Vývoj na evropském pojistném trhu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Vývoj na evropském pojistném trhu Diplomová práce

Autor:

Bc. Veronika Kepková, DiS. Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Miroslav Flaška, CSc.

Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Plzni dne 29. 6. 2015

Bc. Veronika Kepková, DiS.

2

Anotace Tato diplomová práce prezentuje současný stav, poslední vývojové trendy a úroveň pojistného trhu v České republice. Hlavním úkolem je charakterizovat a popsat vývojové tendence pojistného trhu České republiky, Evropy a světa. První část se věnuje historii pojišťovnictví, dále práce popisuje vývojové trendy pro segment ţivotního a neţivotního pojištění.

Klíčová slova Vývoj pojišťovnictví, trendy v pojišťovnictví, Solvency II, pojistný trh, směrnice EU,

Annotation This diploma thesis presents the current status, latest trends and development level of insurance market in the Czech Republic. The main purpose is the characterize and describe developments of insurance market of the Czech Republic, Europe and Word. The first part of the thesis is dedicated to history of insurance, further this work describes the trends for the segment of the life and non-life insurance.

Key words Development of insurance, trends in insurance, Solvency II, insurance market, EU directives

3

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Miroslavu Flaškovi, CSc. za jeho vstřícnost, cenné rady, připomínky a pomoc při zpracování této práce. Děkuji všem, kteří mi věnovali svůj čas.

4

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 8 1

Vývoj pojišťovnictví ve světě ........................................................................................ 9

2

Vývoj pojišťovnictví na území České republiky.......................................................... 13

3

Charakteristika pojistného trhu .................................................................................... 18 3.1

Pojistný trh ............................................................................................................ 18

3.2

Pojišťovnictví a pojistný trh.................................................................................. 18

3.3

Regulace pojistného trhu....................................................................................... 19

3.4

Faktory ovlivňující pojistný trh ............................................................................ 20

3.5

Subjekty pojistného trhu ....................................................................................... 21

3.5.1

Pojistitel ......................................................................................................... 21

3.5.2

Klient ............................................................................................................. 21

3.5.3

Zajistitel ......................................................................................................... 22

3.5.4

Zprostředkovatelé .......................................................................................... 22

3.6

3.6.1

Pojistný trh věcný .......................................................................................... 22

3.6.2

Pojistný trh investiční .................................................................................... 23

3.7

4

Členění pojistného trhu ......................................................................................... 22

Ukazatele úrovně pojistného trhu ......................................................................... 23

3.7.1

Předepsané pojistné ....................................................................................... 23

3.7.2

Pojistné plnění ............................................................................................... 24

3.7.3

Škodní průběh ................................................................................................ 24

3.7.4

Pojištěnost...................................................................................................... 25

3.7.5

Počet pojišťoven ............................................................................................ 25

3.7.6

Ostatní ukazatelé úrovně pojistného trhu ...................................................... 25

Směrnice EU a jejich vývoj .......................................................................................... 27 4.1

Čtyři svobody – jednotný vnitřní trh..................................................................... 27

4.1.1

Princip jednotného evropského pasu - Vnitřní trh se sluţbami .................... 28

5

4.1.2

Svoboda poskytování sluţeb a zakládání poboček ........................................ 29

4.1.3

Prameny unijního práva ................................................................................. 29

4.2

Směrnice Evropské unie ....................................................................................... 31

4.2.1

Směrnice v oblasti ţivotního pojištění .......................................................... 32

4.2.2

Směrnice v oblasti neţivotní ho pojištění ...................................................... 33

4.2.3

Specifické směrnice, které upravují oblast pojišťovnictví ............................ 34

4.3

Aktuální právní rámec........................................................................................... 35

5

Zákony v pojišťovnictví v České republice ................................................................. 36

6

Solventnost II ............................................................................................................... 38 6.1

Vývoj Solvency II ................................................................................................. 40

6.2

Dopady provádění Solvency II na pojišťovny ...................................................... 45

6.2.1 6.3

Kvantitativní dopadové studie .............................................................................. 48

6.3.1

QIS1 ............................................................................................................... 48

6.3.2

QIS2 ............................................................................................................... 49

6.3.3

QIS3 ............................................................................................................... 50

6.3.4

QIS4 ............................................................................................................... 51

6.3.5

QIS5 ............................................................................................................... 52

6.4 7

Systém řízení rizik ......................................................................................... 46

Dopad na ekonomiku pojišťoven .......................................................................... 52

Vývojové tendence v pojišťovnictví ............................................................................ 54 7.1

Pojištěnost a vývoj pojištěnosti............................................................................. 54

7.2

Faktory ovlivňující pojištěnost ............................................................................. 56

7.3

Zvyšování významu ţivotního pojištění ............................................................... 56

7.3.1

Vývoj podoby produktů ţivotního pojištění .................................................. 57

7.3.2

Vývoj ve vyuţití ţivotního pojištění ze strany obyvatelstva ......................... 60

7.4

Reakce na vývoj ve výskytu pojistných událostí katastrofického rozsahu ........... 61

7.5

Vývoj v přístupech a metodách prodeje pojistných produktů .............................. 68 6

8

7.6

Uplatňování alternativních nástrojů krytí rizika ................................................... 69

7.7

Změny v přístupech pojistitelů k řešení rizik ve své činnosti ............................... 71

7.8

Rozšiřování rizik zahrnovaných do krytí v rámci komerčního pojištění .............. 71

Vývoj pojišťovnictví v České republice....................................................................... 72

Závěr .................................................................................................................................... 74 Seznam grafů ....................................................................................................................... 76 Seznam tabulek .................................................................................................................... 76 Seznam obrázků................................................................................................................... 76 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 77

7

Úvod Jiţ od nepaměti patří pojištění do našich ţivotů. První úvahy a zmínky o pojištění vznikly jiţ před naším letopočtem. Poté se pojišťovnictví vyvíjelo aţ do podoby, ve které ho známe dnes. Pojistný trh je ve vyspělé ekonomice důleţitou součástí finančního trhu, na kterém dochází ke střetu nabídky a poptávky po pojistné ochraně. Pojištění slouţí ke zmírnění neţádoucích finančních dopadů, kterým firmy i jednotlivý občané čelí kaţdý den. Pojistný trh je moţné charakterizovat jednotlivými ukazateli jeho úrovně. Kaţdá oblast má své tendence a odlišné vývojové trendy závisející na vnějších a vnitřních faktorech. Diplomová práce je rozdělená do několika částí. V první je historický vývoj, druhá se zaměřuje charakteristiku pojistného trhu, následují směrnice Evropské unie, aktuální právní

rámec

českého

pojišťovnictví,

vývoj

Solvency

II,

vývojové

tendence

v pojišťovnictví a v poslední části jsou vybrané ukazatele vývoje pojišťovnictví v České republice. Při vypracování této diplomové práce byla pouţita metoda deskripce a analýza.

8

1 Vývoj pojišťovnictví ve světě Z počátku v rodových společenstvech, kdy nebylo soukromé vlastnictví, a způsob výroby byl na primitivní úrovni, lidé vyráběli jen tolik, kolik sami spotřebovali. To znemoţňovalo vytvářet jakékoliv rezervy pro případ ţivelné pohromy. V této době nebylo moţné o jakékoliv formě pojištění uvaţovat. Později, kdyţ jiţ bylo soukromé vlastnictví v otrokářských a feudálních společnostech, byla výroba zboţí stále málo rozvinutá. Rozdíl mezi pojištěním v otrokářském řádu a za feudalismu je minimální a hovoříme o jednotném společensko-ekonomickém typu pojištění. Můţeme zde hovořit o předkomerčním typu pojištění, pro které je charakteristická vzájemnostní pojištění, ve kterém se nevytvářely samostatné fondy. Historické poznatky pojišťovnictví sahají do historie více neţ 4 tisíce let, podle archeologických nálezů se datují do roku 2500 př. n. l. do starého Egypta. Kamenící uzavírali vzájemné dohody o společném krytí nákladů na pohřeb v případě, ţe by zemřel některý z jeho členů. Tyto náklady byly hrazeny z příspěvků, které byly za tímto účelem pravidelně vybírány. V době přibliţně 2000 let př. n. l. za vlády krále Chammurabiho ve staré Babylónii se dochovaly záznamy na hliněných destičkách. Král Chammurabi zavedl první právní normu týkající se pojištění a nechal jí vytesat na sloup před svým palácem. Majitelé velbloudů uzavírali dohody o vzájemném krytí ztrát, které s sebou přinášelo provozování obchodu a dopravy pomocí karavan. Ve staré Indii v době bylo období okolo roku 1000 př. n. l. charakteristické vznikem určitých druhů forem pojištění úvěrů v kastě obchodníků. V antickém Řecku v Athénách kolem roku 400 př. n. l. v průběhu válek dochází k váţnému poškození zdraví, pro případ zmrzačení ve válce byl zaveden druh pojištění, které připomíná dnešní sociální pojištění. Základy dopravnímu pojištění lodi i nákladů poloţili staří Féničané.1 Prokazatelným je působení statutárních institucí ve starém Římě, jejichţ cílem nejprve bylo zajistit důstojný pohřeb členů těchto institucí a později i finanční prostředky pro jejich pozůstalé. Vznikaly vojenské a náboţenské celky, které měly za cíl vypravit důstojný pohřeb (collega tenuiorium) nebo spolky pro opatření věna pro nevěstu (donatio proper nuptias). Dále zde vznikaly i tzv. „námořní půjčky“ (faunus nauticum), kdy věřitel půjčil

1

Ţádné z těchto tvrzení není prokazatelně doloţené.

9

majiteli lodě určitý peněţní obnos za velmi vysoký úrok s tím, ţe pokud loď na místo určení nedopluje, není dluţník povinen dluţnou částku vracet. Po zániku římské říše upadá i celá západní Evropa. Zánikem otrokářského řádu skoro úplně vymizela výroba zboţí a peněţní hospodářství vystřídalo zpět naturální hospodářství. Společně s moci Říma upadly i pojišťovací organizace vojáků, řemeslníků a náboţenských uskupení. Pokles hospodářství trval aţ do konce křiţáckých válek. Křiţácké výpravy, které byly nejprve válečné, poté obchodní cesty, s sebou přinesly navázání styku s kulturou Východu, zejména arabskou, která v té době převyšovala kulturu Západu. Nově získané poznatky urychlili rozvoj evropské techniky, zemědělství, umění a filozofie. Na přelomu 11. a 12. století s rozvojem obchodu a řemesel začaly v Evropě vznikat větší skupiny, ze kterých se vytvářely různé rodinné svazky, zvané gildy. Kupecké gildy poskytovaly jak právní i fyzickou ochranu (ozbrojené skupiny k ochraně kupeckých vozů, tak i vzájemné pojištění (např. pro případ smrti, úrazu, nemoci, krádeţe) a do určité míry provozovaly i pojištění lodní dopravy a poţární pojištění. Postupně z nich vznikly řemeslnické cechy, jejichţ význam se udrţel do 18. století. Cechy zakládaly četné mistrovské a tovaryšské pokladnice za účelem podpory členů v nemoci a poskytování pohřebného, čímţ byly dány opět základy pojišťovnictví. Koncem 10. století se ve Středomoří rozvíjel námořní obchod. V této době byla námořní doprava velice riskantní z mnoha důvodu, zejména nedokonalost lodí, omezenost navigačních zařízení, pirátství a časté námořní války. Vlivem těchto skutečností dochází k rozvoji námořního pojištění ve Středomoří a následně i v zemích leţících u Atlantického oceánu. Námořní pojištění bylo velmi aktuální i v období 14. – 18. století. V Portugalsku ve druhé polovině 14. století existovala „vzájemná společenství plavců s povinným přístupem“. Z tohoto období dokonce pochází první dochovaná pojistná smlouva, která zahajuje etapu komerčního námořního pojištění v Evropě i počátky námořního práva. Byla podepsána v Itálii v Pise dne 13. dubna 1379. S pojišťováním lodí a jejich nákladů souvisela velká rizika, která vedla ke snaze pojistitelů některá významná rizika spojovat. Docházelo tedy k pokusům riziko rozdělit formou soupojištění (tzv. horizontální členění rizika) a poté i cestou zajištění (tzv. vertikální členění rizika). První dochované doklady o zajistných smlouvách pocházejí ze 14. století z Anglie a Itálie.

10

Společně s pojištěním majetku se začíná objevovat i zmínka o ţivotním pojištění. Za nejstarší dochovanou pojistnou smlouvou z oblasti ţivotního pojištění je smlouva z roku 1308. Tato pojistná smlouva představovala typ ţivotního pojištění, uzavřená byla mezi opatem kláštera sv. Denise v Paříţi a arcibiskupem kolínským. V této smlouvě se zavázal arcibiskup kolínský vyplatit klášteru sv. Denise částku 2400 livrů za podmínky, ţe klášter sv. Denise mu bude vyplácet důchod kaţdý rok ve výši 400 livrů. Tato smlouva v sobě obsahovala i ustanovení, které řeší úmrtí arcibiskupa kolínského, ţe pokud by arcibiskup ve lhůtě dvou let od uzavření smlouvy zemřel, vyplatí se pozůstalým částka ve výši 1000 livrů. Tato částka se sniţuje o částku, která jiţ byla vyplacena arcibiskupovi kolínskému jako důchod. V této době se jednalo spíše neţ o pojištění o obcházení církevního zákazu půjčování peněz na úrok. Počátkem 15. století vznikají nové smlouvy, které jsou velmi podobné dnešnímu důchodovému pojištění. Za vzor tohoto nového pojištění povaţujeme dochovanou smlouvu z roku 1472 z Leydenu v Holandsku, ve které jsou podrobně popsány všechny podmínky důchodového pojištění jako například výše vypláceného důchodu, platební lhůty, podmínky při pozdním placení atd. V 16. Století dochází převáţně v Anglii, Flandrech a Holandsku k rozvoji tzv. rentových důchodů. Zároveň významný holandský státník Jean de Witte dal jako první početní podklady nového způsobu pojištění. Pojišťovaly se jím důchody zvané „tontiny“ (název je po italském lékaři Tontim, který opět jako první začal vědecky zpracovávat pravděpodobnost délky lidského ţivota). Změnami, které přinesla průmyslová revoluce, rychle zanikají cechy a různé podpůrné celky. Dochází ke vzniku a rozvoji komerčního pojištění a pojišťovnictví. Charakteristickou komerčního pojištění je, ţe pojištění rychle vytlačuje činnost vzájemných podpůrných a pojišťovacích celků a komerční prvky pronikají i do činnosti vzájemných pojišťoven. Po skončení třicetileté války se centrem námořního obchodu a tím i námořního pojištění stává Anglie a Francie. Kořeny nejstarší pojišťovny sahají do roku 1688, kdy si otevřel Edward Lloyd v Londýně na Tower Street kavárnu, kde se scházeli kapitáni lodí, rejdaři a různí obchodníci. Edward Lloyd pro ně organizoval výměnu informací o námořní dopravě, haváriích, pohybu lidí a zboţí. Postupem času se zde makléři, kteří měli zajistit pojištění 11

lodi i nákladu, obcházeli hosty v kavárně s archem papíru a kaţdý zájemce na papír zaznamenal částku, za kterou byl ochoten ručit. Podle dílčích podílů pak bylo vypočteno pojistné, které zákazník upisovatelům zaplatil. Toto nezůstalo bez povšimnutí tehdejších pojišťovacích zprostředkovatelů a tak se z poklidné kavárny vytvořilo místo s tradicí uzavírání námořního pojištění. Tato kavárna byla natolik známá, ţe i po smrti Edwarda Lloyda v roce 1713, ţe se v tradici pokračovalo. Noví majitelé získali od parlamentu výlučné právo provozovat námořní spolek v roce 1720 a kavárna se změnila ve volný spolek samostatných upisovatelů. Skupina makléřů a obchodníků zaloţila v roce 1769 v Pope Head Alley nový podnik Now Lloyd´s Coffee house, ten převzal úlohu Lloydovy kavárny. Brzy byly i tyto prostory nevyhovující a proto roku 1771 najali pro potřeby námořního pojištění větší prostory v londýnské burze. Lloyd´s rozšířili postupně svou činnost a stali se průkopníky nových druhů pojištění. V nejstarší anglické námořní pojišťovně Corporation of Lloyd´s do dnešního dne platí, ţe pokud se potopí loď zajištěná u Lloyd´s, rozezní se starý zvon, kterým se ohlašuje od roku 1799 ztroskotání lodě. Zvon pochází z lodi Lutine, která se v tomto roce potopila. Postupně rostl zájem i pojišťování majetku proti poţáru. První komerční pojišťovna ve světě byla londýnská The Fire Office zaloţená v roce 1680. Jejímu zaloţení předcházel velký poţár Londýna roku 1666. Londýnská pojišťovna Phoenix se v roce 1876 jako první na světě rozšířila i mimo hranice a začala působit v Hamburku, Le Havre a Hantes. v roce 1790 provozovala poţární pojištění i ve Španělsku, Portugalsku a Francii. S rozvojem pozemní dopravy v Evropě vzniká pojištění odpovědnosti za škody. V roce 1825 se ve Francii setkáváme s pojištěním odpovědnosti za škodu vzniklou důsledkem provozování koněspřeţní dopravy. Rozvojem ţelezniční dopravu došlo k rozmachu tohoto druhu pojištění. S růstem pojistného zájmu a tím i pojistných částek v jednotlivých druzích pojištění způsobili v 19. století úvahy zefektivnění členění rizik – o zajištění. V roce 1846 vzniká první zajišťovna – Kolínská zjišťovací společnost a roku 1880 se zakládá významná akciová záloţna – Mnichovská zajišťovací společnost.

12

2 Vývoj pojišťovnictví na území České republiky Pojistný trh na území dnešní České republiky se začal vyvíjet aţ po roce 1822 se zahájením činnosti dvou pojišťoven se sídlem ve Vídni a Tersu. První zmínky o pojišťovnictví pocházejí sice jiţ z konce 17. století, ale jednalo se pouze o pokusy, které neměly dlouhého trvání.

Základem českého komerčního pojišťovnictví povaţujeme

„Císařsko-královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav“ zaloţený v Praze v roce 1827. Do podvědomí se zapsal pod jeho pozdějším názvem „První česká vzájemná pojišťovna v Praze“. Následovala v roce 1830 „První Moravsko-slezská vzájemná pojišťovna“, která vznikla v Brně. Jejich jediný produkt bylo poţární pojištění nemovitostí. Později začaly provozovat i např. pojištění krupobití a pojištění nemovitosti. 10. května 1909 dochází k rozšíření činnosti pojišťovny o nová pojišťovací odvětví, kterými byly ţivotní pojištění, zákonné odpovědnosti, úrazu či proti vloupání. Umoţněním volné konkurence v podnikání ţivnostenským řádem roku 1859 a novým obchodním zákoníkem z roku 1862 dochází k rozvíjení akciového podnikání v oblasti průmyslu a peněţnictví. V této době zahajují svou činnost i národnostně české peněţní ústavy. V popředí pojistných zájmů zůstává poţární pojištění, vzniká zajištění nových rizik, spojených s tovární výrobou a provozem. Stoupá zájem o pojištění proti vloupání, pojištění skel výkladních skříní nebo úrazové pojištěn továrních dělníků. Vesničané mají zájem o pojištění hospodářských zvířat a proti krupobití. Burţoasie se zajímá i o ţivotní pojištění. Ve druhé polovině 19. století výrazně narůstá vznik nových pojišťoven. Vznikají: -

1862 - Asekurační spolek cukrovarníků. Tomuto spolku předcházelo slučování českých, německých a maďarských cukrovarníků, kteří nejprve roku 1856 v Praze zaloţili „Spolek pro řepné cukrovarnictví v rakouském císařství“. Nejdůleţitější bylo pojištění cukrovarů proti ohni. S hodnotou cukrovarů rostla i cena pojistného, coţ vedlo k zaloţení Asekuračního spolku cukrovarníků.

-

1865 – Praţská městská pojišťovna. Tuto pojišťovnu zakládají praţští majitelé nemovitostí, kteří jsou nespokojeni se sazbami pojistného poţárního pojištění v Praze.

