Hypertenze. Hypertenze

Hypertenze Hypertenze HYPERTENZE bulletin České společnosti pro hypertenzi Obsah Zpráva o činnosti ČSH za období 2008–2010 (str. 3) Cena ČSH za nejlepší publikovanou originální práci (str. 6) Volby do výboru ČSH (str. 7) VIII. sympozium Arteriální hypertenze: současné klinické trendy (str. 8) Praha, Novoměstská radnice, 7. dubna 2010

Světový den hypertenze (str. 13) 17. květen 2010

20TH European Meeting on Hypertension (str. 15) Oslo, 18. – 21. června 2010

Výsledky velkých klinických studií (str. 22) Variabilita krevního tlaku – prognostický marker výskytu kardiovaskulárních příhod? (str. 22)

Ze života společnosti (str. 25) Profesor Gérard London čestným členem ČSH – prosloví Brodovu přednášku (str. 25) Profesor Stéphane Laurent čestným členem ČSH (str. 26) MUDr. Josef Zicha, DrSc., slaví šedesátku (str. 28) Prof. Jiří Widimský sr. oslavíl 85. narozeniny (str. 29) Seznam členů ČSH k 24. 9. 2010 (str. 32) Kalendář odborných akcí (str. 38)

XIII. ročník

2/2010 2/2010 2/2010

Vážené kolegyně, vážení kolegové, Otevíráte druhé číslo letošního bulletinu České společnosti pro hypertenzi. Společnost KRKA ČR, s.r.o. je důležitým partnerem při vydávání našeho bulletinu a patří jí naše poděkování. Uvnitř čísla naleznete zprávu o činnosti České společnosti pro hypertenzi (ČSH) za poslední tříleté období, vypracovanou výborem naší společnosti. Blíží se totiž opět volby do výboru ČSH, a tak Vám předkládáme přehled nejdůležitějších aktivit naší společnosti. Tradičně představujeme nejúspěšnější mladší autory soutěže o nejlepší publikovanou práci v oblasti arteriální hypertenze za poslední roční období. Jedná se o významnou aktivitu naší společnosti, dlouhodobě podporovanou firmou Servier s.r.o. Domníváme se, že pravidelné vyhlašování této ceny podporuje a motivuje mladé lékaře k vědecké práci. Je jen trochu škoda, že publikovaná výsledková sdělení nepřicházejí z většího počtu pracovišť. Stručně se zabýváme otázkou variability krevního tlaku u arteriální hypertenze. Ukazuje se totiž, že zvýšená variabilita krevního tlaku představuje důležitý klinický marker vyššího rizika kardiovaskulárních příhod, kterému bychom při léčbě hypertenze měli věnovat pozornost. Představujeme stručně přednášky proběhlého sympozia na Novoměstské radnici. V příštím roce chystáme již IX. ročník (6. 4. 2011) této akce. Prezentujeme i nejzajímavější výsledky z nedávného kongresu Evropské společnosti o hypertenzi v Norsku. Uvádíme i některé další aktuality ze života naší společnosti. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu se těšit na setkání s Vámi v průběhu nadcházející výroční konference naší společnosti v Mariánských lázních (7.–9. 10. 2010). Věřím, že připravený program, stejně jako doprovodné společenské akce, shledáte zajímavými.



Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. předseda České společnosti pro hypertenzi

V Praze dne 23. září 2010

www.hypertension.cz Navštivte internetové stránky České společnosti pro hypertenzi!

2

ZPRÁVA O ČINNOSTI ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI za období 2008–2010

Jindřich Špinar, Jiří Widimský jr., Renata Cífková V tomto roce končí tříleté funkční období současného výboru České společnosti pro hypertenzi (ČSH). Rádi bychom Vás proto stručně informovali o nejdůležitějších aktivitách naší společnosti za uplynulé období.

▶▶ Odborné bloky ČSH v průběhu sjezdu ČIS v Brně (2008 a 2010) a v Praze (2009). ▶▶ Odborné bloky ČSH v průběhu sjezdu ČKS v Brně 2008–10.

Výbor ČSH pracoval v následujícím složení:

Sympozia na Novoměstské radnici

Předseda: prof. MUDr. Jiří Widimský jr, CSc. Místopředseda: prof. MUDr. Renata Cífková, CSc. Vědecký sekretář: prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc. Pokladník: prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

▶▶ VI. ročník Arteriální hypertenze: současné klinické trendy, 9. 4. 2008 ▶▶ VII. ročník Arteriální hypertenze: současné klinické trendy, 8. 4. 2009 ▶▶ VIII. ročník Arteriální hypertenze: současné klinické trendy, 7. 4. 2010

Členové výboru: Prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc. Prof. MUDr. Václav Monhart, CSc. Prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. Prof. MUDr. Miroslav Souček, CSc. Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. Revizní komise: MUDr. Jiří Ceral, PhD. Doc. MUDr. Otto Mayer jr, CSc.  Čestní předsedové výboru: Prof. MUDr. Jiří Widimský sr, DrSc. Prof. MUDr. Karel Horký, DrSc. Sekretářka: Jana Husárková Sekretariát: III. int. klin. 1. LF UK a VFN

1. Organizace odborných akcí Pravidelné výroční konference ČSH ▶▶ XXV. konference ČSH, Český Krumlov 2.–4. 10. 2008 ▶▶ XXVI. konference ČSH, Mikulov 1.–3. 10. 2009 ▶▶ XXVII. konference ČSH, Mariánské Lázně 7.–9. 10. 2010 ▶▶ Odborné bloky jako součást sjezdů organizovaných jinými odbornými společnostmi

Hlavní organizátor: Centrum pro hypertenzi VFN a 1. LF UK, Praha (J. Widimský jr) ve spolupráci s ČSH, ČIS a ČKS.

Mezinárodní akce ▶▶ ESH Intensive Master Course on Hypertension Praha, Břevnovský klášter, 16.–17. 4. 2009 ▶▶ 5th Central European Meeting on Hypertension Záhřeb, Chorvatsko, 22.–25. 10. 2009

Kurzy pořádané ESH ▶▶ Letní škola hypertenze ESH ▶▶ Annecy, Francie 13.–19. 9. 2008 MUDr. Ján Rosa (Praha) MUDr. Marek Ballon (Hradec Králové) MUDr. Robert Prosecký (Brno) ▶▶ Smolenice, Slovenská republika 19.–25. 9. 2009 MUDr. Peter Wohlfahrt (Praha) MUDr. Alena Krajčoviechová (Praha) MUDr. Eduard Němeček (Praha) ▶▶ Rovinj, Chorvatsko 11.–17. 9. 2010 MUDr. Zuzana Šomlóová (Praha) MUDr. Jana Střížová (Plzeň) ▶▶ Advanced Course on Hypertension ▶▶ Courmayeur, Itálie 1.–8. 3. 2008 MUDr. Petr Švejda (Brno) MUDr. Robert Holaj (Praha)

3

▶▶ Courmayeur, Itálie 7.–14. 3. 2009 MUDr. Marie Jozífová (Praha) MUDr. Bronislav Štrauch (Praha) ▶▶ St. Moritz, Švýcarsko 6.–13. 3. 2010 MUDr. Jitka Seidlerová (Plzeň) MUDr. Jan Václavík (Olomouc) ▶▶ ESH Educational Master Course v Praze 22.–23. 11. 2008 20.–21. 11. 2009 ▶▶ Světový den hypertenze ▶▶ 17. 5. 2008 – hlavní téma „Měření krevního tlaku v domácím prostředí“ • Tisková konference 14. 5. 2008 • Vysílání v Českém rozhlase (víkendový Radiožurnál) • Publikace (zpráva ČTK, PRÁVO/magazín Styl pro ženy, Medical Tribune) ▶▶ 17. 5. 2009 – hlavní téma „Sůl a vysoký krevní tlak“ • Tisková konference 14. 5. 2009 • Vysílání v televizi (šot v hlavních zprávách TV Prima) a vysílání v rozhlase • Publikace (zpráva ČTK, deník Blesk, Květy č. 29/2009) ▶▶ 17. 5. 2010 – hlavní téma „Vztah mezi tělesnou hmotností a krevním tlakem“ • Tisková konference 13. 5. 2007 • Vysílání v televizi (3x šot v hlavních zprávách ČT1) • Vysílání v rozhlase (Radiožurnál, Český rozhlas Praha a Brno) • Publikace (zpráva ČTK, MF Dnes, Medical Tribune) Další akce – pravidelné přednášky, semináře

2. Časopisy ČSH ▶▶ Časopis Kidney and Blood Pressure Research (IF za rok 2009 – 1,714; IF za posledních 5 let – 1,633) se stal od ledna roku 2006 oficiálním časopisem ČSH. Poplatek činí 130 000 Kč ročně a zahrnuje přístup k elektronické verzi tohoto časopisu pro všechny členy ČSH (přístup prostřednictvím webové stránky ČSH). Členové redakční rady: prof. J. Widimský jr. (zástupce ČSH) prof. R. Cífková prof. J. Filipovský prof. J. Špinar Adresa: www.karger.com ▶▶ Bulletin Hypertenze vydáván 2x ročně (sponzor KRKA ČR, s.r.o.) Šéfredaktor: prof. Renata Cífková ▶▶ Current Opinion in Nephrology and Hypertension – zpřístupněna česká verze všem členům ČSH Vedoucí redaktor: prof. J. Widimský jr., doc. I. Rychlík

4

▶▶ Journal of Hypertension – česká verze – představuje nejzajímavější klinicky orientované články, vychází 3x ročně ve spolupráci s firmou Richter Gedeon Vedoucí redaktor: prof. J. Widimský jr.

3. Budoucí akce ČSH ▶▶ IX. symposium Arteriální hypertenze: současné klinické trendy 6. 4. 2011, Praha, Novoměstská radnice ▶▶ Konference ČSH 2011 29. 9.–1. 10. 2011, Mikulov

4. Cena ČSH za nejlepší původní publikovanou práci pro autory do 40 let – ve spolupráci s firmou Servier ▶▶ 2008 1. místo 2. místo 3. místo

doc. MUDr. Tomáš Zelinka, CSc. MVDr. Libor Kopkan MUDr. Jan Václavík MUDr. Silvia Líšková

▶▶ 2009 1. místo 2. místo 3. místo

MUDr. Jitka Seidlerová Doc. MUDr. Ondřej Šeda, PhD. MUDr. Branislav Štrauch, PhD. Ing. Zdeňka Vaňourková, PhD.

▶▶ 2010 1. místo 2.–3. místo

MVDr. Libor Kopkan, Ph.D. Mgr. Zuzana Husková, Ph.D. MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.

5. Spolupráce s mezinárodními organizacemi ▶▶ ČSH aktivně spolupracuje jak s Evropskou společností pro hypertenzi (ESH), tak i s Mezinárodní společností pro hypertenzi (ISH) i s World Hypertension League (WHL). ▶▶ ČSH má zastoupení ve výborech všech společností: • • • •

ESH: prof. Cífková, sekretářka do června 2005, od června 2005 ve funkci Executive Officer – zodpovídající za edukační aktivity (Hypertension Summer School a Advanced Course on Hypertension) ISH: MUDr. Zicha – člen výboru WHL: prof. Cífková – regionální zástupce Evropská kardiologická společnost, pracovní skupina Hypertension and the Heart: prof. Cífková – členka nukleu (od 2008) a místopředsedkyně (2010–2012)

6. Podpora mladých členů ČSH

11. Komunikace s členskou základnou

Každoroční sponzorování aktivní účasti 20 členů ČSH na domácích akcích ČSH z prostředků společnosti (úhrada ubytování a registračních poplatků). Podmínkou je aktivní účast s prvním autorstvím (přednáška či poster) a věk do 40 let. Nově je schválena možnost sponzorování mladých na dvou akcích ČSH do roka za podmínky aktivní účasti.

▶▶ Zápisy z jednání výboru jsou zasílány všem členům ČSH. ▶▶ Bulletin ČSH Hypertenze (od roku 2008 sponzor KRKA ČR, s.r.o.) ▶▶ Internetové stránky ČSH (www.hypertension.cz) sponzorem firma AstraZeneca Czech Republic, s.r.o.

Grant ČSH: V období 2005–2008 ČSH ve spolupráci s firmou Pro.Med.CS a.s. vypisovala dvouleté granty pro mladé autory – členy ČSH do 40 let věku.

12. Příprava odborných textů

Nositeli grantu na období 2008–2009 jsou MUDr.  Jan Václavík (I. interní klinika LF Olomouc) a MUDr.  Jan Kaňovský (Interní kardiologická klinika, FN Brno-Bohunice).

7. Akreditace ČLK pro organizování školících akcí v oblasti hypertenze s platností do roku 2008 (garant prof. J. Widimský jr.). Akreditace v dalším období již ČLK neuděluje.

8. Centers of Excellence in Hypertension ESH schválila první centra na 17. evropském meetingu o hypertenzi (2007); všem centrům byly předány diplomy. Do současné doby bylo schváleno 127 center. Za ČR byla schválena následující centra: VFN Praha; FN Plzeň; FN U svaté Anny, Brno; FN Brno-Bohunice; IKEM Praha; FN Hradec Králové; FN Olomouc.

9. Udělování čestného členství ČSH ▶▶ 2008 Prof. Suzanne Oparil RNDr. Jaroslav Kuneš, DrSc. MUDr. Jarmila Stříbrná, DrSc. ▶▶ 2010 Prof. Gérard London Prof. Stéphane Laurent MUDr. Josef Zicha, DrSc.

