VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Rizikové faktory hypertenze u adolescentů a pubescentů a jejich životní styl
Bakalářská práce
Autor: Rita Bednářová Vedoucí práce: prof. MUDr. Jozef Novotný, CSc Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce se zabývá rizikovými faktory u pubescentů a adolescentů a jejich životním stylem. Stále více přibývá obézních dětí, kouřících nezletilých a lidí konzumujících alkohol ještě před nabytím plnoletosti. V teoretické části poukazuji na nejčastější rizikové faktory hypertenze, charakteristiku hypertenze, diagnostiku, léčbu farmakologickou i nefarmakologickou. Praktická část se věnuje životnímu stylu a informovanosti pubescentů a adolescentů o hypertenzi a rizikových faktorech hypertenze. Součástí praktické části je vyhodnocení výzkumu v grafické a slovní podobě. Cílem práce je zjistit životní styl a informovanost o rizikových faktorech vedoucích k hypertenzi u pubescentů a adolescentů.
Klíčová slova Hypertenze, rizikové faktory, obezita, léčba, teenageři.
Annotation The Bachelor work deals with risk factors of pubescents and adolescents and their lifestyles. There are still more and more obese children. Not to mention smoking under agend and consuming of alkohol still before the coming of age.
In the theoretical part I am pointing to the most common risk factors of hypertension, characteristics
of
hypertension,
diagnostics,
pharmacological
treatment
and
nonpharmacological treatment.
The practical part pursues lifestyle and awareness of pubescents and adolescents about hypertension and risk factors of hypertension. A component of the practical part is an evaluation research in graphical and word form.
The goal of the work is to find out the lifestyle and awareness about risk factors leading to hypertension in pubescents and adolescents.
Key words Hypertension, risk faktors, obesity, therapy, teenagers.
Poděkování Děkuji svému vedoucímu práce prof. MUDr. Jozefu Novotnému, CSc. za cenné rady, odborné vedení, trpělivost, ochotu a vstřícný přístup. Dále bych ráda poděkovala Andree Malečkové za její drahocenný čas a poskytnutí speciálního přístroje InBody. Rodině za zázemí, oporu a trpělivost projevenou během mého studia. Velké poděkování patří i jihlavskému gymnáziu za ochotný přístup pana ředitele, kantorů a především studentů.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence.
V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................. 10 Cíle práce a hypotézy .................................................................................................... 11 1
TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................... 12
1.1 Hypertenze ............................................................................................................. 12 1.1.1 Výskyt hypertenze .......................................................................................... 12 1.1.2 Klasifikace podle orgánového postižení ......................................................... 12 1.2 Klasifikace podle etiologie .................................................................................... 14 1.3 Krevní tlak v dětství a dospívání ......................................................................... 14 1.4 Rizikové faktory .................................................................................................... 15 1.5 Exogenní faktory ................................................................................................... 16 1.5.1 Kouření a hypertenze ...................................................................................... 16 1.5.2 Dyslipidemie a hypertenze.............................................................................. 16 1.5.3 Zvýšená tělesná hmotnost a hypertenze.......................................................... 16 1.5.4 Kuchyňská sůl a hypertenze ........................................................................... 17 1.5.5 Alkohol a hypertenze ...................................................................................... 17 1.5.6 Stres a hypertenze ........................................................................................... 17 1.6 Endogenní faktory ................................................................................................ 18 1.6.1 Věk .................................................................................................................. 18 1.6.2 Pohlaví ............................................................................................................ 18 1.6.3 Genetické faktory a hypertenze ...................................................................... 18 1.7 Prognóza ................................................................................................................ 19 1.8 Klinický obraz hypertenze ................................................................................... 19 1.9 Diagnostika hypertenze ........................................................................................ 20 1.9.1 Anamnéza ....................................................................................................... 21 1.9.2 Fyzikální vyšetření .......................................................................................... 22 1.9.3 Laboratorní vyšetření ...................................................................................... 22 1.9.4 Elektrokardiografie ......................................................................................... 23 1.9.5 Echokardiografie ............................................................................................. 24 1.9.6 Vyšetření očního pozadí ................................................................................. 24 1.10
Měření krevního tlaku ...................................................................................... 24
1.11
Ambulantní monitorování krevního tlaku ..................................................... 25
1.12
Korotkovy fenomény ........................................................................................ 25
1.13
Domácí měření krevního tlaku ........................................................................ 26
1.14
24hodinové monitorování krevního tlaku – Holterovské monitorování ...... 27
1.15
Léčba hypertenze .............................................................................................. 28
1.16 Nefarmakologická léčba hypertenze ............................................................... 28 1.16.1 Redukce hmotnosti ..................................................................................... 29 1.16.2 Zákaz kouření ............................................................................................. 30 1.16.3 Redukce příjmu kofeinu.............................................................................. 30 1.16.4 Redukce příjmu alkoholu ............................................................................ 31 1.16.5 Restrikce soli............................................................................................... 31 1.16.6 Zvýšená tělesná aktivita .............................................................................. 31 1.16.7 Dietní změny ............................................................................................... 32 1.17
Farmakologická léčba hypertenze ................................................................... 33
1.18
Období pubescence ........................................................................................... 34
1.19
Období adolescence........................................................................................... 35
2
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................ 36
2.1 Metodika výzkumné práce ................................................................................... 36 2.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ....................... 36 2.3 Průběh výzkumu ................................................................................................... 37 2.4 Zpracování získaných dat .................................................................................... 37 2.5 Výsledky výzkumu ................................................................................................ 38 2.6 Analýza těla ........................................................................................................... 67 2.7 Diskuze ................................................................................................................... 73 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi .................................................................. 76 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................... 79 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 81 SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................................ 82 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 83
ÚVOD Tématem bakalářské práce jsou rizikové faktory hypertenze u pubescentů a adolescentů a jejich životní styl. Toto téma jsem si vybrala, protože vnímám nárůst mladistvých, kteří si neuvědomují, co kouření, konzumace alkoholu a obezita způsobuje nejen jejich tělu, ale i psychice. Zajímalo mě, i z pohledu fitness trenéra, jak si pubescenti a adolescenti počínají, co se týká svalové hmoty, tuků a především viscerálního tuku, který je pro organismus nejnebezpečnější. Pro toto zjištění jsem měla zapůjčený nejpřesnější přístroj InBody od výživové poradkyně Andrey Malečkové. Bakalářská práce je teoreticko-výzkumná. V teoretické části se zabývám definicí hypertenze, rizikovými faktory, klinickým obrazem, vyšetřovacími metodami a v neposlední řadě léčbou nefarmakologickou i farmakologickou. Ve výzkumné části zkoumám informovanost pubescentů a adolescentů o rizikových faktorech a pojmu hypertenze. Zjišťuji, zda se u pubescentů a adolescentů vyskytují rizikové faktory vedoucí k hypertenzi, a jaký životní styl teenageři upřednostňují. Rizikové faktory hypertenze se začínají vyskytovat čím dál více u mladistvých. Obezita, kouření, konzumace alkoholu jsou rizikovými faktory, které stále představují největší celosvětový problém ničící nejen pubescentům a adolescentům, ale i dospělým zdraví. Prevalence hypertenze se pohybuje okolo 20 – 30 % a řadí se mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění. V České republice se s hypertenzní nemocí léčí zhruba každý pátý člověk. Hypertenze má za následek čtvrtinu všech úmrtí u lidí starších 40 let. U hypertoniků se nejčastěji vyskytuje esenciální hypertenze a to z 90 %. (Widimský, 2008) Neléčení nebo špatné léčení hypertenze může mít za následek poškození ledvin nebo srdce a často vede k selhání těchto orgánů. Naštěstí dnešní léčba je dostatečně účinná a při diagnostice tohoto onemocnění dokážeme správnou léčbou normalizovat krevní tlak, a tak hypertonikům umožnit prožití kvalitního života v plném rozsahu.
