VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Hypertenze, pubescenti, adolescenti. a životní styl

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Hypertenze, pubescenti, adolescenti a životní styl

Bakalářská práce

Autor: Zuzana Nováková Vedoucí práce: Prof. MUDr. Jozef Novotný, PhD. (in Med.) Jihlava 2015

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou hypertenze a vlivu životního stylu na rozvoj tohoto onemocnění u pubescentů a adolescentů. Hypertenze je součástí civilizačních onemocnění a i u mladých lidí může mít vážné komplikace. Civilizační onemocnění v současné hektické době tvoří jeden globální celosvětový problém. Výskyt tohoto onemocnění se posouvá do nižších věkových skupin, pubescenty a adolescenty nevyjímaje. Proto se pro rozvoj tohoto onemocnění zabýváme i vývojovými obdobími pubescentů a adolescentů. Z uvedených důvodů se v teoretické části zabýváme také anatomií a patologií tohoto závažného onemocnění u teenagerů. V empirické části studujeme působení rizikových faktorů včetně životního stylu a životosprávy. Klíčová slova: hypertenze, životní styl, pubescenti, adolescenti

Annotation The bachelor thesis deals with hypertension issue and the influence of lifestyle on the disease development at pubescents and adolescents. Hypertension is a part of lifestyle diseases and at young people too it can has serious complications. Lifestyle diseases in the present hectic time creates one global problem worldwide. The incidence of this disease is shifting to lower age groups, including teenagers and adolescents. Therefore, for the development of this disease, we also deal with developmental periods of teenagers and adolescents. For these reasons, in the theoretical part we also deal with anatomy and pathology of this serious disease at teenagers. In the empirical part, we study the effect of risk factors including lifestyle and diet. Key words: hypertension, lifestyle, pubescents, adolescents

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Prof., MUDr. Jozefu Novotnému, PhD. (in Med.), za cenné rady a doporučení, která mi poskytoval během psaní této práce. Dále poděkování patří mé rodině a blízkým, za trpělivost a podporu při studiu.

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenu je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/200Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonu, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 /školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce /prodej, zapůjčení apod.) Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladu, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 28.04.2015

………………………………… Podpis

Obsah 1 Úvod ..........................................................................................................................7 1.1 Cíl práce ..................................................................................................................8 1.2 Hypotézy .............................................................................................................8 2 Teoretická část ...........................................................................................................9 2.1 Zdraví a základní pojmy ..........................................................................................9 2.2 Civilizační onemocnění .....................................................................................12 2.3 Anatomie srdce..................................................................................................16 2.4 Fyziologie srdce.................................................................................................19 2.4 Hypertenze ........................................................................................................21 2.5 Faktory životního stylu ovlivňující TK ..............................................................31 2.6 Psychologické vymezení vývojových období puberty a adolescence ..................35 3 Praktická část ...........................................................................................................42 3.1 Metodika výzkumu ............................................................................................42 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................42 3.3 Zpracování získaných dat...................................................................................42 3.4 Výsledky výzkumu ............................................................................................43 3.5 Diskuze .............................................................................................................82 3.6 Doporučení pro praxi .........................................................................................88 4 Závěr........................................................................................................................89 5 Seznam použité literatury .........................................................................................91 6 Seznam tabulek ........................................................................................................95 7 Seznam grafů............................................................................................................97 8 Seznam zkratek ........................................................................................................98 9 Seznam příloh...........................................................................................................99

1 Úvod V současnosti přibývá stále více civilizačních onemocnění. Hypertenze mezi ně nepochybně patří. Lidé si zvykli na nezdravý životní styl. Špatně se stravují, málo sportují a nevěnují se fyzickým aktivitám. Jsou vystaveni cigaretovému kouři. Ohroženi jsou i pasivní kuřáci, přitom ne vlastní vinou. Mladiství stále dříve mají své první zkušenosti s alkoholem a cigaretami. Vidí špatný příklad u rodičů, sourozenců, nebo se nechají přemluvit ke kouření cigarety v partě. Kouření je mnohdy v tomto období „in“, a tak se mladý člověk nechá poměrně lehce strhnout. To samé platí u alkoholu. Mladí lidé mají mnohdy svou první zkušenost s alkoholem už na základní škole. Často v jeho konzumaci pokračují při příležitostech, kdy se setkávají s dalšími lidmi a vrstevníky. Stává se tak na diskotékách, v hospodách, na oslavách a při dalších příležitostech. Konzumace alkoholu se tímto může stát pravidelná. Je jen člověku, zda pozná zdravou míru a dopady tohoto chování. Populace konzumuje potraviny s vyšším obsahem cholesterolu. Děti vidí špatný příklad u rodičů a často se stravují podobně jako oni. Mají v oblibě nezdravá jídla a rychlé občerstvení. Někteří v tomto věku začínají pít kávu. Velký vliv má také podíl soli v pokrmech. Lidé, kteří překračují denní doporučené množství soli, jsou ohroženi vznikem hypertenze. Stejně tak výše uvedené faktory životního stylu mohou vznik tohoto onemocnění do jisté míry ovlivnit. V některých případech tento problém bohužel příliš ovlivnit nelze, neboť se často hypertenze objevuje v rodinách a je dědičná. Proto o to více důležité je zaměřit se na prevenci a zabránit jejímu vzniku v budoucnu. Tím, že budou lidé dodržovat zásady zdravého životního stylu a budou se více zajímat o své zdraví.

7

1.1 Cíl práce Zjistit znalosti pubescentů a adolescentů o hypertenzi a současně zmapovat úroveň jejich životního stylu

1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1: Předpokládám, že méně než 30 % respondentů zná základní informace o hypertenzi. Hypotéza č. 2: Domnívám se, že více než 40 % dotázaných pravidelně provozuje fyzickou aktivitu a zajímá se o své zdraví. Hypotéza č. 3: Myslím si, že nejméně třetina studentů je vystavena cigaretovému kouři (aktivně či pasivně). Hypotéza č. 4: Předpokládám, že minimálně 40 % respondentů má zkušenost s alkoholem, energetickými nápoji nebo kávou. Hypotéza č. 5: Domnívám se, že nejméně 40 % studentů nedodržuje zásady zdravého životního stylu a životosprávy. Hypotéza č. 6: Myslím si, že nejméně u jedné třetiny respondentů bude pozitivní rodinná anamnéza na hypertenzi.

8

2 Teoretická část 2.1 Zdraví a základní pojmy 2.1.1 Zdraví Pojem „zdraví“ znamená v řečtině i latině „celek“. Je tedy chápáno holisticky, jako celek (KŘIVOHLAVÝ, 2003). Je výsledek vztahů mezi člověkem a prostředím, neboli mezi individuální dispozicí (genetické faktory, věk, pohlaví…) a expozicí faktory (fyzikálními, chemickými, biologickými a psychosociálními) v prostředí člověka a způsobu života (ŠULCOVÁ, ČIŽNÁR, FABIANOVÁ a kol., 2012). Teorie zdraví Zdraví jako prostředek k určitému cíli nebo cíl sám o sobě: 1. Zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly – zdraví je posuzováno holisticky jako druh síly překonávající těžkosti 2. Zdraví jako metafyzická síla – vnitřní síla, vitalita, umožňuje dosahovat vyšších cílů 3. Salutogeneze – individuální zdroje zdraví – jsou závislé na psychickém stavu jednotlivců (odolnost, nezdolnost, tvrdost atd.) 4. Zdraví jako schopnost adaptace – schopnost přizpůsobit si prostředí nebo se přizpůsobit nepříznivým životním podmínkám 5. Zdraví jako schopnost dobrého fungování – stav optimálního fungování člověka vzhledem k efektivnímu plnění role a úkolů, k nimž byl socializován 6. Zdraví jako zboží – zboží na trhu, směnitelný produkt, věc existující mimo člověka (léky, lékařské zákroky) 7. Zdraví jako ideál – definice podle WHO z roku 1946 (KŘIVOHLAVÝ, 2003). „Zdraví není jen absence nemoci či poruchy, ale je to komplexní stav tělesné, duševní i sociální pohody“ (HEŘMANOVÁ, 2012, str. 32).

9

2.1.2 Nemoc Vždy platí, že nemoc je porucha zdraví. Podle významného českého patologa prof. H. Šikla, je nemoc ztráta celovztažného uspořádání organismu. Porucha či onemocnění jednoho orgánu způsobuje onemocnění celého organizmu. Existují i psychické poruchy, duševní nemoci, které se neprojevují změnami mozkové tkáně. Nemoc tedy může probíhat mnoha způsoby. Někdy se porucha orgánů neprojeví v běžných životních podmínkách, ale až při fyzické nebo psychické zátěži lze pozorovat pokles výkonnosti organismu nebo objektivně zjistitelné odchylky – takový stav se nazývá relativní zdraví. Akutní onemocnění trvá několik dnů nebo i týdnů, chronické on. probíhá měsíce a roky. Choroba akutního charakteru může vést k úplnému vyléčení beze stop po předchozí nemoci. Vyléčení s následky (neúplné zdraví) zanechává stopy, o kterých pacient nemusí vědět, např. změna epitelu sliznic DC po proběhlém zánětu a naopak se projeví změny zjevné (např. amputace nohy). (MAČÁK, MAČÁKOVÁ, DVOŘÁČKOVÁ, 2012).

2.1.3 Kvalita života Na desátém evropském kongresu psychologie v Praze roku 2007, představili E. Oleary a M. A. Garcia-Martin holistický dynamický model kvality života, který zahrnuje 4 základní hodnocené oblasti existence člověka ve společnosti: 1.) Kontext a zázemí (context and background) 2.) Prostředí (environment) 3.) Osobnostní charakteristiky (internal atributes) 4.) Zpracování informací a regulace (use of awareness and processing to establish regulation) Podle autorů má v současné době největší význam poslední oblast, která výrazně určuje a modifikuje

konečnou

podobu

prožívání

10

kvality

života

každého

jedince.

Model poukazuje na dynamičnost, variabilnost, vysokou subjektivnost, individuálnost, sociální podmíněnosti celostní charakter prožitku kvality života jednotlivce. Zdraví je významnou součástí a často nutnou podmínkou plnohodnotného života, je uváděno na předních místech žebříčků životních hodnot. Podporou individuálního zdraví lze zvyšovat objektivní i subjektivně pociťovanou kvalitu života, a to hlavně ve smyslu a pocitu soběstačnosti, schopnosti pohybu a práce, nezávislosti na jiných lidech apod. Vnímání hranice mezi zdravím a nemocí je zde výrazně ovlivněno reálnými sociálními souvislostmi, přesněji prolínáním biologických, psychických a sociálních predispozic. (HEŘMANOVÁ, 2012)

2.1.4 Zdraví 21 Cílem sociálního a ekonomického vývoje populace je zlepšování zdraví. To má být dosáhnuto realizací politiky zdraví ve všech státech. Na základě multifaktorové determinace zdravotního stavu populace se prioritou veřejného zdravotnictví 21. st. stává globální zdraví. Tento program překračuje hranice států a kontinentů, aby spolu jednotliví členové spolupracovali. Globální strategie Zdraví 21 má 21 cílů: 1. Solidarita v zájmu zdraví 2. Rovnost ve zdraví 3. Zdravý start do života 4. Zdravý mladých lidí do 18 let 5. Zdravé stárnutí 6. Zlepšování duševního zdraví 7. Snížení výskytu infekčních on. 8. Snížení výskytu chronických on. 9. Snížení výskytu úrazů a nehod 10. Snížení poškození vlivem alkoholu, drog a tabáku 11. Zdravé a bezpečné prostředí

11

12. Zdravější způsob života 13. Zařízení sloužící zdraví 14. Multirezortní zodpovědnost za zdraví 15. Integrovaný rezort zdravotnictví 16. Řízení v zájmu kvality péče 17. Financování zdravotnických služeb a rozdělování zdrojů 18. Rozvoj lidských zdrojů pro zdraví 19. Výzkum a vědomosti v oblasti zdraví 20. Mobilizace partnerů pro zdraví 21. Politika a strategie Zdraví 21 (ŠULCOVÁ, ČIŽNÁR, FABIANOVÁ a kol., 2012).

2.2 Civilizační onemocnění V poslední době došlo k nárůstu civilizačních chorob, které se ve světě šíří „epidemiologicky“ jako důsledky nevhodné výživy a životního stylu. To je ovlivněno faktory stylu bydlení, nevhodného složení a nadměrné energie potravin, kouření, nedostatkem pohybové činnosti, psychickým napětím a stresem, zneužíváním drog a nevhodným sexuálním chováním. Tělesná hmotnost se zvyšuje bez rozdílu pohlaví. Přibývá vystavování se stresu. Je také nutné zmínit osteoartrózu, depresivní stavy a sebevraždy. Obzvláště ohroženým povoláním k civilizačním chorobám jsou všechny kancelářské profese a lidé se sedavým zaměstnáním. Civilizační choroby zabíjejí a invalidizují více lidí než všechny války a etnické konflikty. Většinou až kontakt s onemocněním člověka donutí přemýšlet o zdraví. Klíčem k úspěchu je vyvážená strava, která zahrnuje všechny výživné látky. Jde také o způsob života, zvláště o omezení stresu. Vhodný je dostatečný spánek a využití relaxačních aktivit (ŠOLTÉS, 2009).

12

2.2.1 Obezita Je definována jako nadměrné uložení tuku v organismu. Podíl tuku v organismu tvoří normálně u žen do 25 – 30 % a u mužů do 15 – 20 %. V ČR je obézních téměř 30 % dospělé populace, vyšší hmotnost má dokonce téměř tři čtvrtiny dospělých. Obezita zvyšuje u dospělých riziko diabetu, hypertenze, cévních příhod a některých nádorů (SVAČINA a kol., 2006, ŠOLTÉS, 2009). O podílu tuku v těle se lze přesvědčit měřením BMI a obvodu pasu. Obezita je definována podle snadno dostupného vyš. výšky a hmotnosti. Do praxe byl zaveden tzv. Queteletův index, známý jako body mass index (BMI) – hmotnost v kg/(výška v m2). Jako normální hmotnost bývá udávána hodnota BMI 18,5 – 25 kg/m2. (SVAČINA a kol., 2006). Při BMI > 27 je pravděpodobnost zvýšení TK dvojnásobná a při zvýšení > 30 až trojnásobná (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011). Obezita se dnes léčí několika

způsoby –

dietoterapií,

fyzickou

aktivitou,

psychoterapií, farmaky

a chirurgicky, kdy chirurgická léčba je nejefektivnější (SVAČINA a kol., 2006).

2.2.2 Diabetes mellitus Onemocnění je vyvoláno absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu, což může vést ke vzestupu plazmatické koncentrace glukózy. Svůj název onemocnění získalo díky glykosurii. Druhy diabetu: o DM 1. typu – dříve označován jako juvenilní diabetes. Příčinou je zničení Bbuněk v pankreatu, jako výsledek působení autoimunitní reakce T-lymfocytů proti antigenům B-buněk. U tohoto typu jde často o genetickou dispozici. o DM 2. typu – dříve nazývaný „stařecký“ diabetes, je nejčastější formou on. Genetická dispozice je významnější než u 1. typu. Dochází k relativnímu nedostatku inzulínu. Sekrece může být normální, případně zvýšená, ale cílové orgány mají na inzulín sníženou citlivost (SILBERNAGL, LANG, 2012).

13

2.2.3 Nádory Buněčné dělení a mitóza je za normálních okolností lokálním vyplavením růstových hormonů přizpůsobeno aktuálním potřebám buněk. Prostřednictvím mutací proliferace relevantních genů mohou vznikat onkogeny. Jejich produkty onkoproteiny jsou aktivní i bez fyziologických stimulátorů a tím mohou být mitózy vyvolány nezávisle na fyziologických růstových faktorech. K onkoproteinům patří růstové faktory tvořené nádorovými buňkami, receptory pro hormony štítné žlázy a pro růstové faktory, tyrozinkinázy, serin/treonin-kinázy, malé G-proteiny a transkripční faktory. Spouštěcí mutací mohou být chemické kancerogeny nebo záření, přičemž poruchy reparace DNA mohou podporovat přetrvávající mutace. Buňky jsou náchylné k mutacím především během mitózy – proliferující tkáň je častěji podrobena mutacím než ta nediferencovaná. To platí zejména pro záněty a léze tkání. Mutace umožňující vznik tumorů mohou být často dědičné. Onkogeny se mohou dostat do hostitelské buňky rovněž také skrze viry. Pouze jedna mutace je pro vznik nádoru nedostačující, musí dojít k mnoha mutacím (SILBERNAGL, LANG, 2012).

2.2.4 Osteoporóza Při tomto on. dochází ke snížení kostní masy. Její velikost je výsledkem procesů tvorby a odbourávání kostí. V dětství a během dospívání převažuje tvorba kosti nad resorpcí (modelace kostí). V dospělosti jsou tyto procesy vyvážené (remodelace). Maximum kostní masy se dosahuje ve věku 30 – 35 let. U mužů masa bývá podstatně vyšší než u žen. Postupně dochází k pomalému poklesu celkové kostní masy. Rychlost ubývání masy je zpočátku u obou pohlaví stejná. V období menopauzy nastává u žen prudké zrychlení. U starých lidí se rychlost poklesu masy vyrovnává a už postupuje stejně rychle u obou pohlaví. Druhy osteoporózy: o Osteoporóza I. typu (postmenopauzální) – postihuje ženy v období 51 – 65 let o Osteoporóza II. typu (senilní) – vyskytuje se u osob nad 75 let věku

14

o Sekundární – bývá součástí řady on., může mít různou etiologii o Juvenilní osteoporóza – objevuje se přechodně u mladých lidí v období zrychleného růstu o Regionální osteoporóza – může vzniknout následkem imobilizace končetiny při zlomeninách, poškození šlach, a u revmatických zánětů kloubů (MAČÁK, MAČÁKOVÁ, DVOŘÁČKOVÁ, 2012).

2.2.5 Deprese a úzkost Patří mezi nejčastější psychiatrické poruchy a jsou přítomny až u 30 % dospělé populace. Depresivní syndrom je nepsychotická psychiatrická porucha, projevující se některým z těchto příznaků: podrážděná nálada, snížený zájem o činnosti, změny v chuti k jídlu, poruchy spánku, únava, psychomotorický neklid, poruchy koncentrace nebo až sebevražedné myšlenky či tendence. Syndrom zahrnuje nejméně 5 z uvedených příznaků. Spouštěcími faktory často bývají genetické dispozice, porodní trauma, citová deprivace v dětství, nízká sebeúcta, citově labilní osobnost a další. Deprese může vést až k psychotickým poruchám a psychosomatickým obtížím. Patří mezi rizikové faktory vzniku kardiovaskulárních chorob. Základem prevence je nepodceňování příznaků. Deprese často nebývá odhalena z důvodu zaměření se pouze na somatické příznaky (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011).

15

2.3 Anatomie srdce Srdce dospělého člověka dosahuje velikosti lidské pěsti. Lze částečně zjistit poklepem a zcela vidět na RTG snímku srdce. Hmotnost srdce u dospělého činí 300 – 320 g. Celkový tvar připomíná kužel, kde srdeční baze směřuje dozadu a částečně i vzhůru (ROKYTA, ŠŤASTNÝ, 2002).

2.3.1 Uložení srdce Srdce je uloženo v mediastinu za hrudní kostí tak, že srdeční hrot (apex cordis) směřuje vlevo do míst 4. a 5. mezižebří. Díky tomu lze u většiny osob hmatat úder srdečního hrotu, u hubených či osob se zbytněním svaloviny levé komory i pozorovat (ROKYTA, ŠŤASTNÝ, 2002).

2.3.2 Srdeční dutiny Pravá síň Má nepravidelný tvar, připomínající tvar vejce. Vnitřní reliéf síně je zčásti hladký, a zčásti jej tvoří svalová hmota přecházející do husté svalové trámčiny pravého ouška (slepá výchlipka pravé síně). Do pravé síně ústí kromě horní a dolní duté žíly i tzv. žilní splav, přivádějící krev ze srdeční stěny. Ve stěně síňové přepážky je mělká, oválná jáma (spojení pravé a levé síně v embryonálním období). Velkým otvorem s cípatou chlopní ústí pravá síň do pravé komory (DYLEVSKÝ, 2009). Pravá komora Na průřezu je trojboká. Stěna je opět poměrně členitá svalovými hranami a trámci, které tvoří především vtokovou část pravé komory, sahající od srdečního hrotu k ústí síně do komory. Výtoková část pravé komory je hladká a tvoří zbývající část stěny komory, nálevkovitě se zužující do začátku plicnicového kmene (DYLEVSKÝ, 2009).

