POSTERY. Postery PSYCHIATRIE ROÈNÍK SUPPLEMENTUM 2

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

POSTERY IMUNOHISTOCHEMICKÁ DEMONŠTRÁCIA SYNAPTICKÝCH SPOJENÍ V ROSTRÁLNEJ MIGRAÈNEJ DRÁHE POTKANA IMMUNOHISTOCHEMICAL DEMONSTRATION OF CELL CONNECTIONS IN THE RAT ROSTRAL MIGRATORY STREAM Blaško Juraj, Lievajová Kamila, Martonèíková Marcela, Saganová Kamila, Raèeková Enikö Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice Súhrn: Rostrálna migraèná dráha (RMS) je štruktúra, ktorou neuronálne prekurzory pochádzajúce zo subventrikulárnej zóny, hlavnej neurogénnej oblasti dospelého mozgu, migrujú do miesta svojej koneènej diferenciácie, do èuchovej cibu¾ky. Prekurzorové bunky spolu s astrocytmi sa èasto považujú za jediné bunkové komponenty tejto oblasti. V našej predchádzajúcej štúdii sme však zistili, že v RMS sa nachádza taktiež populácia neurónov vykazujúcich morfologické charakteristiky zrelých neurónov, ktoré syntetizujú oxid dusnatý (NO). Cie¾om nášho experimentu bolo zistiś, èi NO produkujúce neuróny v RMS tvoria synaptické spojenia. Na tieto úèely sme použili dvojité imunohistochemické znaèenie pre neuronálnu formu syntázy oxidu dusnatého (nNOS) a synaptofyzín, glykoproteín membrán synaptických vezikúl. Synaptické vezikuly boli kolokalizované s nNOS pozitívnymi neurónmi. Naše výsledky priniesli morfologický dôkaz o existencii sysnaptických spojení zrelých neurónov RMS. K¾úèové slová: rostrálna migraèná dráha, oxid dusnatý, syntáza oxidu dusnatého, synaptofyzín Summary: The rostral migratory stream (RMS) is a structure by which neuronal precursors originating from the subventricular zone, the main neurogenic region of the adult brain, migrate into the place of their terminal differentiation, the olfactory bulb. Precursor cells together with astrocytes are often considered as exclusive cell components of the RMS. However, in our previous study, we have found that the RMS harbors also a small population of neurons with adult morphology, which produce nitrix oxide (NO). The aim of present experiment was to demonstrate, if NO producing neurons in the RMS form synaptic connections. For that purpose, we used double immunohistochemistry for neuronal isoform of the nitric oxide synthase (nNOS) and synaptophysin, a synaptic vesicle glycoprotein. We have observed synaptophysin positivity in the close proximity of NO producing neurons. Our results brought immunohistochemical evidence about synaptic connections of adult neurons in the RMS. Key words: rostral migratory stream, nitric oxide, nitric oxid synthase, synaptophysin Úvod: Subventrikulárna zóna boèných komôr mozgu (SVZ) je najväèšou neurogénnou oblasśou v CNS cicavcov. Neurálne prekurzory opúšśajú SVZ a putujú rostrálnou migraènou dráhou (RMS) do èuchovej cibu¾ky, kde sa diferencujú na funkèné interneuróny (Altman, 1969; Lois, 1996). V literatúre sa najväèšia pozornosś venuje predovšetkým migrujúcim neuroblastom a ich interakciám s astrocytmi, èo môže vyvolaś dojem, že ide o jediné bunkové zložky RMS. V našich predchádzajúcich prácach sme však zistili, že v RMS sa nachádza nepoèetná populácia oxid dusnatý (NO) produkujúcich neurónov s morfologickými charakteristikami zrelých nervových buniek (Raèeková et al., 2003, 2005). Na základe týchto pozorovaní sme predpokladali, že existuje nervový obvod, ktorého súèasśou je aj RMS. Keïže komunikácia medzi neurónmi je vo väèšine prípadov podmienená existenciou synaptických spojení, cie¾om nášho súèasného experimentu bolo priniesś imunohistochemický dôkaz o existencií týchto spojení na NO-produkujúcich neurónoch v RMS potkana. Pre tento úèel sme použili dvojité imunohistochemické znaèenie pre synaptický marker synaptofyzín, a neuronálnu izoformu syntázy oxidu dusnatého (nNOS), pre identifikáciu NO-produkujúcich neurónov. Materiál a metódy: Potkany kmeòa Wistar albino (n = 4) sme prepláchli transkardiálne najprv fyziologickým roztokom a následne 4% paraformaldehydom v 0,1 M fosfátovom pufri. Pomocou kryostatu sme pre úèely imunohistochemického znaèenia pripravili 16 μm hrubé sagitálne aj koronálne rezy mozgov. Tieto rezy sme následne spracovali pomocou dvojitého fluorescenèného znaèenia. Na identifikáciu NO produkujúcich neurónov v RMS sme použili protilátku proti nNOS a synapsy sme vizualizovali pomocou protilátky proti synaptofyzínu. Výsledky sme vyhodnotili pomocou fluorescenèného mikroskopu. Výsledky a diskusia: Mikroskopické pozorovania potvrdili naše predchádzajúce zistenia, že v RMS sa nachádza nie príliš poèetná populácia

58

nNOS-pozitívnych neurónov (n < 10/rez). NO produkujúce neuróny boli pozorované ako na okraji RMS, tak aj v centre migraènej dráhy, prièom niektoré z nich sa vyznaèovali nápadne dlhým výbežkom sledujúcim priebeh RMS. Vyšší výskyt nNOS-pozitívnych neurónov sme zistili skôr v kaudálnejších èastiach RMS, kde boli tieto neuróny zoskupené pomerne blízko seba. V blízkosti neurónov a ich výbežkov sme tiež pozorovali pozitivitu pre synaptofyzín, v podobe drobných granúl. Synaptofyzín pozitívne granuly sa nachádzali aj v tých èastiach RMS, kde žiadne nitrergické neuróny neboli prítomné, avšak v ove¾a nižšej miere ako v okolitom tkanive mozgu. Proces neurogenézy v SVZ-RMS-BO systéme hlodavcov je regulovaný vo všetkých jej fázach, èi už vo fáze proliferácie, migrácie, alebo diferenciácie budúcich neurónov. Osud migrujúcich neuroblastov v RMS vo ve¾kej miere závisí od interakcií neuroblastov s astrocytmi a cievami. Týchto interakcií sa zúèastòuje viacero signálnych molekúl a receptorov (Kaneko et al., 2010). Jedným z doposia¾ popísaných potenciálnych regulátorov neurogenézy je plynná molekula NO, ktorej sa pripisuje antiproliferaèný úèinok (Moreno-Lopéz et al., 2004). Možným zdrojom NO v RMS sú hlavne cievy, prípadne astrocyty, no vïaka schopnosti NO prenikaś na väèšie vzdialenosti prichádza do úvahy aj tkanivo mimo RMS. Vo svetle našich predchádzajúcich morfologických pozorovaní možno konštatovaś, že ïalším možným zdrojom NO sú zrelé nitrergické neuróny v samotnej RMS. Záver: Prítomnosś synaptických spojení, ktorú sme demonštrovali v našom súèasnom experimente, poukazuje na existenciu doposia¾ nepopísaného nervového obvodu predstavujúceho pravdepodobne ïalší mechanizmus zúèastòujúci sa regulácie neurogenézy v SVZ-RMS-BO systéme. Aktiváciou nitrergických neurónov v RMS dochádza pravdepodobne k uvo¾neniu NO, ktorý vzápätí pôsobí na okolité bunky. Štúdia bola podporená grantami VEGA 2/0114/12, 2/0181/11, 2/0182/11. Literatura: 1. Altman J. Autoradiographic and histological studies of postnatal neurogenesis. IV. Cell proliferation and migration in the anterior forebrain, with special reference to persisting neurogenesis in the olfactory bulb. J Comp Neurol 1969; 137(4): 433-57. 2. Bovetti S, Hsieh YC, Bovolin P, Perroteau I, Kazunori T, Puche AC. Blood vessels form a scaffold for neuroblast migration in the adult olfactory bulb. J Neurosci 2007; 27(22): 5976-80. 3. Johnson BA, Woo CC, Ninomiya-Tsuboi K, Leon M. Synaptophysin-like immunoreactivity in the rat olfactory bulb during postnatal development and after restricted early olfactory experience. Dev Brain Res 1992; 92: 24-30. 4. Kaneko N, Marín O, Koike M, Hirota Y, Uchiyama Y, Wu JY, Lu Q, Tessier-Lavigne M, Alvarez-Buylla A, Okano H, Rubenstein JL, Sawamoto K. New neurons clear the path of astrocytic processes for their rapid migration in the adult brain. Neuron 2010; 67(2):213-23. 5. Lois C, Garcia-Verdugo JM, Alvarez-Buylla A.: Chain migration of neuronal precursors. Science 1996; 271(5251): 978-81. 6. Moreno-Lopez B, Romero-Grimaldi C, Noval JA, Muril lo-Carretero M, Matarredona ER, Estrada C. Nitric oxide is a physiological inhibitor of neurogenesis in the adult mouse subventricular zone and olfactory bulb. J Neurosci 2004; 24(1): 85-95. 7. Raèeková E, Martonèíková M, Mitrušková B, Èižková D, Orendáèová J. Age-related changes of NADPH-diaphorase positivity in the rat rostral migratory stream. Cell Mol Neurobiol 2005; 25(7): 1093-105. 8. Raèeková E, Orendáèová J, Martonèíková M, Vanicky I. NADPH-diaphorase positivity in the rostral migratory stream of the developing rat. Brain Res Dev Brain Res 2003; 146(1-2): 131-4. RNDr. Juraj Blaško e-mail: [email protected] HIPOKAMPUS A JEHO FUNKCIA V ORGANIZME FUNCTION OF THE HIPPOCAMPUS IN THE ORGANISM Boleková Adriana, Kluchová Darina, Tomášová Lenka, Hvizdošová Natália Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Lekárska fakulta, Ústav anatómie Súhrn: Hipokampus, je hlavná štruktúra hipokampovej formácie patriacej k limbickému sytému. Je zapojený najmä do mechanizmu uèenia

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 a pamäti. Zohráva úlohu pri priestorovej orientácii, pri tlmení stresovej odpovede, ale aj pri emóciách a sexuálnom správaní jedinca. Poškodenia hipokampu súvisia s vznikom niektorých neurologických a psychiatrických ochorení. K¾úèové slová: hipokampus, limbický systém, funkcie hipokampu, pamäś Summary: Hippocampus is a main component of the hippocampal formation; it belongs to the limbic system. Hippocampus is involved into the mechanism of learning and memory. It is important for visual-spatial navigation and stress damping. It plays a role in emotions and sexual behaviour of person. Hippocampal dysfunction might account for some neurologic and psychiatric disorders. Key words: hippocampus, limbic system, function of hippocampus, memory Hipokampová formácia a limbický systém: Hipokampová formácia (HPF) patrí ku archicortexu, vývojovo staršej oblasti mozgovej kôry. Tvoria ju hipokampus, gyrus dentatus a subiculum. Dôsledkom rastu neokortex a corpus callosum poèas intrauterínneho vývoja sa HPF umiestnila do mediálnej èasti lobus temporalis. Limbický systém, ktorého súèasśou je HPF, predstavuje funkèný systém kôrových a podkôrových štruktúr spojených okruhmi nervových dráh. Limbický systém vplýva na funkcie spojené so zachovaním jedinca a druhu. Je nevyhnutný pri uèení sa a pamätaní si, pri orientovaní v priestore, pri emóciách a správaní a riadi aj sexuálne funkcie. Medzi najvýznamnejšie štruktúry limbického systému okrem HPF patria: amygdala, gyrus parahippocampalis, gyrus cinguli a septum. Funkcie hipokampu: Najdôležitejšia funkcia hipokampu je pri formovaní pamäti a uèenia (Rutishauser et al., 2006). ¼avý hipokampus je u väèšiny ¾udí dominantný, prvotne sprostredkúva verbálne uèenie a pamäś. Pravý, väèšinou nedominantný hipokampus sprostredkúva neverbálnu pamäś (Hayman, 1998). Hipokampus prijíma aferenty aj cestou bulbus olfactorius, a tak jednou z jeho funkcií je aj èuchová pamäś. Okrem toho sa zúèastòuje na formovaní deklaratívnej pamäti (fakty, obrázky, mená, zážitky). Hipokampus sa podie¾a na udržiavaní pozornosti, pri tvorbe a spätnom vybavovaní engramov (pamäśových stôp), a tiež pri ukladaní spomienok v súvislosti s priestorovým usporiadaním. Takisto je dôležitý pri vytváraní asociatívnych a logických vzśahov medzi zážitkami. Tieto spomienky sa v hipokampe archivujú, spájajú a nadobúdajú zmysel. Preto poškodenie hipokampu vedie k poruchám tvorby podmienených reflexov založených na priestorovej orientácii (Cutsuridis a Wennekerts, 2009). Hipokampus sa nezúèastòuje na vytváraní pracovnej a procedurálnej pamäti, ku ktorej patria zvyky, nauèené schopnosti a zruènosti (preto pacienti s poškodeným hipokampom „nezabudnú“ hraś tenis, hraś na hudobné nástroje alebo riešiś hlavolamy). Aktivita hipokampu je najvyššia na zaèiatku každého uèenia; spôsobuje útlm pohybov a upriamenú pozornosś. Èím je výraznejšie emoèné pozadie, tým silnejšie a trvanlivejšie je ukladanie vedomostí. Hipokampus má význam v tvorbe podmienených reflexov a v úèelovom správaní, ktoré by nemohli vzniknúś bez útlmu orientaènej reakcie pôsobením hipokampu na retikulárnu formáciu. Hipokampus má úzke prepojenie aj s hypotalamom, vzruchy smerujúce do hypotalamu z mozgovej kôry sa najskôr spracujú v hipokampe. V somatickej oblasti je hipokampus zapojený do motorických a senzitívnych funkcií. Poškodenia hipokampu: Už malé abnormality v štruktúre hipokampu môžu vyvolaś pomerne závažné klinické symptómy. Obojstranné poškodenie hipokampu spôsobuje stratu krátkodobej pamäti a poruchu asociaènej pamäti (pacient nie je schopný si zapamätaś nové fakty, spoznávaś nových ¾udí, zabúda, èo hovoril a èasto dochádza ku kompenzaènej konfabulácii). Èím je emoèné pozadie pri percepcii silnejšie, tým je väèšia intenzita poškodenia krátkodobej pamäti (Gold et al., 2006). Stupeò anterográdnej a retrográdnej amnézie závisí od miesta poškodenia, v závislosti od funkcií jednotlivých èastí hipokampu. Poruchy prednej èasti hipokampu vedú k anterográdnej amnézii, kým poškodenia zadnej èasti hipokampu súvisia s retrográdnou amnéziou (Strange et al., 1999). Funkcie hipokampu pri formovaní dlhodobej pamäti sú ovplyvòované aj stresom, pri ktorom dochádza k zmenám v krvnom prietoku a okyslièovaní. Na hypoxiu a na pôsobenie rôznych toxínov sú neuróny hipokampu mimoriadne citlivé. Aj vývojové poškodenia hipokampu môžu byś spojené s neurologickými poruchami, napr. s epilepsiou temporálneho laloka (Righini et al., 2006). Narušená funkcia hipokampu z metabolických, organických alebo vývojových zmien je príznakom mnohých neurodegeneratívnych a psychiatrických ochorení, napr. Alzheimerova choroba a iné demencie, Korsakoff syndróm, niektoré depresie alebo schizofrénia (Freedman a Golodowitz, 2010). Typickým príznakom Alzheimerovej choroby je progresívne poškodenie pamäti. Poèas starnutia je fyziologický

Postery

úbytok objemu hipokampu 1,6–1,7 % roène, pri Alzheimerovej chorobe až 3,5–4 % roène (Thompson a Apostolova, 2007). Záver: Hipokampus predstavue jednu z mála oblastí mozgu, v ktorých pokraèuje neurogenéza aj postnatálne. Progenitorové bunky sú schopné produkovaś nové neuróny a gliu. Hipokampus má teda aj v dospelosti významnú úlohu v mechanizme mozgovej plasticity nielen za fyziologických podmienok, ale aj pri regenerácii mozgu po jeho poškodení. Práca vznikla za podpory grantu VEGA 1/0154/11. Literatúra: 1. Cutsuridis V, Wennekerts T. Hippocampus, microcircuits and associative memory. Neural Networks 2009; 22: 1120-1128. 2. Freedman R, Golodowitz D. Studies on the hippocampal formation: From basic development to clinical application: Studies on schizophrenia. Prog Neurobiol 2010; 90: 263-275. 3. Gold J, Hopkins RO, Squire LR. Single-item memory, associative memory, and the human hippocampus. Learn Mem 2006; 13: 644-649. 4. Hayman LA, Fuller GN, Cavazos JE, Pfleger MJ, Meyers CA, Jackson EF. The Hippocampus: Normal Anatomy and Pathology. Am J Roentgenol 1998; 171: 1139-1146. 5. Righini A, Zirpoli S, Parazzini C, Bianchini E, Scifo P, Sala C, Triulzi F. Hippocampal infolding angle changes during brain development assessed by prenatal MRI. Am J Neuroradiol 2006; 27: 2093-2097. 6. Rutishauser U, Mamelak AN, Shuman EM. Single-trial learning of novel stimuli by individual neurons of the human hippocampus-amygdala com plex. Neuron 2006; 49: 805-813. 7. Strange BA, Fletcher PC, Henson RN, Friston KJ, D olan RJ. Segregating in functions of human hippocampus. Proc Natl Acad Sci USA 1999, 96: 4034-4039. 8. Thompson PM, Apostolova LG. Computational anatomical methods as applied to ageing and dementia. Br JRadiol 2007; 80: 78-91. MUDr. Adriana Boleková, PhD. e-mail: [email protected] PROTEÍNOVÉ MAPY NERVOVÉHO TKANIVA PO PRECHODNEJ FOKÁLNEJ ISCHÉMII MOZGU U POTKANA THE MAPS OF BRAIN TISSUE PROTEINS AFTER TRANSIENT FOCAL ISCHEMIA IN RAT Bonová Petra, Danielisová Viera, Némethová Miroslava, Burda Jozef, Gottlieb Miroslav Neurobiologický ústav SAV, Košice, Slovenská republika Súhrn: Fokálna ischémia je vyvolaná nepriechodnosśou jednej cievy v mozgu. Za miestom upchatia je tkanivo vystavené silným ischemickým podmienkam (ischemické jadro), v jeho okolí tkanivo s ischémiou menšej intenzity, penumbra. Tieto regióny sa líšia rozdielnym biochemickým profilom a schopnosśou buniek prežívaś. S cie¾om znázorniś rozdiel medzi týmito oblasśami sme metódou dvojdimenzionálnej elektroforézy bielkovín vytvorili proteínové mapy tkaniva ischemického jadra a penumbry v oboch hemisférach. Pozorovali sme významné zmeny na úrovni proteínov cytoplazmy a jadra. Porovnanie poètu proteínových škvàn v oblasti jadra a penumbry oboch hemisfér naznaèuje, že ischémia má dopad na redukciu proteínov v oboch regiónoch, prièom všetky proteíny ischemickej hemisféry sú prítomné aj v príslušných proti¾ahlých oblastiach mozgu, teda že oklúzia a. cerebri media vedie k redukcii spektra proteínov. K¾úèové slová: fokálna ischémia, proteínová mapa, cytoplazma, jadro Summary: Focal ischemia results from blocking of brain blood vessel. After the blockade the tissue with strong ischemic conditions occurs (ischemic core) and in surrounding tissue with lover ischemia intensity, penumbra. Those regions differ in biochemical profile and ability to survive. For visualization of those differences we created protein maps of core and penumbra tissues in both hemispheres using two-dimensional protein electrophoresis. We observed significant differences in protein level of cytoplasm and nucleus. Comparison of protein spots number in core and penumbra of both hemispheres suggests that ischemia leads to reduction of proteins in both regions, all of the proteins in ischemic hemisphere are present in appropriate opposite brain region, i.e. a. cerebri media occlusion leads to protein spectra reduction. Key words: focal ischemia, protein map, cytoplasm, nucleus Úvod: Ischémia je definovaná ako stav nedostatoèného prekrvenia urèitého orgánu spôsobeného zníženým alebo úplným zastavením prítoku krvi. Pod¾a rozsahu môžeme ischémiu rozdeliś na celkovú a ložiskovú (fokálnu). Fokálna ischémia je vyvolaná nepriechodnosśou jednej cievy

59

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

v mozgu. Za miestom upchatia je tkanivo vystavené silným ischemickým podmienkam, ischemické jadro. Okolie ischemického jadra obklopuje tkanivo vyživované kolaterálnymi cievami, penumbra. V oblasti penumbry si bunky zachovávajú minimálnu metabolickú aktivitu, sú schopné urèitý èas prežívaś a v prípade obnovenia prietoku niektoré sa aj zotaviś (Sun et al., 2007). Bunky ischemického jadra v prevažnej miere vykazujú morfologické zmeny charakteristické pre nekrotickú cestu bunkovej smrti, zatia¾ èo bunky v oblasti penumbry skôr smrś podobnú apoptóze. Rovnako bol dokázaný aj výrazný rozdiel v hladine excitotoxického glutamátu a v aktivite antioxidaèného enzýmu SOD v týchto regiónoch, èo sa prejavilo aj zmenami proteosyntetickej aktivity v oboch regiónoch (Bonova et al., 2013). V tejto práci sa pomocou dvojdimenzionálnej elektroforetickej separácie venujeme vytvoreniu proteínových máp jadrových proteínov a bielkovín postmitochondriálneho supernatantu buniek v oblasti ischemického jadra a penumbry. Materiál a metódy: V našich pokusoch sme použili dospelé samce potkana kmeòa Wistar s hmotnosśou 270–330 g, chované v štandardných podmienkach. Ložiskovú ischémiu mozgu sme navodili oklúziou strednej mozgovej tepny (a. cerebri media – MCA) (Longa et al., 1989). Vytvorením malého otvoru na vonkajšej krènici sme do cievy zaviedli tenký nylonový filament (4/0) s teplom zaobleným koncom, ktorý sme jemne posúvali až do oblasti MCA, èím sme navodili ischémiu. Po uplynutí doby ischémie sme nylonové vlákno vybrali a obnovili cirkuláciu krvi v postihnutej oblasti. Zvieratá sme usmrtili dekapitáciou. Mozog sme ponorili do ¾adovo vychladeného roztoku PBS a následne vypreparovali oblasś ischemického jadra a penumbry kontra a ipsilaterálnej hemisféry, tkanivo sme zhomogenizovali v homogenizaènom pufri (20 mM TRIS-HCl pH 7,5, 1 mM DTT, 5 mM Mg(CH3COO)2, 140 mM KCl, 1mM EDTA, 2 mM EGTA, inhibítory proteáz) a centrifugovali (800 g, 15 min., 4 °C). Odobratý supernatant sme znova odcentrifugovali pri 12 000g (15 min., 4 °C), èím sme získali postmitochondriálnu frakciu. Pelet sme homogenizovali v homogenizaènom pufri s prídavkom 1% TritonX-100 a odcentrifugovali (900 g, 15 min., 4 °C). Vzniknutý supernatant predstavoval nukleárnu frakciu. Na rozdelenie proteínov vo vzorke pod¾a izoelektrického bodu sme použili horizontálny systém Multiphor II (Amersham, Švédsko) a 0,75 mm hrubý polyakrylamidový gél (pH 4–8). Elektroforetickú separáciu proteínov na základe molekulovej hmotnosti proteínov sme robili na 1 mm hrubom 13% polyakrylamidovom gély (30,8 % T, 2,6 % C) s 0,1% dodecilsulfátom sodným (SDS) v pufri Tris-Glycín (250 mmol/l Tris, 192 mmol/l glycín, pH 8,3) 100 min pri 150 V. Gély sme fixovali cez noc v 50% metanole s 12% kyselinou octovou a 0,02% formolom, ofarbili striebrom a skenovali fotografickým skenerom HP scanjet 4370 (Hewlett-Packard, USA). Proteínové škvrny (spoty, znaèky) sme analyzovali použitím softwéru PDQuestTM 2-D Analysis Software (BIO-RAD, USA). Výsledky a diskusia: Výsledky nášho experimentu jednoznaène potvrdili rozdiel v proteínovom profile tkaniva zodpovedajúcemu ischemickému jadru a penumbre. Poèet proteínových znaèiek v cytoplazmatickej frakcii ischemického jadra a ischemickej penumbry nebol signifikantne odlišný (obsahovali 53 spoloèných škvàn). Rozdielne škvrny ischemického jadra sa nachádzajú v hornej oblasti molekulovej hmotnosti a pH 5,2–7,0 zatia¾ èo proteíny ischemickej penumbry v celej škále pH a v oblasti molekulovej hmotnosti 206 kDa. Ložisková ischémia vyvolala aj odpoveï buniek kontralaterálnej hemisféry. Tri dni po oklúzii a. cerebri media bol poèet proteínových škvàn v cytoplazmatickej frakcii kontralaterálnej strany jadra a penumbry 129, resp. 127, zatia¾ èo v ischémiou postihnutej hemisfére bol v oblasti jadra redukovaný o 37 % (najviac v oblasti pH 6,4–7,6; molekulová hmotnosś 6–40 kDa), resp. o 26,8 % v zóne ischemickej penumbry (najviac pH 6,2–7,6, molekulová hmotnosś 40–150 kDa). Profil jadrových proteínov potvrdzuje nielen výraznú, min. 50% redukciu proteínových znaèiek v porovnaní s hodnotami kontralaterálneho tkaniva, ale poètom proteínových znaèiek zároveò jednoznaène poukazuje na rozdielnu odpoveï kontralaterálneho tkaniva na ischemické podmienky proti¾ahlej hemisféry. Tri dni po ischémii sme zaznamenali v rozsahu pH 4-8 a molekulovej ve¾kosti 250-4 kDa 70 proteínových spotov v ischemickom jadre a 73 spotov v penumbre ipsilaterálnej hemisféry. Naopak, kontralaterálna strana v oboch sledovaných oblastiach obsahovala signifikantne viac škvàn (141 spotov jadro, 172 spotov penumbra) a s ischémiou postihnutou hemisférou mala spoloèných celkovo 48 proteínov. Tkanivá ischemického jadra a penumbry vykazujú rozdiely vo viacerých biochemických parametroch ako je hladina glutamátu, aktivity antioxidaèného enzýmu SOD a jeho mitochondriálnej izoformy, ako aj v proteosyntetickej aktivite. Rovnako bolo dokázané „šírenie poškodenia“

60

z oblasti primárneho zablokovania krvného zásobenia do okolitého nervového tkaniva, teda postupné zväèšovanie objemu ischemického jadra. Proces tohto rastu je možné sledovaś na základe zmien hore uvedených biochemických parametrov, prièom najmä postupná zmena syntézy proteínov do znaènej miery odzrkad¾uje aktivitu buniek od „záchrany“ pred negatívnym dopadom ischémie až po ich postupný „zánik“ a koneèné ustálenie rozsahu infarktu (Bonova et al., 2013). Aj v našom experimente sme pozorovali významné zmeny na úrovni proteínov. Rozdiely boli badate¾né tak v profile cytoplazmatických, ako aj jadrových proteínov. Porovnanie poètu proteínových škvàn v oblasti jadra a penumbry oboch hemisfér naznaèuje, že v porovnaní s kontralaterálnou stranou, ischémia má dopad na významnú redukciu proteínov v oboch sledovaných oblastiach hemisféry postihnutej ischémiou. Vzh¾adom na to, že takmer všetky proteíny ischemickej hemisféry sú prítomné aj v príslušných proti¾ahlých oblastiach mozgu predpokladáme, že oklúzia a. cerebri media vedie k redukcii spektra proteínov v pri¾ahlom tkanive. Záver: Identifikácia „stratených proteínov“ by mohla pomôcś k lepšiemu pochopeniu procesu šírenia ischemického poškodenia z oblasti jadra do okolitého tkaniva a vzh¾adom na možnosś zvrátenia ischémiou vyvolanej smrti buniek postkondicionovaním po ložiskovej ischémii, prispieś aj ku vhodnému výberu a naèasovaniu terapeutickej intervencie. Práca bola vypracovaná v rámci riešenia projektov VEGA 2/0092/12 a VEGA 2/0066/12. Literatúra: 1. Bonova P, Burda J, Danielisova V, Nemethova M, Gottlieb M. Development of a pattern in biochemical parameters in the core and penumbra during infarct evolution after transient MCAO in rats. Neurochem Int 2013;62:8-14. 2. Longa EZ, Weinstein PR, Carlson S, Cummins R. Reversible middle cerebral artery occlusion without craniectomy in rats. Stroke1989; 20:84-91. 3. Sun PZ, Zhou J, Sun W, Huang J, van Zijl PC. Detection of the ischemic penumbra using pH-weighted MRI. J Cereb Blood Flow Metab 2007; 27:1129-1136. RNDr. Petra Bonová, PhD. e-mail: [email protected] NOVÝ POSTUP UMOŽÒUJÚCI ZACHRÁNIŤ NAJCITLIVEJŠIE POPULÁCIE NEURÓNOV V MOZGU PO ISCHÉMII A APOPTÓZU VYVOLÁVAJÚCICH INTOXIKÁCIÁCH Burda Jozef1, Danielisová Viera1, Burda R.2 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice 2 Klinika úrazovej chirurgie, Univerzitná nemocnica L. Pasteura, Košice Súhrn: Jeden z prejavov prispôsobivosti je nazývaný preto, že zvyšuje odolnosś proti nedostatoènému zásobovaniu orgánov alebo ich èastí krvou – ischemická tolerancia. Definícia hovorí, že ak je organizmus, alebo jeho èasś, vystavený primeranému stresu, ktorý ho neznièí, je schopný vybudovaś si obranu, ktorá ho na urèitú dobu proti rovnakému alebo podobnému stresu chráni. Ide o mimoriadne silný obranný mechanizmus umožòujúci prežiś násobky smrte¾ných dávok. Funkènosś tohto fenoménu bola dokázaná u všetkých doteraz študovaných druhov živoèíchov a vo všetkých tkanivách. Na rozdiel od stagnujúcej farmakologickej terapie ischemických stavov, významný pokrok v poznaní ischemickej tolerancie spoèívajúci v použití postkondicionovania a najmä jeho formy vzdialeného postkondicionovania umožní v krátkej dobe vypracovanie postupov bezpeèného reprodukovate¾ného kondicionovania, napr. neinvazívnou krátkodobou ischemizáciou intaktnej konèatiny, alebo injekèným podaním vhodných stresorov. Využitie tohto spôsobu ochrany organizmu èi jeho jednotlivých súèastí, je doslova pred dverami klinickej medicíny. Klúèové slová: ischémia, ischemická tolerancia, postkondicionovanie Summary: One of the manifestations of adaptability is called ischemic tolerance because that increases the resistance against insufficient blood supply to the organs. Definition says that if is an organism subjected to adequate stress that it does not destroy, is able to build the defence which protects it for some time against the same or similar lethal stress. It is a surprisingly robust defensive mechanism allowing surviving multiples of lethal doses. Tolerance has been demonstrated in all animal species and all tissues so far studied. In contrast to the stagnant pharmacological therapy of ischemic damage, the significant advances in knowledge of the ischemic tolerance and in particular use of postconditioning, especially remote postconditioning, allows us to expect in the short time the development of safe and reproducible e.g. short limb ischemia or

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 injection of appropriate stressors. The use of this mode of protection of the organism or its individual components is really in front of the doors of the clinical medicine. Key words: ischemia, ischemictolerance, postconditioning Je známe, že ak mozgu chýba kyslík viac ako 5 minút, tak dochádza k jeho vážnemu poškodeniu. Aj tie najcitlivejšie bunky však odumierajú tzv. neskorou smrśou, èiže ich odumieranie sa stáva nezvratným až dva dni po smrte¾nom impulze. Fenomén ischemickej tolerancie definovaný ako schopnosś organizmu, resp. jeho èastí až po bunkovú úroveò, po kontakte so subletálnym podnetom aktivovaś obranný mechanizmus umožòujúci mu prežiś následný letálny podnet. Jeho existencia bola dokázaná u všetkých študovaných druhov a všetkých typov tkaniva resp. buniek. Hoci v nervovom systéme bol popísaný aj tzv. rýchly prekondicioning, vznik ischemickej tolerancie v mozgu spoèíva v iniciálnom subletálnom impulze a dvoch (alebo viacerých) dòoch dozrievania, po ktorej sú neuróny schopné prežiś „dávky“ násobne prevyšujúce letálnu ischemickú príhodu. Rezistencia na ischemické poškodenie môže byś navodená nielen samotnou ischémiou, ale aj ïalšími stresovými stimulmi. Porovnate¾ná protekcia môže byś iniciovaná aj krátkodobou hypoxiou, hypertermiou, hypotermiou, depolarizáciou mozgovej kôry, oxidatívnym stresom, hyperbarickouoxygenáciou, ale aj chemicky, podaním norepinefrínu, bradykinínu, 3-nitropropiónovej kyseliny, lipopolysacharidu, TNF- a polynenasýtených mastných kyselín. Naším objavom je, že bunky v procese neskorej smrti môžu byś zachránené a zachovajú si pritom aj svoju funkciu (schopnosś uèenia sa a pamäte) pomocou aktivácie vnútorných obranných mechanizmov použitím vhodných stresorov aj mnoho hodín po letálnom ataku. To doslova „otvára dvojdòové terapeutické okno“. Tieto výsledky boli potvrdené už v 4 laboratóriách vo svete. Naše úsilie bolo zamerané na h¾adanie takého spôsobu aktivácie obranného mechanizmu, ktorý by bol bez rizík použite¾ný v klinickej medicíne. V experimente sme overili úèinnosś nieko¾kých spôsobov postkondicionovania, èiže použitie subletálneho stresora aktivujúceho mechanizmus fenoménu ischemickej tolerancie, ktorý je považovaný za mimoriadne úèinný spôsob ochrany aj tých najcitlivejších neurónov mozgu pri stavoch tzv. oneskorenej smrti neurónov, èo sa rovná patologickými podmienkami vyvolanej apoptóze. Z h¾adiska vhodnej úèinnosti spojenej s možnosśou použitia v klinickej praxi bez väèšieho rizika ïalšieho poškodenia resp. ved¾ajších úèinkov navrhujeme použitie tzv. vzdialeného ischemického postkondicionovania, ktorého princíp spoèíva v krátkodobom zastavení prietoku krvi v èasti tela vzdialenom od miesta poškodenia, optimálne v konèatine pomocou nafukovacej manžety. Tento postup, ktorý aktivuje obranné mechanizmy a významne znižuje poškodenie mozgu, a to nielen pri prerušení krvného zásobovania, ale aj pri niektorých intoxikáciách, je možné bez rizík skúšaś v klinickej medicíne. Navyše podarilo sa nám dokázaś úèinnosś kombinácie dvoch potkondicioningov pri śažších stavoch nedokrvenia, resp. nedostatoèného okyslièovania mozgu, èo samozrejme nevyluèuje aj kombináciu s inými lieèivami s výnimkou antioxidantov, o ktorých je známe, že aktivácii vnútornej obrany bránia. Stavy kedy by bolo možné postkondicionovanie použiś: 1. Po stavoch krátkodobej prechodnej ischémie mozgu, napr. zastavenie srdcovej èinnosti, dusenie, topenie, škrtenie v rozsahu 5–15 minút 2. Po hypoperfúziách mozgu spôsobených spazmom ciev po hypertenznej kríze. Podmienkou je predchádzajúce zníženie TK. 3. Po otravách toxickými látkami alebo liekmi pri ktorých hrozí akútne apoptotické odumieranie neurónov mozgu. 4. Pri ložiskovej ischémii spôsobenej upchatím (embólia alebo trombóza) ciev mozgu Konkrétny postup: Vyvolanie lokálnej krátkodobej ischémie kostrového svalstva (vzdialené ischemické postkondicionovanie) nasadením nafukovacej manžety, aké sa rutinne používajú v chirurgii/traumatológii pri „nekrvavých“ operáciách konèatín, na panvovú konèatinu nad koleno alebo hrudnú konèatinu nad lakeś a jej nafúknutia na tlak 250 mm Hg na dobu 20 minút. Èas aplikácie: Èo najskôr po stanovení diagnózy s opakovaním po 6, 12, 24 a 48 hodinách. V zásade platí èím śažší atak tým rýchlejšie nasadenie postkondicionovania a poèet jeho opakovaní. V experimente sme úèinnosś postkondicionovania dokázali aj pri jednorazovom použití 48 hodín po krátkodobej ischémii (do 10 minút) resp. intoxikácii spôsobujúcej 50% znièenie neurónov CA1 hipokampu. Pri upchatí a. cerebri média je nutné použiś postkondicionovanie èím skôr.

Postery

Kontraindikácie Nasadenie pneumatickej manžety resp. škrtidla môže vyvolaś zvýšenie tlaku krvi. Neodporúèame ho preto používaś pri krvácaní do mozgu a v prípade hypertenzného šoku až po úprave krvného tlaku. Tento èlánok bol vytvorený realizáciou projektu „Nové možnosti záchrany neurónov v procese oneskorenej smrti použitím nešpecifických stresorov.“ ITMS 26220220043financovaného z Európskeho fondu regionálneho rozvoja. MVDr. Jozef Burda, DrSc., e-mail: [email protected] ÚLOHA NESKORÉHO POSTKONDICIONOVANIA THE ROLE OF DELAYED POSTCONDITIONING Danielisová Viera, Lalkovièová M., Gottlieb Miroslav, Bonová Petra, Némethová Miroslava, Burda Jozef Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice, Slovensko Institute of Neurobiology, Slovak Academy of Sciences, Košice, Slovakia Súhrn: Schopnosś neskorého postkondicionovania spoèíva v záchrane najcitlivejšich populácii mozgových buniek a schopnosś zachovaś si rozhodujúce funkcie v oblasti uèenia a pamäte. Mechanizmy týchto procesov nie sú objasnené. Každý relevantný výsledok v tejto oblasti môže priniesś zaujímavý pokrok. Navyše zjavný prienik medzi fenoménom ischemickej tolerancie a multirezistencie voèi liekom dáva šancu obohatenia poznatkovej bázy v oboch týchto oblastiach. Táto štúdia sa zaoberá z medicínskeho h¾adiska mimoriadne závažnou, aktuálnou problematikou ochrany najcitlivejších bunkových populácií mozgu proti ischemicko-reperfúznemu poškodeniu, ako aj možnosśou využiś poznatky z tejto oblasti pri odstraòovaní nežiaducich buniek z organizmu. Koncepcia oneskoreného postkondicionovania otvára využitie dvojdòového terapeutického okna medzi ischemickým (aj toxickým) atakom a nástupom oneskorenej smrti neurónov v najcitlivejších regiónoch mozgu (CA1 hipokampu) Rovnako aj možnosś zabránenia vzniku tolerancie/rezistencie môže priniesś nové originálne výsledky s významným potenciálom využitia v klinickej medicíne. K¾úèové slová: ischémia, ischemická tolerancia, reperfúzia, oneskorená smrś neurónov, selektívna vulnerabilita Summary: Base of delayed postconditioning consist in the ability of this procedure to protect most sensitive brain regions against transient ischemia up to the 10 minutes of duration. Moreover, surviving neurons are able to keep their crucial functions – learning and memory. Mechanisms of these processes are unclear. Each relevant result in this field has potential to bring interesting advance. Moreover, similarity between ischemic tolerance and multidrug resistance will offer us enrichment of knowledge in both of these fields. Application of anticonditioning bring us, besides better understanding of regulation of apoptosis, perspective of application of these knowledge in medicine. This study is pointed to clinically actual and extremely serious problematic of defence of most sensitive brain neurons against ischemic-reperfusion injury as well as utilization of knowledge obtained in this field for elimination of unwanted cell populations from the organism. Conception of delayed postconditioning opens utilization of two days lasting therapeutic window between ischemic (or toxic) attack and onset of so called delayed neuronal death in selectively vulnerable regions of brain (CA1 of hippocampus Equally possibility to avoid induction of tolerance can help us to obtain new original results with significant potential of application in clinical medicine. Key words: ischemia, ischemic tolerance, reperfusion, delayed neuronal death, selective vulnerability Zastavenie prívodu kyslíka do mozgu na dobu dlhšiu ako 4 minúty, vedie k vážnym, èasto život ohrozujúcim stavom. Citlivosś jednotlivých populácií neurónov k ischémii je rôzna. Najcitlivejšie tzv. selektívne vulnerabilné neuróny tvorené vrstvou pyramídových buniek v CA1 hipokampu sú vážne poškodené už po 5 minútach ischémie, prièom len pár milimetrov vzdialené neuróny v gyrus dentatus hipokampu prežívajú nieko¾konásobne dlhšie obdobia bez prívodu kyslíka. Mimoriadne dôležitým skutoènosśou je, že neuróny odumierajú procesom tzv. oneskorenej smrti neurónov, èiže nie ihneï, poèas alebo bezprostredne po prechodnej ischémii, ale proces odumierania sa zaèína v závislosti od intenzity ataku prejavovaś po nieko¾kých hodinách až dvoch dòoch a je ukonèený po 4 až siedmych dòoch. V posledných dvoch desaśroèiach prakticky doteraz používané lieèebné metódy nezaznamenali žiadny pokrok. V dôsledku toho dochádza k orientácii na v experimente prekvapujúco úèinné postupy, zamerané na aktiváciu endogénnych obranných mechanizmov známych ako fenomén ischemickej tolerancie.

61

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Fenomén ischemickej tolerancie je definovaný ako schopnosś organizmu alebo jeho èasti, po kontakte so subletálnym podnetom aktivovaś obranný mechanizmus, ktorý by mu umožnil prežiś následný smrte¾ný impulz. Tento fenomén je známy od roku 1986 a od tých èias bola jeho existencia dokázaná u všetkých študovaných druhov a všetkých typov tkaniva resp. buniek. Vznik ischemickej tolerancie v mozgu spoèíva v iniciálnom subletálnom impulze a dvoch (alebo viacerých) dòoch dozrievania, po ktorých sú neuróny schopné prežiś letálnu ischemickú príhodu. Rezistencia na ischemické poškodenie môže byś navodená nielen samotnou ischémiou, ale aj ïalšími stresovými stimulmi. Porovnate¾ná protekcia môže byś iniciovaná aj krátkodobou hypoxiou, hypertermiou, hypotermiou, depolarizáciou mozgovej kôry, oxidatívnym stresom, hyperbarickou oxygenáciou, a rovnako aj chemicky, podaním norepinefrínu, 3-nitropropiónovej kyseliny, lipopolysacharidu, TNF- a polynenasýtených mastných kyselín. Stav, kedy tolerancia voèi jednému stresoru môže byś indukovaná celým radom iných stresorov, sa nazýva krížová tolerancia. Rovnako dôležitým faktorom ischemickej tolerancie je aj tzv. vzdialená tolerancia, znamenajúca, že lokálna aplikácia ischémie vyvolá toleranciu v celom organizme. Molekulové mechanizmy vzniku ischemickej tolerancie nie sú úplne objasnené. Medzi deje podie¾ajúce sa na vzniku tolerancie poèítame aktiváciu adenozínových A1 a A2 receptorov, nukleárneho faktora-B, ako aj de novo syntézu bielkovín, medzi ktorými boli identifikované bielkoviny tepelného šoku (HSP) 70/72, Bcl-2, superoxiddismutázy a prežívanie podporujúceho inhibítora apoptózy. Prostredníctvom našich výsledkov sa podarilo dokázaś, že plnohodnotná tolerancia je dosiahnutá pri klasickom usporiadaní ischemickej tolerancie až po druhom impulze, samotnou letálnou ischémiou (Burda, et al., 2005). Tieto zistenia nám umožnili vysloviś a neskôr aj overiś predpoklad, že ochrana najcitlivejších štruktúr mozgu voèi ischémii je možná aj v prípade použitia primeraného opakovaného stresu v správnom èase po krátkodobej letálnej ischémii, teda ešte pred objavením sa príznakov oneskorenej smrti neurónov. V takomto prípade je opakovaný stres schopný aktivovaś rozhodujúci mechanizmus ischemickej tolerancie (Burda, et al., 2005; 2006; Danielisova et al., 2005; 2006). Naše novšie výsledky dokazujú, že fenomén ischemickej tolerancie môže byś úèinný nielen po ischémii, ale aj po toxickom poškodení mozgu (Burda et al., 2009; Danielisova et al., 2009). Naša hypotéza spoèíva v interpretácii dejov ischemickej tolerancie, vychádzajúcej zo všeobecne akceptovanej definície – ak je 5minútový ischemický atak letálny pre 40 % neurónov CA1 hipokampu, je súèasne subletálny pre zvyšných 60 % CA1 neurónov, ale aj pre „milióny“ ïalších buniek mozgu, u ktorých vyvoláva stav vedúci k vzniku tolerancie. Úplná tolerancia je potom zavàšená aplikáciou druhého stresu – postkondicionovanie. Predpokladáme, že neuróny nachádzajúce sa v procese oneskorenej smrti, manifestujúcej sa až tri dni po ischémii, sú poèas prvých dvoch dní schopné vytvoriś si základ ischemickej tolerancie. Ak však tolerancia nie je finalizovaná opakovaným stresom, dochádza k odumretiu týchto buniek. Naše výsledky ukázali, že tzv. oneskorená smrś neurónov najcitlivejších oblastí mozgu môže byś primeraným, správne naèasovaným opakovaným stresom zastavená a bunky sú schopné prežiś dávky prevyšujúce letálnu ischémiu (10–15 minút) (Danielisova et al., 2012), ale aj niektoré druhy apoptózu vyvolávajúcich intoxikácií (Burda et al., 2009). V posledných rokoch sa èoraz èastejšie objavujú práce založené na tzv. rýchlom postkondicionovaní, spoèívajúcom v opakujúcom sa striedaní spravidla troch krátkych (10–30sekundových) období reperfúzie a ischémie pri nástupe reperfúzie tkaniva. Tento postup, ktorého výsledkom je logicky znížená tvorba vo¾ných kyslíkových radikálov, je ve¾mi úèinný. Z klinického h¾adiska je však otázna jeho aplikácia v dôsledku nutnosti terénnych resuscitácií, prípadne urèenia správneho momentu obnovy cirkulácie. K aplikácii v klinickej praxi sa viac približuje nový koncept, vzdialené ischemické postkondicionovanie prevedené ako striedanie nieko¾kých krátkych periód renálnej ischémie a reperfúzie tesne pred reperfúziou koronárnej artérie, ktoré znížilo ve¾kosś infarktu myokardu u potkanov. Naša koncepcia oneskoreného postkondicionovania otvára využitie dvojdòového terapeutického okna medzi ischemickým (aj toxickým) atakom a nástupom oneskorenej smrti neurónov v najcitlivejších regiónoch mozgu (CA1 hipokampu). Krátkodobé zastavenie srdcovej èinnosti, topenie, dusenie, úraz alebo intoxikácia, èiže stavy vyvolávajúce apoptotickú neurodegeneráciu môžu skonèiś smrśou, dlhodobou kómou, prípadne pretrvávajúcim śažkým poškodením mozgu. Rovnaké následky môžu vyvolaś aj stavy ložiskovej ischémie mozgu po upchatí alebo prasknutí cievy. Nami objavené dvojdòové terapeutické okno, poèas ktorého sa dá odvrátiś oneskorená smrś neurónov bolo overené na stovkách zvierat a potvrdené aj v zahranièných laboratóriách. Použitie postkondicionovania dáva možnosś jeho kombinovania s farmakologickými lieèebnými postupmi. Poznatky získané pri štúdiu ischemickej tolerancie môžu byś použite¾né pri porovnávacích štúdiách s multidrogovou rezistenciou a naopak.

62

Práca bola finanène podporená grantmi VEGA 2/0066/12 a 2/0092/12 a realizáciou projektu „Nové možnosti záchrany neurónov v procese oneskorenej smrti použitím nešpecifických stresorov.“ ITMS 26220220043 financovaného z Európskeho fondu regionálneho rozvoja. Literatúra: 1. Burda J, Hrehorovská M, García LB, Danielisová V, Cizková D, Burda R, Némethová M, Fando JL, Salinas M. Role of protein synthesis in the ischemic tolerance acquisition induced by transient forebrain ischemia in the rat. Neurochem Res 2003, 28(8):1213-1219. 2. Burda J, Matiasová M, Gottlieb M, Danielisová V, Nemethová M, Garcia L, Salinas M, Burda R. Evidence for a role of second pathophysiological stress in prevention of delayed neuronal death in the hippocampal ca1 region. Neurochem Res 2005, 30:1397-1405. 3. Burda J, Danielisová V, Nemethová M, Gottlieb M, Matiasová M, Domoraková I, Mechirová E, Ferikova M, Salinas M, Burda R. Delayed postconditionig initiates additive mechanism necessary for survival of selectively vulnerable neurons after transient ischemia in rat brain. Cell Mol Neurobiol 2006,26:1139-1149. 4. Burda J, Danielisová V, Nemethová M, Gottlieb M, Kravèuková P, Domoraková I, Mechirová E, Burda R. Postconditioning and anticonditioning: possibilities to interfere to evoked apoptosis. Cell Mol Neurobiol. 2009, 29:821-825. 5. Danielisová V, Nemethová M, Gottlieb M, Burda J. Changes of endogenous antioxidant enzymes during ischemic tolerance acquisition. Neurochem Res 2005,30:559-565. 6. Danielisová V, Nemethova M, Gottlieb M, Burda J. The changes in endogenous antioxidant enzyme activity after postconditioning. Cell Mol Neurobiol. 2006, 26:1181-1191. 7. Danielisová V, Gottlieb M, Nemethová M, Kravèuková P, Domoráková I, Mechirová E, Burda J. Bradykinin postconditioning protects pyramidal CA1 neurons against delayed neuronal death in rat hippocampus. Cell Mol Neurobiol. 2009, 29:871-878. 8. Danielisova V, Burda J, Nemethova M, Gottlieb M, Burda R. An effective combination of two different methods of postconditioning. Neurochem Res. 2012, 37:2085-2091. MVDr. Viera Danielisová, PhD. e-mail: [email protected] KRÁTKODOBÉ PÔSOBENIE RÔZNYCH ÈUCHOVÝCH PODNETOV OVPLYVÒUJE DISTRIBÚCIU FOS POZITÍVNYCH BUNIEK V NEUROGÉNNEJ OBLASTI ÈUCHOVÉHO SYSTÉMU POTKANA SHORT-TIME EXPOSURE TO VARIOUS ODOR STIMULI AFFECTS THE DISTRIBUTION OF FOS-POSITIVE CELLS IN THE OLFACTORY SYSTEM NEUROGENIC AREA OF THE RAT Fabianová Kamila, Blaško Juraj, Martonèíková Marcela, Almašiová Viera2, Raèeková Enikõ 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice, Slovenská republika 2 Univerzita veterinárskeho lekárstva, Košice, Slovenská republika Súhrn: Cie¾om práce bolo sledovaś, èi vystavenie dospelých potkanov stresovým stimulom èuchového charakteru spôsobuje zmeny v distribúcii Fos pozitívnych buniek v neurogénnej oblasti èuchového systému, ktorá je reprezentovaná subventrikulárnou zónou (SVZ), rostrálnou migraènou dráhou (RMS) a èuchovým bulbom (BO). Dospelé potkany boli na jednu hodinu vystavené umelej alebo prírodnej vôni (vôòa maèky). Po ukonèení pôsobenia èuchových stimulov sme mozgy potkanov spracovali pomocou imunohistochémie a sledovali sme lokalizáciu Fos pozitívnych buniek. Už jednorázové vystavenie dospelého potkana èuchovému podnetu spôsobí zmeny v poète a distribúcii Fos pozitívnych buniek vo všetkých nami pozorovaných èastiach neurogénnej oblasti èuchového systému, prièom každá èasś reaguje na èuchový podnet odlišne. Naše výsledky naznaèujú, že neurogénna oblasś èuchového systém obsahuje dráhy, ktoré sa podie¾ajú na prenose signálov potrebných na indukciu expresie Fos. K¾úèové slová: Fos pozitivita, èuchový podnet, neurogenéza v dospelosti, rostrálna migraèná dráha, èuchový bulbus, imunohistochémia Summary: The aim of present study was to demonstrate that single exposure of adult rats to various odor stimuli induces immediate changes in Fos positivity within the olfactory system neurogenic region, which is represented by subventricular zone (SVZ), the rostral migratory stream (RMS) and the olfactory bulb (BO). Adult rats were exposed to artificial odor or natural odor (cat odor) for 1 hour. After finishing the experiments immunohistochemical localization of Fos was studied. We

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 have found that even single exposure to odor stimuli represents a stressful event that caused changes in number and distribution of Fos positive cells in examined neurogenic region and that individual parts of this region respond to stressful stimuli differently. Our results suggest that the olfactory system neurogenic region possesses the pathways to transmit the signals needed for Fos expression. Key words: Fos positivity, odor stimuli, adult neurogenesis, rostral migratory stream, olfactory bulb, immunohistochemistry Úvod: Vo viacerých štúdiách bola c-Fos imunohistochémia použitá za úèelom preskúmania mechanizmov aktivácie mozgu laboratórnych zvierat, ktoré boli vystavené stresovým prípadne anxiogénnym stimulom (Dielenberg et al., 2001b). C-fos je bunkový proto-onkogén patriaci do skupiny skorých génov transkripèných faktorov. Tento gén je súèasśou vírusového onkogénnu v-fos, ktorý je prítomný u vírusov spôsobujúcich osteogénne sarkómy u myší. C-fos kóduje jadrový proteín Fos, ktorého hladina dosiahne maximum asi 2 hodiny po indukcii transkripcie jeho génu (Harris, 1998) a úplne vymizne do 4 hodín po stimulácii (Morgan a Curran, 1991). Fos proteín vytvára s ïalším jadrovým proteínom (Jun) heterodimerický Fos-Jun komplex, ktorý v DNA reguluje následnú expresiu cie¾ových génov. Týmto spôsobom sa c-fos uplatòuje v kaskáde prenosu signálov, premieòajúcich krátkodobé vonkajšie podnety bunky na dlhodobejšie intracelulárne zmeny. V posledných rokoch využívajú vedci v rámci štúdia vplyvu stresu najmä živoèíšne modely s vysokou etologickou relevanciou (Hendrie et al., 1996). Základom takéhoto modelu je vystavenie laboratórnych zvierat stresovým stimulom, ktoré imitujú stresové stimuly bežne prítomné v prírode a nie umelo vytvoreným stimulom, ktoré sú èasto používané v laboratóriách. Použitie takýchto prirodzených stimulov umožòuje vyvinutie precíznejších emocionálnych stavov a obranného správania a vedie k lepšiemu modelovaniu a analýze strachu a úzkosti. V našich predchádzajúcich štúdiách sme potvrdili, že rôzne èuchové stimuly (èuchová deprivácia, èuchová stimulácia) spôsobujú zmeny v procesoch neurogenézy a výrazne ovplyvòujú anatómiu subventrikulárnej zóny (SVZ), ako aj rostrálnej migraènej dráhy (RMS) (Raèeková et al., 2009; Martonèíková et al, 2011; Lievajová et al., 2011). Preto sme sa v našej práci zamerali na preskúmanie vplyvu umelých èuchových stimulov (voòavka), ako aj prirodzených èuchových stimulov (pach maèky) na tvorbu Fos proteínu v neurogénnej oblasti, ktorá zahàòa BO, RMS a SVZ u dospelého potkana. Materiál a metódy: V pokuse sme použili potkanov kmeòa Wistar albino. Operaèný protokol je upravený pod¾a pravidiel komisie na ochranu zvierat pri Neurobiologickom ústave SAV. Dospelé potkany vo veku 3 mesiace (300–350 g) sme rozdelili do troch skupín. Potkany z prvej skupiny sme umiestnili do behaviorálnej miestnosti a na dobu 60 minút sme ich vystavili umelej vôni. Potkany z druhej skupiny sme po umiestnení do samostatnej miestnosti vystavili pachu maèky na 60 minút. Kontrolné zvieratá, ktoré tvorili tretiu skupinu boli chované v rovnakých podmienkach ako experimentálne zvieratá, bez vystavenia èuchovým stimulom. Po ukonèení pôsobenia èuchových stimulov sme zvieratá zo všetkých skupín nechali 60 minút prežívaś. Po uplynutí doby prežívania sme kontrolné, ako aj experimentálne zvieratá v hlbokej narkóze prepláchli fyziologickým roztokom a následne 4% paraformaldehydom. Mozgy sme nakrájali na 40 μm hrubé rezy a spracovali pomocou Fos imunohistochémie. Výsledky a diskusia: U kontrolných zvierat sme malé množstvo Fos pozitívnych bunky pozorovali v anteriórnej èasti laterálnej komory a pár buniek bolo lokalizovaných aj v SVZ. V RMS kontrolných zvierat sa Fos pozitívne bunky nevyskytovali. 60minútové vystavenie potkana pachu maèky vyvolalo selektívne zmeny množstva Fos pozitívnych buniek v rámci nami pozorovanej neurogénnej oblasti. Zatia¾ èo v SVZ sme zaznamenali mierny nárast poètu Fos pozitívnych buniek, v RMS sme žiadne Fos pozitívne bunky nepozorovali. U zvierat vystavených umelej vôni sme zaznamenali výrazný nárast poètu Fos pozitívnych buniek v RMS, ako aj v SVZ. U potkanov, ktoré boli vystavené umelej vôni sme nepozorovali žiadne zmeny v poète ani v distribúcii Fos pozitívnych buniek v BO. Vystavenie potkana pachu maèky spôsobilo len mierny nárast poètu Fos pozitívnych buniek v BO. Zvýšenie poètu Fos pozitívnych buniek však bolo výrazné v posteriórnej èasti prídavného BO. Pod¾a práce McGregora et al. (2004) je práve posteriórna èasś prídavného BO zodpovedná za detekciu maèacieho pachu a vystavenie habituovaného potkana obojku, ktorý nosila iná maèka vyvolá reaktiváciu prídavného BO (Staples et al., 2008). Naše výsledky naznaèujú, že tie èasti èuchového systému, ktoré sú priamo zapojené do riadenia obranného správania (posteriórna èasś prídavného BO) sú viac citlivé na stresové stimuly ako èasti èuchového systému, ktoré sa na riadení obranných reakcii nepodie¾ajú. Tieto èasti

Postery

reagujú na vonkajšie stimuly len miernym zvýšením Fos pozitivity (BO, anteriórna èasś prídavného BO a SVZ) alebo nereagujú vôbec (RMS). Súhrn: Aj jednorázové vystavenie potkana èuchovým stimulom vyvolá zmeny v poète a distribúcii Fos pozitívnych buniek v neurogénnom regióne, ktorý zahàòa SVZ, RMS a BO, prièom jednotlivé èasti tohto neurogénneho regiónu reagujú na pôsobiace stimuly rozdielne. Práca vznikla s finanènou podporou grantov VEGA 2/0114/12; 2/0181/11. Literatúra: 1. Dielenberg RA, Hunt GE, McGregor IS. Neuroscience 104: 1085-1097, 2001. 2. Harris JA. Brain Res Bull. 45. 1-8, 1998. 3. Hendrie CA, Weiss SM, Eilam D. Pharmacol. Biochem. Behav. 54: 13-20, 1996. 4. Lievajová K, Blaško J, Martonèíková M, Cigánková V, Raèeková E. Eur J Histochem. 19: 55-61, 2011. 5. Martonèíková M, Lievajová K, Orendáèová J, Blaško J, Raèeková E. Acta Histochem. 113: 326-32, 2011. 6. McGregor IS, Hargreaves GA, Apfelbach R, Hunt G.E. J. Neurosci. 24: 4134-4144, 2004. 7. Morgan JI, Curran T. Annu Rev Neurosci. 14: 421-51, 1991. 8. Raèeková E, Lievajová K, Danko J, Martonèíková M, Flesárová S, Almášiová V, Orendáèová J. Cell Mol Neurobiol. 29: 811-9, 2009. 9. Staples LG, McGregor IS, Apfelbach R, Hunt GE. Neuroscience 151: 937-947, 2008. RNDr. Kamila Fabianová, PhD. e-mail: [email protected] AKÚTNE TRAUMATICKÉ PORANENIE MIECHY U MINIPRASIAT A VYPLYVAJÚCE LIEÈEBNÉ TERAPIE ACUTE SPINAL CORD INJURY IN MINIPIGS AND EMERGING TREATMENT THERAPIES Gedrová Š.1, Dubravèík M.4, Lievajová K.1, Schreiberová A.1, Závodská M.1, Kucharíková A.1, Lukáèová N.1, Lukáè I.2, Kafka J.2, Capík I.3, Trbulová A.3, Karasová M.3, Gálik J.1 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice 2 Neurochirurgická klinika, Univerzitná nemocnica L. Pasteura, Košice 3 Univerzita veterinárskeho lekárska a farmácie , Košice 4 Technická Univerzita, Košice, Slovenská republika Súhrn: Traumatické poškodenia miechy majú frekvenciu výskytu približne 20 pacientov na 100 000 obyvate¾ov za rok. Z tohto èísla je asi štvrtina s kompletnou léziou a stratou motorických a senzorických funkcií. Stav pacientov po týchto léziách je ve¾mi vážny a pripúta ich doživotne na invalidný vozík. Doposia¾ neexistuje terapia, ktorá by zabránila sekundárnemu poškodeniu miechy. Náplòou nášho projektu je nájsś efektívny spôsob ochrany miechy pred sekundárnym poškodením po traume a efektívne podporiś jej regeneráciu. K¾uèové slová: kompresia miechy, laminektómia, sekundárne poškodenie, perfúzna komôrka, hypotermia, miniprasatá Summary: Acute traumatic spinal cord injury occurs with an estimated annual frequency 20 patients per 100 000 individuals. About a quarter of them have complete lesion leading to loss of motor and sensory function. The condition of these patients is very serious; they are usually attached to a wheelchair for life. Despite intensive effort, there is still no effective clinical therapy to treat injured spinal cord. The aim of our project is to find an effective treatment of injured spinal cord, mainly by reducing secondary neuronal damage. Key words: spinal cord compression, laminectomy, secondary injury, perfusion chamber, hypothermia, minipigs Úvod: Poranenie miechy je jednou z príèin dlhodobých neurologických dysfunkcií a úmrtnosti pacientov. Patologické dôsledky akútneho poškodenia miechy môžeme rozdeliś do dvoch rozsiahlych chronologických udalostí: primárne poškodenie a sekundárne poškodenie miechy. Primárna fáza je spôsobená mechanickým poškodením nervového tkaniva, v dôsledku èoho dochádza k narušeniu ciev, axónov a bunkových membrán (Rowland et al., 2008). Po tomto prvotnom poranení nasleduje sekundárna fáza poškodenia, ktorá predstavuje sériu deštruktívnych procesov navodených primárnou traumou. Sekundárne poškodenie zahàòa cievnu dysfunkciu, edém, ischémiu, produkciu vo¾ných radikálov, zápal, posuny elektrolytov, oneskorenú apoptózu a excitotoxicitu. V súèastnej dobe neexistuje žiadna úspešná lieèba poranenia miechy, ktorá spôsobuje pacientom motorické a senzorické deficity, vrátane chronických bolestí, autonómnych dysreflexií a sexuálnych dysfunkcií (Hagg a Oudega, 2006).

