod. Jiţ ze samotného označení znalostní ekonomika vyplývá důraz kladený na znalosti a vzdělání. Pouţití výrazu znalostní je však poněkud zavádějící, protoţe v současné ekonomice i na trhu práce jsou oproti znalostem preferovány kompetence, znalosti bez relevantních kompetencí nejsou samy o sobě přínosné. Můţeme tedy vyjít z obecné teze, ţe význam vzdělávání je v současnosti společností všeobecně akceptován.

V souvislosti s přechodem industriální éry do éry

postindustriální lze v průběhu posledních desetiletí vypozorovat, ţe význam vzdělání pro člověka i společnost nejen v České republice, ale celosvětově, neustále výrazně vzrůstá. Zákonitě tedy neustále roste i podíl vzdělávající se populace, neustále zabírá ţivotní fáze věnovaná vzdělávání větší časový úsek, absolutně i podíl z celku ţivota. Zároveň roste komplexita vzdělávacího systému a zdokonaluje se jeho infrastruktura. V současnosti získává v České republice vysokoškolské vzdělání kolem třetiny populačního ročníku. Proces vzdělávání, včetně doktorandského studia, se pomalu posouvá k hranicím třiceti let. Vzdělávání,

včetně

celoţivotního,

úzce

souvisí

s problematikou

konkurenceschopnosti organizací, regionů, států nebo státních společenství. Je to totiţ právě vzdělanostní struktura obyvatelstva, která je jedním z faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost regionů i státních celků.

17

Vzdělání je tak zdrojem úspěchu nejen jednotlivců, ale i zemí. Společnost, která je sloţena z více vysoce vzdělaných jednotlivců, má větší rozvojový potenciál, protoţe vzdělaní a kvalifikovaní jednotlivci jsou hlavní silou a zároveň i nositeli ekonomického a kulturního rozvoje dané společnosti. Mnohá mezinárodní srovnání dokazují, ţe vzdělanostní úroveň obyvatelstva má čím dál větší vliv na prosperitu a ekonomický růst dané země. Růst vzdělanostní úrovně a zároveň dostupnost vyššího vzdělání pro co největší počet obyvatel je i v případě České republiky hlavní podmínkou dosaţení příznivějšího postavení v celkové konkurenceschopnosti mezi ostatními zeměmi. Dobré vzdělání začalo být nejdůleţitější podmínkou pro získání dobrého zaměstnání a sníţení rizika nezaměstnanosti. Rozdíly v příjmech mezi lidmi s různým vzděláním se čím dál výrazněji zvětšují a jiţ řadu let Česká republika náleţí k zemím s největším rozdílem mezi průměrnými příjmy lidí s niţším (středním) a vyšším (vysokoškolským) vzděláním. Pokud porovnáme skupinu vysokoškolsky vzdělaných lidí se skupinou lidí méně vzdělaných, celkem nikoho nepřekvapí, ţe nejméně ohroţeni nezaměstnaností jsou zejména vysokoškoláci, kteří na trhu práce obecně, ve srovnání s jinými, nejsnadněji nacházejí zaměstnání, dosahují v něm lepšího postavení a v neposlední řadě za svou práci dostávají vyšší odměnu. Jejich práci lze hodnotit jako kvalifikovanější a zpravidla i zajímavější. Důvod, proč tomu tak je, kromě toho, ţe se jedná o skupinu vysoce kvalifikovanou, lze hledat zejména v tom, ţe vysokoškolského vzdělání dosahují především jednotlivci nadaní vyššími schopnostmi nebo lidé s větší motivací a vyššími aspiracemi. Osoby s vyšší úrovní dosaţeného vzdělání jsou zpravidla lidé flexibilnější, kteří se lépe učí a orientují v nových podnětech, rychleji zvládají a vyuţívají nové technologie, pracují s informacemi. Ze všech dosaţitelných statistik zaměřených na trh práce jednoznačně vyplývá, ţe čím vyšší úrovně vzdělání jedinec dosáhl, tím lépe se poţadavkům trhu práce přizpůsobuje a pruţněji reaguje na změny, ke kterým v rámci pracovního trhu dochází. I proto vysokoškolsky vzdělaný člověk snadněji nalezne práci i mimo obor, který vystudoval. S mírnou nadsázkou lze tedy tvrdit, ţe vysokoškolský diplom jeho vlastníkům 18

nabízí moţnost dosáhnout na trhu práce lepšího postavení i lepšího platu oproti lidem se vzděláním niţším. Na základě shora uvedeného můţeme vzdělání charakterizovat jako jednoznačně ziskový statek, který velmi významným způsobem ovlivňuje socioekonomický status člověka. Vyšší stupeň vzdělání zpravidla člověku nabízí nejen lepší finanční ohodnocení jím vykonávané práce, často souvisí téţ s kvalitnějším ţivotním stylem. Vzdělání je často nezbytným předpokladem pro navýšení jak kulturního a sociálního kapitálu, tak také kapitálu materiálního a finančního. A je to právě snaha o co nejvyšší moţnou ţivotní úroveň, co lidi silně motivuje ke zvyšování vzdělání. Ekonomické zisky ze zvýšení vzdělání (neboť v obecné rovině platí, ţe vyšší vzdělání bývá spojeno i s vyššími výdělky) tak často představují hlavní motivační sílu, která rozhoduje o tom, zda se jedinec rozhodne investovat do dosaţení vyššího vzdělání. Přínos vzdělání je tedy jak pro samotného vzdělaného člověka, tak i pro celou společnost zřejmý. Vzdělání proto bývá často označováno intelektuálním kapitálem.

2.2. Kvalita vzdělání a její hodnocení

Vzdělávání se stává také významnou komoditou. Stává se rovněţ atraktivním předmětem podnikání. A podobně jako u jiných produktů, i u vzdělání je důleţitá jeho kvalita. Její význam navíc vzrůstá v kontextu globalizace vzdělávání. K hodnocení a posuzování kvality vzdělávání jsou pouţívány různá kritéria. Kritéria kvality se vztahují k různým fázím vzdělávacího procesu. Důleţité je tedy nejen hodnocení samotného vzdělávacího procesu, ale zejména jeho výstupů. Za výstupy pak povaţujeme získané znalosti a dovednosti, které by měly odpovídat poţadavkům organizací poptávajících se na trhu práce po volné pracovní síle a umoţnit rozvoj kariéry jedince. Je tedy logické, ţe pro organizace je důleţitá kvalita výstupů vzdělávání uchazečů o zaměstnání a ne pouze samotný vzdělávací proces nebo certifikát o absolvovaném vzdělání. Ten by sice rovněţ měl garantovat určitý rozsah znalostí a dovedností 19

odpovídající úrovně a kvality. Pouze doklad o absolvovaném vzdělání ale nezajistí absolventu získání zaměstnání, ani nepředstavuje přidanou hodnotu pro organizace. Jako přínosné z hlediska postavení na trhu práce pak nemůţeme hodnotit jakékoliv vzdělávací aktivity, ale pouze ty, které poskytují kvalitní vzdělávání, odpovídající poţadavkům trhu práce a organizacím na něm hledajícím pracovní sílu. Z právě uvedeného vyplývá, ţe i mezi lidmi, kteří dosáhli stejného stupně vzdělání, existují co do moţnosti jejich uplatnění na trhu práce velké rozdíly. Jednou z příčin, jak bylo shora popsáno, je právě i kvalita jejich dosaţeného vzdělání. Nicméně není rozhodně příčinou jedinou.

2.3. Podíl vysokoškoláků na pracovním trhu

Česká republika v současné době zaţívá překotný růst vysokého školství. Neustále se zvyšuje počet míst na českých vysokých školách a jiţ několik let jdoucích po sobě dokonce patříme mezi země, kde počet absolventů s terciárním vzděláním roste nejrychleji. V následujících kapitolách, které popisují postavení vysokoškoláků a absolventů na trhu práce, vycházím především z analytické zprávy „Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009“ autorů Jana Kouckého a Martina Zelenky. Statistické údaje jsem pak hlavně čerpal z internetových zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Českého statistického úřadu. Termínem terciární vzdělávání rozumíme takové vzdělání, které zahrnuje veškeré standardní vzdělávání navazující na dosaţené střední vzdělání a které vede k získání vyššího stupně vzdělání. Do terciárního vzdělávání v České republice je zahrnuto studium na všech vysokých školách (veřejných, soukromých i státních), na vyšších odborných školách a menší část pomaturitního studia na konzervatořích. Obdobným způsobem

20

vymezují konkrétní (specificky národní) obsah pojmu terciární vzdělávání i ostatní země OECD a EU.10 Přes neustále zvyšující se počet míst na českých vysokých školách je i nadále podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí na českém trhu práce oproti jiným rozvinutým zemím ještě stále nízký. Ve vysokém stupni vzdělání (ukončeném terciálním), jak jsem shora definoval zahrnujícím kromě tradičních univerzit a vysokých škol i vyšší odborné školy, Česká republika figuruje podle tabulek na jednom z posledních míst. Podle posledních srovnatelných údajů mělo mezi dospělými ve věku 25–64 let mělo v ČR v roce 2007 zhruba jen 14% osob terciární vzdělání. Lepšího postavení zatím Česká republika nedosahuje ani porovnáme-li mladší věkové skupiny ve věku 25–34 let. Nahlédnutím do níţe uvedeného grafu zjistíme, ţe podíl osob s terciálním vzděláním v průměru zemí Evropské Unie byl bezmála dvojnásobný.

Graf 1: Podíl osob s ukončeným terciárním vzděláním na populaci ve věku 25-64 let (2000 a 2007, v %)

Zdroj: Eurostat, 2009

Pokud bychom hodnotili pouze tento vysoký vzdělanostní stupeň vytrţený z kontextu celkové vzdělanosti populace, pak bychom ČR byli nuceni degradovat na slabě vzdělanou zemi, kdy podíl vysokoškolsky vzdělaných ţen – 11,6 % nás ze třiceti sledovaných zemí řadí na dvacáté osmé místo před Rumunsko a Maltu, u muţů je tento podíl pátý nejhorší.