16

Levá síň Tvoří větší část srdeční baze. Vnitřní povrch je hladký, pouze v levém oušku jsou znovu vytvořeny nápadné svalové trámce. Hladké stěny jsou v průměru o 3 mm silnější než stěny pravé síně. Na zadní stěně ústí do síně ústí čtyři plicní žíly. Okrouhlá ústí žil nemají chlopně. Levé ouško je štíhlejší, ale delší než pravé. Vybíhá ze síně vlevo, vzhůru a dopředu. Síňová přepážka (septum interatriale) je ztenčená až průsvitná v místě pravostranné fossa ovalis, toto místo se nazývá valvula foraminis ovalis (ČIHÁK, 2004, DYLEVSKÝ, 2009). Levá komora Má kuželovitý tvar s vrcholem vybíhajícím do srdečního hrotu. Stěna levé komory je velmi silná (10 – 20 mm) a na vnitřním povrchu vybíhá v četné svalové trámce. Levá komora je delší a užší než pravá komora. Sahá od ostium atrioventriculare sinistrum až po ostium aortae. Stejně jako pravá část srdce obsahuje vtokovou a výtokovou část. Ostium atrioventriculare sinistrum je vstup z levé síně do levé komory. Mezikomorová přepážka (septum interventriculare) je silná jako stěna levé komory a vyklenuje se do dutiny pravé komory (ČIHÁK, 2004, DYLEVSKÝ, 2009). Srdeční chlopně V průchodu mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň (valva tricuspidalis). Cípy chlopně mají trojúhelníkovitý tvar. Jejich základny jsou připevněny k vazivovému prstenci ležícímu na obvodu chlopně. Cípy jsou přidržovány třemi bradavkovitými svaly (mm. papillares). Odstupují ze stěny komory při srdečním hrotu a tenkými, vazivovými šlašinkami se upínají do okrajů chlopňových cípů. Napětí svalů a šlašinek brání zpětnému vyvrácení cípů do pravé síně při smrštění pravé komory. V otvoru, kterým z pravé komory vystupuje plicnicový kmen, je poloměsíčitá chlopeň plicnicového kmene (valva pulmonalis). Chlopeň se skládá ze tří poloměsíčitých řas, které vytvářejí tři kapsy bránící zpětnému toku krve.

17

V otvoru mezi levou síní a komorou je dvojcípá chlopeň (valva bicuspidalis, mitralis). Přední a zadní cíp dvojcípé chlopně je opět ve své poloze přidržován několika šlašinkami, které vystupují ze dvou bradavkovitých svalů. Z levé komory vystupuje aorta, v jejímž počátku se nachází aortální chlopeň (valva aortae). Tři poloměsíčité řasy této chlopně mají podobnou funkci jako poloměsíčité chlopně plicnicového kmene (DYLEVSKÝ, 2009).

2.3.3 Stavba srdeční stěny Tvoří ji tři vrstvy: 1.) Endocardium – srdeční nitroblána, endokard Srdeční výstelka je hladká, nestejně silná blána vystýlající síně a komory. Vyztužené duplikatury endokardu tvoří srdeční chlopně. Síně mají endokard silnější než komory. 2.) Myocardium – srdeční svalovina, myokard Srdeční svalovina je specializovaným typem svalové tkáně, složená z buněk vřetenovitého tvaru (kardiomyocyty). Rozvětvené buňky srdečního svalu se vzájemně spojují do prostorově uspořádaných a anastomózujících vláken (trámců). Trámce vytvářejí svalové vrstvy – dvě na síních a tři na komorách. Stěna síní je poměrně slabá, z komor má nejsilnější myokard levá komora (svalovina síní proto nemá pro přečerpávající funkci srdce velký význam). Kontakty mezi kardiomyocyty (mezibuněčné kontakty) zajišťují specificky upravené spoje. Síťovitá úprava myokardu umožňuje rychlý a dokonalý rozvod elektrického podráždění, který vede k rytmické kontrakci srdečního svalu. 3.) Pericardium – osrdečník, perikard S epikardem tvoří listy vazivového obalu srdce (DYLEVSKÝ, 2009).

18

2.4 Fyziologie srdce Činnost srdce a krevního řečiště je důležitou součástí při udržování homeostázy (zachování stálých podmínek ve vnitřním prostředí organismu). Oběhová soustava zásobuje tkáně kyslíkem, živinami, odstraňuje zplodiny látkové přeměny, pomáhá udržovat stálou koncentraci iontů, acidobazickou rovnováhu, tělesnou teplotu a umožňuje předávání informací skrze aktivní látky (hormony). Hnací jednotkou oběhové soustavy je srdce. Má mnoho možností přizpůsobení se nejrůznějším požadavkům organismu (ROKYTA, 2008).

2.4.1 Srdce jako pumpa Krevní oběh je tvořen dvěma oddělenými okruhy, každý je aktivován jednou srdeční komorou (DYLEVSKÝ, 2009, ROKYTA, 2008). Malý (plicní) oběh Je poháněn pravou komorou srdeční. Pravá síň nasává žilní krev ze systému dutých žil, vstřikuje ji do pravé komory, která ji přečerpává plicním kmenem do plicního řečiště. Plicní kmen se dělí na pravou a levou plicní tepnu (a. pulmonalis dextra et sinistra). Z plic se okysličená krev vrací čtyřmi plicními žilami (venae pulmonales) do levé síně a odtud do levé komory. Krev protékající malým krevním oběhem je v plicním kmenu a v plicních tepnách žilní (nízký obsah O2), ale v ostatních úsecích malého oběhu proudí již typická tepenná krev (DYLEVSKÝ, 2009, ROKYTA, 2008). Velký (systémový) oběh Pohání jej levá komora. Ta vypuzuje krev přicházející z levé síně do aorty, která ji svými větvemi rozvádí do celého organizmu. Krev protéká cévním řečištěm – tepnami, tepénkami, kapilární sítí, žilkami, žilami a dutými žilami – a vrací se do pravé síně. Pravou komorou je pak přečerpána do malého plicního oběhu (DYLEVSKÝ, 2009, ROKYTA, 2008).

19

Objem krve přečerpaný za časovou jednotku je u velkého i malého oběhu stejný. Tlak v plicním oběhu je 4 – 5krát nižší než v systémovém oběhu. Srdce pracuje jako tlakové čerpadlo. Jeho výkon lze rozdělit na složku statickou, kdy je překonáván tlakový rozdíl mezi komorou a aortou nebo komorou a plicnicí, a na složku kinetickou. V ní se udílí zrychlení vypuzenému množství krve a jistému množství krve v aortě, případně v plicnici. Výkon levého srdce pracujícího v podmínkách vyššího tlaku je odpovídajícím způsobem vyšší než výkon pravého srdce (ROKYTA, 2008).

2.4.2 Elektrická činnost srdce Každému stahu srdce předchází vlna elektrického podráždění, jež začíná v sinoatriálním uzlu (SA). Z SA uzlu se impulzy šíří radiálně. Vlny elektrické aktivity se šíří síněmi, až dosáhnou atrioventrikulárního uzlu (AV). Záznam z SA uzlu nemá žádný stálý klidový potenciál, jaký je např. v kontraktilní svalovině komor. Spontánní depolarizace a repolarizace SA uzlu je jedinečným, automatickým zdrojem impulzů, které aktivují síně a AV uzel. Ten vede impulzy k Tawarovým raménkům a jimi je aktivována svalovina komor. V kardiomyocytech vně SA uzlu neprobíhá za normálních okolností spontánní depolarizace, proto musí být aktivovány impulzy zvnějšku (KHAN, 2005).

20

2.4 Hypertenze 2.4.1 Definice onemocnění Systolický tlak je tlak krve vyvolaný kontrakcí srdeční komory. Ovlivňuje jej zejména srdeční výdej. Diastolický tlak (tlak krve při diastole) ovlivňuje hlavně periferní odpor krevního oběhu. Dále poddajnost (kompliance) arterií. Ve stáří poddajnost klesá a narůstá diastolický TK (MIKŠOVÁ, FROŇKOVÁ, HERNOVÁ, ZAJÍČKOVÁ, 2006). Podle kritérií WHO a ISH (International Society of Hypertension) z roku 1999 se za arteriální hypertenzi považuje opakované zvýšení krevního tlaku ≥ 140 mm Hg nebo diastolického tlaku ≥ 90 mm Hg, zjištěné alespoň ve 2 ze 3 měření krevního tlaku. Zvláštní pozornost je věnována také nálezu tzv. izolované systolické hypertenze, zejména u starších osob, kdy bývá systolický tlak ≥ 140 mm Hg a diastolický tlak < 90 mm Hg. Vysoký normální krevní tlak je definován v rozmezí systolického tlaku 130 – 139 mm Hg a diastolického 80 – 89 mm Hg (WIDIMSKÝ a kol., 2008). Hodnotu krevního tlaku ovlivňují funkce různých orgánů a systémů – CNS, PNS, vegetativního NS, kardiovaskulárního systému, některých endokrinních orgánů a ledvin (MONHART, 2004).

2.4.2 Klasifikace 1. Dle etiopatogeneze: 

Esenciální hypertenze



Sekundární hypertenze

2. Dle vývojových stádií: 

Stádium I – prosté zvýšení TK



Stádium II – orgánové změny

21



Stádium III – těžké orgánové změny provázené selháváním jejich funkce či přidružená manifestní kardiovaskulární a renální on. (WIDIMSKÝ a kol., 2008).

Esenciální hypertenze Jde o nejčastější formu hypertenze, postihuje 95 % hypertoniků. Zvýšená periferní cévní rezistence vzniká konstelací faktorů vlivů genetických a vlivů prostředí působících dlouhodobě. Vlivy prostředí rozhodují, zda se vrozený předpoklad projeví, mohou se ale uplatnit i bez něj (FEJFAR, PŘEROVSKÝ, 2002). Sekundární hypertenze Určitá příčina spouští mechanismus vzniku hypertenze. Normální mechanismy regulující homeostázu krevního tlaku jsou téměř bezmocné vykompenzovat trvající abnormální spouštěč. Krevní tlak tak zůstává zvýšený a postupně se hypertenze zafixuje vývojem strukturálních cévních stěn a hypertrofií srdce, případně rozvojem aterosklerózy a diabetu. Sekundární hypertenze přirozeně ukazuje vývoj hypertenze. Vyskytuje se asi u 5 % pacientů (FEJFAR, PŘEROVSKÝ, 2002). Hypertenzní krize Příčinou bývá esenciální hypertenze, renovaskulární on., neurogenní on., diabetická nefropatie, feochromocytom a další onemocnění. Pacient si stěžuje na bolest hlavy, palpitace a nadměrné pocení. Pro poškození cílových orgánů je typická bolest na hrudi, neklid, bolest hlavy, epistaxe, dyspnoe a arytmie. Pro potvrzení diagnózy se opakovaně měří krevní tlak – diastolický TK ≥ 120 mm Hg. Odebírá se moč a provádí se mikroskopické vyš. a také krev na KO, ureu, kreatinin, elektrolyty a glykémii. Ze zobrazovacích metod se provádí RTG hrudníku a EKG. Pro změny na sítnici je průkazné vyš. očního pozadí. Při známkách poškození cílových orgánů bývá snaha o snížení TK okamžitě. Jinak se usiluje o postupný pokles TK během 24 hodin. Prudké snižování není vhodné.

22

Diastolický TK se snižuje pod 120 mm Hg, nebo o 20 mm Hg. Zahajuje se léčba farmaky a standardní léčba hypertenze (BALL, PHILLIPS, 2004). „Třetina pacientů do 3 let zemře, většinou na renální selhání nebo CPM“ (BALL, PHILLIPS, 2004, str. 106).

2.4.3 Prevalence Stoupá s věkem a ženy po padesátém roce života mívají hypertenzi častěji než muži. Se vzrůstající tuhostí stěny aorty s věkem klesá diastolický tlak a zvětšuje se rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem (tepový tlak). (FEJFAR, PŘEROVSKÝ, 2002).

2.4.4 Etiologie I. Esenciální (primární) hypertenze (hypertenzní nemoc) – hypertenze bez známé organické příčiny II. Sekundární hypertenze – hypertenze s identifikovatelnou příčinou Dělení: 1.) Hypertenze vyvolaná podáním léku  ACTH, kortikosteroidy 

Hormonální kontraceptiva



Kokain



Karbenoxon, lékořice



Jiné

2.) Hypertenze v těhotenství 3.) Orgánové choroby 

Koarktace aorty



Ledvinná

on.

–

glomerulonefritidy,

tubulointersticiální

on.

ledvin,

polycystické ledviny, hydronefróza, TBC ledvin, radiační nefritida, tumory ledvin včetně renin secernujících tumorů, selhání ledvin 

Renovaskulární hypertenze – vyvolaná stenózou ledvinné tepny

23



Hypertenze po transplantaci srdce



On. kůry nadledvin – primární hyperaldosteronismus, Cushingův syndrom, tumory

produkující

nadbytek

jiných

kortikoidů

(kortikosteronu,

desoxykortonu,…), vrozené chyby biosyntézy kortikosteroidů 

On. dřeně nadledvin, feochromocytom



Poruchy spánku – obstruktivní spánková apnoe



Poškození CNS – tumory mozku, těžká traumata hlavy, kvadruplegie a některá další Neu on. (např. syndrom Guillana-Barrého). (WIDIMSKÝ, 2008).

2.4.5 Patofyziologie Zvýšený tlak krve vede k hypertenzní diuréze se zvýšeným výdejem Na+. Při celulárním mechanismu zvýšené citlivosti na sůl může hrát roli změna transportu Na+ na buněčných membránách. Přestože plazmatická koncentrace reninu nebývá u primární hypertenze zvýšena, může být tlak krve snížen blokádou angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE inhibitory) nebo angiotenzinových receptorů i u esenciální hypertenze (SILBERNAGL, LANG, 2012).

2.4.6 Příznaky Hypertenze se dlouho neprojevuje, zvláště při pouze mírném převýšení normální hodnoty krevního tlaku. Chronická hypertenze vede k hypertrofii levé komory srdeční. Zvýšené metabolické nároky myokardu způsobené hypertenzí kladou větší požadavky na koronární zásobování (NAVRÁTIL a kol., 2008). Z těchto nároků vychází hypertenzní choroba srdeční. Stěna komory se ztlušťuje a neúměrně se zvyšuje hmotnost i velikost srdce. Tloušťka stěny levé komory může být

24

vyšší než 2,0 cm a hmotnost srdce může přesáhnout 500 g. V době, kdy zvýšená tloušťka stěny levé komory se stává tužší, narušuje plnění srdce během diastoly, což vyvolává rozšíření levé síně (KUMAR, ABBAS, FAUSTO, ASTER, 2010). Pokud je zároveň přítomna ateroskleróza koronárních tepen, objeví se příznaky anginy pectoris. V ledvinách vede hypertenze k poruše krevního oběhu a postupným změnám na drobných tepnách, snižuje se funkční schopnost ledvin. Změny na přívodných tepénkách a glomerulech jsou již ireverzibilní. Vzniká nefroskleróza. Postupná ztráta renální funkce vede k renální insuficienci. Hypertonické postižení mozku vede ke vzniku CMP na podkladě trombózy mozkových cév či krvácení. Účinnou léčbou hypertenze lze tyto komplikace odvrátit (NAVRÁTIL a kol., 2008).

2.4.7 Diagnostika Měření krevního tlaku Provádí se v ordinaci u sedícího pacienta po 10 minutovém uklidnění na obou pažích. Při opakovaných měřeních se sleduje tlak na paži, kde byla zaznamenána vyšší hodnota. Tlakové rozdíly mezi pažemi jsou do 10 mm Hg fyziologické. Rozdíl mezi systolickým a diastolickým TK je pulzní krevní tlak, jeho výše představuje riziko srdečních a mozkových příhod. Měření se provádí na paži s volně podloženým předloktím ve výši srdce. Opakuje se v intervalu 1 – 2 min. U hypertoniků je vhodné měřit tlak při každé návštěvě třikrát. První měření krevního tlaku bývá obvykle nejvyšší. Krevní tlak lze měřit také vestoje, a to ihned po postavení a dále po 2 min. U většiny osob systolický tlak po postavení o několik mm Hg klesá a diastolický stoupá. Významný posturální pokles systolického tlaku je nad 10 mm Hg. Krevní tlak se běžně měří nepřímou metodou (ŠPINAR a kol., 2008).

25

Tlak, při kterém se poprvé objevují Korotkovovy fenomény (fáze I), odpovídá systolickému tlaku. Diastolický tlak se odečítá při vymizení ozev (V. fáze). U těhotných žen a některých dětí se zaznamenává IV. (náhlé oslabení ozev) i V. fáze Korotkovových fenoménů. Tehdy se odečítá diastolický tlak jako IV. Fáze. Výjimečně přestávají být fenomény slyšet během fáze II nebo III a znovu se objevují při dalším snížení tlaku v manžetě. Měření vždy opakujeme 3x a řídíme se průměrem z 2. a 3. měření. Při měření v ranních a dopoledních hodinách se doporučuje užívat léky až po změření krevního tlaku. K měření lze užít také poloautomatické přístroje (auskultační nebo oscilometrické). Měření tlaku v ordinaci lékařem nebo sestrou – příležitostný, kazuální či klinický tlak. Hodnoty tlaku v domácích podmínkách ≥ 135/85 mm Hg jsou považovány za zvýšené. Domácím měřením lze zachytit „fenomén bílého pláště“, kdy tlak hypertoniků naměřený v ambulanci lékaře je vyšší než tlak změřený doma. Ambulantní monitorování TK – provádí se měření po dobu 24 nebo 48 hodin. Zjišťují se průměrné hodnoty během dne a noci, sleduje se fyziologický pokles o 10 %. V nočních hodinách, tzv. diurnální rytmus. Nejčastěji se udávají průměrné denní hodnoty pod 135/85, noční pod 120/70 a 24hodinový průměr pod 125/80 mm Hg. Ve srovnání s domácím měřením má ambulantní výhodu v možnosti měření tlaku v nočních hodinách, a tím posoudit cirkadiální rytmus krevního tlaku (ŠPINAR a kol., 2008).

2.4.8 Léčba Měla by být dlouhodobá, mít minimum vedlejších účinků a individuální pro konkrétního pacienta (přidružená on.). Cílem je normalizovat tlak krve na hodnoty pod 140/90 mm Hg, u mladších pacientů, diabetiků a pacientů s on. ledvin je cílem hodnota 130/80 mm Hg (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004).

26

2.4.8.1 Nefarmakologická léčba Nemedikamentózní terapie spočívá v pravidelné životosprávě, prevenci psychického stresu, pravidelné vyvážené a střídmé stravě s restrikcí příjmu soli a živočišných tuků, dostatečné pohybové aktivitě a zanechání kouření a abúzu alkoholu (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). 2.4.8.2 Farmakologická léčba Ve 40. letech 20. st. neexistovala účinná antihypertenziva. Během 60., 70. a 80. let byla objevena thiazidová diuretika, blokátory kalciových kanálů, beta-blokátory (místo původní léčby AP), inhibitory ACE a blokátory kalciových kanálů. Objev těchto účinných antihypertenziv znamenal velký pokrok a vedl ke změně prognózy hypertenze, neboť antihypertenzní léčba snižuje kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbiditu a mortalitu (WIDIMSKÝ a kol., 2008). Antihypertenziva nejsou kauzální léčiva. Jejich význam je preventivní a také oddalují aterosklerotické změny cév a poškození orgánů a tím i komplikace hypertenze. Toho lze dosáhnout náležitou kontrolou TK. Ve většině případů je k tomu třeba kombinace dvou a více antihypertenziv. Jsou preferována léčiva příznivě ovlivňující metabolismus a současně oddalující manifestaci DM2. Z tohoto hlediska se antihypertenziva rozlišují na metabolicky pozitivní (ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin), neutrální (blokátory kalciového kanálu) a negativní (diuretika – thiazidy, antagonisté βreceptorů). (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Diuretika Látky zvyšující exkreci elektrolytů a vody z těla působením na ledviny – účinky renální. Primární je pokles reabsorpce Na+ a Cl- z filtrátu. Některá diuretika vykazují také účinky extrarenální, především vazodilatační, potřebné u léčby hypertenze či srdečního selhání. Vyšší dávky mohou významně redukovat objem extracelulární tekutiny

27

a ohrozit pacienta nebezpečím kolapsu a tromboembolie. Proto je třeba zajistit dostatečné množství tekutin (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). 

Diuretika působící v Henleově kličce (kličková diuretika) – jsou nejúčinnější. Indikují se u nemocných s ledvinným selháním. Vzhledem k jejich krátkodobému

účinku

a

nežádoucím

účinkům se

nehodí

pro

léčbu

nekomplikované hypertenze (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Zástupci: Furon 40 mg tbl., Furosemid tbl. a další (MONHART, 2004). 

Diuretika působící v distálním tubulu (thiazidy) – velké studie prokázaly pozitivní vliv diuretik na pokles morbidity a mortality při hypertenzi a na snížení orgánových komplikací. Při selhání ledvin ztrácejí účinek (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Zástupci: Hydrochlorothiazid tbl., Loradur, Moduretic tbl. Rhefluin tbl. a další (MONHART, 2004).



Diuretika šetřící kalium – používají se při terapii primárního a sekundárního hyperaldosteronismu a k prevenci hypokalemie během léčby thiazidovými a kličkovými diuretiky (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Zástupci: Verospiron tbl. (MONHART, 2004).

