VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Informovanost veřejnosti o dětech trpících autismem v Jihomoravském kraji
Bakalářská práce
Autor: Martina Zukalová Vedoucí práce: Mgr. Hana Bořilová Jihlava 2015
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá nemocí autismus u dětí. Prvním cílem práce bylo zjistit informovanost o dětech trpících autismem u veřejnosti v Jihomoravském kraji. Druhým cílem bylo následně vytvořit informační materiál, který rozšiřuje povědomí veřejnosti o autismu u dětí. Teoretická práce nás informuje obecně o autismu, o dětském autismu, Aspergerově syndromu, jak zvládat běžné denní činnost s autistickým dítětem, o vlivu nemocného na rodinu a o ošetřovatelské péči o takového pacienta. Praktická část se zaměřuje na informovanost o autisticky nemocných dětech a to u veřejnosti.
Klíčová slova Poruchy autistického spektra, Aspergerův syndrom, dětský autismus, informovanost.
Annotation The Bachelor’s Thesis deals with autism in children, focusing primarily on the level of knowledge of the general public in the South Moravian Region about children with autism. Additionally, based on the research findings it aims to create a reference material informing public about autism in children. The Thesis consists of the theoretical and practical parts. The theoretical part contains general information about autism, autism in children specifically, and about Asperger syndrome. Moreover, it gives clues how to manage daily routine with autistic children, describes the influence of autism on the family and gives a general overview of the care of autistic patients. The practical part then focuses on the people’s awareness of autistic children.
Keywords Autistic spectrum disorders, Asperger syndrome, autism in children, awareness
Poděkování Zde bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Haně Bořilové za odborné vedení práce, za velkou ochotu a trpělivost. Zároveň děkuji všem respondentům, kteří se zúčastnili mého výzkumu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis
Obsah 1
Úvod...............................................................................................................................8
2
Teoretická část .............................................................................................................. 10 2.1
Obecné informace o autismu .................................................................................. 10
2.2
Příznaky poruchy autistického spektra .................................................................... 11
2.3
Teorie o autismu ..................................................................................................... 12
2.4
Dětský autismus ..................................................................................................... 14
2.4.1
Diagnostika ..................................................................................................... 14
2.4.2
Léčba a průběh ................................................................................................ 15
2.5
Aspergerův syndrom .............................................................................................. 16
2.5.1
Diagnostika ..................................................................................................... 17
2.5.2
Léčba a průběh ................................................................................................ 17
2.6
Zvládání běžných denních činností u dítěte s autismem ..........................................18
2.6.1
Komunikace .................................................................................................... 19
2.6.2
Porozumění ..................................................................................................... 22
2.6.3
Tvoření denního režimu dítěte s autismem....................................................... 23
2.6.4
Spánek ............................................................................................................ 23
2.7
Vliv dítěte s autismem na rodinu ............................................................................ 24
2.8
Ošetřovatelská péče o dítě s autismem .................................................................... 25
2.8.1 3
Zásady přístupu sestry k dítěti s poruchou autistického spektra ........................ 25
Praktická část ................................................................................................................ 27 3.1
Cíle výzkumu ......................................................................................................... 27
3.2
Hypotézy ................................................................................................................ 27
3.3
Sledovaný soubor ................................................................................................... 27
3.4
Metodika sběru dat ................................................................................................. 27
3.5
Průběh výzkumu ..................................................................................................... 28
3.6
Zpracování získaných dat ....................................................................................... 28
4
3.7
Výsledky výzkumu ................................................................................................. 29
3.8
Diskuze .................................................................................................................. 45
Závěr ............................................................................................................................ 47
Seznam použité literatury ..................................................................................................... 49 Seznam použitých zkratek .................................................................................................... 51 Seznam grafů ........................................................................................................................ 52 Seznam tabulek .................................................................................................................... 52 Seznam příloh....................................................................................................................... 53
1 Úvod Tato práce se zabývá poruchami autistického spektra a je zaměřena především na dětský autismus a Aspergerův syndrom. Když se řekne autismus, většina lidí si pod tímhle pojmem něco představí. Všichni, nebo alespoň většina lidí o poruchách autistického spektra, ať už o dětském autismu nebo Aspergerově syndromu slyšeli, ale málo z nich bohužel přesně ví, co přesně tyto diagnózy obnášejí. Zdraví lidé, si také často nejsou jisti, jaké oblasti postižení se autismus přesně týká. Někteří si můžou myslet, že jde o poruchu učení, nebo o mentální retardaci. Lidé a především děti s autismem žijí mezi námi a někdy je ani nerozeznáme vzhledově od zdravých lidí. Proto veřejnost mnohdy nabývá dojmu, že děti s autismem jsou nevychování a dávají to za vinu jejich rodičům. Autismus je poměrně rozšířená nemoc. Může postihnout dítě příbuzných, nebo přátel, kohokoli z nás. Je tedy důležité, mít o něm alespoň základní informace, abychom ho mohli včas diagnostikovat a správně se k nemocnému chovat. I pro sestry jsou důležité informace o autismu a měly by vědět, jak se toto onemocnění projevuje, protože je velice pravděpodobné, že se během své praxe s nemocným autismem setkají a to ať už s dítětem nebo s dospělým. Nemocní autismem se chovají, jako by žili mimo naši realitu. Myslí a jednají dle svého světa, pro nás nepochopitelně. Všichni autisté však nejsou postiženi na stejné úrovni. Spousta z nich se může provdat, pracovat, mít děti… Jejich myšlení ale nebude nikdy takové jako u zdravých lidí. Důležité je, že tito lidé si zaslouží, aby se o jejich nemoci vědělo. I když žijí odlišně, neznamená, že nemají své potřeby a nezasluhují pochopení. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části – na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se na začátku zabývá informacemi o poruchách autistického spektra, hlavně příznaky a teoriemi autismu. Více jsou rozpracovány informace o dětském autismu a Aspergerově syndromu. Druhá polovina teoretické části se věnuje popisu zvládání běžných denních činností u dítěte s autismem. Také je zde popisován vliv přítomnosti autisty na rodinu. Na závěr teoretické části jsou umístěny informace o ošetřovatelské péči o takové dítě.
8
Bakalářská práce měla dva cíle. První měl za účel zjistit informovanost veřejnosti o dětech trpících autismem. Dle cíle práce bylo stanoveno pět hypotéz, ve kterých jsme se domnívali, že 60 % a více respondentů slyšelo o autismu, dále, že 70 % a více respondentů se nikdy nesetkalo s nemocným s autismem, a že 40 % a méně respondentů správně zodpoví otázku, jaká je příčina autismu. Následující hypotézou bylo, že 20 % a méně respondentů ví, co je Aspergerův syndrom a 30 % a méně respondentů ví, že řeč je u autistického dítěte postižena individuálně. Dále v ní byly v ní zveřejněny výsledky výzkumu, který byl zaměřen na širokou veřejnost v Jihomoravském kraji a na jejich znalosti o autismu u dětí. Každá otázka je zaznamenána do grafu. Již při volbě tohoto tématu pro bakalářskou práci bylo předpokládáno, že znalosti veřejnosti o dětech trpících autismem nebudou příliš velké, proto bylo druhým cílem vytvořit informační materiál, který by jejich znalosti ucelovala a rozšiřovala.
9
2 Teoretická část 2.1
Obecné informace o autismu
Autismus je vývojové pervazivní onemocnění projevující se behaviorálními, kognitivními a motoricko - senzorickými dysfunkcemi (Leifer, 2004). Pervazivním onemocněním se autismus nazývá proto, že postihuje téměř všechny psychické funkce, mění projevy i chování dítěte, jeho interakci s okolím a jinými lidmi. (Nývltová, 2008). Poruchy autistického spektra (dále jen PAS) bývají diagnostikovány většinou do věku 5 let, ale v několika případech jsou diagnostikovány už v 18 měsících. Autismus byl odborně popsán až ve čtyřicátých letech minulého století. K objevu dospěli dva lékaři, Leo Kanner v Americe a Hans Asperger v Rakousku. Název autismus je odvozen od latinského autos, což znamená „já“. Dříve byla porucha řazena mezi schizofrenní, které se však vyskytují až v pozdějším věku s normálním psychickým vývojem v dětství (Nývltová, 2008). Autismus se vyskytuje asi třikrát častěji u chlapců než u dívek. Postihuje přibližně 3 - 5 dětí z 10 000. Prvních příznaků PAS si rodiče mohou všímat už asi od jednoho roku dítěte. Nervová soustava dětí s PAS není schopná správně přijímat a zpracovávat informace ze smyslů. To se týká zraku, sluchu, čichu a dotyků. I když lidé s autismem vykazují podobné symptomy, tak žádné dvě děti nemají stejné projevy (Richman, 2008). Je důležité onemocnění co nejdříve rozpoznat a správně diagnostikovat, abychom je mohli adekvátně řešit za pomoci psychologů, speciálních pedagogů, psychiatrů, logopedů, vychovatelů a hlavně rodičů (Orel, 2012). Abychom mohli zaznamenat změnu chování u autisticky postiženého dítěte, byly vytvořeny hodnotící škály a to škála dětského autistického chování - Childhood Autism Ratimg Scale (dále jen CARS viz příloha č. 1) a dotazník Autism Behavior Checklist (dále jen ABC - viz příloha č. 2). Škála CARS hodnotí hloubku postižení autismem a může být přizpůsobena věku a rozvoji dítěte. Často se tahle škála používá ve školách na zjištění vlivu výuky. Škála ABC identifikuje chování autistického dítěte a také posuzuje hloubku postižení. V České republice se nejvíce při diagnostice vychází z Mezinárodní klasifikace nemocí. Používají se i inteligenční testy (Richman, 2008). 10
Nejlehčí případy onemocnění (vysoko funkční autismus) mají spíše podobu disharmonického osobnostního vývoje spojeného s nestejně rovnoměrným vývojem psychomotorických dovedností, s poruchou komunikace, případně s lehkou mentální retardací či mírnějším problémovým chováním. Těžké formy autismu (nízko funkční autismus) se často pojí s neschopností se vyjádřit, stereotypními projevy, závažnými poruchami chování a těžkou mentální retardací (Čadilová a kol., 2007). Mezi poruchy autistického spektra patří dle WHO: dětský autismus, rettův syndrom, jiná dezintegrační porucha v dětství, Aspergerův syndrom, atypický autismus, jiné pervazivní a vývojové poruchy, nespecifikované pervazivní vývojové poruchy, hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby (Thorová, 2006).