10
Cíle práce Cíl práce Zjistit životní styl a informovanost o rizikových faktorech vedoucích k hypertenzi u adolescentů a pubescentů.
Hypotézy 1. Předpokládám, že 70 % pubescentů a 80 % adolescentů bude znát pojem hypertenze a 30 % pubescentů a 40 % adolescentů bude znát alespoň dva rizikové faktory vedoucí k hypertenzi. 2. Předpokládám, že alespoň 40 % teenagerů bude žít zdravým životním stylem. 3. Předpokládám, že se u 20 % pubescentů a 30 % adolescentů budou vyskytovat rizikové faktory vedoucí k hypertenzi.
11
1 1.1
TEORETICKÁ ČÁST Hypertenze
„Podle kriterií WHO/ISH (World Health Organisation/International Society of Hypertension) z roku 1999 považujeme za arteriální hypertenzi opakované zvýšení krevního tlaku ≥ 140 mm Hg a/nebo diastolického tlaku ≥ 90 mm Hg, zjištěné alespoň ve 2 ze 3 měření krevního tlaku. “ (Widimský a kol., 2008, s. 19) Definice jednotlivých kategorií krevního tlaku je uvedena v příloze 1.
1.1.1 Výskyt hypertenze
Mezi nejčastější kardiovaskulární onemocnění patří esenciální arteriální hypertenze. Podle profesora Widimského se odhaduje, že v České republice má hypertenzi 1 milion osob. Výskyt hypertenze stoupá s věkem. U 12 – 16letých mladistvých se výskyt hypertenze pohybuje mezi 1 – 2 %, od 20. roku věku je třeba počítat s 2 – 5 %. U osob nad 30 let již více než 15 % jedinců trpí hypertenzí. V šesté dekádě věku má hypertenzi více než 25 %. Prevalence hypertenze závisí na úrovni diastolického tlaku. Diastolický tlak 100 mm Hg a vyšší má 8,4 % dospělé populace, diastolický tlak 95 mm Hg a vyšší již 14,5 % a diastolický tlak 90 mm Hg a vyšší 25,3 % dospělé populace. Výskyt závisí i na pohlaví; do 50 let je hypertenze častější u mužů, po klimaktériu výskyt hypertenze u žen prudce stoupá, takže pak převýší výskyt u mužů. (Widimský, 2008)
1.1.2 Klasifikace podle orgánového postižení
Při nedostatečném léčení nebo při neléčení vysokého krevního tlaku dochází k orgánovému postižení. Zpravidla odpovídá úrovni krevního tlaku, ale orgánové postižení můžeme zjistit u nemocných již při středně zvýšeném krevním tlaku. Podle WHO rozdělujeme hypertenzi do tří stádií. (Weir, 2005)
12
Stadium I. Zvýšený krevní tlak je jedinou zjistitelnou poruchou kardiovaskulárního systému. Fyzikální, RTG, EKG i echokardiografické vyšetření včetně očního pozadí nejeví odchylky od normálu. Stadium II. K diagnostice stačí přítomnost jedné z uvedených orgánových změn: zvedavý úder hrotu při hypertrofii levé srdeční komory, EKG a ECHO vyšetření (porucha diastolické funkce, asymetrická hypertrofie interventrikulárního septa a další) potvrzující tuto diagnózu. Na očním pozadí jsou vinuté cévy s tvrdým reflexem a fenoménem křížení, v moči bývá mírná proteinurie a zvyšuje se hladina plazmatického kreatininu. Stádium III. Je charakterizováno porušením funkce orgánů. Dochází k dilataci srdce, s následným levostranným, později i pravostranným srdečním selháním. Na očním pozadí můžeme zjistit edém papily, hemoragie, popřípadě exsudáty. Nejčastěji se postižení mozkových cév projevuje cévními mozkovými příhodami (CMP), které jsou téměř v 80 % ischemického původu a kolem 20 % jsou hemoragické etiologie (subarachnoidální krvácení = 5 %, intracerebrální krvácení = 15 %). Proteinurií a postupným omezením glomerulární filtrace se projevuje postižení ledvinných cév. Maligní hypertenze vede k renální insuficienci. Stadium IV. V tomto stadiu je uváděna maligní hypertenze, která je charakterizována velmi rychle progredující hypertenzí. Pokud je neléčená nebo nedostatečně léčena vede často k závažným komplikacím. Na očním pozadí dochází k edému papily, hemoragiím a exsudátům. Nastupuje srdeční selhání a rychle se zhoršuje funkce ledvin. Toto onemocnění má velmi rychlý průběh, a i přes léčbu může končit smrtelně. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
13
1.2
Klasifikace podle etiologie
I. Primární, esenciální hypertenze je diagnostikována u 95 % všech nemocných s vysokým TK. Jde o multifaktoriální chorobu bez známé organické příčiny, vyvolávající změny hodnot TK. II.
