Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
VÝVÌSKOVÁ SDÌLENÍ Preklinické studie ÈTVRTEK/THURSDAY 9. 1. 2014, 17.15–18.15 P1p WHAT IS THE SENSITIVITY OF PRENATALLY METHAMPHETAMINE-EXPOSED MALE AND FEMALE RATS TO THE EFFECT OF AMPHETAMINE TREATMENT IN ADULTHOOD? Jaká je citlivost samcù a samic potkana laboratorního na úèinek amfetaminu v dospìlosti po prenatální expozici metamfetaminem Macúchová E., Nohejlová K., Hrebíèková I., Malinová M., Šlamberová R. Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, Praha Psychostimulant drugs have been shown to affect brain regions which are involved in the process of learning and memory consolidation. Our previous studies demonstrated that there are sex differences in the effect of drugs. The aim of the present study was to investigate how prenatal methamphetamine (MA) exposure and application of amphetamine in adulthood affect cognitive functions of adult female and male rats. Mothers of the tested offsprings were exposed to injections of MA (5 mg/kg) or saline (S) during the entire gestation. Cognitive functions of adult rats were tested as ability of spatial learning in the Morris Water Maze (MWM). Animals were injected daily with amphetamine (5mg/kg) or S directly after finishing the MWM testing. The test consisted of three phases: Place navigation test, Probe test and Retention memory test. Our data demonstrate that prenatal MA exposure did not induce changes in learning or memory of adult male and female rats tested in the MWM. In the Place navigation test, adult amphetamine administration increased the distance traveled, the search error and the latency to reach the hidden platform in female but not in male rats. In the Probe test, adult amphetamine administration increased numbers of crossing the quadrant where the platform was located but not duration of swimming across the previous platform position. Furthermore, in the Place navigation test, both drug exposures (prenatal MA exposure and adult amphetamine treatment) showed sex differences in the velocity of swimming; females were faster than males. This sex difference in the velocity during Place navigation test was not apparent in saline groups (prenatal or adult exposure). In the Probe test, females swam less often across the place of the previous platform position or across the quadrant of previous position of the hidden platform than males. In the Retention memory test, females in diestrous swam faster than males. Thus, our results indicate that the prenatal MA-exposure and adult amphetamine treatment affect the behavior of rats in sex-specific manner. Podpoøeno GAUK 545212, GAUK 545612, GAÈR P303/10/0580, PRVOUK P34.
45
P2p ROZDIELY V MATERSKOM SPRÁVANÍ A VÝVINE MLÁÏAT POTKANA LABORATÓRNEHO ZÁVISIA OD DOBY PRENATÁLNEJ APLIKÁCIE METAMFETAMÍNU Time of prenatal methamphetamine exposure affects maternal behavior and development of pups Malinová M., Hrebíèková I., Macúchová E., Ferdová M., Nová E., Pometlová M., Šlamberová R. Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, Praha Metamfetamín (MA) podávaný v období gravidity ovplyvòuje materské správanie a tiež postnatálny vývin mláïat potkana laboratórneho. Cie¾om našej práce bolo porovnaś úèinky MA na matku a jej potomstvo v závislosti od obdobia aplikácie poèas gravidity. V období zodpovedajúcemu embryonálnym dòom (ED) 1-11 sme oèakávali morfologické zmeny, zatia¾ èo v období zodpovedajúcemu ED 12-22 skôr zmeny funkèné. Samiciam potkana laboratórneho bol subkutánne aplikovaný MA (5mg/kg) alebo fyziologický roztok v prvej a druhej polovici gravidity. Materské správanie sme sledovali testom pozorovania (PD 1-22) a „retrieval“ testom (PD 1-12). Vývin mláïat sme sledovali v nasledujúcej sérii testov: vzpriamovací reflex na podložke (PD 1-12), negatívna geotaxia (PD 9), vzpriamovací reflex zo vzduchu (PD 17), hrazdièka a rotujúci valec (PD 23). Sledovali sme taktiež prírastok váhy mláïat a deò otvárania oèí. V materskom správaní sa nepotvrdili žiadne rozdiely v závislosti od doby podávania MA poèas gravidity, a to ani v teste pozorovania, ani v „retrieval“ teste. MA aplikovaný poèas druhej polovice gravidity znížil u matiek èas kàmenia sa, èo koreluje s anorektickým úèinkom MA. Tento úèinok nebol potvrdený u matiek vystavených MA poèas prvej polovice gravidity. MA aplikovaný v oboch obdobiach gravidity neovplyvnil pôrodnú váhu mláïat, ale hmotnostný prírastok poèas obdobia laktácie bol nižší u skupín prenatálne vystavených MA oproti kontrolnej skupine. Mláïatá vystavené úèinku MA poèas ED 1-11 boli pomalšie pri vzpriamovacom reflexe z podložky poèas prvých 2 postnatálnych dní v porovnaní s kontrolnou skupinou. U mláïat ovplyvnených MA poèas ED 12-22 sme rozdiely vo vzpriamovacom reflexe oproti kontrolnej skupine nepozorovali. Na druhej strane MA aplikovaný poèas ED 12-22 zhoršil výkon samcov na hrazdièke. Tento efekt nebol signifikantný pri prenatálnej aplikácii MA poèas ED 1-11. Zdá sa teda, že MA aplikovaný poèas prvej polovice gravidity zhoršuje skorý senzorimotorický vývin mláïat, zatia¾ èo MA aplikovaný v druhej polovici gravidity ovplyvnil výkon na hrazdièke na konci obdobia laktácie. Podpoøeno GAUK 545612, GAÈR P303/10/0580, PRVOUK P34.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 P3p ÚÈINOK CHRONICKEJ APLIKÁCIE METAMFETAMÍNU NA KOGNITÍVNE FUNKCIE POTKANA LABORATÓRNEHO V ZÁVISLOSTI OD PRENATÁLNEJ EXPOZÍCIE TOU ISTOU DROGOU Effect of chronic methamphetamine on cognitive function in rats depends on prenatal exposition to the same drug Hrebíèková I., Macúchová E., Malinová M., Nohejlová K., Šlamberová R. Ústav normální, klinické a patologické fyziologie, 3. LF UK Praha Drogová závislosś u žien v priebehu tehotenstva je alarmujúci problém po celom svete. Drogy ohrozujú nie len ich zdravie, ale keïže ¾ahko prechádzajú placentárnou bariérou i do plodu, môžu okrem iného ovplyvniś vývoj centrálneho nervového systému, kterého následky èasto pretrvávajú až do dospelosti. Metamfetamín (MA) je jednou z najèastejšie užívanou drogou tehotných žien. Opakované prenatálne exponovanie týmto psychostimulanciom vyvoláva v dospelosti zvýšenú senzitizáciu na tú istú drogu u potkanov. Predmetom nášho experimentu bolo porovnanie úèinku prenatálnej a chronickej aplikácie MA na kognitívne funkcie laboratórneho potkana v závislosti na dobe exponovania poèas gravidity. Matky testovaných samcov boli denne v prvej (GD 1-11) alebo v druhej (GD 12-22) polovici gravidity subkutánne ovplyvnené MA (5 mg/kg) a fyziologickým roztokom (S), èo predstavujú obdobia vývoja mozgu korespondujúce s ¾udským prvým a druhým trimestrom. Kognitívne funkcie (priestorové uèenie a pamäś) u dospelých samcov ovplyvnených matiek boli testované v MWM (Morris Water Maze). Poèas prvých 6 dní pokusu prebiehal test uèenia (Place navigation test), 8. deò boli zvieratá testované Probe testom a na 12. deò prebehol test pamäti (Retention memory test). Poèas celého pokusu MWM boli samce chronicky exponované MA (1 mg/kg). Naše výsledky poukazujú, že u zvierat prenatálne a chronicky ovplyvnených drogou poèas prvého trimestru gravidity nenastali zmeny v uèení, probe teste ani teste pamäti. Zvýšila sa iba rýchlosś u zvierat s chronickou aplikáciou MA v dospelosti v porovnaní s S skupinou poèas prvej fázy testovania, fázy uèenia. Pokus zameraný na druhý trimester gravidity preukázal interakciu medzi prenatálnou aplikáciou MA a aplikáciou drogy v dospelosti. Skupina samcov prenatálne aj chronicky ovplyvnená MA (MA/MA) plávala rýchlejšie, no v uèení bola pomalšia ako skupina MA/S. V Probe teste skupina MA/S dosahovala nižšiu rýchlosś a preplávala kratšiu vzdialenosś ako MA/MA èi S/S skupina, èo naznaèuje preh¾adnejšie plávanie týchto zvierat. V teste Retention memory skupina S/ MA preplávala kratšiu vzdialenosś v porovnaní s S/S èi MA/ MA skupinou bez ovplyvnenia rýchlosti, latencie èi pohybu v nesprávnom kvadrante, èo naznaèuje zmeny v použitých stratégiách poèas plávania. Naše výsledky naznaèujú rozdiely v úèinku prenatálnej a chronickej aplikácie MA poèas prvej a druhej fázy intrauterinného vývinu u samcov potkanov v teste MWM. Podpoøeno GAUK 545612, GAÈR P303/10/0580, PRVOUK P34.
Abstrakta
P4p VLIV PSYCHOSTIMULACIÍ NA SOCIÁLNÍ INTERAKCE POTKANÙ Effects of psychostimulants on social interaction of adult male rats Pometlová M., Šlamberová R. Ústav normální, klinické a patologické fyziologie, 3. LF UK Praha Požití psychostimulaèních látek výraznì ovlivní chování lidí i savcù. Tyto látky mohou navodit agresivní chování a mìnit sociální interakce (SI). Cílem naší práce je porovnání vlivu nízkých dávek amfetaminu a MDMA na sociální interakce na SI dospìlých potkaních samcù. Použili jsme test sociálních interakcí (File et al., 1978), varianta s nízkým stresem. 45 minut pøed vlastním testem sociálních interakcí experimentální skupiny dostaly jednu ze tøí dávek amfetaminu (0,5; 1,0; 1,5 mg/kg), nebo MDMA (2,5; 5; 10 mg/kg). Kontrolním skupinám byl aplikován fyziologický roztok. Prvních 5 minut chování potkanù bìhem testu bylo zaznamenáno a následnì vyhodnoceno pomocí ODLog softwaru (Macropod Software). Byly hodnoceny jednotlivé prvky sociálních aktivit a nesociálních aktivit. Amfetamin ve všech dávkách snižoval celkový èas strávený sociálními interakcemi. Jeho dvì vyšší dávky (1,0 a 1,5 mg/kg) hlavnì snížily „allo-grooming“ a „following“, zatímco ostatní prvky SI nebyly sníženy signifikantnì. Amfetamin v tìchto vyšších dávkách také mìnil nesociální aktivity. Zvýšil „walking“ a „rearing“ a snížil „sniffing“. MDMA mìnilo jednotlivé prvky SI. MDMA ve všech dávkách snížilo pouze „climbing“, vyšší dávky MDMA (5 a 10 mg/kg) snižovaly „allo-grooming“ a nejvyšší dávka (10 mg/kg) snížila „following“. Všechny dávky MDMA stejnì jako amfetamin mìnily nesociální aktivity. Zvýšily „walking“ a „rearing“ a snížily „sniffing“. Výsledky mùžeme shrnout tak, že sledovaná psychostimulancia mìní sociální interakce v závislosti na jejich dávce. Podpoøeno GACR P303/10/0580, PRVOUK P34. P5p OVLIVNÍ EXPOZICE METAMFETAMINU DÙSLEDKY AKUTNÍHO STRESU V HIPOKAMPU DOSPÌLÝCH POTKANÙ? Does methamphetamine exposure affect the consequences of acute stress in the hippocampus of adult rats? Matìjovská I., Bernášková K., Tomková S., Šlamberová R. Ústav normální, klinické a patologické fyziologie 3. LF UK, Praha Cílem práce bylo zjistit, zda vyvolá intermitentní hypoxie u dospìlých potkanù (model akutního stresu, Jensen, 1997) zmìny v indukované epileptiformní aktivitì øezù z hipokampu a zda je tuto aktivitu možno ovlivnit aplikací metamfetaminu. Potkani (dospìlí samci kmene Wistar) byli rozdìleni do ètyø skupin (S – akutní stres, M – akutní expozice metamfetaminu a akutní stres, P – prenatální expozice metamfetaminu a akutní stres a C – pouze manipulace se zvíøaty a bez akutního stresu). Po dekapitaci a vynìtí mozku byly hipokampy rozkrájeny na plátky o tloušśce 350 μm a byla zaznamenána jejich spontánní elektrická aktivita v arteficiálním cerebrospinálním moku (ACSF) a aktivita v ACSF bez hoøèíku („low magnesium epilepsy model“).Mìøeny byly latence vzniku prvního epileptiformního grafo elementu, latence rozvoje pravidelné aktivity a incidence záchvatù. U všech ètyø skupin byly sledovány i charakteristiky výbojù. Intermitentní hypoxie v modelu akutního stresu vyvolala statisticky významné zmìny v aktivitì øezù z hipokampù a zároveò byly zjištìny zmìny v charakteristice výbojù. Expozice
46
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
metamfetaminu, zejména prenatálnì aplikovaného, v našem pokusu tyto dùsledky akutnì vyvolaného stresu v hipokampu snížila. Podpoøeno GAÈR P303/10/0580, PRVOUK P34. P6p VPLYV CHRONICKÉHO STRESU NA EXPRESIU GÉNOV REGULUJÚCICH SYNTÉZU LIPOPROTEÍNOV A NA ÚZKOSTNÉ SPRÁVANIE Effect of chronic stress on the gene expression of genes involved in lipoprotein metabolism and anxiety behaviour Pokusa M.1, Lin H. J.2, Gajdošechová L.1, Babic S.1, Danevová V.2, Ding S. T.2, Zórad Š.1, Ježová D.1 1 Ústav experimentálnej endokrinológie, SAV, Bratislava 2 Department of Animal Science and Technology, National Taiwan University, Taipei, Taiwan Metabolické poruchy predstavujú v súèasnosti závažnú komplikáciu psychofarmakologickej lieèby. Je to dôsledkom nielen nežiaducich úèinkov psychofarmák, ale aj samotnej psychopatológie a environmentálnych faktorov, napr. chronického stresu. Hoci epidemiologické údaje poukazujú na silnú asociáciu medzi chronickým stresom a civilizaènými ochoreniami vrátane psychických porúch a porúch lipidového metabolizmu, zúèastnené etiologické mechanizmy zostávajú nejasné. V našej práci sme skúmali dôsledky chronického stresu na úzkostné správanie a na tkanivá podie¾ajúce sa na syntéze a odbúravaní lipoproteínových molekúl. Potkany kmeòa Wistar boli vystavené chronickému stresovému podnetu v podobe imobilizácie (2 h/denne) po dobu 14 dní. Úzkostné správanie sa hodnotilo testom vyvýšeného plusového bludiska. Zvieratám boli následne odobraté nadoblièky, epididymálne tukové tkanivo, peèeò a krvná plazma. Výsledky ukázali zníženie poètu vstupov a èasu strávenom v otvorených ramenách bludiska, èo poukazuje na rozvoj úzkostného správania v skupine stresovaných zvierat. Dôsledky stresu sa prejavili zvýšením relatívnej hmotnosti nadoblièky a poklesom relatívnej hmotnosti tukového tkaniva, celkovej hmotnosti tela, ako aj hmotnosti peèene. Vystavenie stresu malo za následok pokles aktivity lipoproteínovej lipázy (LPL) v tukovom tkanive, ktorá sa podie¾a na uskladnení mastných kyselín. Signifikantne zvýšená bola génová ako aj proteínová expresia apolipopoproteínu C3 (ApoC3), ktorý je inhibítorom LPL. ApoC3 je zložkou lipoproteínových èastíc malej hustoty a je spájaný s nárastom krvnej koncentrácie triacylglycerolov. U stresovaných zvierat bola v tukovom tkanive zvýšená koncentrácia mRNA pre mikrozomálny transportný proteín pre triglyceridy (MTTP), zúèastòujúci sa na formovaní lipoproteínov ve¾mi malej hustoty (VLDL, chylomikróny) prevažne v peèeni a èrevách. Pod¾a najnovších poznatkov sa MTTP zúèastòuje aj na procese uskladòovania mastných kyselín v lipidových kvapôèkach v bunkách tukového tkaniva. V peèeni sa expresia ani jedného z meraných génov poèas stresu nemenila. Získané výsledky potvrdzujú významnú súvislosś chronického stresu nielen s úzkostným správaním, ale aj s metabolizmom tukového tkaniva. Naša práca po prvýkrát popisuje reguláciu k¾úèových molekúl transportných systémov lipidov v podmienkach silného stresového podnetu, kedy je nevyhnutná dostupnosś energie vo forme lipidov pre pokrytie zvýšených energetických nárokov organizmu. Podpoøeno SAS-NSC JRP 2010/07, APVV-0028-10.
