POSTERY 38 DMEV ROČNÍK SUPPLEMENTUM 1

POSTERY P1 NEALKOHOLICKÉ ZTUKOVATÌNÍ JATER U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 2. TYPU Vrzalová D., Talašová E. Diabetologická ambulance Pøerov Úvod: Nealkoholické ztukovatìní jater (NAFLD non alcoholic fatty liver disease) patøí mezi nejèastìjší nálezy chronického postižení jater u diabetikù 2. typu. Jednotka NAFLD zahrnuje jaterní steatózu, nealkoholickou steatohepatitidu (NASH), fibrózu a cirhózu jater. Cílem práce bylo posouzení vybraných laboratorních parametrù a sonografických nálezù k zjištìní výskytu nealkoholického ztukovatìní jater u pacientù s diabetem 2. typu a histologické zhodnocení biopsie jaterní u èásti pacientù z tohoto souboru. Metodika: V souboru 282 nemocných (141 mužù a 141 žen) s DM 2. typu jsme hodnotily somatometrické parametry (BMI, pas, vìk), délku trvání diabetu, laboratorní parametry (soubor jaterních enzymù, lipidové spektrum, parametry kompenzace diabetu). U všech pacientù bylo provedeno sonografické vyšetøení jater. U 22pacientù s DM 2. typu bylo kromì laboratorního a sonografického nálezu provedena i biopsie jater. Výsledky: Prùmìrný vìk diabetikù byl 64,0 rokù, doba trvání diabetu prùmìrnì 8,7 rokù. BMI 30,7 kg/m2 u mužù a 31,2 kg/m2 u žen, obvod pasu u mužù 108cm a u žen 103 cm. 182 pacientù bylo léèeno PAD, 110 inzulínem. Prùmìrné hodnoty ALT 0,653 ukat/l, AST 0,554 ukat/l, pomìr AST/ALT byl u 164 diabetikù (80 %) nad 0,8, pod 0,8 byl 118 pacientù 42 %. Prùmìrná hodnota GMT 1,18 mikrokat/l byla nad normu (do 0,60 mikrokat/l). Hladina celkového cholesterolu 5,01mmol/l, HDL cholesterol 1,29 mmol/l a LDL cholesterol 2,95 mmol/l souvisely s medikací statinù u 95 % nemocných. Prùmìrná hladina TGL 2,08 zvýšená nad normu (0,45–1,7 mmol/l), prùmìrná hladina CRP 3,55 mg/l, laèná glykémie 8,92 mmol/l. Hladina HBAlc prùmìr 5,97, hladina C peptidu 904 pmol/l. Parametry koagulace a hladina albuminu byla v normì. Sonografie s normálním nálezem v 67 pøípadech (24 %), steatoza v 180 pøípadech (64 %) cirhóza u 15 pacientù (5 %). U 20 pacientù sonografický nález smìøoval k možnosti steatofibrotického postižení (7 %). U pacientù s provedenou biopsií ve 3 pøípadech (12 %) v normální nález, u 2 (9 %) pacientù cirhoza jater, 8 pacientù (36 %) nález prosté steatózy, v 9 pøípadech (40 %) steatofibróza. Závìr: V souladu s literárními údaji jsme posoudily sonografické a laboratorní nálezy u pacientù s diabetem ve vztahu k NAFLD, na malém souboru ovìøily bioptické nálezy u diabetikù.

38

P2 PROLONGOVANÉ LAÈNÌNÍ SNIŽUJE OBSAH TUKU V JÁTRECH U PACIENTÙ S DM 2. TYPU Kahleová H.1, Bìlinová L.1, Hájek M.1, Dezortová M.1, Hill M.2, Pelikánová T.1 1 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Zvýšený obsah tuku v játrech je asociován s inzulínovou rezistencí a diabetem 2. typu (DM2). Redukèní dieta, provázená poklesem hmotnosti, vede k jeho snížení. Bìžné dietní doporuèení je jíst pravidelnì a rozložit denní pøíjem do 5–6 menších porcí. Cílem naší studie bylo zjistit, zda má poèet denních porcí jídla pøi hypokalorickém režimu vliv na míru poklesu obsahu tuku v játrech u pacientù s DM2. Metodika: Provedli jsme randomizovanou crossover studii, do které bylo zaøazeno 54 nemocných s DM2. Srovnávali jsme dva jídelní režimy, které byly dodržovány vždy 12 týdnù – režim šesti porcí za den (A) nebo dvou porcí za den (B) se stejnou kalorickou restrikcí (-500 kcal/day). Nemocní byli vyšetøeni pøed zahájením studie a na konci obou 12mìsíèních intervenèních period. Obsah tuku v játrech jsme zjišśovali metodou protonové magnetické rezonanèní spektroskopie pomocí 3T MR scanneru (Magnetom – Trio Siemens). Zmìøená spektra byla získána ze tøech rùzných èástí jater. Z dat byl spoèten celkový signál jaterní tukové tkánì (fat total signal area; FTSA). Pro statistickou analýzu jsme použili 2 × 2 crossover ANOVA test a Pearsonovùv korelaèní koeficient. Výsledky: FTSA se významnì snížil v obou jídelních režimech (p < 0,001), více v B (-3,4; 95% CI, -3,8 až -3,1 % v A vs. -4,2; 95% CI, -4,5 až -3,8% v B; p = 0,03). Body-mass-index (BMI) se snížil v obou režimech (p < 0,001), více v B (-0,82; 95% CI -0,94 až -0,69 kg.m-2 v A vs. -1,23; 95% CI -1,4 až -1,17 kg.m-2 v B; p<0,001). Laèná glykémie se snížila v obou režimech (p < 0,001), více v B (-0,47; 95% CI -0,57 až -0,36 mmol/l v A vs. -0,78; 95% CI -0,89 až -0,68 mmol/l v B; p = 0,004). Snížený FTSA pozitivnì koreloval se snížením laèné glykémie (r = +0,56; p < 0,001). Po adjustaci na zmìny v BMI zùstala tato asociace signifikantní (r = +0,28; p = 0,05). Závìr: Prolongované laènìní snižuje u pacientù s DM2 obsah tuku v játrech více než dieta o stejné kalorické restrikci rozdìlená do více porcí dennì. Snížení obsahu tuku v játrech je provázeno snížením glykémie nalaèno nezávisle na zmìnì hmotnosti. Výsledky ukazují, že rozložení jídel do dvou porcí dennì je pøi redukèní dietì výhodnìjší než jíst èastìji menší porce jídla, jak je bìžnì doporuèováno. Podpoøeno grantem IGA MZÈR NT/11238-4.

DMEV • ROČNÍK 15 • 2012 • SUPPLEMENTUM 1

P3 SUBJEKTIVNÍ VERSUS OBJEKTIVNÍ HODNOCENÍ STAVU MIKROCIRKULACE U SEPTICKÝCH PACIENTÙ Koláèková H., Èesák V., Rušavý Z. Oddìlení diabetologie, endokrinologie a nutrice, FN Plzeò Úvod: CRT (capilary refill time) je èasto používaný pro orientaèní zhodnocení hemodynamického stavu pacienta, jeho hydratace a periferní perfúze. V posledních letech se však jeho spolehlivost u dospìlých pacientù zpochybòuje. Práce se zabývá srovnáním CRT s objektivními metodami – laser dopler flowmetrie (LDF) a kapilaroskopie, doplnìné o zátìžové testy. V praxi je sledování mikrocirkulace kùže pomocí LDF a kapilaroskopie využíváno i u diabetikù, zvláštì u syndromu diabetické nohy. Metodika: Prospektivní studie probíhala 3 roky na MJIP FN Plzeò. Vstupní kritéria splnilo a zaøazeno bylo 35 pacientù. Mìøení CRT, LDF a kapilaroskopie bylo provedeno na 2. a 3. prstu horní konèetiny. Dle hodnoty CRT byli pacienti rozdìleni do dvou skupin – první s pacienty s CRT nad 4s, druhá s CRT pod 4s. LDF byla doplnìna o dva zátìžové testy – test s arteriální okluzí a test maximální vazodilatace pøi zahøívání sondy na 44 °C. Kapilaroskopie byla doplnìna testem s arteriální okluzí a testem s venokongescí. Výsledky byly porovnány pomocí Wilcoxonova nepárového testu. Výsledky: Pacienti s CRT nad 4s mìli sníženou hodnotu klidové i maximální perfúze pøi zátìži (p = 0,005) a prodloužený èas dosažení maximální perfúze po uvolnìní okluze (p < 0,001). V této skupinì byla dále nalezena vyšší hustota kapilár na zobrazované pole (p = 0,018) a také nižší teplota 2. prstu (p = 0,002) se zvýšeným teplotním gradientem (p = 0,024). Závìr: Prodloužená hodnota CRT u pacientù v sepsi predikuje poruchu perfúze se sníženou reaktivitou mikrocirkulace pøi zátìži, což bylo potvrzeno objektivními metodami mìøení, tj. LDF a kapilaroskopií. Nebyl nalezen pøímý korelát se sledovanými laboratorními hodnotami, mortalitou èi délkou hospitalizace.

P4 ZMÌNY MIKROVASKULÁRNÍ REAKTIVITY PO STANDARDNÍ SNÍDANI U PACIENTÙ V ÈASNÝCH STÁDIÍCH DM 2. TYPU Horová E.1, Vejražka M.2, Škrha J. jr.1, Kalousová M.3, Škrha J.1, Prázný M.1 1 3. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 Ústav lékaøské biochemie, 1. LF UK, Praha 3 Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK a VFN, Praha Úvod: Postprandiálnì dochází ke zmìnám, které se mohou podílet na rozvoji cévních komplikací. Porovnali jsme proto mikrovaskulární reaktivitu (MVR) s nìkterými parametry metabolizmu a oxidaèního stresu nalaèno a postprandiálnì u pacientù s diabetem 2. typu a kontrolní skupiny zdravých osob. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 20 pacientù (vìk 58 ± 6 let, HbA1C 4,8 ± 0,5 %, trvání diabetu 2 ± 1 rok, léèba metforminem) a 14 zdravých osob (59 ± 3 roku, HbA1C 4,1 ± 0,4 %). MVR byla mìøena laser-Dopplerem nalaèno a po 60 a 180 minutách po standardní snídani (63 g sacharidù) za použití post-okluzivní reaktivní hyperémie na prstu (PORH1)


a pøedloktí (PORH2) a termální hyperémií na pøedloktí (TH). Dále byly stanoveny základní biochemické parametry, nìkteré parametry oxidaèního stresu a cytoadhezivní molekuly (CAM). Výsledky: Postprandiálnì došlo ke zvýšení glykémie ze 6,9 ± 0,6 mmol/l na 8,0 ± 1,6 mmol/l po 60 minutách a k normalizaci na 6,2 ± 0,8 mmol/l po 180 minutách u pacientù s DM a podobnì u kontrolní skupiny: 4,9 ± 0,6 – 6,1 ± 1,6 – 5,2 ± 0,7 mmol/l. Výraznì se zvýšila inzulinémie u pacientù (39 ± 16 – 142 ± 82 – 55 ± 39 mIU/l, p <0,01) i v kontrolní skupinì (26 ± 8 – 118 ± 57 – 35 ± 20 mIU/l , p < 0,01), i když rozdíly mezi obìma skupinami nebyly statisticky významné. Pacienti s DM mìli bazálnì vyšší hodnotu MDA ve srovnání s kontrolní skupinou (3,02 ± 0,48 vs. 2,21 ± 0,44 μmol/l, p < 0,001). U pacientù s DM poklesla ve 180. minutì ve srovnání s bazální hodnotou bazální perfúze i maximální perfúze na prstu pøi PORH (164 ± 66 vs. 111 ± 42 PU, p < 0,01 a 239 ± 67 vs. 203 ± 49 PU, p < 0,02) a maximání perfúze pøi TH (145 ± 71 na 113 ± 53 %, p < 0,05). U kontrolní skupiny poklesla ve srovnání s preprandiální hodnotou v 60. minutì stimulovaná perfúze pøi TH (1183 ± 490 vs. 1489 ± 600 %, p < 0,05) a ve 180. minutì bazální perfúze na pøedloktí (6,7 ± 2,0 vs. 8,1 ± 2,9 PU, p < 0,02). Pacienti s diabetem mìli bazálnì nižší maximální perfúzi i rychlost vzestupu perfúze na prstu ve srovnání s kontrolní skupinou (235 ± 65 vs. 297 ± 97 PU, p < 0,05 a 21,5 ± 11,6 vs. 57,7 ± 4,5 PU.s-1, p < 0,001). Tyto rozdíly pøetrvávaly i v 60. minutì testu, navíc však bylo ve srovnání s kontrolní skupinou pozorováno zvýšení perfúze na pøedloktí vyjádøené v procentech bazální hodnoty, a to jak pøi PORH, tak i pøi TH (608 ± 351 vs. 367 ± 176%, p < 0,05 a 1719 ± 797 vs. 1183 ± 490 %, p < 0,05) – tyto rozdíly však ve 180. minutì již opìt nebyly patrné. Parametry MVR korelovaly zejména ve 120. minutì s nìkterými CAM, dále byl pozorován vztah mezi MVR a oxidaèním stresem. U pacientù s DM bylo v 60. minutì testu nalezeno nìkolik korelací mezi parametry MVR a inzulinémií. Tyto korelace nebyly zjištìny v kontrolní skupinì, pøestože hodnoty inzulinémie se mezi pacienty s DM a kontrolní skupinou statisticky signifikantnì nelišily. Závìr: V této studii jsme pozorovali rozdíly v mikrovaskulární reaktivitì v postprandiálním stavu u pacientù s diabetem 2. typu a kontrolní skupiny osob bez diabetu. V obou skupinách byla zjištìna celá øada korelací mezi MVR a biochemickými parametry funkce endotelu a oxidaèního stresu. Zjistili jsme možný podíl inzulínu na regulaci mikrovaskulární reaktivity u pacientù s diabetem 2. typu. Podpoøeno výzkumným programem Univerzity Karlovy v Praze.

P5 CHRONOTROPNÍ EFEKT KARDIOVASKULÁRNÍ REHABILITACE U DIABETIKÙ S CHRONICKOU ISCHEMICKOU CHOROBOU SRDEÈNÍ Svaèinová H., Nosavcovová E., Mrkvicová V., Frantisová M., Siegelová J., Dobšák P. Klinika tìlovýchovného lékaøství a rehabilitace LF MU a FN u sv. Anny v Brnì Cíl práce: Porucha autonomní regulace srdeèní frekvence a nízká zátìžová kapacita (ZK) u diabetikù s ICHS zvyšují riziko

39

P5. Tabulka: Chronotropní efekt

1997/98 celkem 192 diabetikù (109 mužù, 83 žen), v letech 2000/01 pøed po p p pøed po 175 diabetikù (103 mužù, 72 žen), TP (ms2) 0,01 a v letech 2007/08 bylo vyšetøeno 5,3 ± 1,1 5,9 ±1,0 5,5 ± 1,4 6,2 ± 1,6 0,01 celkem 250 osob s DM 2. typu 4,2 ± 1,0 4,6 ± 1,0 0,01 4,3 ± 1,2 5,0 ± 1,4 0,01 LF (ms2) (162 mužù a 88 žen). 2 HF (ms ) 4,7 ± 1,4 5,3 ± 1,1 0,03 4,9 ± 1,6 5,6 ± 1,8 0,02 V letech 97/98 kouøilo 34 mužù LF/HF 1,1 ± 1,2 0,9 ± 1,05 0,4 0,99 ± 0,95 1,03 ± 1,2 0,9 oproti 8 ženám (p < 0,001) v letech SFklid 66 ± 10 63 ± 9 0,05 66 ± 10 64 ± 9 0,5 00/01 a 07/08 bylo zastoupení 0,3 kuøákù u obou pohlaví stejné. Bì111 ± 18 118 ± 20 0,03 119 ± 21 121 ± 15 SFpeak hem let se poèet kouøích diabetikù nezvýšil (34–29–52) (n.s.), poèet kouøících diabetièek mírnì závažných kardiálních komplikací. Cílem práce je hodnocení vzrostl (8–14–20) (p < 0,05). Závìr: Za posledních 10 let signifikantnì vzrostl v ÈR poèet chronotropního efektu 12týdenního kombinovaného tréninku a jeho vlivu na ZK u pacientù s ICHS a diabetem ve srovnání kouøích diabetièek, jejich poèet se již vyrovná zastoupení mužù. Vìk kuøákù byl menší ve všech 3 serveyích oproti nekuøákùm s pacienty bez diabetu. Metody: Celkem 60 pacientù se stabilní ICHS absolvovalo u mužù i žen. Kuøáci mají nižší BMI u obou pohlaví, kouøení 12týdenní kombinovaný trénink, z toho 25 bylo s DM 2. typu však nemá vliv na obvod pasu. Nebyl zjištìn signifikantní rozdíl (soubor D – vìk 64 ± 8 r.) a 35 bez diabetu (soubor N – vìk 66 v kompenzaci hypertenze mezi kuøáky a nekuøáky ani mezi ± 8 r.). ZK byla urèena spiroergometrií (Wpeak/kg, VO2peak/ jednotlivými roky. Hodnoty krevního tlaku ale nedosahovaly kg, METpeak), chronotropní efekt pomocí variability srdeèní cílových hodnot – rezerva v léèbì? Kouøení dále nemìlo vliv frekvence (HRV) a zmìn v klidové a vrcholové SF pøed a po na hladiny lipidového spektra, v letech 2007/08 však došlo k signifikantnímu zlepšení hladin celkového a LDL-cholesterolu, tréninku. Výsledky: Zátìžová kapacita Wpeak/kg, VO2peak/kg, v.s. pøi dostateèné farmakoterapii. Glykémie nebyla optimálnì METpeak se zvýšila jak v souboru D [z 1,1 ± 0,3 na 1,2 ± 0,5 kompenzována u kuøákù ani nekuøákù ve všech serveyích w/kg, z 16,1 ± 3,3 na 18,3 ± 5,6 ml/kg,, z 4,6 ± 0,9 na 5,3 ± nezávisle na pohlaví. Projekt byl podpoøen grantem IGA MZ ÈR 9002. 1,6 (p < 0,05)], tak v souboru N [z 1,2 ± 0,4 na 1,4 ± 0,4 w/ kg, (p < 0,05); z 18,5 ± 4,6 na 19,9 ± 4,5 ml/kg, z 5,2 ± 1,3 na 5,7 ± 1,6 (p < 0,01)]. Chronotropní efekt je uveden tabulce. Závìr: 12týdenní trénink vedl u diabetikù s ICHS ke zlepšení zátìžové kapacity i chronotropního efektu. Chronotropní efekt