2.2
Příznaky poruchy autistického spektra
Sociální interakce Děti s autismem nechápou neverbální chování a neumí ho dobře používat. Nevykazují sociální interakce přiměřeně věku. Autistické děti se mohou bránit očnímu kontaktu, mohou mít problémy pochopit gesta a grimasy obličeje a nejsou schopny navazovat a rozvíjet adekvátní sociální kontakty se stejně starými dětmi. Jsou převážně samotářské a neprojevují velkou iniciativu. Jako batolata neprojevují normální strach z cizí osoby, někdy nemají zájem o lidi, jindy se na nějakou osobu upnou (Richman, 2008). Schopnost hrát si je omezena, je patrná porucha ve fantazijní a společenské napodobující hře. Hračky jsou užívány neobvyklým způsobem. Děti s autismem se často stereotypně soustředí na detail, např. celé hodiny otáčí koly u auta. Také občas hračky olizují a očichávají (Sadock a kol., 2009). Komunikace Děti s autismem jsou postiženi kvalitativní i kvantitativní poruchou řeči. Řeč je zpožděná a vyvíjí se jinak než u zdravých dětí. V komunikaci se postižení může projevit opakováním vět a slov (echolálií), řečí monotónní, tedy bez intonace, špatným používáním zájmen, špatným chápáním abstraktních pojmů, např. nebezpečí. V raném věku se dítě může chovat nezvykle tiše, nepláče, nebrouká si. V batolecím věku může dokonce přestat říkat, již jednou naučená slova (Richman, 2008).
11
Aktivity a zájmy Děti s autismem si vytvářejí stereotypní vzorce chování, které se projevují různým způsobem. Pravidelnými a opakujícími se vzorci chování jako například tleskání, kolébání, otáčení těla, nepřirozenými zaměřeními na vzorec chování a snahou o jeho neměnnost, nadměrným zájmem o dotekové podněty nebo naopak jejich odmítáním. Dále zvláštním používáním hraček, čichovou a chuťovou přecitlivělostí, rovnáním předmětů do řady, zíráním do světla atd. Někdy také reagují přehnaně na určité zvukové podněty, nebo naopak na ně nereagují vůbec (Richman, 2008). Děti s autismem nemají rády jakékoliv změny. Nelíbí se jim i sebemenší změny v denním rozvrhu, či v uspořádání domácnosti (Říčan a kol., 2006).
2.3
Teorie o autismu
Bylo navrženo mnoho teorií, ale dodnes nebyla jediná, která by byla obecně přijata. Většina z nich vysvětluje příznaky autismu odděleně, ale žádná z nich neobjasňuje jejich úplný soubor (Říčan a kol., 2006). Kognitivní teorie předpokládá, že autismus je čistě kognitivní porucha, která má za následek vliv na emoce a socializaci. Autismus je tedy podle ní poruchou myšlení, která vede k poruše sociálního fungování (Říčan a kol., 2006). Základem teorie centrální koherence, je absence, či nedostatečný rozvoj ústředního smyslu zkušeností. Zdravé děti se orientují v prostoru pomocí vnímání svého okolí a opomíjejí významově
nepodstatné
detaily.
Vnímají
tedy celky (osoby,
předměty,
situace)
a nepozorují přitom vedlejší podrobnosti. Děti s autismem pak svět vnímají do nejmenších drobností, které přitahují jejich pozornost více než sociální vztahy nebo lidé v jejich blízkosti. Takové vnímaní je ale přetěžující a matoucí. Svět je pro ně nesrozumitelný, mnohdy až nebezpečný. Toto vnímání pak může vysvětlovat potřebu stejnosti, rituálů a neměnnosti prostředí. Sociální svět je pro dítě s autismem méně srozumitelný než věcný, proto se vyhýbají sociálním kontaktům (Říčan a kol., 2006). Další z teorií je teorie poruchy exekutivních funkcí. Sociální obtíže dle ní pramení z neschopnosti potlačit impulzy a uceleně reagovat na signály druhých v interakci (Říčan a kol., 2006).
12
Koncepce teorie mysli počítá s tím, že lidé v sociálních situacích předpokládají reakce druhého člověka. U dítěte se tahle schopnost vytváří postupně, ale jeho dosažením se dítě přesouvá do nového stádia vývoje. Do tohoto stadia dítě dospívá v období kolem 4 let. (Říčan a kol., 2006). Další teorií je koncepce emočně-motivační. Podle těchto teorií není příčina autismu v kognitivních funkcích, ale v emocionálním chybění nebo nedostatečnosti vztahů s druhými lidmi, nebo nedostatečnou motivací dítěte k těmhle vztahům (Říčan a kol., 2006). Integrativní teorie se domnívá, že základem poruchy je ze začátku sociální oslabení jak v oblasti kognitivní, tak i v oblasti emočně - motivační. Teorie, která akceptuje význam dříve uvedených dílčích teorií a snaží se vytvořit širší konceptuální rámec, v němž by se dílčí teorie doplňovaly a obohacovaly a vytvořily tak úplnější základ pro léčebnou pomoc dětem i dospělým s poruchami autistického spektra (Říčan a kol., 2006).
13
2.4
Dětský autismus
Dětský autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha zapříčiňuje, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. (Thorová, 2007) Dětský autismus je poruchou, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Moderní teorie tvrdí, že toto onemocnění vzniká, až při kombinaci několika těchto faktorů. Projevuje se buď od dětství, nebo v raném věku (do 36 měsíců). Porucha určitých mozkových funkcí způsobí, že dítě nedokáže správným způsobem vyhodnocovat informace a to jak senzorické, tak i jazykové (Thorová, 2007).
2.4.1 Diagnostika Diagnostická kritéria dle Mezinárodní klasifikace nemocí pro dětský autismus jsou dvojího druhu – specifická či nespecifická. K diagnóze „dětský autismus“ musí být tyto příznaky u dítěte přítomny (Thorová, 2006).
Specifická kritéria Autismus se projevuje před třetím rokem dítěte kvalitativním narušením sociální interakce, které zahrnuje nedostatečnou odpověď na emoce druhých lidí, omezeným používáním sociálních signálů, chyběním sociálně - emoční vzdálenosti a dalším. Kvalitativním narušením komunikace, jako například narušenou kadencí komunikace a správného užívání důrazu v řeči, nedostatečnou gestikulací, nedostatečným sociálním užíváním řeči bez ohledu na úroveň jazykových schopností. Za další specifické kritérium považujeme omezené, opakující se stereotypní způsoby chování, zájmy a aktivity a poruchy představivosti (Thorová, 2006).
14
Nespecifická kritéria Z nespecifických rysů se u dětského autismu vyskytuje strach, poruchy spánku a příjmu potravy, agrese, záchvaty vzteku, většinou chybí spontaneita a tvořivost při organizování volného času (Thorová, 2006).
2.4.2 Léčba a průběh Jediným obecným a prokazatelně úspěšným způsobem pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který ho díky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je velká šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Speciálně vyškolení pedagogové užívají nejčastěji metodiku strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou základními metodickými pilíři v přístupu k lidem s autismem. Lidé s autismem potřebují celoživotní asistenci. Pouze pár jedinců s vysoce funkčním autismem dokáže fungovat samostatně. Na prognózu mají velký vliv vrozené dispozice, raná péče a kvalita vzdělávacího programu, ve kterém bylo dítě umístěno. Děti, které nebyly zařazeny do vzdělávacího programu, nebo nemají dostatečně rozvinuté komunikační schopnosti, mají největší problémy (Thorová, 2006).