47
P7p TEORIE SEBELÉÈENÍ V ANIMÁLNÍM MODELU KO M O R B I D N Í D E P R E S E A K A N A B I N O I D N Í ZÁVISLOSTI Evidence for self-medication theory in an animal model of comorbid depression and cannabinoid addiction Babinská Z., Kuèerová J., Šulcová A. Farmakologický ústav LF MU, Brno Úvod: Skúsenosś s užívaním marihuany v Èeskej republike uvádza pod¾a štatistík 42 % študentov vo veku 16 rokov. Komorbidita medzi depresiou a drogovou závislosśou na marihuane bola klinicky popísaná a snaží sa ju objasniś teória samolieèenia, ktorá bola navrhnutá na základe monoaminergickej hypotézy depresie, kde podanie látok zvyšujúcich monoaminergickú neurotransmisiu môže u¾aviś depresívnym symptómom (Khantzian, 1985). Podobne ako iné zneužívané látky aj marihuana indukuje uvo¾nenie dopamínu v mezolimbickej dráhe odmeny. Výskumom bol dokázaný adiktívny potenciál syntetického agonistu CB1 receptoru WIN 55-212,2 , ktorý bol následne úspešne implementovaný do modelu operantnej autoaplikácie (Fattore et al., 2001). Cie¾om štúdie bolo validovaś model komorbidnej depresie navodený pomocou olfaktorickej bulbektómie (OBX) spolu so závislosśou na kanabinoide modelovanou operantnou autoaplikáciou (IVSA). Metódy: Zvieratá boli náhodne rozdelené do dvoch skupín. Jednej skupine bola prevedená bilaterálna ablácia èuchových bulbov, druhá podstúpila slepú operáciu. Po perióde rekonvalescencie prebehol test preferencie sacharózy. Následovalo testovanie lokomócie v aréne s rozmermi 42 × 30 × 60 cm. Zvieratám bol následne implantovaný intrajugulárny katéter za úèelom intravenóznej operantnej autoaplikácie testovaného CB1 agonistu. Výsledky: Preferencia sacharózy bola signifikantne nižšia u OBX skupiny. Z h¾adiska lokomócie sa výrazne prejavila hyperaktívna odpoveï na neznáme prostredie typická u bulbektomovaných zvierat. Operantný príjem WIN 55-212,2 bol u bulbektomovaných zvierat vyšší a spojený s kratšou latenciou do získania prvej dávky. Extinkcia správania za úèelom vyh¾adania drogy u bulbektomovaných zvierat zabrala dlhšie èasové obdobie ako pri kontrolnej skupine. Záver: Nižšia preferencia sacharózy v OBX skupine je typickým prejavom anhedónie ako následku ablácie èuchových bulbov. Výsledky lokomócie u týchto zvierat sú prejavom hyperaktívnej odpovede na neznáme prostredie. Príjem WIN 55-212,2 bol oproti kontrolnej skupine vyšší, s kratšou latenciou a neskoršou extinkciou, èo koreluje so zisteniami v IVSA modeli s aplikáciou metamfetamínu (Kuèerová et al., 2012). Validovaný model navrhujeme pre testovanie lieèiv s potenciálom zlepšenia prognózy drogovej závislosti. Táto práca vznikla vïaka projektu „CEITEC – Støedoevropský technologický institut“ (CZ.1.05/1.1.00/02.0068) z Evropského fondu regionálního rozvoje.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 P8p ÚÈAST GHRELINU A ENDOGENNÍCH KANABINOIDÙ V MECHANISMECH OPIOIDNÍ ZÁVISLOSTI The role of ghrelin and endogenous cannabinoids in mechanisms of opioid dependence Havlíèková T.1, Jeøábek P.1, Kaèer P.2, Kršiak M.1, Pushkina N.3, Šustková-Fišerová M.1 1 Ústav farmakologie, 3. LF UK Praha 2 Ústav organické technologie, VŠCHT Praha 3 Klinika adiktologie, 1. LFUK a VFN Praha Cíl: V pøedešlé studii jsme prokázali úèast ghrelinových mechanismù v dopaminergním (DA) systému opioidní odmìny. Tato odmìna však není plnì závislá na dopaminu a kanabinoidy pravdìpodobnì hrají dùležitou roli v nedopaminergních odmìòovacích mechanismech opioidù. Proto jsme v rámci úèinku morfinu (MO) zkoumali vztah mezi ghrelinem a kanabinoidy. Efekt MO, s nebo bez premedikace antagonistou ghrelinového receptoru GHSR-1A (triazolový derivát, JMW2959), na hladiny endogenních kanabinoidù – anandamidu (AEA) a 2-arachidonylglycerolu (2-AG) v nucleus accumbens shell (NACSh), jsme sledovali pomocí CNS mikrodialýzy in vivo u potkanù. Metodika: Neuromediátorové zmìny v NACSh po aplikaci MO s nebo bez premedikace JMV2959 jsme sledovali u akutního podání látek a v modelu MO relapsu (MO 5, 10 mg/kg s.c. 20 min po JMV2959 6 mg/kg i.p.; fyziologický roztok (FR) s.c./i.p.). U relapsu jsme podávali MO opakovanì, 1× dennì po dobu pìti dnù ve zvyšujících se dávkách (10–40 mg/kg s.c.), s následnou spontánní abstinencí. 10. den abstinence jsme v anestézii implantovali vodiè pro mikrodialyzaèní kanylu do NACSh. 12. den abstinence jsme do vodièe vložili kanylu a provedli dialýzu. Dialyzáty jsme odebírali v 20min. intervalech. Po 60 min. baseline jsme aplikovali JMW2959 nebo FR a po dalších 20 min. MO nebo FR a dialýza pokraèovala další 3 hod. V dialyzátech jsme analyzovali extracelulární koncentrace AEA a 2-AG metodou LC-MS. Výsledky: MO podaný akutnì i bìhem abstinence (relaps) v obou dávkách významnì zvýšil hladinu AEA v NACSh. Akutnì podaný JMW2959 hladinu AEA významnì neovlivnil. Premedikace JMV2959 zvrátila efekt MO na hladiny AEA pøi akutním podání i u relapsu, místo zvýšení jsme pozorovali významné snížení koncentrací AEA v NACSh. Akutní i relapsové dávky MO významnì snížily hladiny 2-AG v NACSh; i akutní aplikace JMV2959 koncentrace 2-AG mírnì snížila. Premedikace JMV2959 akutním MO vyvolané snížení hladin 2-AG v NACSh ještì prohloubila. Premedikace JMV2959 pøed relapsem MO jeho efekt spíše zmírnila. Závìr: Po premedikaci JMV2959 pozorovaný zvrat MO vyvolaného zvýšení hladin AEA v NACSh (jež podobnì jako drogou zvýšené DA hladiny korelují s pocitem odmìny) pøi akutním i relapsovém podání MO prokazuje úèast ghrelinu v tìchto neuronálních systémech odmìny. To spolu s JMV2959 navozeným snížením DA a behaviorální senzitizace u MO relapsu, jež jsme prokázali døíve, dále podporuje pøedstavu možnosti využítí látky na bázi ghrelinového antagonisty v léèbì opioidního relapsu. Podpoøeno IGA NT/13687-3/2012; GAUK 543013;ESFCZ.2.17/3.1.00/36064; PRVOUK 34.
Abstrakta
P9p DIFFUSION TENSOR IMAGING DETECTS DOPAMINERGIC NEURONAL DEGENERATION IN METHAMPHETAMINE MODEL OF PARKINSON’S DISEASE DTI odhalí degeneraci dopaminergních neuronù v metamfetaminovém modelu Parkinsonovy choroby Kuèerová J.1,2, Khairnar A.1, Latta P.1, Dražanová E.3, Starèuk Z. Jr.3, Rektorová I.1 1 CEITEC – Central European Institute of Technology, Masaryk University, Brno 2 Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Pharmacology, Brno 3 Institute of Scientific Instruments, Academy of Science, Brno Introduction: Current diagnostic modalities in Parkinson‘s disease (PD) are limited by the fact that they identify PD by the presence of motor symptoms; by this point, over 60 percent of all dopamine neurons within specific regions of the basal ganglia may have been lost. Recent advances in MRI, such as diffusion tensor imaging (DTI), have gained much attention as new potential in vivo diagnostic tools of the degeneration within the substantia nigra (SN) and for detecting these changes at an early stage of the disease. Methamphetamine (METH) is the second most widely used illicit drug in the world. In rodents, methamphetamine exposure damages dopaminergic neurons in the SN, resulting in a significant loss of dopamine in the striatum. Aim: The main aim of this project was to detect the dopaminergic neuronal degeneration induced by METH in SN and striatum with the help of DTI and to correlate the imaging results with behavioral and neurochemical studies. Methods: C57BL/6J mice, 3 months old, were treated with 4 administrations of METH (10mg/kg, i.p.) or saline at 2 hours interval. Behavioural tests like beamwalk, challenging beam walk, grid test and pole test was performed 4th day after METH/saline administration to detect motor impairment. On 5th day after METH/saline administration mice were anesthetized by inhalation of 1.5 % isoflurane in an oxygen mixture and DTI data were obtained with a Bruker 9.4T system. Mice were sacrificed after DTI acquisition for immunohistochemistry analysis: TH, CD11b and GFAP were evaluated as markers of neurodegeneration, microglia and astroglia activation in the striatum and in the SN pars compacta (SNc). Results: We recorded a decrease in fractional anisotropy (FA) and an increase in λ⊥ (radial diffusivity) values in the striatum of METH treated group as compare to saline group representative of the DA neuronal loss and axonal damage respectively. We also found increased average diffusion (p < 0.03) representative of demyelination in substantia nigra (SN) in METH group as compare to saline group. METH treated mice showed significant progressive impairment of motor coordination of the limbs compared to saline treated mice. Immunohistochemical analyses revealed degeneration of TH positive dopaminergic neurons and activation of glial cells in METH gr. as compare to saline gr. in SNc and Striatum. Conclusion: These results demonstrate that DTI may be used as a surrogate biomarker of nigral dopaminergic neuronal degeneration. This work was supported by the project „CEITEC – Central European Institute of Technology“ (CZ.1.05/1.1.00/02.0068) from European Regional Development Fund.
48
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
PÁTEK/FRIDAY 10. leden 2014, 17.15–18.15 P20p ZMÌNY V KVANTITATIVNÍM EEG PO APLIKACI FGL PEPTIDU V ANIMÁLNÍM MODELU ALZHEIMEROVY CHOROBY FGL peptide induced changes in quantitative EEG in animal model of Alzheimer Disease Kadeøábek L.1,2, Tylš F.1,2, Nováková P.1, Lhotková E.1, Kubešová A.1,2, Páleníèek T.1,2 1 PCP, Praha 2 3. LF, Univerzita Karlova, Praha Východisko: Intracerebroventrikulární (ICV) aplikace (25-35)-β−amyloid fragmentu (Aβ25-35) indukuje u potkana neuropatologické zmìny odpovídající nálezùm u Alzheimerovy demence (AD). FGL (Fibroblast Growth Loop) je syntetický peptid odvozený ze skupiny lidských neuronálních adhezivních molekul NCAM (Neural Cell Adhesion Molecule), který v animálním modelu s Aβ25-35 upravoval neuropatologické zmìny a kognitivní deficit. V naší studii jsme ve výše popsaném modelu hodnotili vliv opakované s.c. administrace FGL peptidu na zmìny EEG výkonu a koherencí. Metody: Dospìlým potkanùm kmene Wistar byl stereotakticky bilaterálnì ICV aplikován agregovaný Aβ25-35 v koncentraci 6 μg/μl (BAF) nebo sterilní H2O (SHAM). Kontrolní skupinou byla zvíøata bez jakékoli ICV aplikace. Po 4 týdnech bylo potkanùm na povrch kortexu stereotakticky implantováno 12 aktivních elektrod (frontální, parietální a temporální kùra). Polovinì zvíøat byl v 3denním intervalu poèínaje dnem aplikace Aβ25-35 subkutánnì 5× aplikován FGL peptid v dávce 400 μg/denní po implantaci elektrod byl poøízen 1. EEG záznam, následovaný dalšími dvìma záznamy v 7denních odstupech. Souèasnì s EEG záznamem jsme registrovali behaviorální aktivitu zvíøete. Spektrální a koherenèní analýza EEG signálu byla provedena v úsecích odpovídajících behaviorální inaktivitì – model klidového záznamu. Výsledky: A25-35 proti kontrolní i SHAM skupinì indukoval pokles EEG výkonu v relativních spektrech v pásmu theta a alfa, zvýšení výkonu v pásmu beta, vysoká beta a gama a snížení koherencí v pásmu theta. Léèba FGL nejenže výše popsané zmìny témìø normalizovala, ale normalizovala i zmìny ve výkonu související s ICV aplikací u SHAM skupiny. Závìr: Je otázkou, zdali jsou námi popsané EEG zmìny indukované A25-35 vhodným modelem AD. Pro AD je sice charakteristické snížení konektivity, zmìny ve výkonových spektrech jsou však z fenomenologického hlediska diskutabilní, mohly by nejspíše odpovídat nìkterým èasným zmìnám u mírného kognitivního deficitu. Naproti tomu zásadní byl efekt FGL peptidu, jenž normalizoval vìtšinu zmìn u BAF i SHAM skupiny. Tento efekt poukazuje velmi pravdìpodobnì na mimoøádný neuroprotektivní úèinek této látky. Tato práce byla podpoøena grantem ECGA 278006.
49
P21p SROVNÁNÍ NEUROPROTEKTIVNÍHO ÚÈINKU DVOU NOVÝCH BISPYRIDINIOVÝCH OXIMÙ (K456, K458) S OXIMEM K203 A TRIMEDOXIMEM NA POTKANECH INTOXIKOVANÝCH TABUNEM A comparison of the neuroprotective efficacy of two novel bispyridinium oximes (K456, K458) with the oxime K203 and trimedoxime in tabun-poisoned rats Kassa J.1, Misík J.1, Žïárová Karasová J.2 1 Katedra toxikologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové 2 Katedra veøejného zdravotnictví, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové Neuroprotektivní úèinnost dvou novì vyvinutých oximù (K456, K458), nedávno vyvinutého oximu K203 a komerènì dostupného reaktivátoru acetylcholinesterázy trimedoximu v kombinaci s atropinem byla studována na potkanech otrávených nervovì paralytickou látkou tabunem v subletální dávce (200 μg/kg i.m., 85% LD50). Tabunem vyvolané projevy neurotoxicity byly monitorovány pomocí Funkèní pozorovací baterie (FOB). Neurotoxicita tabunu byla hodnocena pomocí FOB 2 hodiny po podání tabunu pokusným zvíøatùm. Naše výsledky prokázaly, že všechny testované oximy v kombinaci s atropinem zajistily pøežití všech potkanù otrávených tabunem po dobu 2 hodin. Všechny testované oximy v kombinaci s atropinem byly schopny eliminovat èást projevù tabunem indukované neurotoxicity, ale žádný testovaný oxim neeliminoval tabunem vyvolané pøíznaky akutní neurorotoxicity úplnì. Schopnost obou novì vyvinutých oximù (K456, K458) eliminovat tabunem indukované projevy neurotoxicity byla mírnì vyšší ve srovnání s oximem K203 a trimedoximem, nicménì rozdíly v neuroprotektivní úèinnosti nebyly tak velké, aby vedly k úvaze o nahrazení oximù dosud používaných pøi antidotní terapii akutních otrav tabunem novì vyvinutými oximy. Práce byla podpoøena Dlouhodobým zámìrem rozvoje organizace 1011. P22p ACUTE EFFECTS OF SCOPOLAMINE ON LEARNING IN TWO COGNITIVE TASKS: COMPARISON OF LONG-EVANS AND WISTAR RAT STRAINS Ovlivnìní uèení akutním podáním skopolaminu ve dvou kognitivních úlohách: srovnání kmenù potkana LongEvans a Wistar Entlerová M., Lobellová V., Hatalová H., Zemanová A., Valeš K., Stuchlík A. Oddìlení neurofyziologie pamìti, Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha Spatial navigation represents an animal model of human declarative memory. Neural and neuropharmacological substrate of spatial navigation and memory in humans and rats could be examined by observing behavioral responses in spatial mazes. Morris water maze (MWM) is a classical test of precise allothetic navigation towards a hidden goal, requiring a cognitive map. Another important test of spatial navigation is the active place avoidance on Carousel (formerly also AAPA, active allothetic place avoidance). This task has been proposed to test the ability of segregation of multiple information subsets and cognitive coordination (an ability to distinguish relevant stimuli from irrelevant in managment of multiple information streams). Human analogies of aforementioned
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 animal tests in real space of virtual reality (VR) are developed (e.g. Blue Velvet Arena for MWM, VR simulations on a PC for active place avoidance). Aim of this study was to compare the sensitivity of outbred Long-Evans and Wistar strains of rats from the breeding colony of the Institute of Physiology to acute administration of scopolamine, an antagonist of central muscarinic acetylcholine receptors, at doses 0.8 mg/kg, 1.5 mg/kg and 3.0 mg/kg. Possible disruptions of cognitive coordination and spatial navigation were tested in the active place avoidance and MWM tasks. The results showed that the Wistar strain was more affected by cholinergic blockade than Long-Evans strain in both active place avoidance and the MWM. Furthermore, it appeared that the saline-treated (control) rats of the Long-Evans strain had better performance in active place avoidance and better resolved the visible platform version of the MWM than control Wistar rats confirming better vision in pigmented rats. This study suggests that Wistar rats might be preferentially considered for future testing in anticholinergic models of preclinical drug research, behavioral and cognitive deficits after cholinergic blockade in spatial tasks. This study has a general impact on screening animal models of cognitive impairments in disorders such as Alzheimer‘s disease. Podpoøeno IGA MZ ÈR NT13386, AV ÈR M200111204, GAÈR P304/12/G069. P23p HISTOMORFOLOGICKÉ ZMÌNY V ANIMÁLNÍM MODELU ÈASNÉ IMUNITNÍ STIMULACE A LATENTNÍ TOXOPLAZMÓZY Histomorphological changes in animal model of early immune stimulation and latent toxoplasmosis Kubešová A.1,2 , Tejkalová H.1, Horáèek J.1 1 PCP, Praha 2 Pøírodovìdecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha Úvod: Dysbalance imunitního systému je jedním z faktorù, které mohou modifikovat genetickou vulnerabilitu k onemocnìní schizofrenií (Potvin et al., 2008). Tuto dysbalanci lze navodit v animálním modelu pomocí èasné imunitní stimulace, která vede u dospìlých potkanù ke schizofrenii podobnému chování (Tejkalová et al., 2007), nebo pomocí latentní infekce parazitem Toxoplasma gondii (TG). Tato infekce se u nemocných schizofrenií vyskytuje témìø 3× èastìji než v obecné populaci (Torrey et al., 2007). Cílem studie je sledování histomorfologických zmìn v mozku v obou výše zmínìných modelech u dospìlých potkanù. Metodika: Potkaním samcùm kmene Wistar (Velaz, ÈR) byl 59. postnatální den i.p. aplikován bakteriální endotoxin lipopolysacharid, LPS (model èasné imunitní stimulace) nebo byly 21. postnatální den i.p. aplikovány tkáòové cysty TG (model latentní toxoplazmózy). Kontrolním potkanùm byl v obou modelech aplikován fyziologický roztok. Dospìlí potkani (90.100. postnatální den) byli transkardiálnì perfundováni Ringerovým roztokem a 4% paraformaldehydem, jejich mozky byly vyjmuty a po kryoprotekci (30% sacharóza) nakrájeny na kryostatu (40 μm). Po obarvení øezù toluidinovou modøí (Nisslovo barvení) byl hodnocen objem hipokampu v programu Stereo Investigator (MBF Bioscience). Øezy byly dále barveny na zjištìní pøítomnosti markerù neurodegenerace a bunìèných jader (Fluoro-Jade B/Hoechst 33258) a aktivaci mikroglie (anti-Iba1).