D

N

P6. Tabulka 1

P6 ROZDÍLNÁ INCIDENCE RIZIKOV ÝCH FAKTORÙ KVO U DIABETIKÙ 2. TYPU V ZÁVISLOSTI NA KOUØENÍ – STUDIE POST-MONICA V LETECH 1997/98–2007/08 Galovcová M., Adámková V., Cífková R., Bruthans J., Petržílková Z., Lánská V. Pracovištì preventivní kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha

P6. Tabulka 2

Úvod: Dle SZÚ kouøí v Èeské republice 26,2 % populace. Kouøení samo o sobì zvyšuje riziko vzniku diabetu, zdvojnásobuje riziko onemocnìní ischemickou chorobou srdeèní (ICHS), a z 15 % se podílí na vzniku ischemické choroby dolních konèetin (ICHDK). Kuøáci si jsou vìdomi svého zlozvyku, pokud je ovšem kuøák diabetik, pak riziko onemocnìní ICHS vzrùstá 11×, riziko amputace DK pøi syndromu diabetické nohy, na nìmž se podílí i ICHDK, vzrùstá 40×, a kouøící diabetik má èasto horší kompenzaci samotného diabetu než nekuøák, vèetnì závažnìjších chronických komplikací. Kombinace P6. Tabulka 3 kouøící diabetik tedy pøedstavuje velice riskantní kombinaci. Cíl: Porovnat výskyt rizikových faktorù ICHS u kouøících vs. nekouøících diabetikù 2. typu bìhem posledních 10 let v èeské populaci. Výsledky: V rámci studie post-Monica jsme vyšetøili v letech

40


P7 POROVNÁNÍ PÙSOBENÍ TAKROLIMU A CYKLOSPORINU NA GLUKÓZOVÝ METABOLIZMUS PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI LEDVINY A PANKREATU V POZDNÍM POTRANSPLANTAÈNÍM OBDOBÍ Havrdová T.1, Saudek F.1, Jedináková T.1, Lipár K.2, Skibová J.3 1 Centrum diabetologie, IKEM, Praha 2 Transplantcentrum, IKEM, Praha 3 Statistické oddìlení, IKEM, Praha

P8 PORUCHY IMUNITNÍHO SYSTÉMU U PACIENTÙ S INFIKOVANÝMI DIABETICKÝMI ULCERACEMI Fejfarová V.1, Jirkovská A.1, Dubský M.1, Kuèerová M.1, Vydláková J.2, Sekerková A.2, Franková J.3, Hunal Z.3, Bém R.1, Wosková V.1, Skibová J.1 1 Centrum diabetologie, IKEM, Praha 2 Pracovištì klinické a transplantaèní imunologie, IKEM, Praha 3 Oddìlení klinické biochemie, IKEM, Praha

Úvod: Cílem naší práce bylo porovnat glukózový metabolizmus u pacientù po kombinované transplantaci ledviny a pankreatu léèených dlouhodobì dvìma rùznými imunosupresivy: cyklosporinem a takrolimem. Druhý jmenovaný má dle výsledkù nìkterých studií vìtší diabetogenní efekt. Metodika: Vyšetøili jsme 26 nemocných po kombinované transplantaci ledviny a slinivky, nezávislých na exogenním podávání inzulínu, se systémovou žilní drenáží pankreatického štìpu. Všichni pacienti mìli stabilní funkci štìpu u ledviny. Hodnotili jsme: laènou glykémii, hladiny inzulínu a C-peptidu, glykovaný hemoglobin, hladiny podávaných imunosupresiv a standardní intravenózní glukózový toleranèní test (IVGTT) s výpoètem koeficientu asimilace glukóz (KG). K posouzení inzulínové senzitivity jsme použili výpoèet HOMA-IR (the homeostasis model assessment). Celkovou produkci C-peptidu a inzulínu jsme hodnotili pomocí ploch pod køivkami sérových hladin v prùbìhu IVGTT. Výsledky: Skupiny léèené takrolimem a cyklosporinem se vzájemnì nelišily ve vìku BMI a dobì po provedení transplantace (9,7 ± 1,9 [SD] vs. 10,9 ± 1,3 let). Nezjistili jsem významný rozdíl ve výsledcích IVGTT mezi jednotlivými skupinami. Ve skupinì léèené takrolimem (n = 13) mìli tøi pacienti diabetickou odpovìï, tøi pacienti porušenou glukózovou toleranci a sedm pøíjemcù normální glukózovou toleranci. Ve skupinì léèené cyklosporinem (n = 13) nebyla zjištìna diabetická odpovìï u žádného pøíjemce, porucha glukózové tolerance byla pøítomna u pìti a normální glukózová tolerance u osmi pacientù. Další výsledky jsou prezentovány v tabulce. Hladiny obou imunosupresiv byly v terapeutickém rozmezí a nemìly vliv na žádný ze sledovaných parametrù. Závìr: Použití odlišných kalcineurinových inhibitorù nemìlo vliv na glukózový metabolizmus pøíjemcù ledviny a pankreatu v pozdním potransplantaèním období.

Diabetes mellitus je øazen mezi sekundární imunodeficitní onemocnìní. U pacientù s chronicky infikovanými diabetickými ulceracemi (DU), zejména multirezistentními patogeny, lze pøedpokládat výraznìjší alterace imunitního systému. Cílem naší studie bylo porovnat zmìny vybraných parametrù specifického i nespecifického imunitního systému mezi diabetiky bez DU a pacienty s infikovanými DU s dùrazem na rezistentní patogeny. Metody: Do studie bylo zaøazeno 22 pacientù léèených pro infikované DU (prùmìrný vìk 59,4 ± 7 let; trvání DU 11,8 ± 9,4 mìsíce; HbA1c 7,0 ± 1,5 %), z nichž 6 nemocných bylo infikováno patogeny rezistentními ke všem perorálním antibiotikùm. Kontrolní skupinu tvoøilo 12 diabetikù bez závažných pozdních komplikací. Mezi skupinami byly posouzeny základní biochemické parametry vèetnì markerù zánìtu, krevní obrazy, komplement, imunoglobuliny zahrnující i podtøídy IgG, fagocytóza, subpopulace T-lymfocytù vèetnì naivních, pamìśových a efektorových bunìk. Výsledky: Pacienti s infikovanými DU mìli oproti kontrolám signifikantnì vyšší CRP (11,7 ± 14,5 vs. 2,1 ± 1,6 mg/l; p < 0,01), monocyty (0,59 ± 0,16 vs. 0,37 ± 0,16×109/l; p < 0,01), IgA (3,6 ± 1,3 vs. 2,3 ± 0,9g/l; p < 0,01), IgG (12,3 ± 3,4 vs. 10,1 ± 1,7g/l; p < 0,05), z nichž se významnì lišila podtøída IgG1 (7,3 ± 2,6 vs. 4,6 ± 0,8 g/l; p < 0,001) a signifikantnì nižší poèet CD14-HLA-DR+ bunìk (90,4 ± 14,7 vs. 96,7 ± 1,8; p < 0,05). Pacienti infikovaní rezistentními patogeny vykazovali signifikantnì vyšší hodnoty CRP (25,1 ± 22 vs. 6,7 ± 5,7mg/l; p < 0,05), vyšší procento monocytù (8,4 ± 1,2 vs. 7 ± 1,4%; p < 0,05) a fagocytujících bunìk (99,6 ± 0,4 vs. 98,4 ± 1,3 %; p < 0,05) a snížené hodnoty podtøídy IgG4 (0,1 3 ± 0,06 vs. 0,63 ± 0,5g/l; p < 0,01) a nižší poèet pamìśových bunìk (365 ± 117 vs. 530 ± 227; p < 0,05) oproti pacientùm s DU infikovanými nerezistentními patogeny. Ostatní sledované imunologické parametry se mezi všemi skupinami signifikantnì nelišily. Závìr: Pacienti s chronicky infikovanými DU jevili známky aktivace imunitního systému, avšak u nemocných s ulceracemi infikovanými rezistentními patogeny je naznaèen deficit zejména na úrovni humorální imunity. Práce byla podporována VZ MZO 00023001.

P7. Tabulka HbA1c DCCT (%)

Laèná glykémie (mmol/l)

HOMA-IR

KG (%/min.)

Celková produkce C-peptidu (pmol/ml/60 min.)

Celková produkce inzulínu (mIU/l/60 min.)

Takrolimus skupina

5,8 ± 0,41

5,05 ± 0,49

2,72 ± 2,64

1,24 ± 0,48

92 ± 47

1742 ± 1110

Cyklosporin skupina

5,7 ± 0,24

4,9 ± 0,55

2,26 ± 1,69

1,48 ± 0,53

98 ± 51

1440 ± 1093

NS

NS

NS

NS

NS

NS

Rozdíl


41

P9 GENOVÉ POLYMORFIZMY DEGLYKOSYLAÈNÍCH ENZYMÙ U PACIENTÙ S DIABETICKOU NEFROPATIÍ Flekaè M., Novák J., Novotný A., Jarolímková M., Škrha J. 3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze Úvod: Neenzymová glykace, proces tvorby pokroèilých produktù neenzymové glykace (AGEs), je jednou z cest hrajících dùležitou roli ve vzniku a rozvoji chronických komplikací pøi diabetes mellitus (DM). Naopak deglykosylaèní enzymy katalyzující pochody, pøi kterých obnovují fyziologické nemodifikované proteiny, mohou mít významnou protektivní úlohu pøed negativním pùsobením glykace. Jedním z tìchto enzymù je fruktosamin-3-kináza (FN3K), která katalyzuje fosforylaci fruktosaminù na nemodifikované aminy. Bylo zjištìno, že enzymová aktivita FN3K je redukována u pacientù s DM s rozvinutými mikroangiopatickými komplikacemi. Cílem této pilotní studie bylo zjistit vztah mezi genovými polymorfizmy (SNP) FN3K a pøítomností diabetické nefropatie (DN). Metodika: Do retrospektivní studie pøípadù a kontrol bylo zaøazeno 628 pacientù s diabetes mellitus (z toho 303 pacientù s DN a 325 pacientù bez DN) a 482 kontrol. Do skupiny DM byli zaøazeni pacienti s DM 1. i 2. typu. Pacienti s anamnézou DM minimálnì 10 let a manifestním diabetickým onemocnìním ledvin (perzistující proteinurie nad 300 mg albuminu/24 hod.) s/bez chronického selhání ledvin (ESRD) byli zaøazeni do skupiny DN, zatímco pacienti se stejnou dobou trvání DM (minimálnì 10 let) bez albuminurie a s normální funkcí ledvin (dle eGFR) byli zaøazeni do skupiny bez DN. K analýze bylo vybráno sedm SNP jako markerù s využitím HapMap databáze, ke genotypizaci bylo použito RealTime PCR. Výsledky: Byla nalezena asociace SNP G900C (rs1056534) s pøítomností DN a neuspokojivou dlouhodobou kompenzací DM (dle HbA1c) (p < 0,05). Alela C byla statisticky signifikantnì èastìjší u pacientù s DN a neuspokojivou dlouhodobou kompenzací DM (OR 1,99; 95 % CI 1,48–2,44, p < 0,05). Pøi srovnání zdravých kontrol a všech pacientù s DM nebylo nalezeno statisticky významného rozdílu v genotypové ani alelické frekvenci. Závìr: Uvedené výsledky ukazují gen pro FN3K jako možný kandidátní gen pro diabetickou nefropatii. Bude vhodné zjistit, zda popsané zámìny v genu FN3K ovlivòují aktivitu èi koncentraci enzymu. Podpoøeno výzkumným zámìrem MSM 0021620807.

42

P10 URÈENÍ RIZIKOVÝCH GENETICKÝCH FAKTORÙ U DIABETICKÉ NEFROPATIE KOMBINACÍ MULTILOKUSOVÉ ANALÝZY A ANALÝZY PØEŽÍVÁNÍ – VÝSLEDKY PILOTNÍ STUDIE Tanhäuserová V.1, Bartáková V.1, Kuricová K.1, Pácal L.1, Linhartová P.1, Svojanovský J.2, Krusová D.2, Štìpánková S.3, Olšovský J.2, Bìlobrádková J.3, Øehoøová J.3, Ott J.4, Kaòková K.1 1 Ústav patologické fyziologie, Lékaøská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2 II. interní klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno 3 Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Brno 4 Institute of Psychology CAS, Beijing, China Úvod: Diabetická nefropatie (DN) se významnì podílí na morbiditì a mortalitì diabetických pacientù. Vznik a rozvoj této diabetické komplikace je ovlivnìn nìkolika faktory jako léèba/kompenzace diabetu, pøítomnost komorbidit, životní styl a genetické faktory. Tato pilotní studie analyzuje podíl genetických faktorù na progresi DN a na pøítomnosti dalších tøí klinických „end-points“ (závažné kardiovaskulární události, MCVE; kardiovaskulární mortalitì, CVM a celkové mortalitì, ACM) pomocí kombinace multilokusové analýzy a analýzy pøežívání. Metodika: Do studie bylo zaøazeno celkem 460 diabetikù 1. a 2. typu (trvání 10 let) s variabilním stupnìm poškození ledvin. Diabetici byli prospektivnì sledováni po dobu 39 [21-58] mìsícù (medián [IQR]). Do souèasnosti bylo analyzováno 99 jednonukleotidových polymorfizmù (SNP) ve 47 kandidátních genech. Pro každý „end-points”a SNP byl vypoèítán chi-kvadrát test v genotypových tabulkách 2 × 3. Pomocí programu Sumstat (10 000 permutací) byla stanovena hodnota p a nejlépe asociované varianty byly následnì použity v analýze pøežívání. Výsledky: Pomocí analýzy pøežívání jsme identifikovali statisticky významné rozdíly u MCVE and ACM mezi genotypy koagulaèního faktoru V R506Q (F5, p = 0,025; p = 0,001) a hraniènì významné rozdíly u renálního end-pointu mezi genotypy methylentetrahydrofolátreduktázy 677C/T (p = 0,054), u MCVE mezi genotypy mineralokortikoidního receptoru G3514C (p = 0,064), u ACM mezi genotypy dimethylarginin dimethylaminohydrolázy 2 449C/G a 1151A/C (p = 0,060; p = 0,067). Závìr: Pilotní analýza probíhající prospektivní studie identifikovala F5 506RQ jako rizikový genotyp pro MCVE a ACM. Kombinací multilokusové analýzy a analýzy pøežívání je možné hodnotit vìtší množství genetických a klinických dat z prospektivní studie. Podìkování: Práce byla podpoøena grantem MZ ÈR NT11405.


P11 SÉROVÉ KONCENTRACE A MRNA EXPRESE TH2 ASOCIOVANÉHO CHEMOKINU CCL 17 U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 2. TYPU A OBEZITOU 3. STUPNÌ: VLIV NÍZKOKALORICKÉ DIETY A TUBULIZACE ŽALUDKU Mráz M.1, Lacinová Z.1, Kaválková P.1, Drápalová J.1, Haluzíková D.1,2, Pavlovièová R.1, Jahodová J.1, Èechová M.1, Urbanová M.1, Kasalický M.3, Svaèina Š.1, Haluzík M.1 1 III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2 Ústav tìlovýchovného lékaøství, 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2 Klinika chirurgie, Ústøední vojenská nemocnice, Praha Úvod: CCL-17 (Thymus activation-regulated chemokine – TARC) je nedávno objevený CC chemokin s chemoatrakèním úèinkem na Th2 lymfocyty, které se podílejí na promìnì prozánìtlivého M1 makrofágového fenotypu v tukové tkáni na protizánìtlivý M2 fenotyp. Cílem naší práce bylo proto zhodnotit vliv redukèní diety a laparoskopické tubulizace žaludku (LSG – laparoscopic sleeve gastrectomy) na sérové koncentrace CCL-17 a jeho mRNA expresi v tukové tkáni u pacientù s obezitou a diabetes mellitus 2. typu (DM2). Metodika: Do studie bylo zaøazeno 12 obézních žen s DM2 absolvujících 2 týdny nízkokalorické diety (VLCD – 2500 kJ/ den) a 17 nediabetických pacientek s obezitou 3. stupnì podstupujících LSG. Sérové hladiny a mRNA exprese CCL-17 byly spolu s dalšími parametry stanoveny na zaèátku a konci VLCD a bazálnì a 6, 12 a 24 mìsícù po LSG. Výsledky: 2 týdny VLCD vedly u obézních diabetických pacientek k signifikantnímu vzestupu sérových koncentrací CCL-17 (p < 0,001) a zároveò k 7násobnému nárùstu jeho mRNA exprese v podkožním tuku. Na rozdíl od toho došlo u obézních nediabetických žen 24 mìsícù po LSG k poklesu hladin CCL-17 o 30 % (p < 0,001), zatímco po 6 a 12 mìsících se jeho koncentrace nelišily od bazálního stavu. mRNA exprese CCL-17 v podkožní tukové tkáni se v prùbìhu sledováni po LSG signifikantnì nemìnila. Závìr: Odlišná regulace sérových hladin a mRNA exprese CCL-17 po VLCD a LSG naznaèuje existenci rozdílných mechanizmù podílejících se na zlepšení metabolické kompenzace u obou procedur. Objasnìní pøesné úlohy CCL-17 v uvedených procesech mùže pomoci ke hlubšímu pochopení etiopatogeneze obezity a diabetes mellitus 2. typu. Podporováno MZOVFN2005, SVV262503 a Programem rozvoje vìdných oblastí na Univerzitì Karlovì (PRVOUK).