10

KOUCKÝ, J. ZELENKA, M., (2009), Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta UK, Praha, s. 2

21

Jakmile však vzdělanost budeme hodnotit jako podíl populace, která má vyšší neţ základní vzdělání, pak by Česká republika obsadila jedno z předních míst - 93,6 % českých muţů má vzdělání vyšší neţ základní (např. ve Španělsku jen polovina), u ţen je podíl 86,3 %, pátý nejlepší (na Maltě má vyšší neţ základní vzdělání jen pětina ţen, v Itálii polovina).11 Svou roli ve vykázaném nízkém podílu vysokoškoláků v České republice jistě hrají i školské systémy v jednotlivých zemích, jejich vývoj v čase i kvalita poskytovaného vzdělání. Připomeňme si, ţe v ČR, na rozdíl od mnoha jiných zemí EU, dlouho neexistovaly bakalářské moduly ani vyšší odborné školy, na nichţ bylo moţno získat vzdělání klasifikované v tabulkách jako vysokoškolské. Z tohoto důvodu bylo nutné vţdy absolvovat celé studium zpravidla v rozsahu magisterského studia.12 Proto jsou u nás počty absolventů těchto modulů zatím nízké ve srovnání se zeměmi, kde mají bakalářské tituly tradici mnoha desítek let a zvyšují tak u nich pochopitelně i podíl vysokoškolsky vzdělaných osob v populaci. Zároveň musíme připomenout, ţe poslední dostupné údaje o podílu vysokoškolsky vzdělaných osob v české populaci, které by byly srovnatelné s jinými zeměmi, jsou jiţ více neţ dva roky staré. Stejně tak je třeba vzít v úvahu několikaleté zpoţdění mezi zvyšujícím se počtem nově přijatých studentů terciálního studia a růstem počtu jeho absolventů na pracovním trhu, které je dané délkou studia. A neţ vysokoškolští absolventi zaplní celou jednu desetiletou věkovou skupinu (ve věku 25–34 let), uplynou další roky. Dopady současného obrovského nárůstu počtu přijatých studentů vysokých škol v České republice se proto projeví v mezinárodních srovnáních podílu nejmladších absolventů terciálního studia na trhu práce zhruba aţ po deseti letech. Z důvodu tohoto zpoţdění se pro aktuálnější srovnání tohoto vývoje proto vhodnějším ukazatelem jeví podíl absolventů vysokých škol z odpovídající věkové skupiny, do kterého se kaţdému započítává samozřejmě pouze první vysokoškolský diplom. Z tohoto srovnání nám vyplyne následující: přestoţe ještě v roce 2000 u nás činil takto zjišťovaný podíl vysokoškoláků skutečně pouze necelých 14 %, do roku 2007 se tento podíl výrazně zvýšil na téměř 35 %, 11

ŠIMEK, M., TVRDÝ, L., Rozdíly ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva se zaměřením na Českou republiku, Ekonomická fakulta VŠB-TU, Ostrava, s. 4 12 MARŠÁLEK, V. (2007), Analýza trhu práce 2000 aţ 2006, Svaz průmyslu a dopravy, Praha, s. 7

22

čímţ se Česká republika přiblíţila průměrné úrovni vyspělých zemí. Dopad na český pracovní trh však uţ můţeme sledovat nyní: jiţ v roce 2009 podíl čerstvých absolventů vysokých škol dosáhl 44%, to je více neţ trojnásobku oproti roku 2000. Tento trend však bude s postupující dynamikou pokračovat dál. Jiţ za rok aţ dva, tedy v roce 2011, se očekává, ţe nadpoloviční většinu všech osob nově příchozích na český pracovní trh budou tvořit právě čerství absolventi vysokoškolského a vyššího odborného studia. Kolem roku 2017 pak budou tito mladí vzdělaní lidé tvořit více neţ polovinu celkové věkové skupiny 25–34 let, tedy uţ nejen té nově přicházející na pracovní trh, ale i té, co uţ na trhu byla dříve. A to pochopitelně přinese změny v samotném postavení vysokoškoláků na pracovním trhu. Zejména z hlediska jejich zaměstnatelnosti, kvalifikační náročnosti jimi vykonávané práce a v neposlední řadě z hlediska výše jejich mezd.13

2.4. Uplatnění absolventů vysokoškolského studia na trhu práce Vzhledem k tomu, ţe jsem tuto kapitolu nazval „Uplatnění absolventů vysokoškolského studia na trhu práce“, je třeba, abych na následujících řádcích pojednal nejen o jejich zaměstnatelnosti či nezaměstnanosti, ale i o jejich moţnosti získat na tomto trhu jejich vzdělání odpovídající práci. Odpovídá tomu i členění této kapitoly.

2.4.1. Zaměstnatelnost a nezaměstnanost vysokoškoláků. Vliv současné ekonomické krize na nezaměstnanost vysokoškoláků Zaměstnatelností obecně rozumíme schopnost a moţnost získat a udrţet si práci. V rozvinutých státech je zaměstnatelnost obecně, bez ohledu zda se jedná o osoby s vysokoškolským vzděláním či bez něho, z velké části závislá na celkové ekonomické situaci země a na s ní úzce související úrovni kvalifikačních poţadavků na místním trhu práce. Můţeme tedy říct, ţe míra zaměstnanosti vysokoškoláků souvisí s celkovou mírou nezaměstnanosti v zemi. Ve většině evropských zemí je však o třetinu aţ o polovinu niţší. 13


23

V České republice vysokoškoláci dosahují na pracovním trhu ještě lepšího postavení, míra jejich nezaměstnanosti oproti celostátnímu průměru nedosahuje ani polovičních hodnot. Ze států Evropské unie mají vysokoškoláci podobnou pozici na pracovním trhu zejména na Slovensku a v Maďarsku. Také v těchto zemích je míra nezaměstnanosti vysokoškoláků hluboko pod celostátním průměrem. Příčiny tohoto výjimečně dobrého postavení vysokoškolsky vzdělaných lidí na pracovním trhu lze v těchto zemích hledat zejména v jejich relativně nízkém podílu na pracovním trhu těchto zemí, který je pak i důvodem vyšší poptávky po nich. Stejně dobré postavení vysokoškoláků na pracovním trhu donedávna vykazovalo i Polsko. Taky polský pracovní trh trpěl stejně jako u nás, na Slovensku a v Maďarsku nedostatkem vysokoškolsky vzdělaných osob. Dnes však v Polsku, kde došlo k výraznému zvýšení podílu vysokoškoláků ve věku 25–34 let dříve neţ u nás, neboť expanze vysokého školství tam probíhala uţ v 90. letech, tato situace uţ neplatí. Podívejme se naopak, ve kterých zemích jsou na tom vysokoškoláci se svou zaměstnatelností na trhu práce nejhůře. Nejméně radostnou perspektivu ze zemí Evropské unie při hledání zaměstnání před sebou mají vysokoškoláci v Řecku, na Kypru či v Portugalsku. V těchto zemích růst jejich podílu v pracovní síle zjevně neodpovídá ekonomickému vývoji jejich a poţadavkům na trhu práce. Míra nezaměstnanosti vysokoškoláků se proto téměř přibliţuje celkové úrovni míry nezaměstnanosti v zemi.14 Není moţné nezmínit zajímavý vývoj v severských státech. Třebaţe i tady je podíl vysokoškoláků v pracovní síle vysoký, kvalifikovaní lidé si na zdejších trzích práce drţí velice dobrou úroveň zaměstnatelnosti. Důvodem je dynamický rozvoj ekonomiky v těchto zemích a rovněţ pruţná, zároveň i citlivá, pravidla fungování zdejších pracovních trhů. Velmi nízkou nezaměstnaností, a to nejen mezi vysokoškoláky, se můţe chlubit Dánsko, které má ve Skandinávii zřejmě nejvyšší nadbytek vysokoškoláků na pracovním trhu. Celková nezaměstnanost v této zemi v březnu 2009 činila 2,6 %. Vděčí za to úspěšné politice zaměstnanosti, tzv. systému flexicurity. (Flexicurity je sloţený výraz, který vznikl 14


24

spojením dvou zdánlivě protichůdných anglických slov – „flexibility“ a „security“. Znamená flexibilitu a zároveň ochranu na trhu práce).15 A na čem je dánský systém flexicurity postaven? Zejména na strategii, která současně posiluje schopnost přizpůsobivosti účastníků trhu při zachování dostatečných jistot v oblasti příjmu a podmínek práce. Je zaměřena na tři hlavní úkoly: Pruţnost v přijímání a propouštění; Systém sociální ochrany poskytující jistotu příjmu a zdravotní péči; Aktivní politiku zaměstnanosti. K hlavním rysům dánského modelu mimo jiné také patří: Vysoká úroveň mobility – téměř čtvrtina dánských pracovních sil mění kaţdý rok zaměstnání. Vysoká úroveň zvyšování kvalifikace všech pracovníků. Nízká úroveň nezaměstnanosti (uţ zmíněných 2,6% v březnu 2009). Minimum sporů mezi odbory a zaměstnavateli. Nezaměstnaní mají „právo a povinnost“ účastnit se aktivit pomáhajících k nalezení nového zaměstnání.16 Vraťme se však k situaci v České republice. V současnosti stále ještě probíhající ekonomická krize výrazně ovlivňuje celkovou zaměstnatelnost pracovní síly, včetně zaměstnatelnosti vysokoškoláků. Pokud porovnáme průměrné údaje za první tři čtvrtletí roku 2009 se stejným obdobím roku předcházejícího, tak zjistíme, ţe počet nezaměstnaných vysokoškoláků se za poslední rok zvýšil z necelých 11 tisíc nezaměstnaných na 16 tisíc. nezaměstnanosti tak vzrostla z 1,7 % na 2,3 %.17

15

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, http://www.mpsv.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál 17 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál 16

25

Míra jejich

Kdybychom ale chtěli porovnat aktuální celkovou míru nezaměstnanosti se stejně aktuální nezaměstnaností vysokoškoláků, museli bychom, co se týče vysokoškoláků, vycházet pouze z neoficiálních statistik. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice vydává podrobné čtvrtletní i měsíční statistiky nezaměstnanosti, je v nich však zahrnuta pouze procentuální celková nezaměstnanost jak v České republice jako celku, tak i v jednotlivých regionech – krajích a v jejich rámci i v okresech. Kromě celkové míry nezaměstnanosti z nich například vyčtěme i míru nezaměstnanosti muţů a ţen, počet nově hlášených uchazečů o zaměstnání, počet volných pracovních míst celkem, volných pracovních míst pro absolventy i zdravotně postiţené, počet umístěných uchazečů o práci. Z těchto statistik sice zjistíme i celkový počet nezaměstnaných absolventů všech stupňů vzdělání v ČR i v regionech, míra nezaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných osob bez rozdílu věku v těchto statistikách ale vedena není. Co se týče statistik absolventů, ty Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR na rozdíl například od měsíčních statistik celkové nezaměstnanosti, vydává vţdy pololetně – ke stavu k 30. 4. a 30. 9. daného roku. Absolventem je pro potřeby statistického sledování na základě dohody mezi Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy ČR a Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR dle definice platné od 1. 1. 2004 uchazeč o zaměstnání evidovaný na úřadu práce podle místa jeho trvalého bydliště k určitému datu (30. 4. nebo 30. 9. daného roku), u kterého doba od úspěšného ukončení jeho studia nepřekročila 2 roky.18 Nicméně, i co týče statistik nezaměstnaných absolventů, jedná se vţdy o jejich celkový počet, z kterého můţeme vypočíst pouze jejich podíl na celkové nezaměstnanosti, a nikoliv míru jejich nezaměstnanosti. Dle nejaktuálnějších statistik, tj. k 28. 2. 2010, činí celková nezaměstnanost v ČR 9,9 %.19 Celková nezaměstnanost vysokoškolských vzdělaných osob dle aktuálních, avšak neoficiálních, informací z tisku dosáhla nyní 3 %. Celková míra nezaměstnanosti v ČR je tak zřetelně vyšší neţ nezaměstnanost českých vysokoškoláků. Třebaţe nám tempo nárůstu nezaměstnaných vysokoškoláků (o necelou jednu třetinu) během jednoho roku můţe připadat poněkud vysoké, jeho srovnání s nárůstem celkové nezaměstnanosti v ČR (která dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí vzrostla z 6 % zjištěných v prosinci 2008 na 9,2% na konci roku 2009 - tj. nárůst o více