Abstrakta
Výsledky: V modelu èasné imunitní stimulace bylo prokázáno snížení objemu hipokampu oproti kontrolním potkanùm. Stejnì tak bylo naznaèeno také v modelu latentní toxoplazmózy. Èasná imunitní stimulace nevedla ke zvýšené aktivaci mikroglie u dospìlých potkanù. U potkanù s latentní toxoplazmózou byly v mozkové tkáni nalezeny cysty, které se barvily toluidinovou modøí a Fluoro-Jade B, a v nìkterých øezech také oblasti zvýšené aktivace mikroglie. V žádném z modelù nebyla zjištìna pøítomnost neurodegenerujících bunìk, ani zmìny bunìèných jader. Závìr: Naše výsledky podporují hypotézu, která tvrdí, že imunitní dysbalance ovlivòuje neurovývoj a vede k objemovým zmìnám mozkových struktur v dospìlosti, které se v našem pokusu více projevily v modelu èasné imunitní stimulace. U dospìlých potkanù se s èasovým odstupem nìkolika týdnù po aplikaci LPS nebo cyst TG neobjevily známky probíhající neurodegenerace. Domníváme se, že oblasti zvýšené aktivace mikroglie v modelu latentní toxoplazmózy mají anatomickou spojitost s výskytem tkáòových cyst TG. Studie byla podpoøena grantovým projektem NT13843 IGA MZÈR, MZÈR RVO (PCP, 00023752) a PRVOUK P34. P24p EFEKT KANABISU NA AKTIVACI MOZKU VIZUÁLNÍMI SEXUÁLNÍMI STIMULY: fMRI STUDIE The influence of cannabis on visual sexual stimuli processing: an fMRI study Androvièová R.1,4, Horáèek J.1,2,4, Tintìra J.3, Rydlo J.3 1 Psychiatrické centrum Praha, Praha 2 Národní ústav duševního zdraví, Klecany 3 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 4 3. LF UK, Praha Úvod: Intoxikace kanabisem ovlivòuje neurobiologické substráty, které regulují pøirozené motivované chování. V této experimentální studii si pokládáme otázku, do jaké míry a jestli vùbec kanabis ovlivní odpovìï mozku na zobrazení neutrální a erotické interakce mezi mužem a ženou (stejné objekty, jiné kontexty). Konkrétnì oèekáváme zvýšení mozkové aktivace specificky vázané na erotický kontext, zejména v oblasti orbitofrontálního kortexu (OFC), který byl implikován jako oblast kódující emoèní salienci podnìtù. Zmìnu odpovìdi mozku naopak neoèekáváme u neutrálních zobrazení. Metodika: 10 zdravých dobrovolníkù mužského a 10 ženského pohlaví, stejné vìkové kategorie a se stejnou lateralitou, bylo vyšetøeno pomocí funkèní magnetické rezonance. Dobrovolníci náleželi do skupiny rekreaèních uživatelù a jejich mozková aktivita byla zaznamenávána dvakrát: jednak v neintoxikovaném, jednak v intoxikovaném stavu. Jako stimuly byly použité statické obrázky interakce mezi mužem a ženou jednak v intimním erotickém (A) a jednak neutrálním pracovním kontaktu. Obrázky byly stejné pro muže i ženy a byly tak, aby se alternovaly. Získaný BOLD signál byl statisticky analyzován v prostøedí SPM. Následnì byla provedena multifaktoriální analýza a analýza interakce mezi povahou stimulu a stavem intoxikace. Výsledky: V non-intoxikaci byla ve vzorkù mužù pozorována statisticky sigifikantní aktivace specificky vázána na erotický a ne na neutrální kontext, a to v tìchto oblastech: suplementární motorická oblast (bilaterálnì), kaudátum (vpravo), pøední cingulum a støední okcipitální kortex (p < 0,005, cluster-level, nekorig.) V intoxikovaném stavu tato specifická aktivace vymizela. U žen byla situace opaèná: v non-intoxikaci nebyly pozorovány statisticky signifikantní
50
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
specifické aktivace, v intoxikaci ano, a to v tìchto strukturách: superiorní frontální gyrus (dorsolaterální èást, vlevo) a zadní cingulum (p < 0,005, cluster-level, nekorig.). Závìr: Pøedbìžné výsledky ukazují, že naše pùvodní hypotéza, že intoxikace bude zpùsobovat signifikantní zvýšení signálu v reakci na erotický stimulus v OFC, není platná, a to ani u jednoho pohlaví. Experiment ale pøinesl nanejvýš zajímavé zjištìní, že pod vlivem látky dochází k aproximaci aktivací (erot.-neutr. kontext) u mužù a zvýšení rozdílu v aktivacích u žen. Zda lze tyto zmìny aktivace pøipsat na vrub zmìnìné emocionalitì èi nespecifickým úkazùm (efekt stropu aktivace, nezájem o oba typy podnìtù) bude objasnìno ve sdìlení. Sdìlení bylo podpoøeno grantovými projekty VG20122015080 (MV ÈR), GA13-23940S (GA ÈR), 266705/SVV/2013 a PRVOUK P34. P25p JE AKUTNÍ PODÁNÍ DELTA-9-TETRAHYDROKANABINOLU (THC) POTKANÙM MODELEM PSYCHÓZY? – SROVNÁNÍ BEHAVIORÁLNÍCH A EEG NÁLEZÙ Is acute administration of delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) to rats a model of psychosis? – a comparison of behavioral and EEG findings Nováková P., Páleníèek T., Tylš F., Lhotková E., Kadeøábek L., Kubešová A., Fujáková M., Horáèek J. PCP, Praha Východisko: Existuje øada dùkazù, které potvrzují vliv THC na indukci pozitivních psychotických symptomù u lidí, na zhoršení symptomù probíhající psychózy, na rozvoji psychózy u chronických adolescentních uživatelù konopí a na generování abnormální funkèní konektivity mozku korelující se vznikem psychotických symptomù. Animální model psychózy s THC však dosud není plnì charakterizován. V našich experimentech jsme proto studovali, zda je akutní podání THC potkanùm vhodným animálním modelem psychózy. Metody: Na dospìlých samcích potkanù kmene Wistar byly hodnoceny behaviorální parametry lokomoce v testu otevøeného pole a prepulzní inhibice akustické úlekové reakce (2 intenzity prepulzu, 3 prepulz-pulz intervaly) po podání THC 1, 3 a 10 mg/kg s.c. Dále jsme hodnotili vliv THC 10 mg/ kg s.c. na EEG výkonová spektra a konektivitu (EEG koherence) u volnì se pohybujících potkanù z 12 aktivních elektrod umístìných na povrchu kortexu v úsecích odpovídajících behaviorální inaktivitì zvíøat – model klidového EEG záznamu. Výsledky: Zatímco v parametrech mìøených v testu otevøeného pole zmìny nenastaly, podání THC narušovalo prepulzní inhibici akustické úlekové reakce. Nejvýraznìjší zmìny byly zaznamenány u všech dávek u intenzity 83 dB a intervalu prepulz-pulz 120 ms, dále pak u dávky 1 mg/kg, stejné intenzity a intervalu 30 ms. Na EEG mìlo THC bifázický úèinek poèátkem a ke konci aplikace zpùsobovalo mírné snížení výkonu v absolutních i relativních spektrech, avšak bìhem maxima úèinkù (50–60 min. po s.c. aplikaci) docházelo naopak ke zvýšení výkonu v alfa a beta pásmu a výraznému snížení v gama pásmu. U koherencí se bifázický efekt neprojevil, vlivem THC došlo ke snížení konektivity v pásmech delta až beta a zvýšení ve vysoké betì a gamì. Závìry: Vliv na lokomoci pozorován nebyl, otázkou je tedy jeho relevance smìrem k modelování psychóz (hyperlokomoce jako model pozitivních pøíznakù). Naproti tomu senzorimotorické zpracování informací podáním THC narušeno bylo, což je srovnatelné s ostatními modely psychóz a s nálezy u schizofrenních pacientù. Pøi srovnání nálezù z EEG èásti
51
studie s dalšími modely vyplývá, že zatímco zmìny ve výkonu v EEG spektrech jsou specifické pro rùzné modely, konstantním nálezem napøíè modely je snížení funkèní konektivity. Snížení konektivity je pak také typickým nálezem u schizofrenních pacientù. Závìrem lze tedy konstatovat, že námi získané výsledky èásteènì verifikují relevantnost akutního podání THC pro modelování psychózy. Podpoøeno VG20122015075, VG20122015080, NT/13897 a RVO-PCP/2012. P26p NEUROPROTEKTIVNÍ EFEKT 35-PREGNANOLON GLUTAMÁTU V MODELU FOKÁLNÍ MOZKOVÉ ISCHEMIE NEZRALÉHO MOZKU Protective effect of 35-pregnanolone glutamate in the model of focal cerebral ischemia in immature rats Kleteèková L., Tsenov G., Kubová H., Stuchlík A., Valeš K. Oddìlení neurofyziologie pamìti, Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha Úvod: Ischemický inzult je jednou z nejèastìjších pøíèin morbidity v raném vìku a vyskytuje se prùmìrnì u 1 z 4000 novorozencù. Jeho následky jsou smrt, kognitivní nebo motorické potíže, epilepsie èi jiné neurologické defekty. Ischemický inzult zpùsobuje masivní uvolnìní glutamátu, jehož následkem je excitotoxické poškození mozkové tkánì. Neuroaktivní steroid 35-pregnanolon glutamát je syntetický analog pøírodnì se vyskytujícího 35-pregnanolon sulfátu. Obì látky inhibují preferenènì use-dependentním zpùsobem tonicky aktivované NMDA receptory a mohou tak mít terapeutický úèinek pøi patofyziologických zmìnách v nervové tkáni postižené ischemickým inzultem. Metody: Možný neurotoxický efekt systémové aplikace 35-pregnanolon glutamátu (1 a 10 mg/kg) byl studován u 9 a 12denních mláïat laboratorního potkana. Ke studiu neuroprotektivního efektu 35-pregnanolon glutamátu jsme použili model fokální mozkové ischemie indukovaný aplikací endotelinu 1 (40 pmol, 1 μl) do pravého dorzálního hippokampu u 12denních mláïat potkana. Pìt minut po ukonèení infuze endotelinu 1 byl intraperitoneálnì podán 35-pregnanolon glutamát (1 a 10 mg/kg). Poté byla zvíøata monitorována 2,5 hod. a následnì 24 hod. po zákroku transkardiálnì zperfundována. Histologické barvení Fluoro Jade B bylo použito k vyhodnocení neurodegenerativních zmìn tkánì u obou experimentù. Výsledky a závìr: Naše výsledky ukazují absenci neurotoxického efektu 35-pregnanolon glutamátu u intaktních 9 i 12denních potkanù. V modelu fokální mozkové ischemie jsme zaznamenali signifikantnì nižší poškození u skupiny zvíøat s aplikovaným 35-pregnanolon glutamátem. Oproti tomu zvíøata, jimž nebyla tato látka podána, vykazovala masivní poškození hippokampu. 35-pregnanolon glutamát jako látka s potenciálními terapeutickými úèinky nevykazuje pøímý neurotoxický efekt na nezralý mozek. Vèasná aplikace 35-pregnanolon glutamátu vede k signifikantnímu zmírnìní poškození v postižené oblasti.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 P27p POZITIVNÍ VLIV ERYTROPOIETINU NA KOGNITIVNÍ FUNKCE PO NAVOZENÉ CEVNÍ MOZKOVÉ PØÍHODÌ U DOSPÌLÝCH POTKANÙ The positive effect of erythropoietin on cognitive functions following experimental stroke in adult rats Plaòanská E., Hofrichterová J., Seidlová K., Hralová M., Marešová D. Fyziologický ústav 1. LF UK, Praha V posledních letech se stále zvyšuje zájem o rùstové faktory, chemické pùsobky, nutné pro normální rùst a diferenciaci jednotlivých typù bunìk a tkání, i pro jejich možné využití pøi obnovì poškozených tkání a tím i pro léèbu vzniklých funkèních postižení. Jedním z tìchto faktorù je i erytropoetin (EPO), jehož význam pro tvorbu èervených krvinek je znám již od 19. stol. Prokázalo se, že EPO ovlivòuje i buòky orgánù, jejichž èinnost pøímo nesouvisí s hematopoezou (napø. srdeèní tkáò, nervová tkáò). Navíc, jak produkce EPO, tak i pøítomnost receptorù pro erytropoetin, je závislá na stupni vývoje organismu, popø. na pùsobení negativních vlivù na organismus (napø. hypoxie). Jak v experimentu, tak i v klinických pozorováních je popisováno jeho neuroprotektivní a neuroregeneraèní pùsobení. Rozhodli jsme se proto zjistit, zda preventivní podání EPO dospìlým potkanùm (5 000 IU/kg hmotnosti i.p.) 10 min. pøed experimentálnì vyvolanou cévní mozkovou pøíhodou (CMP) (aplikace endotelinu do oblasti a. cerebri media dx. v dávce 4,6 μl) ovlivní jejich kognitivní schopnosti (proces uèení a pevnost pamìśové stopy). Kontrolní skupina obdržela místo erytropoetinu fyziologický roztok (FR). Kognitivní funkce jsme opakovanì testovali po dobu tøí týdnù po CMP v Morrisovì vodním bludišti programem Any Maze. Výsledky jsme hodnotili statisticky Mann-Whitneyovým neparametrickým testem s hladinou významnosti 0,05 %. Pøi sledování délky uplavané vzdálenosti jsme zjistili statisticky významné rozdíly 15., 16., 18., 19., 30. a 32. den pokusu (p < 0,05–0,001). Podobné výsledky jsme zjistili i pøi vyhodnocení prùmìrné rychlosti experimentálního zvíøete, efektivity zvolené trati a doby strávené v zónì skrytého ostrùvku. Závìr: Endotelin je látka s výrazným vazokontrikèním úèinkem, která v našem modelu po dobu sledování (cca ètyøi týdny po CMP) zhoršila kognitivní funkce. U skupiny zvíøat s preventivnì podaným EPO jsme pozorovali statisticky významnì rychlejší zlepšení procesu uèení na rozdíl od skupiny kontrolních zvíøat, která obdržela pouze fyziologický roztok. Podporováno grantem PRVOUK – P34/LF1/7, PRVOUK – P26/ LF1/4. SOBOTA/SATURDAY 11. leden 2014, 17.15–18.15 P38p ANTIDEPRESIVNÍ ÚÈINEK 3C SUBSTITUOVANÝCH DERIVÁTÙ PREGNANOLONU, USE-DEPENDENTNÍCH NMDA ANTAGONISTÙ Antidepressant properties of 3C substituted derivatives of pregnanolone, a novel use-dependent NMDA antagonists Valeš K., Holubová K., Nekováøová T., Pistovèáková J., Šulcová A., Stuchlík A. Oddìlení neurofyziologie pamìti, Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha Úvod: Øada studií dokládá rychlý antidepresivní úèinek NMDA antagonisty ketaminu. Na druhou stranu jeho
Abstrakta
terapeutický potenciál je velmi limitovaný z dùvodù výskytu nežádoucích úèinkù. Výzvou souèasné neurofarmakologie je vyvinout NMDA antagonisty, kteøí budou vykazovat antidepresivní vlastnosti, ale souèasnì minimálnì ovlivòovat normální funkce CNS. Pøedchozí studie ukázaly, že pøirozenì se vyskytující 35-pregnanolon sulfát má vyšší use-dependentní inhibièní úèinek u tonicky aktivovaných NMDA receptorù. Aèkoliv detaily molekulární interakce mezi NMDA receptory a use-dependentnì pùsobícími neurosteroidy jsou stále pøedmìtem studia. Cílem této studie je ovìøit hypotézu, zda 3C substituované deriváty pregnanolonu ovlivòují behaviorální odpovìdi na chronický a akutní stres bez výrazných nežádoucích úèinkù. Metody: Ve studii jsme použili samce myší (ICR, Velaz Praha, 30–37 g). Studovali jsme chování v modelech social defat a forced swimming test. Dále jsme sledovali vliv neuroaktivních steroidù a ketaminu v testech open field a elevated plus maze. Výsledky a závìr: Prokázali jsme, že 3C substituované deriváty pregnanolonu (0,1–10 mg/kg) neindukují hyperlokomoci. Naproti tomu ketamin (10 mg/kg) signifikantnì zvyšuje lokomoèní aktivitu. Podání vysokých dávek neuroaktivních steroidù i ketaminu vede k anestezii. Dále aplikace neuroaktivních steroidù (1–10 mg/kg) snižuje v testu open field hypolokomoci indukovanou agresivní agonistickou interakcí. Výsledky v testu forced swimming ukazují na snížení èasu flotace oproti kontrolní skupinì. Stejnì tak po aplikaci neuroaktivních steroidù dochází ke snížení anxiety v testu elevated plus maze. Celkovì vzato výsledky demonstrují antidepresivní vlastnosti 3C substituovaných derivátù pregnanolonu v animálních modelech deprese. Souèasnì s tím tyto látky neindukují hyperlokomoci typickou pro ketamin a další nekompetitivní NMDA antagonisty. P39p BEHAVIORÁLNÍ ÚÈINKY PALIPERIDONU V ANIMÁLNÍM MODELU SCHIZOFRENIE Behavioral effects of paliperidone in animal model of schizophrenia Pistovèáková J.1, Dražanová E.2, Demlová R.1 1 Farmakologický ústav, LF MU Brno 2 Ústav pøístrojové techniky AV ÈR, v.v.i. Brno Schizofrenie je multifaktoriální onemocnìní s komplexní etiologií. V naší práci jsme ke studiu úèinku antipsychotika paliperidonu využili animální model založený na prenatální expozici poly(I:C). U myší aplikace imunomodulaèní látky poly(I:C) bìhem specifického období prenatálního vývoje imituje akutní virovou infekci (Meyer & Feldon, 2012) a vede k dlouhodobým zmìnám struktur CNS, které se uplatòují v patogenezi schizofrenie u lidí. Tyto alterace vedou k øadì poruch chování pozorovaných i u dospìlých jedincù a využitelných ke sledování úèinku antipsychotik. K posuzování behaviorálních zmìn jsme použili test volného pole a model agonistických sociálních interakcí. U dospìlých myších samcù kmene ICR chovaných izolovanì (N = 75) jsme ve 4minutových párových interakcích se skupinovì chovaným partnerem hodnotili poèet sociabilních, plachých a agresivních prvkù chování. Srovnávali jsme behaviorální data jedincù s modelem schizofrenie (prenatální aplikace poly(I:C)) a kontrolní skupiny (prenatální aplikace vehikula). Dalším cílem bylo vyhodnocení vlivu opakovaného podávání paliperidonu (postnatálnì). Ke statistickému zhodnocení vlivu paliperidonu na behaviorální prvky byl použitý Wilcoxonùv test, k analýze dat z testu volného pole Two-way ANOVA.