P12 POLYMORFIZMUS GENU PRO CONNEXIN 37 (C1019T) JAKO MODULÁTOR ZMÌN KREVNÍHO TLAKU U PACIENTEK S DIABETES MELLITUS 1. TYPU Piśhová P.1, Piśha J.2, Hubáèek J.2, Kvapil M.1 1 Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole, 2 Laboratoø pro výzkum aterosklerózy IKEM Úvod: Diabetes mellitus patøí mezi nejnièivìjší kardiovaskulární rizikové faktory. Citlivost pacientù postižených touto nemocí k cévnímu poškození je však výraznì rozdílná. Jedním z dùvodù je jistì genetická determinace. V našich pøedchozích


prùøezových analýzách jsme zjistili, že gen pro connexin 37 by mohl být modulátorem vlivu glykémie na cévní systém jednak v ženské populaci s poruchou látkové výmìny glycidù, a to pøedevším u pacientek s diabetes mellitus 1. typu. V souèasné práci jsme se zamìøili na vliv connexinu 37 na vývoj rizikových faktorù v longitudinální studii. Metodika: Byla analyzována data 114 pacientek s diabetes mellitus 1. typu, které nebyly farmakologicky léèeny antihypertenzivy ani hypolipemiky a byly dle standardního protokolu opakovanì vyšetøeny v 2letém intervalu z hlediska pøítomnosti tradièních i novì sledovaných kardiovaskulárních rizikových faktorù. U všech byla provedena genetická analýza polymorfizmu genu pro connexin 37 (C1019T). Hodnotili jsme možný vliv variant tohoto genu na zmìnu sledovaných kardiovaskulárních rizikových faktorù v daném období: tìlesné váhy, centrální obezity, krevního tlaku, lipidových parametrù a známek preklinické aterosklerózy vyjádøené jako tloušśka intimy-medie karotických tepen mìøené ultrazvukem a pomìrù systolických tlakù kotník/paže. Výsledky: Ve sledovaném období došlo k významnì vìtšímu vzestupu systolického krevního tlaku u nositelek genotypu CC (n = 47) v porovnání s nositelkami TT genotypu (n = 14): 7,9 ± 7,7 vs. 2,1 ± 11.6 mm Hg, p = 0,037. Zmìny diastolického tlaku se mezi obìma skupinami významnì nelišily. Souèasnì se nelišily ani zmìny ostatních sledovaných rizikových faktorù vèetnì známek preklinické aterosklerózy. Závìr: Dle našich dat je gen pro connexin 37 významným modulujícím faktorem zmìny systolického krevního tlaku u pacientek s diabetes mellitus 1. typu již v pomìrnì krátkém èasovém období 2 let. Tyto nálezy je nutné potvrdit v dlouhodobìjším sledování vìtšího poètu pacientek.

P13 POLYMORFIZMUS V GENU PRO NPY2 OVLIVÒUJE ZMÌNU KONCENTRACE LAÈNÉ GLYKÉMIE V PRÙBÌHU DESETI LET Suchánek P., Hubáèek J.A., Kralova Lesna I., Galovcová M., Adámková V. IKEM, Praha Úvod: Složení tìla, množství tìlesného tuku i koncentrace lipidových parametrù, to jsou hodnoty, které mùže výraznì ovlivnit genetická zátìž. Polymorfizmus Rs1047214 (alela 585T>C, Ile195Ile) v genu receptoru pro neuropeptid Y (NPY 2R) je podle populaèních studií spojován s rizikem obezity a diabetu 2. typu cestou sníženého energetického výdeje a stimulací pøíjmu potravy. Úèel studie: Ovìøit na 1% reprezentativním vzorku èeské populace vliv polymorfizmu v genu pro NPY2 na antropometrické, glykemické a lipidové parametry. Soubor: V rámci populaèní studie byla vyšetøena DNA 1% reprezentativního vzorku èeské populace z projektu MONICA 1997/98 a byl sledován vliv polymorfizmu v genu pro NPY2 na antropometrické a lipidové parametry a parametry laèné glykémie bìhem deseti let MONICA 1997/8 vs. post-MONICA2006/7. Celkem bylo zaøazeno a výsledky porovnány u 962 mužù a 1175 žen. Výsledky: Na základì porovnání zmìny sledovaných parametrù v prùbìhu deseti let byl zjištìn statisticky významný vliv

43

(p = 0,02) varianty C/C u mužù (160 osob) na zmìnu hladiny laèné glykémie (5,97 ±1,37 vs. 5,83 ±1,37 mmol/l) v prùbìhu deseti let v porovnání s vývojem laèné glykémie u nositelù polymorfizmu C/T (471 osob) T/T (331 osob), u kterých byl vývoj laèné glykémie opaèný tj. 5,71 ± 0,79 vs. 5,85 ± 1,37 mmol/l resp. 5,77 ± 1,32 mmol/l vs. 5,83 ± 1,43 mmol/l. Závìr: Varianta C/C v genu kódujícím receptor pro neuropeptid Y (NPY 2R) má u mužù výrazný vliv na zpomalení vzestupu hladiny laèné glykémie v prùbìhu desetiletého sledování. Projekt byl podpoøen grantem NS 10513-3/2009 Interní grantové agentury MZ ÈR a Výzkumným zámìrem (No. 00023001) IKEM, Èeská republika.

P14 RÙZNORODÝ FENOTYP ÈESKÝCH PACIENTÙ S MUTACÍ V HNF1B GENU (MODY5, SYNDROM RENÁLNÍCH CYST A DIABETU) Prùhová Š., Dušátková P., Malina M., Dušek J., Bláhová K., Cinek O., Seeman T., Lebl J. Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Heterozygotní mutace v HNF1B zpùsobují v typickém obraze kombinaci dìdièného diabetu (MODY) a nediabetického postižení ledvin oznaèovaného jako syndrom renálních cyst a diabetu (RCAD). Metodika: Pøímým sekvenováním a metodou MLPA byl vyšetøen HNF1B ve vzorcích DNA od 3 skupin pacientù: 1) 104 èeských dìtí (median vìku 16 let) s cystickým onemocnìním ledvin rùzné etiologie, 2) dva pacienti s RCAD syndromem a 3) 30 pacientù s MODYX (klinické podezøení na MODY bez mutace ve známých genech, bez nediabetického postižení ledvin). Výsledky: Anomálie HNF1B byly nalezeny u 9 pacientù. U 5 ze 104 dìtí s cystozou ledvin (4,8 %) byly nalezeny mutace R165H, IVS1-1G>C a delece jedné alely. Všechny dìti mají chronickou renální insuficienci, dvì jsou po transplantaci ledviny ve 2 a 5 letech. 16letá pacientka s cystami v ledvinì manifestovala diabetes na léèbì rùstovým hormonem, u 10leté dívky byla zjištìna porucha glukózové tolerance. Oba pacienti s projevy RCAD syndromu nesou deleci jedné alely HNF1B, 52letý pacient má RCAD spojen s atrofií pankreatu a chronickou hypomagnezémií. V 1 ze 30 rodin s MODYX byla nalezena nová mutace R235W u 25leté pacientky s diabetem a její 50leté matky, obì léèené inzulínem od 17/30 let. Závìr: Molekulárnì genetickým vyšetøením jsme identifikovali první èeské pacienty s mutací v HNF1B s rùznorodým fenotypem od kombinace diabetu s cystickým postižením ledvin, pøes pacienty pouze s diabetem až po dìti se selháním ledvin na základì cystického onemocnìní ledvin bez diabetu. Na rozdíl od ostatních podtypù MODY lze v pøípadì HNF1B jen obtížnì predikovat prùbìh onemocnìní a zpùsob léèby. Podpoøeno granty NT11402 a MZ NT11457.

P15 PREVALENTNÍ MUTACE VE 125. AMINOKYSELINÌ GENU HNF4A ZPÙSOBUJÍCÍ HNF4A-MODY: EFEKT ZAKLADATELE NEBO MUTAÈNÍ HOT SPOT? Dušátková P., Prùhová Š., Lebl J., Cinek O. Pediatrická klinika 2. LF UK, Praha Úvod: Heterozygotní mutace v genu HNF4A zpùsobují diabetes HNF4A-MODY – onemocnìní charakteristické s èasem progredující hyperglykémií, která vyžaduje léèbu inzulínem èi deriváty sulfonylurey. Celosvìtovì nese vìtšina rodin s HNF4AMODY svou privátní mutaci. V registru pacientù s geneticky potvrzeným MODY jsme však nalezli 10 nepøíbuzných rodin s mutacemi ve 125. aminokyselinì genu HNF4A: 7 rodin nese mutaci R125Q, 2 rodiny nesou R125P a jedna rodina R125W. Cílem studie bylo pomocí genetických metod objasnit, zda tyto prevalentní mutace mají spoleèný pùvod nebo zda se jedná o mutaèní hot spot. Metodika: Analyzovali jsme DNA od 31 nositelù mutací (medián vìku v dobì diagnózy 18 let; medián HbA1C 6,4 %; z 90 % léèba perorálními antidiabetiky èi inzulínem), dále jejich 34 zdravých pøíbuzných a 94 zdravých kontrol. K testování efektu zakladatele jsme použili haplotypovou analýzu polymorfizmù: okolo mutací pocházejících od dávného pøedka by tyto polymorfizmy byly uspoøádány do ancestrálních haplotypù. Stanovili jsme genotypy 12 jednonukleotidových polymorfizmù obklopujících gen HNF4A v délce 10Mb. Statistická analýza zahrnovala odhad haplotypù pomocí programù PHASE a Haploview. Výsledky: Okolo mutací jsme nenalezli žádný definovatelný haplotyp: R125Q (Pearsonùv r2 0,04 pro mutaci a jakýkoli polymorfizmus), R125P (Pearsonùv r2  0,01), R125P/Q/W (Pearsonùv r2  0,03). Výsledky ukazují, že mutace vznikly nezávisle na sobì. Závìr: Prevalentní výskyt mutací ve 125. aminokyselinì genu HNF4A je pravdìpodobnì dùsledkem pøítomnosti mutaèního hot spot. Aminokyselina arginin (R) je kódována nukleotidy CGG, které pøedstavují èastou pozici pro vznik mutací kvùli deaminaci metylcytosinù na CpG ostrùvcích. Z výsledkù vyplývá možná zmìna strategie genetického testování s pøednostním vyšetøováním úseku obsahujícího mutaèní hot spot u èeských pacientù suspektních pro HNF4A-MODY. Podpoøeno grantem GA UK 840/2010 a MZÈR NT 11402.

P16 PØÍNOS STANOVENÍ GADA U T1D A LADA Weber P.1, Meluzínová H.1, Weberová D.1, Ambrošová P.1, Kuklinek P.3, Matejovska-Kubešová H.1, Bieláková K.1, Èerná M.2 1 Klinika interní, geratrie a praktického lékaøství, FN a LF MU Brno 2 Ústav bunìèné a molekulární biologie, Tøetí lékaøská fakulta Karlovy univerzity, Praha 3 Ústav klinické imunologie a alergologie FN U svaté Anny a LF MU Brno Úvod: Stanovení GADA je nejednou užiteèné pro klinickou klasifikaci diabetu mellitu (DM). Pozitivita GADA mùže u nìkterých diabetikù 1. typu se vznikem DM v dospìlosti pøetrvávat i øadu let od jeho zjištìní. Cíle: Tato studie byla zamìøena na srovnání hladin GADA mezi soubory diabetikù s T1D a LADA s ohledem na jejich

44


klinické parametry, vìk zjištìní DM, dobu inzulinoterapie, BMI, HbA1c, C-peptid nalaèno a po jídle, rizikové HLA-DRB1* alely, výskyt mikro- a makrovaskulárních diabetických komplikací. Pacienti a metodika: Ve studii bylo 130 diabetikù se vznikem diabetu (T1D nebo LADA) po 35. roce vìku, kteøí byli hospitalizováni na naší klinice. Z tohoto poètu bylo 62 mužù a 68 žen prùmìrného vìku 65,5 ± 14,0 r. (v rozmezí 35–93 let). 54 z nich byli hodnoceni jako T1D a 76 jako typ LADA. Výsledky: Pacienti podskupiny T1D byli GADA pozitivní 22krát a podskupiny LADA 21krát. V podsouboru LADA2 pacientù, kteøí byli GADA negativní, bylo více obézních diabetikù než v podsouboru GADA pozitivních – tj. LADA1 (p < 0,01). Také postprandiální C-peptid byl vyšší u pacientù LADA2 s GADA negativitou (p < 0,05). Ostatní klinické charakteristiky byly bez statisticky významných rozdílù mezi obìma podtypy). U našich diabetikù jsme nalezli vztah mezi alelami HLA-DRB1*03, a to zejména spoleènì s HLA-DRB1*04 s GADA pozitivitou. U GADA negativní skupiny LADA diabetikù se objevily významnì èastìji: obezita, ischemická choroba srdeèní, hypertenze, syndrom diabetické nohy a dyslipidémie (OR = 2,8, 3,1, 6,2 a 2,4). GADA pozitivních bylo dokonce po 10 letech trvání DM 16 jedincù a po 20 letech ještì 6. Recentní DM byl GADA pozitivní v 11 pøípadech a 13 pøípadù novì vzniklého DM mìlo GADA negativní. IA-2 protilátky byly pozitivní (> 1,0 U/ml) 18krát celkem a vždy souèasnì s pozitivním GADA, ale pouze 7krát u pøípadù recentního DM. Závìry: Pøítomnost zvýšených GADA jednoznaènì identifikuje pacienty vhodné pro èasné zahájení léèby inzulínem. Naše pozorování a zkušenosti z každodenní praxe potvrzují, že zvýšení GADA mùže pøetrvávat po více než 10–20 letech trvání DM.

P17 DNA ANALÝZA MONOGÉNOVEJ OBEZITY U DETÍ NA SLOVENSKU – PILOTNÁ ŠTÚDIA Staníková D.1,2, Balogová M.1, Staník J.1,2, Huèková M.1, Mašindová I.1, Valentínová L.1, Tichá ¼.2, Gašperíková D.1,3, Klimeš I.1,3 1 DIABGENE, Ústav experimentálnej endokrinológie SAV, Bratislava, Slovensko 2 1.detská klinika LFUK DFNsP, Bratislava, Slovensko 3 Molekulárno-medicínske centrum SAV, Bratislava, Slovensko Úvod: Monogénová obezita je podmienená mutáciou v jednom z génov kódujúcich enzýmy alebo receptory leptínmelanokortínovej osi, ktorá hrá k¾úèovú úlohu v navodení pocitu sýtosti a udržaní energetickej homeostázy organizmu. Mutácie v niektorom z týchto génov vedú v dôsledku śažkej neselektívnej hyperfágie k rozvoju morbídnej obezity už v detstve. Najèastejšie ide o gény pre leptín, leptínový receptor, melanokortínový receptor 4. DNA analýza monogénových foriem obezity sa až donedávna na Slovensku nevykonávala. Cie¾om našej práce bolo vykonaś DNA analýzu génov pre leptín, leptínový receptor a MC4R v rámci pilotnej štúdie na Slovensku, a zistiś výskyt monogénovej obezity u morbídne obéznych detí. Pacienti a metódy: DNA analýza sa vykonala spolu u 66 detí s śažkou obezitou, vzniknutou do 10. roku života a pozitívnou rodinnou anamnézou v zmysle obezity. Metódou priameho obojstranného sekvenovania sa vyh¾adávali mutácie a polymorfizmy troch najèastejšie sa vyskytujúcich génov


podmieòujúcich monogénovú obezitu, t.j. melanokortínového receptora 4 (MC4R), leptínu a leptínového receptora. Výsledky: Identifikoval sa 1 pacient s mutáciou v géne pre melanokortínový receptor 4 (Ser19X) a 11 pacientov s polymorfizmami /štyria pacienti s 2 rôznymi polymorfizmami MC4R c.307G>A (Val103Ile)a c.751A>C (Ileu251Leu) a 7 pacientov s polymorfizmami v géne pre leptínový receptor c326A>G (Lys109Arg), c.668A>G (Gln223Arg), c.1029T>C (Ser343Ser), c.1968G>C (Lys656Asn), c.3057 G>A (Pro1019Pro). Mutácie v géne pre leptín a leptínový receptor sa nenašli. Záver: Identifikovali sa mutácia v géne pre MC4R u jednej pacientky spomedzi detí so vèasným zaèiatkom obezity. Identifikovanie mutácie u detí je ve¾mi dôležité, pretože skorým záchytom a lieèbou môžeme predísś vzniku závažných komplikácií asociovaných s nadváhou a znížiś tak morbiditu a mortalitu pacientov. Uvedená štúdia je pilotná a zahàòa pomerne malý poèet pacientov, preto je potrebné poèet vyšetrených rozšíriś na zistenie výskytu týchto ochorení v slovenskej populácii. Táto práca bola podporená výskumnými grantmi ERDF (Transendogen/26240220051), VEGA 2/0151/11 a APVV51-014205.

P18 POROVNÁNÍ VARIABILITY GLYKÉMIE POMOCÍ KONTINUÁLNÍHO MONITOROVACÍHO SYSTÉM GLYKÉMIE U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 2. TYPU LÉÈENÝCH REŽIMEM PAD + NPH SE ZMÌNOU NA REŽIM PAD + INZULÍN GLARGIN: STUDIE COBIN2 Janíèková Žïárská D.1, Rušavý Z.2, Krèma M.2, Brož J.3, Kvapil M.1, Køivská B.4 1 Diabetologické centrum 2. LF UK a FN Motol, Praha 2 Diabetologické centrum Fakultní nemocnice Lochotín, Plzeò 3 Diabeteologické centrum 3. LF UK a FNKV Praha 4 Sanofi-Aventis, Praha Úvod: Klinické studie ukazují, že samotný HbA1C nevystihne úroveò metabolické kompenzace, a je to právì variabilita glykémie (BGV), která spoleènì s HbA1C vyjádøí lépe úroveò kompenzace a riziko dlouhodobých komplikací. Cíl: Cílem studie COBIN2 bylo porovnat BGV pøi užití inzulínu NPH vs. inzulín glargin u pacientù s DM 2. typu (DM2T) pomocí kontinuálního monitorovacího systému glykémie (CGMS). Metodika: Do multicentrické, prospektivní, otevøené, single-arm studie bylo zahrnuto 116 pacientù (52 % mužù, vìk 61,8 ± 8,5 let, trvání DM 12,3 ± 6,5 let, BMI 31,7 ± 5,1) s DM 2. typu léèených kombinovanou terapií PAD + NPH inzulínem. Primárním sledovaným parametrem byla BGV hodnocená plochou pod køivkou (AUC) zaznamenanou bìhem 72hodinového mìøení CGMS v režimu inzulínu NPH vs. glargin po 3mìsíèní léèbì s aktivní titrací (cílová laèná glykémie < 5,5 mmol/l). Srovnání AUC bylo provedeno v pásmu glykémie  15,  10,  7,5,  3,9 a  3,3 mmol/l. Výsledky: AUC pro jednotlivá pásma glykémie jsou uvedena v tabulce. HbA1C poklesl z 6,47 ± 0,86 na 6,16 ± 1,07 % ( = -0,30 %, p < 0,001), laèná glykémie poklesla z 8,95 ± 2,47 mmol/l na 8,01 ± 2,82 mmol/l ( = -0,95 mmol/l, p = 0,001).

45

P18: Tabulka Pásmo glykémie (mmol/l

 AUC (prùmìr) [mmol/l  hr]

SD

p-hodnota*

 3,3

1,26

7,70

0,2320

 3,9

1,62

10,14

0,2320

3,9–7,5

15,48

31,21

0,0003

 7,5

- 43,88

89,27

< 0,0001

 10

- 39,14

89,51

0,0003

 15

- 15,43

51,08

0,0003

* Wilcoxonovův test – p-hodnocení (Bonferroniho korelace)

Závìr: Jak dokumentováno CGMS, zmìna z inzulínu NPH na inzulín glargin s aktivní titrací vedla k prolongaci èasu stráveného v cílovém pásmu glykémie (3,9–7,5 mmol/l) s redukcí fluktuace glykémie a bez nárùstu hypoglykemických epizod.

