Psychiatrie. Abstrakta. PSYCHIATRIE PRO PRAXI XII. konference ambulantních psychiatrů listopadu 2015, Clarion Congress Hotel Olomouc

Psychiatrie

Suppl. A 2015

PRO PRAXI

www.solen.cz ISSN 1803-5914 ISBN 978-80-7471-133-6

Abstrakta PSYCHIATRIE PRO PRAXI XII. konference ambulantních psychiatrů 26.–27. listopadu 2015, Clarion Congress Hotel Olomouc Společnost SOLEN, s.r.o., ve spolupráci s OS ČLK Olomouc

Jediný parciální agonista v udržovací léčbě schizofrenie ve formě dlouhodobě působící injekce

X Stejně výborná snášenlivost jako u perorálního

aripiprazolu1# X Signifikantně nižší míra hospitalizace ve srovnání s předchozí standardní perorální léčbou2‡ X 5× nižší riziko relapsu ve srovnání s placebem3* X Aplikace 1× měsíčně4 LÉČIVÁ LÁTKA: Jedna injekční lahvička obsahuje aripiprazolum 400 mg. Po rekonstituci jeden ml suspenze obsahuje aripiprazolum 200 mg. TERAPEUTICKÉ INDIKACE: Přípravek Abilify Maintena je indikován k udržovací léčbě schizofrenie u dospělých pacientů stabilizovaných pomocí perorálně podávaného aripiprazolu. DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁNÍ: U pacientů, kteří nikdy neužívali aripiprazol, musí být před zahájením léčby pomocí Abilify Maintena zjištěna snášenlivost perorálně podávaného aripiprazolu. Doporučená počáteční a udržovací dávka je 400 mg. Podává se jednou měsíčně (nejdříve 26 dnů po předchozí injekci). Suspenze by se měla aplikovat pomalu v jedné injekci do hýžďového nebo deltového svalu (dávky se nesmí dělit). Je třeba dbát na to, aby se injekce náhodně neaplikovala do cévy. Po první injekci během zahajovacího období léčby by měla léčba pokračovat pomocí 10 mg až 20 mg perorálně podávaného aripiprazolu po dobu 14 po sobě jdoucích dnů, aby byla udržena terapeutická koncentrace aripiprazolu. Pokud se při dávce 400 mg vyskytnou nežádoucí účinky, mělo by se zvážit snížení dávky na 300 mg jednou měsíčně. Starší osoby: Bezpečnost a účinnost u pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Porucha funkce ledvin: Úprava dávkování se nevyžaduje. Porucha funkce jater: U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce jater se nevyžaduje úprava dávkování. Doporučení pro pacienty s těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. U pacientů, u kterých je zapotřebí opatrné dávkování, by měla být upřednostněna perorální forma. Osoby se známým pomalým metabolismem CYP2D6: Úvodní a udržovací dávka by měla být 300 mg. V případě současného podávání silných inhibitorů CYP3A4 by měla být dávka snížena na 200 mg. Úpravy dávky z důvodu interakcí: Musí být provedena u pacientů současně užívajících silné inhibitory CYP3A4 nebo silné inhibitory CYP2D6 po dobu delší než 14 dnů (viz úplné znění Souhrnu údajů o přípravku). Induktory CYP3A4 by se neměly podávat současně s přípravkem Abilify Maintena po dobu delší než 14 dnů. KONTRAINDIKACE: Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ: Výskyt sebevražedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a v některých případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby včetně léčby aripiprazolem. Vysoce rizikoví pacienti by měli být sledování. Přípravek by se měl používat s opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním, s cerebrovaskulárním onemocněním, se stavy, které by mohly pacienty predisponovat k hypotenzi nebo hypertenzi včetně akcelerované nebo maligní. V souvislosti s užíváním antipsychotik byly hlášeny případy žilního tromboembolismu (VTE). U pacientů by měly být před a během léčby přípravkem Abilify Maintena rozpoznány všechny možné rizikové faktory pro VTE a měla by být provedena preventivní opatření. Aripiprazol by se měl používat s opatrností u pacientů s prodloužením QT intervalu v rodinné anamnéze. Pokud se u pacienta užívajícího přípravek Abilify Maintena projeví známky a příznaky tardivní dyskineze, mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby. Objeví-li se u pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná vysoká horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání aripiprazolu musí být přerušeno. U pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy provázené záchvaty, se vyžaduje při užívání aripiprazolu opatrnost. Přípravek Abilify Maintena není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. Hyperglykemie, v některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou nebo hyperosmolárním kómatem nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu. Pacienti by měli být sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykemie. U aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, vyznačující se alergickými příznaky. Během postmarketingového sledování bylo u pacientů, kterým byl předepsán perorálně užívaný aripiprazol, zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k němu dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes v anamnéze, onemocnění štítné žlázy nebo adenom hypofýzy. Aripiprazol by měl být užíván s opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. U pacientů, kterým byl předepsán perorálně užívaný aripiprazol, byly zaznamenány případy patologického hráčství a to bez ohledu na to, zda měli předchozí hráčství v anamnéze. Pacienti s patologickým hráčstvím v anamnéze by měli být pečlivě sledováni. Při užívání Aripiprazolu bylo pozorováno jak zvýšení, tak snížení hladiny prolaktinu v séru ve srovnání s počátečním stavem. INTERAKCE: Pro přípravek Abilify Maintena nebyly prováděny žádné specifické studie interakcí. Informace vycházejí ze studií s perorálně podávaným aripiprazolem. Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenziv kvůli svému antagonismu k D1 adrenergním receptorům. Vzhledem k primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost, pokud je aripiprazol podáván v kombinaci s alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, které mají podobné nežádoucí účinky. Pokud je aripiprazol podáván současně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují QT interval nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné postupovat s opatrností. Současné podávání induktorů CYP3A4 není vhodné, protože se snižují hladiny aripiprazolu v krvi a mohou se snížit až pod účinnou mez. Byly hlášeny případy serotoninového syndromu u pacientů užívajících aripiprazol; může se objevit zejména při současném užívání s jinými serotonergními léčivými přípravky, jako jsou SSRI/SNRI, nebo s jinými léčivými přípravky, o kterých je známo, že zvyšují koncentrace aripiprazolu. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: Nejčastějšími nežádoucími účinky, které byly pozorovány ve studiích byly: zvýšení tělesné hmotnosti, akatizie, insomnie a bolest v místě injekce. Výčet všech nežádoucích účinků viz úplné znění Souhrnu údajů o přípravku. PODMÍNKY UCHOVÁVÁNÍ: Chraňte před mrazem. Podmínky uchovávání po rekonstituci viz úplné znění Souhrnu údajů o přípravku. VELIKOST BALENÍ: Jednorázové balení a multipack (3 jednorázová balení). DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, Wexham, SL3 6PJ - Velká Británie. REGISTRAČNÍ ČÍSLA: EU/1/13/882/002, EU/1/13/882/004. DATUM REGISTRACE: 15. listopadu 2013. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU SPC: 6/2015. Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek je hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Předtím, než přípravek Abilify Maintena předepíšete, přečtěte si, prosím, úplné znění Souhrnu údajů o přípravku. Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu. # Nejčastější nežádoucí účinky, hlášené u ≥ 5 % pacientů v dvojitě zaslepených kontrolovaných klinických studiích s přípravkem Abilify Maintena®, byly: zvýšení tělesné hmotnosti (9,0 %), akatizie (7,9 %), insomnie (5,8 %) a bolest v místě injekce (5,1 %). ‡ Zrcadlová studie prokázala redukci hospitalizací. * V 52týdenní studii Abilify Maintena® signifikantně oddálila dobu do relapsu oproti placebu (p < 0,0001; HR = 5,03). Literatura: 1. Fleischhacker WW, Sanchez R, Perry PP, et al. Aripiprazole once-monthly for the treatment of schizophrenia: a double-blind, randomized, non-inferiority study. BJP 2014, 205:135-144. 2. Kane JM et al.: Hospitalization rates in patients switched from oral anti-psychotics to aripiprazole once-monthly: final efficacy analysis; J Med Econ. 2015 Feb;18(2):145-54. 3. Kane JM, Sanchez R, Perry PP, et al. Aripiprazole intramuscular depot as maintenance treatment in patients with schizophrenia: a 52-week, multicenter, randomized, double-blind, placebo-controlled study. J Clin Psychiatry. 2012;73(5):617-624. 4. Abilify Maintena® – Souhrn údajů o přípravku (SPC). Lundbeck Česká republika, Bozděchova 7, 150 00 Praha 5, Tel.: 225 275 600, Fax: 225 275 666, www.lundbeck.cz