52
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
U myšího modelu schizofrenie jsme pozorovali signifikantnì nižší exploraèní chování v testu volného pole a vyšší poèet agresivních prvkù chování (p < 0,05) v modelu agonistických párových sociálních interakcí ve srovnání s kontrolou. Chronická aplikace paliperidonu v dávce 0,03125 mg/kg/den p.o. vedla v modelu schizofrenie ke snížení poètu agresivních a ke zvýšení poètu sociabilních prvkù chování (p < 0,05) v modelu agonistických párových interakcí u dospìlých myších samcù. U kontrolních skupin myší (prenatální aplikace vehikula) paliperidon po jeho opakovaném podávání výskyt plachých, sociabilních a agresivních prvkù významnì neovlivnil. Zavedený model schizofrenie poly(I:C) je v kombinaci s behaviorálním modelem párových sociálních interakcí u myší vhodný nejen k testování vlivu standardní antipsychotické léèby, ale je využitelný i k odhadu potenciální klinické antipsychotické úèinnosti nových látek. Podpoøeno projektem ACIU: LM2011017. P40p VLIV PODÁVÁNÍ DEPOTNÍ FORMY RISPERIDONU NA ALTERACI ENDOKRINNÍ FUNKCE TUKOVÉ TKÁNÌ U LABORATORNÍHO POTKANA The effect of depot risperidone on alterations of adipose tissue endocrine function in rat Kotolová H., Horská K., Karpíšek M., Karbanová P., Lidayová H., Havelková L., Adamcová K. Ústav humánní farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta veterinární a Farmaceutická univerzita, Brno Atypická antipsychotika jsou charakteristická pøíznivìjším profilem nežádoucích úèinkù ve srovnání s antipsychotiky 1. generace. Terapie tìmito preparáty je spojena s nižším výskytem extrapyramidových symptomù, hyperprolaktinémie. Pøesto komplikaci léèby mohou pøedstavovat nežádoucí metabolické úèinky tìchto léèiv – zvýšení hmotnosti, poruchy glukózového a lipidového metabolismu. Tyto z dlouhodobé perspektivy významnì zvyšují riziko rozvoje metabolického syndromu, a tudíž riziko kardiometabolických komplikací. Preklinické hodnocení vlivu tìchto léèiv na endokrinní funkce tukové tkánì mùže pøispìt k pochopení mechanismu vzniku kardiometabolických komplikací provázejících terapii atypickými antipsychotiky. Práce sleduje vliv chronického podávání depotní formy risperidonu na biochemické parametry a markery metabolického syndromu a prozánìtlivého stavu (leptin, adiponektin, ghrelin, IL-1, IL-6, TNF- PAI) u samic laboratorního potkana. P41p OLEAMID, JEHO VLIV NA METABOLICKOU AKTIVITU CY TOCHROMU P450 A LOKOMOCI U POTKANA Oleamide, its influence on the metabolic activity of cytochrome P450 and locomotion in rats Dovrtìlová G., Sabová M., Zendulka O., Juøica J. Farmakologický ústav LF MU, Brno Oleamid (cis-9,10-oktadecenamid) je endogenní lipid, který byl izolován z mozkomíšního moku spánkovì deprivovaných koèek. Je øazen spoleènì s anadamidem a nìkolika dalšími látkami mezi endogenní kanabinoidy. I když je svou strukturou velmi podobný anandamidu (agonista CB1,2; TRPV1), jejich farmakologické úèinky jsou odlišné. Oleamid je èasto oznaèován za molekulu indukující spánek, protože
53
byl prokázán jeho pozitivní vliv na nespavost a spánkovou latenci u potkanù. Kromì hypnosedativních úèinkù bylo experimentálnì potvrzeno snížení lokomoce u potkanù a také jeho inhibièní úèinek na proliferaci lymfocytù. S ohledem na možné budoucí léèebné použití oleamidu a jeho interakèní potenciál je otázkou, zda neovlivòuje biotransformaci ostatních léèiv. Aktivita jednoho z nejdùležitìjších biotransformaèních enzymù, cytochromu P450 (CYP), je ovlivnìna jak exogenními, tak endogenními látkami, aś již jejich pøímou interakcí s enzymem nebo ovlivnìním jeho genové exprese. Vliv oleamidu na CYP není zatím v literatuøe popsán. Cílem práce bylo zjistit vliv chronicky aplikovaného oleamidu na lokomoèní aktivitu, imunitní systém potkana a jeho vliv na metabolickou aktivitu CYP. K experimentu byli použiti potkani kmene Wistar, kteøí byli randomizovanì rozdìleni do 5 skupin. Po dobu 7 dní byl i.p. aplikován první skupinì fyziologický roztok, druhé propylenglykol a dalším skupinám oleamid rozpuštìný v propylenglykolu ve 3 koncentracích (0,1; 1,0; 10 mg/kg/den). Pomocí testu otevøeného pole byla stanovena lokomoèní aktivita, a to první a poslední den aplikace. V obou mìøeních byl prokázán signifikantní inhibièní vliv samotného propylenglykolu oproti zvíøatùm premedikovaným fyziologickým roztokem. Oleamid v nejvyšší dávce (10 mg/kg/den) snížil nesignifikantnì lokomoci ve srovnání se skupinou premedikovanou propylenglykolem, avšak signifikantnì ve srovnání se skupinou aplikovanou fyziologickým roztokem. Z krve odebrané z retrobulbárního plexu byl stanoven celkový poèet leukocytù a také jejich fagocytární aktivita pomocí chemiluminometrického stanovení. Imunosupresivní úèinek vztahující se k poètu lymfocytù nebyl prokázán, naopak fagocytární aktivita byla signifikantnì zvýšena u skupiny potkanù premedikovaných nejvyšší dávkou oleamidu (10 mg/kg/den). Práce byla podpoøena projektem „CEITEC – Central European Institute of Technology“ (CZ.1.05/1.1.00/02.0068) z Evropského fondu pro regionální rozvoj. P42p STANOVENÍ FENOT YPU CYP1A2 IN VIVO POMOCÍ KOFEINU PRO KLINICKÉ APLIKACE CYP1A2 phenotype determination for clinical purposes using caffein as a selective probe substrate Juøica J., Turjap M., Zendulka O., Brejcha S., Dovrtìlová G. Farmakologický ústav LF a CEITEC MU, Brno CYP1A2 je ètvrtou nejvýznamnìjší formou cytochromu P450 z pohledu poètu biotransformovaných léèiv. Významnì se podílí na biotransformaci øady terapeuticky cenných látek (fluvoxamin, agomelatin, riluzol, R-warfarin, klozapin, olanzapin). Metabolická aktivita CYP1A2 není pøíliš ovlivnìna genetickým polymorfismem, pøesto mùže kolísat pøedevším vlivem faktorù vnìjšího prostøedí, a to až v rozmezí øádu. Mimo jiné proto se pro predikci hladin léèiv spíše než stanovení genotypu používají s výhodou metody fenotypizace odrážející reálný skuteèný stav enzymatické aktivity (1). Kofein je pravdìpodobnì nejdoporuèovanìjším markerem metabolické aktivity CYP1A2 pro svùj relativnì krátký poloèas a bezpeènost. Kofein je metabolizován pøedevším demetylací na paraxanthin, teobromin a teofylin a tyto metabolity pak dále na deriváty metylmoèové kyseliny. Pro potøeby klinického stanovení fenotypu CYP1A2 byla vyvinuta nová metoda pro stanovení kofeinu a jeho 5 metabolitù v biologických vzorcích. Linearita byla ovìøena
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
Abstrakta
u jednotlivých analytù od 20 ug/L po 10 mg/L. Opakovatelnost stanovení je dobrá a u vìtšiny analytù se RSD pohybuje hluboko pod 10 %. Metoda umožòuje stanovení fenotypu CYP1A2 pro klinické úèely ze vzorku slin, moèi nebo krve po jednorázovém podání kofeinu. Detekce 5 metabolitù dovoluje stanovit jak konvenèní „caffeine metabolic ratio“, tak i jiné metabolické pomìry. Metoda mùže posloužit jako nástroj individualizované léèby.
P44p EFFECT OF DOPAMINE D2 RECEPTOR SENSITIZATION ON BEHAVIORAL FLEXIBILITY: AN IMPLICATION TO OBSESSIVE COMPULSIVE DISORDER Efekt senzitizace d2 receptorù na behaviorální flexibilitu: implikace pro obsedantnì kompulzivní poruchu Hatalová H., Radostová D., Pištíková A., Stuchlík A. Oddìlení neurofyziologie pamìti, Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha
Literatura: 1. Hiemke et al. AGNP Consensus Guidelines for Therapeutic Drug Monitoring in Psychiatry: Update 2011. Pharmacopsychiatry 2011; 44: 195-235. Práce byla podpoøena projektem „CEITEC – Central European Institute of Technology“ (CZ.1.05/1.1.00/02.0068) z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
We explored a role of D2 receptors in reversal deficit in animal model of Obsessive Compulsive Disorder (OCD). Results show, in accordance with human studies, a deficit in reversal learning. In chosen animal model D2 receptors are sensitized by chronic exposure to D2 receptor agonist quinpirole (QNP). The OCD like behavior in addition to hyper locomotion can be observed in sensitized animals during acute stimulation of D2 receptors. We conducted two experiments to explore the effect of D2 sensitization and D2 stimulation on reversal learning in aversely motivated spatial avoidance paradigm. The stimulation of D2 receptors in sensitized animals caused significant deficit in reversal learning, that can not be attributed to increased perseverance. Indeed, perseverant behavior was higher in control group (animals tended to avoid former punished location more than QNP treated animals). This can be considered a more effective strategy because in this task animal’s learned responses do not exclude each other. Thus we can say that observed reversal learning deficit was due to mismanagement of safest avoidance behavior. The absence in perseverance was confirmed by second experiment where undrugged previously senzitized did not have reversal learning deficit but displayed similar decreased perseverance compared to control animals as in the first experiment. These results suggest that reversal deficit is independent of stereotypical rigid behavior commonly observed in this model.
P43p OPTIMALIZACE DÁVKY TEMOZOLOMIDU PRO ABLACI NEUROGENEZE V DOSPÌLÉM MOZKU U POTKANA Optimization of the temozolomide dose for ablation neurogenesis in the adult brain in rats Pištíková A.1, Hatalová H.1, Kubík Š.1, Grzyb A.2, Kempermann G.2, Valeš K.1, Stuchlík A.1 1 Fyziologický ústav AV ÈR,Praha 2 Center for Regenerative Therapies, Dresden Dogma, že v dospìlém mozku nevznikají nové neurony, bylo narušeno až poèátkem šedesátých let sérií prací signovaných badatelem Altmanem. Jedna z hlavních neurogenních oblastí dospìlého mozku leží v subgranulární zónì gyrus dentatus hipokampu. Nové neurony, které zde vznikají, se postupnì integrují a funkènì zapojují do stávající hipokampální sítì. Jejich konkrétní funkce není v souèasné dobì známa, ale byl prokázán vliv na urèité formy hipokampálnì závislého uèení a pamìti. Tento experiment si dal za cíl definovat optimální dávku cytostatika temozolomidu (TMZ) u potkana kmene LongEvans, která pøi maximálním úèinku na ablaci neurogeneze minimalizuje vedlejší úèinky této léèby. Dávka 50 mg/kg, která se bìžnì používá u myší, je pro laboratorního potkana kmene Long-Evans z našich chovù nepøimìøenì vysoká a má devastující úèinky na jeho organismus, což znemožòuje následné provádìní behaviorálních testù. Cytostatikum TMZ má negativní úèinky na všechny dìlící se buòky v organismu, a proto je dùležité zjistit co nejmenší dávku, která zastaví tvorbu nových neuronù. TMZ byl podáván po dobu jednoho mìsíce tøikrát týdnì v dávkách 0, 10, 25 a 40 mg/kg u ètyø skupin potkanù. Pro zjištìní stupnì neurogeneze bylo použito znaèení nových neuronù pomocí bromdeoxyuridinu. Bìhem testování byly opakovanì stanovovány poèty krevních bunìk a schopnost motorické koordinace pro zjištìní fyziologického stavu zvíøat a jejich zotavování po aplikaci TMZ. Efektivní ablace neurogeneze bez vedlejších úèinkù otevírá další možnosti pøi zjišśování role novì vzniklých neuronù v uèení a pamìti a v chování obecnì. Tato práce je podpoøena bilaterálním grantem AV ÈR M200111204.