P19 POROVNÁNÍ PØESNOSTI MÌØENÍ SENZORÙ MEDTRONIC SOF A ENLITE U DÌTÍ S DIABETEM 1. TYPU Obermannová B., Koloušková S., Štechová K., Šitová R., Koukalová R., Šumník Z. Pediatrická Klinika 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol, Praha Úvod: Kontinuální monitorace glykémie (CGM) poskytuje úèinný nástroj pro zlepšení kompenzace diabetických pacientù. Významnou limitací této technologie je nekonzistentní pøesnost mìøení, která je u dìtí vyšší než u dospìlých. Cílem studie bylo porovnat výsledky mìøení novì dostupného senzoru Medtronic iPro Enlite s pøedchozím typem Sof. Metodika: Do pilotní studie bylo zaøazeno 10 dìtí (7 chlapcù) s diabetem 1. typu ve vìku 7–17 let (medián 13,0), délka trvání diabetu 2–15 roku (medián 3,5). Všichni pacienti byli léèeni intenzifikovaným inzulínovým režimem. Každému pacientovi byly zavedeny oba senzory simultánnì do párových oblastí. Spolehlivost mìøení byla hodnocena dle poètu zmìøených hodnot, pøesnost namìøených dat byla porovnávána pomocí prùmìrného relativního rozdílu (mean absolute relative diference – MARD). Výsledky: Poèet dní s maximálním poètem mìøení (288) byl u Enlite 4,4 dní vs. 3,3 dní u Sof; p = ns. Prùmìrný poèet mìøení na jeden senzor byl v pøípadì Enlite 1497,0 (± 292,35 SD, rozmezí 923–1809), u Sof-senzoru 1380,8 (± 443,58 SD, rozmezí 227–1809), p = ns. Numerická pøesnost vyjádøená v MARD byla u Enlite v prùmìru 10,6% (± 4,32 SD), u Sof 13,5% (±5,79 SD), p = ns. Zavedení obou senzorù dìti hodnotily jako stejnì bolestivé. Tøi pacienti zaznamenali otlak v místì náplasti Enlite senzoru, infekèní komplikace se nevyskytly. Závìr: Porovnávané senzory se neliší v èetnosti mìøení za jeden den ani prùmìrnými poèty mìøení zaznamenaných jedním senzorem. Prùmìrné hodnoty MARD se nelišily, nicménì u jednotlivých pacientù jsme zaznamenali významné rozdíly mezi pøesností mìøení mezi tìmito dvìma senzory. Tyto diskrepance byly pravdìpodobnì zpùsobeny lokálními vlivy v místì inzerce senzoru, nikoli rozdílnou kvalitou senzorù.

46

P20 MOBILNÍ TECHNOLOGIE A MANAGEMENT DIABETICKÉ DIETY Moskalyk J., Vostøák D., Støížová Z. 1 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy 2 ÈVUT Media Laboratory 3 Institut ekonomických studií Univerzity Karlovy Úvod: Naším cílem je vyvinout mobilní aplikaci, která by se stala kontrolním nástrojem pro tvorbu a monitorování diabetických výživových sestav. Metodika: Náš tým je multi-oborový, sluèuje pøístupy lékaøství, softwarového inženýrství a matematické statistiky. Kombinuje individuální spolupráci s jednotlivými pacienty se statistickou evidencí a softwarovým vývojem. Spolupracujeme s III. interní klinikou v Praze, Ústavem biofyziky a informatiky 1. lékaøské fakulty a Fakultou elektrotechniky ÈVUT. Spolupracujeme individuálnì s diabetiky prvního i druhého typu. Všechny tyto perspektivy kompilujeme do jedné unikátní aplikace. Výsledky: 84 % dotázaných chce zlepšit svoje výživové návyky v souladu s požadavky léèby, ale potýká se s individuálními problémy ohlednì zvládání diety, 95 % dotázaných by uvítalo rozšíøení možností individuálního pøístupu k léèbì diabetu, 42% dotázaných neví, co pøesnì znamená kompenzovaná léèba diabetu. Kontrolní vzorek 19 diabetikù. Závìr: Z našich raných poznatkù vyplývá, že mnoho limitù v souèasné léèbì diabetu spoèívá v neinformovanosti pacientù. Tìžištìm tìchto úskalí je oblast výživy. Chceme seznámit posluchaèe s našimi návrhy a poznatky, které by mohly pomoci tyto skuteènosti øešit.

P21 MEZIROÈNÍ A SEZÓNNÍ VARIABILITA GLYKOVANÉHO HEMOGLOBINU – LÉÈÍME ÈÍM DÁL TÍM LÉPE? Krèma M., Kašpárek J., Rušavý Z. I. interní klinika FN a LF UK Plzeò Úvod: Nové léky a léèebné postupy, používané v poslední dekádì v naší diabetologii, vedou v klinických studiích ke zlepšování dlouhodobé kompenzace diabetu. Zároveò je pøi posuzování zmìn kompenzace tøeba brát ohled na cirkanuální rytmy, a to nejen biologické, ale pøedevším sociální. Metodika: Retrospektivní observaèní studie hodnotila data pacientù sledovaných v našem diabetologickém centru mezi roky 2005 a 2011, bylo získáno celkem 33 450 hodnot glykovaného hemoglobinu. Vyøazeny byly pacientky s gestaèním diabetem. Byla sledována prùmìrná kompenzace jednotlivých pacientù i celého souboru meziroènì, sezónnì po jednotlivých mìsících a metodami multifaktoriální analýzy byla kvantifikována souvislost se sledovanými parametry v našem registru (typ diabetu, typ léèby, pohlaví, BMI, vìk, pøítomnost a typ komplikací). Výsledky: Prùmìrná kompenzace našeho souboru diabetikù se meziroènì lepší (0,7 %/5 let; p = 0,05), tento efekt je výraznìjší u nemocných s diabetes mellitus 2. typu (0,9 %/5 let; p = 0,001), ale znatelný u nemocných s diabetes mellitus 1. typu (0,4 %; p = 0,01). Bìhem jednoho roku kolísá kompenzace


našich diabetikù s maximem v lednu a záøí a minimem v èervnu a prosinci (rozdíly 0,3–0,5%; p = 0,05), pozitivním prediktivním faktorem pro vyšší cirkanuální kolísání je vìk pod 40 let, nepøítomnost komplikací (pøedevším renálních) a diabetes mellitus 1. typu. Závìr: Meziroèní a cirkanuální kolísání glykovaného hemoglobinu je tøeba brát v úvahu pøi hodnocení observaèních studií i pøi hodnocení efektu léèebného zásahu u konkrétního pacienta.

P22 PRVNÍ VÝSLEDKY PROJEKTU PROROK (PROSPEKTIVNÍ OBSERVAÈNÍ PROJEKT VÝZNAMU DIFERENCE GLYKÉMIE NALAÈNO – POSTPRANDIÁLNÍ GLYKÉMIE PRO ODHAD ÚSPÌŠNOSTI TERAPIE ANALOGY GLP 1 RESP. INZULÍNEM BAZÁLNÍM, BOLUSOVÝM NEBO JEJICH KOMBINACÍ) Kvapil M. Interní klinika FN v Motole a 2. LF UK, Praha Úvod: S rozrùstajícími se možnostmi farmakologické terapie diabetu vyvstává otázka možnosti identifikace jednoduché pomùcky pro rozhodování o nejvhodnìjším algoritmu výbìru terapie u pacientù nedostateènì kompenzovaných stávající terapií. Hlavním cílem práce byla kvantifikace významu rozdílu mezi glykémií nalaèno a postprandiálnì pro úspìšnost léèby analogy GLP 1 resp. léèby inzulínem bazálním, bolusovým, nebo jejich kombinací u pacientù s diabetem 2. typu nedostateènì kompenzovaných režimovými opatøeními a perorálními antidiabetiky. Metodika: V diabetologických ordinacích, které vstoupily do projektu, byla zaznamenána data o osobách s diabetem 2. typu, které byly pro neuspokojivou kompenzaci (glykovaný hemoglobin vyšší než 6 %) pøevedeny na terapii analogy GLP 1 resp. léèby inzulínem bazálním, bolusovým, nebo jejich kombinací. Zaznamenány byly údaje antropometrické, vìk, dosavadní terapie, krevní tlak, lipidy, glykovaný hemoglobin, glykémie nalaèno a postprandiálnì. Kompenzace a zmìna terapie byla vyhodnocena po 3 a 6 mìsících. Výsledky: první fázi projektu dokonèilo celkem 794 osob, median vìku 63 let, z toho 387 mužù, medián glykémie nalaèno 9,6 mmol/l, postprandiálnì 12,3 mmol/l, glykovaný hemoglobin 7,3 %. Medián poklesu v 6. mìsíci glykémie nalaèno 2,4 mmol/l, postprandiálnì 3,5 mmol/l, glykovaného hemoglobinu 1,3 %. Pro jednotlivé zmìny provedena Spermanova korelaèní analýza potvrzující vysokou statistickou významnost korelace zmìn parametrù kompenzace podle terapie. Závìr: Výsledky získané analýzou první fáze projektu PROROK ukazují vysokou statistickou významnost korelace zmìn parametrù kompenzace podle terapie. Projekt s podporou Diabetické asociace ÈR.

P23 VLIV EDUKACE A UŽITÍ KALKULOVANÉHO BOLUSU NA KOMPENZACI U DIABETIKÙ Gruberová J.1, Kùsová H.1, Øíhánková R.1, Jandová M.1, Fatková R.2, Rušavý Z.1 1 Diabetologické centrum, I. interní klinika, FN Plzeò 2 Oddìlení klinické dietologie, FN Plzeò Úvod: I pøes léèbu inzulínovou pumpou nedochází u všech pacientù ke zlepšení kompenzace. Inzulínové pumpy dnes nabízejí možnost tzv. kalkulovaného bolusu (KB). Tato funkce umožòuje po vložení nìkolika údajù navrhnout pacientovi dávku inzulínu (možnost pøesnìjšího dávkování inzulínu vs. nutnost vìtší spolupráce a nároènost použití). Pøedpokládáme, že vìtšina pacientù nebude ochotna používat tento zpùsob aplikace trvale, ale díky pochopení principu KB si budou odhadovat dávku inzulínu pøesnìji. Cílem práce bylo zjištìní, zda edukace a použití funkce KB (krátkodobé vs. dlouhodobé) vede k hlubšímu pochopení léèebných principù a tím ke zlepšení kompenzace. Metodika: Zaøazeno bylo 48 pacientù léèených inzulínovou pumpou, kteøí byli edukováni v principech a použití KB a reedukováni v dietì. Všichni byli požádání o použití KB alespoò po dobu 3 týdnù. Zhodnocení parametrù kompenzace (HbA1c), léèby a použití KB bylo provedeno po 1 (bez HbA1c), po 3 a 6 mìsících. Výsledky: Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v kompenzaci ani parametrech léèby u celé skupiny po 3 a 6 mìsících. Ve skupinì, která využívala KB dlouhodobì (alespoò 1× dennì, i po skonèení sledovacího období 3 týdnù), došlo k mírnému zlepšení kompenzace po 3 mìsících (p < 0,05). Ve skupinì pouze s krátkodobým použitím (do 1 mìsíce) se kompenzace nezlepšila po 3 ani 6 mìsících. Ve skupinì 9 pacientù s nepoznanými hypoglykémiemi pøi dlouhodobém použití KB došlo po 3 mìsících k významnému snížení výskytu hypoglykémií dle dat z glukometru (p < 0,01). Závìr: Edukace ani krátkodobé použití KB nevedlo ke zlepšení kompenzace, dlouhodobé použití vedlo k pøechodnému zlepšení kompenzace, na nìmž se zøejmì spolupodílel i èastìjší selfmonitoring. Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem MSM 0021620814.

P24 INTERDISCIPLINÁRNÍ POHLED NA MANIPULACI S INZULÍNEM PØI LÉÈBÌ INZULÍNOVOU PUMPOU Hrachovinová T.1,2, Fejfarová V.2 1 Katedra psychologie FF UK, 2 Centrum diabetologie IKEM, Praha Úvod. Manipulace s inzulínem znamená nežádoucí a nevhodné úpravy dávek inzulínu pacientem, které jsou v rozporu s pravidly selfmonitoringu a v koneèném dùsledku èasto vedou k závažné dekompenzaci diabetu. V pozadí manipulace s inzulínem bývá strach z akutních a pozdních komplikací diabetu èi z nárùstu hmotnosti. Pøi strachu z hyperglykémie je pøítomen strach z pozdních komplikací, budoucnosti, závislosti a bezmoci. Popisujeme kazuistiku ilustrující manipulaci s inzulínem jako dùsledek nadmìrného


47

strachu z hyperglykémie u nemocného dlouhodobì léèeného inzulínovou pumpou (CSII). Kazuistika: 40letý muž s DM 1. typu, léèený CSII byl hospitalizován 1/2010 pro výraznou inzulínovou rezistenci a velký váhový pøírùstek (HbA1c 4,3 %, 120 kg, 200 j inzulínu/den). Pacient udával 1× roènì tìžké hypoglykémie (suspektní porucha rozpoznávání hypoglykémií), nároèný pracovní režim, stres, který nekontrolovanì zajídá. Nemocný od 1–4/2010 snížil hmotnost o 23 kg, HbA1c 3,5%. Sám si volil pøísný režim s omezením energetického pøíjmu a zvýšeným výdejem za cenu opakovaných hypoglykémií, ze kterých nemìl obavy a bagatelizoval možné následky. Po 6 mìsících léèen CSII s celkovou denní dávkou 47 j inzulínu/ den, hmotnost 91 kg. V prùbìhu intenzivní psychoterapie se objevuje téma masivního strachu z vyšších hodnot glykémií (nad 10 mmol/l), které nemocný øeší impulzivním zvýšením dávek inzulínu, èasto s následkem hypoglykemie (napø. bìhem 12 hodin aplikoval dalších 32 jednotek inzulínu jako bolus, které byly následované dvìma hypoglykémiemi). V 8/2011 nárùst pracovní zátìže, pacient pøestal sportovat a polevil v selfmonitoringu. Objevila se impulzívní konzumace jídla, pøièemž hyperglykémie „srovnával“ inzulínem. Opìt narùst hmotnosti i denní dávky inzulínu (103 kg, 80–103 jednotek, HbA1c 5,5%). V souèasnosti (1/2012) hmotnost 105 kg, HbA1c 6%. Psychoterapie je orientována na zmírnìní impulzivního chování, modifikaci jídelního chování a zvládání strachu. Závìr: Nadmìrný strach z hyperglykémie, resp. z pozdních komplikací diabetu, vede u nemocného k zámìrnému udržování nízkých hodnot glykémií a následnì k nárùstu hmotnosti i dávek inzulínu. Strach pøetrvával i po pozitivní zmìnì životního stylu a snížení hmotnosti. Tento strach je dlouhodobì rezistentní vùèi opakované edukaci, což lze doložit analýzami záznamù z CSII a kontinuální monitorace glykémií (CGMS). Nemocný vykazuje vysokou pohotovost k „impulzivnímu øešení“ pøi úpravì glykémií, manipuluje s inzulínem ve smyslu nadmìrného zvyšování bolusových dávek. Léèba vyžaduje interdisciplinární pøístup, spolupráci diabetologa, edukaèní sestry a klinického psychologa.

P25 VLIV LÉÈBY DEPRESE NA KOMPENZACI DIABETU Komorousová J.1, Jankovec Z.2, Rušavý Z.2 1 Psychiatrická ambulance Plzeò 2 Diabetologické centrum I. interní klinika FN Plzeò Úvod: Diabetes mellitus je závažné chronické celoživotní onemocnìní. Tento fakt a také biochemické a hormonální vlivy zpùsobují u diabetikù èastìjší výskyt nìkterých psychických poruch, zejména deprese. Cílem práce je zjistit, zda se vlivem zlepšení psychického stavu pacientù s depresí zlepší i jejich kompenzace diabetu. Metodika: Šestimìsíèní dvojitì slepá, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie se zabývala reakcí diabetikù 1. typu (n = 21) na léèbu pøítomných depresivních a úzkostných pøíznakù pomocí antidepresiva sertralin. Randomizovanì byl podáván sertralin (100 mg/den) nebo placebo. Byl sledován vývoj psychických zmìn pomocí Zung´s Self-Rating Depresion Scale (SDS), Hamilton Anxiety Rating Scale (HAMA) a Hamilton

48

Depression Rating Scale (HAMD) a zmìn glykovaného hemoglobinu. V obou skupinách probíhala pravidelná psychoterapie a byla sledována hladina sertralinu v séru pacientù z dùvodu ovìøení compliance. Výsledky: Psychický stav se významnì zlepšil u obou skupin (P < 0,001). Rozdíl mezi skupinami nebyl pozorován. Závìr: Významné zlepšení psychického stavu v obou skupinách nevedlo k zlepšení kompenzace diabetu. Léèba sertralinem nevedla proti placebu k zlepšení psychického stavu ani k snížení HbA1c.

