VÝVÌSKOVÁ SDÌLENÍ ZÁKLADNÍ VÝZKUM I. (PSYCHOTICKÉ PORUCHY A OSTATNÍ) Abstrakta PSYCHIATRIE ROÈNÍK SUPPLEMENTUM 1 ÈTVRTEK

Abstrakta

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1

VÝVÌSKOVÁ SDÌLENÍ ÈTVRTEK

ZÁKLADNÍ VÝZKUM I. (PSYCHOTICKÉ PORUCHY A OSTATNÍ) PROTEINY POSTSYNAPTICKÉ DENZITY V HIPOKAMPU POTKANA PO APLIKACI ANTISENSE NR1/NR2 OLIGODEOXYNUKLEOTIDÙ Vrajová M.1,2, Bubeníková-Valešová V.1,2, Klaschka J.3 1 Psychiatrické centrum Praha 2 Centrum neuropsychiatrických studií 3 Ústav informatiky AV ÈR, Praha V post-mortem studiích u pacientù trpících schizofrenií byly nalezeny abnormality v expresi esenciálních podjednotek (NR1, NR2) N-methyl-D-aspartátového receptoru a asociovaných proteinù postsynaptické denzity (PSD-95, PSD-93). Vztah PSD-95/ 93 s podjednotkami NR2A/B byl na synapsích již døíve prokázán in vivo. V naší práci jsme blokovali expresi NR1 a NR2 podjenotek in vivo s cílem zjistit vliv zmìny exprese tìchto proteinù na expresi proteinù PSD-95/PSD-93. Provedli jsme dvojitou aplikaci kombinací antisense oligodeoxynukleotidù pro NR1, NR2A, NR2B a/nebo fyziologického roztoku do obou hipokampù dospìlých potkaních samcù. K hodnocení exprese blokovaných proteinù (NR1, NR2A a NR2B) a asociovaných PSD-95/93 proteinù byl použit western blot. Exprese proteinu NR1 podjednotky byla oproti kontrole signifikantnì snížena v hipokampech po aplikaci kombinace NR2A/B, u ostatních kombinací byly zmìny statisticky nevýznamné. Hodnoty exprese proteinu PSD-95 byly signifikantnì sníženy ve skupinách s aplikací NR2A nebo NR2B. V expresi NR2A/B a PSD-93 jsme významné zmìny nenašli. Nalezená zmìna exprese PSD-95 proteinu po krátkodobé blokaci NR2A nebo NR2B nebyla spojena se zmìnou exprese daných podjednotek. Z popsaných výsledkù usuzujeme, že k asociaci PSD-95 s NR2A/B dochází v èasné fázi biosyntézy tìchto proteinù. Podpoøeno projektem MZOPCP2005.

AGONISTÉ A ANTAGONISTÉ OXYTOCINU JAKO EXPERIMENTÁLNÍ NÁSTROJ PRO STUDIUM BEHAVIORÁLNÍCH ÚÈINKÙ OXYTOCINU V CNS Hynie S., Šída P., Klenerová V. Laboratoø biochemické neurofarmakologie, ÚLB, 1. LFUK v Praze, Praha Objev úèinkù oxytocinu v CNS stimuloval intenzivní výzkum této látky, u které se prokázalo, že má behaviorální úèinky i po systémovém podání. Ke studiu behaviorálních úèinkù používáme jak mateøskou látku, tak dlouhodobì úèinný analog carbetocin, který byl zaveden v gynekologii, ale jehož úèinky v CNS jsou málo prozkoumány. Jako antagonis-

41

ty oxytocinu používáme jak peptidové látky, tak i nepeptidové antagonisty, které snadnìji pronikají mozkomíšní bariérou. Naše studie jsme provádìli na potkanech kmene Wistar (samci 220–250 g) a sledovali jsme jejich chování v otevøeném poli; použili jsme kruhovou arénu se 150cm prùmìrem a kromì bìžných parametrù sledovaných softwarem AnyMaze Stoelting Co (USA) jsme zaznamenávali rearing and grooming, které je jedním z nejcitlivìjších behaviorálních parametrù. Všechny látky byly podávány i.p. v dávce 1 mg/kg t.hm. Jedním z pozoruhodných nálezù bylo, že všichni tøi použité antagonisté (klasické tokolytikum atosiban, nepeptidový antagonista Tocris-L368,899 a M. Flegelem pøipravená selektivní látka cpmProp-D-Tyr-Ile-Thr-Asn-Cys-Pro-Orn-NH2 (AOA)) zcela zablokovali grooming, zatímco exploraèní aktivity byly blokovány jen èásteènì. Jednou z možných interpretací tìchto nálezù je to, že odlišný stupeò antagonizování grooming a dalších behaviorálních parametrù je dán odlišnou membránovou lokalizací oxytocinových receptorù zprostøedkovávající grooming a další behaviorální projevy nebo ve využívání jiné signální cesty oxytocinovým receptorem u grooming. Výzkum úèinkù oxytocinu na molekulární úrovni pøináší mnoho nových poznatkù, jejichž výsledný efekt je však tøeba hodnotit komplexnì, a to i za využití behaviorálních studií, které jsou pøímým zrcadlem centrálních úèinkù. Podporováno grantem MSM 0021620806. Autoøi dìkují Dr. M. Flegelovi za pøípravu antagonisty AOA.

DLOUHODOBÁ STIMULACE EXPLORAÈNÍHO CHOVÁNÍ POTKANA V OTEVØENÉM POLI PO SYSTÉMOVÉ APLIKACI PØÍPRAVKU TRADIÈNÍ ÈÍNSKÉ MEDICÍNY TONGLUO JIUNAO Klenerová V.1, Šída P.1, Hua Q.2, Hynie S.1 1 Laboratoø biochemické neurofarmakologie, ÚLB, 1. LFUK v Praze, Praha 2 School of Preclinical Medicine, Beijing University of Chinese Medicine, Beijing, China Tongluo Jiunao Oral Solution (TJOS) je multikomponentní p.o. pøípravek používaný v tradièní èínské medicínì v mnoha indikacích a byly u nìj prokázány i úèinky na CNS (1). Cílem této studie bylo sledování úèinkù TJOS na spontánní aktivitu potkanù v otevøeném poli (OP) po opakovaném p.o. podání pøípravku (3 ml/kg). Použili jsme samce kmene Wistar (Velaz, ÈR). TJOS nebo voda byly podány p.o. 1., 2., 3. den a test v OP (kruhová aréna s prùmìrem 150 cm) byl proveden vždy 60 min. po aplikaci. OP test byl také proveden 8., 14. a 22. den bez pøedcházející aplikace látky. 23. den jsme provedli test v „elevated plus maze“ (EPM); následující den byla zvíøata usmrcena a stanovena hladina kortikosteronu v plazmì. Testy v obou zaøízeních byly registrovány softwarem AnyMaze (Stoelting Co, USA) (2). Celková pohybová vzdálenost (TMD) byla zvýšena již prvý den a signifikantní rozdíl oproti kontrolám byl 3. den. Zvýšená TMD byla pozorovatelná po 14 dnù a vymizela 22. den. Avšak následujícího dne v testu EPM jsme pozorovali prodloužení èasu zvíøat v otevøeném rameni jako výraz snížení anxiety. Hladina kortikosteronu v plazmì byla u skupin vystavených úèinku TJOS signifi-

P S Y CH I A T R I E ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1

Abstrakta

kantnì zvýšena. Souhrnnì lze konstatovat, že p.o. aplikace TJOS vedla k dlouhodobému zvýšení spontánního chování, které bylo doprovázeno zvýšenou hladinou kortikosteronu na konci pokusu. Tyto výsledky si zaslouží další výzkum studovaného pøípravku jako potencionálního tarapeutického prostøedku. Podporováno grantem MSM 0021620806.

VLIV AGONISTY METABOTROPNÍCH GLUTAMÁTOVÝCH RECEPTORÙ MGLU2/3 (LY379268) NA KVANTITATIVNÍ EEG V KETAMINOVÉM MODELU PSYCHÓZY – ANIMÁLNÍ STUDIE Fujáková M., Páleníèek T., Brunovský M., Gorman I., Horáèek J., Bubeníková-Valešová V., Krajèa V. Psychiatrické centrum Praha, Praha 8

LITERATURA:

V poslední dobì se zájem klinického a preklinického výzkumu soustøeïuje na roli metabotropních glutamátergních receptorù typu 2 a 3 (mGlu2/3) v terapii schizofrenie. Agonista mGlu2/3 receptoru byl v nedávné dobì i v klinickém zkoušení u schizofrenních pacientù (Patil et al, 2007). V animálních modelech agonisté mGlu2/3 receptorù presynaptickým mechanizmem antagonizují nìkteré behaviorální, neurochemické a elektrofyziologické zmìny vyvolané akutním podáním NMDA antagonistù. V naší studii jsme se zamìøili na vliv mGlu2/3 agonisty, na zmìny v kvantitativním EEG v glutamátergním modelu psychózy po podání ketaminu. U volnì se pohybujících zvíøat jsme registrovali kortikální EEG bilaterálnì ze 6 oblastí kortexu potkana – frontální, motorické, parietální (2×) a temporální (2×). Získaný záznam EEG jsme hodnotili pomocí spektrální analýzy a EEG koherence. Bìhem registrace EEG jsme souèasnì hodnotili aktivní versus neaktivní prvky chování potkana. Analýzu EEG jsme následnì provedli v úsecích aktivního a neaktivního chování. U ketaminu EEG spektrální analýza prokázala masivní nárùst absolutního výkonu nad celým kortexem a napøíè spektrem. Koherenèní analýza prokázala významný nárùst konektivity ve všech frekvenèních pásmech a témìø mezi všemi elektrodovými páry, kromì iniciálního snížení koherencí mezi frontálními a temporálními oblastmi v pásmu delta. Potkani bìhem úèinku látky vykazovali výraznì více aktivního chování než pøed jeho aplikací. Agonista mGlu2/3 receptorù, LY379268, v dávce 3 mg/kg mìl pouze parciální vliv na zmìny navozené ketaminem. V našem modelu tedy mGlu2/3 agonista jevil minimální antipsychotický potenciál. Tato práce je podpoøena projekty IGA MZÈR NS-10374-3, NS-10375-3, CNS MŠMT 1M0517 a MZ0PCP2005.

1. Qing XM, Li PT, Hu JH, Li WH, Hou JC, Du H, Wang B, Suo L. Conditioned mediums of different rat cerebral microvascular endothelial cells against damage of ischemia and ischemia /reperfusion neurons. J Chin Integr Med / Zhong Xi Yi Jie He Xue Bao. 2007; 5(2):183-188. 2. Klenerova V., Krejci I, Siga P, Hlinak Z., Hynie S. Modulatory effects of oxytocin and carbetocin on stress-induced changes in rat behavior in the open-field. J Physiol Pharmacol 2009; 60(2), 57-62.

BEHAVIORÁLNÍ ÚÈINKY LYSIN-VASOPRESINU A ANTIDIURETICKY PÙSOBÍCÍHO DESMOPRESINU PO I.P. APLIKACI NA SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ POTKANÙ V OTEVØENÉM POLI Šída P., Hynie S., Klenerová V. Laboratoø biochemické neurofarmakologie, ÚLB Neurohypofyzární peptidy vasopresin a oxytocin mají kromì periferních úèinkù i významnou regulaèní úlohu v CNS. V pokusech na potkanech jsme po systémové aplikaci srovnávali behaviorální úèinky lysin-vasopresinu (LVP) a desmopresinu (DDAVP), který má zachovalý antidiuretický úèinek, ale nepùsobí presoricky. Použili jsme samce kmene Wistar (210–240 g). DDAVP i LVP byly z Polypeptide laboratories, Czech Republic. Látky byly podávány i.p. v dávkách od 0,003 do 0,3 mg/kg t.hm. Exploraèní aktivitu jsme studovali v otevøeném poli (OP) s kruhovou arénou o prùmìru 150 cm. Behaviorální parametry byly monitorovány s kamerou a analyzovány pomocí AnyMaze software (Stoelting Co., IL, USA). ANOVA byla použita pro statistickou analýzu. Pøi použití LVP i DDAVP byl test proveden tak, že prvý den po aplikaci látek byl test spontánního chování proveden za 60 min. po aplikaci látek. Druhý den byl test v OP proveden bez pøedchozí aplikace za úèelem zjištìní, zda nalezené efekty pøetrvávají po 24 hod., jak jsme to pozorovali i u jiných peptidù. LVP vykazoval o øád silnìjší inhibièní úèinky na horizontální exploraèní aktivitu (celková ubìhlá vzdálenost – TMD) i vertikální exploraèní aktivitu (rearing); dávky LVP 0,03 mg/kg vedly k 80–90% inhibici. Tyto efekty zcela vymizely za 24 hod. po aplikaci. Podobné inhibièní úèinky na vertikální i horizontální aktivitu jsme pozorovali po DDAVP, a také jejich efekt nepøetrvával do druhého dne. Na rozdíl od úèinkù oxytocinu, který má dvoufázový efekt, nenašli jsme u LVP a DDAVP první stimulaèní fázi úèinku. Závìrem lze shrnout, že LVP i DDAVP vykazují pozoruhodný inhibièní úèinek na spontánní chování potkanù v testu otevøeného pole. Naše nálezy podporují pøedstavu, že DDAVP zbavený presorických úèinkù má úèinky kvalitativnì shodné s LVP a že lze u nìj oèekávat možnost jeho terapeutického využití u nìkterých psychiatrických poruch. Podporováno grantem MSM 0021620806. Autoøi dìkují Dr. M. Flegelovi, CSc., za poskytnutí použitých peptidù.