63

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Podstatným posunom vpred by bol objav úèinného mechanizmu protekcie miechy pred sekundárnym poškodením a podpory neuronálnej regenerácie. Na základe našich skúseností a dostupných dát oèakávame efektívnu redukciu degeneratívnych zmien v poškodenom nervovom tkanive prostredníctvom metódy epidurálneho podchladenia kombinovanej s lokálnou aplikáciou neuroprotektívnych látok v mieste lézie v priebehu 24 až 48 hodín. Materiál a metódy: V projekte sa využíva jedineèný predklinický model traumatického poškodenia miechy u dospelých miniprasiat GottingenMinnesota-Libìchov kríženého kmeòa o priemernej hmotnosti 25–35 kg. Zvieratá sú uspané, umiestnené v imobilizaèom zariadení a poèas operácie udržiavané v inhalaènej anestéze 1,5% sevofluránom v kombinácií s kyslíkom. Správna skeletotopická lokalizácia laminektómie sa urèuje použitím prenosného x-röengenového prístroja. Po laminektómii je trauma vyvolaná poèítaèom-riadeným kompresným zariadením s oce¾ovou kruhovou tyèou o priemere 5 mm umiestnenou dorzo-ventrálne nad exponovaný povrch miechy na dolnej torakálnej úrovni, èo má za následok paraplégiu dolných konèatín (Navarro et al., 2012). Následne sa nad miesto poškodenia implantuje miechová perfúzna komôrka, ktorá umožòuje lokálnu perfúziu obnaženej miechy lieèivými roztokmi. Na monitorovanie neurologického stavu experimentálnych zvierat sa používa 14 bodový neurologický skórovací systém a elektrofyziologické snímanie vyvolaných potenciálov a svalovej aktivity v postihnutých konèatinách. Po ukonèení 1 až 3 mesaènej doby prežívania sú zvieratá transkardiálne prepláchnuté fyziologickým roztokom a fixované 4% paraformaldehydom v 0,1 M fosfátovom pufri (pH 7,4). Odobraté tkanivo miechy je potom postfixované a podrobené histologickej analýze, hlavne za úèelom kvantifikácie poètu a kalibru miechových axónov v mieste poškodenia miechy. Perfúzna komôrka: Výroba perfúznej komôrky je unikátna pre každé zviera. Po kompresii miechy je miesto laminektómie naskenované 3D laserovým skenerom eScan (3D Digital Corp., USA). Získané dáta sú prenesené do 3D softwéru Rhinoceros (McNeel, USA), v ktorom naskenované údaje slúžia ako trojdimenzionálna predloha na výrobu perfúznej komôrky. Finálny model komôrky je vytlaèený v 3D tlaèiarni uPrint SE (Stratasys, USA) z ABS plastu. Celkový proces výroby komôrky – skenovanie, modelovanie a tlaè sa dá uskutoèniś v priebehu jednej hodiny. Výsledky a diskusia: Základnou podmienkou pre zavedenie nových terapeutických postupov do klinickej praxe je využitie ve¾kých laboratórnych zvierat ako špecifických predklinických modelov. Operaèný prístup ku kaudálnej èasti hrudnej miechy si vyžaduje znaèné chirurgické zruènosti. Operácie miniprasiat uskutoèòujú vyškolený neurochirurgovia Univerzitnej nemocnice v Košiciach. Krížený kmeò miniprasiat Gottingen-Minnesota s ošípanými z Ústavu živoèišné fyziologie a genetiky AV ÈR v Libìchove sa okrem iného vyznaèuje hustým ochlpením, èo je pre tento typ experimentu výhodou, nako¾ko takéto zvieratá sú po ochrnutí odolnejšie k rozvoju dekubitov ulcerácií, ktoré sú kritickým faktorom pri dlhodobom prežívaní pokusných zvierat (Šulla et al., 2012). Poèas experimentov sme sledovali úèinnosś implantovanej miechovej perfúznej komôrky v období 12–18 hod. po zásahu. Vyrobená plastová komôrka svojou spodnou plochou kopíruje miesto poškodenia a dokonale zapadá nad obnaženú miechu, na vrchnej èasti obsahuje otvory pre prívodnú a odvodnú hadièku, èím umožòuje dôkladnú perfúziu tkaniva. V experimentálnej skupine 6 zvierat bola prostredníctvom plastovej komôrky uskutoènená lokálna perfúzia miechy s okyslièeným hypotermickým roztokom (4°C fyziologický roztok) s prietokom 2 ml/10 min po dobu 2,5–6 hod. Metóda epidurálneho miechového podchladenie bola vyvinutá na našom pracovisku a úspešne sa dlhodobo využíva pri operáciách torakoabdominálnej aorty vo viacerých chirurgicko-anesteziologických pracoviskách v USA a Japonsku. V priebehu 280–360 minút dosiahla miecha v mieste perfúzie teplotu menej ako 13 °C. Terapeutický postup hypotermie miechy bude v ïalšej experimentálnej skupine kombinovaný s perfúziou miechy roztokom, ktorý obsahuje okyslièené kultivaèné média v kombinácii s rastovými a inými faktormi redukujúcimi sekundárne poškodenie miechy. Predpokladáme, že hypotermia miechy s lokálnou perfúziou neuroprotektívnych látok na obnaženú miechu bude predstavovaś jednu z efektívnych možností neuroprotekcie. Projekt je navrhnutý tak, aby v prípade priaznivých výsledkov mohol byś priamo prenesený do klinickej praxe, kde by mohol byś prvou úèinnou terapiou traumou poškodenej miechy. Práca vznikla vïaka podpore v rámci operaèného programu Výskum a vývoj pre projekt: Tvorba a vývoj diagnostického postupu pri lieèbe traumou poškodenej miechy, kód ITMS: 26220220127, spolufinancovaný zo zdrojov Európskeho fondu regionálneho rozvoja a CE SAV NOREG. Literatura: 1. Rowland WJ, Hawryluk WJG, Kwon B, Fehlings M. Current status of acute spinal cord injury pathophysiology and emerging therapies: promise on the horizon. Neurosurg.Focus, Vol. 25, p. 1-17, 2008.

64

2. Hagg T, Oudega M. Degenerative and spontaneous regenerative processes after spinal cord injury. Journal of Neurotrauma, Vol. 23, p.264-280, 2006. 3. Navarro R, Juhas S, Keshavarzi S, Juhasova J, Motlik J, Johe K, Maršala S, Scadeng M, Lazar P, Tomori Z, Schulteis G, Beattie M, Ciacci JD, Maršala M. Chronic spinal compression model in minipigs: A systematic behavioral, qualitative and quantitative neuropathological study. Journal of Neurotrauma, Vol. 29, p. 1-15, 2012. 4. Šulla I, Boldižár M, Raèeková E, Balik V. Thoracic laminectomy technique in minipigs. Folia veterinaria, Vol. 56, p. 35-39, 2012 Mgr. Štefánia Gedrová e-mail: [email protected] BRILLIANT BLUE G REDUKUJE POŠKODENIE MOZGU PO MOZGOVEJ PRÍHODE BRILLIANT BLUE G REDUCES BRAIN DAMAGE AFTER STROKE Gottlieb Miroslav, Bonová Petra, Némethová Miroslava, Burda Jozef, Danielisová Viera Neurobiologický ústav SAV, Košice, Slovenská republika Súhrn: Akútne mozgovocievne ochorenia väèšinou klasifikované ako mozgová príhoda sú najèastejšie poruchy centrálneho nervového systému. Prechodná ložisková mozgová ischemia (stroke) vedie k rozsiahlemu excitotoxickému poškodeniu neurónov a glie. Poèas ischémie je spolu s uvo¾nením glutamátu zvýšená aj hladina mimobunkového ATP, ktoré aktivuje purínergné receptory, špeciálne ionotropné receptory P2X. Nadmerná aktivácia receptora podtypu P2X7 môže viesś k excitotoxickej bunkovej smrti. V práci sme za úèelom štúdia neuroprotektívneho efektu Brilliant Blue B (BBG), špecifického inhibítora receptora P2X7, použili model prechodnej ložiskovej ischémie u potkanov navodením oklúzie strednej mozgovej tepny (MCAO). Aplikácia BBG v tomto modeli spôsobuje redukciu objemu infarktovej zóny až o 50 % v porovnaní so skupinou zvierat, ktorým bol podaný fyziologický roztok. Tieto výsledky ukazujú, že receptor P2X7 je tiež sprostredkovate¾om poškodenia tkaniva po mozgovej príhode. To poukazuje na skutoènosś, že skupina purínergných receptorov môžu byś vhodným molekulárnym cie¾om pri vývoji terapeutických postupov zmieròujúcich poškodenenie tkaniva po mozgovej príhode. K¾úèové slová: fokálna ischémia, excitotoxicita, purínergný receptor P2X7, Brilliant Blue G Summary: Acute cerebrovascular diseases mostly classified as ischemic strokes are the most frequent disorders of the central nervous system. Transient focal cerebral ischemia leads to extensive release excitotoxic neuronal and glial damage. During ischemia together with glutamate releas is increased level of extracellular ATP which activate purinergic receptors, especially ionotropic P2X receptors. Overactivation of subtype P2X7 receptors can induce excitotoxic cell death. We used middle cerebral artery occlusion (MCAO) in rats as a model of transient focal cerebral ischemia to study the neuroprotective effect of Brilliant Blue G (BBG), selective inhibitor of P2X7 receptor. Treatment with BBG produced about 50% reduction in the extent of brain damage compared to treatment with vehicle alone. These results show that P2X7 purinergic receptors mediate tissue damage in neurons following transient brain ischemia. Therefore, these receptors are a relevant molecular target for the development of new treatments to attenuate brain damage following stroke Key words: focal ischemia, excitotoxicity, purinergic receptor P2X7, Brilliant Blue G Nukleotid adenozíntrifosfát (ATP) je v organizme využívaný ako primárny zdroj energie pre prakticky všetky bunkové èinnosti. Extracelulárne ATP má tiež úlohu v signalizácii, a tak bol zavedený pojem purinergná signalizácia. ATP funguje ako vysielaè a kotransmiter v nervovom systéme, tak v periférnych nervoch, ako aj v centrálnom nervovom systéme. Ve¾ká èasś biologických procesov je sprostredkovaná cez purinergné receptory P2 nachádzajúce sa v plazmatickej membráne buniek a je prenášaná práve extracelulárnym ATP. Iónotropné purínergné receptory P2X sú membránové iónové kanály aktivované väzbou extracelulárneho ATP, ktorým sa priraïuje množstvo významých funkcií, z ktorých mnohé sú patofyziologické (Khakh a North, 2006). Špeciálne P2X7 receptor je zapojený v takých procesoch, ako je zápal, bunková proliferácia a apoptóza (Burnstock, 2007) a v nervovom systéme sa podie¾a na regulácii rôznych nervových funkcií, napríklad pri modulaènom uvo¾òovaní neurotransmiterov alebo aktivácii mikroglie a astroglie (Sperlagh et al., 2006). Ak je receptor P2X7 dlhodobo aktivovaný, umožòuje prestup molekúl s vyššou molekulovou

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 hmotnosśou (Surprenant et al., 1996). Táto funkcia umožòuje zvýšiś cytoplazmatickú koncentráciu Ca2+, èo súvisí s bunkovou smrśou. Pokia¾ ide o jeho aktiváciu, vyžaduje sa prítomnosś zvýšenej koncentrácie extracelulárneho ATP, teda udalosś, ku ktorej dochádza v patologických podmienkach ako trauma alebo ischémia (Melani et al., 2005). Excitotoxický jav je súèasśou neurodegeneratívnych procesov pri chronických a predovšetkým pri akútnych neurologických onemocneniach ako mozgová tromboembólia spôsobujúca ischémiu. Použitie antagonistov iónotropných glutamátergných receptorov znižuje neuronálnu smrś spôsobenú kyselinou glutámovú v experimentálnych modeloch hypoxie a mozgovej ischémie. Receptory P2X7 boli tiež predmetom štúdia pri lieèbe ochorení CNS ako trauma alebo ischémia. Brilliant Blue G (BBG) je antagonista pre niektoré receptory P2X, ale u potkana je 1000krát silnejší antagonista pre P2X7 než pre zvyšok receptorov, a preto je považovaný za antagonistu pre tento receptor (Anderson a Nedergaard, 2006). Pri MCAO u potkanov, modelu prechodnej ložiskovej mozgovej ischémie, sme študovali neuroprotektívny efekt BBG, selektívneho inhibítora P2X7 receptora. Materiál a metódy: V našich pokusoch sme použili dospelé samce potkana kmeòa Wistar s hmotnosśou 270–330 g, chované v štandardných podmienkach. Prechodnú ložiskovú ischémiu mozgu sme navodili oklúziou strednej mozgovej tepny (a. cerebri media  MCA) intraluminálnym zavedením nylonového filamentu (4/0) s teplom zaobleným koncom (Longa et al., 1989). Po uplynutí doby ischémie (90 min.) sme nylonové vlákno vybrali a obnovili cirkuláciu krvi v mozgu. Antagonistu receptora P2X7, Brilliant Blue G (BBG), sme aplikovali intraperitoneálne v dávke 30 mg/kg telesnej hmotnosti dvakrát denne každých 12 hodín poèas troch dní. Prvú dávku sme podali 30 min po navodení ischémie. Zvieratám slúžiacim ako pozitívna kontrola bol injikovaný fyziologický roztok. Neurologický deficit bol urèený u každého zvieraśa na èíselnej stupnici 0–4 na konci ischemie, 60 min. po MCAO a neskôr v intervaloch 24 hodin. Bodovací systém: 0, žiadny deficit; 1, pri zdvihnutí potkana za chvost do výšky 1 m, predná kontralaterálna konèatina nie je natiahnutá a trup sa vytáèa na kontralaterálnu stranu; 2, ako stupeò 1 plus znížená odolnosś voèi boènému tlaku z ipsilaterálnej strany alebo padanie na kontralaterálnu stranu; 3, rovnaké správanie ako pri stupni 2, navyše s jednostranným krúžením na kontralaterálnu stranu; 4, žiadný spontánny pohyb. Potkanov s neurologickým deficitom nižším ako 2 sme zo štúdii vylúèili. Zvieratá boli dekapitované po 3 dòoch recirkulácie, mozgy boli rýchlo odstránené, krájané na 2 mm rezy pomocou matrice a farbené s 1% roztokom 2,3,5-triphenyl tetrazolium chloridu (TTC), ktorý farbí nepoškodené nervové tkanivo do èervena. Poškodené oblasti mozgu sa javia ako biele. Po zafarbení sme rezy fixovali 10% formaldehydom a skenovali za úèelom vyhodnotenia objemu mozgového infarktu. Výsledky sú uvedené ako priemer ± SD. Výsledky a diskusia: V tejto práci sme sa pokúsili vyhodnotiś úèinok BBG, antagonistu receptora P2X7, na modeli mozgovej ložiskovej ischémie indukovanej prechodnou oklúziou strednej mozgovej tepny (MCAO) u potkana. Rozsah poškodenia mozgu po prechodnej MCAO bol znaène znížený u potkanov, ktorým sme podávali BBG (30 mg/kg dvakrát denne; n = 7) poèas troch dní postischemickej recirkulácie. Objem infarktovej zóny v mozgu bol vypoèítaný z tkaniva farbeného s TTC. U zvierat pozitívnej kontroly 3 dni po 90 min MCAO bol objem poškodenej oblasti 222,1 ± 18,1 mm³, zatia¾ èo u zvierat po aplikácii BBG bol objem infarktu znížený na 108,7 ± 32,8 mm³. Výsledky ukázali, že objem poškodenia bol znížený o 51,1 % v porovnaní so zvieratami, ktorým bol injikovaný fyziologický roztok (pozitívna kontrola). Neurologické skóre po 1 hodine reperfuzie bolo podobné u oboch skupín experimentálnych zvierat (2,6 ± 0,3 s fyziologickým roztokom a 2,8 ± 0,3 s BBG). Avšak po 3 dòoch reperfúzie sa neurologické príznaky výrazne zlepšili u potkanov lieèených s BBG (1,2 ± 0,8) oproti pozitívnej kontrole (2,4 ± 1,1). Tieto údaje naznaèujú, že blokovanie purínergných receptorov s BBG po vzniku prechodnej ložiskovej ischémie u potkanov zlepšuje neurologícké príznaky a významne redukuje poškodenie tkaniva. Poškodené bunky vylúèia ve¾a ATP do extracelulárneho prostredia, a ten sa správa ako excitotoxín. Tu sa ponúka hypotéza, že receptory P2X zohrávajú dôležitú úlohu pri úmrti vyvolanom ischémiou. To poukazuje na skutoènosś, že purínergné receptory môžu byś vhodným cie¾om pri vývoji nových terapeutických postupov zmieròujúcich poškodenenie tkaniva po mozgovej príhode. Práca bola vypracovaná v rámci riešenia projektov VEGA 2/0092/12 a VEGA 2/0066/12 a realizáciou projektu „Nové možnosti záchrany neurónov v procese oneskorenej smrti použitím nešpecifických stresorov.“ ITMS 26220220043 financovaného z Európskeho fondu regionálneho rozvoja.

Postery

Literatúra: 1. Anderson CM, Nedergaard M (2006). Emerging challenges of assigning P2X7 receptor function and immunoreactivity in neurons. Trends in Neuroscience 29: 257-262. 2. Burnstock G (2007). Physiology and pathophysiology of purinergic neurotransmission. Physiological Reviews 87: 659-797. 3. Khakh BS, North RA (2006). P2X receptors as cell surface ATP sensors in health and disease. Nature 442: 527-532. 4. Longa EZ, Weinstein PR, Carlson S, Cummins R. Reversible middle cerebral artery occlusion without craniectomy in rats. Stroke1989; 20:84-91. 5. Melani A, Turchi D, Vannucchi MG, Cipriani S, Gianfriddo M, Pedata F (2005). ATP extracellular concentrations are increased in the rat striatum during in vivo ischemia. Neurochemestry International 47(6): 442-8. 6. Sperlágh B, Vizi S, Wirkner K, Illes P (2006). P2X7 receptors in the nervous system. Progress in Neurobiology 78: 327-346. 7. Surprenant A, Rassendren F, Kawashima E, North RA, Buell G (1996). The cytolytic P2Z receptor for extracellular ATP identified as a P2X receptor (P2X7). Science 272: 735-738. RNDr. Miroslav Gottlieb, CSc. e-mail: [email protected] ZMENY NITRERGICKÝCH NEURÓNOV V PREFRONTÁLNEJ KÔRE DOSPELÝCH POTKANOV PO PODANÍ KYSELINY RETINOVEJ CHANGES OF NITRERGIC NEURONS IN THE PREFRONTAL CORTEX OF ADULT RATS AFTER ADMINISTRATION OF RETINOIC ACID Hvizdošová Natália, Kluchová Darina, Tomášová Lenka, Boleková Adriana Ústav anatómie, Lekárska fakulta, Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach Súhrn: Kyselina retinová, aktívna forma vitamínu A, je dôležitý determinant pre vývoj centrálneho a periférneho nervového systému. Deficit, ale tiež nadbytok vitamínu A môže byś teratogénny. V centrálnom nervovom systéme boli zaznamenané malformácie, hydrocefalus, spina bifida, anophtalmia a microphtalmia. Je preukázané, že retinoidy regulujú gény, ktoré kontrolujú diferenciáciu neurónov. V práci sme sa zamerali na výskyt nitrergických neurónov v prefrontálnej kôre potkana po podaní kyseliny retinovej, na ich morfologickú skladbu a prípadné zmeny. U potkanov (P90) sme porovnávali fyziologický stav kôry mozgu a stav po ovplyvnení retinoidmi. Kyselina retinová bola podaná matke na 14., 15. a 16. deò gravidity (E14-16). Nitrergické neuróny v prefrontálnej kôre kontrolných zvierat boli intenzívne tmavomodro zafarbené, prevažne multipolárne s priemernou dåžkou dendritov 75 μm. Rovnaký morfologický obraz sme zaznamenali u experimentálnych zvierat, ktorým bola prenatálne podaná kyselina retinová. Z našich výsledkov vyplýva, že kyselina retinová podaná na E14-16 gravidným samiciam nemá vplyv na morfologicky obraz nitrergických neurónov v prefrontálnej kôre mozgu potkanov. K¾úèové slová: prefrontálna kôra, nitrergické neuróny, vitamín A Summary: Retinoic acid, the active form of vitamin A, is an important determinant for the development of the central and peripheral nervous system. Deficit, but also an excess of vitamin A may be teratogenic. In the central nervous system have been reported malformations, hydrocephalus, spina bifida, anophtalmia and microphtalmia. It is shown that retinoids regulate genes that control neuronal differentiation. In this paper we focus on appearance nitrergic neurons in the prefrontal cortex of the rats after administration of retinoic acid on the morphology. Rats (P90), we compared the physiological state of the brain cortex and the state after treatment retinoids. Retinoic acid was administered to the mother at 14, 15 and 16 day of pregnancy (E14-16). Nitrergic neurons in the prefrontal cortex of control animals were intensely stained dark blue, mostly multipolar dendrites with an average length of 75 microns. The same morphology was recorded in experimental animals. Our results suggest that retinoic acid administered on E14-16 pregnant female has no affect the morphology nitrergic neurons in prefrontal cortex in the rat brain. Key words: prefrontal cortex, nitrergic neurons, vitamin A Úvod: Kyselina retinová (RA) je biologicky aktívna forma vitamínu A a hrá dôležitú úlohu v rôznych základných životných procesoch, vrátane rozmnožovania, embryonálneho vývoja a diferenciácie buniek (Bonet et al., 2003). Hlavnou úlohou kyseliny retinovej je regulácia génovej expresie. U embryí, RA je nevyhnutná pre rast a vývoj v mnohých orgánových systémoch, ale na druhej strane abnormálna koncentrácia RA,

65

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

napríklad pri lieèbe akné s isotretinoinom mala za následok mnohonásobné malformácie, vrátane abnormalít vo vývoji mozgu (Coberly et al., 1996; McCaffery et al., 2003). Plod je zvlášś citlivý na toxicitu vitamínu A poèas obdobia organogenézy (Combs, 2007). V našej práci sme sledovali vplyv kyseliny retinovej na morfologické zmeny a distribúciu nitrergických neurónov v prefrontálnej kôre mozgu (PFC), ktorá je vzh¾adom na svoje riadiace funkcie pravdepodobne najlepšie prepojeným miesto v mozgu èloveka. Materiál a metódy: V experimente sme použili mozgy dospelých potkanov z kmeòa Wistar, zastúpené boli len samce. Všetky zvieratá sme anestetizovali éterom a usmrtili intrakardiálnou perfúziou fyziologickým roztokom a 4% paraformaldehydom s 1% glutaraldehydom (4% PF+GA) v PBS. Po perfúzii sme zvieratám odobrali mozgy do rovnakého fixaèného roztoku na 4 hodiny. Potom sme tkanivo umiestnili do 15 % sacharózy v 4% PF+ GA v PBS na 1 hodinu a následne do 30% sacharózy v tom istom 4 % PF a inkubovalo sa 24 hodín v chladnièke. Na druhý deò sme tkanivo pomocou kryostatu spracovali na rezy s hrúbkou 45 μm. Tieto rezy sme umiestnili do 30 % sacharózy v PBS. Na znázornenie NADPH-d pozitívnych neurónov sme použili histochemickú metódu NADPH-diaforázu (modifikované pod¾a Scherer-Singler et al., 1983). Po prepratí rezov v PBS sme ich natiahli na podložné sklíèka a dofarbovali 1% neutrálnou èervenou. Výsledky: Uvedené výsledky sme získali z 12 dospelých zvierat (P90). V kontrolnej skupine bolo 5 zvierat a 7 zvierat bolo skupine, ktorej bola prenatálne podaná RA na E14-16. Kontrolné zvieratá: Neuróny prítomné v PFC mali jasne vidite¾né telo oválneho alebo okrúhleho tvaru. Zistili sme prítomnosś multipolárnych neurónov, ktoré tvorí jeden axón a viac dendritov. Prítomné boli aj bipolárne neuróny s jedným axónom a jedným dendritom, tie sa však vyskytovali len ojedinele. Dendrity neurónov boli orientované horizontálne a vertikálne, boli výrazne rozvetvené a zasahovali do väèšej vzdialenosti od bunky (80 μm). Vzh¾adom na laminárnu distribúciu sme v I. a II. mozgovej vrstve nelokalizovali neuróny, ale zistili sme nerovnomerné rozmiestnenie nervových buniek v III.–VI. vrstve mozgovej kôry. Priemerná dåžka výbežkov bola 75 μm. Zvieratá po ovplyvnení RA: Neuróny v PFC po prenatálnom ovplyvnení RA boli intenzívne zafarbené, mali oválny a okrúhly tvar. V mikroskopickom obraze sme zaznamenali prevahu multipolárnych neurónov, bipolárne sa vyskytovali ojedinele. Zistili sme prítomnosś prevažne dlhých dendritov, ktoré boli výrazne rozvetvené a dosahovali priemernú dåžku 74,4 μm. Distribúcia nitrergických neurónov bola totožná s distribúciou týchto neurónov u kontrolných zvierat. Diskusia: Mnoho výskumov spojených s vitamínom A a retinoidmi v nervovom systéme sa zameriava na embryonálny a skorý postnatálny vývoj mozgu. Tieto výskumy sú založené na tom, že retinoidy regulujú gény, ktoré riadia diferenciáciu neurónov. V prefrontálnej kôre potkanov, ktorým bola prenatálne podaná RA, ako biologicky aktívna forma vitamínu A, ktorá napomáha vytvoreniu nervového tkaniva (Maden, 2002), sme zaznamenali výskyt hlavne multipolárnych neurónov, bipolárne neuróny boli prítomné len ojedinele. Mikroskopický obraz získaný z rezov mozgu potkanov bol rovnaký v skupine kontrolných zvierat a v skupine experimentálnych zvierat. Záver: Nami získané výsledky poukazujú na to, že kyselina retinová podaná na E14-16 gravidným samiciam pravdepodobne nemá vplyv na morfologicky obraz nitrergických neurónov v prefrontálnej kôre mozgu potkanov. Podporené grantom VEGA è. 1/0154/11 grantovej agentúry MŠ SR. Literatúra: 1. Bonet ML, Ribot J, Felipe F, Palou A. Vitamin A and the regulation of fat reserves. Cell Mol Life Sci 2003; 60: 1311-1321. 2. Coberly S, Lammer E, Alashari M. Retinoic acid embryopathy: case report and review of literature. Pediatr Pathol Lab Med 1996; 16: 823-836. 3. Combs GF. The Vitamins. Fundamental Aspects in Nutrition and Health (3rd ed.). Burlington: Elsevier Academic Press 2007: 600. 4. Maden M. Retinoid signalling in the development of the central nervous system. Nature Reviews, Neuroscience 2002; 3: 843-853. 5. McCaffery PJ, Adams J, Maden M, Rosa-Molinar E. Too much of a good thing: retinoic acid as an endogenous regulator of neural differentiation and exogenous teratogen. Eur J Neurosci 2003; 18: 457-472. 6. Scherer-Singler U, Vincent SR, Kimura H, McGeer EG. Demonstration of a unique population of neurons with NADPH-diaphorase histochemistry. J. Neurosci. Methods 1983; 9: 229-234. MVDr. Natália Hvizdošová e-mail: [email protected]

66

NIKOTIN ÈÁSTEÈNÌ POTLAÈUJE NÁSLEDNÉ KOROVÉ VÝBOJE U DOSPÍVAJÍCÍCH POTKANÙ PO EXPOZICI HYPOXII NICOTINE PARTIALLY SUPPRESSES EVOKED CORTICAL DISCHARGES IN ADOLESCENT RATS EXPOSED TO HYPOXIA Jandová Kateøina, Marešová Dana, Pokorný Jaroslav, Riljak Vladimír Fyziologický ústav 1. lékaøské fakulty Univerzity Karlovy, Praha Souhrn: Nikotin je èasto zneužívaná droga a hlavní psychoaktivní substance tabákového kouøe. Tato studie se zamìøila na možný zmíròující úèinek nikotinu u 35denních potkanù vystavených akutní hypobarické hypoxii (9000 m po dobu jedné hodiny). 15 minut pøed expozicí hypoxii byla zvíøata premedikována nikotinem. Následující den po implantaci elektrod byl sledován vliv nikotinu a na délku trvání korových následných výbojù (KNV). Podání nikotinu snížilo hypoxií vyvolanou mortalitu a navíc potlaèilo délku KNV experimentálních zvíøat. Naše data pøedstavují antikonvulzivní úèinky nikotinu u dospívajících potkanù. Mechanizmus neuroprotektivního úèinku nikotinu zahrnuje ovlivnìní kalciové homeostázy, zvýšení syntézy rùstových faktorù, inhibici kaspázových kaskád a jeho antioxidaèní vlastnosti. Klíèová slova: hypoxie, nikotin, korové následné výboje, potkan Summary: Nicotine is widely used drug of abuse and the main psychoactive ingredient of tobacco smoking . This study focused on the possible beneficial effects of nicotine against the high-altitude hypoxia (9000 m for one hour) on 35–day-old rats. 15 min prior to hypoxia exposition rats were treated with nicotine. Next day electrodes have been implanted and the effects of nicotine and hypoxia (or both factors) on duration of afterdischarges (ADs) were tested. Administration of nicotine declined the hypoxia-induced mortality, moreover brought about suppression of ADs in experimental animals. Taken together, our data show that nicotine exhibits an anticonvulsant effect in adolescent rats.The mechanisms of nicotine neuroprotective properties include probably the influence of calcium homeostasis, increase synthesis of variety of growth factors, inhibition of the caspase cascades and antioxidant capability of nicotine. Key words: hypoxia, nicotine, cortical afterdischarges, rat Úvod: Nejen samotná hypoxie mozku, ale i následná reperfuze vyvolává závažné zmìny vnitøního prostøedí, které ve svých dùsledcích mìní funkce a strukturu nervových i gliových bunìk. Z experimentálních nálezù vyplývá, že existuje øada látek, které mohou tyto negativní zmìny v mozku zmírnit (Vannucci and Hagberg, 2004; Perlman, 2006). Jedním z nich je nikotin, hlavní alkaloid obsažený v tabákovém kouøi. Pùsobí prostøednictvím acetylcholinových receptorù lokalizovaných na cholinergních synapsích v periferním i centrálním nervovém systému. Pøítomnost rùzných variant v zastoupení podjednotek tìchto receptorù urèuje jak farmakologické, tak i funkèní vlastnosti nikotinového receptoru (Paterson a Norberg, 2000). Využití pozitivního úèinku nikotinu na èinnost centrálního nervového systému se oèekává zejména pøi jeho neurodegenerativním postižení (napø. Alzheimerova a Parkinsonova choroba), jejichž incidence narùstá s prodlužující se délkou života lidské populace (Shimohama, 2009). V animálních modelech stáøí zlepšoval nikotin uèení a pamìś, zmíròoval deficit tìchto kognitivních vlastností (Carrasco et al., 2006). Preventivní úèinek nikotinu se projevil i snížením úbytku bunìk v hipokampu po podání kyseliny kainové, jejíž aplikace je akceptována jako model denegerativních chorob mozku (Riljak et al., 2007). Vzhledem k mnohoèetnému možnému pùsobení nikotinu v centrálním nervovém systému, jsme se rozhodli zjistit, jak jednorázové podání nikotinu ovlivní korovou excitabilitu zmìnìnou úèinkem hypoxie u dospívajících potkanù. Metodika: Všechny experimenty probìhly v souladu s vyhláškou evropské komise (86/609/EEC) a provádìcími pøedpisy Zákona na ochranu zvíøat Èeské republiky. Použili jsme potkany chované za standardních podmínek (tepelný a svìtelný režim, potrava a voda ad libitum). Experimenty byly provedeny na volnì pohyblivých samcích potkanù kmene Wistar starých 35 dnù. 15 minut po i.p. aplikaci nikotinu (1 mg/ kg, rozpuštìný ve fyziologickém roztoku) byla zvíøata umístìna do hypobarické komory a vystavena hypoxii (simulovaná výška 9000 m, 6,4 kPa) po dobu 60 min. Kontrolním potkanùm byl pøed expozicí hypoxie i.p. podán fyziologický roztok. Následující den (24 hodin po hypoxii) byly zvíøatùm v chirurgické narkóze implantovány korové registraèní a stimulaèní elektrody: dvì stimulaèní elektrody nad pravou senzorimotorickou oblastí, elektroda registraèní nad levou senzorimotorickou a nad obìma okcipitálními zrakovými oblastmi. Referenèní elektroda byla umístìna na nosní kost. Po 5minutové registraci spontánního elektrokortikogramu byla stimulována senzorimotorická kùra po dobu 15 s (bipolární pulzy

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 o frekvenci 8 Hz, délka pulzu 1 ms), intenzita stimulu nutná k vyvolání KNV byla 3–5 mA. Stimulace byla opakována ještì 5×, vždy 1 minutu od ukonèení pøedchozího KNV, jehož délka trvání byla hodnocena. Výsledky: Jednorázová aplikace nikotinu statisticky významnì snížila mortalitu zvíøat vyvolanou akutní hypobarickou hypoxií. Výsledky dále prokázaly èásteèný úèinek nikotinu na excitabilitu mozku ovlivnìnou hypoxií. V porovnání s kontrolními zvíøaty aplikace nikotinu pøed expozicí hypoxii vyvolala statisticky významné zkrácení KNV pouze po 4. a 5. stimulaci. V rámci srovnání délky jednotlivých KNV s prvním KNV podání nikotinu signifikantnì potlaèilo excitabilitu (3.–6. KNV). Diskuze: Stavba a funkce nervového systému se bìhem vývoje výraznì mìní. S tím souvisí i jiné zastoupení jednotlivých typù receptorù v mediátorových systémech. Významné vývojové zmìny se týkají i nikotinového acetylcholinového receptoru, a tak reakce mláïat potkanù po podání nikotinu se èasto liší od reakcí u dospìlých zvíøat (Shearman et al., 2008). Aèkoliv úèinek nikotinu jako neuroprotektivní látky není zcela znám, je jasné, že nikotin hraje výraznou úlohu v udržování kalciové homeostázy nervové buòky, v inhibici kaspázových kaskád a má i antioxidaèní úèinky (Ferrea a Winterer, 2009; Newman et al., 2002). V našem experimentu jsme u dospívajících potkanù prokázali èásteèný antikonvulzivní úèinek nikotinu, který tak vedl ke zmírnìní následkù akutní hypoxie. Nikotin se jeví jako velmi slibná látka, která by v budoucnu mohla být použita k léèbì nìkterých onemocnìní CNS, pøedevším pak onemocnìní spojených s degenerativními zmìnami neuronální tkánì. Práce byla podporována grantem PRVOUK-P34/LF1/7. Literatura: 1. Carrasco C, Vicens P, Redolat R. Neuroprotective effects of behavioural training and nicotine on age-related deficits in spatial learning. Behav Pharmacol 2006; 17: 441-52. 2. Paterson D, Norberg A. Neuronal nicotinic receptors in the human brain. Progr Neurobiol 2000; 61: 75–111. 3. Ferrea S, Winterer G. Neuroprotective and neurotoxic effects of nicotine. Pharmacopsychiatry 2009; 42: 255-265. 4. Newman MB, Arendash GW, Shytle RD, Bickford PC, Tighe T, Sanberg PR. Nicotine‘s oxidative and antioxidant properties in CNS. Life Sci 2002; 71: 2807-2820. 5. Perlman JM. Intervention strategies for neonatal hypoxic-ischemic cerebral injury. Clin Ther 2006; 28: 1353-1365. 6. Riljak V, Milotová M, Jandová K, Pokorný J, Langmeier M. Morphological changes in the hippocampus following nicotine and kainic acid administration. Physiol Res 2007; 56: 641-649. 7. Shearman E, Fallon S, Sershen H, Lajtha A. Nicotine-induced monoamine neurotransmitter changes in the brain of young rats. Brain Res Bull 2008; 76: 626-639. 8. Shimohama S. Nicotinic receptor-mediated neuroprotection in neurodegenerative disease models. Biol Pharm Bull 2009; 32: 332-336. 9. Vannucci SJ, Hagberg H. Hypoxia-ischemia in the immature brain. J Exp Biol 2004; 207: 3149-3154. MUDr. Kateøina Jandová, Ph.D. e-mail: [email protected] ÚÈAST GHRELINOVÝCH MECHANIZMÙ V MORFINOVÉM RELAPSU U POTKANÙ PARTICIPATION OF GHRELINE MECHANISMS IN MORPHINE RELAPSE IN RATS Jeøábek Pavel1, Šustková-Fišerová Magdalena1, Havlíèková Tereza1, Kaèer Petr2, Kršiak Miloslav1 1 Ústav farmakologie, Univerzita Karlova v Praze, 3. lékaøská fakulta 2 Ústav organické technologie, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Souhrn: Ve snaze najít nové úèinnìjší pøístupy v obtížné léèbì drogových závislostí, se v posledních letech øada prací zabývá nadìjným výzkumem vztahù mezi peptidy ovlivòujícími pøíjem potravy a pøedevším alkoholovou závislostí. Obdobným mechanizmùm u opioidní závislosti se dosud vìnuje minimum prací, proto jsme se zamìøili na výzkum úlohy ghrelinu v mechanizmech opioidního relapsu. V modelu morfinového relapsu u potkanù jsme vedle zmìn v chování zvíøat zároveò pomocí CNS mikrodialýzy in vivo monitorovali hladiny nìkolika základních mediátorù, jež se úèastní závislostních procesù v nucleusaccumbensshell, struktuøe dùležité pro pocit odmìny a žádostivosti po droze. Pozorovaná dopaminergní i behaviorální senzitizace, vyvolaná provokaèní dávkou morfinu bìhem morfinové abstinence, pøedstavuje jeden z experimentálních modelù opioidního relapsu. Ghrelinový antagonista JMV2959 v naší studii snížil jak dopaminergní senzitizaci v nukleus accumbens,

Postery

tak i senzitizaci k stimulaèním prvkùm v chování potkanù, což podporuje pøedstavu možnosti využití látky na bázi ghrelinového antagonisty v léèbì opioidního relapsu. Klíèová slova: ghrelin, morfin, závislost, relaps, neurobiologické mechanizmy Summary: In order to find new effectiv eapproaches to thetreatment of drug addiction, a number of research works dealing withth erelationship between appetite regulativ peptides and alkohol dependence have been developed. However, only a few works deal with related problems in opioid dependence. Thus, our study focuses on there search of the role of ghrelinein opioid relapses. In themorphine-relapse model,behavioral ganges were monitored in rats simultaneously with the CNS in vivo microdialysis, monitoring the levels of several essentials mediators participating in the dependency in the nukleus accumbens shell, a structure important for a sense of reward and drug craving. The observed dopaminergic and behavioral sensitization induced by a “provocative” dose of morfine during morphin eabstinence, represents one of the experimental models of opioid relapse. In our study, the ghrelinea ntagonist JMV2959 decreased both dopamine sensitizationin the nukleus accumbens, as well assensitization to stimulátory features in the behavior of rats, which supports the idea of the posibility of using substances based on ghreline antagonism in the treatment of opioid relapse. Key words: ghreline, morphine, addiction, relapse, neurobiological mechanisms Cíl studie: Závislost na opioidech pøedstavuje stále aktuální problém ve spoleènosti. Pøi léèbì dochází k èastým relapsùm. Nìkterá souèasná literární data potvrzují úèast orexigenního hormonu ghrelinu i v mechanizmech pøíjmu alkoholu (Jerlhag et al., 2009; Landgren, 2012; Spanagel, 2009; Wurst et al., 2007) a nìkterých stimulancií (Jerlhag et al., 2010); obdobné mechanizmy v závislosti na opioidech byly zatím zkoumány minimálnì. Podáním antagonisty ghrelinového receptoru GHSR-1A (triazolového derivátu, JMV2959) v modelu morfinového relapsu u potkanù jsme chtìli ovìøit úèast ghrelinu i v mechanizmech opioidní závislosti a podpoøit tak výzkum nových mechanizmù potenciálnì využitelných v terapii závislostí. Materiál a metoda: Vedle zmìn v chování potkaních samcù (Wistar, Velaz) jsme zároveò pomocí CNS mikrodialýzy in vivo monitorovali hladiny mediátorù, jež se úèastní závislostních procesù v nukleus accumbens shell (NACSh), struktuøe dùležité pro pocit odmìny a žádostivosti po droze (Koob a Volkow, 2010; Fišerová et al., 1999). Relaps jsme navodili opakovaným podáváním morfinu, jedenkrát dennì po dobu pìti dnù ve zvyšujících se dávkách (10–40 mg/kg s.c.), s následnou desetidenní spontánní abstinencí. 10. den abstinence jsme v anestézii implantovali vodiè pro mikrodialyzaèní kanylu do oblasti NACSh. 12. den abstinence jsme do vodièe vložili kanylu a provedli dialýzu Ringerovým roztokem (2 μl/min). Dialyzáty jsme odebírali ve 20min. intervalech, ve kterých jsme vždy souèasnì monitorovali chování zvíøat. Po 60min. baseline jsme aplikovali JMV2959 (6 mg/kg i.p.) nebo fyziologický roztok (FR) a po dalších 20min morfin v „provokaèní dávce“ (5 nebo 10 mg/kg s.c.) nebo (FR) a dialýza pokraèovala další 3 hod. Dialýzu jsme provedli i pøi akutní aplikaci morfinu nebo JMV2959 nebo FR u neovlivnìných zvíøat ve stejných dávkách. Chování jsme po celou dobu dialýzy hodnotili v pìti kategoriích (imobilita, katalepsie, lokomoce, stereotypie, abstinenèní pøíznaky), v procentuálním zastoupení tìchto prvkù chování bìhem sbìrného intervalu. V dialyzátech jsme pomocí LC-MS s trojitým kvadrupólem analyzovali dopamin (DA) a jeho metabolity (3-MT, DOPAC, HVA), dále glutamát a gama-aminomáselnou kyselinu (GABA) a endokanabinoidy anandamid a 2-arachidonyl glycerol (2-AG). Výsledky: Morfin podaný akutnì i bìhem abstinence (relaps) v obou dávkách významnì zvýšil hladinu DA v NACSh, pøièemž pøi relapsu byl efekt významnì vyšší, což potvrdilo DA senzitizaci k morfinu bìhem abstinence. Akutnì podaný JMV2959 DA hladinu vùbec neovlivnil, pøi relapsu však významnì snížil DA senzitizaci vyvolanou následným podáním „challenge“ dávky morfinu. Morfin akutnì zvýšil metabolizmus DA a opakovanou aplikací morfinu byly extracelulární koncentrace všech DA metabolitù ještì zvýšeny. V pøípadì DOPAC a HVA premedikace JMV2959 pøed relapsem morfinu významnì zvýšila koncentraci tìchto metabolitù v NACSh, u hladin 3-MT došlo naopak ke snížení. Hladiny glutamátu a GABA byly zvýšeny podáním morfinu akutnì i pøi relapsu, obdobnì jako podáním antagonisty ghrelinu i pøi premedikaci u relapsu. Koncentrace anandamidu („mediátoru blaženosti“) v NACShbyla zvýšena zejména vyšší dávkou morfinu, premedikace JMV2959 toto zvýšení utlumila. Koncentrace 2-AG byly morfinem naopak vždy sníženy, s náznakem výraznìjšího úèinku pøi relapsu, JMV2959 tento trend neovlivnil. Monitorování chování zvíøat potvrdilo psychomotorickou senzitizaci vyvolanou „provokaèními“ dávkami morfinu bìhem abstinence a JMV2959 aplikovaný bìhem relapsu tuto senzitizaci snížil.