-

1869 – Vzájemná pojišťovací banka Slávia a Pojišťovna Praha. Obě pojišťovny jsou ryze české, zabývají se ţivotním pojištěním. Slávia svou činnost zahajuje jako 13

ţivotní pojišťovna (pojištění na doţití, úmrtí a spolky pro vzájemné dědění), později rozšiřuje činnost i na majetkové pojištění. Praha zůstala po celou dobu své existence ryze ţivotní pojišťovnou. Na rozdíl od Slávie se zaměřila jen na vybraný okruh osob. -

1900 Hasičská vzájemná pojišťovna. Česká poţární pojišťovna, jejímţ podnětem pro zaloţení bylo zdánlivě nesolidní jednání pojišťoven při likvidaci pojistných událostí.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století je české pojišťovnictví natolik silné, ţe ekonomickou stabilitu První české vzájemné pojišťovny neohrozí ani největší náhrada škody, která byla poskytnuta za jedinou pojistnou událost. Jedná se o poţár Národního divadla v Praze dne 12. srpna 1881. Rozvoj kapitalismu a tím i pojišťovnictví vedl mimo jiné k tomu, ţe bylo nutné provést právní úpravy obchodní činnosti. Proto byl v roce 1880 vydán tzv. pojišťovací regulativ (nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, obchodu a financí č. 110 ř. z.), který byl označován jako právní norma, provádějící spolkový zákon a občanský zákoník z roku 1862 (zák. č 1/1863 ř. z.) s účelem, jak se pravilo v preambuli, zajistit řádnou činnost pojišťoven, zabezpečit práva pojištěnců a výkon státního dozoru nad ústavy. 2 V období před 1. světovou válkou dochází k dalšímu nárůstu pojišťoven a k jejich rozvoji. S rostoucí hrozbou války stoupá zájem o pojištění vojenské sluţby a válečné pojištění. Vzniká například roku 1901 Zemská pojišťovna markrabství moravského, 1902 Zemská dobytčí pojišťovna markrabství moravského či roku 1910 Patria, akciová společnost k pojišťování proti úrazům, vloupání a povinného ručení. První světová válka přerušuje rozvoj pojišťovnictví, nevznikla ţádná pojišťovna. Ukazuje se prozíravost pojišťoven v ukládání svých přebytků v nemovitostech. Pojistným zájmem jsou pojištění majetku proti krádeţi vloupáním, poţáru, úrazové a ţivotní pojištění. Pojišťovnám se podařilo uchránit prostředky klientů během válečného období a vznikem samostatného Československa zahajují novou etapu pojišťovnictví. Po vzniku samostatné Československé republiku se předmětem pojistného zájmu stává osobní pojištění, zejména pojištění pro případ úmrtí, pojištění majetku a odpovědnosti,

2

Marvan, M.: Dějiny pojišťovnictví v Československu, 1. díl, Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha, 1989

14

poţární pojištění, pojištění úrazu či v souvislosti s rostoucím zahraničním obchodem i dopravní pojištění. S rostoucím počtem automobilů roste i zájem majitelů vozidel o havarijní pojištění, která zahrnuje jak vlastní rozbití vozidla tak i odpovědnost za škody způsobené vůči třetím osobám. Obligatorní odpovědnost pojištění pro všechna motorová vozidla zavádí 26. března 1935 zákon č. 81/1935 Sb. o jízdě motorovými vozidly. Československé pojišťovnictví se opírá o vědecké základy, dochází k rozvoji tzv. pojistné vědy, která staví své závěry na matematicko-statistických metodách. Pojistné právo se dělí na dvě skupiny: -

Soukromé pojistné právo – souhrn právních norem upravujících smluvní poměr mezi pojišťovnou a pojistníkem.

-

Správní pojistné právo – souhrn právních norem upravujících státní dohled nad soukromými pojišťovnami.

Další útlum pro pojišťovnictví znamená období druhé světové války. Významnou změnu v oblasti pojišťovnictví znamená rok 1945, kdy na základě dekretu prezidenta ze dne 24. října 1945 č. 103/1945 Sb. dochází ke znárodnění 733 pojišťoven a pojišťovacích spolků na území Československé republiky. Byla zřízena pojišťovací rada se sídlem v Praze, která byla podřízena ministerstvu financí. Na základě dekretu a usnesení vlády stanovuje ministr financí vyhláškou ze dne 20. listopadu 1946, ţe s účinností od 1. ledna 1947 bude zřízeno pět pojišťoven: -

Pojišťovna „Slavia“, n. p. se sídlem v Praze,

-

Praţská pojišťovna, n. p. se sídlem v Praze,

-

První československá pojišťovna, n. p. se sídlem v Brně,

-

Poisťovňa Slovan, n. p. se sídlem v Bratislavě,

-

Nemocenská pojišťovna, n. p. se sídlem v Praze.

Tyto pojišťovny převzaly práva a závazky zaniknutých pojišťoven. Vyhláškou ministerstva financí ze dne 25. května 1948 však byly sloučeny do „Československé pojišťovny, n. p.“. Tímto se Československá pojišťovna stává monopolní při pojištění vnitrostátních i zahraničních rizik. Po přetvoření od 1. ledna 1953 v „Československou státní pojišťovnu“ se na několik desetiletí přerušuje přirozený trţní rozvoj pojišťovnictví. S novým ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. o federativním uspořádání státu s činností od 1. ledna 1969 byla Československá pojišťovna rozdělena na dva zcela samostatné subjekty: 15

-

Českou státní pojišťovnu se sídlem v Praze a

-

Slovenskou státní pojišťovnu se sídlem v Bratislavě.

V Československém pojišťovnictví toto monopolní období trvá aţ do počátku devadesátých let. S novelou zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů se stanovuje základní pravidla a právní rámec pro podnikání v pojišťovnictví. Tento zákon vytvořil podmínky ke zrušení monopolu České stání pojišťovny a rozvíjí se konkurenční podnikání v pojišťovnictví. Současně tento zákon zavádí instituci státního dozoru nad pojišťovnictvím, působící v rámci ministerstva financí. Vzniká pojišťovna Kooperativa, a. s., která byla první zcela nově vzniklou pojišťovnou. Její zaměření je pojišťování podnikatelských a průmyslových rizik. Mezi další vznikající pojišťovny patří například Ţivnostenská pojišťovna, a. s., (1992) nabízející pojištění majetku a odpovědnosti, nebo IPB pojišťovna, a. s. (1993) se zaměřením na ţivotní pojištění. Česká asociace pojišťoven zahajuje svou činnost k 1. lednu 1994. Jde o zájmové sdruţení komerčních pojišťoven. Kromě nich patří mezi členy asociace Česká sekce Mezinárodního sdruţení pro pojistné právo (AIDA) a Česká kancelář pojistitelů (ČKP). Mezi další zásadní událost v pojišťovnictví na našem území znamenají povodně v červenci roku 1997. Ztráty na ţivotech a velké materiální škody odkrývají slabé stránky v rozsahu a kvalitě pojištění. Na toto doplácí například pojišťovna Morava. Její nedostatečné zajištění pro ni znamenalo velké zatíţení, které vede k tomu, ţe v roce 1998 ji státní dozor v pojišťovnictví odebírá licenci. Přelomové změny přináší vstup České republiky do Evropské unie 1. května 2004. S nutným procesem harmonizace legislativních norem České Republiky s normami Evropské unie od ledna 2005 vstupují v platnost novely: -

zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,

-

zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě,

-

zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí.

16

Jednotný pojišťovací trh Evropské unie je založený na těchto základních principech: -

princip jednotné licence,

-

volný pohyb kapitálu, pojišťovacích zprostředkovatelů a sluţeb,

-

vzájemné uznávání povolení vydaných k pojišťovací, zprostředkovatelské a likvidační činnosti.

Tyto pravidla vytváří potřebu základního přístupu k regulaci pojišťovnictví na celém Jednotném evropském trhu. Vývojem této legislativy dochází k vývoji několika generací směrnic. Vstup do Evropské unie a vznik Jednotného evropského pojišťovacího trhu umoţňuje zahraničním pojistitelům rozšířit své podnikání do České republiky, a tím se rozšiřuje škála stávajících pojistných produktů i o nové druhy pojištění, které dříve nebyly dostupné na našem území.

Graf č. 1. – Vývoj počtu pojišťoven v České republice v letech 1997 - 2014

Vývoj pojčtu pojišťoven v České republice 60 49

50 40

41

42

41

43

42

42

52

52

55

53

54

53

52

53

45 40

40 30 20 10 0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Vlastní zpracování – zdroj www.cnb.cz

17

3 Charakteristika pojistného trhu 3.1 Pojistný trh Na pojistné trhu se uskutečňuje nabídka a poptávka v oblasti přenášení rizika pojištění. Existence důvěryhodného a solidního pojistného trhu je symptomem úspěšné, zdravé ekonomiky a dobrého fungování finanční sféry v daném státě. Stejně jako jakýkoliv jiný trh má i pojistný trh charakteristické rysy. Za účelem fungování střetu nabídky a poptávky někdy mezi klienty a pojistitele vstupují tzv. zprostředkovatelé pojištění – těmi jsou: poradci, makléři, agenti atd. Na věcném pojistném trhu převládá nabídka a to určitým způsobem určuje způsoby prodeje pojistných produktů.

3.2 Pojišťovnictví a pojistný trh Pojištění můţeme definovat jako finanční nástroj eliminace negativních následků nahodilých okolností. Nedokáţe ovlivnit výši škody, ale prostřednictvím pojištění lez finančně nahradit ztráty vzniklé při realizaci rizik. Předmětem pojištění je poskytnutí pojistné ochrany, která je za úplatu. Pojištění lze charakterizovat třemi typickými principy: 3 -

Solidárnosti – pojistníci přispívají společně k tvorbě pojistných rezerv a jsou si vědomi, ţe náhrada jim bude poskytnuta pouze vznikem pojistné události.

-

Podmíněné návratnosti – návratnost vloţených prostředků je podmíněná vznikem pojistné události sjednané dle pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek.

-

Neekvivalentnosti – pojistné plnění vyplácené pojišťovnou není závislé na výši zaplaceného pojistného.

Významným ekonomickým subjektem finančního trhu jsou pojišťovny. Na finančním trhu realizují podstatnou část alokovaného kapitálu. Jde o trh, na kterém se střetává nabídka a poptávka po pojistné ochraně, společným cílem kupujících i prodávajících je určení ceny pojištění, které je dlouhodobou a neurčitou záleţitostí. Členění finančního trhu z hlediska jednotlivých segmentů: 3

Peněţní trh – trh s úvěry, půjčkami a cennými papíry s dobou splatnosti do 1 roku,

ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojišťovnictví, 2. Přeprac. vyd. Brno: Masarykova universita, 2006, s. 14

18

-

Kapitálový trh – trh s úvěry, půjčkami a cennými papíry s dobou splatnosti nad 1 rok,

-

Devizový trh – trh s cizími měnami a instrumenty v cizích měnách

-

Komoditní trh – trh s cennými kovy a jinými komoditami

-

Pojistný trh - trh pojištění a zajištění

Graf č. 2 - Struktura finančního trhu

Finanční trh

Peněžní trh

Kapitálový trh

Devizový trh

Komoditní trh

Pojistný trh

Zdroj – Čejková, 2002, str. 17, vlastní úprava

3.3 Regulace pojistného trhu V oblasti pojišťovnictví je vykonáván dohled v zájmu zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven, dále v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob. Dohled provádí kontroly, které se zaměřují na dodrţování stanované regulace v pojišťovnictví. Smyslem dohledu je ochrana finančního trhu jako celku a omezení výskytu protiprávního jednání. Mezi základní oblasti, ve kterých lze regulaci pojišťovacích činností uplatňovat můţeme zařadit např. výpočetní podklady určující výši pojistného, cenu pojištění, hospodaření pojišťoven či solventnost. Oproti ostatním ekonomickým odvětvím je pojišťovnictví specifickou oblastí zejména v nabídce pojištění a zajištění. Tyto instituce denně realizují finanční činnost ve velkém rozsahu, proto je zde významná otázka důvěryhodnosti a stability. Klienti mohou být 19

ovlivněni řadou nepříznivých okolností, mezi které můţeme zařadit různorodou nabídku pojištění, ve které se dá jen těţko orientovat natoţ zjistit, zda nabízené pojištění odpovídá tomu, které klient poţadoval. Pojistný trh je nezbytné regulovat z důvodu moţnosti výskytu neseriózních podnikatelů. Tato oblast bývá většinou regulována státem a to prostřednictvím zákonů a legislativních úprav. Jedním z hlavních úkolů regulace pojistného trhu je kontrola pojistitelů, aby nabízeli solidní produkty a byli schopni dostát svým závazkům.

3.4 Faktory ovlivňující pojistný trh Situaci na pojistném trhu ovlivňují různé faktory. Jde o obecné podmínky, na kterých pojišťovny provozují svou činnost, ale i o situaci na světovém pojistném trhu. Faktory ovlivňující pojistný trh dělíme na vnější a vnitřní. Vnější faktory: -

Vývoj a objem hrubého domácího produktu,

-

Vývoj nezaměstnanosti,

-

Vývoj inflace,

-

Počet obyvatel,

-

Peněţní příjmy obyvatelstva,

-

Struktura a objem výdajů domácnosti,

-

Situace u ostatních segmentů finančního trhu,

-

Ostatní faktory.

Největší váhu mají první tři faktory. Vývoj a objem HDP, nezaměstnanost a inflace jsou základní makroekonomické veličiny, které výrazně ovlivňují stabilitu finančního trhu a proto se jejich stabilita či nestabilita promítne i na pojistný trh. Vnitřní faktory: -

Pojišťovací, zajišťovací a jiná související činnost,

-

Regulace pojistného trhu dozorem v pojišťovnictví,

-

Zprostředkovatelská činnost,

-

Zájem pojistníků či pojištěných o zajištění,

-

Chápání významu pojistníků a pojištěných,

-

Ostatní faktory.

20

U vnitřních faktorů patří mezi nejdůleţitější regulace pojistného trhu. Jde o udílení a odebíraní licencí pro pojišťovací a zajišťovací činnost, tvorbu legislativních ustanovení a další činnosti upravující hranice pro podnikání na pojistném trhu.

3.5 Subjekty pojistného trhu Na pojistném trhu se setkáváme s řadou subjektů, avšak kaţdý z nich má jiné práva, povinnosti a zájmy.

3.5.1 Pojistitel Pojistitel je právnická osoba, která má oprávnění k provozování pojišťovací činnosti. Můţe mít formu akciové společnosti nebo vzájemné a státní pojišťovny. Komerční subjekty usilují o dosaţení zisku při současném udrţení vysoké míry finanční stability. Vzájemné a státní pojišťovny navíc pracují i na neziskovém principu. Pojišťovny se člení na univerzální a specializované. Specifickou formou organizačního uspořádání je kaptivní pojišťovna. Jde o pojistitele, který je zaloţený v rámci holdingu nebo koncernu za účelem pojišťování rizik pouze tohoto ekonomického subjektu. Pojišťovna dokáţe při velkém souboru rizik s podobným charakterem převzatá rizika zvládat a činí je komerční činností. Pokud vznikne pojistná událost, je pojišťovna povinna při splnění předem stanovených podmínek vyplatit pojistiteli (nebo dle pojistné smlouvy pojištěnému či obmyšlenému) pojistné plnění.

3.5.2 Klient Osoba přenášející svá rizika, jejichţ potenciální škody se mu jeví jako neúnosné, na pojistitele. Rozlišujeme: -

Pojistník – fyzická nebo právnická osoba, která uzavírá s pojišťovnou pojistnou smlouvu ve prospěch svůj (pojistník je stejný jako pojištěný) nebo ve prospěch třetí osoby (pojistník není shodný s pojištěným) a zavazuje se platit předepsané pojistné,

-

Pojištěný – jedinec, jehoţ zdraví, ţivot nebo majetek je pojištěný. Má právo na výplatu pojistného v plnění, a to bez ohledu na to, zda si pojištění sjednal sám nebo ho sjednala jiná osoba (pojistník),

-

Obmyšlený – v pojištěních, ve kterých je kryto riziko úmrtí je obmyšlený osoba, která má právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného,

21

-

Poškozený – u pojištění odpovědnosti za škodu nazýváme poškozeným osobu, které můţe být vyplacené pojistné plnění i pokud není klientem pojišťovny.

3.5.3 Zajistitel Subjekt pojistného trhu, který přebírá rizika pojišťoven do zajištění. Potřeba zajištění vzniká skutečností, ţe realizací rizik (např. ekologická čí přírodní katastrofa, škoda na velkém průmyslovém objektu) můţe celková škoda převyšovat sumu přijatého pojistného i celkové finanční moţnosti pojišťovny.

3.5.4 Zprostředkovatelé Vstupují do smluvního vztahu mezi pojistitele a klienta. Rozlišujeme agenty a makléře. Agenti prodávají pojistné produkty, kdeţto makléři hledají pro zájemce o pojištění optimální pojistnou ochranu a to na základě plné moci. Tabulka – Subjekty zprostředkovatelské činnosti a jejich povinnosti

3.6 Členění pojistného trhu Pojišťovna musí čelit podmínkám konkurence a projevuje se jako podnikatelský subjekt. Zaměřuje se nejen na poskytování pojistné ochrany za úplatu, ale také co nejefektivněji investuje dočasně volné peněţní prostředky. Podle předmětu činnosti pojistný trh dělíme na věcný a investiční pojistný trh.

3.6.1 Pojistný trh věcný Na věcném pojistném trhu se střetává nabídka pojistných produktů s poptávkou po pojistné ochraně. Výsledkem tohoto střetu je cena, kterou nazýváme pojistné. Zde jsou předmětem podnikání: zprostředkovatelská, pojišťovací, zábranná a zajišťovací činnost a dále činnosti související se zkvalitňováním pojišťovacích sluţeb. Mezi pojišťovací činnosti můţeme zahrnout: -

Uzavírání nebo zrušení pojistné, zajistné nebo zprostředkovatelské smlouvy,

-

Správa pojištění a zajištění,

-

Likvidace škodných událostí,

-

Výplata pojistných plnění,

-

Činnosti vedoucí k předcházení škodám,

-

Tvorba a pouţití technických rezerv.

22

Konkrétní pojišťovací činnosti dělíme do tří fází – do obchodní (prodej a propagace produktů, péče o klienta), provozní (zpracování a evidence pojistných smluv) a likvidační činnosti (vyřízení pojistných událostí). Zajišťovací činnost - nástroj, který slouţí k omezení šíření rizika. Zajištění je přenos části rizik a nebezpečí, která převzala pojišťovna, na jiného pojistitele (zajistitel) a to bez přímé vazby na pojistníka. Za tento přenos rizika platí pojišťovna zajistiteli zajistné. Na věcném trhu se nachází také zábranná činnosti – uvědomělá práce a ovlivňování moţných rizik pojistiteli, coţ má vliv na výši pojistného. Preventivní činnost – prevence vzniku škod, bezpečnost a ochrana, regresivní činnost – sankce (např. malus). Zprostředkovatelská činnost – uzavírání zajistných nebo pojistných smluv jménem a na účet zajišťovny či pojišťovny, pro niţ je tato činnost vykonávána. Zprostředkovatelé jsou nyní obvyklým subjektem pojistného trhu.

3.6.2 Pojistný trh investiční Pojištění je zaloţené na principu rezerv a proto v pojišťovnách se nacházejí dočasně volné prostředky (časový nesoulad mezi výběrem pojistného a výplatou pojistného plnění). Tyto prostředky nazýváme pojistnými technickými rezervami a jsou vhodné k dlouhodobému investování na kapitálovém trhu. Investování pojistných technických rezerv do investičních instrumentů určuje Zákon o pojišťovnictví. Způsob jejich investování se odvíjí od investičních pravidel, jejichţ hlavními zásadami jsou výnosnost, likvidita, bezpečnost a diverzifikace.

3.7 Ukazatele úrovně pojistného trhu Za účelem posouzení vývoje pojištění a pojišťovnictví se stanovují ukazatele úrovně pojistného trhu. Při výběru ukazatelů je důleţité zaměřit se na ty, které se uţívají i ve vyspělých ekonomikách a jejichţ prostřednictvím je moţné komplexně zhodnotit trh.