40/2015/ABI/09-2015

Zkrácená informace o léčivém přípravku Abilify Maintena 400 mg prášek a rozpouštědlo pro injekční suspenzi s prodlouženým uvolňováním

Program kongresu

ČTVRTEK 26. LISTOPADU 9.00

ZAHÁJENÍ – prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc.

9.00–10.30

PSYCHOTERAPIE FORMOU UKÁZEK prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., MUDr. Aleš Grambal, Ph.D. Navazování kontaktu s pacientem s nadměrnými obavami o zdraví Periferní dotazování a zpochybnění chronického bludu Narativní přístup při změně sebepojetí a při práci s chronickými halucinacemi Zmírnění sebestigmatizace u pacienta s bipolární poruchou

10.30–11.00 NOVINKA VE FARMAKOTERAPII Vortioxetin v léčbě deprese – Látalová K.

11.00–11.30

PŘESTÁVKA

11.30–13.00

ADHD OD DĚTSTVÍ DO DOSPĚLOSTI doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. Diagnostika ADHD od dětství do dospělosti – Stárková L. Léčba dětí s ADHD a komplexní psychosociální přístup – Stárková L. Psychoterapie u ADHD dospělých a zkušenosti se skupinovou KBT – Jelenová D., Praško J. Význam a úskalí léčby ADHD dospělých (rodičů) pro práci pedopsychiatra – Matys J.

13.00–14.00

POLEDNÍ PŘESTÁVKA

14.00–15.30 PSYCHOSOMATIKA MUDr. Radkin Honzák Posttraumatický stres a posttraumatický růst – Holubová M. Neuromodulace bolesti – Pulkrabková A. Úloha edukace v celostní péči – Hoffmannová L. Placebo – omyly a nedorozumění – Honzák R.

15.30–16.30 SYMPOZIUM SERVIER S. R. O.

IP

Deprese s úzkostí a její léčba – Kosová J. Agomelatin – více než antidepresivum, pohled na jeho využití v léčbě deprese v průběhu let – Racková S.

16.30–16.50

PŘESTÁVKA

16.50–18.20 SYMPOZIUM SEKCE AMBULANTNÍ PÉČE PSYCHIATRICKÉ SPOLEČNOSTI ČLS JEP MUDr. Erik Herman, Ph.D. Farmakoterapie, společenská nebezpečnost a podmínky k léčbě – Papežová S. Ambulantní psychiatr versus státní a korporátní moc – Syrovátka J. Informovat pacienta a jeho příbuzné – kdy a v jaké míře? – Šolle Z. Náhlé příhody v ambulantní praxi – Vaněk D.

IP

Ambulantní psychiatr a jeho pacient v 21. století – Herman E.

20.00

SPOLEČENSKÝ VEČER (SVATOVÁCLAVSKÝ PIVOVAR)

A3

A4

Program kongresu

PÁTEK 27. LISTOPADU 9.00–10.30

PSYCHIATRIE V GYNEKOLOGII A PORODNICTVÍ prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Psychické reakce a poruchy související s umělým oplodněním – Kamarádová D. Psychické poruchy v průběhu těhotenství – Látalová K. Psychické poruchy po porodu – Praško J. Premenstruační dysforická porucha a premenstruační syndrom – Hajda M.

10.30–11.00

PŘESTÁVKA

11.00–12.30 AKUTNÍ STAVY V PSYCHIATRII prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. Neklid pacienta a jeho řešení – Mohr P. Nežádoucí účinky psychofarmak a jejich zvládání – Masopust J. Delirium a jeho zvládání – Mainerová B. Suicidalita, farmakoterapie a psychoterapie – Látalová K.

12.30–13.30

POLEDNÍ PŘESTÁVKA

13.30–14.00 PRÁVNÍ NOVINKY V AMBULANCI PSYCHIATRA JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. 14.00–15.00 WORKSHOP: KRIZOVÁ INTERVENCE A UTVÁŘENÍ TERAPEUTICKÉHO VZTAHU U PSYCHIATRICKÉHO PACIENTA – prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., MUDr. Aleš Grambal, Ph.D. 15.00

VYLOSOVÁNÍ ANKETY SPOLEČNOSTI SOLEN A ZAKONČENÍ KONGRESU

Pořadatel

Společnost SOLEN, s.r.o., ve spolupráci s OS ČLK Olomouc

Prezident

prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc.

Organizátor

SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Kontaktní osoba: Mgr. Jitka Strouhalová, 777 714 480, [email protected] Programové zajištění: Mgr. Kateřina Dostálová, 725 003 510, [email protected] Zajištění výstavních ploch: Ing. Lenka Mihulková, 734 567 854, [email protected]

Ohodnocení

Účast je v rámci celoživotního postgraduálního vzdělávání dle Stavovského předpisu č. 16 ČLK ohodnocena 12 kredity pro lékaře, 8 kredity pro klinické psychology a 8 kredity pro sestry.

26.–27. listopad 2015 | Clarion Congress Hotel Olomouc XII. KONFERENCE AMBULANTNÍCH PSYCHIATRŮ Supplementum A Psychiatrie pro praxi Citační zkratka: Psychiatr. praxi 2015; 16(Suppl A). ISSN 1803-5914, ISBN 978-80-7471-133-6 Grafické zpracování a sazba: Aneta Mikulíková

Abstrakta

Novinky ve farmakoterapii čtvrtek / 26. listopadu 2015 / 10.30–11.00 Vortioxetin v léčbě deprese prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Vortioxetin je nové antidepresivum, jehož příchod na český trh očekáváme v nejbližší době. Vortioxetin se vyznačuje kombinovaným antidepresivním a anxiolytickým účinkem. Působí prostřednictvím antagonizace 5-HT3 a 5-HT7 receptorů, agonizace 5-HT1A receptorů, částečné agonizace 5-HT1B receptorů a inhibice serotoninového transportéru. Klinické studie ukázaly, že vortioxetin je účinný v léčbě deprese i u pacientů, kteří nedostatečně reagovali na předchozí léčbu inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo na předchozí léčbu venlafaxinem. Vortioxetin má ve srovnání s SSRI rychlejší nástup klinického účinku. Je velmi dobře tolerován i u nemocných vyššího věku. Vortioxetin nezpůsobuje akutní nežádoucí účinky – anxietu a tenzi – v prvních dnech podávání. Vortioxetin působí prokognitivně. Vortioxetin rozšíří možnosti farmakologické antidepresivní léčby o přípravek, který je nejen účinný, ale navíc působí rychle a je dobře tolerován.