67

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Závìr: Pozorovaná dopaminergní i behaviorální senzitizace, vyvolaná provokaèní dávkou morfinu (opioidu) bìhem morfinové abstinence, pøedstavuje experimentální model opioidního relapsu. Ghrelinový antagonista JMV2959 v naší studii snížil jak DA senzitizaci v NACSh, tak i senzitizaci k stimulaèním prvkùm v chování potkanù, což podporuje pøedstavu možnosti využití látky na bázi ghrelinového antagonisty v léèbì opioidního relapsu. Tuto pøedstavu dále posiluje, že látka JMV2959 také snížila morfinem zvýšenou accumbální koncentraci anandamidu. Studie byla podpoøena granty: IGA NT/13687-3/2012; PRVOUK 34. Literatura: 1. AddoloratoG, Hillemacher T, Kraus T et al. Hormones and drinking behaviour: new findings on ghrelin, insulin, leptin and volume-regulating hormones. DrugAlcoholRev 2009; 28 (2): 160-165. 2. Fišerová M, Consolo S, Kršiak M. Chronic morfine induces long-lasting changes in acetylcholin release in rat nukleus accumbens core and shell: an in vivo microdialysis study. Psychopharmacology 1999; 42:85-94. 3. Jerlhag E, Egecioglu E, Landgren S et al. Requirement of central ghrelin signaling for alkohol reward. ProcNatAcadSci USA 2009; 106 (27): 11318-11323. 4. Jerlhag E, Egecioglu E, Dickson SL, Engel JA. Ghrelin receptor antagonism attenuates cocaine- and amphetamine-induced locomotor stimulation, accumbal dopamine release, and conditioned place preference, Psychopharmacology 2010; 211: 415-422. 5. Koob GF, Volkow ND. Neurocircuitry of addiction. Neuropsychopharmacology 2010; 35:217-38. 6. Landgren S, Simms JA, Hyytia P et al. Ghrelin receptor (GHS-R1A) antagonism suppresses both operant alkohol self-administration and high alkohol consumption in rats. AddictBiol 2012; 17: 86-94. 7. SpanagelR Alcoholism: a systém approach from molecular physiology to addictive behavior. PhysiolRev 2009; 89: 649-705. 8. Wurst FM, Rasmussen DD, Hillemacher T et al. Alcoholism, craving and hormones: the role ofleptin, ghrelin, prolactin and the pro-opiomelanocortin system in modulating etanol intake. Alkohol Clin Exp Res 2007; 31(12): 1963-1967. ZMÌNY V KVANTITATIVNÍM EEG A V CHOVÁNÍ U POTKAN A P O I N T R AC E R E B ROV E N T R I K U L Á R N Í A P L I K AC I (25-35)--AMYLOID FRAGMENTU  ANIMÁLNÍ MODEL ALZHEIMEROVY CHOROBY, PILOTNÍ DATA THE INFLUENCE OF INTRACEREBROVENTRICULAR APPLICATION OF (25-35)--AMYLOID FRAGMENT ON QUANTITATIVE EEG AND BEHAVIOR IN THE RAT – ANIMAL MODEL OF ALZHEIMER´S DISEASE, A PILOT STUDY Kadeøábek Lukáš1,2, Lhotková Eva1, Tylš Filip1,2, Kubešová Anna1,2, Fujáková Michaela1,2, Tejkalová Hana1, Páleníèek Tomáš1,2 1 Psychiatrické centrum Praha 2 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha Souhrn: V této studii jsme hodnotili, zda-li intracerebroventrikulární (ICV) aplikace (25-35)--amyloid fragmentu (A25-35) vyvolá zmìny v EEG záznamu a zmìny v kognitivních a exploraèních schopnostech potkanù, které by odpovídaly animálnímu modelu Alzheimerovy demence (AD). EEG záznam byl registrován z 12 aktivních elektrod, následnì byl podroben spektrální a koherenèní analýze, behaviorální parametry byly hodnoceny v testu rozpoznání nového objektu (novel object recognition test, NOR). Všechny experimenty byly provedeny 4 týdny od ICV aplikace A25-35 a 1 týden po implantaci elektrod. A25-35 zvyšoval relativní výkon v pásmech beta, vysoká beta a gama, dále byl zjevný pík v theta pásmu pøi 6 Hz. V pásmu delta došlo k mírnému snížení relativního výkonu. A25-35 aplikace dále významnì snižovala koherence. V behaviorální studii pak A25-35 indukoval výrazné zmìny v chování, zejména snížení až vymizení základních exploraèních aktivit, zkrácení lokomoce a vymizení habituace. Z toho dùvodu nebylo ani možné u tìchto jedincù hodnotit krátkodobou pamìś. Naše nálezy v tomto modelu èásteènì odpovídají nálezùm u AD. Klíèová slova: Alzheimerova demence, (25-35)--amyloid fragment (A25-35), EEG spektra, EEG koherence, Novel Object Recognition Test (NOR), lokomoce, animální model, Summary: In our study we evaluated whether intracerebroventricular (ICV) application of (25-35)--amyloid fragment (A25-35) induces changes in rat’s EEG signal, cognitive and explorative skills that would correspond to animal model of Alzheimer´s disease (AD). The EEG signals were registered from 12 active electrodes. Signal was then analyzed by spectral and coherence analysis. Behavioral parameters were measured in the novel object recognition test (NOR). All the experiments were performed

68

4 week after ICV application of A25-35 and 1 week after implantation of EEG electrodes. A25-35 increased the relative power of beta, high beta and gamma, induced significant 6Hz peak in theta band. Slight depression of relative power occurred in the delta band. A significant decrease of coherence also occurred after A25-35 application. A25-35 induced also significant changes in the behavior, especially diminution of basic explorative activities, reduction of locomotion and loss of habituation. Because of these alterations animals did not fulfill the criteria for analysis of short term memory in NOR. Our results particularly correspond to the findings found in patients with AD. Key words: Alzheimer’s disease, (25-35)--amyloid fragment (A25-35), EEG spectrum, EEG coherence, Novel Object Recognition Test (NOR), locomotion, animal model Východisko: V pøedchozích animálních studiích bylo zjištìno, že intracerebroventrikulární (ICV) aplikace (25-35)--amyloid fragmentu (A25-35) indukovala neuropatologické zmìny odpovídající nálezùm u Alzheimerovy demence (AD). Jednalo se zejména o tvorbu deposit endogenního amyloidu, nárùst imunoreaktivity amyloidu, fosforylací proteinu tau, aktivací mikroglie, astrocytózu a indukci neuronální smrti a mozkové atrofie (Klementiev et al., 2007; Selkoe, 1994; Wang et al., 2013). Aplikace A25-35 souèasnì zhoršovala krátkodobou sociální pamìś u potkana (Klementiev et al., 2007). U AD jsou dále typické zmìny v EEG, zejména zvýšení výskytu pomalých aktivit, zvýšení pomìru theta/alfa, zvýšení gama aktivity a snížení EEG koherencí (funkèní konektivity) (Prichep, 2007; Anghinan et al., 2011). Z tohoto dùvodu jsme se rozhodli zjistit, zda v animálním modelu s ICV aplikací A25-35 dojde ke vzniku podobných EEG zmìn jako u AD. Jako druhý parametr jsme hodnotili i vliv aplikace na chování v otevøeném poli a na krátkodobou pamìś (Antunes a Biala, 2012). Metody: Potkanùm ve vìku cca 2 mìsícù byly stereotakticky bilaterálnì ICV administrovány agregovaný A25-35 v koncentraci 6 μg/μl nebo sterilní H2O (sham skupina). Objem podaných roztokù byl 5 μl do každé z komor. Za 4 týdny po první operaci bylo zvíøatùm stereotakticky implantováno 14 elektrod na povrch kortexu, z toho 6 aktivních homologních párù umístìných nad frontální, parietální a temporální kùrou. Mìøení krátkodobé pamìti a chování v testu rozpoznání nového objektu (novel object recognition test, NOR (Ethovision XT)) probìhlo sedmý den od implantace elektrod. Vlastnímu mìøení NOR pøedcházely 2 dny habituace na testovací arénu. Bìhem seznamovací fáze byly zvíøatùm po dobu 5 minut v arénì prezentovány dva identické objekty. Bìhem 5minutové testovací fáze (40 min. po seznamovací fázi) byly zvíøatùm opìt pøedloženy 2 objekty, z nichž jeden byl pùvodní a druhý nový. Hodnocen byl pomìr èasu strávený explorací nového objektu k èasu strávenému explorací obou objektù. Kromì zájmu o pøedmìty byla sledována lokomoce, rearing (vztyèování  exploraèní chování) a grooming (èištìní). 30 min. po ukonèení testovací fáze experimentu NOR byla zvíøata pøipojena k EEG (registraèní systém BrainScope) a byl nahrán 30minutový EEG záznam u volnì se pohybujících zvíøat. Souèasnì byla zaznamenána behaviorální aktivita a inaktivita zvíøat. Z EEG záznamu odpovídajícímu behaviorální inaktivitì byly následnì vyselektovány bezartefaktové úseky a tyto byly podrobeny spektrální a koherenèní analýze v programu Neuroguide Deluxe. Analyzována byla frekvenèní pásma v rozsahu 0,5–40 Hz (delta - gama). Výsledky: V každé skupinì zùstalo po vyøazení jedincù, u kterých došlo k odhojení implantovaných elektrod, zùstalo minimálnì 5 jedincù. Zvíøata aplikovaná A25-35 mìla oproti shamovým zvíøatùm výraznì nižší lokomoèní aktivitu, souèasnì u nich došlo k témìø úplnému vymizení rearingu a groomingu. Tito jedinci dále témìø vùbec nejevili zájem o objekty umístìné v arénì, a to ani bìhem trénovaní ani bìhem testovací fáze. Díky tomu u nich nebylo možné hodnotit vliv na krátkodobou pamìś. Shamová zvíøata naproti tomu všechny objekty explorovala a bìhem testovací fáze mìla výraznìjší zájem o nový objekt. V EEG experimentech A25-35 indukoval zvýšení výkonu v relativních EEG spektrech v pásmu beta, vysoká beta a gama, dále došlo k zvýšení výkonu v pásmu theta na 6 Hz pod parietálními a temporálními elektrodami, a k poklesu relativního výkonu v pásmu delta, opìt nejvýraznìji vyjádøenému pod parietálními a temporálními elektrodami. Aplikace A25-35 vedla dále ke snížení koherencí v pásmech theta, alfa, beta vysoká beta a gama. Nejvýraznìjší zmìny byly pozorovány mezi parietálními a temporálními elektrodami jak intra, tak interhemisferálnì. Závìr: Z našich nálezù vyplývá, že A25-35 významnì mìní behaviorální aktivitu zvíøat, zejména snižuje exploraèní aktivitu a normální chování v testu otevøeného pole. Díky tomu nebylo možné prokázat vliv na kognitivní funkce. Souèasnì tato látka indukuje nìkteré zmìny v EEG, které jsou kompatibilní s nálezy u AD (theta pík pøi 6 Hz, zvýšení výkonu v gama pásmu a snížení koherencí) (van Deursen et al., 2008). Na druhou stranu tento model indukoval snížení výkonu v delta pásmu a nárùst

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 výkonu v pásmu beta, což jsou efekty protichùdné k nálezùm u AD. Naše pilotní data tedy naznaèují, že ICV aplikace A25-35 modeluje nìkteré parametry AD. Pro potvrzení tìchto nálezù bude tøeba zvýšit poèet jedincù ve skupinì a doplnit intaktní skupinu bez jakékoli ICV administrace. Tato práce byla podpoøena grantem ECGA 278006. Literatura: 1. Anghinah R, Kanda PA, Lopes HF, Basile LF, Machado S, Ribeiro P, Velasques B, Sameshima K, Takahashi DY, Pinto LF, Caramelli P, Nitrini R. Alzheimer‘s disease qEEG: spectral analysis versus coherence. Which is the best measurement? Arq Neuropsiquiatr. 2011 Dec;69(6):871-4. 2. Antunes M, Biala G. The novel object recognition memory: neurobiology, test procedure, and its modifications. Cogn Process 2012;13:93-110. 3. Klementiev B, Novikova T, Novitskaya V, Walmod PS, Dmytriyeva O, Pakkenberg B, Berezin V, Bock E. A neural cell adhesion molecule-derived peptide reduces neuropathological signs and cognitive impairment induced by Abeta25-35. Neuroscience 2007 Mar 2;145(1):209-24. 4. Prichep LS. Quantitative EEG and electromagnetic brain imaging in aging and in the evolution of dementia. Ann N Y Acad Sci. 2007 Feb;1097:156-67. 5. Selkoe DJ. Alzheimer‘s disease: a central role for amyloid. J Neuropathol Exp Neurol 1994;53:438-447. 6. van Deursen JA, Vuurman EF, Verhey FR, van Kranen-Mastenbroek VH, Riedel WJ. Increased EEG gamma band activity in Alzheimer‘s disease and mild cognitive impairment. J Neural Transm. 2008 Sep;115(9):1301-11. 7. Wang D, Fu Q, Zhou Y, Xu B, Shi Q, Igwe B, Matt L, Hell JW, Wisely EV, Oddo S, Xiang YK. 2 adrenergic receptor, protein kinase A (PKA) and c-Jun N-terminal kinase (JNK) signaling pathways mediate tau pathology in Alzheimer‘s disease models. J Biol Chem. 2013 Feb 19. Lukáš Kadeøábek e-mail: [email protected] V L I V I N T R AC E R E B R OV E N T R I K U L Á R N Í A P L I K AC E (25-35)--AMYLOIDOVÉHO FRAGMENTU NA PROLIFERACI A PØEŽÍVÁNÍ NOVÌ VZNIKLÝCH BUNÌK A MIKROGLIÁLNÍ AKTIVACI U POTKANA THE IMPACT OF INTRACEREBROVENTRICULAR APPLICATION OF (25-35)--AMYLOID FRAGMENT ON PROLIFERATION AND SURVIVAL OF NEW CELLS AND MICROGLIAL ACTIVATION IN RAT Kubešová Anna, Fišer Michal, Tylš Filip, Kadeøábek Lukáš, Páleníèek Tomáš Psychiatrické centrum Praha 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy Souhrn: Intracerebroventikulární aplikace agregovaného -amyloidu je považována za model èasného stádia Alzheimerovy demence. Dospìlým potkaním samcùm byl do postranních komor aplikován agregovaný (25-35)--amyloidový fragment a následnì byl imunohistochemicky zjišśován jeho vliv na proliferaci a pøežívání novì vzniklých bunìk v hipokampu (anti-BrdU) a na aktivaci mikroglie (anti-CD11b). (25-35)--amyloidový fragment vyvolal zvýšenou proliferaci bunìk v hipokampu a také dalších èástech mozku (kùra, okolí mozkových komor). Dvì tøetiny BrdU-pozitivních bunìk byly detekovány ještì 3 týdny po proliferaci. Oblasti zvýšené proliferace odpovídaly oblastem s výskytem aktivované mikroglie. Klíèová slova: (25-35)--amyloidový fragment, proliferace bunìk, pøežívání bunìk, mikrogliální aktivace Summary: Intracerebroventricular application of aggregated -amyloid is considered to be a model of an early stage of Alzheimer disease. Adult male rats were administrered with aggregated (25-35)--amyloid fragment into lateral ventricles and subsequently its influence on proliferation and survival of new cells in the hippocampus (anti-BrdU) and on microglial activation (anti-CD11b) was investigated. (25-35)--amyloid fragment induced an increase in cell proliferation in the hippocampus as well as in other brain regions (cortex, periventricular area). Two thirds of BrdU-positive cells were still detected 3 weeks after cell proliferation. The regions of increased proliferation corresponded with the occurence of activated microglia. Key words: (25-35)--amyloid fragment, cell proliferation, cell survival, microglial activation Úvod: -amyloid je hlavní komponentou plakù, které se vyskytují v mozku pacientù s Alzheimerovou chorobou. Pro toto onemocnìní je mimo jiné typická pøítomnost zánìtlivých procesù, snížená synaptická plasticita a neurogeneze a úbytek neuronù (Mattson, 2004; Salawu et al., 2011). Za jeden z modelù èasného stádia Alzheimerovy choroby bývá považována intracerebroventrikulární (i.c.v.) aplikace agregovaného

Postery

fragmentu -amyloidu (Davis a Laroche, 2003). V tomto pokusu byl použit agregovaný (25-35)--amyloidový fragment, který je vysoce toxický (Pike et al., 1995) a svými úèinky se podobá neurotoxickým úèinkùm (1-42)--amyloidu (Maurice et al., 1998; Stepanichev et al., 2003; Cheng et al., 2006). V této práci jsou popsány pøedbìžné výsledky pokusu, jehož cílem bylo zjistit, zda i.c.v. aplikace agregovaného (25-35)--amyloidového fragmentu ovlivòuje proliferaci a pøežívání novì vzniklých bunìk v hipokampu potkana a zda dochází k mikrogliální aktivaci, která je pøíznaèná pro øadu neuropatologických stavù. Metodika: Osmi dospìlým potkaním samcùm kmene Wistar (VELAZ, s r.o., Èeská republika) byl v celkové isofluranové anestezii i.c.v. administrován (25-35)--amyloid fragment (Bachem AG) o koncentraci 6 μg/μl v objemu 5μl do každé komory (rychlost aplikace 1,2 μl/min) (= skupina BAF). Pro kontrolní úèely byla dalším osmi zvíøatùm místo BAF do komor aplikována sterilní voda (= skupina SHAM). Ètvrtý den po operaci byl všem zvíøatùm intraperitoneálnì podán syntetický analog thimidinu 5-bromo-2-deoxyuridin (BrdU, Sigma-Aldrich) v dávce 3 × 50 mg/kg, který je v prùbìhu dìlení buòky inkorporován do DNA. Pátý den po operaci byla polovina zvíøat z obou skupin uspána isofluranovou anestézií a transkardiálnì perfundována Ringerovým roztokem a 4% paraformaldehydem (= skupina proliferace). Druhá polovina zvíøat byla uspána a transkardiálnì perfundována 21 dní po první skupinì (= skupina survival). Mozky zvíøat byly nakrájeny na kryostatu (40 μm), imunohistochemicky zpracovány a hodnoceny ve svìtelném mikroskopu (Zeiss Axio Imager Z1). Novì vzniklé buòky byly detekovány protilátkou rat anti-BrdU (1:500, AbD Serotec). BrdU-pozitivní buòky byly spoèítány ruènì v každém 6. øezu v oblasti gyrus dentatus hipokampu za použití objektivu 40×. Oboustranný prùmìr poètu bunìk byl následnì vynásoben 6×. Z dùvodu nízkého poètu testovaných zvíøat nebyly výsledky poètu BrdU-pozitivních bunìk zpracovávány statisticky. Aktivace mikroglie byla detekována protilátkou mouse anti-rat CD11b (1:500, AbD Serotec) a hodnocena orientaènì vizuálnì v každém 6. øezu od zaèátku do konce hipokampu. Výsledky: Jeden mozek ze skupiny BAF-proliferace byl vyøazen z hodnocení z dùvodù nadmìrné dilatace postranních komor a nemožnosti imunohistochemického zpracování. Prùmìrný poèet BrdU-pozitivních bunìk v oblasti gyrus dentatus ve skupinì BAF-proliferace byl o 53 % vyšší než ve skupinì SHAM-proliferace (7620 vs. 4985 BrdU-pozitivních bunìk). Prùmìrný poèet BrdU-pozitivních bunìk ve skupinì BAF-survival byl o 61 % vyšší než ve skupinì SHAM-survival (5069 vs. 3158 BrdU-pozitivních bunìk). 3 týdny po aplikaci BrdU pøežilo 63 % pozitivních bunìk ve skupinì SHAM a 67 % pozitivních bunìk ve skupinì BAF. BrdU-pozitivní buòky se navíc ve skupinì BAF nevyskytovaly pouze v neurogenních oblastech (gyrus dentatus, subventrikulární oblast postranních komor), ale i v dalších oblastech mozku (mozková kùra, okolí komorového systému). Mozky ve skupinì BAF-proliferace a BAF-survival byly výraznì CD11b-pozitivní, pøièemž míra CD11b-pozitivity (aktivace mikroglie) odpovídala výši poètu BrdU-pozitivních bunìk. Aktivované mikroglie mìly pøi zvìtšení 40× hypertrofické tìlo a velké množství výbìžkù. Vyšší koncentrace difúznì rozptýlených aktivovaných mikroglií se nacházela zejména v blízkosti mozkových komor, v hippokampu a v mozkové kùøe. Ve skupinì BAF-survival se navíc objevovaly aktivované mikroglie ve shlucích. Ve skupinì SHAM-survival se také vyskytovaly CD11b-pozitivní buòky, tyto buòky však nekorespondovaly s BrdU-pozitivitou a objevovaly se v menší míøe než ve skupinì BAF-survival. Závìr: Naše pøedbìžné výsledky ukazují, že i.c.v. aplikace (25-35)--amyloidového fragmentu vede ke zvýšené proliferaci bunìk v oblasti gyrus dentatus (a dalších oblastech mozku) 5 dní po operaci. Dvì tøetiny tìchto bunìk pøežívají i za následující 3 týdny. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno dvojité barvení anti-BrdU + neuronální/gliální markery, tak není možné pøesnì urèit, o jaký bunìèný typ se jedná. Nicménì toto zvýšení poètu BrdU-pozitivních bunìk koreluje se zvýšenou pozitivitou CD11b. Domníváme se tedy, že vìtšina tìchto BrdU-pozitivních bunìk po aplikaci fragmentu odpovídá aktivovaným mikrogliím. Shluky aktivovaných mikroglií, které se objevují 25 dní po aplikaci fragmentu, mohou pøedstavovat oblasti s indukovanou tvorbou endogenního -amyloidu. Studie byla podpoøena grantovým projektem ECGA 278006. Literatura: 1. Cheng G, Whitehead SN, Hachinski V, Cechetto DF. Effects of pyrrolidine dithiocarbamate on beta-amyloid (25-35)-induced inflammatory responses and memory deficits in the rat. Neurobiol. Dis. 2006;23: 140-151. 2. Davis S, Laroche S. What can rodent models tell us about cognitive decline in Alzheimer‘s disease? Mol. Neurobiol. 2003;27: 249-276. 3. Mattson MP. Pathways towards and away from Alzheimer‘s disease. Nature 2004;430: 631-639.

69

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

4. Maurice T, Su TP, Privat A. Sigma1 (sigma 1) receptor agonists and neurosteroids attenuate B25-35-amyloid peptide-induced amnesia in mice through a common mechanism. Neuroscience 1998;83: 413-428. 5. Pike CJ, Walencewicz-Wasserman AJ, Kosmoski J, Cribbs DH, Glabe CG, Cotman CW. Structure-activity analyses of beta-amyloid peptides: contributions of the beta 25-35 region to aggregation and neurotoxicity. J. Neurochem. 1995;64: 253-265. 6. Salawu FK, Umar JT, Olokoba AB. Alzheimer‘s disease: a review of recent developments. Ann. Afr. Med. 2011;10: 73-79. 7. Stepanichev MY, Moiseeva YV, Lazareva NA, Onufriev MV, Gulyaeva NV. Single intracerebroventricular administration of amyloid-beta (2535) peptide induces impairment in short-term rather than long-term memory in rats. Brain Res. Bull. 2003;61: 197-205. MUDr. Anna Kubešová e-mail: [email protected] VPLYV OPAKOVANE PODÁVANÉHO BAKLOFENU NA ZMENY V REFLEXNEJ AKTIVITE, MOTORICKEJ FUNKCII A EXPRESII PROTEÍNOV U POTKANOV S POŠKODENÍM MIECHY THE INFLUENCE OF REPEATED BACLOFEN ADMINISTRATION ON CHANGES IN REFLEX ACTIVITY, MOTOR FUNCTION AND PROTEIN´S EXPRESSION IN RATS WITH SPINAL CORD INJURY Kucharíková A.1, Schreiberová A.1, Kisucká A.1, Závodská M.1, Gedrová Š.1, Gálik J.1, Pavel J.1, Kafka J.1,2, Gajdoš M.3, Šulla I. Jr.4, Trbulová A.4, Karasová M.4, Lukáèová N.1, Lukáè I.1,2 1 Neurobiologický ústav, SAV, Košice, SR 2 Neurochirurgická klinika, UNLP, Košice, SR 3 Neurochirurgická klinika, UPJŠ, LF, Košice, SR 4 Univerzita veterinárneho lekárstva a farmácie, Košice, SR Súhrn: Náš experiment bol zameraný na sledovanie vplyvu opakovane podávaného baklofenu na expresiu nNOS, PV a GFAP v oblasti motoneurónov predných rohov lumbálnych segmentov miechy, monitorovanie motorickej funkcie a reflexnej aktivity u potkanov po transekcii miechy. Po opakovanej lieèbe baklofenom došlo k vymiznutiu nNOS – a PV – imunoreaktivity v  – motoneurónoch v 9. týždni prežívania zvierat, ako aj k efektívnemu vylepšeniu motorických funkcií. Výsledky ukazujú, že NO a PV sú zapojené v procesoch, ktoré súvisia so zvýšenou reflexnou aktivitou po poškodení miechy. K¾úèové slová: transekcia miechy, syntáza oxidu dusnatého, parvalbumín, astrocyty, spasticita, tail-flick test Summary: Our experient was focused on the investigation of the effect of repeated baclofen treatment on nNOS –, PV – and GFAP – expression in area surrounding motoneurons in ventral horn of lumbar spinal cord segments, monitoring the motor function and reflex activity after spinal cord injury. Repeated baclofen treatment decreased nNOS – and PV – immunoreactivity in  – motoneurons at 9th week of animal survival, and significantly improved motor functions. The results show, that NO and PV have a role in processes related to increased reflex activity after spinal cord injury. Key words: spinal cord transection, nitric oxide synthase, parvalbumin, astrocytes, spasticity, tail-flick test Úvod: Poranenie miechy je vážnym hendikepom, pri ktorom dochádza k prerušeniu dôležitých neurónových spojení medzi supraspinálnymi centrami a miechou, èo má za následok doèasnú alebo mnohokrát aj úplnú stratu citlivosti a schopnosti pohybu pod miestom poškodenia. Jedným z dôsledkov miechového poranenia môže byś aj vývin spastického syndrómu. Spasticita je motorickou poruchou a je charakterizovaná zvýšením tónických napínacích reflexov s prehnanými svalovými zášklbmi, ku ktorým dochádza v dôsledku zvýšenej excitability svalového napínacieho reflexu ako zložky syndrómu horného motoneurónu (Lance, 1980). Život pacientov trpiacich spasticitou je sprevádzaný okrem porúch motoriky aj bolesśami, únavou, narušením spánkového režimu, obmedzenou osobnou hygienou a teda celkovým diskomfortom. Súèasná lieèba spasticity využíva rehabilitaèné, medikamentózne ako aj operaèné postupy. Doposia¾ sa však nepodarilo vyvinúś efektívny spôsob lieèby, ktorá by dokázala pacientov vylieèiś úplne a bez ved¾ajších úèinkov. V našej práci sme sa zamerali na sledovanie behaviorálnych a imunohistochemických zmien u potkanov po opakovanej lieèbe GABAB - receptorovým agonistom baklofenom. Materiál a metódy: V experimente sme použili 17 dospelých samcov potkanov kmeòa Wistar albino, ktorých sme rozdelili do 5 experimentálnych skupín: 1) kontrola (bez zásahu) (n =5); 2–4) zvieratá podrobené úplnej transekcii miechy na úrovni Th9, s dobou prežívania

70

1 (n = 3), 6 (n = 3) a 9 týždòov (n = 3); a 5) zvieratá po Th9 transekcii miechy s dobou prežívania 9 týždòov, opakovane lieèené baklofenom. Lieèivo bolo podávané perorálne v dávke 30 mg/kg, 1. a 4. týždeò po poškodení miechy, po dobu 6 dní. Transekcia miechy bola vykonaná na úrovni Th9 za pomoci oèných nožníc. Zvieratá boli podrobené imunohistochemickej analýze neuronálnej izoformy syntázy oxidu dusnatého (nNOS – neuronal nitric oxide synthase), parvalbumínu (PV) a gliového fibrilárneho kyslého proteínu (GFAP – glial fibrillary acidic protein) v lumbálnych segmentoch miechy, ako aj behaviorálnym analýzam – Tail-flick testu (TFT) a BBB – lokomoènému skóre. Fixácia tkaniva: Po usmrtení tiopentalom (50 mg/kg, i.p.) boli zvieratá transkardiálne prepláchnuté fyziologickým roztokom a 4% paraformaldehydom v 0,1 M fosfátovom tlmivom roztoku, pH = 7,4. Lumbálne segmenty miechy boli vypreparované z vertebrálneho kanála a inkubované v rovnakom fixatíve na dobu 3 hod. pri 4 °C. Segmenty miechy boli presýtené v roztoku 30% sacharózy v PBS po dobu 48 hod. pri 4 °C a nakrájané v kryostate na 30 μm hrubé rezy, uskladnené v PBS a spracované flotaènou metódou v inkubaèných komôrkach. Na blokovanie peroxidázovej aktivity boli rezy inkubované v roztoku 0,3% H2O2 v PBS, 30 min. pri 4 °C. Následne boli rezy premyté v 0,1 M PBS 3× po dobu 10 min. a blokované 5% NGS (Normal Goat Serum). Imunohistochemické analýzy: Pre imunohistochemické zobrazenie nNOS boli rezy lumbálnej miechy inkubované cez noc v primárnej nNOS králièej protilátke (riedenie 1:1000) pri 4 °C. Po nieko¾kých premytiach v PBS boli rezy inkubované v sekundárnej anti-králièej protilátke (riedenie 1:200), po dobu 2 hod., v tme pri 4 °C a premyté 3 × 10 min. v PBS. PV bol znázornený rovnakým spôsobom použitím primárnej PV králièej (riedenie 1:5000) a sekundárnej anti-králièej protilátky (riedenie 1:200). Na znázornenie astrocytov bola použitá primárna myšacia GFAP protilátka (riedenie 1:600) a sekundárna anti-myšacia protilátka (riedenie 1:200). Rezy boli po spracovaní zamontované montovacím médiom Vectashield na podložných sklíèkach a vizualizované pomocou fluorescenèného mikroskopu (Olympus BX51/BX52). Behaviorálne analýzy: Tail-Flick Test: Na testovanie bolestivosti bol použitý tzv. Tail – Flick Test (Juszkiewicz – Donsbach a Levy, 1962). Zvieratá boli zafixované v bdelom stave v špeciálnom plastovom boxe s otvorom pre chvost. Spodná 1/3 chvosta bola manuálne ponáraná do nádoby s vodou o konštantnej teplote 50 °C. Poèiatoèný èas a dåžku trvania reakcie na teplotný podnet sme zaznamenávali 1× týždenne po celú dobu prežívania zvierat. Reflexná odpoveï bola monitorovaná 3krát po sebe v 15minútových intervaloch. Aby sa predišlo poškodeniu pokožky zvierat, maximálna doba pôsobenia tepelného podnetu bola stanovená na 30 s. BBB-lokomoèné skóre: Na zistenie stavu motorického poškodenia po transekcii miechy sme zvieratá umiestnili do otvoreného po¾a, v ktorom sme na základe BBB – hodnotiacej lokomoènej škály (Basso et al., 1995) monitorovali pohyby zadných konèatín zvierat pri chôdzi po dobu 5 minút. Hodnoty BBB – skóre varírovali v rozpätí 0 (úplná paralýza konèatín), až 21 bodov (normálna chôdza s udržaním telesnej stability). Toto testovanie bolo vykonávané 1× týždenne, od prvého týždòa po poškodení, až po dobu ukonèenia prežívania zvierat. Výsledky a diskusia: Výsledky imunohistochemickej analýzy odhalili rozdiely v nNOS-imunoreaktivite (nNOS-IR) motoneurónov transekovaných zvierat v porovnaní s kontrolou. Zatia¾ èo motoneuróny predných miechových rohov L3 segmentov miechy boli nNOS – imunonegatívne, zvieratá 1, 6 a 9 týždòov po transekcii vykazovali v motoneurónoch zvýšenú nNOS – expresiu. U zvierat s dobou prežívania 9 týždòov došlo po opakovanej lieèbe baklofenom k vymiznutiu nNOS-IR v motorických bunkách. Môžeme teda tvrdiś, že baklofen má vplyv na zmeny v NOS-IR motoneurónov. Sledovali sme tiež expresiu vápnik-viažúceho proteínu  parvalbumínu v motoneurónoch, prièom kontrolné zvieratá a zvieratá s dobou prežívania 1 týždeò po zákroku nevykazovali žiadnu PV  imunopozitivitu. Expresia parvalbumínu však bola výrazná v-motoneurónoch zvierat 6 a 9 týždòov po transekcii miechy. Po opakovanej baklofenovej lieèbe boli-motoneuróny v predných rohoch L3 segmentov miechy opäś PV  imunonegatívne. Zisśovali sme tiež efekt opakovane podávaného baklofenu na zmeny a distribúciu astrocytov v oblasti okolo -motoneurónov v predných rohoch miechy prièom sme v porovnaní s kontrolou zaznamenali zvýšenie poètu a hypertrofiu astrocytov, ako aj hrubnutie a predåženie ich výbežkov v lumbálnych segmentoch sivej hmoty miechy 6 a 9 týždòov po transekcii. Poèetné a predåžené výbežky reaktívnych astrocytov pokrývajú rozsiahle plochy neurónov (Raisman, 1977), èím môžu zabrániś vytváraniu nových synaptických spojení a znížiś tak efektivitu regenerácie axónov. Astrocyty zohrávajú dôležitú úlohu v reparatívnych procesoch poškodenej miechy a v tvorbe gliovej jazvy, s èím pravdepodobne súvisí aj zvýšenie ich poètu po transekcii. Opakované podanie baklofenu stav astrocytov pozorovaný

Postery

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 po poškodení výrazne neovplyvnilo. Výsledky monitorovania reflexnej aktivity použitím tail-flick testu nepoukazovali na signifikantné zníženie reflexnej aktivity po baklofenovej lieèbe. Zistené hodnoty BBB  skóre však poukazujú v porovnaní s kontrolou na signifikantné zhoršenie motorickej aktivity zadných konèatín u zvierat podrobených transekcii. Opakovaným podaním baklofenu sa motorické skóre vylepšilo, a to signifikantne, 36 týždòov po poškodení. Práca vznikla vïaka podpore v rámci operaèného programu Výskum a vývoj pre projekt: Tvorba a vývoj diagnostického postupu pri lieèbe traumou poškodenej miechy, kód ITMS: 26220220127, spolufinancovaný zo zdrojov Európskeho fondu regionálneho rozvoja, VEGA 2/0168/11 a CE SAV NOREG. Literatúra: 1. Basso DM, Beattie MS, Bresnahan JCA. A sensitive and reliable locomotor rating scale for open field testing in rats. J Neurotrauma 1995; 12 (1), 1-21. 2. Juszkiewicz – Donsbach J, Levy G. Effect of small variations in heat stimulus temperature on the tail flick response of rats in analgesimetry. J Pharm Sci. 1962; 51, 185-186. 3. Lance JW. Symposium synopsis. In: Feldman RG, Yound RR, Koella WP, eds. Spasticity: Disordered Motor Control. Chicago: Year Book Medical 1980; 485-494. 4. Raisman G. Formation of synapses in the adult rat after injury: similarities and differences between a peripheral and central nervous site. Phil Trans R Soc London (Biol), 1977; 278, 349-359. RNDR. Andrea Kucharíková e-mail: [email protected] PROTEOMICKÝ PROFIL CA1 OBLASTI HIPOKAMPU POTKANA PO ISCHEMICKO-REPERFÚZNOM POŠKODENÍ PROTEOMIC PROFILE OF RAT BRAIN HIPPOCAMPUS CA1 REGION AFTER ISCHEMIC-REPERFUSION INJURY Némethová M.1, Talian I.2, Tkáèiková S.2, Danielisová V.1, Bonová P.1, Gottlieb M.1, Burda J.1 1 Neurobiologický ústav Slovenskej akadémie vied, Košice, Slovenská republika Institute of Neurobiology, Slovak Academy of Sciences, Košice, Slovakia 2 Ústav lekárskej a klinickej biofyziky, Lekárska fakulta Univerzity P. J. Šafárika, Košice, Slovenská republika Department of Medical and Clinical Biophysics, Faculty of Medicine, P. J. Safarik University, Košice, Slovakia Súhrn: Cie¾om tejto štúdie bolo sledovanie expresie proteínov v CA1 oblasti hipokampu potkana po experimentálne navodenom ischemicko-reperfúznom poškodení a jeho následnom ovplyvnení aplikovaním bradykinínu ako druhého stresora. Na sledovanie proteomického profilu bola použitá matricou asistovaná laserová desorpcia/ionizácia s hmotnostným analyzérom doby letu iónov (MALDI-TOF/TOF) v spojení so separáciou peptidov pomocou kvapalinovej chromatografie (LC/MS). Bradykinín bol podaný v dávke 150 μg.kg-1 dva dni po ischemickom inzulte a zvieratá vo všetkých skupinách (ischemickej, postkondicionovanej aj kontrolnej) prežívali 3 dni po navodení ischémie. Porovnanie výsledkov v jednotlivých skupinách ukázalo, že bradykinín úèinne ovplyvnil celkovú expresiu proteínov, ako aj expresiu špecifických, voèi postischemickému oxidatívnemu stresu protektívnych, látok. K¾úèové slová: cerebrálna ischémia, hipokampus, potkan, proteomika, MALDI-TOF/TOF Summary: The aim of this study was protein expression mapping in CA1 of rat brain hippocampus after experimental ischemic-reperfusion injury. Deleterious effect of ischemia and following reperfusion was attempted to ameliorate by bradykinin application as a second stress. Matrix-assisted laser desorption/ionization – time of flight (MALDI TOF/TOF) mass spectrometry with the liquid chromatography separation (LC/MS workflow) were used for protein identification. Bradykinin was administered in a dose 150 μg.kg-1 two days after ischemic insult and experimental animals in all groups (ischemic, postconditionned and control) were survived for three days overall. The results comparison between groups showed an effective impact of bradykinin administration on protein expression as well as expression of specific oxidative stress protective compounds. Key words: cerebral ischemia, rat hippocampus, proteomics, MALDI-TOF/TOF Úvod: Ischémia mozgu s následným reperfúznym poškodením patrí k najzávažnejším medicínskym problémom súèasnej doby. Subkortikálny región mozgu hipokampus, ktorého správna funkcia sa podie¾a

na krátkodobej kontextuálnej a priestorovej pamäti, obsahuje neuróny v oblasti CA1, vykazujúce najvyšší stupeò poškodenia po ischémii, tzv. selektívne vulnerabilné. V CA1 regióne sa oneskorená bunková smrś objavuje už po nieko¾kých minútach ischémie (Kirino, 1982) a neuróny odumierajú buï cestou apoptózy alebo nekrózy. Proces, vedúci k oneskorenej smrti buniek, môže byś ovplyvnený na proteosyntéze závislým postupom, nazývaným postkondicioning (postC) alebo druhý stres (Burda et al., 2006), ak je aplikovaný pred nástupom oneskorenej bunkovej smrti, v intervale do dvoch dní po ischémii. Prežívanie buniek v oblasti CA1 hipokampu u potkana po aplikácii postC sa môže zvýšiś až na 96 % (Burda et al., 2005). V našej práci bol na vyvolanie efektu postC použitý bradykinín, peptid spôsobujúci rozšírenie krvných ciev a tak znižujúci krvný tlak. Adekvátna dávka bradykinínu, aplikovaná vo vhodnom èase po ischémii, môže pôsobiś ako efektívny stresor (Danielisová et al., 2009) podporujúci získanie ischemickej tolerancie s následnou zmenou proapoptotickej cesty oneskorenej smrti buniek na antiapoptotickú. Významnú úlohu zohráva poškodenie proteosyntézy, ktoré pretrváva v najcitlivejších CA1 neurónoch až do smrti buniek a jej obnova resp. syntéza nových proteínov po ischémii by mohla viesś k pozitívnemu ovplyvneniu poškodenia. Extenzívne posúdenia rozdielov v expresii proteínov v CA1 vrstve hipokampu potkana po ischémii a v odozve na následné ovplyvnenie výsledku pomocou postkondicionovania zatia¾ nie sú známe. Mapovanie expresie proteínov v CA1 po ischémii a sledovanie zmien po aplikácii rôznych stresorov ako postkondicionérov môže priniesś poznatky o mechanizme obnovy resp. zachovaní úèinnosti proteosyntetického aparátu, a tým prispieś k identifikácii kritických proteínov, zahrnutých vo vulnerabilite CNS. Metodika: V experimente boli použité dospelé samce potkana kmeòa Wistar. Ischémia bola navodená 4-cievnym podväzom (Pulsinelli a Brierley, 1979) v dåžke 8 min. a po dvoch dòoch bol jednej skupine zvierat aplikovaný bradykinín v dávke 150 μg.kg-1. Druhá skupina podstúpila ischémiu bez ovplyvnenia a zvieratá vo všetkých skupinách prežívali 3 dni. Ako kontrola boli použité slepo operované potkany, bez navodenia ischémie. Zvieratá boli po zvolenom èase prežívania dekapitované, z natívnych mozgov boli izolované CA1 oblasti hipokampu a tkanivo bolo následne homogenizované v pufri s obsahom inhibítorov proteáz, centrifugované pri 12 000g (15 min., 4 °C) a získaný postmitochondriálny supernatant (PMS) bol použitý na proteomickú analýzu. Po stanovení celkového obsahu proteínov (Bradford, 1976) bol PMS digestovaný trypsínom metódou digescie v roztoku s redukciou disulfidických väzieb a alkyláciou thiolových skupín. Po ukonèení digescie boli peptidy vo vzorkách odseparované na kvapalinovom chromatografe UltiMate™ 3000 RSLCnano (Thermo Scientific) na kolóne Acclaim PepMap RSLC C18 (15 cm, 75 μm ID; Thermo) s prekoncentraèným zapojením na kolónu Acclaim PepMap RSLC C18 (5 mm, 300 μm ID; Thermo), s gradientom 4–55 % (80/20 % ACN/H2O) poèas 30 min. Jednotlivé frakcie na ïalšiu analýzu hmotnostným spektrometrom boli zbierané pomocou automatického zariadenia Proteineer FcII (Bruker Daltonics) v retenènom èase od 24. po 48. min. každých 15 s na MALDI terèík AnchorChip™ 384 (Bruker Daltonics) s -cyano-4-hydroxy-škoricovou kyselinou ako matricou. Analýza proteínov MS a MS/MS prebehla na hmotnostnom spektrometri Ultraflextreme™ MALDI TOF/TOF (Bruker Daltonics). Identifikácia proteínov bola vykonaná prostredníctvom algoritmu Mascot (Matrix Science, Ltd.) porovnaním s proteínovou databázou Swissprot, s vyh¾adávacími parametrami: presnosś pre MS 100 ppm; 0,5 Da pre MS/ MS; fixná modifikácia – oxidácia metionínu, variabilná  karbamidometylácia cysteínu. Za jednoznaène identifikovaný bol považovaný proteín s Mascot skóre vyšším ako 80. Výsledky a diskusia: Výsledky MS a MS/MS analýz sú zhrnuté v nasledujúcej tabu¾ke: Ischémia

PostC

Kontrola

Počet identifikovaných/ celkový počet spektier

70/2211

90/2040

80/2828

Počet identifikovaných/ celkový počet proteínov

13/65

25/64

18/80

Porovnanie nameraných výsledkov ukázalo, že použitie bradykinínu ako postC po dvoch dòoch postischemickej repefúzie vyústilo do zvýšenia poètu identifikovaných proteínov, prièom zmeny boli zaznamenané aj v kvalitatívnej expresii proteínov. V postC skupine boli identifikované proteíny, ktoré sú zahrnuté do oxidaèno-redukèných procesov bunky, ako je peroxiredoxín-1 (Mascot skóre MS = 104; pokrytie sekvencií SC = 15 %), ktorý sa podie¾a na eliminácii peroxidu vodíka poèas metabolizmu

71

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

alebo proteín DJ-1(MS = 87; SC = 8 %), ktorý zohráva dôležitú úlohu v ochrane pred bunkovou smrśou, spôsobenou zvýšením produkcie peroxidu vodíka, a teda aj reaktívnych kyslíkových radikálov (ROS), vznikajúcich z peroxidu po ischémii. Tvorba ROS vo vèasnej fáze postischemickej reperfúzie a následný oxidatívny stres výrazne znižuje prežívanie neurónov (Chan, 1996). Predchádzanie resp. znižovanie tvorby ROS má opodstatnenie ako prevencia vzniku a rozvoja oneskorenej bunkovej smrti. Záverom je možné konštatovaś, že bradykinín, ktorý sme v našom experimente použili ako druhý stresor, na jednej strane podporuje zvýšenú expresiu proteínov v CA1 oblasti hipokampu u potkana po ischemickom poškodení v porovnaní s kontrolnou aj ischemickou skupinou a zároveò má predpoklady byś iniciátorom spustenia syntézy proteínov, ktoré sa podie¾ajú na obranných mechanizmoch bunky pred úèinkami oxidatívneho stresu, èím sa môže zvýšiś relatívna rezistencia neurónov voèi oneskorenej bunkovej smrti. Práca vznikla za finanènej podpory grantov VEGA 2/0066/2012 a realizáciou projektu ,,Nové možnosti záchrany neurónov v procese oneskorenej smrti použitím nešpecifických stresorov.“ ITMS 26220220043 financovaného z Európskeho fondu regionálneho rozvoja. Literatúra: 1. Bradford MM. A rapid and sensitive method for the quantitation of microgram of protein utilizing the principle of protein-dye binding. Anal Biochem, 1976, 72: 248-254. 2. Burda J, Danielisova V et al. Delayed postconditioning initiates additive mechanism necessary for survival of selectively vulnerable neurons after transient ischemia in rat brain. Cell Mol Neurobiol, 2006, 26(7-8): 1139-1149. 3. Burda J, Matiasova M et al. Evidence for a role of second pathophysiological stress in prevention of delayed neuronal death in the hippocampal CA1 region. Neurochem Res, 2005, 30(11): 1397-1405. 4. Chan PH (1996). Role of oxidants in ischemic brain damage. Stroke, 1996, 27(6): 1124-1129. 5. Danielisova V, Gottlieb, M et al. Bradykinin postconditioning protects pyramidal CA1 neurons against delayed neuronal death in rat hippocampus. Cell Mol Neurobiol, 2009, 29: 871-878. 6. Kirino T. Ischemic tolerance. J Cereb Blood Flow Metab, 2002, 22(11): 1283-1296. 7. Pulsinelli WA. and Brierley J B. A new model of bilateral hemispheric ischemia in the unanesthetized rat. Stroke, 1979, 10(3): 267-272. MVDr. Miroslava Némethová, PhD. e-mail: [email protected] VLIV AKUTNÍHO PODÁNÍ DELTA-9-TETRAHYDROKANABINOLU (THC) NA LOKOMOCI A SENZORI-MOTORICKÉ ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ U POTKANÙ THE EFFECT OF ACUTE DELTA-9-TETRAHYDRO-CANNABINOL ( T H C ) A D M I N I S T R AT I O N O N L O C O M O T I O N A N D SENSORIMOTOR GATING IN RATS Nováková Pavlína1,3, Páleníèek Tomáš1, Tylš Filip1,2, Lhotková Eva1, Kadeøábek Lukáš1,2, Kubešová Anna1,2, Fujáková Michaela1,2, Horáèek Jiøí1 1 Psychiatrické centrum Praha, Praha 2 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 3 Pøírodovìdecká Fakulta Univerzity Karlovy, Praha Abstrakt: Naším hlavním cílem bylo prozkoumat v animálním modelu u potkana akutní úèinky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC) na lokomoèní aktivitu (test otevøeného pole) a senzorimotorické zpracování informací (prepulzní inhibice akustické úlekové reakce, PPI ASR). Smyslem experimentu bylo zjistit, zda akutní úèinky THC mohou indukovat psychóze podobné chování. V našich experimentech jsme prokázali, že THC u potkanù narušilo normální chování v testu otevøeného pole a souèasnì vedlo k narušení PPI ASR. Vzhledem k podobnosti tìchto nálezù s nálezy u schizofrenních pacientù a v jiných modelech psychóz tyto výsledky podporují relevanci akutních úèinkù THC jako modelu psychózy. Klíèová slova: delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), psychóza, lokomoce, senzorimotorické zpracování informací, test otevøeného pole, prepulzní inhibice Abstract: Our main aim was to examine the effect of acute administration of delta-9-tetrahydrocannabinol (THC) on locomotor activity (open field test) and sensorimotor gating (prepulse inhibition of acoustic startle reaction, PPI ASR) in animal model in rats. The purpose of the experiment was to determine whether acute effects of THC administration can induce psychosis-like behavior. Our experiments showed that THC altered normal behavior in the open field test and at the same time

72

it disrupted PPI ASR. When we take into consideration the resemblance of these findings to the data acquired from schizophrenic patients and other models of psychosis these results support the relevancy of acute effects of THC as a model of psychosis. Key words: delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), psychosis, locomotion, sensorimotor gating, open field test, prepulse inhibition Východisko: Delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), hlavní psychoaktivní složka konopné pryskyøice, indukuje zmìny v chování modulací endokanabinoidního systému, zejména vlivem na kanabinoidní CB1 receptory. Bylo prokázáno, že endokanabinoidní receptory a endokanabinoidy se úèastní modulace neurálních okruhù souvisejících se schizofrenií. Dále existuje øada dùkazù, které potvrzují vliv THC na indukci pozitivních psychotických symptomù u zdravých kontrol i chronických uživatelù (D’Souza et al., 2004), dále na zhoršení symptomù stávající psychiatrické poruchy vèetnì psychózy (Leweke a Koethe, 2008) a na rozvoji psychózy u chronických adolescentních uživatelù konopí (Henquet et al., 2005). Lokomoce a prepulzní inhibice úlekové reakce jsou parametry typicky zmìnìné/narušené napøíè farmakologickými animálními modely psychóz. Souèasnì bývají považovány za koreláty pozitivních pøíznakù a deficitu v informaèním processingu (Bubenikova-Valesova et al., 2008), pøièemž fenomenologicky odpovídají nálezùm u schizofrenních pacientù (Ludewig et al., 2003). Zjištìním, zda THC, podobnì jako jiné modely psychóz, mìní/narušuje lokomoèní aktivitu a senzorimotorické zpracování informací (prepulzní inhibici (PPI) akustické úlekové reakce, (ASR)), jsme chtìli ovìøit, zda jeho akutní podání mùže sloužit jako relevantní animální model psychózy. Metoda: Všechny experimenty byly provádìny na dospìlých samcích potkanù kmene Wistar. Behaviorální parametry byly hodnoceny za 1 hodinu po subkutánním podání dvou dávek THC (1 mg/kg a 3 mg/kg) a vehikula (sluneènicový olej). Lokomoce byla následnì hodnocena po dobu 30 minut v testu otevøeného pole pomocí automatického video-registraèního systému (Ethovision Color Pro v3.0). Mezi hodnocené parametry patøila celková lokomoce a charakteristika trajektorie z hlediska jejího prostorového uspoøádání v èase (èas strávený ve støedu arény a frekvence výskytu v periferních zónách arény – thigmotaxe). Senzorimotorické zpracování informací pak bylo mìøeno v testu PPI ASR (SR-Lab). Prepulzní inhibici jsme hodnotili u dvou rùzných intenzit prepulzu (83 a 91 dB) ve tøech rùzných prepulz-pulz intervalech (30, 60 a 120 ms). Výsledky: U podaných dávek nebyl prokázán vliv THC na celkovou délku trajektorie ani na délku trajektorií v pìtiminutových èasových intervalech od poèátku mìøení. Nicménì došlo ke zmìnì v prostorovém charakteru trajektorie  s rostoucí dávkou docházelo ke snižování thigmotaxe. Vyšší dávka THC též velmi výraznì zvýšila celkový èas strávený v centru otevøeného pole. V testu PPI ASR byly namìøeny významné zmìny PPI pouze pøi nižší intenzitì prepulzu. Zatímco pro interval prepulz-pulz 120 ms bylo zaznamenáno snížení prepulzní inhibice u obou dávek podaného THC, pøi intervalu 30 ms bylo PPI narušeno pouze u nižší dávky. Závìr: U lokomoce byl pozorován hlavní vliv na charakter trajektorie beze zmìny celkové uražené dráhy, souèasnì THC narušilo senzorimotorické zpracování informací. Zatímco narušení senzorimotorického zpracování informací je shodné s ostatními modely psychóz (glutamátergní, serotonergní a dopaminergní) a s nálezy u schizofrenních pacientù, výsledky z lokomoèních experimentù nejsou zcela jednoznaèné. V modelech glutamátergním èi dopaminergním bývá typicky pozorována hyperlokomoce, která je považována za korelát pozitivních psychotických pøíznakù. Z tohoto hlediska nelze tedy v pøípadì THC hovoøit jako o modelu pozitivních pøíznakù. Naproti tomu v modelech serotonergních bývá pozorována jak hypolokomoce, tak hyperlokomoce nebo bifázický úèinek. Tyto látky však u lidí také typicky vyvolávají pozitivní pøíznaky psychóz. Je tedy otázkou, na kolik je relevantní považovat hyperlokomoci za jediný model pozitivních pøíznakù. Zvýšení výskytu zvíøete ve støedních zónách arény, tj. v místech, kterým se pøirozenì vyhýbá, mùže být podmínìno nesprávným zpracováním vnìjších podnìtù (narušeným zpracováním informací) s následnou dezorientací v prostoru. V souladu s výsledky z ostatních animálních modelù psychóz a v kontextu mìøení získaných od pacientù trpících schizofrenií lze konstatovat, že námi získané výsledky èásteènì verifikují relevantnost akutního podání THC pro modelování psychózy. Tato práce byla podpoøena granty VG20122015075, VG20122015080, NT/13897 a RVO-PCP/2012. Literatura: 1. D’Souza DC, Perry E, MacDougall L, Ammerman Y, Cooper T, Wu YT, Braly G, Gueorguieva R, Krystal JH. The psychomimetic effects of

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 intravenous delta-9-tetrahydrocannabinol in healthy individuals: implications for psychosis. Neuropsychopharmacology 2004; 29: 1558-1572. 2. Leweke FM, Koethe D. Cannabis and psychiatric disorders: it is not only addiction. Addict Biol 2008; 13: 264-275. 3. Henquet C, Krabbendam L, Spauwen J, Kaplan C, Lieb R, Wittchen HU, Van OJ. Prospective cohort study of cannabis use, predisposition for psychosis, and psychotic symptoms in young people. BMJ 2005; 330: 11. 4. Bubenikova-Valesova V, Horacek J, Vrajova M, Hoschl C. Models of schizophrenia in humans and animals based on inhibition of NMDA receptors. Neurosci Biobehav Rev 2008; 32: 1014-1023. 5. Ludewig K, Zeyer MA, Swerdlow NR. Human studies of prepulse inhibition and habituation in never-medicated, first-episode schizophrenia. Biol Psychiatry 2003; 54: 121-128. Bc. Pavlína Nováková e-mail: [email protected] EXPRESIA RECEPTOROV ANGIOTENZÍNU II V SPINÁLNYCH GANGLIÁCH PO UNILATELÁRNEJ LIGÁCII ISCHIADICKÉHO NERVU THE EXPRESSION OF ANGIOTENSIN II RECEPTORS IN THE SPINAL GANGLIA AFTER UNILATERAL LIGATION OF SCIATIC NERVE Oroszová Z.1, Hricová ¼.1, Kafka J.2, Šulla I. ml.3, Lukáèová N.1, Pavel J.1 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice 2 Neurochirurgická klinika Univerzitnej nemocnice L. Pasteura, Košice 3 Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Košice, Slovenská republika 1 Institute of Neurobiology, Slovak Academy of Sciences, Košice 2 Neurosurgery Clinic, L. Pasteur University Hospital 3 University of Veterinary Medicine and Pharmacy, Košice, Slovak Republic Súhrn: Cie¾om tejto štúdie bolo charakterizovaś expresiu AT1 receptorov Angiotenzínu II (Ang II) v jednotlivých populáciách neurónov dolných lumbálnych spinálnych ganglií za fyziologických podmienok a po unilaterálnej ligácii sedacieho nervu. K¾úèové slová: angiotenzín II, AT1 receptor, spinálne gangliá, unilaterálna ligácia sedacieho nervu Summary: The aim of the present study was to characterize the expression of Angiotensin II (Ang II) AT1 receptors in neuronal populations of lower lumbar dorsal root ganglia (DRGs) under physiological conditions and after unilateral ligation of sciatic nerve. Key words: angiotensin II, AT1 receptor, dorsal root ganglia, unilateral ligation of sciatic nerve Introduction: Ang II is key functional component of the peripheral renin-angiotensin system (RAS) and is fundamental factor in regulation blood pressure and fluid balance. All functional components for biosynthesis Ang II were found in heart, brain, vasculature, adipose tissue, etc. (Paul et al., 2006) suggesting that Ang II can be produced locally and independently from peripheral RAS. Ang II mediates its effects through two types of receptors, AT1 and AT2. Most of the physiological effects of Ang II are mediated through stimulation of AT1 receptor (Pavel et al., 2008). Ang II through its receptors can regulate the central and peripheral components of sensory systems, including nociception (Saavedra, 1992). Therefore, to clarify the role of Ang II in the regulation of peripheral sensory system, we initiated a study of expression AT1 receptors of populations neurons in lower lumbar DRGs corresponding to L4-L5 spinal cord segments, which contain almost all primary sensory neurons of the sciatic nerve, under physiological conditions and after chronic constriction injury (CCI) evoked by loose ligation of sciatic nerve. There are two subpopulations of primary sensory neurons that are susceptible to Ang II signaling through the AT1 receptors: (1) large neurons; (2) small neurons (Carr et al., 1989). From the neurochemical point of view, the small neurons can be divided into three categories: (1) peptide-containing neurons which are immunoreactive for calcitonin gene-related peptide (CGRP) and substance P (Averill et al., 1995); (2) non-peptide containing neurons which bind the isolectin B4 (IB4) from Griffonia simplicifolia (Molliver et al., 1995); (3) neither peptidergic nor non-peptidergic neurons containing tyrosine hydroxylase (TH), the rate limiting enzyme in catecholamine synthesis (Brumovsky et al., 2006). Material and methods: The experiments were performed on adult male Wistar rats (n = 25), weighing 200–250 g. The model of posttraumatic painful peripheral neuropathy was done according (Bennett and Xie, 1988). Loose ligation of sciatic nerve was performed under isoflurane anesthesia (1.0 to 1.5 % via facemask). After 7 days survival, the experimental animals were deeply anaesthetized with an intraperitoneal

Postery

injection of pentobarbital (50 mg/kg, i.p.) and than transcardially perfused through the aorta with 450 ml cold physiological solution followed by 450 ml fresh 4% paraformaldehyde in 0.1M phosphate buffer saline (PBS, pH 7.4). The lower (L4-L5) spinal cord segments, corresponding DRGs were removed ipsi- and contralaterally (the sham-operated control) to ligated side. Then tissues were immediately immersed in same fresh fixative solution for 2 h at 4 °C, cryoprotected in a solution of 15 % and 30 % saccharose diluted in PBS at 4°C until saturation. Using cryostat, 25μm thick sections were cut and mounted on Superfrost Plus microscope slides. Slide-mounted sections were pretreated 3x10 min with PBS containing 0, 05% Triton-X (PBS-T), and blocked with 5% normal goat serum (NGS) dilution with 0, 05 % PBS-T for 90 min at room temperature (RT). Streptavidin/biotin blocking kit (Vector Laboratories, CA, USA) was applied according manufacturer´s instruction before incubation in primary antibody. For processing of immunoreactivity, sections were incubated in rabbit polyclonal primary antibody against AT1 receptor (1:100) mixed with: (1) mouse monoclonal primary antibody anticalcitonin gene-related peptide (1:8.000), (2) Isolectin B4 (10μg/ml), (3) mouse monoclonal anti-tyrosine hydroxylase (1:300), or (4) mouse monoclonal anti-parvalbumin (1:2.000). After several washes in PBS-T sections were incubated with biotin-conjugated goat anti-rabbit IgG (1:1.500) and DyLight 488-conjugated goat anti-mouse IgG (1:800) for 90 min at RT. Thereafter, DyLight594 Streptavidin (1:1.000) was applied for 45 min at RT, and after washing steps, the sections were air-dried and coverslipped with VectaShield HardSet mounting medium with DAPI. On some sections considered as negative control, the primary antibody was omitted from the staining procedure to determine non-specific immunohistochemical reaction. Results and discussion: It is known, that central and peripheral components of the CNS are necessary for pain perception. In our study, we focused on the DRG containing primary sensory neurons which may become an important source of increased nociceptive signaling. Under physiological conditions, approximately 40–50 % of small-sized and 60% large-sized DRG neurons expressed AT1 receptor. After sciatic nerve ligation was found statistically significant increase predominantly of small-sized AT1 immunoreactive neurons in the ipsilateral L4 and L5 DRG (37 % and 23 %, respectively), this suggested that AT1 receptor activation through Ang II could be involved in pathological mechanisms of neuropathic pain. The double-label histochemistry was performed for colocalization AT1 receptor with different nociceptor subpopulation markers: CGRP, TH and IB4 binding. Increased number of AT1+IB4-labeled (about 17 %), but predominantly AT1+CGRP-immunoreactive neurons (70 and 43 %) after sciatic nerve ligation suggests, that Ang II can play an important role in pathological mechanisms of neuropathic pain and this effect can be mediated in combination with other neuropeptides synthesized in the DRGs. TH-IR was seen in 2 % of small-sized AT1-IR neurons and there was no significant change in the number of AT1+TH-IR neurons after 7 days post-surgery. PV-IR neurons innervate the musculature, and emit their terminals to the muscle spindle (Celio, et al., 1990), these neurons are considered to be muscular proprioceptors in the DRG. In our experiments, we found PV-immunolabeling in a considerable number of large-sized neuronal cells, and in few medium-sized ones. About 40% of large-sized AT1 expressing neurons were colocalized with PV. After the CCI was detected small increase of the AT1+PVpositive neurons (about 10 %). The CCI model produces a partial denervation of the sciatic nerve that affects myelinated afferent axons much more severely than unmyelinated ones resulting in injury of the most of medium to large diameter, not small-sized sensory neurons (Obata et al., 2003). We can just speculate whether the elevated number of AT1+PV-IR neurons represents a population of such injured neuronal cells. This speculation and whether such changes in large-sized DRG neurons are important in the physiology of neuropathic pain should be clarified in further experiments. The experimental work was supported by Operational Programme Research and Development for the project: Formation and development of a diagnostic procedure in the treatment of trauma - injured spinal cord, ITMS code: 26220220127, co-funded from the European Regional Development Fund, the VEGA Grant 2/0191/13, and CE SAS NOREG. References: 1. Paul M et al. Physiol. Rev., 86, 747-803, 2006. 2. Pavel J et al. Brain Res., 1246, 111-122, 2008. 3. Saavedra JM. Endocr. Rev., 13, 329-380, 1992. 4. Carr PA et al. Brain Res., 497, 163-170, 1989. 5. Averill, S., et al. Eur. J. Neurosci., 7, 1484-1494, 1995. 6. Molliver DC et al. J. Comp. Neurol., 361, 404-416, 1995.