10. Nárůst členské základny ▶▶ 9/2008 ▶▶ 9/2009 ▶▶ 9/2010

636 členů 653 členů 665 členů

Nová Doporučení ČSH pro diagnostiku a léčbu hypertenze – verze 2007 – prof. J. Widimský jr. byl pověřen funkcí koordinátora, doporučení publikována v prvním čísle Cor Vasa 2008. Jako autoři Doporučení byli uvedeni všichni členové výboru ČSH.

13. Volby 31. 12. 2010 končí tříleté funkční období členů výboru ČSH. Proto ve druhé polovině roku 2010 proběhnou volby do výboru ČSH. Volební komise: dr. J. Peleška (Praha), dr. J. Seidlerová (Plzeň), dr. O. Ludka (Brno)

14. Kontakty ČSH má oficiální webové stránky (www.hypertension.cz; sponzor AstraZeneca Czech Republic, s.r.o.) informující o dění ve společnosti a prezentující bulletin Hypertenze. Z webových stránek ČSH je zprostředkován přímý přístup na webové stránky řady společností (např. Evropská společnost pro hypertenzi, Evropská kardiologická společnost, Česká kardiologická společnost, Česká internistická společnost a jiné, viz www. hypertension.cz, odkazy). Oficiální časopis ČSH Kidney and Blood Pressure Research je k dispozici na: www.karger.com nebo na stránkách ČSH www.hypertension.cz. Pro členy ČSH platí následující přístupová hesla – uživatelské jméno: hypertension, heslo: heart.

15. Spolupráce s MZ ČR, SÚKL a zdravotními pojišťovnami Výbor ČSH se nadále snažil o komunikaci/spolupráci s výše uvedenými subjekty v oblasti týkající se nejrůznějších aspektů diagnostiky a léčby arteriální hypertenze (např. otázka úhrady/nového kódu pro funkční vyšetření velkých tepen, otázky dostupnosti a indikačních kritérií antihypertenziv apod.).

5

CENA ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI ZA NEJLEPŠÍ PUBLIKOVANOU ORIGINÁLNÍ PRÁCI Jiří Widimský jr. jménem výboru ČSH Výbor ČSH, díky podpoře firmy Servier s.r.o., opět v letošním roce uděluje ceny za nejlepší publikované originální práce autorům mladším 40 let za uplynulé 12měsíční období. Obdobně jako v minulých letech, i letos se nám sešla řada kvalitních prací, a tak rozhodování nebylo jednoduché. Výbor ČSH se domnívá, že tvůrčí práce mladých členů společnosti je velmi důležitá a je třeba ji podporovat. Impairment of the autoregulation of renal hemodynamics and of the pressure-natriuresis relationship precedes the development of hypertension in Cyp1a1-Ren-2 transgenic rats. J Hypertens 2009;27:575–586.

1. místo MVDr. Libor Kopkan, Ph.D.

Pracoviště experimentální medicíny IKEM, Praha za soubor následujících prací

• Kopkan L, Khan AH, Lis A, Awayda MS, Majid DSA. Cholesterol induces renal vasoconstriction and anti-natriuresis by inhibiting nitric oxide production in anesthetized rats. Am J Physiol Renal Physiol 2009;297:F1606–F1613. • Kopkan L, Červenka L. Renal interactions of renin-angiotensin system, nitric oxide and superoxide anion: implications in the pathophysiology of salt-sensitivity and hypertension. Physiol Res 2009;58 (Suppl 2):S55–S67. • Kopkan L, Husková Z, Vaňourková Z, Thumová M, Škaroupková P, Malý J, Kramer HJ, Dvořák P, Červenka L. Reduction of oxidative stress does not attenuate the development of angiotensin II-dependent hypertension in Ren-2 transgenic rats. Vascular Pharmacol 2009;51:175–181.

2.–3. místo obsadili společně Mgr. Zuzana Husková, Ph.D.

Pracoviště experimentální medicíny IKEM, Praha za soubor následujících prací

• Husková Z, Vaňourková Z, Erbanová M, Thumová M, Opočenský M, Mullins JJ, Kramer HJ, Bürgelová M, Červenka L. Inappropriately high circulating and intrarenal angiotensin II levels during dietary salt loading exacerbates hypertension in Cyp1a1-Ren-2 transgenic rats. J Hypertens 2010;28:495–509. • Vaňourková Z, Kramer HJ, Erbanová M, Bäcker A, Červenka L, Husková Z, Chábová V, Tesař V, Dvořák P, Malý J, Vaněčková I. Endothelin receptor blockade does not affect blood pressure or angiotensin II levels in CYP1a1-Ren-2 transgenic rats with acutely induced hypertension. Vascular Pharmacol 2009;50:194–199. • Erbanová M, Thumová M, Husková Z, Vaněčková I, Vaňourková Z, Mullins JJ, Kramer HJ, Bürgelová M, Rakušan D, Červenka L.

6

• Kopkan L, Husková Z, Vaňourková Z, Thumová M, Škaroupková P, Malý J, Kramer HJ, Dvořák P, Červenka L. Reduction of oxidative stress does not attenuate the development of angiotensin II-dependent hypertension in Ren-2 transgenic rats. Vascular Pharmacol 2009;51:175–181. • Walkowska A, Škaroupková P, Husková Z, Vaňourková Z, Chábová V, Tesař V, Kramer HJ, Falck JR, Imig JD, KompanowskaJezierska E, Sadowski J, Červenka L. Intrarenal cytochrome P-450 metabolites of arachidonic acid in the regulation of the nonclipped kidney function in two-kidney, one-clip Goldblatt hypertensive rats. J Hypertens 2010;28:582–593.



MUDr. Ondřej Petrák, Ph.D.



III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha za soubor následujících prací

• Petrák O, Štrauch B, Zelinka T, Rosa J, Holaj R, Vránková A, Kasalický M, Kvasnička J, Pacák K, Widimský J Jr. Factors influencing arterial stiffness in pheochromocytoma and effect of adrenalectomy. Hypertens Res 2010;33(5):454–459. • Holaj R, Zelinka T, Wichterle D, Petrák O, Štrauch B, Vránková A, Majtan B, Spáčil J, Malík J, Widimský J Jr. Increased carotid intima-media thickness in patients with pheochromocytoma in comparison to essential hypertension. J Hum Hypertens 2009;5:350–358. • Bošanská L, Petrák O, Zelinka T, Mráz M. Widimský J Jr, Haluzík M. The effect of pheochromocytoma treatment on subclinical inflammation and endocrine function of adipose tissue. Physiol Res 2009;58:319–325. • Zelinka T, Holaj R, Petrák O, Strauch B, Kasalický M, Hanus T, Melenovský V, Vancura V, Bürgelová M, Widimský J Jr. Lifethreatening arrhythmia caused by primary aldosteronism. Med Sci Monitor 2009;15:CS174–177.

Výbor ČSH gratuluje všem úspěšným autorům!

Vyhlašujeme pokračování této soutěže na další období (od 1. 4. 2010 do 31. 3. 2011). Podmínkou účasti je věk do 40 let a členství v ČSH. Přihlášky do soutěže spolu s kopií publikované práce posílejte (nejlépe v elektronické podobě) na níže uvedenou adresu: Prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. Centrum pro hypertenzi III. interní klinika 1. LF UK a VFN U nemocnice 1, 128 08 Praha 2 E-mail: [email protected]

VOLBY DO VÝBORU ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI

Jan Peleška Současnému výboru České společnosti pro hypertenzi (ČSH) končí 31. 12. 2010 funkční období. Dle stanov se volby nového výboru konají dvoukolově, korespondenční cestou koncem roku 2010. V tomto čísle bulletinu Hypertenze 2/2010, s. 32–37 je uveden aktuální abecední seznam členů naší společnosti. Je mezi nimi i řada kolegů ze Slovenska a zahraničí, kteří mají rovněž aktivní hlasovací právo.

Výborem ČSH byla schválena pokračující volební komise ve složení Předseda: MUDr. J. Peleška (Praha) Členové: MUDr. J. Seidlerová (Plzeň) MUDr. O. Ludka (Brno) V souvislosti s chybějícími nebo neplatnými údaji v členské databázi žádáme členy ČSH o aktualizaci svých osobních údajů – adresa bydliště nebo pracoviště, telefon, e-mailová adresa, u žen případně nové příjmení. Požadované údaje zašlete laskavě nejlépe v elektronické podobě na adresu: [email protected]

nebo dopisem na adresu:

Česká společnost pro hypertenzi sekretariát – k rukám pí Husárkové III. interní klinika 1. LF UK a VFN U nemocnice 1 128 08 Praha 2

Informace a hlasovací lístek pro první kolo voleb se budou rozesílat po skončení konference v Mariánských Lázních v týdnu od 11. 10. 2010. Uzávěrka prvního kola bude 2. 11. 2010. Do druhého kola postupuje 18 osob s nejvyšším počtem hlasů. Uzávěrka druhého kola bude 14. 12. 2010. Kandidatury se předem vzdávají prof. J. Widimský sr. a prof. K. Horký, kteří jsou čestnými předsedy České společnosti pro hypertenzi a členy výboru „ex officio“. V lednu 2011 se na společné schůzi sejde starý a nový výbor. Nový výbor České společnosti pro hypertenzi bude opět devítičlenný (předseda, místopředseda, vědecký sekretář, pokladník + 5 členů). Stávající předseda se automaticky stává novým místopředsedou.

7

VIII. SYMPOZIUM Arteriální hypertenze: současné klinické trendy Praha, Novoměstská radnice 7. dubna 2010

Jiří Widimský jr. V dubnu 2010 (7. 4.) se v tradičních prostorách Novoměstské radnice v Praze konal již VIII. ročník sympozia Arteriální hypertenze: současné klinické trendy. Hlavním organizátorem celé akce bylo Centrum pro hypertenzi III. interní kliniky VFN a 1. LF UK v Praze a Česká společnost pro hypertenzi. Celá akce byla pořádána ve spolupráci s dalšími dvěma odbornými společnostmi, Českou internistickou společností a Českou kardiologickou společností, a zúčastnilo se jí asi 400 osob z České i Slovenské republiky.

Odborný program celé akce byl následující: 9,05–10,35 Varia předsedající: Š. Svačina, R. Cífková 9,05–9.20 Š. Svačina

Směřuje využití inkretinového principu k nové skupině antihypertenziv?

9,20–9,35 H. Rosolová

Léčba dyslipidémií u arteriální hypertenze

9,35–9,50 A. Linhart

Detekce subklinického orgánového poškození ve studii Czech post-MONICA

9,50–10,05 R. Holaj Pseudorezistence při noncompliance jako příčina rezistentní hypertenze: kazuistika 10,05–10,20 B. Štrauch

Stanovování hladin antihypertenziv u rezistentní hypertenze: první klinické zkušenosti

10,20–10,35 J. Špinar

Inhibitory reninu v roce 2010

8

Prof. Jiří Widimský jr. při zahájení kongresu 10,55–12,20 Hypertenze, ledviny, nadledviny předsedající: V. Monhart, J. Widimský jr. 10,55–11,05 J. Widimský jr. Primární aldosteronismus a kardiovaskulární riziko 11,05–11,20 T. Zelinka

Faktory ovlivňující vyšetření endokrinní hypertenze

11,20–11,35 J. Král

Hypertenze v těhotenství, zkušenosti z kardiologické poradny pro těhotné VFN

11,35–11,50 V. Tesař

Je lepší invazivní nebo konzervativní léčba renovaskulární hypertenze?

11,50–12,05 V. Monhart

Renální výstupy ze studií ONTARGET, TRANSCEND a ADVANCE

12,05–12,20 J. Malík

Hemodynamika cévního zkratu u renálního selhání a jeho klinický význam

13,45–15,40 Léčebné aspekty předsedající: J. Filipovský, A. Linhart 13,45–14,00 J. Widimský sr. Jaké jsou cílové hodnoty systolického TK u hypertenze? 14,00–14,25 R. Cífková

Aktuality ve farmakologické léčbě hypertenze

14,25–14,40 K. Horký

Přínosy a úskalí kombinační léčby ACEI a AT1-blokátory z kardiovaskulárního hlediska

14,40–14,55 J. Ceral

Jak je to s dávkováním diuretik v léčbě hypertenze?