15
2.5
Aspergerův syndrom
Častá představa, že se jedná o lehčí typ autismu, není zcela správná (Novák, 2014). Od dětského autismu je odlišen převážně tím, že dítě není vážně postiženo poruchou řeči, lehké opoždění vývoje řeči se však vyskytovat může. Odchylky intonace a hlasitosti jsou však časté, řeč je repetitivní a často formálně až pedantická. Závažné jsou poruchy pragmatické dítě se nedokáže přirozeně zapojit do rozhovoru, neudrží linii rozhovoru. Dítě hovoří v monolozích o svých zájmech, nebere ohled na reakce na zájmy a reakce posluchače. Vyskytují se neobvyklé reakce na emoce druhých lidí, nezájem o pocity druhých lidí, chybí schopnost přizpůsobit se v chování sociálního kontextu. Děti často neprojevují zájem o vrstevníky a hru s nimi, chybí přátelské vztahy (Krejčířová a Vágnerová, 2009). Děti s Aspergerovým syndromem špatně navazují kontakt i s rodiči. Typické jsou neobvykle úzké a jednostranné zájmy (nejčastěji zájmy technické - vlaky, výtahy, počítače). Zaujmout dítě pro něco jiného je velice obtížné, ale v oblasti svého zájmu mají děti velké znalosti. U
řady dětí
brání
školní adaptaci přidružené
poruchy,
například
hyperaktivita
(Říčan a kol., 2006). Příčiny Aspergerova syndromu nejsou zcela jasné. Výzkum je velmi rozmanitý, ale neexistuje model, který by příčinu vzniku zcela osvětlil. Genetika zde má svoji roli. Hans Asperger zjistil, že téměř všechny děti měly alespoň jednoho z rodičů s podobnými osobnostními rysy. Průběh dědičnosti se nepodařilo spolehlivě dokázat (Krejčířová a Vágnerová, 2009). Sociální interakce je jedna z oblastí, která je u Aspergerova syndromu nejvíce postižena. Postižení se týká jak schopnosti navazovat sociální vztahy, tak neverbální komunikace. Děti a dospívající často nemají potřebu navazovat vztahy s vrstevníky. Postižení v neverbální oblasti se týká porozumění neverbálním signálům a vlastní schopnosti vytvářet signály. Vzhledově lidi postižení Aspergerovým syndromem vypadají stejně, jak lidé zdraví. Proto se může zdát, že jejich chování je považováno za neslušné a provokativní. Lidé s Aspergerovým syndromem mají problém navázat a udržet oční kontakt. Vyhýbají se tělesným projevům, jako například podání ruky. Společenským pravidlům mají problém rozumět. Postižení Aspergerovým syndromem se nedokážou vcítit do pocitů a nálad ostatních lidí. Rčení nebo ustálené slovní obraty chápou doslovně (Krejčířová a Vágnerová, 2009).
16
2.5.1 Diagnostika Mezi kritéria pro diagnózu Aspergerova syndromu patří narušená kvalitativní sociální interakce, jsou přítomny opakující se omezené stereotypní způsoby chování, zájmy a aktivity. Není přítomna závažná porucha řeči a intelekt je v normě. Sebeobslužné činnosti jsou přiměřené věku. Vyskytuje se dyspraxie (nemotornost) ale není důležitá pro podmínku diagnózy (Thorová, 2006).
2.5.2 Léčba a průběh Účinná farmakoterapie stejně jako u dětského autismu neexistuje. Farmakoterapií se můžou léčit pouze vedlejší poruchy, jako úzkost nebo agresivita. Nejdůležitější v léčbě Aspergerova syndromu je psychoterapie. Léčbu vede dětský psychiatr, důraz se klade na spolupráci s rodinou,
sociálním
prostředím
jedince
a
na
zahájení
správného
vzdělávání
(Preißmann, 2010). Aspergerův syndrom přetrvává i v dospělosti. Symptomy v dospělém věku se zdají jemnější. Prognóza závisí na symptomech, kognitivních schopnostech postiženého, eventuálních komorbidních psychiatrických onemocněních a stupni podpory od rodiny, terapeuta, sociálního zařízení, či zaměstnání. V nejlepším případě, postižený žije samostatným životem, odpovídajícím věku. Postižený těžko navazuje přátelství a sexuální vztahy. Výzkumy ukázaly, že zlepšení v těchto oblastech bývá nevelké. Zvláštnosti mohou být i v oblékání - oblékají se nemoderně,
nebo
působí neopečovaně.
Věnují se rituálům,
rutině a pravidlům
(Krejčířová a Vágnerová, 2009).
17
2.6
Zvládání běžných denních činností u dítěte s autismem
Dítě bychom měli vychovávat k nezávislosti, čím dříve se naučí samostatnosti, tím jednodušší pro něj bude naučit se dovednosti pro sebeobsluhu a život ve skupině. Děti by se měli co nejvíce snažit sami oblékat, mýt, jíst, nebo uklízet, rodiče by měli dohlížet a opravovat chybné kroky dítěte (Richman, 2008). Nácvik použití toalety Pro nácvik použití toalety u dítěte s autismem je potřeba hodně trpělivosti. Rodiče musí počítat s tím, že se můžou stávat nehody a měli by po celou dobu učení mít možnost vzít dítě do koupelny. Každé dítě, které se učí používat toaletu, musí nosit spodní prádlo. Pokud má dítě spodní prádlo, je pro něj jakákoliv nehoda velice nepříjemná a to posiluje motivaci. Je-li dítě oblečené ve spodním prádle, vodíme ho na toaletu každých 5 minut a dáváme mu více pít. Pokud je dítě na toaletě úspěšné tak ho pochválíme a dáme mu odměnu. Jakmile jsou pokusy úspěšnější, tak se snažíme redukovat odměny. V některých případech pokračuje pomočování i nadále. Ujistíme se, že dítě má dostatek tekutin a necháme dítě na toaletě, tak dlouho dokud svou potřebu nevykoná. Jestliže je dítě úspěšné, zvýšíme interval na 15 minut, potom na 20 minut, půl hodiny. Pokud je dítě delší dobu úspěšné a časový interval je několik hodin, zavedeme nácvik, aby si dítě o toaletu řeklo, ať už verbálně nebo neverbálně. Zároveň dítě učíme splachování a mytí rukou. Pro lepší pochopení mohou být použity obrázky činností (viz příloha č. 3). Musíme dávat pozor na slovní pobízení, aby se dítě nestalo na něm závislé, někdy jsou lepší fyzické pobídky. (Richman, 2008). Oblékání Důležité úkony jsou nazouvání a zouvání bot, oblékání a svlékání kalhot, oblékání a svlékání trika s dlouhým rukávem, oblékání a svlékání bundy. Pro děti s autismem trvá déle úkony zvládnout a často potřebují naši dopomoc. Dítě se naučí rychleji svlékat než oblékat. Když dítě svlékne část oblečení, učíme ho poskládat ho a uložit do skříně nebo do koše na špinavé prádlo. Pokud dítě neumí další věci spojené s oblékáním, jako zavazování tkaniček, zapínání knoflíků a další, učte ho to nezávisle na výuce oblékání. Je důležité zjistit, zdali má dítě potřebné motorické schopnosti. Výuku provádíme pokaždé, když se dítě obléká. Fyzicky mu dopomáháme, dokud nebude zvládat kroky samostatně. Dítě nepovzbuzujeme slovně, aby nebylo závislé na slovních pobídkách (Richman, 2008).
18
2.6.1 Komunikace Při komunikaci dochází k výměně informací pomocí systému. Nejběžnější systémy jsou řeč, písmo,
znakové
jazyky,
obrázky.