STANOVENÍ FENOTYPU CYP2D6 DEXTROMETORFANOVÝM TESTEM ZE SÉRA PSYCHIATRICKÝCH PACIENTÙ Juøica J., Barteèek R., Zendulka O., Kašpárek T., Žourková A., Šulcová A. Farmakologický ústav LF MU, Brno Pro urèení metabolického fenotypu 2D6 formy cytochromu P450 (CYP2D6) se dlouhodobì používá pomìru koncentrací dextrometorfanu/dextrorfanu (MRDEM/DOR) v moèi pacientù sbírané 8 hod. po podání modelového substrátu dextrometorfanu (DM). Hodnota MRDEM/DOR = 0,3 je považována za hranici oddìlující extenzivní (EM) a pomalé (PM) metabolizátory. Sbìr moèi po 8 hod. však bývá u psychiatrických pacientù problematický. Cílem práce bylo ovìøit korelaci mezi MRDEM/DOR v moèi (0–8 hod.) a séru (3 hod.) po podání DM. Zdravým 15 dobrovolníkùm bylo podáno 30 mg DM per os. Za 3 hodiny po podání byla odebrána krev, centrifugována a sérum zamraženo. Moè byla sbírána po dobu 8 hod. po podání a vzorky byly zamraženy do analýzy. Po zmìøení koncentrací DEM a DOR v obou vzorcích byl vypoèten MR a zjištìna korelace. MRDEM/DOR v séru

42

Abstrakta


a moèi velmi silnì koreluje (r2 = 0,919). MRDEM/DOR jsou vyšší v séru než v moèi (medián MRDEM/DOR 3-h sérum = 0,0156, medián MRDEM/DOR 8-h moè = 0,0096). Predikce metabolické aktivity a fenotypu CYP2D6 stanovením MRDEM/DOR ze séra je díky nalezené silné korelaci mezi MRDEM/DOR v moèi a séru spolehlivá. Pro stanovení hranièní hodnoty MRDEM/DOR v séru sloužící k jasnému oddìlení EM a PM je tøeba nasbírat více dat, pøedevším ze skupiny PM. Jednodušší zpùsob stanovení metabolické aktivity CYP2D6 pomùže individualizovat farmakoterapii u psychiatrických pacientù. Práce byla uskuteènìna v rámci grantu IGA MZd ÈR: NS 96704/2008.

SOCIÁLNÍ IZOLACE V DOSPÌLOSTI VYVOLÁ SCHIZOFRENII PODOBNÉ CHOVÁNÍ U POTKANÙ APLIKOVANÝCH MK-801 V ÈASNÉM POSTNATÁLNÍM OBDOBÍ Bubeníková-Valešová V.1, Svoboda J.2 1 Psychiatrické centrum Praha 2 Fyziologický ústav AVÈR, Èeská republika Neurovývojová hypotéza schizofrenie pøedpokládá, že poškození vývoje mozku (infekce, malnutrice, genetická predispozice atd.) zvyšuje riziko tohoto onemocnìní. Nyní se ukázalo, že teprve kombinace poškození vývoje mozku spolu s pøítomností stresu v èasné dospìlosti zvyšuje riziko výskytu schizofrenie (Pantelis et al., 2003). Tuto hypotézu jsme testovali u potkanù, kterým jsme èasnì postnatálnì (7.–11. PND) aplikovali MK-801 (0,1 mg/kg;i.p.). Po odstavu (28. PND) jsme u poloviny zvíøat indukovali sociální stres, izolací po dobu 4 týdnù. V prùbìhu tohoto období jsme sledovali chování v testu otevøeného pole. Na konci izolace (56. PND) jsme mìøili úroveò zpracování informací (prepulzní inhibice úlekové reakce; PPI) bez i po akutní aplikaci MK-801 (0,1 mg/kg). Zjistili jsme, že v prùbìhu izolace v období puberty mìli potkani po èasné aplikaci MK-801 zvýšené exploraèní chování a sníženou imobilitu. V dospìlosti jsme u jedincù sociálnì stresovaných, ale bez èasné aplikace MK-801, našli vyšší úroveò PPI. Také u potkanù po akutní aplikaci MK-801 jsme pozorovali vyšší úroveò PPI u stresovaných zvíøat. Závìrem lze øíci, že èasné poškození vývoje mozku u potkanù pomocí aplikace MK-801 nevede k výrazným odchylkám v chování bìhem puberty a v dospìlosti. Naopak stres mìní chování v prùbìhu dospívání i dospìlosti. Sociální stres snižuje odpovìï na MK-801 u dospìlých potkanù, má tedy spíše protektivní úèinek. Práce byla podpoøena projektem.

POSTRECEPTOR CELL SIGNALLING IN C6 GLIOMA CELLS Kováøù H.1, Kováøù F.2, Lisá V.3 1 1. LF UK v Praze, Praha 2 2 Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno 3 Fyziologický ústav AV ÈR, Praha 4 Antidepressant (AD) effects can be based on aberation of cell signal transduction on pre- and post-synaptical level. NT receptors are coupled to trimeric G proteins, with functionally

43

important alpha subunit. In vitro, C6glioma (astrocytoma) cell line is often studied as „postsynaptic“ model.We analyzed acute fluoxetine effect (specific serotonin reuptake inhibitor, SSRI) on C6 glioma cells. This effect is linked to decrease of Galpha q/11 subunit in membrane and translocation of this subunit into cytosol of C6 glioma cells. Adenosine receptor agonist, NECA, was able to induce the same change i.e.decrease of Galpha q/11 level by concentration dependent manner. Furthermore addition of both NECA and fluoxetine eliminated their influences and no change of Galpha q/11 was observed in C6 glioma cells We suggest that NECA, fluoxetine or both are able to change redistribution of G alpha q/11 subunit in membrane and cytosol of C-6 glioma cells. We can conclude that AD induced postreceptor G alpha q/11 changes via effector phospholipase C can be linked to more G protein coupled receptors. Supported by grants of IAA 601680801, MSM 6215712403 and MSM 0021620849. REFERENCE Kovaru H. and Kovaru F.: Basis of neuroimmunomodulation, Galen,Prague 2005: 203-209.

ANTAGONISTA NMDA-RECEPTORÙ MK-801 NARUŠUJE SCHOPNOST ROZEZNÁVÁNÍ POZICE POHYBUJÍCÍHO SE OBJEKTU Levèík D., Nekováøová T., Stuchlík A., Valeš K., Klement D. Fyziologický ústav AV ÈR, v.v.i. Prostorová kognice je èasto používaný model pro výzkum pamìti a uèení. Behaviorální testy využívající poèítaèovou aparaturu umožòují snadnou modifikaci experimentu a širokou škálu prezentovaných stimulù. V behaviorálním testu, který jsme vyvinuli, sledují potkani polohu objektu, který se pohybuje po obrazovce monitoru. Operantní odpovìdi byly posilovány, pouze pokud se objekt nalézal v urèité oblasti obrazovky. Aplikace antagonisty NMDA-receptorù MK-801 používaná jako farmakologický model schizofrenie vedla v dávce 0,1 mg/kg ke zhoršení rozeznávání pozice pohybujícího se objektu. Následnì jsme také zkoumali vliv koaplikace této látky s dalšími farmaky (MAP4, CHPG) na chování potkanù v této úloze (operantní chování, prostorovou kognici).

VÝVOJ PERIFERNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU V RANÉ ONTOGENEZI ÈLOVÌKA Semecký V., Herink J., Jirásek J. E. Abstrakt nebyl dodán.


KLINICKÝ VÝZKUM I. (PSYCHOTICKÉ PORUCHY) KLINICKÉ ZKUŠENOSTI S RISPERDALEM CONSTA Janatka J, Morávek S., Tichý V. Ústøední vojenská nemocnice, psychiatrické oddìlení Práce se zabývá souborem 28 nemocných se schizofrenní a schizoafektivní poruchou, kteøí jsou déle než 1 rok ambulantnì léèeni depotními formami fluphenazinu, flupentixolu, haloperidolu a risperidonu. Byla sledována kritéria pro nasazení depotních antipsychotik, jejich terapeutická úèinnost a snášenlivost. Risperdalem consta bylo léèeno 11 nemocných, u nichž autoøi provedli podrobnìjší klinickou analýzu se zamìøením na jednotlivé pøípady. Nemocní léèení risperidonem mìli pøíznivìjší metabolické parametry než nemocní, kterým byla podávána klasická antipsychotika. Vzhledem k poètu nemocných a komplikovanosti promìnných jiné pøesvìdèivé rozdíly mezi obìma soubory nelze prokázat. Dlouhodobé zkušenosti potvrzují výrazné pøednosti depotních forem antipsychotik, zejména v pøípadech pochybností o adherenci k léèbì.

KOGNITIVNÍ DYSFUNKCE A MORFOLOGIE ŠEDÉ KÙRY U PACIENTÙ S PRVNÍ ATAKOU SCHIZOFRENIE Barteèek R., Kašpárek T., Navrátilová P., PøikrylováKuèerová H., Pøikryl R., Èešková E. Abstrakt nebyl dodán.

VÝSLEDKY EFEKTIVNOSTI TRÉNINKU KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ U PACIENTÙ SE SCHIZOFRENIÍ NA PSYCHIATRICKÉ KLINICE V BRNÌ Fejfarová H., Navrátilová P., Pøikrylová-Kuèerová H., Hublová V., Èešková E. LF MU a FN Brno, Brno Narušení kognitivních funkcí je v prùbìhu schizofrenního onemocnìní jedním z nejstabilnìjších pøíznakù. Nejèastìji se deficit projevuje poruchami pozornosti, pamìti a exekutivních funkcí a svou hloubkou a profilem ovlivòuje celkovou kvalitu života jedince, zejména úspìšnost v sociální a pracovní oblasti. Trénink kognitivních funkcí, který se øadí mezi nefarmakologické postupy zmírnìní kognitivního deficitu, se jeví jako úèinná metoda. Nadále zùstává otázkou, jak stálý je efekt tréninku a jakou formou je nejvhodnìjší jej realizovat. Na Psychiatrické klinice v Brnì již druhým rokem probíhá trénink kognitivních funkcí u pacientù se schizofrenií pomocí poèítaèového programu PSS CogRehab. Zájemci absolvují v prùbìhu osmitýdenního bìhu dvacet tréninkových setkání. Zahájení bìhu pøedchází zjištìní úrovnì kognitivních funkcí pacienta vyšetøením baterií neuropsychologických testù. Jejich re-testová verze slouží následnì ke zjištìní efektu tréninku po ukonèení bìhu a pøi kontrole po pùl roce od ukonèení tréninkového bìhu. Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem MŠMT ÈR(MSM0021622404).

