VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Metodika výuky lyžování dětí a práce lyžařských škol v Peci pod Sněžkou

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Metodika výuky lyžování dětí a práce lyžařských škol v Peci pod Sněžkou

Bakalářská práce

Autor: Hana Gumuláková Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Fuchs Jihlava 2012

Metodika výuky lyžování dětí a práce lyžařských škol v Peci pod Sněžkou

Copyright © 2012 Hana Gumuláková

Anotace GUMULÁKOVÁ Hana: Výuka lyžování a práce lyžařských škol v Peci pod Sněžkou. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Jaromír Fuchs. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. Předmětem bakalářské práce je podat metodiku výuky lyžování dětí předškolního věku tak, aby podle ní byli rodiče schopni naučit své dítě lyžovat bez pomoci profesionální výuky. Dále se práce zabývá srovnáním lyžařských škol v Peci pod Sněžkou pro účely zmapování nabídky služeb výuky lyžování. Teoretická část se věnuje seznámení se s problematikou lyžování a lyžařských škol a přibližuje profil vhodného lyžařského instruktora. Praktická část je tvořena zejména vlastními zkušenostmi. Zabývá se lyžařskou metodikou, kde popisuje základní lyžařské prvky. Dále porovnává lyžařské školy za účelem zjištění nabídky lyžařských škol v Peci pod Sněžkou. Klíčová slova Lyžování. Metodika. Lyžování. Lyžařská škola. Lyžařský instruktor. Abstract GUMULÁKOVÁ Hana: Methodology of teaching skiing and work of ski schools in Pec pod Sněžkou. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis supervizor Mgr. Jaromír Fuchs. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2012. Subjekt of thesis is to provide a method of ski instruction of preschool children in a way that according to her parents were able to teach their child ski without the help of professional ski instruction. The thesis deals with the comparison of ski schools in Pec pod Sněžkou for the purpose of mapping the service offerings of ski instruction. The theoretical part introduce skiing, ski school and suitable profile of ski instruktor. Ski deals with the metodology, which describes the basic element sof skiing. Also compares skischool from different perspectives in order to determine offer ski schools in town. Keywords Skiing. Metodology of skiing. Ski school. Ski instruktor.

Poděkování Na

tomto

místě

bych

chtěla

poděkovat

vedoucímu

bakalářské

práce

Mgr. Jaromíru Fuchsovi za spolupráci a pomoc při sestavování vhodného postupu při tvorbě bakalářské práce na téma, které je mi velice blízké. Dále děkuji všem respondentům, kteří při výzkumu byli ochotni se mnou spolupracovat a přispěli tak k provedení této práce. Velký dík patří Bc. Lence Němcové a Mgr. Ivaně Gumulákové, které mi poskytly cenné informace a se zájmem a snahou se mi snažily pomoct.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne

...................................................... Podpis

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 9 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 11 1.1 Stručná historie lyžování ...................................................................................... 11 1.2 Osobnosti lyžování ............................................................................................... 13 2 Pec pod Sněžkou.......................................................................................................... 14 2.1 Aktivity v Peci pod Sněžkou ................................................................................ 15 2.2 Asociace profesionálních učitelů lyžování - APUL ............................................. 15 3 Lyžařské školy ............................................................................................................. 17 3.1 Lyžařská škola ano či ne? ..................................................................................... 17 3.2 Jak si vybrat lyžařskou školu ................................................................................ 17 3.3 Skupinová versus individuální výuka ................................................................... 19 3.4 Přítomnost rodičů při výuce .................................................................................. 20 3.5 Osobnost instruktora ............................................................................................. 21 4 Vybavení ...................................................................................................................... 22 4.1 Jednotlivé vybavení .............................................................................................. 23 5 Průběh výuky ............................................................................................................... 27 5.1 Úvodní hodina....................................................................................................... 27 5.2 Výběr místa setkání a místa výuky ....................................................................... 28 5.3 Ukončení hodiny ................................................................................................... 29 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 30 6 Lyžařské školy ............................................................................................................. 30 6.1 Srovnání středisek ................................................................................................. 31 6.1.1 Dle cen ........................................................................................................... 31 6.1.2 Dle půjčoven/den ........................................................................................... 32 6.1.3 Dle nabídky pro děti ...................................................................................... 32 6.1.4 Dětská zimní liga AUPL ............................................................................... 32 6.1.5 Vyhodnocení .................................................................................................. 33 7 Metodika lyžování ....................................................................................................... 34 7.1 Úvod do výuky lyžování ....................................................................................... 34 7.1.1 Rozcvička ...................................................................................................... 35 7.1.2 Základní sjezdový postoj ............................................................................... 37 7.1.3 Jízda v pluhu .................................................................................................. 38 7.1.4 Jízda na vleku ................................................................................................ 39 7.1.5 Oblouk v pluhu .............................................................................................. 40 7.1.6 Oblouk z přívratu vyšší lyží........................................................................... 41 7.2 Jak být dobrým instruktorem ................................................................................ 42 8 Výzkum – dotazníkové šetření .................................................................................... 44 8.1 Vyhodnocení dotazníku ........................................................................................ 62 9 Rozhovor s lyžařskými školami .................................................................................. 63 Závěr .................................................................................................................................... 67 Informační zdroje ................................................................................................................ 69 Seznam obrázků............................................................................................................... 71 Seznam grafů ................................................................................................................... 71 Seznam tabulek ................................................................................................................ 71 Příloha.................................................................................................................................. 72

8

Úvod Lyžování. Fenomén dnešní doby. Již od pradávna je považováno za jeden z nejstarších způsobů dopravy a v současnosti se stal jedním z nejoblíbenějších sportovních odvětví. Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala kvůli mému velkému zájmu o lyžování. Na lyžích jsem poprvé stála již v pěti letech a dnes působím jako lyžařský instruktor v Peci pod Sněžkou v Krkonoších. Díky tomu je významná část práce napsána z mých vlastních zkušeností a poznatků získaných v praxi. Publikací právě na toto téma je málo. Nejvhodnějšími jsem shledala výukové materiály APUL, lyžařské příručky a jak jsem se již zmínila, vlastní zkušenosti. Cíl práce nazvaný „Jak být dobrým instruktorem“ jsem zvolila zejména z důvodu, že lyžařské školy mají největší klientelu právě v dětech, které jsem si zvolila jako předmět výuky. Pojala jsem to jako výzvu ukázat dítěti sport, který pro něho může být zábavou po celý život. Právě k dosažení tohoto cíle vytvořím tzv. knowhow. Právě děti jsou důležitým prvkem cestovního ruchu a budoucího lyžování. Děti jsou velice specifičtí klienti a je zapotřebí s nimi jednat jinak, než s dospělými. Je s nimi těžší práce, zejména když je dítě závislé na rodiči a odmítá bez jeho přítomnosti cokoli dělat. Na druhou stranu když instruktor začíná s dítětem, které na lyžích nikdy nestálo a po týdnu zvládne veškeré metody, které po celou dobu výuky cvičili, pocit z dobře odvedené práce za to stojí. V dnešní době je v každém lyžařském středisku minimálně jedna lyžařská škola naprostou samozřejmostí a stále více lidí využívá služby lyžařských škol zejména proto, že lyžařské styly a techniky se stále vyvíjejí a zdokonalují. Působí zde profesionálně vyškolení instruktoři, kteří prošli minimálně kurzem APUL skupiny C, což znamená základní kurz výuky lyžování. Ti vědí, jak s dítětem jednat, jakým způsobem ho přimět ke kázni a znají způsoby, jak je co nejlépe naučit lyžovat.

Dalším mým cílem je vyložení vybraných metodických stylů lyžování tak, aby je mohli využít i rodiče, kteří se rozhodnou naučit své děti lyžovat sami a přitom nemají velké

9

zkušenosti. Dále bude práce vhodná pro nové lyžařské instruktory, kteří budou při svých začátcích potřebovat nahlédnout do zjednodušených výukových materiálů. Poslední část mé práce se zabývá srovnáním lyžařských středisek v Peci pod Sněžkou a snahou je zjistit, které z nich je nejvhodnější pro výuku.

10

TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Stručná historie lyžování

Ve vývoji techniky lyžařských disciplín docházelo a stále ještě dochází k různým jejím výkladům a aplikacím. Přesto se v historii lyžování zřetelně vyčleňují dvě zcela odlišné etapy. První etapa – předsportovní – začíná objevem lyží ve střední době kamenné a končí v polovině minulého století, kdy byly v roce 1843 uspořádány v norském Trömso první lyžařské závody. Lyže tehdy sloužily především k nezbytným lidským činnostem, jako byl lov, překonávání vzdáleností, doprava i válečné boje. Je patrné, že lyžování bylo rozšířeno pouze v klimaticky chladných oblastech, jakými jsou arktické a subarktické severní okraje kontinentů Ameriky, Evropy a Asie. Druhá etapa – sportovní začíná v polovině minulého století a trvá dodnes. Lyže jsou používány k rekreaci a sportu. Moderní sportovní lyžování bylo zpočátku omezeno pouze na Skandinávii, kde nejznámější oblastí byla provincie Telemark, jejíž obyvatelé – prostí sedláci, lesní dělníci, myslivci a policisté – mají zásluhu na rozvoji lyžařské techniky, která znamenala revoluční zvrat od primitivního způsobu lyžování k jeho moderním formám. Zhruba za posledních sto let se lyžování rozšířilo do všech světadílů. Vývoj alpského lyžování procházel odlišnými etapami, kterým vždy dominovala konkrétní lyžařská škola. Pod tímto pojmem si představujeme způsob výuky jízdy na lyžích, charakteristický určitými typickými prvky [1]. Norská škola V roce 1865 v Norsku vydává generál Werheland první lyžařskou příručku a v roce 1870 zakládá závodník Noheim v Kristanii „norskou školu“. Obě tyto události na dlouhou dobu poznamenaly vývoj lyžařské techniky. Hlavní přínos této školy spočíval především ve zdokonalování techniky sjíždění a zatáčení. Na rozdíl od svých předchůdců dokázali Telemarčané jezdit ve vzpřímeném postoji a lyže se naučili ovládat jen pomocí dvou holí a pohybů dolních končetin. Postupně vyvinuli dva způsoby zatáčení na lyžích – telemark a kristianii a jim přizpůsobili tvar lyží, nazvaný telemarský. Z Norska se pak rozšířilo 11

lyžování nejen do celé Evropy, ale i do Ameriky a Austrálie. Velice významný byl ekonomicko-společenský rozmach horských oblastí, rozvoj turistiky, vliv polárního badatele Fridjofa Nansena a jeho výpravy napříč Grónskem, působení norských vystěhovalců a studentů v zahraničí. Lilienfeldská škola Roku 1896 vydává třebíčský rodák Matthias Zdarsky v Hamburku knihu Alpská (Lillienfeldská) lyžařská technika, kterou považujeme za nejvýznamnější dílo předválečné lyžařské literatury. Zdarsky založil také první alpskou lyžařskou školu, tzv. Lilienfeldskou. Zkrátil dlouhé norské lyže na 190-220 cm, odstranil žlábek a zkonstruoval vlastní vázání. Charakteristickým prvkem byla opět jízda s jednou holí. Tato hůl byla silná, téměř dvoumetrová, opatřená kovovým hrotem. Sloužila jako opora při chůzi, zatáčení, brzdění. Základem Zdarského techniky byla jízda v přívratném postavení lyží (oblouky v pluhu a přívratné oblouky) s využitím jedné hole jako opory. Zdarský kladl důraz na správný postoj. Vystihl důležitost předsouvání odlehčené lyže, zdůrazňoval jízdu v terénu a nácvik přejezdu přes muldy a boule. Jeho technika jízdy byla návodem, jak bezpečně zvládnout strmé alpské svahy. Stala se základem přívratné techniky. Měl mnoho následovníků, ale i mnoho odpůrců. Nakonec čas ukázal jeho přínos a význam a právem mu náleží přezdívka „otec lyžování“. Bilgeriho škola Vývoj alpského lyžování před 1. světovou válkou dále ovlivnil Rakušan Georg Bilgeri, který převzal z norské školy jízdu se dvěma holemi, telemarský tvar lyží, telemark a kristianii. Vylepšil Zdarského přívratný oblouk a jeho vázání. Obohatil jízdu o řadu nových variant oblouků. Bilgeriho jízda se vyznačovala dynamikou a větší rychlostí. Zavedl v širším měřítku „tulení pásy“, usnadňující stoupání a zdokonalil mazání. Jeho škola je výsledkem syntézy „norské“ a „lilienfeldské“ školy. Školy s rotační technikou Teoretické základy nové techniky, která obsahovala rotační prvky, zpracoval F.Hoshek a publikoval spolu s F. Wolfgangem v knize „Das natürliche Schwungfahren auf Schiern“. Hoshekova technika spočívala v komplexnosti pohybů, ve šroubovitém otáčení těla a ve zdůrazněném odlehčení lyží vertikálním pohybem těžiště. Největší jeho zásluhy však

12

spočívají v dokonale propracovaném postupu při nácviku, který vycházel z přirozených a účelných pohybů [2].

1.2 Osobnosti lyžování

Mathias Zdarsky Průkopník a zakladatel alpského lyžování, rodák z Kožichovic u Třebíče Mathias Zdarsky se narodil 24. února 1856. Působil na Jihlavském gymnáziu a později na školách v Mnichově a Curychu. Po studiích se usadil na statku v Lilienfeldu v Dolních Rakousích a začal se naplno věnovat lyžování. Roku 1896 vydal knihu Lilienfeldská lyžařská technika, díky ní a také díky tzv. liliefeldskému vázání se zapsal do historie lyžování. V knize se píše o zkušenostech autora, které získal při sjezdech alpských hor na lyžích. Lyže byly dlouhé asi dva metry, měly kovové vázání a byly doplněny bambusovou holí s bodcem [3].