ADHD od dětství do dospělosti garantka doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. čtvrtek / 26. listopadu 2015 / 11.30–13.00 Diagnostika ADHD od dětství do dospělosti doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. PSYCHOMED s.r.o, Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého ADHD, porucha charakterizovaná základní triádou symptomů, deficitem pozornosti, hyperaktivitou a impulzivitou, je dlouhodobě známou nemocí, která byla v dětské psychiatrii označována jinými termíny (nejčastěji jako lehká mozková dysfunkce). V posledních desetiletích bylo zjištěno, že nejméně polovina z těch, kteří mají ADHD v dětství, má stejné problémy i v dospělosti, nemoc pouhým dovršením zletilosti neustupuje. Tento pohled na ADHD způsobil, že se do nových klasifikací (především DSM 5) dostala informace o tom, jaká diagnostická kritéria musí být naplněna, abychom mohli stanovit, že má dotyčný jedinec ADHD v dospělosti. Cílem sdělení bude v přehledu informovat o diagnostických příznacích, které musí být v klinickém obrazu v určitém počtu přítomny, abychom mohli diagnózu stanovit, a které diagnostické nástroje můžeme v praxi použít. V dětské psychiatrii provedeme komplexní pedopsychiatrické vyšetření, při kterém sledujeme chování dítěte v ordinaci a zjišťujeme popis problémového chování od rodičů. Pro stanovení diagnózy je nutné potvrzení přítomnosti příznaků nejméně ze dvou prostředí, ve kterých dítě žije (nejčastěji rodina, škola). Můžeme použít některé dotazníky pro rodiče, které mohou přispět k vyhodnocení intenzity a frekvence příznaků (např. dotazník ADHD IV). Často se dá vypozorovat hyperaktivita a impulzivita přímo v ordinaci lékaře, nejtěžší je verifikovat problémy s pozorností. Informace o deficitu pozornosti často sdělují učitelé ve zprávách, jsou rovněž zachyceny v psychologických závěrech, popř. zprávách z PPP. Poruchu pozornosti můžeme dokumentovat provedením počítačového vyšetření (např. IVA-PLUS, IVA-2), kdy může výsledek testu ve spojení s klinickými informacemi potvrdit diagnostický závěr. Teprve komplexní zhodnocení všech dostupných informací o přítomnosti základních symptomů může diagnózu verifikovat. Ve sdělení zmíníme význam a smysluplnost jiných vyšetření (EEG, MRI, CT) pro diagnostiku ADHD. XII. konference ambulantních psychiatrů | 26.–27. 11. 2015

Poznámky

A7

A8

Poznámky

Abstrakta

Přestože mívá ADHD u dospělých poněkud modifikovaný klinický obraz, odpovídající dospělosti, vyžaduje diagnostika přítomnost v podstatě stejných diagnostických kritérií. Velmi důležitým, v jádru zásadním, musí být potvrzení symptomatologie ADHD před 12. rokem věku. Pokud nebyly symptomy poruchy pozornosti, hyperaktivity a impulzivity přítomny v dětství, měli bychom se zaměřit na hledání jiných příčin popisovaných obtíží u vyšetřované osoby. Průkaznost základních příznaků v dětství je samozřejmě dost obtížná, proto se někdy vyžaduje informace další osoby (příbuzné), která se k projevům ADHD v dětství u vyšetřovaného může vyjádřit. K potvrzení diagnózy lze opět využít dotazníků pro hodnocení ADHD u dospělých (např. ASRS-V1.1/Sebeposuzovací dotazník pro dospělé/, ev. DIVA 2.0), stejně jako počítačového testu IVA-PLUS, IVA-2. Zdaleka ne všechny děti s ADHD jsou vyšetřeny, stejně jako ne všichni dospělí vyhledávají pomoc. Rozhoduje obvykle kvalita sociálního fungování. Včasná diagnostika a léčba může přispět ke zlepšení kvality života dotyčného a může být prevencí jiných přidružených poruch, které jsou pro ADHD typické.

Léčba dětí s ADHD a komplexní psychosociální přístup doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc. PSYCHOMED s.r.o., Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Léčebnou strategii ADHD vymezují, stejně jako u jiných psychických poruch, doporučené medicínské postupy. Publikovaná podoba v grafických schématech jasně vyjadřuje, jak by měla léčba probíhat. Nepřekvapí nás, že dětem v předškolním věku je doporučován nefarmakologický přístup, vždyť doporučená farmaka se mohou oficiálně podávat od 6 let věku. Přesto to neznamená, že se nedá s dětmi a rodinou pracovat. Důležitá je především psychoedukace rodičů, režimová léčba a také tzv. behaviorální psychoterapie. Behaviorální terapie vychází ze znalosti lidského chování – hledá příčiny konkrétního problémového chování a pracuje na změně problémového chování na chování očekávané, předpokládané. Většinou jsou odesíláni k diagnostice a léčbě děti mladšího školního věku. Tam, kde je převažujícím problémem nepozornost nebo současně nepozornost a hyperaktivita, je doporučena medikamentózní léčba. Farmakoterapie odráží naše znalosti o neurobiologických příčinách ADHD a nesprávném fungování některých neuronálních systémů. Základem léčby je tedy medikace – podávání stimulancií (metylfenidát) nebo non-stimulancií (atomoxetin). Pokud lze dětem léky podávat, to znamená, že vyloučíme možné kontraindikace léčby (např. hypertenzi, kardiovaskulární poruchu apod.), zahájíme obvykle léčbu podáváním stimulancií. Stimulancia (metylfenidát nebo jeho prodloužená forma) pomohou zlepšit pozornost dítěte a snížit jeho hyperaktivitu. Pokud léčba nezabírá nebo je ADHD komplikována jinou komorbidní poruchou, lze přejít na podávání atomoxetinu. Oba léky mají své výhody a nevýhody, které musíme znát. V některých případech je možná kombinovaná léčba s jinými psychofarmaky, pokud se k ADHD přidruží např. tiky, úzkostná porucha, popř. hyperkinetická porucha chování. Podávání léků vyžaduje spolupráci s rodinou i školou. Komplexní psychosociální přístup znamená, že do terapie zahrneme rodiče, popřípadě učitele. Behaviorální psychoterapie je v zahraničních, stejně jako v našich, doporučených postupech nedílnou součástí léčby každého dítěte s ADHD. Zahrnuje poznání příčin problémového chování dítěte a práci na změně chování. Behaviorální terapie se podobá výchovným přístupům, které rodiče při výchově používají, včetně posilování (odměňování) správného chování a nepodporování problémového. Rodinná terapie je zvláště na místě tam, kde je zřejmá nejednotnost rodičovských výchovných stylů. Zapojení psychologa do řešení problematiky může být prospěšné. V zahraničí bývá behaviorální terapie zaměřena na rodiče a učitele. Letní terapeutické tábory se orientují na trénink rodičů nebo učitelů, u nás zatím nejsou takové postupy realizovány. Ve středu našeho zájmu je především dítě. V posledních letech byly vydány některé publikace, které velmi vhodným, například komiksovým způsobem, orientují dítě i rodiče na pochopení problematiky ADHD a poskytují jednoduché rady, jak problémy zvládat. V současnosti je považována farmakoterapie a behaviorální terapie za nejúčinnější přístup. Cílem sdělení je poskytnout ucelenou představu o komplexní léčbě dětí, která bude v budoucnu zahrnovat mnohé další přístupy, o jejichž účinnosti se zatím vedou diskuze (neuro-feedback, jiné lékové nebo nelékové podpory atd.) 26.–27. 11. 2015 | XII. konference ambulantních psychiatrů