Abstrakta

CLINICAL RESPONSE OF rTMS NEURONAVIGATION IN THE TREATMENT OF AUDITORY HALLUCINATIONS Klírová M., Horáèek J., Novák T., Brunovský M. Psychiatrické centrum Praha 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy Praha Introduction: Neuroimaging studies indicate that auditory hallucinations are associated with the overactivity of the auditory-linguistic cortex. Low-frequency rTMS (≤ 1 Hz) inhibits the cortical excitability and leads to a weakening of the synaptic transfer. The low frequency repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS) diminishes treatment-resistant auditory hallucinations. Neuronavigated rTMS based on the evaluation of the neuroimaging is a technology enabling to target the rTMS coil over a dysfunctional cortical region with a high degree of anatomic accuracy. Individualized Statistical Parametric Mapping (SPM) could be sensitive to detect the symptom specific patterns of regional brain metabolism and represents a useful tool for neuronavigation. Compared with standard methods of targeting the rTMS coil, neuronavigation takes into account specific subjective differences in individual brain parameters, allowing an individual approach to patient treatment. Aim: To prove clinical efficacy of rTMS neuronavigation and electrofysiological (LORETA) changes after the rTMS treatment in patients with chronic auditory hallucinations. Methods: 10 patients with medication-resistant auditory hallucinations on stabile antipsychotic medication, examined by MRI, PET, then treated by 1) neuronavigated, 2) standard positioning rTMS, and 3) sham using double-blind randomized sham-controlled parallel design. rTMS parameters: 0.9Hz, 100%MT, 1080 pulses/session, 10x rTMS. 1) Neuronavigated rTMS: coil focused over the highest contrast of metabolic activity in the left temporo-parietal (T-P) area (according to the SPM analyse 18FDG PET data). 2) Standard rTMS: coil administered over the left T-P region defined as the midway between the T3 and P3 sites according to the international 10/20 EEG electrode system. 3) Sham: coil angled 900 away from the skull Psychometric measurement: PANSS, Hallucination Change Scale (HCS) and the Auditory Hallucination rating scale (AHRS). Results: Confirmation of a significant decrease in the Hallucination item as well as in the total of the positive score of PANSS, HCS and AHRS. Sham rTMS did not show a trend for improvement over time. Between-group comparisons of AHRS scores revealed significant differences, which confirmed efficiency of using neuronavigated rTMS. Conclusions: Our findings confirm the acute effect on symptoms of auditory hallucinations in the neuronavigated rTMS treatment focused according to the proposed algorithm using coregistration of MRI with SPM PET contrast (local maxima of 18FDG uptake). Compared to standard positioning and controll group, we found rTMS neuronavigation more precise, and more effective.

44

Abstrakta

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1 PÁTEK

ZÁKLADNÍ VÝZKUM II. (NEUROPROTEKTIVITA, DEPRESE) VYHODNOCENÍ NEUROPROTEKTIVNÍHO ÚÈINKU OXIMU HI-6 PODÁVANÉHO SAMOSTATNÌ NEBO V KOMBINACI S OBIDOXIMEM ÈI OXIMEM K203 NA POTKANECH INTOXIKOVANÝCH TABUNEM Kassa J., Žïárová Karasová J. Katedra toxikologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové Schopnost oximu HI-6 redukovat tabunem vyvolané projevy akutní neurotoxicity byla srovnávána s neuroprotektivním úèinkem dvou kombinací oximù (HI-6 + obidoxim, HI-6 + K203) na potkanech otrávených nervovì paralytickou látkou tabunem v subletální dávce (200 μg/kg i.m., 80% LD50). Tabunem vyvolané projevy neurotoxicity byly monitorovány pomocí Funkèní pozorovací baterie (FOB). Neurotoxicita tabunu byla hodnocena pomocí FOB 24 hodin po podání tabunu pokusným zvíøatùm. Naše výsledky prokázaly, že obì kombinace oximù spoleènì s atropinem zajistily pøežití všech potkanù otrávených tabunem po dobu 24 hodin, zatímco v pøípadì neléèené intoxikace a intoxikace léèené samotným oximem HI-6 v kombinaci s atropinem jeden tabunem intoxikovaný potkan bìhem 24 hodin uhynul. Jak samotný oxim HI-6, tak obì testované kombinace oximù spoleènì s atropinem eliminovaly èást tabunem vyvolaných akutních projevù neurotoxicity, nebyly však schopny eliminovat všechny akutní projevy neurotoxicity vyvolané tabunem. Míra neuroprotektivního úèinku byla pro všechny typy antidotní terapie akutní otravy tabunem podobná. Lze tedy konstatovat, že vybrané kombinace oximù nedokázaly zvýšit neuroprotektivní úèinnost antidotní terapie akutní otravy tabunem ve srovnání se samotným oximem HI-6. Práce byla podpoøena výzkumným zámìrem MO0FVZ0000501.

NOVÌ PØIPRAVENÉ DERIVÁTY LÁTKY 7-MEOTA Korábeèný J.1, Holas O.1, Musílek K.2, Opletalová V.1, Pohanka M.2, Kuèa K.3 1 Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra farmaceutické chemie a kontroly léèiv, Hradec Králové 2 Univerzita Obrany v Hradci Králové, Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, Katedra toxikologie, Hradec Králové 3 Univerzita obrany v Hradci Králové, Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, Centrum pokroèilých studií, Hradec Králové Souèasná terapie Alzheimerovy choroby (AD) zahrnuje témìø výhradnì užívání léèiv známých jako reverzibilní inhibitory acetylcholinesterázy (AChEI), které (ne)selektivnì zvyšují koncentraci acetylcholinu (ACh) snížením jeho rozkladu v mozku u postižených pacientù (1). V návaznosti na tuto teorii byla pøipravena celá øada AChEI, z nichž takrin (9-amino-1,2,3,4-tetrahydroakridin) byl vùbec první látkou z této øady schválen FDA v roce 1993 k užívání do klinické praxe (léèivo Cognex®). Limitujícím faktorem jeho širšího užití je výrazná hepatotoxicita, kvùli které byl i následnì stažen

45

z farmaceutického trhu (2). Pøedmìtem našeho zájmu se stal strukturní analog takrinu 7-MEOTA (7-methoxy-9-amino1,2,3,4-tetrahydroakridin) s výraznì sníženou hepatotoxicitou oproti takrinu (3). V tomto pøíspìvku budou prezentovány nové deriváty látky 7-MEOTA a jejich úèinnost pro humánní erytrocytární acetylcholinesterázu (AChE) a humánní sérovou butyrylcholinesterázu (BChE) dle Ellmanovi metody (4). Tato práce vznikla za podpory grantù MSM0021620822 a FVZUO0000604. LITERATURA: 1. Perry EK et al. Br. Med. J. 2, 1978, 1457. 2. Summers WK et al. Lancet, 1989, 729. 3. Zapletalek et al. Activ Nerv. Super., 1989, 305. 4. Pohanka et al. Talanta, 2008, 451.

SYNTÉZA A IN VITRO TESTOVÁNÍ STRUKTURNÌ ODLIŠNÝCH ALKYL-AMINODERIVÁTÙ ODVOZENÝCH OD LÁTKY 7-MEOTA Korábeèný J.1, Holas O.1, Patoèka J.2, Karasová J.3, Pohanka M.3, Opletalová V.3, Musílek K.3, Kuèa K.3 1 Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze, Hradec Králové 2 Zdravotnì sociální fakulta Jihoèeské univerzity, Èeské Budìjovice 3 Fakulta vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, Univerzita obrany, Hradec Králové Alzheimerova nemoc (AD) je závažné onemocnìní mozku, pøi kterém dochází k zániku mozkových bunìk a následnému ubývání mozkové hmoty. Zároveò dochází k úbytku mozkového acetylcholinu a k ukládání nìkterých patologických proteinù. Všechna až dosud používaná léèiva AD jsou založena na principu zvýšení množství mozkového acetylcholinu. Jsou to zejména inhibitory cholinesteráz (takrin, donepezil, rivastigmin). Naše práce navazuje na døívìjší experimenty s originálním èeským léèivem, 7-MEOTA. Jedná se o derivát takrinu, 7-methoxytakrin, který v preklinických zkouškách a v I. fázi klinického zkoušení naznaèil, že by mohl být úspìšným a bezpeèným léèivem AD, ale práce na tomto projektu byla zastavena. V rámci pøíspìvku bude prezentována nová série látek odvozených od 7-MEOTA, konkrétnì sekundární alkyl-aminoderiváty 7-MEOTA. Následnì bude diskutována inhibièní úèinnost nových derivátù vùèi AChE a BuChE. LITERATURA 1. Perry EK et al. Br. Med. J. 2, 1978, 1457. 2. Pang Y-P, Hong F, Quiram P, Jelacic T, Brimijoin S. J. Chem. Soc. Perkin Trans. 1, 1997, 2, 171-176. 3. Pohanka M, Jun D, Kuca K. Talanta, 2008, 77, 451-454.

P S Y CH I A T R I E ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1 NEUROAKTIVNÍ STEROID 3α5β-PREGNANOLONGLUTAMÁT SNIŽUJE POŠKOZENÍ VYVOLANÉ EXCESIVNÍM PÙSOBENÍM GLUTAMÁTU V HIPOKAMPU POTKANA Valeš K.1, Zach P.2, Benkovièová K.1, Bubeníková-Valešová V.3, Rambousek L.1, Stuchlík A.1, Chodounská H.4, Vyklický L.1 1 Fyziologický ústav AVCR, Praha 4 2 3. LF UK, Praha 10 3 Psychiatrické centrum Praha, Praha 8 4 Institut Organické chemie a biochemie AVCR, Flemingovo námìstí, Praha 6

Abstrakta

znížená telesnú hmotnosś, zväèšené nadoblièky a zmenšený týmus). Zistili sme signifikantne zvýšené hladiny aldosterónu, kortikosterónu a ACTH v plazme. Po podávaní fenytoínu sa znížilo vychytávanie BrdU v hipokampe, ale zmena nedosiahla štatistickú významnosś. Nezachytili sme zmeny vo vychytávaní BrdU v èuchových lalokoch a v temporálnej stene boènej mozgovej. Získané výsledky naznaèujú, že podávanie fenytoínu môže ovplyvniś proliferáciu buniek a teda aj neurogenézu v hipokampe. Na základe testu vyvýšeného plusového bludiska sa zdá, že fenytoín môže vyvolaś anxiolytické úèinky. Podporené grantmi CE SAV CENDO a VEGA 0098. LITERATURA

Excesivní výlev glutamátu hraje klíèovou roli v patofyziologii øady nemocí CNS. Neurosteroid 3α5β pregnanolon glutamát (PGlu) inhibuje tonicky aktivní N-methyl-D-aspartátové (NMDA) receptory. Cílem práce bylo zjistit, zda PGlu inhibuje poškození a kognitivní deficit u potkanù po intrahipokampální lézi pomocí NMDA. Oboustranná léze NMDA (0,09M; 1mikrol;pH7,2). PGlu byl aplikován i.p. v dávkách 0,01–10 mg/kg v èasových intervalech od 30 min. pøed až po 24 hod. po aplikaci NMDA. Kognitivní poškození a lokomoce byla studována v úloze aktivního alothetického vyhýbání se místu (AAPA), poškození struktur CNS bylo stanoveno pomocí FluoroJadeB. Aplikace NMDA do hipokampù poškodí pøedevším hipokampus, entorhinální kùru. Dále byla postižená oblast neokortexu, bazálních ganglií, talamus a striata. Léze hipokampu výraznì poškodí prostorovou pamìś v AAPA úloze. Aplikace PGlu vede k zlepšení kognitivní výkonnosti zvíøat. Úèinek je dávkovì závislý a klesá s èasovým odstupem od aplikace NMDA. Také jsme pozorovali vymizení postižení hipokampù. Ještì výraznìjší bylo snížení poškození v celé oblasti neokortexu. Oslabení, ale ne pøímo vymizení poškození v oblasti striata a thalamických jader. Závìrem lze øíci, že systémová aplikace PGlu snižuje poškození a deficit kognitivních funkcí po intrahipokampální lézi NMDA. Tento projekt byl podpoøen granty IGA MZ NR/9180-3, MSMT projekty 1M0517 a AV0Z 50110509.