P45p VLIV AGONISTY GABA-B RECEPTORU BAKLOFENU NA UÈENÍ A PAMÌŤ V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU The effect of GABA-B receptor agonist baclofen on learning and memory in rat Ferdová M., Malinová M., Hrebíèková I., Macúchová E., Franìk M. Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, 3. LF UK, Praha GABA-B receptor je hlavní inhibièní metabotropní receptor v centrálním nervovém systému savcù. Jeho distribuce v CNS savcù je rozsáhlá. Vyskytuje se i ve strukturách nezbytných pro uèení a pamìś. Baklofen, specifický agonista GABA-B receptoru, patøí k ovìøeným metodám léèby spasticity kosterních svalù. Zavedení intratékální aplikace léku pomocí programovatelných pump umožnilo snížit terapeutické dávky oproti perorálnímu podávání, což vedlo ke snížení nežádoucích úèinkù a zvýšení tolerance léku pacienty. Tím bylo umožnìno jeho dlouhodobé podávání. Vyvstává však otázka, zda nedochází pøi dlouhodobé intenzivní terapii k negativnímu ovlivnìní uèení a pamìti. Do experimentu bylo zaøazeno 32 potkanù (samci, kmen Wistar) rozdìlených náhodnì do 4 skupin. První až tøetí skupinì byla aplikována jedna ze tøí dávek baklofenu (1, 5, 10 mg/kg). Ètvrté (kontrolní) skupinì bylo podáno rozpouštìdlo (1 ml/kg). Látky byly aplikovány po celou dobu experimentu (1.–11. den) a ve dnech behaviorálních testù ihned po skonèení pøíslušného pokusu. Uèení a pamìś jsme
54
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
testovali v Morrisovì vodním bludišti. Výsledky byly zaznamenávány pomocí automatického videosystému EthoVision 6 XT (Noldus). Ve fázi uèení (1.–6. den) i pøi testování pamìti (12. den) zvíøata absolvovala dennì 8 pokusù ze 4 startovacích pozic. Úkolem zvíøete bylo najít platformu do èasového limitu (60 sekund). Sledované parametry byly: latence (èas pro dosažení platformy), chyba hledání (search error), celková dráha a rychlost plavání. Probe test (8. den) je 60sekundové plavání potkana bez pøítomnosti platformy. Sledované parametry byly: èas a èetnost vstupu zvíøete do kvadrantu, kde byla pùvodnì platforma umístìna. V testu prostorového uèení baklofen v žádné z uvedených dávek nevedl k ovlivnìní sledovaných parametrù. V testu pamìti byly pøi dávce 10 mg/kg statisticky významnì zmìnìny parametry latence, chyba hledání (search error) a celková dráha. V Probe testu potkani exponovaní nejvyšší dávce (10 mg/ kg) ve srovnání s kontrolní skupinou signifikantnì ménì èasto vstupovali do kvadrantu, kde byla pùvodnì platforma, a strávili v tomto kvadrantu i statisticky významnì kratší èas. Všechna zvíøata se byla schopna bìhem 6 dnù nauèit zadanou úlohu (hledání platformy). Dlouhodobá pamìś byla ovlivnìna u nejvyšší aplikované dávky (10 mg/kg) baklofenu pøi uvedené délce experimentu. Zmìny v parametrech Probe testu poukazují na odlišnosti strategie hledání v závislosti na dávce. Podpoøeno GAUK 1362913, 266705/SVV/2013 a PRVOUK P34. P46p AKÝM MECHANIZMOM VYVOLÁVAJÚ LIEÈIVÁ S VPLYVOM NA GLUTAMÁTOVÚ NEUROTRANSMISIU HYPERTROFIU NADOBLIÈIEK? Which mechanisms are involved in adrenal hypertrophy induced by psychotropic drugs with effect on glutamate neurotransmission? Danevová V., Pokusa M., Babic S., Ježová D. Ústav experimentálnej endokrinológie, SAV, Bratislava Glutamát je excitaèný neurotransmiter s významným vplyvom na mozgovú plasticitu a bunkovú proliferáciu. Naše predchádzajúce výsledky poukázali, že farmaká s vplyvom na glutamátergickú neurotransmisiu vyvolávajú okrem centrálnych úèinkov aj hypertrofiu nadoblièiek. Tá bola pozorovaná po podaní memantínu, antagonistu glutamátových NMDA receptorov, v kombinácii so stresovým podnetom, ako aj po podaní fenytoínu, ktorý znižuje vyluèovanie glutamátu. Mechanizmus tohto procesu zatia¾ nie je známy. Hypotézou tejto štúdie bolo, že hypertrofia nadoblièiek po podaní lieèiv ovplyvòujúcich glutamátergickú neurotransmisiu je vyvolaná ich vplyvom na proliferáciu buniek v nadoblièke. Dospelým samcom potkanov kmeòa Wistar bol podávaný fenytoín (20 mg/kg/deò, s.c.), memantín (5 mg/kg/deò, s.c.) alebo vehikulum poèas 8 dní. Zvieratá boli súèasne vystavené opakovanému stresovému podnetu vo forme obmedzenia pohybu, tzv. restraint stress (2 hod. denne). Na 7. deò bol všetkým zvieratám podaný 5-bromo-2´-deoxyuridín (BrdU, v dvoch injekciách v dávke po 100 mg/kg), ktorý sa považuje za ukazovate¾a bunkovej proliferácie. Na 8. deò boli zvieratá dekapitované a boli im odobraté nadoblièky. Mieru proliferácie buniek v nadoblièke sme urèili na základe množstva inkorporovaného BrdU do DNA pomocou enzymatickej imunoabsorbènej analýzy (ELISA). Podávanie memantínu v kontrolných ani stresových podmienkach nemalo vplyv na proliferáciu buniek v nadoblièkách. Naproti tomu podávanie fenytoínu malo za následok
55
zníženie proliferácie buniek. V kôre aj dreni nadoblièiek sú prítomné viaceré podtypy glutamátových receptorov. Neúèinnosś memantínu na bunkovú proliferáciu v nadoblièke dokazuje, že ani nadoblièkové ani centrálne glutamátové receptory typu NMDA nie sú súèasśou mechanizmov zodpovedných za zvýšenie hmotnosti nadoblièiek. Získané výsledky poukazujú na to, že zvýšenie hmotnosti nadoblièiek po podávaní fenytoínu nie je spôsobené zvýšenou proliferáciou buniek. Predpokladáme, že významnejšiu úlohu hrá zmena bunkového objemu. Inhibièný úèinok fenytoínu na proliferáciu buniek v nadoblièke je nový, originálny poznatok. Negatívny vplyv fenytoínu na proliferáciu buniek môže prispievaś k jeho nežiaducim úèinkom. Podpoøeno VEGA 2/0118/11, CEMAN, SAS-NSC JRP 2010/07. Klinické studie ÈTVRTEK/THURSDAY 9. 1. 2014, 17.15–18.15
P10k KLOZAPIN U AFEKTIVNÍCH PORUCH Clozapine in affective disorders Janatka J., Morávek S., Tuchý V. Psychiatrické oddìlení, Ústøední vojenská nemocnice, Praha Je uveden pøehled názorù na off-label terapii klozapinem u afektivních poruch z hlediska indikací, kontraindikací, augmentaèních možností a lékových interakcí. Nejèastìjší indikací je refrakterní mánie u bipolární poruchy, klozapin je však užíván rovnìž u ostatních poruch afektivity s tìžkými èi resistentními psychotickými pøíznaky. V rámci profylaxe je jeho indikací neuspokojivý prùbìh dosavadní profylaxe pøedevším u bipolární poruchy, ménì èasto u periodické deprese, a to zejména u rychlých cyklérù. Autoøi referují o vlastních zkušenostech s klozapinem u afektivních poruch formou krátkých kazuistických sdìlení. P11k VÝSKYT SYMPTOMÙ TEMPOROLIMBICKÉ DYSFUNKCE U OSOB S PORUCHOU NÁLADY The signs of temporolimbic dysfunction in persons with mood disorders Herink J., Jakoubková Z., Jechová L., Semecký V. Katedra biologických a lékaøských vìd, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové Psychiatrická klinika LFHK a FNHK, Hradec Králové Temporolimbická dysfunkce je také nìkdy nazývána poruchou epileptického spektra s odkazem na podobnost jejích symptomù se symptomy pozorovanými u pacientù s temporální epilepsií (Roberts et al., 1992). U osob s poruchou epileptického spektra se však neobjevují typické motorické projevy, nezbytnì se nepøedpokládá ani výskyt prùvodních EEG korelátù epilepsie. Soubor pøevážnì senzorických a afektivních abnormalit se pak v podobì zdánlivì nahodilých zážitkù vyskytuje v prùbìhu celého dne, nemá tedy „záchvatovitý“ charakter. Patologie temporolimbické oblasti byla vyšetøována pomocí standardizovaných dotazníkù (Roberts et al., 1992; Teicher et al., 1993) u pacientù s velkou depresivní a bipolární afektivní poruchou. Pomocí Spearmanova korelaèního koeficientu byla prokázána významná souvislost mezi aktuálním stavem onemocnìní (podle Beckovy škály pro depresi) a výskytem
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 abnormalit v dotazníku CPSI (Roberts et al., 1992). V pásmu suspektní poruchy epileptického spektra se v obou skupinách shodnì nacházelo 20 % pacientù. Pomocí dotazníku LSCL-33 (Teicher et al., 1993) byla prokázána dysfunkce temporolimbické oblasti u 45 % pacientù s velkou depresivní poruchou proti 30 % pacientù s bipolární afektivní poruchou. Nebyl však zaznamenán pøímý vztah mezi patologickou symptomatologií a aktuálním stavem onemocnìní. Literatura: 1. Roberts RJ et al. The phenomenology of multiple partial seizure-like symptoms without stereotyped spells: An epilepsy spectrum disorder ? Epilepsy Res., 13, 1992, 167-177. 2. Teicher MH et al. Early childhood abuse and limbic ratings in adult psychiatric outpatients. J. Neuropsychiat. Clin. Neurosci., 5, 1993, 301-306. P12k SPOLUPRÁCE PØI LÉÈBÌ, KOMPLIANCE PSYCHOFARMAK A ETICKÁ DILEMATA Adherence to the treatment, compliance and ethical dilemmas Vyskoèilová J.1, Praško J.2 1 Fakulta humanitních studií, Karlova univerzitu Praha 2 Klinika psychiatrie a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Úvod: Pøesto, že podávání psychofarmak se øídí zájmem o léèbu pacienta, mohou se objevit i jiné, nìkdy ne plnì uvìdomované motivace. Metoda: Práce klade otázky smìøující k motivaci podávání psychofarmak a zvažuje kontext, ve kterém se zdravotník nachází. Závìry se opírají o literární pøehled i o kvalitativní hodnocení odpovìdi odborníkù a pacientù. Výsledky: Vìtšina psychiatrù je pøesvìdèena, že podávání a pøedepisování psychofarmak je motivováno zejména zájmem pomoci pacientovi pøi zmíròování projevù psychické poruchy, pøípadnì k ochranì ostatních. Pøesto si uvìdomují i øadu motivù, které nejsou tak jednoduše vysvìtlitelné. Stává se, že psychofarmaka, zejména jejich kombinace, jsou podávána také z bezradnosti odborníka, který už neví, jak dále mùže pacientovi pomoci. Jindy také z obav z možné agrese, èi jiného nepøíjemného chování pacienta. Jejich podávání mùže být také motivováno tlakem personálu oddìlení, který se bojí projevù pacienta nebo jen prostì „chce mít od pacienta pokoj“. Další pøíèinou mùže být tlak pøíbuzných pacienta, kteøí hrozí stížnostmi. Podání psychofarmak také mùže být motivováno spìchem lékaøe, který si sice uvìdomuje, že rozhovor s pacientem by mohl pøinést více užitku, ale „prostì na to nemá èas“. Vìtšina pacientù je rovnìž pøesvìdèena, že motivací lékaøe, který jim podal nebo pøedepsal psychofarmakum, je léèba. Nìkteøí však mají dojem, že vždy tomu tak být nemusí a lékaø svùj nedostatek èasu, jistoty nebo schopnosti porozumìt, nahrazuje zmìnami lékù a jejich vysokými dávkami. Èasto mají dojem, že lékaø jim léky mìní, protože je bezmocný a neví, jak ho nejlépe léèit. Nìkteøí také mají dojem, že nìkdy jsou vysokými dávkami lékù trestání za chování, které se nelíbí psychiatrovi, nebo jejich okolí. Pak lékaøi a lékùm nedokáží dùvìøovat. Závìry: Pøedepisování a podávání psychofarmak, jejich druh, dávkování, kombinace èi vysazování není realizováno pouze podle doporuèených postupù èi nejlepší klinické praxe, ale mùže být motivováno øadou jiných pohnutek, které
Abstrakta
nesouvisí s léèbou pacienta. Uvìdomování si tìchto motivaciímùže sloužit etické reflexi psychiatra. P13k sLORETA U PACIENTÙ S PANICKOU PORUCHOU PØED A PO KOMPLEXNÍ LÉÈBÌ sLORETA in panic disorder patients: before and after complex treatment Kamarádová D., Praško J., Látalová K., Grambal A., Diveky T. Klinika psychiatrie a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Pro panickou poruchu jsou typické záchvaty úzkosti doprovázené somatickým doprovodem. Z mozkových struktur zapojených to této reakce jsou prokazatelné aktivní oblasti limbického systému, periaqueduktální šedé hmoty a prefrontálních oblastí. V souèasné dobì existuje validizovaný algoritmus – sLORETA (low-resolution brain electromagnetical tomography), který umožòuje pøesnou lokalizaci zdrojových neuronálních aktivit. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 24 pacientù s diagnózou panické poruchy. Jednalo se o pacienty hospitalizované na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie. Dùvodem pøijetí k léèbì na toto oddìlení byl neúspìch ambulantní léèby. Pacienti byli léèeni pomocí kombinace kognitivnì-behaviorální terapie a psychofarmak. EEG monitorace a sbìr klinických dat probíhal na poèátku a v posledním týdnu léèby. Cílem studie bylo pomocí EEG identifikovat prediktory terapeutické odpovìdi. Response byla definována jako 25% pokles na škále BAI. Výsledky: Skupiny respondérù (n = 12) a non-respondérù (n = 12) se od sebe na poèátku léèby statisticky významnì lišily jen vìkem a délkou trvání nemoci (vìk respondérù byl nižší a délka nemoci kratší). V dalších zkoumaných promìnných (Beckùv inventáø úzkosti a deprese, Sheehanova škála úzkosti, objektivní i subjektivní formy stupnice celkového klinického dojmu (CGI) a škály DES hodnotící disociativní pøíznaky se obì skupiny od sebe navzájem nelišily. Po ukonèení léèby došlo u respondérù ke statisticky významnému (p < 0,05) snížení alfa-2 aktivity (10,5–12 Hz) v oblasti okcipitálního laloku a dále byl zaznamenán trend ke zvyšování beta-3 aktivity (21,5–30 Hz) v zadním cingulu. U non-respondérù nedošlo po terapii k žádné statisticky významné zmìnì v sLORETA nálezu. Závìr: V naší práci se nám pomocí sLORETA nepodaøilo identifikovat prediktor terapeutické odpovìdi na komplexní léèbu KBT a psychofarmaky. Ve skupinì respondérù však na rozdíl od non-respodnérù došlo po terapii ke zmìnám v EEG signálu.
P14k KVALITA ŽIVOTA DÌTÍ S CHRONICKÝM STØEVNÍM ONEMOCNÌNÍM Quality of life in inflammatory bowel disease children Jelenová D., Praško J., Mihál V., Hunková M., Karásková E., Koláøová J., Ocisková M., Vydra D. Klinika psychiatre, Fakultní nemocnice Olomouc Úvod: Nespecifické støevní zánìty (IBD), mezi které se øadí Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida, patøí k chronickým somatickým onemocnìním, která jsou èasto doprovázena celou øadou psychických potíží. V porovnání s obecnou populací trpí dìti s IBD a jejich rodiny nižší kvalitou života, vysokou
56
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
mírou distresu a vysokou mírou psychopatologie. Až tøetina pacientù s IBD vykazuje úzkostné nebo depresivní pøíznaky. Mezi další psychické problémy se øadí psychická nezralost, závislost na rodièích, stažení se, nízké sebevìdomí. Psychický stres je stále považován za jeden z èinitelù ovlivòujících èetnost a tíži relapsù. Psychosomatické faktory mají podpùrný vliv na prùbìh imunitních pochodù. Zmapovali jsme pìtileté období ambulantní a lùžkové péèe o dìti s Crohnovou nemocí a ulcerózní kolitidou na Pediatrické klinice FN Olomouc. Témìø polovinì tìchto dìtí byla na doporuèení ošetøujícího lékaøe poskytnuta psychologická nebo psychiatrická intervence. Jednalo se o podpùrnou psychoterapii (v polovinì pøípadù), pøíp. krizovou intervenci a ojedinìle o systematickou psychoterapii. Nejèastìjším závìrem psychologického vyšetøení u dìtí s Crohnovou nemocí byla anxieta, u dìtí s ulcerózní kolitidou (sub)depresivní prožívání nebo kombinované úzkostnì-depresivní projevy. V pøípadì psychiatrického vyšetøení byly dìti nejèastìji diagnostikovány poruchou pøizpùsobení a zamedikovány SSRI antidepresivy. Cíl: Náš výzkum si klade za cíl zmapovat problematiku kvality života u dìtí s diagnózou Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida. Cílem projektu je nalézt hlavní psychologické faktory, kterým jsou dìti a jejich rodiny vystaveny, a hloubìji porozumìt faktorùm, které ovlivòují kvalitu jejich života. Tyto aspekty budou mìøeny a porovnávány se zdravými dìtmi a jejich rodinami. Metody: Do studie jsou zaøazeni adolescenti ve vìku 13–16 let, kteøí navštìvují gastroenterologickou ordinaci FN Olomouc. Dìti jsou vyšetøeny psychologem a psychiatrem se zamìøením na depresivitu, anxietu, vztahy v rodinì, rodièovské jednání a postoje, osobnostní vývoj, sebestigmatizaci a samostatné parametry kvality života (popsané v dotaznících PedsQL 4.0 a KidScreen-52) ve srovnání s èeskými referenèními hodnotami (KidScreen – Ravens-Sieberer, 2006; PedsQL – Varni et al., 2006). Závìr: Dìtští pacienti s IBD mívají èasté psychické obtíže, které mohou významnì interferovat s compliancí, rizikem relapsù, celkovou kvalitou života dìtí i jejich rodin. Podpoøeno IGA MZ NT/14281. P15k SEBESTIGMATIZACE U NEUROTICKÝCH A ÚZKOSTNÝCH PORUCH – VLIV NA TERAPEUTICKÝ EFEKT V KOMPLEXNÍM PSYCHOTERAPEUTICKÉM A FARMAKOTERAPEUTICKÉM PROGRAMU Internalized stigma and efficacy of a complex pharmacotherapeutic and psychotherapeutic program in patients with neurotic and anxiety disorders Ocisková M. Katedra psychologie, Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Úvod: Stigmatizace duševních poruch pøedstavuje jedno z aktuálních témat psychiatrie a klinické psychologie. Zatímco dosud byla vìnována pozornost pøedevším vlivu stigmatu na závažná duševní onemocnìní, stigma se nevyhýbá ani poruchám z tzv. malé psychiatrie. Stigma s sebou pøináší negativní následky zejména tehdy, je-li jedincem pøijato za své, internalizováno. Metoda: Studie se v období od listopad 2012 do èervna 2013 zúèastnilo 76 pacientù, z toho 58 žen a 18 mužù. Tito byli pøijati ke komplexní léèbì na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie FNOL. Terapeutický program sestával