Abstrakta

Psychoterapie u ADHD dospělých a zkušenosti se skupinovou KBT MUDr. Daniela Jelenová, prof. MUDr. Jan Praško Pavlov, CSc. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je psychická porucha s častou prevalencí v dětském věku (4–8 %), která přetrvává až u 60 % lidí do dospělosti (s prevalencí 3,4 %). ADHD kromě jádrových příznaků (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) způsobuje i významné funkční postižení. V dětství potíže nejčastěji souvisí se školním fungováním a domácími povinnostmi. Z rostoucích požadavků na dospělého jedince pak plynou možné dopady na nenaplnění potenciálu v oblasti vzdělávání (neúspěchy, neplnění povinností, nestíhání termínů, vyloučení) či v zaměstnání (ztráta práce, neshody s nadřízenými, pozdní příchody, problémy s plánováním, nestíhání termínů, ztrácení pracovních pomůcek), v partnerském životě (nestálost ve vztazích, konflikty), v samostatném životě včetně plnění každodenních povinností (placení účtů, udržování pořádku ve věcech, organizace času). Za nejúčinnější léčbu se považuje komplexní přístup – farmakoterapie, psychoterapie, úprava životního a pracovního prostředí. Psychoterapeutická práce je zacílena na osvojení organizačních a studijních/pracovních dovedností, zvládání problémů vyplývajících z emoční dysregulace, nácvik sociálních dovedností, asertivity, řešení každodenních problémů. Klinika psychiatrie (Fakultní nemocnice Olomouc) realizovala 7měsíční skupinový program pro dospělé s ADHD. Obsahoval 12 dvouhodinových setkání s postupně se rozvolňující frekvencí, která přesouvala vyšší důraz na možnosti nácviku v mezidobí. Skupinová setkání pokryla témata psychoedukace, nácvik relaxace, jádrová schémata, módy, techniky řešení problémů v oblasti pracovní, studijní a mezilidských vztahů, organizace času a plánování. Pacienti s ADHD považovali skupinová setkání za užitečná, za nejoceňovanější techniky považovali práci se sebemotivováním, plánováním času, sebeodměňováním, módy, způsoby řešení problémů.

Psychosomatika MUDr. Radkin Honzák čtvrtek / 26. listopadu 2015 / 14.00–15.30 Posttraumatický stres a posttraumatický růst PhDr. Markéta Holubová, Ph.D. ÚVN – Vojenská fakultní nemocnice Praha Příspěvek seznamuje s možnými reakcemi na prožití traumatické zkušenosti. Je stručným přehledem poruch spojených s těžkým stresem a traumatem, které jsou jednotlivě popsány dle hlavních symptomů a dále diskutovány v rámci diferenciální diagnostiky vzhledem k ostatním psychickým poruchám, se kterými mohou být v praxi nezřídka zaměněny. Představen je rovněž koncept posttraumatického růstu jako možného pozitivního dopadu traumatického prožitku. Dále jsou stručně prezentovány výsledky z výzkumného projektu, který byl zaměřen na posttraumatický stres a posttraumatický růst u příslušníků hasičských záchranných sborů.

Neuromodulace bolesti Mgr. Alice Pulkrabková ÚVN – Vojenská fakultní nemocnice Praha Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice a FF UK Praha Příspěvek představuje roli psychologa při neuromodulaci chronické bolesti. V rámci týmové spolupráce s ambulancí pro léčbu chronické bolesti a neurochirurgickou klinikou ÚVN Praha se podílíme výběru vhodných kandidátů pro neuromodulační zákrok a navazující péči. Pacienti procházejí psychologickým vyšetřením, které je zaměřené na vyloučení psychopatologie, zejména XII. konference ambulantních psychiatrů | 26.–27. 11. 2015

Poznámky

A9

A10

Poznámky

Abstrakta

afektivních poruch (deprese) a „psychosomatizace“, zhodnocení úrovně psychického fungování a míry adaptace na chronickou bolest a na odhad compliance pacienta v případě implantace neurostimulátoru. Součástí psychologického vyšetření je rozhovor s pacientem a aplikace dotazníkových a testových metod. Důraz je kladen na edukaci pacienta. V případě potřeby je poskytována návazná pre i pooperační podpůrná psychoterapeutická péče.

Úloha edukace v celostní péči Bc. Lenka Hoffmannová Psychiatrická nemocnice Bohnice, Praha Terapeutické postupy s sebou přinášejí požadavky zásadních změn v životě pacienta/pacientky. Zakladatelé dynamických škol se domnívali, že stačí vhled (insight) na vlastní problém, aby člověk začal dělat věci jinak a úspěšněji. Tento optimistický předpoklad se ale nenaplnil. Ukazuje se, že je potřeba tento vhled v kognitivní sféře ukotvit, změny nacvičit a dále nové postoje a návyky upevňovat. Prostředkem k dosažení těchto cílů může být edukace, u níž vystupuje do popředí další výhoda: může být prováděna i zdravotníkem, který je pro tuto aktivitu zacvičen a nepotřebuje tedy mít absolvovaný celý psychoterapeutický výcvik. Pacientům edukace připomene školní léta a brání se jí méně než třeba odkrývací terapii. Navíc v provedení „škola hrou“ je zábavným zpestřením terapeutického programu.

Placebo – omyly a nedorozumění MUDr. Radkin Honzák IKEM Praha, Psychiatrická nemocnice Bohnice Praha, 1. LF UK v Praze Za placebo je považována inertní substance podaná per os či parenterálně nebo úkon, který ve známých logických souvislostech o mechanizmech změněného zdravotního stavu pacienta nemůže vést k léčení (falešná akupunktura, „paprsky“ atd.). Placebo-efekt je pak podivuhodný účinek tohoto neúčinného postupu. Na druhé straně je placebo podáváno jako „terapeutické nic“ v kontrolovaných a různým způsobem zaslepených léčebných studiích. Úsloví „není účinnější než placebo“ pak může mít dvojí význam a rozhodně exaktně nevypráví o účinku daného postupu, neboť některé studie prokazují účinky placeba v rozsahu od 0 do 100 %. Beecherův často citovaný údaj o standardní 30% efektivitě je obsolentní, navíc Aderův experiment z 80. let prokázal účinnost placeba na zlepšenou imunitní odpověď a délku přežívání u myší. Zajímavé výsledky poskytují studie plánované tak, že lékaři jsou záměrně uvedeni v omyl o aplikované léčbě. Je proto třeba ujasnit, upřesnit a „vyčistit“ pojmy placebo a placebo efekt, jejichž konkrétní podstata může být v jednotlivých případech rozdílná.

Sympozium Servier s. r. o. čtvrtek / 26. listopadu 2015 / 15.30–16.30 Deprese s úzkostí a její léčba MUDr. Jiřina Kosová Národní ústav duševního zdraví, Klecany Komorbidita depresí a úzkostných poruch je velmi frekventovaná a je spíše pravidlem než výjimkou. Klasifikace úzkostných a depresivních poruch se historicky měnila podle převažujícího medicínského názoru na jejich vzájemný vztah. Společný výskyt depresivní a úzkostné poruchy znamená více perzistující průběh onemocnění se závažnějšími příznaky, pacienti jsou více hospitalizováni a častěji páchají sebevraždu; zbytkové – reziduální úzkostné příznaky po zaléčení depresivní epizody jsou jedním z největších rizik její progrese (relapsů a rekurence). Včasné rozpoznání a zaléčení je nutné k prevenci vzniku a zhoršování všech komorbidních symptomů a psychosociálních funkcí. Smíšená symptomatologie také zhoršuje spolupráci i odpověď na použitou léčebnou strategii, snižuje šance na dosažení plné remise, zvyšuje riziko suicidálního jednání. Taková situace tudíž vyžaduje postavení jiného léčebného plánu, přidání dalších postupů, přehodnocení výběru 26.–27. 11. 2015 | XII. konference ambulantních psychiatrů