73

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

7. Brumovsky P et al. Exp. Neurol., 200,153-165, 2006. 8. Celio MR et al. Neurosci., 35, 375-475, 1990. 9. Obata K et al. Pain, 101, 65-77, 2003. Mgr. Oroszová Zuzana e-mail: [email protected] SROVNÁNÍ ÚÈINKÙ NOVÝCH SYNTETICKÝCH DROG V ANIMÁLNÍM MODELU COMPARISON OF THE EFFECTS OF NEW SYNTHETIC DRUGS IN ANIMAL MODEL Páleníèek Tomáš1, Lhotková Eva1, Tylš Filip1,2, Kadeøábek Lukáš1,2, Nováková Pavlína1,3, Kubešová Anna1,2, Fujáková Michaela1,2 1 Psychiatrické centrum Praha, Praha 2 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 3 Pøírodovìdecká Fakulta Univerzity Karlovy Abstrakt: Smyslem této studie bylo zhodnotit behaviorální úèinky vybraných nových syntetických drog (NSD) a jejich vliv na termoregulaci v animálním modelu. Mìøili jsme lokomoèní aktivitu zvíøat, senzorimotorické zpracování informací a zmìnu tìlesné teploty (za podmínky, kdy byla zvíøata izolována, a za podmínky, kdy byla ve skupinách). Testované substance byly mefedron, methylon, 5,6-methylendioxy-2-aminoindan (MDAI) a para-methoxymetamfetamin (PMMA). Všechny substance mìly stimulaèní úèinky, narušovaly senzorimotorické zpracování informací a indukovaly hypertermii (výraznìji u zvíøat ve skupinách). Nejúèinnìjším simulantem byla droga mefedron. MDAI a PMMA pak nejvýraznìji narušovaly senzorimotorické zpracování informací. Poslední dvì zmínìné substance také nejvíce zvyšovaly tìlesnou teplotu. Nejménì potentní substancí byla droga methylon. Klíèová slova: mefedron, methylon, 5,6-methylendioxy-2-aminoindan (MDAI), para-methoxymetamfetamin (PMMA), nové syntetické drogy, simulanty, extáze, 3,4-methylendioxymetamfetamin (MDMA), termoregulace, chování, potkani Abstract: The purpose of this study was to elucidate behavioral effects and the effects on thermoregulation of selected new synthetic drugs (NSD) in animal model. Locomotor activity, sensorimotor gating and change in body temperature (under isolated and crowded conditions) were evaluated. The compounds tested were: mephedrone, methylone, 5,6-methylenedioxy-2-aminoindane (MDAI) and para-methoxymethamphetamine (PMMA). All NSD had stimulatory effects, disrupted sensorimotor gating and induced hyperthermia (more pronounced under crowded condition). Mephedrone was the most powerful stimulant. On the contrary MDAI and PMMA were the most potent in disrupting sensorimotor gating and in inducing hyperthermia. Methylon had the lowest potency. Key words: mephedrone, methylone, 5,6-methylenedioxy-2-aminoindane (MDAI), para-methoxymethamphetamine (PMMA), new synthetic drugs, simulants, excstasy, 3,4-methylenedioxymethamphetamine (MDMA), thermoregulation, behavior, rats Východisko: Výskyt a rekreaèní užívání nových syntetických drog (NSD) zaèíná být vážným problémem. Mezi nejrozšíøenìjší/nejpopulárnìjší látky v souèasné dobì patøí syntetické deriváty kathinonù, fenylethylaminù a aminoindanù. Vìtšina tìchto NSD má dle reportù od uživatelù úèinky podobné simulantùm nebo droze extáze (3,4-methylendioxymetamfetamin, MDMA) (Páleníèek, 2010). Do souèasnosti však neexistují témìø žádná vìdecká data o jejich úèincích èi toxicitì. O stimulantech i o MDMA je známo, že mají v animálním modelu stimulaèní úèinky a že vedou k narušení senzorimotorického zpracování informací. Významným rizikem spojeným s užitím tìchto látek je rozvoj hypertermie, jenž mùže být projevem serotoninového syndromu. Rozvoj hypertermie je navíc potencován prostøedím, ve kterém se tyto drogy užívají – pøeplnìné, špatnì odvìtrané klubové prostøedí (Fišerová a Páleníèek, 2001; Palenicek et al., 2011; Páleníèek a Šustková, 2003). V našich experimentech jsme se tedy rozhodli zhodnotit v animálním modelu míru stimulaèních úèinkù vybraných NSD, jejich vliv na senzorimotorické zpracování informace a vliv na termoregulaci. Konkrétnì jsme se zamìøili na NSD mefedron, methylon, 5,6-methylendioxy-2-aminoindan (MDAI) a para-methoxymetamfetamin (PMMA). Metodika: Ve všech experimentech byli použiti potkaní samci kmene Wistar o hmotnosti 200–250 g. Testované NSD byly mefedron hydrochlorid (2,5, 5 a 20 mg/kg), methylon hydrochlorid (5, 10 a 20 mg/kg), MDAI hydrochlorid (5, 10 a 20 mg/kg) a PMMA hydrochlorid (5 a 20 mg/kg). NSD byly potkanùm aplikovány subkutánnì. Pro hodnocení lokomoce jsme použili test otevøeného pole (Ethovison Color Pro v.3.0). Senzorimotorické zpracování informace bylo mìøeno v testu prepulzní inhibice

74

(PPI) akustické úlekové reakce (ASR) pomocí pøístroje SR-Lab. Mìøení vlivu na tìlesnou teplotu probìhlo ve dvou základních podmínkách: 1) za podmínky, kdy byla zvíøata ustájena izolovanì a 2) za podmínky, kdy byla zvíøata ustájena ve skupinách po 5 jedincích. Výsledky: Všechny substance vykazovaly výrazné stimulaèní úèinky. Ty byly u vìtšiny látek dávkovì závislé. Nejpotentnìjším simulantem z této skupiny byla droga mefedron. Všechny NSD také narušovaly PPI ASR a souèasnì významnì zvyšovaly tìlesnou teplotu zvíøat. Nárùst tìlesné teploty pøitom byl výraznìjší u zvíøat ustájených po 5 jedincích. Nejpotentnìjšími substancemi v tìchto dvou experimentech byly látky PMMA a MDAI. Po PMMA bylo pozorováno i profuzní pocení zvíøat. Závìr: Z našich experimentù vyšel mefedron jako droga s nejvýraznìjším stimulaèním úèinkem. Na základì znalosti mechanizmu úèinku pøíbuzných amfetaminových simulantù lze pøedpokládat, že mefedron ovlivòuje pøedevším dopaminergní neurotransmisi. Naproti tomu látky MDAI a PMMA, jež indukovaly výrazný nárùst tìlesné teploty a dokonce i pocení zvíøat, mají úèinky spíše bližší droze MDMA. Je tedy velmi pravdìpodobné, že jejich mechanizmem úèinku je ovlivnìní serotonergní neurotransmise, a že jsou tedy i více rizikové z hlediska rozvoje serotoninového syndromu. Ze všech substancí byl pak nejménì potentní methylon. Tato práce byla podpoøena granty VG20122015075, VG20122015080, NT/13897 a RVO-PCP/2012. Literatura: 1. Fišerová M, Páleníèek T. MDMA (3,4-metylendioxymetamfetamin) „Extáze“. Adiktologie 2001;1:48-59. 2. Palenicek T, Balikova M, Rohanova M, Novak T, Horacek J, Fujakova M, Hoschl C. Behavioral, hyperthermic and pharmacokinetic profile of para-methoxymethamphetamine (PMMA) in rats. Pharmacol Biochem Behav 2011;98:130-139. 3. Páleníèek T. Taneèní drogy. Zaostøeno na drogy 2010;8:1-21. 4. Páleníèek T, Šustková M. Extáze – tajemný tanec. Psychiatrie 2003;7:101-109. MUDr. Tomáš Páleníèek, PhD. e-mail: [email protected] MOŽNOSTI KOMBINOVANEJ ANTI-INFLAMAÈNEJ TERAPIE PO POŠKODENÍ MIECHY EFFECTS OF COMBINED ANTI-INFLAMMATORY TREATMENT FOLLOWING SPINAL CORD INJURY Saganová K., Gálik J., Raèeková E., Vanický I. Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice, Slovenská republika Súhrn: Sledovaním pôsobenia anti-inflamaèných liekov po poškodení miechy sa zistilo, že lieky ako methylprednisolon (MP), minocyklín (MC) a takrolimus (FK506) majú limitovaný úèinok na výsledný post-traumatický status. V súvislosti s možnou neuroprotekciou poškodenej miechy sa v súèasnosti študujú úèinky statínov, ako ïalšej skupiny liekov u ktorej bol zistený anti-inflamaèný efekt. Neuroprotekcia traumatického poškodenia CNS bola zatia¾ takmer výluène orientovaná na monoterapie, ktoré ale zlyhali v klinických skúškach. V súèasnosti sa predpokladá, že pre úspešnú terapiu po poškodení CNS je vhodnejšia kombinácia lieèiv s doplòujúcimi sa úèinkami, ako zameranie sa na jeden cie¾ s mnohými úèinnými látkami. K¾úèové slová: kombinovaná terapia, minocyklín, statíny, poškodenie, miecha Summary: Investigation of anti-inflammatory drugs action following traumatic spinal cord injury revealed that methylprednisolon (MP), minocycline (MC) and tacrolimus (FK506) have limited effects on the final post-traumatic outcome. Statins, the group of clinically used drugs that were found to have anti-inflammatory effects following CNS are recently examined to improve neuroprotection within injured spinal cord. Neuroprotection of CNS following traumatic injury is almost exclusively focused on monotherapies, all of which have failed in multicenter clinical trials. Recently, it is assumed that combination of agents with complementary targets and effects rather than focusing on a single target with multiple agents facilitates the development of successful combination therapy in CNS injury. Key words: combination therapy, minocycline, statins, traumatic injury, spinal cord Poškodenie miechy a neuroinflamácia V mieche sa po traumatickom primárnom inzulte zväèšuje poškodenie sivej a bielej hmoty miechy, prièom pôsobením sekundárnych neurodegeneratívnych mechanizmov dochádza k šíreniu posttraumatickej lézie v rostro-kaudálnom smere. Medzi významné sekundárne patofyziologické

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 prejavy patrí akútna posttraumatická neuroinflamácia, ktorá aj keï je primárne obrannou reakciou, zhoršuje možnosti obnovy nervového tkaniva. V poškodenom parenchýme miechy sa hromadia inflamaèné bunky, èo predstavuje fyziologickú odpoveï a jednu z prvých fáz obrany hostite¾a a hojenia po poškodení miechy. Zápalový proces je tak iniciovaný akútnou reakciou zápalových buniek v oblasti lézie, kde dochádza k aktivizácii mikroglie, ktorá je rezidentným makrofágom CNS a k hromadeniu z ciev uvo¾nených neutrofilov a makrofágov. Bunková a molekulová imunitná odpoveï inflamaèných buniek zhoršuje sekundárne poškodenie tkaniva v akútnej fáze, prièom cytokíny a proteázy uvo¾òované z aktivovanej mikroglie a leukocytov vedú k poškodeniu až smrti neurónov a glie, ktoré prežili primárny traumatický inzult. Zistilo sa však, že ak je populácia mikroglie a makrofágov vystavená iným aktivizujúcim úèinkom z enviromentálneho prostredia, spolupodie¾ajú sa tieto aktívne bunky na obnove poškodeného nervového tkaniva. Toto rozdielne pôsobenie inflamaèných buniek je ovplyvnené potenciálom neuroinflamaènej reakcie, ktorá sa mení pod vplyvom zmien mikroenvironmentu, ktorý sa tiež mení v závislosti na èase a na lokalizácii v lézii. Možnosti anti-inflamaènej monoterapie po poškodení miechy Hlavným cie¾om štúdia poškodenej miechy je zistenie možnosti jej neuroprotekcie a neuroregenerácie z h¾adiska žiadúceho zachovania neurologických funkcií. Prvým anti-inflamaèným liekom používaným v klinickej praxi, ktorý sa aplikoval po poškodení miechy, bol metylprednisolon (MP). Dôvodom pre jeho použitie bola úvaha, že glukokortikoidy môžu ovplyvniś post-traumatický opuch miechy. Aj keï v súèasnosti je akceptované, že MP pôsobí v CNS anti-inflamaène, testovanie MP v klinických štúdiách preukázalo len miernu úèinnosś tejto lieèby vzh¾adom k zlepšenie neurologického stavu. Minocyklín (MC), ktorý je tetracyklínom druhej generácie je ïalším klinicky známym liekom, ktorý má okrem anti-mikrobiálnych úèinkov aj anti-apoptické a anti-inflamaèné vlastnosti. Zistilo sa, že MC v poškodenej mieche: i) zlepšuje funkènú obnovu miechy, ii) redukuje ve¾kosś traumatickej lézie a smrś buniek, iii) redukuje inflamáciu, a iv) mení expresiu cytokínov. Anti-inflamaèné úèinky MC sa pripisujú jeho modulaènému pôsobeniu tak v prípade mikroglie, ako aj pri aktivizácií buniek imunitného systému a následnému modifikovanému uvo¾òovaniu cytokínov, chemokínov, lipidových mediátorov inflamácie a uvo¾òovaniu oxidu dusnatého. Anti-inflamaèná terapia s methylprednisolonom a minocyklínom bola testovaná na rôzných modeloch poškodenia miechy; v zásade sa zistil limitovaný úèinok tejto monoterapie (Saganová et al., 2008; Saganová et al., 2009; Vanický et al., 2002), prièom aj ïalšie snahy o použitie klinický dostupných liekov so známymi anti-inflamaènými úèinkami, ako je imunosupresívum FK506, nepreukázali jednoznaène neuroprotekciu poškodenej miechy (Saganová et al., 2009; Saganová et al., 2012). Ïalšou skupinou klinicky používaných nekov, u ktorých sa zistili aj neuroprotektívne úèinky, sú statíny, ktoré ako inhibítory HMG-CoA reduktázy majú schopnosś modulácie inflamaèných mediátorov ako ICAM-1, chemokínov a IL-6. V experimentoch na zvieracích modeloch sa zistilo, že statíny inhibujú oboje, tak akútnu, ako aj chronickú inflamáciu, prièom tento mechanizmus je nezávislý na úèinku statínov na cholesterol. Endotelová adhézia a transendotelová migrácia leukocytov sa považuje za vèasný príznak inflamácie; zistilo sa, že anti-inflamaèný efekt statínov spôsobuje narušenie procesu tak endotelovej adhézie, ako aj transendotelovej migrácie leukocytov v mieste inflamácie. V CNS experimentálnych štúdiách sa najèastejšie sledovali monoterapické úèinky atorvastatínu a simvastatínu, ktoré patria medzi relatívne lipofilické statíny. Statíny a možnosti kombinovanej terapie po poškodení miechy Aj keï je inflamácia všade prítomným dôsledkom CNS traumy, jej èasová postupnosś, zloženie a rozsah tejto odpovede sa líšia v rámci CNS. Využitie statínov pri kombinovanej terapii zameranej na dôsledky sekundárneho poškodenia CNS má mnohé výhody, statíny sú tak prakticky ako aj teoreticky vhodné pre anti-inflamaènú kombinovanú terapiu, keïže sú dobre tolerované, ¾ahko sa podávajú a sú dlhodobo využívané v klinickej praxi aj u kriticky chorých pacientov. Prvé záznamy o neuroprotektívnom úèinku kombinovanej terapie simvastatin/fenofibrát a simvastatin/mezenchýmové bunky sa objavili v štúdiách, ktoré sa zaoberali traumatickým poranením mozgu. V súèasnosti pribudli pozorovania po traumatickom poškodení miechy, v ktorých sa využívajú nielen úèinky dvoch anti-inflamaèných nekov, akými sú simvastatín a minocyklín, ale využili sa aj ïalšie možnosti kombinovanej terapie so simvastatínom a mezenchýmovými bunkami. Napriek nejednoznaèným experimentálným nálezom, ktoré sa objavujú v literatúre, je ïalšie štúdium využitia statínov v rámci kombinovanej terapie prís¾ubom pre možnú neuroprotekciu poškodenej miechy. Záver: Traumatické poškodenie miechy je komplexná porucha, ktorá vzniká po náhlom mechanickom zásahu do parenchýmu miechy. Je to oslabujúce neurologické postihnutie, ktoré si èasto vyžaduje celoživotnú

Postery

lieèbu a rehabilitaènú starostlivosś s ve¾kými výdavkami pre zdravotníctvo. Aj keï je súèasná, v humánnej praxi využívaná medikamentózna lieèba po poškodení miechy málo úèinná, napriek tomu existuje ve¾ká snaha, aby sa vedeckými postupmi identifikovali vhodné farmaceutické zlúèeniny, ktoré by špecifickým spôsobom potlaèili sekundárne neuropatologické mechanizmy podie¾ajúce sa na etiológii traumatického poškodenia miechy. Potenciál kombinovaných stratégií s anti-inflamaènými liekmi, akými sú MP, MC, FK506 a statíny by mohol byś úspešný aj pri lieèbe traumatického poškodenia miechy. Podporené grantami agentúry VEGA 2/0182/11, 2/0114/12, 2/0183/13 a 2/0187/13. Literatrúra: 1. Saganová K, Orendáèová J, Èížková D, Vanický I. Limited minocycline neuroprotection after balloon-compression spinal cord injury in the rat. Neurosci Lett 2008; 433: 246-249. 2. Saganová K, Orendáèová J, Vanický I. Neuroprotection following traumatic spinal cord injury. Psychiatrie 2009; 12 (Suppl. 2), 105-106. 3. Saganová K, Orendáèová J, Šulla I Jr, Filipèík P, Èížková D, Vanický I. Effects of long-term FK-506 administration on functional and histopathological outcome after spinal cord injury in adult rat. Cell Mol Neurobiol 2009; 29: 1045-1051. 4. Saganová K, Gálik J, Blaško J, Korimová A, Raèeková E, Vanický I. Immunosuppressant FK506: Focusing on neuroprotective effects following brain and spinal cord injury. Life Sci 2012; 91:77-82. 5. Vanický, I, Urdzíková L, Saganová K, Maršala M. Intrathecal methylprednisolone does not improve outcome after severe spinal cord injury in the rat. Neurosci Res Comm 2002; 31: 183-191. RNDr. Kamila Saganová, PhD. e-mail: [email protected] VÝVOJ MOTORICKÝCH A SENZITÍVNYCH FUNKCIÍ PO AKÚTNOM PORANENÍ MIECHY U POTKANA DEVELOPMENT OF MOTOR AND SENSITIVE FUNCTIONS AFTER ACUTE SPINAL CORD INJURY IN THE RATS Schreiberová Andrea1, Kucharíková Andrea1, Gedrová Štefánia1, Závodská Monika1, Kafka Jozef1,2, Lukáè Imrich1,2, Gajdoš Miroslav1,3, Martonèíková Marcela1, Lukáèová Nadežda1, Šulla Igor1 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice, Slovenská republika 2 Neurochirurgická klinika UNLP, Košice, Slovenská republika 3 Neurochirurgická klinika UPJŠ LF, Košice, Slovenská republika Súhrn: Akútne traumatické poranenie miechy vyvoláva znaèné neurodegeneratívne zmeny na úrovni sivej a bielej hmoty, èo vedie k poškodeniu motorických a senzitívnych funkcií. V našej práci sme sledovali vývoj zmien pohybovej schopnosti a zmeny v citlivosti na bolesś po kompresii miechy. Výsledky naznaèujú vznik chronickej bolesti aj napriek zlepšeniu motorických funkcií zadných konèatín u potkana. K¾úèové slová: kompresia, poškodenie miechy, motorické a senzitívne funkcie, potkan Summary: Acute traumatic spinal cord injury causes considerable degenerative changes at the level of gray and white mater, leading to damage of motor and sensitive functions. In our study we observed changes in motor function and the sensitivity to pain after traumatic spinal cord compression. The results suggest increased sensitivity to pain, despite the improvement in motor function of hind limbs in the rat. Key words: compression, spinal cord injury, motor and senzitive function, rat Úvod: Primárne traumatické poranenie miechy zahàòa fyzikálnu a mechanickú traumu, ku ktorej dochádza na mieche (Tator, 1995). Kombinácia poèiatoèného nárazu a trvalej kompresie po poranení (Sekhon a Fehlings, 2001), ktoré vedú k ischémii v dôsledku mikrovaskulárneho poškodenia sú najèastejšie prejavy poškodenia miechy. Udalosti, ktoré nasledujú po primárnom poranení tvoria zložitú kaskádu molekulárnych dejov a ústia do progresívneho degeneratívneho poškodenia miechy v procese nazvanom ,,sekundárne poškodenie“ (Tator a Fehlings, 1991; Park et al. 2004). Sekundárne poškodenie sa môže deliś na nieko¾ko ïalších fáz: okamžitú, akútnu, subakútnu, prechodnú a chronickú. Prvá patologická zmena, ktorá je detekovate¾ná ihneï po poranení, je generalizovaný opuch miechy, ktorý je èasto spojený s hemorágiou v sivej hmote, v ktorej bunky okamžite podliehajú nekrotickej smrti neurónov, tvorbe kavít a vzniku gliovej jazvy. V sivej hmote vznikajú rozsiahle nekrózy s následným formovaním cýst, ktoré prestupujú do bielej hmoty, prièom poškodzujú myelínové vlákna axónov. Môže dôjsś k èiastoènému alebo

75

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

úplnému prerušeniu descendentných a ascendentných axónových dráh, ktoré v koneènom dôsledku vedú k strate motorických (k èiastoènej alebo úplnej paraplégii konèatín) a autonómnych funkcií (poruchy vyprázdòovania moèového mechúra a èreva). Chronická fáza sa vyznaèuje najmä stabilizáciou lézie, vývojom cýst a formovaním gliovej jazvy. Pokraèuje proces Wallerianovej degenerácie poškodených axónov, ktorá môže trvaś aj roky až po odstránenie ich zvyškov (Rowland et al., 2008). Materiál a metódy: Použili sme 14 potkanov samice kmeòa Wistar s hmotnosśou 250–300 g. Experimentálne zvieratá sme rozdelili do dvoch skupín. Prvá skupina bola kontrolná (n = 6) a druhá skupina traumatická s dobou prežívania 80 dní (n = 8). Po laminektómii na Th9 segmente bolo traumatické poškodenie miechy navodené pomocou železnej 10gramovej tyèky, ktorej plocha na prieènom reze tvorí kruh o priemere 2 mm. Na hornom konci tyèky je gumená podložka, na ktorú sme uložili závažie o hmotnosti 50 g. Hmotnosś tyèky a závažia èiní 60 gramov. Tlak na miechu sa vyvíja po dobu 20 minút. Zvieratá boli dlhodobo sledované a testované poèas 80 dní raz týždenne. Sledovali sme ich váhu, motorickú pohyblivosś zadných konèatín a citlivosś na bolesś. Motorickú pohyblivosś zadných konèatín sme hodnotili pomocou BBB testu na otvorenom poli (Basso et al., 1995). Tento test obsahuje 21 bodovú hodnotiacu škálu, prièom 0 – znamená úplnú paraplégiu zadných konèatín a 21 – normálny pohyb všetkých konèatín u potkana. U zvierat položených na platòu (Espejo a Mir, 1993), ktorá bola vyhriata na 52 °C sme zaznamenávali èas objavenia sa prvých príznakov bolesti v zadných labkách u potkanov. Po 80 dòoch sledovania sme zvieratá uspali a fixovali transkardiálnym preplachom s èerstvým fyziologickým roztokom a 4% roztokom paraformaldehydu. Po vyštikaní stavcov sme vybrali príslušný segment Th9, na ktorom vznikla lézia v dôsledku kompresie, ale aj segmenty nad Th1-3, Th4-6, Th7, Th8 a pod léziou Th10, Th11, Th12-13. Po spracovaní tkaniva a narezaní jednotlivých segmentov na kryostate sme rezy spracovali histologickou (Hematoxilín-eozín) aj imunohistochemickou (GFAP – marker na znázornenie aktivovaných astrocytov) metódou na vyhodnotenie poškodeného tkaniva. Výsledky a diskusia: Poèas troch mesiacov zvieratá rapídne strácali hmotnosś od prvého dòa po operácii až po ôsmy deò, v priemere z 255 g na 245 g. Po ôsmom dni sa hmotnosś zvierat zvyšovala a dosiahla priemernú hmotnosś kontrolných zvierat na 60. deò po poškodení. Kontrolné aj traumatické zvieratá boli sledované spolu poèas celej doby. Motorické funkcie zadných konèatín obidvoch skupín sme testovali pomocou BBB testu na otvorenom poli. Všetky zvieratá v traumatickej skupine mali hodinu po operácii a aj prvý deò po nej stupeò poškodenia 0. Poèas sledovania sme zaznamenali postupné zlepšenie motorických funkcií BBB testu v priemere na stupeò 17 do 80. dòa. Histologické preparáty nám potvrdili koreláciu medzi histologickým obrazom a motorickým poškodením. Došlo k èiastoènému výpadku sivej aj bielej hmoty, prièom najviac postihnuté bola èasś zadných povrazcov bielej hmoty a èasś zadných rohov v sivej hmote. Miesto najväèšej lézie bolo lokalizované v segmente Th9, lézia sa šírila najmä kraniálnym smerom až po segmenty Th4-6. Imunohistochemické farbenie astrocytov nám potvrdilo zvýšený poèet GFAP-pozitívnych buniek aj po troch mesiacoch prežívania najmä v okolí lézie. Je známe, že GFAP-pozitívne bunky sa podie¾ajú na tvorbe gliovej jazvy po traumatickom poškodení miechy (Sofroniew, 2009). Na sledovanie senzitívnych funkcií po poškodení miechy sme použili test na horúcej platni vyhriatej konštantne na 52 C. Kontrolné aj traumatické zvieratá prvých 10 dní vykazovali podobné výsledky, reakèný èas oboch skupín bol 20 sekúnd. Po 10. dni sa reakèný èas kontrolných zvierat predlžoval a traumatických naopak skracoval. Od 20. dòa sa rozdiely rapídne zväèšili na 25 sekúnd u kontrol a na 10 sekúnd u traumatických zvierat. Na 80. deò bol tento rozdiel ešte väèší: kontroly – 27 sekúnd priemerne a traumatické – 5,5 sekúnd. Test horúcej platne (hot-plate test) meria reflexnú odpoveï, ktorá zapája obvody v mozgu aj v mieche. Získané výsledky ukazujú, že poškodenie miechy spôsobilo zvýšenie citlivosti na tepelný podnet. Vplyv tohto neurologického poškodenia bol príèinou vzniku chronickej bolesti (Roberts et al., 2009). Pri chronickej bolesti sú nervy precitlivené a reagujú už aj na mierny stimul, ktorý by u zdravých ¾udí nespôsobil žiadnu bolesś. Pri tomto type bolesti hrajú hlavnú úlohu takzvané ‚nociceptory‘. Nociceptory sú receptory senzorických neurónov, ktoré sú umiestnené v koži, sliznici alebo vo vnútorných orgánoch. Bolesś vzniká, keï sú tieto receptory aktivované potenciálne poškodzujúcim stimulom. Nociceptory sú citlivé na rôzne typy stimulov; tepelné nociceptory sú aktivované nadmerným, škodlivým teplom alebo chladom. Vnímanie bolesti sa objaví vtedy, keï sú nociceptory stimulované a prenášajú signály prostredníctvom senzitívnych neurónov v mieche. Signály sú následne prenesené do hypotalamu, kde sa vytvára vnímanie bolesti. Model kompresie miechy potkana sa využije v experimentoch zameraných na terapiu v akútnej fáze poranenia miechy za úèelom zníženia sekundárneho poškodenia.

76

Práca vznikla vïaka podpore v rámci operaèného programu Výskum a vývoj pre projekt: Tvorba a vývoj diagnostického postupu pri lieèbe traumou poškodenej miechy, kód ITMS: 26220220127, spolufinancovaný zo zdrojov Európskeho fondu regionálneho rozvoja, VEGA 2/0168/11 a CE SAV NOREG. Literatúra: 1. Basso DM, Beattie MS, Bresnahan JC. A senzitive and reliable locomotor rating scale for open field testing in rats. J. Neurotrauma, 12 (1), 1-21, 1995. 2. Espejo EF, Mir D. Structure of the rats behavior in the hot plate test. Behav. Brain Research, 56, 171-176, 1993. 3. Park E, Velumian AA, Fehlings MG. The Role of Excitotoxicity in Secondary Mechanisms of Spinal Cord Injury: A Review with an Emphasis on the Implications for White Matter Degeneration. Journal of Neurotrauma, 21, 754-774, 2004. 4. Roberts J, Ossipov MH, Porreca F. Glial activation in the rostroventromedial medulla promotes descending facilitation to mediate inflammatory hypersensitivity. European Journal of Neuroscience, 30, 229-241, 2009. 5. Rowland JW, Hawryluk GWJ, Kwon B, Fehlings MG. Current status of acute spinal cord injury pathophysiology and emerging therapies: promise on the horizon. Neurosurg. Focus, 25, (5) E2, 2008. 6. Sekhon LHS and Fehlings MG. Epidemiology, Demographics and Pathophysiology of Acute Spinal Cord Injury. Spine, 26, 2-12, 2001. 7. Sofroniew MV. Molecular dissection of reactive astrogliosis and glial scar formation. Trends in Neurosciences, 32, 638-647, 2009. 8. Tator ChH and Fehlings MG. Review of the secondary injury theory of acute spinal cord trauma with emphasis on vascular mechanisms. J. Neurosurg. 75, 15-26, 1991. 9. Tator CH, Duncan EG, Edmonds VE, Lapczak LI, Andreaws DF. Neurological recovery, mortality and length of stay after acute spinal cord injury associated with changes in management. 1995RNDr. Andrea Schreiberová, PhD. e-mail: [email protected] Z M E N Y V S P R Á VA N Í M L Á Ï AT P O P R E N ATÁ L N O M OVPLYVNENÍ VITAMÍNOM A CHANGES OF JUVENILE BEHAVIOUR AFTER PRENATAL EXPOSURE TO VITAMIN A Tomášová Lenka1, Kluchová Darina1, Hvizdošová Natália1, Kokošová Natália2, Šmajda Beòadik2 1 Ústav anatómie, Lekárska fakulta, Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach 2 Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach Abstrakt: Práca je zameraná na sledovanie zmien v správaní mláïat potkana po prenatálnom pôsobení vyšších dávok kyseliny retinovej (RA). Tento derivát vitamínu A bol zvieratám podávaný na 14.–16. deò embryonálneho vývinu o dávke 1 mg RA/kg hmotnosti zvieraśa. Trojtýždòové mláïatá boli testované v dvoch behaviourálnych testoch: vyvýšenom krížovom labyrinte a Morrisovom vodnom bazéne. Výsledky testov ukázali, že zvýšený prísun kyseliny retinovej poèas gravidity môže maś vplyv na vrodené formy správania (zvýšenie úzkostného správania), zatia¾ èo kognitívne funkcie ostávajú nezmenené. K¾úèové slová: kyselina retinová, gravidita, úzkosś, kognitívne funkcie Abstract: The work is focused on monitoring changes of juvenile rats behaviour after prenatal exposure to higher doses of retinoic acid (RA). This derivative of vitamin A was administered at a dose of 1 mg RA/kg of animal body weight on 14.–16. day of embryonic development. The three-week old offspring were tested in two behavioural tests: elevated plus maze test and Morris water maze. Test results showed, that increased intake of retinoic acid during pregnancy can influence innate form of behaviour (increase of anxiety), whereas cognitive function remain unchanged. Key words: retinoic acid, gravidity, anxiety, cognitive function Úvod: Kyselina retinová je nevyhnutná pre správny embryonálny vývin centrálneho nervového systému (CNS) (Maden, 2001), ale taktiež môže ovplyvòovaś aj funkciu dospelého mozgu. Jej dávky však musia byś prísne regulované, lebo jej nedostatoèný, ale aj nadmerný príjem môže viesś k rôznym morfologickým ako aj funkèným abnormalitám CNS (Maden, 2007). Retinoidy sa viažu na retionoidové receptory (RAR a RXR), ktoré sa vo ve¾kom množstve nachádzajú v oblastiach limbického systému, ako sú amygdala, hipokampus, perfrontálna kôra. Zvýšené množstvo vitamínu A v postnatálnom, resp. prenatálnom období môže pozmeniś èinnosś

Postery

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Tabulka 1: Správanie zvierat vo vyvýšenom krížovom labyrinte a v Morrisovom vodnom labyrinte. Hodnoty udané ako aritmetické priemery ± SEM. samce

Behaviourálny test

Parameter správania

Vyvýšený krížový labyrint

Čas strávený v otvorených ramenách labyrintu (s)

Morrisov vodný labyrint

Čas potrebný na nájdenie platformy (s)

samice

RA

KON

RA

KON

62,01 ± 18,17

111,07 ± 39,19

29,15 ± 13,54

58,09 ± 18,03

Prvý test

36,97 ± 8,45

50,42 ± 15,27

28,09 ± 9,42

33,77 ± 6,96

Druhý test

29,17 ± 8,11

31,38 ± 4

22,88 ± 7,31

27,2 ± 5,32

Tretí test

15,76 ± 2,97

19,19 ± 7,16

18 ± 5,45

21,36 ± 3,48

týchto mozgových štruktúr, a to následne môže viesś k vzniku rôznych psychických porúch. Výsledky viacerých štúdií naznaèujú, že zvýšené dávky vitamínu A, resp. jeho derivátov, aplikované v postnatálnom období, môžu u zvierat, ale aj ¾udí vyvolávaś zmeny správania, prejavujúce sa depresiami, znížením pohybovej aktivity, zvýšením agresívnych prejavov, rôznymi psychózami (O´Reilly et al., 2006; Fishbane et al., 1995). Tieto zmeny sú èastejšie pozorované u detí (mláïat) a adolescentov ako u dospelých jedincov (Ferguson et al., 2005; Pasquariello et al., 1977). Cie¾om našej práce bolo zistiś, èi vyššie dávky kyseliny retinovej podávané poèas embryonálneho vývinu spôsobia zmeny v správaní 3týždòových mláïat potkanov. Metódy: Zvieratá. V experimente boli použité laboratórne potkany kmeòa Wistar, ktoré boli chované za štandardných podmienok s použitím umelého svetelného režimu LD 12/12. Zvieratá mali prístup k štandardizovanej potrave a vodovodnej vode. Trojmesaèné samice boli pripustené k samcom toho istého veku. Gravidným samiciam bola na 14.–16. deò gravidity podaná i. p. kyselina all-trans retinová (RA), metabolit vitamínu A, o dávke 1 mg/kg hmotnosti. Narodené mláïatá boli chované za štandardných podmienok. Po dovàšení 3 týždòov boli testované vo vyvýšenom krížovom labyrinte a v Morrisovom vodnom labyrinte. Vyvýšený krížový labyrint. V tomto teste bola použitá aparatúra pozostávajúca z dvoch otvorených a dvoch uzavretých ramien o dåžke 50 cm, ve¾kosś centrálneho štvorca bola 15 × 15 cm. Ramená aparatúry boli vo výške 75 cm nad zemou. Zvieratá boli vložené do stredu aparatúry a poèas 5 min. sa zaznamenával èas, ktorý trávili v otvorených ramenách labyrintu. Morrisov vodný labyrint. Aparatúru tvoril plastový bazén s priemerom 100 cm a výškou 50 cm. Bazén bol naplnený vodou do výšky 20 cm, teplota vody boli 32 °C. Dva centimetre pod hladinou vody bola v bazéne umiestnená platforma s rozmermi 15 × 15 × 15 cm. Pred samotným testom boli potkany privykané na bazén a vodu tak, že na 2 minúty boli vložené do bazénu bez prítomnosti platformy.Testovanie sa uskutoènilo v troch dòoch nasledujúcich po sebe. Pri všetkých troch testoch sa zisśoval èas potrebný na nájdenie platformy. Výsledky obidvoch behaviourálnych testov boli vyhodnotené nepárovým t-testom. Výsledky: Výsledky testu vo vyvýšenom krížovom labyrinte ukázali, že prenatálne aplikované retinoidy výrazne ovplyvnili emocionálne správanie potkanov. Mláïatá vystavené pôsobeniu RA zriedkavejšie vstupovali do otvorených ramien aparatúry a trávili tu kratší èas v porovnaní s kontrolami (tab. 1). Tento rozdiel sme pozorovali u obidvoch pohlaví. Vplyv kyseliny retinovej na proces uèenia a pamäte sme v teste v Morrisovom vodnom labyrinte nezaznamenali. Zvieratá z obidvoch testovaných skupín (RA skupina + kontrolná skupina) sa v labyrinte správali rovnako – na nájdenie ukrytej platformy potrebovali rovnaký èas, prièom s každým opakovaním testu sa tieto èasy skracovali (tab. 1). Diskusia: Vyvýšený krížový labyrint a Morrisov vodný bazén sú štandardné behaviourálne testy, ktoré sa využívajú na sledovanie úzkostných prejavov a pamäśových funkcií zvierat. Výsledky našej práce ukázali, že kyselina retinová podávaná na 14.–16. deò gravidity spôsobila zmeny vrodeného správania. Mláïatá obidvoch pohlaví mali zvýšené prejavy úzkosti a strachu, èo sa prejavilo menej èastým vstupovaním do otvorených ramien vyvýšeného krížového labyrintu. V súlade s našimi výsledkami sú zistenia de Oliveira a kol. (2007), ktorí taktiež zaznamenali zvýšenie úzkostného správania po pôsobení vitamínu A. Vplyv kyseliny retinovej na pamäśové funkcie sa nám nepodarilo dokázaś. Zvieratá sa v Morrisovom labyrinte dobre orientovali a bez problémov si zapamätali polohu ukrytej platformy, o èom svedèí skracovanie èasov do nájdenia platformy pri jednotlivých opakovaniach testu. Žiadny úèinok vitamínu A na kognitívne funkcie potvrdil vo svojej práci aj Holson a kol. (1999). Ani v jednej fáze embryonálneho vývinu, v ktorých vitamín podával, nezaznamenal zmeny priestorovej pamäte potkanov. Výsledky našich testov naznaèujú, že vyššie dávky vitamínu A, resp. jeho metabolitov, podávané poèas embryogenézy môžu maś

negatívny dopad na emoèné správanie mláïat, zatia¾ èo kognitívne funkcie ostávajú nepoškodené. Podporené grantom VEGA è. 1/0154/11 Ministerstva školstva Slovenskej republiky. Literatúra: 1. Ferguson SA, Cisneros FJ, Goug BJ, Ali SF. Four weeks of oral isotretinoin treatment causes few signs of general toxicity in male and female Sprague – Dawley rats. Food Chem Toxicol 2005; 43: 1289-96. 2. Fishbane S, Frei GL, Finger M, Dressler R, Silbiger S. Hypervitaminosis A in two hemodialysis patients. Am J Kidney Dis 1995; 25L:346-9. 3. Holson RR, Adams J, Ferguson SA. Gestational Stage-Specific Effects of Retinoic Acid Exposure in the Rat. Neurotoxicol Teratol 1999; 21: 393-402. 4. Maden M. Retinoic acid in the development, regeneration and maintenance of the nervous system. Neuroscience 2007; 8: 755-765. 5. Oliveira MR, Silvestrin RB, e Souza TM, Fonseca Moreira JC. Oxidative stress in the hippocampus, anxiety-like behavior and decreased locomotory and exploratory activity of adult rats: Effects of sub acute vitamin A supplementation at therapeutic doses. NeuroToxicology 2007; 28: 1191-1199. 6. O‘Reilly KC, Shumaker J, Gonzalez-Lima F, Lane MA, Bailey SJ. Chronic administration of 13-cis-retinoic acid increases depression-related behavior in mice. Neuropsychopharmacology 2006; 31: 1919-27. 7. Pasquariello PS, Schut L, Borns P. Benign increased intracranial hypertension due to chronic vitamin A overdosage in a 26-month-old child. Clin Pediatr 1977; 16: 379-382. RNDr. Lenka Tomášová, PhD. e-mail: [email protected] VLIV ANTAGONIZMU SEROTONINOVÝCH RECEPTORÙ NA KONEKTIVITU MOZKU V ANIMÁLNÍM MODELU PSYCHÓZY THE INFLUENCE OF SEROTOTNIN RECEPTOR ANTAGONISM ON BRAIN CONNECTIVITY IN ANIMAL MODEL OF PSYCHOSIS Tylš Filip, Páleníèek Tomáš, Kadeøábek Lukáš, Fujáková Michaela, Nováková Pavlína, Kubešová Anna, Brunovský Martin, Horáèek Jiøí Psychiatrické centrum Praha, 3. lékaøská fakulta UK Souhrn: Tato studie zkoumala vliv halucinogenu psilocinu a specifických antagonistù na EEG u potkana. EEG signál byl zaznamenáván subdurálními elektrodami z kùry potkaního mozku a posléze kvantitativnì analyzován. Psilocin zpùsobil pokles spektrálního výkonu i funkèní konektivity. Antagonisté serotonergních receptorù do rùzné míry normalizovaly tyto zmìny. Studie potvrzuje validitu animálního serotonergního modelu psychózy a naznaèuje možnosti vývoje antipsychotické léèby. Klíèová slova: psilocin, serotonin, EEG spektra, EEG koherence, potkani, schizofrenie Summary: This study explored the impact of hallucinogen psilocin and specific antagonists on EEG in rats. EEG signal was recorded from the cortex of the rat brain and subsequently quantitatively analyzed. Psilocin caused the decrement of spectral power and functional connectivity. Serotonin antagonists normalized these changes to varying degrees. The study confirms validity of animal serotonergic model of psychosis and suggests the possibility of developing treatment. Key words: psilocin, serotonin, EEG spectra, EEG coherence, rats, schizophrenia Východisko: Psilocin je psychoaktivní alkaloid, který vyvolává behaviorální a elektroencefalografické zmìny podobné akutní psychóze (1). Vzhledem k vysoké afinitì psilocinu k serotoninovým receptorùm (2,3,4) jsme pøedpokládali normalizaci EEG signálu antagonismem

77

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

tìchto receptorù. Zkoumali jsme vliv selektivních antagonistù serotoninových 5HT1A (WAY100635), 5HT2A (MDL100907) a 5HT2C (SB242084) receptorù na funkèní konektivitu a EEG spektra. Cílem tohoto výzkumu je objasnit mechanizmus pùsobení halucinogenu psilocinu a rozvinout poznání patofyziologie psychózy. Metody: Potkanùm bylo stereotakticky implantováno 14 elektrod na povrch kùry mozku. Po zotavení bylo zaznamenáno EEG z šesti párù aktivních elektrod u volnì se pohybujících zvíøat. Posléze byly analyzovány výkonová EEG spektra (lokální synchronizace) a EEG koherence (dlouhé projekce). Pro možné srovnání s humánním EEG byly analyzovány pouze úseky signálu odpovídající behaviorální inaktivitì (translaèní pøístup). Výsledky: Psilocin snižoval spektrální výkon (nejvíce v pásmu theta) i EEG koherence (v nižších frekvencích inter- i intrahemisferálnì, ve vyšších frekvencích pouze interhemisferálnì). Selektivní antagonisté serotoninových receptorù ovlivnili tyto zmìny rùznou mìrou. Látka MDL100907 zvýšila spektrální výkon pouze v nižších frekvencích a normalizovala koherence v pásmu delta. Látka SB242084 neovlivnila spektrální výkon a zpùsobila pouze minoritní zmìny v koherencích. Látka WAY100635 normalizovala spektrální výkon a zvýšila koherence v nižších frekvenèních pásmech. Závìr: Významné snížení koherencí indukované psilocinem je v souladu s pojetím schizofrenie jako diskonekèního syndromu (5). Selektivní antagonizmus serotoninových receptorù upravoval tyto zmìny pøedevším v nižších frekvenèních pásmech. Pøestože psilocin má nejvyšší afinitu k 5HT2A a 5HT2C receptorùm (2,6), antagonizmus 5HT1A receptoru mìl relativnì výrazný úèinek. Naše výsledky budou interpretovány v kontextu neurobiologie zmìnìných stavù vìdomí. Tato práce byla podpoøena granty VG20122015080, VG20122015075, NT/13897, RVO-PCP/2012 a ECGA 278006. Literatura: 1. Geyer MA, Vollenweider FX. Serotonin research: contributions to understanding psychoses. Trends Pharmacol Sci 2008, 29:445-453. 2. McKenna DJ, Repke DB, Lo L, Peroutka SJ. Differential interactions of indolealkylamines with 5-hydroxytryptamine receptor subtypes. Neuropharmacology 1990, 29: 193-198. 3. Nichols DE. Hallucinogens. Pharmacol Ther 2004, 101: 131-181. 4. Ray TS. Psychedelics and the human receptorome. PLoS.One 2010, 5: e9019. 5. Friston KJ, Firth CD. Schizophrenia: a disconnection syndrome? Clin. Neurosci 1995, 3: 89-97. 6. Blair JB, Kurrasch-Orbaugh D, Marona-Lewicka D, Cumbay MG, Watts VJ, Barker EL, Nichols DE. Effect of ring fluorination on the pharmacology of hallucinogenic tryptamines. J Med.Chem 2000: 43:4701-4710. MUDr. Filip Tylš e-mail: [email protected] P O H L AV N Í R O Z D Í LY V E V L I V U P R E N ATÁ L N Í H O / P O S T N ATÁ L N Í H O P O D Á N Í M E TA M F E TA M I N U N A STRIATÁLNÍ DOPAMINOVÉ D1/D2 RECEPTORY SEX DIFFERENCES IN THE EFFECT OF PRENATAL/POSTNATAL M E T H A M P H E TA M I N E A P P L I C AT I O N O N S T R I ATA L DOPAMINE D1/D2 RECEPTORS Vrajová Monika1, Krištofiková Zdena1, Šírová Jana1, Šlamberová Romana2 1 Psychiatrické centrum Praha, Laboratoø biochemie a patofyziologie mozku 2 Univerzita Karlova v Praze, 3. lékaøská fakulta, Ústav normální, patologické a klinické fyziologie Souhrn: Methamfetamin (MA) je silný stimulant se schopností vyvolávat psychickou závislost a má neurotoxické vlastnosti. Kromì antagonistù N-methyl-D-aspartátových receptorù jsou amfetaminy jedinou známou skupinou návykových látek, která je spojena s deplecí dopaminu ve striatu. Výsledky animálních pokusù podporují koncept, který øíká, že množství D2 receptorù je jednou z determinant souvisejících se závislostí na drogách. Muži a ženy se výraznì liší v užívání a v reakci na MA. Cílem této práce bylo zhodnotit vliv chronického prenatálního podání MA nebo stejného množství fyziologického roztoku (S) v kombinaci s postnatálním podáním MA nebo S u potkanù kmene Wistar (samcù/ samic) na dopaminové receptory ve striatu. Klíèová slova: metamfetamin, animální model, dopaminové receptory Summary: Methamphetamine (MA) is a powerful stimulant with a potency to cause psychic addiction and with neurotoxic properties. Except for N-methyl-D-aspartate receptor antagonists, the amphetamines are the only class of addictive drugs known to be associated with striatal dopamine depletion. Animal experiments support the concept that the number of D2 receptors is one of the determinants of a response to

78

drugs of abuse. Men and women differ markedly with regard to their use of, and responses to MA. The purpose of this study was to examine the effect of chronic prenatal exposure of MA or the same volume of saline (S) in combination with chronic administration of MA or S postnatal on Wistar rats (males/females) on dopamine receptors in striatum. Key words: methamphetamine, animal model, dopamine receptors Úvod: Závislost na metamfetaminu (MA) mùže mít dlouhodobý neurotoxický vliv na nervovou soustavu. Poškození dopaminergních neuronù indukované MA bylo popsáno již pøed více než dvìma dekádami. Jak v klinických studiích, tak v experimentálních pracích jsou opakovanì popisovány neurotoxické úèinky MA na dopaminergní neurotransmisi ve striatu a také rozdíly v tìchto úèincích v závislosti na pohlaví. Neurotoxicita MA ve striatu je z èásti zprostøedkována aktivací dopaminových D1 a D2 receptorù, jelikož systémové podání selektivních antagonistù tìchto receptorù (i.e. SCH23390, sulpirid) oslabí MA navozené dopaminergní poškození (Broening et al., 2005). U chronických uživatelù MA bylo pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) nalezeno snížení denzity D2 receptorù v caudatu a v putamenu (Volkow et al., 2001). V animálním modelu bylo ukázáno na pohlavní rozdíly ve vlivu prenatálnì podaného MA na senzitizaci k MA podávanému subchronicky v dospìlosti (Schutová et al., 2012). Biochemický podklad tìchto rozdílù v citlivosti k MA aś již podanému prenatálnì èi postnatálnì není pøíliš jasný. Cílem následující práce bylo zhodnotit vliv prenatálního/postnatálního podání MA na dopaminové D1 a D2 receptory u obou pohlaví potkana v pre-pubertálním období. Materiál a metody: Všechna pozorování byla provedena na potkanech kmene Wistar (Anlab, Èeská republika), chov a fertilizace dle (Schutová et al., 2010). Pro prenatální aplikaci byly bøezí samice rozdìleny do dvou skupin: MA skupina a S skupina. MA skupinì byl podáván D-metamfetamin HCl (Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové) v dávce 5 mg/kg a objemu 0,5 ml/kg subkutánnì (s. c.), po celou dobu gestace (Šlamberová et al., 2005). U skupiny S byl aplikován fyziologický roztok po stejnou dobu a ve stejném objemu. Po narození bylo potomkùm (samcùm/samicím) tìchto matek aplikován MA s.c. v dávce 1 mg/kg/den a objemu 1 ml/kg nebo stejný objem fyziologického roztoku a to od 1 postnatálního dne (PD) po 21 PD. 30 PD byli potkani dekapitováni a z obou hemisfér byla disekována striata. Ze striatální tkánì byla získána membránová frakce pro zhodnocení vazby D1 a D2 receptorù (Davis et al., 2010). Ke stanovení D1, D2 receptorù pomocí vazebné studie jsme použili radioligandem znaèeného antagonistu D1 receptorù [3H]-SCH23390 a D2 receptorù [3H]-spiperon (ARC, USA). Pro vyblokování nespecifických vazeb jsme použili (+)-butaclamol (Sigma-Aldrich, ÈR). Pro zablokování 5-HT2 serotoninových receptorù u vazby D2 byl použit selektivní antagonista ketanserin (+)-vinná sùl (Sigma-Aldrich, ÈR). Pro statistická hodnocení byl použit neparametrický test Mann Whitney. Výsledky a diskuze: Výsledky ukázaly na významný rozdíl ve vazbì D1 receptoru ve striatu mezi samicemi a samci po podání metamfetaminu (MA) postnatálnì. Ve specifické vazbì 0,6 nM [3H]-SCH23390 byl u samic ve skupinì (S/MA) pozorován pokles na 72 %, u skupiny samcù (S/MA) naopak nárùst na 120 %. Skupina samcù (MA/S) mìla vazbu k D1 receptoru zvýšenou na 123 % oproti kontrolní skupinì samcù (S/S), výsledek však nedosáhl statistické významnosti. Scatchardova analýza provedená s 0,25 nM – 4 nM [3H]-SCH23390 na kontrolách a skupinách (S/ MA) prokázala, že pokles vazby u samic byl spojen se snížením maximálního poètu vazebných míst, nárùst vazby u samcù naopak s vyšší afinitou izotopu k vazebným místùm. Výsledky také naznaèily možné rozdíly ve vazbì 0,25 nM [3H]-spiperonu k D2 receptoru mezi skupinami samic a samcù, kteøí mìli aplikaci MA prenatálnì (konkrétnì na nárùst vazby u samcù a na pokles vazby u samic). Ani po navýšení poètu zvíøat však tyto rozdíly nebyly statisticky významné. Námi nalezený trend zvýšení vazby D1 receptoru u samcù s aplikací (MA/S) je ve shodì s prací, kde hodnotili vliv prenatálního amfetaminu (Flores et al., 2011). Postnatálnì podávaný amfetamin u hraboše prériového zvýšil expresi mRNA D1 receptoru v nucleus accumbens, nicménì zvýšení transkripce bylo pouze u samcù (Young et al., 2011). V animálním modelu (potkani kmene Sprague Dawley) bylo po aplikaci MA u obou pohlaví taktéž nalezeno snížení vazby D2 receptorù ve striatu, ovšem jednalo se o daleko vyšší dávky drogy (40 mg/kg/den) a zvíøata byla 90denní (Crawford et al., 2003). Po prenatálním podání amfetaminu u samcù 35 PD nebyly nalezeny významné zmìny distribuce a vazebných míst D2 receptorù oproti kontrolní skupinì (Flores et al., 2011), což je ve shodì s naší prací. Podpoøeno projektem GAÈR P303/10/0580.