Děti s autismem
mají
v komunikaci
problémy
(Richman, 2008). Pokud se nevytvoří smysluplná řeč do šestého roku života, je budoucí vývoj řeči vážně ohrožen. Jen u málo postižených se vyvine řeč později, i tak není plně komplexní, i když existují výjimky. Zhruba u třiceti procent postižených se smysluplná řeč nevytvoří nikdy (Howlin a Jelínková, 2005). Řeč je často monologická, pro svůj monolog nepotřebují posluchače. Takovéto projevy můžou působit odtržené od reality, strojené a bezduché. Běžný člověk je tím vyveden z míry, připadají mu nepochopitelné. Nepochopení je oboustranné. Neporozumíte - li světu autisty, nemůžete předpokládat, že on pochopí Váš (Novák, 2014). Zlepšení komunikace Receptivní jazyk Je to schopnost porozumět sdělení od někoho jiného. Je spousta dovedností receptivního jazyka, které pomáhají dítěti pochopit smysl komunikace (Richman, 2008). Pokud dítě s autismem učíme ukazovat a žádat o něco, nejprve vybereme věc, kterou dítě chce. Držíme věc mimo dosah dítěte a řekneme „ Co bys chtěl?“ nebo „Ukaž, co chceš“. Vedeme ruku dítěte tak aby ukázalo na předmět, musíme dávat pozor, abychom používali pravou ruku u praváka a levou ruku u leváka. Jakmile dítě správně ukáže, dáme mu požadovanou věc. Ukazování a vyjadřování může být cvičeno celý den, kdykoli víme, že dítě má zájem o určitou věc (Richman, 2008). Oční kontakt je důležitý protože podporuje učení a je to forma neverbální komunikace a pomáhá dítěti integraci do společnosti. Věta „Podívej se na mne“ je jeden ze způsobů jak naučit oční kontakt, dítě potom pochválíme. Když se objeví oční kontakt během dne spontánně, dítě pochválíme, aby vědělo, že si toho ceníme (Richman, 2008). Uvědomit si a poznat své jméno je pro autistické dítě velmi důležité. Zavoláme dítě během dne jménem a pobízíme ho, aby se na nás podívalo. Musíme si být jisti, že si dítě spojí zvuk jména s otočením hlavy. Pokud dítě dělá nějakou činnost a my na něj zavoláme, bude těžší
19
získat jeho pozornost. Pokud se dítě začne učit expresivní jazyk, naučíme ho, aby na zavolání jménem odpověděl „Co je?“ (Richman, 2008). Výuka jazyka pomocí hry spočívá v tom, že se dovednosti nejlépe učí hrou. Předložky se učí tak, že dítě postavíme za, nebo před určitou věc, slovo nahoru učíme dítě zvednutím a létáním jako letadlo. Komentujeme běžné činnosti dne, čímž se dítě také učí. Jestli chceme, aby nám dítě rozumělo, musíme svůj jazyk přizpůsobit dítěti (Richman, 2008). Dítě s autismem může mít problémy s porozuměním slovům. Měli bychom mluvit v krátkých větách a opakovat důležitá slova, aby dítě lépe porozumělo. Také je důležité volit správnou intonaci a hlasitost řeči. Dítě s autismem pak lépe chápe, co chceme vyjádřit (Richman, 2008). Expresivní jazyk Druhou složkou, je expresivní jazyk. Děti s autismem se často věnují verbálním stereotypům. Jakmile se dítě naučí vydávat zvuky a začne žvatlat, měli bychom tohle žvatlání podporovat. Dítě se učí kombinovat zvuky a vytváří si tak základ pro řeč (Richman, 2008). Orální motorická cvičení rozvíjejí svaly v oblasti úst, tak jak je potřebné pro budoucí řeč. Pomocná cvičení jsou – otevírání úst, vyplazování jazyka, špulení úst, úsměv, žvýkání a foukání. Cvičením se neposilují jen svaly, dítě se zároveň učí napodobovat pohyby úst a jazyka a později mu to pomůže s učením řeči (Richman, 2008). Jakmile dítě zvládá orální cvičení, je připraveno na verbální napodobování. Tahle cvičení zlepšují výslovnost a pomáhají dítěti zařadit slova do vět. Začínat bychom měli napodobováním jednoslabičných zvuků, pak přejít na jejich kombinaci a až poté začít s nácvikem slov. I když pokrok je pomalejší než, když učíme dítě rovnou celým slovům, vychází s přirozeného vývoje řeči. Jestliže nebudeme dítě učit řeč postupně, může dojít později k problémům. Postupujeme pomalu a posuzujeme reakce dítěte (Richman, 2008). Jestliže dítě učíme, aby vyjádřilo přání, nebo žádost řečí, je postup stejný jako u učení ukazováním. Najdeme pro dítě atraktivní věc (sušenku, hračku). Předmět držíme v dostatečné vzdálenosti a podporujeme dítě, aby řeklo, že ji chce, pak mu ji dáme. Tohle bychom měli dělat po celý den se všemi věcmi, o které má dítě zájem (Richman, 2008). Pozdravy nepatří pouze ke komunikaci ale i k sociálním dovednostem a mohou vést k tomu, že dítě lépe rozlišuje rodinu, vrstevníky a cizí lidi. Pozdrav pomáhá dítěti k integraci do 20
společnosti. Využíváme všech situací k učení dítěte pozdravům, včetně vstupu či odchodu z místnosti. Musíme dítě povzbuzovat, aby použilo k pozdravu slova „Ahoj“ nebo „Pápá“, a pokud to půjde, tak aby k pozdravu připojilo jméno osoby. Používáme gesta k učení, abychom podpořili zamávání, jak se to běžně dělá (Richman, 2008). Školy pro děti s autismem, zahrnují učení správně reagovat na společenské otázky. Je vhodný pro děti, které již ovládají základní komunikaci. Lekce jde provádět i doma. Položíme dítěti otázku, kterou se naučilo ve škole. Důležité otázky jsou – Jak se jmenuješ? Kde bydlíš? Jaké je tvé telefonní číslo? Kolik je Ti let? Kdy máš narozeniny? Kdo je tvá maminka? Kdo tě má rád (Richman, 2008)? Všechny děti i zdravé se během učení dostanou do stádia echolalie, tedy „papouškování“. U dětí s autismem je to výraznější a potřebují pomoc, aby mohli funkčně využívat řeč. Jsou tři typy echolalie. Bezprostřední echolalie znamená, že dítě opakuje větu nebo slovní spojení okamžitě potom co je slyšelo. Můžeme jí účinně bránit, pokud učíme dítě používat jinou frázi, např. matka řekne „Ahoj Samuelli“ Samuel odpovídá „Ahoj“ a než stihne doříct echolalickou fázi matka dodá „mami“ nebo „řekni mami“. Postupně dopomoc snižujeme. (Richman, 2008) Opožděná nefunkční echolalie je poruchou řeči, při které dítě opakuje větu nebo slovní spojení, po delší době od toho, co ji slyšelo. Dítě může opakovat celé věty z oblíbeného seriálu i s intonací a hlasitostí. Pokud takové chování u dítěte zaznamenáme je těžší je z verbálního projevu odstranit. Dítě bychom měli přerušit a převést na jinou vokalizaci. Neměli bychom dítěti dovolit oblíbenou činnost, pokud se při tom věnuje echolalii. Přerušte činnost a řekněte, ať pracuje tiše. Pokud se dítě zklidní, může pokračovat v činnosti. O opožděné funkční echolalii mluvíme, když je celá věta přenesena do jiné situace. Například dítě rozbilo ráno vázu. Maminka reagovala „Podívej se, co jsi udělala, běž do svého pokoje.“ Odpoledne omylem dítě vylije pití a reaguje na to „Podívej se, co jsi udělala, běž do svého pokoje“ Dítě papouškuje větu, ale používá ji funkčně. Děti, které používají funkční opožděnou echolalii, jsou na nejlepší cestě naučit se funkční řeč. Dítě opravíme, aby řeklo např. „Podívej se, co jsem udělala, utřu to“ (Richman, 2008). Znaková řeč je běžný způsob komunikace u lidí s nějakým handicapem. Může se ji naučit i dítě s autismem, pokud dítě splňuje určitá kritéria - dítě ani po řečové terapii nejeví známky vokalizace. Dítě se dobře učí gesta a rychle se naučí ukazovat na věci, které chce. Receptivní jazyk je mnohem lepší než jazyk expresivní. Jestliže se rozhodneme pro znakovou řeč, měli
21
bychom začít nejdříve znaky pro slova jako je např. jídlo, pití, toaleta, hudba, chci, ano, ne. (Richman, 2008) Výuka komunikace pomůže dítěti v socializaci, zmenší jeho frustraci, která by mohla vést k problémům v chování (Richman, 2008).
2.6.2 Porozumění Používání vizuálních strategií ke zlepšení porozumění Jednou ze základních dovedností je porozumění jednoduchých instrukcí, jako je žádost o předmět, jít na určité místo, nebo odpovědět na jednoduchou otázku. Není důležité porozumět jenom řeči, ale i různým vizuálním symbolům. Někteří jedinci lépe reagují na podnět vizuální než auditivní. My všichni reagujeme na různé podněty z okolí, např. kalendáře, hodiny, seznam nákupu, dopravní značky, symboly pro toalety, reklamy, čísla autobusů a tramvají. Abychom dobře fungovali ve společnosti, musíme těmhle věcem dobře porozumět. Tradičně je toto vyučováno pomocí „Přiřaď ke vzoru“. Během učení přiřazování lze použít obrázky. Například dítěti ukážeme obrázek hračky a dítě vezme ukázanou hračku, nebo ukážu obrázek talíře a dítě najde talíř, pak docházíme k závěru, že dítě ví, co dané obrázky představují. Naopak můžeme dítěti ukázat skutečný předmět a chtít aby nám jej ukázal na obrázku. Pokud dítě zvládne činnost oběma směry, pak můžeme říct, že si ji osvojilo (Bondy a Frost, 2007). Plnění instrukce Důvod proč se učíme porozumět druhým lidem je ten, že často pro nás mají důležitou informaci. Proto se musíme snažit naučit dítě porozumět druhým. Pokud ho například požádáme, aby šlo ke dveřím, nebo si sedlo na pohovku a ono tak učiní, odměníme ho pochvalou. Pokud dítě nemá rádo pochvalu, v budoucnu by na tyto instrukce nereagovalo. Aby se taková lekce stala funkční, můžeme schovat oblíbenou věc dítěte na určitý předmět nebo v jeho blízkosti. Až by ho hledalo, řekli byste, že je na pohovce, pokud by dítě k pohovce došlo, nalezlo by předmět a tak bylo odměněno, za to že rozuměl směru. Můžeme použít i přirozený následek, když dítě půjde k pohovce a sedne si na ni, bude se dívat na televizi, když půjde ke dveřím, půjde na procházku. Je důležité spojit uposlechnutí instrukce s přirozeným následkem. Pokud začneme učit dítě uposlechnutí instrukce pomocí obrázku, musíme se ujistit, že dítě obrázku rozumí, jako takovému. Jelikož v běžném životě je potřeba 22
porozumět vizuálním podnětům bez auditivních, je tato lekce důležitá pro všechny děti. Proto bychom měli využívat vizuálních pomůcek bez pomoci řeči (Bondy a Frost, 2007).