57
z farmakoterapie antidepresivy v pøípadné kombinaci s anxiolytiky nebo antipsychotiky a psychoterapie (KBT, nebo krátká psychodynamická terapie). Pacienti vyplnili tyto metody hodnocení – BAI, BDI-II, subjCGI (pøièemž ošetøující lékaø vyplnil objCGI), DES (a DES-T), ISMI, Cope Inventory, ADHS a TCI-R. Výsledky: V prùbìhu léèby statisticky významnì poklesly celkové skóry BAI, BDI-II, subjCGI a objCGI. Internalizované stigma statisticky významnì pozitivnì souviselo s nìkterými strategiemi zvládání stresu – popøením, sklonem k rezignaci a užíváním návykových látek. Signifikantnì pozitivnì korelovalo s mírou úzkosti a deprese, subjCGI, objCGI a disociací. Z osobnostních rysù statisticky významnì pozitivnì korelovalo s vyhýbáním se možným zdrojùm zranìní (dimenze harm avoidance v TCI-R) a negativnì se závislostí na odmìnì, vytrvalostí, sebeøízením a nadìjí. Co se týèe vlivu internalizovaného stigmatu na úspìšnost léèby, ukázalo se, že internalizované stigma signifikantnì negativnì souviselo se zmìnou úzkostných symptomù a celkovou zmìnou psychopatologie, mìøeno objCGI. Tento výsledek naznaèuje, že pacienti trpící vyšší mírou internalizovaného stigmatu dosahují nižších léèebných výsledkù než pacienti, kteøí se stigmatizují ménì. Závìr: Pacienti, kteøí trpí neurotickými nebo úzkostnými poruchami a vykazují vyšší míru internalizovaného stigmatu, prožívají stres, který plyne z nadmìrného užívání vyhýbavých strategií zvládání zátìže. To následnì snižuje efektivitu farmakoterapie a psychoterapie. P16k VZTAH MEZI ADHERENCÍ, SEBE-STIGMATIZACÍ A VYSAZOVÁNÍM MEDIKACE U RÙZNÝCH SKUPIN PSYCHIATRICKÝCH PACIENTÙ Relationship between adherence, self-stigmatization and drug non-use in various patients Látalová K., Kamarádová D., Kubínek R., Cinculová A., Šmoldasová J., Mainerová B., Ocisková M. Fakultní nemocnice Olomouc Adherence je dle teorie Haynese (1979) vnímána nejen jako užívání èi neužívání ordinovaných lékù, ale i dodržování doporuèených pravidel životního stylu, stravování apod. Špatná adherence mùže být pøíèinou nedostateèného léèebného úspìchu u pacientù s celým spektrem diagnóz. V naší práci jsme se sledovali adherenci u pacientù léèených na Psychiatrické klinice FNOL. Pro hodnocení adherence jsme použili Dotazník postoje k lékùm (Drug Attitude Inventory: DAI-10-questionare). Pro posouzení klinického stavu jsme použili dotazník hodnotící celkový klinický dojem (CGI), a to jak subjektivní, tak objektivní. Adherenci k léèbì jsme pak korelovali se základními demografickými údaji (pohlaví, vìk, zamìstnání, stav, dùchod, vzdìlání, dìdiènost, poèet hospitalizací, délka docházky do ambulance, celkový poèet navštìvovaných psychiatrù, èas od poslední hospitalizace), dávkou a typem užívaného léku a frekvencí vysazování. Dalším sledovaným faktorem byla míra sebe-stigmatizace a její vliv na adherenci. K hodnocení sebe-stigmatizace jsme použili dotazník ISMI (Internalized Stigma of Mental Illness). Do sledování byli zahrnuti pacienti s diagnózami F1x, F2x, F3x, F4x a F6x, ošetøeni na Klinice psychiatrie FNOL od 15. èervence do 15. øíjna 2013. Do studie vstoupilo 58 probandù s dg. F1x (47 zaøazených, 11 drop-out), 62 probandù s dg. F2x (46 zaøazených, 16 drop-out), 71 probandù s dg. F3x (51 zaøazených, 20 drop-out), 120 probandù s dg. F4x (98 zaøazených, 22 drop-out) a 20 probandù s dg. F6x (16 zaøazených a 4 drop-out), celkem 331 probandù. Vysazování medikace
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 popsalo 50 % pacientù s dg. F6x, 31 % pacientù s dg. F4x, 37 % pacientù s dg. F3x, 39 % pacientù s dg. F2x a 47 % pacientù s dg. F1x. Další výsledky prezentovány na posteru. P17k DIAZEPAM – NEJÈASTÌJI UŽÍVANÝ, ALE NEJMÉNÌ VHODNÝ LÉK KE ZVLÁDÁNÍ AKUTNÍ ÚZKOSTI, NEKLIDU A AGITOVANOSTI Diazepam i.m.: the most used but less useful drug for treatment acute anxiety, agitation and aggression Vevera J.1,2, Oktábec Z.3, Marešová V.3, Kopecká A.3, Kurcová I.3, Novotná M.2, Perlík F.4 1 Psychiatrická klinika 1. LK UK a VFN 2 Therapia VIVA s.r.o. – psychiatrická ambulance 3 Ústav soudního lékaøství a toxikologie 1. LF UK a VFN 4 Farmakologický ustav 1. LF UK a VFN Úvod: V ambulancích i bìhem hospitalizace se setkáváme s nutností podávat intramuskulární (i.m.) medikaci benzodiazepiny. V èeských doporuèených postupech péèe je v souladu s informacemi v SPC jedním z lékù volby diazepam. Ten je v intramuskulární formì nejèastìji užívaným lékem ke zvládání akutního neklidu, úzkostí a agitovanosti. Nìkteøí autoøi tuto praxi nepovažují za optimální kvùli problematickému vstøebávání i.m. podaného diazepamu. Cílem sledování je zjistit variabilitu koncentrací diazepamu po i.m. aplikaci a hodnotit klinický efekt léku. Metodika: Do hodnocení jsme zaøadili 6 ambulantních nemocných mužù s poruchou pøizpùsobení (4), úzkostnou poruchu osobnosti (1) a akutní reakcí na stres (1), kteøí kontaktovali ambulantního psychiatra pro úzkosti. Diagnóza byla stanovena pomocí M.I.N.I., anxietu jsme kvantifikovali Hamiltonovou škálou úzkosti (HAMA). Pøed aplikací diazepamu vykazovali všichni sledovaní støednì intenzivní pøíznaky úzkosti (prùmìr HAMA = 19). Nitrosvalovì jsme aplikovali 10 mg diazepamu (Apaurin 10 mg/2 ml inj. Krka, d.d., Slovinsko). Mìøení byla provádìna po 30 minutách (T1), dále po 4 (T2) a 24 hodinách (T3) po i.m. medikaci. Stanovení koncentrací bylo provedeno kapalinovou chromatografií ve spojení s tandemovou hmotnostní spektrometrií (UPLC-MS/MS) s ESI ionizaèní technikou; detekce probíhala v režimu SRM (selected reaction monitoring). Výsledky: V èase T1 byly prùmìrné hladiny diazepamu 14,6 ng/ml., za 4 hodiny 48,6 ng/ml. a za 24 hod. 28,7 ng/ml. Hodnoty v èase T1 se pohybovaly v rozmezí 0,5–148,0 ng/ml. Nenalezli jsme vztah mezi skórem HAMA a koncentracemi diazepamu. U všech pacientù došlo k poklesu úzkosti v èase T1 (po 30 minutách) na normální hodnoty (HAMA). Podpoøeno PRVOUK-P03/LF1/9 , PRVOUK-P26/LF1/4., PRVOUK P25/LF1/2. P18k PASAT – POÈÍTAÈOVÝ TEST POZORNOSTI, PRAKTICKÁ UKÁZKA PASAT - computerized test of attention Bazínková E., Žilinèík T. Centrum duševního zdraví, Jeseník Poèítaèový program PASAT (Paced Auditory Serial Addition Test) je test vytrvalé pozornosti (sustained attention). Proband je vyzván, aby poslouchal sérii èísel, a udìlal souèet z posledních dvou èísel, které slyšel. Standardní forma testu obsahuje 4 série po 50 èíslech, èasový interval se s každou sérií zkracuje (2,4; 2,0; 1;6 a 1,2 sekundy). Po administraci program
Abstrakta
vygeneruje výsledky ve formì T-skórù pro danou vìkovou kategorii. Normy pro standardní verzi programu PASAT byly vytvoøené na základì metaanalýzy 3 výzkumù, na celkovém vzorku 1488 osob. Je možné také vytvoøit si vlastní formu testu a urèit poèet sérií, poèet èísel a èasové intervaly mezi èísly. V klinické praxi se program osvìdèil zejména pøi evaluaci pacientù s roztroušenou sklerózou a pøi diagnostice poruch pozornosti/pracovní pamìti. P19k VYUŽITÍ STRESOVÉHO PROFILU V PSYCHOTERAPII The use of stress profile in psychotherapy Škobrtal P. Centrum duševního zdraví, Jeseník Stresový profil je výsledkem mìøení psychofyziologické aktivity pacienta bìhem zátìžových situací, které jsou navozovány nejèastìji rùznými zkouškovými situacemi. Z fyziologických promìnných se obvykle mìøí tepová frekvence, kožnì galvanické napìtí, dechová frekvence, zmìny v teplotì pokožky a svalové napìtí. Získáme tak objektivní náhled na to, jak pacient reaguje. Stresový profil pak slouží jednak k edukaci pacienta, kdy mu takto mùžeme názornì vysvìtlit, jak jeho tìlo reaguje na zátìž, a souèasnì nám stresový profil poskytuje i objektivní mìøítko toho, jak postupuje terapie pacienta. Výhodu stresového profilu spatøujeme zejména v tom, že lze tímto zpùsobem pacientovi jasnì a názornì vysvìtlit fungování jeho tìla a osvìtlit, jaký panuje vztah mezi psychickou stránkou a fyziologickými odpovìïmi jeho tìla. PÁTEK/FRIDAY 10. leden 2014, 17.15–18.15 P28k ZVLÁDACÍ STRATEGIE A TERAPEUTICKÝ VÝSLEDEK V KOMPLEXNÍM LÉÈEBNÉM PROGRAMU PRO PORUCHY NEUROTICKÉHO SPEKTRA Coping strategies and therapeutic efficacy in complex therapeutic program for disorders of neurotic spectrum Ocisková M. Katera psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Úvod: Strategie zvládání pøedstavují koncept, který ukazuje na to, jak lidé kognitivnì, behaviorálnì a emoènì reagují na stres. U pacientù s poruchami neurotického spektra jsou tyto strategie zmìnìny, zejména ve smyslu mentálních, emoèních a behaviorálních zabezpeèovacích a vyhýbavých strategii. Metoda: Pacienti hospitalizování na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie v Olomouci vyplnili na poèátku léèby dotazník Zvládacích strategii a byli hodnoceni v prùbìhu léèby pomocí posuzovacích škál CGI, BDI, BAI, DES, zároveò u nich byly administrovány dotazníky na rysy osobnosti TCI a sebestigmatizaci. Pacienti byli léèení komplexním programem kombinujícím farmakoterapii a psychoterapii. Výsledky: Bìhem léèby došlo ke statisticky významným poklesùm celkových skórù v posuzovacích stupnicích BAI, BDI, subjektivní i objektivní CGI. Se zmìnou psychopatologie souvisí významnì následující strategie zvládání: Se zmìnou CGI bìhem léèby pozitivnì koreluje subškála reinterpretace a rùst, aktivní pøístup ke stresu, schopnost vyhledat emocionální podporu, schopnost plánování, negativnì pak tendence vzdávat se (behaviorální stažení), používat návykové látky.
58
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
Závìry: Z našich výsledkù vyplývá, že aktivní strategie zvládání stresu, které pacient používá v dobì poèátku léèby, významnì pozitivnì korelují s jejím efektem, zatímco nìkteré vyhýbavé strategie korelují negativnì. P29k DELIRIUM TREMENS NA KLINICE PSYCHIATRIE FN OLOMOUC – VLIV MEDIKACE A VSTUPNÍCH BIOCHEMICKÝCH PARAMETRÙ NA DÉLKU TRVÁNÍ Delirium tremens in the Psychiatric clinic of University hospital in Olomouc – the influence of medication and biochemical parameters on its duration Mainerová B., Praško J., Šmoldasová J. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc Delirium tremens je nejzávažnìjší komplikací abstinenèního stavu pøi závislosti na alkoholu. Pøi nedostateèném sledování a léèbì, bezprostøednì ohrožuje na životì, popøípadì pøedstavuje riziko tìžkých komplikací. Management tohoto stavu tedy klade vysoké nároky na lékaøský i nelékaøský personál a je v podmínkách bìžného uzavøeného psychiatrického oddìlení znaènì obtížný. Na pracovišti akutního oddìlení Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc je s touto diagnózou roènì hospitalizováno okolo 20 pacientù, pøevažují muži prùmìrného vìku 49 let. V terapii preferujeme podávání vyšších dávek clomethiazolu nebo diazepamu v monoterapii spolu s podpùrnou léèbou pøípadné elektrolytové dysbalance, hypovitaminóz èi infekèních komplikací. V posledních dvou letech jsme prospektivnì sledovali 38 nemocných pøijatých a léèených na našem pracovišti s diagnózou F10.4. Cílem bylo srovnání obou medikamentózních pøístupù a identifikace rizikových faktorù (biometrických, laboratorních, demografických èi v podobì somatické komorbidity) z pohledu délky trvání deliria tremens, délky hospitalizace a somatických komplikací. Pøedbìžné výsledky ukazují superioritu monoterapie clomethiazolem nad jinými farmaky. P30k NEUROCHÉMIA SUICIDÁLNEHO SPRÁVANIA Neurochemistry of suicidal behaviour Pálová E., Sabo J., Psychiatrická klinika LF UPJŠ a FNLP, Košice Samovražda je èasto oznaèovaná ako porucha pudu sebazáchovy. Predpokladá sa, že roène spácha samovraždu vyše 1 milión ¾udí (WHO), èo predstavuje vážny problém vyžadujúci riešenie. Viaceré výskumy potvrdzujú, že existujú signifikantné zmeny v neurochemickom obraze u pacientov trpiacich suicidálnymi ideáciami v porovnaní so zdravými kontrolami. Konvenèné hypotézy neuropatológie samovraždy sa opierajú o jednotlivé systémy v mozgu, a to najmä serotonínergný, dopamínergný a noradrenergný systém. V prípade, že by bolo možné identifikovaś jednotlivcov s vyšším rizikom samovraždy na základe neurochemických zmien, bolo by snáï možné ovplyvniś aj patologickú produkciu suicidálneho mozgu, a tým pravdepodobne zabrániś aj samotnej samovražde.
59
P31k BUNÌÈNÉ DÝCHÁNÍ U PACIENTÙ S ALZHEIMEROVOU CHOROBOU Cellular respiration in patients with Alzheimer‘s disease Hroudová J.1, Fišar Z.1, Jirák R.1, Zvìøová M.1, Hansíková H.2, Raboch J.1 1 Psychiatrická klinika, 1. LF UK a VFN, Praha 2 Klinika dìtského a dorostového lékaøství, 1. LF UK a VFN, Praha Alzheimerova choroba (AD) je nejèastìjším neurodegenerativním onemocnìním. Je charakterizována narušením øady vyšších korových funkcí, postupnou ztrátou pamìti, poruchami myšlení, chápání, úsudku a orientací. Studovali jsme zmìny bunìèného dýchání v intaktních i v permeabilizovaných destièkách u pacientù s AD v porovnání se zdravými kontrolami. Celková aktivita systému oxidativní fosforylace byla urèena respirometrií s vysokým rozlišením. Výsledky ukázaly významné zmìny mitochondriální respirace u pacientù s AD, pøedevším snížení rychlosti endogenní respirace a maximální kapacity elektronového transportního systému. Zmìny nebyly pozorovány v permeabilizovaných krevních destièkách. Pøedpokládáme, že snížení spotøeby kyslíku mitochondriemi anarušení energetického metabolismu souvisí s neurodegenerativními procesy a jsou zahrnuty v patogenezi pøi AD. Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM0021620849 a programem PRVOUK-P26/LF1/4. P32k POSTINJEKÈNÍ SYNDROM V PODMÍNKÁCH AMBULANTNÍ PSYCHIATRICKÉ PRAXE Post-injection syndrome in a psychiatric ambulance Fabíniová T. Soukromá psychiatrická ordinace, Praha P33k PSYCHOFARMAKOLOGICKÁ OCHRANNÁ LÉÈBA SEXUOLOGICKÁ MLADISTVÝCH Adolescents involuntarily commited to sexological therapy – a treatment with psychopharmacs Žourková A., Sejbalová P., Janák J., Trpìlka Z. Psychiatrická klinika FN a LF MU, Brno Pøi léèbì sexuálnì deviantního chování mladistvých jsou doporuèovány SSRI. Práce se zabývá jedenácti mladistvými parafiliky léèenými sertralinem.Vìtšina souboru trpìla psychiatrickou komorbiditou (mentální retardace, ADHD) s vyšším rizikem recidivy. Tìmto jedincùm byly podávány malé dávky cyproteronacetátu za endokrinologického sledování. Recidivovali 3 pacienti léèení pouze sertralinem samotným. V další léèbì byly zvýšeny dávky sertralinu, pøípadnì pøidán cyproteronacetát. Pøi léèbì mladistvých prafilikù se jako nejvhodnìjší ukázala kombinace sertralinu s cyproteronacetátem.