A12

Poznámky

Abstrakta

a dávkování léků. Psychoterapie i farmakoterapie je účinná v léčbě jednotlivých poruch, kombinace může být efektivnější, snažíme se ji tedy využívat i v léčbě komorbidních onemocnění. Cílem léčby musí být remise. V případě nedostatečného účinku léků je z doporučovaných postupů na místě zvýšení dávek na maximální tolerované, poté výměna či kombinace. Medikace musí být podávána minimálně rok. Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a serotoninu a noradrenalinu (SNRI), které bývají voleny na prvním místě kvůli své účinnosti u jednotlivých diagnóz a relativně benignímu profilu nežádoucích účinků, nemusí zdaleka ale vyhovovat všem komorbidním pacientům. KBT je minimálně stejně efektivní, navíc mívá trvalejší efekt i po jejím ukončení, a může tak být úspěšná i v této složité indikaci. Stále ale většinou nejsme schopni jedním lékem či jednou strategií postihnout celou příznakovou oblast komorbidních poruch, celé spektrum symptomů u jednotlivých pacientů. Agomelatin prokázal kromě svého antidepresivního účinku ve studiích u pacientů léčených pro deprese také dobrou efektivitu na úzkostné příznaky; stejně tak na projevy generalizované úzkostné poruchy v krátkodobé i dlouhodobé léčbě. Vzhledem k jeho „duálnímu“ efektu tak můžeme předpokládat jeho širší využití jak v léčbě dalších/komorbidních úzkostných poruch, tak hlavně v eliminaci podstatné části spektra případných zbytkových příznaků deprese, které jsou hlavním rizikovým faktorem progrese tohoto onemocnění.

Agomelatin – více než antidepresivum, pohled na jeho využití v léčbě deprese v průběhu let MUDr. Sylva Racková, Ph.D. Psychiatrická ambulance Třemošná, Psychiatrie s.r.o. V současné době máme k dispozici poměrně široký výběr z antidepresiv s různým mechanizmem účinku. Preparáty se od sebe liší nejen účinností, ale i profilem nežádoucích účinků a schopností ovlivnit různé příznaky depresivní poruchy. I přes velké možnosti ve farmakoterapii poměrně vysoké procento pacientů nedosáhne plné remise. Přetrvávající reziduální příznaky (nejčastěji v oblasti spánku, emocí a kognitivních funkcí) znamenají nejen zhoršenou kvalitu života, ale i vyšší riziko relapsu depresivní poruchy. Agomelatin je nejnovější antidepresivum, které bylo uvedeno na trh v zemích Evropské unie v roce 2009, v České republice je k dispozici od roku 2010 pro léčbu deprese u dospělých pacientů. Jedná se o syntetický analog melatoninu, působí jako agonista melatoninových MT1 a MT2 a antagonista 5-HT2C receptorů. Díky tomuto mechanizmu účinků působí antidepresivně, anxiolyticky, pozitivně ovlivňuje emoce a jejich prožívání. Má vliv na cirkadiánní rytmy u depresivních pacientů, upravuje rytmus spánek/bdění, kolísání depresivní nálady během dne. Díky tomuto receptorovému profilu a synergickému účinku je léčba agomelatinem zatížena nižším výskytem nežádoucích účinků než medikace ostatními běžně užívanými antidepresivy ze skupin SSRI a SNRI. Sdělení se zaměřuje na účinnost agomelatinu v léčbě deprese, zejména však na vliv na spánek, kognitivní funkce, oblast vnímaní a prožívání emocí a následně na kvalitu fungování v běžném životě.

26.–27. 11. 2015 | XII. konference ambulantních psychiatrů

Abstrakta

Symposium Sekce ambulantní péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP MUDr. Erik Herman, Ph.D. čtvrtek / 26. listopadu 2015 / 16.50–18.20 Farmakoterapie, společenská nebezpečnost a podmínky k léčbě MUDr. Simona Papežová Psychiatrická ambulance MUDr. Simona Papežová s.r.o. Ministerstvo zdravotnictví ČR V rámci naší práce se v posledních dvou letech nepoměrně více hovoří o potenciální nebezpečnosti duševně nemocných. Tato skutečnost má přímou souvislost se závažnými trestnými činy, jichž se osoby trpící závažnou duševní poruchou dopustily. Moje sdělení se zabývá tímto tématem z pohledu možných příčin, jejich ovlivnění jak ze strany lékaře, tak ze strany plátců péče i ministerstva zdravotnictví. Zásluhou několika případů, kdy duševně nemocní spáchali trestný čin, zásluhou zaostření médií na toto téma i vlivem vyjádření některých politiků došlo k prohloubení stigmatizace duševně nemocných. Akcelerovaly nepřátelské postoje společnosti k duševně nemocným, kdy představou řešení eliminace násilí páchaného duševně nemocnými je jejich izolace od společnosti, jsou hledána důkladnější zabezpečení, jak zabránit duševně nemocným v tom, aby trestný čin mohli spáchat. Vytratil se pohled na pravou příčinu – duševně nemocný spáchal trestný čin pod vlivem nemoci, kterou je třeba léčit. Duševně nemocný není lotr, který páchá svévolně násilí. Kdyby byl řádně zaléčený, trestný čin by nejspíše nespáchal. Jsou nastaveny podmínky tak, aby bylo možné duševně nemocného léčit? Je to malé procento duševně nemocných, kteří mohou být nebezpeční, řádně léčeno? Na půdě konference ambulantních psychiatrů si můžeme přiznat, že mnozí naši pacienti by mohli být léčeni efektivněji, pokud by podmínky k léčbě byly nastaveny jinak – příznivěji – jak pro ambulantní psychiatry, tak pro naše pacienty. Sdělení poukazuje na úskalí, která musí ambulantní lékař překonávat, aby mohl pacienta adekvátně léčit s ohledem na jeho zdravotní stav, na náhled na léčbu. Bude dokladován posun v přístupu jak zdravotních pojišťoven (některých) v případě léčby vážně duševně nemocných, tak ministerstva zdravotnictví a spravedlnosti. Zdravotnická zařízení neměla nastaveny podmínky pro léčbu tak, aby svým časem, energií i financemi léčbu těchto problematických pacientů nedotovala. Ne každý lékař je ochoten léčit komplikované, finančně nevýhodné pacienty. A domnívám se, že mu to v současné společnosti ani nelze zazlívat. Závěrem bych ráda vyjádřila optimizmus, že sice pomalu, ale přesto dochází k posunu v přístupu k léčbě duševně nemocných – nejen podporou léčby v pacientově přirozeném prostředí (čímž se také zabývá reforma psychiatrické péče v gesci Ministerstva zdravotnictví), ale také zlepšením podmínek pro léčbu, kterou aktuálně navrhuje do úhradové vyhlášky Ministerstvo zdravotnictví, tak i v rámci prvních vlaštovek v přístupu zdravotních pojišťoven. Psychiatři dobře vědí, že pravděpodobnost spáchání trestného činu řádně zaléčeným duševně nemocným je velmi nízká. Za úspěch považuji, že tato myšlenka je v poslední době více slyšet nejen mezi psychiatry, ale i ve státních orgánech, které mají kompetence k postupné změně systému.

Informovat pacienta a jeho příbuzné – kdy a v jaké míře? MUDr. Zdeněk Šolle Patriomonio, Centrum pro rozvoj osobnosti, Praha Příspěvek mapuje všechny informační toky mezi pacientem, psychiatrickým zařízením, rodinou pacienta i společenskými institucemi tak, jak k nim v průběhu léčby dochází. Obsahuje i úvahu, jakou roli hrají informace v léčbě a ve vnímání psychiatrie běžnou populací. XII. konference ambulantních psychiatrů | 26.–27. 11. 2015

Poznámky

A13

A14

Poznámky

Abstrakta

Náhlé příhody v ambulantní praxi MUDr. PhDr. David Vaněk Psychiatrická ordinace Slaný V interaktivní přednášce budou na modelových příkladech prezentovány praktické situace, které v ordinaci běžně řešíme. Často jde o problémy spíše legislativní, formální, byrokratické, nežli odborně medicínské – např. způsobilost k řízení motorových vozidel, držení zbrojního průkazu, svéprávnost, odškodnění trvalých psychických následků úrazu, oznámení trestného činu, nedobrovolná hospitalizace. O možných řešeních budou účastníci hlasovat a následně diskutovat.