VPLYV ANTAGONISTOV GLUTAMÁTOVÝCH RECEPTOROV NA NEUROBEHVIORÁLNE PARAMETRE V ANIMÁLNOM MODELI Babic S., Ondrejèáková M., Bakoš J., Ježová D. Laboratórium farmakologickej neuroendokrinológie, Ústav experimentálnej endokrinológie, Slovenská akadémia vied, Bratislava Je známe, že lieèivá ovplyvòujúce glutamátergickú transmisiu ovplyvòujú správanie a mozgovú plasticitu. Ukázali sme, že podávanie antiepileptika fenytoínu, ktorý znižuje uvo¾òovanie glutamátu, zabránilo rozvoju kompulzívneho behania (1). Cie¾om tejto práce bolo overiś predpoklad, že podávanie fenytoínu ovplyvòuje hormonálnu odpoveï na stresové podnety, mozgovú plasticitu a správanie zvierat. Dospelým potkanom sme podávali fenytoín v dávke 20 mg/kg s.c. (7 dní). Zvieratá boli denne vystavenéi stresovému podnetu miernej intenzity. Zvieratá podstúpili behaviorálne testovanie v modeli vyvýšeného plusového bludiska. Podávali sme BrdU, 2 × 100 mg/kg i.p., ktorý sa používa na detekciu proliferácie buniek, pretože sa inkorporuje do novovzniknutej DNA. Potvrdili sme stresogénnosś stresového modelu (signifikantne

1. Schwendt M et al. Neurochem Res. 28:653-7, 2003

ÚÈINKY ONDANSETRONU VE ZVÍØECÍM MODELU DEPRESE Pistovèáková J., Krèek L., Šulcová A. Masarykova univerzita Brno, Lékaøská fakulta, Farmakologický ústav U myší s bilaterální olfaktorickou bulbektomií (OB) se rozvíjejí behaviorální a imunologické zmìny imitující symptomy lidské deprese. Nìkteré tyto zmìny dobøe reagují na podání antidepresiv a v preklinickém testování lze model OB využít k predikci antidepresivních úèinkù farmak. Opakované podání klasických antidepresiv zmìny navozené bulbektomií mírní až eliminuje, zatímco akutní aplikace nebývá úèinná. Cílem studie bylo ovìøení v literatuøe referovaných antidepresivních úèinkù antiemetika ondansetronu. Testovány byly behaviorální úèinky v testu volného pole a fagocytóza leukocytù jako ukazatel bunìèné imunity. Zmìny lokomoènì pátrací aktivity myších samcù jsme zaznamenávali poèítaèovým systémem Acti-track (Panlab, S.L., Španìlsko) s následným statistickým zpracováním (ANOVA). Fagocytární aktivita leukocytù byla hodnocena chemiluminometrickou metodou in vitro po chronické aplikaci ondansetronu in vivo. Ondansetron byl opakovanì aplikován v dávce 1 mikrogram/kg/den/21×, p.o. Typická lokomotorická hyperaktivita OB myší ve volném poli byla ondansetronem signifikantnì snížená. Porucha leukocytární fagocytózy navozená bulbektomií byla rovnìž ondansetronem pøíznivì ovlivnìna. Lokomoèní aktivita kontrolních zvíøat (bez bulbektomie) ondansetronem ovlivnìna nebyla. Behaviorální zmìny po aplikaci ondansetronu vykazovaly v použitém modelu úèinky podobné látkám s antidepresivní aktivitou, což naznaèuje možné antidepresivní pùsobení ondansetronu. Podpoøeno grantem MSM0021622404.

VLIV ANTIDEPRESIV NA MITOCHONDRIÁLNÍ FUNKCE Hroudová J., Fišar Z., Raboch J., Hansíková H. Psychiatrická klinika a Klinika dìtského a dorostového lékaøství, 1. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Lze pøedpokládat, že tíže deprese souvisí s narušenou energetikou synapsí. Terapeutické úèinky antidepresiv se potom

46

Abstrakta


mohou uskuteèòovat pøes zmìny mitochondriálních funkcí vedoucí k obnovì neuroplasticity neuronù. Na základì této hypotézy studujeme vliv farmakologicky odlišných antidepresiv a stabilizátorù nálady na 1. aktivitu enzymù citrátového cyklu; 2. aktivitu komplexù oxidaèní fosforylace; 3. kinetiku celkové spotøeby kyslíku mitochondriemi. Cílem je zjistit, které enzymy citrátového cyklu a dýchacího øetìzce jsou ovlivnìny antidepresivy a stabilizátory nálady a jsou tedy perspektivnì využitelné jako biologické markery poruch nálady, nebo prediktory terapeutické odpovìdi na antidepresiva. Mìøení probíhá in vitro na mitochondriích ze zvíøecích mozkù. Jsou mìøeny aktivity komplexù I, II a IV respiraèního øetìzce a aktivity enzymù citrátového cyklu. Celková aktivita systému OXPHOS je mìøena jako kinetika spotøeby kyslíku v pøítomnosti rùzných substrátù a inhibitorù OXPHOS. Výsledky ukázaly zvýšení aktivity citrátsyntázy, snížení aktivity komplexù dýchacího øetìzce I a IV. Celková spotøeba kyslíku mitochondriemi byla snížena vlivem všech testovaných antidepresiv a stabilizátorù nálady. In vitro úèinky antidepresiv a stabilizátorù nálady na mitochondriální funkce jsou dobøe mìøitelné a lze je dále testovat jako potenciální biologické markery poruch nálady v krevních elementech osob s poruchami nálady. Podpoøeno spoleèností Zentiva, a.s. a výzkumným zámìrem MSM0021620849.

VLIV MODELU DEPRESE NA PØÍJEM METAMFETAMINU V „I. V. SELF-ADMINISTRATION" U POTKANA“ Kuèerová J., Pistovèáková J., Vršková D., Nìmeèek M., Šulcová A. Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta, Farmakologický ústav, Brno Deprese a drogová závislost se vyskytují jako komorbidity, proto tato studie hodnotí vliv behaviorální senzitizace k metamfetaminu (MET) na „i.v. self-administration“ (IVSA) MET v modelu deprese vyvolané olfaktorickou bulbektomií (OBX). Dospìlí samci potkana Wistar byli rozdìleni do 2 skupin: u jedné byla provedena OBX, druhá podstoupila slepou operaci (SHAM). Po rekonvalescenci byla u poloviny zvíøat vyvolána behaviorální senzitizace k MET 14denní premedikací MET (0,5 mg/kg, i.p.); ostatním zvíøatùm bylo podáváno vehikulum. Následovala vymývací perioda, operace nutná pro IVSA a rekonvalescence. Zvíøata byla pak dennì umisśována do boxù pro IVSA, kde mìla k dispozici MET (0,08 mg/kg v 1 infuzi), ve schématu „fixed ratio“ (1 stimulus = 1 infuze). Statistická analýza: Mann-Whitney U test, ANOVA. U obou senzitizovaných skupin (OBX/SHAM) byl zaznamenán signifikantní pokles pøíjmu MET proti nesenzitizovaným zvíøatùm. Behaviorální senzitizace k MET navozená jeho premedikací snižovala poèet pøijatých dávek MET v IVSA sezení bez ohledu na depresivní stav, což snad mùže být vysvìtleno zvyšující se úèinností MET u senzitizovaných zvíøat. Obì OBX skupiny (senzitizovaná/nesenzit.) vykazovaly proti odpovídajícím SHAM zvíøatùm vyšší pøíjem MET. Model OBX vykazuje behaviorální i humorální parametry stresové odpovìdi a vyšší pøíjem drogy byl popsán i u amfetaminu v modelu chronického mírného stresu. Práce byla uskuteènìna v rámci Vìdecko-výzkumného zámìru MSM0021622404.

47

HODNOCENÍ SCHOPNOSTI PROSTUPU LÉÈIV, INHIBITORÙ ACETYLCHOLINESTERÁZY, PØES HEMATOENCEFALICKOU BARIÉRU POMOCÍ IN VITRO METODIKY Žïárová-Karasová J.1, Komloová M.2, Korábeèný J.2, Musílek K.1, Kuèa K.1,3 1 Katedra toxikologie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové 2 Katedra farmaceutické chemie a kontroly léèiv, Farmaceutická fakulta, Univerzita Karlova, Hradec Králové 3 Centrum pokroèilých studií, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové Inhibitory acetylcholinesterázy (AChE, EC 3.1.1.7) jsou stále klíèovou skupinou léèiv Alzheimerovy choroby a Myastenie gravis. Místo terapeutického úèinku tìchto inhibitorù je však u obou chorob rozdílné. Pøi léèbì Myastenie gravis je nutno cílenì pùsobit na periferní AChE, pøièemž AChE v centrálním nervovém systému by nemìla být ovlivnìna. U Alzheimerovy choroby je naopak potøeba co nejvíce zvýšit prùnik inhibitoru pøes hematoencefalickou bariéru, a tak zesílit úèinek terapeutika v centrálním nervovém systému. Znalost tohoto základního farmakokinetického parametru je tedy z pohledu cílového místa úèinku klíèová. V této studii byla hodnocena in vitro schopnost pasivního prostupu novì syntetizovaných inhibitorù AChE pøes HEB. Získané výsledky byly porovnány s výsledky léèiv již zavedených v praxi. Novì vyvinutá metodika vhodnì doplní penzum informací o potencionálních novì pøipravených látkách pøedtím, než budou zaøazeny do následných in vivo testù. Zároveò tato metodika zefektivní vývoj potenciálních léèiv pro výše uvedené nemoci a tím sníží celkové náklady na preklinické testování.

KLINICKÝ VÝZKUM II. (ÚZKOST, DEPRESE) CASUISTIC SERIES WITH ESCITALOPRAM TREATMENT OF BPSD IN PATIENTS WITH ALZHEIMER’S DISEASE Konrád J.1, Topinková E.2 1 Psychiatrická léèebna Havlíèkùv Brod 2 Geriatrická klinika 1. FVL UK, VFN Objectives: Behavioral and psychological symptoms of dementia (BPSD) are common during the course of dementia. There are some clinical data indicating that SSRI antidepressants have a positive influence on BPSD. Methods: An open-label observation of inpatients aged 65 to 90 years with a clinical diagnosis of probable AD and an MMSE score of 6 to 20 points and NPI total score ≥ 20 points treated with escitalopram for 8 weeks. The evaluation of improvement/worsening counted as ± 10 % change from baseline score in NPI and CMAI short. The results expressed in numbers of improved, unchanged and worsened patients. Results: 13 patients, 12 women and 2 men. The average age was 79.3 years, the average MMSE was 12.8 points. Three patients discontinued due to AEs (bronchopneumonia, progressive worsening of dementia, transfer to another institution). The other AEs were mild and not related to study medication.


Abstrakta

On the NPI: no patient worsened, 2 were unchanged and 8 patients improved. On the CMAI short: no patient worsened, 3 were unchanged and 7 improved. On the CGI change: no patients worsened, 2 patients were unchanged, 2 were minimally improved and 6 were much improved. Five patients were much improved on all scales – NPI patient (≥ 62 % reduction of score), CMAI (≥ 38 % reduction of score) and on the CGI-change. Conclusions: Most patients exhibited a reduction of BPSD, half of them with a very substantial reduction. Patients exhibited very good tolerance of the medication.

After PET examination patients were randomly assigned to either cognitive behavioral treatment group (10 patients) or antidepressants treatment group (9 patients). After 3 month period 18FDG PET examination was repeated in both groups. Psychopathology was assessed using rating scales HAMA, CGI and Panic Disorder Severity Scale (PDSS). Data were analyzed using software for statistical parametric mapping (SPM99). Conclusion: Changes in brain metabolism (18FDG uptake) after the treatment either with CBT or with antidepressants w ere similar in number of brain areas, with prominent rightleft difference. This is in concordance with asymmetry of brain activity noted in patients with PD according to previous PET (and SPECT) studies.

