VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Informovanost mužů o urologické prevenci Bakalářská práce
Autor: Adéla Čermáková Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Lavičková Jihlava 2016
Abstrakt Bakalářská práce se zaměřuje na urologickou prevenci u mužů. Cílem této práce je zjistit, jaká je úroveň informovanosti u mužů v urologické prevenci a též zjišťuje, jaké jsou možnosti získání informací o urologické prevenci. Bakalářská práce je složena z teoretické a praktické části. Teoretická část se zabývá historií urologie, teorií mužského močového systému. Dále jsou zde zmíněny nejčastější onemocnění v urologii, vyšetření a prevence. Praktická část se zaměřuje na výsledky, které jsem získala pomocí dotazníkového šetření. Klíčová slova: urologie, močový systém, vyšetření v urologii, nejčastější onemocnění
Abstract This thesis focuses on urological prevention among men. The aim of this work is to determine what the level of awareness among men in urological prevention and also figuring out what are the possibilities of obtaining information about urological prevention. Bachelor thesis consists of theoretical and practical parts. The theoretical part deals with the history of urology, the theory of the male urinary system. Further, it discusses the most common disease in urology, examinations and prevention. The practical part focuses on the results that I obtained via questionnaire. Keywords: urology, urinary system, examinations in urology, the most common disease
Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Magdaléně Lavičkové za vstřícnost, cenné rady a čas, který mi věnovala při vedení bakalářské práce. Děkuji také MUDr. Ilje Šindelářové a MUDr. Aleně Sudové za umožnění dotazníkového šetření v jejich ordinacích. Též děkuji všem respondentům, kteří se podíleli na výzkumu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis
Obsah Úvod .............................................................................................................................8 1
Současný stav problematiky ...................................................................................9 1.1
Definice oboru ................................................................................................9
1.2
Historie vývoje urologie v ČR .........................................................................9
1.3
Anatomie močového systému ..........................................................................9
1.3.1
Ledvina (ren)............................................................................................9
1.3.2
Vývodné močové cesty ..........................................................................10
1.4
1.4.1
Příznaky u pacienta s onemocněním vylučovacího systému .................... 12
1.4.2
Anamnéza .............................................................................................. 13
1.4.3
Fyzikální vyšetření ................................................................................. 14
1.4.4
Laboratorní vyšetření ............................................................................. 15
1.4.5
Zobrazovací metody ............................................................................... 17
1.5
Přehled onemocnění v urologii u mužů .......................................................... 17
1.5.1
Inkontinence .......................................................................................... 17
1.5.2
Urosepse ................................................................................................ 18
1.5.3
Urolitiáza ............................................................................................... 19
1.5.4
Benigní hyperplazie prostaty .................................................................. 19
1.5.5
Nádory varlat ......................................................................................... 20
1.5.6
Karcinom prostaty .................................................................................. 21
1.6 2
Vyšetření pacienta s urologickými problémy ................................................. 12
Prevence........................................................................................................ 21
Praktická část....................................................................................................... 23 2.1
Metodika výzkumu ........................................................................................ 23
2.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného šetření ............................ 23
2.3
Průběh výzkumu ........................................................................................... 23 6
2.4
Zpracování získaných dat .............................................................................. 23
2.5
Vlastní výzkum ............................................................................................. 24
2.6
Diskuze ......................................................................................................... 37
2.7
Návrh řešení a doporučení pro praxi .............................................................. 39
Závěr ........................................................................................................................... 40 Seznam použité literatury Seznam tabulek a grafů Seznam použitých zkratek Seznam příloh
7
Úvod Má bakalářská práce se zaměřuje na muže a jejich informovanost o urologické prevenci. Toto téma je dle mého úsudku velmi aktuální a je zapotřebí informovat muže o možnostech prevence, jelikož v posledních letech můžeme registrovat nárůst výskytu nádorového onemocnění u mužů. Pro mnoho mužů je téma urologické prevence tabu. Muži se ostýchají mluvit o urologických problémech ať už v rodině nebo u lékaře. Většina mužů se také bojí podstoupit urologickou prevenci, protože je to pro ně věc neznámá a neví co očekávat. Toto téma jsem si vybrala, protože je velmi aktuální. Je zapotřebí připomínat mužům důležitost urologické prevence. Muži mladšího věku se domnívají, že nemůžou být postiženi urologickým problém, neboť jsou mladí a zdraví. Mylně se domnívají, že výskyt urologických nemocí postihuje především muže ve starším věku. S urologickými problémy u mužů jsem se setkala již na střední škole v rámci odborné praxe a již tehdy jsem zpozorovala, že muži urologickým problémům nevěnují dostatečnou pozornost. Většina mužů drobné příznaky přechází a lékaře vyhledají až při zhoršení obtíží. Tak jako ženy aktivně pečují již několik let o svá zdravá prsa, je zapotřebí, aby se i muži začali aktivně starat o své zdraví. Je zapotřebí prolomit hranici studu u mužů a otevřeně hovořit o problematice urologické prevence.
8
1 Současný stav problematiky 1.1 Definice oboru Urologie je definována jako medicínský obor, který se zabývá onemocněními ženského a mužského močového ústrojí, mužských pohlavních orgánů a také retroperitonea. Tato disciplína se částečně prolíná s nefrologií, je propojená též s gynekologií a sexuologií (Dvořáček, 1997).
1.2 Historie vývoje urologie v ČR Urologie nevznikla a nerozvíjela se jako samostatný obor, ale začínala pod oborem všeobecná chirurgie. Postupně se formovala jako operační disciplína. Ze začátku neměla svou samostatnou vědeckou sekci. První specializované urologické oddělení pro muže bylo zaznamenáno v roce 1874 v Praze. Nebylo to samostatné oddělení, ale na první chirurgické klinice byly vyčleněny dva mužské pokoje pro léčbu urologicky nemocných. V roce 1884 se tyto dva pokoje opět staly pouze chirurgickými (Kawaciuk, 2009). K obratu došlo na schůzi výboru chirurgické sekce v Olomouci 6. června 1954, kde došlo při řešení urologické problematiky k hlasování a bylo schváleno vytvoření urologické komise, i když byla pořád pod oborem chirurgie. Brzy poté byla urologická komise bez problémů změněna na samostatnou urologickou sekci (Kučera, Záťura, 1998). Urologie využívá velmi složité techniky a velmi široké možnosti endoskopických metod. Tyto metody vyžadují přesné informace a značnou zručnost. Přestože je urologie již mnoho let brána jako samostatný obor, je zde potřeba orientace v základech chirurgie (Kawaciuk, 2009).
1.3 Anatomie močového systému 1.3.1 Ledvina (ren) Ledviny řadíme mezi párové orgány, jejichž funkcí je vylučování vody a některých koncových produktů látkové výměny z krve do moče. Ledvina má podíl na udržování vnitřního prostředí, svůj podíl má také na metabolizmu vitamínu D, který ovlivňuje
9
vstřebávání vápníku ve střevě, tvoří renin a odbourává některé hormony. Ledvina se nachází za pobřišnicí, v horní části bederní krajiny (Kachlík, 2009). Obvyklé rozměry ledvin se pohybují okolo 12 x 6 x 9 cm a jejich hmotnost je přibližně 120g (Naňka, Elišková, 2009). Svým tvarem připomíná fazoli, má tuhou konzistenci a červenohnědé zbarvení. Na povrchu je hladká a pokrytá vazivovým pouzdrem. Pravou ledvinu nalezneme těsně pod játry, levá se nachází o něco výše. Její zadní úsek naléhá na bránici a dolní se dotýká svalů zadní břišní stěny. Primární stavební a funkční jednotkou je nefron, v němž probíhá filtrace krve a tvorba moče. Nefron tvoří několik částí, glomerulus, Bowmanovo pouzdro a ledvinný kanálek. Proto, aby ledviny plnily svou funkci, musí být funkční zdatnost ledvinných cév. Ledviny denně vyloučí 1-2 litry moče, její množství je ovlivňováno hormony aldosteronem a antidiuretickým hormonem (Kachlík, 2013). Z glomerulů (klubíček vlásečnic) se krev filtruje do Bowmanova váčku, pomocí filtrace vznikne primární moč. Tubulární resorpcí vznikne definitivní moč (Lümann-Rauch, 2012). Ledvina má, jako každý orgán, svoje cévní zásobení. Tepenná krev je přiváděna ledvinnými tepnami - a.renales, ty se postupně větví až na přívodné cévy - vassa afferens pro klubíčka Malpighiho tělísek. Potom co krev projde glomeruly, odtéká odvodnými cévami – vassa efferens do post-glomerulárního úseku ledvin (Dylevský,2009). Ledviny plní několik životně důležitých funkcí. Kontrolují vylučování vody a minerálů z těla, například sodík, draslík a ionty. Podle potřeby vyplavují nebo zadržují produkty metabolizmu (kyselina močová, močovina, kreatinin). Tvoří erytropoetin, to je hormon, který stimuluje tvorbu červených krvinek v dřeni kostí. Buňky hladké svaloviny zase tvoří renin (enzym), jeho stimulem pro sekreci je pokles krevního tlaku. Ledviny také řídí objem krve a krevní tlak. Rovněž udržují acidobazickou rovnováhu (Rokyta, 2008).