14,55–15,10 J. Widimský jr. Fixní kombinace a její využití u kardiovaskulár ních chorob 15,10–15,25 J. Filipovský

Nová antihypertenziva

15,25–15,40 M. Souček

Sekundární prevence CMP

Pohled do přednáškového sálu

Varia Prof. Svačina se zabýval otázkami možného antihypertenzního působení nových perorálních antidiabetik, jmenovitě DPP-4 inhibitorů a inkretinových mimetik. Podle výsledků dosud provedených studií se zdá, že obě tyto nové skupiny antidiabetik mohou vést ke snížení krevního tlaku (TK). V případě inkretinového analoga liraglutidu je pokles TK tak významný, že je srovnatelný

s působením antihypertenziv. Snížení TK je významnější u diabetiků než u nediabetiků. Není zatím jasné, zda potenciální antihypertenzní působení nových antidiabetik bude významnější než snížení TK po metforminu. Prof. Rosolová (spoluautoři B. Nussbaumerová, F. Šefrna) se zaměřila na léčbu dyslipidémie u arteriální hypertenze. V léčbě smíšené dyslipidémie se uplatňuje kombinační léčba založená na statinu a fibrátu. Důkazy o vlivu fibrátů na kardiovaskulární příhody jsou ve srovnání se statiny znatelně menší. Pravděpodobným vysvětlením by mohla být skutečnost, že do studií s fibráty (v monoterapii nebo v kombinaci se statiny) nebyly mnohdy zařazeni pacienti s aterogenní dyslipidémií se zvýšením triglyceridů a snížením HDL-cholesterolu. U této formy dyslipidémie je vliv fibrátů na výskyt kardiovaskulárních příhod nepochybný. Prof. Linhart prezentoval výsledky společného projektu, který se týkal detekce subklinického orgánového (vyšetření karotických tepen a srdce ultrazvukem, mikroalbuminurie) poškození ve studii Czech post-MONICA. Je potěšitelné, že vznikají reprezentativní epidemiologická data výskytu a typu subklinického orgánového poškození v České republice. Doc. Holaj prezentoval kazuistiku pacienta s pseudorezistencí na terapii antihypertenzivy při noncompliance k léčbě, která byla ověřena kvantitativním stanovením hladin antihypertenziv. Klinické vyšetření tohoto nemocného přineslo i další nepřímé důkazy o pravděpodobné noncompliance. Spolupráce s dalšími nemocnicemi/ klinikami může být užitečná u podobných pacientů střídajících různá zdravotnická zařízení. Špatná adherence k léčbě je v klinické praxi zřejmě mnohem častější. Otázkou je, jak dále řešit průkaz neužívání léků, resp. jaké stanovisko zaujmout k posudkovým problémům u těchto pacientů. Dr. Štrauch (spoluautoři I. Kurzová, L. Chytil, J. Widimský jr.) uvedl první zkušenosti se stanovováním hladin antihypertenziv u rezistentní hypertenze v Centru pro hypertenzi VFN v Praze. Noncompliance k farmakologické léčbě hypertenze je poměrně častá. V ambulantním prostředí je zřejmě daleko častější (40 % všech pacientů s rezistencí na léčbu!! podle výsledku autorů) než u hospitalizovaných osob („jen“ 12 %). Zdá se, že u značné části pacientů se ve skutečnosti jedná o pseudorezistenci k léčbě a nikoliv o tzv. „true resistance“. Vyšetření hladin antihypertenziv je tedy u těžké hypertenze velmi užitečnou metodou, která by se však měla používat s ohledem na relativně vysoké ekonomické náklady jen ve specializovaných centrech v indikovaných případech. Prof. Špinar (spoluautor J. Vítovec) představil novou skupinu antihypertenziv, inhibitory reninu. Aliskiren jako dosud jediný dostupný zástupce této skupiny významně snižuje hladiny angiotenzinu I, II a plazmatické reninové

9

aktivity, zatímco koncentrace reninu v cirkulaci se zvyšují. V současné době probíhá s aliskirenem celá řada velkých klinických studií v rámci programu ASPIRE HIGHER. Podle výsledků prvních menších studií jako je AVOID, ALLAY či ALOFT je aliskiren velmi perspektivní látkou nejen pro léčbu arteriální hypertenze, ale i pro léčbu dalších patologických situací jako srdeční selhání, hypertrofie levé komory srdeční či diabetická nefropatie. Zdá se, že aliskiren má významný a dlouhotrvající antihypertenzní účinek, který trvá nejméně 48 hodin po podané dávce.

Hypertenze, ledviny a nadledviny Prof. Widimský jr. se zmínil o zvýšeném kardiovaskulárním riziku u primárního aldosteronismu (PA), nejčastější formy sekundární hypertenze. Pacienti s PA mají ve srovnání s esenciální hypertenzí vyšší riziko subklinického orgánového poškození a rovněž i zvýšené riziko vzniku kardiovaskulárních příhod. Zdá se, že u osob s prokázaným PA je i vyšší riziko různých arytmií, zejména fibrilace síní. Příčiny zvýšeného KV rizika u PA jsou zřejmě komplexní povahy a mohou kromě mnohdy těžké arteriální hypertenze zahrnovat i hypokalémii či hypertrofii levé komory srdeční. Vzhledem k vysoké prevalenci PA v populaci hypertoniků je tak nezbytná včasná diagnostika tohoto onemocnění. Doc. Zelinka demonstroval některá úskalí laboratorní diagnostiky nejběžnějších forem endokrinní hypertenze – primárního aldosteronismu, feochromocytomu a Cushingova syndromu. U PA existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivňovat diagnostiku. Mezi ně patří zejména přítomnost některých léků ovlivňujících osu RAAS, hladina draslíku v séru, poruchy volumové homeostázy, přísun soli, denní doba, poloha nemocného, pohlaví či menstruační cyklus. Mezi nejdůležitější vlivy potenciálně modifikující hladiny katecholaminů a jejich metabolitů patří řada patologických (např. srdeční selhání, šokové stavy, cévní mozková příhoda apod.) či fyziologických stavů nebo vliv některých dietních přípravků. Diagnostika event. feochromocytomu může pak být všemi těmito situacemi ovlivněna. Doc. Král se zaměřil na problematiku hypertenze v těhotenství. III. interní klinika (a zejména autor sdělení) má v tomto kontextu dlouhodobé zkušenosti z práce v kardiologické poradně pro těhotné ve VFN v Praze. Arteriální hypertenze stále patří i ve vyspělých zemích mezi hlavní příčiny mateřské, fetální i perinatální morbidity a mortality. Léčba hypertenze v graviditě je vzhledem k absenci velkých mortalitních studií založena spíše na zkušenostech než na přesvědčivých důkazech. Mírnější formy hypertenze nemusí vyžadovat farmakologickou léčbu, zatímco u těžších forem hypertenze lze ve většině případů normalizovat krevní tlak antihypertenzní léčbou. Vhodné je posoudit hodnoty krevního tlaku i v domácím

10

prostředí, případně i za použití ambulantního 24hodinového monitorování TK. Prof. Tesař shrnul výsledky posledních klinických studií u renovaskulární hypertenze, které nasvědčují tomu, že u významné stenózy renální tepny/tepen neexistují přesvědčivé rozdíly mezi konzervativní léčbou a invazivními postupy v podobě renální angioplastiky. Revaskularizace by zřejmě měly být omezeny jen na pacienty s významnou stenózou/stenózami a. renalis na podkladě fibromuskulární dysplazie. Další vhodnou indikaci by mohla představovat významná stenóza renální tepny aterosklerotické etiologie v solitární ledvině nebo hemodynamicky významná bilaterální stenóza. Prof. Monhart analyzoval výsledky studií ONTARGET, TRANSCEND a ADVANCE z pohledu nefrologa. Kombinace ACE-inhibitorů a sartanů se jeví potenciálně rizikovou a měli bychom ji zvažovat pouze v případě přetrvávající významné proteinurie nad 1 g/24 hod. navzdory normalizaci krevního tlaku u osob užívajících buď ACE-inhibitory, anebo sartany. Pravidlem by měla být častější monitorace elektrolytů a renálních funkcí. Z analýzy dat ze studie ADVANCE vyplývá renoprotektivní potenciál fixní kombinace perindopril-indapamid u osob s hypertenzí i bez ní. Doc. Malík se zaměřil na problematiku cévních zkratů u osob s renálním selháním. Komplikace cévního přístupu jsou nejčastější příčinou morbidity hemodialyzovaných pacientů. Nejčastějším problémem je vznik stenózy zkratu s následným snížením průtoku a vyšším rizikem okluze. Rozvoj ischémie končetiny s cévním zkratem bývá popisován v literatuře mezi 5 a 8 %. Ve VFN existuje centrum zabývající se problematikou cévních zkratů u hemodialyzovaných osob. Významnou úlohu v prodloužení životnosti zkratů hraje ultrazvukový skrínink. Hemodynamicky významné stenózy mohou být léčeny perkutánní balónkovou angioplastikou.

Prof. R. Cífková gratuluje prof. J. Widimskému sr. k 85. narozeninám

Léčebné aspekty Prof. Widimský sr. se zabýval cílovými hodnotami systolického krevního tlaku v léčbě hypertenze. Na základě posledních výsledků a nedávných přehodnocení guidelines léčby hypertenze ESH se zdá, že cílové hodnoty systolického TK pod 130 mmHg u rizikovějších skupin osob (diabetici, pacienti s kardiovaskulárními či renálními onemocněními) nejsou podloženy důkazy. Cílové hodnoty systolického TK u izolované systolické hypertenze by měly být pod 140 mmHg a u výše definovaných rizikovějších skupin v rozmezí 130–139 mmHg. Systolický krevní tlak však nadále představuje u starších hypertoniků nad 50 let hlavní riziko, zejména ve vztahu k cévním mozkovým příhodám. Prof. Cífková seznámila posluchače s novým materiálem Evropské společnosti pro hypertenzi, přehodnocením stanoviska k doporučeným postupům diagnostiky a léčby hypertenze. V současné době nejsou přesvědčivé důkazy o prospěchu farmakologické léčby mírné hypertenze u osob s nízkým kardiovaskulárním rizikem. Podobná situace je i u osob s vysokým normálním krevním tlakem po kardiovaskulárních příhodách. Zdá se, že jedinou vhodnou indikací zahájení farmakologické léčby u vysokého normálního tlaku je přítomnost diabetické nefropatie. Daleko častěji by se měla používat kombinační léčba, neboť nedávná meta-analýza 42 studií prokázala, že kombinace dvou látek z kterýchkoliv čtyř skupin antihypertenziv (ACEI, blokátory kalciových kanálů, diuretika, betablokátory) je až pětkrát účinnější než zdvojnásobení dávky jednoho léku. Za vhodné dvojkombinace lze považovat ACEI (sartany) + blokátory kalciových kanálů, event. ACEI (sartany) + thiazidová diuretika. Prof. Horký se věnoval přínosům a úskalím kombinační léčby ACEI a AT1-blokátory z kardiovaskulárního hlediska. Na základě dostupných dat (zejména ze studie ONTARGET) se zdá, že používání této dvojkombinace vede k vyššímu riziku zhoršení kardiovaskulárních a renálních parametrů navzdory určitému aditivnímu účinku na snížení krevního tlaku a proteinurie. Kombinace ACEI + AT1-blokátorů by tedy měla být pečlivě zvažována a vyhrazena spíše pro specializovaná pracoviště v případech nedostatečného ovlivnění významné proteinurie jedním blokátorem systému RAS. Dr. Ceral analyzoval dávkování diuretik u hypertenze. V klinické praxi jsou s ohledem na metabolické účinky vhodné nižší dávky thiazidových diuretik, zejména u osob s mírnou až středně těžkou hypertenzí, které často vedou k významnému snížení krevního tlaku. Nižší dávky diuretik jsou také vhodným doplňkem do fixních kombinací. Vhodná dávka hydrochlorothiazidu je 6,25–12,5 mg/den, event. 25 mg/den. Chlortalidon je zhruba dvakrát účinnější než hydrochlorothiazid, ovšem za cenu častější hypokalémie. Je zajímavé, že antihypertenzní účinek diuretik významně stoupá i při použití velmi

vysokých dávek překračujících běžné dávky (např. 50–100 mg hydrochlorothiazidu nebo 25–100 mg chlortalidonu). Úspěšným postupem je i přidání malé dávky spironolaktonu (12,5–25 mg/den) ke stávající antihypertenzní léčbě u těžších forem hypertenze. U těžké hypertenze je agresivnější používání diuretické léčby ve specializovaných centrech vhodným léčebným postupem za podmínky častějšího monitorování klinického stavu a vybraných laboratorních parametrů.

Prof. Widimský jr. se zaměřil na problematiku používání fixních kombinací u kardiovaskulárních chorob. Výhodou fixních kombinací je zlepšení adherence/compliance pacientů k léčbě a tedy i potenciální zlepšení kontroly hypertenze. Fixní kombinace dvou antihypertenziv by měla být užívána častěji než dosud, zejména u osob s mírnou a středně těžkou arteriální hypertenzí. Určitým úskalím častějšího používání fixních kombinací může být omezená flexibilita dávkování v některých případech a zvýšený doplatek u některých přípravků. Velmi vhodnou fixní kombinaci v kontextu klinických studií se jeví podávání ACEI a blokátorů kalciových kanálů (studie ASCOT a ACCOMPLISH), event. podávání AT1-blokátorů a blokátorů kalciových kanálů. Kombinace ACEI s diuretikem se ukázala být prospěšná ve studiích LIFE a ADVANCE. Fixní kombinace dvou účinných látek má dobrý terapeutický potenciál nejen u hypertenze, ale i v dalších situacích, jako je např. současná přítomnost hypertenze a dyslipidémie. Vhodným příkladem je fixní kombinace amlodipinu s atorvastatinem. Prof. Filipovský shrnul současné postavení nových antihypertenzních látek v léčbě hypertenze. Mezi nové skupiny antihypertenziv ve fázi klinického vývoje patří inhibitory reninu, z nichž aliskiren je již dostupný i v ČR a je mu věnována samostatná zmínka v jiné části tohoto přehledu. Zkouší se i antagonisté endotelinových receptorů, blokátory receptorů pro vazopresin, otvírači draslíkových

11

kanálů, látky ovlivňující účinek serotoninu, duálně působící látky ovlivňující systém renin-angiotenzin a současně natriuretické peptidy či agonisté dopaminu. Mezi nově zkoušené léčebné postupy patří i vakcinace proti systému renin-angiotenzin-aldosteron, elektrická stimulace baroreceptorů či radiofrekvenční ablace sympatických nervových vláken renálních cév. Prof. Souček se věnoval sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody. Stěžejní je důsledné ovlivnění všech rizikových faktorů, zejména arteriální hypertenze, je-li přítomna. Na rozdíl od dřívějších doporučení panuje nyní všeobecný souhlas se zahajováním farmakologické léčby u pacientů po CMP jen v případě TK ≥ 140/90 mmHg. Ve farmakologické léčbě lze použít kteroukoli z pěti hlavních skupin antihypertenziv. V případě přítomnosti diabetes mellitus bychom měli postupně a opatrně dosahovat cílových hodnot glykovaného hemoglobinu kolem 6,5 %. Statiny by měly být zvažovány u všech osob s proběhlou ischemickou CMP. Kouření zdvojnásobuje riziko CMP, a proto se abstinence nikotinu uplatňuje v primární i sekundární prevenci. Antiagregační léčba (ASA, ASA + dipyridamol, clopidogrel) by měla být součástí terapeutické intervence v rámci sekundární prevence. U osob s fibrilací síní je indikována antikoagulační terapie.