Sympatolytika Působí na regulaci TK centrálním mechanismem i periferně. V CNS snižují na úrovni vazomotorického centra tonus sympatiku. Periferně působí jako přímí antagonisté α1 a β1-receptorů na postsynaptické membráně postgangliové synapse nebo jako agonisté presynaptických α2-receptorů regulujících vyplavení mediátoru. Mohou působit i nepřímo inhibicí procesů regulujících vyplavení mediátoru z presynaptického zakončení. 

Antagonisté α1-receptorů – výhodou je snížení lipoproteinu LDL a VLDL, zatímco HDL se zvyšuje. Indikace – kombinovaná léčba u těžších forem hypertenze, současná dyslipidemie nebo porucha glukózové tolerance Zástupci: Cardura 4 mg a další (MONHART, 2004).

28



Agonisté α2-receptorů, centrálně působící antihypertenziva – inhibují vyplavení

noradrenalinu

z presynaptického

zakončení.

Snižují

aktivitu

vazomotorického centra v CNS, s následným poklesem aktivity sympatiku. Důsledkem je snížení periferní cévní rezistence jako důsledek dilatace arteriol. Zástupci: Dopegyt tbl., Cynt tbl., Tenaxum tbl. a další (MONHART, 2004). 

Antagonisté

β1-receptorů

–

snižují

zvýšenou

β-aktivitu

sympatiku.

Na molekulární úrovni mají účinek antagonismu na úrovni β1-receptorů. Na tkáňové úrovni snižují srdeční výdej, tvorbu reninu v juxtaglomerulárním aparátu a v CNS redukují tonus sympatiku. Patří mezi základní antihypertenziva. Jejich volba závisí na typu léčiva a přidružených on. (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Vazodilatancia přímo působící 

Dihydralazin – zvyšuje koncentraci cGMP, čímž vyvolává snížení periferní cévní rezistence. Je vhodný pro léčbu mírné až střední hypertenze.



Minoxidil – velmi účinné antihypertenzivum, které zároveň snižuje periferní cévní rezistenci. Aktivuje kaliové kanály a následně vede k hyperpolarizaci sarkolematu hladkého svalu a k blokádě intracelulárního vstupu kalcia Ca2+kanály L-typu. Je kombinován s diuretiky a β-blokátory. Je doporučován u nemocných s těžkou hypertenzí a renální insuficiencí.



Antagonisté Ca2+-kanálů – představují heterogenní skupinu myotropních spazmolytik. Blokují vstup Ca2+ do buňky pomalými kanály a snižují intracelulární koncentraci Ca2+. Vedou ke spazmolýze hladké svaloviny cévní stěny včetně arteriol. Jejich výhodou jsou ustálené plazmatické koncentrace bez větších výkyvů, které by mohly vyvolat prudký pokles TK a kompenzační tachykardii. (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Používají se také při léčbě ICHS (VALENTOVÁ, ŠIMEK, 2009). o Dihydropyridinová léčiva – selektivní blokátory L-typu Ca2+-kanálů cév. Farmakodynamický efekt je omezen na vazodilataci na úrovni konduktivní

29

i rezistenční části tepenného řečiště (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007, VALENTOVÁ, ŠIMEK, 2009). Vazodilatancia nepřímo působící 

ACE-inhibitory (ACEI) – snižují tvorbu angiotenzinu II a zvyšují množství bradykininu redukcí jeho biodegradace. Snižují sekreci aldosteronu, proto redukují periferní rezistenci a intravaskulární objem, aniž by ovlivnily srdeční akci. Brání rozvoji orgánových změn a komplikací mikrovaskulárního a makrovaskulárního typu. Tím pozitivně přispívají v léčbě hypertenze diabetiků a pacientů s metabolickým syndromem. Jsou využitelné u všech druhů i stupňů

závažnosti

hypertenze.

Pro dilataci

eferentní

arterioly

jsou

doporučovány u nemocných s renální dysfunkcí (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007). Zástupci: Tensiomin tbl., Enap tbl., Prestarium tbl., Tritace tbl., Gopten cps. (MONHART, 2004). 

Blokátory angiotenzinových receptorů typu I (AT1-blokátory) – Sartany – navozují vazodilataci. K jejich účinku může přispívat i současná aktivace volných AT2-receptorů. Aktivací receptorů se zvyšuje plazmatická koncentrace HDL-cholesterolu a snižuje koncentrace triacylglycerolů. Míra nežádoucích účinků sartanů je nízká (MARTÍNKOVÁ a kol., 2007).

Inhibitory reninu Jde o novou třídu látek inhibujících renin s následným snížením koncentrace angiotenzinu II. Jediným zástupcem je Aliskiren (Novartis, Rasilez). Tyto léky se indikují při diabetické nefropatii v kombinaci s AT1-blokátory u pacientů netolerujících ACE inhibitory (MAREK, 2010).

30

2.4.9 Edukace Je nutné přesvědčit pacienta, aby se léčil, i když zrovna nemá žádné potíže. Často se totiž stává, že si léčbu sám vysadí. Je třeba mu zdůrazňovat, že normální TK při léčbě je výsledkem dobře vedené léčby, což však neznamená, že je pacient vyléčen (SOVOVÁ, ŘEHOŘOVÁ, 2004).

2.4.10 Screening Screeningová vyšetření se provádí povinně u všech hypertoniků a doplňují se podle další diagnostické úvahy o vhodná vyšetření. Pravidelné kontroly u stabilizovaných pacientů se provádí obvykle jednou za tři měsíce. U komplikovaných stavů, na počátku léčby a při změně léků jsou kontroly častější (za 4 – 6 týdnů). U pacientů s nízkým kardiovaskulárním rizikem postačují kontroly až jednou za 6 měsíců. Biochemická vyš. se stejně jako EKG kontrolují jednou ročně, pokud nejsou klinické známky svědčící pro vznik orgánových změn. Echokardiografie se provádí převážně u pacientů s těžší hypertenzí (ŠTEJFA a kol., 2007).

2.5 Faktory životního stylu ovlivňující TK 2.5.1 Sodík Je hlavním kationtem v krvi a hlavním ukazatelem ztráty tekutin. Obvykle se denní podíl sodíku sníží funkcí ledvin, střev a kůže o 10 mmol/l a méně. V západních zemích je příjem sodíku 100 – 200 mmol/den. Tento zvýšený příjem může souviset s hypertenzí. Jeho vylučování řídí aldosteron, který způsobuje zadržování sodíku v těle (RICHARDS, EDWARDS, 2004). Bezpečné denní množství soli představuje jednu kávovou lžičku denně (5 g). Sodík se totiž v přirozené formě nachází v zelenině, ovoci, obilovinách či luštěninách. Ty navíc vyšším obsahem draslíku přispívají ke snižování krevního tlaku. Doporučuje

31

se používat zeleninové soli s omezeným obsahem sodíku namísto polévkového koření (masox, sójová omáčka aj.) k přisolování jídel. (DIEHL, 2009)

2.5.2 Cholesterol V 90. letech bylo prokázáno, že sníží-li se výrazně hladina škodlivého LDL cholesterolu, poklesne výskyt kardiovaskulárních příhod. Při zvýšené hladině cholesterolu by měly být omezeny živočišné tuky pro snížení špatného (LDL) a jednoduché cukry pro zvýšení hodného cholesterolu (HDL). Doporučuje se snížit hmotnost. Ideální je i zvýšená pohybová aktivita, nekouřit, (zvyšují HDL cholesterol), mít 2 dny v týdnu bezmasé jídlo, omezit sladkosti a bílé pečivo na polovinu a mít 3 – 4 porce zeleniny a 1 – 2 porce ovoce denně (PIŤHA, POLEDNE, 2009).

2.5.3 Kofein Kofein je alkaloid, nacházející se v mnoha rostlinách jako např. v kávovníku, kakaovníku, čajovníku, kolovníku, yerbě a guaraně. Káva, čaj a kola jsou jedny z nejpopulárnějších nápojů u nás i v jiných zemích. Kofein obsahuje například i kakao. Závislost kofeinového typu je hned po té alkoholové a nikotinové nejrozšířenější. Není ale tak závažná a nebezpečná. Kofein je jednou z nejlepších psychostimulačních látek, kterou se zvyšuje psychická aktivita, odstraňuje únava, zvyšuje se koncentrace a prodlužuje se schopnost vykonávat náročné činnosti. Optimální dávkou je 0,10 – 0,15 g kofeinu. Kofein zvyšuje průtok krve, rozšiřuje cévy, zvyšuje vylučování žaludečních šťáv. Způsobuje také bolesti hlavy, zvýšený krevní tlak, nechuť k jídlu, zvracení. Vyšší dávky způsobují neschopnost koncentrace, zvýšenou dráždivost, závratě, třes, palpitace, ztížené dýchání, arytmie, stenokardie, úzkost, nespavost a někdy i halucinace a přechodné psychické poruchy. Přispívá také ke vzniku nádorů močového měchýře. Během těhotenství může způsobit poškození plodu. Smrtelná dávka kofeinu je nad 10 g (NOVOTNÝ, STANČIAK, 2011).

32

2.5.4 Alkohol Alkohol (etanol, etylalkohol, chemicky C2H5-OH) patří do skupiny látek alkoholů. Jde o sloučeninu, která se získává kvašením cukru. Chemická látka v alkoholických nápojích, často užívaných ve společnosti, je etylalkohol (etanol), intoxikující prvek. Alkoholické nápoje jsou směsí ochucené vody a lihu. Je to látka, se kterou člověk získává jednu z prvních zkušeností souvisejících s psychotropními substancemi. Lidé jej často vyzkoušejí ještě před 18. rokem, kdy je požívání alkoholu oficiálně povoleno. Už v mírném množství má účinky na rychlost reakcí, koordinaci pohybů, úsudek a rozhodování. Zpočátku je patrná euforie, uvolňují se zábrany, člověk je více společenský. Postupně přistupují vážnější poruchy osobnosti, řeči a rovnováhy. Člověk je spavý, dostavuje se nevolnost či zvracení. Celkově působí na CNS, který všeobecně utlumuje. Vysoké koncentrace tlumí centra pro dýchání a krevní oběh, což může vést až ke smrti. Chronické užívání je dlouhotrvající zneužívání alkoholu, které vede až k závislosti na alkoholu. Ta je srovnatelná se závislostí na opiátech a má složku fyzickou a psychickou. V čím nižším věku se začne s užíváním, tím je vznik závislosti snazší (ORLÍKOVÁ a kol., 2007).

2.5.5 Kouření Nikotin je silně toxická, bezbarvá látka, rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Jeho užívání jako psychotropní látky je vázáno na tabák (jeho kouření). Jiné formy (žvýkací tabák, šňupání) nejsou tolik rozšířené. Cigarety obvykle lidé vyzkoušejí ve stejném období jako alkohol. Cigaretový kouř obsahuje velké množství různých chemických sloučenin ve formě plynů a tuhých částic. Tuhé částice obsahují nikotin, benzen a dehet. Plynná část

33

obsahuje oxid uhelnatý, čpavek a formaldehyd. Z chemických látek v tabákovém kouři bylo dosud rozpoznáno asi 60 látek jako známé či předpokládané karcinogeny. Nikotin je jeden z nejtoxičtějších jedů. Při kouření se uvolňuje do kouře a do organismu se dostává s kapičkami dehtu. V koncentracích, v kterých se vyskytuje v cigaretách, působí jako mírné stimulans a zvyšuje krevní tlak a srdeční frekvenci. Obsah nikotinu je považován za příčinu závislosti na tabáku. Oxid uhelnatý, vznikající při spalování během kouření, snižuje schopnost krve přenášet kyslík, což má za následek až 15 % deficit kyslíku. Nikotin se váže na nikotinové receptory v periferním a vegetativním NS. Zde vyvolává zvýšenou aktivitu GIT (vzestup produkce slin, trávicích šťáv a zvýšení aktivity hladké svaloviny). Stoupá produkce potu a dochází ke stažení zornice. Vysoké dávky vedou ke změněnému stavu vědomí, cyanóze, zvyšuje se tep, dochází k silnému pocení, ztrátě vědomí s křečemi a ochrnutí CNS. Nikotin vyvolává velmi silnou psychosociální závislost, při dlouhodobém užívání vzniká i fyzická závislost. Při dlouhodobém užívání patří k nejvážnějším komplikacím kouření zhoubné nádory plic (ORLÍKOVÁ a kol., 2007).

2.5.6 Stres Za stres je považováno zatížení organismu překračující možnosti, jimiž jedinec disponuje k jeho zvládnutí. Rizikovými faktory jsou zvýšené životní a pracovní tempo, problémy v práci, v mezilidských vztazích, obtížná ekonomická situace a další. Nadměrný stres může vyvolat řadu onemocnění a projevit se v oblasti psychického stavu, duševního zdraví, somatických a psychosomatických on. a imunitních funkcí (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011). Vztah mezi negativním vlivem stresu a hypertenzí byl popsán v několika vědeckých pracích. Proměnnou byla např. vysoká intenzita hluku, jemuž byli pracovníci vystaveni. Byla jim zjištěna nejen nedoslýchavost, ale i vyšší míra hypertenze, patrně vlivem

34

tohoto stresoru. Existuje vztah mezi schopností zadržovat sůl v ledvinách a vystavením organizmu stresu. Přehledy studií tohoto tématu se shodují na synergickém vlivu obou těchto faktorů (stresu a příjmu soli) při vzniku hypertenze (KŘIVOHLAVÝ, 2003).

2.6 Psychologické vymezení vývojových období puberty a adolescence 2.6.1 Duševní vývoj v období dospívání Dospívání je velmi dynamickým obdobím v životě člověka, které modifikuje složky jeho osobnosti. Je přechodným obdobím mezi dětstvím a dospělostí a probíhá mezi 11. a 20. rokem života člověka. Dělení dospívání: 

Prepuberta – počátky dospívání



Puberta – pohlavní dospívání



Adolescence – duševní dospívání (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011).

2.6.1.1 Prepuberta Počátky dospívání jsou spojeny s rychlým nástupem biologických změn. „Tělesné dozrávání se začíná projevovat mezi 11. a 12. rokem zrychlením tělesného růstu“ (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, str. 80). Tělesný vývoj Začíná růstem chodidla nohy, následně končetiny. Hlava, trup, svalstvo a vnitřní orgány rostou později. Mění se i endokrinní systém – žlázy s vnitřní sekrecí produkují více hormonů a v činnost jsou uvedeny i pohlavní žlázy, díky kterým lze pozorovat sekundární pohlavní znaky. Organismus se více unavuje díky rychlému růstu kostí a svalů. Nápadnost změn je u děvčat větší než u chlapců. Schéma těla je sociálním

35

reprezentantem vlastní identity (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Psychický vývoj Počátky dospívání bývají spojeny se ztrátou jistoty. Dítě přestává vyhledávat dětskou společnost, typická bývá introvertnost v chování i prožívání. Toto období je nazýváno stádiem formálních logických operací, na rozdíl od dřívějších konkrétně logických. Nová kvalita v myšlení se projevuje zvýšenou kritičností k okolí. Nedostatek znalostí a argumentů může při aktivním sebeprosazováním názorů působit jako drzost, pasivní chování zase mívá formu vzdoru. Děti jsou často vznětlivé a impulzivní. Pro zásadní tělesné a duševní změny bývá toto období označováno také jako druhá strukturální přeměna (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011).

2.6.1.2 Puberta Období vlastního dospívání. U dívek začíná obvykle ve 12,5 letech, u chlapců ve 13 letech. U děvčat je toto období kratší, u chlapců rozmanitější a dlouhodobější. Rozdíly v pohlavním i psychickém vývoji mezi chlapci a dívkami znamenají až 2 roky ve prospěch dívek (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Tělesný vývoj Puberta začíná prvními projevy pohlavní zralosti – menstruace a poluce. Tělesný růst se zvolňuje, dochází k vyvažování tělesných proporcí, u chlapců mohutní svalstvo. Tvar postavy dostává dospělou podobu. Začíná se pravidelně ozývat sexuální pud, který se pubescent snaží zvládat. Harmonizací tělesných proporcí dochází ke zlepšení pohybové koordinace, stabilizuje se tělesná výkonnost. Subjektivní význam zevnějšku vzrůstá, kromě pozornosti k vlastnímu tělu se objevuje značný zájem o oblečení, které se stává součástí identity pubescenta. Vzrůstají pochybnosti o svém vzhledu, dochází

36

ke srovnávání s všeobecnými ideály krásy. U chlapců dochází k přechodnému období změny kvality hlasu – mutace. Koncem 15. roku u dívek a 16. roku u chlapců končí rychlý tělesný růst a další somatické změny jsou jen mírné. Psychický vývoj Výrazně se rozvíjí logická paměť, která má výběrový charakter. Dospívající si vybavuje fakta, která ho zajímají. Bohatá představivost a nejistota při setkání s realitou ovlivňují vznik denního snění (útěk před konflikty s realitou). V myšlení se zdokonaluje schopnost abstrakce, myšlení se tak dostává na úroveň dospělých. Člověk se zajímá o specializované poznatky z určitého oboru, to bývá úzce spojeno se vzorem dospělého. Myšlení se zaměřuje i na vnitřní dění, často se porovnává s ostatními. Začíná hledat smysl života, zkoumá hloubku hodnot ostatních. Jakmile chápe řád, vyžaduje, aby se jím ostatní řídili. Myšlení se vyznačuje i radikalismem, unáhlenými hodnotícími soudy. Zdokonaluje se stálost a rozsah pozornosti. Citový vývoj se vyvíjí od prepubertální citové lability k určitému zklidnění (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). V sociálním chování převládá nejistota, často se projevuje vztahovačnost a netolerance, včetně negativního hodnocení chování dospělých (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011). Sociální vývoj Významnou roli v oblasti vlastní identity hraje zařazení do skupiny vrstevníků, místa mezi nimi (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011). Vazba k rodičům se uvolňuje a vznikají jiné sociální city k vrstevníkům – přátelství. Přátelské vztahy jsou od dřívějších společných zájmů charakteristické důvěrností, vzájemností, možností se svěřit. Počínají se rozvíjet i erotické city – experimentování se sexuální rolí. Ta se projevuje zvídavostí, která je výrazem potřeby orientace. Přirozené jsou autosexuální praktiky, které uvolňují sexuální napětí (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010).

37

Během pubescence přijímá dospívající různé role, které pomáhají utvářet jeho identitu. Odmítá roli dítěte a dožaduje se o roli dospělého. V profesní roli se rozhoduje, čím se chce stát. Soužití s dětmi prepubescenty a pubescenty vyžaduje velké výchovné znalosti a znamená pro vychovatele (rodiče, pedagogové) značnou zátěž. Aby si jedinec mohl vybudovat svou identitu, musí poznat své vlastnosti, možnosti i kompetence. Proto je období dospívání zaměřeno na sebepoznání. Výsledkem vývoje bývá zvýšená kritičnost k sobě samému. Období puberty končí mezi 14. – 16. rokem života

(ZACHAROVÁ,

ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ,

2011,

VACÍNOVÁ,

TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010).

2.6.1.3 Adolescence Období přípravy na dospělost. Má hlavně psychosociální charakter, protože biologické změny proběhly již v pubertě. Sociální mezníky adolescence:  Ukončení povinné školní docházky  První pohlavní styk  Dovršení profesní přípravy (mimo vysokoškoláků)  Právní dosažení plnoletosti (18 let) Adolescence trvá přibližně od 15 do 20 (21) let. Je dobou duševního dospívání, jejímž úkolem je dosažení předpokladů stát se dospělým ve všech oblastech – biologické, psychické i sociální (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010).

38

Tělesný vývoj Směřuje k větší pohlavní odlišnosti tělesných proporcí. Pro svůj sociální význam bývá pěstován kult vlastního těla. Tělesná složka je důležitou součástí identity jedince. Nezralí jedinci často získávají podřízené role, stávají se obětí agresivních tendencí silnějších vrstevníků. Adolescent se potřebuje okolí líbit, aby se ubezpečil o své hodnotě. Pozornost věnuje svému zevnějšku, často s účelem šokovat. V motorické činnosti chlapci převyšují dívky (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Psychický vývoj Formálně logické operace si adolescent utužil cvičením a zkušenostmi. Rozvoj inteligence zde dosahuje maxima. Její využití spočívá v současném rozvíjení kreativity. Flexibilita a schopnost používat nové způsoby řešení jsou typické. Řešení bývají sice originální, ale občas i zbrklá. V myšlení používán radikalizmus – jednoznačné a rychlé řešení. Kompromis nebývá žádoucí, přijímají spíše krajní varianty, kde předpokládají definitivnost. Na kvalitě vzdělání adolescentovi tolik nezáleží, udržuje si zpravidla svůj standard, kterým se vyhýbá komplikacím. Dovede se nadchnout pro konkrétní činnost, která má pro něj význam (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Nemá vlastní zkušenosti, často nebere v úvahu vlivy různých faktorů, jeho úsudek je ovlivněn emocionálně. Normy a hodnoty si vybírá, není ochoten společenská pravidla automaticky přebírat (KOMÁREK, PROVAZNÍK a kol., 2011). Sociální vztahy Adolescent si hledá vlastní sociální skupinu, která ho nejlépe přijme. Zároveň se dokáže vcítit do myšlení odlišného jedince. Usiluje o osamostatnění před dospělými alespoň v některých oblastech. Jednání dospělých hodnotí kriticky. Snaží se vytvořit si vlastní názor na věci a jevy kolem sebe, snaží se je pochopit.