1.3.2 Vývodné močové cesty Vývodné cesty močové jsou tvořeny ledvinnými kalichy, ledvinnou pánvičkou, močovodem, močovým měchýřem a močovou trubicí (Dylevský, 2009).
Kalichy ledvinné a pánvička ledvinná (calices renalis et pelvis renalis) 10
Ledvinné kalichy, které jsou nálevkovitého tvaru, nasedají na ledvinné papily a s nimi jsou spojeny pomocí vaziva. Díky tomuto spojení vzniká ledvinná pánvička. V ní se sbírá moč z ledvinné dřeně, která dále proudí do močovodu. Ta svým tvarem připomíná oploštělou nálevku, která přechází do močovodu (Naňka, Elišková, 2009).
Močovod (ureter) Jeho sliznice je tvořena přechodným vícevrstvým epitelem. Jeho střední vrstva je tvořena hladkou svalovinou a zevní vrstva kryje vazivová povázka. Jeho délka je 30 cm. Močovod vychází z ledvinné pánvičky. Přes močovod se přesouvá moč do močového měchýře. Do močového měchýře vstupuje močovod šikmo přes zadní stěnu (Merkunová, Orel, 2008).
Močový měchýř (vesica urinaria) Močový měchýř je dutý orgán s tenkou stěnou. Pokud je močový měchýř prázdný, jeho tvar je miskovitý a při jeho naplnění se tvar mění z oválného na kulovitý. Při jeho naplnění jej rozdělujeme na dno, tělo a vrchol (Dylevský, 2012).
Močová trubice (uretra) Močová trubice odvádí moč z močového měchýře mimo naše tělo. Jsou zde rozdíly mezi ženskou a mužskou močovou trubicí. Mužská močová trubice od ženské se liší vzhledem k podvojné funkci u mužů. Měří 18-20 cm. Prochází předstojnou žlázou, pánevním dnem a nakonec celým pohlavním údem. Velmi důležité je znát délku, průběh a zúžení močové trubice při cévkování (katetrizaci), (Kachlík, 2013). U žen je močová trubice oproti mužům kratší. U žen je délka kolem 3-5 cm. Rozdíl je i ve tvaru trubice, u žen je rovná a u mužů má esovitý průběh. Díky tvaru a délce močové trubice, je u žen větší riziko vniknutí infekce do močového měchýře (Křivánková, Hradová, 2009).
11
Močení (mikce) Naplní-li se močový měchýř přibližně do objemu 200ml, pocítíme v močovém měchýři tlak. Vlivem tlaku se močový měchýř rozpíná a dráždí receptory, které jsou umístěné v jeho stěně. Centrum pro močení je v sakrální míše (segment S2-S3). Jakmile dosáhne močový měchýř náplně přibližně 400ml, jeho obsah se samovolně vyprázdní. Zevní svěrač můžeme ovládat vědomě a tím je možnost potlačit nucení na močení nebo močení samotné odložit. Vnitřní svěrač je vůlí neovladatelný. Vědomé ovládání vyprazdňování moči se každý učí už jako malé dítě. Postupem času, spolu s věkem svalovina močového měchýře ochabuje. Staří lidé mají proto problémy s neschopností se vyprázdnit nebo je trápí problematika samovolného odtoku moče (inkontinence), (Merkunová, Orel, 2008).
1.4 Vyšetření pacienta s urologickými problémy Praktický lékař má velmi důležitou a nenahraditelnou úlohu v péči o člověka, trpící urologickým onemocněním. Praktický lékař, je první člověk, za kterým jde pacient se svými urologickými problémy. Praktický lékař může problém vyřešit nebo pacienta odeslat na urologické pracoviště. Praktický lékař po předání pacienta specialistovi (urologovi) nadále spolupracuje se specializovaným pracovištěm (Macek, Hanuš, Herle, 2011).
1.4.1 Příznaky u pacienta s onemocněním vylučovacího systému U pacientů s onemocněním ledvin se můžou projevit tyto příznaky: proteinurie (přítomnost bílkoviny v moči, normálně je v moči malé množství, ale při onemocnění močového systému je množství bílkoviny zvýšené), renální hematurie, edémy (otok je stav, při kterém je ve tkáních nebo v orgánech nahromaděno více tekutiny, než za normálního stavu), arteriální hypertenze (neboli zvýšený krevní tlak, dochází ke zvýšení krevního tlaku v cévním řečišti), oligurie (malé množství moči, která je vytvořená za 24 hodin, udávám se méně než 500ml moče), oligoanurie, anurie (je popisována jako zástava močení a tvorby moče), polyurie (časté močení a množství moče je větší jak 2500 ml), nykturie (buzení se v noci, z důvodu potřeby močení). U nemocných s onemocněním vývodných cest močových se objevují tyto příznaky: ledvinná kolika (popisovaná jako prudká šokující bolest, která se objevuje v bederní krajině, u mužů je možnost vystřelování bolesti až do skrota a varlete), dysurie (obtížné močení, u dysurie je močení velice bolestivé), polakisurie (časté nucení na močení, při čemž je vymočeno 12
malé množství moče), retence (zadržení moči v močovém měchýři, doprovázeno neschopností se vymočit), inkontinence (samovolný únik moči), enuresis nocturna (noční pomočování, nemocný močí i ve spánku), leukocyturie (v krvi jsou přítomny bílé krvinky), pyurie (velké množství leukocytu v moči, přítomnost dokonce až hnisu), hematurie (v moči je přítomna krev), (Nejedlá, 2015).
1.4.2 Anamnéza Anamnéza pomůže lékaři odhalit pravdu o nemoci pacienta. Z podrobného zpovídání pacienta se lékař dozví o nemocech, které u pacienta proběhly nebo probíhají. Velmi důležité je rozpoznání základního urologického onemocnění nebo urologické komplikace u jiného onemocnění. Anamnézu může ovlivnit problém s popsáním problému nebo věk pacienta (děti, senioři), (Kawaciuk, 2009). Rozlišujeme několik druhů anamnéz:
Rodinná anamnéza: zjišťujeme zde onemocnění, která byla v minulosti prodělaná v rodině. V urologii nás zejména zajímá onemocnění, která mají genetickou nebo familiární etiologii. Riziko tvorby konkrementů je zvýšené u mužů, které mají v rodinné anamnéze urolitiázu.
Osobní anamnéza: se zaobírá prodělanými chorobami a operacemi. Velmi důležité jsou informace o prodělaných urologických operacích. Zásadní jsou při urologických operacích informace o alergické anamnéze nebo nesnášenlivosti některé kontrastní látky. Nepostradatelné jsou i informace o užívaných lécích.
Sociální anamnéza: v této anamnéze, shromažďujeme údaje o kouření, drogách nebo abúzu alkoholu. Otevřeně se ptáme na různé druhy závislostí. U pacienta zjišťujeme sexuální orientaci a bezpečné sexuální chování. Na tyto otázky je důležité se ptát s ohledem na nárůst nemocných AIDS. Ptáme se též i na pacientovo pracovní zařazení, zda nepracuje s karcinogeny.