18 19

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál

26

neţ jednu třetinu a k datu 28. 2. 2010 dokonce na 9,9 %), nám stále vychází o něco příznivější.20 Také

pokud

porovnáme

nezaměstnanost

vysokoškoláků

v

ČR

s jejich

nezaměstnaností v jiných zemích EU, pak je i na základě tohoto srovnání u nás nezaměstnaných vysokoškoláků poměrně málo. V zemích Evropské unie se za poslední rok celková míra nezaměstnanosti v průměru zvýšila ze 7,0 % na 9,0 % a míra nezaměstnanosti vysokoškoláků z 3,9 % na 5,0 %. Graf 2: Míra nezaměstnanosti v EU a v ČR 2005-2009. Celková, mladí lidé ve věku 15-24 let a vysokoškoláci

Zdroj: Eurostat, 2009

Ve všech zemích EU, s výjimkou Slovenska, rostla spolu s celkovou mírou nezaměstnanosti i míra nezaměstnanosti vysokoškoláků. Největší nárůst celkové nezaměstnanosti v roce 2009 můţeme pozorovat v pobaltských zemích (Estonsku, Litvě a Lotyšsku) a v Irsku. A třebaţe se v Litvě, Lotyšsku a v Irsku za poslední rok více neţ zdvojnásobila i míra nezaměstnanosti vysokoškoláků (v Irsku dokonce vyrostla z 3,1 % aţ na 6,9 %), zároveň však všechny tři pobaltské země patří spolu se Slovinskem a Portugalskem k zemím, kde byl růst míry nezaměstnanosti vysokoškoláků vůči celkové míře nezaměstnanosti nejniţší. Znamená to, ţe v těchto zemích o práci přicházeli tedy spíše méně vzdělaní lidé, zatímco v zemích, jejichţ trhy práce nebyly krizí tak silně 20

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál

27

zasaţené, nehrálo dosaţené vzdělání tak významnou roli. Z porovnání nárůstu celkové nezaměstnanosti a nezaměstnanosti vysokoškolsky vzdělaných lidí v ostatních zemích nám vyjde, ţe nejvýrazněji postihla krize vysokoškolsky vzdělané lidi v Lucembursku, Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Nizozemsku. Vyjma Lucemburska – jehoţ pracovní trh je ale vzhledem k nevelkým rozměrům země a sousedství velkého Německa a Francie skutečně specifický – však ani v těchto zemích nejde mluvit o výrazném zhoršení pozice vysokoškoláků. Ve zcela opačném postavení se ale nacházejí mladí lidé ve věku do 25 let, tedy absolventi škol všech stupňů. Míra jejich nezaměstnanosti je ve většině zemí více neţ dvojnásobná. Během roku poněkud kolísá, nejvyšší bývá ve 3. čtvrtletí, kdy na trh práce nastupují noví absolventi škol. Důvody této špatné situace mladých absolventů na trzích práce můţeme spatřovat v zejména v tom, ţe tito lidé vstupují na pracovní trh jako nováčci nemající ţádnou pracovní historii, zkušenosti, návyky ani trénink a jejich sociální kontakty jsou většinou jen zprostředkované. A zatímco u předchozí skupiny vysokoškoláků jsme vinou probíhající recese nemohli i přes nárůst nezaměstnanosti hovořit o výrazném zhoršení pozice na trhu práce ani v ČR a ani v rámci celé EU, v této skupině osob vysokoškoláků - absolventů je trend zcela opačný: jejich zaměstnatelnost se razantně sniţuje. A to přesto, ţe jako u skupiny předcházející se jedná o osoby tvárné a nezatíţené, s vysokou kvalifikací, flexibilitou, lepší znalostí počítačů a mnohdy i jazyků. Proto jsou na trhu práce na tom lépe ti, kteří jiţ během studia získali nějakou praxi, pokud moţno ve svém oboru. Míra nezaměstnanosti vysokoškoláků ve věku do 30 let se v České republice pohybuje dlouhodobě v rozmezí 50–90 % celkové míry nezaměstnanosti, ale je současně 1,5–2,5 krát vyšší neţ míra nezaměstnanosti všech vysokoškoláků. Na straně druhé je i zaměstnatelnost absolventů vysokých škol ve většině zemí Evropské unie příznivější neţ u mladých lidí vůbec.21 Výše jsem uvedl, ţe nejnovější statistiky k posouzení současné situace absolventů vysokoškolského studia jsou k datu 30. 9. 2009. Z celkového počtu 500.812 nezaměstnaných osob bylo nezaměstnaných absolventů škol všech stupňů 33.608. Součtem absolventů škol těch stupňů vzdělání, které je povaţováno jako vzdělání vysokoškolské, dospějeme

k tomu,

ţe

nezaměstnaných

k tomuto

datu

bylo

5.861

absolventů

vysokoškolského studia. Konkrétně se jedná 1.219 absolventů s vyšším odborným

21


28

vzděláním, 1.348 absolventů s bakalářským vzděláním, 3.207 osob s vysokoškolským (magisterským, inţenýrským) vzděláním a 87 absolventů s doktorským vzděláním.22

2.4.2. Možnost vysokoškoláků získat práci odpovídající jejich kvalifikaci Jak jsem jiţ naznačil v úvodu kapitoly 2.4. pro posouzení uplatnění vysokoškoláků na trhu práce je rozhodující nejen jejich samotná zaměstnatelnost, ale i kvalifikovanost práce jimi vykonávaná. To, do jaké míry vysokoškoláci vykonávají práci odpovídající jejich kvalifikovanosti, souvisí na jedné straně s tím, kolik vysokoškoláků se o práci na pracovním trhu uchází, na straně druhé pak s tím, jaká pracovní místa jsou na něm k dispozici. Co se týče podílu míst pro vysokoškoláky na českém pracovním trhu, Česká republika je hluboko pod průměrem vyspělých zemí OECD. Důvodem je přetrvávající silně industriální orientace na průmysl s niţšími poţadavky na vysokou kvalifikaci. Naopak největší podíl míst pro vysokoškoláky lze mezi evropskými zeměmi nalézt v zemích Beneluxu, Finsku nebo Švédsku. Graf 3: Kvalifikační náročnost práce vysokoškoláků. Země EU v roce 2008.

Zdroj: ELVS, výpočty SVP

Česká republika zároveň patří mezi země s podstatně niţším podílem vysokoškoláků v pracovní síle. Rozdíly mezi podílem vysokoškoláků na pracovním trhu v rámci EU jsou větší neţ rozdíly mezi podílem povolání, pro které je vhodné nebo 22

Ministerstvo práce a sociálních věcí, integrovaný portál

29

nezbytné

vysokoškolské

vzdělání.

Také

právě

proto

nejkvalifikovanější

práci

vysokoškoláci v průměru vykonávají v Maďarsku, České republice, Polsku, Itálii a v Portugalsku, tedy v zemích, kde jich je nejméně. Záleţí ale i na tom, jak úspěšní jsou na trhu práce vysokoškoláci v soutěţi s méně vzdělanými osobami o kvalifikovaná a lépe placená místa. Naopak v zemích s vysokým podílem vysokoškoláků jsme dnes svědky toho, ţe vysokoškolské vzdělání dostačující podmínkou pro dobré uplatnění na trhu práce jiţ není. Absolventům vysokoškolského studia v těchto zemích se tak moţnosti výběru kvalifikovaného povolání podstatně zúţily. Zdejší absolventi vysokých škol jsou poměrně často nuceni nastoupit na pracovní místa, která předpokládají niţší kvalifikační nároky. Z evropských zemí je taková situace především ve Španělsku.23 Platí tedy, ţe čím více je na trhu práce vysokoškoláků, tím těţší je pro ně práci najít. Pokud je vysokoškoláků na trhu práce více neţ odpovídajících pracovních míst, pak také absolventi vysokých škol mají problém vůbec nějakou práci sehnat anebo velice často získávají práci méně kvalifikovanou. Tak třeba ve Španělsku, Francii, Dánsku, Švédsku, nebo i ve Spojeném Království pracují v určitých povoláních, jakými jsou například zdravotní sestry či odborní administrativní pracovníci a která v ČR stále ještě tradičně zůstávají povoláními středoškolskými,

převáţně

absolventi

vysokých

nebo

vyšších

odborných

škol.

„V původních patnácti zemích EU tvoří vysokoškoláci například téměř 20 % pracovníků ve skupině povolání niţších administrativních pracovníků (úředníků). Zatímco ve Španělsku je jich mezi nimi skoro 40 %, v České republice stále ještě méně neţ 6 % “.24 Dá se očekávat, ţe i u nás se právě o podobná povolání začnou v příštích letech vysokoškoláci ze silných absolventských ročníků ucházet. Nasvědčují tomu třeba i studijní obory, které jsou dnes například na lékařských fakultách otevírány. Jejich absolventy dnes jiţ nejsou jen lékaři, ať všeobecní nebo zubní, jako v dobách dřívějších. Studium na lékařských fakultách dnes absolvují také zdravotní sestry, porodní asistentky, ošetřovatelé, fyzioterapeuti, optici, ale i radiologičtí asistenti, zdravotní laboranti a nutriční specialisté.

23

KOUCKÝ, J. ZELENKA, M., (2009), Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta UK, Praha, s. 3-4 24 KOUCKÝ, J. ZELENKA, M., (2009), Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta UK, Praha, s. 3-4

30

Veskrze se jedná o dříve středoškolsky kvalifikovaná povolání. Přes toto rozšíření studijních oborů na lékařských fakultách se jejich absolventi mohou chlubit jedním z nejlepších postavení na trhu práce. Důvodem je chronický nedostatek zdravotnického personálu v českém zdravotnictví, jehoţ důsledkem je, ţe nabídka volných pracovních míst ve zdejším zdravotnictví velkou měrou převyšuje poptávku po nich.25 Řada vysoce kvalifikovaných povolání, například v oblasti zdravotnictví, právních sluţeb, vzdělávání nebo výpočetní techniky, je v České republice obsazena absolventy vysokých škol zhruba na stejné úrovni jako v některých zemích, které však mají vysokoškoláků mnohem více. Je tomu tak proto, ţe Česká republika patří mezi země, ve kterých přetrvává těsnější vztah mezi dosaţenou úrovní vzdělání a kvalifikačními poţadavky.