2.6.3 Tvoření denního režimu dítěte s autismem Jednou z hodnot výuky je učit dítě to co sami považujeme za důležité. Pokud si zaznamenáváme do diáře nadcházející události, potom věříme, že podobný systém je dobrý i pro naše dítě. Rozvrh by měl být tvořen obrázky a symboly (viz příloha č. 4). Dítě by se nejdřív mělo naučit znát je a potom se mu lépe bude učit rozvrh. Dítě by se mělo naučit souslednost symbolům. Mělo by se stát samostatnějším a ne tolik závislým na rodičích. Jedním hlavním pravidlem je vyhnout se otázkám typu „Běž si zkontrolovat rozvrh.“ Místo toho naučte dítě správně reagovat na přirozené podněty z okolí např. dokončit úkol při použití veškerého materiálu, zvukům signalizujícím konec aktivit (zvonek), vizuálních znaků (učitel zvedne ruku). Je důležité učit i toleranci ve změnách rozvrhu. Změny, se kterými se děti v rozvrhu setkávají, nejsou vždy pozitivní, např. si nemohou jít hrát ven, protože prší a dítě to musí tolerovat. Naučit toleranci je možné pomocí symbolu překvapení (ať už otazník nebo přímo slovo překvapení), tuhle činnost zařadíme náhodně během dne, může být pro dítě pozitivní více nebo méně ale vždy se musíme ujistit, že dostane odměnu. Jakmile si dítě na tyhle překvapení zvykne a nastane „opravdové překvapení“, pak učitel může symbol překvapení zařadit do rozvrhu a předpokládat, že lekce bude pokračovat dále (Bondy a Frost, 2007). 2.6.4 Spánek Téměř všechny děti s PAS trpí poruchou spánku. Pravidelný spánek má velký význam pro zdravý organismus. Podávání psychofarmak k uspání dítěte je zbytečné, rodiče si sice odpočnou, ale pro dítě takové zásahy nejsou přínosné. Mohou mít naopak nežádoucí účinky, jako jsou noční děsy, probouzení se nebo únavu přes den. Hodně autistických dětí má nezvyklý spánkový vzorec, což může vést k tomu, že se nikdo z rodiny nevyspí. I samo dítě může být nevyspalé a může být díky tomu zhoršena pozornost a učení (Richman, 2008). Podněty jak vypracovat rituál usínání Rituál ukládání ke spánku je důležitý aby si dítě uvědomilo, že je čas jít spát. Větší děti by neměly vyžadovat přítomnost rodiče, ale měly by zvládat uložit se ke spánku s pomocí jiného člena rodiny nebo pečovatele. Je doporučována klidná, tmavá a chladnější místnost. Nejlépe 23
aby sloužila pouze ke spaní. Od 17. hodiny je dobré vyvarovat se stimulujících nápojů, jako je coca – cola, káva, černý čaj a podobně. Dále je potřeba ustanovit pevnou dobu ukládání do postele - pokud se dítě brzo budí, může být posunuta. Dovolte dítěti vzít si oblíbenou hračku do postele. Před spaním vyčistěte zuby a převlečte do pyžama. Sledujte podmínky, které dítěti tvoří komfort a dobrý pocit v posteli. Doba ranního stávání by měla být také pravidelná (Richman, 2008).
2.7
Vliv dítěte s autismem na rodinu
Přítomnost autisticky postiženého jedince ovlivní celou rodinu. Autismus vnese do rodiny stres, který je chronický. Tento stres může vznikat z vnějších a vnitřních faktorů. Vnitřní příčina je spojena se vztahem k dítěti a oblastmi problému, úzkost rodičů zvyšuje to, že dítě netouží po fyzickém kontaktu, objevuje se u něj problémové chování a nemluví. Vnější příčinou může být reakce okolí. Většina rodičů autistického dítěte se setkala s názorem, že své dítě špatně vychovávají a proto je rozmazlené. K tomuto přispívá i fakt, že autismus není na první pohled viditelný, děti jsou většinou nápadné jen chováním. Stresující je i obava z budoucnosti, jak rodiče budou výchovu zvládat a také strach z toho co bude s dítětem, až se o něj nebudou moci starat (Čadilová a Žampachová, 2008). V životě dítěte existují období, kdy je zátěž kladená na rodinu větší, je to období nástupu do předškolního a školního zařízení, puberta a dospělost (Nývltová, 2008). Další problém rodiny je ekonomická stránka. Péče o autistické dítě je náročná i finančně. Finanční podpora státu se nejeví dostačující, proto rodiny mnohdy řeší existenční problémy. Rodina dostává příspěvek od státu dle vážnosti postižení. Fungování rodiny také ovlivňují vztahy. Většinou to jsou matky, které se o postižené dítě starají a věnují mu nejvíce času. Péče o dítě s autismem je skoro nepřetržitá a proto většinou matky zůstávají doma s dítětem a vzdávají se tak možnosti pracovat, vídat se s přáteli a zabývat se svými koníčky. Zabezpečení rodiny zůstává tedy na otci. Když taková situace v rodině nastane, může to vést ke dvěma věcem, buď se rodina, hlavně partnerské vztahy, spojí a drží ještě víc při sobě, anebo se rodina rozpadá (Čadilová a Žampachová 2008).
24
2.8
Ošetřovatelská péče o dítě s autismem
Pokud je dítě s autismem hospitalizováno, je pro sestru důležité získat informace od pečující osoby, o tom jaké má dítě návyky, rituály, co má a nemá rádo. Sestra musí vyhodnotit jaké dovednosti a schopnosti má pečující osoba v oblasti péče o dítě. Také musí posoudit, jak má dítě rozvinutou komunikaci a jak reaguje na cizí osoby a prostředí (Potts a Mandleco, 2012). Ošetřovatelská péče o dítě s autismem je zaměřena na poskytování podpůrné péče a včasné rozpoznání a snižování negativních důsledků poruchy. Sestra by měla dohlížet na bezpečnost dítěte a věnovat pozornost nejen jemu ale i pečovatelům. Jelikož se dítě nachází v cizím prostředí, je důležité, aby bylo obklopeno známými předměty, hračkami, knihami, nádobím, povlečením apod. Sestra by měla zdůrazňovat pozitivní chování dítěte a poskytovat zpětnou vazbu
na jeho chování.
Komunikace by měla
být
v krátkých,
jasných větách
(White a kol., 2011). Přítomnost pečující osoby je při hospitalizaci dětí důležitá. Pokud se jedná o dítě s autistickým syndromem, je to důležité ještě víc. Sestra si musí být vědoma, že každé dítě je individuální i s projevy násilí či averze. Většina pečovatelů o dítě s autismem se cítí v cizím prostředí
nepříjemně,
proto
je
potřebné
věnovat
se
jejich
psychické
podpoře
(Timby a Smith, 2005).
2.8.1 Zásady přístupu sestry k dítěti s poruchou autistického spektra Komunikujte s rodiči, příbuznými a získejte co nejvíce informací o jedinci s PAS, o jeho potřebách, rituálech, zájmech, oblíbených věcech, hráčkách, činnostech. Seznamte se se způsobem komunikace jedince s PAS a respektujte jeho komunikační systém (případnou alternativní komunikaci - fotografie, piktogramy, obrázky, znakovou řeč). Velkým přínosem v porozumění našim pokynům je vizualizace (znázornění pomocí obrázků, fotografií). Užití vizualizace je pro osoby s PAS bližší než verbální projev. Vizualizace je lépe pochopitelná, poskytuje stálost, jistotu a předvídatelnost (Říhová 2011). Dejte osobě s PAS dostatek času na pochopení pokynů a dostatek času na vyjádření. Umožněte jedinci s PAS seznámení se s prostředím (s pobytovou místností, s ošetřujícím personálem, s vyšetřovacími nástroji) ještě před hospitalizací či provedením zdravotního výkonu. Osoby s PAS mají problémy se změnou prostředí, tímto postupem můžeme
25
redukovat následné problémy. Mluvme jasně, srozumitelně a užívejme kratší větná spojení, buďme v komunikaci velmi konkrétní a neužívejme příliš abstraktní termíny (Říhová 2011). Pokud je to možné, vyhněte se dlouhé čekací době v čekárnách. Umožněte, aby si jedinec s PAS vzal s sebou na pokoj či na vyšetření svůj oblíbený předmět, věc, hračku, atd. Dáváme mu tím pocit bezpečí a mírníme nejistotu a strach (Říhová 2011). Je potřeba aby sestry znaly příznaky poruch autistického spektra. Dle výzkumu Pechové, která zkoumala znalosti zdravotních sester v oblasti zdravotní péče o dítě s poruchou autistického spektra. Zná hlavní problém u dětí s PAS poruchu představivosti 34 %. Špatně odpovědělo 41 %, že autismus je tělesné postižení. 25 % odpovědělo, že hlavním příznakem je agrese, ta mezi příznaky sice patří, ale není jedním z nejhlavnějších. Dále ve svém výzkumu zjišťovala zkušenosti rodičů autistických dětí s nemocničním personálem a jejich názor na autismus. (Pechová, 2012)
26
3 Praktická část 3.1
Cíle výzkumu
Cíl 1: Zjistit informovanost veřejnosti o dětech nemocných autismem v Jihomoravském kraji. Cíl 2: Vytvořit materiál, který informuje veřejnost o dětském autismu.