3.7.1 Předepsané pojistné Základní ukazatel kaţdého pojistného trhu, pomocí něhoţ se hodnotí výkonnost kaţdé komerční pojišťovny za příslušné období. Sledováním předepsaného pojistného, které sumarizuje produkci všech pojišťoven v příslušné oblasti, lze také hodnotit výkonnost daného pojistného trhu. Často se uvádí předepsané pojistné na jednoho obyvatele, protoţe tento relativní ukazatel má lepší vypovídací schopnost a můţe slouţit i pro porovnání. 23

Předepsané pojistné je vyjádřené velikostí pojistného plynoucího z platných pojistných smluv celého pojistného trhu v daném roce. Sledují se také meziroční změny, které dlouhodobějším sledování určují vývojové tendence pojistných trhů. Předepsané pojistné dělíme na předepsané pojistné v ţivotním a neţivotním pojištění. Tento poměr je důleţitou charakteristikou pojistného trhu. Ţivotní pojištění jiţ není jen nástroj ke krytí rizika úmrtí, ale nabývá na významu jako nástroj slouţící ke krytí potřeb v post produktivním věku.

3.7.2 Pojistné plnění Za pojistné plnění označujeme částku, kterou pojišťovna vyplatí klientovi na základě podmínek sjednaných v pojistné smlouvě nebo v souladu se zákonem pokud dojde ke vzniku pojistné události. Stejně jako u předchozího ukazatele dělíme pojistné plnění za ţivotní a neţivotní pojištění. Rozdílem v plnění mezi ţivotním a neţivotním pojištěním spočívá v tom, ţe u neţivotního pojištění nemusí vzniknout pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (tzn., ţe nedojde ke vzniku pojistné události za dobu trvání pojištění), u ţivotního pojištění vyplatí pojišťovna pojistné plnění v kaţdém případě.

3.7.3 Škodní průběh Škodní průběh neboli škodovost vyjadřuje procentní poměr mezi poskytnutým pojistným plněním a předepsaným (přijatým) pojistným. I tento ukazatel, stejně jako předchozí, členíme na škodní průběh ze ţivotního a neţivotního pojištění. Stanovuje se zpravidla samostatně pro kaţdou kategorii nebo druh pojištění. Škodní průběh by měl být menší neţ zaplacené pojistné poníţené o kalkulované správní náklady pojišťovny. Detailní sledování tohoto ukazatele má dopad na pojistné. V případě příznivého škodného průběhu se pojištěnému vrací část zaplaceného pojistného ve formě bonusu za bezeškodní průběh, pokud je ujednáno v pojistné smlouvě.

24

3.7.4 Pojištěnost Pojištěnost se pouţívá se k vyjádření kapacity pojistného trhu - vyjadřuje schopnost pojištěného trhu obsáhnout pojistné pole. Vyjadřuje se procentním poměrem předepsaného pojistného k hrubému domácímu produktu v běţných cenách.

3.7.5 Počet pojišťoven Mezinárodně pouţívaný ukazatel vypovídající o vývoji a vyspělosti daného pojistného trhu a způsobu jeho regulace.

3.7.6 Ostatní ukazatelé úrovně pojistného trhu Mezi doplňkové ukazatele pojistného trhu patří: -

Počet zaměstnanců v pojišťovnictví – tento ukazatel pomáhá posuzovat úroveň konkrétního pojistného trhu z pohledu personálního obsazení (produktivita jednotlivců a způsob jejich práce),

-

Počet uzavřených pojistných smluv – za uzavřenou smlouvu povaţujeme pouze tu pojistnou smlouvu, jejíţ návrh byl přijat oběma smluvními stranami (pojistníkem a pojišťovatelem). Hodnotí úroveň pojistného trhu a pracovní efektivnost v pojišťovnách,

-

Průměrné pojistné na jednu pojistnou smlouvu – průměrné pojistné připadající na jednu pojistnou smlouvu za konkrétní období,

-

Koncentrace pojistného trhu – významný ukazatel, který sleduje většina vyspělých zemí, je vyjádřen podílem zpravidla 15 největších komerčních pojišťoven na předepsaném pojistném,

-

Počet vyřízených pojistných událostí – ukazuje úroveň pojistného trhu, kaţdá pojišťovna tento ukazatel detailně sleduje,

-

Průměrné pojistné plnění na jednu pojistnou událost – průměrná částka vyplácená na jednu pojistnou událost,

-

Koncentrace pojistného trhu a jiné ukazatele.

25

Graf č. 3. – Podíl pojišťoven na celkovém předepsaném smluvním pojistném dle metodiky ČAP - 4. Q 2014

Podíl pojiťšťoven na celkovém předepsaném smluvním pojistném 23.70%

27.60%

Česká pojišťovna Kooperativa Allianz Generali

19.80% 6.40% 5.70%

ČSOB pojišťovna 7.20%

7.50%

ČPP Ostatní

Zdroj – http://www.cap.cz/images/statisticke-udaje/vyvoj-pojisteno-trhu/STAT2014Q4GRAFY20150127.pdf - vlastní úprava

Graf č. 4 - Podíl jednotlivých center pojišťovnictví na celosvětovém předepsaném pojistném (v roce 2012)

Podíl jednotlivých center pojišťovnictví na celkovém předepsaném pojistném Západní Evropa

2% 2%

Střední a Východní Evropa

32%

30%

Japonsko a jiné vyspělé země Asie Rozvojové země Asie 8%

20%

2%

4%

Latinská Amerika Severní Amerika

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat ze Sigma No.3/2013, Swiss Re

26

4 Směrnice EU a jejich vývoj Vstupem do Evropské unie Česká republika ztrácí část své suverenity vycházející z právního řádu Evropské unie. Česká republika je povinná podřizovat se právním aktům Evropské unie. Na druhou stranu Česká republika získala moţnost volného pohybu v rámci čtyř svobod. Toto ovlivnilo celý finanční systém (tedy i pojistný trh) České republiky, který se jiţ několik let od podání ţádosti o přistoupení podřizoval poţadavkům Evropské unie. V neposlední řadě moţnost čerpání z fondů Evropské unie, a moţnost podílet se na ovlivňování vývoje Evropské unie a její legislativy.

4.1 Čtyři svobody – jednotný vnitřní trh Zajišťování míru a svobody a zachování stabilního ekonomického rozvoje jsou základními cíli od zaloţení Evropské unie.

Pro dosaţení těchto cílů byla rozvinuta myšlenka o

zavedení vnitřního jednotného trhu, jehoţ důleţitost pro prohlubování integrace mezi členskými státy je těmito státy velice zvýrazňována. Po dlouhých přípravách byla tato idea dosaţitelná a k 1. 1. 1993 vyústila v dokončení vnitřního trhu zavedením čtyř svobod. Těmito čtyřmi svobodami jsou volný pohyb osob, sluţeb, zboţí a kapitálu. -

Volný pohyb osob – v rámci této svobody jsou odstraněny kontroly osob na hranicích mezi jednotlivými unijními státy. Volný pohyb osob uvnitř Evropské unie má za cíl sníţení nezaměstnanosti pomocí přerozdělení pracovních sil, coţ je spojené s uznáním odborných kvalifikací a se zákazem diskriminace,

-

Volný pohyb zboţí – tato svoboda měla jiţ od roku 1968 jednotnou celní unii. Pro překáţky bránicí volnému pohybu zboţí byly odstraněny rozdíly v technických normách jednotlivých unijních států a byly podniknuty kroky k harmonizaci daňových systémů. Dosud jsou však rozdíly v nepřímých daních. Země Evropské unie se dohodly na vzájemném uznání standardů výrobků,

-

Volný pohyb sluţeb – jde o moţnost poskytování sluţeb v jiné zemi Evropské unie neţ je sídlo vykonavatelné sluţby a to na celém území jednotného vnitřního trhu. Pro svobodné uskutečňování sluţeb ve finanční sféře je zaveden tzv. jednotný evropský pas. Úprava se týká i dozorčího orgánu, kterým je orgán státu, ve kterém sídlí firma, která bude poskytovat sluţbu v jiném unijním státě,

-

Volný pohyb kapitálu – všechny potřebné právní úpravy byly provedeny do roku 1994. Maastrichtská smlouva nepovoluje ţádná omezení na úrovni vnitřního trhu ani při provádění plateb mezi unijními státy a třetími zeměmi. Volný pohyb 27

kapitálu je moţnost svobodného transferu peněţních prostředků a samotný pohyb kapitálu. Informační technologie – jejich rostoucí význam, rychlejší předávání a zpracování informací vede Evropskou radu k zavedení páté svobody – volný pohyb poznatků (znalostí a inovací). Nedostatečná rychlost zpracování informací uvnitř jednotného trhu Evropské unie a její snaha o zaujímání přednostního postavení mezi nejvyspělejší státy světa vedla ke vzniku této svobody. Jednotný vnitřní trh ruší mezistátní hranice, cla a stanovuje jednotné poţadavky, odstraňuje daňové a technické překáţky, sniţuje byrokracii. Toto vše ovlivňuje fungování trhu a zvětšuje jeho obrat. Zavedení jednotného vnitřního trhu má dva hlavní cíle: -

Ekonomický – zvýšení a udrţení ekonomického rozvoje (zvyšování ţivotní úrovně),

-

Politický – prohlubování integrace a sbliţování evropských národů (sníţení konkurence a sjednocení unijních států).

Významnou část komunitárního práva tvoří legislativa společného vnitřního trhu. Jednotný trh představuje vysokou úroveň liberalizace podpořenou vzájemně ujednanými pravidly. Oblast pojišťovnictví spadá pod volné poskytování sluţeb a volný pohyb kapitálu.

4.1.1 Princip jednotného evropského pasu - Vnitřní trh se službami V podstatě se jedná o jednotnou evropskou licenci, jejímţ smyslem je zřizování poboček, poskytovat sluţby, usnadňovat a sbliţovat finanční systémy unijních států. V oblasti pojišťovnictví zájemci o provozování pojistné činnosti z jednoho z členských států pro podnikání v jiném členském státě stačí oznámit tuto skutečnost domovskému dozorčímu orgánu a předloţit stanovené doklady. Po splnění všech poţadavků, předává místní dozorčí orgán dozorčímu orgánu země, v níţ chce pojišťovna působit, písemnou zprávu, ve které potvrzuje splnění poţadavků. Při zahájení provozu na základě jednotného evropského pasu je poskytovatel zatíţen licenčním řízením pouze jednou, poté jeho činnost spadá pod dozorčí orgán příslušného členského státu. Jednotný evropský pas vede ke zvýšení konkurenceschopnosti uvnitř Evropské unie.

28

4.1.2 Svoboda poskytování služeb a zakládání poboček Základem pro fungování jednotného vnitřního trhu se sluţbami je svoboda poskytování sluţeb a svoboda zakládání poboček. Svobodné poskytování sluţeb je dočasný výkon sluţeb bez změny sídla poskytovatele sluţeb (vyuţívá prostředků dálkové komunikace). Svobodné zakládání poboček je zaloţeno na základě trvalého působení vykonavatele sluţby zároveň se zaloţením pobočky v jiném unijním státě. Právní rámec fungování Evropské unie, Právní řád Evropské unie

Roku 1957 bylo zaloţeno Evropské společenství, jehoţ posláním je vytvoření společného trhu a postupným odstraňování rozdílů mezi hospodářskými politikami členských států podporovat harmonický rozvoj hospodářských činností ve Společenství, nepřetrţitý a vyváţený růst, vyšší stabilitu, rychlejší zvyšování ţivotní úrovně a uţší kontakty mezi členskými státy.4 Na tvorbě práva Evropské unie se podílí tři základní orgány: -

Evropská komise – jako jediná má právo navrhovat právní akty, představuje zájmy samotné Evropské unie,

-

Evropský parlament – diskutuje a přijímá legislativní akty, je volen přímo unijními občany, a proto představuje zájmy lidu,

-

Evropská rada- diskutuje a přijímá legislativní akty, je zastoupená představiteli jednotlivých členských států.

4.1.3 Prameny unijního práva Všechny státy, které jsou součástí Evropské unie, podléhají také jejímu komunitárnímu právu, jakoţto právu nadřazenému nad právními systémy jednotlivých unijních států. Protoţe mezi Evropským právem a právem jednotlivých členských států Evropské Unie existují rozdílnosti, vychází se z podmínky upřednostňování unijního práva a přímé podřízenosti práva Evropské unie. Na komunitární právo se pohlíţí z různých hledisek: 4

Strukturální – způsoby a subjekty, které tvoří normy,

http://www.euroskop.cz/gallery/2/754-smlouva_o_es.pdf

29

-

Hierarchické uspořádání systému právních norem,

-

Obsahové - hmotné a institucionální právo EU.

Graf č. 5 - Hierarchické uspořádání pramenů práva Evropské unie

Prameny práva Evropské unie

Primární právo - Smlouva o Evropské unii, smlouva o fungování Evropské Unie, Listina základních práva a svobod, protokoly ke smlouvám, obecné právní zásady

Mezinárodní smlouvy uzařené Evropskou unií

Rozsudky Evropského soudního dvora

Legislativní akty (nařízení, směrnice, rozhodnutí)

Sekudnární právo

Nelegilativní právní akty (akty přenesené pravomoci, prováděcí akty)

Obecné právní zasady

Ostatní právní akty (doporučení a stanoviska, interinstuticonální dohody usnesení, prohlášení, akční programy)

Dohody mezi členskými státy

Zdroj: vlastní zpracování

4.1.3.1 Primární právo Primární právo tvoří: -

Zakládající smlouvy ve znění pozdějších předpisů: o Smlouva o Evropské Unii a o Smlouva o fungování Evropské Unie,

-

Smlouvy o přistoupení,

-

Smlouvy mezi Evropskou unií a třetími státy

-

Listina základních práv Evropské unie

-

Vnitřní dohody uvnitř Evropské unie.

30

4.1.3.2 Sekundární právo Evropská unie vytváří sekundární právo z pověření unijních států a to na základě práva primárního. Rozlišujeme sekundární právo: -

Závazné: o

Nařízení – mají obecnou platnost a jsou závazné jako celek pro všechny členské státy Evropské unie. Nařízení má přednost před právem vnitrostátním – členský stát musí upravit své předpisy tak, aby byly v souladu

s nařízením.

Nařízení

vstupuje

v platnost

publikováním

v Úředním věstníku Evropské unie. Evropská komise můţe k nařízení vydat provádějící či upřesňující předpisy, o Směrnice – je závazná jen pro členské státy, kterým je určena. Členský stát nesmí tuto oblast regulovat odlišně (mírněji). Směrnice se připravují v součinnosti s členskými státy, nabývají platnost sdělením adresátovi. Podle důleţitosti označujeme směrnice 1., 2., a 3. generace, o Rozhodnutí – není obecně platné, avšak je závazné jako celek pro adresáta (členský stát nebo právnická osoba tohoto státu), kterému je rozhodnutí určeno. -

Nezávazné normy: o Doporučení - sdělení pomáhají při plnění úkolů v souladu s uzavřenými smlouvami, jsou právně nezávazné a publikuje je Evropská komise a Rada ministrů, o Sdělení – metodický výklad k jednotlivým problémům.

Všechny uvedené právní akty i ostatní prameny unijního práva mají jediný společný cíl – sjednocení ekonomiky unijních států, dosaţení shody v podmínkách, které se vztahují na oblast provozu podnikání a vytvoření jediného společného trhu.

4.2 Směrnice Evropské unie Směrnice Evropské unie jsou právní akty, na které se vztahuje transformace do jednotlivých unijních států, s přihlédnutím k rozhodnutí zvolení druhu a způsobu převedení a následná aplikace do národního práva konkrétního státu Evropské unie. Po transformaci směrnice předkládá unijní stát Evropské komisi platné znění směrnice a listinu s rozdíly mezi původní a převedenou směrnicí.

31

V Evropě bylo dosaţeno jednotného pojistného trhu prostřednictvím tří generací směrnic v oblasti pojišťovnictví: -

První generace směrnic o Vytvoření svobody zakládat pobočky v oblasti ţivotního a neţivotního pojištění, o Obsahuje:

-



Vymezení pojistných odvětví,



Oddělení ţivotního a neţivotního pojištění,



Sjednocení podmínek pro udělování licencí,



Tvorbu technických rezerv,



Schvalování všeobecných pojistných podmínek.

Druhá generace směrnic o Doplňuje první generaci směrnic, o Realizace svobody v oblasti ţivotního a neţivotního pojištění,

-

Třetí generace směrnic o Vzájemné uznávání povelní k činnosti pojišťoven vydaných různými státními dozorovými orgány, o Princip jedné licence, o Sledování solventnosti pojišťoven státním dozorem, o Liberalizace investičních pravidel pro technické rezervy,

-

Další vývoj evropské legislativy o Pravidla pro výpočet solventnosti, o Vytvoření konsolidovaného dohledu nad finančním trhem, o Vytváření jednotného trhu pro zprostředkovatele, o Úprava elektronického obchodování, o Odstranění daňových překáţek atd.

4.2.1 Směrnice v oblasti životního pojištění Za účelem krytí rizik spojených s lidským ţivotem se uzavírá mezi pojišťovnou a klientem ţivotní pojištění. Pojistit se lze pro případ smrti, doţití nebo dne stanoveného jako konec soukromého pojištění v pojistné smlouvě. Do roku 2002 je oblast ţivotního pojištění upravována třemi generacemi směrnic:

32

Tabulka č. 1 Vývoj směrnic v oblasti životního pojištění Generace směrnice 1. 2. 3.

Číslo směrnice 79/267/EEC 90/619/EEC 92/96/EEC

Z dne 5. 3. 1979 8. 11. 1990 10. 11. 1992

Aktualizace Ze dne směrnice 2002/83/EC

5. 11. 2002

Aktuální platné znění

Ze dne

2009/138/ES 25. 11. 2009

Směrnice Rady č. 79/267/EEC – o koordinaci zákonu, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém ţivotním pojištění. Směrnice Rady č. 90/619/EEC – o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého ţivotního pojištění, stanovící opatření k podpoře účinného uplatňování svobody poskytovat sluţby, doplňuje a upravuje předchozí směrnici první generace. Směrnice Rady č. 92/96/EEC – o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého ţivotního pojištění pozměňující směrnice první a druhé generace. Roku 2004 upravuje směrnice číslo 2004/113/ES – diskriminační/genderová směrnice oblast ţivotního pojištění. Zavádí zásadu rovného zacházení muţů a ţen v přístupu ke zboţí a sluţbám a jejich poskytování. Vychází ze zásad Listiny základních práv Evropské Unie, a ta zakazuje jakoukoliv diskriminaci i na základě pohlaví. Tato směrnice pro pojistný trh znamená, ţe pojistné smlouvy uzavřené po 21. 12. 2007 se jiţ nesmí řídit starými podmínkami, které v kalkulacích zohledňovaly pohlaví. U této směrnice byla sjednána výjimka, kterou přijala i Česká republika. Tuto výjimku zaţalovala antidiskriminační zájmová skupina. Evropský soudní dvůr v rozsudku C-236/09 v roce 2011 zrušil výjimku a zavádí plnou rovnoprávnost muţů a ţen v případě výpočtu pojistného a pojistného plnění od 21. 12. 2012. Tento krok Evropské unie je velmi kritizován ze strany odborníků, kteří obvinili Evropskou komisi a Soudní dvůr z povrchnosti a zanedbávání ekonomických a demografických zákonů. Tato směrnice mění hodnocení rizik a výpočtu pojistného u ţivotního, úrazového pojištění i u pojištění nemoci.

4.2.2 Směrnice v oblasti neživotní ho pojištění Podle zákona o pojišťovnictví oblast neţivotního pojištění zahrnuje: -

Pojištění motorových vozidel,

-

Pojištění úrazu a nemoci, 33

-

Námořní a dopravní pojištění,

-

Letecké pojištění,

-

Pojištění proti poţáru a jiným majetkovým škodám,

-

Pojištění odpovědnosti za škody,

-

Pojištění úvěru a záruky,

-

Souhrnné neţivotní pojištění.5

Tabulka č. 2 - Vývoj směrnic v oblasti neživotního pojištění Generace směrnice 1. 2. 3.

Číslo směrnice 73/239/EEC 88/357/EEC 92/49/EEC

Z dne 24. 7. 1973 22. 6. 1988 18. 6. 1992

Aktualizace Ze dne směrnice 2002/13/EC

5. 3. 2002

Aktuální platné znění

Ze dne

2009/138/ES 25. 11. 2009

Směrnice Rady č. 73/239/EEC – o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném neţ ţivotním pojištění. Směrnice Rady č. 88/357/EEC – o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného neţ ţivotního pojištění, stanovící opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu sluţeb, doplňuje a upravuje předchozí směrnici první generace. Směrnice Rady č. 92/49/EEC – o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného neţ ţivotního pojištění pozměňující směrnice první a druhé generace.