Hannes Schneider Jedná se o významnou postavu dějin lyžování, co se týče techniky. Hannes Schneider je zakladatelem amberské školy a zároveň závodník v oboru běžectví, skokanství a sjezdu. Zavedl lyžařské kurzy, kde začal účastníky třídit dle výkonnostních skupin. Třídění nadále převzaly všechny lyžařské školy světa. Sjížděním v hlubokém podřepu, přívratem a přívratnou kristianií obohatil lyžařskou techniku. Mnozí jeho žáci patřili po dlouhá léta k nejlepším cvičitelům lyžování ve světě. Sám Schneider vyučoval v USA a Japonsku. Roku 1927 založil spolu s A.Luunem významný závod pro sjezdové lyžování ArlbergKandahar. Po propuštění nacisty z vězení založil nejslavnější lyžařskou školu v USA a pokračoval ve svých úspěších, kterých dosáhl během 30letého působení v Arlbergu (1).

13

Georg Bilgeri Zdokonalil lyžařskou techniku Zdarského, když spojil prvky norské a lilienfeldské školy, kterou poté nazval alpskou technikou. Tato technika zaznamenala průlom v novém vázání, při použití stoupacích želez, tuleních pásů s novým upínáním a lyžařskými vosky. Toto vázání bylo celokovové s prodlužovatelnou destičkou pod chodidlem, také mělo pružné péro vepředu a podle velikosti boty se dala nastavit čelist [4].

2 Pec pod Sněžkou Obec Pec pod Sněžkou se nachází v údolí pod nejvyšší horou České republiky. V obci najdeme služby spojené s rekreací a turistickým ruchem – hotely, penziony, obchody, ski servis atd. Celkem se v lyžařském areálu nachází devět vleků. Lyžařský areál se rozkládá v nadmořské výšce 800-1200m. Sníh je zde skoro 5 Obrázek 1 - Areál Pec pod Sněžkou

měsíců v roce.

Nejblíže parkovišti se nacházejí sjezdovky Javor I a Javor II. Zde jsou dvě kotvy. Díky nim se lze vyvézt nahoru a poté lesem přejet k dalším svahům. Nejdelší sjezdovka se jmenuje Hnědý vrch, známá je zejména jako „Bramberk“ a její délka je 1510 m. Na tento svah se lze vyvézt sedačkovou lanovkou, která má přepravní kapacitu 1300 osob za hodinu. Dalšími svahy jsou Zahrádky I. II. a III. Tady se rovněž nachází kotvy, které přepraví v průměru 800 osob za hodinu. Typ vleku Poma nalezneme na menších svazích Klondike. Lyžařské terény jsou oblíbené jak zdatnými lyžaři, tak i rodinami s dětmi, protože je zde výběr z různých obtížností sjezdovek. Na své si zde přijdou také vyznavači snowboardingu. Celou sezonu je tu v provozu snowpark s U-rampou, různými skoky a umělými překážkami. Večerní lyžování je možné na sjezdovce Javor. Jedná se o nejdelší a nejlépe osvětlenou sjezdovku v České republice.

14

Obec se nachází na trase Krkonošské magistrály, odkud se dají podnikat výlety na hřebeny Krkonoš. Například výstup na Sněžku, který je možný si zkrátit přesunem lanovkou na Růžovou horu.

2.1 Aktivity v Peci pod Sněžkou Nejenom sjezdovým lyžování žije Pec pod Sněžkou. Také milovníci běžeckého lyžování, skialpinismu a zimní turistiky si zde přijdou na své. Na Krkonošské magistrále si turisté mohou užít těchto sportů a dalších doplňkových služeb, stejně tak, jako zde naleznou půjčovny vybavení, úschovny zavazadel a servisy. Velkým lákadlem je Relax Park, kde se nachází horská bobová dráha, která je v provozu i v zimě. Na vrchol ve výši 900m se lze přepravit vlekem na dvojmístném bobu, který dosahuje rychlosti až 40 km/h. V některých místech se lze dostat až 8 metrů nad zem. Pro milovníky nevšedních sportů je zde snowtubing – Jízda v ledovém korytu na gumovém člunu. Tento sport je, jako i ostatní, závislý na sněhových podmínkách. Dále se lze zúčastnit různých vyhlídkových jízd, jízdy kočárem taženým koňmi, vyjížďky se psím spřežením, na koních nebo v rolbách.

2.2 Asociace profesionálních učitelů lyžování - APUL Vzdělávání profesionálních učitelů lyžování v České republice zastřešuje Asociace profesionálních učitelů lyžování (dále jen APUL). Asociace byla založena v roce 1993 a v témže roce byla přijata na kongresu v Nizozemsku do ISIA. Systém vzdělávání učitelů lyžování APUL respektuje a dodržuje veškerá pravidla mezinárodní organizace ISIA. APUL velmi úzce spolupracuje s Rakouským svazem profesionálních učitelů lyžování, zejména z Tyrolska. Od Alpských metodik se odvíjí i metodika a systém výuky v komerčních školách u nás. I když pro tvorbu „naší“ metodiky využíváme nejvíce spolupráce s výše uvedeným rakouským svazem, není to zdaleka jediná půda, na které si vyměňujeme důležité informace. Získané poznatky později zpracováváme tak, aby metodika co možná nejvíce odpovídala celosvětovému standardu a plně uspokojovala potřeby komerčních lyžařských škol nejen u nás, ale i v zahraničí, kde stále více absolventů našich kurzů úspěšně pracuje. Používanou metodiku výuky lyžování je třeba chápat jako ucelený metodický systém, 15

obsahující výuku sjezdového lyžování od úplného začátku, kdy se žáci učí používat lyžařskou výzbroj a výstroj a základní lyžařské dovednosti, až po sportovní jízdu v hlubokém sněhu, v boulích a také jízdu v neupraveném terénu a závodní lyžování. V rámci vzdělávání učitelů lyžování je pak celá metodika výuky rozložena do několika na sebe navazujících kurzů, které svým obsahem a hodinovou dotací splňují veškeré požadavky ISIA, potažmo EU. Smyslem existence APUL je tak především vzdělávání učitelů lyžování, ale také zlepšování materiálních a pracovních podmínek učitelů a zvýšení prestiže výuky lyžování u nás i ve světě. Úkolem Asociace profesionálních učitelů lyžování je rovněž sdružovat jednotlivé učitele lyžování, kteří vykonávají tuto práci jako své povolání a všestranně prosazovat a hájit jejich zájmy. ISIA Jednotlivé národní svazy profesionálních učitelů lyžování zastřešuje Mezinárodní asociace lyžařských instruktorů – ISIA (International Ski Instructors Association). ISIA byla založena v roce 1959 a jejími členy je více než 30 národních organizací z celéhosvěta. APUL je zástupcem České republiky v ISIA [5].

16

3 Lyžařské školy 3.1 Lyžařská škola ano či ne? Mezi lidmi jsou zastánci i odpůrci lyžařských škol. Zastánci tvrdí, že se dítě musí naučit lyžovat od profesionála, oproti tomu odpůrci nechtějí utrácet peníze za školu, kdy sami lyžovat umí. Výhody a nevýhody lyžařské školy Výhody Výuka probíhá dle nejnovějších metod

Nevýhody Dítě je svěřeno neznámé osobě, může se bát a nespolupracovat

V LŠ učí profesionálně vyškolení

Za LŠ se musí platit – finanční náročnost

instruktoři, mají pomůcky pro výuku Instruktor je cizí osoba, dítě ji bude více

Rodiče svěřují dítě cizí osobě – musí

respektovat a poslouchat

instruktorovi důvěřovat

Instruktor musí mít trpělivost, na dítě

Rodič se přímo neúčastní výuky, což může

nebude křičet

být problém

Tabulka 1 - Výhody a nevýhody lyžařské školy

3.2 Jak si vybrat lyžařskou školu Výběr lyžařské školy je velmi důležitý. Nejenom, že rodiče za výuku platí peníze, ale také jim svěřují do péče dítě, což obnáší zodpovědnost a hrozí určitá rizika. Při výběru bychom měli mít jasno, co od lyžařské školy očekáváme. Chceme, aby dítě bylo během dvou dnů schopno sjet červenou sjezdovku, a při tom bude schopné po týdnu teprve plužit. Výsledky závisí na kvalitách školy, respektive instruktora, ale také na žákovi a jeho aktivitě, snaze a schopnostech. Při výběru tedy musíme vědět, jaké jsou naše reálné lyžařské ambice a kam se chceme dopracovat ve výuce. Zda nám stačí naučit se základy, nebo chceme být mistři v carvingu. 17

U dětí je to obtížnější, protože instruktor musí vycítit chvíli, kdy je toho na dítě hodně a uznat, zda má smysl ve výuce pokračovat, nebo nechat další lekce na příští dny. Občas rodiče za každou cenu chtějí investované peníze využít jak jen je to možné a nehledí na přetížení a únavu dítěte. Vždy by se měl brát ohled v první řadě na dítě a jeho možnosti. Dále si musíme určit, kolik času chceme výuce věnovat. Zda stačí hodina dopoledne, hodina odpoledne, nebo zabezpečit výuku po celý den, nebo jako další možnost nechat rozvržení na instruktorovi. Jeden z předních faktorů, které ovlivňují rozhodnutí rodičů na délku výuky, jsou peníze. Měli bychom mít představu, kolik peněz jsme ochotni do výuky investovat. Školy zveřejňují klasické ceníky, ale nikdy není na škodu se o cenách pobavit s někým odpovědným, aby nevznikala nedorozumění a nepříjemnosti. Je vhodné si zjistit úroveň instruktorů, jejich licence, certifikáty a zkušenosti. Lepší je se informovat, než promarnit čas a peníze neefektivní výukou. Hodně o škole prozradí první dojem. Přístup pracovníka v kanceláři při vyřizování lekcí může ovlivnit celý náš pohled na školu. Proto, jsou-li nesympatičtí již pracovníci zprostředkovávající výuku, není to dobrá známka školy. V neposlední řadě by škola měla vlastnit certifikát o členství v některém z profesních sdružení, jako např. ve výše zmíněném APUL. Je to známka kvality a spolehlivého přístupu. Lyžařská škola by také měla disponovat vlastní dětskou lyžařskou školkou a dětským vlekem a hřištěm. Jeden z ukazatelů kvalitní školy je také způsob, jakým se škola prezentuje a představuje nabízené služby. Pokud je propagovaná a má vhodnou nabídku, je to jeden z ukazatelů, že se jedná o vhodnou školu. Není to ovšem pravidlem. Závěrem lze říci, že zřejmě nejosvědčenější výběr vždy závisí na referencích přátel či příbuzných. Má-li někdo kladné nebo záporné zkušenosti s určitou lyžařskou školou a zmíní se o nich dalším zájemcům o výuku, výrazně to ovlivní rozhodování o volbě lyžařské školy. Proto by se každá škola měla chovat vždy tak, aby již při prvním setkání s klientem působila sympaticky a věrohodně a aby se klient rád vracel a také doporučoval a tím tvořil dobré jméno školy. 18

3.3 Skupinová versus individuální výuka Na tyto dva typy výuky je více pohledů. Z pohledu rodiče je rozhodně nejlepší individuální výuka. Dítěti je věnována stoprocentní pozornost a péče a nemusí se brát ohledy na ostatní žáčky. Ovšem z pohledu lyžařské školy je větší zájem o skupinové výuky, protože tento typ zajišťuje větší tržbu. Také záleží na dítěti. Některé se začlení do kolektivu okamžitě, a když vidí, že ostatní děti plní úkoly instruktora, chtějí být stejné jako oni a poslouchají. Jiné zase mají s kolektivem problémy a potřebují speciální jednání a péči. Hovoříme-li o skupinové výuce, jedná se o skupinku 3-15 dětí. Za větší počet instruktor mít zodpovědnost nemůže. Dítě mladší pěti let se nedoporučuje umístit do skupinky, protože ještě není zvyklé se pohybovat v kolektivu mezi ostatními dětmi. Důležité je, aby děti byly na stejné lyžařské úrovni, aby se zabránilo zdržování či k vyřazení slabšího člena z výuky. Z vlastní zkušenosti vím, že když má lyžařská škola slabší období s méně klienty, snaží se udělat vše pro to, aby si každého udržela. Tím pádem utvoří skupinu z naprostých začátečníků a mírně pokročilých a nemůže věnovat všem stejnou pozornost, výuka se zdržuje neznalostí začátečníků a efektivnost se rovná nule. Cvičení díky tomu trvá moc dlouho, ostatní děti se začnou nudit. Při skupinové výuce bychom se měli obávat tzv. lavinového efektu. Děti právě předškolního věku mají velice silné emoce, takže se dokážou smát a v tu samou chvíli plakat. Emoce mohou být pozitivní (smích, nadšení, radost), ale zároveň negativní (křik, pláč, agrese). Děti se velice jednoduše nechají strhnout ostatními, takže pokud je ve skupině jedno dítě emočně citlivé, je pravděpodobné, že jeho nálada strhne i ostatní a budete mít před sebou skupinku plačících dětí, které ani vlastně nevědí, proč pláčou. Individuální výuka je pro 1-2 děti a nejvhodnější bývá pro děti ve věkovém rozmezí 2-5 let. Malé děti mají specifické požadavky, potřebují individuální jednání a péči. Instruktor může měnit průběh výuky, její náročnost, cvičení a také tempo. Největším pozitivem individuální výuky shledávám v okamžitém opravení dítěte. Cvik mohou trénovat stále dokola a instruktor věnuje veškerou energii řešení problému, aniž by musel brát ohled na ostatní děti, které cvičení zvládly a začínají se nudit a tím pádem výuce nevěnují pozornost. Rodiče upřednostňují právě tento typ výuky, protože chtějí, aby jejich dítě mělo co nejlepší péči, podmínky a úroveň výuky, ale zároveň je tato výuka nejnákladnější.