Nynější onemocnění: pečlivě v této anamnéze zjišťujeme charakter, intenzitu a šíření problému, který pacient udává. Je nezbytné zjistit, zda jde o onemocnění, které probíhá akutní nebo chronickou formou. Komplikací u starších lidí je, že problémy s močením přisuzují svému věku a nepovažují to za příznak nějakého onemocnění. Zaměřujeme se hlavně na okamžik, kdy nemocný poprvé zaznamená provázející obtíže. Všechny udané obtíže můžou mít pozvolný nebo náhlý průběh (Kawaciuk, 2009). 13
1.4.3 Fyzikální vyšetření V urologii je fyzikální vyšetření důležitou součástí vyšetření, ale vzhledem k modernizaci metod v urologii, ho lékaři občas přecházejí. Je zde možnost vyšetřit močový měchýř, prostatu, penis, přední močovou trubici, šourek, varle a nadvarle (Dvořáček a kol, 1998). Fyzikální vyšetření je zprostředkované našimi smysly, zrakem, sluchem, hmatem a výjimečně čichem. Fyzikální vyšetření je někdy nazýváno vyšetřením 5P (pohled, pohmat, poklep, poslech, per rektum), (Nejedlá, 2015).
Pohled (inspekce): při tomto vyšetření se využívá vlastní zrak. Vyšetření se provádí, pokud je možné při denním světle. Tím se předejde přehlédnutí některých příznaků. Pacientovi se vyšetřuje celé tělo od hlavy přes hrudník až k dolním končetinám. Lékař se zaměřuje také na změny zevních pohlavních orgánů. Pacient se vyšetřuje vysvlečený, a proto se musí brát zřetel na jeho intimitu. Mezi nejčastější chyby při vyšetření patří například spěch lékaře, špatné osvětlení nebo vyšetření oblečeného pacienta.
Pohmat (palpace): zde se vyšetřuje pacient pomocí rukou a prstů lékaře. Platí zde pravidlo vyšetřování od nejvzdálenějšího místa udávané bolesti. Tento postup, je z důvodu uvolnění pacienta, při nahmatání bolestivého místa by pacient mohl být například v ztuhlý nebo v křeči. Dbá se na to, aby neměl lékař příliš studené ruce nebo dlouhé nehty, z důvodu znehodnoceného vyšetření.
Poklep (perkuse): „při vyšetření poklepem se přiloží nad vyšetřovanou oblast ruka tak, aby se prsty přitlačily na kůži a mírně roztáhly. Samotný poklep provedeme tak, že posledním článkem třetího prstu (prostředníčku) pravé ruky – pokud jste praváci – klepe se střední článek prostředníčku levé ruky, přiložené na kůži. Při poklepu srdce se vkládá poslední článek do mezižebří a klepe se na něj. Je důležité dbát na to, aby intenzita úderů byla stálá, abychom mohli zvuky vzniklé při poklepu vzájemně srovnávat. To je také podstatou srovnávacího poklepu plic, když srovnáme vždy zvuk vzniklý poklepem vpravo se stejným místem vlevo. Zvuky, které vznikají při poklepu, se také nazývají poklep (není to jen vyšetření, ale také popis nálezu.“(Nejedlá, 2015, str. 28)
Poslech (auskultace): jeho uplatnění je v urologii velice výjimečné. K vyšetření se používá fonendoskop (pomůcka, která pomáhá zesílit zvuky).
14
Per rektum: je vyšetření konečníku. Poloha nemocného je na zádech, případně na levém boku s pokrčenými končetinami. Vyšetření se provádí pomocí prstu, který je navlečen v gumové rukavici. Pro lepší a příjemnější zavedení se používá vazelína. Hodnotí se zde nález, který objevíme v oblasti svěrače a ampuly. Hodnotíme i stolici, která zůstane na rukavici. V urologii je toto vyšetření důležité pro stanovení tvaru a velikosti prostaty. (Nejedlá, 2015).
1.4.4 Laboratorní vyšetření U urologicky nemocných lidí se neprovádí jen vyšetření moče, ale také vyšetření krve. U každého člověka jsou tyto vyšetření prováděny v různé míře, u každého je individuální jak velký rozsah vyšetření moče a krve se bude provádět (Kawaciuk, 2009). Fyzikální vyšetření moče: U tohoto vyšetření se zaměřujeme na barvu moče, intenzitu zakalení, pěnu a zápach moče. Barva moče je světle žlutá, její barvu můžou změnit určité potraviny, které sníme a léky, které užíváme. Ke změně barvy může dojít například i při infekci. Moč, kterou vymočíme je v normálně čirá. Světlou moč nalezneme například při polyurii, načervenalou moč objevíme při hemoglobinurii či hematurii. Zakalenou moč je přítomna při pyurii (přítomnost velkého množství leukocytů v moči), ( Kawaciuk, 2009). Chemické vyšetření moče: Zde se může provést i vyšetření pomocí indikátorových papírků, které je ale pouze orientační. Papírek se ponoří do moče a nechají se tam ponořené po dobu, kterou udává výrobce, přibližně je to 30-120 sekund. Kvalitativní vyšetření, nám pomůže prokázat, zda není v moči bílkovina (proteinurie), cukr (glykosurie), ketolátky (ketonurie), krevní barvivo (hematurie), Ph moče a specifická hmotnost. Ketonurie je přítomna, když pacient hladoví, při febrilních stavech, též v těhotenství a při metabolickém rozvratu. Hematurie je vyšetřována indikátorovými papírky jen orientačně. Podrobněji nás bude o hematurii informovat vyšetření močového sedimentu. Fyziologická hodnota Ph se pohybuje v rozmezí 4,5-7,0. Ph je ovlivněno, podle toho jaké potraviny zkonzumujeme, nebo jaké léky užíváme. U pacientů s urátovou nebo cystinovou litiázou je prokazatelně nižší. Naopak u vyššího Ph je riziko tvorby magnezium-amonium fosfátových
15
konkrementů. Specifická hmotnost moče nám pomůže nejjednodušeji zhodnotit stav hydratace u pacienta (Heráček, Urban, 2016). Vyšetření močového sedimentu: Toto vyšetření se provádí, když je podezření na vypuknutí onemocnění ledvin a močových cest. Hodnotí se erytrocyty, leukocyty, epitelové buňky, bakterie a kvasinky, válce a krystaly. Též může být přítomen parazit, hlen a spermatozoa (Heráček, Urban, 2016) Vyšetření séra: Vyšetření séra odhalí funkční kapacitu glomerulů. Odebírá se urea (urea je zvýšená při nadměrném příjmu bílkovin a při horečce) a kreatinin (Kawaciuk,2009). Dále odebíráme krev na krevní obraz, glykémii, vápník, fosfor, ionty, PSA (prostatický specifický antigen), koagulaci, kyselinu močovou, hladiny hormonů (testosteron – TST, prolaktin – PRL) a v neposlední řadě se odebírají i nádorové a zánětlivé markery (Hanuš, Macek, 2015). Mikrobiologické vyšetření: Patří do urologické diagnostiky, je možné odebrat moč, prostatický sekret, uretrální sekret a sperma. U toho vyšetření musíme dbát na způsob odběru vzorku moče, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Správné provedení odběru moče u mužů: nejprve se důkladně omyje genitál, dále se stáhne předkožka a muž vymočí první porci moče. Poté se provede samotný odběr moče do sterilní zkumavky, do které se muž vymočí. Následuje kompletní vyprázdnění močového měchýře (Kawaciuk, 2009). Jak uvádí Kawaciuk (1992) při odebírání prostatického sekretu musí být provedena dezinfekce zevního ústí močové trubice. Sekret se zachycuje na sklíčko, speciálně určené k mikroskopickému vyšetření. Uretrální vzorek se odebírá ráno, před prvním vymočením pacienta. Cytologické a histologické vyšetření: Cytologický vzorek se odebírá ze spontánně vymočené moče nebo moče, kterou získáme pomocí cévkování, dále vzorek po výplachu močového měchýře, nebo laváže dutého systému ledviny. Histologický vzorek se odebírá z nádoru nebo s pochybné slizniční léze v urotelu nebo močovodu. Dále se odebírá vzorek z biopsie močového měchýře (Kawaciuk, 2009). 16
V onkologické prevenci je důležitá biopsie prostaty, kdy se získává vzorek tkáně z prostaty. Provádí se nejčastěji transrektálně. Počet vzorků se pohybuje mezi 8-12. Biopsie prostaty se provádí v lokální anestezii a po vyšetření se může objevit hematurie nebo krvácení z konečníku (Hanuš, Macek, 2015).