Co říci závěrem? Konal se již osmý ročník tohoto sympozia, zaměřeného na nejrůznější, převážně klinické oblasti problematiky vysokého krevního tlaku. Návštěvnost byla opět vysoká, na hranici možností prostor Novoměstské radnice. O přesunutí celé akce jinam však neuvažujeme s ohledem na příjemné prostředí historických prostor radnice a jejímu umístění na Karlově náměstí, blízkost 1. lékařské fakulty a pořádajícího Centra pro hypertenzi. Zda program sympozia naplnil očekávání si rozhodne každý účastník sám na podkladě proběhlých přednášek či dostupných textů (monografie J. Widimský jr. a kol. Arteriální hypertenze – současné klinické trendy. VIII. sympozium – sborník přednášek, Triton 2010, str. 1–148).

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval všem aktivně vystupujícím za jejich pečlivě připravená sdělení, která významně přispěla k atraktivitě programu. Poděkování samozřejmě patří i agentuře Galén symposion s.r.o. za organizační zajištění celé akce. V neposlední řadě patří poděkování všem následujícím sponzorům, bez jejichž podpory by pořádání podobné akce bylo nepředstavitelné:

12

Hlavní sponzoři Abbott Laboratories, s.r.o. AstraZeneca Czech Republic, s.r.o. Boehringer Ingelheim, spol. s r.o. Novartis, s.r.o. SERVIER, s.r.o. Zentiva CZ s.r.o. Sanofi-aventis, s.r.o.

Sponzoři APOTEX ČR spol. s r.o. Berlin-Chemie Menarini Group Celimed, s.r.o. Glenmark Pharmaceuticals, s.r.o. KRKA ČR, s.r.o. MERCK SERONO ČESKÁ REPUBLIKA Pfizer, spol. s r.o. PRO.MED.CS Praha s.r.o. Richter-Gedeon s.r.o. Příští, již IX. ročník sympozia, se bude konat ve středu 6. dubna 2011, opět v prostorách Novoměstské radnice.

SVĚTOVÝ DEN HYPERTENZE 17. květen 2010

Přehled aktivit České společnosti pro hypertenzi Renata Cífková Světová liga proti hypertenzi (World Hypertension League) vyhlásila 17. květen Světovým dnem hypertenze. Hlavním cílem této akce je upozornit širokou veřejnost na možnost prevence cévních mozkových příhod, srdečních a ledvinných onemocnění, která jsou způsobena vysokým krevním tlakem. Dalším cílem je informovat veřejnost o možnostech prevence, detekce a léčby hypertenze. Odhaduje se, že hypertenzí trpí celkem 1,5 miliardy osob na celém světě. Hlavním tématem letošního Světového dne hypertenze byl vztah mezi tělesnou hmotností a krevním tlakem. Laická veřejnost byla upozorněna na skutečnost, že osoby s nadváhou či obezitou trpí hypertenzí mnohem častěji než osoby štíhlé. Obezita je rovněž spojena s vyšším rizikem rozvoje diabetu 2. typu a některých forem rakoviny. Proto udržování tělesné hmotnosti v normálním rozmezí může přispět k lepšímu celkovému zdravotnímu stavu.

O obezitě se dnes hovoří jako o globální epidemii. Odhaduje se, že na celém světě obezitou trpí nejméně 300 milionů osob a nadváhou dokonce jedna miliarda. Dětská obezita je na raketovém vzestupu. Katastrofálním trendem je rychlé přibývání obézních dětí – každé šesté dítě na světě je obézní, v Severní Americe dokonce každé čtvrté. V určitých částech světa je nárůst obezity převážně důsledkem globalizace spojené s nižší fyzickou aktivitou a pocitem hladu, který bývá často rychle zažehnán občerstvením typu „fast food“ s vysokým obsahem saturovaných tuků, soli a cukru. Česká společnost pro hypertenzi uspořádala při příležitosti Světového dne hypertenze celou řadu aktivit, které uvádíme ve stručném přehledu.

13

Tisková konference 13. 5. 2010

Hotel Adria, Praha 1, Václavské nám. 26 Světový den hypertenze: „Normální tělesná váha – normální hodnoty krevního tlaku”

Vysílání v televizi 14. 5. 2010 15. 5. 2010 16. 5. 2010

Šoty v hlavních zprávách ČT1

Vysílání v rozhlase 16. 5. 2010 17. 5. 2010 6. 6. 2010

Radiožurnál ČR Český rozhlas Český rozhlas Brno

Publikace Zpráva ČTK Deníky Časopisy/týdeníky

14

Polovina Čechů nad padesát let má vysoký krevní tlak (16. 5. 2010) S vysokým krevním tlakem zapomeňte na sůl aneb největší mýty o hypertenzi (MF Dnes, 27. 5. 2010) Světový den hypertenze 2010 (Medical Tribune, 15. 5. 2010)

20TH EUROPEAN MEETING ON HYPERTENSION Oslo, 18. – 21. června 2010

Renata Cífková Dvacáté vědecké zasedání Evropské společnosti pro hypertenzi (European Society of Hypertension, ESH) se letos konalo ve dnech 18. – 21. června v Oslo. Přestože na programu nebyla první prezentace žádné velké klinické studie (např. VALUE v Paříži v roce 2003, před několika lety v Miláně studie PROGRESS), byl registrován velký počet účastníků – více než 6 000. Tento kongres se tak stal dosud největším lékařským kongresem pořádaným v Norsku. Záštitu kongresu poskytl norský král Harald V. Potěšující je, že 40 % účastníků představují individuální registrace. Farmaceutické firmy přivážejí zhruba 37 % účastníků. Organizátoři poskytli zdarma ubytování a odpustili registrační poplatek 400 prvních autorů. Dějištěm kongresu bylo Norské výstavní a kongresové centrum (Norway Exhibition & Convention Center), které se nachází na předměstí Oslo (Lillestrøm), zhruba v polovině vzdálenosti mezi hlavním městem a mezinárodním letištěm. Spojení je zajištěno příměstskou vlakovou dopravou. Nepřízeň počasí a relativně odlehlá lokalizace kongresového centra patrně přispěly k poměrně slušné návštěvnosti. Vědecký program probíhal místy simultánně až v devíti sálech.

Prof. K. Narkiewicz a prof. S. Kjeldsen při slavnostním zahájení kongresu Velké pozornosti se i nadále těší sdělení postgraduálního charakteru, která probíhají v různých formách po celý den: ▶▶ breakfast topical workshops ▶▶ teaching seminars ▶▶ educational sessions ▶▶ “how to” sessions Postery byly vystaveny celý den v oblasti výstaviště blízko místa, kde se současně podávalo občerstvení v době přestávek a oběd v polední pauze (jídla byl dostatek po celou polední pauzu). K předem vybraným posterům byla organizována diskuse.

The Jiří Widimský, sr. Award

Registrace účastníků

V rámci kongresu se již tradičně uděluje také několik cen za nejlepší práce (cena Björna Folkowa, Alberta Zanchettiho či Lennarta Hanssona); od pražského kongresu (2002) je mezi nimi i Cena Jiřího Widimského sr. – kterou letos obdrželi tři mladí kolegové (ve věku do 40 let): J. Rosa (Praha), M. Adamczak (Katovice, Polsko) a D. Čelovská (Bratislava, Slovensko). Vzhledem k významu Ceny prof. Widimského uvádíme stručné souhrny prací vítězů.

15

DOES SURGICAL THERAPY IMPROVE HIGHER ARTERIAL STIFFNESS IN PRIMARY HYPERPARATHYROIDISM? Rosa J., Raska I., Petrak O., Strauch B., Somloova Z., Zelinka T., Holaj R., Widimsky J. Jr. General Faculty Hospital, Prague, Czech Republic

Objective Primary hyperparathyroidism (PH) is considered to be associated with higher cardiovascular risk. Nowadays, when most of the patients with PH are asymptomatic and characterized only by mild hypercalcaemia, this issue has been discussed. Aim of this study was to evaluate independent cardiovascular risk factor, arterial stiffness assessed by aortic pulse wave velocity (PWV) in the presence of PH,

G. London přebírá cenu Paula Millieze, kterou uděluje Francouzská společnost pro hypertenzi regression analysis, PWV remained significantly correlated with age and plasma glucose levels. Similarly, PWV was significantly higher in patients with PH without hypertension in comparison with healthy controls (7.6 vs. 5.8 m/s; p < 0.001). In this group, after multiple regression analysis, PWV remained significantly correlated with age. Six months after operation, besides normalization of calcium metabolism parameters, significant decrease in systolic BP (131 vs. 123 mmHg; p = 0.004) and PWV (9.1 vs. 8.5m/s; p = 0.024) was observed. After adjustment on BP decline, the decrease of PWV remained insignificant.

Conclusions Záběr do hlavního sálu před slavnostním zahájením; zleva: E. Schiffrin (Kanada), prezident kongresu S. Kjeldsen (Norsko), T. Hedner (Švédsko) a P. Palatini (Itálie) with and without concomitant hypertension. Consecutively, we examined effect of specific treatment, parathyroidectomy.

Our data indicate that PH increases arterial stiffness assessed by use of PWV, both in hypertensive and non-hypertensive patients. However, no association between PWV and calcium serum level or parathyroid hormone has been found. Specific treatment, parathyroidectomy, significantly decreases PWV, which might be mainly determined by improved BP control after operation.

Design and Method 28 patients with PH and concomitant hypertension and 16 with PH without hypertension were investigated in comparison with 28 essential hypertensive patients and 18 healthy controls, respectively. Patients were selected to match in age, blood pressure (BP), BMI, lipid profile, fasting glucose. Six months after parathyroidectomy, 16 patients were examined again. PWV was obtained using SphygmoCor applanation tonometer.

Results PWV was significantly higher in patients with PH and hypertension when compared to essential hypertension (10.1 vs. 8.5 m/s; p = 0.013). It remained significant also after adjustment on age and BP (p = 0.008). After multiple

16

K. Narkiewicz, prezident ESH a S. Julius, čestný prezident kongresu

CLINICAL ASPECTS OF BAROREFLEX SENSITIVITY IN HYPERTENSIVE PATIENTS Celovská D.1, Stasko J.2, Gonsorcik J.3, Dukat A.1 1 Commenius Faculty of Medicine, 2nd Department of Internal Medicine, Bratislava, Slovak Republic, 2Reimans Hospital, Department of Cardiology, Presov, Slovak Republic, 3Eastern Slovakia Cardiology Institute, Kosice, Slovak Republic

Objective The aim of the present study was to evaluate the clinical significance of baroreflex sensitivity in risk stratification of hypertensives.

Design

for assessing early dysfunction of autonomic nervous system, which seems to be an additive emerging marker of cardiovascular risk stratification in hypertensive patients.

DOES EXPOSURE OF PREGNANT RATS TO CIGARETTE SMOKE CONDENSATE INFLUENCE BLOOD PRESSURE AND PODOCYTES NUMBER IN THEIR OFFSPRING? Adamczak M.1, Zarzecki M.1, Wystrychowski A.1, Gross M.L.2, Ritz E.3, Wiecek A.1 1 Department of Nephrology, Endocrinology and Metabolic Diseases, Medical University of Silesia, Katowice, Poland, 2 Department of Pathology, University of Heidelberg, Germany, 3 Department of Internal Medicine, University of Heidelberg, Germany

A total of 114 patients (58 M/56 F, 65 ± 13 years of age, BMI 30 ± 3.4 kg/m2), of whom 26 patients (15 M/11 F, 69 ± 10 years of age) had a history of the first ever ischemic stroke, which was neuroradiologically confirmed and 37 patients (24 M/13F, 67 ± 8 years of age) who had a history of myocardial infarction, were studied. A total of 105 patients had treated essential hypertension and 9 subjects had high blood pressure. The relationship between baroreflex sensitivity (BRS) and blood pressure, and the influence of major cardiovascular events in hypertensives on baroreflex function was assessed.

Method BRS was determined by the sequence and spectral method: a five minute non-invasive beat-to-beat recording of blood pressure and R-R interval with use of Collin CBM-7000 monitor, controlled breathing at a frequency of 0.1 Hz.