19

Shrnutí výhod individuální a kolektivní výuky Individuální

Skupinová

Dítěti je věnována intenzivnější péče

Možnost hrát s dětmi hry a soutěže

Výuka je efektivnější

Dítě odpočívá v momentu, kdy není na řadě

Instruktor

a

dítě

se

lépe

poznají, Výuka s kamarády či sourozenci, dítě chce

skamarádí se a dítě lépe spolupracuje

dosáhnout výsledků ostatních

Tempo výuky se řídí podle dítěte, ne Ve větším kolektivu obecně bývá větší podle kolektivu

zábava

Výsledky jsou dříve viditelné

Dítě si ve skupině utvoří nové kamarády

Tabulka 2 - Shrnutí výhod individuální a kolektivní výuky

3.4 Přítomnost rodičů při výuce Na toto téma neexistuje jednoznačná odpověď. Pravidlem bývá, že přítomnost rodičů mívá na výuku negativní dopad. Dítě v jednom kuse sleduje, zda je rodič stále poblíž a ví, že pokud začne brečet, rodič přiběhne a bude se mu věnovat. Stává se, že dítě přestane spolupracovat, protože ho rozbolí břicho, nohy, nebo je mu zima. Proto občas rodiče, zejména matky, nevydrží a výuku přeruší, nebo rovnou ukončí. Instruktoři si větší respekt získají tím, že jsou s dítětem sami. Dítě méně často vzdoruje, odmlouvá, snadněji se zapojí do výuky a spolupracuje. Setkala jsem se ale i s opačnou reakcí. Dítě, když vidělo, že je maminka poblíž, bylo klidné a vyrovnané. Navíc chtělo předvést, co se naučilo a vědělo, že za to dostane odměnu, a to bylo dostatečnou motivací ke snaze. Bohužel jsem se také setkala s rodiči, kteří mi stále do výuky mluvili, snažili se mi radit, pomáhat mi, či mě opravovat. Měli možná dobrý úmysl, ale napáchali tím více škody než užitku. Někteří rodiče nechtějí pochopit, že i instruktor zvládne dát dítě vysmrkat, dojde s ním na záchod nebo ho ocení za dobře vykonanou práci. To nejhorší, co rodič může udělat, je když vidí, že dítě spadne a rozeběhne se k němu se snahou ho ze země zvednout, pomoci mu a pokud možno ho utěšit dalším bonbonem. 20

Tímto způsobem se dítě nikdy nenaučí to, co je po něm vyžadováno, protože bude vědět, že je pomocná ruka rodiče vždy na blízku. Za těchto okolností by měl být rodič požádán, aby odešel, nebo by měl být minimálně poučen o chování během výuky. V opačném případě se může stát, že instruktor dítě z výuky vyloučí.

3.5 Osobnost instruktora Pojem učitel lyžování doznal v poslední době značnou obsahovou změnu. Rozšířil se o možnost úplné profesionalizace, která v nedávné době nebyla na našich horách obvyklá. V nejširším slova smyslu si pod pojmem učitel lyžování stále představujeme každého, kdo podle svých možností, znalostí a schopností realizuje lyžařskou výuku svých svěřenců. Může jim být rodič při víkendovém pobytu nebo na dovolené, učitel tělesné výchovy nebo jiné aprobace na lyžařském zájezdu školy, instruktor v kroužku lyžování v domě dětí a mládeže nebo v lyžařském oddíle, či profesionální učitel v lyžařské škole. Základní požadavky na jejich práci se příliš neliší, ale trend by měl postupně směřovat ke stále častějšímu využívání profesionálních učitelů lyžování. Jak má tedy vypadat lyžařský učitel? Neumí-li učitel dobře lyžovat, jeho svěřenci ho brzy přestanou akceptovat. Uvedený požadavek se stupňuje s rostoucí jezdeckou úrovní a přibývajícím věkem žáků. Zároveň je samozřejmou podmínkou, že učitel dokáže přiměřeným způsobem předvádět i nejjednodušší cvičení pro 3-5leté děti. Odpovídající tělesná zdatnost je jedno ze základních podmínek a lyžařský učitel by svojí kondicí měl vždy výrazně převyšovat žáky. Je potřeba si uvědomit, že tato práce probíhá v náročném prostředí zimní přírody, v trvalém pohybu a s péčí o jednoho až několik žáků. Opakované ukázky zadávaných pohybových úkolů, přesuny po výukovém prostoru a případná pomoc žákům při vzniklých problémech, kladou v průběhu výukové lekce značné nároky na učitelovu kondici. Lyžařská výuka je pedagogický proces a učitel musí znát a trvale rozvíjet jednak obecné znalosti a vědomosti z pedagogiky a didaktiky, jednak aplikované poznatky z metodiky lyžování. Ta prošla v posledním období významnými změnami a kvalitní učitel by na ně při své práci měl reagovat. Při zvládnutí jednotlivých prvků techniky se zaměřuje na

21

zdůrazňování kladných prožitků při pobytu na horách v zimním prostředí, které je s výukou lyžování spojeno. Stejně významnou roli hrají odborné vědomosti učitele o lyžařském názvosloví, poznatcích o mazání lyží, volbě a údržbě výzbroje, zásadách pobytu na horách apod. Získané i dále doplněné vědomosti a poznatky by měl učitel trvale konfrontovat s vlastní výukovou praxí. Profesionální učitelé jsou většinou mladí lidé, kteří v období celé zimní sezony pracují v lyžařské škole. Podmínkou pro jejich práci je určitý stupeň specializovaného vzdělání, které získávají v institucích majících příslušnou akreditaci. Takto kvalifikovaní učitelé jsou a stále více budou vybaveni nejnovějšími pedagogickými, didaktickými a metodickými informacemi, mají zvládnuté novinky v technice lyžování, zvláštnosti metodiky různých výukových skupin a především jejich materiální zázemí je díky standardním podmínkám lyžařské školy na nejvyšší úrovni [6].

4 Vybavení Vhodné lyžařské vybavení je základ. Otázka však je, zda pořídit dítěti vlastní vybavení nebo ho půjčit v půjčovně, které jsou dnes téměř v každém středisku. Záleží na tom, zda se dítě lyžování bude věnovat i v budoucnu, nebo si to pro začátek zkusí a po čase se uvidí, zda bude v lyžování pokračovat. To je sice těžké odhadnout, ale dá se to odvodit od toho, zda je rodina dítěte sportovně založena, lyžuje každou sezónu, nebo mu chce jen dopřát vyzkoušet si tento sport a dále se uvidí, zda se dítěti zalíbí či nikoliv. Pořízení vlastního vybavení má své výhody i nevýhody. Dítě má jistotu, že lyže jsou pouze jeho, neužívá je nikdo jiný a vázání zůstává nastaveno na pevno. Sami rodiče mohou kontrolovat a pravidelně udržovat stav lyží, dodržují návštěvy servisu a sami se. Dítě je na své lyže zvyklé, ví, co od nich očekávat a rodičům odpadá starost se zajišťováním půjčovny. Vybavení lze pořídit nové, za vyšší cenu v regulérním obchodě se sportovním vybavením, nebo použité, za cenu nižší v různých bazarech. Za žádnou cenu ale nedoporučuji koupi plastových lyží bez hran a s řemínkovým vázáním. Dítě ale z lyží velice rychle vyroste a kupovat mu předem dlouhé lyže, aby vydržely co nejdéle, je nemyslitelné, protože zbytečně dlouhé lyže se hůře ovládají a pro dítě je velice náročně překonat začátky. V půjčovně si vyberete vždy vybavení na míru, a máte jistotu, že je o lyže postaráno správně. Problém s půjčením může nastat v hlavní sezóně, kdy lze 22

očekávat zvýšený zájem o lyžařské vybavení a hrozí, že bude požadovaná délka lyží vypůjčená. To může znepříjemnit jinak dobře naplánovanou dobu strávenou na horách.

4.1 Jednotlivé vybavení Lyže U lyží dospělých i dětských jsou důležité tři zásadní vlastnosti, a to poloměr (tzv. rádius), délka lyží a tvrdost lyže.

Rádius je nejdůležitější ukazatel současných lyží. Uvádí se na každé lyži, je v katalogu od výrobců a měla by ho znát kvalitní obsluha ve sportovní prodejně. Určuje nám oblouk, který bude opisovat zatížená a mírně na hranu postavená lyže. Malým lyžařům to umožní snadnější ovládání a zatáčení. U dětí není potřeba trvat na příliš extrémní šířce špičky a tím i na značném vykrojení lyže. Malý lyžař, díky svým tělesným předpokladům, nedokáže ještě plně využít přehnaně carvingový tvar lyže. Délka lyže Při určování délky lyží jsou rozhodujícími ukazateli věk a výška postavy dítěte. Lyžařské dovednosti zohledníme až u mírně pokročilých lyžařů a v žádném případě by neměly být důvodem k přehnanému prodlužování délky používaných lyží. Vždy raději volíme lyže kratší. Věk 3-5 let Pro tuto skupinu používáme lyže od 70 cm délky, ideální je 10 cm pod výšku ramen, můžeme říci do úrovně podpaží. Pokud je u těchto lyží uváděn poloměr, vhodný je 5-10 cm.

23

6-13 let Vybíráme většinou lyže v délkách 120-150 cm. U začátečníků doporučujeme asi 10 cm pod výšku ramen, u pohybově šikovnějších nebo mírně pokročilých lyžařů tohoto věku může být délka lyží maximálně k nosu. Pokročilí lyžaři nebo děti vyznávající už sportovní způsob jízdy mohou mít délku lyží k nosu, v maximální míře jako výšku postavy. Poloměr zakřivení se pohybuje mezi 8-12 m. Tvrdost lyže Při výběru dětských lyží dáváme přednost lyžím měkčím. Dítě, díky menší síle, tvrdou lyži nedokáže při jízdě po hraně dostatečně prostorově prohnout a tím plně využít její další přednosti. Vázání Nebezpečí zranění při pádu je u dětí díky jejich pružnosti a kloubní pohyblivosti menší než u dospělých. V každém případě je ale bezpečnostní vázání naprostou nutností. Velice důležité je, aby dítě dokázalo do vázání i v relativně obtížných podmínkách samo nastoupit. Dbáme na správnou montáž a seřízení. Minimálně před začátkem zimní sezony necháme v servisu vázání překontrolovat a znovu seřídit podle váhy a umění dítěte. Je vhodné podobnou kontrolu opakovaně realizovat i v průběhu zimní sezony. Bezpečnostní vlastnosti se u vázání uvádějí podle vypínací síly, která je vyjádřena v tzv. DINech. Doporučuje se: -

malé děti – do 4 DINů

-

děti, mládež – do 7 DINů

24

Boty Výběru bot věnujeme maximální pozornost. Děti v lyžařských botách často celý den chodí, stoupají i stojí a v době odpočinku ve výuce nemají většinou možnost se přezout. Boty musí být pohodlné, dobře padnoucí, nesmí tlačit, měly by dobře tepelně izolovat a zároveň chránit proti vlhkosti. To všechno moderní dětské boty splňují a je pouze potřeba při jejich nákupu tyto podmínky vyžadovat. Velikost bot by i u dětí měla být na jedny kvalitní lyžařské ponožky. Nákup bot na několikery ponožky s perspektivou ubírání vrstev, jak noha dítěte dorůstá, není to nejlepší řešení. V nových botách dítě vůbec nemůže pohybové impulzy z chodidla přenášet přes vrstvy ponožek na lyži. Když vrstvy díky zvětšení chodidla odstraníme, boty už jsou vyšlapané a nekvalitní. U nejmenších dětí (3-5 let) jsou vhodné boty se zadním nástupem, snadněji si je obují. Děti 6let staré a starší už mohou mít boty přezkové. Osvědčuje se, aby si dítě lyžařské boty vyzkoušelo už doma před vlastním lyžováním. V začátku jsou díky tvrdosti pro dítě nepohodlné a chvíli trvá, než si na nové boty zvykne. Hole V úvodních lekcích lyžařské výuky u nejmenších dětí nejsou lyžařské hole nutností. V některých případech mohou dokonce malé lyžaře rušit. Lyžařské hole pro děti vybíráme lehké, mohou být o něco delší, než je doporučováno pro dospělé, jejich délka může být až do podpaží. Důvodem není postupné dorůstání dětí, ale možnost snadnější opory při chůzi a sjíždění, a tím vytvoření lepší rovnováhy. S ohledem na bezpečnost dětí doporučujeme: -

hole s nahoře široce ukončenou rukojetí

-

hole, které se při pádu ohnou, nikoliv zlomí

-

dostatečně široký talíř, aby se hole nebořily

Přilba Při současné přeplněnosti sjezdových tratí a způsobu jízdy většiny dospělých lyžařů je používání přilby u dětí naprostou nutností. Nebezpečí nehrozí z vlastního pádu dítěte při jízdě, ale především ze srážky s nějakým dospělým lyžařem. Uvědomme si, že odpovídající přilba dítě chrání. Neměli bychom tedy zrovna v tomto případě šetřit na ceně.

25

Přilba z bazaru, po starším sourozenci nebo poškozená a doma opravená není tím správným rozhodnutím. Jak tedy budeme vybírat vhodnou přilbu: -

materiál přilby by měl být z tvrzených plastů, které doplňují laminátová a uhlíková vlákna, stavba přilby je pevná a relativně lehká

-

vnitřek přilby by měl být vypolstrován měkkými materiály, lépe sedí na hlavě a termovrstva v polstrování chrání před chladem

-

maximální důraz klademe na odpovídající velikost, pod přilbu není vhodné používat čepici nebo čelenku, při extrémně mrazivém počasí mohou děti použít tenkou lyžařskou kuklu. Doba používání by neměla přesáhnout 2-3 roky, potom dítě přilbě „uroste“

-

přilbu zásadně nepůjčujeme dalším dětem, také zapůjčená přilba z půjčovny by měla být pouze krajním a výjimečným řešením

-

dítě může přilbu skvěle využít i pro ostatní sporty, např. sáňkování, bobování, bruslení, i při dalších zimních radovánkách.