SROVNÁNÍ EFEKTU FARMAKOTERAPIE A KOMBINACE FARMAKOTERAPIE S PSYCHOTERAPIÍ V LÉÈBÌ DEPRESIVNÍ PORUCHY Grambal A., Sigmundová Z., Hunková M., Praško J. P. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc

IDENTIFICATION OF RELATION BETWEEN UPTAKE OF 18FDG AND SEVERITY OF SYMPTOMATOLOGY IN PANIC DISORDER Grambal A., Pašková B., Praško J. P., Horáèek J., Kopeèek M., Bìlohlávek O. Department od Psychiatry, FN Olomouc Prague Psychiatric Center The Center of Neuropsychiatric Studies

Úvod: Periodická depresivní porucha je závažné psychické onemocnìní zásadnì ovlivòující kvalitu života pacienta. Vyžaduje komplexní pøístup zahrnující nejen psychofarmakologickou intervenci, ale také psychoterapeutickou podporu. Dle souèasných závìrù EBM pøináší kombinace farmakoterapie a psychoterapie nejvýraznìjší efekt v redukci depresivních symptomù. Cílem naší práce bylo ovìøení této skuteènosti v podmínkách PK FNOL. Metodika: Do této retrospektivní studie bylo zaøazeno 50 pacientù hospitalizovaných na naší klinice, z nichž 25 bylo léèeno farmakologicky bez systematické psychoterapeutické podpory a 25 léèeno kombinací farmakoterapie a psychoterapie. K posouzení závažnosti depresivní symptomatologie v úvodu a závìru hospitalizace byla použita Hamiltonova psychiatrická stupnice pro posuzování deprese (HAMD) a škála Globálního klinického dojmu (CGI). Závìr: V léèbì akutní fáze depresivní poruchy jsme neprokázali pozitivní efekt podpùrné psychoterapie. S pøihlédnutím k èasovému hledisku se nabízí sledování pacientù v delším èasovém horizontu, které zhodnotí dlouhodobìjší význam psychoterapeutické intervence v léèbì depresivní poruchy.

Background: In our study we tested symptomatology rate in correlation with regional metabolic changes in patients with PP in rest conditions. Method: Brain metabolism was measured by the use of 18Fdeoxyglucose (18FDG) positron emission tomography (PET). Psychopathology was measured by specific rating scale for panic disorder Panic Disorder Severity Scale (PDSS). Data were analyzed by software for statistic parametric mapping (SPM99). Results: Positive correlation (p = 0.001, uncorrected) between severity of symptoms measured with PDSS and intensity of 18FDG uptake was detected in right frontotemporal regions, mainly in right middle, inferior and superior frontal gyrus and right gyrus cinguli, right inferior parietal gyrus and middle temporal gyrus. There were also correlation between intensity of psychopathology and higher uptake of 18FDG in left inferior and middle frontal gyrus, precuneus and insula. Conclusion: There were correlation between psychopathology of panic disorder and 18FDG PET in both frontotemporal regions of brain. Higher abnormities were detected in right hemisphere.

THE CHANGES OF REGIONAL BRAIN METABOLISM (18FDG) IN PANIC DISORDER DURING THE TREATMENT WITH COGNITIVE BEHAVIORAL THERAPY OR ANTIDEPRESANTS Grambal A., Praško J. P., Horáèek J, Pašková B., Bìlohlávek O. Department od Psychiatry, FN Olomouc Prague Psychiatric Center The Center of Neuropsychiatric Studies

COMPARISON OF REGIONAL METABOLIC BRAIN REQUIREMENTS IN SELECTED ANXIETY DISORDERS – PD, OCD, PTSD, AGORAPHOBIA Grambal A., Bìlohlávek O., Horáèek J., Praško J. P. Department od Psychiatry, FN Olomouc Prague Psychiatric Center The Center of Neuropsychiatric Studies

Background: The goal of our study was to identify brain structures in patients with panic disorder (PD) that show changes in 18FDG PET during the treatment with cognitive behavioral therapy (CBT) or antidepressants. Method: Nineteen patients suffering from panic disorder were studied with [18F]-2-fluoro-deoxyglucose positron emission tomography (18FDG PET) scanning during resting state (condition of random episodic silent thinking, REST).

Background: Positron emission tomography (PET) detects indirect signs of higher or lower neuronal activity and we suppose relation between the activity and the brain functions. Though the anxiety disorders have many common characteristics, but there are also some differences. In our work we compare silent regional brain requirements in some anxiety disorders. Method: Patients suffering from anxiety disorders were studied with [18F]-2-fluoro-deoxyglucose positron emission

48

Abstrakta


tomography (18FDG PET) scans during resting state (condition of random episodic silent thinking, REST) before systematic treatment. We studied twenty five patients suffering from Agoraphobia (AP), twenty one with Panic disorder (PD), forty patient with Obsessive compulsive disorder (OCD) and eleven patients with Posttraumatic stress disorder (PTSD). Data were analyzed using software for statistical parametric mapping (SPM99), for localization of brain regions was used software Talairach deamon (TD) and Analysis of functional neuroimages (AFNI). Conclusion: There were differences in regional brain activities in 18FDG PET scans between various types of anxiety disorders. The differences could be related to various clinical pictures of these disorders. These results can help in searching of new mechanisms and strategies in the treatment.

VÝZNAM PSYCHOEDUKACE PACIENTA PØI NASAZOVÁNÍ PSYCHOFARMAK – KAZUISTIKA Bulíková B., Maixnerová B. PK FN Olomouc 22 letá svobodná sleèna, studentka umìleckého oboru, psychiatricky léèena od roku 2004, kdy diagnostikována jako F 41.3 (úzkost v sociálních situacích, pøíznaky OCD, osobnost nevyzrálá, závislá, pasivní), medikovala sertralin a tisercin. Na konci roku 2006 se objevuje paralogie v myšlení, z toho dùvodu pøidáno k antidepresivu i antipsychotikum. Pro nežádoucí úèinky AP opakovanì mìnìna. Pacientka se jeví relativnì stabilizovaná na kombinaci quetiapin a venlafaxin. V létì 2008 quetiapin zamìnìn za sertindol pro dysbalanci v tyreoidálních hormonech. Poprvé hospitalizována na podzim 08 pro hypomanickou symptomatiku, jež se v.s. rozvinula v souvislosti s návštìvou kurzu holotropního dýchání. Pøi dimisi uzavírána jako F 25.8, propuštìna na medikaci quetiapin, biperiden a aripiprazol (po nìm rozvoj okulogyrní krize, proto vysazen). V/09 pøijata pro F41 na psychoterapeutické odd., kde pøimedikován sertralin, absolvovala 25 sezení KBT, pøi dimisi zmírnìní prvkù sociální fobie. 14 dní poté pacientka sema vysazuje psychofarmaka v reakci na internetový èlánek, zabývající se nežádoucími úèinky lékù, jež si dle rodiny dává do souvislosti s hypoprosexií a sníženou kreativitou. Do 1 týdne dochází k rozvoji agrese a paranoidity vùèi rodinì, po dni hospitalizace na uzavøeném oddìlení se rozvíjí oneiroidní porucha vìdomí…..

KOMORBIDITA SMÍŠENÉ ÚZKOSTNÌ-DEPRESIVNÍ PORUCHY A PORUCH OSOBNOSTI Pernièková D., Šilhán P., Szilvásiová M., Fojtíková M., Svobodová J. Psychiatrické oddìlení Fakultní nemocnice Ostrava Souhrn: Smíšená úzkostnì-depresivní porucha je kontroverzní diagnostická jednotka a o oprávnìnosti její existence se vedou spory. Nìkteøí autoøi ji považují za nástupkyni døívìjších neurotických poruch v souèasné klasifikaci nemocí, u nichž se pøedpokládal významný vliv poruch osobnosti. Cílem práce bylo urèit, jaká èást pacientù s touto diagnózou trpí souèasnì poruchou osobnosti a o které poruchy se jedná. Do studie bylo zaøazeno 22 pacientù odeslaných k hospitalizaci na Psychiatrické oddìlení FN Ostrava. Pacienti byli vyšetøeni

49

strukturovaným dotazníkem poruch osobnosti IPDE, Hamiltonovými a Beckovými škálami úzkosti a deprese. Porucha osobnosti byla stanovena u 68,2 % pacientù, u 36,4 % jedna a u 31,8 % dvì poruchy osobnosti. Nejèastìjšími poruchami byla hranièní, závislá a anxiózní porucha osobnosti. Pacienti se 2 poruchami osobnosti mìli statisticky signifikantnì vyšší skóre ve škálách úzkosti a deprese než pacienti bez poruchy osobnosti. Uvedená data upøesòují pohled na používání diagnózy, usnadòují orientaci pøi stanovování diagnóz v ose I i II podle požadavkù MKN-10 a jsou podnìtem k zamyšlení, zda poruchy osobnosti nezohlednit také v léèebných pøístupech ke smíšené úzkostnì-depresivní poruše.

DISOCIACE A PREDIKCE EFEKTU KOGNITIVNÌ-BEHAVIORÁLNÍ TERAPIE U PACIENTÙ S PORUCHAMI ÚZKOSTNÉHO SPEKTRA Raszka M., Praško J., Kopøivová Ž., Novák T., Kožený J. Psychiatrické centrum Praha Centrum neuropsychiatrických studií 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy, Praha Úvod: Pøedchozí studie naznaèují, že vyšší míra disociace mùže být negativním prediktivním faktorem efektu kognitivnì-behaviorální terapie u úzkostných poruch. Cílem naší studie bylo ovìøit tuto hypotézu modelováním strukturálních rovnic. Metodologie: Do studie bylo zaøazeno 52 pacientù (28 žen) s poruchami úzkostného spektra. Pacienti podstoupili kognitivnì-behaviorální terapii trvající 7 týdnù. Míra disociace na zaèátku a na konci terapie byla hodnocena pomocí dotazníku Dissociative Experiences Scale (DES) a Cambridge Depersonalization Scale (CDS). Efekt terapie byl definován zmìnou intenzity úzkostných a depresivních pøíznakù mìøenou pomocí Beck Anxiety Inventory (BAI) a Beck Depression Inventory (BDI-II). K ovìøení hypotézy byla použita mnohoèetná regresní analýza a modelování strukturálních rovnic. Výsledek: Strukturální model ukázal negativní vazbu mezi závažností disociace mìøenou DES na zaèátku terapie a mírou psychopatologie na jejím konci (-0,50). Naopak, koeficient mezi disociací po KBT a finální závažností psychopatologie mìl kladnou hodnotu (0,72). Silná pozitivní vazba byla mezi DES a psychopatologií na zaèátku i na konci terapie. Mnohoèetná regresní analýza prokázala signifikantní pozitivní vztah mezi DES na zaèátku terapie a absolutní zmìnou intenzity depresivních a úzkostných pøíznakù. Relativní zmìna BDI i BAI nemìla statisticky významnou souvislost se závažností DES na zaèátku terapie. Regresní analýza nenaznaèila statisticky významnou prediktivní sílu CDS. Závìr: Z výsledkù je patrné, že vyšší míra disociace na zaèátku terapie není negativním prediktivním faktorem terapeutického efektu KBT definovaného zmìnou míry úzkosti a deprese. Disociace úzce souvisí se závažností psychopatologie. Je pravdìpodobné, že podstatný není poèáteèní stav, ale zmìna závažnosti disociace, která mùže být dùležitou promìnnou související se zmìnou depresivních a úzkostných pøíznakù. Studie byla podpoøena projekty IGA MZ ÈR NS9752 a CNS MŠMT ÈR 1M0517.

P S Y CH I A T R I E ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1 ZÁKLADNÉ EMOÈNÉ PARAMETRE A KARDIOVASKULÁRNA ODPOVEÏ POÈAS STRESU U ZDRAVÝCH ¼UDÍ Ondrejèáková M., Kážmérová Z., Ježová D. Laboratórium farmakologickej Neuroendokrinológie, Ústav experimentálnej endokrinológie, Slovenská akadémia vied, Bratislava, Slovakia Údaje o spôsobe zvládania stresu u ¾udí sú ve¾mi rozporuplné. V súèasnosti existuje ve¾ké množstvo animálnych štúdií, ktoré sa zaoberajú vplyvom stresu na úzkostné správanie. Preto sme predpokladali, že úzkostnosś ako charakterová èrta by mohla výrazne ovplyvniś správanie jedinca v stresovej situácii. Dokázali sme, že vysokoúzkostní muži reagovali na stres zníženou hormonálnou odpoveïou (1). Cie¾om tejto štúdie bolo sledovaś základné emoèné parametre a kardiovaskulárnu odpoveï poèas stresu. Vyšetrili sme zdravých mužov (n = 24) vo veku 18–30 rokov, ktorí boli nad hornou (úzkostní) alebo pod dolnou (neúzkostní) hranicou normálneho rozmedzia úzkostnosti pod¾a dotazníka STAIT. Pomocou dotazníka 8SQ sme sledovali ïalšie rozdiely v psychologických charakteristikách. Hodnotili sme vplyv chladového stresového podnetu na tlak krvi, frekvenciu srdca a variabilitu frekvencie srdca. Vysokoúzkostní jedinci dosiahli signifikantne vyššie skóre pre stres, depresiu, ústup, únavu a vinu, ale signifikantne nižšie skóre pre extroverziu a vzrušivosś. U vysokoúzkostných mužov sme namerali signifikantne vyššie hodnoty pulzovej frekvencie poèas stresu, ale rozdiely v zmenách krvného tlaku sme nenašli. Pozorovali sme aj rozdiely v niektorých parametroch variability frekvencie srdca medzi vysoko a nízkoúzkostnými jedincami. Podporené grantom VEGA 0098. LITERATURA 1. Jezova et al. Prog Neuropsychopharmacol Biol Psychiatry. 28: 13311336. 2004.