3.2
Hypotézy
Hypotéza 1: Domnívám se, že 60 % a více respondentů slyšelo o autismu. Hypotéza 2: Myslím si, že 70 % a více respondentů se nikdy nesetkalo s nemocným s autismem. Hypotéza 3: 40 % a méně respondentů správně zodpoví otázku, jaká je příčina autismu. Hypotéza 4: Domnívám se, že 20 % a méně respondentů ví, co je Aspergerův syndrom. Hypotéza 5: 30 % a méně respondentů ví, že řeč je u autistického dítěte postižena individuálně.
3.3
Sledovaný soubor
Sledovaným souborem byla široká veřejnost Jihomoravského kraje, bez rozdílu pohlaví i věku.
3.4
Metodika sběru dat
Sběr dat pro splnění prvního cíle proběhl kvantitativní formou pomocí dotazníku (viz příloha č. 5). Obsahoval celkem 16 otázek a respondenti mohli vybrat vždy jednu z nabízených možností. 15 otázek bylo uzavřených, jedna otázka (otázka č. 5) byla polootevřená. Dotazník se skládal ze dvou částí. V první části byly otázky týkající se antropometrických údajů (pohlaví, věk a vzdělání). V druhé části byly kladeny otázky o dětském autismu a Aspergerově syndromu.
27
Dotazníků bylo rozdáno 200, z nichž se vrátilo 167 (83,5 %). Ze 167 vrácených bylo 7 (4,1 %) dotazníků nesprávně vyplněno a proto do hodnocení výsledků nebyly zařazeny. K vyhodnocení šetření bylo tedy použito 160 dotazníku.
3.5
Průběh výzkumu
V rámci výzkumu byla provedena pilotní studie. Dotazník byl rozdán 5 lidem za účelem zpětné vazby, zda byl dotazník přehledný a pochopitelný. Na základě získaných informací byly provedeny drobné změny. Výzkum pro bakalářskou práci byl poté prováděn během měsíce března 2015. Respondentům byly dotazníky poskytnuty osobně v tištěné podobě. Postup při vyplnění dotazníků byl vysvětlen a případné dotazy byly zodpovězeny. Na základě získaných výsledků z výzkumu byl vytvořen informační materiál pro veřejnost o dětech trpících autismem (viz příloha č. 6).
3.6
Zpracování získaných dat
Při zpracování výsledků výzkumu byl použit Microsoft Office Excel 2007 a Microsoft Office Word 2007.
28
Výsledky výzkumu
3.7
100
86
90
74
Absolutní čísla
80 70
60 50
Ženy
40
Muži
30 20 10 0
Pohlaví
Graf 1 Pohlaví respondenta
V první
otázce
bylo
zjišťováno
pohlaví
respondentů.
Výzkumu
se
účastnilo
160 respondentů. 53,8 % (86 respondentů) z nich bylo žen a 46,2 % mužů (74 respondentů).
29
100 90
Absolutní čísla
80
65
70
54
60
Pod 20 20-40
50
41-60 40 30
Nad 60
21
20
20 10 0
Věk
Graf 2 Věková kategorie
Graf znázorňuje věkové rozmezí. Respondenti si mohli vybírat ze 4 kategorií. 13,1 % (21 respondentů) bylo ve věku pod 20 let. Nejvíce respondentů bylo ve věkové kategorii 20 - 40 let a to 40,6 % (56 respondentů). V kategorii 41 - 60 bylo 33,8 % (54 respondentů). Nejméně respondentů bylo v kategorii nad 60 let a to 12,5 % (20 respondentů).
30
100 90
76
Absolutní čísla
80
Základní
70
Střední s výučním listem
60
Střední škola s maturitou
50 40 30
33
Vyšší odborné
25 19
20
7
10 0
Vysokoškolské
Vzdělání
Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání
Graf číslo 3 popisuje vzdělání respondentů. Nejvíce, tedy 47,5 % (76 respondentů) dosáhlo vzdělání střední školy s maturitou. Nejméně, tedy 4,4 % (7 respondentů) bylo vzděláno na vyšší odborné škole. Základní vzdělání mělo 15,6 % (25 respondentů) a střední školu s výučním listem 20,6 % (33 respondentů). Vysokoškolsky vzdělaných bylo 11,9 % (19 respondentů).
31
180
156
160
Absolutní čísla
140 120 100
Ano
80
Ne
60 40 20
4
0
Slyšel respondent o autismu Graf 4 Odpověď na otázku zda respondent slyšel o autismu
Graf číslo 4 popisuje stěžejní otázku, zda respondent někdy slyšel o autismu. Pokud odpověď zněla negativně, tak respondent nemusel dále dotazník vyplňovat. O autismu nikdy neslyšelo 2,5 % respondentů (4 respondenti). 97,5 % (156 respondentů) o autismu slyšelo a tak mohli dále pokračovat v dotazníku.
32
100 90 80
Absolutní čísla
70
Televize
60
53
Internet
45
50
Noviny
40
Škola Jiné
25
30
19
20
14
10 0
Kde slyšel o autismu Graf 5 Kde se respondent dověděl o autismu
Graf číslo 5 ukazuje, kde se respondenti dozvěděli o autismu. Nejvíce, tedy 34,0 % (53 respondentů) odpovědělo ve škole. O něco méně - 28,9 % (45 respondentů) se o autismu dozvědělo z televize. 16,0 % (25 respondentů) z internetu, 12,1 % (19 respondentů) z novin. Nejméně dotázaných - 9,0 % (14 respondentů) si nevybralo z nabízených odpovědí a odpověděli jako jiné a odpověď dopsali. Výčet jejich odpovědí je uveden v tabulce 1. Tabulka 1: Jiné Odpovědi
Absolutní četnost
Relativní četnost
Znám nemocného autismem
7
4,5 %
Ve všech nabízených možnostech
5
3,2 %
Na pracovišti
2
1,3 %
33
100 90
83
80
Absolutní čísla
70 60
52
Ano, s dítětem
50
Ano, s dospělým
40
Ne, nesetkal
30
21
20 10 0
Setkání s autistem
Graf 6 Setkání s nemocným autismem
Graf popisuje, kolik respondentů se s nemocným autismem setkalo. Nejvíce, tedy 53,2 % (83 respondentů) se s nemocným autismem nikdy nesetkalo. 33,3 % (52 respondentů) se setkalo s dítětem nemocným autismem. Nejméně, tedy 13,5 % (21 respondentů) se setkalo s nemocí autismus u dospělého.
34
100 90
Všechny oblasti dětského vývoje
80
Absolutní čísla
70
67
Inteligenci
60
Sociální cítění
50 40 30 20
26
Učení
28 18
17
Nevím
10 0
Autismus postihuje
Graf 7 Znalost oblastí, které postihuje autismus
Graf ukazuje, kolik respondentů ví, které oblasti autismus postihuje. Správná odpověď je, že autismus postihuje všechny oblasti dětského vývoje - chování, pohyb, sociální cítění a učení. Správnou odpověď znalo 43,0 % (67 respondentů). Více respondentů, tedy 46,1 % (72 respondentů) odpovědělo nesprávně. Postižení sociálního cítění vybralo 18,0 % (28 respondentů). 16,6 % (26 respondentů) zvolilo postižení inteligence a 11,5 % (18 respondentů) učení. 10,9 % (17 respondentů) bylo respondentů, kteří neznali odpověď.
35
100 90
80
Absolutní čísla
70
64
60
Dívky
54
50
Chlapci
40 30
Totožně u obou
29
20
9
10
Nevím
0
Častější výskyt Graf 8 Znalost výskytu autismu u pohlaví
Graf popisuje znalost výskytu autismu u dětí. Správná odpověď je, že autismus se vyskytuje častěji u chlapců. Správně odpovědělo 41,0 % (64 respondentů). Nesprávně odpovědělo 53,2 % (83 respondentů). Ze špatně odpovídajících si 34,6 % (54 respondentů) myslelo, že autismus se vyskytuje totožně u obou pohlaví. 18,6 % (29 respondentů) že výskyt je častější u dívek. 5,8 % (9 respondentů) zvolilo odpověď „nevím“.