39

Vztahy mezi pohlavími se u dívek se formují od 14 – 15 let, u chlapců od 15 – 16 let. Dívky přinášejí do vztahů silnější touhu po intimitě a exploraci osobnosti. Vrstevnické skupiny jsou obvykle postaveny na vzájemných zájmech a společných aktivitách, ne vždy na vzájemné přitažlivosti. Skupinová identita často překračuje identitu osobní, člověk je definován také tím, ke komu patří (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Intimní vztahy a sexualita Zájem o druhé pohlaví se projevuje zamilovaností. Vztah může přinášet uspokojení nejen emocionální, ale i v oblasti seberealizace – sociální prestiž. Pro trvalejší vztah nebývají adolescenti často zralí. Silným zážitkem bývá citový život završený pohlavním stykem. Sexuální chování je dáno silou sexuálního tlaku, který bývá různý v závislosti na vrozených předpokladech a na celkovém dosavadním vývoji. První sexuální zkušenost je důležitým mezníkem z biologického i psychosociálního hlediska (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011, VACÍNOVÁ, TRPIŠOVSKÁ, FARKOVÁ, 2010). Rozvoj individuální identity Vývoj identity se na konci období dokončuje. Tak, jak se hodnotí člověk, hodnotí jej podobně i okolí. Chlapci považují pro svou identitu nejvýznamnější výkonnost, a dosahování společenské prestiže, zatímco dívky dosahují identitu spoluprací, nikoliv soupeřením. Vlastní chování se stává zdrojem sebehodnocení. Na významu nabývá hledání smyslu života, všeobecných morálních hodnot, vlastních opravdových ideálů a hodnot. Vlastní identitu vymezuje i profesní uplatnění, důležitým mezníkem je nástup do zaměstnání. Rodiče připouštějí dítěti větší právo rozhodovat sám o sobě, stává se na nich finančně nezávislý. Zároveň řeší problémy v podobě role nováčka, ztráty svobody, délky pracovní doby atd. Přijetí profesní role však představuje definitivní

40

řešení otázky vlastní identity, adolescent přijal odpovědnost za svůj život (ZACHAROVÁ, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, 2011).

41

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Ke sběru dat bakalářské práce byl zvolen kvantitativní výzkum pomocí dotazníkového šetření. Dotazník byl zcela anonymní, obsahoval 35 otázek. Byl koncipován tak,

aby po jeho vyhodnocení byly získané údaje co nejlépe zpracované a vyhodnocené. Dotazník obsahoval 35 otázek. Byl zcela anonymní a po jeho vyhodnocení a zpracování údajů byly všechny dotazníky skartovány.

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníky byly rozdány mezi žáky a studenty škol ve Žďáře nad Sázavou – ZŠ Švermova 4 (7. a 9. třída), ZŠ Palachova (8. třída), Biskupské gymnázium (víceleté – kvarta a kvinta, a 1. ročník) a Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga (3. ročník – obor kuchař, cukrář a číšník), a v Jihlavě na Střední škole stavební (3. ročník – obor stavebnictví, 2. ročník nástavby – obor stavební provoz a dřevař). Studenti vyplňovali dotazníky v hodinách přírodních věd, českého a cizího jazyka, občanské výchovy a výchovy ke zdraví. Byla jsem přítomna při vyplňování téměř ve všech třídách, abych studentům vysvětlila pokyny k vyplnění dotazníků či jim odpověděla na jejich dotazy. Dotazníkové šetření proběhlo v listopadu a prosinci 2014. Celkem bylo rozdáno 213 dotazníků, kdy návratnost byla 100 %. 22 dotazníků bylo vyřazeno pro neúplnost údajů v dotaznících a také pro věk studentů nad 21 let. Ve výzkumu bylo tedy použito celkem 191 vyplněných dotazníků.

3.3 Zpracování získaných dat Získané údaje byly zpracovány použitím Microsoft Office Excel 2010 a Microsoft Office Word 2010. Údaje byly následně zpracovány do přehledných tabulek a grafů.

42

3.4 Výsledky výzkumu Věk: Tabulka 1 Věk respondentů Odpověď 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let 19 let 20 let 21 let Celkem respondentů

n 10 18 32 51 14 27 23 7 6 3

% 5,2 9,4 16,8 26,7 7,3 14,1 12,0 3,7 3,1 1,6

191

100

Tabulka 1 zobrazuje rozdělení respondentů podle věku. Nejvíce respondentů bylo zastoupeno ve věku 15 let – celkem 51 (26,7 %). Respondentů ve věku 14ti let se zúčastnilo 32 (16,8 %), ve věku 17ti let 27 (14,1 %), 18ti let 23 (12,0 %), 13ti let 18 (9,4 %). Další věkové skupiny byly zastoupeny v nižších počtech. Nejméně respondentů bylo ve věku 21 let, pouze 3 (1,6 %). Průměrný věk byl 15,6 let. Celkem odpovídalo 191 respondentů (100 %).

43

Pohlaví:

47,1

Žena Muž

52.9

Graf 1 Pohlaví respondentů

Graf 1 zobrazuje rozdělení respondentů podle pohlaví. Výzkumu se zúčastnilo celkem 101 žen (52,9 %) a 90 mužů (47,1 %).

Škola:

13.6

ZŠ Švermova 4 18.3 ZŠ Palachova 7.9

39.3

Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga Biskupské gymnázium

20.9

Střední škola stavební

Graf 2 Zastoupení studentů podle škol

44

Graf 2 zobrazuje rozdělení respondentů podle škol, na kterých studují. Nejvíce dotázaných studuje na Biskupském gymnáziu – 75 (39,3 %). Dále 40 studentů (20,9 %) navštěvuje Střední školu gastronomickou Adolpha Kolpinga, 35 (18,3 %) ZŠ Švermovu 4 a 26 (13,6 %) Střední školu stavební. V nejnižším počtu jsou zastoupeni žáci ZŠ Palachova – 15 (7,9 %).

Bydliště:

Město

49.2 50.8

Vesnice

Graf 3 Zastoupení studentů podle místa bydliště

Graf 3 znázorňuje rozdělení respondentů podle bydliště. Zastoupení studentů žijících ve městě a na vesnici bylo rovnoměrné. Ve městě žije 97 dotázaných (50,8 %) a 94 (49,2 %) na vesnici.

45

Váha: Tabulka 2 Zastoupení studentů podle hmotnosti Odpověď 40 kg a méně 41 – 50 kg 51 – 60 kg 61 – 70 kg 71 – 80 kg 81 – 90 kg 91 kg a více Celkem respondentů

n 6 32 67 49 22 12 3 191

% 3,1 16,8 35,1 25,7 11,5 6,3 1,6 100

Tabulka 2 ukazuje rozdělení respondentů podle jejich hmotnosti. Nejvíce studentů uvedlo hmotnost mezi 51 – 60 kg, celkem 67 dotázaných (35,1 %). Další nejčastější odpovědí bylo 61 – 70 kg, kterou uvedlo 49 studentů (25,7 %). Nejméně zastoupeny byly možnosti 40 kg a méně – 6 studentů (3,1 %) a 91 kg a více – 3 respondenti (1,6 %).

Výška: Tabulka 3 Zastoupení studentů podle výšky Odpověď 150 cm a méně 151 – 160 cm 161 – 170 cm 171 – 180 cm 181 – 190 cm 191 cm a více Celkem respondentů

n 6 31 63 55 26 10 191

% 3,1 16,2 33,0 28,8 13,6 5,2 100

Tabulka 3 ukazuje rozdělení respondentů podle výšky. Nejčastější odpověď byla 161 – 170 cm, kterou uvedlo celkem 63 (33,0 %) respondentů. Výšku 171 – 180 cm uvedlo 55 (28,8 %) dotázaných a 151 – 160 cm jich uvedlo 31 (16,2 %). Nejméně studenti uváděli možnost 150 cm a méně – pouze 6 (3,1 %) studentů.

46

BMI (index tělesné hmotnosti): Tabulka 4 Zastoupení studentů podle BMI Odpověď 18,49 a méně (podváha) 18,5 – 24,9 (norma) 25,0 – 29,9 (nadváha) 30,0 – 34,9 (obezita 1. stupně) 35,0 – 39,9 (obezita 2. stupně) 40,0 a více (obezita 3. stupně) Celkem respondentů

n 39 137 13 2 0 0 191

% 20,4 71,7 6,8 1,0 0 0 100

Tabulka 4 zobrazuje rozdělení respondentů podle Body Mass Indexu (BMI). V naprosté většině byla zastoupena možnost 18,5 – 24,9 (norma), celkem uvedlo 137 studentů (71,7 %). BMI 18,49 a méně (podváha) vyšlo u 39 respondentů (20,4 %) a 25,0 – 29,9 (nadváha) u 13 dotázaných (6,8 %). Obezita 1. stupně (30,0 – 34,9) se potvrdila u 2 respondentů (1,0 %). Obezita 2. (35,0 – 39,9) a 3. stupně (40,0 a více) nebyla zjištěna u žádného ze studentů.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 1: Popište vlastními slovy, co je to hypertenze Tabulka 5 Co je hypertenze n 132 43 11 1 1 1 1 1 191

Odpověď Nevím Vysoký krevní tlak Krevní tlak Poruchy TK – zvýšení nebo snížení Civilizační on. Patologická činnost srdce Hyperaktivita člověka On., které se dá snadno léčit Celkem respondentů

% 69,1 22,5 5,8 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 100

Tabulka 5 znázorňuje odpovědi studentů, co si myslí, že je to hypertenze. Většina z nich uvedla odpověď nevím, celkem 132 (69,1 %). Správnou odpověď vysoký krevní tlak uvedlo 43 (22,5 %) dotázaných. Blízko správné odpovědi bylo 11 dotázaných (5,8 %),

47

kteří jako odpověď uvedli krevní tlak. Zbylých 5 odpovědí bylo uvedeno po 1 respondentovi u každé, což tvoří 2,5 % z celkového počtu dotázaných.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 2: Co je to civilizační onemocnění? Tabulka 6 Co je civilizační onemocnění Odpověď Nevím On. způsobené špatným životním stylem On. celé populace On. mezi více lidmi Rýma, kašel, AIDS, rakovina, DM, astma a další on. On. způsobené vývojem lidstva Ebola Nakažlivé on. Závažné on. On., které si lidé vytvořili sami (např. AIDS) On. postihující většinu lidí v daném státě On. šířící se s rostoucí civilizací Roznášení on. v civilizaci Dědičné on. (např. cukrovka) Sklon obyvatelstva k určité nemoci On. v dané oblasti On., které se vyvinulo v civilizované době Když je někdo závislý na civilizaci On. přenášené z jiného státu On. při kterém člověk nesmí mezi civilizaci On. lehce přenosné na jiného člověka Celkem respondentů

n 96 21 19 15

% 50,3 11,0 9,9 7,9

10

5,2

6 3 3 2

3,1 1,6 1,6 1,0

2

1,0

2 2 2 1 1 1

1,0 1,0 1,0 0,5 0,5 0,5

1

0,5

1 1

0,5 0,5

1

0,5

1

0,5

191

100

Tabulka 6 zobrazuje odpovědi respondentů, co je podle nich civilizační onemocnění. Celkem 96 (50,3 %) studentů odpovědělo nevím. On. způsobené špatným životním stylem uvedlo 21 dotázaných (11,0 %), on. celé populace 19 (9,9 %), on. mezi více lidmi 15 (7,9 %) a on. jako je rýma, kašel, AIDS, rakovina a další uvedlo 10 (5,2 %)

48

respondentů. Zbylé odpovědi byly pestré a v hojném počtu, celkem 30 dalších odpovědí (15,3 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 3: Myslíte si, že hypertenze patří mezi civilizační onemocnění?

25.7 Ano Ne 60.2

14.1

Nevím

Graf 4 Hypertenze jako civilizační onemocnění

Graf 4 ukazuje odpovědi dotázaných, zda si myslí, že je hypertenze civilizační onemocnění či nikoliv. 115 z nich (60,2 %) odpovědělo možnost nevím. Odpověď ano uvedlo 49 studentů (25,7 %) a odpověď ne 27 (14,1 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 4: Jaké jsou normální hodnoty krevního tlaku?

4,7 22,0

34,0

< 120/80 mm Hg 130/90 mm Hg 140/90 mm Hg 160/95 mm Hg

39,3

49

Graf 5 Fyziologická hodnota krevního tlaku

Graf 5 zobrazuje odpovědi studentů, kterou hodnotu krevního tlaku považují za fyziologickou. Správnou odpověď 130/90 mm Hg uvedlo 75 (39,3 %) dotázaných a < 120/80 mm Hg 65 (34,0 %). Vyšší hodnoty TK 140/90 mm Hg uvedlo za správné 42 (22,0 %) studentů a 160/95 mm Hg 9 (4,7 %) studentů.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 5: Kolik typů hypertenze znáte? Tabulka 7 Typy hypertenze Odpověď Jeden Dva Tři Žádný Celkem respondentů

n 9 15 3 164 191

% 4,7 7,9 1,6 85,9 100

Tabulka 7 ukazuje, kolik typů hypertenze respondenti znají. Celkem 164 z nich (85,9 %) nezná ani jeden typ hypertenze. Dva typy uvedlo 15 studentů (7,9 %), jeden typ 9 (4,7 %) a tři typy uvedli 3 (1,6 %).

Tabulka 7a) Jeden typ hypertenze Odpověď Esenciální hypertenze Vysoký krevní tlak Těhotenská hypertenze Cukrovka Celkem respondentů

n 4 2 2 1 9

% 44,4 22,2 22,2 11,1 100

Tabulka 7a) znázorňuje odpovědi, které studenti uvedli jako jeden typ hypertenze. Z celkem 9 studentů (100 %) uvedli odpověď esenciální hypertenze, která je správná, 4 respondenti (44,4 %). Stejný počet měly odpovědi vysoký krevní tlak – 2 (22,2 %)

50

a těhotenská hypertenze – 2 (22,2 %). Odpověď cukrovka uvedl pouze 1 student (11,1 %).

Tabulka 7b) Dva typy hypertenze Odpověď

n 8 4 1 1 1 15

Nízký a vysoký Esenciální (bez příčiny) a s příčinou Esenciální a neesenciální Vysoký krevní tlak a cukrovka Cukrovka a rakovina Celkem respondentů

% 53,3 26,7 6,7 6,7 6,7 100

Tabulka 7b) ukazuje odpovědi, které dotázaní uvedli jako dva typy hypertenze. Celkem odpovídalo 15 studentů (100 %). Odpověď nízký a vysoký tlak jich uvedlo 8 (53,3 %). 4 (26,7 %) odpověděli esenciální (bez příčiny) a s příčinou. Odpovědi esenciální a neesenciální h. (6,7 %), vysoký krevní tlak a cukrovka (6,7 %), a rakovina a cukrovka (6,7 %) byly každá zastoupena jen u 1 studenta.

Tabulka 7c) Tři typy hypertenze Odpověď Nízký, normální a vysoký TK Celkem respondentů

n 3 3

% 100 100

Tabulka 7c) zobrazuje odpovědi na dotazované tři typy hypertenze. Zde odpověděli pouze 3 studenti (100 %), kteří všichni uvedli odpověď nízký, normální a vysoký TK.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 6: Jaké množství soli v g je možné požít za den? Tabulka 8 Denní množství soli

51

Odpověď Méně než 5 g/den 5 g/den 6 g/den 8 g/den Více než 8 g/den Celkem respondentů

n 30 80 62 14 5 191

% 15,7 41,9 32,5 7,3 2,6 100

Tabulka 8 znázorňuje, kolik si dotázaní myslí, že je správné denní množství soli. Nejvíce respondentů odpovědělo 5 g/den – 80 (41,9 %) a hned za tím byla možnost 6 g/den – 62 (32,5 %). Méně než 5 g/den uvedlo 30 studentů (15,7 %) a 14 jich uvedlo 8 g/den (7,3 %). Nejméně odpovědí získala možnost více než 8 g/den, pouze 5 odpovědí (2,6 %). Tabulka 8a) Méně než 5 g/den Odpověď 0 – 1 g/den 2 – 3 g/den 4 – 5 g/den

n 2 24 4

% 6,7 80,0 13,3

Celkem respondentů

30

100

Tabulka 8a) zobrazuje počet respondentů, kteří uvedli v otázce č. 6 možnost méně než 5 g/den, odpovídalo tedy 30 studentů (100 %). Jejich odpovědi jsem rozdělila podle těch nejčastějších do tří skupin. Nejvíce studentů uvedlo 2 – 3 g/den, celkem 24 (80,0 %). V rozmezí 4 – 5 g/den odpovědělo 4 (13,3 %) dotázaných. 0 – 1 g/den odpověděli pouze 2 lidé (6,7 %). Tabulka 8b) Více než 8 g/den Odpověď 10 g/den 12 g/den 30 g/den Celkem respondentů

n 3 1 1 5

52

% 60,0 20,0 20,0 100

Tabulka 8b) znázorňuje počet dotázaných, kteří v otázce č. 6 uvedli možnost více než 8 g/den, bylo jich 5 (100 %). Nejvíce studentů odpovědělo 10 g/den – 3 (60,0 %). Po jedné získaly odpovědi 12 g/den (20,0 %) a 30 g/den (20,0 %). Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 7: Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky ke svému praktickému lékaři? Tabulka 9 Pravidelné kontroly u praktického lékaře Odpověď Ano Ne Celkem respondentů

n 185 6 191

% 96,9 3,1 100

Tabulka 9 ukazuje, kolik respondentů chodí pravidelně na preventivní prohlídky u svého praktického lékaře. Naprostá většina pravidelně skutečně chodí, celkem 185 (96,9 %). Zbytek dotázaných uvedlo, že na prohlídky pravidelně nechodí – 6 (3,1 %). Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 8: Jaká hodnota krevního tlaku Vám byla naposledy naměřena na prohlídce u Vašeho praktického lékaře? Tabulka 10 Poslední naměřená hodnota TK u praktického lékaře Odpověď 110/60 mm Hg 110/70 mm Hg 120/70 mm Hg 120/80 mm Hg 120/87 mm Hg 125/75 mm Hg 125/80 mm Hg 125/88 mm Hg 130/70 mm Hg 130/80 mm Hg 130/90 mm Hg 130/95 mm Hg

n 1 1 1 6 1 1 1 1 1 1 2 1

53

% 0,5 0,5 0,5 3,1 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 0,5 1,0 0,5

140/65 mm Hg 140/90 mm Hg 160/85 mm Hg Nepamatuji si

1 1 1 170

0,5 0,5 0,5 89,0

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 10 zobrazuje, zda dotázaní znají svou hodnotu TK z prohlídky u svého praktického lékaře. Většina z nich si tuto hodnotu nepamatuje – 170 (89,0 %). V dalších odpovědích studenti uváděli naměřené hodnoty krevního tlaku. 6 z nich (3,1 %) uvedlo hodnotu 120/80 mm Hg, což je fyziologická hodnota. Další 2 uvedli 130/90 mm Hg (1,0 %). Ve zbytku odpovědí uváděli nejrůznější hodnoty naměřeného TK, kde každá byla zastoupena jednou. Celkem tedy 13 zbylých odpovědí, které tvoří 6,5 % z celkového vzorku respondentů. Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 9: Provozujete aktivně či pasivně nějaký sport? Tabulka 11 Sport Odpověď Ano Ne Celkem respondentů

n 153 38 191

% 80,1 19,9 100

Tabulka 11 vyznačuje, jestli se dotázaní věnují sportu. Více než dvě třetiny uvedly odpověď ano – 153 (80,1 %). Zbylí studenti uvedli, že sport neprovozují – 38 (19,9 %). Tabulka 11a) Aktivní a pasivní sport Odpověď Aktivní Pasivní Celkem odpovědí

n 108 81 189

54

% 70,6 52,9

Tabulka 11a) zobrazuje, jakému sportu se studenti, kteří odpověděli kladně v otázce č. 9, věnují. Ze 153 dotázaných (100 %) jich 108 (70,6 %) provozuje aktivní sport, a 81 (52,9 %) sport pasivní.