2.4.3. Mzda vysokoškoláků Jiţ několikrát jsem ve své bakalářské práci naznačil, ţe vysokoškoláci za svou vysoce kvalifikovanou práci dostávají také vyšší odměnu. A právě velikost jejich odměny je třetím z ukazatelů, vedle míry jejich zaměstnatelnosti a kvalifikační náročnosti jejich práce, prostřednictvím něhoţ je moţné porovnávat a hodnotit postavení vysokoškoláků na pracovním trhu v národním i mezinárodním měřítku. Úroveň

dosaţené

kvalifikace

a

vzdělání

pracovní

síly

jsou

jedním

z nejvýznamnějších faktorů, který dnes má určující vliv na výši měsíční mzdy a rostoucí diferenciaci příjmů. Od roku 1989 dochází v České republice k poměrně rychlému nárůstu mezd lépe kvalifikovaných pracovníků. Připomeňme, ţe do té doby byla struktura mezd jen minimálně závislá na vzdělání. Obecně platí, ţe mladší ročníky vstupující na trh práce mají vyšší vzdělání neţ jejich předchůdci. V posledních dekádách se v zemích OECD podstatně zvýšil podíl studentů vyšších forem vzdělávání a vzrostl tedy i podíl kvalifikované pracovní síly.

25

Masarykova univerzita, Studijní programy a obory

31

Zde je však nutné vzít v úvahu i jiné dva efekty vyšší obecné úrovně vzdělání. Z pohledu statického nebo individuálního platí, ţe čím vyšší vzdělání, tím vyšší příjem. Z tohoto pohledu se tedy zdá, ţe vzdělání zvyšuje diferenciaci příjmů. Z hlediska dynamického nebo společenského je však významný dlouhodobý proces, ve kterém se naopak samotná nabídka kvalifikovaných lidí přizpůsobuje mzdám. Analýzy zahraničních zkušeností ukazují, ţe existuje jednoznačná souvislost mezi tzv. ekonomickým přínosem ze vzdělání ve formě vyšší mzdy (anglický termín je "returns to education") a podílem studentů na vysokých školách. I v tak rozdílných zemích jako jsou Švédsko a Spojené státy platí, ţe čím vyšší jsou mzdy vysokoškoláků ve srovnání se mzdami ostatních, tím vyšší je zájem o vysokoškolská studia. Zvýšení zájmu o studium, ale zvýší nabídku kvalifikované práce, čímţ se za nějaký čas relativně sníţí i mzdy vysokoškoláků.26 Efekt vzdělání na diferenciaci mezd je tedy nejednoznačný. Graf 4: Průměrná mzda vysokoškoláků. Země OECD v roce 2007

Zdroj: Education at a Glance 2009, výpočty SVP

Dále opět i z hlediska mezd vysokoškoláků platí jiţ několikrát opakované pravidlo, ţe mzdové zvýhodnění vysokoškoláků je nejvyšší v těch zemích, ve kterých je vysokoškoláků nejméně, nejmenší je naopak v těch zemích, které mají vysokoškoláků nejvíce. Podstatná je ovšem také celková mzdová diferenciace. Výrazně nadprůměrné 26

ERBENOVÁ M., SCHNEIDER O., Rostoucí nerovnost příjmů v České republice, hrozba nebo poţehnání?

32

mzdy získávají totiţ vysokoškoláci především v zemích s celkově většími rozdíly ve mzdách. Naopak například Švédsko patří mezi země s poměrně malými rozdíly ve mzdách vůbec a ani vysokoškolské vzdělání zde tedy nepřináší příliš výraznou ekonomickou výhodu. Čistý příjem zejména vyšších příjmových skupin ve Švédsku dále sniţuje výrazné progresivní zdanění hrubých mezd. Mzdové rozdíly podle vzdělání jsou ve Švédsku podstatně menší neţ je tomu v ČR nebo v USA a mnohem více připomínají mzdovou nivelizaci, která u nás panovala před rokem 1990. Řadu let tam jiţ také panuje názor, ţe „mladým Švédům chybí ekonomická motivace k vysokoškolskému studiu a na vysokou chodí jen proto, ţe se to ve většině rodin stalo přirozenou součástí jejich ţivotního stylu, neboť vyšší vzdělání vede k zajímavé a různorodé práci a je součástí sociálního statusu a prestiţe“. Naopak jistou podobnost k našemu rozdělení mezd podle vzdělání je moţné hledat v USA. Lidé bez jakéhokoli středního vzdělání v USA dosahují relativně niţších mezd neţ v České republice. Průměrná mzda amerického středoškoláka s ukončenou high school vzhledem k obecně většímu zastoupení vyšších stupňů vzdělání je ale podobně jako ve Švédsku a na rozdíl od ČR uţ pod celostátním průměrem. Vysokoškolské mzdy v USA obecně jsou oproti zdejší průměrné mzdě vyšší pouze o 35 %. Jsou tak bliţší průměrné mzdě neţ je tomu u nás. Je to důsledek většího zastoupení bakalářů oproti jiným vyšším stupňům vysokoškolského vzdělání mezi americkými vysokoškoláky na trhu práce v USA. V České republice (vzhledem k vysokému podílu magistrů) jsou průměrné mzdy vysokoškoláků vyšší o 66 %. Mzdy českých vysokoškoláků se tedy pohybují dokonce ještě výrazněji nad průměrem, neţ je tomu v USA.27

Tabulka 1: Průměrné měsíční hrubé mzdy podle vzdělání.

Zdroj: ČSÚ, Statistics Sweden, US Census Bureau, výpočty SVT

27


33

Rok 2009 byl ve znamení ekonomické krize. Podívejme se proto na nástupní platy absolventů vysokých škol v některých zemích. Tak například v USA i Velké Británii došlo v roce 2009 k stagnaci či dokonce mírnému poklesu nástupních platů absolventů. Jedná se o poměrně velkou změnu, protoţe například dříve právě v USA nástupní platy rostly kaţdoročně o zhruba 7,5 %. Dále například zaměstnavatelé v obou zemích nabízeli absolventům vysokých škol v roce 2009 oproti roku 2008 dokonce o 20–25 % méně pracovních míst.28 Je ovšem otázkou, zda za uvedený pokles nástupních platů absolventů vysokých škol můţe jen ekonomická krize. Je také moţné, ţe (stejně jako v ostatních státech OECD včetně ČR) i v USA a Velké Británii za sníţením nástupních platů absolventů stojí jejich měnící se postavení na trhu práce v důsledku prudkého nárůstu vysokoškolsky vzdělaných lidí na trhu práce. Krátce zde nastíním, jak se v České republice během několika let vyvíjely průměrné platy vysokoškoláků a nástupní platy absolventů vysokých škol. V roce 2005 dle zjištění Českého statistického úřadu přesáhla průměrná mzda osob s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním v ČR 36 tisíc korun a byla tak o 64% vyšší neţ průměrná mzda, v roce 2007 jiţ tato průměrná mzda činila 42 tisíc korun a byla o 66 % vyšší neţ celostátní průměrná mzda, v roce 2008 se tato mzda jiţ přehoupla přes 45 tisíc korun a o 66 % tak převýšila celostátní průměrnou mzdu. Porovnejme ve stejných letech i mzdu mladých absolventů do 30 let věku: ta v roce 2005 přesáhla 25 tisíc korun, coţ představuje 15% nad celkovým celostátním průměrem, v roce 2007 dosahuje skoro 29 tisíců korun, coţ je pořád ještě 13 % nad celkovým průměrem, a v roce 2008 činí přibliţně mzda absolventů 30 tisíc korun, i to je pořád ještě 11 % nad celkovým průměrem.29 Kolik činila průměrná mzda vysokoškoláků či čerstvých absolventů vysokých škol v roce 2009, dosud statistiky neuvádějí. Podle posledních průzkumů Národního ústavu odborného vzdělávání a Střediska vzdělávací politiky však můţeme v současné době hovořit jak z hlediska celkové nezaměstnanosti, tak i z hlediska nezaměstnanosti 28

KOUCKÝ, J. ZELENKA, M., (2009), Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009, Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta UK, Praha, s. 4 29 Český statistický úřad, http://www.czso.cz

34

vysokoškoláků, o nejhorší situaci za posledních pět let. Bez místa sice nyní zůstávají jen zhruba tři procenta vysokoškoláků. Pro srovnání bez zaměstnání je ještě půl roku po škole třicet procent středoškoláků s maturitou. U absolventů s výučním listem je to dokonce čtyřicet procent nezaměstnaných. Ekonomická krize se přesto na uplatnění absolventů v České republice podepsala velmi razantně. Nejenţe radikálně klesl počet volných míst a absolventi tak déle hledají uplatnění, ale navíc se sníţily i nástupní platy o desetinu i více, a to téměř u všech specializací. A tento trend bude s největší pravděpodobností dále ještě pokračovat. Nyní berou vysokoškoláci v průměru od 30 do 48 tisíc korun, tedy zhruba dvojnásobek průměrného platu. Do deseti let by jejich mzda dokonce mohla poklesnout průměrně aţ o šest tisíc korun. Vyplývá to ze studie postavení vysokoškoláků, která vznikla ve Středisku vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. A jak jiţ bylo řečeno výše, na vině není jen sama ekonomická krize. Tento stav je i důsledkem doslova skokového nárůstu počtu absolventů vysokoškolského studia. Počet studentů vysokých škol se od roku 2001 zvýšil téměř dvojnásobně. Konkrétně na vysokých školách studovalo v roce 2001 203 tisíc studentů, v současnosti je to podle dat Ústavu pro informace ve vzdělávání 390 tisíc studentů. Česko má totiţ podle statistiky OECD jeden z nejrychlejších růstů počtu vysokoškoláků.

V blízké budoucnosti se očekává, ţe absolventi vysokých a vyšších

odborných škol zahltí trh práce. Kvůli zvyšujícímu se počtu vysokoškoláků a naopak niţšímu počtu volných míst budou muset lidé s titulem slevovat i v budoucnu z nároků na kvalifikovanost práce a na výši mzdy. Tento okamţitý nadbytek vysokoškoláků na trhu práce povede k tomu, ţe vysokoškoláci budou nuceni obsazovat i místa, která dosud zastávali hlavně středoškoláci, a ti zase budou z trhu práce vytlačovat mladé lidi s nejniţším vzděláním. Během následujících několika let se začne uplatnění vysokoškoláků v závislosti, jak bude nových absolventů rychle přibývat, zhoršovat a vyrovnávat s absolventy ostatních vzdělávacích úrovní, podobně jak to je ve většině evropských zemí. Očekává se, jak jsem uţ popsal v kapitole 2.3., podíl vysokoškoláků na pracovním trhu, ţe kolem roku 2013 budou vysokoškoláci tvořit nadpoloviční většinu z mladých lidí, kteří odcházejí ze školství na pracovní trh. A je celkem moţné, ţe česká ekonomika, která je stále ještě orientovaná převáţně na průmyslovou výrobu, nemusí být schopna zástupy nových ekonomů či IT specialistů absorbovat. Aby si vysokoškolsky vzdělaní lidé udrţeli

35

ţivotní standard a nemuseli slevit ze svých mzdových poţadavků, budou si muset zvyšovat kvalifikaci.30 Ještě na podzim roku 2009 mnozí odborníci zejména z řad sociologů či ekonomů pranýřovali Českou republiku kvůli nízkému počtu absolventů terciálního studia ve srovnání s jinými vyspělými státy. Přitom počet vysokoškoláků v celkové populaci na trhu práce se bude měnit zatím pozvolna, vţdy v zejména v závislosti na tom, jak pracovní trh budou postupně opouštět ty populační ročníky, u nichţ procento terciálně vzdělaných osob bylo velmi nízké, a na jejich místo budou nastupovat nové ročníky, u nichţ toto procento bude vyšší. Naše postavení mezi vyspělými státy světa z hlediska vzdělanosti a hlavně téţ z hlediska konkurenceschopnosti nemůţeme zlepšit během několika pár let jen tím, ţe vysoké školy bude najednou opouštět byť aţ 60% osob populačního ročníku a ţe se tak Česká republika postaví někde na čelní místo v statistických tabulkách absolventů vysokoškolského vzdělání. Kdyţ pak dnes sociologové a ekonomové (a mnohdy se jedná i o stejné osoby, které ještě nedávno kritizovali nedostatek vysokoškoláků v populaci) varují před jejich velkým počtem, před jiţ nastoupenou polskou cestou, je to přinejmenším úsměvné.