P26 VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY HYPOGLYKÉMIÍ U PACIENTÙ S DIABETES MELLITUS 1. TYPU – VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO ŠETØENÍ – PILOTNÍ STUDIE Brož J.1, Urbanová J.1, Brabec M.2, Polák J.1, Kožený J.3, Andìl M.1 1 Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy, II. Interní klinika FNKV a 3. lékaøská fakulta UK v Praze 2 Fyzikální ústav Akademie Vìd ÈR, v.v.i., Praha 3 Psychiatrické centrum Praha, Centrum neuropsychiatrických studií Úvod: Hypoglykémie je jednou z komplikací léèby diabetes mellitus 1. typu, které se nevyhne vìtšina pacientù. Frekvence, míra rozpoznávání i zpùsob léèby hypoglykémie jsou jednìmi ze základních faktorù, jež komplexnì ovlivòují výsledky terapie. Metodika: Dotazníkové šetøení bylo provedeno mezi pacienty s diabetes mellitus 1. typu. Sledovanými parametry byla frekvence hypoglykémií, vèetnì noèních a tìžkých hypoglykémií, jejich výskyt v zamìstnání a bìhem øízení motorových vozidel, nejèastìjší pøíznaky hypoglykémií a míra jejich rozpoznávání (dle Goldovy škály). Šetøeny byly dále zpùsob léèby hypoglykémie a její úspìšnost. Výsledky: Šetøení bylo provedeno u 35 pacientù s diabetes mellitus 1. typu (doba trvání diabetu 17,9 ± 10,4), z toho u 23 žen (doba trvání diabetu 14,5 ± 8,3) a 12 mužù (doba trvání diabetu 19,7 ± 7,6). 26 pacientù bylo léèeno CSII a 10 IIT. Frekvence hypoglykémií byla 8,7 ± 7,5/mìsíc (nejvyšší poèet reportovaných hypoglykémií byl 25/mìsíc), noèních hypoglykémií 2,8 ± 3,7 /mìsíc a tìžkých hypoglykémií 0,9 ± 1,3/1rok (nejvyšší udaná frekvence byla 5 tìžkých hypoglykémií/rok). Mezi obìma typy terapie ani mezi pohlavími jsme ve výskytu hypoglykémie neprokázali signifikantní rozdíl. Nejèastìji používané množství sacharidù v léèbì hypoglykémie èinilo 20 g. Množství sacharidù potøebné ke zvládnutí hypoglykémie nedokázalo odhadnout 31,43 % dotázaných pacientù. Prùmìrná hodnota glykémie dosažená jednu hodinu po zaléèení èinila 8,2 mmol/l. Závìr: S hypoglykémií se v prùbìhu jednoho mìsíce setkal každý z vyšetøovaných pacientù. Zpùsob léèby a její výsledky naznaèují, že øada pacientù v tomto ohledu nemá dostateèné vìdomosti. Edukace o hypoglykémii, pøíèinách jejího vzniku a zpùsobu léèby by mìla být pravidelnou souèástí návštìv v diabetologické ambulanci.


P27 RECIDIVUJÍCÍ HYPOGLYKÉMIE NAVOZENÉ ABERANTNÍ SEKRECÍ IGF-2 SOLITÁRNÍM FIBRÓZNÍM TUMOREM Honka M.1, Seòková M.2, Kodet R.3, Prùša R.4 1 Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha 2 Pneumologická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha 3 Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole, Praha 4 Ústav biochemie a patobiochemie 2. LF UK a FN v Motole, Praha Úvod: Solitární fibrosní tumor patøí mezi vzácné nádory mesenchymálního pùvodu a jeho pøítomnost mùže být výjimeènì (4 % pøípadù) spojena s rozvojem hypoglykémií, které jsou ve vìtšinì pøípadù vyvolány nadmìrnou sekrecí IGF-2. Metodika: Autoøi kazuisticky zpracovali pøípad ženy støedního vìku, u níž byly kombinovány nespecifické celkové pøíznaky s recidivujícími hypoglykémiemi (rozmezí 2–3,5mmol/l), jež v zaèátku unikly pozornosti ošetøujících lékaøù. Nutnost laènìní pøed diagnostickým výkonem napomohla rozvoji tìžké hypoglykémie, a tak naznaèila metabolický vliv již známého objemného tumoru pleurální dutiny. Nemìøitelnì nízké hladiny inzulínu a výraznì snížené hladiny IGF-1 (15ug/l. {ref. rozmezí 94–269}) a histologické vyšetøení potvrzující pøítomnost solitárního fibrózního tumoru posílily klinické podezøení na aberantní expresi IGF2. Pacientka do doby operaèního výkonu dodržovala specifická režimová opatøení v rámci prevence recidivy hypoglykémie a v pøedoperaèním období byla zajištìna infúzí 10% glukózy, pøi níž byla dosažena glykémie 3,5–5mmol/l. Kontinuální monitorování glykémie v perioperaèním období zachytilo vzestup glykémie ihned v prùbìhu extirpace tumoru o prùmìru 19 cm. Výsledky: V resekátu tumoru byla imunohistochemicky potvrzena výrazná pozitivita IGF-2 a zároveò výraznì zvýšená exprese genu pro IGF-2. V prùbìhu 3mìsíèního sledování po odstranìní nádoru nejsou u nemocné známky rekurence choroby a monitorované glykémie jsou zcela stabilní a v normálním rozmezí. Závìr: Popsaný raritní nález solitárního fibrózního tumoru, jenž mùže dorùst do znaèných rozmìrù (náš pøípad ve shodì s literaturou) za pøítomnosti nespecifických a èasto nevýrazných celkových pøíznakù zdùrazòuje nezbytnost správného zhodnocení nevysvìtlitelných nízkých hladin glykémie, které mohou být prvním projevem pøítomnosti nìkterých nádorù, které nepocházejí z bunìk Langerhansova ostrùvku.

P28 URGENTNÍ STAVY V DIABETOLOGII – LAKTÁTOVÁ ACIDÓZA Neškudla T., Pelikánová T. Centrum diabetologie, IKEM, Praha Úvod: Laktátová acidóza je nejzávažnìjším nežádoucím úèinkem terapie metforminem. Cílem je pøedstavit dvì kazuistiky život ohrožující laktátové acidózy vzniklé pøi terapii metforminem. Muž, 65 let, DM 2. typu, nejasný údaj o nefropatii, alkoholový exces s horním dyspeptickým syndromem a dehydratací. Nevysadil sulfonylureu a metformin. Pro hypoglykemii 1,9 mmol/l volána RZP. Pøi pøijetí somnolentní, dysartrie, normotenze


120/80 mmHg, Sat O2 96%, kreatinin 225 umol/l, urea 15 mmol/l, K+ 5,7 mmol/l, CRP 2,2 mg/l, leukocyty 27*109/l, gly 14 mmol/l, pH 6,9, laktát 25 mmol/l. Obìhová zástava pøi novì vzniklé FiS s rychlou odpovìdí komor, zahájena kardiopulmonální resuscitace, umìlá plicní ventilace, pøeložen na ARO. Nutná obìhová podpora, kontinuální venovenózní hemodialýza ke korekci vnitøního prostøedí a odstranìní metforminu. Postupnì rozvoj akutního respiraèního a multiorgánového selhání, opakované ataky FiS. Prùbìh komplikován hypoxickou encefalopatií, chabou kvadruparézou a paralytickým ileem. Po intenzivní terapii možné propuštìní po 79 dnech. Žena, 64 let, DM 2. typu, bez anamnézy nefropatie, 5 dní zvracení, alkohol neg. Pøi pøijetí somnolentní, dehydratace, hypotenze 60/40 mmHg, Sat O2 90%, kreatinin 745 umol/l, urea 32 mmol/l, K+ 6 mmol/l, CRP 33 mg/l, leukocyty 24*109/l, gly 11 mmol/l, pH 6,84, laktát 20 mmol/l. Pøeložena na ARO k obìhové podpoøe, akutní kontinuální náhrada funkce ledvin k odstranìní meforminu a korekci vnitøního prostøedí. Zlepšení stavu bìhem 4 dnù s možností pøekladu na standard. Dále rozvoj IMC, bronchopneumonie, pøi adekvátní terapii zlepšení a dimise devatenáctý den. Závìr: Terapie metforminem je indikována již po zjištìní diagnózy diabetu 2. typu. Celosvìtovì není shoda v doporuèeních, kdy ukonèit terapii metforminem s ohledem na zhoršení renálních funkcí. V obou prezentovaných pøípadech byla dodržena preskripèní omezení, pøesto došlo k rozvoji život ohrožující laktátové acidózy. Pøi terapii metforminem je tøeba pacienty prùbìžnì edukovat o nutnosti vysazení pøi jakémkoliv interkurentním onemocnìní, dehydrataci, nebo abúzu alkoholu. Podpoøeno MZO 00023001.

P29 DISPERZE QT INTERVALU A DALŠÍ ELEKTROKARDIOGRAFICKÉ ZMÌNY U ŽEN S GESTAÈNÍM DIABETES MELLITUS V POROVNÁNÍ SE ZDRAVÝMI GRAVIDNÍMI I NEGRAVIDNÍMI KONTROLAMI Žákovièová E.1, Charvát J.2, Medová E.3, Fialová E.3, Mlèek M.3, Kittnar O.3 1 NsP Medissimo, Bratislava, Slovensko 2 Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha 3 Fyziologický ústav 1. LF UK v Praze Úvod: Gestaèní diabetes mellitus je spojen se zvýšeným rizikem v prùbìhu tìhotenství pro matku i dítì. Vedle toho je pøítomnost gestaèního diabetes mellitus spojena se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem v prùbìhu dalšího života matky. Cílem pøedkládané práce bylo posouzení disperze intervalu QT na EKG a definování zmìn elektrického srdeèního pole typického pro gestaèní diabetes mellitus. Metodika: Mapování EKG pøístrojem Cardiac 112.2 bylo provedeno a zhodnoceno u 26 žen s gestaèním diabetes mellitus a 54 tìhotných zdravých žen v 36 týdnu tìhotenství a u 18 zdravých netìhotných žen stejného vìku. Výsledky: QT disperze u žen s gestaèním diabetes mellitus byla 107 ± 25 ms, což bylo významnì více než u zdravých tìhotných žen (73 ± 18 ms) a i u netìhotných žen (34 ± 12 ms), p < 0,001. QRS komplex byl u žen s gestaèním diabetes mellitus významnì kratší (82 ± 6,8 ms ve srovnání se zdravými tìhotnými (89,5 ± 8,2 ms) a i zdravými netìhotnými ženami

49

(90,8 ± 7,9 ms), p = 0,011. Elektrická osa byla posunuta významnì do horizontální polohy. Významné rozdíly mezi ženami s gestaèním diabetes mellitus a dalšími 2 skupinami byly nalezeny také pøi hodnocení isopotenciálních a isointegrálních map. Závìr: Výsledky pøedkládané práce svìdèí pro komplexní poruchu procesu komorové depolarizace i repolarizace u žen s gestaèním diabetes mellitus.

P30 RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA PORUCH KOSTNÍHO METABOLIZMU U PACIENTÙ ZAØAZOVANÝCH DO ÈEKACÍ LISTINY KE KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI LEDVINY A SLINIVKY Kratochvílová S., Havrdová T., Saudek F., Brunová J. Centrum diabetologie, IKEM, Praha Úvod: Osteoporóza patøí mezi èasté komplikace orgánových transplantací. Podle našich údajù má 25 % pacientù po kombinované transplantaci ledviny a slinivky kostní denzitu v pásmu osteoporózy, 50 % v pásmu osteopenie a pouze 25 % pacientù má normální nález. Vzhledem k výskytu øady rizikových faktorù již v pøedtransplantaèním období jsme se zamìøili na stav kostního metabolizmu u pacientù zaøazovaných do transplantaèního programu. Metodika: Analyzováni byli všichni pacienti, kteøí byli v roce 2011 poprvé zaøazeni do èekací listiny ke kombinované transplantaci (n = 28), z toho již 15 bylo dialyzováno a ostatní mìli renální insuficienci ve stádiu 3–4 K/DOQI. Hodnocena byla vstupní denzitometrie, hodnota Ca, P, PTH a vitamínu D. Výsledky: Kostní denzita v pásmu osteoporózy alespoò v jedné vyšetøované oblasti byla zjištìna u 8 pacientù (28,5 %), osteopenie u 12 pacientù (43 %) a pouze 8 pacientù (28,5 %) mìlo normální denzitometrický nález. Hladina vitamínu D (25-OH) byla vyšetøena u 17 pacientù s nálezem prùmìrné hodnoty 16,38 ± 6,27 ng/ml, ani jeden pacient nedosáhl požadované hodnoty 30 ng/ml. Hladina aktivního metabolitu (1,25-OH) byla vyšetøena u 16 pacientù, u 4 pacientù nebyla vùbec detekovatelná, prùmìrná hodnota u zbylých 12 byla 26,54 ± 65 pg/ml. Vedle hyperfosfatémie a hypokalcémie byly zjištìny i odchylky v hodnotì PTH; jen 7 pacientù (25 %) mìlo hodnotu PTH, Ca i P v rozmezí doporuèovaném K/DOQI pro danou úroveò renální funkce. Závìr: Pacienti mají již pøi vstupu do transplantaèního programu závažné postižení kostního metabolizmu, které musí být dále sledováno a léèeno. Terapeutické rezervy se týkají hlavnì dosažení dostateèné hladiny vitamínu D ve formì prekurzoru i aktivního metabolitu.

P31 ATYPICKÁ FORMA CHARCOTOVY OSTEOARTROPATIE LEVÉHO ZÁPÌSTÍ A PALCE LHK U DIABETIKA 1. TYPU Wohl P., Bém R., Fejfarová V., Vašíèková P., Øezaninová L. Centrum diabetologie IKEM, Praha Úvod: Cílem naší kazuistiky je prezentovat vzácný pøípad Charcotovy osteoartropatie (CHOA) zápìstí a palce LHK u nemocného s 31 let trvajícím diabetes mellitus 1. typu léèeného

50

inzulínovou pumpou. Z hlediska komplikací diabetu je pøítomna proliferativní forma diabetické retinopatie, závažná forma distální symetrické formy neuropatie. Metodika a popis pøípadu: Nemocný pozoroval postupný nárùst otoku palce a zápìstí LHK, pro které byl vyšetøen, kdy byly vylouèeny infekèní a revmatologické pøíèiny suspektní artritidy. Pracovní diagnóza tendovaginitida byla uèinìna na podkladì revmatologického vyšetøení. Z dùvodù progrese lokálního nálezu pro vznik velkého otoku a deformity byl nemocný vyšetøen na našem oddìlení. Vyšetøení kožní teploty prokázalo 2stupòový rozdíl mezi PHK a LHK (PHK: 32,3 °C a LHK: 34,1 °C), na rentgenovém snímku nebylo zásadních patologických nálezù. Provedené cílené scintigrafické vyšetøení k vylouèení CHOA potvrdilo klinické podezøení na tuto diagnózu. Výsledek vyšetøení dynamické scintigrafie: na akru LHK scintigrafický patologický nález – výraznì urychlená pasáž aktivního bolusu, výraznì zvìtšen krevní pool v akru. Scintigrafické známky aktivní remodelace v oblasti zápìstí a MKP a IP kloubu palce, s maximem v oblasti zápìstí. Z tohoto dùvodù byla nemocnému nasazena fixaèní dlaha, zahájena rekalcifikaèní léèba (kalcitonin, Calcium, preparáty vitamínu D). Postupnì došlo ke stabilizaci lokálního nálezu i ukazatelù kostního metabolizmu, avšak nedošlo k normalizaci vzniklé deformity. Závìr: Z naší kazuistiky vyplývá, že ve vzácných pøípadech je nutné poèítat s vznikem CHOA i v atypických lokalizacích jiných než jsou dolní konèetiny (koleno, ramena, HK atp.) a zahájit léèbu ještì pøed vznikem deformity, která nemusí být již øešitelná v dobì jejího vzniku. Podpoøeno MZO 00023001.

P32 VLIV AKUTNÍ HYPERINZULINÉMIE A BLOKÁDY AT1 RECEPTORU (ARB) NA PLAZMATICKÉ HLADINY VYBRANÝCH ANDROSTANÙ A PREGNANÙ U PACIENTÙ S DIABETEM 2. TYPU A ZDRAVÝCH KONTROL Zídková K.1, Hill M.2, Švehlíková E.1, Vrbíková J.2, Pelikánová T.1 1 Centrum diabetologie IKEM, Praha 2 Endokrinologický ústav, Praha Úvod: Z epidemiologických studií vyplývá, že muži s diabetem 2. typu mají v porovnání s vìkovì srovnatelnou zdravou populací nižší hladiny testosteronu a vyšší výskyt hypogonadizmu, nicménì pøíèina není jednoznaènì objasnìna. Asociace mezi hyperinzulinémií, inzulínovou rezistencí a metabolizmem steroidních hormonù je dosud nejasná. V naší studii jsme se zamìøili na potenciální vliv akutní hyperinzulinémie a ARB na metabolizmus vybraných androstanù a pregnanù u mužù s diabetem 2. typu a zdravých osob. Metodika: 11 diabetikù 2. typu a 12 vìkovì srovnatelných kontrol podstoupilo hyperinzulínový (1 mU/kg/min), euglykemický (5 mmol/l) clamp (HEC) a HEC po ARB (losartan 200 mg; AT-HEC). V minutì 0 a 240 obou clampù byly pomocí plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií zmìøeny sérové koncentrace vybraných steroidù. Aktivity enzymù byly vypoèítány jako pomìr produkt/prekurzor. Data byla statisticky zpracována pomocí ANOVA s opakováním. Výsledky: Inzulínová senzitivita byla u diabetikù nižší než u kontrol (vyjádøeno pomocí metabolické clearance glukózy;


P32. Tabulka: Sérové koncentrace vybraných steroidních hormonů (nmol/l) a jejich poměry (mediány s kvartily) Hormon

Pokus

T

Kontroly

Diabetici

ANOVA

Èas 0

Èas 240

Èas 0

Èas 240

1 3

10,3 (7,73; 14,2) 11,4 (7,32; 13,1)

10,6 (7,28; 16,7) 10,9 (7,37; 13,9)

10,1 (6,61; 12,3) 8,98 (7,73; 10,6)

9,17 (7,4; 10,5) 9,61 (8; 10,5)

DM***

DHT

1 3

1,62 (0,808; 1,74) 1,14 (0,902; 1,8)

1,54 (0,772; 1,67) 1,43 (0,713; 1,53)

1,03 (0,706; 1,17) 0,871 (0,618; 1,03)

0,868 (0,688; 1,11) 0,927 (0,735; 1,24)

DM*** Trial*

DHT/T

1 3

0,123 (0,0982; 0,146) 0,132 (0,103; 0,144)

0,115 (0,0996; 0,151) 0,11 (0,103; 0,125)

0,107 (0,0863; 0,121) 0,103 (0,0599; 0,11)

0,0906 (0,0764; 0,0979) 0,0916 (0,084; 0,128)

DM***

A3a5a/A2

1 3

0,163 (0,102; 0,225) 0,151 (0,144; 0,19)

0,121 (0,11; 0,168) 0,104 (0,0953; 0,116)

0,107 (0,089; 0,118) 0,118 (0,105; 0,136)

0,0941 (0,0867; 0,104) DM** 0,102 (0,0824; 0,134) Time*

A3a5b/A2

1 3

0,026 (0,0221; 0,0508) 0,0216 (0,0186; 0,0356 (0,0214; 0,0401) 0,0508) 0,0233 (0,0154; 0,0327)

0,0636 (0,0495; 0,0416 (0,0351; 0,072) DM*** 0,093) 0,054 (0,0425; Time*** 0,0779 (0,0425; 0,109) 0,0628)

A3a5bC/ A3a5aC

1 3

0,0692 (0,0533; 0,0821) 0,0604 (0,0535; 0,067)