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 P34k KOMORBIDITA DEPRESIVNÍ PORUCHY A PORUCHY OSOBNOSTI – KATAMNESTICKÁ RESTROSPEKTIVNÍ STUDIE Comorbidity in depressive disorder and personality disorders Sedláèková Z., Praško J., Sedláèek M., Ocisková M., Látalová K., Kamarádová D., Grambal A., Sigmundová Z. Katedra psychologie, Filosofická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc Úvod: Mnoho psychiatrù a psychologù je pøesvìdèených, že depresivní pacienti s komorbidní poruchou osobnosti odpovídají na léèbu hùøe než pacienti s depresí samotnou. Metoda: Náš výzkum byl založen na retrospektivním zkoumání záznamù pacientù s depresivní poruchou a s pøípadnou komorbidní poruchou osobnosti. Hodnotili jsme záznamy z akutní léèby a následnì sledovali dvouletou katamnézu. Výsledky: Do studie bylo zaøazeno 84 pacientù, u kterých byla sledována indexová epizoda deprese a následná dvouletá katamnéza. Porucha osobnosti byla diagnostikována u 40,5 %. Délka léèby, vìk, poèátek a délka nemoci, zastoupení pohlaví, manželský stav, zamìstnanost, sebevražedné pokusy, dávky medikace ani komedikace se v prùmìru u pacientù s poruchou osobnosti nelišily od pacientù bez poruchy osobnosti. Prùmìrná délka léèby v indexové hospitalizaci byla u pacientù bez poruchy osobnosti 31,12 + 13,14 dne a u pacientù s poruchou osobnosti 30,94 + 13,97 dne. Statisticky významný rozdíl byl v poètu pøedchozích hospitalizací, které byly u pacientù s poruchou osobnosti statisticky významnì vyšší. V prùbìhu dvouleté katamnézy bylo rehospitalizováno 33,33 % pacientù. Pøi porovnání poètu rehospitalizací ve dvouleté katamnéze nebyl mezi pacienty bez poruchy osobnosti a pacienty s poruchou osobnosti zjištìn významný rozdíl. Podobné jsou výsledky hodnocení celkové délky rehospitalizací. Závìr: Výsledky retrospektivní studie nenasvìdèují, že by léèba pacientù trpících depresí a komorbidní poruchou osobnosti byla ménì efektivní než u pacientù bez komorbidní poruchy osobnosti. P35k PØEHLÍŽÍME METABOLICKÝ SYNDROM PØI LÉÈBÌ SCHIZOFRENIE? Do we overlook symptoms of the metabolic syndrome in treatment of schizophrenia? Kališová L.1 , Kalinová K.2 1 Psychiatrická klinika, 1. LF, Univerzita Karlova a VFN, Praha 2 Nemocnice Na Františku, Praha Úvod: Metabolický syndrom zahrnuje rizikové faktory, které vedou k pøedèasným kardiovaskulárním komplikacím, jako je infarkt myokardu nebo cévní mozková pøíhoda a ohrožují tak nemocného závažným zpùsobem na životì. Nemocní se schizofrenií jsou v dnešní dobì léèeni preferenènì atypickými antipsychotiky, což je v souladu s mezinárodními a národními doporuèenými postupy. Odklon od podávání antipsychotik první generace (typických) s sebou nese zejména výhody v podobì snížení výskytu stigmatizujících extrapyramidových nežádoucích úèinkù, pøi léèbì atypickými antipsychotiky se ovšem na druhé stranì zvyšují metabolická rizika, která jsou èasto opomíjena a nedostateènì sledována. Metoda: U nemocných pøijatých v roce 2012 na Psychiatrickou kliniku 1. LF UK pro diagnózu schizofrenie (F20) jsme sledovali hladinu plazmatického cholesterolu, triacylgycerolu
Abstrakta
a glykémie. Souèástí sledování bylo zjištìní BMI a TK pøi pøijetí. Monitorovali jsme také celkové trvání nemoci/léèby; druh podaného antipsychotika pøi pøijetí a pøi propuštìní a lékovou non-complianci pøed pøijetím. Zajímala nás též dispenzarizace nemocných pro metabolický syndrom nebo jeho rizikové symptomy a jeho pøípadná léèba. Diskuse: Z výsledkù je zøejmé, že metabolický syndrom nebo nìkteré jeho souèásti se vyskytují u znaèného procenta nemocných léèených antipsychotiky. Procento postižených je vyšší, než se udává u bìžné populace. Pøítomnost metabolického syndromu souvisí s druhem (generací) podávaného antipsychotika, s vìkem pacienta a délkou nemoci/léèby. Nemocní ze sledovaného vzorku nebyli v naprosté vìtšinì pro pøíznaky metabolického syndromu dispenzarizování ani léèeni. Závìr: Sdìlení se snaží, na základì získaných výsledkù, zdùraznit nutnost zamìøení pozornosti na výskyt pøíznakù metabolického syndromu, jako je narušení lipidového metabolismu, pøítomnost obezity a hypertenze u nemocných léèených antipsychotiky. I pøes maximální snahu o co nejmodernìjší, nejúèinnìjší a nejbezpeènìjší léèbu našich pacientù mohou být jiná zdravotní rizika pøehlédnuta a jejich závažnost podcenìna. Spolupráce s jinými klinickými obory na komplexní léèbì našich pacientù bude v budoucnosti nutností. P36k MÍSTO PSYCHOTERAPEUTA (NE-PSYCHIATRA) V PODPOØE ADHERENCE UŽÍVÁNÍ PSYCHOFARMAK U PACIENTÙ TRPÍCÍCH PSYCHICKOU PORUCHOU The role of psychotherapist (non-psychiatrist) in the enhancement of psychopharmacology adherence in patients with psychiatric disorder Vyskoèilová J.1 , Praško J.2 1 Fakulta Humanitních studií, Karlova Univerzita Praha 2 Klinika psychiatrie, UN Olomouc a LF Univerzity Palackého, Olomouc Úvod: Pacienti léèení psychoterapií èasto užívají psychofarmaka a u vážnìjších poruch je to nejdùležitìjší souèást jejich léèby. Pøesto kolem 40–70 % pacientù v prùbìhu léèby pøestane užívat medikaci. Øada pacientù léèených psychofarmaky také dochází na systematickou psychoterapii. Èasto chtìjí s psychoterapeutem diskutovat otázku užívání lékù i pøesto, že v tom není odborník. Je dùležité, aby jim psychoterapeut dokázal pomoci zvýšit zájem o užívání psychofarmak a podpoøil jejich vlastní rozhodnutí být k farmakoterapii adherentní. Proto je potøebná dobrá spolupráce psychoterapeuta s psychiatrem, vzájemná informovanost a použití terapeutických strategii, které adherenci zvyšuji. Metoda: V databazi PubMed a Web of Science byly vyhledány práce s klíèovými slovy „psychopharmacotherapy“, „adherence“, „psychotherapy“, „compliance“. Z tìchto prací byly vybrány texty zabývající se významem a možnostmi psychoterapeutických intervencí ke zvýšení adherence pøi užívání lékù. Tyto byly doplnìny kapitolami z uèebnic a manuálù, zabývajících se psychoedukaèním a psychoterapeutickými pøístupy zvyšujícími adherenci. Výsledkem jsou doporuèení pro psychoterapeuta, jak zvýšit komplianci pacienta. Výsledky: Celkem bylo v literatuøe nalezeno 32 relevantních textù. Spolupráce pøi užívání farmakoterapie souvisí s øadou demografických (vìk, pohlaví, vzdìlání), psychopatologických (diagnóza, náhled, fáze nemoci), sociálních (emoèní expresivita v rodinì, stigmatizace a sebestigmatizace) a vztahových (terapeutický vztah a jeho dynamika) charakteristik. Pro
60
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
psychoterapeuta, který rozpozná potøebu zvýšit spolupráci pacienta pøi užívání psychofarmak, je dùležité (a) ujasnìní si role psychofarmak pøi léèbì pacienta; (b) porozumìt postojùm pacienta ke své diagnóze a k psychofarmakùm, vèetnì maladaptivních postojù a vlivu rodiny; (c) mít dobrý terapeutický vztah; (d) umìt používat motivaèní rozhovor; (e) nauèit se základní strategie pomáhající pacientovi samostatnì se rozhodovat o užívání psychofarmak. Strategie pomáhající pacientovi samostatnì se rozhodovat, jako je psychoedukace, motivaèní rozhovor, metoda dvou sloupù, metoda ètyøpolní tabulky a další jsou krátce pøedstaveny a diskutovány. Závìr: Pacientovi, u kterého je užívání psychofarmak nejdùležitìjší oblastí léèby a udržování remise, mùže psychoterapeut významnì pomoci, aby pacient sám rozeznal potøebu užívat pravidelnì léky a upevnil se v tom, že je to jeho vlastní rozhodnutí, které odpovìdnì pøijímá. P37k E-PROBAD – INTERNETOVÝ PSYCHOEDUKAÈNÍ PROGRAM PRO PACIENTY TRPÍCÍ BIPOLÁRNÍ PORUCHOU E-PROBAD-internet psychoeducation program for patients with bipolar disorder Praško J.1, Látalová K.1, Grambal A.1, Havlíková P.1, Jelenová pD.1, Kamarádová D.1, Kubínek R.1, Ocisková M.2, Sandoval A.1, Sigmundová Z.1, Ticháèková A.1, Vrbová K.1 1 Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a LF Univerzity Palackého, Olomouc 2 Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Úvod: Objevuje se stále více dùkazù, že pacienti s bipolární afektivní poruchou (BAD), kteøí užívají medikaci, mohou mít velký prospìch z dalších psychoterapeutických intervencí. Jedním z možných pøístupù je psychoedukace zprostøedkovaná pøes internet. Metoda: K prozkoumání souèasných psychologických a psychoterapeutických pøístupù u bipolární poruchy byla zpracována rešerše, která zhodnotila, jak jednotlivé psychoterapeutické pøístupy a jejich strategie, tak jejich úèinnost v kontrolovaných studiích, tak zmapovala základní problémy, které se tìchto pacientù dotýkají a mohou být øešeny pomocí psychosociálních pøístupù. Výsledky: Výsledný program obsahuje moduly vzestupné obtížnosti, které na sebe logicky navazují. V modulech jsou informace o bipolární poruše, léèbì, medikaci, varovných pøíznacích, cirkadiánních rytmech, myšlenkových a postojových vzorcích a problémech v komunikaci. Každý modul podává informace, popisuje problémové oblasti, uvádí pøíbìhy pacientù s podobnými problémy a obsahuje cvièení, které ukazují cestu, jak se k problémové oblasti postavit a jak ji øešit. Na škály hodnotící míru psychopatologie a na jednotlivá cvièení dává e-terapeut pacientùm zpìtnou vazbu. Nabídka absolvovat program byla náhodnì rozeslána 40 pacientùm z databáze 86 pacientù. Na nabídku reagovalo zájmem 31 pacientù. 4 pacientky program odmítly, protože jim pøipadal pøíliš nároèný. Dalších 6 pacientù na zaslání programu nereagovalo. Do programu vstoupilo zatím 21 pacientù. Pacienti jsou s programem spokojení a vyplòují jej se zájmem. Nejèastìjším tvrzením je, že se dosud nikdy nesetkali s tak systematickým pøístupem v psychoedukaci, a pøestože pøevážnì trpí bipolární poruchou už léta, vìtšinou informace, které získávají, dosud nevìdìli. V prùbìhu programu došlo
61
ke 2 relapsùm deprese u pacientù, kteøí na poèátku programu byli subdepresivní, jedno zhoršení vyžadovalo hospitalizaci a nálada se v prùbìhu programu normalizovala. Dalších 6 pacientù, kteøí se na poèátku cítili mírnì depresivnì se bìhem programu zlepšilo. Jeden pacient prožil krátkou 4denní epizodu hypomanie, která rychle odeznìla. Závìry: První zkušenosti ukazují, že program je pro vìtšinu pacientù pøijatelný a funkèní. Jeho dlouhodobá úèinnost je pøedmìtem probíhajícího výzkumu. Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM0021620849 a programem PRVOUK-P26/LF1/4. SOBOTA/SATURDAY 11. leden 2014, 17.15–18.15 P47k OVLIVÒUJE NESPOKOJENOST S VLASTNÍM TÌLEM VNÍMÁNÍ BOLESTI? Is the perception of pain affected by dissatisfaction with one‘s own body? Yamamotová A.1, Papežová H.2 1 Ústav normální, patologické a klinické fyziologie, 3. LF UK, Praha 2 Psychiatrická klinika 1. LF UK, Praha Existuje øada experimentálních studií, ale i klinických pozorování, které ukazují, že bolest nebo anestézie vyvolávají distorzi tìlesných rozmìrù. Postižené èásti tìla se zpravidla zdají vìtší. Pacientky s poruchami pøíjmu potravy (PPP) také vnímají své tìlesné rozmìry zkreslenì; pøipadají si mnohem tlustší, než ve skuteènosti jsou. Rovnìž jejich citlivost na bolest je v porovnání se zdravými ženami oslabená. Pro oslabené vnímání bolesti neexistuje prozatím jednoznaèné vysvìtlení. Položili jsme si proto otázku, do jaké míry souvisí zmìnìné vnímání vlastního tìla s percepcí bolesti. Do studie bylo zahrnuto 61 pacientek s poruchami pøíjmu potravy (31 AN a 30 BN) a 30 zdravých žen (prùmìrný vìk byl ve všech skupinách shodný – 24 let). Latence bolestivé reakce na tepelný podnìt byla mìøena pomocí pøístroje Analgezia Meter (IITC Life Science USA). Vnímání velikosti vlastního tìla (BIP – Body Image Perception) a nespokojenost s vlastním tìlem (DIS – Objective Dissatisfaction) byly mìøeny pomocí softwaru Anamorphic Micro, který zkreslil digitální fotografie testovaných osob do tlusté (rozšíøení o 100 %) a hubené podoby (zúžení na 50 %) a jejich úkolem bylo upravit fotografie tak, jak si myslí, že ve skuteènosti vypadají (BIP) a jak by si pøály vypadat (DIS). Index BIP byl vyjádøen jako pomìr odhadované velikosti k reálným rozmìrùm (v pixelech) a DIS jako vytoužený rozmìr k reálným rozmìrùm. Výsledky: 1) pacientky s BN i AN mìly vyšší prahy bolesti než kontroly (F(2,88) = 5,35, p = 0,0064); 2) obì skupiny pacientek s PPP víc nadhodnocovaly svoje tìlesné rozmìry než kontroly (BIP: F(2,88) = 11,16, p = 0,00005); 3) pacientky s BN byly víc nespokojené s vlastním tìlem než AN a kontroly (DIS: F(2,88) = 6,85, p = 0,0017); 4) u žádné skupiny nekorelovalo vnímání tìlesných rozmìrù s vnímáním bolesti; 5) u obou skupin pacientek s PPP korelovalo vnímání bolesti s nespokojeností s vlastním tìlem (AN: r = 0,49, p = 0,0047, BN: r = 0,38, p = 0,039) na rozdíl od kontrol (r = -0,05, p = 0,7726). Ukázali jsme, že jak u pacientek s PPP, tak u zdravých žen nesouvisí vnímání bolesti s vnímáním tìlesných rozmìrù a tedy se senzorickou zrakovou komponentou. Naproti tomu,vnímání bolesti je u pacientek s AN a BN spojeno s vytouženými tìlesnými rozmìry a tedy s emocionální komponentou. Vìtší nespokojenost s vlastním tìlem, a tedy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 touha být hubenìjší, souvisela s vìtší citlivostí na bolest. Nespokojenost s vlastním tìlem odráží negativní emoce, které mohou ovlivòovat vnímání bolesti. Podpoøeno projektem UK PRVOUK P34 a IGA NT/14094. P48k CHRONOBIOLOGICKÉ NÁLEZY U PACIENTÙ S BIPOLÁRNÍ PORUCHOU V PRÙBÌHU MÁNIE A V PRÙBÌHU DEPRESE Chronobiological findings in patients with bipolar affective disorder during mania and during depression Praško J., Látalová K., Kamarádová D., Havlíková P., Mainerová B., Sandoval A., Vrbová K., Ticháèková A. Klinika psychiatrie, FN Olomouc a LF Univerzita Palackého, Olomouc Úvod: U pacientù s bipolární afektivní poruchou bylo zjištìno narušení cirkadiánních rytmù tìlesné teploty a melatoninu. Metoda: U 40 pacientù s bipolární afektivní poruchou diagnostikovaných podle MKN-10 výzkumných diagnostických kritérií, kteøí byli buï v manické nebo depresivní epizodì, a 19 kontrol jsme odebírali vzorky slin na zjišśování hladin melatoninu a stìry z dutiny ústní k zjištìní nastavení hodinových genù PER-1, REV-VERBa a PER-2. K hodnocení hladin melatoninu ve slinách byl použit kit Direct Saliva Melatonin RIA (Bühlmann). Výsledky: K chronobiologickému hodnocení byly využité vzorky od 31 pacientù, u 9 pacientù byly vzorky nevyhovující. Hladiny melatoninu jsou statisticky významnì vyšší u manických pacientù ve srovnání s kontrolami a pacienty v depresi v 15, 19 a ve 23. Relativní exprese genu PER-1 se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 15 hodin. Relativní exprese genu REV-VERBa se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 19 hodin. Závìr: Hladiny melatoninu stanovené ve slinách jsou v odpoledních a veèerních hodinách významnì vyšší u pacientù s manickou epizodou u bipolární afektivní poruchy než u depresivní poruchy a u kontrol. Relativní exprese genu PER-1 ukazuje významnì nižší hodnoty v èasných odpoledních hodinách rovnìž u pacientù v manické epizodì než u kontrol a pacientù v probíhající depresivní epizodì, podobnì jako je tomu u relativní exprese genu REV-VERBa, která je významnì nižší u manických pacientù v pozdních odpoledních hodinách než u pacientù v depresi. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NT11474. P49k KOMPLIKOVANÉ TRUCHLENÍ A JEHO LÉÈBA Complicated grief and its treatment Látalová K., Kamarádová D., Praško J. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc Komplikované truchlení je nová diagnostická jednotka zaøazená do DSM-5. Jedná se o intenzivní smutek nad ztrátou blízké osoby, který trvá minimálnì jeden rok a zároveò vykazuje alespoò šest dalších specifických pøíznakù, které pøesahují hranice fyziologického zármutku. Kritéria pro komplikované truchlení by mìla zahrnovat obtíže s pøijetím, pocity šoku/ nebo omráèenosti nebo otupìlosti, obtížné vyvolávání hezkých vzpomínek, pocity hoøkosti nebo zlosti, sebeobviòování, vyhýbání se vzpomínkám, potíže s uvìøením, pøání spojit se se zemøelým, pocity osamìlosti nebo odlouèení,
Abstrakta