2.5. Role Evropské unie v oblasti podpory vzdělání a vzdělanostní politiky v kontextu lisabonské strategie

Role Evropské unie v oblasti podpory vzdělání a vzdělanostní politiky spočívá zejména v systematické a rozsáhlé podpoře jednotlivých zemí a regionů prostřednictvím strukturálních fondů a v zakládání dlouhodobých evropských programů nadnárodní spolupráce. Společné cíle jsou však vyhlašovány pouze jako doporučení. Proces realizace změn v této oblasti v jednotlivých zemích Unie tak spočívá zejména v dobrovolné spolupráci a v šíření dobré praxe a srovnání pokroku, kterého dosáhly ostatní země EU.

30


36

Hlavními cíly Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, jak vyplývá ze zprávy skupiny odborníků pod vedením Wim Koka z listopadu 2004, jsou učinit Evropskou unii do konce roku 2010 atraktivním místem pro investice i práci a v jejím rámci vytvořit více lepších pracovních příleţitostí. Za klíčový faktor růstu je přitom povaţována podpora a rozvoj znalostí spojená s podporou výzkumu a vývoje, inovací a vzdělávání. Zásadní důraz je rovněţ kladen na nezbytnost realizace celoţivotního vzdělávání.31 Na barcelonském summitu v roce 2002 byly definovány hlavní strategické směry a dílčí cíle Evropské unie ve vzdělávání. Akční program do roku 2010 stanovil cíl, aby evropské systémy vzdělávání a odborné přípravy dosáhly světové úrovně. Paralelně jsou rozvíjeny procesy vymezující nadnárodní úroveň akce, tzv. evropské prostory – celoţivotního učení, vysokoškolského vzdělání (tzv. boloňský proces), odborného vzdělávání a přípravy (tzv. kodaňský proces) a vědy a výzkumu. V roce 2004 byla vydána první průběţná zpráva o plnění cílů lisabonské strategie. Ta konstatovala, ţe v oblasti vzdělávání a odborné přípravy je třeba urychlit tempo reforem, ţe i nadále je nutné investovat více a intenzivněji do lidského kapitálu, který podmiňuje růst, produktivitu a integraci společnosti. Rovněţ definovala tři priority, podle kterých budou členské země v další průběţné zprávě v roce 2006 také hodnoceny. Prvním z nich je soustředění úsilí a investic na oblasti klíčové pro společnost zaloţenou na znalostech, druhým vytvoření a přijetí národní strategie celoţivotního vzdělávání se zvláštní pozorností na znevýhodněné skupiny, třetím pak vybudování jakéhosi evropského systému vzdělávání a odborné přípravy, zejména vytvoření evropského kvalifikačního rámce. Při vytváření evropského kvalifikačního rámce bude nejprve nezbytné propojit systémy připravované doposud samostatně: systém vysokoškolských kvalifikací a systém úrovní odborného vzdělávání. Prozatím ale neexistuje ani formální koordinace mezi oběma procesy – boloňským (vedoucím k vytvoření evropského prostoru vyššího vzdělávání) a kodaňským (vedoucím k vytvoření evropského prostoru pro odborné vzdělávání).

31

JEŢEK K., Lisabonská strategie v polovině cesty

37

2.6. Cíle české vzdělávací politiky. Potřeby trhu práce v České republice

Cíle české vzdělávací politiky a dosavadní vývoj v této oblasti jsou zcela kompatibilní s cíly Evropské unie ve vzdělávání a odborné přípravě a při realizaci celoţivotního učení. Dlouhodobé cíle strategických změn ve vzdělávání nalezneme v Národním programu rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy ČR (Bílé knize) z roku 2001 a dále také v Dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávání v České republice z roku 2002, Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky z roku 2005 a v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR z roku 2007.32 V těchto dokumentech byly stanoveny základní principy, kterými by se měly řídit všechny úrovně české vzdělávací soustavy.

Jedná se o: •

postupnou realizaci konceptu celoţivotního učení, které propojuje oblasti vzdělávání, práce i volného času,

•

poskytnutí co nejvíce vzdělávacích příleţitostí pro rozvoj všech a zajištění rovného přístupu k nim,

•

otevření vzdělávacího systému společnosti a zapojení hlavních partnerů podílejících se rozvoji lidských zdrojů,

•

systematické zvyšování kvality a efektivity vzdělávání,

•

uvolnění vnitřních zdrojů – vyuţití tvůrčí práce učitelů a iniciativ škol.33

32

Kol. (2001): Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. MŠMT, Praha, s. 97. ISBN 80-211-0372-8 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2002, 2005 a 2007 33 Kol. (2001): Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. MŠMT, Praha, s. 97. ISBN 80-211-0372-8 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2002, 2005 a 2007,

38

Vytváření celosvětové globální ekonomiky a v jejím rámci prudkého nárůstu mezinárodní soutěţe, které se účastní čím dále více i rozvojové země především v méně kvalifikované výrobě zboţí a sluţeb, nutí ekonomické subjekty neustále zvyšovat konkurenceschopnost a zavádět inovace. Proto i ekonomická strategie České republiky musí, podobně jako dlouhodobé cíle Evropské unie, vycházet v prvé řadě z hospodářského růstu dosahovaného zvyšováním produktivity. S tím souvisí potřeba strukturálních změn ve prospěch odvětví a i profesí zaloţených na nových pokročilých technologiích a na rozvoji především vyšších a kvalifikovanějších sluţeb. Jak uţ bylo řečeno výše, postupně se tak prosazuje ekonomika a společnost zaloţená na znalostech a dovednostech. Růst vědění, univerzálnost a rychlost změn technologií, zostřující se ekonomická soutěţ, to vše dnes mění charakter a organizaci práce a klade nové poţadavky na pracovní sílu. Těmi na jedné straně jsou schopnost lidí přizpůsobovat se změnám, jejich flexibilita a adaptabilita. To znamená, ţe je nezbytné potřebnou kvalifikaci nejenom získat, ale také ji nepřetrţitě obnovovat a rozšiřovat, případně i získávat kvalifikaci novou. Jedině tak lze zvyšovat zaměstnatelnost, tj. schopnost lidí si zaměstnání udrţet, získat nové, případně samostatně podnikat. Na druhé straně je ale i nutné zvyšovat celkový tvůrčí potenciál pracovní síly, tedy nejen elit, ale pokud moţno všech, usilovat o vyšší úroveň vzdělanosti a odborné kvalifikace napříč celou českou populací. Vzdělávání, zaměstnanost a trh práce jsou velmi těsně propojeny. Podpora vzdělávání a odborné přípravy (včetně rekvalifikací) se stává jedním z hlavních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti státu. Dosáhnout úplného vzájemného souladu však není moţné. Zpětná vazba mezi trhem práce a vzděláváním má určitý, poměrně dlouhý časový posun. Řešení aktuálních problémů na trhu práce často vyţaduje zásadní změny v zákonech, ve vzdělávacím systému, v učebních osnovách nebo v investičních pobídkách. Často tak uplyne několik let, neţ se podaří taková opatření realizovat. Stejně tak studenti v posledních ročnících základních nebo středních škol musí volit svou budoucí specializaci o několik let dříve, neţ skutečně vstoupí na trh práce. Konečně ti, kteří na trhu práce jsou, často uvaţují o tom,

39

jaké kompetence a kvalifikace po nich zaměstnavatelé budou chtít, mají-li být na trhu práce dlouhodobě uplatnitelní.34 Důvodů, proč vzájemného souladu na trhu práce nelze nikdy zcela dosáhnout, je ale samozřejmě více. Jako další uveďme svobodné a samostatné jednání jednotlivých subjektů (zaměstnavatelé, zaměstnanci, vzdělávací instituce, ţáci a rodiče) a sledování jejich vlastních zájmů. Rovněţ vzhledem k obtíţnosti předvídání dalšího vývoje ekonomiky je velmi těţké dopředu identifikovat změny technologií a následně i nové kvalifikační poţadavky, které často přicházejí do značné míry nečekány, a následně v co moţná nejkratším časovém odstupu reflektovat poţadavky trhu práce ve struktuře i obsahu vzdělávání. Přesto, přes právě uvedené si myslím, ţe řešení v současné době neustále se zvyšující nezaměstnanosti je třeba nalézat nejen v odstraňování problémů, se kterými pracovní trh v České republice potýká dnes, ale je téţ třeba neustále sledovat, jaké trendy budou formovat poptávku po pracovnících v příštích letech. Jen tak se český pracovní trh vyhne ohromným diskrepancím mezi nabídkou pracovní síly a poptávkou po ní, které jsme svědky v současné době. Na trhu práce dnes chybí celá řada profesí, firmy potýkají s čím dál většími problémy při obsazování klíčových pracovních míst. A na straně druhé dnes desítky tisíc osob marně hledají odpovídající pracovní uplatnění, jejich znalosti a dovednosti současným poţadavkům zaměstnavatelů nestačí. Poţadavky firem se rychle vyvíjejí a na tuto situaci není mnoho z nás dobře připraveno.

34

Národní vzdělávací fond, Zítřek není pokračováním dneška

40

3. Regionální trhy práce - Kraj Zlínský 3.1. Regionální trhy práce Vytyčit hranice jednotlivých regionálních trhů práce bychom mohli různými způsoby. Pro potřeby mé bakalářské práce se však budu z ryze praktického hlediska drţet územím jednotlivých územně samosprávných celků – krajů. To proto, ţe většina statistik vydávaných různými institucemi, ať uţ Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Českým statistickým úřadem, různými vládními či nevládními organizacemi nebo ústavy spadajícími pod vysoké školy, je, pokud neberou Českou republiku jako celek, vypracována právě pro území krajů a v jejich rámci pak ještě dále pro jednotlivé okresy. Kraje byly ustanoveny k 1. lednu 2000 na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Celkem tak bylo v České republice vytvořeno 14 krajů. Přestoţe trhy práce v jednotlivých regionech mají svůj specifický vývoj a poţadavky na pracovníky, můţeme v nich sledovat například výrazné rozdíly v míře nezaměstnanosti, v nabídce volných pracovních míst, rozlišnou strukturu nezaměstnaných apod., i ony jsou, stejně jako trh práce v celé České republice, ovlivněny globálními trendy. V současné celosvětové hospodářské krizi můţeme názorně sledovat, jak intenzivní toto globální ovlivňování můţe být.