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 Literatura: 1. Broening HW, Morford LL, Vorhees CV. Interactions of dopamine D1 and D2 receptor antagonists with D-methamphetamineinduced hyperthermia and striatal dopamine and serotonin reductions. Synapse 2005; 56: 84-93. 2. Crawford CA, Williams MT, Newman ER, McDougall SA, Vorhees CV. Methamphetamine exposure during the prewealing period cause prolonged changes in dorsal striatal protein kinase A aktivity, dopamine D2-like binding sites, and dopamine kontent. Synapse 2003; 48: 131-137. 3. Davis PF, Ozias MK, Carlson SE, Reed GA, Winter MK, McCarson KE and Levant B. Dopamine receptor alterations in female rats with dietreduced decreased brain docosahexaenoic acid (DHA): interaction with reproductive status. Nutritional Neuroscience 4. Flores G, Gómez-Villalobos MJ, Rodríguez-Sosa L. Prenatal amphetamine exposure effects on dopaminergic receptors and transporter in postnatal rats. Neurochem Res 2011; 36: 1740-1749. 5. Schutová B, Hrubá L, Pometlová M, Rokyta R, Šlamberová R. Responsiveness to methamphetamine in adulthood is altered by prenatal exposure in rats. Physiology and behavior 2010; 99:381-387. 6. Schutová B, Hrubá L, Rokyta R, Šlamberová R. Gender differences in behavioral ganges elicited by prenatal methamphetamine exposure and application of the same drug in adulthood. Dev Psychobiol. 2012. 7. Šlamberová R, Charousová P, Pometlová M. Methamphetamine administration during gestation impairs maternal behavior. Developmental psychobiology 2005; 46:57-65. 8. Volkow N, Chang L, Wang G, Fowler J, Ding Y, Sedler M. et al. Low level of brain dopamine d(2) receptors in methamphetamine abusers: association with metabolism in the orbitofrontal cortex. Am J Psychiatry 2001; 158: 2015-21. 9. Young KA, Liu Y, Gobrogge KL, Dietz DM, Wang H, Kabbaj M, Wang Z. Amphetamine alter behavior and mesocorticolimbic dopamine receptor expression in the monogamous female prairie vole. Brain Research 2011; 1367: 213-222. Mgr. Monika Vrajová, Ph.D. e-mail: [email protected] EXPERIMENTÁLNE A KLINICKÉ DÔKAZY HYPOTERMICKEJ NEUROPROTEKCIE PO TRAUMATICKOM POŠKODENÍ MIECHY E X P E R I M E N TA L A N D C L I N I C A L E V I D E N C E S O F HYPOTHERMIC NEUROPROTECTION AFTER TRAUMATIC SPINAL CORD INJURY Závodská M. 1, Schreiberová A.1, Kucharíková A.1, Gedrová Š.1, Gálik J.1, Trbulová A.2, Šulla I. jr.2, Ledecký V.2, Karasová M.2, Capík I.2, Gajdoš M.1,3, Lukáè I.1,4, Kafka J.1,4, Lukáèová N.1 1 Neurobiologický ústav, Slovenská akadémia vied, Košice, Slovenská republika 2 UVLaF, Košice, Slovenská republika 3 Neurochirurgická klinika UPJŠ LF, Košice, Slovenská republika 4 Neurochirurgická klinika UNLP, Košice, Slovenská republika Súhrn: Experimentálne postupy zamerané na regeneráciu miechy po jej poškodení sú prevažne uskutoèòované na malých laboratórnych zvieratách. Predklinické a klinické štúdie ukazujú, že žiaden z lieèebných postupov, ktorý je úspešný na hlodavcoch, nie je efektívny pri traumatickom poškodení miechy u pacientov. Cie¾om našej štúdie je overiś priaznivý vplyv hypotermie aplikovanej po traumatickom poškodení miechy na miniprasatách a zameraś sa na charakterizácia terapeutického postupu, ktorý úèinne zníži sekundárne poškodenie. K¾úèové slová: poškodenie miechy, miniprasatá, hypotermia, kompresia miechy Summary: Experimental methods that are focused on regeneration of spinal cord after spinal cord injury are realized on small-animal models mostly. Preclinical and clinical trials demonstrate that no one of treatment therapy that is successful on rodents is effective after human traumatic spinal cord injury. The aim of this study is to verify the positive influence of hypothermia on spinal cord of minipigs after spinal cord trauma and to characterize therapeutic procedure that will reduce secondary injury effectively. Key words: spinal cord injury, minipigs, hypothermia, spinal cord compression Traumatické poškodenie miechy je vyústením endogénnej alebo exogénnej traumy. Výsledná patológia je neh¾adiac na príèinu poškodenia spôsobená dvoma oddelenými mechanizmami, a to mechanizmom primárneho poškodenia (prvotné mechanické poškodenie)

Postery

a mechanizmami sekundárneho poškodenia. Poèiatoèný impakt vedie k okamžitému krvácaniu a rapídnej bunkovej smrti na strane poškodenia a je nasledovaný poèetnými kaskádami sekundárneho poškodenia, ktoré následne spôsobujú stratu a dysfunkciu tkaniva. Biologická odpoveï na poškodenie miechy je rozdelená do troch fáz: akútnej (sekundy až minúty po poškodení), sekundárnej (minúty až týždne po poškodení) a chronickej (mesiace až roky po poškodení). V súèasnosti je výskum zameraný na vývoj efektívnych lieèebných metód, ktoré by mali viesś k reparácii a regenerácii poškodenej miechy. Na testovanie potenciálnych lieèebných postupov sa v experimentoch využívajú predovšetkým hlodavce. Predklinické a klinické údaje však ukazujú, že zatia¾ žiaden z lieèebných postupov, ktorý má s¾ubné výsledky na hlodavcoch, nebol efektívny na pacientoch. Z toho dôvodu je dôležité, aby tzv. s¾ubné výsledky boli overované na väèších zvieracích modeloch predtým, ako sa zaène s klinickými testami na pacientoch. Medzi stredné zvieracie modely patrí napríklad pes, maèka, makak rhesus (Navarro et al., 2012). Výsledky experimentálnych a klinických štúdií poukazujú na priaznivý úèinok systémového alebo lokálneho chladenia pri potlaèení edému po traumatickom poškodení mozgu alebo miechy (Kim et al., 2011). Mechanizmus hypotermiou spôsobeného anti-edematického úèinku a neuroprotekcie je multifaktoriálny a môže zahàòaś a) redukciu tvorby edému, b) pokles metabolickej aktivity buniek, s èím je spojená znížená požiadavka na dodávku kyslíka a zachovanie proteosyntézy, c) znížená toxicita traumou uvo¾nených excitaèných aminokyselín a cytokínov, spojená s poklesom ich uvo¾òovania, d) zlepšenie lokálneho prietoku krvi a e) modulácia apoptocických procesov (Sahuquillo et al., 2007). Aj keï zatia¾ neexistujú systematické klinické štúdie, ktoré by potvrdzovali lieèebný potenciál hypotermie u pacientov s poranením miechy, ojedinelé pozorovania pacientov naznaèujú jednoznaèný lieèebný úèinok po systémovej alebo lokálnej hypotermii. Lokálna hypotermia, aplikovaná poèas troch hodín po úraze, keï bolo podchladenie udržiavané 3 hodiny, umožnila u pacienta schopnosś chôdze už po 1 týždni lieèby. Táto klinická štúdia bola navrhnutá na základe dát, získaných z kompresívneho poranenia miechy na úrovni Th12 u psa (Albin, 1978; Albin et al., 2011). V novšej klinickej štúdii pri testovaní pacientov po traume miechy bola systémová hypotermia (33 °C) dobre tolerovaná a spojená s funkèným vylepšením (Dietrich et al., 2011; Levi et al., 2011). Dávnejšie publikované dáta dokazujú porovnate¾ne významný ochranný úèinok selektívneho epidurálneho chladenia u psa (spinálna teplota -29 °C) a králika (spinálna teplota -15 °C) po navodení krátkodobej ischémie miechy (Maršala et al., 1993; Vanický et al., 1993). Tento prístup bol úspešne využitý u pacientov, ktorí podstúpili rekonštrukciu aneuryzmy aorty (Cambria et al., 2000). Experimentálne výsledky dokazujú, že využívanie hypotermie zabezpeèuje klinicky relevantný lieèivý efekt po traumatickom ako aj ischemickom poškodení miechy. Hoci doteraz nie je systematicky popísaná lieèebná úèinnosś nižšieho lokálneho podchladenia miechy, môžeme predpokladaś, že jeho úèinok bude výraznejší v porovnaní s miernou hypotermiou 33–34 °C. V našej predklinickej štúdii používame model traumatického poškodenia miechy u miniprasiat (Gottingen-Minnesota), ktorý je funkène a aj patologicky ve¾mi blízky poškodeniu miechy u ¾udí. Poškodenie miechy je navodené na úrovni L3 segmentu pomocou poèítaèom riadeného kompresného zariadenia, ktoré je presne okalibrované (2,5 kg/sek), a navodí vysoko reprodukovate¾ný predklinický model. Poškodenie miechy kompresiou na tejto úrovni spôsobuje paraplégiu dolných konèatín s èiastoène zachovanými miechovými reflexami. Pred laminektómiou je identifikácia L3 segmentu u každého zvieraśa uskutoènená pomocou RTG. Po kompresii miechy je nad miesto poškodenia implantovaná perfúzna komôrka, ktorá umožòuje lokálne obmývanie obnaženej miechy chladeným fyziologickým roztokom (4 °C). Do miechy je implantovaný tepelný senzor, ktorý umožòuje sledovaś teplotu miechy poèas hypotermie. Hypotermia je navodená ihneï po traume. Teplota miechy poèas hypotermie je regulovaná a udržiavaná za pomoci perfúznej pumpy s regulovate¾ným prietokom chladeného roztoku. Zvieratá sú poèas celého zákroku v anestéze a sú monitorované, aby nedošlo k celkovému podchladeniu organizmu. Po hypotermii (toho èasu prebieha optimalizácia èasového intervalu) je perfúzna komôrka odobratá, zvieratá sú prebudené z anestézy a prežívajú poèas 5 týždòov. Návrh na lieèbu traumou poškodenej miechy sa zakladá na výsledkoch, získaných z nároèných a dlhodobo uskutoèòovaných experimentov, orientovaných na uplatnenie lieèebných postupov v praxi. Implantácia epidurálnej miechovej perfúznej komôrky umožní súbežne lokálne podchladenie miechy a aplikáciu rastových faktorov, ktoré podporujú rast axónov s cie¾om minimalizovaś progresívnu sekundárnu degeneráciu miechy po jej traumatickom poškodení. Navrhované lieèebné postupy uskutoèòované na predklinickom modeli sú s¾ubným terapeutickým prístupom s funkèným benefitom.

79

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Práca vznikla vïaka podpore v rámci operaèného programu Výskum a vývoj pre projekt: Tvorba a vývoj diagnostického postupu pri lieèbe traumou poškodenej miechy, kód ITMS: 26220220127, spolufinancovaný zo zdrojov Európskeho fondu regionálneho rozvoja, VEGA 2/0168/11 a CE SAV NOREG. Literatúra: 1. Albin MS. Crit Care Med 1978; 6: 270-276. 2. Albin MS et al. Neurosurgery 2011; 68: E284-6; author reply E286-287. 3. Cambria RP et al. J Vasc Surg 2000; 31: 1093-102. 4. Dietrich WD et al. Curr Sports Med Rep 2011; 10: 50-54. 5. Kim JH et al. Recent Pat Inflamm Allergy Drug Discov 2011; 5: 155-164. 6. Levi AD et al. Neurosurgery 2010; 66: 670-677. 7. Maršala M et al. J Surg Res 1993; 55: 21-31. 8. Navarro R et al. J. Neurotrauma 2012; 29:1–15. 9. Sahuquillo J et al., Curr Pharm Des.2007; 13: 2310-22. 10. Vanicky I et al. J Neurosurg 1993; 79: 736-41. Mgr. Monika Závodská e-mail: [email protected] DEPRESIVNÍ PSEUDODEMENCE DEPRESSIVE PSEUDODEMENTIA Bièan Vít, Lužný Jan Psychiatrická léèebna v Kromìøíži Souhrn: Kazuistika 62leté parciálnì kompenzované pacientky s diagnózou schizoafektivní porucha – smíšený typ, poukazující na mnohaletou terapii farmakorezistentní depresivity, postupnì imponující pod obrazem depresivní pseudodemence a profit z medikaèní redukce dlouhodobì variované, optimalizované, avšak vždy subefektivní léèby. Zároveò sdìlení pøedkládá dilema, zda titrovat moderní antidepresiva III. a IV. generace, která nemají negativní vliv na kognici, jsou však u dané pacientky nedostateènì úèinná, èi zvážit léèbu staršími typy (bicyklických) antidepresiv s vìdomím vyšších rizik a pøedpokládaným výraznìjším negativním vlivem na poznávací schopnosti pacientky. Klíèová slova: Depresivní pseudodemence, demence, deprese, MMSE Summary: A case report of patient (woman, 62 years old) treated for schizoaffective disorder, mixed type, with pharmacoresistant depressive epizodes and depressive pseudodementia in patient´s history failing to prior treatment is referred. Any of the prior therapy , including combinations with tricyclic antidepressants, was unsufficient, with subsyndromal residual depressive symptoms. We report outstanding effect of venlafaxine (dualistic antidepressant) both in correction of depressive epizode and depressive pseudodementia, which helped us to reach euthymic remission. Key words: Depressive pseudodementia, dementia, depression MUDr. Vít Bièan e-mail: [email protected] PREDIKCE EFEKTU LÉČBY U PACIENTŮ S OBSEDANTNĚKOMPULZIVNÍ PORUCHOU PREDICTION OF THERAPEUTIC EFFICACY IN PATIENTS WITH OBSESSIVE-COMPULSIVE DISORDER Èerná Monika, Látalová Klára, Praško Ján, Kamarádová Dana, Ocisková Marie, Sigmundová Zuzana, Grambal Aleš Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Souhrn: Úvod: Prediktory úspìšné terapeutické intervence u obsedantnì-kompulzivní poruchy nejsou dostateènì známy. Metoda: Cílem naší studie bylo posoudit úèinnost komplexního léèebného programu (KBT a antidepresiva) u farmakorezistentních pacientù trpících obsedantnì-kompulzivní poruchou a zjistit, zda nìkteré demografické èi klinické charakteristiky pacienta nebo zlepšení po prvních dvou týdnech léèby mohou pøedpovìdìt úspìch èi neúspìch léèby na jejím konci. Pacienti s farmakorezistentní OCD, kteøí byli pøijati do KBT programu, byli dále léèeni psychofarmaky v nezmìnìné podobì a k této léèbì byla pøidána systematická kognitivnì-behaviorální terapie ve skupinì. Stav pacientù byl na poèátku a na konci léèby hodnocen pomoci Y-BOCS, CGI, BDI, BAI, stupnice disociativní zkušenosti (DES). Výsledky: Do léèby vstoupilo 37 pacientù. V prùbìhu léèby došlo ke statisticky významnému zlepšení ve specifické škále Y-BOCS, v hodnocení depresivity v BDI a v celkovém klinickém dojmu v CGI, nikoliv však v hodnocení úzkosti v BAI. Relativní zlepšení ve Y-BOCS korelovalo s vìkem

80

poèátku poruchy, nikoliv se závažností OCD, délkou trvání OCD, dávkou antidepresiv èi antipsychotik užitých v augmentaci. Mezi nonrespondéry bylo statisticky významnì více pacientù s pozitivní rodinnou zátìží. Zlepšení za první dva týdny léèby vysoce významnì predikuje celkové zlepšení v prùbìhu 6týdenního pobytu. Klíèová slova: obsedantnì-kompulzivní porucha, farmakoterapie, KBT, komplexní léèba, terapeutická odpovìï, prediktory Abstract: Introduction: Predictors of successful therapeutic intervention for obsessive-compulsive disorder are not well known. Method: The aim of our study was to assess the effectiveness of a comprehensive treatment program (CBT and antidepressants) pharmacoresistant in-patient with obsessive compulsive disorder, and to determine whether certain demographic and clinical characteristics of the patient, or improvement after the first two weeks of treatment could predict the success or failure of the treatment at the end. The patients were evaluated using Y-BOCS, CGI, BDI, BAI, and DES before and after the treatment. Results: 37 patients entered treatment program. During the treatment there was a statistically significant improvement in a specific scale Y-BOCS, in the evaluation of depression in the BDI and in the overall clinical impression in CGI, but not in the assessment of anxiety in BAI. The relative improvement in Y-BOCS correlated with the age of the disorder onset, but not with the severity of OCD, duration of OCD, the dose of pharmacs used. Among the non-responders was statistically significantly more patients with a positive family history of psychiatric disorders. Improvement over the first two weeks of treatment highly significantly predicts overall improvement over the 6-week stay Key words: obsessive compulsive disorder, pharmacotherapy, CBT, complex treatment, therapeutic outcome, predictors Úvod: Jasné prediktory úspìšné terapeutické intervence u obsedantnì-kompulzivní poruchy nejsou známy. S rezistencí na léèbu mohou být spojené nìkteré demografické a klinické charakteristiky, jako je napøíklad vìk pøi nástupu poruchy, doba trvání problémù, vzdìlání, pozitivní rodinná anamnéza, míra disociace, kognitivní deficit, komorbidní poruchy, pøítomnost poruchy osobnosti, deprese èi další úzkostné poruchy. Cílem naší studie bylo posoudit úèinnost komplexního léèebného programu (KBT a antidepresiva) u farmakorezistentních pacientù trpících obsedantnì-kompulzivní poruchou a zjistit, zda nìkteré demografické èi klinické charakteristiky pacienta mohou pøedpovìdìt úspìch èi neúspìch léèby v komplexním 6týdenním terapeutickém programu, zahrnujícím jak farmakoterapii, tak každodenní skupinovou kognitivnì-behaviorální terapii. Metodika: Pacienti s farmakorezistentní OCD, kteøí jsou pøijati do KBT programu, pokraèují zpravidla v léèbì psychofarmaky v nezmìnìné podobì a k této léèbì je pøidána systematická kognitivnì-behaviorální terapie ve skupinì. Diagnóza je stanovena klinickým psychiatrem podle MKN-10 výzkumných kritérií (1996) a potvrzena starším lékaøem, který pacienta pøešetøuje. Stav pacientù je hodnocen na poèátku pomoci Y-BOCS, CGI, BDI, BAI, stupnice disociativní zkušenosti (DES). Posuzovací stupnice hodnotící psychopatologii jsou pak administrovány každý týden léèby. Výsledky: Byla hodnocena data od 37 pacientù s prùmìrným vìkem 34,97 ± 11,50 let. V souboru bylo 21 žen (56,8 %). První projevy OCD se objevily v prùmìru ve 22,70 ± 11,23 letech (rozmezí poèátku poruchy 9 až 53 let), nemoc trvala prùmìrnì 11,41 ± 8,85 let (rozmezí 1 až 35 let). Celkem 35 pacientù užívalo psychofarmaka, z toho 35 antidepresiva v prùmìrnì indexové dávce antidepresiva (pøepoèteno na dávku paroxetinu) 44,97 ± 19,34 mg, 17 užívalo také antipsychotika v prùmìrné indexové dávce pøepoètené na dávku risperidone 3,59 ± 3,34 mg na den a pouze 4 pacienti mìli také benzodiazepiny v prùmìrné dávce 3,25 ± 2,06 pøepoèteno na dávku alprazolamu. Dva pacienti byli v dobì pøijetí bez medikace, pøestože pøedtím léta antidepresiva užívali, ale rezignovali na jejich efekt a odmítali je. Bìhem pobytu nebyly léky ani jejich dávky zásadnì mìnìny, pouze došlo ke snižování dávek anxiolytik V prùbìhu léèby došlo k poklesu symptomatologie v posuzovacích stupnicích. Ke statisticky významnému poklesu došlo v poklesu celkového prùmìru ve stupnici Y-BOCS hodnotící závažnost obsesí a kompulzí, ve stupnici BDI (nepárový t-test; t = 2,256 df = 66; p  0,05) hodnotící míru deprese a v celkovém hodnocení závažnosti poruchy CGI (Mann-Whitney test; P < 0,0001). Pokles prùmìru celkového skóre ve stupnici BAI hodnotící míru úzkostnosti nedosahoval hladiny statistické významnosti (nepárový t-test; t = 0,6206 df = 68; n.s.). Zmìnu v Y-BOCS jsme si definovali jako podíl mezi poèáteèním a koneèným celkovým skórem ve stupnici. Zmìna v Y-BOCS statisticky významnì negativnì koreluje s vìkem poèátku nemoci – èím nižší vìk poèátku nemoci, tím vìtší zmìna (tab. 1). Nesouvisí však s délkou nemoci ani s aktuálním vìkem v dobì léèby. Velmi vysoce koreluje pokles Y-BOCS

Postery

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Tabulka: Posuzovací stupnice hodnotící míru psychopatologie a korelace mezi zmìnou v Y-BOCS /podíl prvního a posledního hodnocení a dalšími demografickými a klinickými charakteristikami

Průměr

Y-BOCS-1

Y-BOCS-L

BAI-1

BAI-L

28,00  9,83

22,87  9,68

19,39  12,74 17,41 13,92

BDI-1

BDI-L

CGI-1

CGI-2

22,03  12,57

15,88  9,61

4,92  1,30

3,23 + 1,04

korelace

Pearson r

Věk

Počátek nemoci

Délka trvání nemoci

Index antidepresiva

-0,2902

-0,4592

0,1854

-0,165

p  0,05

ns

ns

Index anxiolytika Malý počet

Spearman r P value

Index antipsychotika

ns

0,1539

Malý počet

ns

Malý počet

Porovnání respondérů a nonrespondérů v hodnotících stupnicích na počátku léčby BAI

BD

CGI

Y-BOCS

SDS-W

SDS-SL

SDS-FH

SDS-Distr

DES

DES-T

Non-respondeři (n = 19)

15,28  11,2

18,59  11,37

4,579  1,346

28,19  11,18

2,846  3,051

5,222  3,457

6,056  3,226

6,083  2,871

10,95  11,17

4,565  9,717

Respondéři (n=16)

23,88  12,39

26,06  12,88

5,4  1,183

30,00  6,61

6,75  3,137

6,438  2,128

6,531  1,945

7,875  1,5

10,71  13,98

1,938 1,762

statistika

unpair ttest t = 2,125 df = 32

unpair ttest t = 1,770 df = 31

Mann-Whithney U = 86

unpair ttest t = 0,5301 df = 28

unpair ttest t = 3,154 df = 23

unpair ttest t = 1,215 df = 32

unpair ttest t = 0,5123 df = 32

unpair ttest t = 2,237 df = 32

unpair ttest t= 0,05632 df = 32

Mann-Whithney U = 31

p < 0,05

ns

ns

ns

p < 0,01

ns

ns

p < 0,05

ns

ns

mezi prvním a tøetím týdnem s celkovou zmìnou v prùbìhu léèby (Pearson r = 0,6216; p < 0,001). To znamená, že pacienti, kteøí se zlepší více po prvních dvou týdnech léèby, mají vyšší šanci na celkové zlepšení v prùbìhu 6týdenního pobytu. 19 pacientù lze hodnotit jako nonrespondéry, 16 jako respondéry. 2 pacienti nebyli hodnocení, protože odešli z léèby pøedèasnì. Mezi sebou se skupina respondérù a nonrespondérù neliší v žádné z demografických charakteristik. Na poèátku léèby se skupina repondérù a non-respondérù liší statisticky významnì v míøe celkové úzkostnosti mìøené BAI, v hodnocení míry disability v práci (SDS-W) a míøe subjektivního stresu, který prožívají v životì (SDS-Distr). Ve všech tìchto hodnotících stupnicích mají respondéøi prùmìrnì vyšší celkové skóry. Skupiny se mezi sebou v prùmìru statisticky neliší v míøe depresivity hodnoceno BDI, ani v celkovém klinickém hodnocení CGI, neliší se významnì ani v míøe disociace hodnocené DES èi patologické disociace hodnocené DES-T. Mezi non-respondéry bylo statisticky významnì více pacientù s pozitivní rodinnou zátìží (chi2 test: p  0,05). Závìr: Hypotéza, že odpovìï na komplexní léèbu souvisí s vìkem pacienta èi s délkou trvání poruchy se v našem souboru neprokázala, souvisí však s vìkem poèátku poruchy. Další lépe kontrolované studie na vìtším poètu pacientù jsou potøebné s diagnózou stanovenou podle strukturovaného interview, s širším použitím objektivních posuzovacích stupnic. Podpoøeno grantem IGA MZ CR NT11047. Literatura u autorù MUDr. Monika Èerná e-mail: [email protected] ZMÌNY VARIABILIT Y SRDEÈNÍHO RYTMU U PANICKÉ PORUCHY V PRÙBÌHU LÉÈBY CHANGES HEART RATE VARIABILIT Y (HRV) IN PANIC DISORDER DURING THE TREATMENT Divéky Tomáš, Grambal Aleš, Kamarádová Dana, Látalová Klára, Praško Jan Klinika Psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc a lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Souhrn: Východiska a cíle: Záchvaty paniky jsou charakteristické pro pacienta znepokojivými somatickými symptomy, zejména kardiovaskulárními pøíznaky. U pacientù s panickou poruchou byly zaznamenány zvýšená srdeèní morbidita i mortalita. Velmi úspìšný nástroj k detekci vegetativních nestability u rùzných klinických stavù je spektrální

analýza RR intervalu na elektrokardiogramu. Bylo zjištìno, že variabilita srdeèní frekvence (HRV) je výsledkem rychlých kontrolních kardiovaskulárních systémù. Cílem naší studie bylo mìøení velmi nízké frekvenèního pásma (VLF), nízkofrekvenèního pásma (LF) a vysokých frekvencí (HF) složky intervalu RR pøi ortostatické experimentu u pacientù s panickou poruchu pøed léèbou a po léèbì a jejich porovnání se zdravými kontrolami. Metoda: Hodnotili jsme variabilitu srdeèní frekvence u 19 pacientù s panickou poruchou pøed a po 6týdenní léèbì antidepresivy v kombinaci s kognitivnì-behaviorální terapií (KBT) a srovnávali s 18 zdravými kontrolami. Diagnóza byla provedena v souladu s ICD-10 výzkumnými diagnostickými kritérii potvrzena pomocí dotazníku M.I.N.I (Mezinárodní Neuropsychiatrické Interview). Pacienti byli léèeni kombinací KBT a psychofarmak. Pravidelnì každý týden byli hodnoceni pomocí CGI (Clinical Global Impression), BAI (Beck Anxiety Inventory) a BDI (Beck Depression Inventory). Variabilita srdeèní frekvence byla hodnocena ve 3 polohách (1. poloha  5 minut vleže na zádech, 2. poloha – 5 minut stojící, 3. poloha  5 minut vleže) pøed zahájením a na konci terapie. Pomocí rychlé Fourierovy transformace byly vyhodnoceny: velmi-nízce-frekvenèní pásma  VLF (0,00330,04 Hz), nízce-frekvenèní pásma  LF (0,040,15 Hz) a vysoce-frekvenèní pásma  HF (0,150,40 Hz). Výsledky: Otevøené 6týdenní studie se úèastnilo 19 farmakorezistentních pacientù s panickou poruchou, kteøí byli léèeni kombinací SSRI a KBT. Léèba se ukázala jako úèinná léèba u všech 19 pacientù. Pacienti se výraznì zlepšili v prùbìhu sledovaného období podle všech hodnotících mìøítek. Ukázaly se vysoce statisticky významné rozdíly mezi záchvaty u pacientù a kontrolní skupinou ve všech komponentách výkonové spektrální analýzy (VLF, LF a HF) v pozici ve stoje a ve dvou komponentách (LF a HF) pøi pozici vleže. Ukázal se také statisticky významný rozdíl mezi dvìma sledovanými skupinami v pomìru: LF/HF v pozici ve stoje. Bìhem léèby byla pozorována tendence zvýšení hodnot energie ve všech souèástech spektra HRV ve všech tøech polohách. Ale pouze první poloha na zádech byla jedinou, kdy nárùst dosáhl úrovnì os statistické významnosti. Závìr: Nálezy prokázaly nízkou autonomní èinnost pøi zmìnách posturálních pozic u pacientù s panickou poruchou ve srovnání se zdravými kontrolami a tendencí ke zvýšení energie autonomní èinnosti v prùbìhu léèby. Klíèová slova: panická porucha, variabilita srdeèního rytmu, autonomní nervový systém, spektrální analýza Summary: Objectives and aims: Alarming somatic symptoms and in particular the cardiovascular symptoms, are the characteristic features of panic attacks. Increased cardiac mortality and morbidity have been proposed in these patients. Power spectral analysis of electrocardiogram

81

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

R-R intervals is known to be a particularly successful tool in the detection of autonomic instabilities in various clinical disorders. Heart rate variability (HRV) has been found to be the outcome of rapidly reacting cardiovascular control systems. The aim of our study is to measure very low frequency band (VLF), low frequency band (LF) and high frequency band (HF) components of R-R interval during orthostatic experiment in patients with panic disorder efore and after treatment and compares it with healthy controls. Methods: We assessed heart rate variability in 19 patients with panic disorder before and after 6-weeks treatment with antidepressants combined with cognitive behavioral therapy (CBT) and in 18 healthy controls. Diagnosis was done according to the ICD-10 research diagnostic criteria confirmed with MINI (MINI international neuropsychiatric interview). Patients were treated with CBT and psychotropics. They were regularly every week assessed using CGI (Clinical Global Impression), BAI (Beck Anxiety Inventory) and BDI (Beck Depression Inventory). Heart rate variability was assessed during 3 positions (1st – 5 min supine; 2nd – 5 min standing; 3rd – 5 min supine) before and after the treatment. Power spectra were computed for very low frequency – VLF (0.0033–0.04 Hz), low-frequency – LF (0.04–0.15 Hz) and high frequency – HF (0.15–0.40 Hz) bands using fast Fourier transformation. Results: Nineteen panic disorder patients resistant to pharmacological treatment entered a 6-week open-label treatment study with combination of SSRI and CBT. The combination of CBT and pharmacotherapy proved to be an effective treatment in these patients. The patients significantly improved during the study period in all rating scales. There were highly statistical significant differences between panic patients and control group in all components of power spectral analysis in 2nd (VLF, LF and H in standing) and in two component of 3rd (LF and HF in supine) positions. There was also a statistically significant difference between these two groups in LF/ HF ratio in standing position (2nd). During therapy there was a tendency increasing values in all three positions in components of HRV power spectra, but HF in 1st supine position was the only component where the increase reached the level os statistical significance. Conclusions: These findings demonstrate a Loir autonomic activity in panic disorder patients measured during the changes of postural position in comparison with healthy controls and tendency to increase this autonomic power during the treatment. Key words: panic disorder, heart rate variability, autonomic nervous system, spectral analysis doc. MUDr. Klára Látalová, Ph.D e-mail: [email protected] METABOLIZMUS D-SERINU VE VZTAHU K EXEKUTIVNÍM FUNKCÍM U SCHIZOFRENIE D-SERINE METABOLISM IN RELATION TO EXECUTIVE FUNCTIONS IN SCHIZOPHRENIA Hons Jaromír1, Žirko Rastislav2, Vašatová Martina3, Èermáková Eva4, Libiger Jan2 1 Oddìlení psychiatrie, Krajská nemocnice Liberec, a.s. 2 Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Lékaøská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze 3 Ústav klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice Hradec Králové 4 Oddìlení výpoèetní techniky, Lékaøská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze Úvod: Zhoršení exekutivních funkcí jako souèásti kognitivního deficitu je jedním z èasto se vyskytujících jádrových pøíznakù spojených s dysregulací glutamátergní neurotransmise u schizofrenie. Aminokyselina D-serin úèinkuje jako endogenní koagonista na glycinovém modulaèním místì N-methyl-D-aspartátového (NMDA) receptoru. U nemocných schizofrenií byla v porovnání se zdravými dobrovolníky zjištìna významnì snížená koncentrace D-serinu v krevním séru. D-serin v klinických studiích v augmentaci terapie antipsychotiky 1. a 2. generace také významnì zlepšoval postižení kognitivních funkcí. V klinickém sledování jsme u nemocných schizofrenií testovali pøedpoklad asociace sérové koncentrace D-serinu s intenzitou postižení exekutivních funkcí. Metody: K vyšetøení exekutivních funkcí byl u nemocných schizofrenií (n = 50) použit Test cesty (Trail Making Test), Test komplexní figury (Rey-Osterrieth Complex Figure Test) a Wisconsinský test tøídìní karet (Wisconsin Card Sorting Test). Koncentrace D-serinu a celkového serinu v krevním séru byly u nemocných stanovovány pomocí HPLC (High Performance Liquid Chromatography). Výsledky: Výkon v testech exekutivních funkcí u nemocných schizofrenií statisticky významnì negativnì asocioval s hodnotou pomìru

82

sérové koncentrace D-serinu a celkového serinu (r = -0.29, p < 0,05), avšak ne s hodnotou sérové koncentrace D-serinu. U nemocných s horším výkonem v testech jsme ve srovnání s nemocnými s lepším výkonem prokázali nižší prùmìrnou sérovou koncentrací D-serinu (p < 0,05). Závìr: Hlavní nálezy naší studie potvrzují pøedpoklad možnosti vztahu dysregulace glutamátergní neurotransmise a úrovnì exekutivních funkcí u nemocných schizofrenií. Hodnoty sérových koncentrací D-serinu a pomìru D-serinu k celkovému serinu svìdèí pro souvislost zmìn metabolizmu serinu s dysfunkcí NMDA receptoru u schizofrenie. Pøedpokládáme, že biochemické a klinické hodnocení funkèní úrovnì glutamátergního systému by mohlo umožòovat klasifikaci specifických podtypù schizofrenie. Identifikace kognitivního deficitu asociovaného s laboratorním prùkazem zmìn v metabolizmu excitaèních aminokyselin v CNS pak i cílenou léèbu látkami ovlivòujícími dysfunkèní glutamátergní systém. Klíèová slova: exekutivní funkce, D-serin, schizofrenie, excitaèní aminokyseliny Introduction: Impairment of executive functions as a part of cognitive deficit is frequently presented as one of the core symptoms associated with dysregulation of glutamatergic neurotransmission in schizophrenia. Amino acid D-serine acts as an endogenous co-agonist at the glycine modulatory site of the glutamatergic N-methyl-D-aspartate (NMDA) receptor. Significantly decreased D-serine serum levels were reported in patients with schizophrenia in comparison to healthy control subjects. Augmentation with D-serine improved cognitive functions in patients with schizophrenia treated with first and second generation antipsychotics in the clinical trials. We hypothesized that the blood serum level of D-serine might be associated with the level of executive functioning in patients with schizophrenia. Methods: Trail Making Test, Rey-Osterrieth Complex Figure Test and Wisconsin Card Sorting Test were used to evaluate executive functions in patients with schizophrenia (n=50). D-serine and total serine serum levels were measured by High Performance Liquid Chromatography. Results: Performance in the tests evaluating level of executive functioning significantly negatively associated with D-serine/total serine ratio (r=-0.29, p<0.05) but not with D-serine serum level in patients with schizophrenia. Lower average serum level of D-serine was found in patients with the worst performance as compared to the patients with the best performance when divided into the quartile groups according to their results in the tests (p<0.05). Conclusion: The main findings of our study confirmed the hypothesis that level of executive functioning may be related to dysregulation of glutamatergic neurotransmission. Altered serum level of D-serine and D-serine/total serine ratio suggest changes of serine metabolism co-responsible for NMDA receptor dysfunction in schizophrenia. We assume that biochemical and clinical evaluation of glutamatergic functional level could classify schizophrenia into specific subtypes. Identification of cognitive dysfunction associated with laboratory evidenced changes in metabolism of excitatory amino acids in the brain may allow better treatment responses to the agents influencing glutamatergic dysfunctional system. Key words: executive functions, D-serine, schizophrenia, excitatory amino acids Klinická studie je realizována za finanèní podpory výzkumného zámìru MSM 0021620816. Literatura: 1. Hashimoto K, Fukushima T, Shimizu E, Komatsu N, Watanabe H, Shinoda N, Nakazato M, Kumakiri C, Okada S, Hasegawa H, Imai K, Iyo M. Decreased serum levels of D-serine in patients with schizophrenia: evidence in support of the N-methyl-D-aspartate receptor hypofunction hypothesis of schizophrenia. Arch Gen Psychiatry 2003; 60(6):572-576. 2. Goff DC, Tsai G, Manoach DS, Coyle JT. A dose-finding trial of Dcycloserine added to neuroleptic for negative symptoms in schizophrenia. Am J Psychiatry 1995; 152:1213-1215. 3. Goff DC, Leahy L, Berman I, Posever T, Herz L, Leon AC, Johnson SA, Lunch G. A placebo-controlled pilot study of the ampakine CX516 added to clozapine in schizophrenia. J Clin Psychopharmacol 2001; 21(5):484-487. 4. Heresco-Levy U, Ermilov M, Lichtenberg P, Bar G, Javitt DC. High-dose glycine added to olanzapine and risperidone for the treatment of schizophrenia. Biol Psychiatry 2004; 55(2):165-171. 5. Heresco-Levy U, Javitt DC, Ebstein R, Vass A, Lichtenberg P, Bar G, Catinari S, Ermilov M. D-serine efficacy as add-on pharmacotherapy to risperidone and olanzapine for treatment-refractory schizophrenia. Biol Psychiatry 2005; 57(6):577-585. 6. Sumiyoshi T, Anil AE, Jin D, Jayathilake K, Lee M, Meltzer HY. Plasma glycine and serine levels in schizophrenia compared to normal con-

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 trols and major depression: relation to negative symptoms. Int J Neuropsychopharmacol 2004; 7(1):1-8. 7. Tsai G, Yang P, Chung L, Lange N, Coyle JT. D-serine added to antipsychotics for treatment of schizophrenia. Biol Psychiatry 1998; 44(11):1081-1089. 8. Tsai G, Lane HY, Yang P, Chong MY, Lange N. Glycine transporter I inhibitor, N-methylglycine (sarcosine), added to antipsychotics for the treatment of schizophrenia. Biol. Psychiatry 2004; 55(5):452-456. prim. MUDr. Jaromír Hons, Ph.D. e-mail: [email protected] VIROVÁ MENINGOENCEFALITIDA POD OBRAZEM AKUTNÍ A PØECHODNÉ PSYCHOTICKÉ PORUCHY PODOBNÉ SCHIZOFRENII VIRAL MENINGOENCEPHALITIS UNDER PICTURE OF ACUTE AND TRANSIENT PSYCHOTIC DISORDER LIKE SCHIZOPHRENIA Honzák František1, Lužný Jan1, Bièan Vít1, Berka Dalibor2 1 psychiatrická léèebna v Kromìøíži 2 neurologické oddìlení nemocnice Kromìøíž Souhrn: Pøinášíme kazuistiku 34leté ženy, pracující, matky dvou dìtí, s negativní psychiatrickou anamnézou, pøijaté 1/2011 do psychiatrické léèebny v Kromìøíži. Pacientka byla pøeložena z chirurgického oddìlení kyjovské nemocnice pro masivní halucinatorní symptomatiku doprovázenou religiózní a obavnou bludnou produkcí. Pøi pøijetí byla stanovena pracovní diagnóza „akutní a pøechodná psychotická porucha podobná schizofrenii“. Bìhem krátkodobého pobytu na akutním lùžku uzavøeného ženského oddìlení psychiatrické léèebny v Kromìøíži dochází po podání risperidonu v dávce 2 mg dennì, atypicky k postupné progresi kvantitativních poruch vìdomí a pøechodu do kómatu (GCS 3). Akutní zhoršení psychického a somatického stavu po podání støední dávky psychofarmaka AP 2. generace si vynutilo pøeklad na anesteziologicko-resuscitaèní oddìlení kromìøížské nemocnice. Zde bylo následnì provedeno neurologické konzilium a bylo vyøèeno podezøení na virový infekt CNS, což bylo následnì podpoøeno zvýšenou koncentrací lymfocytù v likvoru, odebraného lumbální punkcí. Pacientka byla dále pøevezena na specializované neurologické pracovištì do FN v Brnì. Po zvládnutí akutního stádia ohrožujícího život pacientky došlo k rozvoji organického postižení mozku, dominuje apaticko-abulický syndrom, pacientka zùstává mutistická, zcela odkázána na péèi druhé osoby. Je pravidelnì sledována v neurologické ambulanci a nadále zùstává v intenzivní péèi specializovaného rehabilitaèního zaøízení. Pøesný typ virového agens se nepodaøilo urèit. Tato kazuistika poukazuje na diferenciálnì diagnostickou obezøetnost, kdy po podání støední dávky antipsychotika druhé generace u akutní pøechodné psychotické poruchy dochází k atypické reakci s následným rozvojem a rychlou progresí kvantitativní poruchy vìdomí, provázené somatickými komplikacemi ve smyslu tachykardie a vzestupu tìlesné teploty. Klíèová slova: virová meningoencefalitida, AP 2. generace, kvantitativní porucha vìdomí, akutní psychotická porucha. Summary: We present a case report of 34- year-old woman , working , mother of two children, with a negative psychiatric history , received 1/2011 to a psychiatric hospital in Kromìøíž. The patient was transferred from the Department of surgery hospital in Kyjov for massive hallucinatory symptomology accompanied by religious delusions and delusion on fear. On admission we received a performance criteria for diagnosis of „acute and transient psychotic disorder like schizophrenia .“ During a short stay in an acute bed closed female psychiatric treatment in Kromìøíž after administration of risperidone at a dose of 2mg per day, occurs atypically for progression quantitative disturbances of consciousness and transformation into a coma / GCS 3 /. Acute deterioration of mental and somatic state after moderate doses of antipsychotic medication SGA. generation necessitated the transfer to anesthesiology and resuscitation department hospital in Kromìøíž. There have subsequently been made neurological consultation and was spoken of suspected viral CNS infection , which was subsequently supported by an increased concentration of cells in the CSF collected by lumbar puncture .The patient was also taken to specialized neurological center in the University Hospital in Brno. After mastering the life-threatening acute stage patients have developed organic brain damage, apathetic - dominated abulic syndrome, the patient remains mutismic, completely dependent on the care of another person. Is regularly monitored in the neurological clinic and remains in

Postery

intensive care, specialized rehabilitation facilities. The exact type of viral agens could not be determined. This case reports highlights the differential diagnostic vigilance when after moderate doses of second generation antipsychotics in acute transient psychotic disorders , there is an atypical reaction, with subsequent development and rapid progression quantitative impairment of consciousness, accompanied by somatic complications in terms tachycardia and rise in body temperature. Key words: Viral meningoencephalitis, SGA, kvantitative impairment of consclousness, acute psychotic disorer. MUDr. František Honzák e-mail: [email protected] ŽIVOTNÍ STYL NEMOCNÝCH SE SCHIZOFRENIÍ LIFESTYLE IN THE PATIENTS WITH SCHIZOPHRENIA Hosáková Jiøina, Jarošová Darja Ostravská univerzita v Ostravì, Lékaøská fakulta, Ústav ošetøovatelství a porodní asistence Souhrn: U nemocných se schizofrenií dochází postupnì ke zmìnám kognitivních funkcí a afektivity, což mùže vést ke ztrátì reálného pohledu na vlastní situaci a k neschopnosti v zajištìní bìžných denních potøeb. Ztráta schopnosti sebepéèe má jiný charakter než u somatických poruch. Aktivní pøístup zdravotníkù je žádoucí, neboś nemocní mají obavy hovoøit o svých potížích, ne vždy jsou schopní požádat o pomoc, pøípadnì nedokáží srozumitelnì popsat své obtíže. Postupnì ustává zájem o vlastní zdraví, absentují pravidelné preventivní prohlídky, péèe zdravotníkù je vyhledána až v pøípadì zdravotních obtíží, pøípadnì na nátlak blízkých nemocného (Ustohal, 2011). V porovnání s duševnì zdravou populací dochází u nemocných se schizofrenií ke zvýšené mortalitì a k pøedèasné mortalitì. Byl prokázán vyšší výskyt nìkterých poruch, hlavnì kardiovaskulárních chorob a diabetu (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Dùvodem pøedèasného úmrtí mùže být samotná základní porucha, ale i její léèba. Dalšími rizikovými faktory jsou napøíklad nevhodný životní styl a nadváha. Klíèová slova: schizofrenie, životní styl, pacient, porucha Summary: Patients with schizophrenia consecutively suffer from disorders in cognitive functions and emotions. This may lead to the inhability to manage their own life needs. An active attitude of health care professionals is necessary, because the patients are shy to speak about their problems. They are also not able to describe their problems understandably. The patients neglect preventative examinations at general practitioner and other medical specialists. They are not interested in their own health. The patients only seek for a medical help if this is necessary because of acute health problems, or suggested by the relatives. As compared to mentally healthy population, the patients with schizophrenia suffer from an increased premature mortality. Especially cardiovascular diseases and diabetes mellitus are more prevalent in schizophrenia, than in people without this diagnosis. Also the treatment of schizophrenia may induce a premature mortality. Other ominous factors are an improper lifestyle and overweight. Key words: schizophrenia, lifestyle, patient, disorder V životním stylu nemocných se schizofrenií lze vysledovat nìkteré nevhodné spoleèné rysy. Pro tuto skupinu nemocných je charakteristická zvýšená prevalence nadužívání návykových látek, pøevážnì kouøení tabáku, nedostateèná tìlesná aktivita a obezita. Kouøení tabáku se u nemocných se schizofrenií vyskytuje 2–3× èastìji oproti bìžné populaci (Sigmundová, Látalová, 2008). Hlavnì u nemocných v mladším vìku bývá kombinováno se zvýšenou konzumací alkoholu a marihuany. Dále je spojováno s úèinnìjším zvládáním stresu, snížením míry úzkosti a se zlepšením sociálního kontaktu (Krishnadas, 2012). Pacienti se schizofrenií mají tendence k sedavému zpùsobu života, což vede napøíklad ke zhoršené tìlesné pohyblivosti a vzniku nadváhy. Prospìšnost tìlesné zátìže a aktivity je obecnì známá. Sigmundová a Látalová (2008) uvádìjí výsledky sledování skupiny pacientù se schizofrenií, kteøí absolvovali tøímìsíèní program na podporu fyzické kondice. Po jeho absolvování byla u úèastníkù zjištìná zvýšená svalová síla, došlo ke zlepšení vytrvalosti a flexibility, snížila se tìlesná hmotnost. Zároveò došlo k poklesu hodnot krevního tlaku. Subjektivnì uvádìli nemocní zlepšení celkové tìlesné kondice a vyšší celkovou spokojenost. Pohyblivost a tìlesnou aktivitu u duševnì nemocných sledovali i Viertiö et al. (2009). Jejich studie byla zamìøená na testování chùze po rovinì a do schodù. U pacientù se schizofrenií se oproti pacientùm s jinými

83

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

duševními poruchami zvýšily obtíže pøi chùzi po rovinì. Chùze byla významnì pomalejší, nemocní udávali brzy slabost a únavu, byli ménì výkonní. V chùzi do schodù se u této skupiny pacientù žádná abnormalita neprokázala. Èastým problémem je vysoký výskyt obezity, která je rizikovým faktorem pro mnoho chorob. Pøíèinou je pravdìpodobnì souèasné pùsobení více vlivù. Orešiè et al. (2011) sledovali pøítomnost glukózové tolerance a lipidových abnormalit u nemocných s psychózou. Ve svém šetøení prokázali statisticky vyšší výskyt u nemocných se schizofrenií oproti pacientùm s afektivní poruchou nebo jiným psychotickým onemocnìním. Vedle nedostateèné fyzické aktivity se na vzniku podílí i nevhodné stravovací návyky a nevyhovující složení stravy. Autorky Hardy a Grey (2012) monitorovaly složení a pøíjem stravy u nemocných se schizofrenií v domácím prostøedí. Výsledky šetøení prokázaly závažné nedostatky. Vìtšina respondentù jedla bìhem dne nepravidelnì. Strava byla bohatá na cukry, ale zastoupení ovoce a zeleniny bylo minimální, jídla se èasto opakovala. Tento stav nemocní vysvìtlovali nedostatkem financí, kdy preferovali koupi levných potravin a pochutin. Teplá jídla se vyskytovala nepravidelnì a èasto se jednalo o potraviny z konzerv. Dùvodem byla neschopnost si jídlo pøipravit nebo zajistit. Autorky dále zjišśovaly znalosti sledovaného vzorku pacientù o správném složení stravy a prokázaly zásadní neznalost pravidel správného stravování. Pokud tedy na stravování nemocných nedohlíží jiná osoba, není v jejich silách tento nežádoucí stav zmìnit. U všech sledovaných nemocných byl dále zaznamenán nedostateèný pøíjem tekutin, který pacienti zdùvodòovali chybìjícím pocitem žíznì a obèasným výskytem moèové inkontinence. Ta ale nemusela být zpùsobená množstvím pøijatých tekutin. Bonney et al. (1997) monitorovali výskyt inkontinence u nemocných s rùznými typy duševních poruch. U skupiny nemocných se schizofrenií prokázali vyšší výskyt mozkových abnormalit nejasné etiologie spojených s urgentní inkontinencí. Jak upozoròují Sigmundová a Látalová (2008), nevhodný životní styl pacientù se schizofrenií je obecnì známou skuteèností, která však není, i pøes svou závažnost, nijak øešena. Východisko vidí autorky ve spoleèné diskuzi široké odborné veøejnosti a v následném vytvoøení postupù, které povedou ke zlepšení zdravotního stavu této skupiny pacientù. Literatura: 1. Ustohal L. Schizofrenie  compliance a adherence: spolupráce pøi léèbì. Inflow: Medicína po promoci. [online]. 2011, 6 [cit. 2012-11-14]. ISSN 1212-9445. Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/25301-schizofrenie-compliance-a-adherence-spoluprace-pri-lecbe. 2. Höschl C, Libiger J, Švestka J. Psychiatrie. Praha: Tigris, 2002. ISBN 82-900130-7-4. 3. SIgmundová Z, Látalová K. Rizikové faktory životního stylu schizofrenních pacientù. Inflow: Psychiatrie pro praxi. [online]. 2008, 9 [cit. 2012-11-14]. ISSN 1803-5272. Dostupné z: 4. http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=3123 . 5. Krishnadas R, Jauhar S, Elfer S, Shivashankar S, Mccreadie RG. Nicotine dependence and illness severity in schizophrenia. The British Journal Of Psychiatry: The Journal Of Mental Science. 2012, Vol. 201, No. 4, p. 306-312. ISSN 14721465. 6. Viertiö S., Sainio P, Koskinen SVP, Perälä J, Saarni SI, Sihvonen M, Lönnqvist JK, Suvisaari JM. Mobility limitations in persons with psychotic disorder: findings from a population-based survey. Social Psychiatry And Psychiatric Epidemiology. 2009, Vol. 44, No. 4, p. 325-332. ISSN 14339285. 7. Orešiè MJ, Tang T, Seppänen-Laakso I,. Mattila SE, Saarni SI, Saarni J, Lönnqvist M, Sysi-aho T, Hyötyläinen J, Perälä J Suvisaari J. Metabolome in schizophrenia and other psychotic disorders: a general population-based study. Genome Medicine. 2011, Vol. 3, No. 3, pp. 1-14. ISSN 1756994X. 8. Hardy SG, Gray RJ. The secret food diary of a person diagnosed with schizophrenia. Journal of Psychiatric & Mental Health Nursing. 2012, Vol. 19, No. 7, p. 603-609. ISSN 13510126. 9. Bonney WW, Gupta S, Hunter DR, ARNDT SV. Bladder dysfunction in schizophrenia. Schizophrenia Research. 1997, Vol. 25, No. 3, p. 243249. ISSN 09209964. Mgr. Jiøina Hosáková e-mail: [email protected]

84

DIAGNOSTIKA INTERPERSONÁLNÍ DECENTRACE U OSOB SE SCHIZOFRENIÍ PROSTØEDNICT VÍM TEMATICKO APERCEPÈNÍHO TESTU DIAGNOSING INTERPERSONAL DECENTERING IN PEOPLE WITH SCHIZOPHRENIA WITH THEMATIC APPERCEPTION TEST Hosáková Kristýna, Leèbych Martin Katedra psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci Souhrn: Schizofrenie je závažné psychotické onemocnìní, které s sebou nese taktéž problémy v oblasti sociální kognice. Problematikou porozumìní sociálním vztahùm se zabývá teorie interpersonální decentrace (ID). ID je definována jako schopnost koordinovat doplòující se role v sociálních situacích, rozlišovat jednotlivé charaktery a vztahy mezi nimi, je úzce spojena se schopností podívat se na sociální vztahy z více rùzných hledisek. Jedná se o konstrukt blízký známìjší Teorii mysli (ToM). Operacionalizaci konstruktu ID a standardizované pøístupy k jeho posouzení nacházíme v metodì Tematicko apercepèního testu (TAT). V našem výzkumu jsme se zamìøili na zjištìní míry ID u pacientù se schizofrenií, porovnání jejich výsledkù se známými hodnotami zjištìnými u jiné populace a analýzu jejich celkové produkce v metodì TAT. Nezjistili jsme statisticky signifikantní souvislosti mezi mírou ID a pohlavím, pøítomností partnerského vztahu, vzdìláním ani závažností onemocnìní. Celkovì byla míra ID u pacientù se schizofrenií velmi nízká, což koresponduje s obecnými problémy tìchto osob v oblasti sociální kognice a odpovídá výsledkùm dosavadního poznání. Pøíbìhy k tabulím TAT byly u osob se schizofrenií velmi krátké a pøevážnì popisné, bez pøevládajícího pozitivního èi negativního emoèního ladìní. Klíèová slova: schizofrenie, interpersonální decentrace, psychodiagnostika, TAT Summary: Schizophrenia is a severe psychotic disorder that causes problems in social cognition. One of the concepts addressing the topic of understanding social relationships is Interpersonal Decentering (ID). ID is defined as an ability to coordinate complementary roles in social situations, differentiate characters and their relationships, and it is closely connected to the ability to look at social relationships from different positions. This construct is similar to the more known Theory of Mind (ToM). ID is operacionalized in Thematic Apperception Test (TAT) which can be used for it‘s assessment. In our research we focused on determining the level of ID in patients with schizophrenia, comparing their results with know scores from different populations and analysing their performance in TAT. No statistically significant relationship between ID and gender, relationship status, education or severity of illness was found. The overall level of ID in patients with schizophrenia was very low which corresponds with problems of these people in social cognition and the results of current knowledge. The TAT stories in people with schizophrenia were very short and rather descriptive, without prevailing positive or negative tone. Key words: schizophrenia, interpersonal decentering, psychodiagnostics, TAT Úvod: Schizofrenie je závažné psychotické onemocnìní, které s sebou nese taktéž problémy v oblasti sociální kognice. Ziv, Leiser a Levine (2011) ji definují jako zpùsob, jakým lidé myslí, vnímají a vyvozují závìry o duševních a citových stavech jiných lidí. Jedním z konceptù, které se touto oblastí zabývají, je interpersonální decentrace (ID). ID definoval Melvin Feffer na základì teorie kognitivního vývoje Jeana Pieageta jako schopnost pøemýšlet o druhých, rozlišovat jednotlivé charaktery v sociální situaci a vztahy mezi nimi a nazírat na sociální situace z rùzných perspektiv (Leeper, Dobbs a Jenkins, 2008). Z vývojového hlediska je tento teoretický konstrukt spojený s rozvojem empatie a pøekonáváním egocentrického pohledu na interpersonální vztahy. Míra ID se mìní v prùbìhu života. Zatímco dítì ještì není schopné zaujímat rùzné perspektivy a uvìdomovat si, že lidé mohou mít na jednu vìc rùzné názory, zdravý dospìlý èlovìk by toho mìl být schopen pøirozenì. Podobným tématem se zabývá také o nìco rozšíøenìjší koncept, Teorie mysli (ToM). ToM vychází z pøedpokladu, že si nìkteøí lidé neuvìdomují, že ostatní lidé mají taky mysl, a nejsou schopni porozumìt jejich psychickým obsahùm. Frith (1992; in Corcoran, 2001) pøedpokládá, že u osob se schizofrenií je toto zpùsobeno nedostateèným rozvojem sociokognitivních dovedností v dìtství, neboś tito lidé bývají popisováni spíše jako samotáøi s minimem pøátel a tyto dovednosti tedy neprocvièují. ID, ToM a také aktuální výzkumy se shodují, že jedním z pøíznakù schizofrenie je kognitivní deficit, který se mimo jiné projevuje i v oblasti sociální kognice. Cílem tohoto výzkumu bylo zmapovat tyto obtíže právì z hlediska teorie ID, a to prostøednictvím projektivní psychodiagnostické metody Tematicko apercepèního testu (TAT).