1.4.5 Zobrazovací metody Zobrazovací metody rozdělujeme do několika skupin: rentgenologické metody, ultrazvukové metody, radioizotopové metody a magnetická rezonance. Mezi rentgenologické metody řadíme prostý snímek ledvin, neboli nefrogram (snímek, který zachytí ledviny a vývodné cesty močové) a vylučovací urografii (zobrazení ledvin a vývodných cest močových, pomocí kontrastní látky). Do ultrazvukových vyšetření (ultrasonografie) se řadí ultrazvuk břicha, ledvin a endosonografie (vyšetření ultrazvuk, který je zaveden do močové soustavy). Dále jsou tu radioizotopové metody, zde najdeme například scintigrafii (ta nám řekne, jak se shromaždují radiofarmaka v různých oblastech ledvin a určí nám v procentech funkci každé ledviny), (Kawaciuk, 2009). Jako další patří do zobrazovacích metod magnetická rezonance. Na pacienta, který je umístěn v silném magnetickém poli, působí ultrakrátké vlny. V počítači se potom zpracovává tomografický obraz. Jádra atomů vodíku absorbují energii ultrakrátkých vln a potom jí vrátí zpátky (Kawaciuk,1992). V zobrazovacích metodách najdeme i počítačovou tomografii (CT). Jde o zobrazovací metodu, kdy je použito rentgenové záření k zobrazení těla v sérii řezů. Výsledné obrazy jsou zaznamenávány do počítače. Jedná se o často používanou metodu vyšetření v urologii, podobně jako ultrasonografie (Heráček, Urban a kol., 2016).
1.5 Přehled onemocnění v urologii u mužů 1.5.1 Inkontinence Jedná se o samovolný únik moči. Inkontinenci lze upřesnit podle typu, příznaků, efektu na udržení hygieny, kvality života a potřeby pomoci (Hanuš, 2011). Inkontinenci u mužů má nejčastěji na svědomí hyperaktivní močový měchýř. Nebývá často sama, ale je spojená s výtokovou obstrukcí. Inkontinence se objeví i po operacích prostaty, kdy je nazývána post-prostatickou inkontinencí (Macek, Hanuš, Herle, 2011).
17
Existuje celá řada rizikových faktorů, které se mohou podílet na vzniku inkontinence. Rizikové faktory můžeme rozdělit do dvou skupin. Rizikové faktory ovlivnitelné: obezita, složení tekutin a potravin, nadměrná fyzická aktivita. Rizikové faktory neovlivnitelné: genetika, věk, pohlaví, vliv léků, mobilita (McAninch, Lue, 2013). Inkontinence se rozděluje do tří skupin:
1. stupeň (mírná) – občasný únik moči (50 – 100 ml)
2. stupeň (střední) – častý únik moči (100 – 200 ml)
3. stupeň (těžký) – trvalý únik moči (nad 200 ml), (Čermák, Pacík, 2006).
Další rozdělení inkontinence:
Stresová inkontinence: moč uniká po zvýšení nitrobřišního tlaku (při kašli, smíchu, běhu). Moč uniká v souvislosti se slábnutím pánevního dna a poruchou svěrače. Tento typ inkontinence se nejčastěji objevuje u žen.
Urgentní inkontinence: jedná se o nechtěný únik moči, při potřebě se vymočit. Pacient s tímto druhem inkontinence má časté denní i noční nucení na močení.
Smíšená inkontinence: jedná se o inkontinenci, při níž trpí pacient jak urgentní tak stresovou inkontinencí. Léčba je složitější než u předchozích inkontinencí.
Inkontinence z přetékání (ischurie paradoxa): jde o samovolné odtékání moči (po kapkách) z přeplněného močového měchýře, po tom co se močení zastaví. Nejčastější výskyt této inkontinence u mužů s velkou prostatou (Čermák, Pacík, 2006).
Diagnostika inkontinence je velice obtížná. Její diagnostika může trvat až tři roky od prvních příznaků. Používají se i speciální testy jako jsou stres - test, Q – tip test, Marsall – bonneyho test), (Čermák, Pacík, 2006). Režimová opatření mohou v začátku nemoci zlepšit stav nemocného. Tyto opatření změní životní styl člověka. Mezi režimová opatření patří například: úprava pitných návyků, pravidelný pitný a mikční režim, trénink močového měchýře, omezení příjmu močopudných látek (Čermák, Pacík, 2006).
1.5.2 Urosepse Pokud zdroj infekce zasáhne močové ústrojí, hovoří se o urosepsi. U mužů můžou být zdrojem v některém případě i pohlavní cesty. U nemocného se může v různé míře objevit náhlá horečka, tachykardie, třesavka, hypoventilace, porucha vědomí 18
a hypotenze. Při léčbě se musí urolog primárně zaměřit na zdroj infektu v močovém ústrojí. Pozor se musí dát na skryté zdroje infekce. Je třeba zkontrolovat, jak průchodné jsou močové cesty a vyloučit ureterální obstrukci. Lékař následně po odběru hemokultury zahájí mikrobiální léčbu (Dvořáček a kol., 1998).
1.5.3 Urolitiáza Urolitiáza je přítomnost konkrementů v močových cestách. Konkrementy jsou solidní krystalické částečky. Urolitiáza nepostihuje jen určitou skupinu lidí, ale můžou být postiženy všechny věkové kategorie. Zajímavé je, že toto onemocnění častěji postihne muže, nežli ženy. Charakteristické pro toho onemocnění jsou recidivy, které se objeví většinu do 8 let u více než 50% nemocných (Schück, Tesař, Teplan a kol., 1995). K dispozici je několik možností terapie tohoto onemocnění. Až 70-80% konkrementů odejde z těla spontánně po medikamentózní léčbě. Zbytek se řeší pomocí extrakorporální litotrypsí rázovou vlnou nebo endoskopickými metodami jako je například zavedení uretrálního stentu a ureteroskopie. Je zde možnost i otevřené operace (Dvořáček a kol., 1998).
1.5.4 Benigní hyperplazie prostaty Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nemaligní zvětšení prostaty a to v důsledku zmnožení stromálních buněk. Toto onemocnění neohrožuje člověka na životě, ale zhoršuje kvalitu života. Je spojená s věkem, benigní hyperplazie prostaty postihuje okolo 80% mužů, kteří se nacházejí ve starším věku. Ve věku 50-64 let se nachází zhruba polovina mužů s příznaky tohoto onemocnění (Dvořáček, 1998). Jako první z příznaků se objeví mikční symptomatologie. Tyto příznaky se dělí na evakuační symptomatologii a jímací symptomatologii. V evakuační symptomatologii najdeme slabší proud moče, protahované močení, močovou retenci a pocit neúplného vymočení. Do mikční symptomatologie se řadí snížená jímavost močového měchýře, polakisurie (časté nucení na močení, při čemž je vymočeno malé množství moče), nykturie (buzení se v noci, z důvodu potřeby močení) a urgentní inkontinence (Dvořáček, 1998). Močový měchýř může být pořád tak naplněný, že nebude schopen plnit svou funkci a dojde k úniku moči (přetékáním). Díky zvětšené prostatě se může močová trubice
19
zablokovat a může nastat úplná zástava močení. U BHP muže nastat až selhání funkcí dolních močových cest a renální insuficience (Janů, 2013). Nemocný, který trpí BHP, prochází několika stádii. V prvním stádiu má muž mikční problémy, v noci chodí velmi často močit, oproti frekvenci močení přes den. Druhé stádium je horší, mikční problémy jsou větší a je zde zvýšena frekvence nykturie. Ve třetím stádiu nastává kompletní retence moče, je zde stálé odkapávání moči a to z důsledku ischuria paradoxa (Lukeš, 2016). Co se týče léčby, tak v posledních letech se dává přednost medikamentózní terapii před operační léčbou. Jako první musí dojít, k úplnému nebo částečnému odstranění symptomů dolních močových cest. Medikamentózní léčba obsahuje inhibitory 5alfareduktázy, alfablokátory a fytoterapeutika. (Dvořáček, 1998). Nejčastější chirurgickou léčbou BHP je transuretrální resekce prostaty (TURP), transuretrální incize prostaty (TUIP) a otevřená proktektomie. TURP je odstranění části prostaty přes močovou trubici. Do močové trubice se zavede resektoskop, díky němuž se odstraní zbytnělá prostatická tkáň, která brání odtoku moči. Po výkonu se zavádí močová cévka, jejímž balónkem se sníží krvácení po výkonu. TUIP je výkon, kdy je naříznuta prostata, tím se uvolní hrdlo močového měchýře a tlak na močovou trubici se sníží. Tato metoda je méně invazivní a má menší výskyt komplikací než TURP. U otevřené operace prostaty se vede řez nejčastěji přes dolní polovinu břicha. Nevyjme se celá prostata, ale pouze její zvětšené části. Nejčastěji je používán přístup otevřením močového měchýře. Močový měchýř se naplní cévkou do určitého množství náplně, aby nedošlo k poškození střev řezem. Po otevření močového měchýře, zvětšené části prostaty operatér vyjme (Ladman, 2013).