41

Obrázek 1: Mapa regionů ČR

Zdroj: Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání (NOZV)

PHA SČK JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK

-

Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

Pokud se týče všech čtrnácti krajů, ve své práci vzhledem k jejímu omezenému rozsahu pouze stručně rozeberu a porovnám pomocí nákresů míru nezaměstnanosti a vzdělanostní strukturu v jednotlivých krajích, podrobněji se však poté zaměřím na Zlínský kraj.

42

3.1.1. Nezaměstnanost v krajích V roce 2009 začala v důsledku hospodářské krize nezaměstnanost ve všech regionech stoupat, nejvíce byly ale zasaţeny regiony s vyšším podílem průmyslu. Největší nezaměstnanost je však trvale v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji. Relativně nízká nezaměstnanost oproti ostatním regionům zůstala v Praze, Středočeském kraji, Jihočeském kraji a na Vysočině. Obrázek 2: Míra nezaměstnanosti (2009, v %)

Zdroj: ČSÚ: Výběrové šetření pracovních sil. Vlastní výpočty NOZV

3.1.2 Vzdělanostní struktura v krajích Pokud porovnáme vzdělanostní strukturu populace jednotlivých regionech, zjistíme, ţe se v jednotlivých krajích významně liší. Jak je patrné z grafu uvedeného níţe, největší podíl terciárně vzdělaných mají Praha a Jihomoravský kraj. Důvodem je to, ţe Praha a Brno, jsou v rámci ČR městy s největším počtem vysokých škol. Tato města na jedné straně produkují absolventy vysokých škol, na straně druhé však ve srovnání s jinými kraji, nabízejí také lepší pracovní uplatnění pro lidi s terciárním vzděláním. Plzeňský, Jihočeský a Středočeský kraj mají vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva méně, jejich vzdělanostní struktura oproti celé ČR je však stále nadprůměrná, a to díky většímu počtu lidí s maturitou.

43

Největší podíl lidí, kteří dosáhli jen základního vzdělání, naopak nalezneme v Ústeckém, Karlovarském a Libereckém kraji. Graf 5: Vzdělanostní struktura populace ve věku 25-64 let (2009, v %)

Zdroj: ČSÚ: Výběrové šetření pracovních sil. Vlastní výpočty NOZV

3.2. Kraj Zlínský 3.2.1. Základní informace Zlínský kraj byl ustanoven k 1. lednu 2000 na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (v ČR 14 krajů). Kraj vznikl sloučením okresů Zlín, Kroměříţ a Uherské Hradiště, které patřily ke kraji Jihomoravskému kraji, a okresu Vsetín, který spadal do kraje Severomoravského. Zlínský kraj spolu s Olomouckým krajem tvoří region soudrţnosti Střední Morava. V ČR je takových regionů osm. S účinností od 1. 1. 2003 bylo ve Zlínském kraji vytvořeno 13 44

správních obvodů - obcí s rozšířenou působností (obce III. stupně), pod něţ spadá 25 územních obvodů - pověřených obcí (obce II. stupně).35 Zlínský kraj leţí na východě republiky, kde jeho východní okraj tvoří hranici se Slovenskem. Na jihozápadě sousedí s Jihomoravským krajem, na severozápadě s Olomouckým a v severní části s Moravskoslezským krajem. Svou rozlohou 3 964 km2 je čtvrtým nejmenším krajem v republice. Má celkem 304 obcí (z toho 30 měst a 4 městysy), ve kterých v roce 2008 ţilo 591 412 obyvatel.36 Obrázek 3: Mapa Zlínského kraje

Zdroj: Úřad práce ve Zlíně

35 36

Kol. (2009): Statistická ročenka Zlínského kraje 2009, Český statistický úřad Zlín, s. 388. e-721011-09 Kol. (2009): Statistická ročenka Zlínského kraje 2009, Český statistický úřad Zlín, s. 388. e-721011-09

45

3.2.2. Charakteristika území z hlediska demografického, sociálního a ekonomického 3.2.2.1. Demografická situace Ve Zlínském kraji ţilo k 31. prosinci 2009 podle předběţných výsledků celkem 591 042 obyvatel, z toho 288 372 muţů (48,8 %) a 302 670 ţen (51,2 %). Proti stejnému období roku 2008 došlo k poklesu počtu obyvatel o 370 osob, kdyţ na úbytku se více neţ devadesáti procenty podílelo migrační saldo. V průběhu loňského roku se totiţ mimo kraj vystěhovalo 3 559 lidí a naopak do kraje přistěhovalo jen 3 222 osoby, takţe úbytek stěhováním dosáhl 337 osob. Přirozený přírůstek obyvatelstva nabyl rovněţ záporné hodnoty v důsledku vyššího počtu zemřelých. V tomto regionu během loňského roku zemřelo 6 109 osob a ţivě se narodilo pouze 6 076 dětí, počet zemřelých tak převýšil počet narozených o 33 osoby.37 Co do počtu obyvatel zaujímá Zlínský kraj osmé místo mezi jednotlivými kraji České republiky.

3.2.2.2. Ekonomická situace Ekonomika v kraji byla a je zaloţena zejména na zhodnocování vstupních surovin a polotovarů. Export v kraji je negativně poznamenán polohou kraje v rámci ČR a jeho špatnou dopravní dostupností. Hospodářství regionu dnešního Zlínského kraje bylo v minulosti spjato se zemědělskou výrobou (zejména v níţinných oblastech okresů Kroměříţ, Uherské Hradiště a Zlín) a lesnictvím. Ještě na konci osmdesátých let minulého století zaměstnávalo zemědělství asi 42 tisíc osob, tj. téměř 15 % ekonomicky aktivních obyvatel dnešního kraje. Jako zajímavost připomínám v té době nejspíš nejznámější zemědělské druţstvo v republice – JZD Slušovice.38 Přelom devatenáctého a dvacátého století a dále pak období první republiky znamená pro dnešní Zlínský kraj ohromný ekonomický růst. Ten je spojen zejména se jménem místního podnikatele Tomáše Bati. Obuvnická firma Baťových, zaloţena roku 37 38

Český statistický úřad, http://www.czso.cz KOSAŘ A. (2009): Geografická analýza trhu práce Zlínského kraje, 86 s.

46

1894 ve Zlíně, dosahuje svého největšího rozmachu po první světové válce. Baťa postupně buduje řadu obuvnických a koţedělných závodů v samotném Zlíně, dalších městech kraje i v jiných regionech Československa a nakonec expanduje do celého světa. V té době zaţívá zdejší region kromě růstu ekonomického i růst populační. Po druhé světové válce (24. října 1945) byly Baťovy závody znárodněny dekretem prezidenta republiky, později, k 1. lednu 1949, byly zlínské obuvnické závody přejmenovány na Svit. Na konci osmdesátých let minulého století pracovalo ve všech odvětvích průmyslu na území dnešního Zlínského kraje 125,6 tisíc osob, tj. 46,2 % všech zaměstnaných. Ze všech odvětví průmyslu bylo v té době nejvíce osob zaměstnáno ve strojírenské výrobě. Přesto z celostátního pohledu se nám zdejší region v té době jeví jako výrazně specializovaný na výrobu obuvi, gumárenství a elektrotechniky. K největším podnikům kraje té doby patřil státní podnik Svit, který ve 14 provozech zaměstnával asi 18,5 tisíc osob (z toho 13,6 tis. v samotném Zlíně, 17,7 tis. v kraji) a vyráběl přes 30 mil. párů obuvi (asi polovinu celkové produkce obuvnických firem tehdejší republiky). Z dalších velkých podniků té doby zmiňme roţnovskou Teslu, která zaměstnávala 10 167 osob, Zbrojovku Vsetín (7 469 zaměstnanců), TST, TOS Hulín, ZPS Gottwaldov (dohromady 6 529 zaměstnanců), LET K.P. Uherské Hradiště (5 433 zaměstnanců), PALOBOR. pod. Kroměříţ (4 599 zaměstnanců), MEZ, K.P. Brumov (4 437 zaměstnanců), Slovácké konzervárny, K.P., Uherské Hradiště (4 267 zaměstnanců), Barum Rudý říjen (3 955 zaměstnanců) a TON Bystřice pod Hostýnem (3 453 zaměstnanců). Během devadesátých let došlo ve Zlínském kraji, stejně jako v celé České republice, k transformaci ekonomiky, která byla spojena s procesem privatizace a restrukturalizace výrobních i nevýrobních činností. U řady podniků došlo k reorientaci exportu ze zemí střední a východní Evropy na trhy vyspělých ekonomik, zejména do Evropské unie. Trţní prostředí a nástup soukromého sektoru znamenal vznik desítek tisíc malých ekonomických subjektů a současně zánik, rozpad či výrazné zeštíhlení většiny bývalých velkých kolosů (např. Svit Zlín, Tesla Roţnov pod Radhoštěm, Zbrojovka Vsetín, Pal Kroměříţ a další). V současné době mají více neţ 2 tisíce zaměstnanců 47

v regionu pouze dva zaměstnavatelé: Barum Continental Otrokovice (3,7 tisíc) a České dráhy (2,8 tisíc). K 31. 12. 2008 registroval Český statistický úřad ve Zlínském kraji celkem 134 373 právnických a fyzických subjektů, z nichţ 15 622 subjektů mělo zaměstnance, s počtem zaměstnanců 25 a více je v kraji 1 608 firem. K 31. 12. 2009 evidovaly úřady práce Zlínského kraje celkem 33 836 uchazečů zaměstnání, registrovaná míra nezaměstnanosti byla 10,8 %. V rámci kraje měl nejvyšší míru nezaměstnanosti okres Kroměříţ (12,7 %) a naopak nejniţší okresy Zlín a Uherské Hradiště (oba 9,6 %).39 Zlínskému kraji, jako jednomu z mále v ČR, ještě stále dominuje sekundární sektor národního hospodářství (průmysl a stavebnictví). Jeho podíl na celkové zaměstnanosti v kraji však jiţ klesl pod hranici 50%. Průmyslový potenciál kraje tvoří zejména podniky zpracovatelského průmyslu, kterých je 17,9 % z celkového počtu registrovaných subjektů. Zejména se jedná o podniky průmyslu hutnického a kovodělného, dřevozpracovatelského, elektrotechnického a textilního.40 Na základě posledního sčítání lidu v roce 2001 bylo v sekundéru (průmysl a stavebnictví) zjištěno 138,5 tisíc ekonomicky aktivních osob, v terciéru (sluţby) pak téměř 130 tisíc ekonomicky aktivních osob (46,6 % ve Zlínském kraji oproti 57,9 % v celé ČR). Sektor primární, který je tvořen zemědělstvím a lesnictvím, v době posledního sčítání lidu zaměstnával (podobně jako v celé ČR) jiţ jen 4,2 % ekonomicky aktivních osob. Průměrná měsíční mzda zaměstnance za 1. - 4. čtvrtletí roku 2009 činila 20 049,Kč (přepočtené stavy), v celé ČR 25 752,- Kč. V tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) patří Zlínský kraj v rámci ČR mezi kraje s niţší hodnotou HDP na 1 obyvatele. V roce 2008 dosáhl hodnoty 286 172,- Kč. V tomto roce činil podíl kraje na HDP České republiky 4,6 %.41