4.2.3 Specifické směrnice, které upravují oblast pojišťovnictví Směrnice Rady č. 91/674/EEC novelizovaná směrnicí č. 2003/51/EC – harmonizace účetních výkazů pojišťoven fungujících na území Evropské unie. Jejím úkolem je zlepšení srovnatelnosti účetních závěrek jednotlivých unijních států. Směrnice Rady č. 87/344/EEC - uvádí do souladu vnitrostátní poţadavky na pojištění proti výdajům vznikajících v souvislosti s právním řízením. Směrnice Rady č. 73/239/EEC novelizovaná směrnicí č. 87/343/EEC – o pojištění úvěrů a ručení, zpřesňuje finanční záruky pojištění úvěrů. 5

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/pojistovnictvi-2009-277/priloha1.aspx

34

Směrnice Rady č. 98/29/EC – sjednocuje podmínky pojištění exportu, jejím účelem je odstranit zkreslení v rámci hospodářské soutěţe mezi jednotlivými státy. Směrnice Rady č. 91/675/EEC – novelizovaná směrnicí č. 2005/1/ES – vznik Komise pro pojišťovnictví, která pomáhá Evropské komisi ve spolupráci s jednotlivými dozorčími orgány.

4.3 Aktuální právní rámec Směrnice Rady č. 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 – Solventnost II - Tato rámcová směrnice o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu reguluje pojistný trh od roku 2013. Solventnost II (princip, kterému má odpovídat regulace zaloţená na detailnější identifikaci rizik a jejich řízení) řeší nedostatky předchozí právní úpravy. Směrnice Rady č. 95/26/EEC – upravuje zpřísnění dohledu na pojistném trhu, postavení auditorů a poskytování informaci. Směrnice Rady č. 2011/89/EU - ze dne 16. listopadu 2011 zavazuje unijní státy k její transpozici k 10. červnu 2013. Směrnice se týká dodatečného dohledu nad finančními subjekty ve finančním konglomerátu vzhledem k finanční krizi. Směrnice Rady č. 2010/78/EU – Omnibus I - určuje přesně práva a povinnosti dozorčích orgánů za účelem zefektivnění celkového dohledu Evropské unie. Návrh směrnice Omnibus II – pozmění Solventnost II včetně její implementační lhůty. Půjde o sladění oblasti pojišťovnictví s právním rámcem Lisabonské smlouvy, zavede novou agenturu dohledu.

35

5 Zákony v pojišťovnictví v České republice Vstup České republiky do Evropské unie zapříčinil změny české legislativy v pojišťovnictví. Zákon o pojistné smlouvě č. 37/2004 Sb. Nabývá účinnosti od 1. 1. 2005, upravuje odstoupení, soupojištění, pojištění právní ochrany, povinné pojištění v rámci volného poskytování sluţeb na jednotném pojistném trhu atd. Vymezuje vzájemné vztahy mezi pojistitelem, pojistníkem a pojištěným v soukromém pojišťovnictví a klade důraz na posílení ochrany práv spotřebitele. Dále upravuje vznik, zánik a přerušení pojištění. Člení pojištění na škodová a obnosová, zvláštní úprava pojištění majetku či pojištění osob s dalším vnitřním členěním. Tento zákon klade na pojistitele informační povinnosti, schvalování pojistných podmínek orgánem dohledu. Upravuje informační povinnost pojišťoven vůči klientům. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných h událostí č. 38/2004 Sb. Tento zákon implementuje směrnici 2002/92/Es o zprostředkování pojištění. Na základě svobody poskytování sluţeb můţe pojišťovací zprostředkovatel uţívat výhody jednotného pojišťovacího trhu. Toto pomáhá ke zvýšení konkurence i kvality poskytovaných sluţeb. Případné působení pojišťovacího zprostředkovatele z jiné země Evropské unie je podmíněno zápisem do registru dozorčího orgánu, tím je v České republice Česká národní banka. Tento zákon definuje základní terminologii, stanovuje podmínky zahájení a provozování činnosti, klasifikuje pojišťovací zprostředkovatele podle jejich kvalifikací a postavení vůči pojišťovně. Novela zákona o pojišťovnictví č. 39/2004 sb. Tato novela zákona stanovuje za cíl sbliţování vnitrostátního pojistného práva s komunitárním na základě implementace směrnic třetí generace. Změny nové legislativy jsou ve formulování odborné terminologie, ve vymezení nových a v úpravě stávajících podmínek provozování pojistní činnosti na území České republiky, oznamovací povinnost k dozorčímu orgánu, zpřísnění zásad tvorby technických rezerv a jejich pouţití, zvýšení garančního fondu, navýšení základního kapitálu.

36

Zákon o doplňkovém dohledu nad bankami, obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech č. 377/2005 Sb. Zákon je implementací směrnice Rady 2002/87/ES. Prudký rozvoj, nedostatečná kontrola nad rozsáhlou oblastí poskytování sluţeb a produktů jsou důvody pro vznik této právní úpravy. Doplňkový dozor se zabývá dohledem nad kapitálovou vybaveností a koncentrací rizik, dostatečně zkušeným a důvěryhodným managementem, vnitřním kontrolním a řídicím systémem a operacemi uvnitř skupiny. Tento zákon vymezuje odborné pojmy, které souvisí s danou problematikou. Podstata doplňkového dozoru nad finančními konglomeráty je definování určitých podmínek pro nakládání s kapitálem způsobem, který zabraňuje opětovnému vyuţití téhoţ kapitálu. Zákon o sjednocení dohledu nad finančním trhem č. 57/2006 Sb. Zákon sjednocuje dohled nad pojistným trhem a mění i dozorčí orgán. Jednotným dozorčím orgánem je Česká národní banka. Přínosem je zefektivnění dohledu nad finančním trhem, sjednocení odlišných kritérií pro finanční instituce, sníţení byrokracie a také úspora pro státní rozpočet. Česká národní banka se snaţí sniţovat rizika související s provozováním činnosti na finančním trhu. Ministerstvo financí České republiky zůstává regulatorním orgánem, který zajišťuje tvorbu primární legislativy. Zákon o pojišťovnictví č. 277/2009 Sb. Nový zákon o pojišťovnictví je od roku 1991 jiţ třetím zákonem, který upravuje tuto problematiku. Jeho cílem je dovršení implementačního procesu unijního práva do našeho vnitrostátního právního řádu. Transformuje směrnice Rady č. 2005/68/ES o zajištění, č. 2002/83/ES o ţivotním pojištění, 98/78/ES o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině a některý další právní normy Evropské unie. Tento zákon jiţ přihlíţí k návrhu evropské směrnice Solventnost II. Zákon stanovuje podmínky provozování činnosti v pojišťovnictví, upravuje dohled v pojišťovnictví a mlčenlivost.

37

6 Solventnost II Solventnost II je výraznou změnou regulačního konceptu v pojišťovnictví, která vyţaduje systematický a komplexní přístup k řízení rizik. Stanovuje nároky na vnitřní kontrolní systém v pojišťovnictví, tvorbu vnitřních modelů a integrovaný přístup ke všem rizikům. Principem Solvency II je přesný systém řízení rizik. Pojišťovna musí mít k dispozici systém, který pokrývá veškerá rizika, kterým můţe být vystavena. Směrnice tedy neřeší jen pojistné riziko nebo riziko plynoucí ze zajištění bez přihlédnutí k ostatním druhům rizik, ale i úvěrové, trţní, likvidity, ALM, operační riziko. Graf č. 6 - Proces řízení rizik ve společnosti

Proces řízení rizik ve společnosti Řízení firmy pomocí řízení rizik

0 Doporučení

Ukončení strategie řízení rizik

Kontrola rizik

Identifikace rizik

Hodnocení rizik

Vlastní zpracování

Solventnost II představuje nový komplexní rámec pro regulaci pojišťovnictví v Evropské unii. Její implementace se očekává začátkem roku 2016.

38

Solventnost v pojišťovnictví je schopnost pojistitele plnit přijaté pojistné závazky, tzn. uhradit oprávněné pojistné nároky z realizovaných pojistných rizik.6 Pojmem solventnost komerčních pojišťoven se všeobecně rozumí ukazatel hodnotící schopnosti pojišťovny uhradit všechny závazky z převzatých pojištění i v případě vzniku mimořádných událostí. V oblasti krytí závazků vyplývajících ze spravování pojistných smluv mají pojišťovny dva základní problémy: -

Problém okamţité likvidity, která řeší otázku krytí okamţitých závazků pojišťovny způsobených událostmi, které vznikly v běţném účetním roce a jejichţ rozsah je známý. Pro tyto účely si pojišťovny vytváří pojistné rezervy.

-

Problém moţných mimořádných událostí – při nedostatku pojistných rezerv musí mít pojišťovna jiné zdroje, kterými je schopná krýt závazky z pojištění. Platí zásada, ţe rozsah těchto mimořádných závazků by neměl být větší neţ objem kapitálu v pojišťovně, který je reprezentovaný aktivy vyčleněnými na zabezpečení těchto závazků.

Solventnost není moţné stoprocentně zaručit vzhledem k samotnému charakteru pojištění. Jde o vymezení určité hladiny solventní spolehlivosti, včetně sledování objemu a typu pojistných obchodů a časového horizontu, přičemţ ke splnění závazků musí stačit vlastní zdroje pojišťovny. Případná nesolventnost pojistitele můţe nastat, pokud jeho aktiva mají nedostatečnou výši nebo nejsou dostatečně likvidní, aby bylo z nich moţné finančně pokrýt vzniklé pojistné události. Ze statistik vyplývá, ţe počet insolventnosti roste především se zhoršujícími se výsledky (pokles ziskovosti) pojistitele, s poklesem úrokových sazeb, s rostoucím počtem katastrofických událostí, s uvolňováním regulace v pojišťovnictví. Skutečná míra solventnosti je metoda ocenění solventnosti v rámci regulace podle směrnice Evropské unie. Směrnice EU definuje skutečnou míru solventnosti jako aktiva očištěné od všech předvídatelných závazků po odečtení poloţek nehmotného majetku.

6

Cipra, T. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. Ekopress, 2002, ISBN 978-807431-035-5.

39

Skutečnou míru solventnosti vyjadřuje výše vlastního kapitálu pojišťovny, kterou má pojišťovna k dispozici pro účely krytí svých závazků. Skutečná míra solventnosti se zjišťuje na základě bilance pojišťovny, přitom skutečná míra solventnosti zahrnuje následující poloţky: -

Splacený základní kapitál: o Minimální výška základního kapitálu pro provozování neţivotního pojištění. o Minimální výše základního kapitálu pro provozování ţivotního pojištění.

-

Polovina nesplaceného základního kapitálu,

-

Kapitálové fondy,

-

Zákonný rezervní fond,

-

Ostatní fondy ze zisku,

-

Zisk nebo ztráta,

-

Tiché rezervy.

Poţadovaná míra solventnosti představuje minimální výši vlastních finančních prostředků, kterými musí pojišťovna disponovat po celou dobu své činnosti, čili obsahuje vlastně stanovenou metodikou přepočítaný objem výkonů pojišťovny. Odděleně a jiným postupům je kvantifikována velikost poţadované míry solventnosti v rámci ţivotních a neţivotních pojištění. Pro ţivotní pojištění se počítá kapitálové, investiční, rizikové pojištění a připojištění k ţivotnímu pojištění. U neţivotního pojištění je výpočet jednotný pro všechny okruhy pojištění. Pojišťovna vyuţívá různé metody k měření solventnosti, jsou to např. finanční poměrové ukazatele (solvency ratio, retention ratio, Liquidity ratio, technical coverage ratio, expenses ratio, claims ratio), analýzy nebo simulační metody. TABULKA finančních ukazatelů

6.1 Vývoj Solvency II Míra solventnosti je výše regulačního kapitálu pojišťovny, kterou je povinna pojišťovna drţet proti nepředvídatelným událostem. Poţadavky na míru solventnosti byly zavedeny od roku 1970. Ve směrnici třetí generace, přijaté v roce 1990, bylo uvedeno, ţe pravidla Evropské unie o kapitálové přiměřenosti by měly být prozkoumány. Ve směrnicích bylo poţadováno, aby komise přezkoumala poţadavky na solventnost. Výsledkem tohoto 40

procesu se stala metodika známá jako Solvency I, která byla schválena Evropským parlamentem a Radou v roce 2002. Stávající reţim legislativní úpravy solventnosti pojišťoven je označován jako Solvency I. Jde o reţim, který představoval ve své době významný pokrok, avšak s integrací a propojováním finančních sluţeb se jeví jako do značné míry překonán. Hlavní nedostatek spočívá v pojetí kapitálových poţadavků. Kapitálové poţadavky nejsou v reţimu Solvenency I zaloţené na rizikovém profilu, protoţe: -

Kapitálové poţadavky nezohledňují v úvahu rizika pojišťovny, jde o výpočet zaloţen na velikosti portfolií,

-

Měření rizik není integrované,

-

Řízení rizik má jen velmi malý vliv na kapitálové poţadavky (ALM),

-

Není brán ohled na skladbu aktiv, drţených pojišťovnou pro výpočet kapitálových poţadavkem,

-

Pozornost je věnována straně pasiv, netechnické rizika mohou zároveň významně ovlivnit rizikový profil pojišťovny,

-

Není brán ohled na ostatní významná rizika (např. Operační, právní apod.).

Za jediné výhody můţeme povaţovat jednoduchost a rozsáhlost. Kromě toho, výsledky Solvency I mohou být porovnávány v rámci jednotlivých společností při srovnávání jejich stability. Mezi hlavní nevýhody Solvency I můţeme povaţovat: -

Historicky orientované měření kapitálových poţadavků,

-

Závislost na účetních principech (např. Oceňování rezerv),

-

Pravidla Solvency I neodráţejí všechna rizika, kterými je pojišťovna vystavena (např. Trţní riziko / ALM, kreditní riziko, operační riziko),

-

Ignoraci moderní teorii rizika,

-

Různé formy zajištění nejsou brány v úvahu,

-

Různé souvislosti (korelace) mezi různými riziky nejsou brány v úvahu.

Tyto nedostatky má změnit projekt Solvency II.

41

Projekt Solvency I jasně ukazuje, ţe je vyţadován zásadnější a komplexnější systém ohodnocení celkové finanční situace pojišťovny. Pohled na celkovou finanční situaci pojišťovny by měl odpovídat současnému vývoji v pojištění, řízení rizik, technice financí, mezinárodnímu finančnímu výkaznictví atd. Pojišťovnictví stejně jako jakékoli jiné trţní odvětví se neustále rozvíjí a zdokonaluje. Současný systém solventnosti platný desítek let na území Evropské unie se ukázal jako osvědčený koncept, který v minulosti odváděl svou činnost poměrně spolehlivě. V dnešní době se ukazuje stávající systém jako zastaralý a nedostatečný, který je třeba reformovat. Největší důvod pro reformu jsou dynamicky rozvíjející se finanční trhy, kde je třeba zamezit mezerám, které vznikají mezi regulací pojišťovnictví a reálným podnikání pojišťovnictví. Za hlavní důvody, které vedou k vývoji nových metod risk managementu, povaţujeme: -

Rostoucí četnost katastrofických událostí (rostou objemy škod a tím i náklady na pojistná plnění).

-

Změny probíhající na finančních trzích (rozvoj finančních inovací, globalizace firem a trhů).

-

Zvýšená nestabilita na finančních trzích (výše výkyvy úrokových sazeb, míry inflace, měnových kurzů a akciových trhů).

-

Rozvoj sofistikovaných derivátových obchodů (finančních nebo pojistných), které umoţní větší absorpci rizik.

-

Zvýšení aktivity dozorčích orgánů v oblasti monitorování finančního zdraví jednotlivých finančních institucí (reakce na jejich vyšší rizikovost).

Solvency II vede pojišťovny k zdokonalení jejich systémů řízení rizik, protoţe je zaloţen na komplexním přístupu, který zachycuje všechny znaky finančního zdraví pojišťovny. Znázorňujeme ho ve formě tří pilířů, které jsou podobné systému v bankovním sektoru známém jako Basel II. Solvency II je pochopitelně upraven pro potřeby pojišťovnictví.

42

Obrázek č. 1. Pilíře Solvency II

Solvency II První pilíř

Druhý pilíř

Kvantitativní požadavky - Kapitálové poţadavky

Kvantitativní požadavky - Řízení rizik

-

Technické rezervy Investiční pravidla

-

Vnitřní kontrola Corporate Governance

Třetí pilíř Tržní disciplína - Pravidelné zveřejňování relevantních informací

Vlastní zpracování

Pilíř I - kvantitativní požadavky Obsahuje pravidla zacházení s finančními rezervami, investicemi a kapitálovými poţadavky. Technické rezervy tvoří důleţitou část prvního pilíře, protoţe výše rezerv má největší dopad na poţadavky solventnosti. Kapitálové poţadavky jsou zaloţeny na dualistickém systému. Stanoví tzv. MCR - minimální kapitálový poţadavek a SCR kapitálový poţadavek na solventnost. Výše minimální kapitálového poţadavku je stanovena jako úroveň kapitálu, pod jejímţ limitem intervenuje regulátor vůči pojišťovně. Solventnostní kapitálový poţadavek je určen na úrovni ekonomického kapitálu. První pilíř obsahuje všechny kvantifikovatelná rizika. Solvency II usiluje o kombinaci pravidel technických rezerv, minimálních kapitálových poţadavků a poţadavků na solventnost tak, aby byla zajištěna bezpečnost, výnosy a prodejnost na trhu. Pilíř II - kvalitativní požadavky Obsahuje kvalitativní poţadavky a je zaloţen na vymáhání systémů řízení rizik a vnitřní kontroly, které jsou adekvátní pro obchodní strukturu a rizikový profil pojišťovny. Zároveň je třeba, aby pojišťovna měla systém kalkulace ekonomického kapitálu. Druhý pilíř kromě inspekcí na místě a na dálku, diskusí regulátoru s managementem, sledování výsledků externích auditů a monitoringů, obsahuje také sankce za nedodrţení pravidel. Typicky jde 43

o zvýšené nároky na monitoring, poţadavky na zlepšení procesů, dodatečné kapitálové poţadavky, poţadavky na změny kapitálové struktury, apod. V rámci tohoto pilíře jsou zahrnuty principy vnitřní kontroly, řízení rizik, investiční pravidla, ALM, role představenstva, managementu, auditu. Druhý pilíř zároveň zahrnuje nekvantifikovatelné rizika. Druhý pilíř bude zajišťovat implementaci systému, kde bude zajištěn pravidelný monitoring pojišťoven, který včas identifikuje moţná rizika a určí stav, kdy orgán dohledu bude muset zasáhnout a zajistit vyšetření. Pilíř III - tržní disciplína Trţní disciplína má za svůj cíl posílit principy Pilíře I a Pilíře II. Jeho základním principem je povinné zveřejňování informací o rizicích pojišťovny pro ekonomické subjekty (ratingové agentury, finanční trhy) a pojištěnců. Poţadavky vykazování budou muset ve velké míře záleţet od opatření uplatňovaných v předchozích pilířích. Cílem je zvýšení transparentnosti, harmonizace účetních pravidel a posílení srovnatelnosti v přístupech k různým rizikům. Ve třetím pilíři bude probíhat vykazování dvou zpráv, a to Soukromá zpráva orgánu dohledu a Veřejná výroční finanční zpráva. V první zprávě se bude vykazovat na roční bázi a bude obsahovat výklad údajů orgánů dohledu v čtvrtletním období. Co se týče Veřejné výroční finanční zprávy, ta bude obsahovat kompletní informace o řízení pojišťovny a hlavních trendech. Hlavní myšlenkou a cílem regulačního nového reţimu Solvency II je zavedení ekonomického a rizikového kapitálu na bázi standardu a to s ohledem na skutečnost, ţe na globálním trhu je vhodné mít stejné podmínky pro všechny účastníky. Mezi pozitivum můţeme zařadit i to, ţe Solvency II klade výrazný důraz na trţnou disciplínu, neboť vyţaduje zveřejňování důleţitých informací, které se týkají bezpečnosti investování pojistitelů. Mezi další výhody patří: -

Větší transparentnost rizik,

-

Moţnost následného investování volného kapitálu pomocí větší diverzifikace rizik (moţnost většího výnosu a rizika),

-

Niţší poţadavky na kapitál díky šetrnějšímu a propracovanějšímu přístupu a lepšímu procesu řízení rizik, 44

-

Moţnost dosaţení většího zisku,

-

Soulad s realistickým oceňováním dle aktuálního trţního oceňování aktiv a závazků,

-

Důraz na správné řízení pojišťovny s osobitým důrazem na systém řízení rizik, systém vnitřní kontroly, interní audit, pravidla externě svěřených činností.