1.5.5 Nádory varlat Nádor varlat patří k nejčastějšímu malignímu onemocnění u mužů mezi 15-35 lety. V České republice se zvyšuje počet nemocných s nádorem varlat. Nádor varlat je spojován s poruchou sestupu varlete. V 90-95% se jedná o tumor (zhoubný nádor). Příznakem tohoto onemocnění je nebolestivé zvětšení varlete, které může být těžší a hrbolaté. Mezi vyšetření ke správné diagnostice se řadí anamnéza, fyzikální vyšetření, ultrasonografické vyšetření, vyšetření nádorových markerů, CT retroperitonea a nukleární magnetická rezonance. Provádí se zde radikální orchiektomie, což je chirurgické odstranění varlete. 20
1.5.6 Karcinom prostaty Zhoubné nádorové onemocnění, na jehož patogenezi má vliv věk, rasová příslušnost, hladina pohlavních hormonů a dietní vlivy (Tomášek a kol., 2015). „V České republice je od roku 2005 karcinom prostaty nejčastějším zhoubným nádorem. V roce 2010 bylo hlášeno 6771 případů zhoubných novotvarů prostaty, v přepočtu na obyvatele se jednalo o 131,2 případů na 100 tisíc muižů.“ (Tomášek a kol., 2015, str. 274) Karcinom prostaty patří k nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů. Průměrně 80% karcinomu prostaty je diagnostikováno u mužů starších 65 let. Je to druhá nejčastější příčina úmrtí z onkologických důvodů. Základním vyšetřením je vyšetření prostaty přes konečník a odběr krve na prostatický specifický antigen (PSA), (Král, 2012). Karcinom prostaty se většinou zjistí náhodně, na základě vyšetření PSA. Nejčastějším příznakem jsou problémy při močení, které jsou ale u mnohých urologických onemocnění. Ostatní příznaky mohou ukazovat na velmi pokročilý stav nádoru (Minárik, Čapoun, 2012). Karcinom prostaty se dělí na lokalizovaný, lokálně pokročilý a metastatický. Podle zdravotního stavu, předpokládanému dožití a volbě léčby pacienta volíme tři základní typy léčby: konzervativní léčba (nejdříve sledování karcinomu, léčba je zvolena až po progresi), radikální léčba (trvalé a kompletní vyléčení pacienta, i když hrozí komplikace) a paliativní léčba (u metastatického karcinomu, cílem je zmírnění bolesti a mikčních potíží), (Hanuš, Macek, 2015).
1.6 Prevence Prevence je činnost, která nám pomáhá upevnit zdraví a zabraňuje vzniku nemoci. Též nám napomáhá k prodloužení délky života. Prevence se může provádět nejen u jednotlivce, ale i na úrovni celé společnosti (Čeledová, Čevela, 2010). „Všeobecný praktický lékař má nejlepší předpoklad a příležitosti být klíčovým zprostředkovatelem masově individualizované prevence a podpory zdraví. Je k tomu předurčen svými vědomostmi, znalostí pacienta a jeho rodiny, znalostí anamnézy a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a schopností posoudit hodnoty a preference pacienta. I v oblasti preventivní péče zapojuje lékař do svého rozhodovacího procesu 21
humánní a etické aspekty. Preventivní činnosti jsou integrovanou součástí komplexní léčebně-preventivní péče zahrnující podporu zdraví, prevenci nemocí, léčbu, rehabilitaci, podpůrnou péči pacientům a respektující bio-psycho-sociální hlediska.“ (Fait, Vráblík, Češka a kol., 2011, str. 20) Preventivní činnost má dva charaktery. Obecnou a nespecifickou, ty jsou zaměřené na podporu zdravého způsobu života a specifickou, která je zaměřená přímo na prevenci určité choroby nebo jejích následků. Prevenci dělíme na primární, sekundární a terciární. Dále se může dělit podle toho, kdo je jejím poskytovatelem (prevence zdravotní, společenská nebo osobní) nebo podle toho, kdo je jejím příjemcem (prevence hromadná, selektivní a indikativní), (Čeledová, Čevela, 2010).
Primární prevence: je první fází prevence, která má za úkol pacienta ochránit a snažit se posílit zdraví a zároveň zabránit vzniku nemoci. Snaží se prosazovat zdraví životní styl a konkrétní zdravotní opatření, například očkování.
Sekundární prevence: cílem sekundární prevence je snažit se předejít následkům nemoci, která již vznikla. Taky se snaží předejít jejím komplikacím a invaliditě. Důležité je včas a správně určit diagnózu a účinnou preventivní terapii. V sekundární prevenci je hlavním bodem preventivní prohlídka. Preventivní prohlídkou získáváme informace, které jsou nutné pro posouzení zdravotního stavu. Preventivní prohlídky provádí praktičtí lékaři, mezi ně patří praktický všeobecný lékař, praktický lékař pro děti a dorost, zubní lékař a v neposlední řadě také ženský lékař (Čeledová, Čevela, 2010).
Terciární prevence: „terciární prevenci představuje rehabilitace tzv. návratná péče, která má za cíl obnovit ztracené nebo omezené funkce organismu tak, aby člověk mohl znovu plnit své obvyklé role a aby se mohl znovu zapojit do pracovního procesu nebo aby se mohl alespoň sám o sebe postarat a byl co nejvíce soběstačný. “ (Čeledová, Čevela, 2010, str. 47)
Urologické preventivní vyšetření je doporučení, jak by pacient měl předcházet urologickým
nemocem,
především
nádorovému
onemocnění.
Na
preventivní
urologickou prohlídku by měli pravidelně docházet muži starší 50 let, 1x za rok k praktickému lékaři. Při urologické malignitě v rodině se doporučuje mužům navštěvovat pravidelně urologickou prevenci již od 40 let. Urologická prevence může zahrnovat pohovor s lékařem, vyšetření pohledem, poklep na močový měchýř, vyšetření prostaty přes konečník a laboratorní vyšetření (Hanuš, Macek, 2012). 22
2 Praktická část V praktické části je popsána metodika výzkumné části, charakteristika respondentů, výzkumného šetření a výsledky výzkumu.
2.1 Metodika výzkumu Pro výzkum mé bakalářské práce na téma Informovanost mužů o urologické prevenci jsem zvolila kvantitativní výzkum, kde jsem použila metodu dotazníkového šetření. Dotazník byl tvořen na základě stanovených výzkumných otázek. Dotazník (příloha) byl zcela anonymní a byl složen ze 13 otázek. Písemný dotazník obsahuje jak otázky otevřené tak uzavřené. Mezi výhody toho to dotazníku patří možnost získání velkého množství dat, je méně časově náročný a není zde velká finanční náročnost. Jako nevýhodu vnímám možnost zkreslených informací ze strany respondentů. K výzkumné otázce č. 1 se vztahuje otázka č. 4, 10, 11, 12, 13 K výzkumné otázce č. 2 se vztahuje otázka č. 5, 6 K výzkumné otázce č. 3 se vztahuje otázka č. 3, 7, 8, 9
2.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného šetření Dotazníky, byly rozdány v ordinacích praktických lékařů pro dospělé. Výzkumným vzorkem byli muži věku od 20 do 70 a více let. Celkem bylo rozdáno 110 dotazníků, návratnost byla 108 dotazníků. 3 dotazníky nebyly řádně vyplněny a tak můj výzkum bude vycházet ze 105 vzorků.
2.3 Průběh výzkumu Výzkumné šetření probíhalo od ledna 2016 do dubna 2016, v ordinaci praktického lékaře pro dospělé MUDr. Ilji Šindelářové a MUDr. Aleny Sudové. Dotazníky rozdávaly Všeobecné sestry v ordinacích.
2.4 Zpracování získaných dat Pro tvorbu mé bakalářské práce jsem použila Microsoft Office Word 2007, pro psaný text a Microsoft Office Excel 2007 pro tvorbu grafů.