Tabulka 11b) Druh aktivního sportu Odpověď Fotbal Posilování Tanec Cyklistika Florbal Basketbal Jízda na koni Parkour Běh Volejbal Bojové sporty Požární sport Hokej Lyžování Míčové hry Plavání Házená Lezení na umělé stěně Freeruning Squash Procházky Tenis Atletika Workout Šerm Frisbee Balet Rafting Triatlon Kondiční cvičení Kulturistika

n 19 12 12 10 9 8 7 7 6 6 6 6 4 4 4 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1

55

% 17,6 11,1 11,1 9,3 8,3 7,4 6,5 6,5 5,6 5,6 5,6 5,6 3,7 3,7 3,7 2,8 2,8 2,8 2,8 1,9 1,9 1,9 1,9 1,9 1,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9

Fitness Badminton Stolní tenis Aerobic Inline bruslení Rychlobruslení Gymnastika Downhill Billiard Střelba Celkem odpovědí

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9 0,9

160

Tabulka 11b) znázorňuje u respondentů, kteří uvedli aktivní sport – 108 (100%), jejich konkrétní druh. Nejvíce aktivně hrají hokej – 19 (17,6 %). 12 studentů uvedlo posilování (11,1 %) a tanec (11,1 %). 10 (9,3 %) z nich jezdí na kole, 9 (8,3 %) hraje florbal, a 8 (7,4 %) basketbal. Zbylé sporty jsou uvedeny v nižších počtech. Překvapilo mě, že více dotázaných uvedlo šerm – 2 (1,9 %) oproti gymnastice například – 1 (0,9 %). Tabulka 11c) Druh pasivního sportu Odpověď Běh Cyklistika Fotbal Plavání Tenis Hokej Posilování Florbal Inline bruslení Bojové sporty Procházky Kondiční cvičení Lyžování Basketbal Bruslení

n 21 19 15 13 8 7 7 6 6 6 5 5 5 4 4

56

% 25,9 23,5 18,5 16,0 9,9 8,6 8,6 7,4 7,4 7,4 6,2 6,2 6,2 4,9 4,9

Stolní tenis Volejbal Míčové hry Tanec Lezení na umělé stěně Workout Snowboarding Aerobic Jízda na koni Požární sport Badminton Celkem odpovědí

4 3 2 2 2 2 1 1 1 1 1 151

4,9 3,7 2,5 2,5 2,5 2,5 1,2 1,2 1,2 1,2 1,2

Tabulka 11c) ukazuje u respondentů, kteří provozují pasivní sport – 81 (100 %), jeho konkrétní druh. Většina z nich se věnuje běhu 21 (25,9 %). 19 (23,5 %) jich jezdí na kole, 15 (18,5 %) hraje fotbal a 13 (16,0 %). Tenis uvedlo 8 (9,9 %) dotázaných a po 7 mají hokej (8,6 %) a posilování (8,6 %). Další sporty byly uvedeny méněkrát. Udivilo mě, že pouze 5 (6,2 %) studentů uvedlo odpověď procházky.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 10: Jak často se věnujete sportu či fyzické aktivitě?

19.4 32.5

Denně nebo obden Několikrát do týdne

9.9

Několikrát do měsíce Méně často

38.2

Graf 6 Frekvence fyzické aktivity a sportu

57

Graf 6 zobrazuje, jak často se studenti, kteří odpověděli na otázku č. 9 kladně, věnují sportu. Nejčastěji odpovídali několikrát do týdne – 73 (38,2 %). Hned následovala možnost denně nebo obden – 62 (32,5 %). Méně často uvedlo 37 (19,4 %) respondentů a několikrát do měsíce 19 (9,9 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 11: Kolik km ujdete? Tabulka 12a) Počet ušlých km denně Odpověď 1 – 3 km denně 4 – 6 km denně 7 – 10 km denně 11 km denně a více

n 58 74 46 13

% 30,4 38,7 24,1 6,8

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 12a) vyznačuje, kolik dotázaní denně ujdou kilometrů. Jejich odpovědi jsem podle nejčastějších rozdělila do čtyř skupin. Nejvíce byla zastoupena možnost 4 – 6 km, celkem 74 (38,7 %). 1 – 3 km denně ujde 58 studentů (30,4 %), 7 – 10 km 46 (24,1 %). Nejvíce kilometrů, v rozmezí 11 km a více, uvedlo odpověď 13 dotázaných (6,8 %).

Tabulka 12b) Počet ušlých km týdně Odpověď 1 – 10 km 11 – 25 km 26 – 50 km 51 – 100 km týdně 101 km týdně a více Celkem respondentů

n 37 55 61 34 4 191

% 19,4 28,8 31,9 17,8 2,1 100

Tabulka 12b) znázorňuje, kolik studenti ujdou kilometrů týdně. Odpovědi jsem rozdělila do čtyř skupin. Nejčastější odpovědi byly zastoupeny v rozmezí 26 – 50 km, celkem 61 (31,9 %). Dále studenti uváděli 11 – 25 km týdně – 55 (28,8 %). 1 – 10 km

58

odpovědělo 37 respondentů (19,4 %) a 51 – 100 km 34 (17,8 %). Pouze 4 (2,1 %) uvedli 101 km a více za týden.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 12: Máte rodiče kuřáky? Tabulka 13 Rodiče kuřáci Odpověď Ano, kouří oba rodiče Ano, kouří jeden rodič Ne, rodiče jsou nekuřáci

n 15 40 136

% 7,9 20,9 71,2

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 13 zobrazuje, zda rodiče studentů kouří, nebo ne. Přes dvě třetiny respondentů uvedlo, že jejich rodiče jsou nekuřáci – 136 (71,2 %). U 40 studentů kouří jeden rodič (20,9 %) a 15 (7,9 %) jich uvedlo, že kouří oba rodiče.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 13: Jste pasivní kuřák (vdechujete cigaretový kouř)? Tabulka 14 Pasivní kuřák Odpověď Ano Ne Celkem respondentů

n 74 117 191

% 38,7 61,3 100

Tabulka 14 ukazuje, že více studentů nejsou pasivní kuřáci – 117 (61,3 %). Za pasivní kuřáky se naopak považuje 74 dotázaných (38,7 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 14: Kolik cigaret denně vykouří: Tabulka 15a) Počet cigaret denně – matka

59

Odpověď 1 – 3 cigarety denně 4 – 7 cigaret denně 8 – 10 cigaret denně 11 cigaret denně a více Celkem respondentů

n 6 13 2 3 24

% 25,0 54,2 8,3 12,5 100

Tabulka 15a) značí, kolik cigaret za den vykouří matka těch studentů, kteří uvedli, že matka kouří. Celkem jich tuto možnost uvedlo 24 (100 %). Odpovědi jsem podle nejčastějších rozložila do čtyř skupin. Nejvíce dotázaných uvedlo, že jejich matka vykouří 4 – 7 cigaret denně – 13 (54,2 %). U 6 (25,0 %) vykouří pouze 1 – 3 cigarety za den. 3 (12,5 %) uvedli, že matka kouří 11 cigaret za den a více a jen 2 (8,3 %) uvedli, že kouří 8 – 10 cigaret denně.

Tabulka 15b) Počet cigaret denně – otec Odpověď 1 – 3 cigarety denně 4 – 7 cigaret denně 8 – 10 cigaret denně 11 – 19 cigaret denně 20 cigaret denně a více

n 4 9 8 6 5

% 12,5 28,1 25,0 18,8 15,6

Celkem respondentů

32

100

Tabulka 15b) označuje, kolik cigaret vykouří za den otec studentů, kteří uvedli, že jejich otec kouří. Tuto možnost jich uvedlo 32 (100 %). Odpovědi jsem podle nejčastějších rozdělila do pěti skupin. Nejvíce respondentů – 9, uvedlo, že jejich otec vykouří 4 – 7 cigaret denně (28,1 %). Tato kategorie byla nejvíce zastoupena též u matek dotázaných. 8 (25,0 %) jich uvedlo, že otec kouří 8 – 10 cigaret. Další skupiny byly téměř rovnoměrně zastoupeny: 11 – 19 cigaret uvedlo 6 studentů (18,8 %), 20 cigaret a více jich uvedlo 5 (15,6 %) a 1 – 3 uvedli 4 (12,5 %).

60

Tabulka 15c) Počet cigaret denně – sourozenec Odpověď 1 – 3 cigarety denně 4 – 7 cigaret denně 8 – 10 cigaret denně 11 – 19 cigaret denně 20 cigaret denně a více

n 3 4 1 1 1

% 30,0 40,0 10,0 10,0 10,0

Celkem respondentů

10

100

Tabulka 15c) zobrazuje, kolik cigaret denně vykouří sourozenci dotázaných. Tuto možnost jich uvedlo 10 (100 %). Odpovědi jsem podle nejčastějších rozdělila do pěti skupin. Nejvíce studentů uvedlo, že sourozenec vykouří 4 – 7 cigaret denně – 4 (40,0 %). Tato skupina byla nejvíce zastoupena i u matek a otců dotázaných. 3 (30,0 %) jich uvedlo, že sourozenec vykouří 1 – 3 cigaret. Po 1 odpovědi získaly kategorie 8 – 10 cigaret (10,0 %), 11 – 19 cigaret (10,0 %) a 20 cigaret denně a více (10,0 %).

Tabulka 15d) Počet cigaret denně – spolubydlící Odpověď 1 – 8 cigaret denně 9 – 15 cigaret denně 16 a více cigaret denně Celkem respondentů

n 1 1 1 3

% 33,3 33,3 33,3 100

Tabulka 15d) znázorňuje, kolik cigaret denně vykouří spolubydlící dotázaných. Spolubydlící, kteří kouří, uvedli pouze 3 studenti (100 %). Odpovědi studentů jsem rozdělila do tří skupin. Všechny získaly po 1 odpovědi: 1 – 8 cigaret (33,3 %), 9 – 15 cigaret (33,3 %) i 16 a více cigaret denně (33,3 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 15: Zkoušel/a jste někdy kouřit cigaretu? Tabulka 16 Zkušenost s kouřením cigaret

61

Odpověď Ano Ne Celkem respondentů

n 109 82 191

% 57,1 42,9 100

Tabulka 16 označuje, zda dotázaní mají osobní zkušenost s kouřením cigarety. Více studentů zkušenost má, celkem 109 respondentů (57,1 %). 82 (42,9 %) jich kouřit cigaretu ještě nikdy nezkusilo.

Tabulka 16a) Věk při první zkušenosti s kouřením cigaret Odpověď 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let Celkem respondentů

n 1 4 2 8 6 22 23 18 15 6 4 109

% 0,9 3,7 1,8 7,3 5,5 20,2 21,1 16,5 13,8 5,5 3,7 100

Tabulka 16a) zobrazuje, v kolika letech získali ti, kteří již zkusili cigaretu, tuto zkušenost. Nejvíce byla zastoupena kategorie l3 let – 23 (21,1 %) a těsně za ní byla 12 let – 22 (20,2 %). Vyšší čísla uváděly též možnosti 14 let – 18 (16,5 %) a 15 let – 15 (13,8 %). 8 odpovědí (7,3 %) získal věk 10 let a po 6 věk 11 (5,5 %) a 16 let (5,5 %). Další věkové kategorie byly zastoupeny v nižších počtech. Nejmladší věk se zkušeností s cigaretou bylo 7 let, tuto odpověď zvolil 1 (0,9 %) dotázaný. Nejstarším studentům, kteří poprvé vyzkoušeli cigaretu, bylo 17 let – 4 (3,7 %).

62

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 16: V kolika letech jste začal/a kouřit? Tabulka 17 Věk při zahájení kouření Odpověď 10 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let Nekouřím Celkem respondentů

n 2 5 6 10 6 6 2 2 70 109

% 1,8 4,6 5,5 9,2 5,5 5,5 1,8 1,8 64,2 100

Tabulka 17 ukazuje, v kolika letech začali studenti, kteří uvedli, že vyzkoušeli cigaretu, kouřit. Maximum odpovědí zahrnovalo možnost nekouřím, celkem 70 (64,2 %) respondentů. Z těch, co kouří, byl nejvíce zastoupen věk, ve kterém dotázaní začali kouřit, 14 let – 10 (9,2 %). Po 6 odpovědích získaly možnosti 13 (5,5 %), 15 (5,5 %) a 16 let (5,5 %). Následoval věk 12 let – 5 (4,6 %). Po 2 odpovědích získaly možnosti 10 (1,8 %), 17 (1,8 %) a 18 let (1,8 %). Z celkového počtu studentů jich kouří 39 (20,4 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 17: Jak často kouříte? Tabulka 18 Frekvence kouření cigaret Odpověď Denně či obden Několikrát týdně Několikrát měsíčně Méně často

n 16 8 4 11

% 41,0 20,5 10,3 28,2

Celkem respondentů

39

100

63

Tabulka 18 vyznačuje, jak často kouří ti studenti, kteří v otázce č. 16 uvedli, v kolika letech začali kouřit. Nejvíce dotázaných uvedlo, že kouří denně nebo obden – 16 (41,0 %). Následovala možnost méně často – 11 (28,2 %). 8 (20,5 %) respondentů odpovědělo, že kouří několikrát do týdne a 4 (10,3 %) několikrát do měsíce.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 18: Kolik cigaret vykouříte: Tabulka 19a) Počet cigaret denně Odpověď 0 cigaret denně 1 – 3 cigaret denně 4 – 7 cigaret denně 7 – 10 cigaret denně 11 a více cigaret denně

n 12 11 10 5 1

% 30,8 28,2 25,6 12,8 2,6

Celkem respondentů

39

100

Tabulka 19a) zobrazuje, kolik cigaret denně vykouří respondenti, kteří v otázce č. 16 uvedli, v kolika letech začali kouřit. Odpovědi jsem podle nejčastějších rozdělila do pěti kategorií. Nejvíce dotázaných uvedlo, že za den vykouří 0 cigaret – 12 (30,8 %). 11 (28,2 %) jich odpovědělo, že kouří 1 – 3 cigaret denně a 10 (25,6 %) vykouří 4 – 7 cigaret denně. 7 – 10 cigaret vykouří 5 studentů (12,8 %) a 11 cigaret denně a více vykouří pouze 1 (2,6 %).

Tabulka 19b) Počet cigaret týdně Odpověď 0 cigaret týdně 1 – 5 cigarety týdně 6 – 10 cigaret týdně 11 – 20 cigaret týdně 21 – 50 cigaret týdně 51 a více cigaret týdně Celkem respondentů

n 10 10 6 4 5 4 39

64

% 25,6 25,6 15,4 10,3 12,8 10,3 100

Tabulka 19b) znázorňuje, kolik cigaret týdně vykouří studenti, kteří v otázce č. 16 uvedli, v kolika letech začali kouřit. Odpovědi jsem podle těch nejčastějších rozložila do šesti skupin. Po 10 odpovědích měly možnosti 0 cigaret (25,6 %) a 1 – 5 (25,6 %) cigaret týdně. 6 dotázaných uvedlo 6 – 10 cigaret (15,4 %) a 5 (12,8 %) 21 – 50 cigaret týdně. Po 4 odpovědích získaly skupiny 11 – 20 cigaret (10,3 %) a 51 a více cigaret týdně (10,3 %).

Tabulka 19c) Počet cigaret měsíčně Odpověď 1 – 5 cigaret měsíčně 6 – 15 cigaret měsíčně 16 – 40 cigaret měsíčně 41 – 100 cigaret měsíčně 101 – 200 cigaret měsíčně 201 a více cigaret měsíčně Celkem respondentů

n 17 7 6 5 1 3 39

% 43,6 17,9 15,4 12,8 2,6 7,7 100

Tabulka 19c) ukazuje, kolik cigaret měsíčně vykouří respondenti, kteří v otázce č. 16 uvedli, v kolika letech začali kouřit. Odpovědi jsem podle nejčastějších rozdělila do šesti kategorií. Nejvíce dotázaných uvedlo, že vykouří 1 – 5 cigaret měsíčně – 17 (43,6 %). 6 – 15 cigaret vykouří měsíčně 7 (17,9 %), 16 – 40 cigaret 6 (15,4 %) a 41 – 100 cigaret 5 (12,8 %) respondentů. 201 a více cigaret vykouří měsíčně 3 (7,7 %) a 101 – 200 cigaret měsíčně kouří pouze 1 student (2,6 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 19: V kolika letech jste poprvé požil/a alkohol? Tabulka 20 Věk při první zkušenosti s alkoholem Odpověď 5 let 6 let 7 let

n 2 4 6

65

% 1,0 2,1 3,1

8 let 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let Alkohol jsem nikdy nevyzkoušel/a Celkem respondentů

11 7 25 10 21 18 32 26 7 4

5,8 3,7 13,1 5,2 11,0 9,4 16,8 13,6 3,7 2,1

18

9,4

191

100

Tabulka 20 vyznačuje, v kolika letech měli studenti svou první zkušenost s alkoholem. Nejvíce dotázaných uvedlo, že alkohol vyzkoušeli ve 14ti letech – 32 (16,8 %). 26 (13,6 %) odpovědělo, že první zkušenost měli ve 15ti, 25 (13,1 %) v 10ti a 21 (11,0 %) ve 12ti letech. 18 respondentů (9,4 %) odpovědělo možnost 13 let a stejný počet, tedy 18 studentů (9,4 %), uvedlo, že alkohol ještě nikdy nevyzkoušeli. 11 odpovědí (5,8 %) bylo 8 let a 10 odpovědí (5,2 %) 11 let. Nejmladším studentům, kteří vyzkoušeli alkohol, bylo 5 let – 2 (1,0 %) a nejstarším 17 let – 4 (2,1 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 20: Jaký druh alkoholu jste požil/a poprvé? Tabulka 21 Druh alkoholu při jeho prvním požití Odpověď Pivo Víno Šampaňské Tvrdý alkohol (lihoviny) Energetický nápoj míchaný s dalším alko. nápojem Jiný Celkem respondentů

n 110 19 12 20

% 63,6 11,0 6,9 11,6

8

4,6

4 173

2,3 100

66

Tabulka 21 zobrazuje, jaký druh alkoholu vyzkoušeli poprvé ti respondenti, kteří u otázky č. 19 odpověděli, v kolika letech měli první zkušenost s alkoholem. Celkem tedy 173 studentů (100 %). Naprostá většina uvedla možnost pivo – 110 (63,6 %). Následovaly odpovědi tvrdý alkohol (lihoviny) – 20 (11,6 %), víno – 19 (11,0 %) a šampaňské – 12 (6,9 %). Nejméně odpovědí měly možnosti energetický nápoj míchaný s dalším alko. nápojem – 8 (4,6 %) a jiný druh alkoholu – 4 (2,3 %).

Tabulka 21a) Jiný druh alkoholu Odpověď Kofola s rumem Jelzin a zelená Vaječný koňak Frisco Celkem respondentů

n 1 1 1 1 4

%

25 25 25 25 100

Tabulka 21a) znázorňuje jiné druhy alkoholu, které uvedli 4 studenti (100 %). Každý z nich uvedl jinou odpověď: po 1 odpovědi měla kofola s rumem (25 %), Jelzin a zelená (25 %), vaječný koňak (25 %) a Frisco (25 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 21: Pijete alkoholické nápoje: Tabulka 22 Frekvence konzumace alkoholu Odpověď Pravidelně Nepravidelně Nepiji vůbec Celkem respondentů

n 12 151 10 173

% 6,9 87,3 5,8 100

Tabulka 22 značí, jak často dotázaní, kteří u otázky č. 19 odpověděli, v kolika letech měli první zkušenost s alkoholem, popíjejí alkoholické nápoje. Naprostá většina

67

respondentů uvedla možnost nepravidelně – 151 (87,3 %). 12 (6,9 %) jich konzumuje alkohol pravidelně a 10 (5,8 %) vůbec.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 22: Při jaké příležitosti pijete alkohol? Tabulka 23 Příležitosti konzumace alkoholu Odpověď S přáteli Na diskotéce Na oslavách Jiné

n 66 53 102 26

% 40,5 32,5 62,6 16,0

Celkem respondentů

163

100

Tabulka 23 zobrazuje, při jaké příležitosti pijí studenti alkohol. Odpovídali ti, kteří u otázky č. 19 odpověděli, v kolika letech měli první zkušenost s alkoholem a dále jej pijí, celkem 163 (100 %). Nejčastější odpovědí bylo na oslavách, celkem 102 (62,6 %). Následovala možnost s přáteli – 66 (40,5 %) a na diskotéce – 53 (32,5 %). Jiné možnosti získaly 26 odpovědí (16,0 %).