-

Zvýšení transparentnosti pojistného sektoru,

-

Zvýšení konvergence v regulaci pojistného sektoru v rámci EU,

-

Zavedení pravidel týkajících se rovnocennosti reţimů solventnosti třetích zemí,

-

Zajištění větší flexibility.

Na druhé straně regulační rámec Solvency II s sebou přináší i jisté negativa, které vidíme zejména ve vysoké nákladovosti a také v náročnosti jejich zavádění do podnikání pojišťoven. Při nahrazení stávajícího systému Solvency I systémem Solvency II se některé malé pojišťovny (s nízkým podílem na trhu) mohou dostat do finančních problémů. Všechny pojišťovny budou muset při zavádění nového systému Solvency II do svého podnikání vynaloţit nemalé finanční prostředky. Nový regulační rámec, který se skládá ze tří pilířů, si klade velký důraz nejen na kvantitativní poţadavky, regulaci ve vnitřní kontrole, řízení rizik a principech dohledu, ale také v rámci třetího pilíře na trţnou disciplínu, která znamená povinnost pojišťoven zveřejňovat informace o rizicích a také vytváření analýz aktiv a technických rezerv - naplňování jednotlivých pilířů tohoto nového regulačního opatření nebude levnou záleţitostí. Další nevýhoda spočívá v tom, ţe pokud pojišťovna nedodrţí kapitálové poţadavky, nemusí být zaručena její solventnost. Pokud by byly poţadavky nastaveny příliš striktně, můţe to znamenat sníţené investice do pojistného odvětví. Nevýhoda se můţe naskytnout i ve sníţení zájmu pojišťoven přebírat některé druhy rizik a také u některých druhů pojištění. Zavedení Solvency II můţe způsobit zvýšení cen určitých druhů pojistných produktů nebo u některých kategorií pojistníků, kteří pro pojišťovnu představují vysoké riziko. To se můţe projevit do nepříznivé změny chování pojistníků a vzniku dalších problémů.

6.2 Dopady provádění Solvency II na pojišťovny Provádění předpisového rámce Solvency II bude mít na pojišťovny významný dopad, který se bude dotýkat mnoha oblastí. Ovlivní všechny pojišťovny v rámci Evropské unie a dopad 45

bude rozdílný, vlivem velikosti a propracovanosti pojišťovny. Diskutabilní jsou zejména dopady na malé pojišťovny. Základní činnost ekonomiky pojišťovny je stanovení výše pojistného, coţ znamená zjistit optimální cenu za krytí daného rizika. Můţe nastat stav, při kterém pojišťovny budou zvyšovat ceny pojistných produktů v důsledku zavedení nového regulačního rámce Solvency II, který bude vyţadovat velkou investici do jeho zavedení. Výrazné změny můţeme očekávat v těchto oblastech: -

systém řízení rizik (včetně tvorby vnitřních předpisů, řízení operačního rizika, integrace rizik),

-

změna organizační struktury,

-

poţadavky na vnitřní kontrolní systém, interní audit a compliance,

-

změny v oblasti IT systémů, vyšší nároky na bezpečnost IT a efektivnější procesy,

-

budování datové základny (pro budoucí integraci dat, pro řízení rizik a finančního řízení),

-

účinnější spolupráce mezi jednotlivými odděleními, zejména mezi oddělením řízení rizik a finančním oddělením,

-

změna nároků na kapitál pro pojišťovny (sníţení pro pojišťovny, které disponují kvalitním systémem řízení rizik),

-

nákladnost (časová i finanční),

-

větší spolupráce mezi pojišťovnou a regulátorem.

6.2.1 Systém řízení rizik Nutnost vhodnějších modelů řízení rizik a výkonnosti přináší s sebou nároky na efektivnější alokaci kapitálu. Součástí by měla být integrace řízení rizik a výkonnosti. Náročnost systému by měla být přiměřená velikosti pojišťovny. Změna organizační struktury Implementace Solvency II přináší potřebu zaměstnávat pracovníky, kteří budou mít zkušenosti a budou schopný pracovat s novou metodikou. Zvýšené nároky na kvality zaměstnanců se určitě dotknou organizační struktury pojišťovny. Systém vnitřní kontroly Systém vnitřní kontroly spolu se zavedením Solvency II se bude tak jistě dotýkat změny. Nutnost kontrolního systému, nástrojů zaměřených na posouzení pravdivosti a vypovídací 46

schopnosti informací o činnosti pojišťovny je obsaţena v rámci tří pilířů Solvency II. Základem je i dokumentace rizik, určení pravděpodobnosti dopadu jednotlivých rizik. IT systémy Velkou změnou projdou všechny informační systémy, kterými pojišťovna disponuje. Zvýšené nároky ve směrnici Solvency II vyţadují změny ve vstupních datech, kvalitě dat a integraci dat. Budování datové základny Hlavní důraz bude na efektivnější a kvalitnější udrţování a správu dat. Mělo by dojít k integraci účetních a finančních dat. Spolupráce mezi odděleními Rychlé a úplné poskytování informací bude klíčem k úspěšnému řízení rizik. Vyšší spolupráce se zejména dotkne finančního, účetního oddělení, oddělení compliance a oddělení risk managementu. Kapitálové požadavky Dosud pojišťovny musely dodrţovat poţadované míry solventnosti a minimálního garančního fondu, přičemţ se srovnávaly se skutečnou mírou solventnosti. Pokud byla vyšší nebo rovna poţadované míře solventnosti, byla pojišťovna poţadovaná za solventní. Pokud by byla niţší, ale dosáhla by alespoň jedné třetiny poţadované míry solventnosti, coţ je právě minimální garanční fond, nastává zásah ze strany dozoru. Pokud skutečná míra solventnosti nedosahuje ani výši garančního fondu, pojišťovna je povaţována za nesolventní. Poţadovaná míra solventnosti bude nahrazena za kapitálový poţadavek na solventnost (SCR) a minimální garanční fond minimálními kapitálovými poţadavky (MCR). Velkou výhodou pro pojišťovny bude, pokud budou mít vhodné modely k řízení rizik a důkladný proces řízení rizik. To povede k tomu, ţe budou moci drţet méně kapitálu neţ podle pravidel. Na druhé straně pro pojišťovny s nedostačujícím řízením rizik, můţe být poţadované zvýšení kapitálových poţadavků, coţ se můţe promítnout především do finanční nákladovosti.

47

Finanční a časová nákladnost Pojišťovny budou muset vynaloţit prostředky na případné zaměstnání nových kvalifikovaných pracovníků a proškolení zaměstnanců. Dodatečné náklady si vyţádá také změna v oblasti IT. V oblasti kapitálových poţadavků a interních modelů bude pojišťovna muset vynaloţit další náklady, a to zejména při nastavování svých interních modelů. Tyto finanční dopady jsou úzce spojeny i s časovou nákladností, kdy bude potřeba věnovat dostatek času k důkladnému plánování a vhodné strategie. Spolupráce s orgánem dozoru Spolupráce s orgánem dozoru vychází ze struktury Solvency II - dodrţování kapitálových poţadavků, zásahy v případě nedodrţení a taky informační povinnost pojišťovny vůči subjektům trhu.

6.3 Kvantitativní dopadové studie Evropská komise poţádala CEIOPS o rady ohledně vývoje nového systému Solvency II, který bude pouţit na evropské ţivotní, neţivotní pojišťovny a zajišťovny. Rovněţ byl poţádán k vypracování kvantitativních dopadových studií QIS s cílem zjistit moţné kvantitativní dopady navrhovaných definic a přístupů systémů solventnosti na pojistný trh. Výsledky QIS mohou změnit konstrukci kapitálových poţadavků, která byla navrţena ve směrnici Solvency II a budou tvořit důleţitý kvantitativní vstup CEIOPS k prováděcím opatřením. Je zvláště podstatné, aby se společnosti zapojily do kvantitativních dopadových studií, kde si mohou vyzkoušet regulační direktivu a také se mohou účastnit na vzhledu celého konceptu Solvency II. Dosud jiţ proběhlo pět kvantitativních dopadových studií, které přispívají k tvorbě a implementací nového konceptu na solventnost. Účast v těchto studiích byla dobrovolná, avšak pojišťovny měli moţnost se v nich vyjádřit k připravované směrnici.

6.3.1 QIS1 Od října do prosince roku 2005 se uskutečnila první kvantitativní dopadová studie, kde se zúčastnilo 312 pojišťoven z 19 členských států Evropské unie. Její zaměření spočívalo na úrovni obezřetnosti technických rezerv a výpočtu rizikové přiráţky při různých hladinách spolehlivosti. 48

Hlavní závěr testování ukázal, ţe v oblasti ţivotního pojištění je ve většině případů nastavení technických rezerv vyšší neţ její nejlepší odhad a rizikové marţe rezerv jsou niţší, neţ jaké poţaduje směrnice. Dále zde není dostatek informací ohledně alternativních přístupů, jako jsou náklady na kapitál, navrhovanými firmami. Pro neţivotní pojišťovny je naopak nejlepší odhad technických rezerv vyšší neţ současná úroveň rezerv. Jelikoţ se mnoho zemí neúčastnilo, CEIOPS nemohla definovat závěry pro Evropu jako celek. CEIOPS přiznala, ţe první kvantitativní dopadová studie měla omezení. Nakonec se pojišťovny shodli v třech nejdůleţitějších problémech - nedostatek zdrojů, nedostatek času, nedostatek zkušeností.

6.3.2 QIS2 V květnu 2006 byla zahájena druhá kvantitativní dopadová studie. Zúčastnilo se 514 evropských pojišťoven z 23 zemí. Studie testovala návrhy výpočtů kapitálových poţadavkem SCR a MCR podle standardního vzorce. Šlo o zlepšení kvalitativní části a předmětem studie bylo ověřování modelů a metod pouţívaných při práci prvního pilíře z hlediska jejich vhodnosti. To obsahovalo především oceňovací procedury pro aktivní a pasivní stránky bilance, modely rizikových přiráţek, vhodných struktur a metodologií k výpočtům kapitálových poţadavků. Kalibrace parametrů byla naplánována na testování v třetí kvantitativní dopadové studii. Rozdíl mezi MCR a SCR Největším nedostatkem zjištění při druhé kvantitativní dopadové studie bylo nesprávné nastavení poměru MCR / SCR, coţ dalo podnět ke vzniku třetí kvantitativní dopadové studie. Zhruba u poloviny zemí byl poměr mezi MCR / SCR menší neţ 75%. Poměr blíţící se k hodnotě 100% by znamenal, ţe pojišťovna se dostává velmi blízko k insolventnosti. V době výzkumu i přesto větší část pojišťoven zůstala solventní. Ale pro malé pojišťovny by takto nastavena směrnice měla obrovské dopady. Možnosti přístupů pro výpočet SCR V druhé kvantitativní dopadové studií byla testována kapitálový poţadavek solventnosti na bázi dvou odlišných standardních přístupů. První byl zaloţen na scénářích a druhý na faktorech. Trţní úrokové riziko upřednostnila většina zemí zaloţené na scénářích. Pro ostatní trţní rizika byl preferovaný scénář, avšak bylo navrţeno, aby oba přístupy byly ponechány jako alternativa. 49

Pro pojistné riziko byly oba alternativní přístupy rovnoměrně pouţity, ačkoliv byly pozorovány podstatné rozdíly mezi výstupy, co se ukázala jako problém, který bylo třeba vyřešit. V neţivotním pojištění se zjistilo pojistné riziko jako rizikový faktor a v ţivotním pojištění bylo označeno za rizikový faktor trţní riziko. Výsledkem studie bylo zvýšení solventnosti a minimálního kapitálového poţadavku oproti konceptu Solvency I. Naproti tomu se zvýšil disponibilní kapitál a technické rezervy se sníţily oproti dosavadním. CEIOPS získala díky studií QIS2 řady cenných připomínek a komentářů, které daly základ pro přípravu příští třetí kvantitativní studie QIS3.

6.3.3 QIS3 Třetí kvantitativní dopadová studie se uskutečnila v období od dubna do června roku 2007. Zúčastnilo se 1027 pojišťoven z 28 zemí. Její hlavní cíl spočíval hlavně na výslednou kalibraci standardního vzorce pro výpočet MCR, SCR a poskytnutí detailnějších informací o případném dopadu výpočtu na bilanci pojišťoven a o dopadu na pojišťovny ve finančních skupinách. Dále to byly rizikové přiráţky u technických rezerv pro výslednou podobu Solvency II, coţ bylo předmětem kvantitativního dotazníku. Kaţdá pojišťovna dostala kvantitativní dotazník, ve kterém měla uvést problémy, které vznikly při vyplňování kvantitativního dotazníku. QIS3 stanovila čtyři základní cíle: -

získání dalších informací o pouţitelnosti a vhodnosti výpočtů a testování alternativních výpočtů,

-

hledání kvantitativních informací o moţných dopadech na rozvahu a mnoţství potřebného kapitálu, pokud přístup a kalibrace stanovená v QIS3 by byla přijata jako standardy metodiky Solvency II,

-

shromáţdění informací o vhodnosti navrhovaných kalibrací pro výpočet MCR a SCR,

-

testování vlivu specifikací QIS3 na pojišťovací skupiny.

Problémy QIS3

50

Stávající modely byly velmi náročné pro přizpůsobení poţadavkům QIS3. Zejména se jednalo o modelování šoků na aktivech, modelování zajištění, modelování vzájemných interakcí aktiv a závazků v šokových scénářích. Studie QIS4 bude testovat další detaily, které mohou vytvořit nové poţadavky na modely.

6.3.4 QIS4 V období od dubna do července roku 2008 se uskutečnila jiţ čtvrtá kvantitativní dopadová studie. QIS4 se lišila od předchozích studií tím, ţe prošla klasickou veřejnou konzultací, která trvala dva měsíce. Cílem bylo posoudit dopad připravované regulace Solvency II na evropský pojišťovací trh. Zúčastnilo se celkem 1412 pojišťoven z 30 členských států Evropské unie. Cíle čtvrté kvantitativní studie dopadů QIS4: -

nabýt datovou základnu pro přípravu technických předpisů,

-

zjistit připravenost pojišťoven na moţnost vyuţití interních modelů,

-

ověřit pouţitelnost a přiměřenost výpočtu kapitálových poţadavků,

-

prověřit navrţeny zjednodušené výpočty technických rezerv, rizikové přiráţky a kapitálových poţadavků,

-

zjistit vliv kvantitativních poţadavků na pojišťovny a zajišťovny.

Hlavním námětem studie dopadů bylo testování výpočtů technických rezerv, kapitálových poţadavků a posouzení jejich dopadů na evropský trh. Stejně jako v třetí kvantitativní dopadové studie, rovněţ zde byly stanoveny určité cíle. Ty se shodují ve všech bodech s cíli QIS3, ale byly doplněny a nový pátý cíl, kterým bylo porovnávání interního a standardního modelu. SCR Oproti QIS3 byl odstraněn alternativní přístup vyloučení volných aktiv z měření trţního rizika. Z toho vyplývá, ţe pojišťovny, které disponují velkým mnoţstvím volných aktiv, budou vykazovat zhoršené poměry krytí SCR především v případě investování těchto volných aktiv do rizikovějších aktiv. Tato studie navrhla řadu několika zjednodušení, týkajících se výpočtů technických rezerv a SCR pouţitelné pouze za určitých definovaných okolností. Především byl zaveden koncept tzv. proxies, který představuje techniky pro výpočet technických rezerv v případě, kdy 51

pojistitel není schopen zajistit dostatečnou expertízu nebo v případě, kdy nemá dostatek statistických dat.

6.3.5 QIS5 Na podzim v roce 2010 se uskutečnila jiţ v pořadí pátá kvantitativní dopadová studie QIS5 za přítomnosti 2520 pojišťoven z 30 zemí Evropské unie. Cíle páté kvantitativní dopadové studie QIS5: -

zjištění dopadu Solvency II,

-

otestování přípravy na novou regulaci,

-

zlepšení databází pojišťoven,

-

zlepšení komunikace mezi pojišťovnami a dohledem při implementací Solvency II.

Problematické části QIS5: -

praktická aplikace samotné metodologie,

-

segmentace,

-

kalibrace katastrofického rizika,

-

riziko selhání protistrany - sloţitý výpočet,

-

schopnost absorpce ztrát (technické rezervy a odloţené daně) - sloţitý výpočet a problémy s pochopením navrhované metodiky.

Studie se orientovala na výslednou kalibraci výpočtů kapitálových poţadavků a konečný dopad by pak začlenila do legislativního procesu. Pojišťovny také dostali kvalitativní dotazník, ve kterém se měli zmínit o problémech. V rámci páté kvantitativní studie dopadů přibylo ohodnocení rizik z nehmotných aktiv, které je třeba brát v úvahu při výpočtu kapitálových poţadavků. Dále to bylo zahrnutí rizika do výpočtu kapitálových poţadavků pro ţivotní a neţivotní pojištění. K výrazným změnám došlo také i u kapitálových poţadavků v rámci úvěrového, trţního a operačního rizika. Na závěr můţeme určit, ţe kapitálové poţadavky budou navýšeny oproti QIS4, coţ se odráţí na zvýšenou rizikovou averzi v důsledku dopadů finanční krize na sektor pojišťovnictví s cílem minimalizovat negativní dopady finančních krizí do oblastí.

6.4 Dopad na ekonomiku pojišťoven Jelikoţ nový regulační rámec nebyl ještě aplikován, je těţké předvídat, jak se opravdu dotkne ekonomiky pojišťovny. Předpokladem pro odhadování budoucích dopadů na 52

ekonomiku pojišťovny mohou být výsledky kvantitativních dopadových studií, které vypracoval CEIOPS a také návrh směrnice Solvency II. Důleţitým bodem ekonomiky pojišťovny je stanovení výše pojistného, coţ znamená zjištění optimální ceny za krytí daného rizika. Velkou nezodpovězenou otázkou zůstává fakt, zda pojišťovny zvýší ceny pojistných produktů v důsledku zavedení Solvency II, protoţe velmi kvalitní a důkladná znalost rizika zvyšuje jeho hodnotu, tedy cenu pojistných produktů. Podle zjištění kvantitativních dopadových studií dochází k: -

růstu disponibilních vlastních zdrojů,

-

sníţení hodnoty technických rezerv oproti dosavadní,

-

zvýšení minimálního kapitálového poţadavku a kapitálového poţadavek na solventnost.

Rizika budou spojeny se svými skutečnými ekonomickými náklady, coţ znamená, ţe pojistným odvětvím budou uloţeny vyšší kvantitativní poţadavky, které mohou v krátkém čase zapříčinit sníţení krytí u některých druhů pojištění. Z výhod diverzifikace plyne, ţe subjekty, které patří do pojišťovací skupiny, mohou mít niţší kapitálové poţadavky jako samostatné společnosti. Tento jev můţe vést k růstu konkurenčního napětí na malé a střední pojišťovny. Trţní rizika v konceptu Solvency II budou podléhat kapitálovým poţadavkům, coţ můţe ovlivnit investiční činnost pojistitelů. Kapitálový poţadavek k aktivům s pevným výnosem bude niţší neţ k akcím. To podnítí pojistitelů k nákupu velkého mnoţství dluhopisů na úkor akcií.