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 Metodika: Subjekty: Výzkumný soubor tvoøilo 50 pacientù hospitalizovaných v psychiatrických léèebnách se schizofrenním onemocnìním, z toho 45 pacientù se schizofrenií a 5 s jinou diagnózou z okruhu F2 dle MKN-10. Z úèastníkù výzkumu bylo 36 mužù a 14 žen. Prùmìrný vìk byl 35 let a úèastníci mìli obvykle 12 let vzdìlání. Nejèastìjší závažnost onemocnìní pøibližnì odpovídala 3 atakám ve vìku 20 let nebo 5 atakám ve vìku 34 let. Postup: Všichni úèastníci byli seznámeni s tématem a prùbìhem výzkumu a podepsali informovaný souhlas, který zaruèoval možnost kdykoliv od výzkumu odstoupit a anonymitu pøi zpracování dat. Poté byli úèastníci dotázání na základní demografické údaje a následnì jim bylo zadáno 10 tabulí TAT (1, 2, 3BM, 4, 5, 6GF, 8BM, 10, 12M, 13MF), ke kterým mìli vytvoøit krátký pøíbìh. Každý pøíbìh byl rozdìlen do interakèních jednotek, tedy momentù v pøíbìhu, kdy se v nìm vyskytují alespoò 2 charaktery, a u každé interakèní jednotky byla skórována míra ID na úrovních 1–9. Byly použity tøi zpùsoby skórování dle rùzných teoretických pojetí: skór BE (best effort, považuje ID za schopnost), skór OM (overall mean, považuje ID za osobnostní rys) a skór MH (mean of highest, považuje ID za nepravidelnì se projevující výkon) (Leeper, Dobbs a Jenkins, 2008). Všechny tøi zpùsoby skórování byly vypoèítány jak pøi spontánní produkci participanta, tak po doptávání se na èásti zadání, které participant spontánnì nezmínil. Ke zjištìní statisticky signifikantních rozdílù mezi skupinou mužù a žen a mezi lidmi s partnerským a bez partnerského vztahu byl použit Studentùv t-test. K nalezení souvislosti mezi mírou ID a vzdìláním a závažností onemocnìní byl vypoèítán Pearsonùv korelaèní koeficient r. Dále byla provedena obsahová analýza pøíbìhù k tabulím TAT, a to z hlediska délky pøíbìhu, jeho emoèního ladìní a poètu charakterù v pøíbìhu. Výsledky: Míra ID u pacientù se schizofrenií je všeobecnì velmi nízká. Dle hodnocení BE, které považuje ID za schopnost, byl prùmìrný skór míry ID 3,66 pøed a 3,92 po doptávání. Míra ID dle hodnocení MH, které ji považuje za výkon, byla 2,20 pøed a 2,19 po doptávání. Dle hodnocení OM, které považuje ID za osobnostní rys, se míra ID pohybovala prùmìrnì na úrovni 2,06 pøed a 1,99 po doptávání. Míra ID u pacientù se schizofrenií je oproti ostatním známým souborùm (studenti VŠ, klienti kliniky psychologie, lidé s alexithymií) statisticky signifikantnì nižší na hladinì významnosti p = 0,05. T-test na hladinì p = 0,05 neprokázal statisticky signifikantní rozdíl u žen a mužù, ani u osob s partnerským a bez partnerského vztahu. Korelaèní koeficient r neprokázal na hladinì významnosti p = 0,05 statisticky signifikantní souvislost mezi mírou ID a vzdìláním ani závažností onemocnìní. Z hlediska délky pøíbìhù byla více než polovina pøíbìhù krátkých do 2 vìt, tøetina pøíbìhù støednì dlouhých mezi 3–5 vìtami, zbývající pak delší. 61 % pøíbìhù bylo zaøazeno do kategorie popisných pøíbìhù, ve kterých se buï neobjevovala emoènì zabarvená slova, nebo byly pozitivní a negativní výrazy v rovnováze. 25 % pøíbìhù bylo ladìných negativnì, 14 % pozitivnì. Nejèastìji se v pøíbìzích objevovaly 2 charaktery. Závìry: Míra ID u osob se schizofrenií je statisticky signifikantnì (p = 0,05) nižší, než míra ID u jiných známých souborù. Výzkum nepotvrdil statisticky signifikantní souvislost mezi mírou interpersonální decentrace a pohlavím, pøítomností partnerského vztahu, vzdìláním ani závažností onemocnìní. Pøíbìhy k tabulím TAT byly nejèastìji krátké do dvou vìt a popisné bez pøevládajícího pozitivního èi negativního emoèního ladìní. Literatura: 1. Corcoran R. Theory of Mind and Schizophrenia. In Corrigan PW, Penn DL, ed. Social Cognition and Schizophrenia. American Psychological Association, Washington, DC, 2001; 149-174. 2. Leeper M, Dobbs L, Jenkins SR. Melvin Feffer’s Interpersonal Decentering. In Jenkins SR, ed. A Handbook of Clinical Scoring Systems for Thematic Apperceptive Techniques. Lawrence Erlbaum Associates, New York, NY, 2008; 149-156. 3. Ziv I, Leiser D, Levine J. Social Cognition in Schizophrenia: Cognitive and Affective Factors. Cogn Neuropsychiatry 2011, 16:71-91. PhDr. Martin Leèbych, Ph.D. e-mail: [email protected]

Postery

PREDIKCE EFEKTU KOGNITIVNÌ-BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE U FARMAKOREZISTENTNÍCH PACIENTÙ SE SOCIÁLNÍ FOBIÍ PREDICTORS OF EFFECT OF COGNITIVE BEHAVIORAL THERAPY IN PHARMACORESISTANT PATIENTS WITH SOCIAL PHOBIA Kamarádová Dana, Praško Ján, Látalová Klára, Grambal Aleš, Divéky Tomáš, Èerná Monika Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Souhrn: Úvod: Cílem naší práce bylo pokusit identifikovat faktory spojené s odpovìdí na léèbu pomocí psychofarmak a kognitivnì-behaviorální terapie u farmakorezistentních pacientù se sociální fobií. Metodika: Do práce byla zaøazena data získaná od 50 pacientù s dg. sociální fobie hospitalizovaných na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Zkoumali jsme základní demografické údaje (vìk, délka trvání nemoci a vìk poèátku nemoci), index užívaného antidepresiva a skóre hodnotících škál (LSAS, CGI, BAI, BDI). Výsledky: U pacientù došlo v prùbìhu terapie k statisticky významnému poklesu ve všech posuzovacích škálách. Na konci terapie dosáhlo celkem 22 pacientù (tj. 44 %) hodnocení v CGI 1 nebo 2 (kritérium response). Dále se podaøilo prokázat, že zmìna v LSAS statisticky významnì negativnì koreluje s BAI na poèátku a pozitivnì koreluje s vìkem poèátku poruchy. Pøi rozdìlení na respondéry a nonrespondéry se pak podaøilo prokázat statisticky významný rozdíl v poèáteèní hodnotì BAI. Závìr: Léèba pomocí kognitivnì behaviorální terapie byla v naší skupinì spojena s poklesem ve všech posuzovacích škálách. Mezi skupinami respondérù a nonrespondérù byl však prokázán statisticky významný rozdíl pouze v hodnotì BAI na poèátku terapie. Klíèová slova: sociální fobie, kognitivnì-behaviorální terapie, response Abstract: Introduction: Aim of our study was to identify predictors of therapeutic response in pharmacoresistant patients with social phobia treated by cognitive behavioral therapy therapy. Methods: We measured 50 patients with social phobia treated in psychotherapeutic department of department of Psychiatry University Hospital Olomouc. We examined basic demographic information (age, duration of illness and age of onset of illness), the index used antidepressants, and scores of rating scales (LSAS, CGI, BAI, BDI). Results: There was a statistically significant decrease in all ratings scales. At the end of therapy a total of 22 patients (44 %) acheve the CGI score 1 or 2 (criterion of response). We also demonstrated that a change in LSAS significantly negatively correlated with BAI at the beginning and positively correlated with age of onset. We also found statistically significant difference in the BAI score on the beginning of the therapy between responders and non-responders. Conclusion: In our group was treatment with cognitive-behavioral therapy associated with decreases in all assessment scales. Between groups of responders and non-responders was statistically significant difference only in the value of BAI at the beginning of therapy. Key words: social phobia, cognitive behavioral therapy, response Úvod: Socialní fobie je onemocnìní úzkostného spektra, které je èasto chronifikující a bývá spojeno se snížením kvality života pacientù. V léèbì sociální fobie jsou za zlatý standard považovány látky ze skupiny SSRI, z psychoterapie pak kognitivnì-behaviorální terapie. Identifikace prediktorù na dostateènou odpovìï na terapii by znamenala jak finanèní úsporu, tak zvýšení komfortu pro pacienta. Jasné prediktory úspìšné terapeutické intervence u sociální fobie poruchy však nejsou dostateènì známy. S rezistencí na léèbu farmaky mohou být spojené nìkteré demografické a klinické charakteristiky, zvýšená pøítomnost úzkostných a depresivních pøíznaku pøed zahájením terapie, vìk, vìk nástupu onemocnìní a pøítomnost komorbidní poruchy osobnosti (Ameringen et al., 2004). Pøi léèbì pomocí individuální kognitivnì-behaviorální terapie se pak jako prediktory nedostateèné odpovìdi ukázaly být vyšší vìk nástupu onemocnìní (Cameron et al., 1986) a kognitivní deficit (Wlazlo et al., 1990). Metody: Zkoumali jsme pacienty trpící generalizovanou formou sociální fobie rezistentní na léèbu antidepresivy doporuèení do intenzivního hospitalizaèního programu. Do studie byli zaøazování pacienti, kteøí se v posledním roce ambulantnì léèili doporuèenými antidepresivy v dostateèných dávkách, poslední antidepresivum v dostateèné dávce dostávali nejménì 3 mìsíce a pro terapeutickou rezistenci byli objednání do terapeutického programu. K hodnocení klinického stavu bylo použito nìkolik škál. Celková psychopatologie byla na poèátku a na konci terapie posuzována pomocí stupnice CGI (Clinical Global Impression; Guy, 1976). Subjektivní stupnice hodnotící míru deprese BDI (Beck Depression

85

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

inventory; Beck et al., 1996) a úzkosti BAI (Beck Anxiety Inventory; Beck et al., 1988) byly použity na poèátku a na konci léèby. A dotazník LSAS (Liebowitz Social Anxiety Scale; Liebowitcz et al., 1988). Z demografických dat pak vìk, délka trvání nemoci a vìk poèátku nemoci. Výsledky: Byla hodnocena data u 50 pacientù, s prùmìrným vìkem 29,96 ± 11,68 let. V souboru bylo 21 žen (42,0 %). První projevy sociální fobie se objevily v prùmìru ve 20,64 ± 12,05 letech (rozmezí poèátku poruchy 5 až do 48 let), nemoc trvala prùmìrnì 9,56 ± 10,00 let (rozmezí jeden až 4 roky). V prùbìhu léèby došlo k statisticky významnému poklesu symptomatologie ve všech posuzovacích stupnicích (tab. 1). Tabulka 1: Prùmìry a smìrodatné odchylky posuzovacích stupnic Stupnice

Počet probandů

Průměrná hodnota ± SD

Statistika

LSAS-1

n = 37

128,6 ± 25,15

LSAS-L

n = 35

107,4 ± 25,28

t-test: t = 3,569 df = 70; p  0,001

BAI-1

n = 50

24,80 ± 10,12

BAI-L

n = 49

19,08 ± 12,60

BDI-1

n = 50

22,66 ± 8,87

BDI-L

n = 49

17,22 ± 10,95

CGI-1

n = 49

4,25 ± 1,11

CGI-2

n = 47

2,94 ± 1,07

t-test: t = 2,492 df = 97; p  0,05 t-test: t = 2,717 df = 97; p  0,01 t-test: t = 5,876 df = 94; p  0,0001

Zmìnu v LSAS jsme si definovali jako podíl mezi poèáteèním a koneèným celkovým skórem ve stupnici. Zmìna v LSAS statisticky významnì negativnì koreluje s BAI na poèátku (Pearson r = -0,379; p  0,05), nesouvisí však se žádným z demografických parametrù (vìk, délka nemoci) kromì vìku poèátku nemoci (Spearman r = 0,3261; p  0,05), ani s žádných dalších klinických parametrù (hodnoty dalších posuzovacích stupnic). Na konci terapie dosáhlo celkem 22 pacientù (tj. 44 %) hodnocení v CGI 1 nebo 2. Když porovnáme mezi sebou skupinu pacientù, kteøí dosáhli kritéria remise se skupinou pacientù, kteøí tohoto kritéria nedosáhli, v základních demografických a klinických datech, jediný rozdíl mezi skupinami je ve statisticky významnì vyšší míøe úzkosti hodnocené BAI (t-test, t = 2,020, df = 48, p  0,05) u skupiny nonrespondérù než u skupiny respondérù. Závìr: U námi léèených pacientù došlo ke statisticky významnému poklesu symptomatologie ve všech posuzovacích stupnicích. Dá se tedy øíci, že terapie mìla vliv na míru subjektivnì prožívané deprese a úzkosti. Dále jsme zjistili, že èím sociální fobie pozdìji vznikla, tím je vìtší zmìna ve škále LSAS. Literatura: 1. Ameringen M, Mancini C, Pipe B, Bennett M. Optimizing Treatment in Social Phobia: A Review of Treatment Resistance. CNS Spectrums 2004;9(10):753-762. 2. Wlazlo Z, Schroeder-Hartwig K, Hand I, Kaiser G, Munchau N. Exposure in vivo vs social skills training for social phobia: long-term outcome and differential effects. Behav Res Ther. 1990;28:181-193. 3. Cameron OG, Thyer BA, Feckner S, Nesse R, Curtis GC. Behavior therapy of phobias: predictors of outcome. Psychiatry Res. 1986;19:245-246.Beck AT, Epstein N, Brown G, Steer RA. An Inventory for Measuring Clinical Anxiety: Psychometric Properties. J Consult Clin Psychol 1988;56(6):893-897. 4. Beck AT, Steer RA, Ball R, Ranieri W. Comparison of Beck Depression Inventories -IA and -II in psychiatric outpatients. J Pers Assess 1996;67(3):588–597. 5. Guy W (ed.). ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville, U.S. DHEW; 1976. MUDr. Dana Kamarádová, PhD. e-mail: [email protected]

86

PREDIKCE ODPOVÌDI PACIENTÙ S PANICKOU PORUCHOU NA KOMPLEXNÍ LÉÈBU PSYCHOFARMAKY A PSYCHOTERAPIÍ PREDICTORS OF THERAPEUTIC RESPONSE TO KOMPLEX TREATMENT BY PSYCHOPHARMACS AND PSYCHOTHERAPY IN PATIENTS WITH PANIC DISORDER Kamarádová Dana, Praško Ján, Látalová Klára, Grambal Aleš, Divéky Tomáš, Èerná Monika Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Souhrn: Úvod: Panická porucha je onemocnìní úzkostného spektra. Vyznaèuje se pøítomností atak úzkosti a strachu, které jsou doprovázeny øadou tìlesných pøíznakù. Cílem studie bylo identifikovat prediktory terapeutické odpovìdi na kombinovanou terapii u pacientù s panickou poruchou. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 62 pacientù splòujících MKN-10 kritéria pro panickou poruchu. Tíže symptomatiky byla hodnocena pomocí Beckova inventáøe úzkosti (BAI), Beckova inventáøe deprese (BDI), Sheehanovy stupnice úzkosti a hodnocení celkového klinického dojmu (CGI). Míra disociace byla mìøena pomocí dotazníku Dissociative Experience Scale (DES) a Somatoform Dissociation Questionnaire (SDQ-20). Demografická data byla získávána pøi vstupním pohovoru. Response byla definována jako pokles ve skóre BAI o 25 %. Remise pak byla definována jako závìreènì CGI rovno 1 nebo 2. Výsledky: Pomocí krokové regrese byly identifikovány tøi statisticky významné prediktory response, a to rodinný stav, pøítomnost jiné úzkostné poruchy a rozdíl ve škále BAI mezi prvním a druhým týdnem. Jako prediktor dosažení remise z krokové regrese vyplynula jediná statisticky významná nezávisle promìnná – BDI. Závìr: Z námi sledovaných promìnných se podaøilo identifikovat tøi statisticky významné faktory response na kombinovanou terapii pomocí kognitivnì-behaviorální terapie a psychofarmak. Klíèová slova: panická porucha, kognitivnì behaviorální terapie, antidepresiva, prediktory terapeutické odpovìdi Abstract: Introduction: Panic disorder belongs to cluster of anxiety disorders. It is characterized by attacks of anxiety and fear, that are accompanied by many somatic symptoms. Aim of our study was to identify predictors of therapeutic response in patients with panic disorder treated by combined therapy. Methods: We measured 62 patients. Diagnosis was done according to MKN-10 criteria. Severity of symptoms was measured by Beck Anxiety Inventory (BAI), Beck Depression Inventory (BDI), Sheehan Anxiety Scale and Clinical Global Impression. Levels of dissociation were measured by Dissociative Experience Scale (DES) a Somatoform Dissociation Questionnaire (SDQ-20). Demographic data were obtained in the initial interview. Response was defined as decrease in BAI score of 25 %. Remission was defined as last CGI score 1 or 2. Results: Three predictors of response were found using step-wise regression: marital status, comorbidity of other anxiety disorder and change in BAI score between first and second week of treatment. BDI level was identified as a predictor of remission. Conclusion: In our study we found some factors associated with quality of response to combined therapy by cognitive behavioral therapy and psychofarmacs. Key words: panic disorder, cognitive behavioral therapy, antidepressants, predictors of therapeutic response Úvod: Navzdory mnohaletému výzkumu v oblasti terapie stále pøibližnì 20 až 40 % pacientù s panickou poruchou, léèených pomocí standardních postupù, nedosahuje remise (Black et al., 1993; Bandelow et al., 2004). Identifikace prediktorù terapeutické odpovìdi by mohla znamenat zefektivnìní terapie a zvýšení komfortu pro pacienty. Metody: V práci byli sledováni pacienti s diagnózou panické poruchy, léèení na Klinice psychiatrie FNOL. Pacienti splòovali diagnostická kritéria panické poruchy dle MKN-10 (MKN-10 1996). Závažnost pøíznakù byla hodnocena pomocí Beckova inventáøe úzkosti (Beck et al., 1988), Beckova inventáøe deprese (Beck et al., 1996). Tyto 2 inventáøe vyplòovali pacienti vždy jedenkrát týdnì po celou dobu terapie. Vstupnì a pøi ukonèení terapie také vyplnili Sheehanovu stupnici úzkosti (Sheehan, 1983) a hodnocení celkového klinického dojmu (Clinical Global Impression – CGI) (Guy, 1976). Všichni pacienti podstoupili léèbu pomocí skupinové KBT. Ve skupinì, kde byla hodnocena léèba, užívalo antidepresiva 52 a anxiolytika 17 jedincù. Výsledky: Studie se úèastnilo 62 pacient prùmìrného vìku 35,13 ± 10,54 let s diagnózou panická porucha, kteøí byli léèeni na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie FNOL v letech 2009–2012. Prùmìrná závažnost úzkostnosti hodnocená pomocí BAI byla 29,6 ± 11,4 bodù. Z celkového poètu 85,1 % užívalo antidepresiva ze skupiny SSRI v prùmìrné dávce 28,3 ± 14,6 mg ekvivalentu paroxetinu a 26,9 % benzodiazepiny o prùmìrné dávce 3,7 ± 8,0 mg ekvivalentu diazepamu.

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 Skupinu jsme rozdìlili na repondéry a nonrespondéry dle poklesu v BAI skóre. V prùbìhu terapie nebyl v demografických a klinických parametrech nalezen žádný statisticky významný rozdíl v pohlaví, vìku, zamìstnanosti, pøítomnosti pozitivní rodinné anamnézy, denních dávkách antidepresiv, v délce trvání poruchy, pøítomnosti poruchy osobnosti, agorafobie a somatického onemocnìní (Chi-kvadrát test. n.s.). Obì skupiny se od sebe statisticky významnì lišily v pøítomnosti další úzkostné poruchy. Ve skupinì respondérù došlo statisticky významnì èastìji k zaèátku rozvoje panické poruchy mezi 20 a 35. rokem vìku (hodnoceno pomocí BAI). Pøi hodnocení metrických dat (rozdíl ve vìku v dobì léèby, rozdíl v BAI v prvním a druhém týdnu, poèáteèní hodnota BAI a BDI) byl ve skupinì respondérù prùmìrný pokles v BAI mezi prvním a druhým týdnem 9,46 ± 10,97, kdežto ve skupinì non-respondérù 1,3 ± 10,27 (nepárový t-test: p  0,005). Pøi hodnocení remise pomocí CGI byl prokázán statisticky významný (nepárový t-test: p  0,005) vztah mezi poèáteèní hodnotou BDI a závìreènou hodnotou CGI. V ostatních parametrech nebyly rozdíly statisticky významné. Dále bylo použito hodnocení pomocí modelu logistické regrese metodou stepwise. Metoda urèila tøi statisticky významné prediktory terapeutické odpovìdi (poklesu v BAI o 25 %), a to rodinný stav, jinou úzkostnou poruchu a rozdíl ve škále BAI mezi prvním a druhým týdnem. Interpretace regresních koeficientù jsou následující: Žije-li pacient v manželství, sníží se šance na terapeutickou odpovìï (pokles BAI o 25 %) 0,180× (95%CI 0,038–0,843) (p  0,05). Má-li pacient jinou úzkostnou poruchu, sníží se šance na terapeutickou odpovìï 0,227× (95%CI 0,0530,969) (p  0,05). Zvýší-li se rozdíl mezi BAI namìøeným v prvním a druhém týdnu o 5 bodù, zvýší se šance na terapeutickou odpovìï 1,556× (95% CI 1,100–2,201) (p  0,05). Pokud byla hodnocená remise pomocí závìreèné hodnoty CGI (1 nebo 2), pak z krokové regrese vyplynula jediná statisticky významná nezávisle promìnná – BDI na poèátku léèby: Má-li pacient hodnoty BDI v prvním týdnu nižší než 20, zvýší se šance na dosažení klinické remise na konci léèby 7,5× (95% CI 1,70333,034) (p  0,01). Závìr: Z výsledkù hodnocení vyplývá, že za prediktory terapeutické odpovìdi mùžeme považovat rodinný stav, komorbiditu s další úzkostnou poruchou, zmìnu v BAI ve druhém týdnu, poèáteèní hodnotu BDI pod 20 bodù a nízkou míru patologické disociace na poèátku léèby. Pokud byla klinická response hodnocena pomocí poklesu v BAI o 25 %, pak pøi použití krokové regrese bylo zjištìno, že život v manželství snižuje šanci na dosažení klinické odpovìdi o 18 %. Stejnì tak se snižuje šance na dosažení klinické odpovìdi u pacientù s komorbidní úzkostnou poruchou, a to o 23 %. Naopak dojde-li v druhém týdnu ke zmìnì BAI o 5 bodù, pak se zvýší šance na dosažení klinické remise o 156 %. Pokud hodnotíme úspìšnost terapie pomocí závìreèného CGI (1 nebo 2), pak hodnota BDI pod 20 bodù na poèátku terapie zvyšuje šanci na kladný výsledek o 750 %. Literatura: 1. Black DW, Wesner R, Bowers W, Gabel J. A comparison of fluvoxamine, cognitive therapy, and placebo in the treatment of panic disorder. Arch Gen Psychiatry. 1993;50:44-50. 2. Bandelow B, Behnke K, Lenoir S, Hendriks GJ, Alkin T, Goebel C, Clary CM. Sertraline vs. paroxetine in the treatment of panic disorder: results of an acute, double-blind non-inferiority comparison. J Clin Psychiatry. 2004;65:405-413. 3. Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. revize, MKN-10 (1. vydání); Maxdorf Praha; 1996. 4. Beck AT, Epstein N, Brown G, Steer RA. An Inventory for Measuring Clinical Anxiety: Psychometric Properties. J Consult Clin Psychol 1988;56(6):893-897. 5. Beck AT, Steer RA, Ball R, Ranieri W. Comparison of Beck Depression Inventories -IA and -II in psychiatric outpatients. J Pers Assess 1996;67(3):588-597. 6. Sheehan DV. The anxiety disease. New York: Scribners; 1983. 7. Guy W (ed.). ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville, U.S. DHEW; 1976. MUDr. Dana Kamarádová, PhD. e-mail: [email protected]

Postery

sLORETA NÁLEZY U PACIENTÙ S PANICKOU PORUCHOU PØED A PO KOMPLEXNÍ LÉÈBÌ sLORETA FINDINGS IN PATIENTS WITH PANIC DISORDER BEFORE AND AFTER COMPLEX TREATMENT Kamarádová Dana, Praško Ján, Látalová Klára, Grambal Aleš, Divéky Tomáš, Èerná Monika Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Souhrn: Úvod: V naší práci jsme sledovali zmìny v EEG signálu u pacientù s panickou poruchou léèených pomocí kombinované kognitivnì-behaviorální terapie a farmakoterapie. Pomocí sLORETA je možné vytvoøit trojdimenzionální obraz elektrické neuronální aktivity s minimální lokalizaèní chybou. Metodika: V naší studii jsme sledovali pomocí sLOTERA 13 pacientù s diagnózou panické poruchy s nebo bez agorafobie rezistentních na léèbu psychofarmaky pøed léèbou a po léèbì pøídatnou kognitivnì-behaviorální terapií (KBT). Výsledky: Bìhem terapie došlo k významné redukci psychopatologie v posuzovacích stupnicích BAI, BDI a CGI. V sLORETA jsme zaznamenali trend ke snižování alfa-2 aktivity (10,5–12 Hz) v oblasti pøedního cingula, beta-1 aktivity (12,5–18 Hz) v oblasti precuneu a zvyšování beta-3 aktivity (21.5–30 Hz) v oblasti superiorního frontálního laloku. Závìr: Po terapii došlo ke zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního laloku, což mùže souviset se zvýšením kognitivní kontroly a poklesu alfa-2 aktivity v oblasti pøedního cingula, což lze dát do souvislosti s regulací kontroly emocí nad tìlesnými pøíznaky. Zvyšování beta-1 aktivity v oblasti precuneu lze hypoteticky interpretovat jako zmìnu ve vyhledávání v epizodické pamìti. Klíèová slova: panická porucha, sLORETA, farmakorezistence, kognitivnì-behaviorální terapie, pøední cingulum, frontální lalok, precuneus Abstract: Introduction: In our work we studied changes in EEG signal in patients with panic disorder treated by combined cognitive behavioral therapy and pharmacotherapy. Using sLORETA is possible to create a 3-D images of neural aktivity with no localisation bias. Methods: We measured 13 patients resistant to pharmacological treatment with Panic disorder with or without Agoraphobia. Patients were treated both by psychotropics and CBT (cognitive behavioral therapy). Results: There was a significant symptom reduction measured by BAI, BDI and CGI after accessory CBT. We found a downward trend in alfa-2 (10.5–12 Hz) activity in anterior cingulum, beta-1 activity (12.5–18 Hz) in precuneus and an upward trend in beta-3 (21.5–30 Hz) activity in superior frontal gyrus. Conclusion: We found upward trend in beta-3 activity in superior frontal gyrus, that may be interpreted as a gain conscious control of emotions, decrease of alpha-2 activity in anterior cingulate can be interpreted as change in primarily executive functions related to the emotional control of somatic symptoms. Increase of beta-1 activity in precuneus may be hypothetically interpreted as change in episodic memory retrieval. Key words: Panic disorder, sLORETA, pharmacoresistance, cognitive behavioural therapy, anterior cingulate frontal gyrus, precuneus Úvod: EEG (elektroencefalogram) je metoda mìøící elektrickou aktivitu kortikálních mozkových oblastí. EEG je v psychiatrii používáno už po mnoho desetiletí, obvykle však ke sledování onemocnìní, která souvisejí se zmìnami vìdomí (delirium, epilepsie) nebo s organickou pøíèinou poruchy (demence). Úzkost je všeobecnì považována za stav, kdy je organizmus zvýšenì nabuzen. Význam klasického EEG pøi hodnocení úzkostných poruch je dosud nejasný, nové pøístupy poèítaèové analýzy EEG však skýtají možnost dalšího pøíspìvku ke studiu biologické podstaty úzkostných poruch sumaci postsynaptických potenciálù pyramidových kortikálních neuronù pacienta. Metodika: V naší práci jsme zkoumali 13 pacientù s diagnózou panické poruchy. Probandi byli vybírání z pacientù léèených na psychoterapeutickém oddìlení Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc. V dobì léèby vìtšina pacientù užívala standardní dávky antidepresiv ze skupiny SSRI (n = 10), SNRI (n = 1), jeden z probandù užíval lék ze skupiny RIMA a jeden pacient medikaci neužíval. Medikaci užívali již nejménì 3 mìsíce pøed pøijetím do programu a bìhem tohoto užívání nedosáhli významného zlepšení stavu. Závažnost pøíznakù byla mìøená pomocí Beckova inventáøe úzkosti (Beck et al., 1988) a Beckova inventáøe deprese (Beck et al., 1996), Sheehanovy stupnice úzkosti (Sheehan, 1983), CGI (Guy, 1976) a DES (Bernstein a Putman, 1986) a DES-T, které zkoumá jen 8 položek z dotazníkù DES (otázky 3, 5, 7, 8, 12, 13, 22 a 27 (Waller a Ross, 1996). EEG bylo monitorována na poèátku a pøi ukonèení terapie. Výsledky: Námi mìøená skupina sestávala ze 13 pacientù (12 žen a 1 muž), prùmìrný vìk byl 37,1 ± 11,6 let, prùmìrná délka trvání

87

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

onemocnìní byla 2,52 ± 2,55 let. Prùmìrné BAI skóre na poèátku léèby bylo 26,46 ± 9,84 a na konci 16,55 ± 13,44 (párový t-test: t = 2,304 df = 10; p < 0,05). Prùmìrné BDI skóre bylo na poèátku 21,46 ± 8,57 a na konci 15,31 ± 10,25 bodù (párový t-test: t = 2,975 df = 12; p < 0,05). Prùmìrné skóre Sheehanovy stupnice úzkosti pøed zahájením léèby bylo 67,46 ± 21,22 a na konci 54,00 ± 30,27 (párový t-test: t = 1,549 df = 11; p = n.s.), prùmìrná hodnota CGI závažnosti poruchy 3,31 ± 0,85 a 2,00 ± 1,49 (párový t-test: t = 3,157 df = 12; p < 0,01). Dále jsme sledovali míru disociace pacientù pomocí dotazníku DES, poèáteèní prùmìrné skóre bylo 7,33 ± 6,29 a závìreèné 7,42 ± 5,15 (párový t-test: t = 0,3628 df = 8; p = n.s.). Pøi srovnání s poèáteèním stavem nebyl v rozdílu aktivit dosažen statisticky významný práh, ale byl zaznamenán trend v oblasti alfa-2, beta-1 a beta-3 pásem. Maximum snížení alfa-2 aktivity bylo zaznamenáno v oblasti pøedního cingula, maximum snížení beta-1 aktivity v oblasti precuneu a maximum zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního gyru. Závìr: Naše nálezy naznaèují, že pøídatná kognitivnì-behaviorální terapie k farmakoterapii mùže vést ke zmìnám v mozkové aktivitì. Proè ke zmìnám došlo, lze hypoteticky diskutovat. Pøední cingulum hraje roli v kontrole vlivu emocí na endokrinní systém, a dále na viscerální a skeletální nervový systém (Vogt et al., 1992). U pacientù s panickou poruchou jsou popisovány jak zmìny konektivity mezi pøedním a zadním cingulem (Han et al., 2008). V naší práci jsme prokázali trend k poklesu alfa-2 aktivity v oblasti pøedního cingula, mající roli v regulaci kontroly emocí nad tìlesnými pøíznaky. Zvýšení beta-3 aktivity v oblasti superiorního frontálního laloku, který má souvislost s vyššími kognitivními funkcemi a zejména pracovní pamìtí (du Boisgueheneuc et al. 2006), mùže být interpretováno jako zvýšení kognitivní kontroly, což patøí k základním cílùm KBT. Dalším nálezem je pokles beta-1 aktivity v oblasti precuneu, tato oblast hraje roli v užívání vizuálních pøedstav jako mnemotechnické pomùcky pøi vyhledávání v epizodické pamìti (Fletcher et al., 1996). Literatura: 1. Beck AT, Epstein N, Brown G, Steer RA. An Inventory for Measuring Clinical Anxiety: Psychometric Properties. J Consult Clin Psychol 1988;56(6):893–897. 2. Beck AT, Steer RA, Ball R, Ranieri W. Comparison of Beck Depression Inventories -IA and -II in psychiatric outpatients. J Pers Assess 1996;67(3):588–597. 3. Sheehan DV. The anxiety disease. New York: Scribners; 1983. 4. Guy W (ed.). ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville, U.S. DHEW; 1976. 5. Bernstein EM, Putnam FW. Development, Reliability, and Validity of a Dissociation Scale. J Nerv Ment Dis 1986;174 (12):727-735. 6. Waller NG, Ross CA: The prevalence and biometric structure of pathological dissociation in the general population: Taxometric and behavior genetic findings. Journal of Abnormal Psychology 1997;106(4):499-510. 7. Vogt BA, Finch DM, Olson CR. Functional Heterogeneity in Cingulate Cortex: The Anterior Executive and Posterior Evaluative Regions. Cereb. Cortex 1992;2(6):435-443. 8. Han DH, Renshaw PF, Dager SR, Chung A, Hwang J, Daniels MA, Lee YS, Lyoo IK. Altered cingulate white matter connectivity in panic disorder patients. Journal of Psychiatric Research 2008;42:399-407. 9. Du Boisgueheneuc F, Levy R, Volle E, Seassau M, Duffau H, Kinkingnehun S, Samson Y, Zhang S, Dubois B. Functions of the left superior frontal gyrus in humans: a lesion study. Brain 2006;129(12):3315-3328. 10. Fletcher PC, Shallice T, Frackowiak RSJ, Dolan RJ. Brain activity during memory retrieval. The influence of imagery and sematic cueing. Brain 1996;119:1587-1596. MUDr. Dana Kamarádová, PhD. e-mail: [email protected] POTRAVINOVÉ ADITÍVA A PORUCHY SPRÁVANIA Kolesár Dalibor, Kluchová Darina, Boleková Adriana, Tomášová Lenka, Hvizdošová Natália Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Lekárska fakulta, Ústav anatómie Súhrn: Tartrazín (E102) je jedným z najèastejšie používaných syntetických azofarbív v potravinárskom a farmaceutickom priemysle. Do dnešného dòa bolo odpublikovaných množstvo protichodných výsledkov týkajúcich sa potenciálneho toxikologického vplyvu potravinových aditív, najmä Tartrazínu na vývoj chorôb spojených s poruchou správania u detí, hlavne v súvislosti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (angl. attention deficit hyperactivity disorder – ADHD).

88

K¾úèové slová: Tartrazín, attention deficit hyperactivity disorder (ADHD) Summary: Tartrazine (E102) is one of the most frequently used artificial azo dye in human food and pharmaceutical products. To date many contradictory findings have been presented concerning the pontential toxicological influence of artificial food aditives especially that of Tatrtrazine in the development of disruptive behavioral disorders in children mainly in relation to attention deficit hyperactivity disorder (ADHD). Key words: Tartrazine, attention deficit hyperactivity disorder (ADHD) Tartrazín je syntetické žlté azofarbivo vyrábané z uho¾ného dechtu, ktorého používanie bolo zakázané v nieko¾kých európskych krajinách (Rakúsko, Nórsko). Po požití Tartrazínu boli zaznamenané vážne nežiadúce úèinky, ako napr. letálny astmatický záchvat, žih¾avka, poškodenie DNA, nádory štítnej ž¾azy a ADHD. Okrem toho môže Tartrazín vyvolaś záchvaty strachu, svrbenie, zápal nosovej sliznice, slabosś a mdlobu, návaly tepla, migrénu, depresiu, rozmazané videnie, palpitácie, pocity dusenia, fialové škvrny na koži a poruchy spánku. Syndróm ADHD patrí v súèasnosti medzi najèastejšie psychiatrické poruchy u detí. Na Slovensku trpí ADHD približne 7 % populácie, prièom chlapci bývajú postihnutí èastejšie ako dievèatá. Napriek tomu, že sa výskumu ADHD venuje celosvetovo pomerne ve¾ká pozornosś, dodnes nepoznáme presnú príèinu ani mechanizmus vzniku tejto vážnej poruchy èinnosti urèitých mozgových štruktúr. Na základe mnohých pozorovaní sa predpokladá, že hlavnú úlohu v etiopatogenéze ADHD zohráva nejakým spôsobom zmenená funkcia mozgových štruktúr, ktoré sa podie¾ajú na biosyntéze a deaktivácii dopamínu. Okrem toho existujú dôkazy, ktoré naznaèujú možnú úèasś štruktúr majúcich množstvo reciproèných spojení s týmyto neurónmi, najmä prefrontálneho kortexu a limbického systému. Napriek tomu, že existuje množstvo rôznych štúdií, ktoré buï priamo alebo nepriamo potvrdili príèinnú súvislosś medzi požívaním potravinových aditív a rozvojom hyperaktivity u detí ako aj experimentálnych zvierat, ani jedna z nich neposkytla detailný popis možných histopatologických zmien v už spomínaných mozgových štruktúrach. ADHD predstavuje klinicky heterogénnu poruchu správania detí, prièom dominujúcimi príznakmi sú nepozornosś, hyperaktivita a impulzivita. Okrem charakteristických príznakov sa u ¾udí trpiacich ADHD klinicky pozoruje znaèná komorbidita s takými chorobami, ako je depresia, bipolárne poruchy a rôzne anxiózne stavy (Biederman et al., 1991). Príèiny vzniku ADHD nie sú známe, ale predpokladá sa, že sú biologické a multifaktoriálne. Potvrdilo sa, že k¾úèovú úlohu pri rozvoji ADHD zohrávajú genetické a environmentálne faktory. Jedným z najkontroverznejších environmentálnych faktorov, ktorý sa spája so vznikom ADHD, je hypersenzitivita a intolerancia urèitých potravín a/alebo potravinových aditív. Lieky, ktoré sa používajú pri lieèbe ADHD pôsobia hlavne na dopamínergické a noradrenalínergické systémy mozgu. Stimulanciá blokujú spätné vychytávanie dopamínu a noradrenalínu do presynaptického zakonèenia neurónu a zvyšujú uvo¾òovanie týchto monoamínov do extraneuronálneho priestoru (Elia et al., 1990). Model akým ovplyvòujú stimulanciá príznaky ADHD spoèíva zrejme v pôsobení na dopamínergické a noradrenalínergické trajektórie, ktoré posilòujú inhibièný vplyv aktivity mozgovej kôry na subkortikálne štruktúry. O tom, že hlavnú úlohu pri ADHD zohrávajú katecholamíny svedèia aj výsledky experimentov na zvieratách. Jednou z takýchto metód je použitie 6-hydroxydopamínu, ktorý blokuje transport dopamínu v dopamínergických dráhach a vyvoláva hyperaktivitu (Shaywitz et al., 1978). O zmenenej funkcii frontolimbického systému ako možnej príèine príznakov ADHD, uvažovali medzi prvými Satterfield a Dawson (Satterfield a Dawson, 1971). Títo autori predpokladali, že oslabený inhibièný vplyv frontálneho kortexu na štruktúry limbického systému môže viesś ku vzniku ADHD. Prefrontálne abnormality u ADHD vznikajú buï ako výsledok poškodenia prefrontálnych oblastí kôry, alebo môžu byś odrazom zmenenej funkcie mozgových štruktúr, ktoré sa projikujú do prefrontálneho kortexu. Napriek tomu, že genetické štúdie ADHD nepochybne potvrdzujú úlohu génov ako rizikových faktorov, zároveò poukazujú na silný vplyv faktorov okolia pri rozvoji ochorenia. Nedávny britský výskum poukázal na možnú súvislosś medzi spotrebou urèitých potravinových aditív, napr. umelých farbív a konzervantov, a zvýšenou aktivitou u detí (McCann et al., 2007). Hoci mnohé štúdie vyhodnocovali reakcie na kombinácie rôznych syntetických potravinových farbív (SPF), Rowe a Rowe sa obmedzili iba na vyhodnotenie úèinku 6 dávok Tartrazínu na správanie detí reagujúcich pozitívne na dietu bez SPF (Rowe a Rowe, 1994). V skupine detí, ktoré mali pozitívnu reakciu na Tartrazín, referovali rodièia významne viac

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 porúch správania, keï sa aplikoval Tartrazín, ako keï sa podávalo placebo. Zvýšená vzrušivosś a nepokoj sa pozorovali ako v skupine mladších (2–6 rokov), tak aj v skupine starších (7–14 rokov) detí. Okrem toho boli v skupine mladších detí bežné śažké poruchy spánku, zatia¾ èo staršie deti prejavovali zvýšenú impulzivitu, boli hluèné a mali zlú náladu. Záver: Z výsledkov vyplýva, že SPF a z nich špeciálne Tartrazín môžu aj v malých dávkach vážnym spôsobom ovplyvòovaś správanie, a to najmä u detí citlivých na SPF a naviac, okrem hyperaktivity môžu vyprovokovaś aj iné problémy v správaní. Deti predškolského veku pritom reagujú spravidla rozdielne ako deti školského veku. Práca vznikla za podpory grantu VEGA 1/0154/11 a VEGA1/0835/13. Literatúra: 1. Biederman J, Newcorn J, Sprich S. Comorbidity of attention deficit hyperactivity disorder with conduct, depressive, anxiety, and other disorders. Am J Psychiatry 1991; 148:564-577. 2. Elia J, Borcherding BG, Potter WZ, Mefford IN, Rapoport JL, Keysor CS. Stimulant drug treatment of hyperactivity: biochemical correlates. Clin Pharmacol Ther 1990; 48:57-66. 3. McCann D, Barrett A, Cooper A, Crumpler D, Dalen L, Grimshaw K, Kitchin E, Lok K, Porteous L, Prince E, Sonuga-Barke E, Warner JO, Stevenson J. Food additives and hyperactive behaviour in 3-year-old and 8/9-year-old children in the community: a randomised, double-blinded, placebo-controlled trial. Lancet 2007; 370:1560-1567. 4. Rowe KS, Rowe KJ. Synthetic food coloring and behavior: a dose response effect in a double-blind, placebo-controlled, repeated-measures study. J Pediatr 1994; 125:691-698. 5. Satterfield JH, Dawson ME. Electrodermal correlates of hyperactivity in children. Psychophysiology 1971; 8:191-197. 6. Shaywitz SE, Cohen DJ, Shaywitz BA. The biochemical basis of minimal brain dysfunction. J Pediatr 1978; 92:179-187. Jaromír Hons e-mail: [email protected] CENSUS PSYCHOFARMAK NA PSYCHIATRICKÉ KLINICE LF UK A FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KRÁLOVÉ CENSUS OF PSYCHOTROPIC DRUGS AT THE DPT. OF PSYCHIATRY, SCHOOL OF MEDICINE AND UNIVERSITY HOSPITAL IN HRADEC KRALOVE Kopková Zuzana, Hosák Ladislav Fakultní nemocnice Hradec Králové, Psychiatrická klinika Univerzita Karlova v Praze, Lékaøská fakulta v Hradci Králové, Psychiatrická klinika Ostravská univerzita v Ostravì, Lékaøská fakulta, Katedra interních oborù Fakultní nemocnice Ostrava, Oddìlení psychiatrické Analyzovali jsme census psychofarmak na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové, vèetnì Léèebny návykových nemocí (LNN) Nechanice k 1. únoru 2013. Léèebna v Nechanicích je detašovaným pracovištìm kliniky. V ten den bylo hospitalizováno celkem 102 pacientù (60 mužù a 42 žen) s vìkovým prùmìrem 45,8 let (muži 44,5 let a ženy 46,6 let). Z toho 55 pacientù (26 mužù a 29 žen) s vìkovým prùmìrem 52,5 let bylo hospitalizováno pøímo na Psychiatrické klinice FN HK a 47 pacientù (vìk v prùmìru 37,9 let) bylo hospitalizováno v LNN Nechanice (34 mužù a 13 žen). Na akutních lùžkách byl den censu pøibližnì šestnáctým dnem hospitalizace. V LNN se jednalo v prùmìru o 63. den hospitalizace. Skupinu jsme rozdìlili do základních diagnostických kategorií, u kterých jsme hodnotili ordinovanou medikaci. Do hodnocení byla zahrnuta medikace skuteènì dennì užívaná, nikoliv fakultativní, ,,dle potøeby“. V LNN Nechanice mezi hlavní diagnostickou skupinu patøila závislost na alkoholu (24 pacientù), 17 pacientù bylo léèeno pro závislost na jiných drogách a 5 pacientù pro patologické hráèství. Na psychiatrické klinice byli nejpoèetnìji zastoupeni pacienti s poruchami nálady, nemocní z kategorie F4, pacienti s diagnózou schizoafektivní poruchy a demence u Alzheimerovy choroby. Celkem na akutních lùžkách PK FN HK bylo ordinováno 276 lékù, z toho 118 psychofarmak. Prùmìrný poèet všech farmak užívaných jedním pacientem bylo 5, z toho 2,1 psychofarmak. V den censu byla nejpoèetnìjší lékovou skupinou antidepresiva (44 medikamentù u 36 pacientù). Nejèastìji byl pøedepisován venlafaxin (13 pacientù). Kombinaci dvou antidepresiv mìlo pouze 5 pacientù, jednalo se obvykle o kombinaci s trazodonem, který zastupoval sedativní úèinek a zøejmì hypnotickou indikaci. Sedm pacientù mìlo kombinaci antidepresiva s benzodiazepinem. Dva pacienti mìli kombinaci antidepresiva s antipsychotikem. Tøi pacienti užívali kombinaci dvou antidepresiv

Postery

a antipsychotika. Poèetnì byla zastoupena (u 9 nemocných) kombinace antipsychotika s antidepresivem a benzodiazepinem. Výraznì pøevažovala antidepresiva typu SSRI a nová duální antidepresiva nad tricykliky. Druhou nejèastìji ordinovanou skupinou farmak byla antipsychotika (32 medikamentù). Obecnì antipsychotika 2. generace velmi výraznì (91 %) pøevyšovala nad generací první. Nejèastìji byl pøedpisován quetiapin (14 pacientù). Antipsychotiky bylo celkem léèeno 28 pacientù. Z toho 4 pacienti (pøibližnì 11 %) mìli kombinaci 2 antipsychotik. Pìt pacientù mìlo kombinaci antipsychotika s antidepresivem a 9 (35 %) pacientù mìlo kombinaci antipsychotika s antidepresivem a benzodiazepinem. Trojkombinaci antipsychotik nemìl žádný z pacientù. Benzodiazepinová anxiolytika byla relativnì èastou ordinací (42 % pacientù). Vysvìtlením mùže být potøeba rychlého snížení úzkosti èi neklidu u hospitalizovaných nemocných. Pozdìji se benzodiazepiny postupnì vysazují. Nejèastìjším farmakem v této indikaci byl klonazepam (9 pacientù). U nebenzodiazepinových anxiolytik není sedativní úèinek tak výrazný, což se projevuje i na èetnosti jejich preskripce (3 pacienti). V oblasti thymoprofylaktik je nejèastìji pøedepisovaným lékem valproát (29 %). Podávání hypnotik každý den bylo podle cenzu výjimeèné (2 pacienti). Hypnotika jsou obvykle podávána pøi nespavosti dle potøeby. U osob závislých na návykových látkách se lékaøi snaží podávat psychofarmaka co nejménì. V LNN Nechanice z celkového poètu 47 pacientù bylo bez jakékoliv pravidelné medikace 27 pacientù. Bylo zde celkem ordinováno 53 farmak (1,12 farmaka/pacient) a 17 psychofarmak (0,36 psychofarmaka/pacient). I v této skupinì pacientù byla nejèastìji pøedepisovanou skupinou psychofarmak antidepresiva (12 medikamentù). Klíèová slova: census, psychofarmaka, Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Léèebna návykových nemocí Nechanice We analyzed a single-phase census of consumption of psychotropic drugs at the Psychiatric Department at the University Hospital in Hradec Kralove, including the Addictions treatment center (LNN) Nechanice, on February 1st, 2013. LNN Nechanice is a detached workplace of our Psychiatric Department. On that day, there were hospitalized 102 patients (60 men and 42 women) with a mean age of 45.8 years (mean age of males is 44.5 and mean age of women is 46.6). Fifty-five patients (26 men and 29 women) with the mean age of 52.5 years were hospitalized specifically at the Psychiatric Department in Hradec Kralove, and 47 patients (34 men and 13 women, average age 37.9 years) were hospitalized in LNN Nechanice. The day of census was approximately the sixteenth day of hospitalization in Hradec Kralove, and the sixty-third day, on average, of hospitalization at the LNN Nechanice. The group was divided into basic diagnostic categories in which we analyzed medication. The evaluation only included actually daily used medication, not facultative medication, „as needed“. Between the main diagnostic groups, there belonged the alcohol addiction (24 patients), 17 patients were treated for addiction on other drugs, and 5 patients for pathological gambling in LNN Nechanice. At Hradec Kralove, most of the patients were treated for affective disorders, anxiety disorders, schizoaffective disorders and dementia of Alzheimer‘s type. We ordered 276 medications on the whole, out of this 118 psychotropic drugs on acute beds in Hradec Kralove. The average number of received medicaments by each patient was 5, out of this 2.1 psychotropic drugs for one patient. The antidepressants were the most numerous group (44 drugs in 36 patients). Venlafaxine was the mostly often prescribed antidepressant (13 patients). Only 5 patients had a combination of two antidepressants. This involved usually a combination with trazodone, which apparently represented a medicament with sedative and hypnotic effect. Seven patients had a combination of an antidepressant and a benzodiazepine. Two patients had a combination of an antidepressant and an antipsychotic. Three patients received a combination of two antidepressants and an antipsychotic. The most frequent combination of drugs was represented by an antipsychotic with an antidepressant and a benzodiazepine (9 patients). SSRI antidepressants and new dual antidepressants significantly exceeded over tricyclics. The 2nd most frequently used group of pharmaceuticals were antipsychotic drugs (32 drugs). Generally speaking, antipsychotic drugs represented by the 2nd generation significantly (91%) exceeded the first generation. Quetiapine was the most prescribed drug in this group (14 patients). We treated 28 patients by antipsychotics at all. Four patients (approximately 11%) had a combination of two antipsychotics. Five patients had a combination of an antipsychotic and an antidepressant, and 9 (35%) patients had a combination of an antipsychotic with an antidepressant and a benzodiazepine. No patient had a triple combination of antipsychotics. Benzodiazepine anxiolytics were frequently prescribed (42% patients). The need of rapid therapy of anxiety in these hospitalized patients can explain this prescribtion. Benzodiazepines are gradually removed lately in

89

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

the treatment process. The most common medicament in this indication was clonazepam (9 patients). Non-benzodiazepine anxiolytics do not have a pronounced sedative effect, which is also shown in the low frequency of their prescribing (3 patients). Valproate is the most frequently prescribed drug among mood stabilizers (29%). According to the census, prescribing of hypnotics on a daily basis was exceptional. Hypnotics are usually prescribed in the case of insomnia as needed. In the group of people addicted to alcohol or drugs, we are trying to prescribe psychotropic drugs minimally. Out of 47 patients hospitalized in the LNN Nechanice, 27 of them were without any regular medication. There were totally 53 ordered drugs in Nechanice (1.12 drugs per one patient) and 17 psychotropics (0.36 psychotropics per one patient). In this group of patients, antidepressants were the most commonly prescribed group of psychotropic drugs (12 drugs). Key words: census, psychotropic drugs, Department of Psychiatry, University Hospital Hradec Kralove, Addictions treatment center Nechanice MUDr. Zuzana Kopková e-mail: [email protected] HISTRIÓNSKÁ PORUCHA OSOBNOSTI A JEJÍ LÉÈBA HISTRIONIC PERSONALITY DISORDER AND ITS TREATMENT Kubínek Radim, Praško Ján, Grambal Aleš Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Souhrn: Histriónská porucha osobnosti se projevuje trvalým vzorcem nadmìrné emocionality a vyhledávání pozornosti. Je velmi pravdìpodobné, že histriónská porucha osobnosti sdílí genetickou dispozici k impulzivitì a vyhledávání zážitkù s antisociální poruchou osobnosti. Psychodynamický pohled spekuluje o tom, že otcové žen s touto poruchou kombinovali èasné svádìní s následujícími autoritativními postoji, zatímco matky byly dominující, kontrolující a intruzivní. Klíèovým úkolem v individuální léèbì pacientù s histriónkou poruchou osobnosti je pomoci jim zmìnit svùj globální a difúzní kognitivní styl na konkrétní jasné myšlení, upevnit strukturu a øád v životì, nauèit se zamìøit na detaily, na konkrétní kroky pøi øešení bezprostøedních problémù v každodenním životì. Je také dùležité, aby pacient prozkoumal v prùbìhu léèby historické prameny své potøeby nadmìrné pozornosti a pøijetí. Tito pacienti mohou dobøe zareagovat na podávání antidepresiv, zejména pokud trpí kolísáním nálady a úzkostnými pøíznaky, hypersomnií a pøecitlivìlostí na odmítnutí. Klíèová slova: histriónská porucha osobnosti, nadmìrná emocionalita, vyhledávání pozornosti, diagnóza, psychoterapie, farmakoterapie Abstract: Histrionic personality disorder is a pervasive pattern of excessive emotionality and attention seeking. There is high probability that histrionic personality disorder may share a genetic disposition toward impulsivity or sensation-seeking with the antisocial personality disorder. Environmental and social-cultural factors, however, may also play a significant role in developemnt of this disorder. Psychodynamic view speculate that the fathers of females with this disorder combine early sexual seductiveness with subsequent authoritarian piritanical attitudes, while the mother tends to be domineering, controlling, and intrusive. A key task in individual treatment of these patients is countering their global and diffuse cognitive style by insisting on attending to structure and detail within sessions and to the practical, immediate problems encountered in daily life. It is also important to explore within treatment the historical source for their needs for attention and involvement. They can also responde to antidepressants, particularly those with substatial mood reactivity, hypersomnia, and rejection sensitivity. Key words: histrionic personality disorder, excessive emotionality, attention seeking, psychotherapy, pharmacotherapy Úvod: Porucha osobnosti charakterizovaná mìlkou a labilní afektivitou‚ sebedramatizací‚ teatrálností‚ pøehnaným projevem emoci‚ sugestibilitou‚ egocentrièností‚ povolností vùèi sobì‚ nedostatkem ohledu na druhé‚ bolestínstvím a trvalým vyžadováním ocenìní‚ vzrušení a pozornosti. Typické pro tuto poruchu osobnosti jsou nadmìrná dramatizace, sebevyjadøování za každou cenu (i cenu ostudy), okázalé vyjadøování emocí, svùdné chování. Tyto osobnosti mají tendenci emoènì manipulovat a jsou èasto neschopny odložit ocenìní. Èastìji se objevuje u žen, ale ani mužùm se nevyhýbá. Interpersonální vztahy bývají konfliktní; jak s partnerem, tak s pøáteli nebo spolupracovníky snadno rozehrají øadu manipulujících her. Pomluvami dokážou rozvrátit pracovní kolektiv, cizí i svoje manželství, terapeutickou skupinu. V sexuálním

90

životì jsou èasto neuspokojeny; trpí sexuálními dysfunkcemi, èasto anorgasmii. Histriónská porucha osobnosti je významnì èastìjší u žen. Ale ani mužùm se nevyhýbá. Odhady prevalence v bìžné populaci jsou v širokém pásmu 6–45 %. Je velmi pravdìpodobné, že histriónská porucha osobnosti sdílí genetickou dispozici k impulzivitì a vyhledávání zážitkù s antisociální poruchou osobnosti. Pro heretabilitu tìchto osobnostních rysù existují již empirické dùkazy. Byl prokázán familiární výskyt. V rodinách bývá èastìjší výskyt stejné poruchy u žen, objevují se èastìjší poruchy nálady, ale také disociální poruchy osobnosti u mužù. Zdá se však, že i socio-kulturální faktory hrají významnou roli v rozvoji této poruchy. Psychodynamický pohled spekuluje o tom, že otcové žen s touto poruchou kombinovali èasné svádìní s následujícími autoritativními postoji, zatímco matky byly dominující, kontrolující a intruzivní. Je pravda, že se dá najít øada pacientek s podobnými ranými vlivy, nicménì u øady podobné faktory nenajdeme. Neuroticky uspoøádaní pacienti s histriónskou poruchou osobnosti mají dlouhodobé nevyøešené intrapsychické konflikty, které vedou k opakovaným neuspokojivým intimním a pracovním vztahùm. V tomto kontinuu mùžeme tedy nalézt na jedné stranì pomìrnì dobøe adaptované jedince, kteøí sice mají jisté problémy ve vztahu k sobì a ke druhým lidem, na druhé stranì labilní, orálnì fixované bouølivé histriónské osobnosti s dramatickým životním stylem. Pøestože jsou klasicky hysterické ženy popisovány jako „frigidní“ nebo anorgasmické, mohou být promiskuitní nebo plnì orgastické, nicménì jsou základnì nespokojeny se svým vztahem k mužùm v sexuální oblasti. Èasto nejsou schopny navázat intimní vztah s mužem, který je dostupný a vztahovì pøimìøený, místo toho se beznadìjnì zamilovávají do nedostupného muže nebo navazují destruktivní vztah s agresorem èi nespolehlivým partnerem. Z psychosociálního hlediska jsou v rodinách pacientek s histriónskou poruchou osobnosti èasto primárnì upøednostòováni muži, ženy jsou cenìny pouze za jejich pøitažlivý vzhled èi roztomilé chování. Rodièe mohou vìdomì èi nevìdomì sdìlovat dceøi, že pozornost jí bude vìnována pouze tehdy, když se bude projevovat dostateènì dramaticky a nápadnì. Matky, které jsou slabé a neúspìšné, mohou rovnìž pøispívat ke vzniku této poruchy. Dítì, které nemá v matce dospìlý, zralý vzor, se mùže v soutìži s ostatními ženami nauèit spoléhat na infantilnì femininní kvality chování. Léèba: Klíèovým úkolem v individuální léèbì pacientù s histriónkou poruchou osobnosti je pomoci jim zmìnit svùj globální a difúzní kognitivní styl na konkrétní jasné myšlení, upevnit strukturu a øád v životì, nauèit se zamìøit na detaily, na konkrétní kroky pøi øešení bezprostøedních problémù v každodenním životì. Je také dùležité, aby pacient prozkoumal v prùbìhu léèby historické prameny své potøeby nadmìrné pozornosti a pøijetí. Pro tyto pacienty také nebývá tìžké se zapojit do skupiny, která mùže být pro nì velmi užiteèná pro rozpoznání chování, které pøitahuje pozornost druhých, uvìdomìní si sugestibility, tendenci manipulovat, a mùže jim pomoci rozvíjet alternativní zpùsoby, jak rozvinout smysluplné a trvalé vztahy. Nicménì, je také dùležité pozornì sledovat zapojení v rámci skupiny, protože tito pacienti jsou náchylní ovládat a kontrolovat sezení a mohou stupòovat vyhledávání pozornosti, manipulativnì zasahovat do osudù druhých, nebo je vydírat sebevražednými gesty. Tito pacienti mohou dobøe zareagovat na podávání antidepresiv, zejména pokud trpí kolísáním nálady a úzkostnými pøíznaky, hypersomnií a pøecitlivìlostí na odmítnutí. Pøenos a protipøenos: Histriónská osobnost vyhledává neustále pozornost a ujištìní. Cítí se nesvá, když v centru pozornosti není. Typické je nevhodné sexuální svádìní, projevované obleèením, pøes výrazné nalíèení až k chování. Je dobré se vyhnout pøíliš chladnému, ale také pøíliš spasitelskému nastavení. Je potøebné si uvìdomit, že pacient možná trpìl znaènou deprivací v dìtství a jeho potøeba pozornosti by mìla být akceptována s laskavou vlídností. Na druhé stranì neopatrný terapeut se snadno mùže nechat vmanévrovat do pozice zachránce, èímž na sebe bude klást pøíliš velké požadavky a mùže se obviòovat, když se pacient nemìní. Pacient má èasto fantazie o terapeutovi jako o zachránci, pøenos bývá erotický nebo erotizovaný. Ženy s histriónskou poruchou osobnosti se snaží posílit pocit vlastní dùležitosti pøedvádìním závislého chování nebo koketováním ve snaze získat obdiv terapeutù-mužù. Muži s histriónskou poruchou osobnosti se mohou chovat „hypermaskulinnì“, aby zakryli pocit vlastní slabosti. Tito muži se èasto snaží svádìt lékaøky nebo ženy z ošetøovatelského týmu. Typické pro histriónskou poruchu osobnosti jsou manipulace terapeutù do role ochráncù a obdivovatelù, což pomáhá ke zlepšení jejich pocitu sebeúcty. Zdrženlivý terapeut, držící si emoèní odstup, vzbuzuje v histriónském pacientovi fantazie o terapeutické omnipotenci. V prùbìhu terapie se objevuje štìpení (splitting) v terapeutickém vztahu nebo mezi terapeutem a blízkými osobami. Terapeut se musí vyhnout i navození magického oèekávání od léèby. Hrozí mu vlastní zaujetí rolí zachránce (spasitele), nebo naopak z pocitu ohrožení odtažitost, úzkost. Farmakoterapie: V nìkterých pøípadech velmi dobøe pùsobí antidepresiva (zejména u tzv. „hysteroidní dysforie“). Je vždy potøebné mít na