Results Essential hypertension was associated with decreased BRS (r = –0.52; p < 0.001), and grade of hypertension was inversely related to BRS values (the higher the grade of hypertension, the lower BRS value). Spontaneous BRS values in hypertensives with major cardiovascular event (stroke, myocardial infarction) were significantly lower even 6 months and more after myocardial infarction and stroke onset compared to remaining patients. We found out that there was no significant difference between BRS values in mild hypertension and those in subjects with high normal blood pressure. The greatest decline in BRS values was in hypertensive patients with metabolic syndrome and target organ damage, who had BRS values < 3 ms/mmHg.

Conclusions Essential hypertension is associated with decreased BRS, and that grade of hypertension is inversely related to BRS values. BRS is a clinically applicable, noninvasive method

Prof. R. Cífková předává Cenu Jiřího Widimského sr. D. Čelovské (Slovensko)

Objective Disturbances of fetal development caused by maternal smoking may increase the risk of hypertension and chronic kidney disease in the adult life of their offspring. Podocytes are highly specialized glomerular cells with very restrictive regeneration potential. The aim of the present experimental study was to assess the impact of exposure of pregnant rats to cigarette smoke condensate on blood pressure and kidney morphology, including quantitative measurement of glomerular cell numbers in their offspring.

Design and Methods Pregnant Sprague Dawley rats on day 10 of pregnancy were randomly allocated (5 animals in each group) to twice daily application of oral mucosa cigarette smoke condensate (CSC) containing nicotine or solvent until delivery. Glomeruli number per left kidney, mean glomeruli volume, and glomerular cellularity were measured by stereological methods.

17

Závěrečná fotografie ze slavnostního předávání cen

Results After 12 weeks of age significantly higher systolic blood pressure was found in offspring exposed to CSC during the fetal period (n = 54) compared to controls (n = 51) (122 ± 7 vs. 116 ± 8 mmHg; p < 0.001), respectively. Offspring of mother rats exposed to CSC did not differ from the control offspring with respect to body or kidney weight, albuminuria, serum creatinine concentration and number of glomeruli per left kidney, respectively. In contrast, offspring of mother rats exposed to CSC are characterized by significantly lower mean glomerular volumes (1.15 ± 0.27 vs. 1.44 ± 0.26 106 μm3; p < 0.0001) and calculated per one glomerulus lower number of podocytes (101 ± 13 vs. 143 ± 19; p < 0.001), cells within mesangium (328 ± 45 vs. 436 ± 94; p < 0.001) and endothelial cells (189 ± 43 vs 229 ± 41; p < 0.01), respectively.

Conclusion Exposure of pregnant rats to cigarette smoke condensate is related to a decrease of podocyte number in their offspring which may influence on the future kidney function.

INFLUENCE OF TELMISARTAN ON MICROINFLAMMATION PROCESS IN OBESE PATIENTS WITH ARTERIAL HYPERTENSION Adamczak M.1, Kubik M.1, Chudek J.1,2, Wiecek A.1 1 Department of Nephrology, Endocrinology and Metabolic Diseases, Medical University of Silesia, Katowice, Poland,

18

Department of Pathophysiology, Medical University of Silesia, Katowice, Poland 2

Objective There are several lines of evidence suggesting that angiotensin II receptor 1 antagonists have anti-inflammatory properties. The aim of the present study was to estimate changes of plasma concentrations of selected proinflammatory cytokines after long-term antihypertensive treatment with telmisartan in obese hypertensive patients.

Design and Methods Thirty four previously untreated obese adults with arterial hypertension were enrolled into the study. A daily dose of telmisartan (40 or 80 mg/d) was adjusted to achieve blood pressure values below 130/80 mmHg. Plasma concentrations of hsCRP, TNFα, IL-6, IL-8 were estimated before and after 6-month telmisartan therapy.

Results Twenty five patients completed the study. Telmisartan therapy was followed by 14.2% decrease of systolic and by 19.6% decrease of diastolic blood pressure. hsCRP and IL-8 concentrations also decreased significantly by 19.2% (5.1 ± 2.9 vs. 4.1 ± 1.9 mg/L, p = 0.02) and by 28.9% (3.8 ± 2.1 vs. 2.7 ± 1.9 ng/mL; p = 0.03), respectively. The plasma concentrations of IL-6 and TNFα also tended to decrease, but the observed changes did not reach statistical significance (3.5 ± 2.4 vs. 3.5 ± 2.3 pg/mL and 4.4 ± 2.0 vs. 4.1 ± 1.0 pg/mL, respectively).

Conclusions 1. Telmisartan in monotherapy reduces microinflammation in obese patients with arterial hypertension. 2. Such additional potential benefit of telmisartan therapy may contribute to the slowing of atherosclerotic process and development of cardiovascular complications in obese hypertensive patients.

Aktuality v endokrinní hypertenzi Jiří Widimský jr. Endokrinní hypertenze Téma endokrinní hypertenze zaujímalo relativně velkou část kongresového programu, problematice byly věnovány dva 90minutové bloky, z nichž jeden byl organizován Pracovní skupinou pro endokrinní hypertenzi Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH). Endokrinním aspektům arteriální hypertenze byla věnována také jedna rozsáhlá posterová sekce, obsahující 42 sdělení s moderovanou diskusí nejvýše hodnocených abstrakt. Potěšitelný byl narůstající zájem o téma endokrinní hypertenze, o čemž svědčila vysoká účast jak na přednáškových, tak i na posterových sděleních. Největší část tématiky endokrinní hypertenze tradičně zaujímal vztah aldosteronu k vysokému krevnímu tlaku. Nejčastěji diskutovanou problematikou byl nepochybně primární aldosteronismus, dnes jednoznačně nejčastější forma nejen endokrinní, ale i sekundární hypertenze. S ohledem na omezený rozsah textu tohoto přehledu stručně uvádím jen závěry ústních sdělení.

Přednášková sdělení

pivě neobsahovaly prakticky žádné koncentrace tohoto enzymu. V těchto méně častých případech byla za zvýšenou tvorbu aldosteronu zodpovědná ložiska hyperplazie zona glomerulosa, přiléhající k adenomům. C. Recarti zjistil existenci receptorů proreninu ve tkáni odoperovaných aldosteron produkujících adenomů. Cirkulující prorenin u těchto nemocných může tak po vazbě aktivovat tyto specifické receptory. O. Steichen analyzoval klinický význam různých diagnostických kritérií při interpretaci výsledků katetrizace suprarenálních žil (AVS) u primárního aldosteronismu (PA). Absence jednoznačných guidelines pro hodnocení AVS s různými diagnostickými kritérii vede ke značně heterogenním výsledkům a následnému použití různých léčebných postupů (adrenalektomie vs. konzervativní léčba). Pro sjednocení kritérií provádění a hodnocení výsledků AVS by bylo zapotřebí provést multicentrickou studii (pozn. autora, podobná multicentrická studie právě probíhá a účastní se jí i Centrum pro hypertenzi VFN v Praze). V. Ronconi analyzoval expresi genů podílejících se na metabolismu glukózy, inzulinu a zánětlivých cytokinů v tukové tkáni omenta u pacientů s PA (operovaných pro adenom) a kontrolních osob. Autoři zjistili výrazně zvýšenou expresi prozánětlivého interleukinu-6 (IL-6) u pacientů s PA, která se může spolupodílet na zvýšeném výskytu kardiometabolického syndromu u pacientů s PA. C. Letizia zjistila, ve srovnání s esenciální hypertenzí (EH), zvýšené koncentrace leptinu a rezistinu u PA, které byly nezávislé na věku či BMI. T. Burton provedl iniciální pilotní studii, ve které zkoumal diagnostickou výtěžnost PET-CT scanu s použitím 11C-metomidátu, silného inhibitoru adrenokortikálního enzymu 11-beta-hydroxylázy, u nemocných s PA. Unilaterální zdroj aldosteronu byl u těchto nemocných po předchozím CT s průkazem jednostranné léze potvrzen i provedením katetrizace suprarenálních žil. Předběžné výsledky na menším počtu pacientů vypadají slibně se zobrazením všech menších tumorů (nad 5 mm).

T. Fujita měl přehlednou přednášku na téma aktivace aldosteronu/mineralokortikoidních receptorů (MR) u metabolického syndromu a sůl senzitivní hypertenze. U experimentálních modelů spojených s obezitou nebo metabolickým syndromem dochází ke zvýšené aktivaci MR, která může být spoluzodpovědná za vznik inzulinové rezistence a některé další metabolické odchylky. K aktivaci MR může dojít adipocyty zprostředkovanou lokální tvorbou některých působků stimulujících MR.

O. Vonend shrnul zkušenosti z německých center s prováděním AVS a analyzoval 230 nemocných z německého registru Connova syndromu. Data ukazují na relativně nízkou bilaterální úspěšnost katetrizace, která se v některých centrech pohybovala kolem 20 %. Častější používání AVS vedlo i ke zvýšení diagnostické výtěžnosti.

S. Boulkroun provedl genetické vyšetření u 138 odoperovaných aldosteron produkujících adenomů. Většina adenomů exprimovala vysoké koncentrace enzymu aldosteron syntázy (Cyp11B2). Některé adenomy však překva-

J. Widimský jr. analyzoval dostupné důkazy o zvýšeném riziku subklinického orgánového poškození u PA ve srovnání s esenciální hypertenzí. Zdá se, že u osob s PA je kromě častějších známek subklinického orgánového

V bloku pracovní skupiny endokrinní hypertenze ESH zazněly přehledné přednášky pozvaných řečníků.

19

poškození (vyšší IMT karotid, častější hypertrofie cévní i srdeční, zvýšená aortální rigidita, vyšší výskyt mikroalbuminurie) i znatelně vyšší výskyt cévních mozkových příhod, infarktů myokardu, arytmií i zhoršení ledvinných funkcí. Mechanismy zvýšeného KV rizika jsou zřejmě komplexní a podílí se na nich, kromě mnohdy těžké hypertenze, i komplexní působení aldosteronu nebo relativně častá významná hypokalémie, která zvyšuje riziko arytmií.

Novinky v oblasti vlastností velkých tepen Jan Filipovský

J. Lenders prezentoval data týkající se mechanismů zvýšeného kardiovaskulárního rizika u feochromocytomu a současně shrnul i dostupné klinické důkazy. Lokální i celkové působení katecholaminů zvyšuje pravděpodobnost cévního i myokardiálního postižení. Svůj vliv může hrát i zvýšená variabilita TK.

Na letošním kongresu Evropské společnosti pro hypertenzi pořádaném v Oslu bylo věnováno této problematice několik ústních sekcí a také rozsáhlé posterové sekce, což ukazuje na to, že zájem o vlastnosti tepen v kontextu hypertenze je velký. Bohužel, v současné době nejsou žádné převratné výsledky z velkých klinických studií, což do určité míry odráží ekonomickou krizi, která se týká i farmaceutických firem.

D. Rizzoni přednesl přednášku na téma vztahu remodelace velkých i malých tepen k působení glukokortikoidů. Dlouhodobá nadměrná sekrece kortisolu u Cushingova syndromu může vést k cévnímu i ledvinnému poškození, na kterém se může spolupodílet jak přítomná hypertenze, tak komplexní metabolické působení kortizolu.

Studie EXPLOR byla publikována v červnu v časopise Hypertension a také prezentována na kongresu v Oslo. Autoři (Boutouyrie a kol.) vycházeli z poznatku, že podávání betablokátorů je spojeno s velkým odrazem tlakové vlny, což se projeví tím, že dochází – ve srovnání s ostatními antihypertenzivy – jen k nedostatečnému

Záběr z výstavy farmaceutických firem A. Tomaschitz se zabýval vztahem vitaminu D a arteriální hypertenze. Zdá se, že nízké koncentrace 25(OH)D a 1,25(OH)2D mají nezávislý vztah k aktivaci cirkulujícího systému RAS. Existuje jen málo dat, týkajících se možného příznivého účinku dlouhodobého podávání vitaminu D na hodnoty TK nebo prevenci KV komplikací. Přesto výsledky menších studií ukazují, že suplementace vitaminem D může vést k antihypertenznímu účinku, zejména u vitamin-D deficitních osob. Podávání vitaminu D není nákladné a mělo by být zvažováno u osob s hypertenzí a sníženými hladinami 25-hydroxyvitaminu D.

20

poklesu centrálního systolického krevního tlaku (TK). Dosud nebylo jednoznačně ověřeno, jak by situace vypadala, pokud by byly použity v rámci kombinační léčby. Autoři proto randomizovali 393 nemocných s hypertenzí, u nichž léčba samotným amlodipinem nebyla postačující, a to na léčbu kombinací amlodipin + valsartan nebo amlodipin + atenolol. Tato léčba byla podávána po dobu 24 týdnů. Centrální systolický TK poklesl významně více při léčbě amlodipin + valsartan (o 4 mmHg), přestože TK na pažní tepně byl stejný v obou větvích. Tento rozdíl přetrval i po adjustaci na všechny podstatné faktory včetně

tepové frekvence. Naproti tomu aortální tuhost měřená pomocí rychlosti pulzové vlny (PWV) poklesla v obou větvích stejně (o 0,95 m/s). Lze tedy říci, že méně příznivý účinek atenololu na centrální hemodynamiku, jmenovitě systolický TK, je přítomen i v rámci kombinační léčby. Naproti tomu tepenná tuhost je parametrem, který se mění teprve v dlouhodobém horizontu, což je patrně důvodem, proč nebylo rozdílu v PWV.