Sekundární hypertenze. U této hypertenze lze zjistit organickou příčinu, jejímž důsledkem je vysoký krevní tlak. Tvoří 5 % všech zjištěných hypertenzí. Podle vyvolávající příčiny se dělí na: -
nefrogenní hypertenzi – je nejčastější ze sekundárních hypertenzí; provází onemocnění ledvin jako je tubulointersticiální onemocnění ledvin, polycystické ledviny, glomerulonefritida, specifické záněty ledvin aj.,
-
renovaskulární hypertenzi – vyvolána stenózou ledvinné tepny,
-
endokrinní příčiny při onemocnění kůry nadledvinek, primární hyperaldosteronizmus – sekreční tumory, Connův syndrom a další; při onemocnění dřeně nadledvinek – feochromocytom a některé choroby dřeně, Cushingův syndrom a další,
-
koarktaci aorty
-
lékovou hypertenzi, dlouhodobé podávání kortikosteroidů, vzácně i p.o. kontraceptiv
-
1.3
hypertenzi v těhotenství. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
Krevní tlak v dětství a dospívání
Při narození jsou průměrné hodnoty krevního tlaku 70/50 mm Hg. Systolický TK začíná po narození stoupat a dosahuje průměrné hodnoty 94 mm Hg na konci prvního roku života. Naproti tomu diastolický krevní tlak během prvního roku stoupá jen o 2 mm Hg. V průběhu 2 – 3 letech se systolický ani diastolický krevní tlak výrazněji nemění. Zhruba od 4. roku je tendence k progresivnímu nárůstu s věkem v dalším období dětství a dospívání. Systolický TK stoupá poněkud více (1- 2 mm Hg/rok) než diastolický tlak (0,5-1mm Hg/rok). Vzestup krevního tlaku je do 10. roku věku přibližně stejný u obou
14
pohlaví. V období dospívání mají dívky průměrný krevní tlak nižší než chlapci. To platí zvláště pro systolický krevní tlak. V důsledku toho mají dívky ve věku 18 let systolický krevní tlak o 10 mm Hg nižší než chlapci a rozdíl v diastolickém krevním tlaku mezi oběma pohlavími činí 5 mm Hg. Krevní tlak posuzujeme nejen podle věku a pohlaví, ale i podle výšky dítěte, která se tak stává třetím kritériem pro hodnocení TK. (Rucki, Vít, 2006)
1.4
Rizikové faktory
Vysoký krevní tlak je multifaktoriální oběhové onemocnění, u něhož jsou zatím známy některé dílčí faktory ovlivňující hodnoty krevního tlaku. Jedním z důležitých předpokladů správné péče o nemocné s vysokým krevním tlakem, ke zlepšení jejich prognózy, je znalost faktorů, které nepříznivě ovlivňují tlakové hodnoty. Riziko kardiovaskulárního onemocnění je u těchto pacientů určeno tedy nejen hodnotami krevního tlaku, ale i přítomností orgánového postižení a dalších patogenetických činitelů. (Rosolová, 2013) Profesor Novotný uvádí rozdělení rizikových faktorů na endogenní (neovlivnitelné) vlivy, do kterých spadá věk, pohlaví a genetické vlohy a exogenní (ovlivnitelné) vlivy, do kterých se zařazuje obezita, tělesná inaktivita, kouření, konzumace alkoholu, konzumace soli a stres. (Novotný, Albert, 2014)
15
1.5
Exogenní faktory
1.5.1 Kouření a hypertenze
Štejfa ve své knize uvádí, že zahraniční ani české epidemiologické studie neprokazují přímou souvislost mezi kouřením a vysokým TK. Bylo zjištěno, že mezi kuřáky cigaret je méně osob s hypertenzí než mezi nekuřáky a to především z důvodu nižší tělesné hmotnosti kuřáků. Avšak není pochyb o negativním vlivu kouření na ICHS a bronchopulmonální systém, ve kterém kouření působí jako jeden z nejdůležitějších rizikových faktorů. Stejně tak je prokázán bezprostřední vzestup TK po vykouření cigarety, který trvá asi 30 minut. (Štejfa, 2007)
1.5.2 Dyslipidemie a hypertenze
Dyslipidemie, stejně jako kouření, nejeví přímou pozitivní koleraci k výskytu hypertenze. Je však hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy a při spoluúčasti hypertenze se riziko kardiovaskulárního onemocnění značně zvyšuje. Dyslipidemie často provázejí další rizikové faktory – diabetes mellitus (metabolický syndrom), tělesná inaktivita a zvýšená tělesná hmotnost. (Perušičová, Owen, Němec, 2013)
1.5.3 Zvýšená tělesná hmotnost a hypertenze
Zvýšená tělesná hmotnost je uváděná jako jeden z hlavních faktorů, který se jeví nejrizikovější ve vztahu k tepenné hypertenzi. Podle profesora Widimského je výskyt hypertenze 3krát větší u obézních osob s pozitivní anamnézou obezity mezi 30. až 39. rokem oproti osobám s normální hmotností a negativní anamnézou obezity. Jedním z důležitých faktorů pro nárůst TK je přírůstek hmotnosti. Řada obézních osob má však hodnoty TK normální. Esenciální hypertenze má multifaktoriální etiologii a nadměrná hmotnost je jedním z faktorů, které se účastní na jejím vzniku.
16
1.5.4 Kuchyňská sůl a hypertenze
Jedním z činitelů působících na zvýšení TK může být i příjem kuchyňské soli přesahující potřebu organizmu. Profesor
Widimský
uvádí,
že
Studie
Intersalt
byla
největší
mezinárodní
epidemiologickou studií vztahu spotřeby soli a TK. Zahrnovala totiž 10 000 mužů a žen. Byla provedena v 52 centrech ve 32 zemích. Tato studie potvrdila těsnou závislost mezi příjmem soli a vzestupem TK. Restrikce soli je součástí nefarmakologické léčby hypertenze. Je namístě i u ohrožených osob (s výskytem hypertenze v rodině) v primární prevenci hypertenze. Je však třeba zdůraznit, že v populaci se vyskytují jednak jedinci na sůl vnímaví, u nichž vysoký příjem soli vede k vzestupu TK a naopak restrikce soli vede ke snížení TK a jedinci na sůl rezistentní, u nichž snížení přívodu soli v potravě neovlivní TK. (Widimský a kol., 2008)
1.5.5 Alkohol a hypertenze
Riziko hypertenze zvyšuje pravidelné požívání 40 g alkoholu nebo více denně. Mechanizmem může být rovněž aktivace sympatoadrenálního systému. Alkohol může též negativně ovlivnit úspěch antihypertenzní farmakologické léčby. Alkohol navíc představuje rizikový faktor mozkových cévních příhod, a to jak trombotických, tak i krvácivých. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.5.6 Stres a hypertenze
Stres vede k zvýšení tepové frekvence a TK i u zdravých osob. U osob s genetickou predispozicí je presorická reakce na stres výraznější a trvá déle. Je provázená i vyšším výdejem noradrenalinu a adrenalinu, což vede ke zvýšení minutového srdečního výdeje i periferní cévní rezistence a dochází i k vazokonstrikci v ledvinách s následnou retencí sodíku a aktivací systému renin – angiotensin. Stres se nepochybně podílí na vzniku hypertenze, ale daleko obtížnější je průkaz jeho úlohy v pozdějších stádiích hypertenze. 17
Stres je tedy důležitým faktorem při vzniku hypertenze, ale jiné faktory než stres jsou odpovědné za trvající hypertenzi. (Vráblík a kol. 2009)
1.6
Endogenní faktory
1.6.1 Věk Věk je faktor, který je neovlivnitelný. TK roste kontinuálně s věkem a má ve vysokém věku tendenci kolísat. Hodnoty systolického tlaku stoupají s věkem na rozdíl od diastolického
tlaku.