0,0603 (0,0472; 0,0768) 0,0584 (0,0513; 0,0772)

0,0948 (0,0691; 0,107) 0,0948 (0,0531; DM*** 0,092 (0,0466; 0,126) 0,106) 0,0724 (0,0458; 0,127)

A3a5b/ A3a5a

1 3

0,252 (0,148; 0,311) 0,259 (0,187; 0,306)

0,232 (0,15; 0,26) 0,215 (0,159; 0,265)

0,622 (0,502; 0,752) 0,588 (0,405; 0,769)

0,48 (0,461; 0,65) 0,466 (0,419; 0,618)

DM*** Time***

A3a5aC/ A3b5aC

1 3

1,74 (1,53; 2,45) 1,83 (1,47; 2,18)

1,76 (1,56; 2,51) 1,83 (1,36; 2,13)

1,94 (1,56; 2,22) 1,81 (1,6; 2,02)

1,57 (1,46; 1,97) 1,99 (1,59; 2,43)

DM*

Preg20aC/ PregC

1 3

3,11 (2,13; 4,29) 3,32 (2,22; 3,76)

2,67 (2,25; 3,34) 2,44 (2,15; 3,13)

3,49 (2,47; 5,87) 3,34 (2,56; 4,99)

3,91 (1,89; 4,18) 2,44 (1,9; 4,01)

DM*** Time***

Preg20a/ Preg

1 3

0,447 (0,329; 0,574) 0,412 (0,356; 0,518)

0,423 (0,4; 0,57) 0,447 (0,401; 0,607)

0,48 (0,372; 0,511) 0,42 (0,245; 0,481)

0,45 (0,344; 0,577) 0,398 (0,323; 0,628)

AdioC/ DHEAC

1 3

0,157 (0,0913; 0,22) 0,16 (0,122; 0,255)

0,152 (0,0973; 0,279) 0,126 (0,118; 0,269)

0,316 (0,221; 0,377) 0,325 (0,191; 0,458)

0,217 (0,194; 0,417) 0,218 (0,176; 0,353)

DM***

Adiol/DHEA

1 3

0,265 (0,201; 0,326) 0,217 (0,188; 0,323)

0,212 (0,112; 0,355) 0,232 (0,152; 0,34)

0,296 (0,254; 0,424) 0,361 (0,286; 0,4)

0,285 (0,143; 0,346) 0,383 (0,272; 0,438)

DM*** Trial*

C = konjugované steroidy, T = testosteron, DHT = 5α-dihydrotestosteron, A3a5a = androsteron, A2 = androstenedion, A3a5b = etiocholanolone, Preg20a =20α-dihydropregnenolon, Preg =pregnenolon, Adiol = androstenediol, DHEA = dehydroepiandrosteron, Trial1 = HEC, Trial2 = AT-HEC

p < 0,001) a ani v jedné ze skupin nebyla ovlivnìna ARB. Diabetici mìli v porovnání s kontrolami nižší hladiny testosteronu (T; p<0,001), DHT (p < 0,001) a aktivitu 5-reduktázy (pomìr DHT/T, A3a5a/A2; p < 0,001). Ve skupinì diabetikù jsme nalezli konzistentnì vyšší pomìry A3a5aC/A3b5aC, Preg20aC/ PregC, AdiolC/DHEAC a Adiol/DHEA, A3a5b/A2, A3a5b/ A3a5a, z nichž nìkteré byly v obou skupinách shodnì ovlivnìny infuzí inzulínu. V žádné ze skupin nebyl rozdíl v sérových hladinách steroidù bìhem HEC v porovnání s AT-HEC. Závìr: Naše výsledky poukazují na odlišnosti v metabolizmu steroidních hormonù se zvýšenou aktivitou enzymù rodiny aldo-keto reduktáz 1 u diabetikù 2. typu. Neprokázali jsme signifikantní efekt ARB. Podpoøeno grantem MZO 00023001.


P33 ADIPOKINY V MOŽNÉ PREDIKCI CA PANKREATU U PACIENTÙ S DM 2. TYPU Vaøeka T., Zeman M., Krechler T., Vecka M., Macášek J. IV. interní klinika VFN a 1. LF UK Praha Úvod: Karcinom pankreatu (KP) pøedstavuje nádor s velmi špatnou prognózou, 5leté pøežití je asi 0,4–2 % pøípadù. V dobì diagnózy KP je více než u 30 % nemocných pøítomen diabetes mellitus (DM). Pøíèina tohoto jevu není dosud jednoznaènì vysvìtlena. Není jasné, zda je diabetes rizikovým faktorem pro vznik KP, nebo zda diabetes vzniká sekundárnì jako následek destrukce žlázy nádorem, nebo zda není dùsledkem pùsobení dosud neurèených faktorù, produkovaných nádorem. V poslední dobì je sledována souvislost vzniku nìkterých nádorù s dysregulací adipokinù. Cílem této práce bylo analyzovat hladiny leptinu a adiponektinu u osob s DM 2. typu (DM2) a u nemocných s KP, se souèasnì pøítomným DM i bez DM se snahou o nalezení markeru zvýšeného rizika KP u diabetikù.

51

Metodika: Celkem bylo vyšetøeno 203 osob, z toho 64 kontrolních osob (29 M/35 Ž), 75 pacientù s DM2 (47 M/28 Ž) a 64 novì diagnostikovaných nemocných s KP (35 M/29 Ž). U všech probandù jsme vyšetøili základní antropometrické parametry a leptin a adiponektin v séru. Výsledky a závìr: Nemocní s novì diagnostikovaným KP (jak s pøítomným DM, tak i bez nìj) mìli ve srovnání se skupinou DM2 i kontrolní skupinou významnì nižší koncentrace leptinu (3,2 (2,4–6,6) resp. 3,1 (1,7–7,8) vers. 10,8 (6,9–20,4) resp. 10,2 (5,4–16,5) ng/ml) a významnì vyšší pomìr adiponektin/ leptin (2,5 (1,1–6,1) resp. 3,0 (1,5–5,0) vers. 0,6 (0,4–1,1) resp. 1,0 (0,6–2,0)). Stanovení hladin tìchto adipokinù by mohlo pøispìt ke zlepšení screeningu osob ohrožených KP mezi nemocnými s diabetem. Práce byla podpoøena výzkumným projektem 1. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze – PRVOUK.

P34 DIABETES MELLITUS, INZULÍNOVÁ REZISTENCE A KARCINOM PANKREATU Zeman M., Vaøeka T., Macášek J., Krechler T., Vecka M., Žák A. IV. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha Úvod: V souèasné dobì je ve svìtì pozorována stoupající incidence øady nádorových onemocnìní, napø. kolorektálního karcinomu, adenokarcinomu jícnu a karcinomu pankreatu (KP). Pøedpokládá se, že tyto nálezy souvisejí se zmìnami životního stylu i nárùstem incidence obezity. Epidemiologické studie ukazují na to, že incidence nìkterých nádorù mùže souviset s diabetes mellitus (DM), jeho rizikovými faktory i s jeho léèbou. Cílem práce bylo sledovat vztahy novì diagnostikovaného KP k vybraným ukazatelùm homeostázy glukózy. Metodika: Ve studii bylo vyšetøeno celkem 203 pacientù: 64 kontrolních osob (29 M/35Ž), 75 pacientù s DM 2. typu (47 M/28Ž) a 64 pacientù s novì diagnostikovaným KP, z toho 45 s DM (27 M/18Ž) a 19 bez DM (8 M/11Ž). Vedle klinického vyšetøení byly stanoveny ukazatele homeostázy glukózy (glykémie, C-peptid, insulin) a index inzulínové rezistence HOMA-IR. Výsledky: V souboru osob s KP pøevažovali pacienti ve stádiu T3 a T4 (85 %). Nezjistili jsme souvislosti lokalizace i pokroèilosti nádoru s ukazateli glukózové homeostázy. U vìtšiny pacientù s KP a DM2 trval DM ménì než 3 roky. U 41 % pacientù byl DM zjištìn v dobì diagnózy KP. U obou skupin nemocných KP jsme ve srovnání s osobami kontrolní skupiny (KS) našli vyšší hladiny inzulínu, rozdíl však nedosáhl statistické významnosti. Skupina DM se významnì lišila vyššími hodnotami HOMA-IR od ostatních skupin, skupina KP s DM mìla index HOMA-IR významnì vyšší ve srovnání s KS (P < 0,006) i KP bez DM (P < 0,023). Závìr: Výsledky ukazují na souvislosti mezi novì diagnostikovaným KP a DM; vztahy DM k lokalizaci a pokroèilosti nádoru nebyly prokázány. Práce byla podpoøena výzkumným projektem 1. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy v Praze – PRVOUK.

52

P35 MORTALITA PACIENTÙ S DIABETEM 2005–2007: ANALÝZA DAT VZP Kvapil M.1, Pavlík T.2, Titman O.3, Horák P.3 1 Interní klinika UK 2. LF a FN v Motole 2 Institut biostatistiky a analýz, Masarykova univerzita 3 Všeobecná zdravotní pojišśovna Úvod: Populace pacientù s diabetem je zatížena vyšším rizikem úmrtí v porovnání s nediabetickou populací. Vývoj mortality je tak jedním ze základních ukazatelù kvality péèe o pacienty s diabetem. V ÈR nebyla doposud provedena analýza trendu mortality pacientù rozdìlených podle zpùsobu terapie èi podle vìku. Cílem práce je analýza dat VZP z hlediska vývoje mortality pacientù s diabetem podle jednotlivých terapeutických skupin a vìku. Metodika: Z pacientù zaznamenaných v datech VZP bìhem let 2005–2008, byly identifikovány všechny osoby, které mìly ve sledovaném období 2002–2008 pøedepsanou jakoukoliv antidiabetickou terapii. U tìchto osob byla podrobnì analyzována mortalita v podskupinách osob léèených pouze perorálními antidiabetiky (PAD), kombinací PAD s inzulínem a pouze inzulínem, vždy podle léèby ve dvou za sebou jdoucích letech. Data byla analyzována ve vztahu k pohlaví a k vìku. Výsledky: Celkem byla analyzována podrobná data o souboru 294 972 osob, 312 048 osob, 318 020 osob, 326 606 osob, 333 916 osob, 323 741 osob a 327 516 osob (roky 2002 až 2008), jimž byla v uvedených letech pøedepsána jakákoliv antidiabetická terapie. Mortalita pacientù léèených pouze inzulínem je nejvyšší a kolísá rozdílem 0,1 %, ve skupinì léèených kombinací inzulínu a PAD poklesla o 1,1 %, ve skupinì léèených pouze PAD poklesla o 0,6 %. Mortalita ve všech skupinách podle terapie roste progresivnì se zvyšujícím se vìkem. Závìr: Výsledky získané analýzou dat VZP ukazují velmi pøíznivý trend v mortalitì pacientù s diabetem v ÈR, jsou tak v souladu s trendem zachyceným v datech ÚZIS. Projekt s podporou Diabetické asociace ÈR.

P36 VLIV BARIATRICKÝCH OPERACÍ NA DIABETES MELLITUS A HYPERTENZI Hrubý M., Hain J., Švehlová D., Pospíšil D. Panochova nemocnice Turnov s.r.o. Úvod: Bariatrická chirurgie kromì nesporného efektu na léèbu obezity velmi záhy prokázala výrazný vliv na léèbu cukrovky 2. typu (T2D) a hypertenzní nemoci. Pøedpokládá se, že pozitivní vliv na cukrovku je zprostøedkován støevními hormony – inkretiny. V centru pozornosti je zejména GLP-1, který je souèasnosti hitem i konzervativní léèby cukrovky. Mechanizmus snížení tlaku u hypertenze není tak zøejmý. Ne všechny bariatrické výkony mají stejnì dobrý efekt na komorbidity, nejmenší efekt pozorujeme u žaludeèní bandáže, témìø identické výsledky jsou prezentovány u sleeve žaludeèní resekce a gastrického bypassu. Volba chirurgického zákroku mùže proto mít rozhodující efekt. Autoøi prezentují výsledky vlastního souboru pacientù


Materiál a metody: Na našem pracovišti bylo od roku 2003 odoperováno více než 400 pacientù rùznými metodami. Prezentujeme souèasnou frekvenci jednotlivých typù operací. Do konce ledna 2011 bylo provedeno 169 adjustabilních bandáží a 171 sleeve resekcí žaludku. Z toho 81 pacientù s bandáží a 62 pacientù se sleeve resekcí vykázalo komorbidity (hypertense,T2D,hypercholesterolémie). Prezentujeme update výsledkù vlivu bariatrických operací na hypertenzi a T2D. Výsledný efekt na komorbidity je posuzován podle zmìny medikace ve tøech stupních: nezmìnìno, zlepšeno (medikace snížena), vyléèeno (medikace zcela vysazena). Výsledky: Celkem 31 pacientù vykazovalo léèenou cukrovku II. typu, u 74 % jsme prokázali zlepšení èi úplné vyléèení cukrovky II. typu. Celkem 116 pacientù vykazovalo hypertenzi, zlepšení èi vyléèení jsme prokázali u 57 %. Výsledky budou prezentovány pro jednotlivé chirurgické metody. Závìr: výsledky našeho souboru jsou v souladu se svìtovými statistikami a prokazují velmi dobrý efekt bariatrických operací na cukrovku II. typu a hypertenzi.

P37 METABOLICKÉ ZMÌNY PO LGCP Bolek M.1, Holéczy P.1, Bužga M.2, Pasnišin L.1 1 Chirurgické oddìlení Vítkovické nemocnice a.s., Ostrava 2 Katedra fyziologie a patofyziologie, Lékaøská fakulta Ostravské univerzity, Ostrava Úvod: Bariatrická a metabolická chirurgie vede nejen k redukci nadváhy, ale spolu s ní také k úpravì metabolických chorob, jako jsou HLP, DM II, hypertenze. Laparoskopická plikace žaludku (LGCP) je metoda v bariatrii relativnì nová, byla zaøazena do repertoáru restrikèních výkonù na našem oddìlení a také do studie pooperaèních metabolických dùsledkù. Metodika: Prospektivní studie ve spolupráci s Katedrou fyziologie a patofyziologie Ostravské univerzity, sledujeme øadu ukazatelù pøedoperaènì a v stanovených úsecích pooperaènì (co 3 mìsíce) komorbidity: hypertenze, DM, HLP, antropometrické hodnoty, EWL (%), složení tìla na pøístroji DXA , sérové hladiny metabolitù a hormonù (Ghrelin, Leptin, Adiponectin, Resistin, FABP-4). Výsledky: poèet operovaných: 37, poèet sledovaných ve studii 25, DM II. typu 9, HLP 8, HTN 17. EWL (%) 1. mìsíc 23 %, 3. mìsíc 37,97 %, 6. mìsíc 48,9 % krátkodobé pooperaèní výsledky do 1 roku ukazují výborný redukèní efekt, úpravu komorbidit vèetnì diabetu, také pøíznivý metabolický efekt. Závìr: Jako bariatrická metoda je LGCP metoda mladá s nadìjnými výsledky v krátkodobém sledování, proto zdùrazòujeme nutnost pokraèovat v shromažïování dat v dlouhodobém horizontu. Jako ostatní bariatrické výkony vede k redukci hmotnosti, metabolickým zmìnám v organizmu a úpravì èi vyléèení komorbidit vèetnì diabetu II. typu.


P38 SROVNÁNÍ VÝSLEDKÙ RÙZNÝCH BARIATRICKÝCH OPERACÍ U OBÉZNÍCH DIABETIKÙ 2. TYPU Èierny M.1, Heraufová Z.2, Èierny M. jr.3 1 Chirurgické oddìlení Nemocnice Bøeclav 2 Diabetologická ambulance a Interní oddìlení Nemocnice Bøeclav 3 Lékaøská fakulta MU Brno Úvod: Bariatrické operace dosahují nejlepší dlouhodobé výsledky v léèbì obezity i pøidružených metabolických poruch, vèetnì diabetu 2. typu (DM2t). Metabolická chirurgie má pøi léèbì DM2t jako jediná modalita v diabetologii kurativní potenciál. Pøi volbì optimální operaèní léèby u obézního diabetika se uplatòuje mnoho faktorù (dostupnost, bezpeènost, minimální invazivita výkonu, reverzibilita, nízké riziko komplikací, inkretinový metabolický efekt a další). Cílem pøedložené analýzy údajù z osmiletého systematického sbìru dat v elektronické databazi výsledkù operaèní léèby obezity (volo) je pøiblížit diabetologùm reálné možnosti chirurgické léèby DM2t. Metoda: Literární data favorizují v léèbì DM2t bypasové operace s kombinací restrikce a malabsorbce, resp. operace s inkretinovým efektem. Vlastní výsledky mùžou nejenom potvrdit tyto známé údaje, ale i kvantifikovat rizika v rozsáhlém tuzemském souboru. Prospektivnì sbíraná data všech bariatrických pacientù operovaných autorem jsou aktualizována prùbìžnì v elektronické databázi na www.volo.cz, která je zabezpeèena proti zneužití citlivých dat. K datu hodnocení je v databázi zaznamenáno 731 operovaných pacientù, z toho 135 pacientù s DM2t (18,5 %). Odstup od operace umožòuje hodnotit její efekt u 95 diabetikù, a to po laparoskopické adjustabilní bandáži žaludku (LAGB) a laparoskopické tubulizaci -sleeve resekci žaludku (LSG) v odstupu min 6 mìsícù. Nízký poèet pacientù po gastrických by-pasech a krátké sledování po gastrických plikacích neumožòují prokázat rozdíly statisticky významné (Mann-Whitneyùv U-test). Hodnotí se rozdíly v metabolickém efektu mezi nejbìžnìjšími bariatrickými zákroky v ÈR (LAGB a LSG) a rozdíly v míøe rizika rùzných operací (komplikace, reoperace, selhání) v celém souboru operovaných. Výsledky: Efekt LAGB na DM2t je ve srovnání s LSG signifikantnì nižší už po 6 mìsících po operaci (p < 0,01; p = 0,004) i po roce od operace (p < 0,01; p = 0,0012). Zlepšení DM2t 6 mìsícù po gastrické plikaci je významnìjší než po LAGB (p < 0,01; p = 0,006). Úèinek gastrických by-pasù i gastrických plikací na DM2t se jeví vyšší než úèinek LAGB, výsledek není statisticky významný. Graf znázoròuje rozdíly v hodnocení komorbidity DM2t rok po bariatrické operaci. Riziko komplikace je v hodnoceném souboru 13 % po LAGB (293 pacientù) a vyžadovaly si 34 reoperací (12 %). Po LSG je riziko komplikací 4 % a riziko reoperace 3 %. K úmrtí v souvislosti s chystanou operací došlo v jednom pøípadì pro cirkulaèní komplikace v úvedení do anestézie, pacient nebyl operován (1/731). Razantní úpravu DM2t i dalších metabolických komorbidit pozorujeme již v prvních dnech a týdnech po gastrických ba-pasech, statistické hodnocení vlastního souboru není ještì k dispozici. Závìr: LAGB nelze oznaèit za optimální bariatrickou operaci pro pacienta s DM2t. U diabetika 2. typu s BMI nad 35 by mìlo být vèas zvažováno provedení operaèní léèby s adekvátním

53

metabolickým efektem, a to za podmínek, které vedou k prokazatelnì nízkým rizikùm chirurgické intervence.