pocity zbyteènosti nebo prázdnoty, zmatek v rolích nebo pocity, že èást sebe samotné/samotného zemøela, obtíže s plánováním a ztráta zájmù. V léèbì komplikovaného truchlení byl zkoumán paroxetin a nortriptylin. Psychoterapeutické pøístupy využívají pøepis v imaginaci, terapeutické dopisy, øízené truchlení, a nìkteré techniky psychodramatu. P50k PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVÌDI U PACIENTÙ S PANICKOU PORUCHOU, SOCIÁLNÍ FOBIÍ A OBSEDANTNÌ KOMPULZIVNÍ PORUCHOU Therapeutic response prediction in patients with panic disorder, social phobia and obsessive compulsive disorder Kamarádová D., Látalová K., Praško J., Èerná M. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Úvod: Pøestože pro léèbu úzkostných poruch byla vytvoøena øada psycho- i farmako terapeutických pøístupù, stále existuje øada pacientù, kteøí na léèbu neodpoví dostateènì. Volba správného pøístupu u toho konkrétního pacienta znamená jak rychlejší a úèinnìjší pomoc pacientovi, tak finanèní úsporu. Metodika: V naší léèbì jsme se zamìøili na zkoumání klinických a demografických prediktorù odpovìdi na kombinovanou (kognitivnì-bahaviorální terapii a farmakoterapii) u pacientù s panickou poruchou (n = 62), sociální fobií (n = 50) a obsedantnì-kompulzivní poruchou (n = 32). Jednalo se o pacienty, kteøí byli jako na léèbu rezistentní léèeni na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie v Olomouci. Zkoumány byly základní klinické (míra závažnosti v základních škálách) a demografické (vìk, vìk nástupu nemoci, stav, komorbidita, vzdìlání) faktory. Výsledky: V pøípadì panické poruchy byl za léèebný úspìch považován pokles v Beckovì inventáøi úzkosti (BAI) o 25 %. Pomocí krokové regrese byly identifikovány tøi statisticky významné prediktory response, a to rodinný stav, pøítomnost jiné úzkostné poruchy a rozdíl ve škále BAI mezi prvním a druhým týdnem. V pøípadì sociální fobie byl léèebný úspìch definován jako pokles v Liebowitzovì stupnici sociální úzkosti (LSAS) o 25 % mezi prvním a koneèným mìøením. Zmìna ve stupnici LSAS pozitivnì korelovala pouze s vìkem nástupu nemoci a tíží symptomù mìøených pomocí BAI a CGI. U pacientù s OCD byl za léèebný úspìch považován pokles ve stupnici Y-BOCS alespoò o 35 %. U této poruchy koreloval pokles v Y-BOCS s mírou náhledu a absencí komorbidní poruchy osobnosti. Závìr: V naší práci se podaøilo odhalit nìkolik statisticky významných faktorù spojených s odpovìdí na kombinovanou KBT a farmakoterapii. P51k KVALITA ŽIVOTA DÌTÍ S ADHD Quality of life in children with ADHD Jelenová D., Praško J., Hunková M. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc Úvod: ADHD se svým chronickým prùbìhem významnì podílí na kvalitì života. Souèasné zahranièní studie popisují korelaci mezi závažností symptomù ADHD (nepozornost, hyperaktivita a impulzivita) a poklesem psychosociálních domén kvality života, pøedevším rodinného fungování. Kvalitu života dále zhoršuje vyšší míra emoèních pøíznakù, poruchy chování, problémy mezi vrstevníky, neúplná rodina,
62
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
onemocnìní rodièe. Studie vìnující se kvalitì života pedopsychiatrických pacientù v ÈR dosud neexistují. Cíl: Naše pilotní studie si klade za cíl zmapovat problematiku kvality života u dìtí s diagnózou ADHD vedených v naší pedopsychiatrické ambulanci FN Olomouc. Metody: Dìti s dg. ADHD ve vìku 8–18 let (8 dívek, 42 chlapcù), které navštìvují naši pedopsychiatrickou ambulanci. Závažnost symptomù ADHD byla hodnocena rodièi na škále Connersové. Kvalita života popsaná dìtmi v dotaznících PedsQL 4.0 a KidScreen-52, srovnání s èeskými referenèními hodnotami (KidScreen – Ravens-Sieberer, 2006; PedsQL – Varni et al., 2006). Výsledky: Zpracovali jsme dotazníky od 50 dìtí ve vìku 8–18 let (prùmìrný vìk 12, 2 let), v 84 % pøevažovali chlapci, 30bodovou hranici patologie závažnosti symptomù na škále Connersové pøekroèilo 88 % sledovaných dìtí. Tøetina dìtí byla bez medikace, tøetina užívala methylfenidát (v krátkodobé nebo retardované formì), ètvrtina medikovala atomoxetin. Celkové skóre kvality života mìøené dotazníkem PedsQL je u dìtí s ADHD nižší než referenèní hodnoty zdravých dìtí. Skóre psychosociálního fungování vnímané samotnými dìtmi (dle dotazníku PedsQL) je nepøímo úmìrné závažnosti symptomù ADHD na škále Connersové vyplòované rodièi. V podrobnìjším dotazníku KidScreen se ukázaly být prùmìrné hodnoty kvality života dìtí s ADHD pøekvapivì lepší oproti referenèním hodnotám, nicménì dìti s ADHD pøi rozdìlení do skupin dle užívané medikace skórují v nìkterých dimenzích hùøe. Závìr: Nižší kvalita života dìtí s ADHD v porovnání s bìžnou populací se prokázala v naší pilotní studii, podobnì jako v mnohých zahranièních pracích, pøedevším v oblasti psychosociální dimenze. Rozporuplné výsledky z dotazníku KidScreen naznaèují další smìøování studie – doplnìní vìtšího vzorku dìtí, rozlišení jednotlivých subtypù ADHD dle podskupin na škále Connersové, zamìøení se na ekonomickou úroveò rodin dìtí, jejich komorbidity a zmìny kvality života v souvislosti s délkou užívání urèité medikace. P52k VYUŽITÍ SOCIÁLNÍCH SÍTI JAKO SUPERVIZE V ADIKTOLOGII III. Social networks as a supervision technique in adictology III. Pekárková M.1, Pomykacz J.2 1 Soukromá psychiatrická ambulance, Praha 2 Psychiatrická nemocnice Bohnice, Praha Adiktologie – (z anglického názvu addictology) je vìda zabývající se závislostmi, jejich prevencí, pùvodem, léèbou, výzkumem, poradenstvím a jinými souvislostmi. V užším pojetí se zabývá závislostmi na návykových látkách. Klinická adiktologie – zužuje se na práci s klientem. Supervize – dohled odborníka. Sociální sítì se stávají novým komunikaèním kanálem. Pomocí sociálních sítí se prostøednictvím internetu sdružují lidé, kteøí by se jinak fyzicky nemohli setkat. V bøeznu 2010 vznikl na oddìlení léèby závislosti v Psychiatrické nemocnici Bohnice projekt Výtvarná galerie Sedmièka, který umožòuje personálu, klientkám a díky sociální síti i pøíbuzným sledovat fungování klientek ve výtvarné galerii. Sociální síś se tak stává supervizním nástrojem (viz Využití sociálních síti jako supervize v adiktologii II, Jeseník 2012). Èas – zájmová uzavøená skupina na facebooku – tento projet vznikl 9. 11. 2010 a je nástrojem supervize mezi samotnými bývalými klientkami léèby závislosti. Nìkteré z nich prošly léèbou, stacionáøem, ambulantní léèbou, pomocí této uzavøené
63
anonymní skupiny o sobì vìdí a mohou si být oporou (viz Využití sociálních síti jako supervize v adiktologii II, Jeseník 2012). Na tomto posteru bychom chtìli prezentovat kazuistiky, a to pohledem odborníka – lékaøe a lékárníka – terapeuta. Samotná kazuistika je o spolupráci klientky a její rodiny, na zaèátku ústavní léèby klientky probìhla rodinná terapie s matkou klientky, posléze ústavní léèba matky abstinující klientky, tè. podruhé tìhotné. Pøijetí matky klientky faktu, že je závislá, že její problém je dlouhodobìjší, a abstinující dcera jako model – vzor pro závislou matku. To vše v kontextu a komunikaci v projektu výtvarné galerie Sedmièka a uzavøené zájmové skupiny Èas. P53k A COMPARISON BETWEEN TWO DIFFERENT COGNITIVE INTERVENTIONS AND THEIR INFLUENCE ON LEARNING ABILITIES IN SCHIZOPHRENIA PATIENTS Srovnání zmìn kognitivního výkonu ve dvou rùzných pøístupech kognitivní intervence u pacientù se schizofrenií Èeplová Z.1, Rodriguez M.1, Motlová L.1,2, Dragomirecká E.3, Ungrmanová M.1, Mohr P.1,2 1 Psychiatrické centrum Praha 2 3. lékaøská fakulta UK Praha 3 FF UK Praha Introduction: Schizophrenia (SCH) is a chronic psychiatric disorder which often leads to a social and functional impairment (Jablensky,2010). Such social and functional impairment is associated with cognitive dysfunctions (CD) which are present in about 75–85 % of the patients (Reichenberg, 2006). Pharmacological treatments has not showed reliable results on the efficacy of CD treatment (Desamericque et al, 2013). Nonpharmacological treatments can be a good enhancement for pharmacological. CD in SCH can be positively influenced by cognitive remediation, and by complex rehabilitation programs with cognitive add remediation (McGurk et al, 2007; Wykes et al, 2011). The aim of the study was to follow the improvement of learning abilities after cognitive remediation. Learning abilities are important part of functional and social outcome. We conducted comprehensive research involving two different approaches – cognitive remediation and psychosocial daily complex care program with cognitive add remediation. Methods: A total of 63 out-patients of the Psychiatric Center Prague took part in the study. All patients met the ICD-10 criteria of SCH as assessed by the treating psychiatrist. The sample consisted of 21 out-patients in each group. Participants were allocated into two treatment groups (a 6 week psychosocial daily care program vs. an 8 week cognitive remediation program) and a waitlist control group. All groups were given an initial neuropsychological assessment, and were also assessed on symptom presence. After the intervention program (or after 8 weeks in the control group) the groups were assessed with the same neuropsychological assessment, and on symptom presence. Groups were compared with regard to demographic data, symptom presence and neuropsychological data submitted to ANOVAs with a group x assessment design. Results: Our results showed a positive trend of improvement on learning abilities on both treated groups. Immediate and long-term memory increased on capacity. Initial impulsivity, and rigidity decreased showing an improvement on accuracy and flexibility. These learning abilities did not show improvement on control group. Our results correspond to our earliest preliminary findings (Rodriguez et al, 2009).
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1 Conclusion: The observed positive trend in both interventions suggests that learning abilities in SCH can be influenced by different intervention programs. Improvement of learning abilities is key for SCH patients when going back to school or work. Podpoøeno MZ ÈR – RVO (PCP, 00023752). P54k ETICKÉ OTÁZKY U FARMAKOTERAPIE PORUCH OSOBNOSTI Ethical questions in pharmacotherapy of personality disorders Vyskoèilová J.1, Praško J.2 1 FHS, Univerzita Karlova, Praha 2 Klinika psychiatrie, FN Olomouc Pacienti s poruchami osobnosti jsou èasto léèení kombinacemi psychofarmak, a to pøesto, že efektivita tìchto lékù nebyla u poruch osobnosti prokázána v kontrolovaných studiích. Závìry vìtšiny farmakologických studií je potøebné hodnotit s vìdomím øady modifikujících faktorù, zejména krátkodobosti, absence zaslepení, randomizace, placeba efektu. Dle Americké psychiatrické asociace (2005) jsou možnosti farmakoterapie u poruch osobnosti omezené. APA se v doporuèeních opírá více o klinické zkušenosti, liší se od doporuèení systematického review Cochrane Library založeného èistì na dùkazech ze studií. Britský National Institute for Health and Clinical Excellence (2010) nepovažuje žádnou medikaci hranièní poruchy osobnosti za prokazatelnì prospìšnou a kriticky se staví k doporuèením APA. Doporuèené postupy Èeské psychiatrické spoleènosti se pøekrývají s doporuèeními APA a jsou zamìøeny na kategorie pøíznakù. Pokud lze považovat dùkazy o efektu farmakoterapie za slabé u hranièní poruchy osobnosti, pak u dalších poruch osobnosti nejsou témìø žádné. Obecné shoda ve farmakoterapii poruch osobnosti je v pøípadì léèby komorbidních onemocnìní a neliší se od léèby pro jednotlivé poruchy, s dùrazem na bezpeènost terapie a riziko zneužívání medikace. Vzhledem k tomu, že dekompenzace stavu mùže vést k rozvoji deprese nebo úzkostné poruchy, nejèastìji jsou pøedepisována moderní antidepresiva, antipsychotika a antiepileptika. Pøi poruchách chování nebo krátkých psychotických epizodách je na místì podávání antipsychotik. Podobnì pacienti s labilní emotivitou a impulzivitou mohou profitovat z lithia nebo stabilizátorù nálady. Medikace s urèitou evidencí o efektivitì je indikována u hranièní poruchy osobnosti, kde se jako úèinný ukázal být olanzapin, clozapin, risperidon, valproát, topiramat, lamotrigin, SSRI, omega-3 mastné kyseliny. P55k VÝVOJ STRUKTUR CENTRÁLNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU V PRÙBÌHU ÈASNÝCH FÁZÍ ONTOGENEZE ÈLOVÌKA Evolution of the structures of the central nervous system during early phases of human ontogenesis Semecký V.1, Herink J.1, Jirásek J. E.2 1 Katedra biologických a lékaøských vìd, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze 2 Ústav pro péèi o matku a dítì, Praha-Podolí Klíèový materiál pro vývoj základních struktur centrálního nervového systému pochází z ektodermálního neuroepitelu. Ve stadiu presomitového trilaminárního embrya neuroepitelové primordium se skládá ze dvojího základu – cerebrálního
Abstrakta
a medulárního, které nejsou oddìleny od povrchového ektodermu. Tvoøí neurální ploténku, kde se ektoderm diferencuje v neuroektoderm následkem indukèního pùsobení prechordové ploténky. Následná delineace primordia od povrchového epitelu pokraèuje v prùbìhu embryonálního a fetálního období do stadia neurální trubice, vytvoøení primárních mozkových váèkù dávajících základy definitivních souèástí mozku a souèasnì se vytváøejí i struktury høbetní míchy. Strukturální konsekvence tohoto složitého komplexního morfogenetického procesu jsou prezentovány na sérii fotografií získaných pøedevším pomocí rastrovacího elektronového mikroskopu. Ve vztahu k morfologickým nálezùm jsou diskutovány recentní poznatky o molekulárních mechanismech rozhodujících o diferenciaci mozkových a míšních struktur bìhem prenatálního vývoje CNS v normì i patologii. P56k HODNOTENIE KOGNITÍVNEHO VÝKONU V STROOPOVOM TESTE U PACIENTOV SO SKLERÓZOU MULTIPLEX Evaluation of cognitive performance in Stroop test in patients with multiple sclerosis Prokopová B., Garafová A., Krížová L., Vlèek M., Kollár B., Turèáni P., Ježová D. Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava V ostatnej dobe sa venuje zvýšená pozornosś poruchám kognitívnych funkcií u pacientov so sklerózou multiplex. Vo vyšších štádiách ochorenia je prevalencia kognitívnej dysfunkcie vysoká. Najcharakteristickejším znakom je spomalenie rýchlosti spracovávania informácií. Každodenný život pacientov však komplikuje aj zhoršenie pamäti a schopnosti sústrediś sa. Ve¾mi málo je známe o stave kognitívnych funkcií v ranných štádiách ochorenia. Rozhodli sme sa preto overiś hypotézu, že mierne kognitívne poruchy sa prejavujú už v období prvého ataku sklerózy multiplex, a to v závislosti od pohlavia. Využili sme pri tom vlastné skúsenosti s využitím Stroopovho testu (Duncko et al., 2004), ktorý umožòuje rozpoznanie jemných zmien kognitívnych funkcií. Vyšetreniu sa podrobilo 22 pacientov s nedávno diagnostikovaným ochorením (11 mužov, 11 žien) a 22 zdravých dobrovo¾níkov, ktorí sa pohlavím a vekom zhodovali so súborom pacientov. Kognitívny výkon sme hodnotili pomocou Stroopovho testu, ktorý sa všeobecne považuje za test vhodný na zisśovanie percepènej záśaže, resp. odolnosti voèi psychickej záśaži, resp. stresu a je založený na rozpore medzi hovorenou farbou a èítaným slovom. Výsledky ukázali, že pacienti so sklerózou multiplex mali signifikantne vyššie osobné tempo èítania slov. Pacienti preukázali tiež vyššie skóre percepènej záśaže. Výrazný rozdiel medzi výkonom pacientov a zdravých dobrovo¾níkov sa prejavil v poète vykonaných chýb. Chybovosś bola vyššia u pacientov, èo sa výraznejšie prejavilo u mužov. V celkovom èase aj chybovosti bol pozorovaný rozdiel medzi mužmi a ženami. Záverom, priniesli sme prvé dôkazy o miernej kognitívnej dysfunkcii u pacientov s novodiagnostikovanou sklerózou multiplex. Tento nález otvára novú cestu pre možné skoré terapeutické intervencie a preventívne opatrenia zamerané na spomalenie rozvoja kognitívnych porúch u pacientov so sklerózou multiplex. Podporené grantom APVV-0028-10.
64
Abstrakta
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 18 2014 SUPPLEMENTUM 1
P57k DIFERENCIÁLNÍ DIAGNOSTIKA PERVAZIVNÍCH VÝVOJOVÝCH PORUCH Z POHLEDU NEUROGENETICKÉHO, ANGELMANÙV SYNDROM Differential diagnosis of pervasive developmental disorders from the neurogenetic point of view, Angelman syndrome Hunková M., Jelenová D., Praško J. Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého Olomouc Opožïování vývoje dítìte èasto bývá jedním z prvních projevù autismu, dítì tedy pøichází k dìtskému neurologovi èasto s psychomotorickou retardací nejasné etiologie. Velkou èást ze spektra neurologických poruch s možnými autistickými projevy tvoøí neurogenetické syndromy, které jsou diagnostikovatelné na úrovni chromozomální èi DNA nebo které lze verifikovat na úrovni enzymù èi metabolitù. Do skupiny chorob diagnostikovatelných pouze na úrovni DNA patøí Angelmanùv syndrom (v literatuøe èasto pod názvem Happy puppet, Angel child). Jedná se o mikrodeleèní syndrom, nejèastìji zpùsobený deficiencí maternální výbavy patnáctého chromozomu v oblasti 15q11-q13. Diagnostika
65
Angelmanova syndromu zpoèívá v kombinaci klinických projevù a molekulárnì genetických testování a/nebo cytogenetické analýzy. Mechanismus poruchy je heterogenní, vìtšinou se jedná o delece nebo uniparentální dizomie, v menší míøe o bodové mutace, zejména v imprintingovém centru, nacházejícím se právì v kritickém úseku. Etiologie Angelmanova syndromu úzce souvisí se syndromem Prader-Willi, úsek delece je shodný u obou. V pøípadì Praderova-Williho syndromu je deletovaný chromozom paternálního pùvodu, u Angelmanova syndromu se jedná o maternální kopii. Angelmanùv syndrom lze zaøadit mezi neurologická onemocnìní s možnou manifestací autistického chování. Obvyklá doba stanovení diagnózy je až mezi 3. až 7. rokem dítìte, kdy se charakteristické chování a rysy stávají více evidentní. U všech postižených pozorujeme opoždìní psychomotorického vývoje, urèitý stupeò mentální retardace, problémy v hrubé motorice, málo rozvinutou øeè, narušení komunikaèní schopnosti, ataky neadekvátního smíchu, u velkého procenta jedincù se dále vyskytují poruchy pozornosti, hyperaktivita, dráždivost, poruchy spánku, hypotonie, mikrocephalie, abnormální EEG, epileptické záchvaty.