Je
to
dáno
řadou
anatomických
a
funkčních
změn
kardiovaskulárního systému ve stáří. Dalším důležitým faktorem je životní styl ve vysokém věku. Všeobecně spíše klesá pohybová aktivita a tím se zvyšuje riziko vzniku obezity a následně nástup hypertenzní nemoci.
1.6.2 Pohlaví Hypertenze stoupá strmě s věkem, a to více u žen než u mužů. V období dospívání mají chlapci průměrný TK, zvláště systolický, vyšší než děvčata. U dospělých je systolický i diastolický TK vyšší u mužů než u žen. U žen stoupá krevní tlak více v období kolem menopauzy. Ve věku do 44 let je vysoký krevní tlak u žen méně častý, ale v dalších dvou dekádách se rozdíl vyrovnává. Ve věku nad 65 let trpí hypertenzí více ženy než muži.
1.6.3 Genetické faktory a hypertenze
O genetické dispozici primární hypertenze nelze pochybovat. Hypertenze je polygenní a multifaktoriální onemocnění, v němž je důležitá interakce několika genů a životního prostředí. Jedním z faktorů jsou geny pro různé složky systému kalikrein – kinin, systému renin – angiotensin – aldosteron a sympatického nervového systému. Z klinické medicíny je známo, že hypertenzní choroba vykazuje často familiární 18
nashromáždění. Podle profesora Widimského Aleman a Weidmann zjistili v roce 1995, že děti hypertenzních rodičů mají průměrně vyšší hodnoty TK, i když pod hranicí hodnot, než jejich stejně staří vrstevníci normotenzních rodičů. Jako pozitivní rodinnou anamnézu hodnotíme výskyt mozkově cévních příhod, náhlého úmrtí a arteriální hypertenzi na kardiovaskulární příčiny u mužů do 55 let a u žen do 65 let u přímých příbuzných. Podle profesora Widimského se podíl genetické složky na vzniku esenciální hypertenze odhaduje asi na 30 %. (Widimský a kol., 2008)
1.7
Prognóza
Prognóza arteriální hypertenze je více závislá na úrovni TK během léčby než na tlakových hodnotách před léčbou. Čím nižších tlakových hodnot při antihypertenzní léčbě dosáhne, tím lepší je prognóza nemocných. Primární prevence je základním požadavkem úspěšného ovlivnění prognózy vysokého TK, kterou se snažíme u osob s vysokým rizikem hypertenze zabránit zvýšení TK na úroveň, ve které již potřebují léčbu, a v celé populaci tak dosáhnout snížení jejich tlakových hodnot na hodnoty normální. (Navrátil, 2008)
1.8
Klinický obraz hypertenze
Klinický obraz hypertenze je charakterizován výškou a kolísáním TK, vlastnostmi tepen, subjektivními obtížemi a postižením orgánů, zejména ledvin, mozku, srdce a očního pozadí. (Weir, 2005)
1. Výška krevního tlaku. Krevní tlak není stálou hodnotou. Kolísá i u normotoniků. Během dne se hodnoty TK zvyšují. Ve večerních hodinách před spaním se naměří nejvyšší hodnoty TK a během spánku začínají klesat. Před probuzením a v době po probuzení dosahuje TK nejnižší hodnoty. Také během života dochází k postupnému zvyšování TK, při čemž systolický krevní tlak se
19
zvyšuje rychleji než diastolický. Do 40 let je vyšší krevní tlak u mužů, později je krevní tlak v průměru vyšší u žen. 2. Kardiovaskulární systém. Pokud je srdce zatěžováno vysokým krevním tlakem, dochází k hypertrofii a dilataci srdce. Z dalších faktorů se v prvních stádiích hypertenze uplatňují především faktory nervové, které střídavě zvyšují tonus koronárních cév i aktivitu srdce. V pozdějších stádiích se také uplatňují humorální a hormonální složky. Patří sem i koronární cirkulace, která je způsobená sklerotickým a ateromatózním zúžením stěny cév, projevující se na jedné straně ischemickou chorobou srdeční. (Widimský a kol., 2008) 3. Subjektivní obtíže se mění s vývojem nemoci. V prvních stádiích nemoci si nemocní stěžují na četné obtíže, kterými jsou prchavé erytémy, zvláště v obličeji, na krku a pod oběma klavikulami, palpitace, chlad končetin, bušení ve spáncích. Dále se mohou objevit parestézie a hypestezie. Bývá zvýšená citlivost někdy na chlad, ale častěji na horko. Jiní nemocní si stěžují na návaly krve do hlavy spojené s pocitem plnosti nebo i tlaku v hlavě. Někteří pacienti pociťují neklid, větší únavnost, vyčerpanost i nespavost. V dalších vývojových stádiích hypertenze se vyskytnou jak tyto popsané subjektivní obtíže, tak i příznaky porušení výkonnosti orgánů, hlavně srdce, ledvin, mozku, retinálních cév, případně i v oblasti splanchniku. Často mohou počáteční obtíže ustoupit do pozadí a převládne orgánová porucha. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.9
Diagnostika hypertenze
Diagnostika hypertenze v první fázi závisí na řádném měření TK. K odhalení arteriální hypertenze lze dosáhnout především pravidelnou účastí na preventivních prohlídkách a měřením krevního tlaku při návštěvě v ordinaci u jakéhokoliv lékaře. (Klener, 2001)
20
1.9.1 Anamnéza
Mezi prvotní klinická vyšetření patří anamnéza. Je důležitá jako první kontakt pacienta s lékařem a potřebná pro získání důvěry nemocného k lékaři, který doporučuje léčebná opatření. Dále musí lékař získat nemocného k potřebné adherenci k dlouhodobé léčbě. V rodinné anamnéze se zaměřujeme na výskyt hypertenze a závažných onemocnění u rodičů a nejbližších přímých příbuzných. Z rizikových faktorů jsou to úmrtí na kardiovaskulární onemocnění u rodičů a příbuzných (u mužů do 55 let a u žen do 65 let), náhlá smrt, akutní infarkt myokardu a jiné formy ICHS, diabetes mellitus, CMP, poruchy metabolizmu tuků, ledvinná či endokrinní onemocnění. V osobní anamnéze pak po: -
trvání a výši krevního tlaku (pokud jsou známy)
-
možné příčině hypertenze
-
výsledcích dřívější léčby hypertenze a ev. nežádoucích účincích léků
-
komplikacích hypertenze (CMP, IM, angina pectoris, SS, klaudikace)
-
DM
-
renálním onemocnění (může značit sekundární hypertenzi)
-
dně (kontraindikace thiazidových diuretik)
-
poruše zraku
-
bronchiálním astmatu (kontraindikace beta – blokátorů)
-
namáhavé dušnosti
-
epizodách tachykardie a zblednutí, úbytku na váze (mohou být způsobeny feochromocytomem)
-
nedávných změnách celkové hmotnosti, stupni tělesné aktivity ve volném čase a po kouření
-
dietních zvyklostech včetně spotřeby alkoholu, soli, kávě a nasycených mastných kyselin
-
psychosociálních faktorech a vlivem prostředí (situace v rodině či v zaměstnání mohou ovlivňovat reakci na léčbu)
Důležitá je také znalost současně užívaných léků, které mohou snižovat účinnost antihypertenzní léčby: -
perorální antikonceptiva 21
-
antidepresiva
-
sympatomimetika
-
substituční léčba estrogeny
-
nesteroidní protizánětlivé léky
-
steroidy (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.9.2 Fyzikální vyšetření