Ambulantní psychiatr a jeho pacient v 21. století MUDr. Erik Herman, Ph.D. Psychiatrická ambulance Praha, Psychiatrická klinika 1. LF UK Praha Přestože na prahu 21. století výrazně roste v ČR počet osob, majících zájem o léčbu psychiatrem, prostředky určené na psychiatrickou péči ze zdravotního pojištění stagnují (jsou procentuálně mezi nejnižšími v Evropě). To vede buď k průběžnému zlevnění (omezení) průměrné péče o pacienta nebo k prodloužení čekací doby k ošetření (případně k obému). V porovnání s bouřlivým rozvojem medicínské péče (a ceny za péči) v ostatních lékařských oborech je nutné si klást otázku dalšího vývoje poskytování psychiatrické péče v ČR.

Psychiatrie v gynekologii a porodnictví doc. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. pátek / 27. listopadu 2015 / 9.00–10.30 Psychické poruchy v průběhu těhotenství prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Ženy mohou onemocnět psychickou poruchou v těhotenství nebo mohou být léčeny pro psychické onemocnění dlouhodobě, před plánovaným (nebo neplánovaným) těhotenstvím. V klinické praxi se setkáváme u těhotných žen s psychickými poruchami, které vyžadují léčbu psychofarmaky. K těmto ženám je nutné přistupovat vysoce individuálně. Na jedné straně musíme zvážit rizika, která mohou mít psychofarmaka pro plod, na druhé straně negativní následky neléčené psychické poruchy. Dle dostupných informací novější antidepresiva a atypická antipsychotika mají velmi malý teratogenní potenciál a absolutní riziko je nízké. U klasických stabilizátorů nálady (lithium, valproát, karbamazepin) je riziko teratogenity vyšší. Perinatální toxicita, zahrnující projevy toxicity nebo syndromu z odnětí, obyčejně rychle a bez následků pro dítě odezní. Zatím máme velmi málo údajů o vlivu na další psychický a motorický vývoj dětí, které byly v průběhu těhotenství matky exponovány psychofarmakům.

Premenstruační dysforická porucha a premenstruační syndrom MUDr. Miroslav Hajda Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Premenstruační dysforická porucha je soubor subjektivně nepříjemných tělesných a psychických příznaků vyskytující se u žen v reprodukčním věku na celém světě. Mezi hlavní rysy patří emoční labilita, podrážděnost, dysforie a úzkostné příznaky objevující se během luteální fáze menstruačního cyklu a polevující kolem začátku menstruace nebo těsně po ní. Tato porucha je známa již dlouho, avšak jako nozologická jednotka byla prostudována teprve nedávno, do diagnostických kritérií byla zařazena teprve s vydáním DSM-5. Méně závažnou a zjevně častěji se vyskytující formou je 26.–27. 11. 2015 | XII. konference ambulantních psychiatrů

Účinný v léčbě chorey u Huntingtonovy nemoci Tetmodis® je antidyskinetický přípravek s nejlépe dokumentovanými klinickými důkazy a jednoduchým dávkováním1,2

Základní informace o přípravku: Tetmodis® 25 mg tablety, Složení: 1 tableta obsahuje tetrabenazinum 25 mg a 60,8 mg laktózy. Indikace: Léčba hyperkinetických pohybových poruch s Huntingtonovou choreou. Dávkování a způsob podání: Doporučená počáteční dávka je 12,5 mg/den 1 až 3krát denně. Dávku můžete zvyšovat každý 3. nebo 4. den o 12,5 mg, dokud nedosáhnete optimálního účinku, nebo dokud se nedostaví projevy nesnášenlivosti. Max. denní dávka je 200 mg. Kontraindikace: hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku, používání inhibitorů monoaminooxidázy, výskyt parkinsonismu, deprese, kojení, feochromocytom , nádory závislé na prolaktinu, jako rakovina hypofýzy nebo prsu. Zvláštní upozornění: Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat. Je známo, že může dojít k nežádoucím účinkům závislým na dávce. Patří k nim: zklidnění, deprese nebo výskyt parkinsonismu. Pokud se tyto účinky vyskytnou, měla by se snížit dávka a zvážit přerušení léčby tetrabenazinem, dokud nedoje k vymizení nežádoucích účinků. Opatrnosti je zapotřebí při podávání přípravku Tetmodis® pacientům s poruchou funkce jater. Během léčby tetrabenazinem a po jejím náhlém přerušení byl zaznamenán výskyt zhoubného neuroleptického syndromu. Tetrabenazin způsobuje mírné zvýšení (do 8 msec) u intervalu QT s korekcí podle srdeční frekvence. Interakce: Kombinace s reserpinem a inhibitory MAO. Opatrnosti je zapotřebí při současném podávání s levodopa, nedoporučuje kombinovat s tricyklickými antidepresivy, alkoholem, opioidy, beta-blokátory, antihypertenzivy, hypnotiky a neuroleptiky. Těhotenství a kojení: Přípravek Tetmodis® se v těhotenství nemá podávat, ledaže není k dispozici žádná jiná léčba. Kojení je kontraindikováno. Nežádoucí účinky: deprese, ospalost (při větších dávkách), parkinsonismus. Doba použitelnosti: 3 roky. Farmakoterapeutická skupina: jiná léčiva nervového systému. ATC kód: N07XX06. Uchovávání: Uchovávejte v původním obalu, chraňte před světlem. Velikost balení: obsahující 112 tablet. Držitel rozhodnutí o registraci: AOP Orphan Pharmaceuticals AG 1160 Vienna, Rakousko. Registrační číslo: 27/577/10-C. Datum první registrace/prodloužení registrace: 4.8.2010 / 22.11.2012. Datum revize textu: 23.10.2013. Tetmodis® je vázán na lékařský předpis a hrazen ze zdravotního pojištění. Než přípravek předepíšete, seznamte se, prosím, s plnou preskripční informací. Literatura: 1. Mestre T et al., The Cochrane Collaboration; 2009. 2. Tetmodis®. Souhrn údajů p přípravku, datum revize textu 23.10.2013.

AOP Orphan Pharmaceuticals AG Pod Děvínem 28, 150 00 Praha 5, Česká republika tel.: +420 251 512 947, fax: +420 251 512 946 e-mail: [email protected], www. aoporphan.cz TET01-15CZ

A16

Poznámky

Abstrakta

potom premenstruační syndrom. Odhadovaná prevalence poruchy je od 1,6 do 5,8 %. Etiologie premenstruační poruchy není zatím zcela objasněna. Dříve zvažovaná teorie hormonální dysregulace se ukázala být spíše nepravdivou. Ve spojitosti s premenstruační dysforickou poruchou se aktuálně mluví nejvíce o poruchách serotoninu na úrovni centrální nervové soustavy. Tuto teorii také podporují dosavadní slibné výsledky léčby antidepresivy ze skupiny SSRI. Správná diagnostika a cílená léčba v ambulantní praxi může významným způsobem přispět ke zvýšení kvality života pacientek s premenstruační dysforickou poruchou.