Tabulka 23a) Jiné příležitosti konzumace alkoholu Odpověď Silvestr Když je příležitost Od rodičů Doma u televize Rodinné návštěvy Po sytém obědě Na koncertech Rozlučka se školou Svatby Vánoce Celkem respondentů

n 8 6 3 2 2 1 1 1 1 1 26

68

% 30,8 23,1 11,5 7,7 7,7 3,8 3,8 3,8 3,8 3,8 100

Tabulka 23a) označuje, při jakých jiných příležitostech studenti pijí alkohol. Jiné možnosti jich uvedlo celkem 26 (100 %). Nejvíce zastoupena byla odpověď Silvestr – 8 (30,8 %). Další byly, když je příležitost – 6 (23,1 %) a od rodičů – 3 (11,5 %). Odpovědi doma u televize (7,7 %) a rodinné návštěvy (7,7 %) byly po 2. Po 1 měly odpovědi po sytém obědě (3,8 %), na koncertech (3,8 %), rozlučka se školou (3,8 %), svatby (3,8 %) a Vánoce (3,8 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 23: Pijete energetické nápoje? Tabulka 24 Pití energetických nápojů Odpověď Ano Ne

n 77 114

% 40,3 59,7

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 24 ukazuje, jestli dotázaní popíjejí energetické nápoje. Více je studentů, kteří je nepijí – 114 (59,7 %). Naopak 77 (40,3 %) studentů uvedlo, že pije energetické nápoje.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 24: Jak moc solíte? Tabulka 25 Přiměřenost solení Odpověď Spíše více Přiměřeně Spíše méně Nesolím vůbec Celkem respondentů

n 23 97 61 10 191

% 12,0 50,8 31,9 5,2 100

Tabulka 25 znázorňuje, jak moc studenti solí. Většina z nich uvedla, že přiměřeně – 97 (50,8 %). Spíše méně odpovědělo 61 (31,9 %) a spíše více 23 (12,0 %). Nejméně bylo těch studentů, kteří odpověděli, že nesolí vůbec – 10 (5,2 %).

69

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 25: Přisolujete si někdy pokrm ještě předtím, než jej ochutnáte? Tabulka 26 Přisolování pokrmů před ochutnáním Odpověď Ano Ne Celkem respondentů

n 40 151 191

%

20,9 79,1 100

Tabulka 26 označuje, kolik respondentů si přisoluje pokrm, ještě než jej ochutná. Více je těch, kteří to nedělají – 151 (79,1 %). Naopak jídlo si přisoluje 40 (20,9 %) dotázaných.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 26: Chutnají Vám smažená jídla? Tabulka 27 Přiměřenost solení Odpověď Ano Spíše ano Ne

n 98 76 17

% 51,3 39,8 8,9

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 27 zobrazuje, zda studentům chutnají smažená jídla. 98 (51,3 %) jich uvedlo odpověď ano. Možnost spíše ano zvolilo 76 (39,8 %) dotázaných. Pouze 17 (8,9 %) jich uvedlo odpověď ne.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 27: Jak často konzumujete tyto potraviny (a jídla z nich připravená)? Tabulka 28 Frekvence konzumace uvedených potravin

70

Potraviny Máslo Sádlo Mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku (mléko, smetana, sýry) Tučné maso (vepřové) Uzeniny (šunka, salámy) Cukrovinky Sladké pečivo Zmrzlina Pokrmy připravené na rostlinném oleji Bílé pečivo (chléb, rohlíky,…) Celozrnné pečivo Margaríny (tuky na rostlinné bázi) Ořechy Semínka Těstoviny Luštěniny Ovoce Zelenina Ryby

Denně či obden n % 100 52,4 3 1,6

Několikrát do Několikrát do Příležitostně měsíce týdne n % n % n % 52 27,2 19 9,9 12 6,3 17 8,9 31 16,2 63 33,0

Nikdy n 8 77

% 4,2 40,3

86

45,0

68

35,6

25

13,1

10

5,2

2

1,0

11

5,8

47

24,6

76

39,8

33

17,3

24

12,6

50

26,2

77

40,3

38

19,9

14

7,3

12

6,3

40 24 3

20,9 12,6 1,6

68 48 19

35,6 25,1 9,9

42 53 45

22,0 27,7 23,6

40 57 120

20,9 29,8 62,8

1 9 4

0,5 4,7 2,1

10

5,2

58

30,4

77

40,3

38

19,9

8

4,2

129

67,5

44

23,0

7

3,7

6

3,1

5

2,6

66

34,6

61

31,9

34

17,8

24

12,6

6

3,1

17

8,9

31

16,2

45

23,6

55

28,8

43

22,5

13 14 14 12 101 89 2

6,8 7,3 7,3 6,3 52,9 46,6 1,0

23 21 66 34 58 72 20

12,0 11,0 34,6 17,8 30,4 37,7 10,5

59 48 90 86 24 20 81

30,9 25,1 47,1 45,0 12,6 10,5 42,4

79 75 21 48 5 5 53

41,4 39,3 11,0 25,1 2,6 2,6 27,7

17 33 0 11 3 5 35

8,9 17,3 0 5,8 1,6 2,6 18,3

Máslo – většina dotázaných konzumuje máslo denně nebo obden – 100 (52,4 %). 52 (27,2 %) několikrát do týdne, 19 (9,9 %) několikrát do měsíce a 12 (6,3 %) příležitostně. 8 (4,2 %) jich nejí máslo nikdy. Sádlo – nejvíce respondentů nejí sádlo vůbec – 77 (40,3 %). Následuje možnost příležitostně – 63 (33,0 %). 31 (16,2 %) jich konzumuje sádlo několikrát do měsíce, 17 (8,9 %) několikrát do týdne a pouze 3 (1,6 %) denně nebo obden.

71

Mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku (mléko, smetana, sýry) – možnosti konzumace denně či obden – 86 (45,0 %) a několikrát do týdne – 68 (35,6 %) byly zastoupeny téměř rovnoměrně. 25 (13,1 %) dotázaných konzumuje mléčné výrobky několikrát do měsíce, 10 (5,2 %) příležitostně a 2 (1,0 %) nikdy. Tučné maso (vepřové) – nejvíce studentů konzumuje tučné maso několikrát do měsíce – 76 (39,8 %). Další možnosti byly zodpovězeny v podobném počtu – 47 (24,6 %) několikrát do týdne, 33 (17,3 %) příležitostně a 24 (12,6 %) nikdy. 11 (5,8 %) uvedlo odpověď denně nebo obden. Uzeniny (šunka, salámy) – 77 (40,3 %) dotázaných jí uzeniny několikrát do týdne a 50 (26,2 %) denně nebo obden. 38 (19,9 %) uvedlo několikrát do měsíce, 14 (7,3 %) příležitostně a 12 (6,3 %) nikdy. Cukrovinky – odpovědi byly velmi vyrovnané – 68 (35,6 %) studentů uvedlo odpověď několikrát do týdne, 42 (22,0 %) několikrát do měsíce a po 40 měly denně nebo obden (20,9 %) a příležitostně (20,9 %). Pouze možnost nikdy měla jen 1 odpověď (0,5 %). Sladké pečivo – tyto potraviny měly opět vyrovnané odpovědi. 57 (29,8 %) respondentů uvedlo možnost příležitostně, 53 (27,7 %) několikrát do měsíce, 48 (25,1 %) několikrát do týdne a 24 (12,6 %) denně nebo obden. 9 (4,7 %) odpovědělo nikdy. Zmrzlina – nejvíce dotázaných uvedlo odpověď příležitostně – 120 (62,8 %). 45 (23,6 %) odpovědělo několikrát do měsíce, 19 (9,9 %) několikrát do týdne, 4 (2,1 %) nikdy a 3 (1,6 %) denně nebo obden. Pokrmy připravené na rostlinném oleji – 77 (40,3 %) studentů konzumuje pokrmy připravené na rostlinném oleji několikrát do měsíce. 58 (30,4 %) jich uvedlo několikrát do týdne a 38 (19,9 %) příležitostně. 10 (5,2 %) uvedlo možnost denně nebo obden a 8 (4,2 %) nikdy. Bílé pečivo (chléb, rohlíky,…) – naprostá většina respondentů uvedla možnost konzumace denně nebo obden – 129 (67,5 %). 44 (23,0 %) odpovědělo několikrát do týdne. Další odpovědi byly v podobném zastoupení – několikrát do měsíce – 7 (3,7 %), příležitostně 6 (3,1 %), nikdy 5 (2,6 %).

72

Celozrnné pečivo – 66 (34,6 %) studentů odpovědělo možnost denně nebo obden a několikrát do týdne – 61 (31,9 %). 34 (17,8 %) uvedlo několikrát do týdne, 24 (12,6 %) příležitostně a 6 (3,1 %) nikdy. Margaríny (tuky na rostlinné bázi) – nejvíce dotázaných uvedlo u margarínů možnost příležitostně – 55 (28,8 %). 45 (23,6 %) odpovědělo několikrát do měsíce, 43 (22,5 %) nikdy, 31 (16,2 %) několikrát do týdne a pouze 17 (8,9 %) denně nebo obden. Ořechy – nejvíce respondentů odpovědělo, že ořechy jí pouze příležitostně – 79 (41,4 %). 59 (30,9 %) uvedlo několikrát do měsíce, 23 (12,0 %) několikrát do týdne, 17 (8,9 %) nikdy a 13 (6,8 %) denně nebo obden. Semínka – většina studentů konzumuje semínka příležitostně – 75 (39,3 %). 48 (25,1 %) zvolilo možnost několikrát do měsíce, 33 (17,3 %) nikdy, 21 (11,0 %) několikrát do týdne a 14 (7,3 %) denně nebo obden. Těstoviny – nejvíce byla zastoupena možnost několikrát do měsíce – 90 (47,1 %). 66 (34,6 %) studentů odpovědělo několikrát do týdne, 21 (11,0 %) příležitostně a 14 (7,3 %) denně nebo obden. Možnost nikdy neuvedl žádný respondent – ( 0 %). Luštěniny – 86 (45,0 %) dotazovaných konzumuje luštěniny několikrát do měsíce. 48 (25,1 %) z nich odpovědělo příležitostně. Několikrát do týdne uvedlo 34 (17,8 %) studentů. Další možnosti byly zastoupeny rovnoměrně – 12 (6,3 %) denně nebo obden a 11 (5,8 %) nikdy. Ovoce – přes polovinu respondentů jí ovoce denně nebo obden – 101 (52,9 %). 58 (30,4 %) jich uvedlo několikrát do týdne a 24 (12,6 %) několikrát do měsíce. Pouze 5 (2,6 %) odpovědělo příležitostně a 3 (1,6 %) nikdy. Zelenina – nejvíce studentů uvedlo možnost denně nebo obden – 89 (46,6 %). 72 (37,7 %) odpovědělo několikrát do týdne a 20 (10,5 %) několikrát do měsíce. Po 5 odpovědích získaly konzumace zeleniny několikrát do měsíce (2,6 %) a nikdy (2,6 %). Ryby – většina dotazovaných jí ryby několikrát do měsíce – 81 (42,4 %). Dále 53 (27,7 %) jich uvedlo příležitostně a 35 (18,3 %) nikdy. 20 (10,5 %) odpovědělo možnost několikrát do týdne a pouze 2 (1,0 %) denně nebo obden.

73

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 28: Kolik tekutin denně vypijete?

13.1

11 1 litr a méně 28.3

Do 1,5 litru 1,5 – 2,5 litru Více než 2,5 litru

47.6

Graf 7 Množství tekutin za den

Graf 7 značí, kolik dotázaní vypijí tekutin za den. Nejvíce jich uvádělo možnost 1,5 – 2,5 litru, celkem 91 (47,6 %). 54 (28,3 %) odpovědělo do 1,5 litru. 25 (13,1 %) jich uvedlo více než 2,5 litru a jen o něco méně studentů zvolilo možnost 1 litr a méně – 21 (11,0 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 29: Jaké tekutiny pijete? Tabulka 29 Druhy tekutin Odpověď Voda Čaj Minerálky Káva Džusy Jiné

n 135 135 106 56 93 38

Celkem odpovědí

563

% 70,7 70,7 55,5 29,3 48,7 19,9

Tabulka 29 znázorňuje, jaké tekutiny respondenti pijí. V nejvyšším počtu byly zastoupeny možnosti voda (70,7 %) a čaj (70,7 %) – oboje 135 odpovědí. 106 (55,5 %)

74

studentů odpovědělo možnost minerálka. Džusy uvedlo 93 (48,7 %) a kávu 56 (29,3 %) dotázaných. Nejméně odpovědí měly jiné tekutiny – 38 (19,9 %).

Tabulka 29a) Jiné tekutiny Odpověď Šťáva Mléko Sirupy Energy drinky Limonády Kakao Čokoláda Kofola Bubble tea Soda stream

n 21 4 3 3 2 1 1 1 1 1

% 55,3 10,5 7,9 7,9 5,3 2,6 2,6 2,6 2,6 2,6

Celkem respondentů

38

100

Tabulka 29a) ukazuje jiné tekutiny, kteří studenti uvedli. Uvádělo 38 dotázaných (100 %). Nejvíce odpovědí měla šťáva – 21 (55,3 %). Mléko odpověděli 4 (10,5 %) respondenti. Po 3 byly zastoupeny sirupy (7,9 %) a energy drinky (7,9 %). 2 odpovědi měly limonády (5,3 %). Po 1 byly zastoupeny kakao (2,6 %), čokoláda (2,6 %), kofola (2,6 %), bubble tea (2,6 %) a soda stream (2,6 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 30: Jak často pijete kávu? Tabulka 30 Frekvence pití kávy Odpověď Denně Několikrát do týdne Několikrát do měsíce Méně často Nikdy Celkem respondentů

n 19 36 47 33 56 191

75

% 9,9 18,8 24,6 17,3 29,3 100

Tabulka 30 zobrazuje, jak často pijí dotazovaní kávu. V nejvyšším počtu byla zastoupena možnost nikdy – 56 (29,3 %). 47 (24,6 %) respondentů pije kávu několikrát do měsíce. 36 (18,8 %) jich pije kávu několikrát do týdne a 33 (17,3 %) méně často. Nejméně jich pije kávu denně – 19 (9,9 %).

Tabulka 30a) Kolik šálků kávy za den Odpověď 1 šálek za den 2 – 3 šálky za den 4 šálky a více za den Celkem respondentů

n 9 8 2 19

% 47,4 42,1 10,5 100

Tabulka 30a) označuje, kolik šálků kávy respondenti vypijí za den. Odpovídalo 19 studentů (100 %). Uvedené odpovědi jsem rozdělila do tří skupin. Nejvíce dotázaných odpovědělo 1 šálek – 9 (47,4 %). 8 (42,1 %) jich uvedlo 2 – 3 šálky. 4 a více šálků odpověděli pouze 2 respondenti (10,5 %).

Tabulka 30b) Kolik šálků kávy za týden Odpověď 1 šálek za týden 2 – 3 šálky za týden 4 – 5 šálků za týden 6 šálků a více za týden

n 9 15 11 1

% 25,0 41,7 30,6 2,8

Celkem respondentů

36

100

Tabulka 30b) znázorňuje, kolik šálků kávy respondenti vypijí za týden. Odpovídalo jich 37 (100 %). Jejich odpovědi jsem rozdělila do čtyř kategorií. Nejvíce studentů odpovědělo 2 – 3 šálky – 15 (41,7 %). 4 – 5 šálků jich uvedlo 11 (30,6 %) a 1 šálek 9 (25,0 %). Nejméně odpovědí mělo 6 a více šálků – 1 (2,8 %).

76

Tabulka 30c) Kolik šálků kávy za měsíc Odpověď 1 – 2 šálky za měsíc 3 – 5 šálků za měsíc 6 – 10 šálků za měsíc 11 – 20 šálků za měsíc 21 a více šálků za měsíc

n 15 21 9 1 1

% 31,9 44,7 19,1 2,1 2,1

Celkem respondentů

47

100

Tabulka 30c) ukazuje, kolik dotázaní uvedli vypitých šálků kávy za měsíc. Odpovědělo jich 47 (100 %). Odpovědi jsem rozdělila do pěti skupin. Nejvíce byla zastoupena možnost 3 – 5 šálků – 21 (44,7 %). Následovala možnost 1 – 2 šálky – 15 (31,9 %) a 6 – 10 šálků – 9 (19,1 %). Po 1 odpovědi získaly možnosti 11 – 20 šálků (2,1 %) a 21 a více šálků (2,1 %).

Tabulka 30d) Kolik šálků kávy za rok Odpověď 1 – 2 šálky za rok 3 – 5 šálků za rok 6 – 10 šálků za rok 11 – 20 šálků za rok 21 – 40 šálků za rok 41 a více šálků za rok Celkem respondentů

n 6 15 7 3 1 1 33

% 18,2 45,5 21,2 9,1 3,0 3,0 100

Tabulka 30d) vyznačuje, kolik šálků za rok zhruba vypijí ti respondenti, kteří uvedli, že kávu pijí méně často. Takto jich odpovědělo celkem 33 (100 %). Odpovědi jsem poskládala do šesti skupin. Nejvíce dotázaných uvedlo odpověď 3 – 5 šálků – 15 (45,5 %), stejně jako u počtu šálků kávy vypitých za měsíc. 7 (21,2 %) jich odpovědělo 6 – 10 šálků a 6 (18,2 %) 1 – 2 šálky. 11 – 20 šálků zodpověděli 3 studenti (9,1 %). Možnosti 21 – 40 šálků (3,0 %) a 41 a více šálků (3,0 %) získaly obě 1 odpověď.

77

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 31: Pijete kávu pravidelně? Tabulka 31 Pravidelnost pití kávy Odpověď Ano Ne

n 27 108

% 20,0 80,0

Celkem respondentů

135

100

Tabulka 31 ukazuje, jestli dotazovaní pijí kávu pravidelně. Odpovídali ti, kteří v otázce č. 30 odpověděli, že pijí kávu v určitých intervalech – odpovídalo tedy 135 studentů (100 %). Více jich zvolilo možnost ne – 108 (80,0 %). Zbytek odpověděl, že ano – 27 (20,0 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 32: Myslíte si, že jste více vystaven/a stresu? Tabulka 32 Vystavení studentů stresu Odpověď Ano Ne Nevím

n 80 67 44

% 41,9 35,1 23,0

Celkem respondentů

191

100

Tabulka 32 zobrazuje, zda jsou studenti vystaveni stresu. Odpovědi byly poměrně vyrovnané. Nejvíce byla zastoupena možnost ano – 80 (41,9 %). 67 (35,1 %) respondentů odpovědělo možnost ne. Odpověď nevím jich zvolilo 44 (23,0 %).

Tabulka 32a) Druh stresu Odpověď Fyzickému Psychickému Šikana Celkem odpovědí

n 14 74 3 91

78

% 17,5 92,5 3,8

Tabulka 32a) značí, jakým stresem jsou studenti, kteří uvedli vystavení stresu, ovlivněni. Odpovídalo jich 80 (100 %). Nejvíce jich je vystaveno stresu psychickému – 74 (92,5 %). Fyzický stres uvedlo 14 (17,5 %) dotázaných. Pouze 3 (3,8 %) odpověděli možnost šikana.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 33: Léčí se ve vaší rodině někdo s vysokým krevním tlakem? Tabulka 33 Přítomnost hypertenze v rodině Odpověď Ano Ne Nevím Celkem respondentů

n 73 71 47 191

% 38,2 37,2 24,6 100

Tabulka 33 znázorňuje, jestli se v rodině respondenta někdo léčí s hypertenzí. Odpovědi ano a ne byly poměrně vyrovnané – ano 73 (38,2 %) a ne 71 (37,2 %). 47 (24,6 %) dotazovaných zvolilo možnost nevím.

Tabulka 33a) Kdo z rodiny se léčí s vysokým TK Odpověď Osobně Matka Otec Babička Dědeček Prababička Celkem odpovědí

n 1 14 24 23 28 2 92

% 1,4 19,2 32,9 31,5 38,4 2,7

Tabulka 40a) vyznačuje, kdo z rodiny studenta se léčí pro vysoký krevní tlak. Odpovídalo 73 dotázaných (100 %), kteří předtím uvedli, že někdo z jejich rodiny se léčí s hypertenzí. Nejvíce byla zastoupena odpověď dědeček – 28 (38,4 %). O trochu

79

méně odpovědí měla možnost otec – 24 (32,9 %). Následovala odpověď babička – 23 (31,5 %) a posléze matka – 14 (19,2 %). Pouze 2 (2,7 %) odpovědí měla prababička a 1 (1,4 %), kdy se s vysokým TK léčí sám student.

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 34: Jakým způsobem získáváte informace o vysokém krevním tlaku? Tabulka 34 Jak studenti získávají informace o hypertenzi Odpověď Studiem Od rodičů Od prarodičů Z internetu Od přátel Od zdravotníků Nijak

n 20 63 26 28 11 104 43

Celkem odpovědí

295

% 10,5 33,0 13,6 14,7 5,8 54,5 22,5

Tabulka 34 ukazuje, jak dotazovaní dostávají informace o vysokém TK. Většina odpověděla možnost od zdravotníků – 104 (54,5 %). 63 (33,0 %) má informace od rodičů a 43 (22,5 %) nezískává informace o vysokém TK nijak. Z internetu dostává informace 28 (14,7 %) respondentů, od prarodičů 26 (13,6 %) a studiem 20 (10,5 %). Nejméně odpovědí měla možnost od přátel – pouze 11 (5,8 %).

Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 35: Uvítal/a byste ve Vaší škole více informací o vysokém krevním tlaku, např. ve formě přednášek či besed? Tabulka 35 Zájem studentů o více informací o hypertenzi

80

Odpověď Ano, toto téma mě zajímá Ano, ráda bych se o tom dozvěděl/a více Spíše ne, toto téma mě příliš nezajímá Nevím Celkem respondentů

n 11 65 81 34 191

% 5,8 34,0 42,4 17,8 100

Tabulka 35 zobrazuje zájem studentů ve školách o problematiku hypertenze. 81 (42,4 %) toto téma příliš nezajímá. 65 (34,0 %) z nich by se chtělo o tomto tématu dozvědět více informací. Zájem o téma projevilo 11 dotázaných (5,8 %) a 34 z nich (17,8 %) neví, zda mají o téma zájem.

81

3.5 Diskuze Tento výzkum přinesl zajímavé, avšak ne příliš optimistické výsledky práce. Cílem bylo zjistit úroveň znalostí respondentů o hypertenzi a souvisejících tématech a zmapovat úroveň jejich životního stylu. Zjistit, zda jsou vystaveni škodlivým vlivům alkoholu a kouření, jak se stravují, a objasnit vliv faktorů podílejících se na vzniku hypertenze. Výsledky výzkumu diskutuji a srovnávám s dostupnými odbornými zdroji. V diskuzi se zaměřím na výsledky hodnocené ve vztahu k hypotetickým předpokladům v mém výzkumu. V americké studii u adolescentů, prováděné E. Chorinem a dalšími autory v letech 1998 a 2011, je zkoumán vztah mezi indexem tělesné hmotnosti (BMI) a hodnotou krevního tlaku. Ze studie jasně vyplývá, že střední systolický a diastolický krevní tlak se zvyšoval s rostoucím indexem BMI. Procento dospívajících s nadváhou (BMI > 25) se zvýšilo z 13,2 % v roce 1998 na 21 % v roce 2011. Systolický krevní tlak se zvýšil o 10 mm Hg a diastolický krevní tlak o 3 – 4 mm Hg. Studie T. Rochy a dalších autorů zkoumala kardiovaskulární riziko a vztahy mezi některými proměnnými u dospívajících. Nedostatečná fyzická aktivita byla celkem u 81 % studentů. V mém výzkumu se věnovalo sportu několikrát do týdne 73 (38,2 %) respondentů, denně nebo obden 62 (32,5 %), méně často 37 (19,4 %) a několikrát do měsíce 19 (9,9 %) respondentů. Obezita jako rizikový faktor byla v Rocheho výzkumu zjištěna u 16 % a kouření u 13 % respondentů. V mém vzorku respondentů kouří celkem 39 (20,4 %) studentů, nadváhu jich má 13 (6,8 %) a obezitu 1. Stupně 2 (1,0 %). Nadváha v zahraničním výzkumu vykazovala pozitivní souvislost s krevním tlakem. Do diskuze záměrně neuvádím všechny výsledky z důvodu obsáhlosti práce. Proto jsem vybrala pouze ty nejdůležitější. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že méně než 30 % respondentů zná základní informace o hypertenzi.

82

K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Většina studentů odpověděla, že neví, co je to hypertenze. Správnou odpověď vysoký krevní tlak uvedlo 43 (22,5 %) dotázaných. Krevní tlak jich uvedlo 11 (5,8 %). Zbylé 5 odpovědi byly různé, tvořily 2,5 % z celkového počtu respondentů. U civilizačního onemocnění 96 (50,3 %) studentů odpovědělo, že neví co to je. On. způsobené špatným životním stylem uvedlo 21 (11,0 %) dotázaných, on. celé populace 19 (9,9 %), on. mezi více lidmi 15 (7,9 %) a on. jako je rýma, kašel, AIDS, rakovina a další uvedlo 10 (5,2 %) respondentů. Zbylých 30 odpovědí tvoří 15,3 %. 115 (60,2 %) studentů odpovědělo, že neví, zda je hypertenze civilizační onemocnění. Odpověď ano uvedlo 49 dotázaných (25,7 %) a odpověď ne 27 (14,1 %). Za fyziologickou hodnotu TK jich považuje 130/90 mm Hg 75 dotázaných (39,3 %) a < 120/80 mm Hg 65 (34,0 %), což jsou správné odpovědi. Vyšší hodnoty 140/90 mm Hg jich uvedlo 42 (22,0 %) a 160/95 mm Hg 9 studentů (4,7 %). Celkem 164 (85,9 %) nezná ani jeden typ hypertenze. Dva typy uvedlo 15 studentů (7,9 %), jeden typ 9 (4,7 %) a tři typy uvedli 3 (1,6 %). Žádný student neuvedl správnou odpověď – primární a sekundární hypertenze. 30 studentů odpovědělo, že správné denní množství soli je méně než 5 g/den (15,7 %). 80 (41,9 %) respondentů odpovědělo 5 g/den, 6 g/den – 62 (32,5 %) a 14 jich uvedlo 8 g/den (7,3 %). Více než 8 g/den jich uvedlo pouze 5 (2,6 %). Hypotéza se potvrdila částečně.

Hypotéza č. 2: Domnívám se, že více než 40 % dotázaných pravidelně provozuje fyzickou aktivitu a zajímá se o své zdraví. K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 7, 8, 9, 10, 11, 34 a 35. Z výzkumu vyplývá, že většina studentů chodí pravidelně na preventivní prohlídky u svého praktického lékaře – celkem 185 (96,9 %). Nepravidelně jich na ně chodí 6 (3,1 %). Hodnotu svého krevního tlaku si víc studentů nepamatuje – 170 (89,0 %). 6 (3,1 %) jich uvedlo hodnotu 120/80 mm Hg, což je fyziologická hodnota. Další 2 uvedli 130/90 mm Hg (1,0 %). Dále uváděli nejrůznější hodnoty TK, které ve 13 odpovědích, tvoří 6,5 %

83

z celkového počtu dotázaných. Sportu se věnuje 153 (80,1 %) studentů. Zbývající studenti sport neprovozují – 38 (19,9 %). Z těch, kteří sportují, jich 108 (70,6 %) provozuje aktivní sport a 81 (52,9 %) pasivní sport. Sportují nejčastěji několikrát do týdne – 73 (38,2 %). Následovala možnost denně nebo obden – 62 (32,5 %). Méně často uvedlo 37 dotázaných (19,4 %) a několikrát do měsíce 19 (9,9 %). Respondenti ujdou za den nejčastěji 4 – 6 km, celkem 74 (38,7 %). 1 – 3 km denně jich ujde 58 (30,4 %), 7 – 10 km 46 (24,1 %) a 11 km a více, jich uvedlo 13 (6,8 %). Týdně ujdou nejčastěji v rozmezí 26 – 50 km, celkem 61 (31,9 %). Dále odpovídali 11 – 25 km týdně – 55 (28,8 %). 1 – 10 km jich uvedlo 37 (19,4 %) a 51 – 100 km 34 (17,8 %). Pouze 4 (2,1 %) ujdou 101 km a více za týden. Většina respondentů získává informace o vysokém TK od zdravotníků – 104 (54,5 %). 63 (33,0 %) odpovědělo od rodičů, z internetu 28 (14,7 %) studentů, od prarodičů 26 (13,6 %) a studiem 20 (10,5 %). Možnost od přátel jich uvedlo pouze 11 (5,8 %). 43 (22,5 %) nezískává informace o vysokém TK nijak. Zájem studentů ve školách o problematiku hypertenze je takový, že 81 (42,4 %) toto téma příliš nezajímá. 65 (34,0 %) z nich by se chtělo o tomto tématu dozvědět více informací. Zájem o téma jich projevilo 11 (5,8 %) a 34 z nich (17,8 %) neví, zda mají o téma zájem. Hypotéza se potvrdila částečně.

Hypotéza č. 3: Myslím si, že nejméně čtvrtina studentů je vystavena cigaretovému kouři (aktivně či pasivně). K hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 12, 13, 14, 15, 16, 17 a 18. Přes dvě třetiny dotázaných odpovědělo, že jejich rodiče jsou nekuřáci – 136 (71,2 %). U 40 (20,9 %) respondentů kouří jeden rodič a u 15 (7,9 %) kouří oba rodiče. Většina respondentů nejsou pasivní kuřáci – 117 (61,3 %). Za pasivní kuřáky se jich považuje 74 (38,7 %). 24 (12,6 %) studentů uvedlo matku kuřačku, 32 (16,8 %) otce, sourozence 10 (5,2 %) a kouřící spolubydlící uvedli pouze 3 studenti (1,6 %). Více studentů má osobní zkušenost s cigaretou, celkem 109 (57,1 %). 82 (42,9 %) z nich kouřit cigaretu nikdy

84

nezkusilo. Z dotázaných, kteří vyzkoušeli cigaretu, většina odpověděla, že nekouří – 70 (64,2 %). Z těch, co kouří, byl nejvíce zastoupen věk zahájení kouření 14 let – 10 (9,2 %). Po 6 odpovědích získaly možnosti 13 (5,5 %), 15 (5,5 %) a 16 let (5,5 %). 12 let mělo 5 odpovědí (4,6 %). Po 2 získaly možnosti 10 (1,8 %), 17 (1,8 %) a 18 let (1,8 %). Z celkového počtu studentů jich kouří 39 (20,4 %). Ti studenti, kteří kouří, nejčastěji uvedli, že kouří denně nebo obden – 16 (41,0 %). Méně často – 11 (28,2 %), 8 (20,5 %) několikrát do týdne a 4 (10,3 %) několikrát do měsíce. Ze studentů kuřáků jich 12 uvedlo, že za den vykouří 0 cigaret (30,8 %). 11 (28,2 %) vykouří 1 – 3 cigarety a 10 (25,6 %) 4 – 7 cigaret denně. 7 – 10 cigaret jich vykouří 5 (12,8 %) a 11 cigaret denně a více vykouří pouze 1 student (2,6 %). Cigaret týdně mělo po 10 odpovědích 0 cigaret (25,6 %) a 1 – 5 (25,6 %) cigaret. 6 dotázaných uvedlo 6 – 10 (15,4 %) a 5 (12,8 %) 21 – 50 cigaret týdně. Po 4 odpovědích získalo 11 – 20 cigaret (10,3 %) a 51 a více cigaret týdně (10,3 %). Měsíčně vykouří respondenti nejvíce 1 – 5 cigaret – 17 (43,6 %). 6 – 15 cigaret vykouří 7 (17,9 %), 16 – 40 cigaret 6 (15,4 %) a 41 – 100 cigaret 5 (12,8 %) respondentů. 201 a více cigaret vykouří 3 (7,7 %) a 101 – 200 cigaret měsíčně kouří pouze 1 student (2,6 %). Hypotéza se potvrdila.

Hypotéza č. 4: Předpokládám, že minimálně 40 % respondentů má zkušenost s alkoholem, energetickými nápoji nebo kávou. K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 19, 20, 21, 22, 23, 30 a 31. Nejvíce respondentů mělo první zkušenost s alkoholem ve 14ti letech – 32 (16,8 %). 26 (13,6 %) v 15ti, 25 (13,1 %) v 10ti a 21 (11,0 %) ve 12ti letech. 18 (9,4 %) respondentů odpovědělo 13 let a stejný počet studentů – 18 (9,4 %) alkohol ještě nikdy nevyzkoušelo. 11 odpovědělo (5,8 %) 8 let a 10 uvedlo (5,2 %) 11 let. Nejmladším studentům, kteří vyzkoušeli alkohol, bylo 5 let – 2 (1,0 %) a nejstarším 17 let – 4 (2,1 %). Naprostá většina těch, kteří vyzkoušeli alkohol, měli první zkušenost s pivem – 110 (63,6 %). Tvrdý alkohol (lihoviny) uvedlo 20 (11,6 %), víno 19 (11,0 %)

85

a šampaňské 12 (6,9 %) dotázaných. Energetický nápoj míchaný s dalším alko. nápojem uvedlo 8 (4,6 %) a jiný druh alkoholu 4 (2,3 %). Ze studentů, kteří ochutnali alkohol, pijí alko. nápoje nepravidelně 151 (87,3 %), pravidelně 12 (6,9 %) a vůbec 10 (5,8 %) studentů. Respondenti, kteří konzumují alkohol, pijí nejčastěji na oslavách – 102 (62,6 %). Dále s přáteli – 66 (40,5 %) na diskotéce – 53 (32,5 %) a jinou možnost odpovědělo 26 (16,0 %) dotázaných. Energetické nápoje pije 77 (40,3 %) respondentů. Více je ale těch, kteří je nepijí – 114 (59,7 %). Kávu nepije nikdy 56 (29,3 %) studentů. 47 (24,6 %) jich ji pije několikrát do měsíce, 36 (18,8 %) několikrát do týdne, 33 (17,3 %) méně často a denně pouze 19 (9,9 %). Ze studentů, kteří pijí kávu, jich ji většina pije nepravidelně – 108 (80,0 %). Pravidelně kávu pije 27 (20,0 %) respondentů. Hypotéza se potvrdila.

Hypotéza č. 5: Domnívám se, že nejméně 40 % studentů nedodržuje zásady zdravého životního stylu a životosprávy. K této hypotéze se vztahují otázky v dotazníku č. 24, 25, 26, 27, 28, 29 a 32. Co se týče solení, většina studentů uvedla, že solí přiměřeně – 97 (50,8 %). Spíše méně odpovědělo 61 (31,9 %), spíše více 23 (12,0 %). Nesolí vůbec 10 (5,2 %) dotázaných. Ještě před ochutnáním si pokrm přisoluje 40 (20,9 %) studentů. Většina si ale jídlo nepřisoluje – 151 (79,1 %). Na otázku, zda respondentům chutnají smažená jídla, jich odpovědělo 98 (51,3 %), že ano. Spíše ano zvolilo 76 (39,8 %) dotázaných a pouze 17 (8,9 %) uvedlo odpověď ne, což mě poměrně překvapilo. Pokud se jedná o konzumaci potravin ze seznamu v otázce č. 27, více je těch studentů, co zdravé potraviny konzumují méně a ty nezdravé naopak častěji. U jednotlivých položek mě například ale mile překvapilo, že celých 77 dotázaných nekonzumuje sádlo vůbec – 77 (40,3 %). Tučné maso jí denně nebo obden pouze 11 (5,8 %) studentů. Cukrovinky však uvedla denně nebo obden celá petina, (20,9 %), možnost nikdy měla pouze 1 odpověď (0,5 %). Většina respondentů konzumuje bílé pečivo denně nebo obden – 129 (67,5 %)

86

a několikrát do týdne – 44 (23,0 %). Margaríny jich konzumuje pouze 17 (8,9 %) denně nebo obden. U těstovin mě potěšilo, že žádný dotázaný neuvedl možnost konzumace nikdy – ( 0 %). Potěšilo mě, že více než polovina respondentů jí ovoce denně nebo obden – 101 (52,9 %) a 58 (30,4 %) několikrát do týdne. Pouze 3 (1,6 %) nikdy. Stejně tak u zeleniny – denně nebo obden 89 (46,6 %), 72 (37,7 %) několikrát do týdne a pouze 5 (2,6 %) nikdy. U ryb jich uvedlo celkem 35 (18,3 %) konzumaci nikdy. Několikrát do týdne 20 (10,5 %) a pouze 2 (1,0 %) denně nebo obden. Nejvíce studentů vypije za den 1,5 – 2,5 litru tekutin, celkem 91 (47,6 %). 54 (28,3 %) jich odpovědělo do 1,5 litru, 25 (13,1 %) více než 2,5 litru a 21 uvedlo 1 litr a méně – 21 (11,0 %). Nejvíce pijí vodu – 135 (70,7 %) a čaj – 135 (70,7 %). 106 (55,5 %) pije minerálky, džusy 93 (48,7 %) a kávu 56 (29,3 %) dotázaných. Jiné tekutiny uvedlo 38 (19,9 %) studentů.

Na to, zda jsou studenti vystaveni stresu, jich odpovědělo 80 (41,9 %)

možnost ano. 67 (35,1 %) odpovědělo možnost ne a nevím 44 (23,0 %) dotázaných. Z těch, kteří uvedli vystavení stresu, jich je nejvíce vystaveno stresu psychickému – 74 (92,5 %). Fyzický stres jich odpovědělo 14 (17,5 %) a pouze 3 (3,8 %) uvedli šikanu. Hypotéza se potvrdila částečně.

Hypotéza č. 6: Myslím si, že nejméně u jedné třetiny respondentů bude pozitivní rodinná anamnéza na hypertenzi. K hypotéze se vztahuje otázka v dotazníku č. 33. 73 (38,2 %) dotázaných odpovědělo, že se v jejich rodině někdo léčí s hypertenzí. Ne uvedlo 71 (37,2 %) studentů, odpovědi tedy byly velmi vyrovnané. 47 (24,6 %) jich uvedlo možnost nevím. Studenti, jejichž člen rodiny se léčí s hypertenzí, uváděli konkrétního člena rodiny nejvíc odpověď dědeček – 28 (38,4 %). Otec jich uvedlo 24 (32,9 %), babička 23 (31,5 %) a matka 14 (19,2 %). Prababička měla jen 2 (2,7 %) odpovědi a 1 (1,4 %), kdy se s hypertenzí léčí sám student. Hypotéza se potvrdila.

87

3.6 Doporučení pro praxi Podstatné je zjištění, jak na tom pubescenti a adolescenti s informovaností o hypertenzi a s úrovní jejich životního stylu vlastně jsou. V celé této problematice považuji za velký problém značnou neinformovanost o tématu, která se mi potvrdila. V dnešní době ne na všech školách probíhá výuka zdravotní výchovy. Děje se tak pouze na zlomku škol. Většina studentů tedy nemá povědomí o zdraví, jeho základních aspektech a jeho hlavních problémech, zejména v rámci celosvětových onemocnění. Hypertenze mezi těmito civilizačními chorobami nesmí být opomenuta. Školy by měly sjednotit své osnovy a celoplošně zavést výuku zaměřující se na zdraví a jeho problematiku. Aby si studenti dokázali vysvětlit základní pojmy, jako je zvýšený krevní tlak, rakovina, civilizační onemocnění a další. Pokud by byli více informováni, dal by se předpokládat i nárůst jejich zájmu a dodržování preventivního chování v rámci zamezení vzniku či rozvoje daného onemocnění. Jako další krok bych doporučila osvětu o zdravém životním stylu. Zejména ve školách by jistě měla své zastoupení, studenti by ji měli denně na očích. V rámci expozic, přednášek a různých exkurzí by se dozvídali důležité poznatky o rizikových složkách lidského zdraví, o správném chování v rámci udržování zdraví a o prevenci nebezpečných civilizačních chorob. Zavedení speciálních automatů do škol by zajistilo větší přísun zdravých potravin školákům, přímo v jejich prostředí. Špatný příklad vidí nejenom u svých rodičů, ale i v médiích. Celoplošná propagace v denním tisku, na internetu a v televizi by snížila výskyt nežádoucího rizikového chování a posílila by přirozené instinkty v jednání mladých lidí v rámci zdravého života.