39

Úřad práce ve Zlíně, poskytnutá data KOSAŘ A. (2009): Geografická analýza trhu práce Zlínského kraje, 86 s. 41 Český statistický úřad, http://www.czso.cz 40

48

Z hlediska počtu pracovních míst je Zlínský kraj deficitní – pasivní dojíţďkové saldo kraje činí téměř 6 tisíc osob.42

3.2.2.3. Sociální situace Ve Zlínském kraji působí 309 mateřských škol, 256 základních škol, 16 gymnázií, 53 středních odborných škol, 37 středních odborných učilišť, 11 vyšších odborných škol a dvě vysoké školy. První z nich, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, má veřejnoprávní statut a na svých 6 fakultách nabízí bakalářský a magisterský stupeň vzdělání. Druhou vysokou školou v kraji je pak soukromá vysoká škola Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích v okrese Uherské Hradiště. Sociální úroveň kraje můţeme ilustrovat i na počtu zdravotních a sociálních zařízení. Ve Zlínském kraji existuje 11 nemocnic s 3 157 lůţky, 7 odborných léčebných ústavů (z toho 4 léčebny pro dlouhodobě nemocné), 286 samostatných ordinací praktických lékařů pro dospělé, 118 samostatných ordinací pediatrů, 338 stomatologů a 142 lékáren. Celkem v kraji působí 1 945 lékařů. Na jednoho lékaře v rámci kraje připadá 303 obyvatel.43

3.2.3. Nezaměstnanost ve Zlínském kraji V průběhu 1. pololetí 2009 došlo ve Zlínském kraji k výraznému nárůstu nezaměstnanosti, a to ve všech jeho okresech. K 30. 6. 2009 bylo ve Zlínském kraji evidováno 28 722 uchazečů o zaměstnání. Počet registrovaných uchazečů o zaměstnání se oproti stejnému období roku 2008 zvýšil o 11 931 uchazečů, coţ je nárůst o 71,1 %.

42 43

KOSAŘ A. (2009): Geografická analýza trhu práce Zlínského kraje, 86 s. Úřad práce ve Zlíně, Komentář k vývoji trhu práce za 1. pololetí 2009

49

Graf 6: Srovnání míry nezaměstnanosti v 1. Pololetí 2009 v 1. pololetí 2009 Srovnání míry nezaměstnanosti 12 11 9,69

10 9 8

10,62

10,59

10,16

9,94

9,74

9,36 8,72

8,7

8,02

8,94

8,8

8,47

8,15

8,09

7,97

7,23

7,88 7,52

7 6,85

6,63

6

7,75

7,51

7,16

10,92 10,31 9,2 8,34 7,98

5,98 5 leden KM

únor

březen UH

duben VS

květen ZL

červen Zlínský kraj


K 30. 6. 2009 činila míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji 9,2 %. Porovnáme-li tyto údaje ze stejných období roku 2008, pak došlo k nárůstu míry nezaměstnanosti o 4,22 procentního bodu. K největšímu nárůstu míry nezaměstnanosti přitom došlo v okrese Vsetín (nárůst o 5,0 procentního bodu), nejniţší nárůst byl naopak evidován v okrese Zlín (nárůst o 3,72 procentního bodu). Míra nezaměstnanosti pod úrovní krajské míry nezaměstnanosti byla tak stejně jako v minulém roce v okresech Uherské Hradiště a Zlín.44 Podívejme se však na nejaktuálnější údaje o míře nezaměstnanosti ve Zlínském kraji zpracované Ministerstvem práce a sociálních věcí k 28. 2. 2010. Celková míra registrované nezaměstnanosti ve Zlínském kraji činí k tomuto datu 11,7 % (oproti 9,9 % v celé ČR).45 Zatímco v historii má dlouhodobě největší nezaměstnanost z okresů v rámci Zlínského kraje okres Vsetín, v září roku 2009 se pozice okresů Vsetín a Kroměříţ z tohoto hlediska vyrovnaly a od října loňského roku pak hlásí největší nezaměstnanost v Zlínském kraji právě okres Kroměříţ. K 28. 2. 2010 činí nezaměstnanost v okrese Kroměříţ 13,7 % a mezi 77 okresy v rámci České republiky zaujímá 15. místo. Ke stejnému datu činí nezaměstnanost v okrese Vsetín 13,1 % (21. místo mezi okresy ČR) a v okrese Zlín 10,6 % 44 45

Úřad práce ve Zlíně, Komentář k vývoji trhu práce za 1. pololetí 2009 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, integrovaný portál

50

(34. místo mezi okresy). Nejniţší mírou nezaměstnanosti v rámci Zlínského kraje se ke konci února letošního roku můţe chlubit okres Uherské Hradiště – 10,4 % (45. místo mezi okresy). Přesto i v něm je míra nezaměstnanosti vyšší neţ celorepublikový průměr. Celkový počet nezaměstnaných k 28. 2. 2010 byl v celém Zlínském kraji 36 543 osob. Z toho 10 732 v okrese Zlín, 10 217 v okrese Vsetín, 8 241 v okrese Uherské Hradiště a 7 353 v nejmenším okrese kraje, okrese Kroměříţ.46 Obrázek 4: Míra nezaměstnanosti podle obcí Zlínského kraje k 31. 12. 2008


3.2.3.1. Nezaměstnanost vysokoškolsky vzdělaných osob Jiţ několikrát zdůraznil, ţe v současné době dochází v rámci celé České republiky k výraznému nárůstu míry nezaměstnanosti. Celková míra registrované nezaměstnanosti v České republice k 28. 2. 2010 je 9,9 %, ve Zlínském kraji pak tomuto datu činí 11,7 %. Jak jsem jiţ pojednal v kapitole 2.4.1., pro posouzení současné situace vysokoškoláků na českém trhu práce z hlediska jejich nezaměstnanosti, například právě

46

Úřad práce ve Zlíně, poskytnutá data

51

vlivem probíhající ekonomické krize či prudkého nárůstu počtu vysokoškoláků, nám zatím chybí aktuální údaje. A totéţ platí i co se týče Zlínského kraje. Proto v následujícím textu své práce budu vycházet ze stavu k 30. 6. 2009 z údajů zpracovaných Úřadem práce ve Zlíně.47 Postavení vysokoškolsky vzdělaných osob na trhu práce Zlínského kraje budu hodnotit na základě struktury uchazečů o zaměstnání z hlediska jejich vzdělání, poté v následující kapitole rozeberu vývoj počtu evidovaných absolventů škol a mladistvých podle stupně jejich vzdělání. Tabulka 2: Vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání – údaje ze čtvrtletní statistiky

Stupeň vzdělání

stav k Celkem ženy 30. 6. 2008 30. 6. 2009 30. 6. 2008 30. 6. 2009 Abs. v %. abs. v% abs. v% abs. v%

bez vzdělání a neúplné 0,2

23

0,1

17

0,2

17

0,1

základní vzdělání 3 770 niţší střední vzdělání 13 niţší střední odborné 312 Střední odborné s 7 103 výuč.listem stř. nebo stř.odb. bez mat. i 186 výuč. Listu

17,8 0,1 2

5 591 27 595

19,5 0,1 2,1

2 286 9 163

23,9 0,1 1,7

3 161 20 262

22,3 0,1 1,9

44,9

13 108

45,5

3 572

37,2

5 551

39,2

1,2

270

0,9

163

1,4

213

1,5

ÚSV ÚSO s vyučením i maturitou ÚSO s maturitou (bez vyuč.) vyšší odborné vzdělání bakalářské vzdělání Vysokoškolské doktorské Celkem

585

3,6

883

3,1

410

4,5

542

3,8

905

5,6

1 820

6,3

479

5

793

5,6

2 902

18,3

4 816

16,8

1 994

20,8

2 858

20,2

104 136 712 34

0,7 0,9 4,5 0,2

160 264 1 114 51

0,6 0,9 3,9 0,2

78 74 327 18

0,8 0,8 3,4 0,2

109 150 462 18

0,8 1,1 3,3 0,1

16 791

100

28 722

100

9 590

100

14 156

100

základní

29


47

kol. (2009): Zlínský kraj – zpráva o situaci na trhu práce za rok 2008. Úřad práce, Zlín s. 44

52

Jak je patrné z tabulky, u všech stupňů vzdělání došlo v období od 30. 6. 2008 do 30. 6. 2009 k výraznému nárůstu nezaměstnanosti. U některých skupin osob, jako u osob s úplným středním odborným vzděláním s maturitou a vyučením, se jedná o nárůst nezaměstnanosti dokonce o více neţ 100 %. Z vysokoškolsky vzdělaných osob téměř stoprocentní nárůst nezaměstnanosti postihl osoby s bakalářským vzděláním, u osob s vysokoškolským vzděláním je hlášen 56% nárůst nezaměstnanosti. Vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání (tj. podíl té které skupiny na celkové nezaměstnanosti v kraji) nám však přes uvedený obrovský nárůst nezaměstnanosti ve srovnání se stejným obdobím roku 2008 neuvádí nikterak významné změny. Nejpočetnější skupinou uchazečů o zaměstnání podle vzdělání k 30. 6. 2009 zůstávají osoby se středním odborným vzděláním s výučním listem. Druhou nejpočetnější skupinou byli uchazeči se základním vzděláním. Ty na druhém místě oproti stavu k 30. 6. 2008 vystřídaly osoby s úplným středním odborným vzděláním (bez vyučení). Pro větší přehlednost níţe uvádím schematické vyobrazení vzdělanostní struktury uchazečů o zaměstnání.

Graf 7: Vzdělanostní struktura uchazečů k 30. 6. 2009

Vzdělanostní struktura uchazečů k 30. 6. 2009

ÚSO s maturitou (bez vyučení) 17%

bez vzdělání a neúplné základní 0% základní 19%

vysokoškolské 4% bakalářské doktorské 1% 0% vyšší odborné 1%

nižší střední 0%

vyučení s maturitou 6%

nižší střední odborné 2%

ÚSV 3% SO bez maturity a vyučení 1%

střední odborné (vyučen) 46%


53

Přestoţe nám tempo nárůstu nezaměstnaných vysokoškoláků ve sledovaném období ve Zlínském kraji můţe připadat vysoké, z uvedeného vyobrazení názorně vyplývá, ţe ze všech skupin uchazečů o práci registrovaných zdejšími úřady práce jsou ve sledovaném období nejméně ohroţeni nezaměstnaností právě oni. Podíl nezaměstnaných osob s terciárním vzděláním na celkové nezaměstnanosti v kraji k 30. 6. 2009 činil 6 % (uchazeči s vyšším odborným vzděláním 1%, s bakalářským vzděláním 1% a vysokoškolským vzděláním 4%).