Akutní stavy v psychiatrii prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. pátek / 27. listopadu 2015 / 11.00–12.30 Neklid pacienta a jeho řešení prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D. Národní ústav duševního zdraví Klecany 3. lékařská fakulta UK Praha Akutní neklid a agitovanost jsou behaviorálními komplikacemi celé řady psychiatrických poruch. Jedná se buď o náhlý akutní nebo protrahovaný stav, který představuje riziko pro okolí, včetně pacienta a zdravotnický personál. Cílem intervencí u akutně agitovaného pacienta je co nejrychlejší zklidnění, snížení pravděpodobnosti poškození sebe nebo ostatních, umožnění provedení diagnostických procedur, zmírnění příznaků psychózy a minimalizace nutnosti použití omezovacích prostředků. V terapii se kombinují nefarmakologické a farmakologické přístupy, včetně fyzického omezení. Fyzické omezení (použití kurtů) lze použít pouze v případě, že nemocný představuje bezprostřední nebezpečí sobě nebo pro ostatní a v situaci, kdy ostatní méně restriktivní prostředky selhávají. Omezení je obvykle časově limitované (2–4 hodiny), za průběžného monitorování základních funkcí a pečlivé dokumentace. Fyzické omezení lze použít k zahájení farmakoterapie a základnímu vyšetření. Kontraindikací izolace nebo omezení v lůžku může být závažný tělesný stav nemocného. Pro farmakologickou léčbu akutní agitovanosti jsou vhodné léčivé přípravky disponující vysokou mírou schopnosti zklidnění pacienta a relativně dobrou snášenlivostí. Důležitým parametrem je krátký čas do dosažení maximální plazmatické koncentrace – obvykle do 60 minut. To vyžaduje většinou, ale ne vždy, parenterální způsob podání farmaka. Podání léků je kontraindikované u nemocných s úrazem hlavy. Tzv. rychlá trankvilizace spočívá v opakovaném podání dávek antipsychotika v krátkých, zpravidla půlhodinových až hodinových intervalech. Alternativou parenterální aplikace antipsychotik může být podání jiných lékových forem (roztok, rychle rozpustné tablety), zahájení léčby vysokými dávkami antipsychotik anebo elektrokonvulzivní terapie. Nově je k dispozici také inhalační forma aplikace pro léčbu neklidu (loxapin). K farmakoterapii akutní agitovanosti používáme antipsychotika první generace (A1G), antipsychotika druhé generace (A2G) a benzodiazepiny (zejména u alkoholové etiologie neklidu). Pokud není iniciální dávka antipsychotika dostatečně účinná v léčbě agitovanosti, lze zvážit kombinaci s benzodiazepiny. Kontrolované studie i klinická praxe prokázaly větší účinnost a nižší incidenci EPS při kombinaci benzodiazepinů a antipsychotik než při monoterapii. Preferujeme vysoce účinné benzodiazepiny s krátkým poločasem vylučování. Výhodou klasických antipsychotik je spolehlivý antipsychotický účinek, sedativní efekt při použití vyšších dávek a dlouholetá zkušenost s jejich používáním. Mezi nevýhody patří riziko vzniku akutní dystonie, akatizie, hypotenze nebo neuroleptického maligního syndromu. A2G v intramuskulární formě olanzapin, aripiprazol a ziprasidon jsou při léčbě akutní agitovanosti srovnatelně účinné a lépe snášené než chlorpromazin a haloperidol. Podpořeno projekty AZV ČR 15-28998A, PRVOUK P34 a NUDZ č. CZ.1.05/2.1.00/03.0078, z Evropského fondu regionálního rozvoje.

26.–27. 11. 2015 | XII. konference ambulantních psychiatrů

Abstrakta

Suicidalita, farmakoterapie a psychoterapie prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého Suicidální impulzy a suicidální chování vyplývají z emocionálně nesnesitelného pocitu psychické trýzně a kognitivního zúžení, které brání nalezení cesty z prožívaného stresu. Tedy v situaci, kdy došlo k selhání zvládacích mechanizmů osobnosti. Se zvýšeným rizikem suicidálního chování souvisí zejména pocity bezmoci a beznaděje. Častá je touha uniknout do klidu, volání o pomoc v nesnesitelné situaci, někdy taky říci světu, že křivdil. Motivy jsou různé, někdy více, někdy méně pochopitelné, většinou velmi osobní. Suicidiem jsou nejvíce ohroženíi lidé trpící afektivní poruchou, schizofrenií a lidé závislí na psychoaktivních látkách. K rizikovým faktorům suicidálního chování patří vysoký věk, tělesná bolest, chronické a omezující tělesné onemocnění, osamělé žití, mužské pohlaví a suicidální chování v anamnéze. Předcházet suicidálnímu chování lze psychoterapeuticky i farmakologicky. Látky s přímým antisuicidálním psůobením jsou lithium a klozapin. Sekundárně působí antisuicidálně i antidepresiva, zejména tam, kde je vysoká suicidalita podmíněna depresí.

Právní novinky v ambulanci pschiatra JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. pátek / 27. listopadu 2015 / 13.30–14.00 Právní novinky v ambulanci psychiatra JUDr. Ing. Lukáš Prudil, Ph.D. AK PRUDIL a spol., s.r.o., Brno Příspěvek bude zaměřen na možnosti nedobrovolné léčby psychiatrických pacientů. Pozornost bude věnována nejen oblasti trestně právní, ale i oblastem dalším s důrazem na to, zda lze přinutit pacienta k léčbě předtím, než začne ohrožovat sebe nebo své okolí.

XII. konference ambulantních psychiatrů | 26.–27. 11. 2015

Poznámky

A17

PSYCHIATRIE PRO PRAXI ;,,NRQIHUHQFHDPEXODQWQâFKSV\FKLDWUĔ 26.–27. listopadu 2015, Clarion Congress Hotel Olomouc Pořadatel: Společnost Solen, s. r. o., ve spolupráci s OS ČLK

G E N E R Á L N Í PA R T N E Ř I

PA R T N E Ř I

Alien technik s.r.o. AOP Orphan Pharmaceuticals AG – organizační složka Berlin-Chemie/A.Menarini Ceska republika s.r.o.

MEDA Pharma s.r.o. MeDitorial, s.r.o. Pfizer, spol. s r.o. Practicus s.r.o.

ELI LILLY ČR, s.r.o.

Qpharma s.r.o.

EMITOS, spol. s r.o. INSTITUT PSYCHOLOGICKÝCH SLUŽEB, S.R.O.

Sandoz s.r.o. sanofi-aventis, s.r.o.

Janssen-Cilag s.r.o. Lundbeck Česká republika s.r.o.

TIZZI spol. s r.o.