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 mysli možnost periodické deprese, která se mùže projevit navenek pøedevším zvýraznìním histriónských rysù, ale která zpravidla dobøe reaguje na léèbu antidepresivy. Pokud pacientovo utrpení dosáhne hloubky deprese, je potøebné vždy uvažovat o antidepresivní medikaci. Psychodynamická terapie: Pacienti s histriónskou poruchou osobnosti (hysterií) byli klasickými pacienty psychoanalytické léèby. Èasto vstupují do terapie s nevìdomým oèekáváním, že terapeut jim bude plnì intuitivnì a neverbálnì rozumìt, což odpovídá jejich ranému dìtskému postoji. Pøevádìní emoèních prožitkù do slov umožòuje konfrontovat se s hlubšími pocity. S postupující schopností sebeuvìdomìní, identifikací reálných pocitù, postojù a tužeb dochází k opuštìní pozice pasivního závislého dítìte a k nalezení zralejší a nezávislejší role v životì. Pacienti s hlubší osobností poruchou vyžadují aktivnìjší a podpùrné prvky v terapii a mají obzvláštní prospìch z detailního zpracování svých obranných mechanizmù vùèi úzkosti. V jejich terapii by mìl být podporován pocit vlastní hodnoty a sebevìdomí, pacienti by mìli být vedeni k samostatnému øešení vlastních problémù. Kognitivnì-behaviorální terapie: Z hlediska KBT je podkladem nadmìrné potøeby pozornosti nízké sebevìdomí, kdy pozornost druhých je vnímána jako dùkaz hodnoty. Proto pacient také odvádí pozornost od introspekce, vlastnì se vyhýbá sebepoznání a žije v zevním svìtì – jinak by mohl objevit vlastní nedostatky, které nedokáže unést. Øada postižených touží, aby byli milováni kýmkoli za všechno, co dìlají. Nezájem, kritika nebo odmítnutí zasahuje nesnesitelnì jejich nízké sebevìdomí, proto ji nemohou pøijmout. Ze stejných dùvodù mívají problémy s blízkostí ve vztahu – bojí se, že by druhý mohl poznat jejich domnìle nízkou hodnotu. Stále proto cítí puzení, aby vyhledávali pozornost zpùsoby, o kterých se nauèili, že fungují nejlépe, které jsou èasto extrémem v rámci sexuální role. Hlavními obecnými cíli KBT jsou: (a) postupnì podpoøit sebevìdomí tak, aby bylo postavené na vlastním ocenìní a výkonu, nikoliv na pozornosti druhých; (b) modifikovat zpùsob zpracování informací („Více myslet a ménì cítit“); pomoci pacientovi zmìnit zpùsob myšlení na systematiètìjší a zamìøenìjší na problém; (c) zlepšit jak vzájemnost ve vztazích (nácvik empatie, kompromisù), tak zvládání sebe sama (zvládání stresu, nudy apod.). Literatura u autorù

prof. MUDr. Ján Praško, CSc. e-mail: [email protected]

QUO VADIS, PSYCHIATRIE? WHERE DO YOU GO, PSYCHIATRY? Kuèerová Helena Soukromá psychiatrická ordinace, Hranice na Moravì Souhrn: V psychiatrii existují tøi cesty, jak zkoumat etiologii duševních poruch. První z nich se soustøedí na biochemické funkce lidského tìla a je užiteèná pro farmakoterapii. Druhá se zajímá o studium psychologických a sociálních vztahù a je dùležitá pro psychoterapii. A tøetí cesta je vzájemným propojením obou pøedchozích. Zohledòuje komplexnost a vzájemnou interaktivitu vnitøních i zevních faktorù pùsobících na èlovìka a vyžaduje tedy také komplexní pøístup. V psychiatrii nelze aplikovat pouze medicínu založenou na zjevných dùkazech (evidence-based medicine), protože povaha psychických poruch je ve srovnání se somatickými poruchami zcela odlišná. Je tedy tøeba respektovat také diagnostické a terapeutické metody založené na observaci, na rozhovoru lékaøe a pacienta a na jejich vzájemném vztahu. Klíèová slova: komplexní pøístup, observace, vztah lékaø-pacient, evidence-based medicine Summary: In Psychiatry there are three ways how to research the ethiology of the disorders. The first one is concentrated on studying the biochemical functions of the brain and body. It is usefull for the effect of the medicaments. The second one is concentrated on studying the psychological and social relations. It is important for psychotherapy. The third one is the mutual connection of the both previous ways where the complex approach is needed. There is not only the evidence-based medicine in Psychiatry. Psychiatric problems are of different nature as compared with the problems of the somatic diseases. Therefore they need different approach based on the observation and empathy of the psychiatrist and the dialogue and relation between the doctor and the patient. Key words: complex approach, observation, relation doctor-patient, evidence-based medicine Mottem souèasné konference biologické psychiatrie jsou „Zmìny paradigmat biologické psychiatrie“. Toto téma vítám, protože si myslím, že

Postery

skuteènì nazrál èas zamyslet se nad tím, kudy se psychiatrie v souèasné dobì ubírá a kudy by se mìla ubírat v budoucnu. Je tøeba si pøiznat, že pøes veškeré úsilí výzkumných pracovišś na celém svìtì toho o psychických poruchách víme stále ještì málo. Pronikli jsme do èetných tajù biochemických procesù v mozku, pronikli jsme i do èetných tajù naší genetické výbavy, ale stále nám uniká, proè vlastnì tyto poruchy vznikají a proè mají u toho kterého jedince takovou èi onakou podobu. Máme také jakousi nejasnou pøedstavu o tom, že psychické procesy nìjak souvisejí i s nemocemi tìlesnými, ale opìt nejsme schopni odpovìdìt na otázku, proè a jak. Jsou tøi cesty, jak poznávat etiologii chorob, aś už psychických, nebo somatických, nebo tìch, u kterých již zøetelnì vidíme spojení obou, tedy chorob psychosomatických. Jedna cesta vede smìrem do nitra organizmu. Jde o zkoumání jeho bunìk, genù, molekul a v budoucnu možná i atomù èi elektronù, z nichž je náš organizmus složen. Je to jistì cesta zajímavá, plná dobrodružství. Jenže snadno vede k rozmìlòování zkoumané problematiky a k nadmìrnénu soustøedìní pozornosti na jednotlivé dílèí èásti a èásteèky a možná èástice organizmu, provázené èasto nadšením nad tím, jak pozoruhodnì náš organizmus funguje. Tato cesta v sobì skrývá nebezpeèí, že nadmìrnou koncentrací našeho úsilí na jednu dílèí vìc mùžeme minout a pøehlédnout nìjakou souvislost, která na tuto dílèí vìc navazuje, ale která mùže být velice podstatná. Druhá cesta vede od organizmu smìrem ven a zabývá se vztahy èlovìka s okolím, s druhými lidmi nebo vztahem èlovìka k pøírodì. I tato cesta je nesmírnì zajímavá. Èlovìk není na svìtì sám a jeho soužití s druhými lidmi i s dalšími živými organizmy je podstatou jeho pøežití. Ale i tato cesta v sobì skrývá nebezpeèí. Pokud se pøíliš soustøedí na otázky vztahù, mùže se dostat pøíliš daleko od biologické podstaty èlovìka a mùže sklouznout na neplodné pøetøásání abstraktních pojmù. Tøetí varianta znamená vzájemné propojení obou pøedchozích cest. Ve svých odborných úvahách bychom mìli mít neustále na pamìti, že jsme lidé, tak øíkajíc, z masa a kostí. Máme svùj biologický základ a probíhají v nás nesèetné biochemické procesy, které naprosto nevnímáme a ani nemùžeme vnímat a které jsou faktickým projevem fungování našeho organizmu. Ale souèasnì jsme souèástí lidského spoleèenství a pøírodních struktur, na kterých jsme závislí a které na nás zase zpìtnì pùsobí. Je to tedy komplex faktorù, které jsou neustále v pohybu a ve vzájemných interakcích. A na tento komplex bychom tedy mìli reagovat rovnìž komplexnì. Mìli bychom respektovat výzkumy a úspìchy tìch kolegù, kteøí se zabývají biologickou podstatnou našeho organizmu, a to zejména proto, že díky výsledkùm jejich práce máme k dispozici léky, kterými jsme schopni ovlivnit nìkteré závažné potíže našich pacientù, jako jsou halucinace, bludy, tìžké deprese a úzkosti a další velice nepøíjemné a nebezpeèné pøíznaky. Avšak nemìli bychom tyto úspìchy pøeceòovat. Psychiatrie nejsou jen receptory a mediátory. Psychiatrie musí mít pøedevším na zøeteli èlovìka, který nìco prožívá, nìjak myslí, nìjak se chová. A zde neplatí jednoduchá rovnice: mediátor „x“ rovná se sluchová halucinace, mediátor „y“ rovná se zraková halucinace, mediátor „z“ rovná se paranoidní blud atd. Zde vlastnì neplatí vùbec žádné paušální pravidlo. Zde je celistvý èlovìk, každý jiný, každý originální a neopakovatelný, žijící v urèitém rovnìž pøísnì individuálním a neopakovatelném prostøedí. Mìli bychom tedy také respektovat výzkumy a pozorování tìch kolegù, kteøí se zabývají zákonitostmi mezilidských vztahù, i když je nemohou doložit tím, co se nazývá „evidence-based medicine (EBM)“, tedy medicínou založenou na zjevných dùkazech. Prožitky každého èlovìka a vztahy lidí navzájem nelze doložit ani vyšetøením krve ani rentgenologicky, histologicky ani jinou viditelnou vìdeckou metodou. Výraz tváøe a oèí èlovìka trpícího depresí, zahledìní se pacienta naslouchajícího halucinatorním hlasùm èi emotivitu schizofrenika výraznì staženého do svého vlastního autistického nitra nelze zmìøit žádným pøístrojem, a pøece existují a citlivý pozorovatel, zejména zkušený psychiatr, je dovede identifikovat a diagnostikovat. To není evidence-based medicine, ale také to není žádné šarlatánství. To je stejná realita jako namìøené hodnoty krevného tlaku nebo hladiny cukru v krvi. Jen k jejich diagnostice nelze použít neživých pøístrojù, ale živých lidí, kteøí na základì svého vlastního pozorování a na základì vnímavého vztahu k pacientovi dovedou tuto diagnostiku uskuteènit. Není to sice medicína založená na viditelných dùkazech, možná by se dalo øíci, že je to medicína založená na nemìøitelných dùkazech, ale na dùkazech ano. Bylo by možno namítnout, že nemìøitelné dùkazy, které je schopna identifikovat osobnost citlivého a vnímavého psychiatra, který svou diagnostiku opírá o peèlivé pozorování a analyticko syntetickou práci svého intelektu, mohou být vykládány rùznì a snadno se lékaø mùže zmýlit. Zmýlit se mohou i pøístroje a možná snáze než èlovìk. Dùkazem správnosti lékaøových neviditelných intelektuálních diagnostických pochodù je pak správnost diagnózy, správnost léèby a zlepšení pacientova stavu. A to snad staèí. Cíl léèebného snažení je splnìn. A ještì jeden

91

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

faktor tu hraje významnou roli, a to je morální a etická vyspìlost lékaøe, který vždy má na mysli jen pacientovo dobro a pacientovo zdraví je pro nìho nejvyšším zákonem. Salus aegroti, suprema lex. Literatura: 1. Al-Issa. Sociocultural Factors in Halucinations. International Journal of Social Psychiatry, 24, 1978, 3, 167-176. 2. Bracken P, Thomas P, Timini S, Asen E, Behr G et al. Psychiatry beyond the current paradigm. British Journal of Psychiatry, 201, 2012, 430-434. 3. Gazzaniga MS. Neuroscience and the Law. International Journal of Psychophysiology, 77, 2010, 3, 185, pøedneseno na 15th World Congress of Psychopathology, Budapest, 1.9. - 4.9. 2010. 4. Kenda, T. The rise and fall of the atypical antipsychotics. British Journal of Psychiatry, 199, 2011, 266-268. 5. Kiran C, Chaudhury S. Understanding delusions. Industrial Psychiatry Journal, 18, 2009, 1, 3-18. 6. Kuèerová H. Schizofrenie v kazuistikách, Grada, Praha 2010. 7. Mearns D, Thorne B. Terapie zamìøená na èlovìka, Grada, Praha 1013. 8. Seley H. Stress without distress. J. B. Lippincott Co., Philadelphia 1974. 9. Straus SE, McAlister FA. Evidence-based medicine: a commentary on common criticism. Canadian Medical Association Journal, 163, 2000, 7, 837-841. 10. Šerý O, Zvolský P, Didden W. Historický pøehled vzniku molekulární psychiatrie. Èes. a slov. Psychiat., 102, 2006, 5, 246-249. MUDr. Helena Kuèerová, HonDG, e-mail: [email protected] METABOLIZMUS PURÍNOVÝCH NUKLEOTIDOV A HLADINY KOENZÝMU Q10 U PACIENTOV SO SCLEROSIS MULTIPLEX PURINE NUCLEOTIDES METABOLISM AND COENZYME Q10 LEVELS IN PATIENTS WITH MULTIPLE SCLEROSIS Kuraèka ¼.1, Kalnovièová T.2, Kucharská J.3, Turèáni P.2 1 Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie 2 1.neurologická klinika a 3 Farmakobiochemické laboratórium III. internej kliniky Lekárskej fakulty Univerzity Komenského Bratislava, Slovenská republika Súhrn: V predchádzajúcich prácach sme zistili, že pacienti so sklerózou multiplex majú zvýšenú degradáciu purínových nukleotidov v CNS. V tejto súvislosti nás zaujímalo, èi katabolizmus purínov je asociovaný so zmenami hladín koenzýmu Q10 v sére, ktorý je ukazovate¾om bioenergetického stavu a má tiež antioxidaèné vlastnosti. Analyzovaný súbor 24 pacientov so sklerózou multiplex sa vyznaèoval zvýšenou degradáciou purínových nukleotidov a zníženými hladinami koenzýmu Q10 v sére, ktoré pozitívne korelovali s likvorovými hladinami adenozínu a xantínu. Výsledky poukazujú na možný vplyv koenzýmu Q10 na energetiku reparaèných remyelinizaèných procesov, ktoré prebiehajú v skorých štádiách tohto ochorenia. K¾úèové slová: koenzým Q10, adenozín, inozín, hypoxantín, xantín, kyselina moèová, sclerosis multiplex, cerebrospinálny likvor, sérum Summary: In previous study we found that patients with multiple sclerosis have increased degradation of purine nucleotides in the CNS. In this context, we are interested in seeing whether the purine catabolism is associated with changes in serum levels of Coenzyme Q10, which is an indicator of bio-energy status and also has antioxidant properties. Analyzed a set of 24 patients with multiple sclerosis is characterized by increased purine nucleotide degradation and reduced levels of Coenzyme Q10 in the serum, which positively correlated with levels of adenosine and xanthine in cerebrospinal fluid. The results point to a possible effect of Coenzyme Q10 on energy-dependent remyelinating processes that take place in the early stages of this disease. Key words: coenzyme Q10, adenosine, inosine, hypoxanthine, xanthine, uric acid, multiple sclerosis, cerebrospinal fluid, serum Úvod: Sclerosis multiplex (SM) je zápalovo-neurodegeneratívne ochorenie centrálneho nervového systému (CNS), pri ktorom dochádza k demyelinizácii a axonálnej strate v CNS. Zvýšené energetické požiadavky demyelinizovaných/remyelinizovaných axónov pri zlyhaní mitochondrií, ktoré je sprevádzané depléciou makroergických fosfátov, môže byś jednou z príèin axonálnej degenerácie a následných klinických prejavov SM (Mahad et al., 2008). V tejto súvislosti nás zaujímalo, ako sa zvýšené energetické požiadavky axónov a dysfunkcia mitochondrií odrazí v metabolizme purínových nukleotidov v cerebrospinálnom likvore a v sérových hladinách koenzýmu Q10, ktorý môže byś indikátorom bioenergetického stavu.

92

Pacienti a metódy: Analyzovaný súbor tvorilo 24 pacientov so sclerosis multiplex (SM; priemerný vek 37,7 ± 12,4 rokov) s pozitívnym nálezom oligoklonálnych pásov IgG v likvore. Kontrolnú skupinu tvorilo 15 neurologických pacientov (ženy, priemerný vek 36,3 ± 13 rokov) s diagnózou G43-G44, ktorí mali základné likvorologické parametre (celkové bielkoviny, albumín, chloridy, glukóza, elementy IgG index) v rámci fyziologickej normy, bez závažných celkových ochorení. Likvorové hladiny degradaèných produktov purínových nukleotidov, kyseliny moèovej (UA), hypoxantínu (HYP), xantínu (XAN), inozínu (INO) a adenozínu (ADO) sme stanovili pomocou vysokoúèinnej kvapalinovej chromatografie (HPLC) s UV detekciou. Mobilná fáza obsahovala 60 mmol/l roztok dihydrogénfosforeènanu draselného upraveného s kyselinou trihydrogenfosforeènou na pH 2,9 a 2% metanolu (v/v). Hladiny koenzýmu Q10 (CoQ10) v sére sme stanovili modifikovanou HPLC metódou s UV detekciou pri 275 nm (Kucharská et al., 1998). Výsledky boli hodnotené pomocou štandardných štatistických postupov (Kolmogorov-Smirnovov test, Spearmanov korelaèný test). Výsledky a diskusia: Prezentované výsledky poukazujú, že analyzovaná skupina pacientov so sclerosis multiplex (SM) sa vyznaèuje zvýšenou degradáciou purínových nukleotidov. V porovnaní s kontrolným súborom sme u SM pacientov zaznamenali signifikantný pokles likvorových hladín adenozínu (0,29 ± 0,21 vs. 0,48 ± 0,17 μmol/l; p = 0,0027) a štatisticky významné zvýšenie hladín inozínu (1,26 ± 0,37 vs. 0,85 ± 0,34 μmol/l; p = 0,0018), kyseliny moèovej (22,1 ± 11,3 vs. 15,8 ± 5,7 μmol/l; p = 0,04), xantínu (2,46 ± 1,08 vs. 1,58 ± 0,59 μmol/l; p = 0,002). Degradácia adenínových nukleotidov sa aktivuje v situáciách spojených s poklesom množstva adenozíntrifosfátu (ATP) a vzostupom adenozínmonofosfátu (AMP) pri narušení fyziologického stavu alebo pri zvýšenej funkènej aktivite tkaniva. Vzh¾adom k tomu, že koenzým Q10 je súèasśou dýchacieho reśazca v mitochondriách, zaujímalo nás, èi sa alterácie v metabolizme purínových nukleotidov u SM pacientov odzrkadlia aj v sérových hladinách koenzýmu Q10. Tabu¾ka 1: Korelácia hladín koenzýmu Q10 (CoQ10) v sére s degradaènými produktmi purínových nukleotidov v cerebrospinálnom likvore Korelácie s koenzýmom Q10 Adenozín (ADO)

r = 0,448

p = 0,060

Inozín (INO)

r = 0,119

p = 0,579

Hypoxantín (HYP)

r = 0,289

p = 0,170

Xantín (XAN)

r = 0,416

p = 0,043

Kyselina močová (UA)

r = -0,213

p = 0,316

INO/ADO

r = -0,293

p = 0,165

HYP/INO

r = 0,084

p = 0,694

XAN/HYP

r = 0,212

p = 0,321

UA/XAN

r = -0,333

p = 0,120

V porovnaní s referenènými hodnotami (0,4–1,0 μmol/l) sa prevažná väèšina SM pacientov vyznaèovala zníženými sérovými hladinami CoQ10 (0,44 ± 0,11 μmol/l), ktoré korelovali s likvorovými hladinami adenozínu (r = 0,448; p = 0,06) a xantínu (r = 0,416; p = 0,043). Koenzým Q10 je esenciálny faktor pre tvorbu ATP v procese oxidaènej fosforylácie prebiehajúcej v mitochondriách. Prenáša elektróny z komplexu I (NADH CoQ reduktáza) na komplex II (Cytochróm bc1 komplex) alebo z komplexu II (sukcinátdehydrogenáza) na komplex III. Deficit CoQ10 pri zvýšených energetických požiadavkách axónov môže spôsobovaś pokles produkcie ATP a aktiváciu procesov, ktoré vedú po degradácii ATP na AMP k defosforylácii AMP enzýmom 5 – nukleotidázou na adenozín a následnou deamináciou adenozíndeaminázou na inozín. Existenciu energetického deficitu potvrdzuje signifikantný vzostup metabolického obratu adenozínu na inozín (INO/ ADO 6,37 ± 3,98 vs. 2,02 ± 1,16 μmol/l; p < 0,0001). Pri fyziologických koncentráciách ATP je preferovaná deaminácia AMP na IMP, pretože ATP je silným inhibítorom 5´- nukleotidázy. V mozgu sa defosforylované produkty adenínových nukleotidov (adenozín, inozín, hypoxantín) neodplavujú krvným rieèiskom, ale sa uvo¾òujú do cerebrospinálnej tekutiny, odkia¾ sa za vhodných podmienok využívajú na resyntézu nukleotidov. Z degradaèných produktov adenínových nukleotidov sa na tieto procesy využíva prednostne adenozín Inkorporácia adenozínu v mozgu je 7násobne vyššia ako inkorporácia inozínu a hypoxantínu (Win et al., 1980). Pozorované alterácie v metabolizme purínových nukleotidov u SM pacientov sú zaujimavé aj z h¾adiska výsledkov niektorých

Postery

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 experimentálnych prác (Scott et al., 2002; Hooper et al., 2000), ktoré poukazujú na terapeutický efekt niektorých metabolitov purínových nukleotidov. Na zvieracom modeli sclerosis multiplex, klinickej experimentálnej autoimunitnej encefalomyelitídy (EAE) sa zistilo, že terapeutické dávky kyseliny moèovej podané pred nástupom EAE zabraòovali invázii zápalových buniek do CNS a vzniku ochorenia (Hooper et al., 2000). Terapeutický efekt sa pozoroval aj po podaní prekurzora kyseliny moèovej inozínu (Scott et al., 2002). Tento efekt bol asociovaný so zvýšením hladín kyseliny moèovej v tkanive CNS a s inaktiváciou peroxynitritu a látok produkovaných monocytmi, ktoré prispievali k tkanivovej patológii CNS. Výsledky naznaèujú, že suplementácia koenzýmu Q10 pri jeho deficite u SM pacientov by mohla maś priaznivý vplyv na bioenergetiku reparaèných remyelinizaèných procesov. Literatúra: 1. Hooper DC, Scott GS, Zborek A, Mikheeva T, Kean RB, Koprowski H, Spitsin SV. Uric acid, a peroxynitrite scavenger, inhibic CNS inflammation, blood-CNS barrier permeability changes, and tissue damage in a mouse model of multiple sclerosis. FASEB J 2000;14(5):691-698. 2. Kucharská J, Gvozdjáková A, Mizera S, Braunova Z, Schreinerova Z, Schramekova E, 3. Pecháò I, Fabián J. Participation of coenzyme Q10 in the rejection development of the transplanted heart clinical study. Physiol Res 1998;47:399-404. 4. Mahad D, Lassmann H, Turnbuli D. Mitochondria and disease progression in multiple sclerosis. Neuropathol Appl Neurobiol 2008; 34(6):577-58. 5. ScottGS, Spitsin S, Kean RB, Mikheeva T., Koprowski H, Hooper, DC. Therapeutic intervention in experimental allergic encephalomyelitis by administration of uric acidprecursors. Proc NatlAcad Sci USA 2002; 99(25):16303-16308. 6. Win HR, Park TS, Curnish RR, Rubio R, Berne RM. Incorporation of adenosine and its metabolites into brain nucleotides. Am J Physiol 1980; 239: H212-H219. Mgr. ¼ubomír Kuraèka e-mail: [email protected] ANTIOXIDAÈNÁ KAPACITA CEREBROSPINÁLNEHO LIKVORU A SÉRA U PACIENTOV SO SCLEROSIS MULTIPLEX CEREBROSPINAL FLUID AND SERUM ANTIOXIDANT CAPACITY IN PATIENTS WITH MULTIPLE SCLEROSIS Kuraèka ¼.1, Kalnovièová T.2, Turèáni P.2 1 Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie 2 1. neurologická klinika Lekárskej fakulty Univerzity Komenského Bratislava, Slovenská republika Súhrn: V patogenéze demyelinizaèných ochorení, vrátane sklerózy multiplex (SM) zohráva významnú úlohu oxidaèný stres, ktorý spôsobuje deficit hydrofilných a lipofilných antioxidantov a alterácie v antioxidaènej ochrane tkaniva CNS. V súlade s uvedeným sme zistili, že u pacientov so sklerózou multiplex dochádza v priebehu ochorenia k signifikantnému poklesu antioxidaènej kapacity v sére a v cerebrospinálnom likvore. Pokles antioxidaènej kapacity séra je pravdepodobne spôsobený prestupom lipofilných antioxidantov cez hematoencefalickú bariéru za úèelom ochrany lipofilných kompartmentov CNS pred následkami oxidaèného stresu. K¾úèové slová: antioxidaèná kapacita, oxidaèný stres, sclerosis multiplex, cerebrospinálny likvor, sérum Summary: In the pathogenesis of demyelinating diseases, including multiple sclerosis (MS) oxidative stress plays an important role, which is causing a deficit of hydrophilic and lipophilic antioxidants and alteration in antioxidant protection of CNS tissue. In accordance with the above, we found that in patients with multiple sclerosis in the course of the disease to a significant decrease in serum and cerebrospinal fluid antioxidant capacity occurs. A decrease in antioxidant serum capacity is probably caused via transfer of lipophilic antioxidants through the blood-brain barrier for the purpose of protection of lipophilic CNS compartments from the consequences of oxidative stress. Key words: antioxidant capacity, oxidative stress, multiple sclerosis, cerebrospinal fluid, serum Úvod: Sclerosis multiplex (SM) je zápalovo-demyelinizaèné neurologické ochorenie, pri ktorom dochádza k multiložiskovému poškodeniu mozgu a miechy. Za jednu z príèin ochorenia SM sa považuje insuficiencia modulaèného mechanizmu zabezpeèujúceho rovnováhu medzi prozápalovými a protizápalovými procesmi, ktorá v koneènom

dôsledku vedie k demyelinizácii axónov, k ich strate a neurodegenerácii. Tieto procesy sú spojené s oxidaèným stresom a patologickou tvorbou vo¾ných radikálov (Ortiz et al., 2009; Gonsette, 2008). V predchádzajúcich prácach (Kuraèka et al., 2011; Ondrkalova et al., 2011; Kalnovièova et al., 2012) sme u SM pacientov zistili znížené plazmatické hladiny lipofilných vitamínov, ktoré participujú na antioxidaènej ochrane organizmu a zvýšenú aktivitu lipoperoxidácie, ktorá sa vyskytovala u viac ako 80 % pacientov. Významný pokles sa vyskytoval v hladinách gama-tokoferolu a beta-karoténu, ktorých plazmatické hladiny signifikantne korelovali s množstvom oligoklonálnych pásov v cerebrospinálnom likvore. Vyslovili sme predpoklad, že znížená koncentrácia lipofilných vitamínov v plazme by mohla súvisieś s ich prestupom do CNS na podporu antioxidaènej ochrany lipofilných kompartmentov pri prebiehajúcich patologických procesoch. V tejto súvislosti sme sa zamerali na zistenie stavu antioxidaènej kapacity cerebrospinálneho likvoru (CSL) u SM pacientov v porovnaní s kontrolnými hodnotami a èi prípadné alterácie antioxidaènej kapacity CSL u SM pacientov sú asociované so zmenami antioxidaènej kapacity v sére. Pacienti a metódy: Analyzovaný súbor tvorilo 27 pacientov so sklerózou multiplex (SM; priemerný vek 37,7 ± 12,4 rokov) s pozitívnym nálezom oligoklonálnych pásov IgG v likvore a funkènou hematolikvorovou bariérou (HLB), 8 pacientov s bakteriálnou meningitídou s dysfunkènou HLB (priemerný vek 63,1 ± 13,7 rokov) a 18 kontrolných pacientov s diagnózou G44 a G98 s likvorovým nálezom v rámci fyziologických hodnôt, bez celkových závažných ochorení (priemerný vek 43,4 ± 16,1 rokov). Vzorky séra a cerebrospinálneho likvoru (CSL) boli odobraté v tom istom èase a do analýzy uskladnené pri -20 °C. Antioxidaèná kapacita vzoriek likvoru a séra bola posudzovaná metódou TEAC (Trolox Equivalent Antioxidant Capacity)(Re et al. 1999), ktorá je založená na schopnosti antioxidantov prítomných vo vzorke eliminovaś radikál ABTS [2,2´-azinobis-(3-etylbenzotiazolin-6-sulfonová kyselina) diamónna so¾] a na spektrofotometrickom meraní zmien absorbancie analyzovaného roztoku v porovnaní s antioxidaèným štandardom Trolox (6-hydroxy-2,5,7,8-tetramethychroman-2-karboxylová kyselina). Výsledky boli hodnotené pomocou štandardných štatistických postupov (Kolmogorov-Smirnovov test, Spearmanov korelaèný test). Výsledky a diskusia: V porovnaní s kontrolnou skupinou sme u pacientov so sklerózou multiplex (SM) zaznamenali signifikantný pokles antioxidaènej kapacity v likvore (p = 0,004), kým u pacientov s bakteriálnou meningitídou štatisticky významný vzostup (p < 0,0001). U SM pacientov sme zaznamenali aj signifikantný pokles TEAC v sére (p < 0,0001) a menší, ale štatistický významný pokles aj u pacientov s meningitídou (p = 0,0014) (tab. 1). Hodnoty TEAC v sére a v likvore nevykazovali signifikantnú koreláciu s vekom a pohlavím pacientov. Tabulka 1: Antioxidaèná kapacita (TEAC) likvoru a séra u pacientov so sklerózou multiplex (SM), bakteriálnou meningitídou (Mng) v porovnaní s kontrolným súborom. QTEAC = TEAC-CSL/TEAC-sérum x 100 Diagnóza

TEAC – likvor (mmol/l)

TEAC – sérum (mmol/l)

QTEAC

Kontrolný súbor (K) n = 18

0,224 ± 0,056 MED = 0,22 (0,15  0,34)

2,34 ± 0,28 MED = 2,34 (1,92 - 2,88)

9,92 ± 2,53 MED = 9,65 (5,2 – 14,4)

Sclerosis multiplex (SM) N = 23

0,161 ± 0,039 MED = 0,16 (0,07 – 0,24)

0,77 ± 0,46 MED = 0,64 (0,33 – 2,19)

26,36 ± 11,94 MED = 26,6 (4,6 – 51,5)

Meningitis (Mng) n=8

p = 0,004 (K) p < 0,0001(K) p < 0,0001(Mng) p = 0,0005 (Mng)

p < 0,0001(K) NS (Mng)

0,424 ± 0,130 MED = 0,405 (0,3 – 0,71)

1,61 ± 0,42 MED = 1,65 (0,86 – 2,24)

28,1 ± 11,3 MED = 23,9 (13,4 – 48,8)

p < 0,0001(K) p < 0,0001(SM)

p = 0,0014 (K) p = 0,0005 (SM)

p < 0,0001(K) NS (SM)

Oxidaèný stres zohráva významnú úlohu v patogenéze viacerých ochorení. CNS je ve¾mi citlivý na poškodenie spôsobené vo¾nými radikálmi. Súvisí to s vysokým obsahom polynenasýtených karboxylových kyselín v mozgovom tkanive, ktoré sa stáva hlavným substrátom pre lipoperoxidaèné procesy. Na zvýšenú tvorbu vo¾ných radikálov v patogenéze SM

93

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

poukazujú aj zvýšené likvorové hladiny malondialdehydu (MDA) prezentované viacerými autormi (Keles et al. 2001). MDA toxický koncový produkt lipoperoxidácie, ktorý sa tvorí pri oxidaènom poškodení vyšších polynenasýtených karboxylových kyselín s 3 a viac dvojitými väzbami, môže pochádzaś z ataku vo¾ných radikálov na fosfolipidy bohatý myelín. Tkanivo nervového systému generuje reaktívne formy kyslíka konštantne ako súèasś fyziologického fungovania. Ich tvorba narastá po aktivácii v zápalových demyelinizaèných léziách. Zápalový proces spojený s porušením hematoencefalickej bariéry, ktorý je najvýraznejší v aktívnych léziách a v miernom stupni perzistuje aj v chronických plakoch, môže v dôsledku deplécie antioxidantov viesś k zníženiu antioxidaènej ochrany CNS. Organizmus v snahe chrániś CNS pred vo¾nými radikálmi mobilizuje antioxidanty, ktoré môžu preniknúś cez funkènú hematolikvorovú bariéru. Pri nedostatoènej antioxidaènej ochrane mozog pravdepodobne využíva lipofilné antioxidanty z periférie a albumín spolu s kyselinou moèovou, ktoré sa dostávajú do mozgu už cez porušenú hematolikvorovú bariéru. To by mohlo vysvetliś pokles sérovej antioxidaènej kapacity u pacientov so sklerózou multiplex a meningitídou a zvýšenie antioxidaènej kapacity likvoru pri meningitíde v dôsledku prestupu albumínu a kyseliny moèovej do cerebrospinálnehoo likvoru cez dysfunkènú hematolikvorovú bariéru. Tento predpoklad podporuje aj práca Kastenbauera et al. (2002), ktorí zistili, že pri bakteriálnej meningitíde dochádza v CNS k deplécii kyseliny askorbovej a k zníženiu antioxidaènej ochrany. Tento patologický proces je spojený s markantným zvýšením sérových a likvorových hladín alantoínu, oxidaèného metabolitu kyseliny moèovej. Literatúra: 1. Gonsette RE. Neurodegeneration in multiple sclerosis. The role of oxidative stress and excitoxicity. J Neurol Sci 2008;274:48-53. 2. Kalnovièová T, Kuraèka ¼, Kucharská J, Ondrkalová M, Turèáni P. Zníženie plazmatických hladín beta-karoténu u pacientov so sklerózou multiplex je spojené so zvýšenou intratekálnou tvorbou IgG a zvýšenou lipoperoxidáciou. Laboratórna Diagnostika 2012;17(1):29-37. 3. Kastenbauer S, Koedel U, Becker B, Pfister HW. Oxidative stress in bacterial meningitis in humans. Neurology 2002;58(2):167-168. 4. Keles MS, Taysi S, Sen N, Aksoy H, Akcay F. Effect of corticosteroid therapy on serum and CSF malondialdehyde and antioxidant proteins in multiple sclerosis. Can J Neurol Sci 2001;28:131:143. 5. Kuraèka ¼, Kalnovièová T, Kucharská J, Turèáni P. Plazmatické hladiny koenzýmu Q10 v asociácii s degradaènými produktami purínových nukleotidov u pacientov so sklerózou multiplex. Laboratórna diagnostika 2011; 16(1-2):73-80. 6. Ondrkalová M, Kalnovièová T, Kucharská J, Kuraèka ¼, Turèáni P. Asociácia medzi poètom likvorových oligoklonálnych pásov IgG a plazmatickými hladinami koenzýmu Q10, alfa- a gama-tokoferolu a beta-karoténu u pacientov so sklerózou multiplex. Laboratórna diagnostika 2011;16(1-2):66-72. 7. Ortiz GG, Macias-Islas MA, Pacheco-Moises FP, Cruz-Eramos JA, Sustersik S, Barba EA, Aguayo A. Oxidative stress is increased in serum from Mexican patients with relapsing-remitting multiple sclerosis. Dis Markers 2009; 26(1):35-39. 8. Re R, Pellegrini N, Proteggente A, Pannal A, Yang M, Rice-Evans C. Antioxidant activity applying an improved ABRS radical cation decolorization assay. Free Radical Biology and Medicine 1999; 26:1231-1237. Mgr. ¼ubomír Kuraèka e-mail: [email protected] INTERNALIZOVANÉ STIGMA A EFEKTIVITA FARMAKOTERAPIE A PSYCHOTERAPIE U ÚZKOSTNÝCH PORUCH INTERNALIZED STIGMA AND PHARMACOTHERAPY AND PSYCHOTHERAPY EFFICACY IN ANXIETY DISORDERS Ocisková Marie1,2, Praško Ján2, Sedláèková Zuzana1, Grambal Aleš2, Sigmundová Zuzana2, Kamarádová Dana2, Látalová Klára2 1 Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2 Klinika psychiatrie, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc Souhrn: Úvod: I když existují studie, které se zamìøují na vztah mezi mírou stigmatizace a efektivitou léèby, vìtšinou se vztahují ke specifickým skupinám psychotických nebo depresivních pacientù. Relativnì málo je známo o vlivu sebestigmatizace na výsledky léèby u pacientù s úzkostnými poruchami. Metoda: 32 pacientù s farmakorezistentními úzkostnými poruchami, kteøí byli doporuèení na intenzivní hospitalizaèní program pro

94

léèbu úzkostných poruch (kombinace kognitivnì-behaviorální nebo psychodynamické terapie a farmakoterapie), bylo v klinickém rozhovoru hodnoceno psychiatrem a psychologem ke stanovení diagnózy podle MKN-10 a hodnoceno dotazníky ISMI (Internalized Stigma Of Mental Illness) ke zjištìní míry sebestigmatizace, hodnotícími stupnicemi BAI, BDI, CGI, dotazníky DES (Dissociative experience scale), Cope Inventory, ADHS (Adult Dispositional Hope Scale) a osobnostním dotazníkem TCI-R (Temperament and Character Inventory - Revised Version). Výsledky: Míra internalizovaného stigmatu u pacientù s úzkostnými poruchami pøed zahájením léèby signifikantnì pozitivnì souvisí se závažností depresivních, ne však úzkostných pøíznakù. Rovnìž souvisí s nìkterými osobnostními rysy (vyhýbání se nebezpeèí, sebeøízení) a strategiemi zvládání stresu (behaviorální vzdání se, užívání návykových látek, pozitivní pøeformulování a rùst a plánování). Míra internalizovaného stigmatu statisticky významnì negativnì souvisí se zmìnou symptomatologie v prùbìhu léèby v objektivní posuzovací stupnici CGI, ovšem nesouvisí se zmìnou symptomatologie v subjektivních hodnoticích škálách, jako je BDI, BAI a subjCGI. Klíèová slova: úzkostné poruchy, sebestigmatizace, léèebný efekt, osobnostní rysy, zvládací strategie, nadìje Abstract: Introduction: Although several studies have assessed a relationship between stigmatization and treatment outcome of psychotic or depressive patients, relative little is known about a role of self-stigmatization and treatment outcome in patients suffering from anxiety disorders. Methods: Thirty two patients with pharmacoresistant anxiety disorder recommended for in-patient complex therapeutic program (combination of cognitive-behavioral or psychodynamic therapy and pharmacotherapy) were assessed with clinical interview by a psychiatrist and a psychologist to determine an ICD-10 diagnosis and evaluated by ISMI (Internalized Stigma Of Mental Illness), a questionnaire focused on level of self-stigmatization, and by rating scales BAI, BDI, CGI, DES (Dissociative experience scale), Cope Inventory, ADHS (Adult Dispositional Hope Scale), and TCI-R (Temperament and Character Inventory - Revised Version). Results: The rate of internalized stigma among patients with anxiety disorders before treatment is positively related to the severity of depressive but not anxiety symptoms. It is also associated with several personality traits (harm-avoidance, self-directedness) and coping strategies (behavioral withdrawal, substance use, positive reformulation and growth, and planning). Internalized stigma is also negatively related to the change of clinical presentation during the treatment of anxiety disorders in an objective assessment scale CGI, however, is not related to the changes in subjective rating scales such as the BDI, BAI and subjCGI. Key words: anxiety disorders, internalized stigma, therapeutic efficacy, personality trans, coping strategies, hope Úvod: Aèkoliv byla prozatím vìnována pozornost pøedevším stigmatu u závažných duševních chorob (napø. Yanos et al., 2008; Livingston a Boyd, 2010), stigma se nevyhýbá ani relativnì ménì závažným, jako jsou úzkostné poruchy. Lidé s úzkostnou poruchou si mnohdy odmítají pøipustit, že jejich problémy mají základ v psychice, a skrytì se obávají, že „jsou blázni“. Mohou být tedy citlivìjší než jiné skupiny pacientù na projevy stigmatizace ze strany okolí, a tím i na internalizaci stereotypù. Ne každý stigmatizovaný jedinec však stigma pøijme za své (Camp et al., 2002). Osobnostní promìnné, které se pojí s internalizací, jsou vyhýbání se možným zdrojùm ohrožení, nižší sebeøízení a vytrvalost (Margetiæ et al., 2010). Ukazuje se také, že lidé s internalizovaným stigmatem vykazují nízkou míru nadìje, preferují zvládací strategie zamìøené na emoce a zvýšenì se vyhýbají sociálním situacím (Livingston a Boyd, 2010; Hasson-Ohayon et al., 2008). Cílem naší práce je zjistit, zda stupeò internalizovaného stigmatu souvisí s nìkterými osobnostními charakteristikami pacientù s úzkostnou poruchou a s efektivitou šestitýdenní kombinované psychoterapeuticko-farmakoterapeutické léèby. Metodika: 32 pacientù pøijatých na psychoterapeutické oddìlení Kliniky psychiatrie FNOL pro úzkostnou poruchu bylo zaøazeno do studie, pokud splòovali následující kritéria: (1) vìk 18–65 let; (2) diagnóza nìkteré z úzkostných poruch (GAD, panická porucha, agorafobie, smíšená úzkostnì depresivní porucha, sociální fobie) podle MKN-10 (1996). Do studie nebyli zaøazení pacienti, kteøí zároveò trpìli závažným tìlesným onemocnìním, mìli v pøedchorobí diagnózu depresivní poruchy, závislosti na návykových látkách, bipolární afektivní poruchy, schizofrenní nebo jiné psychotické poruchy. Na poèátku i konci léèby byly použity následující posuzovací nástroje: BAI (Beck anxiety inventory), BDI (Beck depression inventory), CGI (Clinical global impression), DES (Dissociative experience scale), TCI-R: (Temperament and Character Inventory – Revised Version), ADHS (Adult Dispositional Hope Scale), Cope Inventory a ISMI (Internalized Stigma Of Mental Illness). Všichni pacienti podstoupili léèbu

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

Postery

SEBESTIGMATIZACE U BIPOLÁRNÍ PORUCHY SELF-STIGMATIZATION IN BIPOLAR DISORDER Praško Jan1, Kamarádová Dana1, Látalová Klára1, Ocisková Marie1,2, Sedáèková Zuzana2 1 Klinika Psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc a Lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 2 Katedra Psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

definován jako „horší èlovìk“. To je zøejmì dùvod, proè stigmatizace byla èasto ideologicky zneužita. Stigmatizace se mùže projevit jako pocity ménìcennosti jejího nositele, ale i jako znevažující postoj okolí vùèi nositeli. Stigma duševní poruchy je spojeno s nedostatkem znalostí o psychiatrické poruše, strachem a pøedsudky. Pacienti s duševní poruchou zažívají stigmatizaci bìžnì. Rozlišuje se spoleèenská a strukturální stigmatizace, stejnì jako se rozlišuje stigmatizace a sebestigmatizace. Nedávné výzkumy naznaèují, že spoleèenské stigma mùže být pacienty zvnitønìno, bezvýhradnì pøijato, a tito lidé zaènou vìøit, že „znaèka“, kterou obdrželi, je jejich pøesným obrazem. Tento jev je zvláštì patrný u pacientù s tìžkými duševními poruchami (Livingston, 2010). Bohužel, rodinní pøíslušníci pøispívají ke stigmatizaci èasto. Je to tím, že mohou mít vùèi psychiatrické léèbì velmi specifické postoje. Mohou považovat léky za jedy, které mìní psychiku, a psychoterapii považovat za vymývání mozku. Nìkteré metody léèby jsou v populaci preferované, jiné nikoli, kupodivu v tìchto pøístupech existují znaèné regionální rozdíly. Nìkteré z tìchto dùvodù mohou vést k tomu, že pacienti ménì èasto vyhledávají léèbu nebo jakoukoli pomoc a /nebo mají zvýšenou pravdìpodobnost recidivy onemocnìní (Wahl, 2012), což zpìtnì napomáhá fixaci spoleèenské stigmatizace (Sartorius, 2007). Bylo prokázáno, že u bipolárních pacientù souvisí sebestigmatizace s problémy v sociálním fungování a s pracovními potížemi (Perlick et al., 2001). Bipolární pacienti v obavách ze stigmatizace mohou nepatøiènì mìnit své chování tak, aby se pøizpùsobili spoleèenskému oèekávání a aby zabránili odmítavým postojùm okolí nebo pocitùm diskriminace (Perlick et al., 2001), tím ovšem posilují vlastní sebestigmatizaci. Naopak potíže s fungováním mohou u pacientù pøirozenì vést k rozpakùm a nejistotì, což také pøispívá k vysoké úrovni sebestigmatizace. To znamená, že vztah mezi sebestigmatizací a fungováním se zdá být obousmìrný (Vazquez et al., 2011). Terapeutické pøístupy zamìøené na potlaèení sebestigmatizace mohou mít pozitivní vliv na fungování pacientù v dobì remise. Klíèová slova: bipolární porucha, stigma, self-stigmatizaci, adherence k léèbì, psychoedukace, diskriminace, postoje Summary: Sociologist Erving Goffman (1963) in his classical sociological publication analyzes the stigma and illustrates, that the individual with stigma is most frequently defined as a “worse than a man”. That’s why the stigmatization was often misused by the ideological purposes. The stigmatization may manifest both as a felling of inferiority of its carrier and as a devaluating attitude of the environment. Stigma of mental disorder is connected with a lack of knowledge about psychiatric disorder, fear, prejudice and discrimination of the patients. Feeling stigmatized is common among those living with mental illness. There is difference between social and structural discrimination as well as self-stigmatization. Recent research even shows that social stigma can be internalized, whereby a person starts to believe that the social stigma is an accurate reflection of themselves, and this self-stigma is evident in many patients with severe mental illness (Livingston, 2010). Unfortunately, family members often contribute to the stigmatization. The family and patient may have specific attitudes – labels towards the psychiatric treatment. They may regard the medicaments as poisons, which change the psyche, the psychotherapy as brain-washing. Certain types of treatment are preferred and certain are rejected in the population. There are some regional differences. For some or all of these reasons, a person with a mental illness may be less likely to seek treatment and/or have an increased likelihood of relapse (Wahl, 2012) in effect aiding the perpetuation of social stigma (Sartorius, 2007). Perceived stigma (self-stigma) has also been shown to be related to reduced social functioning in people with bipolar disorder and impaired functioning in the workplace (Perlick et al., 2001). Bipolar patients with concerns about stigma may adapt their social behavior to avoid exposure to rejection or discrimination (Perlick et al., 2001). Also, loss of functioning may lead to embarrassment and discrimination, which contributes to a high level of perceived stigma. Thus, the relationship between perceived stigma and functioning seems to be bidirectional (Vazquez et al., 2011). These findings suggest that interventions that oppose stigmatization have positive effects on functioning in remitted bipolar patients. The family and patient may have specific attitudes – labels towards the psychiatric treatment. They may regard the medicaments as poisons, which change the psyche, the psychotherapy as brain-washing. Certain types of treatment are preferred and certain are rejected in the population. There are some regional differences. Key words: bipolar disorder, stigma, self-stigma, adherence to treatment, psychoeducation, discriminatory, attitudes

Souhrn: Sociolog Erving Goffman (1963) ve své klasické sociologické práci analyzoval stigma a doložil, že jedinec se stigmatem je nejèastìji

Literatura: 1. Goffman E: Stigma. Notes on the Management of Spoiled Identity, Simon and Schuster 1963.

pomocí skupinové psychoterapie (kognitivnì-behaviorální nebo psychodynamické) a zároveò užívali antidepresiva, pøípadnì v kombinaci s antipsychotiky. Celkem absolvovali 25 skupinových sezení s doplnìním 5 individuálních setkání. Léky byly podávány podle doporuèených postupù pøi léèbì úzkostných poruch. Výsledky: Do studie bylo dosud zaøazeno 32 pacientù (z toho 27 žen). Prùmìrný vìk byl 40,16 ± 13,88 let. Bìhem léèby došlo k poklesùm celkových skórù v posuzovacích stupnicích: u stupnice BAI tento pokles nedosáhl statistické významnosti, zatímco u stupnic BDI, subjektivní a objektivní CGI ke statisticky významnému poklesu skórù došlo. Celkové skóre ISMI statisticky významnì negativnì koreluje se subskórem „Cesta“ Škály nadìje (p  0,0001), pozitivnì s dimenzí TCI „vyhýbání se zranìní“ (p  0,0005) a negativnì s dimenzí „sebeøízení“ (p  0,0005). Dále ISMI negativnì koreluje se subškálami Cope Inventory „Pozitivní pøeformulování a rùst“ (p  0,0005), pozitivnì s „behaviorálním vzdáním se“ (p  0,05) a pozitivnì s „užíváním návykových látek“ (p 0,05), negativnì se schopností „plánování“ (p  0,05). Z posuzovacích stupnic celkový skór ISMI statisticky významnì pozitivnì koreluje s hodnotami celkové úzkosti v BAI na konci léèby (p  0,05) a s hodnotami depresivity v BDI na poèátku (p  0,05) i konci léèby (p  0,05). Co se týèe zmìny stavu v prùbìhu léèby, celkový skór ISMI statisticky významnì negativnì koreluje se zmìnou hodnocenou objektivního CGI (Pearsonovo r = -0,7665; p  0,0001), nikoliv však se zmìnou v BAI, BDI èi subjektivním CGI. Závìr: Míra internalizovaného stigmatu u pacientù s úzkostnými poruchami pøed zahájením léèby statisticky významnì pozitivnì souvisí se závažností depresivních, nikoliv však úzkostných pøíznakù. Rovnìž souvisí s nìkterými osobnostními rysy, jako jsou vyhýbání se nebezpeèí a sebeøízení, a strategiemi zvládání stresu, jmenovitì rezignace na aktivní øešení problému, plánování, užívání návykových látek a reinterpretace stresogenní situace a rùst. Míra internalizovaného stigmatu statisticky významnì negativnì souvisí se zmìnou symptomatologie v prùbìhu léèby úzkostné poruchy v objektivní posuzovací stupnici CGI, ovšem nesouvisí se zmìnou symptomatologie v subjektivních hodnoticích škálách, jako je BDI, BAI a subjCGI. Supported by IGA MZ CR NT 11047-4/2010. Literatura: 1. Camp DL, Finlay WML a Lyons E. Is Low self-esteem an inevitable consequence of stigma? an example from women with chronic mental health problems. Social Science & Medicine 2002;55:823-834. 2. Hasson-Ohayon I, Kravetz S, Meir T a Rozencwaig S. Insight into severe mental illness, hope, and quality of life of persons with schizophrenia ans schizoaffective disorders. Psychiatry Research 2008;167:231-238. 3. Livingston JD, Boyd JE. Correlates and consequences of internalized stigma for people living with mental illness: A systematic review and meta-analysis. Social Science & Medicine 2010;71:2150-2161. 4. Margetiæ BA, Jakovljeviæ M, Ivanec D, Margetiæ B a Tošiæ G: Relations of internalized stigma with temperament and character in patients with schizophrenia. Comprehensive Psychiatry 2010;51:603-606. 5. Prasko J, Mainerova B, Diveky T, Kamaradova D, Jelenova D, Grambal A, Latalova K, Sigmundova Z, Silhan P. Panic disorder and stigmatization. Act Nerv Super Rediviva 2011; 53(4): 194-201. 6. Rüsch N, Corrigan PW, Powell K, Rajah A, Olschewski M, Wilkniss S a Batia K. A stress-coping model of mental illness stigma: II. Emotional stress responses, copng behavior and outcome. Schizophrenia Research 2009;110: 65-71. 7. Snyder CR (Ed.). Handbook of Hope: Theory, Measures, & Applications. New York: Academic Press 2000. 8. Yanos PT, Roe D, Markus K a Lysaker PH. Pathways between internalized stigma and outcomes related to recovery in schizophrenia spectrum disorders. Psychiatric Services 2008;59(12):1437-1442. Mgr. Marie Ocisková e-mail: [email protected]

95

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

2. Livingston JD, Boyd JE. Correlates and consequences of internalized stigma for people living with mental illness: a systematic review and meta-analysis. Soc Sci Med. 2010;71:2150-2161. 3. Perlick DA, Rosenheck RA, Clarkin JF, Sirey JA, Salahi J, Struening EL, Link BG. Stigma as a barrier to recovery: adverse effects of perceived stigma on social adaptation of persons diagnosed with bipolar affective disorder. Psychiatric Services 2001;52 (12), 1627-1632. 4. Sartorius N. Stigma and mental health. Lancet. 2007;370:810-811. 5. Sirey JJA, Bruce ML, Alexopoulos GS. Stigma as a barrier to recovery: Perceived stigma and patient-rated severity of illness as predictors of antidepressant drug adherence. Psychiatr Serv 2001;52: 1615-1620. 6. Vazquez GH, Kapczinski F, Magalhaes PV, Cordoba R, Jaramillo CL, Rosa AR. Stigma and functioning in patients with bipolar disorder. J Affect disord 2011;30:323-327. 7. Wahl OF. Stigma as a barrier to recovery from mental illness. Trends Cogn Sci 2012;16:9-10. doc. MUDr. Klára Látalová, Ph.D e-mail: [email protected] CIRKADIÁNNÍ RYTMY A BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA CIRCADIAN RHYTHMS AND BIPOLAR AFFECTIVE DISORDER Praško Ján1, Látalová Klára1, Grambal Aleš1, Kamarádová Dana1, Sumová Alena2, Nováková Marta2, Illnerová Helena2, Parkanová Daniela2 1 Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékaøská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2 Fyziologický ústav Akademie vìd ÈR Souhrn: Úvod: U pacientù s bipolární afektivní poruchou bylo zjištìno narušení cirkadiánních rytmù tìlesné teploty a melatoninu. Metoda: U 40 pacientù s bipolární afektivní poruchou diagnostikovaných podle MKN-10 výzkumných diagnostických kritérií, kteøí byli buï v manické, nebo depresivní epizodì, a 19 kontrol jsme odebírali vzorky slin na zjišśování hladin melatoninu a stìry z dutiny ústní k zjištìní nastavení hodinových genù PER-1, REV-VERBa a PER-2. K hodnocení hladin melatoninu ve slinách byl použit kit Direct Saliva Melatonin RIA (Bühlmann). Výsledky: K chronobiologickému hodnocení byly využité vzorky od 31 pacientù, u 9 pacientù byly vzorky nevyhovující. Hladiny melatoninu jsou statisticky významnì vyšší u manických pacientù ve srovnání s kontrolami a pacienty v depresi v 15, 19 a ve 23 hod. Relativní exprese genu PER-1 se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 15 hodin. Relativní exprese genu REV-VERBa se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 19 hodin. Závìr: Hladiny melatoninu stanovené ve slinách jsou v odpoledních a veèerních hodinách významnì vyšší u pacientù s manickou epizodou u bipolární afektivní poruchy než u depresivní poruchy a u kontrol. Relativní exprese genu PER-1 ukazuje významnì nižší hodnoty v èasných odpoledních hodinách rovnìž u pacientù v manické epizodì než u kontrol a pacientù v probíhající depresivní epizodì, podobnì jako je tomu u relativní exprese genu REV-VERBa, která je významnì nižší u manických pacientù v pozdních odpoledních hodinách než u pacientù v depresi. Klíèová slova: Bipolární porucha, cirkadiánní rytmy, melatonin, hodinové geny Abstract: Introduction: There are a disturbances of circadian rhythm of body temperature and melatonin in patients with bipolar affective disorder. Methods: Forty patients with bipolar affective disorder diagnosed according to ICD-10 diagnostic criteria for research, who were either in a manic or depressive episode, and 19 of controls we checked the samples of saliva to detect levels of melatonin, and we smeared the oral cavity to detect relative expression of genes PER-1, REV-VERBa and PER-2. There was used the Direct Saliva Melatonin RIA kit (Bühlmann) to assessment of the levels of melatonin in saliva. Results: There were used samples from 31 patients to chronobiologickému evaluation; the samples of 9 patients were unsatisfactory. The levels of melatonin are statistically significantly higher in manic patients compared with controls and depressed patients at hours 15, 19 and 23. The relative gene expression of PER-1 is statistically significantly different in manic patients in comparison with the depressive patients at 15:00 but not in comparison with controls. The relative gene expression of REV-VERBa is statistically significantly different in manic patients in comparison with depressive patients at 19:00 but not in comparison with controls. Conclusion: Melatonin levels in saliva are significantly higher in the afternoon and evening hours in manic patients in comparison with

96

depressive patients and controls. Relativegene expression PER-1 shows significantly lower values in manic patients in comparison with controls and depressed patients at early afternoon. Relative gene expression REV-VERBa significantly lowers in the late afternoon in manic patients in comparison with depressed patients. Key words: bipolar disorder, cirkadian rhytms, melatonin, clock genes Úvod: Bipolární porucha (BD) je dìdièné neuropsychiatrické onemocnìní spojené s narušením cirkadiánních rytmù. Hypotéza, že dysfunkce cirkadiánního pacemakeru hraje rozhodující roli v pøíèinách této poruchy, byla postulována nìkolik desítek let, ale bylo obtížné ji testovat a zùstávala kontroverzní. Léèba stabilizátory nálady mùže obnovit tyto denní rytmy, a to souvisí se zotavením pacienta. Nicménì, je stále nejisté, zda narušení vnitøních hodin je pøíèinou bipolární poruchy, nebo jsou tyto narušení rytmu jen druhotné zmìny odrážející narušení v jiných systémech Navíc mechanizmus, kterým by cirkadiánní hodiny mohly ovlivòovat náladu, je stále nejasný. U pacientù s bipolární afektivní poruchou bylo zjištìno narušení cirkadiánních rytmù tìlesné teploty a melatoninu. Ovšem tyto rytmy jsou jen nepøímými ukazateli funkce vnitøních hodin. Významná èást pacientù s bipolární poruchou (podobnì jako s unipolární depresi) rychle bìhem 24 hodin reaguje robustním zlepšením na spánkovou deprivaci. Dá se pøedpokládat, že spánková deprivace obnovuje abnormální naèasování vnitøního hodin Metodika: U 40 pacientù s bipolární afektivní poruchou a 19 kontrol jsme odebírali vzorky slin na zjišśování hladin melatoninu a stìry z dutiny ústní k zjištìní nastavení hodinových genù. U pacientù byly získány demografické údaje, provedeno zevrubné klinické vyšetøení a stanovena diagnóza bipolární afektivní poruchy manická epizoda, depresivní epizoda nebo stav remise podle MKN-10 výzkumných diagnostických kritérií (1996), bylo provedeno hodnocení ve stupnicích CGI, YMS, HAMD, BDI, provedena základní laboratorní vyšetøení a chronobiologické vyšetøení. K hodnocení hladin melatoninu ve slinách byl použit kit Direct Saliva Melatonin RIA (Bühlmann). Metoda je založena na kompetici 125I -melatoninu s melatoninem pøítomným ve vzorku/ standardu o vazebná místa na primární protilátce. K hodnocení exprese genù PER-1, REV-VERBa a PER-2 byly použity odbìry vzorkù bukální sliznice pomocí stìrù cytologickým kartáèkem Cytobrush. K izolaci totální RNA byl použit PicoPure RNA isolation kit, který umožòuje izolaci RNA z malého množství bunìk. Výsledky: Do studie bylo zaøazeno 40 pacientù s bipolární poruchou, k chronobiologickému hodnocení byly využité vzorky od 31 pacientù, u 9 pacientù byly vzorky nevyhovující. Prùmìrný vìk pacientù, u kterých byla provedena analýza, byl u depresivní epizody 49,3 ± 14,3 let, u manické epizody 43,1 ± 14,8 let. Prùmìrný vìk u kontrolní skupiny zdravých probandù byl 30,1 ± 11,5 let. Prùmìrný vìk manických a depresivních pacientù se od sebe statisticky významnì neliší, rovnìž se neliší od sebe vìk manických a kontrol, mezi depresivními pacienty a kontrolami je však statisticky významný rozdíl. Pro stanovení melatoninu bylo použito vzorkù od 28 pacientù, pro stanovení relativní exprese hodinových genù vzorky od 19 pacientù. Hladiny melatoninu jsou statisticky významnì vyšší u manických pacientù ve srovnání s kontrolami a pacienty v depresi v 15 (one-way ANOVA: p 0,005), v 19 (one-way ANOVA: p  0,005) a ve 23 hodin (one-way ANOVA: p  0,01). Relativní exprese genu PER-1 se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 15 hodin (one-way ANOVA: p  0,05) Relativní exprese genu REV-VERBa se statisticky významnì liší od depresivních pacientù, nikoliv však od kontrol v 19 hodin (one-way ANOVA: p  0,05).