Rukavice Rukavice stejně jako ostatní dětské oblečení mají dva základní úkoly: -

zajistit tepelnou izolaci na rukou

-

ochránit před vlhkostí nebo zraněním o hrany lyží – tato vlastnost je u dětí daleko důležitějších než u dospělých

Pro děti jsou velice vhodné palčáky, nevadí jim menší citlivost při některých činnostech. Všechny dětské rukavice by měly být vybaveny ochrannou manžetou proti vniknutí sněhu do rukavice nebo do rukávu kombinézy.

26

Brýle Brýle nejsou pouze módním doplňkem, ale účinnou ochranou očí před UV-zářením nebo před hustým sněžením. Dítě by mělo mít brýle na očích vždy, když se pohybuje na sněhu. Jejich stupeň ochrany před UV-zářením určuje kvalita filtru, s jeho odpovídající volbou nám poradí ve specializovaných prodejnách. Nejlevnější brýle nebývají rozhodně ty nejlepší. Kvalitní UV-filtr při špatné viditelnosti zvýrazní kontrasty na sněhové pokrývce. Měkký flexibilní rám, který příjemně přilne na tvář dítěte, svědčí o dobře vybraných brýlích. Důležité je také dostatečné odvětrávání [7].

5 Průběh výuky 5.1

Úvodní hodina

První hodina je zároveň hodinou rozhodující. První dojem, který si rodič a dítě udělá právě při úvodní hodině je velice zásadní. Proto by měl instruktor hned od začátku působit mile, vyrovnaně a hlavně musí mít dobrou náladu. Také oční kontakt je naprosto nezbytný. Zamračený instruktor se špatnou náladou, který dítěti věnuje jen letmý pohled, není jednak dobrou vizitkou lyžařské školy, ale zároveň si zadělává na potíž, že ho dítě nebude mít rádo, bude se ho bát a bude odmítat jakoukoliv spolupráci. Nejenom u dítěte si instruktor musí získat důvěru. Také rodiče musí být přesvědčeni, že svěřují své dítě do dobrých rukou. Proto při prvním setkání je třeba podat ruku rodičům, představit se a zavést vstřícný rozhovor s dítětem, zeptat se ho na jméno, na zájmy a zkrátka si z něho udělat kamaráda. Dále by bylo na místě s rodiči probrat zkušenosti dítěte, jeho návyky, rady jak s dítětem pracovat a vyžádat si od nich telefonní číslo pro nenadálé důvody. Na oplátku podá rodičům informace o průběhu výuky, kde a jak dlouho bude probíhat, co se s dítětem budou učit a podobně. Je nutné si také domluvit s rodiči čas a místo předání dítěte. Po těchto všech formalitách instruktor kontroluje výzbroj a výstroj dítěte. Zda má vhodné lyže, správnou velikost hůlek, ale také zda je dostatečně oblečeno, nechybí mu lístek na vlek a podobné nezbytnosti, které by mohly překazit výuku. První praktická hodina by neměla být náročná. Dítě se nesmí odradit přehnanými nároky a hlavně jen hodina stačí, aby bylo dítě unavené. Pro začátek by si s dítětem měl popovídat, co ho čeká, navnadit ho nějakým překvapením, soutěží nebo bonbonem a naopak se s dítětem snažit povídat např. o horách, zda se mu tam líbí, co se mu líbí ve školce a co ho 27

baví. Témat na povídání je nespočet, je na instruktorovi, jak si dokáže dítě získat na svou stranu. Mnozí rodiče si myslí, že po první hodině bude dítě umět plužit, zatáčet nebo dokonce že sjede modrou sjezdovku. Nebude. Proto musí být rodiče upozorněni, že dítě potřebuje svůj čas, musí si na lyže zvykat. Proto je první hodina věnovaná návyku na lyžařskou obuv, na lyže a na nové pohyby, které dítě čekají. Záleží na vyspělosti a šikovnosti dítěte, jestli obují lyže hned v začátcích, nebo to nechají na další hodinu. Pokud je dítě šikovné, následujícím krokem je návyk na lyže samotné. Chůze do stran, klouzání se či otáčení jsou základní prvky, bez kterých není možné začít.

5.2 Výběr místa setkání a místa výuky Místo setkání musí být dáno jasně. Je nezbytné domluvit konkrétní chatu, vlek či sjezdovku. Vhodná místa pro setkání: -

před hotelem, kde jsou hosté ubytovaní

-

před lyžařskou školou

-

u konkrétního vleku

-

u kanceláře lyžařské školy

Máme-li dítě, které nikdy nestálo na lyžích, je výběr místa naprosto zásadní. Dnešní lyžařské školy a terény jsou uzpůsobeny pro výuku naprostých začátečníků až po pokročilejší lyžaře. Základem je mírný svah a dojezd do roviny nebo do mírného proti svahu. Dítě potom nemusí mít strach, že se rozjede, nebo naopak že nezabrzdí. Když instruktor připraví dítě na to, že lyže díky terénu zastaví samy, dítě se cítí klidněji a jeho pohyby jsou koordinovanější. Důležitá je také šíře sjezdovky. Je-li sjezdovka nějakým způsobem ohraničena nebo není její šíře dostatečná, dítě se může cítit sklíčeně a díky tomu bude mít tendence si sedat a padat z lyží, rovnováha nebude stabilní. Nesmíme opomenout také umístění sjezdovky. Je důležité, aby to nebylo v nejrušnějším centru areálu. Děti snadno ztratí pozornost a nechají se velice jednoduše ovlivnit okolními vlivy. Lyžařská školička by měla být umístěna poblíž hlavní sjezdovky a musí být ohraničena plůtkem. Zároveň nesmí být moc daleko od centra zejména z důvodu, že děti často potřebují na záchod, je jim zima nebo si chtějí jednoduše odpočinout a zahřát se. 28

Vždy by měly být tyto požadavky splněny, v opačném případě se dítě nebude soustředit a hodina bude neefektivní.

5.3 Ukončení hodiny Z praxe mohu potvrdit, že nejefektivnější metodou je, kromě odměňování bonbony, pochvala. Nejenom v průběhu výuky za dobře provedené cvičení, ale i na konci je pochvala vhodnou motivací na příští hodinu. Dítě se bude na výuku více těšit a bude lépe naladěno. Proto by si na konci každé hodiny měl instruktor s dítětem sednout, shrnout co se dnes všechno naučilo, jak mu to šlo, pochválit ho a dát mu bonbon či jinou odměnu. Dále individuálně záleží na každém, zda si s dítětem smluví nějaký bojový pokřik či pozdrav plácnutím. V praxi jsem používala následující metodu: stoupli jsme si do kroužku, chytili se za ramena a začali jsme kroužkem rotovat a u toho jásat. S jednotlivými dětmi při individuální výuce jsme si naopak při přivítání i loučení plácli dlaněmi. Co se nesmí opomenout je následný rozhovor s rodiči. Instruktor by měl vysvětlit, co s žákem dělali, co všechno stihli, jak to dítěti šlo či nešlo a co je čeká příště.

29

PRAKTICKÁ ČÁST 6 Lyžařské školy Pro praktickou část jsem vybrala čtyři lyžařské školy nacházející se v Peci pod Sněžkou. První ze zmíněných škol je Happy Hill Sochor, která působí jako lyžařská škola již od roku 1992. Její hlavní činností jsou sportovní a vzdělávací aktivity, jež zahrnují služby lyžařské a Obrázek 2 - Logo Happy

snowboardové školy, zimní kurzy a semináře, freestylové campy

Hill Sochor

a letni aktivity. Dále se podílejí na materiálovém zabezpečení, což

zahrnuje půjčovnu zimního a letního materiálu, sportovní obchod a servis a v neposlední řadě pořádají firemní a skupinové akce, které obsahují přípravu, produkci a realizaci sportovních, zábavných a vzdělávacích programů a organizaci závodů. Své provozovny mají mimo jiné také v Malé Úpě a Černém Dole a kromě zimních aktivit se zabývají také letními, kam patří pořádání táborů, poznávacích výletů, půjčování sportovního vybavení a také ubytováním.

Další vybraná lyžařská škola je Lyžařská škola K+K se sídlem v Janských Lázních a Peci pod Sněžkou. Nabízí kompletní sadu zimních sportů a radovánek pro všechny věkové kategorie od úplných začátečníků až po pokročilé a náročné lyžaře. Stejně jako konkurenční školy i K+K nabízí výuku pro nejmenší žáčky v dětské lyžařské školce, dále je postaráno o starší děti ve skupinové či privátní výuce a pokud děti nevlastní vlastní lyžařskou či snowboardovou výzbroj a výstroj, není problém si zapůjčit v místní lyžařské Obrázek 3 - Logo K+K Ski school

škole.

30

Lyžařská škola Potok je dalším zástupcem škol v Peci pod Sněžkou. Nenabízí ovšem pouze klasické výukové hodiny, ale také například hodiny zdarma. Cílem těchto hodin je propagace lyžování pro širokou veřejnost. Dále pořádají lyžařské akce pro školy včetně ubytování, materiálu, slev na lyžařské vleky i Obrázek 4 - Logo LŠ Potok

profesionálních instruktorů a dále lyžařské akce pro firmy v rámci posílení týmového ducha.

Poslední z lyžařských škol, které jsem zařadila do výzkumu nese název Snowsport school. Jedná se o tým lidí, působících již několik let ve výuce lyžování, Obrázek 5 - Logo LŠ Snowsport

snowboardingu a telemarku a s mnoha zkušenostmi

z oblasti nejen tuzemských hor, ale i z Rakouska, Itálie a dokonce Austrálie a Nového Zélandu.

6.1 Srovnání středisek V této kapitole srovnám čtyři vybrané školy a závěrem zhodnotím, které z nich je nejvýhodnější vybrat pro následnou výuku. Školy porovnávám dle následujících kritérií:

6.1.1 Dle cen Skupinová výuka Škola HAPPY HILL K+K POTOK SNOWSPORT

jednodenní (v Kč) 650 600 700 700

Individuální výuka

dvoudenní 1300 1100 1400 1400

Tabulka 3- Srovnání lyžařských škol dle cen

31

jedna hodina 400 400 400 -

dvě hodiny 780 790 800 850

6.1.2 Dle půjčoven/den

Škola HAPPY HILL K+K POTOK SNOWSPORT

Skikomplet dospělý dětský 300 200 350 250 200 150 300 200

Lyže 200 100 250

boty 150 50 100

hole helma snowboard snowboard komplet 50 50 250 350 400 50 50 100 200 0 300

Tabulka 4 - Srovnání lyžařských škol dle nabídky půjčoven

6.1.3 Dle nabídky pro děti Všechny čtyři zkoumané lyžařské školy jsou součástí výukového programu Dětská zimní liga APUL.

6.1.4 Dětská zimní liga AUPL Členské školy APUL nabízejí specialisty na výuku dětského lyžování. K tomuto účelu byla vytvořena nová dětská metodika, systém vzdělávání dětských specialistů pro výuku lyžování a pro klienty „Dětská zimní liga APUL“. Díky té může dětský klient absolvovat svou výuku postupně i v různých střediscích, vždy v lyžařské škole, která je zapojena v projektu „Dětské zimní

ligy“.

Obrázek 6 - Dětská zimní liga

APU opičák, který se stal průvodcem a maskotem nové

APUL

dětské metodiky, učí děti lyžovat zábavnou formou.

Všichni instruktoři členských škol APUL učí shodně dětské klienty podle metodiky „Dětská zimní liga – lyžujeme s APU“, kde se dbá na výuku formou her, využití bohatého technického programu (parkury, pomůcky, používání animace). Děti se s opičákem APU dostanou od prvních lyžařských krůčku až k lyžařským profesionálům a sjedou každý kopec. Děti ve vyznačených školách čeká bezpečná lyžařská školka, garance kvalitní lyžařské výuky dětí, profesionalita instruktorů, jednotná výuková koncepce a metodika ve všech lyžařských školách APUL v ČR zapojených v projektu, doprovodný program opičáka Apu – soutěže, závody, diplomy, lyžařské deníčky. 32

Lyžařská škola Happy Hill navíc nabízí tři dětské školky, které jsou vybaveny pomůckami pro výuku, barevnými zvířátky a hracími prvky. Součástí školek jsou provazové vleky pro děti. Dětská školka Klondike je vybavena také pojízdným pásem. V rámci výuky jsou pojízdný pás i vleky pro děti zdarma. Děti během výuky přijde pozdravit tučňák Happy nebo méďa Brumík

(2)

.