Moderovaná diskuse u posterů Naše skupina prezentovala data týkající se vztahu antihypertenzní léčby a tepenných vlastností, jak se jeví ve výsledcích populační studie Czech post-MONICA. V rámci vyšetřování v plzeňském centru v roce 2008/2009 jsme změřili aortální PWV u 792 jedinců, z nichž 29 % užívalo antihypertenzní medikaci. Hodnota PWV u léčených hypertoniků byla podle očekávání významně vyšší než u ostatních jedinců (8,7 vs. 7,0 m/s). Po provedení regrese PWV podle věku jsme zjistili, že u jedinců bez medikace stoupá PWV s věkem, zatímco u léčených hypertoniků se s věkem nemění (to platí i pro mnohočetné regrese, kde jsou vzaty v úvahu všechny faktory, které mohou ovlivnit vztah PWV a věku). Rozdíl mezi oběma regresními křivkami byl vysoce statisticky významný. Tyto vztahy existovaly jak u jedinců, jejichž TK byl pod 140/90 mmHg, tak i u těch, kteří měli TK nad tuto hranici. Z výsledků lze vyvodit, že antihypertenzní medikace snižuje nárůst tepenné tuhosti s věkem, a to i v případě, že tato léčba nedokáže snížit TK žádoucím způsobem.

V současné době přibývá prací, které se zabývají vztahem makro- a mikrocirkulace. Studie, pocházející od skupiny Wilkinsona a Cockrofta z Velké Británie, se zabývala problémem, jak tepenná tuhost měřená pomocí PWV a velikost odražené vlny měřená indexem odrazu (AIx) souvisí se stavem mikrocirkulace zjišťovaným na očním pozadí. Na základě měření u 67 dobrovolníků zjistili, že aortální PWV silně pozitivně korelovala s indexem rezistence očních kapilár, tedy s poškozením oční mikrocirkulace, zatímco AIx koreloval významně negativně: čím vyšší druhotná tlaková vlna, tím lepší stav mikrocirkulace. Tyto vztahy se potvrdily i tehdy, když byly PWV a AIx vzaty v úvahu současně, neboť největší poškození mikrocirkulace měli ti jedinci, kteří měli vysokou tepennou tuhost a zároveň nízký stupeň odrazu. Tyto výsledky potvrzují dřívější hypotézu, že výrazná druhotná tlaková vlna, která vzniká odrazem na úrovni drobných artérií, je na jednu stranu škodlivá tím, že se sčítá s primární vlnou a zvyšuje především TK v centrálním řečišti, na druhou stranu má tento výrazný odraz tlakové vlny za následek zmenšení pulzatility v mikrocirkulaci, čímž zde působí protektivně. Stále se řeší metodologické problémy, jak aortální PWV optimálně měřit, aby získané výsledky byly reprodukovatelné a co nejvíce odrážely skutečnou tuhost tepenné stěny. Největším zdrojem zkreslení je měření vzdálenosti mezi tepem na krkavici a stehenní tepně. Běžný způsob stanovení je měření krejčovským centimetrem na tělesném povrchu, kdy ale může být u obézních lidí naměřena falešně dlouhá vzdálenost. Jednou z jednoduchých alternativ je odhadnout vzdálenost podle tělesné výšky. O tomto způsobu bylo publikováno několik prací (Weber, J Hypertension 2009, Filipovský, Artery Research 2010). Na kongresu zazněla přednáška Lantelma z Lyonu, kdy autoři vyhodnotili mortalitu skupiny 568 hypertoniků sledovaných v průměru po dobu 5,3 roku. Úmrtnost byla vyhodnocena na základě PWV stanovené klasicky při vstupu do sledování a dále vypočtené PWV, kdy karotidofemorální vzdálenost byla odhadnuta z tělesné výšky (= výška/4 + 7,28 [cm]). Skupina byla rozdělena na dvě části podle hodnoty 12 m/s, navržené Evropskou společností pro hypertenzi jako horní mez normálu. Když byla vzata v úvahu hodnota klasicky stanovené PWV, nebyl zjištěn žádný rozdíl mezi oběma skupinami, naproti tomu jedinci s odhadnutou PWV vyšší než 12 m/s měli významně horší prognózu než osoby s nižší hodnotou. Tento způsob stanovení PWV tedy může být perspektivní, protože eliminuje zkreslení u obézních osob a je také velmi jednoduchý.

21

VÝSLEDKY VELKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍ

Variabilita krevního tlaku – prognostický marker výskytu kardiovaskulárních příhod? Miroslav Souček Současná doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze se zaměřují převážně na dosažení cílových hodnot krevního tlaku při běžném měření. Nové analýzy v rámci klinického hodnocení ASCOT-BPLA ukazují, že variabilita (neboli výkyvy) krevního tlaku (TK) je mnohem silnějším prediktorem jak cévních mozkových příhod, tak ischemické choroby srdeční než průměrné hodnoty tlaku naměřené v průběhu hodnocení. Tyto výsledky byly prezentovány hlavními autory profesorem P. Severem a profesorem N. Poulterem na kongresu Americké kardiologické společnosti v březnu 2010 v Atlantě a na kongresu Evropské společnosti

pro hypertenzi v červnu 2010 v Oslu. Zároveň byly tyto výsledky uveřejněny v časopise Lancet. Subanalýza studie ASCOT-BPLA hodnotila variabilitu systolického i diastolického TK mezi jednotlivými návštěvami (VVV – visit-to-visit variability), v průběhu návštěv (within-visit variability) a při ambulantním monitorování TK (ABPM) a zároveň sledovala rozdíly v maximálních hodnotách dosažených tlaků mezi léčebnými rameny (amlodipin ± perindopril vs. atenolol ± bendroflumethiazid) a stanovila vzájemnou korelaci těchto parametrů s výskytem kardiovaskulárních příhod. Variabilita TK

Výsledky měření variability klinického STK v léčených skupinách Parametry vypočítané ze všech měření od 6. měsíce po randomizaci Léčba založená na amlodipinu n = 9  302

Léčba založená na atenololu n = 9  228

průměr (SD)

průměr (SD)

Průměrný STK, mmHg

139,1 (11,1)

141,8 (13,0)

2,68 (2,58–2,78)

Maximální STK, mmHg

157,4 (16,1)

164,2 (18,9)

6,80 (6,68–6,92)

Výskyt STK ≥ 180 mmHg

9,1 % (851)

19,2 % (1 776)

10,1 % (9,1–11,1)

SD STK

10,99 (4,79)

13,42 (5,77)

2,43 (2,36–2,50)

CV STK

7,87 (3,23)

9,41 (3,78)

1,54 (1,49–1,59)

VIM STK

11,14 (4,52)

13,13 (5,21)

1,99 (1,93–2,05)

5,42 (0,02)

5,91 (0,02)

0,49 (0,44–0,54)

Parametr

Rozdíl (95% CI)

Variabilita mezi návštěvami

Variabilita v průběhu návštěvy SD STK

Tabulka č. 1 SD = standardní odchylka, CV = koeficient variability, VIM = změna SD nekorelující s průměrným TK, CI = interval spolehlivosti

22

byla vyjádřena jako standardní odchylka (SD – standard deviation), koeficient variability (CV – coefficient of variation) a změna SD nekorelující s průměrným TK (VIM – variability independent of mean). Toto klinické hodnocení se opírá o 1,12 milionu měření v průběhu 5 let, a má tedy velice silnou výpovědní hodnotu, protože většina předešlých prací hodnotících variabilitu TK se opírala spíše o hodnocení krátkodobé variability TK s použitím ABPM. Variabilita TK byla zaznamenávána až po 6. měsíci léčby, tj. po dosažení alespoň částečné kontroly průměrného TK. K určení, do jaké míry zodpovídají změny průměrného TK a variability TK za snížení rizika vzniku cévní mozkové příhody (CMP) a koronárních příhod, byl využit Coxův model. Variabilita TK se během sledování měnila – v amlodipinovém rameni klesala, zatímco v atenololovém rameni stoupala (graf. č. 1) a tyto změny mezi jednotlivými léčebnými rameny byly mnohem významnější než změny v ovlivnění průměrného systolického TK (STK). Ve skupině atenololu ± thiazidu byl během sledování zaznamenán STK ≥ 200 mmHg u dvojnásobně vyššího počtu pacientů než ve skupině amlodipinu ± perindoprilu, ještě významnější rozdíly byly u výskytu STK ≥ 180 mmHg: u 19 % pacientů ve skupině léčené atenololem ± thiazidem vs. u 9 % pacientů léčených amlodipinem ± perindoprilem. Variabilita STK mezi jednotlivými návštěvami (visit-to-visit variability) byla statisticky významně nižší v amlodipinovém rameni ve srovnání s atenololovým – SD 10,99 vs. 13,42 (p < 0,0001); koeficient variability 7,87 vs. 9,41 (tabulka č. 1). Podobně se významně lišila i variabilita STK, v průběhu návštěvy (within-visit variability), ve skupině pacientů léčených amlodipinem ± perindoprilem ve srovnání s pacienty léčenými atenololem ± thiazidem – SD 5,42 vs. 5,91 (p < 0,0001) – a rovněž nižší variabilita STK byla během 24hodinového ambulantního monitorování (p < 0,0001). V případě diastolického TK (DTK) byly nálezy podobné. Jaký byl klinický dopad zjištěných rozdílů v ovlivnění variability TK? Variabilita TK měřeného opakovaně v rámci jedné návštěvy a variabilita TK hodnocená během 24hodinového ambulantního monitorování TK kardiovaskulární riziko předpovídá, nicméně zdaleka nejsilnějším prediktorem kardiovaskulárního rizika je dlouhodobá variabilita TK měřená mezi jednotlivými návštěvami lékaře – „od návštěvy k návštěvě“. Snížení rizika CMP zcela zřetelně koreluje se snížením variability STK mezi jednotlivými návštěvami (po adjustaci k hodnotě SD vyjadřující VVV STK (HR: 0,94; 95% CI: 0,81–1,10; p = 0,47) (graf č. 1). Podobné nálezy byly zaznamenány i v případě rizika koronárních příhod. Adjustace na variabilitu DTK korelovala s výskytem CMP i koronárních příhod méně než variabilita STK.

V analýze se objevily některé další zajímavé poznatky: vyšší věk, kouření v anamnéze, diabetes a předchozí cévní onemocnění jsou spojeny s větší variabilitou TK a všechny tyto faktory jsou indikátory menší pružnosti cév. Zdá se, že variabilita TK vypovídá o větší rigiditě cév a víme, že tato ztráta pružnosti je předzvěstí cévních onemocnění. Autoři rozebírají též možné vysvětlení úzké korelace mezi výkyvy TK a výskytem CMP. Mozek netoleruje nestabilitu TK nebo jeho výkyvy dobře, objevují se drobné atrofie mozkové tkáně, subkortikální léze a kognitivní postižení v průběhu času. Rothwell v další práci na téma prognostického významu variability TK mezi jednotlivými návštěvami, maximální STK a epizodické hypertenze 2 potvrzuje, že zvýšená variabilita STK mezi návštěvami je silným prediktorem rizika výskytu CMP. Pacienti léčení pro hypertenzi, kteří mají dobrou kontrolu průměrného TK, ale vysokou reziduální variabilitu STK, mají až 5x vyšší riziko CMP ve srovnání s pacienty, kteří mají nízkou variabilitu STK (dle analýz studie ASCOT-BPLA). Zjištěná souvislost mezi variabilitou TK a rizikem CMP je pravděpodobně kauzální: 1. Léčba založená na amlodipinu ve srovnání s léčbou založenou na atenololu má zcela opačný (protichůdný) účinek na variabilitu TK u daných pacientů (variabilita mezi návštěvami, v průběhu návštěv, při ABPM) a tento účinek je zcela nezávislý na ovlivnění průměrného TK. 2. Snížení počtu příhod ve studii ASCOT-BPLA, které není možno přisoudit rozdílu v ovlivnění průměrných hodnot TK v jednotlivých léčebných ramenech, může být vysvětleno právě odlišným účinkem na dlouhodobou variabilitu STK. 3. I v jiné studii MRC (Medical Research Council) atenolol zvyšoval variabilitu TK mezi jednotlivými návštěvami v porovnání s placebem a v prvních 2–3 letech trvání studie vůbec neovlivnil výskyt CMP. CMP se snížily až poté, co byly přidány blokátory kalciových kanálů (BKK) nebo diuretikum. Nelze konstatovat, že účinek specifických léků na variabilitu TK použitých ve studiích ASCOT-BPLA je nezbytně účinek lékové skupiny. Nicméně i další práce 3 zahrnující randomizované studie antihypertenziv došly k závěrům, že BKK (zejména amlodipin) mají nejsilnější účinek na snížení variability TK (graf č. 2) a jsou spojeny s nejlepší prevencí CMP bez ohledu na hodnoty průměrného TK, zatímco beta-blokátory variabilitu TK v závislosti na dávce zvyšují a byly z hlediska prevence CMP účinné nejméně. Thiazidová diuretika jsou schopna též snížit variabilitu TK, ale v menším rozsahu než BKK. Tyto výsledky se mohou ukázat jako obzvláště důležité, zejména pokud se potvrdí, že antihypertenziva snižující centrální aortální TK jsou ze stejných lékových skupin jako léky snižující dlouhodobě variabilitu TK. V případě

23

uvedených analýz studie ASCOT-BPLA je zatím tato souvislost zřejmá: léčba amlodipinem ± perindoprilem v dříve publikované podstudii CAFE snížila centrální aortální TK více než léčba atenololem ± thiazidovým diuretikem (průměrný rozdíl: 4,3 mmHg, p < 0,0001).