36
100 90
78
Absolutní čísla
80 70 60
Infekční onemocnění
50
Porodní poranění
Neznámá
40 30
29
26
23
Nevím
20 10 0
Příčina autismu Graf 9 Znalost příčiny autismu
Graf ukazuje, kolik respondentů zná příčinu autismu. Správná odpověď je, že příčina autismu je neznámá. 50,0 % (78 respondentů) odpovědělo správně. 33,3 % (52 respondentů) odpovědělo nesprávně. 14,7 % (23 respondentů) si myslelo, že příčina autismu je infekční onemocnění. 18,6 % (29 respondentů) si vysvětlovalo příčinu autismu porodním poraněním. 16,7 % (26 respondentů) vybralo odpověď „nevím“.
37
100 90
Absolutní čísla
80
67
70 60 50
42
47
Ano Ne
40
Nevím
30 20 10 0
Snadné navazování očního kontaktu Graf 10 Znalost navazování očního kontaktu
Graf popisuje vědomosti o navazování očního kontaktu u nemocných autismem. Správná odpověď je, že děti s autismem snadno nenavazují oční kontakt. Správně odpovědělo 43,0 % (67 respondentů). 26,9 % (42 respondentů) vybralo nesprávně, že nemocní autismem snadno navazují oční kontakt. Možnost „nevím“ si vybralo 30,1 % (47 respondentů).
38
100 90 80
Absolutní čísla
70
59
60
61 Ano
50 40
Ne
36
Nevím
30 20 10 0
Přátelství s vrstevníky Graf 11 Informovanost respondentů v oblasti přátelství u autisticky nemocných
Graf znázorňuje znalost respondentů o přátelství autisticky nemocných s vrstevníky. Správná odpověď je, že děti s autismem se nerady přátelí s vrstevníky. Správně odpovědělo 37,8 % (59 respondentů). Více odpovědělo nesprávně, tedy 39,1 % (61 respondentů). Na otázku odpovědělo „nevím“ 23,1 % (36 respondentů).
39
100 90
Jiné označení pro autismus
80
Absolutní čísla
70
60 60
Těžší forma autismu
50
39
40 30
29
28
Onemocnění podobné dětskému autismu bez poruchy řeči Nevím
20 10 0
Aspergerův syndrom
Graf 12 Znalost pojmu Aspergerův syndrom
Graf poukazuje na informovanost veřejnosti o pojmu Aspergerův syndrom. Správná odpověď je, že Aspergerův syndrom se podobá dětskému autismu, ale není přítomna porucha řeči. Správně odpovědělo 25,0 % (39 respondentů). Špatně odpovědělo 36,5 % (57 respondentů). Nesprávně, že Aspergerův syndrom je těžší forma autismu zvolilo 17,9 % (28 respondentů) a o jednoho více 18,6 % (29 respondentů) vybralo špatně odpověď, jiné označení pro autismus. 38,5 % (60 respondentů) uvedlo, že neznají správnou odpověď.
40
100 90 80
Absolutní čísla
70
69
60 50
Mají problém
47 40
40
Nemají problém Nevím
30
20 10
0
Pochopení gest
Graf 13 Vědomosti o chápání gest u autisticky nemocných
Graf popisuje informovanost o chápání gest autisticky nemocných. Správná odpověď je, že děti s autismem mají problém s chápáním gest a mimiky. Správně odpovědělo 44,2 % (69 respondentů). 30,1 % (47 respondentů) uvedlo špatnou odpověď, že nemocní s autismem nemají problém s chápáním gest a mimiky. 25,7 % (40 respondentů) zvolilo odpověď „nevím“.
41
100 90 80 Absolutní čísla
70
58
60 50
Nemluví Není postižena
44
Individuální
40 30
29
25
Nevím
20 10 0
Řeč
Graf 14 Informovanost o řeči u nemocných autismem Graf znázorňuje, kolik respondentů ví, že řeč autisticky postiženého dítěte se vyvíjí individuálně. Správná odpověď je, že řeč u nemocných autismem se vyvíjí individuálně. 37,2
%
respondentů
(58
respondentů)
odpovědělo
správně.
Více
respondentů
44,2 % (69 respondentů) odpovědělo nesprávně. Špatnou možnost „řeč není postižena“, vybralo 28,2 % (44 respondentů) a 16,0 % (25 respondentů) vybralo nesprávnou odpověď, že dítě s autismem nemluví a nikdy se mluvit nenaučí. Odpověď „nevím“ zvolilo 18,6 % (29 respondentů).
42
100 90
Absolutní čísla
80 70
61 Oblékání
60
46
50
Svlékání Oboje stejně
40 30
26
23
Nevím
20 10 0
Lépe se daří v oblékání a svlékání
Graf 15 Znalost o sebeobsluze - oblékání a svlékání, co je pro dítě s autismem snazší
Graf ukazuje vědomosti respondentů o sebeobluze v rámci oblékání a svlékání dítěte s autismem, ve které oblasti se mu daří více. Správná odpověď je svlékání. Správně odpovědělo 29,5 % (46 respondentů). Nejvíce dotázaných 55,8 % (87 respondentů) odpovědělo nesprávně. Svlékání i oblékání jde dítěti s autismem stejně, jako odpověď zvolilo 39,1 % (61 respondentů). Oblékání jde lépe, zvolilo za odpověď 16,7 % (26 respondentů). 14,7% (23 respondentů) zvolilo na otázku odpověď „nevím“.
43
100 90
Absolutní čísla
80 70
60
Spí klidně, celou noc
60
Více unavení
50 40
37
34
Nevím
25
30
Trpí poruchami spánku
20 10 0
Spánek
Graf 16 Informovanost o spánku dětí nemocných autismem
Graf ukazuje znalost respondentů v oblasti spánku u nemocných dětí autismem. Správně odpovědělo 38,5 % (60 respondentů). Nesprávně 39,7 % (62 respondentů). Odpověď, že děti s autismem spí klidně, celou noc si vybralo 23,7 % (37 respondentů). Děti s autismem jsou více unavení, si zvolilo nejméně 16,0 % (25 respondentů). Odpověď „nevím“ si vybralo 21,8 % (34 respondentů).
44
3.8
Diskuze
Hypotéza č. 1: Domnívám se, že 60 % a více respondentů slyšelo o autismu. K této hypotéze se vztahuje graf č. 4. Hypotéza byla podložena v dotazníku otázkou č. 4. O autismu slyšelo 97,5 % respondentů (156 respondentů). Hypotéza se mi potvrdila. O autismu se v poslední době mluví stále častěji ať už v novinách, televizi nebo ve školách, proto nejsem překvapena, kolik respondentů o něm slyšelo. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že 70 % a více respondentů se nikdy nesetkalo s nemocným s autismem. K hypotéze se vztahuje graf č. 6. Hypotéza byla v dotazníku podložena otázkou č. 6. S nemocným autismem se nesetkalo 53,2 % respondentů (83 respondentů). 46,8 % respondentů (73 respondentů) se s nemocným autismem setkalo. Má hypotéza se nepotvrdila. Jsem překvapena, že skoro polovina respondentů se setkala s nemocným autismem. Hypotéza č. 3: 40 % a méně respondentů správně zodpoví otázku, jaká je příčina autismu. Hypotéza byla podložena otázkou č. 9 v dotazníku a vztahuje se k ní graf č. 9. Správná odpověď byla, že příčina autismu je neznámá. Hypotéza č. 3 se mi nepotvrdila. Správně znalo příčinu autismu 50 % respondentů (78 respondentů). O 10 % více než jsem se domnívala, že bude znát. Polovina respondentů pořád není tolik, abych mohla říci, že veřejnost je informována o příčině autismu. Ale jsem příjemně překvapena, že alespoň polovina zná, že dosud příčinu autismu neznáme. Dle Pechové, která ve svém výzkumu zjišťovala mimo jiné znalost hlavního příznaku poruchy autistického spektra u sester, odpovědělo správně, že představivost, z 91 respondentů 34 % (31). Špatně odpovědělo 41 % respondentů (37), kteří se domnívali, že autismus je tělesné postižení. 25 % (23 respondentů) odpovědělo, že hlavním příznakem je agrese, ta mezi příznaky sice patří, ale není jedním z nejhlavnějších. Zjistila tedy, že dokonce ani sestry nejsou dostatečně informované o hlavních příznacích PAS. Hypotéza č. 4: Domnívám se, že 20 % a méně respondentů ví, co je Aspergerův syndrom. K hypotéze č. 4 se vztahuje graf č. 12. V dotazníku je hypotéza podložena otázkou č. 12. Hypotéza se mi také nepotvrdila. Správně zodpovědělo 25 % (39 respondentů). O 5 % více než jsem si myslela. Domnívala jsem se, že pojem Aspergerův syndrom bude pro většinu 45
respondentů cizí. Hypotéza se mi sice nepotvrdila, ale stále 75% respondentů (117 respondentů) neví co je Aspergerův syndrom. Myslím si, že je to tím, že v médiích a ve školách se většinou mluví o autismu, nebo o dětském autismu, ale už není podrobněji vysvětleno že, do autismu patří i další onemocnění. Hypotéza č. 5: 30 % a méně respondentů ví, že řeč je u autistického dítěte postižena individuálně. K hypotéze č. 5 se vztahuje graf č. 12 a v dotazníku otázka č. 12. Správnou odpověď znalo 37,2 % (58 respondentů) respondentů. Má hypotéza se tedy nepotvrdila. Správně odpovědělo více respondentů, než jsem čekala. Ale pořád více než polovina neví, že děti postižené autismem nemůžeme v oblasti řeči srovnávat. Některé komunikují podobně jako zdravé děti a některé nemusí mluvit vůbec. Záleží přímo na nemocném dítěti a individuálním přístupu k němu. Mé hypotézy se spíše nepotvrdily, většinou ale jen o několik procent, nelze tudíž říct, že by veřejnost byla výborně informována o nemoci autismus. Správně na všechny otázky odpověděli pouze dva respondenti. Proto jsem se rozhodla vytvořit informační materiál, který je i návrhem řešení pro praxi. (viz příloha č. 6). Informační materiál by mohl sloužit, jako pomůcka, pro vzdělávání o autismu ve školách. Dále by mohl být umístěn do ordinací odborných i praktických lékařů, kde by si ho lidé mohli prohlédnout. Pro praxi bych doporučovala, aby výuka o autismu byla zařazena do vzdělávání již na základních školách. Pro sestry pořádání seminářů s informacemi o autismu.