53

7 Vývojové tendence v pojišťovnictví Pojišťovnictví je hlavním nástrojem řešení negativních důsledků nahodilostí dopadajících na celou lidskou společnost. Rozvojem technických poznatků, technologií, soustředění nemalých hodnot na malém prostoru a v neposlední řadě zvyšování ţivotní úrovně, dochází ke zvyšování rizikovosti. Na vývoj působí faktory ekonomického směru, kterými jsou změny v obecných ekonomických podmínkách, situace v systémech státního sociálního zabezpečení, globalizační tendence a měnící se poţadavky na provozování sluţeb. Všechny tyto vývojové tendence a změny, jak v oblasti rizika, tak ekonomického charakteru se na vývoji odráţí. V současnosti je moţné pozorovat tyto vývojové tendence: -

Zvyšování významu ţivotního pojištění,

-

Zvyšování ochrany zákazníků pojišťoven a zvyšování povědomí zákazníků o moţnostech vyuţití pojištění ke svým potřebám,

-

Vývoj pojištěnosti,

-

Vývoj v přístupech a metodách prodeje pojistných produktů,

-

Globalizace na pojistných trzích,

-

Reakce na vývoj ve výskytu pojistných událostí katastrofického rozsahu,

-

Uplatnění bankopojištění,

-

Uplatňování alternativních nástrojů krytí rizika,

-

Liberalizace a konsolidace na pojistných trzích,

-

Změny v přístupech pojistitelů k řešení rizik ve své činnosti,

-

Rozšiřování rizik zahrnovaných ke krytí do komerčního pojištění v souvislosti se snahou zvýšit odpovědnosti jednotlivých ekonomických subjektů za vznik škody a návaznost na výskyt nových rizik.

7.1 Pojištěnost a vývoj pojištěnosti Celosvětový ekonomický vývoj dlouhodobě odhaluje vysoký význam pojištění při krytí rizik jednotlivých ekonomických subjektů. Vyuţití pojištění ke krytí veškerých rizik navazuje na vhodnost jednotlivých pojistných produktů. Vyuţití pojištění pro krytí rizik se uskutečňuje

pomocí

hodnocení

pojištěnosti.

54

Hodnocením

pojištěnosti

z pohledu

jednotlivých pojistných produktů se zjišťuje jejich velikost při krytí konkrétních druhů rizik. Plné pojištěnosti se dosahuje, jen pokud jde o povinný pojistný produkt s podmínkou, ţe všichni tuto povinnost splní (povinné ručení). Pokud není legislativně stanovena povinnost mít pojištění, ovlivňuje rozhodování řada faktorů, kterými jsou vnímání rizika ze strany jednotlivých subjektů a ekonomická situace. Rozhoduje cena pojistného produktu a úroveň příjmů konkrétního ekonomického subjektu (vztah ceny pojištění k pořizovací ceně majetku), existence dalších finančních nástrojů, které slouţí k řešení daného rizika a dostupnost konkrétního pojistného produktu. Ukazatelé, prostřednictvím kterých je sledován vývoj globální pojištěnosti: -

Objem předepsaného pojistného – kvantifikuje velikost pojistného, které odpovídá platným pojistným smlouva na celém pojistném trhu v daném roce. Je ovlivněno počtem sjednaných smluv a velikostí pojistných částek, druhy rizik a přístupy, které se uplatňují k oceňování rizik.

-

Velikost předepsaného pojistného na jednoho obyvatele – vyţaduje vedení podrobných statistik – je více vypovídající v rámci pojištěnosti.

-

Rozloţení předepsaného pojistného na ţivotní a neţivotní pojištění – významný v posledních letech, hodnocení pojistných trhů s ohledem na postupně se měníce význam ţivotního pojištění.

-

Pojištěnost měřená velikostí předepsaného pojistného ve vztahu k hrubému domácímu produktu – měří celkovou velikost pojistného v dané zemi s velikostí hrubého domácího produktu. Pro celkové zhodnocení je nutné přepočítat pojistné, které připadá na jednoho obyvatele při zohlednění směnného kurzu. Tento ukazatel je moţné pouţít nejen na celkový pojistný trh, ale i odděleně pro ţivotní a neţivotní pojistný trh.

-

Roční růst předepsaného pojistného – udává změnu ve velikosti předepsaného pojistného, čímţ dlouhodobým sledováním ukazuje vývojové tendence. Jelikoţ tento ukazatel zahrnuje vliv inflace, není moţné ho vyuţít pro mezinárodní srovnání

55

7.2 Faktory ovlivňující pojištěnost Obecné faktory, které ovlivňují úroveň pojištěnosti: -

Ekonomická úroveň země – hodnocení velikosti hrubého domácího produktu, vývoj a hodnoty inflace, úroveň příjmů obyvatelstva a úroveň nezaměstnanosti,

-

Legislativní prostředí, pravidla pojistného práva – míra regulace a dohledu ze strany státu,

-

Vývoj na finančním trhu – jeho podoba a struktura,

-

Úroveň rizikovosti v dané zemi,

-

Rozvinutost pojišťovnictví – struktura nabídky pojistných produktů, struktura a počet pojistitelů),

-

Otevřenost ekonomiky,

-

Všeobecná informovanost o pojišťovnictví,

-

Míra krytí rizik prostřednictvím povinných pojištění.

7.3 Zvyšování významu životního pojištění Význam ţivotního pojištění se průběhem svého vývoje poněkud měnil. Přestoţe původním záměrem ţivotního pojištění bylo krytí rizika smrti, nové produkty ţivotního pojištění slouţí nejen ke krytí rizika smrti, ale i k akumulaci úspor a krytí potřeb na stáří. Můţeme konstatovat, ţe dnešní význam ţivotního pojištění se posouvá od pojištění pro případ smrti k rezervotvorným pojištěním. Během svého vývoje se vyvinula několik alternativ ţivotního pojištění, která se snaţí kopírovat přání a potřeby klientů pojišťoven. Původně mělo krýt pouze dvě rizika, jimiţ jsou riziko úmrtí a doţití. Moderní ţivotní pojištění je souhrnem několika pojistných odvětví a většího počtu druhů pojištění, která různě kombinují zmíněná dvě ţivotní rizika a dále jsou ţivotního pojištění běţně přidávána krytí neţivotních rizik, jako je úraz, invalidita či nemoc. Dále spoření na stáří, investiční nástroj (spoření s výnosem – konkrétní podoba a výše je modifikovaná na základě konkrétního typu pojištění). Z makroekonomického pohledu lze spatřit posun v chápání ţivotního pojištění především: -

Jako alternativní nástroj při krytí potřeb ve stáří, doplňuje (nahrazuje) systém státního důchodového pojištění,

56

-

Úspory v technických rezervách ţivotního pojištění jsou zdrojem pro střednědobé a dlouhodobé investice,

-

Antiinflační charakter – odkládání spotřeby placením pojistného,

-

Přínos pro státní rozpočet zdaněním výnosů pojišťoven.

7.3.1 Vývoj podoby produktů životního pojištění Tendence ve změně struktury ţivotního pojištění lze shrnout následujícím způsobem: -

Zvýšení významu pojištění jako spořícího produktu;

-

Růst variantnosti ţivotního pojištění v rámci pojistné smlouvy;

-

Růst významu investičního ţivotního pojištění;

-

Vyuţití kolektivního ţivotního pojištění;

-

Flexibilita v rámci pojistných smluv ţivotního pojištění.

7.3.1.1 Variantnost v rámci pojistné smlouvy Typ pojištění a pojistné částky vychází z analýzy potřeb klienta, dále z jeho příjmu, zdravotního stavu. Délka pojistné doby je pevně stanovena v pojistné smlouvě na základě pojistné doby na konkrétní počet let nebo do daného věku pojištěného. Výplata pojistného plnění vychází z typu pojištění a není moţné ho měnit: -

Vyplácení úroků – pojistná částka zůstává v pojišťovně, příslušným osobám je vyplácen pouze úrok z této částky a je garantována minimální úroková míra. Oprávněné osoby si mohou kdykoliv vybrat příslušnou pojistnou částku,

-

Vyplacení celého pojistného plnění najednou (pojištěné nebo oprávněné osob),

-

Pevný důchod – nestanovená doba vyplacení, ale částka, která se vyplácí v kaţdém období do doby vyčerpání pojistné částky,

-

Jistý důchod – pojistné se vyplácí formou pravidelných plateb po předem stanovenou dobu (nezávisle na ţivotě jakékoliv osoby),

-

Důchod dvojice osob – pokračuje se ve vyplácení důchodu po smrti první oprávněné osoby po dobu ţivota druhé osoby,

-

Ţivotní důchod – výplata důchodu po dobu ţivota příslušné osoby.

Variantnost je i ve volbě výplaty podílu na zisku (pokud toto ţivotní pojištění obsahuje). Formy výplaty podílu na zisku:

57

-

Vyplacení podílu na zisku přímo v konkrétních obdobích po dobu platnosti pojistné smlouvy,

-

Sleva na pojistném v příštím období,

-

Zkrácení doby placení pojistného,

-

Zvláštní prémie ve výši akumulovaného podílu na zisku, která se vyplácí zároveň s pojistným plněním,

-

Zvýšení důchodu u důchodového pojištění,

-

Uzavření dalšího pojištění s pojistným placením z podílů na zisku pokud toto pojištění je rozdílné od základního pojištění.

Variantnost pojištění souvisí i s volbou a změnou oprávněné osoby. Další moţností je odkupné – provedení částečného odkupu pojistky – pojištěnému se vyplácí pouze část brutto rezervy jeho pojištění a pojistná smlouva zůstává v platnosti. Projevem variantnosti jsou i různé druhy opcí, které obvykle znamenají pro klienta výhodu v souvislosti se zaručenou moţností volby ve stanovených okamţicích z různých variant pokračování pojištění: -

Převod dočasného pojištění na trvalé,

-

Obnovení pojištění – obnova smlouvy na další období (počet obnovení je ve smlouvě omezen), pojištění je stejné jako původní, pojistné odpovídá aktuálnímu věku pojištěného, avšak klient nepodstupuje lékařskou prohlídku,

-

Pojištění další osoby – v rámci jiţ uzavřeného ţivotní pojištění krytí rizika úmrtí pro další osoby,

-

Opce kaţdoroční indexace pojistného (pojistné částky) v závislosti na inflaci.

V současné době je charakteristickým rysem variantnosti ţivotního pojištění moţnost krytí dalších rizik především neţivotního charakteru, především invalidní pojištění, pojištění váţných onemocnění, úrazové pojištění a pojištění dlouhodobé péče. 7.3.1.2 Kolektivní životní pojištění Při kolektivním ţivotním pojištění se sjedná jedna pojistná smlouva, podle které dochází k pojištění skupiny osob (pojištěných). Hlavní výhodou skupinového pojištění je niţší cena oproti individuálnímu pojištění. Cena se odvozuje od niţších jednotkových nákladů na uzavření této smlouvy. (např. niţší náročnost na správu skupiny pojištěných v rámci jedné pojistné

smlouvy,

hromadné

inkaso

pojistného,

niţší

provize

vyplácené

zprostředkovatelům či zjednodušené zdravotní oceňování pro celou skupinu - je stanovena 58

maximální pojistná částka pro danou smlouvu kolektivního ţivotního pojištění uzavíranou s určitou společností, na kterou lze pojistit jednoho pojištěného bez toho, ţe by byl podroben individuálnímu ocenění zdravotního stavu). Nejčastějším druhem kolektivního ţivotního pojištění je případ, kdy zaměstnavatel sjedná svým zaměstnancům ţivotní pojištění na kolektivní bázi jako součást zaměstnaneckých výhod, přičemţ je smlouva sjednána mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou. Zaměstnavatel můţe hradit ve prospěch svých zaměstnanců pojistné v celé výši nebo na úhradu pojistného přispívat alespoň částečně (zbytek si platí zaměstnanec sám). Z dalších skupin, vyuţívající toto pojištění jsou profesní organizace, odborové svazy, zájmová sdruţení nebo také úvěrové dluţníky či majitele platebních karet. V České republice hraje kolektivní ţivotní pojištění v pravém slova smyslu malou roli. Vyskytuje se jen ve své rizikové podobě (krytí rizika úmrtí, úrazu apod.). Kolektivní ţivotní pojištění spojené s uplatněním rezervotvorné sloţky není v České republice ţádané. Důvodem je současný přístup státu k daňovým zvýhodněním ţivotního pojištění. Daňové zvýhodnění můţe být vyuţito pouze za podmínek, ţe pojistník je současně pojištěným. Tzn., aby bylo moţno daňové zvýhodnění vyuţít, nemůţe být sjednáno zaměstnavatelem ve prospěch svých zaměstnanců. Některé pojišťovny přišly s alternativním plánem kolektivního ţivotního pojištění v podobě rámcové smlouvy. Pojišťovna uzavře se zaměstnavatelem rámcovou smlouvu na různé produkty soukromého ţivotního pojištění, poté zaměstnanec uzavírá v rámci programu zaměstnaneckých výhod individuální pojistnou smlouvu s konkrétní pojišťovnou, ale děje se tak pod záštitou zaměstnavatele (podmínka, ţe pojistník je současně pojištěným, je splněna, a tak příspěvky zaměstnavatele mohou být daňově zvýhodněny a zároveň zůstávají výhody skupinového pojištění jednoduchá administrativa, neustálý přehled o platbách, slevy na různé druhy pojištění pro soukromé osoby apod.). 7.3.1.3 Životní pojištění umožňující klientovi rozhodovat o investování rezerv Smíšené pojištění je kombinací rizikového ţivotního pojištění a pevně úročeného bankovního depozita. Investiční ţivotní pojištění je spojení rizikového ţivotního pojištění a investování prostřednictvím otevřeného podílového fondu – nabízí tedy vyšší výnos za cenu vyššího rizika. V poslední době se vyuţívá modifikace ţivotního pojištění – investiční ţivotní pojištění s garantovaným výnosem, reagující na vývojové změny, ovlivňující zájmy pojistníků 59

7.3.1.4 Flexibilní produkty životního pojištění Flexibilní produkty umoţňují přizpůsobit se změnám ve finančních moţnostech a potřebách pojištění pojištěných. První podobu flexibilního produktu ţivotního pojištění bylo tzv. Adjustable Life Insurance – pruţné pojištění pro případ smrti, ve kterém lze zvyšovat nebo sniţovat pojistné či pojistnou částku, přičemţ jsou upraveny i ostatní parametry pojistné smlouvy. Významné je tzv. univerzální ţivotní pojištění, které představuje kombinaci dočasného pojištění pro případ smrti a spořicího účtu, přičemţ je striktně oddělená spořící a riziková sloţka. Flexibilitu představuje, ţe není pevně dané pojistné a lze měnit pojistnou částku pro případ aktuální potřeby pojištěného (přizpůsobování aktuální ţivotní situaci). Pojistník dále není zavázán platit v pravidelných intervalech předem stanovenou výši pojistného – technicky je toto řešeno tak, ţe nepravidelné příspěvky pojistníka se připisují na jeho individuální účet, ze kterého se pravidelně sráţí rizikové pojistné a zůstává rezerva, která se nadále zhodnocuje (tradičně – sjednaná úroková míra, nebo v investičních fondech). Nesmí však dojít k vyčerpání individuálního účtu – nebylo by z čeho nadále hradit rizikové pojistné. Nejnovější produkty jsou kombinací investičního a univerzálního pojištění – na flexibilní a transparentní systém univerzálního pojištění navazuje progresivní metoda zhodnocování rezerv v investičních fondech. U ţivotního pojištění dochází k postupným změnám v jeho podobě, zejména k větší variantnosti produktů s ohledem na zájem a potřeby klienta pojišťovny

7.3.2 Vývoj ve využití životního pojištění ze strany obyvatelstva Z dlouhodobého hlediska se ukazuje růst ukazatelů pojištěnosti, i kdyţ dochází k určitým výkyvům v jednotlivých letech. Jedná se o reakci na měnící se situaci ve státních důchodových systémech jednotlivých zemí, kterou vyvolávají změny v demografické struktuře obyvatelstva. Zvyšuje se význam alternativních nástrojů řešení potřeb lidí ve stáří, kde hraje významnou roli ţivotní pojištění a dále systémy penzijního pojištění. S větším významem ţivotního pojištění v rámci důchodových systémů se uplatňuje určitá forma podpory ţivotního pojištění ze strany státu. Nejčastěji jde o daňové zvýhodnění pro kvalifikovaná pojištění (výrazný podíl spořivé sloţky ţivotního pojištění, minimální pojistná doba, věk čerpání pojistného při doţití).

60

Sledujeme zvyšující se pojištěnost v rámci ţivotního pojištění i v jeho struktuře. Ţivotní pojištění má větší roli spořící sloţky, mění se míra variantnosti a také míra uplatnění investičního ţivotního pojištění, která závisí zejména na těchto faktorech: -

Existence nástrojů s obdobným vyuţitím,

-

Tradice v přístupu obyvatel ke spoření,

-

Ekonomické moţnosti obyvatelstva k vyuţití ţivotního pojištění (úroveň příjmů a míra zdanění obyvatelstva)

-

Podpora ze strany státu,

-

Uplatňovaný systém důchodového zabezpečení,

-

Nabídka produktů ţivotního pojištění a jeho stabilita,

-

Vymezení ţivotního pojištění v rámci systému důchodového zabezpečení.

7.4 Reakce na vývoj ve výskytu pojistných událostí katastrofického rozsahu V posledním období dochází k růstu počtu a rozsahu zaznamenaných katastrof, a to buď přírodních, nebo z jiných neţ přírodních vlivů (např. teroristických činů). Za přírodní katastrofy povaţujeme: lesní poţáry, mráz, sucho, zemětřesení, povodně a záplavy, vichřice atd., nebezpečí vyvolaná lidským faktorem mohou být: exploze, letecké, silniční, ţelezniční nebo lodní neštěstí, velké poţáry, důlní neštěstí, terorismus, zřícení mostů a budov atd. V oblasti přírodních katastrof nepříznivý vývoj přičítáme zejména změnám klimatu – ty se projevují právě povodněmi, suchem, vichřicí a dalšími přírodními ţivly, které mají katastrofické dopady. Nutno konstatovat, ţe ne všechny katastrofické události jsou zároveň pojištěnými událostmi.

61

Graf č. 7 – Počet katastrofických událostí v letech 1970 – 2011

Zdroj - SWISS RE, Sigma No 2/2012: Natural catastophes and man-made disasters in 2011 (vlastní překlad a úprava), www.swissre.com

Katastrofy posledních let, ať uţ přírodního charakteru nebo teroristických útoků nebo jiných událostí, které vyvolali lidské činnosti, měly vliv na vývoj světového pojistného trhu. Dlouhodobě pozorujeme růst katastrofických škod, přestoţe v jednotlivých letech můţeme sledovat velké výkyvy. Změny nastávají v dopadech pojistitele a zajistitele, reakci pojistitelů a zajistitelů na výskyt katastrof a dále v přístupu jednotlivých ekonomických subjektů k pojištění. Pro pojistitele a zajistitele vyšší výskyt katastrof znamená zvýšení velikosti celkového pojistného plnění, dále to můţe pro některé z nich znamenat zhoršení jejich finanční situace a postavení na pojistném nebo zajistném trhu, případně i jejich zánik. Nová poznání o výskytu rizik v souvislostech, se kterými se nepočítalo, znamenají zkušenosti, na základě kterých pojistitelé a zajistitelé zavádějí striktnější postupy při hodnocení pojistitelnosti rizik s katastrofickými dopady a mění konstrukci zajistných a pojistných produktů, zejména nahodilost, kvantifikovatelnost, ekonomickou přijatelnosti, moţnost vzájemného vyrovnání rizik. Pojistitelé začínají uplatňovat striktnější pojistné podmínky a to formou uplatnění výluk a ve větším rozsahu a míře limity pojistných plnění. Dále upřesňují kvantifikaci rizika přizpůsobující se výši tarifů pojistného. Na výskyt katastrofických událostí reagují jednotlivé ekonomické subjekty zvýšeným zájem o pojistné produkty a to nejvíce v rámci majetkových či odpovědnostních pojištěních.