3.2.3.2. Nezaměstnanost absolventů vysokých škol K porovnání vývoje nezaměstnanosti absolventů všech stupňů škol máme statistiky ještě o dva měsíce starší – k datu 30. 4. 2008. Také u této skupiny uchazečů o práci můţeme pozorovat ve srovnání se stejným obdobím rokem předcházejícím nárůst jejich nezaměstnanosti. Zjistíme to, nahlédneme-li do níţe uvedené tabulky.

Tabulka 3: Vývoj počtu evidovaných absolventů škol a mladistvých podle stupně vzdělání

stav k ISCED97

Celkem 30. 4. 2008 30. 4. 2009 bez vzdělání a neúplné základní 4 1 základní vzdělání 176 179 niţší střední vzdělání 0 2 niţší střední odborné 56 95 Střední odborné s výuč.listem 230 450 Stř. nebo stř.odb. bez mat. i výuč. listu 1 2 ÚSV 54 54 ÚSO s vyučením i maturitou 182 311 ÚSO s maturitou (bez vyučení) 279 389 vyšší odborné vzdělání 35 54 bakalářské vzdělání 56 118 Vysokoškolské 71 140 doktorské 2 1 Celkem 1 146 1 796 Zdroj: Úřad práce ve Zlíně

54

ženy 30. 4. 2008 30. 4. 2009 1 0 72 91 0 1 30 35 108 151 1 1 30 27 94 129 176 199 31 40 41 81 41 80 1 1 606 836

Vzdělanostní struktura absolventů škol a mladistvých k škol 30.4.2009 Graf 8: Vzdělanostní struktura absolventů a mladistvých k 30. 4. 2009

v ysokoškolské 8% bakalářské 7%

bez v zdělání a neúplné základní základní v zdělání 0% 10% doktorské nižší střední 0% 0% nižší střední odborné 5%

v yšší odborné 3%

střední odborné (v yučen) 25%

ÚSO s maturitou 22% v yučení s maturitou 17%

ÚSV 3%

SO bez maturity a v yučení 0%


Je patrné, ţe i v případě u absolventů všech stupňů vzdělání nerostla nezaměstnanost u všech skupin stejně rychle. Zde její nejvýraznější nárůst v období od 30. 4. 2008 do 30. 4. 2009 můţeme sledovat právě u čerstvých absolventů bakalářského a vysokoškolského studia. U obou skupin osob se ve sledovaném období jedná zhruba o stoprocentní nárůst jejich nezaměstnanosti. Z ostatních skupin absolventů jsou podobně nezaměstnaností postiţeni ještě absolventi se středním odborným vzděláním s výučním listem. Ze schematického vyobrazení vzdělanostní struktury nezaměstnaných absolventů škol opět vyčteme, jaké je procentuální zastoupení té které skupiny absolventů mezi všemi absolventy – uchazeči o práci registrovanými Úřadem práce ve Zlíně.

55

Závěr V úvodu své práce jsem si vytýčil několik cílů a jsem přesvědčen, ţe jsem jich vypracováním této bakalářské práce dosáhl. Postupně jsem podal definici trhu práce, popsal jeho zákonitosti a faktory, které ho ovlivňují. Následně jsem z obecného hlediska podrobně rozebral význam vzdělání na trhu práce a pojednal o dopadu prudkého nárůstu podílu osob s vysokoškolským vzděláním na českém trhu práce z hlediska jejich zaměstnatelnosti a nezaměstnanosti či jejich moţnosti získat práci odpovídající jejich kvalifikaci. Hledal jsem odpověď na otázku, zda se tento nárůst vysokoškoláků neprojeví například ve výši jejich mezd. A abych mohl načrtnout moţný budoucí vývoj v České republice z pohledu postavení vysokoškoláků na trhu práce, provedl jsem srovnání dopadu obdobného prudkého nárůstu vysokoškolsky vzdělaných osob na jejich postavení na pracovních trzích v jiných zemích. Krátce jsem pojednal i o roli Evropské unie v oblasti podpory vzdělání a o cílech české vzdělávací politiky. Poslední třetí kapitolu jsem pak věnoval regionálním trhům práce a v jejich rámci trhu práce ve Zlínském kraji. Musím však připomenout, ţe zvolené téma je značně obsáhlé. Z tohoto hlediska nebylo v mých silách vměstnat komplexní a zcela vyčerpávající pojednání na dané téma do rozsahu jedné bakalářské práce. Podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v celkové populaci České republiky a na českém trhu práce je oproti jiným rozvinutým zemím stále ještě nízký. Jiţ delší dobu však sledujeme prudký, aţ překotný, nárůst jejich podílu u mladších populačních ročníků. V současné době jsme v celé České republice svědky prudkého nárůstu nezaměstnanosti obecně, nezaměstnanost vysokoškoláků nevyjímaje. Celková míra nezaměstnanosti v ČR je však i nadále zřetelně vyšší neţ nezaměstnanost českých vysokoškoláků. Dokonce ani vinou stále ještě probíhající ekonomické recese nelze u vysokoškoláků obecně přes uvedený nárůst jejich nezaměstnanosti hovořit o výrazném 56

zhoršení jejich pozice na trhu práce v ČR. Razantně se však sniţuje zaměstnatelnost mladých vysokoškoláků do 30 let. I vinou světové ekonomické krize zatím ještě nedokáţeme zcela jistě říct, zda toto prudké zhoršení jejich situace na trhu práce můţeme přičítat jen obrovskému nárůstu počtu absolventů vysokoškolského studia v České republice. Přesnou odpověď na otázky, zda se postavení mladých absolventů po odeznění krize opět zlepší nebo zda se postavení vysokoškoláků obecně bude díky jejich čím dál tím většímu zastoupení v populaci v letech následujících zhoršovat, nám přinese aţ budoucí vývoj. Zajisté bude ještě zajímavé sledovat, zda Česká republika bude v budoucnu následovat vývoj v některých jihoevropských státech, mnozí sociologové uţ dnes varují před nastoupenou tzv. polskou cestou, nebo zda se naopak pokusí třeba pomocí aktivní vzdělávací politiky přiblíţit vývoji v severských zemích. Tuto práci si dovolím zakončit citátem bývalého amerického prezidenta Johna F. Kennedyho: „Svoboda bez vzdělání je nebezpečná, vzdělání bez svobody je zbytečné.“

57

Seznam použité literatury Český statistický úřad (2009): Statistická ročenka České republiky 2009. Praha, Scientia, 1996. 808 s., 1. vydání. ISBN: 978-80-250-1948-1 Kol. (2001): Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. MŠMT, Praha, 97 s. ISBN 80-211-0372-8 Kol. (2009): Statistická ročenka trhu práce v České republice 2008, MPSV, Praha, 260 s. 978-80-86878-95-9 Kol. (2009): Statistická ročenka Zlínského kraje 2009, Český statistický úřad Zlín, 388 s. e-721011-09, Kol. (2009): Zlínský kraj – Komentář k vývoji trhu práce za 1. pololetí 2009. Úřad práce, Zlín, 29 s. Kol. (2009): Zlínský kraj – zpráva o situaci na trhu práce za rok 2008. Úřad práce, Zlín, 44 s. Kol. (2008): Zlínský kraj – zpráva o situaci na trhu práce za rok 2007. Úřad práce, Zlín, 36 s. KOSAŘ A. (2009): Geografická analýza trhu práce Zlínského kraje, Diplomová práce, Olomouc, Univerzita Palackého, 86 s. SCRUTON R. (1990): Slovník politického myšlení, Brno, Atlantis, s. 169-171. ISBN 807108-013-6

58

Internetové zdroje: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Demografická ročenka 2008, e-4019-09, 30. 10. 2009, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Statistická ročenka Zlínského kraje, e-721011-09, 17. 12. 2009, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: ERBENOVÁ M., SCHNEIDER O., Rostoucí nerovnost příjmů v České republice, hrozba nebo poţehnání? [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: INTEGROVANÝ PORTÁL MPSV, Měsíční nezaměstnanosti, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes> INTEGROVANÝ PORTÁL MPSV, Pololetní statistiky absolventů škol a mladistvých v evidenci ÚP, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: JEŢEK K., Lisabonská strategie v polovině cesty, 11. 11. 2004. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: Kol., Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. MŠMT, Praha, s. 62, 2002, 2005, 2007. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: KOUCKÝ J. a ZELENKA M., Postavení vysokoškoláků a uplatnění absolventů vysokých škol na pracovním trhu 2009. Prosinec 2009. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW:

59

MARŠÁLEK, V., Analýza trhu práce 2000 aţ 2006. Září 2007, Praha, Svaz průmyslu a dopravy. [cit. 2010-04-20]. s. 7 Dostupný z WWW: MASARYKOVA UNIVERZITA, Studijní programy a obory, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW:

NÁRODNÍ VZDĚLÁVACÍ FOND, Zítřek není pokračováním dneška, 17. 02. 2010, [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: SIMONOVÁ N., Co vlastně znamená „vzdělání“ aneb stejně mu nikdo neunikne. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW: ŠIMEK, M., TVRDÝ, L., Rozdíly ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva se zaměřením na Českou republiku, Ekonomická fakulta VŠB-TU, Ostrava, s. 9. [cit. 2010-04-20]. Dostupný z WWW:

60

Seznam grafů, obrázků a tabulek Graf 1: Podíl osob s ukončeným terciárním vzděláním na populaci ve věku 25-64 let (2000 a 2007, v %) ......................................................................................................................... 21 Graf 2: Míra nezaměstnanosti v EU a v ČR 2005-2009. Celková, mladí lidé ve věku 15-24 let a vysokoškoláci .............................................................................................................. 27 Graf 3: Kvalifikační náročnost práce vysokoškoláků. Země EU v roce 2008. ................... 29 Graf 4: Průměrná mzda vysokoškoláků. Země OECD v roce 2007 .................................... 32 Graf 5: Vzdělanostní struktura populace ve věku 25-64 let (2009, v %) ............................ 44 Graf 6: Srovnání míry nezaměstnanosti v 1. Pololetí 2009 ................................................. 50 Graf 7: Vzdělanostní struktura uchazečů k 30. 6. 2009....................................................... 53 Graf 8: Vzdělanostní struktura absolventů škol a mladistvých k 30. 4. 2009 ..................... 55 Obrázek 1: Mapa regionů ČR .............................................................................................. 42 Obrázek 2: Míra nezaměstnanosti (2009, v %) ................................................................... 43 Obrázek 3: Mapa Zlínského kraje ....................................................................................... 45 Obrázek 4: Míra nezaměstnanosti podle obcí Zlínského kraje k 31. 12. 2008.................... 51 Tabulka 1: Průměrné měsíční hrubé mzdy podle vzdělání.................................................. 33 Tabulka 2: Vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání – údaje ze čtvrtletní statistiky. 52 Tabulka 3: Vývoj počtu evidovaných absolventů škol a mladistvých podle stupně vzdělání ............................................................................................................................................. 54

61

Význam vzdělání na trhu práce

Recommend Documents