M E D I Á L N Í PA R T N E Ř I

Pořadatelé děkují uvedeným firmám za spoluúčast na finančním zajištění kongresu

9tFHQHQDV\FHQpPDVWQpN\VHOLQ\DQHXURSV\FKLDWULFNpSRUXFK\ IJDGDYò]NXPńGRND]XMHŎHYRUJDQLVPXRVREV$'+'0LWFKHOO6WHYHQV  5LFKDUGVRQ  &KHQ  $QWDOLV  &ROWHU   G\VOH[Lt 5L FKDUGVRQ VSRUXFKDPLDXWLVWLFNpKRVSHNWUD%HOO9DQFDVVHO  GHSUHVHPL0DHV$GDPV3HHW(GZDUGV DVFKL]RIUHQLt 3XUL NRH[LVWXMtQHGRVWDWN\QHQDV\FHQòFKPDVWQòFKN\VHOLQ7\WRIDNWRU\ VH þDVWR SURMHYXMt X MHGQp RVRE\ QHER X QČNROLND þOHQń URGLQ\ ] QtŎ MHGLQHF SRFKi]t5L]LNRYpIDNWRU\PRKRXEòWVSRMHQpVQDUXĺHQòPPHWDEROLVPHPQH QDV\FHQòFKPDVWQòFKN\VHOLQIJDGDVWXGLtQD]QDþXMHŎHSRUXFK\PHWDEROLVPX PDVWQòFKN\VHOLQVNXSLQ\RPHJDPRKRXVRXYLVHWVYòVN\WHPSRUXFKXþHQt SRUXFKFKRYiQtDSRUXFKQiODG

Vícenenasycené mastné kyseliny 9tFHQHQDV\FHQpPDVWQpN\VHOLQ\MVRXQH]E\WQpSURVSUiYQRXþLQQRVWOLGVNpKR WČOD]HMPpQDPR]NXDPXVtEòWGRGiYiQ\YHVWUDYČ9tFHQHQDV\FHQpPDVWQp N\VHOLQ\VHKUiYDMtYQDĺHPRUJDQLVPXYtFHGńOHŎLWòFKIXQNFtSijHGHYĺtPYQHU YRYpVRXVWDYČ0LPRMLQpMVRX]RGSRYČGQp]D  EU]GČQtDSRSWy]\QHXURQń6DOHP%D]DQ   LQWHJULWXEXQČþQòFKPHPEUiQ
Preparát eye q®²Y\YiŎHQiNRPELQDFHRPHJD DRPHJDQHQDV\FHQòFKPDVWQòFKN\VHOLQ VSURNi]DQòP~þLQNHP H\HTMHGRSOQČNVWUDY\NWHUòMHPRŎQpSRGiYDWGČWHPDGRVStYDMtFtPVSijt]QD N\SRUXFK\SR]RUQRVWLVRXVWijHGČQtK\SHUDNWLYLW\LPSXO]LYLW\DVRSRŎGČQtPYH YòYRMLijHþLH\HTMHMHGLQòPGRSOħNHPVWUDY\MHKRŎ~þLQQRVWSijLVQLŎRYiQtQHGR VWDWNXSR]RUQRVWLDVSHFLILFNòFKSRUXFKXþHQtDFKRYiQtMHSRWYU]HQiUDQGRPL]R YDQòPLSODFHEHPNRQWURORYDQòPLVWXGLHPL5LFKDUGVRQ6LQQ6LQQ -RKQVRQ-RKQVRQ3DUOHWWD H\HTMHVSHFLiOQtNRPELQDFt QHQDV\FHQòFKPDVWQòFKN\VHOLQRPHJD(3$RPHJD'+$DRPHJD*/$

3ijtSDG\NG\MHPRŎQpSRGiYDWH\HT® QD]iNODGČSURYHGHQòFKNOLQLFNòFKVWXGLt H\HTMHPRŎQpSRGiYDWGČWHPGRVStYDMtFtPDGRVSČOòP YSijtSDGHFKYòVN\WX  SRUXFKSR]RUQRVWL  SRUXFKVRXVWijHGČQt  SRUXFKFKRYiQt  RSRŎGČQtYHYòYRMLijHþL  G\VOH[LH  K\SHUDNWLYLW\  LPSXO]LYLW\  DJUHVLYQtKRFKRYiQt

9òKRG\SRGiYiQtH\HT®QD]iNODGČ SURYHGHQòFKNOLQLFNòFKVWXGLt  Yò]QDPQpVQtŎHQtSRUXFKSR]RUQRVWLLPSXO]LYLW\DK\SHUDNWLYLW\  VQtŎHQtH[FLWDFHDOHSĺtVFKRSQRVWVRXVWijHGLWVH  ]OHSĺHQtYHYòYRMLijHþLXPDOòFKGČWt  ]OHSĺHQtĺNROQtFKYòVOHGNńYREODVWLþWHQtDSVDQt  VQtŎHQtDJUHVLYQtKRFKRYiQt  VQtŎHQtSRþWXH[FHVńVSRMHQòFKVSRUXFKRXFKRYiQt  ]YòĺHQtVHEHGńYČU\DVHEHYČGRPt

3RSLVGRSOħNXVWUDY\H\HT® 8QLNiWQtVORŎHQt ² 9òUREHN MH VSHFLiOQt NRPELQDFt PDVWQòFK N\VHOLQ RPHJD (3$ RPHJD '+$DRPHJD*/$ ² H\HTREVDKXMHQHMY\ĺĺtPRŎQòSijLUR]HQòSRPČU(3$'+$ ² 2PHJD(3$]SRPDOXMHXYROħRYiQtVWUXNWXUiOQtFKPDVWQòFKN\VHOLQ]EXQČþ QòFKPHPEUiQQHUYRYòFKEXQČNDSRGSRUXMHVSUiYQRXþLQQRVWPR]NX ² 2PHJD'+$MH]iNODGQtPVWDYHEQtPSUYNHPYĺHFKQHUYńDEXQČNDMHGń OHŎLWiSURVSUiYQòYòYRMPR]NX ² 2PHJD*/$LQKLEXMH]iQČWOLYpSURFHV\YQHUYRYòFKEXħNiFKDMHSUHNXU]R UHPRPHJD$$NWHUiMHGńOHŎLWiSURVSUiYQòUńVW ² .RPELQDFHRPHJDDRPHJD]DMLĺľXMHMHMLFKY\YiŎHQpY\XŎLWtYPHWDEROLF NòFKGUDKiFKPDVWQòFKN\VHOLQ 9\ĺĺtELRORJLFNiY\XŎLWHOQRVW ² 0DVWQp N\VHOLQ\ Y MHMLFK SijLUR]HQp IRUPČ WULJO\FHULGń MVRX RUJDQLVPHP OpSH SijLMtPDQpQHŎPDVWQpN\VHOLQ\YHIRUPČHW\OHVWHUń'\HUEHUJ  ² 2PHJD*/$]SXSDONRYpKRROHMHPiîY\ĺĺtELRORJLFNRXDNWLYLWXQHŎRPH JD*/$]ROHMHEUXWQiNXOpNDijVNpKR+RUURELQ  %H]SHþQRVW ² 1HREVDKXMHWR[LQ\DĺNRGOLYpOiWN\ ² 6SHFLiOQtSURFHVþLĺWČQtDQiVOHGQpUR]ERU\QH]iYLVOòPLODERUDWRijHPL]DMLĺľXMt ŎHH\HTVSOħXMHQHMY\ĺĺtVWDQGDUG\þLVWRW\VWDQRYHQp(8D:+2 ² 1HREVDKXMH NRQ]HUYDþQt OiWN\ XPČOi EDUYLYD XPČOi VODGLGOD FXNU NDVHLQ OHSHNYLWDPLQ\$D'

'RVWXSQpIRUP\ 7HNXWiIRUPDYKRGQiSURGČWLRGURNX.GLVSR]LFLYHGYRXSijtFKXWtFKSijtURGQt YDQLONDSijtURGQtFLWUyQQHREVDKXMtXPČOiGRFKXFRYDGOD  7RERON\SURGČWLRGOHWDGRVSČOp9HOLNRVWWREROHNMHX]SńVREHQiSURVQDGQp SRO\NiQt 'RSOQČNVWUDY\H\HTMHMHGLQòPSijtURGQtPSUHSDUiWHPV~þLQQRVWtSURNi]DQRXUDQGRPL ]RYDQòPL SODFHEHP NRQWURORYDQòPL VWXGLHPL 5LFKDUGVRQ  6LQQ  6LQQ  -RKQVRQ-RKQVRQ3DUOHWWD 

'DOĺtLQIRUPDFH4SKDUPDVUR 2W2VWUþLOD ýHVNp%XGČMRYLFH ZZZH\HTF] ZZZTSKDUPDF] LQIR#TSKDUPDF]