P39 SROVNÁNÍ STRAVOVACÍCH NÁVYKÙ A MÍRY KOMPENZACE VYBRANÉHO VZORKU DIABETIKÙ 2. TYPU V ÈR A USA Vaòkátová H.1, Hendrychová T.1, Vlèek J.1, Šmahelová A.2, Leal S.3, Kubìna A.1,4 1 Katedra sociální a klinické farmacie, Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 2 Klinika gerontologická a metabolická, Lékaøská fakulta UK a Fakultní nemocnice, Hradec Králové 3 Department of Clinical Pharmacy, El Rio Community Health center, Tucson, AZ, USA 4 Ústav teorie informace a automatizace, Akademie vìd Èeské republiky, Praha Úvod: Cílem studie bylo porovnat stravovací návyky a míru kompenzace DM u vybrané skupiny nemocných v ÈR a USA. Metodika: Data byla sbírána v diabetologických ambulancích v Hradci Králové a Pardubicích a centru klinické farmacie v Tucsonu, USA. Zaznamenávány byly poslední namìøené hodnoty HbA1c, výšky, hmotnosti, obvodu pasu a informace týkající se farmakologické léèby diabetu. Pacienti vyplòovali dotazník o pøíjmu tuku a vlákniny ve stravì. Výsledky: V ÈR byla získána data od 200 pacientù (prùmìrný vìk hodnoceného souboru 66,2 ± 10,1 let, prùmìrný vìk diagnózy diabetu 54,4 ± 10,9 let, HbA1c 5,9 ± 1,9 % dle IFCC). 5 % pacientù bylo léèeno pouze dietou, 63 % perorálními antidiabetiky (PAD), 16 % inzulínem a 15 % kombinací PAD a inzulínu. V USA byla získána data od 207 pacientù (prùmìrný vìk hodnoceného souboru 56,8 ± 12,6 let, prùmìrný vìk diagnózy diabetu 45,3 ± 12,7 let, HbA1c 8,1 ± 1,9 % dle DCCT). 10 % pacientù bylo léèeno pouze dietou, 49 % PAD, 14 % inzulínem a 28 % kombinací PAD a inzulínu. Pøíjem tuku, ale i vlákniny ve stravì byl mírnì vyšší v populaci diabetikù z USA. Závìr: Vzorek diabetikù 2. typu z USA má delší trvání a horší kompenzaci onemocnìní, èemuž odpovídá i èastìjší nutnost léèby kombinací inzulínu a PAD. To je dáno mimo jiné i poèetným zastoupením populace Hispáncù ve vzorku. Vliv mùže mít i odlišná zdravotní péèe a chování pacientù ve dvou tak kulturnì i sociálnì odlišných prostøedích. Podpoøeno SVV 266 005.

P40 KVANTIFIKACE C-PEPTIDOVÉ SEKRECE PO PODÁNÍ SYROVÁTKOVÝCH PROTEINÙ POROVNANÁ S VÝSLEDKY STANDARDNÍCH STIMULAÈNÍCH TESTÙ U ZDRAVÝCH JEDINCÙ Wildová E.1,2, Dlouhý P.2, Kraml P.1,2, Rambousková J.2, Šmejkalová V.1,2, Potoèková J.1,2, Andìl M.1,2 1 II. interní klinika 3. LF UK a FNKV, Praha 2 Centrum pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. LF UK, Praha Úvod: Syrovátkové proteiny mají inzulínotropní efekt a snižují postprandiální glykémii. Naším cílem bylo kvantifikovat C-peptidovou odpovìï po podání syrovátkových proteinù v kontextu s experimentálními stimulaèními testy u zdravých jedincù.

54

Metodika: Do studie bylo zaøazeno osm mladých, zdravých, neobézních dobrovolníkù. Nikdo netrpìl žádnou chronickou chorobou. Byly provedeny tøi perorální testy – test se 40 g syrovátkových proteinù (oW), test se 40 g syrovátkových proteinù v kombinaci se 72,6 g glukózy (oWG) a test se 75 g glukózy (oGTT) a tøi testy intravenózní – test s 5 g argininu (AST), test s 2 g glukagonu (GST) a test 0,5 g glukózy na kg hmotnosti (ivGTT). Syrovátkové proteiny byly podány ve formì koncentrátu WPC80. Jako reference byl použit oGTT (pro perorální testy) a ivGTT (pro intravenózní testy). Ve vzorcích žilní krve odebírané z kubitální žíly byl stanoven sérový C-peptid a plazmatická glykémie. Výsledky: Prùmìrná AUC/minuta C-peptidové odpovìdi byla po podání oWG nejvyšší ze všech testù (o 36 % vyšší než reference). Po podání oW byla AUC/minuta nižší o 64 % (p < 0,05) než reference, byla však nalezena silná lineární závislost mezi oW a AST (r = 0,76, p = 0,03). Po podání oW a GST byla nalezena nižší (p < 0,05) individuální variabilita než u reference. Závìr: Z výsledkù vyplývá, že oWG nejlépe ze všech testù charakterizuje maximální C-peptidovou odpovìï u zdravých jedincù. Samo podání syrovátky pøesvìdèivì zvýšilo hladinu C-peptidu, aniž by zvýšilo hladinu glykémie. Z tìchto dùvodù se snažíme rozšíøit naši studii u nemocných s diabetem 2. typu, u kterých je provedení oGTT problematické. Podpoøeno grantem QI 101B090.

P41 DIABETES A CVIÈENÍ: PROJEKT „ROZHÝBEJTE SVOU CUKROVKU!“ Doležalová B.1,2, Krobot M.1, Strnadlová P.1, Hradec J.2 1 Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Pardubice 2 IDE CR, s.r.o., Chrudim Úvod: Fyzická aktivita je spolu se správnou stravou a farmakoterapií považována za základ v léèbì diabetu 2. typu. V praxi však cvièí jen málo diabetikù. Projekt „Rozhýbejte svou cukrovku!“ nabídl diabetikùm 2. typu úèast v intervenèním projektu zamìøeném na bezpeèné a efektivní zvýšení fyzické aktivity v souladu s doporuèením odborných spoleèností. Metodika: Celkem se zapojilo 17 diabetikù typu 2 s obezitou nebo nadváhou (15 žen, 2 muži), kteøí po dobu 6 týdnù zvýšili svou fyzickou aktivitu na minimálnì 150 minut týdnì a pravidelnì jednou týdnì se úèastnili skupinového cvièení v délce 45 minut. Prùmìrný vìk úèastníkù projektu byl 58 let, prùmìrná délka trvání diabetu byla 4 roky, prùmìrný vstupní body mass index byl 37,7 kg/m2. Výsledky: Byl sledován vývoj HbA1c a BMI na zaèátku a na konci projektu, glykémie, TK a pulz na zaèátku a konci každé cvièební lekce. V prùbìhu projektu došlo k nesignifikantnímu poklesu HbA1c z 5,88 % na 5,64 % a nesignifikantnímu poklesu BMI z 37,68 kg/m2 na 37,54 kg/m2. Pøi skupinovém cvièení poklesla glykémie prùmìrnì ze 7,13 mmol/l na 6,08 mmol/l (p < 0,001). Bìhem projektu nedošlo k hypoglykémii ani k rozvoji ulcerace na noze. Subjektivnì došlo ke zvýšení zdatnosti. Závìr: Projekt vhodnì doplnil ambulantnì poskytovanou péèi a edukaci a stal se pilotním projektem pro dlouhodobìjší komplexní intervenci u obézních pacientù s DM typ 2. Projekt byl podpoøen grantem Univerzity Pardubice è. SG710004.


P42 LÉÈBA ZÁVISLOSTI NA TABÁKU, PØÍNOSY A MOŽNÁ RIZIKA U PACIENTÙ S DIABETEM Kmeśová A.1,2, Králíková E.1,2, Štìpánková L.1,2, Zvolská K.1, Škrha J.3, Blaha M.4, Bortlíèek Z.4 1 Centrum pro závislé na tabáku 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN, Praha 2 Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK, Praha 3 III. interní klinika 1. LF UK a VFN 4 Institut biostatistiky a analýz Masarykovy Univerzity, Brno Úvod: Jednou z nejèastìjších pøíèin úmrtí diabetikù jsou kardiovaskulární nemoci (KVN), kouøení je jedním z nejvýznamnìjších rizikových faktorù tìchto nemocí, vede k hyperinzulinémii a ke zhoršení inzulínové rezistence. Odvykání kouøení bývá provázeno zvýšením hmotnosti, které èiní bìhem prvního roku abstinence dle literatury prùmìrnì 5 až 6 kg, vyskytuje se až u 75 % odvykajících pacientù. Kromì nahrazování cigaret jídlem je podstatný také vliv nikotinu na bazální metabolizmus. Metodika: Hodnotili jsme zmìnu hmotnosti po 12 mìsících abstinence u 316 mužù a 291 žen prùmìrného vìku 48 let (rozpìtí 18–85), léèených v Centru pro závislé na tabáku 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v letech 2005–2010. Abstinence byla validizována prùkazem CO ve vydechovaném vzduchu, a to hodnotou 6 ppm a ménì. Pacienti absolvovali intenzivní psychobehaviorální intervenci (nejménì 1,5 hodiny) a v 75 % byla indikována i farmakoterapie (nikotin, bupropion, vareniklin). Pacienti byli rozdìleni dle vstupní hodnoty BMI do 3 skupin (normální hmotnost, nadváha a obezita), následnì byly hodnoceny pøírùstky na váze. Výsledky: Prùmìrná zmìna hmotnosti po roce validizované abstinence èinila v našem souboru pacientù +5,1 kg (-2,3; + 13,5). Na hladinì významnosti ( = 0,05) byl prokázán statisticky významný rozdíl v pøírùstku na váze ve skupinì pacientù s nadváhou (BMI 25,0–29,9 kg/m-2) v porovnání s pacienty obézními, a to +5,5 kg (-2,1; + 14,7) vs. +3,8 kg (-7,0; + 15,4). Závìr: Naše data potvrzují údaje z literatury. Benefity odvykání jsou do jisté míry limitovány negativními dopady na tìlesnou hmotnost.

P43 FAKTORY OVLIVÒUJÍCÍ CELKOVÝ PRÙBÌH A VÝSLEDEK TÌHOTENSTVÍ MATEK S DIABETEM 1. TYPU Ulmannová T.1, Bartášková D.2, Špálová I.3, Štechová K.1 1 Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha 2 Interní klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha 3 Gynekologicko-porodnická klinika UK 2. LF a FN Motol Praha Úvod: Snažily jsme se podrobnìji analyzovat dílèí ménì známé faktory ovlivòující celkový výsledek tìhotenství žen s diabetem 1. typu (T1D). Metodika: Do studie bylo zahrnuto 35 tìhotenství pacientek s T1D (1× dvojèata, 2× potrat, 2× úmrtí plodu). Prùmìrný HbA1c (podle IFCC) v jednotlivých trimestrech byl 5,9 % (4–9,8 %), 5,4 % (3,7–10 %) a 5,2 % (3,8–7,7 %). Prùmìrná doba trvání diabetu byla 12,8 roku (3–28 let). 18 matek bylo léèeno CSII. 11 matek mìlo nefropatii, 6 neuropatii a 12 retinopatii. Dopad na dítì byl hodnocen podle délky gestace, pøítomnosti vrozených vad, Apgar skóre,


novorozeneckého ikteru, hypoglykémie, hmotnosti novorozence, nutnosti dechové podpory a hospitalizace na JIP. Výsledky: Progrese diabetických komplikací byla pozorována u 9 matek. Akutní diabetické komplikace byly vzácné. Vznik preeklampsie (10 pøípadù) koreloval s diastolickým tlakem ve 2. a 3. trimestru (p = 0,036, resp. p = 0,02). Dopad na dítì: Kromì potvrzení vztahu HbA1c matky (ve všech trimestrech) k celkovému výsledku jejího tìhotenství jsme prokázaly napø. i význam hmotnosti matky (resp. její BMI). Matky s vyšším BMI vykazovaly prùmìrnì kratší dobu gestace (p 0,01 pro 2. a 3. trim. a p = 0,05 pro 1. trim. a BMI pøed graviditou). Doba trvání diabetu korelovala s délkou gestace (zkrácením), hodnocením porodu jako patologického a ukonèením tìhotenství císaøským øezem (p  0,01). Dìti matek léèených CSII mìly nižší porodní hmotnost (p  0,01). Závìr: Je zøejmé, že pacientky s diabetem by opravdu nemìly zbyteènì tìhotenství odkládat do vyššího vìku. Zajímavý byl vztah mezi celkovým prùbìhem tìhotenství a hmotností matky, a to i pøed tìhotenstvím (což je faktor jistì ovlivnitelný). Práce byla podpoøena projektem VZ FN v Motole MZOFNM2005.

P44 FARMAKOEKONOMIKA ANTIDIABETICKÉ TERAPIE PO BARIATRICKÉ OPERACI Matoulek M.1, Telièka Z.1, Doležal T.2, Laštovièková J.1, Svaèina Š.1 1 3. Interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze 2 Institut pro zdravotní ekonomiku iHETA, Praha Úvod: Léèba diabetu 2. typu u pacientù s obezitou vyšších stupòù je pomìrnì složitá. V posledních letech nadìji pøinášejí povzbudivé výsledky bariatrických výkonù. Zvláštì kombinované výkony s podílem malabsorpce prokazatelnì zlepšují kompenzaci diabetu tak, že èasto dochází zcela k remisi. Bariatrická léèba vèetnì pøedoperaèních vyšetøení a pooperaèní péèe je pomìrnì nákladná. Nìkteré zahranièní studie ukazují, že k návratnosti vložených finanèních nákladù dochází již po dvou letech. Nejvìtší efekt je pak popisován ve spotøebì antidiabetik a snížením komplikací v prvních letech po bariatrickém výkonu. Charakteristika souboru a metody: Sledovali jsme celkem 25 diabetikù s prùmìrným vìkem 53,9 ± 13,0 let a trváním diabetu 10,0 ± 7,9 let prospektivnì rok po bariatrickém výkonu. Kromì metabolických parametrù a hmotnosti byla podrobnì sledována antidiabetická léèba. Výsledky: Výsledky jsou shrnuty v tabulkách 1 a 2. Diskuse: Z výsledkù lze tedy podle našich zkušeností pøedpokládat, že denní náklady na léèbu diabetu 2. typu klesnou nejménì 3× již do 6 mìsícù a to je úspora hlavní, která je schopna v delším èase kompenzovat i náklady na operaci. Pacientùm je obvykle ponecháván metformin, proto poèet podávaných antidiabetik klesá ménì než náklady. Pomìrnì velká diskrepance mezi zahranièními studiemi mùže být zpùsobena pomìrnì dlouhodobou pøípravou, redukcí hmotnosti a kompenzací diabetu již v posledním roce pøed bariatrickým výkonem. Proto k další analýze bude vztahován rozdíl pøi zaèátku redukèní léèby.

55

P44. Tabulka 1: Změny BMI a kompenzace diabetu po operaci BMI (kg/m2)

p

Glc mmol/l

p

HbA1c (%IFCC)

8,44

p

Pøed operací

47,2

6 mìsícù po operaci

41,1

< 0,001

7,06

0,018

5,56

6,84 < 0,001


40,1

< 0,001

6,76

0,002

5,60

< 0,001

Rozdíl 6 a 12 měsíců je nesignifikantní P44. Tabulka 2: Počet podávaných antidiabetik a náklady v Kč: Poèet antidiabetik

SD

Kè/den

SD

p

Pøed operací

1,2

0,8

19,2

26,2


0,9

0,8

5,8

8,1

0,005


1,0

0,7

7,5

13,0

0,004

Rozdíl 6 a 12 měsíců v nákladech je nesignifikantní

P45 ROSUVASTATIN SNIŽUJE HLADINY CRP A ZLEPŠUJE INZULÍNOVOU SENZITIVITU U TRANSGENNÍCH SPONTÁNNÌ HYPERTENZNÍCH POTKANÙ SE ZVÝŠENOU EXPRESÍ LIDSKÉHO CRP Malínská H.1, Maxová M.1, Oliyarnyk O.1, Kazdová L.1, Pravenec M.2 1 Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 2 Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i., Praha Úvod: Studie JUPITER ukázala, že u osob se zvýšenými hladinami C-reaktivního proteinu (CRP) terapie rosuvastatinem snížila hladiny CRP a riziko kardiovaskulárních onemocnìní. Vzhledem k nedostatkùm této studie, spojené s výbìrem pacientù a jejím pøedèasným ukonèením, nejsou protizánìtlivé úèinky rosuvastatinu jednoznaènì objasnìny. Cílem studie bylo sledovat vliv rosuvastatinu na hladiny CRP a další parametry metabolického syndromu u spontánnì hypertenzních potkanù (SHR) a u transgenních SHR potkanù se zvýšenou expresí lidského CRP. Metodika: Potkani ve stáøí 12 mìsícù byli krmeni po dobu 10 týdnù vysokosacharózovou dietou s nebo bez pøidání rosuvastatinu v dávce 5 mg/kg t. hm. Hladiny CRP, inzulínu a adiponektinu byly stanoveny metodou ELISA. Výsledky: Rosuvastatin snížil hladiny endogenního CRP u kontrolních potkanù SHR (335 ± 51 vs. 248 ± 45 μg/ml, P < 0,05) i u potkanù se zvýšenou expresí CRP (219 ± 22 vs. 138 ± 10 μg/ml, P < 0,05), zatímco hladiny transgenního CRP nebyly ovlivnìny. Podávání rosuvastatinu signifikantnì snížilo hmotnost epididymálního (P < 0,05) a retroperitoneálního tukového tìlesa (P < 0,05), koncentraci triacylglycerolu v játrech (P < 0,01) a v aortì (P < 0,01). U transgenních potkanù rosuvastatin pøíznivì ovlivnil parametry asociované s poruchami pøi metabolickém syndromu: zvýšil sérové hladiny adiponektinu (8,7 ± 0,6 vs. 6,8 ± 0,5 μg/ml, P < 0,05), snížil inzulinémii v prùbìhu OGTT (0min: 0,46 ± 0,01 vs. 0,88 ± 0,02; 60min: 0,139 ± 0,44 vs. 0,308 ± 0,07 nmol/l, p < 0,01) a zvýšil senzitivitu tukové tkánì k úèinku inzulínu mìøenou podle inkorporace 14C-glukózy do lipidù tukové tkánì (1930 ± 269 vs. 883 ± 208 nmol/g/2h, P < 0,001). U kontrolních potkanù SHR mìl rosuvastatin obdobné, i když ménì výrazné úèinky.