SOBOTA

ZÁKLADNÍ VÝZKUM III. (NÁVYKOVÉ LÁTKY) FARMAKOLOGICKÁ MODULACE ENDOKANABINOIDNÍHO SYSTÉMU A ZMÌNY SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ U MYŠÍ Vršková D., Máchalová A., Šlais K., Šulcová A. Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta, Farmakologický ústav, Brno Práce se zabývá zmìnami sociálního chování u myší po aplikaci látek ovlivòujících rùznými farmakologickými mechanizmy endokanabinoidní systém. Hodnotili jsme úèinky ACPA (arachidonoyl cyklopropylamid – selektivní CB1 agonista) a MAFP (metyl arachidonoyl fluorofosfát – reverzibilní inhibitor anandamid amidázy). Jejich efekt jsme posuzovali v modelu agonistického chování izolovanì chovaných myších samcù v 4 min. párových interakcích se skupinovì ustájenými jedinci. Hodnotili jsme èetnost výskytu urèitých prvkù chování izolátù, kterým jsme 30 minut pøed interakcemi intraperitoneálnì aplikovali fyziologický roztok nebo ACPA nebo MAFP. Interakce pokusných zvíøat jsme nahráli na video,

Abstrakta

pro registraci prvkù chování jsme použili poèítaèový systém Observer 3.1 (Noldus Technology, Holandsko); statistické hodnocení jsme provedli pomocí ANOVY a Dunnettova testu. U agresivních myší nejvyšší dávka A CPA tlumila všechny agresivní prvky chování. Podání MAFP u agresivních myší snižovalo agresivitu a zvyšovalo lokomotorickou aktivitu. Výsledky pùsobení selektivního CB1 agonisty ACPA potvrdily naše pøedchozí pozorování s jinými CB1 agonisty (anandamid, metanandamid, HU-210) (Šulcová, 2002). Úèinky ireverzibilního inhibitoru anandamid amidázy MAFP ukázaly možnost, že nepøímým farmakologickým mechanizmem je možno zpùsobit dostateèné zvýšení aktivity CB1 receptorù, které vede k obdobným behaviorálním úèinkùm jako aplikace pøímých agonistù. Podpoøeno Vìdecko-výzkumným zámìrem MSM0021622404.

ROZDÍLY PÙSOBENÍ MDMA A METAMFETAMINU NA SOCIABILITU AGRESIVNÍCH MYŠÍ V MODELU SOCIÁLNÍCH INTERAKCÍ Máchalová A., Šlais K., Vršková D., Šulcová A. Masarykova univerzita, Lékaøská fakulta, Farmakologický ústav, Brno MDMA (3,4-metylendioxymetamfetamin) je droga oblíbená mezi konzumenty zøejmì i pro svùj stimulaèní vliv na sociabilní prvky chování. V naší práci jsme porovnali úèinek MDMA a metamfetaminu (MET) na sociabilní prvky chování myší. Efekt MDMA a MET jsme posuzovali v modelu agonistického chování izolovanì chovaných myších samcù v 4min. párových interakcích se skupinovì ustájenými zvíøaty. Hodnotili jsme èetnost výskytu urèitých prvkù chování u izolátù, kterým jsme 30 minut pøed interakcemi i.p. aplikovali fyziologický roztok nebo MDMA (v dávkách 2,5; 10,0 nebo 30,0 mg/kg) nebo MET (v dávkách 1,0; 5,0 nebo 10,0 mg/kg). Pro registraci prvkù z videozáznamu interakcí byl použit PC systém Observer 3.1 (Noldus Technology, Holandsko); pro statistické hodnocení ANOVA s Dunnettovým testem. U agresivních myší: a) MDMA vykázal na dávce závislý antiagresivní a anxiogenní úèinek; nízké dávky MDMA zvýšily sociabilitu a nejvyšší dávka posílila i lokomoèní prvky chování. b) MET nezmìnil sociabilitu, ale na dávce závisle tlumil agresivitu; malá dávka navyšovala lokomoci. U plachých myší: MDMA i MET zpùsobily na dávce závislý pokles sociability, MDMA také zvýšení plachosti a lokomoce. Výsledky experimentu potvrdily možné duální úèinky MDMA na sociabilitu a jeho odlišný profil pùsobení ve srovnání s MET. Zatímco MET sociabilitu potlaèil, MDMA alespoò v nìkterých dávkách vykázal pøedpokládané stimulaèní pùsobení na sociabilitu myší agresivních. Podpoøeno Vìdecko-výzkumným zámìrem MSM0021622404.

DOES PRENATAL METHAMPHETAMINE EXPOSURE INCREASE THE SENSITIVITY TO CHRONIC ADMINISTRATION OF THE SAME DRUG IN ADULTHOOD? Schutová B., Hrubá L., Rokyta R., Šlamberová R. Charles University in Prague, Third Faculty of Medicine, Department of Normal, Pathological and Clinical Physiology, Prague, Czech Republic Methamphetamine (MA) is a psychostimulant drug with high potential for abuse. Intermittent exposure to MA and

50

Abstrakta


other psychostimulants was shown to induce behavioral sensitization in adult animals. Since half of MA users are women of reproductive age, there is a risk of prenatal MA exposure of their children. Therefore, the present study investigated whether prenatal exposure to MA is able to affect behavior and reactivity to chronic MA challenge in adulthood. Behavior of adult male rats prenatally exposed to MA (5 mg/kg), saline or no drug was tested in a Laboras apparatus (Metris B.V., Netherlands). For 5 consecutive days, each rat was placed into the apparatus for 1h period during the dark phase of the light/dark cycle. Subucutaneously administered MA (1 mg/kg) or saline were used as challenge immediately prior to testing. Locomotion, exploratory behavior, immobility, distance traveled and speed were monitored and automatically evaluated. Our results showed that prenatal MA exposure increased rearing in the Laboras. Moreover, rats prenatally exposed to MA exhibited increased rearing, distance traveled and maximum speed after MA challenge in adulthood when compared to rats exposed to saline or no drug in prenatal period. Thus, the present study demonstrates that prenatal exposure to MA increases the sensitivity to chronic MA challenge in adulthood, probably by altering the development of mesolimbic dopamine system. Supported by: GACR 305/09/0126, CN LC554, MSM 0021620816.

EFFECT OF PRENATAL AND POSTNATAL METHAMPHETAMINE EXPOSURE ON NOCICEPTION IN ADULT MALE AND FEMALE RATS Hrubá L., Vaculín Š., Schutová B., Rokyta R., Šlamberová R. Charles University in Prague, Third Faculty of Medicine, Department of Normal, Pathological and Clinical Physiology, Prague, Czech Republic The aim of the present study was to determine effects of methamphetamine (MA) exposure and cross-fostering on thermal nociceptive thresholds with respect to sex and female estrous cycle. Rat mothers were exposed daily to injection of MA (5 mg/kg) or saline (S) for 9 weeks: prior to impregnation, throughout gestation and lactation periods. On postnatal day 1, pups were cross-fostered, so 4 experimental groups (S/S, S/MA, MA/S, MA/MA) were used in our experiment. Offspring males and females in different estrous phases were tested in adulthood for thermal nociception as latency of withdrawal reaction. In males, prenatal MA exposure prolonged withdrawal latencies on forelimbs, hind limb and tail while postnatal MA exposure did not impact the nociception. In females, prenatal MA exposure did not affect the nociception, while postnatal MA exposure had pro-nociceptive effects. The effect of postnatal MA exposure was apparent in both, fore- and hind limbs, while the latency to tail withdrawal reaction was not affected. In addition, the estrous cycle affected the pain threshold independently on the pre- or postnatal MA exposure. Future studies will investigate whether the pro-nociceptive effect of cross-fostering is linked to direct action of MA on neuronal organization in pups, or to indirect action of MAmediated via decrease of maternal care. Supported by: IGA NS10509-3/2009, MSM 0021620816 and CN LC554.

51

VLIV PRENATÁLNÍ EXPOZICE METAMFETAMINU NA STIMULOVANOU EEG AKTIVITU DOSPÌLÝCH POTKANÙ Bernášková K., Matìjovská I., Šlamberová R. ÚNPKF 3. LF UK Úvod: Stimulaèní drogy, jako napø. metamfetamin (MA), bývají spojeny se zvýšenou excitabilitou. Cíl: Zjistit, zda MA podávaný samcùm potkana v prenatálním období (opakovaná aplikace matce i.p.) má vliv na jejich záchvatovou pohotovost vyvolanou elektrickou stimulací v dospìlosti. Metodika: Byly testovány 3 skupiny dospìlých potkanù (C-kontroly bez aplikace, S- prenatální aplikace fyziologického roztoku, M-prenatální aplikace MA). Tøi dny po vhojení korových elektrod bylo snímáno spontánní EEG, zjišśován køeèový práh, délka následného výboje (SAD), pøítomnost a délka spontánního následného výboje (SSAD) a výskyt dalších specifických grafoelementù (WDS). Výsledky: Prenatální expozice MA dlouhodobì zmìnila spontánní EEG a sama mìla tendenci snížit køeèový práh pøi elektrické stimulaci. Délka SAD a délka i výskyt SSAD mìly tendenci se prodloužit (zvýšit) u skupiny S a zkrátit (snížit) u skupiny M. Výskyt WDS byl nejvyšší ve skupinì C a nejnižší ve skupinì M. Ve srovnání s minulou studií (akutní podání MA pøed stimulací): lehce se prodloužila délka SAD ve skupinì S a výraznì se zvýšil výskyt SSAD ve skupinì S a WDS ve skupinách C a S. Závìr: Nejvulnerabilnìjší skupinou je skupina S, vystavená prenatálnímu stresu aplikací FR. MA (aś už prenatálnì nebo akutnì) dùsledky stimulace snižoval. Granty: GAÈR 305/09/0126, IGA NS10509-3/2009, VZ 0021620816.

VLIV POHLAVNÍCH HORMONÙ A METAFETAMINU NA SOCIÁLNÍ INTERAKCE POTKANÙ Pometlová M., Mikulecká A., Šlamberová R., Schutová B., Hrubá L., Deykun K. Univerzita Karlova v Praze, 3. lékaøská fakulta, Ústav normální, patologické a klinické fyziologie Naše pøedchozí studie prokázaly, že snížení sociálních interakcí po metamfetaminu (MA) závisí na jeho dávce a zevních stresových faktorech. Vìtšina studií používá k testování sociálních interakcí (SI) samce. Je jen velmi málo studií testujících vliv pohlavních hormonù na SI a anxietu. Cílem našich experimentù bylo zjistit vliv pohlavních hormonù na zmìny sociálních interakcí po podání MA. Kastrovaní samci a samice laboratorních potkanù byli rozdìleni do skupin s aplikací pohlavních hormonù (testosteron, resp. estradiol) a s aplikací rozpouštìdla. Každá z tìchto 4 skupin byla dále rozdìlena na: zvíøata s jednorázovou aplikací MA (1 mg/kg), aplikací fyziologického roztoku a kontrolní zvíøata bez injekèní aplikace. SI dvou zvíøat ze stejné skupiny byly zaznamenávány na kameru a hodnoceny programem ODLog. Sledovali jsme prvky SI a nesociálního chování a mìøili jejich trvání a èetnost. Zjistili jsme, že MA snižuje SI a naopak zvyšuje nesociální chování u obou pohlaví. Kontrolní samice vykazovaly nižší SI v porovnání s kontrolními samci, avšak tyto pohlavní rozdíly nebyly patrné u zvíøat s MA. Navíc, testosteron neovlivnil chování u samcù, zatímco estradiol mìnil typy SI a zvyšoval spontánní vertikální aktivitu u samic bez MA.