Při hodnocení celkového stavu si všímáme poměru hmotnosti a výšky, počítáme BMI (body mass index). Pohmatem zjišťujeme, zda není posunut úder srdečního hrotu a nezvedá-li se. Také pulzaci karotid, která je zvýšená při hypertenzi. Vyloučíme přítomnost vírů při srdečních vadách, oslabené nebo chybějící pulzace nad stehenními tepnami při koarktaci. Poslechem pátráme po šelestech nad karotidami, případně femorálními tepnami. Akcentace II. ozvy nad aortálním ústím je známkou déletrvající hypertenze, šelest v břišní krajině je při stenóze renální tepny. Při poslechu zjišťujeme srdeční frekvenci, rytmus a poslechové fenomény (počet srdečních ozev, šelesty, jejich změny). (Klener, 2001)
1.9.3 Laboratorní vyšetření
Laboratorní vyšetření zvažujeme na základě anamnézy a klinického vyšetření. Některá vyšetření musíme provést u všech nemocných s vysokým TK a jiná jen cíleně u některých komplikujících a přidružených onemocnění. Případně vykonáváme při podezření na sekundární formy hypertenze. Mezi vyšetření, která provádíme u každého nemocného, patří biochemické vyšetření plazmatických koncentrací draslíku, sodíku, močoviny, kreatininu, celkového cholesterolu (při hodnotách nad 5,2 mmol/l kompletní vyšetření lipidů), kyseliny močové, KO a základní vyšetření moče chemicky a sedimentu.
22
Cílená vyšetření doplňujeme: -
u nemocných s cukrovkou vždy vyšetříme moč na mikroalbuminurii (MAU)
-
při anamnestických údajích o ledvinném onemocnění nebo známkách postižení ledvin provedeme kompletní vyšetření ledvin; kreatinovou clearance s určením glomerulární filtrace, tubulární resorpce a odpady bílkovin, iontů v moči provádíme při jakémkoliv podezření na renální postižení
-
při
podezření
na
sekundární
hypertenzi
vyšetříme
hladinu
plazmatické reninové aktivity, katecholaminů nebo jejich matabolity v moči
(vanilmandlová
kyselina
nebo
lépe
normetanefrin,
metanefrin), plazmatické koncentrace aldosteronu, dále hladiny renin – angiotensin aldosteronu, katecholaminů v séru a jejich metabolitů v moči, hladinu kortizolu, případně ACTH, STH (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.9.4 Elektrokardiografie
EKG patří mezi standardní neinvazivní metody funkčního vyšetření elektrické aktivity srdečního svalu, tzn. vznik a šíření akčního proudu převodním systémem srdečním a buňkami myokardu. Signál se šíří ze srdečního svalu poměrně snadno všemi směry do celého těla, aniž by byl výrazněji zeslabován. Elektrody, které snímají elektrické potenciály, se přikládají vyšetřované osobě na končetiny a hrudník nebo jen na hrudník. Kabely končetinových elektrod jsou značené barevně, červená – PHK, žlutá – LHK, zelená – LDK, černá – PDK. Označují se jako bipolární (dvoupólové) končetinové svody, kabely hrudních elektrod jsou bílé s barevnými koncovkami nebo značené čísly 1–6 a nazývají se unipolární (jednopólové). (Navrátil, 2008)
23
1.9.5 Echokardiografie
Echokardiografie je specifická a snadno opakovatelná technika s možností vyšetření v čase pro zhodnocení funkce levé komory a posouzení síly stěn myokardu. Echokardiografii rozlišujeme na jedno a dvourozměrnou. Jednorozměrná umožňuje rozlišení hypertrofie a dilatace. Dvourozměrná umožňuje nejen změření síly stěn a velikost dutin, ale i plošné mapování zbytnělých oblastí. Ukázalo se, že echokardiografický průkaz hypertrofie je 6 – 10x citlivější než elektrokardiografický, se specificitou prakticky kolem 100 %. (Navrátil, 2008)
1.9.6 Vyšetření očního pozadí
Vyšetření očního pozadí je důležité pro včasné rozpoznání maligní hypertenze, neboť v počáteční fázi mohou změny očního pozadí (edém papily, hemoragie a exsudáty retiny) představovat jediný objektivní symptom tohoto stádia a předcházet objevení se dalších příznaků. Při vyšetření se posuzuje sítnice, cévnatka a místa vstupu očního nervu do oka. Oftalmoskopický nález u nemocných s hypertenzí přispívá k určení stádia onemocnění. Změny na cévách retinálních tepen ukazují na postižení cév stejné velikosti i v jiných orgánech, hlavně v mozku a v ledvinách. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.10
Měření krevního tlaku
Měření krevního tlaku je základní metodou kontroly stavu krevního oběhu. Základem pro řadu diagnostických a léčebných rozhodnutí v medicíně je hodnota TK. Měření krevního tlaku musí být přesné. Může se zdát, že auskultační měření krevního tlaku je jednoduché, ale existuje řada možných chyb a nepřesností. Proto technika měření TK
24
musí být standardizovaná, aby informace získané různými pozorovateli byly srovnatelné a mohly být snadno použité při opakovaných vyšetřeních téhož jedince. Arteriální tlak lze měřit přímo pomocí intraarteriálně zavedeného katétru. Tato technika není vhodná pro opakovaná měření u ambulantních pacientů nebo u asymptomatických jedinců, ani pro rozsáhlé screeningové akce. TK se běžně měří nepřímou metodou na paži pomocí tonometru. Nepřímá metoda měření krevního tlaku je obecně méně přesná než přímé intraarteriální měření. Nicméně je dostatečně přesná pro řadu diagnostických a terapeutických studií a bude i nadále užívaná, protože je jednoduchá, praktická, neinvazivní a levná. (Vráblík a kol., 2009)
1.11
Ambulantní monitorování krevního tlaku
Ambulantní měření TK je základem správné léčby. Měření TK v ordinaci lékaře nemusí odrážet obvyklou hodnotu TK mimo zdravotnické zařízení. Zvláště u jedinců se zvýšenou reaktivitou sympatoadrenálního systému mohou být značné rozdíly mezi hodnotami TK měřeného v ordinaci lékaře a v domácím prostředí. Tito jedinci pak mohou být mylně označeni jako hypertenzní osoby. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999) Ambulantní měření krevního tlaku je metoda přijatelná, jak ke stanovení diagnózy, tak ke kontrole léčby hypertenze. V současnosti je ambulantní měření TK doporučováno jako metoda použitelná pro péči o hypertoniky, kteří mají specifické klinické obtíže. Hodnota TK rozhoduje o frekvenci kontrol a závažnosti komplikací. Častější kontroly bývají zpravidla při zahajování léčby, někdy i 2 – 3krát za měsíc. Je-li léčba nastavena a krevní tlak kompenzován a je i správně kontrolován samotným pacientem, jsou dostatečné kontroly jedenkrát za 3 – 6 měsíců. Optimální je kontrolovat TK nemocného v ranních hodinách, před další dávkou léku. TK by se měl pohybovat v hodnotách nižších než 140/90 mm Hg. (Homolka, 2010)
1.12
Korotkovy fenomény
Ruský lékař Korotkov definoval 5 fází, při kterých během proudění krve v tepně vznikají tóny různé hlasitosti a kvality. Systolickému TK odpovídá tlak, při kterém se Korotkovovy fenomény poprvé objevují (začátek fáze I). Diastolický TK odečítáme u dospělých jako začátek V. fáze, tj. jako hodnotu, při které je slyšet poslední zvuk nebo 25
začátek ticha. Fáze V má být definována jako poslední slyšitelný zvuk. (Widimský a kol., 2008). Pět fází je charakterizováno takto: 1. první z jasných, opakovaných zvuků, které svým charakterem připomínají zvuk kapajícího kohoutku, koinciduje přibližně se znovu objevením hmatného pulzu 2.