23
2.5 Vlastní výzkum Otázka č. 1
Jaký je Váš věk? 40 Počet respondentů
35 30 25 20
38 32
15
24
10 5
11
0 20-30
31-49 50-69 Věk respondentů
70 a více
Graf 1 Věk respondentů
V této otázce jsem se dotazovala respondentů na jejich věk. Věk jsem rozdělila do 4 kategorií 20-30 let, 31-49 let, 50-69 let a 70 a více let. V grafu můžeme vidět, že ze 105 respondentů (100 %) bylo 11 muž (11,55 %) ve věku 20-30 let, 32 muži (33,6 %) ve věku 31-49 let, 38 mužů (39,9 %) ve věku 50-69 let a 24 muži (24,2 %) bylo starších 70 let.
24
Otázka č. 2
Počet respondentů
Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
43 18
19
20
5 Základní
Středoškolské bez středoškolské s vyšší odborné maturity maturitou Vzdělání respondentů
vysokoškolské
Graf 2 Vzdělání respondentů
Pomocí této otázky jsem zjišťovala, jakého vzdělání respondenti dosáhli. Ze 105 respondentů (100 %) dosáhlo 20 mužů (21 %) vysokoškolského vzdělání, 19 mužů (19,95 %) vyššího odborného vzdělání, 43 muži (45,15 %) středoškolského vzdělání s maturitou, 18 mužů (18,9 %) středoškolského vzdělání bez maturity a pouze 5 mužů (5,25 %) vzdělání základního.
25
Otázka č. 3
Víte, co je to urologická prevence? 80 Počet respondentů
70 60
50 40 30
71
20
34
10 0 Ano
Ne Znalost urologické prevence
Graf 3 Znalost urologické prevence
V této otázce jsem se zajímala o znalost urologické prevence u respondentů. Ze 105 respondentů (100 %) vědí 71 muž (74,55 %) co je to urologická prevence a 34 muži (35,7 %) uvedli, že neví, co je to urologická prevence.
26
Otázka č. 4
Počet respondentů
Vyhledával jste si někdy informace o urologické prevenci? 80 70 60 50 40 30 20 10 0
72 33 Ano Ne Vyhledávání informací o urologické prevenci
Graf 4 Informace o urologické prevenci
V této otázce jsem se zajímala, zda si někdy respondenti vyhledávali informace o urologické prevenci. Ze 105 respondentů (100 %) si informace někdy vyhledávalo 33 muži (34,65 %) a 72 muži (75,6 %) uvedlo, že si nikdy nevyhledávali informace o urologické prevenci.
27
Otázka č. 5
Počet respondentů
Myslíte si, že je preventivní urologická prohlídka bolestivá? 50 40 30
46
20 10
39
20
0 Ano
Ne Bolestivost urologické prevence
Nevím
Graf 5 Bolest při urologické prevenci
V této otázce jsem chtěla zjistit, zda je urologická prevence v podvědomí mužů bolestivá. Ze 105 respondentů (100 %) označilo 20 mužů (21 %) urologickou prohlídku za bolestivou, 46 mužů (48,3 %) si myslí, že urologická prohlídka bolestivá není a 39 mužů (40,95 %) si není jisto, zda je nebo není urologická prohlídka bolestivá.
28
Otázka č. 6
Počet respondentů
Čeho se obáváte u urologického vyšetření? 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
39 29
30
26 15
Výsledek vyšetření
Bolest při Průběh vyšetření Následný stav po Z vyšetření vyšetření vyšetření nemám obavy Obavy z urologické prevence
Graf 6 Obavy z urologické prevence
V této otázce mohli respondenti označit více odpovědí. Z pěti možností odpovědí, muži nejčastěji uvedli, že mají obavy z výsledku vyšetření (39x, 40,95 %), bolesti při vyšetření (29x, 30,45 %) a průběhu vyšetření (26x, 27,3 %). Jen (15x, 15,75 %) označili muži obavy z následného stavu po vyšetření, možnost „Z vyšetření nemám obavy“ bylo muži zaškrtnuto (30x, 31,5 %).
29
Otázka č. 7
Počet respondentů
Jaké vyšetření se podle Vás provádí při urologické prevenci? 70 60 50 40 30 20 10 0
60 28
39
36
43
Vyšetření Vyšetření Laboratorní Laboratorní Ultrazvuk, konečníku pohledem a vyšetření vyšetření CT, RTG pohmatem moče krve Vyšetření v urologické prevenci
23
18
Vyšetření břicha
Nevím
Graf 7 Vyšetření v urologické prevenci
Více možností odpovědí, měli respondenti i u této otázky. Muži měli na výběr ze sedmi odpovědí. Mezi nejčastějšími byly zaškrtnuty laboratorní vyšetření moče (60x, 63 %) a ultrazvuk, CT, RTG (43x, 45,15 %). Vyšetření pohledem a pohmatem bylo označeno (39x, 40,95 %), laboratorní vyšetření krve (36x, 37,8 %), vyšetření konečníkem (28x, 29,4 %), vyšetření břicha (23x, 24,15 %). Muži odpověď „Nevím“ označili (18x, 18,9 %).
30
Otázka č. 8
Počet respondentů
Kdo podle Vás, provádí urologickou prevenci? 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
42 28 16 Praktický lékař
Urolog Lékař (neurčen) Kdo provádí urologickou prevenci
19
Nevím
Graf 8 Kdo provádí urologickou prevenci
V této otázce jsem se zajímala, zda muži vědí, kdo provádí urologickou prevenci. Ze 105 respondentů (100 %) uvedlo 42 muži (44,1 %), že urologickou prevenci provádí praktický lékař a 28 mužů (29, 4 %) uvedlo urologického lékaře. 16 mužů (16,8 %) ve své odpovědi nespecifikovalo, o jakého lékaře se jedná a 19 mužů (19,95 %) uvedlo, že netuší, kdo provádí urologickou prevenci.
31
Otázka č. 9
Myslíte si, že je urologická prevence určena pro nějakou věkovou skupinu? Počet respondentů
70 60 50 40 66
30 20
39
10 0 Ano
Ne Role věku v urologické prevenci
Graf 9 Role věku v urologické prevenci
Ze 105 respondentů (100 %) si 66 mužů (69,3 %) myslí, že urologická prevence není určena pouze pro určitou věkovou skupinu, naopak 39 mužů (40,95 %) si myslí, že urologická prevence není určena pro všechny, ale pouze pro určitou věkovou skupinu.
32
Otázka č. 10
Počet respondentů
Je podle Vás možnost, dostatečně se informovat o urologické prevenci? (internet, brožůrky u lékaře, odborné knihy, reklama) 100 50
69
36
0 Ano
Ne Možnost získání informací
Graf 10 Možnosti získání informací
Ze 105 respondentů (100 %) je 69 mužů (72,45 %) přesvědčeno, že v současné době je hodně možností jak získat informace o urologické prevenci, naproti tomu si 36 mužů (37,8 %) myslí, že zde nejsou takové možnosti, pro získání informací o urologické prevenci.
33
Otázka č. 11
Počet respondentů
Máte od svého praktického lékaře informace o preventivní urologické prohlídce? 80 60 40 20
59
46
0 Ano
Ne Informace od praktického lékaře
Graf 11 Praktický lékař a informace
Ze 105 respondentů (100 %) uvedlo 59 mužů (61,95 %), že od svého praktického lékaře nedostávají informace o preventivní urologické prohlídce a 46 mužů (48,3 %) uvedlo, že od svého praktického lékaře naopak dostávají informace o preventivní urologické prohlídce.
34
Otázka č. 12
Počet respondetů
Máte zájem se sami informovat o urologické prevenci? 58 56 54 52 50 48 46 44
56 49 Ano
Ne Zájem mužů o informace
Graf 12 Aktivní vyhledávání informací
V této otázce jsem se chtěla dozvědět, jestli mají respondenti zájem se sami informovat o urologické prevenci. Ze 105 respondentů (100 %) má 56 mužů (58,8 %) zájem se samo podílet na získávání informací o urologické prevenci a 49 mužů (51,45 %) nemá zájem samo se informovat o urologické prevenci.
35
Otázka č. 13
Počet respondentů
Má vliv, na množství získaných informací o urologické prevenci Vaše maminka, přítelkyně, manželka? 80 60 40 20
58
47
0 Ano
Vliv rodiny na muže
Ne
Graf 13 Vliv rodiny na muže
Ze 105 respondentů (100 %) uvedlo 47 mužů (49,35 %) že na množství získaných informací o urologické prevenci má částečný vliv jejich maminka, přítelkyně nebo manželka, u 58 mužů (60,9 %) jejich maminka, manželka nebo přítelkyně nemá žádný vliv na množství získaných informací o urologické prevenci.