Obrázek 1: Hladiny melatoninu u bipolárních pacientù a kontrol

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 Závìr: Dosavadní výsledky naznaèují, že hladiny melatoninu stanovené ve slinách jsou v odpoledních a veèerních hodinách významnì vyšší u pacientù s manickou epizodou u bipolární afektivní poruchy než u depresivní poruchy a u kontrol. Mezi hladinami melatoninu u depresivních a kontrol se nám nepodaøilo najít významný rozdíl. Relativní exprese genu PER-1 stanovená ze stìru bukální sliznice ukazuje významnì nižší hodnoty v èasných odpoledních hodinách rovnìž u pacientù v manické epizodì než u kontrol a pacientù v probíhající depresivní epizodì, podobnì jako je tomu u relativní exprese genu REV-VERBa, která je významnì nižší u manických pacientù v pozdních odpoledních hodinách než u pacientù v depresi. Podpoøeno grantem IGA MZ ÈR NT11474. Literatura: 1. Wirz-Justice A. How to measure circadian rhythms in humans. Medicographia 2007;29:84-90. 2. Mansour HA, Talkowski ME, Wood J et al. Association study of 21 circadian genes with bipolar I disorder, schizoaffective disorder, and schizophrenia. Bipolar Disord 2009;11(7): 701–710. prof. MUDr. Ján Praško, CSc. e-mail: [email protected] PSYCHOEDUKAÈNÍ PROGRAM U PACIENTÙ S BIPOLÁRNÍ PORUCHOU PSYCHOEDUCATIONAL PROGRAM IN PATIENTS WITH BIPOLAR DISORDER Praško Ján1, Látalová Klára1, Kamarádová Dana1, Grambal Aleš1, Sandoval Aneta1, Sigmundová Zuzana1, Ocisková Marie1,2, Vrbová Kristýna1, Jelenová Daniela1, Èerná Monika1, Sedláèková Zuzana2 1 Klinika psychiatrie, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc 2 Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Souhrn: Úvod: Ke snížení pravdìpodobnosti relapsu je vhodné zvážit u pacientù s bipolární afektivní poruchou strukturované psychoedukaèní nebo psychoterapeutické intervence v dobì, kdy dojde ke zmírnìní akutních pøíznakù poruchy. Metodika: V databázích PubMed, Web of Science a Scopus byly vyhledány èlánky obsahující klíèová slova: „bipolar disorder“, „psychoeducation“ a „psychotherapy“, „internet psychoeducation“. Zkušenosti ze studií byly porovnány s vlastní zkušenosti s psychoedukací a psychoterapii pacientù s bipolární poruchou a s vlastním psychoedukaèním programem, který byl následnì upraven do koneèné podoby, která pak byla aplikovaná na internetový formát. Výsledky: Cílem psychoedukace je zabránit recidivì zlepšení spolupráce pøi užívání lékù, nastolením pravidelného denního rytmu sociálních aktivit, snížením emoèní expresivity v rodinì, monitorováním varovných pøíznakù a zlepšením schopnosti zvládat stres. Pacienti se uèí pøijmout svoje onemocnìní a porozumìt jejím projevùm. Kvalitní psychoedukace u bipolární poruchy má významný vliv na stabilitu remise, snižuje poèet relapsu a zvyšuje kvalitu života pacientù. Je možné ji provést individuálnì, ve skupinì, ale i po internetu, pokud je zachována zpìtná vazba pacienta i terapeuta k tomu, jak pacient látku je schopen využít. Závìr: Ve srovnání se samotnými stabilizátory nálady je kombinovaná léèba s psychoedukací úspìšnìjší ve snížení poètu rehospitalizaci i ve zvýšení kvality sociálního fungování. Klíèová slova: bipolární porucha, psychofarmakoterapie, psychoedukace Abstract: Introduction: Structured psychological interventions should be considered for patients with bipolar disorder once they are past the acute phase or a relapse, with the aim of reducing the likelihood of future relapses. Method: The PubMed, Web of Science and Scopus databases were searched for articles containing the following keywords: “bipolar disorder“, “psychoeducation” and “internet psychoeducation”. No language or time constraints were applied. The resources were confronted with our own experiences with psychoeducation in bipolar patients. The knowledge was compared with our own experiences and used for development of our complex psychoeducational program, which was used for internet form. Results: Psychoeducation is a type of psychotherapeutic support aimed to provide extensive and sufficient information about bipolar disorders to patients. The most important target of the psychoeducation is to prevent a relapse by increasing compliance with medication usage, increasing social rhythms, reducing emotional expressivity in the family and increasing coping skills against stress. Patients should learn

Postery

that bipolar disorder is a serious psychiatric disorder however; there is possibility to treat it. Studies on psychoeducation in bipolar disorder demonstrate significant effects on rehospitalization rates, compliance and knowledge. The aim of the group and internet psychoeducational program is to familiarize patients with the essence of bipolar disorder, the part and principles of pharmacotherapy, the recognition of the warning signs of relapse, to advice about improper and stressful stereotypes in communication within families, and finally the training of social skills. Conclusion: Psychoeducation could be managed on individual, group on internet basis. Patients consider this program as a meaningful and helping them to better understanding what happened in their life. Key words: Bipolar disorder, psychopharmacotherapy, psychoedukacation Úvod: Psychoedukace je druh psychoterapeutické podpory, která má za cíl poskytnout informace o bipolární poruše pacientùm tak, aby z nich mìli co nejvìtší užitek a byli je schopni použít ve své léèbì i svém životì. Metodika: V databázích PubMed, Web of Science a Scopus byly vyhledány èlánky obsahující klíèová slova: „bipolar disorder“, „psychoeducation“ a „psychotherapy“, „internet psychoeducation“. Zkušenosti ze studií byly porovnány s vlastní zkušeností s psychoedukací a psychoterapií pacientù s bipolární poruchou a s vlastními zkušenostmi. Výsledky: Nejdùležitìjším cílem psychoedukace je zlepšení spolupráce pøi užívání lékù, nastolení pravidelného denního rytmu sociálních aktivit, snížení emoèní expresivity v rodinì, monitorování varovných pøíznakù a zlepšení schopnosti zvládat stres. Pacienti se uèí pøijmout svoje onemocnìní a porozumìt jeho projevùm. Ve srovnání s léèbou samotnými stabilizátory nálady je kombinovaná léèba léky a psychoedukací úspìšnìjší ve stabilitì remise, zvýšení kvality života, následném snížení poètu rehospitalizací i ve zvýšení kvality sociálního fungování. Ve srovnání s léèbou samotnými stabilizátory nálady je kombinovaná léèba léky a psychoedukací úspìšnìjší v následném snížení poètu rehospitalizací i ve zvýšení kvality sociálního fungování. Výhody psychoedukace se ukazují i v dlouhodobých katamnézách. Cílem psychoedukaèního programu pro bipolární pacienty je seznámit je s podstatou bipolární poruchy, porozumìní významu a zásadám farmakoterapie, porozumìní varovným pøíznakùm relapsu a zlepšení komunikace v rámci rodiny. Dalším cílem je zvýšení komunikaèních dovednosti a schopnosti zvládat stres. V posledních 10 letech byla v kontrolovaných studiích ovìøována úèinnost psychoedukace a psychoterapie po internetu u panické poruchy, deprese, generalizované úzkostné poruchy, obsedantnì-kompulzivní poruchy, bulimie a sociální fobie. Pro pacienta to skýtá výhodu, že se nemusí objednávat k lékaøi, mùže se zabývat programem urèeným pro nìj, a to kdykoliv má èas, nemusí tedy k lékaøi cestovat. Náklady jsou pøitom nepatrné. Pøekvapivì se zjistilo, že efektivita je stejnì velká jako léèba vedená v ambulanci terapeutem. Ovšem internetová psychoterapie vyžaduje také minimální kontakt s terapeutem po internetu (cca 10 minut týdnì). Zpravidla formou odpovìdí na otázky, domácích úkolù, ale také hodnocením a povzbuzováním. Samotný program bez vstupu terapeuta je ménì úèinný než program s minimálním kontaktem. Psychoedukaèní program pro pacienty s bipolární poruchou byl zpracován do internetové podoby, která umožòuje absolvovat psychoedukaci z domu, která kromì prezentace dùležitých informací obsahuje øadu cvièení a dotazníkù, na které jednou týdnì reaguje mailem terapeut. Systém je urèený pro edukaci s cílem poskytnout informace vedoucí ke správnému životnímu stylu a uvìdomìní, které je pro pacienty velmi dùležité, aby byli schopni vést plnohodnotný život a v maximální možné míøe se vyhýbali afektùm zpùsobeným onemocnìním. Edukaèní program je rozdìlen do 12 kapitol, z nichž každá je zamìøena na specifickou oblast. Je žádoucí, aby se pacient pozornì s materiály seznámil a odnesl si dùležité poznatky. K ovìøování získaných informací a jejich správnosti jsou na konci kapitoly cvièení a hodnotící testy. Kapitoly obsahují interaktivní prostøedí, skrze které mùže terapeut komunikovat s pacientem a vyhodnocovat jeho vývoj. Tabulka: Internetový psychoedukaèní program pro pacienty s bipolární poruchou • Program • Sebehodnocení – dotazníky a škály • Psychoedukaèní program – 12 modulù: 1. Co je to bipolární porucha 2. Typické projevy mánie a deprese 3. Pøíèiny bipolární poruchy 4. Léèba léky 5. Rytmus v životì a život v rytmu

97

Postery

• • • • • • • •

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

6. Varovné pøíznaky a spouštìèe epizod 7. Zranitelné postoje a nová filozofie 8. Psychologické pøístupy k léèbì 9. Øešení problémù v životì a komunikace 10. Spolupráce s lékaøem 11. Zdravý životní styl 12. Poselství na závìr Nejèastìjší otázky Relaxace Cvièení pro zdraví Internetová poradna pro lidi s bipolární poruchou Chat Doplòkové edukaèní texty Pøíbìhy Slavní lidé s bipolární poruchou

Závìr: Psychoedukaèní program mùže pomoci pacientùm s bipolární poruchou zvýšit spolupráci pøi užívání lékù, pomoci jim lépe zvládat poèínající známky relapsu, vyjádøené emoce v rodinì, uvìdomit si zranitelné postoje a zlepšit komunikaci. Je možné jej provádìt individuálnì, ve skupinì nebo pomocí internetu. Podpoøeno grantem IGA MZ CR NT11047. Literatura: 1. Barnes E, Simpson S, Griffiths E, Hood K, Craddock N, Smith D. Developing an online psychoeducation package for bipolar disorder. J Ment Health 2011;20(1):21-31. 2. Colom F, Vieta E, Sánchez-Moreno J, Goikolea JM, Popova E, Bonnin CM, Scott J. Psychoeducation for bipolar II disorder: an exploratory, 5-year outcome subanalysis. J Affect Disord 2009b;112:30-35. 3. Poole R, Simpson SA, Smith DJ. Internet-based psychoeducation for bipolar disorder: a qualitative analysis of feasibility, acceptability and impact. BMC Psychiatry 2012, 12:139 http://www.biomedcentral. com/1471-244X/12/139 4. Proudfoot J, Parker G, Hyett M et al. Next generation of self-management education: Web-based bipolar disorder program. Aust N Z J Psychiatry 2007;41:903-909. 5. Smith DJ, Griffiths E, Poole R, DiFlorio A, Barnes E, Kelly M, Craddock N, Hood K, Simpson S. Beating Bipolar: exploratory trial of a novel internet-based psychoeducational treatment for bipolar disorder. Bipolar Disord 2011;13(5–6):571-577. prof. MUDr. Ján Praško, CSc. e-mail: [email protected] KOMORBIDITA DEPRESIVNÍ PORUCHY A PORUCHY OSOBNOSTI COMORBIDITY IN DEPRESSIVE DISORDER AND PERSONALITY DISORDERS Sedláèková Zuzana1, Sedláèek Miloš2, Kamarádová Dana2, Praško Ján2, Látalová Klára2, Ocisková Marie1,2 1 Katedra psychologie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2 Klinika psychiatrie, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc Souhrn: Úvod: Mnoho psychiatrù a psychologù je pøesvìdèených, že depresivní pacienti s komorbidní poruchou osobnosti odpovídají na léèbu hùøe než pacienti s depresí samotnou. Metoda: Náš výzkum byl založen na retrospektivním zkoumání záznamù pacientù s depresivní poruchou a s pøípadnou komorbidní poruchou osobnosti. Hodnotili jsme záznamy z akutní léèby a následnì sledovali dvouletou katamnézu. Výsledky: Do studie bylo zaøazeno 84 pacientù, u kterých byla sledována indexová epizoda deprese a následná dvouletá katamnéza. Porucha osobnosti byla diagnostikována u 40,5 %. Délka léèby, vìk, poèátek a délka nemoci, zastoupení pohlaví, manželský stav, zamìstnanost, sebevražedné pokusy, dávky medikace ani komedikace se v prùmìru u pacientù s poruchou osobnosti nelišily od pacientù bez poruchy osobnosti. Prùmìrná délka léèby v indexové hospitalizaci byla u pacientù bez poruchy osobnosti 31,12 ± 13,14 dne a u pacientù s poruchou osobnosti 30,94 ± 13,97 dne. Statisticky významný rozdíl byl v poètu pøedchozích hospitalizací, které byly u pacientù s poruchou osobnosti statisticky významnì vyšší. V prùbìhu dvouleté katamnézy bylo rehospitalizováno 33,33 % pacientù. Pøi porovnání poètu rehospitalizací ve dvouleté katamnéze nebyl mezi pacienty bez poruchy osobnosti a pacienty s poruchou osobnosti zjištìn významný rozdíl. Podobné jsou výsledky hodnocení celkové délky rehospitalizací.

98

Závìr: Výsledky retrospektivní studie nenasvìdèují, že by léèba pacientù trpících depresí a komorbidní poruchou osobnosti byla ménì efektivní než u pacientù bez komorbidní poruchy osobnosti. Klíèová slova: deprese, poruchy osobnosti, úèinnost léèby, retrospektivní studie, dvouletá katamnéza Abstract: Introduction: Many psychiatrists and psychologists are convinced that depressive patients with comorbid personality disorder respond to therapy worse than patients with depression alone. Methods: Our research was based on a retrospective examination of the records of patients with depressive disorder and possible comorbid personality disorder. We assessed the records of acute treatment and then followed a two-year catamnesis. Results: The study included 84 patients in who the index episode and following two-year catamnesis were observed. Personality disorder was diagnosed in 40.5 %. The duration of treatment, age, onset and length of disease, representation of sex, marital status, employment, suicidal attempts, doses of medication or co-medication did not differ on the average in patients with personality disorder from patients without personality disorder. The average length of therapy in index hospitalization was 31.12 ± 13.14 days in patients without personality disorder and 30.94 ± 13.97 days in patients with personality disorder. There was a statistically significant difference in the number of previous hospitalizations which were significantly higher in patients with personality disorder. During two-year catamnesis 33.33 % of patients were rehospitalized. When comparing the number of rehospitalization in two-year catamnesis there was not found a significant difference among patients with or without personality disorder. The results in overall length of rehospitalizations were similar. Conclusion: The results of retrospective study do not suggest that treatment of patients suffering from depression and comorbid personality disorder was less effective than in patients without comorbid personality disorder. Key words: depression, personality disorder, treatment efficacy, restrospective study, two-year catamnesis Úvod: Prevalence deprese a komorbidní poruchy osobnosti se udává mezi 20 až 50 % u hospitalizovaných pacientù a 50 až 85 % u ambulantních pacientù. Výskyt hranièní poruchy osobnosti pøevažuje, je 10 až 30 %. Stanovená diagnóza poruchy osobnosti èasto evokuje pøedstavu o obtížné léèbì, problémech a malou nadìji na úspìch, a to mùže ovlivòovat vìdomé i nevìdomé postoje psychiatra èi psychologa a jejich následné chování už od poèátku léèby pacienta. Vìtšina klinikù vìøí, že pøítomnost poruchy osobnosti znamená automaticky horší reakci na léèbu, delší terapii, její èastìjší opakovaní, horší prognózu a prodražení léèby. Výraznì se zde uplatòuje stigmatizace pacientù s diagnózou poruchy osobnosti. Cílem naší studie bylo zjistit, zda porucha osobnosti, diagnostikovaná podle MKN-10 (1996) v bìžných klinických podmínkách, má vliv na celkový prùbìh léèby, s dùrazem na rehospitalizace pacientù hospitalizovaných pro depresivní poruchu ve dvouleté katamnéze. Metoda: Náš výzkum byl založen na retrospektivním zkoumání záznamù pacientù s depresivní poruchou a s pøípadnou komorbidní poruchou osobnosti. Pacienti byli identifikováni v databázi a jejich data byla dále hodnocená, jestliže splnili kritérium závìreèné diagnózy depresivní porucha nebo periodická depresivní porucha (podle MKN-10, 1996) bìhem pobytu na klinice a byli ve vìku 18–65 let. Diagnóza provedena podle MKN-10 výzkumných kritérií (1996) byla potvrzena jak pøijímajícím lékaøem, tak lékaøem oddìlení, primáøskou vizitou a objevila se v propouštìcí zprávì. Hodnotili jsme záznamy z akutní léèby a následnì sledovali dvouletou katamnézu. Výsledky: Byla hodnocena data od 87 pacientù, z toho 84 pacientù bylo zaøazeno do dalšího statistického zpracování. U 3 pacientù nebylo ke statistickému zpracování dostatek dat. Prùmìrný vìk pacientù byl 50,42 ± 11,27 let. V souboru bylo 57 žen (67,9 %). První epizoda deprese se objevila v prùmìru ve 38,38 ± 13,04 letech, nemoc tedy trvala 12,01 ± 10,66 let. Prùmìrný poèet pøedešlých hospitalizací byl 3,78 ± 9,48. V souboru byla diagnostikována porucha osobnosti u 34 pacientù (40,5 %). Z toho u 3 (8,8 %) se jednalo o schizoidní poruchu osobnosti, u 4 o hranièní poruchu osobnosti (11,8 %), u 8 (23,5 %) o histriónskou poruchu osobnosti, 1× (2,9 %) o anankastickou poruchu osobnosti, 8× (23,5 %) o vyhýbavou/anxiózní poruchu osobnosti, 2× (5,9 %) o závislou poruchu osobnosti, a v 7 pøípadech (20,6 %) o smíšenou poruchu osobnosti. Depresivní pacienti s diagnostikovanou poruchou osobnosti se v prùmìru statisticky významnì nelišili od pacientù bez poruch osobnosti v demografických charakteristikách, jako je vìk, vìk poèátku nemoci ani v délce nemoci a v délce indexové hospitalizace. Co se týèe medikace bìhem indexové hospitalizace, nebyla zjištìna významná odlišnost

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 v dávce antidepresiv, pøídatných antipsychotik èi anxiolytik. To platí rovnìž o prùmìrech dávek u jednotlivých pacientù, kteøí pøíslušnou medikaci dostávali, vyjma dávky anxiolytik, která byla významnì vyšší (0,39 ± 0,52 mg ekvivalentu alprazolamu u pacientù s poruchou osobnosti (n = 21) versus 0,84 ± 0,42 mg (n = 13), p  0,05). Dále se pacienti s poruchou osobnosti statisticky významnì lišili od pacientù bez poruchy osobnosti v prùmìrném 2,8× vyšším poètu pøedchozích hospitalizací. Katamnéza V prùbìhu dvouleté katamnézy bylo rehospitalizováno celkem 28 pacientù (33,33 %) pacientù. Prùmìrný poèet dnù, po které byli pacienti rehospitalizováni v prùbìhu dvouleté katamnézy, byl 14,51 ± 26,92 na pacienta ve skupinì. Poèet rehospitalizací nekoreluje se žádným z demografických ani klinických faktorù, které jsme ve studii zjišśovali. Pøesto, že pacienti bez poruchy osobnosti a pacienti s poruchou osobnosti se mezi sebou v prùmìru statisticky významnì neliší ve vìku, poèátku nemoci ani délce nemoci, je statisticky významný rozdíl v poètu hospitalizací pøed indexovou hospitalizací (p 0,005). V dobì dvouleté katamnézy se již prùmìrný poèet rehospitalizací statisticky významnì neliší, stejnì jako ani v prùmìrné délce rehospitalizací. Závìr: Osobnostní patologie, zjištìná klinickým vyšetøením byla u pacientù s depresí bìžná. Výsledky retrospektivní studie nenasvìdèují, že by léèba pacientù trpících depresí a komorbidní poruchou osobnosti byla ménì efektivní než u pacientù bez komorbidní poruchy osobnosti. Podpoøeno grantem IGA MZ CR NT11047. Literatura: 1. Bagby RM, Quilty LC, Segal ZV, McBride CC, Kennedy SH, Costa PT. Personality and differential treatment response in major depression: a randomized controlled trial comparing cognitive-behavioural therapy and pharmacotherapy. Can J Psychiatry 2008;53(6):361-370. 2. Levenson JC, Wallace ML, Fournier JC, Rucci P, Frank E. The role of personality pathology in depression treatment outcome with psychotherapy and pharmacotherapy. J Consult Clin Psychol 2012;80(5):719-729. 3. Mulder RT, Joyce PR, Frampton CMA. Personality disorders improve in patients treated for major depression. Acta Psychiatrica Scandinavica 2010;122 (3):219-225. 4. Mulder RT, Joyce PR, Luty SE. The relationship of personality disorders to treatment outcome in depressed outpatients. J Clin Psychiatry 2003;64(3):259-264. 5. Newton-Howes G, Tyrer P, Johnson T. Personality disorder and the outcome of depression: meta-analysis of published studies. Br J Psychiatry 2006;188:13-20. 6. O‘Leary D, Costello F. Personality and outcome in depression: an 18-month prospective follow-up study. J Affect Disord 2001;63(1-3):67-78. 7. Ramklint M, Ekselius L. Personality traits and personality disorders in early onset versus late onset major depression. J of Affective Disorders 2003;75:35-42. 8. Russell JM, Kornstein SG, Shea MT, McCullough JP, Harrison WM, Hirschfeld RM, Keller MB. Chronic depression and comorbid personality disorders: response to sertraline versus imipramine. J Clin Psychiatry 2003;64(5):554-561. 9. Skodol AE, Grilo CM, Keyes KM, Geier T, Grant BF, Hasin DS. Relationship of personality disorders to the course of major depressive disorder in a nationally representative sample. Am J Psychiatry 2011;168(3):257-264. Mgr. Zuzana Sedláèková e-mail: [email protected] KOGNITIVNÍ FUNKCE U PACIENTÙ S BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHOU COGNITIVE FUNCTIONS IN PATIENTS WITH BIPOLAR DISORDER Sisrová Monika1,2, Stehnová Iva2,3, Kuèerová-Pøikrylová Hana2, Pøikryl Radovan2, Ustohal Libor2 1 Oddìlení psychiatrie, Krajská nemocnice Liberec 2 Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno 3 1. Neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny

Postery

poskytuje užiteèné informace k efektivnìjší léèbì a mimo jiné i kognitivní remediaci u tìchto pacientù. Výzkumný soubor naší studie tvoøí 29 pacientù s diagnózou bipolární afektivní poruchy hospitalizovaných na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno a na Oddìlení psychiatrie Krajské nemocnice Liberec. Výzkumu se zúèastnili pacienti ve vìku 25–59 let, kteøí byli vyšetøeni v akutní fázi onemocnìní. Pacientùm byla administrována komplexní neuropsychologická baterie: Test verbální fluence, Pamìśový test uèení, Trail Making Test, Rey Osteriethova figura, Wisconsinský test tøídìní karet, Londýnská vìž a subtesty Informace, Øazení písmen a èísel, Opakování èísel a Symboly z Wechslerových inteligenèních škál. Výsledky komplexního neuropsychologického vyšetøení byly srovnány s normou populace. V akutní fázi onemocnìní jsme u pacientù s bipolární afektivní poruchou prokázali narušení kognitivního výkonu. Podrobné výsledky v rámci jednotlivých kognitivních domén budou prezentovány v rámci posterového pøíspìvku. Klíèová slova: kognitivní výkon, kognitivní deficit, bipolární afektivní porucha Summary: Considerable attention in the field of neuropsychological studies has been focused on cognitive impairment in patients with a bipolar disorder. The aim of this pilot study is to determine the profile of cognitive functions in patients with this diagnosis. Cognitive deficit is closely related to psychosocial functioning and has a significant impact on the patients´ overall quality of life. An accurate profile of cognitive impairment provides useful information for effective treatment and cognitive remediation in these patients. The research group of the study consists of 29 patients with a diagnosis of bipolar disorder hospitalized in the Department of Psychiatry of the Faculty Hospital Brno and the Department of Psychiatry of the Regional Hospital in Liberec. The research involved patients aged 25-59 years who were examined in the acute phase of the disease. Patients were administered a comprehensive neuropsychological battery of tests: Letter Fluency Test, Auditory Verbal Learning Test, Trail Making Test, Rey-Osterrieth Complex Figure, Wisconsin Card Sorting Test, Tower of London, WAIS Information, WAIS Digit Span, WAIS Digit Symbol and WAIS Letter-Number Sequencing. Results of a comprehensive neuropsychological examination were compared with the standard population norm. The results showed disruption of cognitive performance in patients with bipolar disorder in the acute phase of the disease. The detailed results of the various cognitive domains will be presented in the poster. Key words: cognitive performance, cognitive deficit, bipolar disorder Literatura: 1. Bora E, Yücel M, Pantelis C, Berk M. Meta-analytic review of neurocognition in bipolar II disorder. Acta Psychiatr Scand 2011; 123:165-174. 2. Hsiao YL, Wu YS, Wu JY, Hsu MH, Chen HC. Neuropsychological funcions in patiens with bipolar I and bipolar II disorder. Bipolar Disordes 2009: 11:547-554. 3. Mahli GS, Ivanovski B, Hadzi-Pavlovic D, Mitchell PB, Vieta E, Sachdev P. Neuropsychological deficits and functional impairment in bipolar depression, hypomania and euthymia. Bipolar Disorders 2007; 9:114-125. 4. Martínez-Arán A, Vieta E, Reinares M. Cognitive function across manic or hypomanic, depressed, and euthymic states in bipolar disorder. Am J Psychiatry 2004; 161:262-270. 5. Robinson LJ, Ferrier IN. Evolution of cognitive impairment in bipolar disorder: a systematic review of cross-sectional evidence. Bipolar Disordes 2006; 8:103-116. 6. Torres I, Solé B, Vieta E, Martínez-Aran A. Neurocognitive impairment in the bipolar spektrum. Neuropsychiatry 2012; 2:43-55. Mgr. Monika Sisrová e-mail: [email protected]

Souhrn: V oblasti neuropsychologických studií je v posledních letech vìnována znaèná pozornost kognitivnímu poškození u pacientù s diagnózou bipolární afektivní poruchy. Cílem naší pilotní studie je zjištìní profilu kognitivních funkcí u pacientù s touto diagnózou. Kognitivní deficit úzce souvisí s psychosociálním fungováním a má výrazný dopad na celkovou kvalitu života. Pøesný profil kognitivního poškození

99

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

NEUROCOGNITIVE FUNCTIONING IN GLIOBLASTOMA MULTIFORME PATIENTS DURING RADIOTHERAPY PLUS CONCOMITANT AND ADJUVANT TEMOZOLOMIDE: OWN EXPERIENCE Slováèková Birgita1, Žirko Rostislav1, Kopecký Jindøich2, Petera Jiøí2, Slováèek Ladislav2 1 Department of Psychiatry, Charles University Hospital and Faculty of Medicine, Hradec Králové, Czech Republic 2 Department of Oncology and Radiation Therapy, Charles University Hospital and Faculty of Medicine, Hradec Králové, Czech Republic Abstract Background: Glioblastoma multiforme (GBM) accounts for approximately 15–25 % of all primary brain tumours. The incidence is estimated at 3–4 new cases per 100 000 people per year. GBM may manifest in persons of any age, but it affects adults preferentially, with a peak incidence at 45–75 years (more than 80 % of patients are older than 50 years). Histopathology of GBM is characterized by very rapid and infiltrative growth, high mitotic activity, extreme cellular atypia. Tumour stroma is rich in blood vessels and common findings are hemorrhages and areas of necrosis. The tumour usually affects a large portion of brain tissue. GBM is one of the most aggressive brain tumours with limited therapeutic options. GBM belongs to the most aggressive brain tumours with limited therapeutic options. In the clinical presentation often dominate the mental changes (memory loss, impaired speech, changes in personality and temperament). The authors evaluate in a pilot study the neurocognitive function of patients with glioblastoma multiforme. Patients and Methods: The pilot project took place between 2009– 2010 in Cancer Center of Charles University Hospital in Hradec Kralove, Czech Republic. The pilot project dealt with the evaluation of neurocognitive functioning and their changes in patients with GBM undergoing radiotherapy with/without concomitant and adjuvant temozolomide after neurosurgery. The following basic hypothesis was set: „Patients with GBM have symptoms of organic psychosyndrome including neurocognitive dysfunction depending on the localization, staging and grading of the disease. During the radiotherapy with/without concomitant temozolomide after neurosurgery we can expect mild or moderate cognitive impairment. With a longer interval from therapy we can expect on the contrary improvement in cognitive functions.“ Secondary objective of the pilot project was to verify the suitability of neurocognitive tests in clinical practice for screening of cognitive function in patients with GBM during their treatment, with regard to their difficulty, time demands, administrativ and possibility of retests. From the 1st January 2009 to the 30th June 2010 the evaluation of neurocognitive functioning had been performed in eleven patients with GBM (9 women, 2 men) with a mean age of 56.8 years (age range 45–72). Four patients underwent total resection of GBM, subtotal resection was performed in five patients and two patients had stereobiopsy. The localization of GBM was in six patients in the frontal lobe, in two patients in fronto-temporal area, in two patients in fronto-parietal area and in one patient in parieto-occipital area. All patients underwent postoperative external-beam radiotherapy with a 25-mm margin at a dose of 50 Gy in 25 fractions and a boost to the tumour with a 15-mm margin at a dose of 10 Gy in five fractions with chemotherapy of temozolomide at dos 75 mg/m2. The cognitive function affected by radiation are related to frontal-subcortical white matter dysfunction and include impairments of learning and memory, processing speed, executive function and fine motor control. The following battery of neuropsychological tests has been used, because of their known sensitivity to cognitive deterioration particularly in mentioned cognitive domains: 1. Addenbrooke´s Cognitive Examination (ACE-R) is a battery of tasks that assesses five cognitive domains, namely attention/orientation, memory, verbal fluency, language and visuospatial abilities. Total score is 100, higher scores indicates better cognitive functioning. The Mini Mental State Examination (MMSE) is integrated into ACE-R. 2. Trail Making Test (TMT) is a test of visual attention and task switching. The task requires a subject to connect-the-dots of 25 consecutive targets on a sheet of paper. Two versions are available: A, in which the targets are all numbers (1,2,3 etc.), and B, in which the subjekt alternates between numbers and letters (1, A, 2, B etc.). Result is reported as the number of seconds required to complete the task; therefore, higher scores reveal greater impairment. 3. Rey-Osterrieth Complex Figure (ROCF) is a test assessing the spatial perception, visual memory, drawing, planning and constructional abilities. The examinees are asked to reproduce a complicated line drawing, first by copying and then from memory. The test is not timed, but the length of time needed to copy the figure is observed. Once the copy is complete, the stimulus

100

figure and the examinee‘s copy are removed from view and after a short delay (3 minutes), the examinee is asked to reproduce the figure from memory. Examinees are not told beforehand that they will be asked to draw the figure from memory so this is the test of incidental or implicite memory. Each copy is scored for the accurate reproduction and placement of 18 specific design elements. 4. Digit Span (DS) is a partial test of short-term verbal memory and working memory. The examinee is asked to repeat a list of numbers as dictated by the examiner. Higher scores mean better verbal memory span. 5. Verbal Fluency Test (VFT) is test in which participants have to say as many words as possible from a category in a given time (usually 60 seconds). This category can be semantic, such as animals in our case, or phonemic, such as words that begin with specific letter (N,P,K in our case). It is used as a measure of executive functions, fluency of thinking and language abilities. 6. Continuous Performance Test (CPT) is a computer-based task designed to measure a person‘s ability to withhold responses to infrequent and unpredictable stimuli during a period of rapid and rhythmic responding to frequent stimuli. It measures the sustained and selective attention and impulsivity through scores of time reaction, accuracy and stability of reaction. In summary, we used one complex screening method (ACE-R), two graphomotoric tests (TMT, ROCF), two verbal tests (DS, VFT) and one computer-administered test (CPT). The total examination time took about 1 hour. The schedule of examination during the pilot project was following: 1. before radiotherapy with chemotherapy (performed in all 11 patients), 2. immediately after radiotherapy with chemotherapy (performed in 7 patients), 3. one month from finishing the adjuvant treatment (performed in 5 patients), 4. three months after finishing the adjuvant treatment (performed in 1 patient, 5. six months after finishing the treatment (performed in 1 patient). Due to the rapid progression of glioblastoma multiforme and related alterations of somatic and mental status, only one patient underwent the whole planned schedule of examinations. Results: The results of this project can not be statistically evaluated for two reasons: 1. small set of patients, 2. insufficient number of control examinations (due to rapid progression of tumour). That´s why we present the results of our pilot project in the form of case reports. We present results of three patients with different localization of GBM and with different type of neurosurgical intervention (total resection, subtotal resection and stereobiopsy). Case report I. 64 years old female patient with GBM, grade IV in frontal diagnosed in February 2009, underwent a total resection followed by postoperative radiotherapy with concomitant temozolomide at a dose of 75 mg/m2. The Karnofsky Performance Status (KPS) was assessed as 70 %. Preoperative MRI showed tumour expansion in right frontal lobe with infiltration of corpus callosum. Postoperative MRI showed small residual tumour (16x10mm) in the dorsal part of the resection cavity. Control MRI of the brain one month after finishing the chemoradiotherapy showed persisting residuum of GBM in the right frontal lobe. The deterioration of cognitive functions corresponding with mild stage of dementia had been already proven with neuropsychologist test before the postoperative chemoradiotherapy. In the course of each examination neuropsychological tests showed progressive worsening of cognitive functions. There were no signs of depressive syndrome, psychotic disorder or sleep disorder. There was no need to use antipsychotics. Case report II. 49 years old female patient with GBM, grade IV, localized in the left frontotemporal lobe, which was diagnosed in February 2009, underwent subtotal resection followed by postoperative radiotherapy and concomitant temozolomide at a dose of 75 mg/m2. KPS was evaluated as 80 %. Preoperative CT examination revealed solid expansion with cystic structure (45 × 36 mm) in the dorzo-frontally area left with large perifocal edema and shift of midline structures. Postoperative MRI showed residual tumour, which probably does not exceed 10% of the original volume. Control MRI one month after finishing of chemotherapy showed persisting residuum of GBM and MRI after 3 months showed in comparison with previous MRI constant size of residuum (30 × 30 mm) but there was enormous progression of vasogenic edema. The psychological examinations during the therapy showed significantly better cognitive performance in comparison with the situation immediately after the operation. This improvement persisted even three months after finishing chemoradiotherapy. Six months after finishing chemoradiotherapy when the progression of vasogenic edema appeared on MRI, there was a significant decline in cognitive performance, which was even worse than it was immediately after surgery. There were no signs of depressive syndrome, psychotic disorder or sleep disorder. There was no need to use antipsychotics. Case report III. 64 years old female patient with GBM, grade IV in the fronto-parietal area left near to the falx cerebri, which was diagnosed by navigated stereobiopsy in August 2009, underwent radiotherapy and concomitant temozolomide at a dose of 75 mg/m2. KPS was evaluated as 80 %. Preoperative

P SYCH I A T R I E  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2 brain MRI showed tumour expansion (40 × 30mm) with opacification and central necrosis. Control MRI one month after chemoradiotherapy showed a slight progression of the tumour, however, significant progression of necrosis. The patient suffered from insomnia and subdepression. The psychiatrist starts medication with antidepressant with hypnotic effect (mirtazapine 15mg per day in combination with bromazepam 1,5–3 mg per day). There was no sign of cognitive deterioration right after stereobiopsy. Global cognitive performance stayed at similar level in each neuropsychological examination (according to ACE-R score). After the therapy there was observed a slight improvement in psychomotoric tempo and flexibility in a verbal fluency test (animals) and graphomotoric tasks in TMT A. Conclusion: The diagnosis of cognitive dysfunction can be based on careful assessment of personal medical history, clinical symptoms and physical examination. Laboratory and imaging examinations are primarily used to detect secondary cognitive changes. The specific tests focusing on cognitive function is then secured by neuropsychological tests. We compile the battery of neuropsychological tests to monitor developments and changes in cognitive performance in patients with glioblastoma multiforme (Addenbrooke´s Cognitive Test, Trail Making Test, Verbal Fluency Test and Rey-Osterrieth Complex Figure). This battery of tests can be recommend generally for repeated long-term monitoring of cognitive function in cancer patients undergoing radiotherapy of the brain. The use of scales and specific neuropsychological battery allows in clinical praxis: 1. earlier detection of cognitive dysfunction, 2. objective and reproducible monitoring of progress of dysfunction in time, 3. opportunity to specify the way of rehabilitation of cognitive functions. It is particularly suitable when the patient is treated by several medical specialists because it facilitates communication between them. Currently there are no specific treatments possibilities for cognitive dysfunction in malignant tumour diseases. The cognitive function can be affected non-specifically by using of nootropics. Indirectly it can be positively affect by avoiding of using the medication with too sedating drugs and drugs with central anticholinergic effect. It is also necessary to have in mind the possible presence of depressive pseudodementia, which can be treated with antidepressants. Last but not least it is important to support the implementation of cognitive training in hospital in patients with proven cognitive deficit. Key words: malignant glioma, glioblastoma multiforme, neurocognitive fiction, quality of life Acknowledgements: Supported by the Run for Hope Cancer Research in 2009, the Research Project of the Ministry of Health of the Czech Republic No. 00179906, the Specific University Research of Charles University in Prague No. 53251 and PRVOUK P37/06. References: 1. Kvale EA, Murthy R, Taylor R, Lee JY, Nabors LB (2009). Distress and quality of life in primary high-grade brain tumor patiens. Support Care Cancer 17: 793-799. 2. Kopecký J, Priester P, Slováèek L, Petera J, Kopecký O et al (2010). Aplastic Anemia as a Cause of Death in a Patient with Glioblastoma Multiforme Treated with Temozolomide. Strahlenther Onkol 186: 452-457. MUDr. Birgita Slováèková, Ph.D. e-mail: [email protected] VZTAH POLYMORFIZMÙ GENÙ PRO ApoE A ACE K ALZHEIMEROVÌ CHOROBÌ THE ASSOCIATION OF ApoE AND ACE GENES POLYMORPHISMS WITH ALZHEIMER DISEASE Vargová L.1, Janout O.2, Povová J.2, Ambroz P.2, Bar M.2, Pavukova V.2, Lochman J.1, Šerý O.1 1 Laboratoø neurobiologie a molekulární psychiatrie, Ústav biochemie, Pøírodovìdecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2 Ústav epidemiologie a ochrany veøejného zdraví, LF Ostravské univerzity v Ostravì Souhrn: Alzheimerova choroba (AD) je progresivní neurodegenerativní onemocnìní, v jehož patogenezi hraje významnou roli metabolizmus lipidù a v nìm zapojený apolipoprotein E (ApoE). mRNA pro ApoE se vyskytuje také v mozkové tkáni, kde je syntetizována astrocyty a mikrogliemi. ApoE se uplatòuje pøi rùstu a regeneraci neuronù, má vliv na synaptickou plasticitu a známy jsou také jeho protizánìtlivé úèinky. Gen pro ApoE se nachází na 19. chromozómu. Byly popsány dva bodové polymorfizmy genu pro ApoE kódující tøi izoformy: ApoE2, ApoE3 a ApoE4. Výskyt alely ApoE4 významnì zvyšuje riziko vzniku AD, což souvisí se zvýšeným obsahem cholesterolu v mozkové tkáni, který mimo jiné zvyšuje produkci Abeta proteinu. V rámci naší studie jsme potvrdili riziko

Postery

vzniku Alzheimerovy choroby spojené s výskytem alely (RR = 2,1098, OR = 2,4632, p = 0,00000002). K rozvoji AD mùže pøispívat také I/D polymorfizmus genu ACE, který se mimo jiné také podílí na štìpení Abeta proteinu. Jeho souvislost s AD v rámci této studie je pouze marginální. Klíèová slova: Alzheimerova choroba, Abeta protein, apolipoprotein E, angiotenzinkonvertáza, polymorfizmus Summary: Alzheimer disease (AD) is a progressive neurodegenerative disease. Apolipoprotein E plays an important role in lipid metabolism that is involved in the pathogenesis of Alzheimer disease. ApoE mRNA is also found in brain tissue, where it is synthesized by astrocytes and microglia. ApoE participates in the growth and regeneration of neurons and affects synaptic plasticity. The ApoE gene is located at the 19 chromosome. There are known two single nucleotide polymorphism that encodes three isoforms - ApoE2, ApoE3 and ApoE4. ApoE4 allele significantly increases the risk of AD, which is associated with an increased amount of cholesterol in the brain tissue that increases the production of Abeta protein. In our study, we found the risk of Alzheimer disease associated with the ApoE4 allele (RR = 2.1098, OR = 2.4632, p = 0,00000002). The development of AD may also contribute to I/D polymorphism of the ACE gene. ACE is also involved in Abeta protein degradation. In our sample we found no statistically significant difference in allelic and genotypic frequencies of I/D ACE polymorphism. Key words: Alzheimer’s disease, Abeta protein, apolipoprotein E, angiotensin-converting enzyme (ACE), polymorphism Alzheimerova choroba (AD) je progresivní neurodegenerativní onemocnìní. Pøi této nejèastìjší formì demence dochází zejména k degeneraci a destrukci neuronù. Patrné je zúžení mozkových závitù, zmenšování mozkových komor a atrofie amygdaly, hippokampu a dalších mozkových struktur. Charakteristickým nálezem jsou extracelulární amyloidní plaky a intracelulární neurofibrilární klubka (Šerý, 2013). Do patogeneze AD vstupuje celá øada genù a jejich polymorfizmù, pøièemž významnou roli sehrává gen pro ApoE, jehož produkt (apolipoprotein E) se podílí na transportu cholesterolu a zprostøedkovává vazbu na specifické receptory na povrchu bunìk. mRNA pro apoE se vyskytuje také v mozkové tkáni, kde je syntetizována astrocyty a mikrogliemi. Apolipoprotein E se uplatòuje pøi rùstu a regeneraci neuronù, má vliv na synaptickou plasticitu a známy jsou také jeho protizánìtlivé úèinky. Gen pro ApoE se nachází na 19. chromozómu, kde byly popsány dva bodové polymorfizmy kódující tøi izoformy: ApoE2, ApoE3 a ApoE4. Výskyt alely ApoE4 významnì zvyšuje riziko vzniku AD, a to nejen u familiární formy s pozdním nástupem, ale také u sporadické rané formy (Yoshiba et al., 2001). Riziko souvisí se zvýšeným obsahem cholesterolu v mozkové tkáni, což je dáno omezenou schopností ApoE4 izoformy vpravovat cholesterol do bunìk. Cholesterol pak mimo jiné zvyšuje produkci Abeta proteinu. Vliv alely ApoE4 na neurodegenerativní zmìny lze podle nìkterých studií vysvìtlit také podílem ApoE4 izoformy na fibrilogenezi Abeta proteinu, aniž by ovlivòovala jeho množství (Cibièková, 2005). Dalším genem, který mùže pøispívat k rozvoji AD, je gen pro angiotenzinkonvertující enzym (ACE). ACE je peptidáza, která je souèástí renin-angiotensinového systému regulujícího krevní tlak a také se podílí na štìpení Abeta proteinu. I/D polymorfizmus genu ACE se nachází na 17. chromozómu a jde o pøítomnost nebo absenci úseku DNA v intronu 16 o délce 287 bp. Polymorfizmus pak ovlivòuje plazmatickou hladinu tohoto enzymu, která klesá od genotypu DD po genotyp II. homozygotní kombinace alel DD je také rizikovým faktorem aterosklerózy, hypertenze, neurodegenerativních, afektivních èi kognitivních poruch. V rámci naší studie bylo na pøítomnost alely ApoE4 vyšetøeno celkem 323 pacientù trpících Alzheimerovou chorobou a 249 kontrolních nespøíznìných osob pocházejících z Èeské republiky. DNA ze stìrù bukální sliznice byla izolována dle upraveného protokolu izolaèního kitu Prepito NA Body Fluid Kit (chemagen  Perkin Elmer) na automatizovaném pøístroji PREPITO urèeném pro izolace DNA/ RNA (chemagen Perkin Elmer). Èást genu pro ApoE byla amplifikována pomocí PCR reakce, která v koneèném reakèním objemu 20 μl obsahovala 1 μl vyizolované DNA, reagencie (polymeráza, dNTPs, Mg ionty) ze soupravy KAPA2G Robust HotStart kit (Kapa Biosystems, Japonsko), 1% 7-deáza-dGTP (Roche Diagnostics), 5% DMSO a PCR vodu. Pro amplifikaci byly využity znaèené primery. Speciální polymeráza KAPA2G Robust HotStart, DMSO a 7-Deaza-dGTP byly použity z dùvodu vysoké koncentrace G+C bází v genové sekvenci. Teplotní profil PCR reakce byl následující: denaturace pøi 95 °C po dobu 10 min., 35krát denaturace pøi 95 °C po dobu 1 min., annealing pøi 58 °C po dobu 30 s, elongace pøi 72 °C po dobu 60 s a finální extenze pøi 72 °C po dobu 7 min. PCR produkty byly štìpeny pomocí restrikèní endonukleázy HhaI dle teplotního profilu: 37 °C po dobu 30 min. a 95 °C po dobu 5 min. Následnì byly zdenaturovány. Nakonec byla provedena fragmentaèní analýza na

101

Postery

PSYC HIATR IE  ROÈNÍK 17  2013  SUPPLEMENTUM 2

sekvenátoru ABI 3130 Genetic Analyzer (Applied Biosystems, USA). Na základì délek znaèených restrikèních fragmentù byly jednotlivým vzorkùm pøiøazeny genotypy. Pøítomnost I/D ACE polymorfizmu byla sledována u 326 pacientù trpících Alzheimerovou chorobou a u 248 kontrolních osob. DNA ze stìrù bukální sliznice byla izolována dle upraveného protokolu izolaèního kitu Prepito NA Body Fluid Kit (Perkin Elmer) na automatizovaném pøístroji pro izolace DNA/RNA PREPITO. Gen pro ACE (angiotensin konvertující enzym) byl amplifikován pomocí PCR reakce. Reakce obsahovala 1 μl vyizolované DNA (50 ng/μl), PCR vodu, primery (300 nM) a KAPA2G Fast Ready Mix (Kapa Biosystems, USA). Celkový objem reakce èinil 15 μl. Amplifikace probìhla za následujících teplotních podmínek: poèáteèní denaturace pøi 94 °C po dobu 2,5 min., 40krát denaturace pøi 94 °C po dobu 20 s, annealing pøi 55 °C po dobu 30 s, elongace pøi 72 °C po dobu 30 s a koneèná extenze pøi 72 °C po dobu 7 min. PCR produkty byly separovány pomocí elektroforézy na 1,5% agarózovém gelu, který obsahoval barvivo Midori Green DNA Stain (NIPPON Genetics, Europe GmbH). Následnì byly fragmenty vizualizovány pod ultrafialovým svìtlem a na základì délek fragmentù byly jednotlivým vzorkùm pøiøazeny genotypy. Výsledky statistického zpracování získaných dat potvrzují riziko vzniku Alzheimerovy choroby spojené s výskytem alely ApoE4 (RR= 2.1098, 95% Cl, 1,5947 až 2,7914) OR = 2,4632. Pøi porovnání alelických frekvencí byl zjištìn statisticky významný rozdíl ve výskytu alely ApoE4 mezi pacienty s Alzheimerovou chorobou a skupinou kontrolních osob (p = 0,00000002).

102

V pøípadì polymorfizmu I/D ACE nebyl zjištìn statisticky významný rozdíl v genotypových a alelických frekvencích mezi studovanými skupinami osob (p = 0,2). Pøedpokládáme, že po plánovaném zvýšení poètu osob ve studovaných souborech bude možné pozorovat statisticky významné rozdíly v genotypových a alelických frekvencích polymorfizmu I/D ACE také na èeské populaci. Tento projekt byl podpoøen Interní grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví ÈR – IGA MZ ÈR è. NT/11152–6. Literatura: 1. Cibièková ¼, Palièka V. Alzheimerova choroba, cholesterol a apolipoprotein E – nové souvislosti. Klinická biochemie a metabolismus 2005;13: 127-130. 2. Yoshida S, Iwabuchi Y, Numachi Y, Saito H, Yamazaki H, Sakai H, Kimura M, Matsuoka H, Sato M. Clinical features and alternations in the inferior horn sizes in lateral ventricle in Alzheimer’s patients with different ApoE genotype in Japanese population. Prog Neuropsychopharmacol Biol Psychiatry 2001;25:1377-1384. 3. Šerý O, Povová J, Míšek I, Pešák L, Janout V. Molecular mechanisms of neuropathological changes in Alzheimers disease: a review. Folia Neuropathologica, in press, 2013. doc. RNDr. Omar Šerý, Ph.D. e-mail: [email protected]