6.1.5 Vyhodnocení Pokud by zájemce o služby lyžařských škol nejvíce zajímala cena, potom by uspěla lyžařská škola K+K. Ceny jsou si velice blízké u všech jednotlivých škol, ale právě u školy K+K je cena za skupinovou výuku 600 Kč a za individuální 400Kč na hodinu, což je ale stejné, jako u zbylých, konkurenčních škol. LŠ Snowsport individuální výuku pouze na jednu hodinu vůbec nenabízí. Naopak nejdražší variantou jsou lyžařské školy Snowsport a Potok, kdy obě zmíněné školy požadují za skupinovou výuku 700Kč za den a 800Kč a 850Kč za dvě hodiny. Dalším zkoumaným ukazatelem je lyžařská půjčovna. Nejvýhodnější, co se týče vybavení a cen je LŠ Potok. Ta má půjčovnu smluvenou se společností Karhan, což je zároveň jejich partner. Nabízí 9 poboček a patří mezi největší síť půjčoven se sportovním vybavením v Krkonoších. Stejně jako v předchozím případě, nabízí servis, obchod a další služby. Velkým konkurentem je LŠ Happy Hill. Své tři pobočky půjčoven mají přímo ve skiareálech, kde sídlí zároveň i kanceláře. Kromě základního vybavení nabízí i carvingové, telemarkové a freestylové lyže, freestylové snowboardy a další vybavení jako snowblades, slalomky nebo obřačky. Kanceláře a půjčovny jsou zároveň také obchody, kde je možno koupit materiál, doplňky i samotné lyže. Zároveň poskytují plnohodnotný servis vypůjčených lyží zdarma. Nejdůležitějším zkoumaným bodem je péče o děti a podmínky pro jejich výuku. Všechny školy vyučují na základě výukových materiálů APUL a instruktoři prošli lektorskými kurzy. Školy se liší v podmínkách poskytování výuky. Zde se projevila jako nejvhodnější škola Happy Hill Sochor. Nabízí 4 dětské školky vybavené barevnými pomůckami a zvířátky. Vlastní dětský provázkový vlek a pojízdný pás. Lze těžko vybrat pouze jednu nejlepší školu. Každá má jiné, lepší vlastnosti, než konkurenční škola. I v té nejprestižnější škole může být přístup jednoho nekvalitního 33

instruktora natolik ovlivňující, že zkazí rodiči představu o celé škole a již ji nedoporučí dál a raději zvolí menší školu s ne tak velkým zázemím, ale s o to přátelštějším a rodinným kolektivem.

7 Metodika lyžování V této kapitole se věnuji samostatné výuce základních pohybů na lyžích takovým způsobem, aby i rodič – laik byl schopen naučit svého potomka základy jízdy na lyžích. Metodika je pojata jasnou a stručnou formou.

7.1 Úvod do výuky lyžování Výuka dětského lyžování byla mnohokrát obměňována. Změny se projevily v lyžařských technikách i ve výzbroji, výstroji a postoji k výuce. Na sjezdovkách můžeme zaznamenat různé styly výuky dětí. Některé jsou trošku nevšední. Zejména ty, kdy se sám rodič snaží přimět potomka k poslušnosti a přimět ho se naplno věnovat jízdě. Některé jsou naopak naprosto profesionální a dokonalé, kdy každý pohyb je promyšlený a jasně daný.

Samotná metodika má tři fáze. Do první patří naprosté začátky, první lyžařské zkušenosti, první pohyby na lyžích, kroky a postoje, jízda na vleku, přímo, pluh a také zatáčení v pluhu, odšlapování a oblouk z přívratu vyšší lyže. Další, pokročilejší technika se týká sjíždění. Učíme se oblouk s paralelním přestoupením, základní paralelní oblouk, oblouk z přívratu nižší lyže, oblouk s přibrzděním a oblouk s přeskočením. Třetí fáze je již pro pokročilejší lyžaře, kde se vyučují základy carvingu, funcarvingu a racecarvingu. Osobně jsem se v praxi setkala většinou první částí a pouze těmi styly, které se učí podle výukových materiálů APUL a jsou také nejčastěji používány. Kromě samotné metodiky jsou součástí také hry a různá cvičení a řešení konkrétních problémů, které nastávají během výuky.

34

7.1.1 Rozcvička

Rozcvička je mnohdy velice opomíjená, a při tom je to důležitá příprava na jakoukoliv pohybovou činnost. Jedná se o přípravu celého organismu na zvýšené pohybového zatížení účelně vybranými činnostmi s důrazem na předcházení poškození pohybového aparátu. Úkolem rozcvičky je: -

zahřát, uvolnit, odstranit nadbytečné napětí ve svalech

-

aktivovat hybný systém

-

uvolnit a rozhýbat kloubní struktury

-

protáhnout svaly (zejména ty zkrácené – prsní svaly, zadní strana stehen atd.)

Rozcvička

by

měla

být

pestrá,

promyšlená,

důkladná,

dostatečně

dlouhá

(přibližně 5-15 minut) (3).

Zejména u dětí platí, že nejlepší rozcvičkou je hra. Já jsem se svými dětmi v rámci rozcvičky nejčastěji hrála následující hry: Děti mají nějaký předmět (rukavice, čepice). Jedno z dětí má babu a může ji předat pouze tomu, kdo drží ten předem určený předmět. Při této hře si dítě zvykne na tíhu bot, na které není zvyklé. Dítě nemá tak dobrou stabilitu jako v klasických botách a snáze upadne. V měkkém sněhu tak velké nebezpečí nehrozí. Velký úspěch mají hry s říkankami, kdy děti opakují pohyby i slova: Dobrý den, dobrý den, > ukloníme se dneska máme krásný den. > rozpažíme ruce a protáhneme se Ručičkami zatleskáme > tleskáme nožičkami zadupáme. > dupeme Dobrý den, dobrý den, > ukloníme se dneska zlobit nebudem. > prsty rukou směřují vzhůru 35

Rozcvička je také správnou chvílí pro seznámení. Instruktor si musí najít k dítěti cestu. Skamarádit se s ním, poznat ho a zároveň mu ukázat, že to není jenom učitel, ale také kamarád a pomocník. Při mých hodinách jsem využívala jak volných chvil, tak odpočinků na konverzaci a navazování kontaktu s dítětem. Pokud se instruktor dokáže naladit na jeho notu, tak má z půlky vyhráno. Naopak většina dětí je velice hovorných a vyprávějí o každém zážitku, který ve školce zažili. Já mám nejvíce zkušeností s dětmi, které srší energií, zvědavostí a nadšením. Jsou tzv. hyperaktivní a k pohybu přistupovaly s nadšením. V předškolním věku si již děti začínají vytvářet své vlastní názory, za kterými si stojí a trvají na nich. V těchto situacích je občas složité vysvětlit, že by měly dát na zkušenosti instruktora, který například tvrdí, že pomalejší jízda je pro začátek bezpečnější, než bezhlavé vrhání se z kopce. Předškolní děti jsou vstřícné, přátelské, hravé a hodně věcí je dokáže rozesmát. Při práci s nimi mě velice baví jejich fantazie. Hrávám s nimi hry „jako že“. Takovou hrou je třeba házení si s imaginárním míčem. Naopak některé děti jsou ostýchavé a plynule s nimi komunikovat může být obtížné. Setkala jsem se s trucovitými dětmi s častou změnou nálad. Do školičky přišly nadšené a rozesmáté, nabití energií a po pár chvílích bylo vše jinak. Stačí, aby se setkaly s cvikem, který se jim nedaří a náhle nadšení zmizí. Dítě si myslí, že vůbec nic neumí a že není možné se cokoliv naučit i za předpokladu, že mu to ještě před chvílí šlo výborně. V těchto chvílích jsem měla osvědčenou metodu. Sundat si lyže a chvíli si s dítětem hrát. Stačí po něm hodit sněhovou kouli a po chvíli se slzy promění v nadšený výraz. Potom je na řadě určení pravidel. „Když budeme teď chvíli zase jezdit, dostaneš na konci odměnu a budeme se ještě na konci koulovat“. Na to slyší téměř každý.

36

7.1.2 Základní sjezdový postoj Obě lyže jsou v paralelním postavení. Lyže jsou od sebe vzdáleny na šířku pánve. Stojíme na plochách, hmotnost je rovnoměrně rozložena na obou lyžích. Hlezenní, kolenní a kyčelní klouby jsou mírně pokrčené. Trup je v mírném předklonu. Těžiště je v neutrálním postavení. Paže držíme před tělem mírně pokrčené v loketních kloubech ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Ruce jsou v zorném úhlu. Hole jsou v rovnoběžném postavení,

hroty

směřují

těsně

za

patky

vázání.

Pohled

směřuje

vpřed.

Tento postoj je možné aplikovat spíše u pokročilejších lyžařů. Malé dítě není schopné zkoordinovat postoj a ještě k tomu pohyby. U nich je nejdůležitější mít pokrčená kolena. Jak toho ale docílit? Na moje žáky platila praktická ukázka: „pokud nepokrčíš kolena, budeš padat z větší výšky“. Představa bolavých pádů dětem dokázala kolena pokrčit téměř okamžitě (4).

Obrázek 7 - Základní sjezdový postoj

37

7.1.3 Jízda v pluhu Nácvik správného pluhového postavení při jízdě přímo po spádnici slouží především jako regulace rychlosti a dále jako příprava pro pozdější oblouky v pluhu. Tento nácvik se využívá při úplných začátcích. Dítě už samostatně zvládá pohyby na rovině, otáčení a jednoduché kroky a dalším cílem je naučit se zastavovat právě pomocí jízdy v pluhu. Pro snazší výuku je zde důležitý výběr terénu. Sjezdovka musí být mírná, aby se dítě nebálo spustit se z kopce. Dalším důležitým prvkem je dojezd do protikopce. I v případě, že se dítěti nepodaří zastavit, musí mít jistotu, že se nerozjede natolik, aby nebylo schopno zastavit, a ublížit si. To by mohlo výrazně narušit jeho postoj k lyžování a špatnou zkušeností by si mohlo vypěstovat odpor k jízdě. Pro správný pohyb je nutné udržet lyže v oboustranném přívratu. Špičky jsou zhruba 5-10 cm u sebe a patky od sebe. Je vhodné si tento postoj nejprve vyzkoušet na rovince a bez lyží, aby dítě správně pochopilo, co se po něm chce. Stojíme na vnitřních hranách, čehož docílíme pokrčením kolen vpřed a směrováním mírně dovnitř. Pro někoho, kdo nikdy nestál na lyžích, jsou tyto cviky těžké a tento pohyb je nepřirozený [8].

Obrázek 8 - Jízda v pluhu

38

Poté, co dítě správně pochopí jak má stát v pluhovém postavení, můžeme vyzkoušet pohyb v mírném kopci. Dítě se rozjede z kopce s lyžemi v paralelním postavení. Pro zjednodušení a přiblížení se k dětské tematice nazýváme postoj lyží špagetky. Na určených značkách dítě zabrzdí do pluhu, tzv. „pizza“ nebo „koláč“. Tato výuka se dá pojmout hrou, kdy značky pro zabrzdění vytvoříme pomocí hůlek, které položíme na zem ve tvaru pluhu a dítěti vysvětlíme, že musí udělat z lyží pluh ve stejném tvaru, jako jsou hůlky a že jako auto vjíždí do garáže a pokud hůlky přejede, tak auto nabourá. V této

metodice

mají

děti

často

problém

s křížením lyží. I tento nedostatek se dá odstranit vhodnou motivací. Na děti platí, když jim řekneme,

že

špičky

se

nesmí

při

jízdě

„pusinkovat“. Někdy mohou mít děti strach spustit se z kopce, protože nevěří, že lyže opravdu zastaví. V těchto Obrázek 9 - Výuka

situacích jsem využívala jako pomůcky lyžařské hůlky, kterou jsem držela já a zároveň dítě. Když

vidělo, že má jistotu a v případě, že se rozjede, rychle ho hůlka zastaví, osmělilo se a brzdění náhle nebyl problém.

7.1.4 Jízda na vleku O jízdě na vleku můžeme uvažovat až ve chvíli, kdy bezpečně víme, že dítě zvládá pohyby na lyžích, dokáže zabrzdit a korigovat směr jízdy. Než vezmeme dítě poprvé na vlek, musíme s ním nacvičit pohyby, které ho čekají při této jízdě. Nejlepší je s ním jízdu nacvičit pomocí lyžařské hůlky. Dáme mu mezi nohy konec hůlky, dítě ho uchopí, lehce pokrčí nohy a je mírně v záklonu. Musíme mu vysvětlit, že si nesmí na hůlku a později ani na tažnou tyč sedat, pouze se jí přidržovat. Cvičně s hůlkou zkoušíme veškeré pohyby, se kterými se dítě může během jízdy setkat. Při samotné jízdě na vleku musíme dítěti vždy pomoci tyč uchopit a správně ho nasměrovat, protože není schopno se pro ni otočit a ještě k tomu ji správně umístit a držet rovnováhu. Tyč musí držet oběma rukama a my bychom měli jet hned za ním, abychom

39

byly schopni mu v případě pádu pomoci a také ve chvíli výstupu byli připraveni mu slovně pomoci. Dítě musí být také připraveno na případné pády. Ví, že pokud spadne, nesmí se dále držet tyče, která by mu mohla ublížit a co nejrychleji se musí dostat z vleku směrem do sjezdovky, aby nebránil plynulému provozu vleku. Po pádu mu musíme vysvětlit chyby a důvod, proč spadl a co se stalo.

7.1.5 Oblouk v pluhu Cílem

této

metodiky

je

naučit

děti

zatáčet

a

měnit

směr

jízdy.

Do oblouku najíždíme šikmo svahem v pluhovém postavení lyží. Následuje mírný vertikální pohyb nahoru a zároveň natočení lyží směrem ke spádnici. Lyže necháme natočit (nadriftovat) až na spádnici. Poté postupně zatěžujeme vnější lyži a zároveň pohybem bérce vpřed dovnitř zvětšujeme zahranění lyže. Trup se naklání mírně vpřed a směrem dolů ze svahu v souvislosti s jeho sklonem a rychlostí jízdy, pánev směřuje ke svahu (dovnitř oblouku). Celý oblouk je proveden na vnitřních hranách. Obě lyže jsou v neustálém kontaktu se sněhem. Paže držíme ve stejné pozici jako v základním postoji [9].