zvuky jsou tlumenější a delší, mají někdy charakter intermitentního šelestu
3. zvuky jsou opět hlasitější a ostřejší, jejich hlasitost dosahuje maxima 4. zvuky se zeslabují, jsou tlumené, méně zřetelné a měkké 5. zvuky kompletně mizí (Widimský a kol., 2008)
1.13
Domácí měření krevního tlaku
Domácí měřením TK (tzv. selfmonitoring) je reprodukovatelnější než krevní tlak naměřený v ordinaci lékaře a lépe koreluje s přítomností a progresí orgánového poškození. Můžeme ho provádět po řadu dnů před každou prohlídkou u lékaře a tím získat podstatně větší počet měření TK, které je reprezentativnější pro daného nemocného v určitém období než tlak naměřený v ordinaci lékaře. Hodnocení průběhu léčby
může
zpřesnit
domácí
měření
TK.
Pacienti
si
mohou
měřit
TK
sfygmomanometry, aneroidními manometry a elektronickými poloautomatickými nebo automatickými přístroji. Nejčastěji je využíván digitální tlakoměr. Nevhodné jsou přístroje, které měří TK na prstech a zápěstí. Pro diagnostiku vyžadujeme dvojí měření – jedno ráno a druhé večer. To má nemocný opakovat po dobu 1 týdne. Jednotýdenní měření 2x denně se má opakovat 1x za 3 měsíce. První den měření se nebere v úvahu. Rozdíl mezi ranními a večerními hodnotami TK je větší u léčených než neléčených hypertoniků, což patrně souvisí s účinkem některých antihypertenziv. (Homolka, 2010) Domácí měření TK je vhodné zejména pro pacienty: -
s velkým kolísáním hodnot TK
-
k vyloučení ,,hypertenze bílého pláště‘‘
-
je indikováno také u nemocných s rezistentní hypertenzí 26
-
umožňuje vyloučit maskovanou hypertenzi
-
umožňuje kontrolu TK na konci dávkovacího období léků
-
je vhodné ke stratifikaci nemocných s mírnou hypertenzí
-
umožňuje zjistit hodnotu TK na konci dávkovacího období a vyloučit tak slábnoucí efekt antihypertenziv (Widimský a kol., 2008)
1.14
24hodinové monitorování krevního tlaku – Holterovské
monitorování
Holterovské monitorování se provádí pomocí automatických monitorovacích systémů, podobné Holterovu monitorování EKG. Měření je realizováno buď oscilometrickou (nejčastěji) nebo auskultační metodou. Pacienti nosí trvale na paži manžetu, která je v pravidelných intervalech nafukována pomocí malého kompresoru. Doporučené intervaly měření se pohybují mezi 20 – 30 minutami ve dne a 30 minutami v noci. Na začátku je vhodné změřit TK na obou horních končetinách. Pokud dojde ke zjištění rozdílů systolického tlaku pod 10 mm Hg, je vhodné použít pro měření nedominantní paži. Jestliže je rozdíl systolického tlaku > 10 mm Hg, pro vlastní realizaci měření použijeme paži s vyšším naměřeným TK. Jednotlivá měření jsou ukládána do paměti a po připojení na počítač jsou tak snadno dostupná. Hodnocené parametry zahrnují obvykle následující ukazatele (tab. 3 hodnocené parametry je uvedená v přílohách). Nemocní by během monitorování měli používat diář k záznamu denních i nočních aktivit, protože je známo, že fyzické a psychické podněty mohou významně ovlivnit výsledné hodnoty TK. (Widimský a kol., 2008)
Indikace AMTK
-
hypertenze rezistentní k léčbě
-
zvýšená variabilita klinického krevního tlaku
-
epizodická hypertenze
-
podezření na noční hypertenzi
-
hypotenze (zejména u starších pacientů a diabetiků) 27
-
zvýšení klinického TK v těhotenství (a podezření na preeklampsii)
-
nepoměr mezi hodnotami TK naměřenými při domácím měření a hodnotami naměřenými ve zdravotnickém zařízení (fenomén bílého pláště, hypertenze bílého pláště). (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.15
Léčba hypertenze
Léčba hypertenze vede ke snížení výskytu hypertenzních i aterosklerotických komplikací; zlepšuje nejen morbiditu, ale i mortalitu. Významně snižuje:
-
výskyt a úmrtnost na mozkové cévní příhody
-
brání vniku hypertrofie srdeční při hypertenzi a při její přítomnosti může vést i k její regresi
1.16
-
snižuje morbiditu a mortalitu na ICHS
-
snižuje významně výskyt srdečního selhání
-
snižuje výskyt očních komplikací hypertenze
-
brání progresi hypertenze
-
brání rozvoji nefrosklerózy a diabetické nefropatie
-
brání vzniku aneuryzmatu
-
brání vzniku maligní hypertenze (Šimon, Šípová, 2004)
Nefarmakologická léčba hypertenze
Nefarmakologická léčba hypertenze je nedílnou součástí léčby. V mnoha případech není nutno ji doplňovat léčbou farmakologickou. Léčbu hypertenze začínáme vždy nefarmakologickou
léčbou
a
v případě
nutnosti
léčby
farmakologické
je
nefarmakologická intervence nutným doplňkem. Nefarmakologická léčba je velmi podceňována a řada nemocných, zejména s mírnou hypertenzí, by mohla být léčena účinněji, kdyby se obracela k nefarmakologické léčbě. Zejména se jedná o kontrolu hmotnosti, restrikci soli, alkoholu a nekuřáctví. Účinek veškeré nefarmakologické léčby však mizí poměrně brzy po jejím přerušení. 28
Nefarmakologická léčba zahrnuje: -
redukci hmotnosti,
-
zákaz kouření,
-
redukci příjmu kofeinu,
-
redukci příjmu alkoholu,
-
redukci příjmu sodíku,
-
dostatečná fyzická aktivita,
-
dieta. (nefarmakologická léčba je shrnuta v tab. 4, která je obsažena v přílohách) (Widimský a kol., 2008)