Abstrakta

P S Y CH I A T R I E ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1 Závìrem: Metamfetamin inhibuje sociální interakce u obou pohlaví a stírá pohlavní rozdíly v sociálním chování, které jsou patrné u kontrolních zvíøat. Podpoøeno: IGA NS10509-3/2009, CNS 1M0517, VZ 0021620816.

SEIZURE SUSCEPTIBILITY OF ADULT MALE RATS IS ALTERED BY PRENATAL AND POSTNATAL METHAMPHETAMINE EXPOSURE Šlamberová R., Hrubá L., Schutová B., Bernášková K., Matìjovská I., Rokyta R. Charles University in Prague, Third Faculty of Medicine, Department of Normal, Pathological and Clinical Physiology, Prague, Czech Republic Stimulant drugs are often associated with increased seizure susceptibility. Our previous studies showed that prenatal methamphetamine (MA) exposure induced long-term changes in seizure susceptibility. The aim of the present study was to investigate the effect of cross-fostering on the prenatal and postnatal MA-exposed rats, respectively, on their seizures in adulthood. Bicuculline (GABAA receptor antagonist), NMDA (NMDA receptor agonist) and flurothyl (a convulsant gas) were used to induce seizures in adult male offsprings. Female dams were injected with MA (5mg/kg daily) or physiological saline (S) prior, during and after gestation. Absolute controls (C) did not receive any injections. On postnatal day 1, pups were cross-fostered. So, nine groups (based of the prenatal and postnatal drug exposure) of adult male rats were tested in each seizure test.: C/C; C/S; C/MA; S/C; S/S; S/MA; MA/C; MA/S; MA/MA. Our results show that: (1) Prenatal MA exposure alters seizure susceptibility more than postnatal MA exposure; (2) Especially in seizures induced by chemicals that affect GABAergic system (bicuculline, flurothyl) notable effect of adoption (cross-fostering) is apparent; (3) In seizure models that are connected to NMDA system (NMDA, flurothyl), effect of prenatal stress seems to play a role. In conclusion, the present study shows novel data demonstrating that the effect of cross-fostering is seizure model specific. Supported by: IGA NS10509-3/2009, GAÈR 305/09/0126, MSM 0021620816.

PIRACETAM U MYŠÍ POTENCUJE ROZVOJ BEHAVIORÁLNÍ SENZITIZACE K PSYCHOSTIMULAÈNÍM ÚÈINKÙM METAMFETAMINU Šlais K.1, Vršková D.1, Máchalová A.1, Landa L.1,2, Šulcová A.1 1 Farmakologický ústav, Lékaøská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2 Ústav farmakologie, Fakulta veterinárního lékaøství, Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno Metamfetamin (MET) distribuovaný v ÈR bývá øedìn nootropikem piracetamem (Roèenka MVÈR, 2004). Odborná literatura poskytuje minimum informací o úèincích této kombinace psychotropik, na internetu uživatelé MET zmiòují souèasné užívání piracetamu pro pocit zvýšení úèinnosti MET a snížení nežádoucích úèinkù. Døíve jsme prokázali, že kombinace piracetamu s MET zvyšuje u myší lokomoci

signifikantnì více než podání MET samostatnì. Abychom ovìøili význam dlouhodobého užívání kombinace piracetamu a MET v procesu vzniku závislosti, zjišśovali jsme ovlivnìní rozvoje behaviorální senzitizace k úèinkùm metamfetaminu na lokomoci v testu otevøeného pole po opakovaném podávání této kombinace psychotropik u myší. Zvíøatùm ve 4 skupinách byly po dobu 7 dní podávány jedenkrát dennì tyto látky: fyz. roztok 10 ml/kg; MET 2,5 mg/kg; piracetam 300 mg/kg; MET+piracetam. Osmý den byl všem skupinám podán MET v dávce 2,5 mg/kg. Zvýšení lokomotorické aktivity po podání MET bylo signifikantnì vyšší u skupiny zvíøat opakovanì vystavených kombinaci MET+piracetam než u skupiny zvíøat po opakovaném podávání MET samostatnì. Opakované podávání piracetamu úèinky MET na lokomoci neovlivnilo. Vznik senzitizace zvyšuje pravdìpodobnost relapsu u abstinujících uživatelù. Naše výsledky ukazují, že rozvoj behaviorální senzitizace k lokomotorickým úèinkùm MET mùže být potencován užíváním kombinace piracetamu a MET, a tak negativnì ovlivòovat léèbu závislosti. Po d p o ø e n o g ra n t e m V ì d e ck o - v ý z k u m n é h o z á m ì r u MSM0021622404.

KLINICKÝ VÝZKUM III. (PROBLÉMOVÉ OBLASTI FARMAKOTERAPIE) PREVENCE ŽILNÍHO TROMBOEMBOLIZMU U IMOBILIZOVANÝCH PSYCHIATRICKÝCH PACIENTÙ Konupèíková K., Masopust J., Malý R., Kalnická D., Hosák L. Psychiatrická klinika LF UK a FN Hradec Králové I. Interní klinika LF UK a FN Hradec Králové Hospitalizovaní nemocní na psychiatrických oddìleních pøedstavují rizikovou skupinu pro vznik žilního tromboembolizmu. Mimo sedující medikace, celkové redukce pohybu, životního stylu se špatnou životosprávou a nárùstem tìlesné hmotnosti se negativnì uplatòuje dehydratace, prolongované hospitalizace a nìkdy imobilizace v dùsledku fyzického omezení. Èasto jsou nemocní léèeni antipsychotiky. Jedním z vedlejších nežádoucích úèinkù tìchto lékù je zvýšení rizika vzniku žilní trombembolické nemoci (hluboké žilní trombózy a/nebo plicní embolie). Aèkoliv riziko patologického krevního srážení u psychiatrických nemocných není velké, pøi promìnì v plicní embolii a problematické diagnostice tromboembolizmu mùže mít fatální následky. Byl navržen algoritmus prevence tromboembolizmu obsahující obecnì významné rizikové faktory žilní trombózy a dále markery, které se mohou podílet v patogenezi žilní trombózy u hospitalizovaných psychiatrických nemocných s omezenou hybností. V naší práci jsme se zamìøili na použití a ovìøení vodítka pro tromboprofylaxi prospektivním sledováním imobilizovaných pacientù v bìžných podmínkách psychiatrického oddìlení. Provedli jsme úpravu algoritmu s cílem dosažení jeho maximální jednoduchosti a využití v klinické praxi.

52

Abstrakta


HEALTH EDUCATION IN PSYCHIATRY Pomykacz J. Bohnice Psychiatric Hospital, Praha 8 The health education is a multilateral training and educational activity aimed at the formation of the conscious and responsible behaviour of a person with respect to the promotion, preservation and, where appropriate, to the recovery of the health and work performance. To succeed in the medical education, we need to convince people to adopt principles of healthy life, to use the health services deliberately and rationally, and to seek to improve their own health status, living and working environment and comply with these principles. The health education from the perspective of a patient is related to the improvement of his health status and his return to society. And how it is in psychiatry? How to raise the profile of psychiatry? Gallery of author crafts of the clients of the Psychiatric Hospital Bohnice. Types of exhibitions in the gallery At Pharmacist: Therapeutic - in psychiatric treatment is an artist, or a designer more often with a burn-out syndrome. Motivation - the workshops of the Central Therapy show how to motivate the clients of the Psychiatric Hospital Bohnice. Introduction of new ways in the therapy – the professional lace workers present a new method of therapy. Introducing - the presentation of individual therapy in the department. In 2000 the Gallery at the Pharmacists came into being in the waiting room of the hospital pharmacy. This year the Gallery initiated the first year of the Advent concerts in the St. Wenceslas Church in the Psychiatric Hospital Bohnice with the financial support of pharmaceutical companies. In 2001 there was held the second year of the Advent concerts with an international exhibition of the Bethlehem. In 2002, the third Advent concerts were held there and the Psychiatric Hospital Bohnice at the same time participated in the television programme of advent concerts on the channel CT1. The tenth jubilee year of the Advent concerts in 2009 will culminates the celebration of the centenary anniversary of the origination of the Psychiatric Hospital Bohnice. In winter 2009 the exhibition Psycho Bethlehem took place at the Castle Vranov (South Moravia). The health education can be applied as well as in a way of marketing. Double advertisement: "This product was made in a sheltered workshop, supported by ..." "This product was produced by the disabled fellowcitizens within the occupational therapy in the sheltered workshop.” LITERATURE Health Education of Pharmacists, Hartlová, Stanislava, State Pedagogical Publishing House Zdravotní výchova farmaceuta, Hartlová, Stanislava Státní pedagogické nakladatelství Health Education in a Pharmacist’s practise, Solich, Jan, Institution of Health Education Zdravotní výchova v práci lékárníka, Solich, Jan Ústav zdravotní výchovy Psychiatry, Law and Society, Baštecký Psychiatrie právo a spoleènost, Baštecký

53

ZKOUŠKA VIZUÁLNÍ POZORNOSTI (ZVP): NONVERBÁLNÍ TEST U PACIENTÙ S AFÁZIÍ Košśálová M.1, Michalèáková R.1, Bednaøíková M. 2, Kohelová A.3, Velecká A.4, Bednaøík J.1 1 Neurologická klinika LF MU a FN Brno, Brno 2 Ústav psychologie FF MU, Brno 3 Katedra speciální pedagogiky PdF UP, Olomouc 4 Katedra speciální pedagogiky PdF MU Brno, Brno Diagnostika poruch pozornosti, napøíklad v rámci detekce deliria, je u pacientù s narušeným porozumìním u fatických poruch svízelná. Èasovì nároèné testy založené na verbální bázi nejsou použitelné a u pacientù v akutní fázi závažného onemocnìní, jako je iktus, u lùžka lze použít pouze jednoduché testy. Takový validovaný test chybí. Nový diagnostický nástroj Zkouška vizuální pozornosti je nonverbální a jednoduchý test použitelný u pacientù s afázií v èasném stádiu. Pøedkládáme normativní data a výsledky jednotlivých pøípadù potvrzující, že tento test je použitelný pro detekci narušené pozornosti u tìchto nemocných. Podpoøeno VZ MŠMT ÈR MSM 0021622404.

ZKOUŠKA VIZUÁLNÍ POZORNOSTI – PØÍSPÌVEK K VALIDIZACI METODY (PØEDBÌŽNÉ SDÌLENÍ) Michalèáková R., Pøikrylová-Kuèerová H., Ježková M., Košśálová M., Bednaøík J., Pøikryl R., Kašpárek T. Neurologická klinika a Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno Studie pøináší zjištìní o kongruentní validitì Zkoušky vizuální pozornosti a pøispívá tak k validizaci této neuropsychologické metody urèené primárnì k diagnostice pozornosti u pacientù s fatickou poruchou. Použití této metody se jeví jako vhodné i u jiných diagnostických skupin, napø. u pacientù s neuropsychiatrickým onemocnìním. Cílem studie je blíže zmapovat, na jaké pozornostní aspekty je diagnostický nástroj zamìøen. Test vizuální pozornosti byl administrován u vybrané skupiny klinických pacientù na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno. Vybraný soubor je zatím relativnì omezený (N = 15, vìkové rozmezí 46–65 let), jedná se tedy o pøedbìžné výsledky pilotní studie; soubor je a bude dále rozšiøován. Pøedpokládáme vliv vìku, pohlaví a intelektu (vzdìlání). Zkouška vizuální pozornosti byla administrována v testové baterii spolu se standardizovanými psychodiagnostickými nástroji zamìøenými na diagnostiku nejrùznìjších aspektù pozornosti (Èíselný ètverec – J. Jirásek, 1975; Èíselné symboly, Opakování èísel – subtesty Wechslerova inteligenèního testu, D. Wechsler, 1939; Stroopùv test – J. R. Stroop, 1935; Test pozornosti d2 – R. Brickenkamp, E. Zillmer, 1998; Trail Making Test – èást A, B – J. E. Partington, R.G. Leiter, 1949). Vzhledem k postupnému rozšiøování souboru budou definitivní výsledky pilotní studie zveøejnìny až v prezentovaném posteru.