Obrázek 10 - Oblouk v pluhu

Nejčastěji používanou výukovou metodou je jízda v hadu. Učitel dělá předjezdce a děti jezdí za ním a kopírují jeho pohyby. Pro správné uskutečnění dítě musí zatížit spodní lyži, mít pokrčená kolena a být lehce nahnuto směrem vpřed, čímž dojde k zatočení. Cviky 40

můžeme obměňovat tím, že budeme pokládat ruce na vnější koleno, dále můžeme držet hole zespodu před tělem ve vodorovné poloze, ruce můžeme držet vodorovně ve tvaru letadla nebo hrotem hůlky kreslit čáru do sněhu. I zde je možno využít dětské tématiky pro jednodušší zvládnutí učiva. Zejména školy, které učí podle metodických materiálu APUL, jsou vybaveny spoustou pomůcek, kterým si své žáčky získají. Pokud máme k dispozici slalomové tyčky ve tvaru zvířátek, děti se k nim nakloní, zvířátko pohladí, pozdraví nebo smekne imaginárním kloboukem a tím si pomůžou k zatížení lyže a k zatočení. Pro výuku jsem měla vyzkoušenou hru na listonoše. Dítě jede kolem slalomové tyčky ve tvaru zvířete, v ruce drží předmět a vypráví: „Dobrý den, vezu Vám balík, čekáte balík? Nečekáte? Tak já jedu dál“. Výuka touto formou děti bavila a tím, že se soustředily nejenom na rovnováhu, ale také na příběh o pošťákovi, tak byly uvolněnější a dařilo se lépe vykrajovat oblouky. Může se ovšem stát, že i přes veškeré rady a pomůcky dítě není schopno zatočit. Můžeme vyzkoušet tzv. metodu přeháněním. Veškeré cviky, které jsme dosud využívali, zkusíme ještě intenzivněji. Pokud jsme dělali letadélko lehkým nakloněním, zkusíme ho naklonit tak, že se rukou takřka dotkneme země. To samé pokud jedeme slalom. Zkusíme se nahnout tak, abychom se přímo dotkli kužele.

7.1.6 Oblouk z přívratu vyšší lyží Oblouk z přívratu vyšší lyží představuje závěrečný prvek základní metodiky výuky lyžování před nácvikem paralelních oblouků. Tento oblouk učíme žáky nejdříve ve třífázovém provedení. 1.fáze: Z jízdy šikmo svahem zahájíme oblouk vysunutím patky vyšší lyže do přívratného postavení při současné neutralizaci postavení pánve a trupu a mírném vertikálním pohybu nahoru a vpřed. Lyže natočíme do spádnice. 2.fáze: V okamžiku nájezdu do spádnice stavíme postupným pohybem bérce dopředu a dovnitř vnější lyži více na hranu a zároveň ji postupně více zatěžujeme. Trup se tak naklání mírně ven z oblouku ze svahu dolů. Součastně přikláníme pánev ke svahu a plynule se snižujeme. Po celou dobu zachováváme frontální postavení ke směru jízdy a začínáme budovat „základní sjezdový postoj“ 41

3. fáze: Odlehčenou vnitřní lyži přisuneme k lyži vnější do paralelního postavení a dokončíme oblouk v „základní sjezdový postoj“ [10].

Obrázek 11 - Oblouk z přívratu vyšší lyží

7.2 Jak být dobrým instruktorem Ať má instruktor sebevíc licencí a osvědčení, stále to není zárukou kvality. Osobně jsem se setkala se špičkovými instruktory, kteří byli v civilu ohromní lyžaři, měli splněné nejvyšší kurzy APUL, ale jako učitelé naprosto selhávali. Pod pojmem naučit lyžovat se skrývají dvě zásady: umět lyžovat a umět učit lyžovat. Kombinace těchto dvou možností ale není tolik častá. Dá se ale naučit. Mnoho mých kolegů, se kterými jsem vyučovala, byli na začátku špatní. Neuměli si s dětmi poradit, nezvládali je přimět k poslušnosti a zkrátka nevěděli jak na ně. Postupem doby, získáváním zkušeností a přijímáním rad starších a zkušenějších se z nich stali kvalitní instruktoři. Hlavní zásadou úspěchu je komunikace s dítětem, přívětivý přístup a úsměv. Musíme brát dítě jako kamaráda a tak nás musí brát i dítě. Osobu, ze které má strach nebo přehnaný respekt nebude poslouchat a nečekejme, že bude podávat námi cílené výkony. Dalším základem úspěchu je opakování. Každou metodiku zahájit slovním výkladem, názornou ukázkou, vyzkoušením a pro zpestření hrou či pomůckou.

42

Vlastnosti, kterými by měl instruktor disponovat, se dají zjednodušeně pojmout jako vrozené a naučené. Mezi vrozené patří temperament. Temperamentní učitel dokáže zaujmout, získat si pozornost dítěte a zájem o výuku a díky jeho kreativitě, což je další z vrozených vlastností. Má dobré výsledky a stává se úspěšným. Další nezbytnou vlastností je empatie neboli vcítění. Dokáže-li se učitel vcítit do emocí a chápání druhého člověka a je schopný odložit předsudky, je na správné cestě k úspěchu. I intuice může někdy usnadnit práci. Instruktor musí odhadnout fyzické možnosti dítěte a jeho schopnosti a dle toho intuitivně zvolit například vhodnost terénu nebo za jak dlouho bude dítě schopné zvládnout vyjet kopec na vleku. Naučenými vlastnostmi může být třeba trpělivost. Správný učitel nesmí ztratit nervy, osopit se na dítě nebo se rozzuřit. Každý se za svoji kariéru setká s méně zdatným žákem, který nebude vše zvládat dle očekávání. S léty praxe přibývá i množství zkušeností a triků, jak zvládnout naučit lyžovat i méně nadané děti. Další neodmyslitelnou součástí je neustálé zdokonalování, školení a vzdělávání. Mnohé lyžařské školy pořádají pravidelná školení s teoretickými přednáškami a také cvičné jízdy a výukové hodiny, kde se mohou dozvědět nové metody výuky, protože instruktor musí jít s dobou. Lyžařská metodika se neustále vyvíjí, a to si žádá pokrok v názorech a výukových metodách.

43

8 Výzkum – dotazníkové šetření Cílem této kapitoly je zjistit názor co nejvíce členů na využívání služeb lyžařských škol v Peci pod Sněžkou a za jakých podmínek upřednostňují služby lyžařských škol před vlastní výukou. Záporné odpovědi by mohly pomoci lyžařským školám při získávání nových členů. Zjištění důvodů, proč odmítají pomoc lyžařských škol, by mohlo zlepšit jejich nabídku, propagaci a přístup. Dotazovala jsem se zejména takových respondentů, kteří jezdí pravidelně lyžovat, navštěvují různá lyžařská střediska a mají kladný vztah k lyžování i obecně ke sportu. Dotazníky jsem umístila do jednotlivých lyžařských škol, ubytovacích zařízení a několika restaurací v Peci pod Sněžkou. Celkem mi s výzkumem pomohlo 144 respondentů, kteří se v průběhu zodpovídání rozdělili na dvě skupiny. Ti, kteří by se nerozhodli pro využití služeb lyžařských škol, mi odpověděli pouze devět otázek, kde jsem zjistila kromě jejich věkové kategorie a pohlaví také jejich vztah k lyžování, nejčastěji navštěvovaná lyžařská centra a zejména důvody, proč by své děti nesvěřili do péče lyžařských škol. Druhá skupina podporující výuku v lyžařských školách mi zodpověděla 15 otázek, kde jsem se zaměřila zejména na podmínky, za jakých přenechat výuku na lyžařské škole a za jakých by měla výuka probíhat. Typologicky byly v dotazníku využity otázky zejména uzavřené, ale byla zde možnost vlastní odpovědi. Ne na všechny otázky bylo povinností odpovědět, z čehož plyne, že ne vždy je celkový počet odpovědí roven celkovému počtu tazatelů u jednotlivých otázek.

44

Graf 1 - Věk začátků lyžování

Jak ukazuje první otázka, která zjišťuje věk, ve kterém se respondenti, většinou tedy rodiče dětí v lyžařských školách, učili lyžovat, tak na lyžích poprvé stáli v rozmezí od dvou až do třinácti let. Konkrétně v rozmezí mezi 2 – 5 lety se učilo lyžovat 30% dotazovaných, což je 42 dotazovaných. V rozmezí 6 – 8 let své začátky na lyžích prožívalo 24%, konkrétně 34 respondentů, dále kolem 9 – 12 věku 30 osob, procentuelně 21% a ve věku pozdějším než 13 let 25%, což je 36 osob. Dnešní doba je rychlejší, pokrokovější než mládí „našich rodičů“. Tato generace se neučila lyžovat v tak raném věku, jako generace dnešních dětí. Proto jsou výsledky první otázky velice podobné.

45

Graf 2- Kdo Vás učil lyžovat?

Ve druhé otázce jsem se snažila zjistit, kdo učil mé respondenty první pohyby na lyžích. Ve většině případů je učili lyžovat rodiče. 80 respondentů, což je 56%. V 11% případů, což je 16 osob odpověděli, že se naučili lyžovat právě v lyžařské škole. 8% (12 osob) se učilo jezdit s kamarády a pouze 4 lidé, kteří představují 3%, se učili jezdit sami. Dostalo se mi i jiných odpovědí, než byly v mé nabídce. 32 lidí zodpovědělo, že se na lyžích naučili jezdit v rámci lyžařského výcviku na základní nebo střední škole se svým učitelem tělesné výchovy.

46

Graf 3 - Jak často lyžujete?

Účelem třetí otázky bylo zjistit, jak často dotazovaní lyžují. Tato otázka o mnohém vypovídá. Pokud člověk jezdí na hory jednou, dvakrát za sezónu, většinou nemá takový zájem o profesionální a kvalitní výuku. Kdežto jezdí-li pravidelně, zakládají si většinou na požitku z jízdy a stylové jízdě. Jak ale ukazuje graf, většina mých respondentů jezdí lyžovat právě pouze jednou či vícekrát za sezónu - 98 osob (69%). Kdežto jednou či vícekrát za měsíc se na hory dostane 18%, což čítá 26 dotazovaných. 10% jezdí každý týden (14 osob) a pouhá tři procenta jezdí několikrát v týdnu. Konkrétně 4 osoby, což jsou momentálně také lyžařští instruktoři, takže tráví na horách celou zimní sezónu.

47

Graf 4 - Preference lyžařských středisek

Otázkou „Jaká lyžařská střediska preferujete“ jsem chtěla zjistit, zda lyžaři upřednostňují velká centra nebo menší, poklidnější a méně náročné sjezdovky. Pro menší areály se rozhoduje 51% dotazovaných, což představuje 72 osob, kdežto 49%, což nepatrně menší počet volí velká ski centra, což je o pouhé dvě osoby méně.

48

Graf 5 - Důvody oblíbenosti menších center

Zajímaly mě také důvody, proč se lidé rozhodují pro jaká centra. U páté otázky, kde si zvolili menší sjezdovky mi 28% (28 osob) odpovědělo, že je pro ně důležité klidné centrum, kde není tolik ruchu. 46% (44 osob) uvedlo, že odmítají jezdit v přeplněných centrech a čím méně lidí, tím lépe. 14% (14 osob) se necítí jako natolik zdatní lyžaři, aby jezdili na náročných a dlouhých sjezdovkách a proto se pohybují na takových sjezdovkách, které stačí jejich fyzickým silám a lyžařským schopnostem a dovednostem. 4% (4 osoby) uvedly, že jim vyhovuje, že menší centra jsou umístěny buď přímo ve městech, nebo v jejich blízkém okolí a nemusí jezdit daleko do hor. 8% (8 osob) uvedlo, že tato centra mívají levnější ceny jak ski pasů, tak ostatních služeb, jako půjčoven, ski barů či právě lyžařských škol.

49

Graf 6 - Důvody oblíbenosti větších areálů

Polovině respondentů (58 osob), kteří upřednostňují velká lyžařská centra, vyhovuje velký výběr vleků a sjezdovek. 46% (54 osob) je spokojeno s kvalitou sjezdovek. Možnost týkající se většího výběru lyžařských škol, si nezvolil nikdo. Většinou lidé mají svoje preference, podle kterých lyžařskou školu zvolí a nezáleží u toho, o jaké centrum se jedná. 2 respondenti si pochvalují větší výběr ski barů, což je v rámci odpočinku také důležité a dvěma dotazovaným nezáleží, kam vyrazí, rozhodují se podle názoru většiny.

50

Graf 7 - Lyžařská škola versus vlastní výuka

Velice zásadní otázka, na které je založen celý průzkum. 61% respondentů, což značí 86 dotazovaných, by upřednostnilo svěřit své dítě do rukou lyžařské školy. Oproti tomu 39% 56 osob preferuje naučit své děti lyžovat svépomocí.

51

Graf 8 - Upřednostnění vlastní výuky

33% uvedlo jako hlavní důvod, že je to finančně výhodnější. Nebyli by ochotni platit peníze lyžařské škole za to, co oni sami umí. Nejčastější odpověď, a to v 59% byla, že sám rodič umí lyžovat a cítí se na to zvládnout své dítě jezdit na lyžích. Pouhá 3% má nedůvěru v cizí lidi a mezi další odpovědi v 5% patřilo, že instruktor nezná dítě natolik, aby k němu mělo ten správný přístup.

52

Graf 9 - Upřednostnění lyžařské školy

V 9. otázce mě zajímalo, z jakého důvodu rodiče zaplatí dítěti výuku v lyžařské škole. Nejčastější odpovědí, a to u 41% tázaných klade důraz na to, že dítě je v rukou profesionálního učitele, který ví jak nejlépe dítěti metodiku podat. 9% rodičů také záleží na tom, že dítě je v kolektivu, kde musí spolupracovat s ostatními a kde si uvědomí, že se musí přizpůsobovat ostatním. 10% si rádo odpočine a užije si čas sám pro sebe s myšlenkou, že o dítě je po dobu výuky dobře postaráno. 9% lidí je spokojeno s tím, že je lyžováno podle moderních výukových metod a 21% si chválí, že dítě, které není pod dozorem rodičů se více snaží a poslouchá a v 10% se také lidé zmínili, že ve škole učí lidé, které osobně znají a rádi jim výuku přenechají.