Vztah mezi variabilitou STK a výskytem CMP

pacienti

Variabilita STK vyjádřená jako SD STK

Výskyt CMP

1 400 4

1 200 1 000

3

800

2

600 1 400 0

200

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 decily měření

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

decily měření Výskyt příhod po decilech v léčených skupinách pacientů atenolol

atenolol

24

20

20

30

34

26

41

27

21

amlodipin

amlodipin

22

11

14

13

31

24

34

43

45 113

36

Graf č. 1

Vliv různých antihypertenziv na variabilitu TK A souhrnný poměr rozptylů

Literatura 1. Rothwell PM, Howard SC, Dolan E et al. Effect of β blockers and calcium-channel blockers on within-individual variability in blood pressure and risk of stroke. Lancet Neurol 2010;9:469–480.

(vyjádřeno jako poměr rozptylů) 1,50

2. Rothwell PM, Howard SC, Dolan E et al. Prognostic significance of visit-to-visit variability, maximum systolic blood pressure, and episodic hypertension. Lancet 2010;375:895–905. 1,00

3. Webb AJS, Fischer U, Mehta Z et al. Effects of antihypertensive-drug class on interindividual variation in blood pressure and risk of stroke: a systematic review and meta-analysis. Lancet 2010;375:906–915.

0,75 BKK

BKK-NDHP

DD

ARB

ACEI

BB

AB

placebo

léčba

Graf č. 2

24

Z posledních údajů tedy vyplývá, že rozdílný účinek jednotlivých léků na variabilitu TK může vysvětlit rozdíly v klinické účinnosti – zejména v ovlivnění prognózy léčených pacientů s hypertenzí. Výsledky nezpochybňují význam běžného měření TK a jeho snížení k cílovým hodnotám, pouze přináší silné argumenty pro paralelní sledování variability TK mezi jednotlivými návštěvami, protože tyto výkyvy jako prognostický marker mohou velmi dobře běžné měření TK doplnit. Výběr medikace by měl tato nová zjištění postupně zohlednit. Klíčovým poznatkem je, že nelze ignorovat zdánlivě náhodné výkyvy TK; informují nás o pacientově riziku, a proto by v případě, že pacient s vysokou variabilitou TK není léčen BKK, mělo být zváženo převedení pacienta na léčbu obsahující BKK.

BKK = blokátory kalciových kanálů, BKK-NDHP = blokátory kalciových kanálů – non-dihydropyridiny, D = nekličková diuretika, ARB = AT1-blokátory, BB = betablokátory, AB = alfa1-blokátory

4. Williams B, Lacy PS, Thom SM et al. Differential impact of blood pressure-lowering drugs on central aortic blood pressure and clinical outcomes: principal results of the Conduit Artery Function Evaluation (CAFE) study. Circulation 2006;113:1213–1225.

ZE ŽIVOTA SPOLEČNOSTI

Profesor Gérard London čestným členem ČSH – prosloví Brodovu přednášku Renata Cífková Dr. Gérard M. London promoval na fakultě všeobecného lékařství University Karlovy v Praze v červnu roku 1966. Specializoval se v oboru nefrologie (1967–1971) na lékařské fakultě v Paříži; následně se stal přednostou oddělení nefrologie-hemodialýzy v nemocnici Manhes ve Fleury-Mérogis (Paříž) a tuto funkci zastává dodnes. V letech 1973–1985 byl vedoucím laboratoře hemodynamiky v pařížské nemocnici Broussais. V období 1991–1998 byl členem výboru Francouzské nefrologické společnosti a v letech 1994–1999 výboru Francouzské společnosti pro hypertenzi. V letech 2002 a 2006 byl členem výboru Evropské renální asociace a Evropské dialyzační a transplantační asociace (European Renal Association-European Dialysis-

Transplantation Association, ERA-EDTA). V současnosti je členem vědeckého výboru Mezinárodní společnosti pro hypertenzi a prezidentem ERA-EDTA pro období 2008–2011. Jeho hlavními vědeckými zájmy je kardiovaskulární fyziologie a patofyziologie; současně provádí klinický výzkum v pařížském Národním institutu zdraví a medicínského výzkumu (INSERM). Je autorem více než 300 publikací v recenzovaných časopisech a několika kapitol v odborných knihách. Prof. London je členem Mezinárodní, Francouzské a Americké společnosti pro hypertenzi. Je rovněž členem

Prof. G. London v zaujetí své pedagogické práce

25

řady nefrologických společností (mezinárodní, evropské, americké a francouzské). Prof. Londonovi bylo uděleno čestné členství České, Slovenské a Polské nefrologické společnosti. Je rovněž držitelem Zlaté medaile University Karlovy v Praze a v letošním roce získal Cenu Paula Millieze, kterou od roku 2004 uděluje Francouzská společnost pro hypertenzi uznávaným francouzským vědcům za jejich přínos v oblasti hypertenze.

V současnosti je prof. London členem redakčních rad časopisů Journal of Nephrology, Journal of the American Society of Nephrology, Nephrology, Dialysis, Transplantation a Blood Purification. Jsme potěšeni, že prof. Gerard London přijal naše pozvání do Mariánských Lázní a prosloví Brodovu přednášku na téma postižení tepen u pacientů s renální nedostatečností. Česká společnost pro hypertenzi se při této příležitosti rozhodla prof. Londonovi udělit čestné členství.

Profesor Stéphane Laurent čestným členem ČSH Renata Cífková Pozvání na letošní konferenci České společnosti pro hypertenzi přijal prof. Stéphane Laurent, který zastával funkci prezidenta Evropské společnosti pro hypertenzi (European Society of Hypertension, ESH) v předchozím funkčním období (Immediate Past President) a současně působí jako viceprezident společnosti ARTERY (od roku 2006). Prof. Laurent je přednostou oddělení klinické farmakologie v pařížské nemocnici Hôpital Européen Georges Pompidou, přednostou INSERM U 970, team 7 v pařížském Cardiovascular Research Center, a je zakládajícím členem Centra nejvyšší kvality v oblasti léčby hypertenze (Hypertension Excellence Center) v pařížské nemocnici Hôpital Européen Georges Pompidou. Označení „Hypertension Excellence Center“ uděluje ESH. Na pařížské Descartes Medical School působí jako profesor farmakologie. Prof. Laurent je členem výboru ESH (od roku 2005), vědecké rady Francouzské nadace pro výzkum hypertenze (od roku 2006), rady Americké kardiologické společnosti pro výzkum vysokého krevního tlaku (American Heart Association Council for High Blood Pressure Research), Evropské rady pro výzkum v oblasti kardiovaskulárních onemocnění (European Council for Cardiovascular Research, ECCR), byl prezidentem Francouzské společnosti

26

pro hypertenzi (2001–2002). Prof. Laurent je spoluautorem společných Doporučení ESH-ESC pro léčbu hypertenze (Guidelines for the Management of Hypertension) z roku 2007 a dokumentu ESH přehodnocujícího uvedená doporučení, vydaného v roce 2009. Vědecký zájem prof. Laurenta se soustřeďuje na arteriální hypertenzi a kardiovaskulární onemocnění, klinické hodnocení a farmakologii velkých tepen (tuhost tepen, centrální pulzní tlak, tloušťka intimy-medie karotid a endoteliální dysfunkce). Podílel se na provádění studií jako BBEST, CASHMERE, CELIMENE, DAPHNET, EXPLOR, PERICLES a VASCULAR MECHANISMS. Profesor Laurent je členem redakčních rad časopisů Hypertension, Journal of Hypertension a American Journal of Hypertension, a zástupcem šéfredaktora časopisu Artery Research. Je autorem více než 300 citovaných článků a kapitol v několika knihách. Jsme rádi, že prof. Stéphane Laurent přijal naše pozvání do Mariánských Lázní a prosloví přednášku na téma tuhost velkých tepen a možnost ovlivnění léčbou. Česká společnost pro hypertenzi uděluje při této příležitosti profesoru Laurentovi čestné členství.

Obrovské plátno a malý člověk, který se snaží přispět k poznání biologie

S. Laurent v době svého předsednictví ESH, obklopen vědeckým výborem a výborem pro edukační aktivity ESH

Se svou rodinou v Monument Valley, USA (1984)

27

MUDr. Josef Zicha, DrSc. slaví šedesátku Jaroslav Kuneš MUDr. Josef Zicha, DrSc. se v září letošního roku dožívá významného životního jubilea – šedesáti let. Toto jubileum v životě člověka je obvykle spojováno s ukončováním aktivního období a přípravou na odchod do důchodu nebo lépe na zasloužený odpočinek. Toto však neplatí v případě dr. Zichy. Jeho neúnavná pracovitost může sloužit jako příklad všem jeho podřízeným i ostatním zaměstnancům ústavu.

Naše společná vědecká „kariéra“ začala počátkem osmdesátých let minulého století, kdy nás svedl dohromady společný zájem o měření objemu tělesných tekutin a hemodynamiky u experimentálních potkanů a jejich význam pro vznik a udržování hypertenze. Naše společné začátky byly sice poznamenány řadou neúspěchů, ale postupně jsme získali řadu důležitých výsledků, které jsme společně publikovali. Dokladem toho je více než 180 vědeckých

Zleva RNDr. J. Kuneš, Mgr. M. Pintérová, RNDr. I. Vaněčková a MUDr. J. Zicha na Evropském kongresu o hypertenzi v červnu letošního roku v Oslu

28

prací publikovaných v mezinárodních časopisech pokrývající celé spektrum časopisů z oboru hypertenze a fyziologie. Obrovským přínosem dr. Zichy při této činnosti vždy byla a stále je jeho dokonalá znalost údajů světového písemnictví. Neznám jiného badatele, který je schopen při vědeckých diskusích tak neomylně uvádět údaje z literatury včetně autorů příslušného díla, názvu časopisu a roku vydání. Tato vlastnost „chodící databáze“ je obdivuhodná a pro celý tým velmi prospěšná. Pravdou je, že tato extrémní intelektuální schopnost je trochu vyvažována částečnou manuální „nešikovností“, což při mých opačných vlastnostech z nás v průběhu desetiletí vzájemné spolupráce vytvořilo dokonalý tým. Jeden příklad za všechny. V roce 1991, jako nositel Volhardova stipendia, mi Pepa zavolal z Paříže, že má problémy s operací zvířat, neboť nemají pořádnou operační lupu. Poněkud drze jsem se nabídl, že jestli mne pozve a zaplatí mi tam pobyt, tak mu pomůžu zvířata operovat. Pepa se toho okamžitě chopil a od toho okamžiku jsme byli na místní ženské osazenstvo dva. Nakonec se jedno stipendium protáhlo na 12 let trvající spolupráci s jednou z nejlepších laboratoří světa zabývající se poruchami struktury a funkce buněčné membrány u hypertenze, což přineslo řadu publikací v prestižních časopisech. Když jsem v roce 1993 přišel po rozhovoru s prof. Hametem v Miláně s nápadem, že bychom mohli v Praze organizovat kongres International Society of Hypertension, považoval mne Pepa za blázna. Byl to však zase on, kdo mi pomohl připravit žádost a v okamžiku, kdy nám mezinárodní výbor této společnosti organizování kongresu „přiklepl“,

vydatně pomáhal s organizací jako výkonný sekretář. Opět se projevily jeho schopnosti dokonalé paměti na jména a cit pro sestavení perfektního vědeckého programu. Ono sestavení programu pro tak velký kongres není jednoduché. Je potřeba uspokojit potřeby experimentálních pracovníků, kliniků a především sponzorů tak, aby je program motivoval přijet v co největším počtu a zároveň splnil jejich očekávání o dobrém kongresu. To se dr. Zichovi podařilo v plném rozsahu. Celkový počet registrovaných účastníků včetně novinářů a doprovodných osob dosáhl téměř 8 000, což z pražského kongresu učinilo jeden z největších kongresů v tomto oboru. Stále ještě, i po tak dlouhé době, nám kolegové ze zahraničí děkují za úžasné zážitky v rámci pražského kongresu. Dovolím si vyzvednout ještě jednu vlastnost dr. Zichy a tou je zodpovědnost. Jako výkonný redaktor našeho časopisu Physiological Research by mohl řadu příspěvků odmítnout z formálních důvodů. On se však snaží s autory řešit tyto problémy tak, aby mohla být publikace postoupena k dalšímu řízení. Jeho důslednost v tom, aby všechny přijaté příspěvky k publikování dosahovaly přibližně stejné úrovně, znamená přečíst 120–150 příspěvků ročně, opravit další formální nedostatky, sjednotit literární odkazy, pomoci sjednotit obrazovou dokumentaci apod. Lze bez nadsázky říci, že úroveň časopisu je velmi závislá na jeho činnosti. Milý Pepo, rád bych Ti popřál do dalších let hlavně hodně zdraví, tvůrčího elánu a pohody a doufám v další spolupráci.

Osmdesát pět let profesora MUDr. Jiřího Widimského, DrSc., FESC, FAHA Karel Horký Měl jsem čest a potěšení psát laudatio prof. MUDr. Jiřího Widimského, DrSc., FESC, FAHA při několika příležitostech jeho významných životních jubileí – naposled před pěti lety při jeho 80. narozeninách. Již tehdy jsem vyslovil

domněnku, že bilancování celoživotního přínosu jubilanta k rozvoji vědního oboru je předčasné, protože účet jeho odborného a vědeckého přínosu není uzavřen. Tato předpověď se stala v uplynulých pěti letech realitou.