62

Graf č. 8 – Pojištěné ztráty způsobené katastrofami v letech 1970 – 2011

Zdroj: SWISS RE, Sigma No 2/2012: Natural catastophes and man-made disasters in 2011 (vlastní překlad), www.swissre.com

Rizika povodně a komerční pojištění Nejvýznamnějšími riziky s katastrofickými dopady v našich podmínkách jsou povodně a záplavy. Rozlišují se různé příčiny vzniku a typy povodní: -

Prolomení hrází a přehrad,

-

Nahromadění ledu,

-

Příliv bahna,

-

Povodně v souvislosti s rozvodněním vodních toků (dlouhodobé nadměrné sráţky zvyšují hladiny vodních toků)

-

Zvýšení hladiny podzemních vod,

-

Náhlé povodně (sráţky velké intenzity na jednom místě – následkem jsou lokální škody),

-

Vichřice,

-

Lahar (po erupci sopky následný silný déšť dováţí naplaveny do údolí),

-

Tsunami,

-

Náraz meteoritu – pokud dopadne do vodní plochy, má za následek rozlití vody.

Povodňové škody s vysokou frekvencí se odráţí v niţší úrovni škod a v případě vysokých škod je typická jejich nízká frekvence. Riziko povodně má zřídka se vyskytující frekvenci (dvacetiletá, padesátiletá, stoletá voda), avšak vzniklé škody mají katastrofické dopady. 63

Není moţné je řešit standartním krytím ţivelního rizika (to se vztahuje jen na rizika, způsobená škodami v akceptovatelném rozsahu). S obecnou existencí rizika povodně a záplavy se můţeme vyrovnat: -

Vyhnutím se oblastem, ve kterých je toto riziko zvýšené,

-

Vhodnou formou konstrukce majetkových hodnot,

-

Ochranou jednotlivých majetkových hodnot,

-

Rekultivací řek a jejich ochranou,

-

Mobilitou,

-

Pojištěním.

Moţnostmi minimalizace ztrát spojených s rizikem povodně mají své limity, výhody i nevýhody. Tyto teoretické metody je vhodné účinně kombinovat při praktických úvahách. Na řešení existence rizika povodně je zapotřebí spolupůsobení státu, jednotlivých ekonomických subjektů a v souvislosti s uplatněním pojištění jako nástroje vyrovnávání se s rizikem povodně také pojišťovacích a zajišťovacích institucí. Vyrovnat se s rizikem můţeme preventivními opatřeními nebo financováním jiţ nastalých škod souvisejících se záplavami a povodněmi katastrofického rozsahu. Moţnosti financování důsledků výskytu katastrofických povodní a záplav: -

Ex ante – vyuţívání pravidel zaloţených na pojistném principu, tzn., ţe se předem počítá s moţností realizace rizika povodně nebo záplavy. Uplatňují se formy tradičního pojištění na základě pojistně technického principu – v rámci dostatečně velkého rizikového kolektivu dochází k vyrovnání rizika. Kaţdý z členů tohoto rizikového kolektivu přispívá do společného fondu v závislosti na velikosti rizika povodně či záplavy a očekává úhradu nákladů spojených s krytím povodňových škod, pokud nastanou. Výhodami jsou: o poškození povodněmi jsou nezávislí na dobré vůli ostatní (před placením do společného fondu byl dohodnutý účel a druh událostí krytých z fondu), o při uplatňování pojištění nevynakládáme prostředky na krytí škod z pohledu státu, o rychlé provedení plnění na úhradu škody, protoţe rozsah krytí je předem definovaný, o při správně organizovaném rizikovém společenství mohou být téměř všechny majetkové škody a ztráty spojené s podnikáním, 64

o zpětný vliv na riziko povodně – při vysokém riziku je moţné odmítnout pojištění, zvednout cenu za toto pojištění nebo vyšší cena v případě neuplatnění protipovodňových opatření. -

Ex post – financování realizované zejména prostřednictvím úvěrů, státních datací nebo privátních darů. Toto řešení můţe znamenat prospěch pro ekonomický subjekt získávající odpovídající krytí škod bez vytváření vlastních finančních podmínek. Nevýhodou je větší zatíţení, protoţe břemeno nemůţe být po události děleno na příslušné části ekonomickým subjektům v čase nastání události. Je sloţité nestranně rozdělovat finanční pomoc těm, kteří ji skutečně potřebují. Poškozené ekonomické subjekty mohou z morálního pohledu poţadovat správnou kompenzaci, ale často závisí na důvěře a ochotě dárců a na závěrech politických rozhodnutí, která musí zváţit potřeby postiţených katastrofickými povodněmi a pravidla měnové politiky s ohledem na moţnost zvýšení státního dluhu. Výsledkem můţe být neloajálnost vůči části populace, která nebyla škodami postiţena, jelikoţ vláda v závislosti na míře škod a celkových ztrátách finanční pomocí zavede tvrdší daňové břemeno pro všechny ekonomické subjekty, coţ můţe být neschůdné.

Státy přistupují rozdílně ke krytí katastrofických škod, důleţité je uplatnění předem definovaného přístupu ke krytí ţivelních událostí, resp. kdy budou tyto škody kryty soukromým pojišťovnictvím, stát zasahuje do krytí škod při katastrofických událostech. Tvoří se speciální povodňový fond, který slouţí na krytí katastrofických škod. Z důvodu vysokého daňového zatíţení obyvatelstva jsou omezení objemu prostředků a v tvorbě fondů ve vyšších objemech. Soukromé pojišťovny někdy odmítají pojistit riziko povodně, buď ho nenabízejí, nebo jen v omezeném rozsahu u vymezených majetkových hodnot. Mezi další moţné formy podpory ze strany státu na krytí katastrofických škod je příspěvek státu na pojištění, nebo uplatnění povinného pojištění. V rámci komerčního pojištění jsou tyto přístupy ke krytí rizika povodně: -

Fakultativní individuální krytí (uskutečňuje se odděleně od ostatních rizik),

-

Fakultativní krytí s horním limitem plnění,

-

Fakultativní krytí v rámci ţivotního pojištění,

-

Přizpůsobené krytí s odstupňovaným pojistným a spoluúčastí,

-

Přizpůsobené krytí v rámci poţárního pojištění,

-

Přizpůsobené státní řešení. 65

Pojistitelnost rizika povodně a záplavy Riziko povodně a záplavy bere pojistitel v úvahu z pohledu jeho ekonomické přiměřenosti. Základní kritéria, podle kterých se pojistitel rozhoduje o přijetí rizika povodně a záplavy, jsou: -

Určitelnost – škody související s rizikem povodně a záplavy musí být vyčíslitelné, pojistitel musí dopředu ohodnotit důsledky daného rizika,

-

Nahodilost – je taková skutečnost, kdy se události pravidelně či méně pravidelně opakují. Toto nesplňují oblasti, ve kterých v posledním období došlo dvakrát, nebo vícekrát ke škodám, která souvisely s povodněmi nebo záplavami. V ohroţenějších lokalitách pojistitelé odmítají krýt toto riziko, pokud nejsou vyuţita zábranná protipovodňová opatření, která pojistitel uzná za dostatečná,

-

Jednoznačnost – vychází z jasné určitelnosti a přiřaditelnosti škod k riziku povodně a záplavy. Škody nemohou být zaměňovány s jinými obdobnými událostmi. Zajištění je uskutečňování přesným definováním pojmu povodeň či záplava a přesným vymezením výluk z pojistného plnění, které jsou sjednané dopředu v rámci smluvních ujednání,

-

Odhadnutelnost – kritérium vycházející z kvantifikovatelnosti rizika povodně a záplavy, Pro splnění povinností vyplývajících ze smluvního ujednání musí být pojistitel schopné dané riziko precizně ocenit – vyčíslit vztah mezi potenciálem škod a jejich frekvencí. Zjišťuje očekávané průměrné roční škody a moţnost nastání extrémních škodních událostí. Kvantifikací se přesně vymezuje moţná velikost škod v případě katastrofických škod – vychází z průměrných škod v minulosti, avšak je potřeba zohlednit i nastání výkyvů od zjištěných průměrných hodnot. Zjišťuje se maximální moţná škoda a pravděpodobná maximální škoda.

-

Vzájemné vyrovnávání rizik -

vytvoření dostatečně rozsáhlého rizikového

kolektivu ekonomických subjektů, kteří jsou ohroţeni obdobným rizikem, -

Ekonomická přijatelnost – související s moţností nastání katastrofálních důsledků povodní. Jejich výskyt můţe ohrozit ekonomickou rovnováhu pojistitele, či jeho existenci. Z tohoto důvodu bude krytí moţností velkých škod zvaţovat v souvislosti svého finančního potenciálu a dále s moţností zajištění tohoto rizika. Ekonomickou přijatelnost řeší pojistitel konstrukčními přístupy k pojištění zahrnující krytí rizika povodně a záplavy, jejichţ dopadem je, ţe pojistitel hradí jen určitou část škod. Mezi hlavní konstrukční prvky patří limity a spoluúčasti. 66

Spoluúčast se odráţí ve sníţení pojistného plnění ze strany pojistitele a současně ve sníţení administrativy (malé nevýznamné škody jsou vyloučeny z pojistných plnění). Pozitivum je ve velikosti pojistného a stimulaci pojištěných ekonomických subjektů (jejich vlastní snahou sniţovat velikost škod). Limity udávají horní hranici pojistného plnění. Formy spoluúčastí jsou: procento z pojistné částky, pevná částka, procento ze škody, integrální franšíza. Limity jsou dané procentem s pojistné částky, pevnou částkou – horním limitem pojistného plnění nebo ohraničením velikosti škodních limitů za určité období. Zajistitel přebírá ke krytí tu část škod, která představuju vrcholy ve velikostech škod – extrémní (katastrofální) škody. Je rozšířená proporcionální forma zajištění, které neodpovídají potřebám krytí katastrofálních škod, protoţe se zajistitel podílí na krytí předem dohodnuté části pojistných plnění pojistitelů a velikost ceny za zajištění se odvozuje od velikosti pojistného vyinkasovaného pojistitelem. Neproporcionální formy zajištění, které vyhovují potřebám krytí katastrofických událostí. Kryjí vrcholy škod, ale nevýhodou pro pojistitele můţe být cena zajistného krytí, která se odvíjí od ocenění rizika zajistitelem. Zajištění typu Catastrophe excess of loss (CatXL) nejvíce odpovídá potřebám krytí katastrofických škod. Zajistitel se zavazuje vůči pojistiteli uhradit škody, které vyplývají z jedné události v předem určeném rozsahu, pokud přesahují sjednanou hranici (prioritu). Cena za toto zajištění se skládá několika komponentů modelováním povodní a záplav se zjišťuje pravděpodobnost realizace těchto rizik. Zajistitel také zahrnuje do ceny interní a externí náklady (správní náklady), kapitálové náklady a adekvátní ziskovou přiráţku. Povodňové škody a krytí těchto škod prostřednictvím komerčního pojištění Povodně a záplavy s katastrofickými důsledky vyskytující se v posledním desetiletí v Evropě zapříčinily velké škody. V té době bylo typické krytí následků prostřednictvím pojistných plnění v rámci komerčního pojištěním. To zapříčinilo přehodnocení přístupu pojistitelů ke krytí rizika povodně a záplavy. Povodně, které postihly Českou republiku, překvapili veřejnost, která na krytí katastrofických ţivelních událostí nebyla dostatečně připravena jak z pohledu státních orgánů, tak z pohledu jednotlivých subjektů. Pojistitelé nabízeli krytí rizika záplavy a povodně běţné ve svých standartních produktech, přesto byla pojištěnost nízká a docházelo k nízké pojištěnosti majetkových hodnot. Nízkou pojištěnost vyplývá ze změn v cenách majetkového pojištění. S vytvářením pojistného trhu se přizpůsobuje výše pojistného změněným podmínkám ve škodovosti, v cenách 67

majetkových hodnot a v souvislosti s nutností ekvivalence při provozu jednotlivých pojistných produktů u soukromých pojišťoven. Negativní zkušenosti pojišťoven zapříčinili, ţe standardně nezahrnují do pojištění majetku krytí rizika a záplavy, pokud ano tak za velkou přiráţku k ceně, nebo omezenou pojistnou částkou. Dopady povodní a záplav na pojistné trhy Výskyt katastrofických povodní se odráţí na přístupy zajistitelů a pojistitelů. Prvotní dopad škod z povodní v České republice na pojistitele nebyl významný. Důsledkem bylo přehodnocování pohledu na katastrofické škody, zejména ze strany zajistitelů. Z jejich pohledu je Evropa náchylná k častým extrémním výkyvům počasí. Negativní dopad na zajistitele znamená, ţe placená plnění mnohonásobně překročila zajistné obdrţené za dobu svého působení v České republice. Vychází to z uplatnění proporcionální podoby zajistných smluv. Zajistitelé mění přístup ke krytí katastrofických škod ve formách zajištění, omezení zajistných kapacit a reakcí, odráţející se v ocenění rizika povodně a záplavy (draţší pojistná ochrana). Změny v hodnocení pojistitelnosti a ocenění rizika povodně provedli i pojistitelé. Pojistitelé v některých oblastech odmítají pojistnou ochranu, uplatňují omezení ve výši pojistného plnění při realizaci rizika povodně či záplavy. Zkušenosti zemí Evropské unie ukazují nutnost uvaţování o participaci státu při krytí katastrofických rizik. Jde o účast státu, která je součástí celkového systémového řešení – uplatnění vícestupňového krytí rizika povodně a záplavy. Povodně a záplavy patří v České republice k událostem s moţností škod velkého rozsahu. Dále je Česká republika ohroţená vichřicemi.

7.5 Vývoj v přístupech a metodách prodeje pojistných produktů V prodeji pojistných produktů převaţuje zprostředkovaný prodej. Mění se struktura a podíl zprostředkovaného prodeje a zvyšuje se význam přímého prodeje prostřednictvím klasických

forem

přímého

prodeje

i

prostřednictvím

internetu.

V oblasti

zprostředkovaného prodeje pojistných produktů snahy směřují k vyšší míře ochrany zákazníků a současně k vyšší transparentnosti a přehlednosti v konstrukci pojistných 68

produktů. Zvyšuje se míra regulace zprostředkovatelské činnosti a i nároky na pojišťovací zprostředkovatele se zvyšují. Současně přístupy v regulaci směřují ke sjednocení regulace pro prodej finančních produktů. Ekonomické integrační trendy a rozvoj moderních telekomunikačních technologií jsou nástrojem pro rozvoj distribuce pojistných produktů prostřednictvím moderních přístupů (internet, telefon a další distribuční kanály). Výhodou je dostupnost z celé oblasti 24 hodin denně 7 dní v týdnu, aktuálnost, rychlost, aktualizace dat, niţší náklady na distribuci produktů a moţnost zpětné vazby. Nevýhodou je dostupnost jen pro určitou část obyvatelstva, pochyby o bezpečnosti při přenosu dat, moţnost vyuţití jen u produktů s niţší mírou poradenství a nízkým počtem parametrů (cestovní a havarijní pojištění, pojištění domácnosti). Podmínkou je jasná a jednoduchá forma konstrukce pojistných produktů. V budoucnu se uvaţuje i o uplatnění tzv. Home insurance.

7.6 Uplatňování alternativních nástrojů krytí rizika Snahy o zvýšení efektivity při přenosu riziky vyplývají z alternativních nástrojů pro krytí rizika. Charakter těchto produktů je smíšení, kombinují se konstrukční prvky a mají společné prvky: -

Produkty jsou vytvářeny najednou pro celou skupinu rizik,

-

Délka trvání je delší neţ jeden rok,

-

Produkty jsou šité na míru a řeší klientovy specifické potřeby,

-

Umoţňují transfer rizika.

Mezi alternativní nástroje krytí rizik se řadí: -

Pojistné deriváty,

-

Vytváření společných finančních zdrojů – podle dohodnutých pravidel se poskytují prostředky z fondu těm subjektům, které postihne nějaká ztráta. Je dohodnuta maximální výše pomoci. Problém je vyuţití finančních prostředků pouze ve výši vloţených prostředků do fondu. Pouţívá se pro rizika většího rozměru.

-

Dohody o vzájemné pomoci mezi podniky – účastníci se zavazují ve vzájemné pomoci v případě, ţe jednomu z nich vznikne nějaká vymezená škoda (jde například o manuální pomoc při odstraňování následků škod). Mezi partnery musí být vysoká míra sounáleţitosti a důvěry – poté se stává tato forma krytí rizik nejefektivnějším způsobem. Pouţívá se pro malá a střední rizika. 69

-

Kapitálové trhy,

-

Finanční zajištění – určené k řízení finančních rizik pojišťovacích společností, zaměřuje se na finanční výsledek pojištění. Primárně se nevztahuje na pojistné technické riziko, ale chrání bilanční výsledek pojišťovny před nebezpečími, která vyplývají z pojišťovacího obchodu. Kryjí riziko investiční, měnové a úvěrové,

-

Samopojištění – vytváření vlastních peněţních prostředků ke krytí rizika nebo vyuţití úvěru nebo kombinací těchto variant. Výhody jsou: podnik se snaţí sniţovat riziko ve vlastním zájmu, pravidelně ukládané prostředky do fondu by měly být niţší neţ pojistné (nevznikají náklady na správu pojištění, zisk pojišťovny a provize), nedochází ke sporům mezi pojistitelem ohledně škod, úroky z investovaného fondu náleţí podnikateli. Mezi nevýhody se řadí: škoda můţe mít katastrofální rozsah, coţ můţe firmu ekonomicky vyčerpat, příspěvky do fondu jsou kvalifikované jako daňově neuznatelný náklad (rozdíl od pojištění), škoda můţe nastat kdykoliv (i na začátku vytváření fondu, kdy není naspořen dostatek finančních prostředků), nemůţe se uplatnit rozptyl rizika z plošného a časového hlediska, kapitál musí být investován do krátkodobých investic (pro záruku okamţité disponibility). Vyuţitím úvěru není potřebné vytvářet rezervy z vlastních zdrojů, které se mohou vyuţít k investičním účelům. Úvěr se realizuje po vzniku ztráty. Nevýhody jsou v těchto okolnostech: o Krytí rizika se řeší aţ po vzniku samotné ztráty, coţ vede k podceňování preventivní činnosti, o Nejistota poskytnutí úvěru v dostatečné míře a v potřebném období, o Podnikatelský subjekt musí hradit i úrok z poskytnutého úvěru.

-

Kaptivní pojištění

- metoda přenosu rizika mezi velkými národními a

nadnárodními průmyslovými společnostmi. Mateřská firma vytvoří dceřinou společnost za účelem přejímání některých z jejích pojistitelných rizik. Podnětem k zaloţení kaptivní společnosti je neochota pojistného trhu přijímat speciální rizika nebo poskytování plného krytí. Kaptivní pojišťovnu lze chápat jako pojistitele, jehoţ primárním cílem je krýt rizika spojená s vlastní činností zakladatelského subjektu (vnitropodniková, soukromá pojišťovna). Pokud má tato pojišťovna sídlo v daňově příznivé oblasti, má i vliv na daňové povinnosti mateřské společnosti.

70

7.7 Změny v přístupech pojistitelů k řešení rizik ve své činnosti Pojistitelé reagují na měnící se ekonomické podmínky změnami v rizikovosti u jimi provozovaných pojistných produktů a změnami, které se týkají změn na finančních trzích. Uplatňují se nové přístupy při vyrovnávání se s riziky a řízení pojišťovacích institucí v návaznosti na měnící se podmínky. Dochází k přechodu na řízení, které je zaloţené na přístupu asset liability managent.

Prosazují se nové přístupy k regulaci zaměřené na

finanční stabilitu pojišťoven a dochází k přehodnocování postupu ve sledování solventnosti.

7.8 Rozšiřování rizik zahrnovaných do krytí v rámci komerčního pojištění Rozšiřování rizik do komerčního pojištění je reakce na vývoj ve změně způsobu ţivota, změně ţivotní úrovně, ve vyuţívání technologií a v neposlední řadě v právním podvědomí lidí. Stále více nabývají na významu pojistné produkty kryjící finanční ztráty (pojištění pro případ přerušení provozu, pojištění záruk, úvěrové pojištění, pojištění právní ochrany) a události, jako řešení následných dopadů nebo uplatnění asistenčních sluţeb. Význam jednotlivých pojistných produktů se zvyšuje spolu s obecným ekonomickým vývojem daného období (v době finanční krize vyuţívání pojištění neschopnosti splácet a pojištění za škody manaţerů společností). Předpokládá se větší míra uplatnění produktů komerčního pojištění pro krytí událostí, které jsou nyní předmětem řešení v rámci sociální sféry (uplatnění komerčního zdravotního pojištění). V oblasti škod na ţivotním prostředí, bude uplatňováno environmentální pojištění v širším rozsahu, neţ je tomu dnes, dále pojištění k řešení škod, které jsou spojené s vyuţíváním informačních technologií.