P S Y CH I A T R I E ROÈNÍK 14 2010 SUPPLEMENTUM 1 JAK SE ZBAVIT SOMATICKÉHO PACIENTA NA PSYCHIATRII – KAZUISTIKA HERPETICKÉ MENINGITIDY Grambal A., Praško J. P. Klinika psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc Úvod: Pacienti s ohrožujícím somatickým onemocnìním a pøidruženou psychickou poruchou jsou v nìkterých pøípadech pøi pobytu na psychiatrii zbyteènì vystavováni zvýšenému riziku zdravotních komplikací. Kazuistika: 50letý muž s rozvojem zmatenosti, podivnostmi v chování, agitovaností a suspektní poruchou vnímání vyšetøen cestou urgentního pøíjmu, kde byl interním lékaøem a neurologem vysloven závìr v.s. delirium pøi odvykacím stavu u pacienta se závislostí na alkoholu. Psychiatr byl vzhledem k atypickému obrazu a absenci objektivní anamnézy svìdèící pro závislost na alkoholu skeptický vùèi alkoholovému deliriu a pacienta po naléhání pøijal s pracovní dg. Jiné delirium. Na oddìlení dochází k progresi psychické poruchy, pacient symptomaticky tlumen, mechanicky omezen, pøidávají se teploty. Opakované vyšetøení somatickými lékaøi nevede k pøekladu na jiné oddìlení, ale pouze k postupnému vyluèování dalších pøíèin poruchy. Po lumbální punkci pacient pøeložen na infekèní oddìlení, kde se stav komplikuje, pro selhání vitálních funkcí hospitalizován na ARO, po stabilizaci pøeložen na Kliniku neurologie, kde jeví známky organického poškození mozku. Koneèná diagnóza – Herpetická meningitida. Závìr: Péèe o komplikovaného pacienta je nejlevnìjší na jiném oddìlení a nejlépe v jiné nemocnici. Psychiatrická oddìlení, èasto nedostateènì vybavena pro somatickou péèi ji zajišśuji s vypìtím všech sil jak støedního, tak lékaøského personálu, s vyšším rizikem pro pacienta, èasto na hranici lege artis.

OBRAZ DUŠEVNÍCH ONEMOCNÌNÍ V ÈESKÉM, SLOVENSKÉM A CHORVATSKÉM TISKU Nawková L.1, Nawka A.1, Adámková T.2, Vukušiè Rukavina T.3, Vondráèková P.2, Miovský M.2 1 Psychiatrická klinika, 1. lékaøská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Univerzita Karlova, Praha 2 Psychiatrická klinika, Centrum adiktologie, 1. lékaøská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Univerzita Karlova, Praha 3 Andrija Stampar School of Public Health, Medical School, University of Zagreb, Croatia Úvod: Tištìná média patøí stále, i v dobì internetu, mezi nejèastìjší zdroje informací o duševním zdraví. Mnoho studií zabývajících se obrazem duševních onemocnìní v tisku prokázalo, že jsou tato vyobrazení èasto negativní a média tak významnì pøispívají ke stigmatizaci lidí s duševním onemocnìním. Hlavním cílem této mezinárodní studie bylo zjistit, jaký je obsah mediálních sdìlení ve vztahu ke stigmatizaci duševních onemocnìní ve tøech uvedených státech. Metodika: Výzkumný soubor tvoøí èlánky týkající se tématu duševního zdraví (N = 450) publikované bìhem pìti týdnù v roce 2007 v šesti nejètenìjších denících a týdenících v každém státì. Mediální sdìlení byla zpracována metodou obsahové analýzy. Výsledky: Více než polovina všech èlánkù obsahovala negativní postoje vùèi osobám s duševním onemocnìním. Návykové nemoci patøily ve všech tøech zemích k nejèastìji zmiòovaným diagnózám (22 %), psychotické poruchy se

Abstrakta

øadily k tìm nejvíce stigmatizovaným. Jednotlivé zemì se signifikantnì lišily v délce èlánkù, zmínkách o agresivním chování spojeném s osobami s duševním onemocnìním a v míøe senzacechtivého stylu psaní. Závìr: Zpùsoby, jakými média pojednávají o otázkách duševního zdraví, se v jednotlivých zemích ponìkud liší, obecnì však mají nízkou úroveò. Na základì našich zjištìní mohou být praktická doporuèení pro novináøe vypracována zvlášś pro každou zemi. Projekt je podporován programem „Finance and Delivery of Mental Health Services in Central and Eastern Europe“ , University of California, Berkeley, USA.

VÝZNAM PSYCHOEDUKACE PACIENTA PØI NASAZOVÁNÍ PSYCHOFARMAK – KAZUISTIKA Buliková B., Maixnerová B. PK FN Olomouc 22letá svobodná sleèna, studentka umìleckého oboru, psychiatricky léèena od roku 2004, kdy byla diagnostikována jako F 41.3 (úzkost v sociálních situacích, pøíznaky OCD, osobnost nevyzrálá, závislá, pasivní), medikovala sertralin a tisercin. Na konci roku 2006 se objevuje paralogie v myšlení, z toho dùvodu pøidáno k antidepresivu i antipsychotikum. Pro nežádoucí úèinky AP opakovanì mìnìna. Pacientka se jeví relativnì stabilizovaná na kombinaci quetiapin a venlafaxin. V létì 2008 quetiapin zamìnìn za sertindol pro dysbalanci v tyreoidálních hormonech. Poprvé hospitalizována na podzim 08 pro hypomanickou symptomatiku, jež se v.s. rozvinula v souvislosti s návštìvou kurzu holotropního dýchání. Pøi dimisi uzavírána jako F 25.8, propuštìna na medikaci quetiapin, biperiden a aripiprazol (po nìm rozvoj okulogyrní krize, proto vysazen). V/09 pøijata pro F41 na psychoterapeutické odd., kde pøimedikován sertralin, absolvovala 25 sezení KBT, pøi dimisi zmírnìní prvkù sociální fobie. 14 dní poté pacientka sama vysazuje psychofarmaka v reakci na internetový èlánek zabývající se nežádoucími úèinky lékù, jež si dle rodiny dává do souvislosti s hypoprosexií a sníženou kreativitou. Do 1 týdne dochází k rozvoji agrese a paranoidity vùèi rodinì, po dni hospitalizace na uzavøeném oddìlení se rozvíjí oneiroidní porucha vìdomí…

COGMED TRÉNINK PRACOVNÍ PAMÌTI – PRVNÍ ZKUŠENOSTI Haase J., Novotný M. Centrum duševního zdraví Jeseník, Šumperk V posteru pøedstavujeme naše první zkušenosti s Cogmed tréninkem pracovní pamìti na kazuistice nyní dvacetileté dívky, která v roce 2006 prodìlala intrakraniální krvácení po prasklém aneurysmatu. Dívka je na našem pracovišti léèena od roku 2007. Pøi pøijetí u ní byla dle zpráv z rehabilitaèního ústavu a logopeda diagnostikována expresivní amnestická afázie, alexie a agrafie. Verbální komunikace byla omezená, s použitím neverbálních prostøedkù a dopomocí okolí. Výrazný byl defekt pøedevším ve výbavnosti pamìti. Dívka byla u nás nejprve trénována pomocí EEG biofeedbacku. K nìmu byl postupnì pøidáván trénink kognitivních funkcí. Od nauèení se zhruba 100 slov nastala krize a stagnace. Klientka byla navíc doma k èinnostem negativistická. Proto

54

Abstrakta


jsme vyzkoušeli trénink pracovní pamìti. Klientka se na tento trénink – hru soustøedila a úspìšnì odtrénovala všech 25 dní. Nyní po 3 mìsících po jeho dokonèení se dle zprávy logopeda prodloužila tenacita pozornosti na logopedickou intervenci z pùvodních 10 minut na dnešních 45, slovní zásoba je nyní odhadována na 500 slov. Výraznì se zlepšila výbavnost pamìti, což potvrzuje i klientèina matka. Podrobnosti tréninku a jeho efekt vèetnì logopedického a psychologického vyšetøení uvádíme v posteru. Domníváme se v souladu s literaturou, že Cogmed trénink pracovní pamìti je efektivní strategií rozvoje rehabilitace poruch pozornosti a pamìti u dìtí i dospìlých.

COGMED TRÉNINK PRACOVNÍ PAMÌTI Novotný M., Haase J. Centrum duševního zdraví Jeseník, Šumperk Cogmed trénink pracovní pamìti je komplexní pìtitýdenní program, který napomáhá dìtem i dospìlým s deficity pozornosti trénováním kapacity jejich pracovní pamìti. Jedná se o poèítaèový software podobný høe. Dìtský uživatel trénuje doma ve spolupráci s rodièi, dospìlý za asistence blízké osoby. Kompletní program zahrnuje úvodní interview, první sezení, 25 dní tréninku bìhem 5 týdnù s kontrolními telefonáty èi návštìvami u osobního trenéra, závìreèné sezení po mìsíci a kontrolní sezení po šesti mìsících. Po ukonèení tréninku samotného klient mùže využít 12 mìsícù odlehèenou verzi programu. Terapeut, respektive trenér, má o pokrocích uživatele pøehled díky podorbným výstupùm pøenášeným po internetu do jeho poèítaèe. Podstatným znakem systému je jeho neustálé automatické pøizpùsobování aktuální kapacitì pracovní pamìti uživatele. První využití programu vyšlo ze zjištìní zásadní role deficitu pracovní pamìti u dìtí s ADHD. Proto se výzkumy efektivity tohoto tréninku zamìøovaly pùvodnì na dìti s touto poruchou èi s deficity pozornosti obecnì, a to již od pøedškolního vìku. Studie opakovanì potvrzují normalizaci úrovnì pracovní pamìti po probìhlém tréninku s generalizací efektu na kompletní symptomatiku ADHD (Klingberg et al., 2005). Další výzkumy prokazují po ukonèeném tréninku zlepšení kognitivních funkcí u pacientù po CMP (Westerberg, 2007). Na zobrazovacích metodách byla po tréninku zjištìna zvýšená aktivita v mediálním frontálním gyru a v superiorních a inferiorních parietálních kortexech (Olesen, 2003). Jiná studie prokázala zvýšení denzity korových dopaminových D1 receptorù a zvýšení D1 vazebného potenciálu v prefrontálním a parietálním kortexu (McNab et

al., 2009). Pøedstavujeme struènì program samotný, pøehled výzkumù a princip ovládání. LITERATURA Klingberg T, Fernell E, Olesen P et al. (2005), Computerized training of working memory in children with ADHD – a randomized, controlled trial. J American Academy of Child and Adolescent Psychiatry 44 (2):177-186. Westerberg H, Jacobaeus H, Hirvikoski T et al. (2007). Computerized working memory training after stroke – a pilot study. Brain Injury 21 (1): 21–29. Olesen P, Westerberg H, Klingberg T (2004), Increased prefrontal and parietal brain activity after training of working memory. Nature Neuroscience 7:75-79. McNab F, Varrone A, Farde et al. (2009). Changes in cortical dopamine D1 receptor binding associated with cognitive training. Science, 323(5915): 800-802.

HERMENEUTICS OF THE BRAIN ACTIVITY Vinaø O. Samostatná psychiatrická ordinace Praha Let us accept the definition of mental activity (mind) as neural activity translated into words. The brain works according to the laws of nature where causality explains well the majority of what we perceive directly or whith the help of instruments – at least in the space where the dimensions of human body present the median. In the realm of words the principles of language (linguistics) are one of the possible instruments how to explain what the brain perceives – and what we experience subjectively – incl. the self-reflection. Literary texts can be studied with the help of the scientific methods of the humanities. Once translated into words, phenomena gaín freedom unbounded from causality, using the methods of generalization and abstract thinking. Freedom of the world of words enables questioning, doubt, and to express nothingness. We can create stories about phenomena which we know that they do not exist (fairy tales, legends, fiction). The concept of free will is challenged by the finding that the brain decides what we do miliseconds to seconds before it enters consciousness. The delay is due to the duration of the process of translation of the nervous actitity to words. Drugs change nervous activity directly, psychotherapy acts by looking for a story which is acceptable for both: the patient and the therapist. Thanks to a feedback mechanism this story is enbodied in the brain as well.

OSTATNÍ SDÌLENÍ PSYCHOFARMAKA A SVOBODNÁ VÙLE Vinaø O. Samostatná psychiatrická ordinace Praha

55

VÝVÌSKOVÁ SDÌLENÍ ZÁKLADNÍ VÝZKUM I. (PSYCHOTICKÉ PORUCHY A OSTATNÍ) Abstrakta PSYCHIATRIE ROÈNÍK SUPPLEMENTUM 1 ÈTVRTEK

Recommend Documents