53

Graf 10 - Zkušenosti s lyžařskou školou

Tato otázka mě velice potěšila z důvodu, že plných 100% dotazovaných bylo spokojeno se službami lyžařských škol a neobdržela jsem jediný negativný ohlas.

54

Graf 11 - Cena za výuku

Naprostá většina dotazovaných (62% - osob) by byla ochotna zaplatit spodní hranici mnou zvolených hodnot. Důvodem je znalost cenových nabídek, které se pohybují právě okolo této hodnoty. 35% si ale klidně připlatí za kvalitnější hodiny, které probíhají v lepších lyžařských školách za pomocí kvalitnějších výukových pomůcek v dražších lyžařských centrech. Pouze 6% by zaplatilo za hodinu i více než 600 Kč.

55

Graf 12 - Délka výuky

Zajímalo, jak dlouho jsou rodiče ochotni nechat v lyžařské škole. Většina by zvolila střední cestu, a to nechat dítě ve škole pouze na část pobytu, aby se naučilo základy lyžování. Hlavní důvody jsou kromě těch finančních také vzácný, spolu strávený čas na horách. Ve 28% by rodiče dali dítě do LŠ po celou dobu pobytu pro kvalitní a zejména kompletní výuku a pouze v 5% by dítě nechali pouze na několik hodin pro naučení základních pohybů.

56

Graf 13 - Způsob výběru lyžařské školy

Je všeobecně známo, že nejlepší reklama je tzv. „z úst do úst“. Co si lidé mezi sebou řeknou je nejspolehlivější ovlivnění ostatních. I v mém průzkumu se ukázalo, že polovina osob dá při výběru škol zejména na reference a doporučení známých či příbuzných. 26% vybírá podle lyžařského centra, kde se jim nejlépe lyžuje a 14% dá na cenu. Vlastní zkušenost preferuje 9% a pouhé jedno procento se soustřeďuje na velikost lyžařské školy.

57

Graf 14 - Nejnižší vhodný věk dítěte v LŠ

67% respondentů preferuje přihlásit své dítě do lyžařské školy již ve věku mezi 4 a 6 roky. I dle mého názoru je to ideální věk. 14% ho plánuje přihlásit až v rozmezí mezi 7 a 11 roky a někteří rodiče chystají své dítě postavit na lyže již v období do tří let. Každý je názoru, že 12 let a více je již relativně pozdní věk na začátky.

58

Graf 15 - Stádium výuky

Tato otázka je naprosto jednoznačná. 98% by jednoznačně přihlásilo své dítě do LŠ jako naprostého začátečníka. Pouhá 2% jako mírně pokročilého a nikdo z respondentů by neutrácel peníze pouze pro vyladění stylu.

59

Graf 16 - Věková kategorie respondenta

Zde můžeme vidět, že nejvíce mých respondentů bylo ve věku 20 – 25 let a dále 26 – 36 let. Z toho plyne, že odpovídali lidé, co buď rodinu mají a plánují návštěvu lyžařské školy uskutečnit, nebo kteří ji teprve plánují a jsou ochotni svého budoucího potomka LŠ svěřit.

60

Graf 17 - Pohlaví respondenta

Poslední graf zobrazuje, že v 96 případech (67%) zodpovídaly dotazy ženy – matky a ve 48 případech (33%) muži – otcové.

61

8.1 Vyhodnocení dotazníku Dotazníkového šetření se zúčastnilo nejvíce žen v rozmezí 20-25 let, které jsou sportovně založené a na lyžích se učili již v raném dětství. To znamená ženy, které buď rodinu plánují, nebo ty, které ji čerstvě mají a mohou začít zamýšlet nad prvními sportovními zážitky svého dítěte. Výsledek mého průzkumu jasně říká, že 60% dotazovaných, což je více než polovina respondentů by dala přednost lyžařské škole před vlastní výukou. Já s tímto rozhodnutím souhlasím. Ne z důvodu, že sama jsem lektorkou lyžování a přináší to práci a zisky mně, ale zejména z důvodu, že dítě dostane kvalitní základy od zkušeného, profesionálního učitele, který přesně ví jakou metodu zvolit, aby jeho svěřenec co nejlépe ovládnul nejprve základní pohyby a i nadále aby se mu lyžování nezprotivilo, ale naopak aby se stalo jeho koníčkem, zábavou a chtěl rozvíjet své základy v pokročilejší a dokonalejší styl jízdy. Nejčastěji uváděným důvodem je již zmíněná profesionální výuka a také snaha dítěte, která není ovlivněna přítomností rodičů. Žák, pod vedením cizí osoby a navíc v kolektivu si nedovolí projevit emoce stejně, jako když je pod vedením vlastního rodiče, u kterého ví, co si může dovolit. Naopak ti, kteří preferují vlastní výuku tvrdí, že není potřeba utrácet peníze za něco, co oni sami umí. Takže dva hlavní důvody byly jednak finance a také vlastní ochota a schopnost se pustit do výuky. Co se týče výběru školy, tak tzv. reklama z úst do úst, jak jsem se již zmínila výše, je ta nejlepší reklama. Vlastní zkušenosti lidí, kteří využili služeb té či oné lyžařské školy jsou nejúčinnější reklamou vůbec. To dokazuje i průzkum, kde 50% dotazovaných uvedlo důvod výběru lyžařské školy právě podle doporučení a referencí od příbuzných, známých či kamarádů, kteří již mají určité zkušenosti. Dalším ukazatelem je lokace LŠ. 26% by si vybralo LŠ podle oblíbeného lyžařského střediska.

62

9 Rozhovor s lyžařskými školami Ve třetí části mé praktické práce jsem se zaměřila na samotné lyžařské školy. Bohužel jsem se setkala s neochotou zodpovědět mi mé otázky, proto jsem musela hledat odpovědi u jiných, ne již tolik zaručených a informovaných zdrojů, jako od místních lidí, lyžařských instruktorů či hoteliérů a doplnit informace získané z dalších zdrojů jako internetových stránek, prospektů či knih. Dnešní moderní a uspěchaná doba bohužel nedovoluje zaobírat se něčím jiným, než vlastními záležitostmi, starostmi a problémy. S jediným kladným přístupem jsem se setkala v LŠ Potok, kde mi ochotně odpověděli na moje otázky a pomohli s výzkumem. Snažila jsem se zaměřit na existenci škol, jejich prosperitu a působení, otázku konkurence a dalšího rozvoje. Vývoj turismu v Peci pod Sněžkou Je zde nejdůležitějším odvětvím právě cestovní ruch, díky němuž se vysokohorské oblasti staly jedněmi z nejvyhledávanějších v České republice. První zmínka o cestovním ruchu v Peci pod Sněžkou je již z roku 1577. Dle archivů je prvním turistou trutnovský kronikář Simon Húttel, který 7. srpna 1577 vystoupil na Sněžku. V rozmezí let 1681 – 1812 byla na Sněžce postavena kaple, kde se konaly bohoslužby, díky kterým do Pece zavítalo mnoho cizinců a poutníků. Vznik lyžařského areálu byl důležitým počinem pro zatraktivnění Pece pod Sněžkou. Byly postaveny těžké lyžařské vleky a sjezdovky. Roku 1958 byl spuštěn 1. lyžařský vlek Zahrádky. Cena jízdenky byla 2,- Kč. Následně roku 1960 Mulda, 1964 Javor, 1970 Hnědý Vrch, 1975 Vysoký Svah na místo Muldy, 1978 Javor II. a další kratší vleky a tratě. Postupně byl vybudován lyžařský areál, který v dnešní době patří mezi největší v regionu východních Krkonoš. Areál je vybaven 11 vleky s různě náročnými tratěmi. V celém areálu funguje odbavovací systém s magnetickým proužkem, který umožňuje volbu různých typů jízdenek a zároveň lyžovat na jakémkoliv vleku s jedinou jízdenkou. Pro zimní sezónu 2004/2005 byla pro lyžaře připravena novinka. Na základě spolupráce s lyžařským areálem Černá hora je možné na zakoupenou jízdenku lyžovat nejen v Peci pod Sněžkou ale i v Janských Lázních. Po vzoru alpských středisek tak dochází

63

k propojování lyžařských areálů, což lyžařům zajistí lepší dostupnost a zvýšení nabídky a kvality poskytovaných služeb (5). K rozšíření poskytovaných služeb ve Ski Pec areálu patří také vybudování osvětlení na sjezdové trati Javor I. Do areálu tak přibylo noční lyžování, které je příjemným zpestřením. Díky rozvoji sjezdovek a celkově centra se začaly rozvíjet i lyžařské školy. Jednou z nich je i lyžařská škola Happy Hill, která byla založena v roce 1992 a dnes patří mezi nejúspěšnější a nejvytíženější lyžařské školy v Peci pod Sněžkou. Hlavním cílem této, a i ostatních škol je poskytovat kvalitní komplexní služby v oblasti lyžování a snowboardingu při návštěvě Krkonoš. Někteří doufají, že ve svých svěřencích naleznou talent, který se podaří natolik rozvinout, že objeví nového, nadějného lyžaře, závodníka a reprezentanta České republiky v lyžování. Samozřejmě, že kromě těchto cílů byl zmíněn také zisk, díky němuž školy můžou nadále existovat a prosperovat. Jak hledáte lyžařské instruktory? Školy by nemohly fungovat bez kvalitních lyžařských instruktorů. Ti jsou školeni pod vedením lektorů APULu, kteří mají za úkol vyškolit učitele, kteří budou optimálně připraveni na práci v komerčních lyžařských školách. V dnešní době není problém najít lyžařské instruktory. Horší je to s kvalitou. Dle odpovědí stálých instruktorů, většina nováčků bere tuto práci jako pohodový čas strávený na horách ve společnosti přátel, alkoholu, lyžování a zábavy a práci odkládají na vedlejší kolej. Jak mi bylo sděleno, poptávka po práci instruktora je veliká, ale v podstatě není problém tuto práci získat. Mnoho lidí hledá práci na celou sezónu, mnoho jen na určité dny či jen na část sezóny. Instruktoři se hledají buď pomocí sdělovacích prostředků jako rádio či noviny, a také Facebook je zaručený prostředník mezi zájemcem a školou. Dále pomáhají školy s obory zaměřenými na sport či cestovní ruch s propagací a v rámci hodin zmiňují lyžařské školy jako možnost budoucího povolání. Je činnost lyžařských škol prosperující? Má další otázka se týkala prosperity lyžařských škol. V této oblasti mají značnou konkurenci v lyžařských kurzech pořádaných základními a středními školami. Jezdí tam školení učitelé, zaměstnanci škol, takže značná část dětí se naučí jezdit při škole a tím pádem nevyužije nabídky lyžařských škol. Do těch se hlásí většinou takoví lidé, kteří se sami učili lyžovat již v dětství, tzn. dříve než na lyžařském kurzu a to samé chtějí pro své 64

dítě. Jelikož na kurzech se učí lyžovat většinou ti, kteří ke sportu nejsou vedeni již od dětství, nebo neměli tu možnost se učit dříve, předpokládá se, že by tak či onak služeb lyžařské školy nevyužili. Jak se potýkáte s konkurencí? Další překážkou v rozvoji je na tak malé středisko přehnaně velká konkurence. Na jedenáct kilometrů sjezdovek zde působí zhruba 7 větších lyžařských škol, několik menších a spoustu individuálních učitelů najatých jednotlivými hotely nebo většími horskými chatami. Pec má sice velkou návštěvnost, ale zdaleka ne takovou, aby se bez problému uživily všechny tyto lyžařské školy. Novým trendem je také tzv. „učitel na zavolanou“. Jedná se o službu, kdy si sjednáte lyžařského instruktora z jiného lyžařského centra, který za Vámi přijede na Vámi požadovanou sjezdovku. Spolupracuje s Vámi Pec pod Sněžkou, co se týče financí? Zajímala jsem se, zda Pec pod Sněžkou finančně podporuje existenci lyžařských škol. LŠ Happy Hill mi, bohužel, odmítla informace podat s tím, že jsou důvěrné. Na internetových stránkách jsem se ale dozvěděla, že Skipec je jejich partnerem, stejně jako Relax park a hotel Horizont, což jsou největší a nejznámější poskytovatelé služeb v Peci pod Sněžkou. Dalším partnerem je již zmiňovaný APUL. Oproti tomu LŠ Potok mi odpověděla, že s Pecí pod Sněžkou ani Velkou Úpou nespolupracují a ani to v plánu nemají, ač by jim to vyřešilo ne příliš valnou finanční situaci. „Důvody, proč nás Pec pod Sněžkou ani Velká Úpa finančně nedotuje, jsou čistě finanční – obě města jsou na tom s rozpočtem velice špatně a jsou rádi, že vyjdou. Z toho plyne, že jsme naprosto finančně soběstační a žádné příspěvky od obce nedostáváme“, jak mi řekl zaměstnanec LŠ Potok Jan Řehák. Škola má pouze své partnery, jimž propaguje jméno a spolupracují spolu. Jejich partnerem je společnost K2, SkiPort a stejně jako v předchozím případě SkiPec a APUL. Obdobně jsou na tom i zbylé dvě školy – K+K a SnowSport, kde mohu zmínit partnery jako Alpine Pro, UAX, Scarpa či časopis Snow magazín.

65

Jaké jsou Vaše zdroje zisku? Hlavním zdrojem zisku je samozřejmě lyžařská škola. Velice záleží na sezóně a období. Nejvíce návštěvníků je v období Vánoc a dále jarních prázdnin. Vedlejším zdrojem je půjčovna lyžařského vybavení a servis lyží. Větší školy, jako např. Happy Hill mají i letní aktivity, takže prosperují celoročně.