71

8 Vývoj pojišťovnictví v České republice Obrázek č. 2 – Souhrnné údaje dle metodiky ČAP 1-12/2014

Zdroj: http://www.cap.cz/images/statisticke-udaje/vyvoj-pojisteno-trhu/2014-4.pdf

Obrázek č. 3 – Předepsané smluvní pojistné dle metodiky ČAP podle objemu 112/2014

72

Zdroj: http://www.cap.cz/images/statisticke-udaje/vyvoj-pojisteno-trhu/2014-4.pdf

Obrázek č. 4 – Předepsané pojistné dle metodiky ČAP – vybrané položky 1-12/2014

73

Zdroj: http://www.cap.cz/images/statisticke-udaje/vyvoj-pojisteno-trhu/2014-4.pdf

Závěr Pojištěnost a její trend růstu bude i nadále pokračovat, avšak dojde k prohloubení rozdílů v dynamikách růstu průmyslově vyspělých zemí a tzv. Emerging markets. Zatímco trhy průmyslově vyspělých zemí jsou do značné míry saturovány, v růstu propojištěnosti bude citelně bránit obezřetná upisovací politika a vysoká konkurence na trhu finančních sluţeb. Trhy tzv. Emerging markets nabízejí při zvolení správné obchodní strategie, respektování specifik daného trhu atraktivní trţní příleţitosti. Pro udrţení pozice pojistitelů na trhu bude nezbytné reagovat inovací produktů a přizpůsobit je konkrétním potřebám svých klientů.

74

Pojistitele stále více stimulují k soustředění své činnosti na tzv. „core pojišťovací aktivity“ nové regulatorní poţadavky. Od rizikovějších činností nebo od oblastí, které nemají dobře tarifně zmapovány, budou pojistitelé s největší pravděpodobností nuceni ustoupit. Dále se pojistitelé se budou snaţit upevnit a vylepšit své kapitálové pozice, do budoucna předpokládám výraznější nástup fúzí a akvizicí, neboť nová regulatorní pravidla pravděpodobně z pojistného trhu vytlačí slabší a menší pojistitele. Implementací nových regulatorních rámců dojde s největší pravděpodobností ke zpřísnění pojistných podmínek, a jelikoţ dlouhodobě nebude moţné saturovat negativní výsledky z pojistně technické činnosti přebytky z kapitálové činnosti, navýšení pojistných tarifů bude nevyhnutelným krokem. Tím dojde k dalšímu sníţení komerční účinnosti pojišťovnictví. K zabezpečení úlohy pojišťovnictví bude tedy nezbytné hledat další techniky vedoucí ke zvýšení jeho účinnosti a k akcentu na hledání alternativních moţností přenosu rizika. Vyuţití systémového vícevrstvového finančního zabezpečení se aktuálně jeví jako nejschůdnější řešení. Shledávám trţní příleţitost pro pojistitele v zaměření pozornosti na oblast tzv. Emerging markets. Trhy v této oblasti nejsou zdaleka saturovány a při respektování specifik daného trhu, volbě vhodné obchodní strategie mohou pojistitelé v této oblasti dosáhnout výrazných růstů obchodů. Silný potenciál představují muslimské státy, pro které je typickým znakem nízká míra propojištěnosti. Odlišné kulturní tradice totiţ historicky brání rozkvětu tradičnímu pojišťovnictví. Orientace na islámské pojistné modely je cestou ke zvýšení propojištěnosti. Bohuţel v oblasti tzv. Emerging markets ţije také skoro 4 mld. lidí, kteří disponují méně neţ 4 USD na den. Sjednávání klasických pojištění zde není moţné, řešení rizik nízkopříjmových skupin obyvatel mohou přinést tzv. mikropojištění. Domnívám se, ţe produkty mikropojištění, by měly být dále konstruovány v takové formě a podobě, aby co nejlépe vyhověly potřebám daného trhu. Aktuálně mohou představovat významný potenciál pro světové pojišťovnictví.

75

Seznam grafů Graf č. 1- Vývoj počtu pojišťoven v České republice v letech 1997 – 2014 Graf č. 2 – Struktura finančního trhu

17 19

Graf č. 3 – Podíl pojišťoven na celkovém předepsaném pojistném smluvních pojišťoven dle metodiky ČAP – 4. Q 2014

26

Graf č. 4 – Podíl jednotlivých center na celosvětovém předepsaném pojistném

26

Graf č. 5 – Hierarchické uspořádání pramenů práva Evropské unie

30

Graf č. 6 – Proces řízení rizik ve společnosti

38

Graf č. 7 – Počet katastrofických událostí v letech 1970 – 2011

62

Graf č. 8 – Pojištěné ztráty způsobené katastrofami v letech 1970 – 2011

63

Seznam tabulek Tabulka č. 1 - Vývoj směrnic v oblasti ţivotního pojištění

33

Tabulka č. 2 – Vývoj směrnic v oblasti neţivotního pojištění

34

Seznam obrázků Obrázek č. 1 – Pilíře Solvency II

43

Obrázek č. 2 – Souhrnné údaje dle metodiky ČAP 1-12/2014

72

Obrázek č. 3 – Předepsané smluvní pojistné dle metodiky ČAP podle objemu

73

Obrázek č. 4 – Předepsané pojistné dle metodiky ČAP – vybrané poloţky

74

76

Seznam použité literatury 1. BÖHM, Arnošt, Karina MUŢÁKOVÁ. Pojišťovnictví a regulace finančních trhů. Příbram: Professional Publishing, první vydání, 2010. ISBN 978-80-7431-035-5. 2. BÖHM, Arnošt. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie: (vybrané aspekty). Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357020-3. 3. BORCH, Karl Henrik. Economics of insurance. Amsterdam, NY [US]: NorthHolland, 1990. 4. BORCHARDT Klaus-Dieter. ABC práva Evropské unie. Úřad pro publikace Evropské unie, 2011. ISBN 978-92-78-40726-1. 5. CIPRA, Tomáš. Kapitálová přiměřenost ve financích a solventnost v pojišťovnictví. Ekopress, 2002, ISBN 80-86119-54-8. 6. CIPRA, Tomáš. Pojistná matematika: teorie a praxe. Praha: Ekopress, 2006. ISBN 80-86929-11-6 7. ČEJKOVÁ, V., NEČAS, S. Pojistný trh: distanční studijní opora. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2005. ISBN 80-210-3661-3. 8. DAŇHEL, Jaroslav. Pojistná teorie. Praha, Professional Publishing, 2005, ISBN 80-86419-84-3. 9. DAŇHEL, Jaroslav., DUCHÁČKOVÁ, Eva., RADOVÁ, J. Analýza globálních trendů ve světovém a českém komerčním pojišťovnictví. Praha, Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1256-3. 10. DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. Ekopress, 2009, ISBN 978-80-86929-51-4. 11. DUCHÁČKOVÁ, Eva., DAŇHEL, Jaroslav. Teorie pojistných trhů. Praha, Professional Publishing, 2010, ISBN 978-80-7431-015-7. 12. DUCHÁČKOVÁ, Eva a kol. Pojistné trhy: změny v postavení pojišťovnictví v globální éře. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2012. ISBN 978-80-7431-0782. 13. CHALOUPECKÝ, J., MARVAN, M.: Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3. díl, Česká pojišťovna, a.s., Praha, 1997. 14. KARFÍKOVÁ, M., V.,PŘÍKRYL a kol.. Pojišťovací právo. Praha: Leges, 2010. ISBN 978-80-87212-45-5. 77

15. LACINA, Lubor a kol. Měnová integrace: náklady a přínosy členství v měnové unii. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-560-5. 16. MAJTÁNOVÁ, A., DAŇHEL, J., DUCHÁČKOVÁ, E., KAFKOVÁ, E. Pojišťovnictví – Teorie a praxe. Praha, Ekopress, 2006, ISBN 80-86929-19-1. 17. MAJTÁNOVÁ, Anna. Poisťovníctvo: teória a prax = Pojišťovnictví: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2006. ISBN 80-869-2919. 18. MARVAN, M., CHALOUPECKÝ, J.: Dějiny pojišťovnictví v Československu, 2. díl, Alfa Konti, Bratislava, 1993. 19. MARVAN, M.: Dějiny pojišťovnictví v Československu, 1. díl, Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha, 1989. 20. ŘEZÁČ, F. Řízení rizik v pojišťovnictví. Brno, Masarykova univerzita, 2011, ISBN 978-80-210-5637-4. 21. SMEJKAL, V., RAIS, K. Řízení rizik. Praha, Grada, 2003, ISBN 80-247-0198-7. 22. SVOBODA, Karel, Historický vývoj pojišťovnictví, Sdruţení československého úřednictva a ústavů peněţních, 1910. 23. SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-313-4. 24. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5., aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-631-8. 25. VOŢENÍLEK, Václav; CHLAŇ, Alexander. Pojišťovnictví. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2003. ISBN 80-7194-564-1

Zákony: 1. ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES ze dne 29. června 1995, kterou se mění směrnice 77/780/EHS a 89/646/EHS o úvěrových institucích, směrnice 73/239/EHS a 92/49/EHS o jiném neţ ţivotním pojištění, směrnice 79/267/EHS a 92/96/EHS o ţivotním pojištění, směrnice 93/22/EHS o investičních podnicích a směrnice 85/611/EHS o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP). In: Úřední věstník EU, L

168,

s.

0007-0013.

Dostupné

z:http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31995L0026:CS:HTML,

78

2. EU. Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. In: Úřední věstník EU,

C83/47-197

ze

dne

30.3.2010.

Dostupné

z

http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:cs:PDF, 3. EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/89/EU ze dne 16. listopadu 2011, kterou se mění směrnice 98/78/ES, 2002/87/ES, 2006/48/ES a 2009/138/ES, pokud jde o doplňkový dozor nad finančními subjekty ve finančním konglomerátu. In: Úřední věstník EU, L 326/113-141. Dostupné z: http://cap.cz/ItemF.aspx?list=DOKUMENTY_01&view=pro+web+pr%C3%A1v n%C3%AD+p%C5%99edpisy+EU, 4. ČESKO. Zákon č. 40/1964 Sb. ze dne 26. 2. 1964 ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 19, s.201-248. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=40/1964%20&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_ smlouvy 5. ES, NAŘÍZENÍ KOMISE č. 358/2003 ze dne 27. února 2003 o pouţití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví. In: Úřední věstník EU, L53/8, s. 230-238. Dostupní z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:08:02:32003R0358:CS:PDF, 6. ČESKO. Zákon č. 37/2004 Sb. ze dne 17. prosince 2003 o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 12, s. 582-599. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=37/2004&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_sml ouvy, 7. ČESKO. Zákon č. 57/2006 ze dne 2. února 2006 o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. In: Sbírka zákonů České republiky, částka

24,

s.

777-833.

Dostupné

z:

http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-

zakonu/SearchResult.aspx?q=57/2006&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_s mlouvy, 8. ČESKO. Zákon č. 277/2009 Sb. ze dne 22. července 2009 o pojišťovnictví. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 85, s. 3918-3993. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=277/2009&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_sm louvy, 79

9. EU. Rozsudek Soudního dvora 1. března 2011 ve věci C-236/09 Association belge des Consommateurs Test-Achats ASBL a další v. Conseil des ministres. Dostupné

z:

http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62009CJ0236:cs:HTML, 10. ČESKO. Zákon č. 99/2013 ze dne 20. března 2013, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie. In: Sbírka zákonů České republiky,

částka

46,

1027-1028.

Dostupné

z:

http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386:3bwvsailiyy&ie=UTF8&q=99/2013%20#gsc.tab=0&gsc.q=99%2F2013&gsc.page=1,

Internetové zdroje: 1. Businessinfo.cz.

Vnitřní

trh

EU.

Dostupné

z:

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vnitrni-trh-evropske-unie5159.html#!&chapter=5, 2. Computerweekly.com. Solvency II: What CIOs need to know. Dostupné z: http://www.computerweekly.com/feature/Solvency-II-What-CIOs-need-to-know, 3. EURACTIV. Českou republiku zasáhly povodně. EU je připravena pomoct. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/ceskou-republikuzasahly-povodne-eu-je-pripravena-pomoct-010870, 4. EURACTIV. Peníze na pomoc se záplavami v rozpočtu chybí. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/clanek/penize-na-pomoc-se-zaplavamiv-rozpoctu-chybi-tvrdi-komisar-lewandowski-010879, 5. eur-lex.europa.eu. Bílá kniha o systémech záruk v pojišťovnictví. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0370:FIN:CS:PDF, 6. Europa.eu

Poskytování

sluţeb.

Dostupné

z:

http://europa.eu/youreurope/business/profiting-from-eu-market/providingservices/index_cs.htm, 7. Europa.eu Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství, Smlouva o EHS

-

původní

znění

(nekonsolidovaná

verze).

Dostupné

z:

http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_eec_cs. htm, 80

8. Europa.eu.

Jednotný

trh

pro

Evropu

ve

21.

století.

Dostupné

z:

http://europa.eu/legislation_summaries/internal_market/internal_market_general_fr amework/l70004_cs.htm, 9. Europa.eu.

Solvency

II

project

PillarIII.

Dostupné

z:

http://ec.europa.eu/internal_market/insurance/docs/solvency/speeches/parente_en.p df, 10. Euroskop. Instituce EU. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/76/sekce/instituceeu/,

Euroskop.

Stručná

historie

vnitřního

trhu.

Dostupné

z:

https://www.euroskop.cz/8732/sekce/strucna-historie-vnitrniho-trhu/, 11. Euroskop.

Volný

pohyb

kapitálu.

Dostupné

z:

Dostupné

z:

https://www.euroskop.cz/8737/sekce/volny-pohyb-kapitalu/, 12. Euroskop.

Volný

pohyb

zboţí.

https://www.euroskop.cz/8734/sekce/volny-pohyb-zbozi/, 13. Evropská komise. Stěţejní iniciativa strategie Evropa 2020. Unie inovací. Dostupné z:

http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0546:FIN:CS:PDF, 14. Evropský parlament. Finanční sluţby: Lamfalussyho proces – vznik a pouţití v praxi.

Dostupné

z:

http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/market/legislation/article_720 1_cs.htm, 15. JWG. Study finds €33.3 billion EU 'change the bank' spend set to skyrocket by 2015. Dostupné z: http://www.jwg-it.eu/media.php?menuID=1&itemID=92, 16. KOTAŠKA, Miroslav. Solvency II: Jsou pojišťovny připraveny? Opojištění.cz. Dostupné

z:

http://www.opojisteni.cz/ekonomika/solvency-ii-jsou-pojistovny-

pripraveny/, 17. KPMG. Čtvrtletník pro top management Horizonty. Listopad 2010. Dostupné z: http://www.kpmg.com/CZ/cs/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Horizons/Doc uments/KPMG_1011_Horizonty-Financni-sektor.pdf, 18. KPMG.

Solvency

II.

Dostupné

z:

http://www.kpmg.com/cz/cs/industry/insurance/solvency-iisolved/documents/kpmg-solvency-ii-pilir-2.pdf, 19. KPMG.

Solvency

II.

Dostupné

http://www.kpmg.com/cz/cs/industry/insurance/solvency-iisolved/stranky/default.aspx, 81

z:

20. LHOTSKÁ, Kateřina. Pojištěnci nesmějí být diskriminování – co vlastně soud rozhodl? Opojisteni.cz. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvojtrhu/pojistenci-nesmeji-byt-diskriminovani-co-vlastne-soud-rozhodl/, 21. Linde

Praha.

Legislativní

aktuality

č.

3/2012.

Dostupné

z:

http://www.linde.cz/html/media/LEGISLATIVNI_AKTUALITY_c_3-2012.pdf, 22. Lloyďs.

Omnibus

II

Directive.

Dostupné

z:

http://www.lloyds.com/the-

market/operating-at-lloyds/solvency-ii/legislative-developments/omnibus-ii, 23. MFČR. Novela měnící zákony v souvislosti s reformou dohledu nad finančním trhem

v

Evropské

unii

nabyla

účinnosti.

Dostupné

z:

http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/kapitalovy-trh/investicni-sluzbya-organizovani-trhu/2012/novela-menici-zakony-v-souvislosti-s-ref-9936, 24. MFČR. Právní předpisy EU k Plánu legislativních prací MF na rok 2013. Dostupné z:

http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/plan-legislativnich-praci-

ministerstva/201301/pravni-predpisy-eu-k-planu-legislativnic-8238, 25. MFČR. Právní rámce. Pojišťovnictví v ČR. Platná legislativa. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/regulace/pojistovnictvi/pravni-ramce, 26. MFČR. Státní dozor v pojišťovnictví. Výroční zpráva 2003. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhr nne_informace_fin_trhy/archiv/pojistovny/download/2003_vyrocni_zprava_poj.pdf , 27. ONDER, Štěpán. Architektura Solvency II. KPMG, 2006. Dostupný z: nb.vse.cz/kbp/TEXT/IIR%20SolvencyII.ppt, 28. opojisteni.cz. KPMG: Zhodnocení současného vývoje pojistného trhu. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvoj-trhu/kpmg-zhodnoceni-soucasnehovyvoje-pojistneho-trhu/, 29. opojisteni.cz. Sjednocení sazeb v pojistném znamená zlevnění pro muţe. Dostupné z:

http://www.opojisteni.cz/produkty/zivotni-pojisteni/sjednoceni-sazeb-v-

pojistnem-znamena-zlevneni-pro-muze/, 30. Opojištění.cz.

EU

představila

nástupce

CEIOPS.

Dostupné

z:

http://www.opojisteni.cz/ekonomika/eu-predstavila-nastupce-ceiops/, 31. Opojištění.cz. Evropská unie uvaţuje o zavedení Solvency 2 aţ v roce 2015. Dostupné

z:

http://www.opojisteni.cz/ekonomika/dohled-nad-pojistnym-

trhem/evropska-unie-uvazuje-o-zavedeni-solvency-2-az-v-roce-2015/,

82

32. Opojištění.cz. Náklady na Solvency II ve Spojeném království přesáhly 3 mld. liber.

Dostupné

z:

http://www.opojisteni.cz/rizika/teorie-a-praxe/naklady-na-

solvency-ii-ve-spojenem-kralovstvi-presahly-3-mld-liber/, 33. Opojištění.cz. Pojistitelé si stěţují na nejasné kapitálové poţadavky Solvency II. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/pojistovny/pojistitele-si-stezuji-na-nejasnekapitalove-pozadavky-solvency-ii/, 34. Peníze.cz. UNIe nám v pojištění naordinovala UNIsex. Co si o tom myslíte? Dostupné z: http://www.penize.cz/zivotni-pojisteni/226697-unie-nam-v-pojisteninaordinovala-unisex-co-si-o-tom-myslite, 35. Produktovelisty.cz.

Vše

o

investičním

pojištění.

Dostupné

z:

http://www.produktovelisty.cz/finq-history/comments/2005/comm07.pdf, 36. ŠÍSTKOVÁ, Dagmar. Pojišťovny a jejich věčná bolest: povinný reporting. Opojištění.cz.

Dostupné

z:

http://www.opojisteni.cz/ekonomika/dohled-nad-

pojistnym-trhem/pojistovny-a-jejich-vecna-bolest-povinny-reporting/, 37. Vláda.cz. Informační systém pro implementaci práva EU. Databáze č. 16. Cesta do Evropské

unie.

Dostupné

z:

http://isap.vlada.cz/dul/cesty.nsf/7f723857997b924bc1257926004bd509/acea27caf 924b5e2c12563b7006ab475?OpenDocument, 38. ZAHRADNÍK, Petr a Jan JEDLIČKA Česká spořitelna. Speciální analýzy. Únor 2004.

Problém

EU

Compliance

ve

finančním

sektoru.

Dostupné

z:

http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/EU_Compliance-report.pdf, 39. www.brokerteam.cz/historie 40. www.cap.cz 41. www.cnb.cz 42. www.ceiops.org 43. http://ec.europa.eu/finance/insurance/solvency/index_en.htm 44. http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:21991A0727%2801%29:E N:HTML 45. http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:335:0001:0155:CS:PDF 46. www.finance.cz 47. www.financnivzdelavani.cz 48. www.mfcr.cz 83

49. www.psp.cz 50. www.swissre.com

84