46
4 Závěr Autismus je vývojové pervazivní onemocnění, které postihuje psychické funkce. Vyskytuje se více u chlapců než u dívek. S nemocí se setkáváme na celém světě, a proto je důležité znát o ní alespoň základní informace. Včasná diagnostika a správný individuální přístup k nemocnému dítěti jsou základní věci, které mu můžou nejvíce pomoci. Tato bakalářská práce měla v teoretické části nastínit onemocnění autismus, dětský autismus a Aspergerův syndrom, základní denní činnosti s těmito dětmi a dopad na rodinu. V závěru byla zmíněna ošetřovatelská péče o nemocné dítě. V praktické části byla zjišťována informovanost u veřejnosti v Jihomoravském kraji. Výsledky nám přinesly náhled, o povědomí veřejnosti o autismu u dětí. Nejvíce překvapivým faktem bylo, že skoro polovina respondentů se s nemocným autismem někdy setkala. Zhodnocení cíle č. 1: Zjistit informovanost veřejnosti o dětech nemocných autismem v Jihomoravském kraji. V dotazníkovém šetření se nacházelo deset základních otázek týkajících se autismu u dětí, kterými bylo zevrubně zjištěno povědomí veřejnosti o onemocnění autismus. První cíl byl tedy splněn. Z výsledků vyšlo, že veřejnost je lépe informovaná než jsem se domnívala v hypotézách. Přesto nelze říci, že by byla informována výborně. Správně na všechny otázky odpověděli pouze dva respondenti. Zhodnocení cíle č. 2: Vytvořit materiál, který informuje veřejnost o dětském autismu. Leták (viz příloha č. 6) byl vytvořen i přes nepotvrzení většiny hypotéz. Několik respondentů odpovědělo, že o autismu nikdy neslyšelo. Někteří odpověděli správně pouze na jednu otázku. Povědomí veřejnost má, ale je důležité doplnit některé informace. Proto si myslím, že edukační materiál má určitě smysl. Pro doplnění informací veřejnosti byla zvolena forma letáku. Jsou v něm vloženy základní informace o poruchách autistického spektra. Jejich dělení, jak se projevují nejlehčí a jak nejtěžší případy onemocnění a další informace. Dále jsou v letáku rozepsány informace o dětském autismus a Aspergerově syndromu, jejich příznaky, léčba a další. Obsahuje názorné obrázky související s tématem, které pomáhají přiblížit veřejnosti problematiku. Tento informační materiál skýtá široké využití. Může být umístěn v nemocnicích, u praktických 47
i odborných lékařů v čekárnách, nebo může být použit jako pomůcka při výuce o poruchách autistického spektra.
48
Seznam použité literatury 1. BONDY, A a L. FROST. Vizuální komunikační strategie v autismu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4720-531. 2. ČADILOVÁ, V. a Z.
ŽAMPACHOVÁ. Strukturované učení: vzdělávání dětí s
autismem a jinými vývojovými poruchami. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 405 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-807-3674-755. 3. ČADILOVÁ, V., H. JŮN a K. THOROVÁ. Agrese u lidí s mentální retardací a s autismem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 243 s. ISBN 978-807-3673-192. 4. HOWLIN, P. a M. JELÍNKOVÁ. Autismus u dospívajících a dospělých: cesta k soběstačnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 295 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 80-736-7041-0. 5. KREJČÍŘOVÁ, D. a M. VÁGNEROVÁ. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Vyd. 2. Editor Mojmír Svoboda. Praha: Portál, 2009, 791 s. ISBN 978-807-3675-660. 6. NOVÁK, T. Mnohem menší dareba, než jste čekali. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 125 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-802-4750-699. 7. LEIFER, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, xxxiii, 951 s., čb. obr. ISBN 80-247-0668-7. 8. NÝVLTOVÁ, V. Psychopatologie pro speciální pedagogy. Vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2008, 228 s. ISBN 978-808-6723-488. 9. OREL, M. Psychopatologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 263 s. Psyché. ISBN 978802-4737-379. 10. PECHOVÁ, Martina. Ošetřovatelské problémy u dětí s poruchou autistického spektra z pohledu zdravotníků a rodiny. Jihlava, 2012. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. 11. POTTS, N. L a B. L MANDLECO. Pediatric nursing: caring for children and their families. 3rd ed. Clifton Park, NY: Delmar Cengage Learning, c2012, xxxvii, 1496 p. ISBN 14-354-8661-7. 12. PREIßMANN, Ch. Život s Aspergerovým syndromem: příběh psychoterapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 135 s. ISBN 978-807-3676-889. 13. RICHMAN, S. Výchova dětí s autismem: aplikovaná behaviorální analýza. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 122 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 978-80-7367-424-3. 14. ŘÍČAN, P. a D. KREJČÍŘOVÁ. Dětská klinická psychologie. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2006, 603 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1049-8. 49
15. ŘÍHOVÁ, A. Co by měl zdravotník vědět o PAS. Sestra. 2011, roč. 2011, č. 4. 16. SADOCK, B., V. A. SADOCK, P. RUIZ a H. I. KAPLAN. Kaplan and Sadock´s Comprehensive textbook of Psychiatry. 9th ed. Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott
Williams,
c2009,
2
v.
(lix,
4520,
I-138
p.).
ISBN
10.1176/appi.ajp.163.8.1458. 17. THOROVÁ, K. Dětský autismus. Autismus.cz Portál o poruchách autistického spektra [online]. 2007 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://www.autismus.cz/popisporuch-autistickeho-spektra/detsky-autismus.html 18. THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra: dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, dezintegrační porucha. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 453 s. ISBN 80-736-7091-7. 19. TIMBY, B. a SMITH, N. E. Essentials of nursing: care of adults and children. Philadelphia: Lippincott Williams, 2005. ISBN 07-817-5098-9. – Měla jste ho uvedeného 2x, jednou jsem ho smazala 20. WHITE, L., G. DUNCAN a W. BAUMLE. Foundations of maternal: caring for children and their families. 3rd ed. United States: Delmar Cengage Learning, c2011, 1 v. (various pagings). ISBN 14-283-1776-7.
50
Seznam použitých zkratek PAS
Poruchy autistického spektra
CARS
Childhood Autism Ratimg Scale
ABC
Autism Behavior Checklist
51
Seznam grafů Graf 1 Pohlaví respondenta ......................................................................................... 29 Graf 2 Věková kategorie ............................................................................................. 30 Graf 3 Nejvyšší dosažené vzdělání ............................................................................. 31 Graf 4 Odpověď na otázku zda respondent slyšel o autismu ........................................ 32 Graf 5 Kde se respondent dověděl o autismu .............................................................. 33 Graf 6 Setkání s nemocným autismem ........................................................................ 34 Graf 7 Znalost oblastí, které postihuje autismus .......................................................... 35 Graf 8 Znalost výskytu autismu u pohlaví ................................................................... 36 Graf 9 Znalost příčiny autismu ................................................................................... 37 Graf 10 Znalost navazování očního kontaktu .............................................................. 38 Graf 11 Informovanost respondentů v oblasti přátelství u autisticky nemocných ......... 39 Graf 12 Znalost pojmu Aspergerův syndrom .............................................................. 40 Graf 13 Vědomosti o chápání gest u autisticky nemocných ......................................... 41 Graf 14 Informovanost o řeči u nemocných autismem ................................................ 42 Graf 15 Znalost o oblékání a svlékání dítěte s autismem ............................................. 43 Graf 16 Informovanost o spánku dětí nemocných autismem ....................................... 44
Seznam tabulek Tabulka 1: Jiné .......................................................................................................... 33
52
Seznam příloh Příloha č. 1: Childhood Autism Ratimg Scale Příloha č. 2: Autism Behavior Checklist Příloha č. 3: Použití WC Příloha č. 4: Obrázky k dennímu režimu Příloha č. 5: Dotazník Příloha č. 6: Informační materiál
53