66

Závěr Každý se nakonec musí naučit lyžovat sám. Ať už půjdete do lyžařské školy, nebo se potkáme jen tak na kopci, nakonec vám udělí jen několik dobrých rad, ale hlavně vás nasměrují k vlastnímu prožitku z jízdy. Na lyžích nakonec budete totiž stát vy a nikdo jiný za vás tedy lyžovat nebude. Lyžování pro vás bude jako dobrá degustace vína. Nezeptají se Vás, zda jste po prvním doušku ucítili chuť černého rybízu a třešní, ale zeptají se, co jste ucítili [11]. Lyžování je u mnohých jedním ze sportů, bez kterých si neumí zimu představit. Tomuto sportu se dnes věnují miliony lidí a stal se masovou záležitostí. Neustále se vyvíjí styl jízdy a způsoby výuky. Lidé tímto sportem tráví aktivní zimní dovolenou. Aktivnější lyžaři jezdí do středisek v Alpských zemích, jiným postačí krásy našich hor. Lyžování je také otázkou finanční. Náklady na dopravu, jízdenky či stravování se od dřívějších dob několikanásobně zvedly a ne každý má možnost každý týden vyjíždět za radostmi lyžování. Bakalářská práce byla zpracována za záměrem vytvoření vhodného metodického rádce pro rodiče i pro začínající instruktory a zároveň pro prozkoumání nabídky lyžařských škol v Peci pod Sněžkou. V teoretické části jsem se stručně zaměřila na historii lyžování a zmínila se o známých lyžařských osobnostech. Seznámila jsem čtenáře s Pecí pod Sněžkou, stejně tak jako s Asociací profesionálních učitelů lyžování. Dále jsem objasnila problematiku lyžařských škol, co se týče individuální a skupinové výuky, dále jsem se zaměřila na otázku, zda je vhodná přítomnost rodičů při výuce, zdůraznila jsem klady a zápory výuky v lyžařských školách a v neposlední řadě jsem shrnula, jak si vybrat správnou lyžařskou školu. V teoretické části je také popsáno, jak by měl vypadat průběh výuky od vybavení, přes výběr místa setkání a výuky až po ukončení hodiny včetně zhodnocení vhodného lyžařského instruktora. V úvodu praktické části jsem se zabývala seznámením s konkrétními lyžařskými školami a jednotlivě přiblížila jejich činnost. Vytvořila jsem přehled metodiky základních lyžařských úkonů tak, aby byly jednoduše použitelné pro rodiče, kteří se rozhodnou naučit své děti lyžovat bez pomoci služeb lyžařských škol, a také pro instruktory bez větších zkušeností. Dále jsem je porovnala, co se týče cenové nabídky, nabídky půjčoven a vybavení pro 67

dětskou výuku. Zabývala jsem se otázkou jak být dobrým instruktorem, kde jsem popsala vlastnosti, kterými musí správný instruktor oplývat. Závěr praktické části jsem věnovala dotazníku určeným pro rodiče budoucích lyžařů. Zajímaly mě jejich vlastní sportovní a lyžařské začátky, kde se učili lyžovat a jaký je jejich názor na výuku zprostředkovanou lyžařskou školou. Tu část, která odmítala svěřit své potomky do školy, čekala otázka, z jakého důvodu odmítají pomoc lyžařských škol. Početnější skupinu těch, kteří by přijali pomoc s výukou lyžování, čekaly otázky zjišťující, za jakých podmínek by umožnili lyžařské škole vyučovat jejich dítě a jejich vlastní názor v kolika letech potomka poprvé postavit na lyže, na jak dlouho, kolik by byli ochotni investovat do výuky nebo podle čeho by lyžařskou školu zvolili. Na konec jsem se snažila vést rozhovor s majiteli či zaměstnanci lyžařských škol, kde jsem se bohužel setkala s negativním ohlasem a neochotou zabývat se mým výzkumem. Odpověděli mi, že nemají kompetence sdělovat takovéto informace, které jsou důvěrné, nebo že nemají čas si se mnou domlouvat schůzku, protože jsou neustále na cestách. Dotazník jsem tedy sestavila na základě výpovědí jediné lyžařské školy, která se mnou byla ochotna komunikovat a dále z internetových stránek, odpovědí majitelů restaurací, hoteliérů a místních občanů, kteří mají přehled o dění v jejich bydlišti. Domnívám se, že tato bakalářská práce je přínosná pro ty rodiče, kteří by rádi zkusili svoje schopnosti a chtěli by naučit své děti naučit svépomocí. V práci jsou uvedeny základy metodiky, postup jednotlivých cvičení a her, kterým dětem zpříjemní výuku. Vybrala jsem ke každé metodice rady co dělat v případě, že se dítěti nedaří či nemá dostatečný elán pro pokračování. Zároveň je pro ty, kteří upřednostňují profesionální přístup lyžařských škol, a potřebují osvětlit nabídku jednotlivých lyžařských škol v Peci pod Sněžkou. Cenové a výukové srovnání by mohlo přispět ke snadnějšímu rozhodnutí kterou školu vybrat, která je vhodná co se týče našich požadavků. Těžko lze vybrat pouze jednu ideální školu, protože každý má jiné nároky a požadavky a očekává rozdílné výsledky a přístupy. Proto jsem zohlednila pouze základní aspekty rozhodování, které bývají pro většinu lidí stejné.

68

Informační zdroje Tištěné zdroje [1] PŘÍBRANSKÝ, Miloš. Lyžování. 1999. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. s. 13-15. ISBN 80-7169-786-9. [2] REICHERT, Jiří. Lyžování: od začátků k dokonalosti. Praha: Grada, 2006. ISBN 97880-247-1724-1. [3] ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. Str. 224–227. [4] Gudrun Kirnbaueru..: Skipionier Georg Bilgeri. Verlag Neugebauer, Graz 2001, ISBN 3-85376-066-X [5] Metodika výuky lyžování: Základní výcvik „C“. Špindlerův Mlýn, 2007. s. 6 [6] TREML, Josef. Lyžování dětí. Praha: Grada publishing, 2004, s. 23-24. ISBN 80-2470682-2 [7] ŠTUMBAUER. Moderní lyžování. 2006. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-7232-2664. [8] Metodika výuky lyžování: Základní výcvik „C“. Špindlerův Mlýn, 2007. s. 12 [9] Metodika výuky lyžování: Základní výcvik „C“. Špindlerův Mlýn, 2007. s. 14 [10] Metodika výuky lyžování: Základní výcvik „C“. Špindlerův Mlýn, 2007. s. 17 [11] Snow magazín. Praha: SLIM media, 2011, roč. 10, č. 63. ISSN 1214-0007. Internetové zdroje (1) Hannes Schneier. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-05-03] (2) Detska liga: [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.apul.cz/ uml/cz/Detska-zimni-liga-APUL (3) Tělesná výchova: Rozcvička. Jan: Krištofič [online]. 2007 [cit. 2012-05-04].

69

(4) Sjezdové lyžování: Metodika pro lyžařské kurzy. Miloš: Lukášek [online]. 2008 [cit. 2012-05-04] (5) Pec pod Sněžkou: Počátky cestovního ruchu. Web services [online]. 2010 [cit. 201205-04] Zdroje obrázků Obr.č.1:

ArealPec

[online].

2012

[cit.

2011-04-20].

Dostupné

z WWW:

http://www.pecpodsnezkou.cz/skipec.php Obr. č. 2: Happy hill [online]. 2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z WWW.:http://www.happyhill.cz Obr. č. 3: K+K [online]. 2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z WWW: http://janskelazne.ski-school.cz/cz/ Obr.č. 4: Potok [online]. 2012 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z WWW: http://www.potok.cz/skola/cz/ Obr. č. 5: Snowsport [online]. 2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z WWW: http://www.snowsportschool.cz/ Obr. č. 6: Snowsport [online]. 2012 [cit. 2012-05-2]. Dostupné z WWW: http://www.apul.cz/html/cz/Detska-zimni-liga-APUL Obr.č. 7:

Základní postoj [online].

2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z WWW:

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps08/sjezd_lyze/web/pages/02_postoj.html Obr. č. 8: Jízda v pluhu [online].

2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z WWW:

https://wasp.ro.vutbr.cz/cesa/archiv/2003_2004/inst/prednasky/smyk.html Obr. č. 9: Vlastní fotografie Obr. č. 10: Oblouk v pluhu [online].

2012 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z WWW:

https://wasp.ro.vutbr.cz/cesa/archiv/2003_2004/inst/prednasky/smyk.html Obr. č. 11: Oblouk vyšší lyží [online].

2012 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z WWW:

http://pruvan.stehno.cz/07-Aktualne/lyze_2006.htm

70

Seznam obrázků Obrázek 1 - Areál Pec pod Sněžkou .................................................................................... 14 Obrázek 2 - Logo Happy Hill Sochor.................................................................................. 30 Obrázek 3 - Logo K+K Ski school ...................................................................................... 30 Obrázek 4 - Logo LŠ Potok ................................................................................................. 31 Obrázek 5 - Logo LŠ Snowsport ......................................................................................... 31 Obrázek 6 - Dětská zimní liga APUL.................................................................................. 32 Obrázek 7 - Základní sjezdový postoj ................................................................................. 37 Obrázek 8 - Jízda v pluhu .................................................................................................... 38 Obrázek 9 - Výuka............................................................................................................... 39 Obrázek 10 - Oblouk v pluhu .............................................................................................. 40 Obrázek 11 - Oblouk z přívratu vyšší lyží ........................................................................... 42

Seznam grafů Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf

1 - Věk začátků lyžování ............................................................................................ 45 2- Kdo Vás učil lyžovat? ............................................................................................ 46 3 - Jak často lyžujete? ................................................................................................ 47 4 - Preference lyžařských středisek ............................................................................ 48 5 - Důvody oblíbenosti menších center ...................................................................... 49 6 - Důvody oblíbenosti větších areálů ........................................................................ 50 7 - Lyžařská škola versus vlastní výuka ..................................................................... 51 8 - Upřednostnění vlastní výuky ................................................................................ 52 9 - Upřednostnění lyžařské školy ............................................................................... 53 10 - Zkušenosti s lyžařskou školou ............................................................................ 54 11 - Cena za výuku ..................................................................................................... 55 12 - Délka výuky ........................................................................................................ 56 13 - Způsob výběru lyžařské školy ............................................................................ 57 14 - Nejnižší vhodný věk dítěte v LŠ ......................................................................... 58 15 - Stádium výuky .................................................................................................... 59 16 - Věková kategorie respondenta ............................................................................ 60 17 - Pohlaví respondenta ............................................................................................ 61

Seznam tabulek Tabulka 1 - Výhody a nevýhody lyžařské školy ................................................................. 17 Tabulka 2 - Shrnutí výhod individuální a kolektivní výuky................................................ 20 Tabulka 3- Srovnání lyžařských škol dle cen ...................................................................... 31 Tabulka 4 - Srovnání lyžařských škol dle nabídky půjčoven .............................................. 32

Pokud není uveden zdroj textu, tabulek či obrázků, jedná se o majetek autora.

71

Příloha Dotazník k bakalářské práci: Výuka lyžování dětí a práce lyžařských škol v Peci pod Sněžkou Jméno: Hana Gumuláková Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Fuchs Místo: Vysoká škola Polytechnická Jihlava 1) V kolika letech jste se učili lyžovat? a) 2-5 let b) 6-8 let c) 9-12 let d) 13 a více 2) Kdo Vás učil lyžovat? a) instruktor v lyžařské škole b) sám c) rodiče d) kamarádi 3) Jak často lyžujete? a) jednou či vícekrát za sezónu b) jednou či vícekrát za měsíc c) každý týden d) několikrát v týdnu 4) Jaká lyžařská střediska preferujete? a) menší lyžařské areály b) velká ski centra 5) Proč preferujete větší lyžařské areály? a) více vleků a sjezdovek b) lepší kvalita sjezdovek c) větší výběr lyžařských škol d) větší výběr ski-barů 6) Z jakého důvodu preferujete menší lyžařská centra? a) menší, klidnější centrum b) méně lidí c) méně náročné sjezdovky d) umístění blíže k městům 7) Dali byste přednost lyžařské škole před vlastní výukou vašeho dítěte? a) ano b) ne 8) Proč dáváte přednost vlastní výuce před lyžařskou školou? a) je to finančně výhodnější b) umím lyžovat, dítě zvládnu naučit lyžovat sám/sama 72

c) mám nedůvěru v cizí lidi 9) Proč dáváte přednost lyžařské škole před vlastní výukou? a) dítě je v rukou profesionála b) dítě je v kolektivu c) během výuky mám čas sám/a pro sebe d) při výuce jsou používány moderní výukové metody e) dítě více poslouchá a snaží se 10) Jaké máte zkušenosti s lyžařskou školou? a) dobré b) špatné 11) Na jak dlouho byste dali dítě do lyžařské školy? a) po dobu celého pobytu na horách, aby prošlo kompletní výukou b) jen na část pobytu, aby se naučilo základy lyžování c) pouze na pár hodin pro naučení základních pohybů 12) Podle čeho byste vybrali lyžařskou školu? a) podle lyžařského centra, kam rád/a jezdím b) podle velikosti c) podle doporučení a referencí d) podle cen e) podle vlastní zkušenosti 13) V jakém věku byste dali dítě do lyžařské školy? a) do 3 let b) 4-6 let c) 7-10 let d) 11 let a více 14) V jakém stádiu výuky byste dítě přihlásili do lyžařské školy? a) začátečník b) mírně pokročilý c) pokročilý (doladění stylu) 15) Do jaké věkové kategorie spadáte? a) 15-19 let b) 20-25 let c) 26-35 let d) 36-45 let e) 46-55 let f) nad 56 let 16) Jakého jste pohlaví? a) muž b) žena

73