56

Závìr: Výsledky ukazují, že rosuvastatin mùže pøíznivì ovlivnit hladiny CRP a další poruchy asociované s metabolickým syndromem. Podpoøeno grantem MZO 00023001 a P301/11/2418.

P46 OMEGA 3 MASTNÉ KYSELINY V KOMBINACI S KALORICKOU RESTRIKCÍ POTLAÈUJÍ CHRONICKOU ZÁNÌTLIVOU REAKCI A STIMULUJÍ KATABOLIZMUS LIPIDÙ A TVORBU PROTIZÁNÌTLIVÝCH MEDIÁTORÙ V TUKOVÉ TKÁNI LABORATORNÍCH MYŠÍ Flachs P.1, Hensler M.1, Zouhar P.1, Janovská P.1, Svobodová M.1, Rühl R.2, Kopecký J.1 1 Oddìlení biologie tukové tkánì, Fyziologický ústav AVÈR, v.v.i., Praha 2 University of Debrecen, Debrecen, Maïarsko Úvod: Omega 3 mastné kyseliny s dlouhým øetìzcem (omega-3) z moøských ryb pùsobí hypolipidemicky a protizánìtlivì a napomáhají v prevenci metabolických poruch spojených s obezitou, zejména kardiovaskulárních onemocnìní a diabetu 2. typu (viz abstrakt Kopecký). Cílem pokusù bylo popsat vliv kombinovaného pùsobení omega-3 a mírné kalorické restrikce na myším modelu metabolického syndromu. Metodika: Myši kmene C57BL/6J byly krmeny dva mìsíce dietou s vysokým obsahem tuku. U jednotlivých podskupin myší bylo 9 % tuku v dietì nahrazeno omega-3 (EPAX1050TG, Alesünd, Norsko), nebo byl kalorický pøíjem snížen o 10 %, nebo byly myši vystaveny kombinovanému pùsobení kalorické restrikce a omega-3. Výsledky: Kombinované pùsobení kalorické restrikce a omega-3: 1) zamezilo pøibývání na váze, 2) snížilo ukládání lipidù v játrech a kosterním svalu, 3) zlepšilo glukózovou a lipidovou homeostázu a 4) potlaèilo chronickou zánìtlivou reakci spojenou s obezitou. V tukové tkáni, ale ne v játrech nebo kosterním svalu, došlo k indukci genù spojených s mitochondriální biogenezí a lipidovým katabolizmem. Tato pozorování byla potvrzena ex-vivo mìøením oxidace mastných kyselin a oxidaèní kapacity mitochondrií. Lipidomická analýza (HPLC/ MS-MS) prokázala zvýšenou tvorbu protizánìtlivých lipidových


P47. Tabulka 1: Hodnoty tělesné hmotnosti a glykémie Skupina

Tìlesná hmotnost (g)

Glykemie (mmol/l)

Na zaèátku

V 5. týdnu léèby

Na zaèátku

V 5. týdnu léèby

Kontrolní + IR

218 ± 12

367 ± 52

4,32 ± 0,48

4,72 ± 0,36

Diabetická + IR

221 ± 14

165 ± 11**

21,16 ± 1,42 **

22,49 ± 2,32 **

Diabetická léèená osajinem + IR

219 ± 11

248 ± 37 ** ••

21,09 ± 1,35 **

8, 19 ± 0,25 ** ••

P47. Tabulka 2: Sledované biomechanické parametry na konci reperfuzní periody Sledovaný parametr v 5. týdnu léèby Skupina kontrolní +IR

Skupiny diabetická + IR

Skupina diabetická léèená osajinem + IR

Srdeèní frekvence (poèet tepù/min)

331 ± 47 **

345 ± 27 ** •

381 ± 32

LVP (%)

75 ± 4

64 ± 15 *

83 ± 8 ** ••

LVEDP (mmHg)

40 ± 3

44 ± 3

34 ± 4 ** ••

74 ± 5

72 ± 4

81 ± 7 ** ••

dP/dt max (%) Vysvětlivky

*p ≤ 0,05; **p ≤ 0,01 léčená a diabetická vs. kontrolní skupina •p ≤ 0,05; ••p ≤ 0,01 léčená vs. diabetická skupina

mediátorù, jmenovitì protektinu D1 a 15-deoxy-prostaglandinu J2, specificky v tukové tkáni. Závìr: Kombinované pùsobení omega-3 a kalorické restrikce potlaèuje obezitu a s ní spojenou celotìlovou zánìtlivou reakci. Zásadní úlohu v benefièních úèincích kombinovaného pùsobení mají zmìny metabolizmu a tvorba lipidových molekul s protizánìtlivým úèinkem v tukové tkáni. Výsledky by mohly napomoci návrhu nových postupù v prevenci a léèbì obezity a diabetu, pøípadnì dalších onemocnìní spojených s chronickým zánìtem. Literatura: Flachs et al. Diabetologia 2011;54:2626-2638.

P47 EFEKT OSAJINU ZA STAVU ISCHEMIE – REPERFUZE U SRDCÍ DIABETICKÝCH POTKANÙ V EXPERIMENTU (PILOTNÍ STUDIE) Neèas J.1, Bartošíková L.1, Bartošík T.2, Fráòa P.3, Pavlík M.2 1 Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2 Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì 3 II. interní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì Úvod: Osajin patøí mezi dominantní obsahové látky plodù Maclura pomifera. Podle struktury jej øadíme mezi angulární prenylované isoflavony. V pøedchozích preklinických studiích byl, kromì jiných, prokázán jeho kardioprotektivní a antidiabetický efekt (1,2). Cílem studie bylo sledovat efekt testované látky a ischemiereperfuze (IR) na zmìny biomechanických ukazatelù diabetických srdcí laboratorních potkanù. Metodika: Diabetes mellitus byl u pokusných zvíøat navozen jednorázovým podáním streptozocinu (60 mg/kg). Glykémie byla stanovena po 72 hodinách, do experimentu byla zaøazena zvíøata s hodnotou 18 ± 4 mmol/l. Zvíøata byla metodou náhodného výbìru rozdìlìna do 3 skupin, kontrolní, diabetická + IR, diabetická léèená osajinem (10 mg/kg) + IR. Po 5 týdnech byla zvíøatùm v celkové anestezii a po i.p. podání


heparinu (500 IU) odebrána srdce pro následnou perfuzi. U všech experimentù byla použita metoda modifikovaného modelu perfuze dle Langendorffa, a univerzální aparatura Hugo Sachs Electronic UP 100 (Germany HSE). Pracovní režim byl nastaven: stabilizace – ischemie – reperfuze s jednotlivými intervaly: 20–30–60 minut. LVSP, LVEDP a kontraktilita (dP/ dt) byly následnì monitorovány. Dále byla sledována srdeèní frekvence, hodnota glykémie a zmìny tìlesné hmotnosti. Na konci experimentu byla zvíøata utracena exsanquinací. Výsledky: Výsledky jsou uvedeny v tabulce è. 1 a 2. Získané hodnoty byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci testu ANOVA, hodnota p 0,05 byla považována za signifikantní. Závìr: Studie ukázala na protektivní efekt flavonoidu osajinu za stavu ischemie-reperfúze srdcí diabetických potkanù. Literatura: 1. Bartošíková L, Neèas J, Bartošík T, Pavlík M, Fráòa P. Srovnání úèinkù prenylovaných isoflavonù pomiferinu a osajinu v podmínkách alloxanem indukovaného diabetes mellitus (pilotní studie). Farmaceutický obzor 2008;77(4):87-90. 2. Florian T, Neèas J, Bartošíková L, Klusáková J, Suchý V, Naggar EMB, Janoštíková E, Bartošík T. Effects of prenylated isoflavones osajin and pomiferin in premedication on heart ischemia-reperfusion. Biomedical Papers 2006;150 (1):93-100.

P48 ÚÈINOK HYPERGLYKÉMIE NA AKTIVITU PENTÓZOVÉHO CYKLU IN VITRO Kuricová K.1, Pácal L.1, Knopfová L.2, Tomandl J.3, Tanhäuserová V.1, Kaòková K.1 1 Ústav patologické fyziologie a 3Biochemický ústav, Lékaøská fakulta, 2 Ústav experimentální biologie, Pøírodovìdecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno Úvod: Aktivácia pentózového cyklu (s k¾úèovým enzýmom transketolázou, TKT) vedie k zvýšenej metabolizácii medziproduktov glykolýzy a predstavuje protektívnu metabolickú

57

dráhu v podmienkach hyperglykémie. Aktivita TKT je závislá od kofaktoru tiamíndifosfátu (ThDP), ktorý vzniká premenou tiamínu tiamínpyrofosfokinázou (TPK). Tiamín vstupuje do bunky prostredníctvom špecifického transportéru (THTR1). Našim cie¾om bolo sledovanie úèinku hyperglykémie na aktivitu pentózového cyklu (expresia TKT, TPK a THTR1 a aktivita TPK) in vitro. Metódy: ¼udské oblièkové bunky (HEK293) a ¾udské monocyty (U937) boli pestované 7 dní za troch experimentálnych podmienok: normoglykémia (5,5 mmol/l), hyperglykémia (25 mmol/l) a hyperglykémia po dobu 24 hodín a následných 6 dní normoglykémia. THTR1 bol stanovený pomocou SDSPAGE elektroforézy, westernového prenosu a detekciou špecifickými protilátkami. Aktivita TPK bola stanovená kinetickými metódami. Expresia génov THTR, TPK a TKT bola stanovená pomocou RT-PCR. Výsledky: Na úrovni mRNA sme nepozorovali žiadne výrazné zmeny v expresii mRNA ako odpoveï na zmenu hladiny glukózy v médiu. Výnimku tvorilo približne 2násobné zvýšenie hladiny mRNA THTR1 v podmienkach hyperglykémie. Na úrovni proteínu sme sledovali výrazný pokles hladiny THTR1 za podmienok hyperglykémie (pokles o 45 %) i za podmienok hyperglykémie nasledovanej normoglykémiou (o 30 %). Záver: Èiastoène sme potvrdili hypotézu, že intracelulárna dostupnosś tiamínu je znížená v podmienkach hyperglykémie, expresia THTR1 sa za týchto podmienok mení. Neschopnosś zvýšiś dostupnosś tiamínu v bunke v hyperglykemických podmienkach môže viesś k vývoji hyperglykémiou-indukovaných poškodení buniek a tkanív. Poïakovanie: Štúdia bola podporená Výskumným grantom DANONE a grantom Ministerstva zdravotníctva ÈR (NT11405).

P49 EFEKT POMIFERINU ZA STAVU ISCHEMIE – REPERFUZE U SRDCÍ DIABETICKÝCH POTKANÙ V EXPERIMENTU (PILOTNÍ STUDIE) Bartošíková L.1, Neèas J.1, Bartošík T.2, Fráòa P.3, Pavlík M.2 1 Ústav fyziologie, Lékaøská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2 Anesteziologicko-resuscitaèní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì 3 II. interní klinika, FN u Sv. Anny v Brnì Úvod: Pomiferin patøí mezi dominantní obsahové látky plodù Maclura pomifera. Podle struktury jej øadíme mezi angulární prenylované isoflavony. V pøedchozích preklinických studiích byl, kromì jiných, prokázán jeho kardioprotektivní a antidiabetický efekt (1,2). Cílem studie bylo sledovat efekt testované látky a ischemiereperfuze (IR) na zmìny biomechanických ukazatelù diabetických srdcí laboratorních potkanù. Metodika: Diabetes mellitus byl u pokusných zvíøat navozen jednorázovým podáním streptozocinu (60 mg/kg). Glykémie byla stanovena po 72 hodinách, do experimentu byla zaøazena zvíøata s hodnotou 18 ± 4 mmol/l. Zvíøata byla metodou náhodného výbìru rozdìlena do 3 skupin, kontrolní, diabetická + IR, diabetická léèená pomiferinem (10 mg/kg) + IR. Po 5 týdnech byla zvíøatùm v celkové anestezii a po i.p. podání heparinu (500 IU) odebrána srdce pro následnou perfuzi. U všech experimentù byla použita metoda modifikovaného

58

modelu perfuze dle Langendorffa, a univerzální aparatura Hugo Sachs Electronic UP 100 (Germany HSE). Pracovní režim byl nastaven: stabilizace – ischemie – reperfuze s jednotlivými intervaly: 20 – 30 – 60 minut. LVSP, LVEDP a kontraktilita (dP/ dt) byly následnì monitorovány. Dále byla sledována srdeèní frekvence, hodnota glykémie a zmìny tìlesné hmotnosti. Na konci experimentu byla zvíøata utracena exsanquinací. Výsledky: Výsledky jsou uvedeny v tabulce è. 1 a 2. Získané hodnoty byly zpracovány pomocí tabulkového procesoru Microsoft Excel a statisticky vyhodnoceny za pomoci testu ANOVA, hodnota p  0,05 byla považována za signifikantní. Závìr: Studie ukázala na protektivní efekt flavonoidu pomiferinu za stavu ischemie-reperfuze srdcí diabetických potkanù. Literatura: 1. Bartošíková L, Neèas J, Bartošík T, Pavlík M, Fráòa P. Srovnání úèinkù prenylovaných isoflavonù pomiferinu a osajinu v podmínkách alloxanem indukovaného diabetes mellitus (pilotní studie). Farmaceutický obzor. 2008;77( 4):87-90. 2. Florian T, Neèas J, Bartošíková L, Klusáková J, Suchý V, Naggar EMB, Janoštíková E, Bartošík T. Effects of prenylated isoflavones osajin and pomiferin in premedication on heart ischemia-reperfusion. Biomedical Papers 2006;150 (1):93-100.

P50 VLIV MESENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNÌK NA PROKRVENÍ KOMÙRKY PRO TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH OSTRÙVKÙ MÙŽE BÝT MÌØEN POMOCÍ DCE-MRI Køíž J.1, Jirák D.3, Girman P.1, Vodrášková E.2, Zacharovová K.2, Dovolilová E.2, Hájek M.3, Saudek F.1,2 1 Klinika diabetologie CD IKEM, Praha 2 Laboratoø Langerhansových ostrùvkù CEM IKEM, Praha 3 Oddìlení MR spektroskopie ZRIR IKEM, Praha Úvod: Prokrvení umìle vytvoøené dutiny je klíèové pro úspìšné pøihojení transplantovaných Langerhansových ostrùvkù. Cílem této studie bylo posouzení vlivu mesenchymálních kmenových bunìk (MSC) na prokrvení cílové tkánì pomocí DCE-MRI (Dynamic Contrast Enhanced Magnetic Resonance Imaging). Metody: Skelet vytvarovaný z chirurgické síśky byl implantován souèasnì do podkoží a do velkého omenta 6 potkanù kmene BN, u tøí pøíjemcù s podporou 15 miliónù syngenních MSC na jeden skelet. Buòky byly izolovány z tuku, kultivovány 3–4 týdny a charakterizovány pomocí cytoflowmetrie (CD90+, CD44+, CD29+, CD105+) a diferenciaèních kitù. Prokrvení novotvoøených komùrek bylo posuzováno pomocí DCE-MRI v den implantace, 1, 3 a 4 týdny poté s využitím Vasovistu® (0,5 ml/ kg), který byl nitrožilnì aplikován po 10. cyklu DCE-MRI. Výsledky: Osmdesát procent bunìk bylo CD29 a CD44 pozitivních, z toho témìø na všech buòkách byl detekován znak CD90. CD105 byl detekován prùmìrnì na 20 % bunìk. Potenciál bunìk diferencovat do adipocytù, chondrocytù a osteocytù byl potvrzen u všech vzorkù. Prùnik kontrastní látky do sledované tkánì pøi DCE-MRI se projevil jako zvýšení intenzity signálu. V den implantace nebyl detekován nárùst signálu. Jeden, tøi a ètyøi týdny po implantaci byl detekován prùmìrný


P50. Tabulka 1: Hodnoty tělesné hmotnosti a glykemie Skupina

Tìlesná hmotnost (g)

Glykémie (mmol/l)

na zaèátku

v 5. týdnu léèby

na zaèátku

v 5. týdnu léèby

kontrolní + IR

218 ± 12

367 ± 52

4,32 ± 0,48

4,72 ± 0,36

diabetická + IR

221 ± 14

165 ± 11**

21,16 ± 1,42 **

22,49 ± 2,32 **

diabetická léèená pomiferinem + IR

217 ± 10

254 ± 58 ** ••

20,59 ± 1,35 **

7,19 ± 0,97 ** ••

P50. Tabulka 2: Sledované biomechanické parametry na konci reperfuzní periody Sledovaný parametr v 5. týdnu léèby

Skupina kontrolní +IR

Skupiny diabetická + IR

Skupina diabetická léèená pomiferinem + IR

srdeèní frekvence (poèet tepù/min)

381 ± 37

331 ± 47 **

351 ± 39 ** •

LVP (%)

75 ± 4

64 ± 15 *

86 ± 7 ** ••

LVEDP (mmHg)

40 ± 3

44 ± 3

32 ± 3 ** ••

dP/dt max (%)

74 ± 5

72 ± 4

83 ± 5 ** ••

Vysvìtlivky: *p  0,05; **p  0,01 léèená a diabetická vs. kontrolní skupina •p  0,05; ••p  0,01 léèená vs. diabetická skupina

nárùst signálu 34 %, 21 % a 14 % u „omentálních“ a 11 %, 10 % a 7 % u podkožních komùrek. S podporou MSC prùmìrný signál vzrostl na 42 %, 41 % a 64 % u „omentálních“ a na 23 %, 54 % a 52 % u podkožních komùrek (normalizováno na ledvinu).


Závìry: Izolované buòky byly MSC. Technika DCE-MRI spolehlivì zachytí rozdíl v prokrvení cílové tkánì zpùsobený pøítomností MSC. Podpora: ENCITE grant – 7th FP-EU (#201842).

59

POSTERY 38 DMEV ROČNÍK SUPPLEMENTUM 1

Recommend Documents