36
2.6 Diskuze Pro výzkumné šetření mé bakalářské práce jsem si stanovila dva cíle. Prvním cílem jsem chtěla zjistit úroveň informovanosti o urologické prevenci. Pomocí druhého cíle jsem chtěla zjistit, jaké jsou možnosti získání informací o urologické prevenci. V posledních letech se zvýšilo povědomí lidí o urologické prevenci. Můžou za to televizní reklamy, které se v posledních letech více zaměřili na problematiku urologické prevence. V ordinacích praktických lékařů také můžeme vidět odborné brožurky, které nás informují o této problematice. Během šetření jsem zjistila, že většina mužů má alespoň základní informace o urologické prevenci. Nedostatky jsem shledala v informacích o provedení urologické prevence, velmi malé procento mužů ví přesně, kdo je odpovědný za provedení urologické prevence. U respondentů jsem zpozorovala zvýšený zájem o získávání informací. Většina mužů získává informace na internetu a z televizních reklam. Domnívám se, že největší podíl na informovanosti mužů o urologické prevenci by měli mít praktičtí lékaři, z výsledků ale vyplívá, že tomu tak není. Více jak polovina respondentů uvedla, že od svého praktického lékaře informace týkající se urologické prevence nedostává. Vyhodnocení výzkumných otázek 1. Jaká je příčina neinformovanosti mužů o urologické prevenci? Při výzkumu jsem zjistila, že 72, 5 % mužů si myslí, že je dostatečná možnost se informovat o urologické prevenci. Osobně si myslím, že k tomuto číslu přispěla televizní reklama, která se v posledních letech zaměřuje na informování mužské populace o urologické prevenci. I když by o prevenci měli být muži informováni především od svého praktického lékaře, 62 % mužů uvádí, že tomu tak není. Z výzkumu vyplývá, že 58, 8 % mužů má zájem se samo informovat o prevenci, ale pouze 34, 7 % mužů si informace vyhledalo. Vliv rodinných příslušníků na množství získaných informací uvádí 49, 4 % respondentů.
Příčinu neinformovanosti vidím,
především u praktických lékařů. Nejvíce informací by měli respondenti dostat od praktického lékaře, ale z výzkumu vyplývá, že tomu tak není. Dále svou roli v informovanosti hraje sám muž, pokud muž sám nechce získat informace o urologické prevenci, je těžké mu tyto informace předat. 2. Proč mají mužů obavy z preventivního vyšetření urologem?
37
Výzkum ukazuje, že největší obavy mají muži z výsledku vyšetření - 41 % respondentů a z bolesti, která by mohla nastat při vyšetření - 30, 5 % respondentů. Při dotazování mužů, zda si myslí, že je urologická prohlídka bolestivá, označilo pouze 21 % mužů urologickou prohlídku za bolestivou. Obavy z důvodu bolesti přisuzuji spíše faktu, že někteří muži ještě nepodstoupili urologické vyšetření. Dle mého úsudku mají muži obavy z preventivního vyšetření z důvodu, že nikdy ještě nebyli na preventivním urologickém vyšetření a neví, co mají očekávat. Velký vliv mají například i lidé, kteří na preventivní prohlídce již byli a podají zkreslené informace. 3. Jakou mají muži představu o urologické prevenci? Ve výzkumu mě překvapila představa mužů o urologické prevenci. Pouze 35, 7 % mužů neví, co je to urologická prevence. Farmaceutická společnost Astellas společně s agenturou STEM/MARK prováděli výzkum o informovanosti rakoviny prostaty. Ve výzkumu se zjistilo, že informovanost respondentů je velice malá. Dvě třetiny respondentů uvedlo, že jejich znalosti o rakovině prostaty jsou pouze povrchové. Více než jedna pětina respondentů zná jenom název této nemoci. Výzkum byl prováděn v roce 2015 a zúčastnilo se ho 705 respondentů ve věku 16 – 60 let. Z tohoto zjištění se domnívám, že lidé mají větší znalosti o všeobecné urologické prevenci, ale menší znalosti jsou u prevence specifického onemocnění. Dotazovala jsem se i na vyšetření v urologické prevenci. Mezi nejčastější vyšetření označené respondenty jsou laboratorní vyšetření moče - 63 %, ultrazvuk, CT, RTG - 45, 2 % a vyšetření konečníku - 29, 4 %. Také mě zajímala představa respondentů o tom, kdo provádí urologickou prevenci. Celkem 44, 1 % mužů uvedlo praktického lékaře a 29, 4 % mužů by na preventivní prohlídku šlo za urologickým lékařem. Věk u urologické prohlídky nehraje žádnou roli u 69, 3 % respondentů. Domnívám se, že spousta mužů mladého věku, nevěnuje prevenci dostatečnou pozornost a to z důvodu, že urologické problémy a onemocnění si spojují především s vyšším věkem. Potvrzují to i výsledky, které publikoval Rudberg, zabýval se rakovinou varlat a jejich samo-vyšetření. Uvedl, že více jak polovina dotazovaných si vůbec neuvědomila, že toto onemocnění se vyskytuje i u mladé generace. Muži mají o preventivní urologické prohlídce celkem dobrou představu, velká většina respondentů udává, že ví, co je to urologická prevence. Někteří muži, ovšem nevědí, kam na preventivní urologickou prohlídku zajít. Z výzkumu jsem zjistila, že někteří muži nevědí vůbec, kdo provádí preventivní urologickou prohlídku, značná část
38
ví, že mají zajít za lékařem, ale netuší za jakým a jsou tu i muži co by na preventivní prohlídku zašli rovnou za urologem.
2.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Na základě zjištěných výsledků z výzkumného šetření, bych doporučila více informovat o problematice urologické prevence muže z řad mladé populace obyvatel. Důležitá je včasná prevence, dostanou-li muži dostatek informací o urologické prevenci včas, můžou tak předejít urologickým onemocněním. Myslím si, že velmi prospěšné by bylo, kdyby stát organizoval a vedl větší množství kampaní, které by se snažili zviditelnit problematiku „mužského zdraví“. V současné době je jedním z nich Nadační fond Petra Koukala. Nadace vytvořila projekt STK pro chlapy a brožurky s názvem Manuál pro údržbu chlapa. Další je Evropská urologická asociace, která každý rok pořádá projekt s názvem „urologický týden“. Cílem tohoto projektu je zvýšení informovanosti o urologickém onemocnění a urologické prevenci, informace o novinkách v urologii a velmi důležitý cíl je snaha o vymýcení studu u mužů a tím zajištění včasné diagnostiky. Velký vliv na osvětu mladé populace mužů má i nadace Movember. Akce, je pořádána každý rok v listopadu, trvá 30 dní a po celý měsíc si muži nechávají narůst knír na podporu „mužského zdraví“. Touto akcí se urologická prevence dostala do podvědomí především mladé generaci. Při vzniku toho projektu v roce 2003 se do akce zapojilo 30 členů. Od té doby se Movember rozrostl do takové šíře, že je dnes akce podporována více než 5 miliony členy po celém světě.