29

Většina odborníků, zvláště pokud je jejich jméno spojeno s mnoha poctami a tituly a jsou zařazeni mezi „čestné členy“, se v tomto věku věnuje bilancování dosud vykonané práce a užívání „vědeckého důchodu“. Tato představa naprosto neplatí u profesora Widimského, jak vyplývá z přehledu jeho aktivit a dalších ocenění jeho práce za uplynulé období. Omezím se jen na podrobnější výčet posledních pět let, protože podrobné celoživotní hodnocení bylo shrnuto při příležitosti osmdesátin prof. Widimského v bulletinu České společnosti pro hypertenzi v r. 2005. Málo mužů se dožívá věku našeho jubilanta v plné mentální a psychické svěžesti jako profesor Widimský. Jistě k této kondici přispívá i geneticky zakódovaná dlouhověkost u rodičů (matka zemřela v 92 letech a otec v 80 letech). Vzhledem k obrovskému množství publikací, vědeckých monografií a z toho vyplývajících významných funkcí i oficiálních ocenění se za období do 80 let omezím jen na souhrnnou připomínku nejdůležitějších událostí a aktivit jubilanta. Jeho profesní kariéra je dlouhodobě spjata se dvěma institucemi: Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) (v letech 1970–1983 jako přednosta dnešní Kliniky kardiologie IKEM) a Institutem pro další vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) (vedoucí subkatedry kardiologie IPVZ v letech 1970–1993) v PrazeKrči, kde dosud na částečný úvazek pracuje. O jeho nadání, píli, odborném přehledu a horečné potřebě sdělovat své bohaté znalosti svědčí autorství nebo spoluautorství 947 odborných časopiseckých publikací a 52 monografií nebo kapitol v monografiích. Řada z nich byla publikována v zahraničí. Stal se tak nejvíce publikujícím autorem v IKEM. Souhrn do 80 let udělených ocenění zahrnuje čestná členství v České lékařské společnosti JEP, České internistické společnosti, České kardiologické společnosti a České společnosti pro hypertenzi. Má velké zásluhy jako dlouholetý předseda za vybudování nejprve Pracovní skupiny ČKS pro hypertenzi, později samostatné České společnosti pro hypertenzi, kde dosud pracuje jako člen výboru a čestný předseda ČSH. Jeho odborná a vědecká činnost a mezinárodní renomé se odrazilo nejen v čestných členstvích domácích, ale i zahraničních odborných společností. Jejich kompletní výčet najde zvídavý čtenář v článcích k 80. výročí narození profesora Widimského v Cor et Vasa a v Bulletinu ČSH z r. 2005 a podrobně pak v zajímavé publikaci profesora Aschermanna „Rozhovor s Jiřím Widimským“. Zde bych jen připomenul členství ve výboru European Society of Cardiology v r. 1976–1994, z toho jako vicepresident 1980–1984. Z dalších mezinárodních funkcí charakterizuje široké rozmezí zájmů jubilanta i zvolení prezidentem Evropské společnosti pro patofyziologii dýchání v r. 1974–1976 a jmenování konzultantem WHO (1974–1983). S jeho zkušeností v postgraduálním vzdělávání souvisí i delegování do Evropského výboru pro specializaci v kardiologii Evropské unie. V tomto odstavci jde jen o výčet aktivit za období do 80 let k dosažení uceleného pohledu

30

na činnost jubilanta a k seznámení mladších kolegů s „nestárnoucím nestorem“ české kardiologie. V mezidobí od posledního souhrnného výčtu aktivit profesora Widimského, tedy za uplynulých pět let, bych chtěl vyzdvihnout trvající vědeckou a odbornou aktivitu, která se odrazila v sepsání dalších 11 monografií, 104 článků, z toho 23 publikací v zahraničí, 20 kapitol v monografiích a bezpočet přednášek na odborných sjezdech a doškolovacích akcích. Jubilant patří k vynikajícím přednašečům, proto je často zván jako „invited speaker“ na řadu významných sjezdů a konferencí. Jako příklad uvedu slavnostní přednášku na VIII. sjezdu ČKS v Brně 2005, či slavnostní přednášku na Kardiologických dnech ČKS v r. 2009 v Nemocnici na Homolce na téma „80 let české kardiologie – historie a perspektivy“. Jako vyjádření odborné prestiže byl jubilant v r. 2003 zvolen členem výběrové České lékařské akademie, která sdružuje kolem 90 předních českých lékařů různých specializací. Za svoji celoživotní činnost dostal prof. Widimský zvláštní uznání MZ ČR za mimořádný přínos pro české zdravotnictví. Vědecká činnost jubilanta byla v r. 2007 oceněna prestižní Hlávkovou medailí na zámku v Lužanech. Již dřívější čestná členství ve společnosti kardiologické, internistické a společnosti pro hypertenzi byla v posledních pěti letech rozmnožena o čestná členství v následujících odborných společnostech: České angiologické společnosti (2007) a České společnosti pro aterosklerózu (2007). Vědecké a organizační schopnosti jubilanta se odrazily i v mezinárodních oceněních udělením čestného členství European Society of Hypertension na kongresu v Miláně v r. 2007. Prioritním vědeckým zájmem profesora Widimského zůstala i v posledních pěti letech problematika arteriální hypertenze a její léčby, a byl proto přizván do autorského kolektivu, který se podílel na vypracování dvou vydání českých „Doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze“ (2004, 2007). V současné době přispívá svou encyklopedickou znalostí proběhlých studií a pokroků ve farmakoterapii k připravované revizi „Doporučení“, které by zohlednily koncepční změny, vyplývající z rozsáhlých studií posledních let. Jako hlavní a pořádající autor přispěl k odbornému zájmu a úspěchu monografie „Hypertenze“. Svědčí pro to i skutečnost, že v r. 2008 vyšlo již její třetí přepracované vydání a také ocenění vědeckou radou IPVZ za nejlepší publikace. Další oblastí odborného a vědeckého zájmu jubilanta je srdeční selhání. Své zkušenosti a názory o této oblasti kardiologie shrnul v monografii „Selhání srdce“ v r. 2009. Do rozsáhlé publikace „Klinická kardiologie“, vydané v Hradci Králové v r. 2009, přispěl jako spoluautor rozsáhlou, moderně pojatou kapitolou „Plicní embolie, plicní hypertenze, cor pulmonale“. Zájem jubilanta o problematiku plicní cirkulace a plicní embolizace se odrazil i ve spoluautorství „Doporučení diagnostiky,

Prof. Widimský přebírá prestižní Hlávkovu medaili na zámku v Lužanech léčby a prevence plicní embolie, verze 2007“ České kardiologické společnosti.

činí informovaného společníka pro diskusi se širokým záběrem zájmů a paletou znalostí.

I když poněkud omezil svou osobní účast na zahraničních, především zámořských odborných kongresech, stále překvapuje přímé účastníky sjezdů již při jejich návratu svou perfektní informovaností o novinkách prezentovaných na sjezdu a často již písemně připraveným komentářem k předneseným sdělením. Je to díky tomu, že i když generačně patří do věkové skupiny, která se obecně potýká se zvládnutím výpočetní techniky, vůbec to neplatí u profesora Widimského. Využití počítačů a dalších technik umožňuje jubilantovi aktuálně informovat mezinárodní kardiologickou veřejnost periodickým vydáváním žurnálu: „The European Cardiologist – Journal by Fax“.

Odpočinout a načerpat síly do další práce jezdí již od roku 1975 na svou chalupu v Houžné u Lenory, kde i přes některé fyzické potíže rád podniká dlouhé procházky, někdy i vyjížďky na kole, stejně jako dříve holdoval běžkám a vodáckému sportu.

Vedle své publikační a vědecké činnosti ovlivnil profesor Widimský svým pedagogickým působením v IPVZ celou generaci kardiologů. Doposud patří k náročným examinátorům a u posluchačů budí respekt svou perfektní znalostí a interpretací jednotlivých klinických studií. Jeho náročnost při atestacích z kardiologie jistě přispěla k vysoké úrovni české kardiologie a kardiologů. Profesor Widimský je i přes svůj věk stále aktivní, pracuje na ambulanci pro hypertoniky, přednáší, zkouší, diskutuje, radí a soustavně se vzdělává. Jeho aktivitu a elán by mu mohli závidět i mnohem mladší kolegové. Sleduje nejen domácí, ale i zahraniční odbornou literaturu, stejně jako novinky uveřejněné na internetu. Zajímá se i o celosvětové dění. Jeho hluboký zájem o beletrii, literaturu faktu, znalosti domácích i světových dějin nebo hudby z něj

Rodinnou pohodu a pracovní podmínky zajišťuje manželka Dáša, zbavující ho běžných životních starostí a povinností, pověstná svou trpělivostí, společenskou obratností a hlubokým pochopením pro práci svého manžela. Rozrůstající se širší rodina Widimských má předpoklady, že klan Widimských bude pokračovat v úspěšné medicínské tradici. Svědčí pro to dva synové jubilanta – dnes úspěšní profesoři medicíny a v další generaci dvě z vnoučat studující medicínu. Vážený pane profesore, milý Jiří, dovol mně osobně i za celý výbor České společnosti pro hypertenzi, zopakovat přání z předchozích jubileí – to jest pevné zdraví, hodně osobní a rodinné pohody, abychom se i nadále mohli těšit z Tvé bohaté odborné aktivity a těžit z Tvých celoživotních zkušeností. Ad multos annos! Prof. MUDr. Karel Horký, DrSc., FACP čestný člen výboru České společnosti pro hypertenzi Praha, 23. září 2010

31

Seznam členů České společnosti pro hypertenzi k 24. 9. 2010

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

32

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

33

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

34

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

35

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

36

SEZNAM ČLENŮ NENÍ V INTERNETOVÉ VERZI ZVEŘEJNĚN Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ

37

KALENDÁŘ

O D B O R N Ý C H A KC Í 2010

XXVII. KONFERENCE ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI XIX. KONFERENCE PRACOVNÍ SKUPINY PREVENTIVNÍ KARDIOLOGIE ČKS XV. KONFERENCE PRACOVNÍ SKUPINY SRDEČNÍ SELHÁNÍ ČKS 7. – 9. října 2010, Mariánské Lázně



15TH ANNUAL MEETING OF THE EUROPEAN COUNCIL FOR CARDIOVASCULAR RESEARCH (ECCR) 8. – 10. října 2010, La Colle sur Loup – Nice, Francie

2011

EUROPEAN SOCIETY OF HYPERTENSION ADVANCED COURSE ON HYPERTENSION 6. – 13. března 2011, St. Moritz, Švýcarsko



IX. SYMPOZIUM ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE: SOUČASNÉ KLINICKÉ TRENDY 6. dubna 2011, Praha, Novoměstská radnice

EUROPREVENT 2011 14. – 16. dubna 2011, Ženeva, Švýcarsko

XIX. VÝROČNÍ SJEZD ČESKÉ KARDIOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI 1. – 4. května 2011, Brno

21ST EUROPEAN MEETING ON HYPERTENSION 17. – 20. června 2011, Miláno, Itálie

EUROPEAN SOCIETY OF CARDIOLOGY CONGRESS 27. – 31. srpna 2011, Paříž, Francie

LETNÍ ŠKOLA HYPERTENZE ESH 17. – 22. září 2011, Barcelona, Španělsko



XXVIII. KONFERENCE ČESKÉ SPOLEČNOSTI PRO HYPERTENZI XX. KONFERENCE PRACOVNÍ SKUPINY PREVENTIVNÍ KARDIOLOGIE ČKS XVI. KONFERENCE PRACOVNÍ SKUPINY SRDEČNÍ SELHÁNÍ ČKS 29. září – 1. října 2011, Mikulov

6TH CENTRAL EUROPEAN MEETING ON HYPERTENSION 22. – 25. října 2011, Bratislava, Slovensko

38

Krka, d. d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, www.krka.si MAYER McCANN

Pečujeme o Vaše zdraví. Učinit Vaše zvláštní okamžiky ještě bohatšími a šťastnějšími je základem našeho poslání jako farmaceutické společnosti. Cesta, kterou se ubíráme, je dlážděna vědeckými znalostmi, špičkovou technologií a výrobky umožňujícími žít zdravý život. Vlastní budoucnost vidíme ve vedoucím postavení mezi výrobci farmaceutických generik.

Žít zdravý život.

Sponzor bulletinu Hypertenze

KRKA ČR, s.r.o. Sokolovská 79/192, 186 00 Praha 8 – Karlín Tel.: +420 221 115 115 Fax: +420 221 115 116

www.krka.cz

Vydavatel: VIDA99 Plzeň E–mail: [email protected] Redakční rada: prof. MUDr. Jan Filipovský CSc., doc. MUDr. Milan Grundmann, CSc., prof. MUDr. Karel Horký, DrSc., prof. MUDr. Jiří Widimský sr., DrSc., prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc., Šéfredaktorka: prof. MUDr. Renata Cífková, CSc. Grafická úprava: Lenka H. Böhmová DTP & Tisk: Dragon Press s.r.o. ISSN: 1211-9679 Náklad: 5 000 výtisků. Neprodejný výtisk.