88

4 Závěr Bakalářská práce byla zaměřena na informovanost studentů o hypertenzi a zjištění úrovně jejich životního stylu. Dotazníkové šetření bylo prováděno na základních a středních školách ve Žďáře nad Sázavou a Jihlavě, kde byly dotazníky distribuovány do vybraných tříd. Teoretická část práce byla tvořena základními pojmy týkajících se zdraví, anatomií srdce a vlastní problematikou hypertenze. Při tvorbě této práce jsem se dozvěděla spoustu užitečných a cenných informací ohledně povědomí mladých lidí o hypertenzi a jejich životního stylu. Myslím si, že tyto zjištěné informace by se daly uplatnit v praxi. Téma práce je velmi široké a při jeho zpracovávání jsem stále nacházela poznatky, které bych do ní ještě chtěla zahrnout, avšak z hlediska rozsahu práce jsem musela volit pouze nejdůležitější fakta a výsledky. Cílem práce bylo zjistit, jak jsou pubescenti a adolescenti informováni v oblasti hypertenze a zdraví obecně. Dále jak se stravují, zda sportují, zda jsou vystaveni škodlivému vlivu cigaret a alkoholu, a objasnit další složky jejich životního stylu. Na otázku, co je to hypertenze, uvedlo odpověď vysoký krevní tlak pouze 43 (22,5 %) dotázaných. U civilizačního onemocnění jich uvedlo jen 21 (11,0 %) odpověď on. způsobené špatným životním stylem. Tento pojem nemuseli dosud zaslechnout. Zdravotní výchova v rámci výuky neprobíhá na všech školách, proto není divu, pokud většina studentů tyto pojmy nezná. Fyziologickou hodnotu TK však uvedli správně – 130/90 mm Hg 75 dotázaných (39,3 %) a < 120/80 mm Hg 65 (34,0 %). S hodnotou TK se mladí lidé mohou setkat např. na prohlídce u praktického lékaře. Pasivních kuřáků bylo ve výzkumu 74 (38,7 %). U 40 z nich kouří jeden rodič (20,9 %) a u 15 (7,9 %) kouří oba rodiče. Osobní zkušenost s cigaretou jich má celkem 109 (57,1 %). Kouřit z nich začali nejčastěji ve 14ti letech – 10 (9,2 %). Z celkového počtu studentů jich kouří 39 (20,4 %). Též s alkoholem mělo nejvíce dotázaných první zkušenost ve 14ti letech – 32 (16,8 %). Energetické nápoje pije 77 (40,3 %)

89

respondentů. Je známo, že tyto nežádoucí vlivy rozšiřují cévy a tím je následně zvýšen krevní tlak. Časté vystavení se těmto vlivům, může neblaze ovlivnit hodnoty TK, a dát tak podklad ke vzniku hypertenze. Pokrm si ještě před ochutnáním přisoluje 40 (20,9 %) studentů a celkově se stravují spíše nezdravě. Ovoce a zeleninu sice konzumují častěji, než jsem předpokládala, zato některé nezdravé potraviny konzumují častěji, než by bylo vhodné (především mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku, uzeniny, cukrovinky a bílé pečivo). Tyto potraviny obsahují vyšší množství cholesterolu. Narůstající hladina cholesterolu zpomaluje průtok krve – tím se tlak krve zvýší. Máslo by měli nahradit margaríny a živočišné tuky nahradit rostlinnými. Vhodné by bylo zvýšení příjmu těstovin, luštěnin, ořechů a také ryb, které jsou často velmi diskutovaným tématem, co se konzumace týče. Vystaveno stresu je celkem 80 (41,9 %) respondentů, zejména psychickému – 74 (92,5 %) z nich. Tuto zjištěnou skutečnost bych přisoudila dnešnímu velmi hektickému a zrychlenému životnímu tempu. I tento problém se může negativně zobrazit na hladině TK. Proto by se mladí lidé neměli přetěžovat a zapomínat na kvalitní odpočinek. Sportu se věnuje celých 153 (80,1 %) dotázaných, což je příjemné zjištění. Na preventivní prohlídky k praktickému lékaři jich chodí pravidelně většina – 185 (96,9 %). Tato skutečnost je velmi pozitivní. Zejména z důvodu detekce rizikových faktorů hypertenze a možností zachytit jakékoliv změny TK prostřednictvím jeho měření, případně vyš. krve nebo moči. U těch mladších by na povinnost docházení na pravidelné kontroly k praktickému lékaři měli dohlížet rodiče. 73 (38,2 %) studentů odpovědělo, že se v jejich rodině vyskytuje on. hypertenze, především u prarodičů a mužských členů rodiny. Myslím si, že právě i díky výskytu tohoto on. v rodině by se mladí lidé o něj měli více zajímat. Díky tomu by případný výskyt choroby dokázali dříve zaregistrovat i u sebe. Dokázali by si lépe poskládat priority, zda lze právě u nich zamezit tomuto onemocnění, i přes přítomnost v rodině.

90

5 Seznam použité literatury Knižní zdroje: 1. BALL, CH., PHILLIPS, R. Akutní medicína do kapsy. 1. vyd. překlad Radim Vyhnánek. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004, 208 s. ISBN 80-247-0928-7. 2. ČIHÁK, R.: Anatomie 3. 2. upr. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004, 692 s. ISBN 80-247-1132-X. 3. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 544 s. ISBN 978-80-247-3240-4. 4. FEJFAR, Z., PŘEROVSKÝ, I. Klinická fyziologie krevního oběhu. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Galén, 2002, 361 s. ISBN 80-7262-130-0. 5. HEŘMANOVÁ, E. Koncepty, teorie a měření kvality života. 1. vyd. Praha: Slon (Sociologické nakladatelství), 2012, 239 s. ISBN 978-80-7419-106-0. 6. KHAN, M. EKG a jeho hodnocení. 1. vyd. překlad František Kölbel. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005, 348 s. ISBN 80-247-0910-4. 7. KOMÁREK, L., PROVAZNÍK, K. a kol. Ochrana a podpora zdraví. 1 vyd. Praha: CINDI a 3. LF UK, 2011, 99 s. ISBN 978-80-260-1159-0. 8. KŘIVOHLAVÝ, J., Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, 279 s. ISBN 80-7178-774-4. 9. KUMAR, V., ABBAS, A., FAUSTO, N., ASTER, J.: Robbins and Cotran: Pathologic Basis of Disease. 8. vyd. Philadelphia: Saunders Elsevier, 2010. 1464 s. ISBN 978-1-4160-3121-5. 10. MAČÁK, J., MAČÁKOVÁ, J., DVOŘÁČKOVÁ, J. Patologie. 2. dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, 376 s. ISBN 978-80-247-3530-6. 11. MAREK, J. a kol. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, 808 s. ISBN 978-80-247-2639-7. 12. MARTÍNKOVÁ, J. a kol. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 380 s. ISBN 978-80-247-1356-4.

91

13. MIKŠOVÁ, Z., FROŇKOVÁ, M., HERNOVÁ, R., ZAJÍČKOVÁ, M. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, 248 s. ISBN 80247-1442-6. 14. MONHART, V. Hypertenze a ledviny. Praha: Triton, s.r.o., 2004, 130 s. ISBN 807254-569-8. 15. NAVRÁTIL, L. a kol. Vnitřní lékařství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8. 16. NOVOTNÝ, J., STANČIAK, J. Drogová závislosť a prevencia. 1. vyd. Bratislava: EXPOL PEDAGOGIKA, s.r.o. 2011, 103 s. ISBN 978-80-8091-240-6. 17. ORLÍKOVÁ, B. a kol. Drogy – otázky a odpovědi. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2007, 200 s. ISBN 978-80-7367-223-2. 18. PIŤHA, J., POLEDNE, R. Zdravá výživa pro každý den, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 144 s. ISBN 978-80-247-2488-1. 19. RICHARDS, A., EDWARDS, S. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vyd. překlad Simona Šeclová. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004, 376 s., ISBN 80-247-0932-5. 20. ROKYTA, R. Fyziologie: pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2. přeprac. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2008. 426 s. ISBN 80-866-4247-X. 21. ROKYTA, R., ŠŤASTNÝ, F. Struktura a funkce lidského těla. 1. vyd. Praha: TIGIS, spol. s r. o., 2002. 175 s. ISBN 80-900130-2-3. 22. SILBERNAGL, S., LANG, F. Atlas patofyziologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 416 s. ISBN 978-80-247-3555-9. 23. SOVOVÁ, E., ŘEHOŘOVÁ, J. Kardiologie pro obor ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 156 + 8 s. ISBN 80-247-1009-9. 24. SVAČINA, Š. a kol. Metabolický syndrom. 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Triton, 2006. 284 s. ISBN 80-7254-782-8. 25. ŠPINAR, J. a kol. Propedeutika a vyšetřovací metody vnitřních nemocí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-1749-4. 26. ŠTEJFA, M. a kol. Kardiologie, 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 776 s. ISBN 978-80-247-1385-4.

92

27. ŠULCOVÁ, M., ČIŽNÁR, I., FABIANOVÁ, E. a kol. Verejné zdravotníctvo. 1. vyd. Bratislava: Veda, 2012. 654 s. ISBN 978-80-224-1283-4. 28. VACÍNOVÁ, M., TRPIŠOVSKÁ, D., FARKOVÁ, M.: Psychologie. 2. dopl. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7452-0082. 29. VALENTOVÁ, Š., ŠIMEK, R. Remedia Compendium. 4. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Panax Co, spol. s.r.o., 2009. 946 s. ISBN 978-80-902806-4-9. 30. WIDIMSKÝ, J. a kol.: Hypertenze. 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Triton, 2008. 705 s. ISBN 978-80-7387-077-5. 31. ZACHAROVÁ, E., ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J.: Základy psychologie pro zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, Praha, 288 s., ISBN 978-80-247-4062-1. Články: 1. ŠOLTÉS, L. Civilization Diseases and Their Relations with Nutrition and the Lifestyle. Physiological research. 2009, roč. 58, č. 1, doplněné vydání. Elektronické zdroje: 1. CHORIN E., HASSIDIM A., HARTAL M., HAVAKUK O., FLINT N., ZIVBARAN T., ARBEL Y. Trends in Adolescents Obesity and the Association between BMI and Blood Pressure: A Cross-Sectional Study in 714,922 Healthy Teenagers. In: Http://www.ncbi.nlm.nih.gov [online]. 2.3.2015 [cit. 201504-18]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25736450 2. ROCHA T., ROCHA E., ALVES AC, MEDEIROS AM, FRANCISCO V., SILVA S., MENDES GASPAR I., RATO Q., BOURBON M. Cardiovascular risk profile of high school students: a cross-sectional study. In: Http://www.ncbi.nlm.nih.gov [online].

2014

[cit.

2015-04-20].

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25224793

93

Dostupné

z:

3. DIEHL H. Jaká je bezpečná denní dávka soli?. Dostupné z: Prameny zdraví [online].

29.5.2009

[cit.

2015-04-25].

http://www.magazinzdravi.cz/jaka-je-bezpecna-denni-davka-soli

94

Dostupné

z:

6 Seznam tabulek Tabulka 1 Věk respondentů Tabulka 2 Zastoupení studentů podle hmotnosti Tabulka 3 Zastoupení studentů podle výšky Tabulka 4 Zastoupení studentů podle BMI Tabulka 5 Co je hypertenze Tabulka 6 Co je civilizační onemocnění Tabulka 7 Typy hypertenze Tabulka 7a) Jeden typ hypertenze Tabulka 7b) Dva typy hypertenze Tabulka 7c) Tři typy hypertenze Tabulka 8 Denní množství soli Tabulka 8a) Méně než 5 g/den Tabulka 8b) Více než 8 g/den Tabulka 9 Pravidelné kontroly u praktického lékaře Tabulka 10 Poslední naměřená hodnota TK u praktického lékaře Tabulka 11 Sport Tabulka 11a) Aktivní a pasivní sport Tabulka 11b) Druh aktivního sportu Tabulka 11c) Druh pasivního sportu Tabulka 12a) Počet ušlých km denně Tabulka 12b) Počet ušlých km týdně Tabulka 13 Rodiče kuřáci Tabulka 14 Pasivní kuřák Tabulka 15a) Počet cigaret za den – matka Tabulka 15b) Počet cigaret za den – otec Tabulka 15c) Počet cigaret za den – sourozenec Tabulka 15d) Počet cigaret za den – spolubydlící Tabulka 16 Zkušenost s kouřením cigaret

95

Tabulka 16a) Věk při první zkušenosti s kouřením cigaret Tabulka 17 Věk při zahájení kouření Tabulka 18 Frekvence kouření cigaret Tabulka 19a) Počet cigaret za den Tabulka 19b) Počet cigaret za týden Tabulka 19c) Počet cigaret za měsíc Tabulka 20 Věk při první zkušenosti s alkoholem Tabulka 21 Druh alkoholu při jeho prvním požití Tabulka 21a) Jiný druh alkoholu Tabulka 22 Frekvence konzumace alkoholu Tabulka 23 Příležitosti konzumace alkoholu Tabulka 23a) Jiné příležitosti konzumace alkoholu Tabulka 24 Pití energetických nápojů Tabulka 25 Přiměřenost solení Tabulka 26 Přisolování pokrmů před ochutnáním Tabulka 27 Frekvence konzumace uvedených potravin Tabulka 28 Množství vypitých tekutin za den Tabulka 29 Druhy tekutin Tabulka 29a) Jiné tekutiny Tabulka 30 Frekvence pití kávy Tabulka 30a) Kolik šálků kávy za den Tabulka 30b) Kolik šálků kávy za týden Tabulka 30c) Kolik šálků kávy za měsíc Tabulka 30d) Kolik šálků kávy za rok Tabulka 31 Pravidelnost pití kávy Tabulka 32 Vystavení studentů stresu Tabulka 32a) Druh stresu Tabulka 33 Přítomnost hypertenze v rodině Tabulka 33a) Kdo z rodiny se léčí s vysokým TK Tabulka 34 Jak studenti získávají informace o hypertenzi

96

Tabulka 35 Zájem studentů o více informací o hypertenzi

7 Seznam grafů Graf 1 Pohlaví respondentů Graf 2 Zastoupení studentů podle škol Graf 3 Zastoupení studentů podle místa bydliště Graf 4 Hypertenze jako civilizační onemocnění Graf 5 Fyziologická hodnota krevního tlaku Graf 6 Frekvence fyzické aktivity a sportu Graf 7 Množství tekutin za den

97

8 Seznam zkratek a.

arteria – tepna

Apod.

a podobně

Atd.

a tak dále

CMP

cévní mozková příhoda

CNS

centrální nervový systém

DM

diabetes mellitus – cukrovka

m.

musculus – sval

NS

nervový systém

n

absolutní četnost

PNS

periferní nervový systém

TK

tlak krve, krevní tlak

TK(d)

diastolický krevní tlak

TK(s)

systolický krevní tlak

Tzv.

takzvaně

98

9 Seznam příloh Příloha č. 1 Žádost: Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga Příloha č. 2 Žádost: Biskupské gymnázium Příloha č. 3 Žádost: Základní škola Švermova 4 Příloha č. 4 Žádost: Základní škola Palachova 2189/35, p.o. Příloha č. 5 Žádost: Střední škola stavební Jihlava Příloha č. 6 Dotazník

99

Příloha č. 1 Žádost: Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga

100

Příloha č. 2 Žádost: Biskupské gymnázium

101

Příloha č. 3 Žádost: Základní škola Švermova 4

102

Příloha č. 4 Žádost: Základní škola Palachova 2189/35, p.o.

103

Příloha č. 5 Žádost: Střední škola stavební Jihlava

104

Příloha č. 6 Dotazník Zuzana Nováková Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 1556/16 Jihlava 586 01 Tel.: 728 980 039 Email: [email protected] Vážená studentko, vážený studente, Jmenuji se Zuzana Nováková a jsem studentkou 3. ročníku, oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Touto cestou bych Vás chtěla poprosit o vyplnění dotazníku, který slouží na vypracování mé bakalářské práce na téma Hypertenze, pubescenti, adolescenti a životní styl. Dotazník je ZCELA ANONYMNÍ, bude použit pouze pro odborné účely, a po zpracování výsledků bude skartován. Pokyny pro vyplnění dotazníku: U otázek vyberte jednu správnou odpověď, pokud není uvedeno jinak. Hodící se odpovědi, prosím, označte křížkem (pokud není uvedeno jinak). Některé otázky jsou osobnějšího charakteru (kouření, alkohol). Prosím, odpovídejte na tyto otázky pravdivě. Odpovědi budou zcela anonymní a budou použity pouze k účelům mé bakalářské práce. Nikdo kromě mě je neuvidí.

Předem děkuji za Váš čas a ochotu při vyplňování tohoto dotazníku. Nováková Zuzana

105

DOTAZNÍK Vaše iniciály: ………. Váš věk: ……… Vaše pohlaví:
Žena
Muž Název školy, třída, obor: ……………………………………. Bydliště:
Město
Vesnice Vaše váha: …… kg Vaše výška: …… cm BMI (index tělesné hmotnosti): …… 1.) Popište vlastními slovy, co je to hypertenze: ……………………………………………….. 2.) Co je to civilizační onemocnění? ……………………………………………… 3.)




Myslíte si, že hypertenze patří mezi civilizační onemocnění? Ano Ne Nevím

4.)





Jaké jsou normální hodnoty krevního tlaku? 160/95 mm Hg 140/90 mm Hg 130/90 mm Hg < 120/80 mm Hg

5.)





Kolik typů hypertenze znáte? Jeden (vypište): ……………… Dva (vypište): ……………….. Tři (vypište): ………………… Žádný

106

6.)






Jaké množství soli v g je možné požít za den? Méně než 5 g/den (vypište kolik) …………….. 5 g/den 6 g/den 8 g/den Více než 8 g/den (vypište kolik) ………………

7.) Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky ke svému praktickému lékaři?
Ano
Ne 8.) Jaká hodnota krevního tlaku Vám byla naposledy naměřena na prohlídce u Vašeho praktického lékaře?
Uveďte: …………………….
Nepamatuji si 9.) Provozujete aktivně či pasivně nějaký sport?
Ano (vypište jaký):  Aktivně: ……………………………………………………………………  Pasivně: ……………………………………………………………………
Ne 10.) Jak často se věnujete sportu či fyzické aktivitě?
Denně nebo obden
Několikrát do týdne
Několikrát do měsíce
Méně často 11.) Kolik km ujdete? (vypište)
Denně: …………………….
Týdně: …………………….

13.) Jste pasivní kuřák (vdechujete cigaretový kouř)?
Ano
Ne (pokračujte otázkou č. 15)

12.) Máte rodiče kuřáky?
Ano, kouří oba rodiče
Ano, kouří jeden rodič
Ne, rodiče jsou nekuřáci

14.) Kolik cigaret denně vykouří:
Matka: ………………………
Otec: ………………………..
Sourozenec: ………………………
Spolubydlící: ……………………..

15.) Zkoušel/a jste někdy kouřit cigaretu?
Ano (V kolika letech poprvé?): ………
Ne (pokračujte otázkou č. 19)

107

16.) V kolika letech jste začal/a kouřit?
Uveďte: …………………………… 17.) Jak často kouříte?
Denně či obden
Několikrát týdně
Několikrát měsíčně
Méně často 18.) Kolik cigaret vykouříte:
Denně: ………………….
Týdně: ………………….
Měsíčně: ……………….. 19.) V kolika letech jste poprvé požil/a alkohol? Uveďte: ………………………………………….. (Pokud jste alkohol nevyzkoušel/a, pokračujte otázkou č. 23) 20.) Jaký druh alkoholu jste požil/a poprvé? (uveďte pouze jednu možnost)
Pivo
Víno
Šampaňské
Tvrdý alkohol (lihoviny)
Energetický nápoj míchaný s dalším alko. nápojem
Jiný (vypište): …………………………………….. 21.) Pijete alkoholické nápoje:
Pravidelně
Nepravidelně
Nepiji alkohol (pokračujte otázkou č. 23)

22.) Při jaké příležitosti pijete alkohol? (lze uvést více odpovědí)
S přáteli
Na diskotéce
Na oslavách
Jiné příležitosti (vypište): ………………………….

23.) Pijete energetické nápoje?
Ano
Ne

24.) Jak moc solíte?
Spíše více
Přiměřeně
Spíše méně
Nesolím vůbec

108

25.) Přisolujete si někdy pokrm ještě předtím, než jej ochutnáte?
Ano
Ne 26.) Chutnají Vám smažená jídla?
Ano
Spíše ano
Ne 27.) Jak často konzumujete tyto potraviny (a jídla z nich připravená)? Denně či obden (1), několikrát do týdne (2), několikrát do měsíce (3), příležitostně (4), nikdy (5) Uveďte číslo podle frekvence konzumace:
Máslo …………………………
Sádlo ………………………….
Mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku (mléko, smetana, sýry) …………………...............
Tučné maso (vepřové) …………………………………
Uzeniny (šunka, salámy) …………………………………
Cukrovinky ……………………
Sladké pečivo ………………….
Zmrzlina ……………………….
Pokrmy připravené na rostlinném oleji …………………………….


Bílé pečivo (chléb, rohlíky,…) …………………………………..
Celozrnné pečivo …………………………………..
Margaríny (tuky na rostlinné bázi) …………………...........................
Ořechy …………………..............
Semínka …………………………
Těstoviny ………………………..
Luštěniny ………………. ………
Ovoce ……………………………
Zelenina …………………………
Ryby …………………………… 29.) Jaké tekutiny pijete? (lze uvést více odpovědí)
Voda
Čaj
Minerálky
Káva
Džusy

28.) Kolik tekutin denně vypijete?
1 litr a méně
Do 1,5 litru
1,5 – 2,5 litru
Více než 2,5 litru 30.) Jak často pijete kávu?
Denně (kolik šálků): ………………
Několikrát do týdne (kolik zhruba za týden): …………


Několikrát do měsíce (kolik zhruba za měsíc): ……….
Méně často (kolik za rok): ………..
Nikdy (pokračujte otázkou č. 32)

109

31.) Pijete kávu pravidelně?
Ano
Ne 32.) Myslíte si, že jste více vystaven/a stresu?
Ano (jakému):  Fyzickému  Psychickému  Šikana
Ne
Nevím 33.) Léčí se ve vaší rodině někdo s vysokým krevním tlakem?
Ano (vypište kdo): ………………………………………….
Ne
Nevím 34.) Jakým způsobem získáváte informace o vysokém krevním tlaku? (lze uvést více odpovědí)
Studiem
Od rodičů
Od prarodičů
Z internetu
Od přátel
Od zdravotníků
Nijak 35.) Uvítal/a byste ve Vaší škole více informací o vysokém krevním tlaku, např. ve formě přednášek či besed?
Ano, toto téma mě zajímá
Ano, ráda bych se o tom dozvěděl/a více
Spíše ne, toto téma mě příliš nezajímá
Nevím

Ještě jednou Vám děkuji za spolupráci při vyplňování dotazníku, a za Váš čas, který jste tomuto dotazníku věnoval/a. Přeji Vám hezký den, Zuzana Nováková. Žďár nad Sázavou, listopad 2014

110