39
Závěr Bakalářská práce se zabývala informovaností mužů o urologické prevenci. Cílem mé bakalářské práce, bylo zjistit úroveň informovanosti mužů o urologické prevenci a zjistit jaké jsou možnosti získávání informací o urologické prevenci. V teoretické části jsem seskupila informace o anatomii močového systému, tvorbě moči a močení. Zabývala jsem se též vyšetřením pacienta, který trpí urologickými problémy, nejčastějšími nemocemi v urologii postihující muže a v neposlední řadě urologickou prevencí. V praktické části jsem prováděla kvantitativní výzkum. Použila jsem metodu dotazníkového šetření, které mi pomohlo získat velké množství informací. Získaná data jsem vyhodnotila pomocí grafů. S pomocí vyhodnocených dat, jsem mohla odpovědět na stanovené výzkumné otázky, které jsem sestavila před samotným začátkem výzkumu. Ve své práci jsem získala odpovědi na všechny výzkumné otázky a naplnila jsem tak cíle, které jsem si stanovila. Jelikož 62 % respondentů uvedlo, že od svého praktického lékaře nejsou dostatečně informování a pouze 34, 7 % respondentů si někdy informace o urologické prevenci vyhledalo, lze na výzkumnou otázku: Jaká je příčina informovanosti o urologické prevenci?, odpovědět, že příčina neinformovanosti mužů o urologické prevenci je v důsledku slabé osvěty mužů ze strany praktických lékařů a lhostejnosti mužů ohledně urologické prevence. Ve výzkumu označilo 41 % respondentů výsledek vyšetření, jako největší obavu z celé urologické prevence, pouze 30, 5 % se obává případné bolesti při vyšetření. Na výzkumnou otázku: Proč mají muži obavy z preventivního vyšetření urologem?, lze tedy odpovědět, že je to z důvodu nejistého výsledku urologického vyšetření. Výsledky výzkumu ukazují, že pouze 35, 7 % respondentů neví, co je to urologická prevence, jako nejčastější vyšetření v urologické prevenci bylo respondenty označeno laboratorní vyšetření moče – 63 % a zobrazovací metody – 45, 2 %. Díky těmto výsledkům lze odpovědět na výzkumnou otázku: Jakou mají muži představu o urologické prevenci?, že představy mužů o urologické prevenci jsou v určitých oblastech správné, avšak v některých otázkách urologické prevence nejsou muži dostatečně informováni. Tato práce mi při získávání informací o této problematice rozšířila obzory a přinesla větší porozumění tématu urologické prevence.
40
Seznam použité literatury 1. CUS.CZ.[online]. Praha, © 2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.cus.cz/pro-pacienty/aktuality/vyzkum-stemmark-cechum-chybidulezite-informace-o-rakovine-prostaty/ 2. ČERMÁK, Aleš a Dalibor PACÍK. Inkontinence moči. Vyd. 1. Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-875-1. 3. DVOŘÁČEK, Jan. Urologie: obecná a speciální urologie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-313-X. 4. DVOŘÁČEK, Jan. Urologie. Vyd. 1. Praha: ISV, 1998. ISBN 80-85866-30-7. 5. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978 80-247-3240-4. 6. FAIT, Tomáš, Michal VRABLÍK a Richard ČEŠKA. Preventivní medicína. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Maxdorf, c2011. Jessenius. ISBN 978-80-7345237 -7. 7. HANUŠ, Tomáš. Urologie. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2011. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-387-5. 8. HANUŠ, Tomáš a Petr MACEK. Urologie pro mediky. Vydání první. V Praze: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-3008-3. 9. JANŮ, Jiří. Zvětšená prostata. Česká urologická společnost [online]. 2013 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecbaobtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/ 10. KACHLÍK, David. Úvod do preklinické medicíny. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, 2013. ISBN 978-80-87878-01-9. 11. KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie: učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. Sestra. ISBN 978-80247-2988-6. 12. KAWACIUK, Ivan. Urologie obecná a speciální. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1992. ISBN 80-85467-94-1. 13. KAWACIUK, Ivan. Urologie. 1. vyd. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-7262626-7.
14. LADMAN, Jiří. Zvětšená prostata. Česká urologická společnost [online]. 2013 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.cus.cz/pro-pacienty/diagnozy/lecbaobtizi-souvisejicich-se-zvetsenou-prostatou/ 15. LUKEŠ, Martin. Urologie pro studenty [online]. Praha [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://www.urologieprostudenty.cz/uploads/pdf/benignihyperplazie-prostaty.pdf 16. LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. české vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3729-4. 17. MACEK, Petr, Tomáš HANUŠ a Petr HERLE. Urologie: pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Raabe, 2011. Ediční řada pro všeobecné praktické lékaře. ISBN 978-80-86307-85-5. 18. MCANINCH, Jack W, LUE, Tom F (ed.). Smith and Tanagho's general urology. 18th ed. New York: McGraw Hill Professional, c2013. a LANGE medical book. ISBN 978-0-07-162497-8. 19. MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80247-1521-6. 20. MOVEMBER.CZ. [online]. © 2016 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: https://cz.movember.com/?home 21. NAŇKA, Ondřej a Miloslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. Třetí, doplněné a přepracované vydání. Praha: Galén, 2015. ISBN 978-80-7492-206-0. 22. NEJEDLÁ, Marie. Fyzikální vyšetření pro sestry. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2015. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-4449-0. 23. RUDBERG, L., NILSSON, S., WIKBLAND, K. a CARLSSON, M. Testicular Cancer and Testicular Self-examination: Knowledge and Attitudes of Adolescent Swedish Men. Cancer Nursing. 2005; 28(4). str. 256-262. Dostupné z: http://www.medscape.com/viewarticle/510167_7 24. STKPROCHLAPY.CZ. [online]. Praha, © 2015 [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: http://www.stkprochlapy.cz/nadacni-fond-petra-koukala/ 25. TOMÁŠEK, Jiří. Onkologie: minimum pro praxi. 1. vyd. Praha: Axonite CZ, 2015. Asclepius. ISBN 978-80-88046-01-1. 26. WEISS, Petr. Sexuologie. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 97880-247-2492-8.
Seznam tabulek a grafů Graf 1 Věk respondentů............................................................................................... 24 Graf 2 Vzdělání respondentů ....................................................................................... 25 Graf 3 Znalost urologické prevence ............................................................................. 26 Graf 4 Informace o urologické prevenci....................................................................... 27 Graf 5 Bolest při urologické prevenci ..........................................................................28 Graf 6 Obavy z urologické prevence ............................................................................ 29 Graf 7 Vyšetření v urologické prevenci ....................................................................... 30 Graf 8 Kdo provádí urologickou prevenci .................................................................... 31 Graf 9 Role věku v urologické prevenci....................................................................... 32 Graf 10 Možnosti získání informací ............................................................................. 33 Graf 11 Praktický lékař a informace ............................................................................ 34 Graf 12 Aktivní vyhledávání informací ....................................................................... 35 Graf 13 Vliv rodiny na muže ....................................................................................... 36
Seznam použitých zkratek BHP - Benigní hyperplazie prostaty CT - Počítačová tomografie PRL – Prolaktin PSA - Prostatický specifický antigen TST – Testosteron TUIP - Transuretrální incize prostaty TURP - Transuretrální resekce prostaty
Seznam příloh Příloha 1 - Dotazník Příloha 2 - Souhlas s provedením výzkumného šetření
Příloha 1 – dotazník
Dobrý den Vážený respondente, ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který se zabývá tématem informovanosti mužů o urologické prevenci. Jmenuji se Adéla Čermáková a jsem studentkou 3. ročníku oboru Všeobecná sestra, Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Vyplnění tohoto dotazníku je anonymní a zcela dobrovolné. Výsledky budou použity pouze pro účely mé bakalářské práce. Vyznačte jednu Vámi vybranou odpověď, pokud není uvedeno jinak. Předem děkuji za Váš čas a ochotu při vyplnění dotazníku. Adéla Čermáková
1. Jaký je Váš věk? 2. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Základní Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské 3. Víte, co je to urologická prevence? Ano Ne 4. Vyhledával jste si někdy informace o urologické prevenci? Ano Ne 5. Myslíte si, že je preventivní urologická prohlídka bolestivá? Ano Ne Nevím 6. Čeho se obáváte u urologického vyšetření? (můžete zaškrtnout více možností) Výsledek vyšetření Bolest při vyšetření Průběh vyšetření
Následný stav po vyšetření Z vyšetření nemám obavy
7. Jaké vyšetření se podle Vás provádí při urologické prevenci? (můžete zaškrtnout více možností) Vyšetření konečníku Vyšetření pohledem a pohmatem Laboratorní vyšetření moče Laboratorní vyšetření krve Ultrazvuk, CT, RTG Vyšetření břicha Nevím 8. Kdo podle Vás, provádí urologickou prevenci? 9. Myslíte si, že je urologická prevence určena pro nějakou věkovou skupinu? Ano Ne 10. Je podle Vás možnost, dostatečně se informovat o urologické prevenci?(internet, brožůrky u lékaře, odborné knihy, reklama) Ano Ne 11. Máte od svého praktického lékaře informace o preventivní urologické prohlídce? Ano Ne 12. Máte zájem se sami informovat o urologické prevenci? Ano Ne 13. Má vliv, na množství získaných informací o urologické prevenci Vaše maminka, přítelkyně, manželka? Ano Ne
Příloha 2 – Souhlas s provedením výzkumného šetření