1.16.1 Redukce hmotnosti
Nadměrná tělesná hmotnost těsně koreluje se zvýšeným TK. Za optimální je považován index tělesné hmotnosti (BMI, body mass index = hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou tělesné výšky v metrech) 18,5 – 24,9, za rizikový je považován BMI větší než 27. Za rizikové je považováno ukládání nadbytečného tuku viscerálně, tzv. abdominální neboli centrální (také maskulinní) typ obezity (histologicky jde o hnědou tukovou tkáň). (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999) Hnědá tuková tkáň je silně prokrvená. Vyskytuje se zejména u novorozenců a z celkové hmotnosti u nich tvoří 5 %. Najdeme ji podél horní části míchy a u páteře. U dospělých se vyskytuje v horní oblasti hrudi a krku. Jedinci trpící obezitou ji mají velmi zredukovanou nebo zcela chybí. Z důvodu přítomnosti oxidačních enzymů má hnědé zbarvení. Její funkcí je poskytovat tělu zdroj tepla a přizpůsobit ho chladu. Bílá tuková tkáň se ukládá v podkoží (subkutánní) a okolí orgánů (viscerální tkáň). Má polotekutou konzistenci složenou z TAG a cholesterolu. Jedinci s přiměřenou tělesnou hmotností mají kolem 20 % bílé tukové tkáně a až 50 % obézní jedinci. Hlavní funkcí je tepelná izolace, chránění vnitřních orgánů a zdroj energie. Útrobní tělesný tuk se nachází mezi orgány, hlavně u ledvin a jater nebo v místech, kterých není přirozenou součástí. Je škodlivější než podkožní tuk, jelikož je 29
metabolicky více aktivní. Je to tzv. skrytá hrozba zvyšující riziko vzniku obezity, KVO a cukrovky. (Adámková a kol., 2010) Profesor Widimský ve své knize uvádí studii provedenou v letech 1966 – 2002, která sledovala vliv redukce tělesné hmotnosti na TK a zahrnula 4874 osob. Průměrné snížení tělesné hmotnosti o 5,1 kg dosažené zvýšením tělesné aktivity a redukcí energetického příjmu v potravě vedlo v těchto studiích k poklesu systolického TK o 4,4 mm Hg a diastolického TK o 3,6 mm Hg. Výsledek ukazuje přesvědčivě velký vliv redukce tělesné hmotnosti na snížení TK. I přes toto zjištění výskyt obezity bohužel stoupá. V České republice se vyskytuje obezita u 22 % mužů a 25 % žen. Nadváhu má dalších 48 % mužů a 30 % žen. To znamená, že více než dvě třetiny mužů a téměř dvě třetiny žen mají nadváhu nebo obezitu. (Widimský a kol.,2008)
1.16.2 Zákaz kouření
Kouření vede k akutnímu zvýšení TK a tepové frekvence, trvající déle než 15 minut po dokouření jedné cigarety. Zvýšení TK je vyvoláno stimulací sympatického nervového systému v CNS a nervových zakončeních, a to má za následek zvýšení koncentrace plazmatických katecholaminů. Kouření představuje kardiovaskulární rizikový faktor a výrazně zvyšuje celkově kardiovaskulární riziko. Pro každého hypertonika platí, že nesmí kouřit. Kouření krevní tlak samo neovlivní, avšak výrazně zvyšuje riziko ICHS. Výskyt hypertenze a ICHS je u kuřáků 2 – 6x vyšší. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.16.3 Redukce příjmu kofeinu
Zákaz pití kávy, případně nahrazení pití kávy bezkofeinové, není nutný. Kofein vede k přechodnému zvýšení TK i tepové frekvence. Přímý vztah kávy a TK však nebyl prokázán (v podezření zůstalo spíše působení aflatoxinů ze zaplísněných kávových zrn). Doporučeno je však její omezení na 1 – 2 šálky denně a to spíše na kávu překapávanou než klasickou zalévanou (tureckou).
30
1.16.4 Redukce příjmu alkoholu
Už více než 20 let je znám přímý vztah mezi alkoholem a vysokým TK. Bezpečná konzumace alkoholu je okolo 30 g za den u mužů a 20 g u žen, tedy cca 1 – 2 nápoje či 1 – 2 piva či 2 – 4 dcl vína/den, kdy ovšem nelze počítat průměr z několika dní za sebou, tedy jeden den vypít větší množství a potom několik dní abstinovat. Není přesně známo, jakým mechanizmem alkohol zvyšuje TK. Alkohol snižuje účinnost antihypertenzní léčby, ale tento vliv mizí po snížení spotřeby alkoholu během 1 – 2 týdnů o cca 80 %. Předpokládá se, že nadměrnou konzumací alkoholu lze vysvětlit až 30 % hypertenze.
1.16.5 Restrikce soli
Mezi další opatření patří restrikce soli a zvýšení přívodu draslíku v dietě (konzumace ovoce, zeleniny). Špinar, Vítovec a Zicha uvádí, že pokud snížíme sůl o 3g denně povede to k poklesu krevního tlaku o 3,6 – 5,6/1,9 – 3,2 mm Hg pro systolický a diastolický tlak u hypertoniků a o 1,8 – 3,5/0,8 – 1,8 mm Hg u normotoniků. Tento účinek lze zdvojnásobit snížením přívodu soli o 6 g a ztrojnásobit snížením přívodu soli o 9 g. Současná doporučení snížení přívodu soli z 9 – 12 g denně na 5 g denně mají významný účinek na TK a výskyt kardiovaskulárních onemocnění. (Špinar, Vítovec, Zicha, 1999)
1.16.6 Zvýšená tělesná aktivita
Častým rizikovým faktorem hypertenze je tělesná nečinnost. Vede k otylosti, vyšším hladinám triacylglycerolů, glykemie, sympatoadrenální stimulaci a ke sníženému životnímu prožitku. Je známo, že cvičení snižuje inzulinovou rezistenci, zvyšuje senzitivitu inzulínových receptorů, vede ke snížení kolující hladiny inzulinu, která je mj. příčinou zvýšené renální retence sodíku.
31
V prevenci i léčbě hypertenze je vhodná aerobní zátěž. Hypertonikům bez ICHS se doporučuje 20 minut denně nebo 40 – 45 minut 5x týdně aerobního tréninku do submaximální tepové frekvence, kterou jednoduše určíme 180 mínus věk, tedy u padesátníka 130/min. Nejjednodušší formou tréninku je rychlá chůze (cca 120 kroků za minutu), případně rychlá chůze střídaná s klusem, vhodná je jízda na kole (v přírodě i doma), běžky či brusle, plavání, lyžování, míčové hry. Nevhodná je izometrická tělesná aktivita (sekání trávy kosou, zvedání břemen, rytí, kopání apod.). Klasický jogging může, zejména u obézních pacientů, zatěžovat nosné klouby a jeho pravidelné provádění vyžaduje kvalitní běžeckou obuv a raději měkký podklad stezek. U srdečně nemocných musí být trénink mírnější, u starších osob by neměla tepová frekvence překročit 110/min, u mladších 120/min. U nemocných užívajících beta – blokátory by ani zátěžová tepová frekvence neměla překročit 100/min. Intenzita tréninku se stanovuje individuálně nejlépe za lázeňského pobytu nebo na specializovaných pracovištích. Průměrný pokles tlaku při aerobním tréninku činí 3,85/2,58 mm Hg. Po několika měsících tréninku dochází k většímu poklesu TK než po dvou letech cvičení, a to z důvodu klesající adherencí k tréninku. (Widimský a kol., 2008)
1.16.7 Dietní změny
Dieta má obsahovat hojně ovoce a zeleninu, ryby. Nezbytné je omezení živočišného tuku i cholesterolu. Mezi opatření na zlepšení výživy patří: -
strava s omezením celkového tuku (maximálně 30 % z celkové energie), nasycených tuků (maximálně 10 % z celkové energie) a cholesterolu (maximálně 300 mg za den),
-
redukce příjmu sodíku (5g NaCl denně),
-
zvýšení příjmu draslíku (7,8 až 11 g elementárního draslíku denně). (Gregor a Starnovská, 2009)
Množství celkového tuku by nemělo přesáhnout 50 a 62 g denně. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby maximální dávka cholesterolu z potravy nepřesahovala 300 mg za den. Cholesterol obsahují všechny potraviny živočišného původu, naopak 32
rostlinné potraviny žádný cholesterol neobsahují. Protože cholesterol je zabudován převážně v buněčných membránách, jeho obsah je vyšší v takových potravinách, které pocházejí z více specializovaných tkání. Proto je nejvyšší obsah cholesterolu v mozku, dále v ledvinách, v játrech a ostatních vnitřnostech, v kůži, v zárodečné tkáni (vaječný žloutek, kaviár). (Kužela, Patlejchová, 2003) Osoby konzumující vegetariánskou stravu mají nižší hodnoty TK a krevní tlak u nich stoupá s věkem méně než u osob konzumujících stravu živočišného a rostlinného původu. Vegetariánská strava obsahuje listovou zeleninu, tykve, celozrnné výrobky a kořenovou zeleninu. (Widimský a kolektiv, 2008).
1.17
Farmakologická léčba hypertenze
U osob s hypertenzí je hlavním cílem léčby dosažení maximálního snížení dlouhodobého celkového rizika kardiovaskulárních chorob. Cílem není pouhé snížení TK, ale také zpomalení rozvoje, regrese orgánových změn (hypertrofie LK srdeční) a ovlivnění dalšího průběhu vaskulárních a renálních komplikací hypertenze. (Widimský a kol., 2008) Farmakologickou terapii zahajujeme: -
při TK ≥ 180 a/nebo ≥110 mm Hg – ihned
-
při TK 150 – 179 či 95 – 109 mm Hg opakovaně, léčbu zahajujeme do jednoho měsíce; ale ihned při subklinickém orgánovém postižení (SOP),
nebo
manifestním
kardiovaskulárním
nebo
renálním
onemocnění, nebo při přítomnosti diabetu nebo metabolického syndromu -
při TK 140 – 149 a/nebo 90 – 94 mm Hg opakovaně, léčbu zahájíme do jednoho měsíce u těchto stavů: při subklinickém orgánovém poškození (SOP), nebo manifestním kardiovaskulárním nebo renálním onemocnění, nebo při diabetu nebo metabolickém syndromu
-
při vysokém normálním TK, tj. 130 – 139 a/nebo 85 – 89 mm Hg opakovaně, zahájíme léčbu do jednoho měsíce u pacientů s diabetes 33
mellitus,
v přítomnosti
renálního
onemocnění
manifestního nebo
při
kardiovaskulárního přítomnosti
nebo
subklinického
orgánového poškození -
v ostatních případech lze s farmakologickou léčbou vyčkat po dobu 3 měsíců, v případě trvajícího TK > 140/90 mm Hg zahájit farmakologickou léčbu (Widimský a kol., 2008)
Nejčastěji užívané léky v terapii hypertenze jsou uvedeny v příloze 5.
1.18
Období pubescence
Období pubescence se pohybuje zhruba od 11 do 15 let. a) Fáze prepuberty (první pubertální fáze): Začíná prvními známkami pohlavního dospívání, zejména vznikem prvních sekundárních pohlavních znaků a rychlým růstem. Končí nástupem menstruace u dívek, resp. analogickým vývojem u chlapců (první emise semene – noční poluce). U většiny dívek trvá tato fáze zhruba od 11 do 13 let, u chlapců probíhá fyzický vývoj asi o 1 – 2 roky později. b) Fáze vlastní puberty (druhá pubertální fáze): Nastupuje po dokončení prepuberty a trvá do dosažení reprodukční schopnosti. První menses bývají zpravidla nepravidelné a anovulační. Pravidelný ovulační cyklus (podmíněný sekrecí ICSH) a schopnost oplodnění se tedy dostavuje až za delší dobu po prvních menses – zpravidla za 1 až 2 roky. Podobně i reprodukční schopnost chlapců je dosahována o něco později po dokončení vývoje hlavních sekundárních pohlavních znaků. Období vlastní puberty můžeme vymezit věkem 13 – 15 let. (Langmeier a Krejčířová, 2006)
34
1.19
Období adolescence
Období adolescence je vymezena zhruba od 15 do 22 let. Teprve v této době je postupně dosahována plná reprodukční zralost a dokončován tělesný růst (ovšem už pomalejším tempem). Mění se postavení jedince ve společnosti - došlo k přechodu ze základní školy do učebního poměru nebo na střední školu, začínají častější a hlubší erotické vztahy, mění se zásadně sebepojetí. Běžně bývá tato věková skupina označována jako teenagers. Tělesný růst však není rovnoměrný – dolní a horní končetiny rostou na začátku období dospívání rychleji, takže dochází k určité disharmonii postavy, působí dojmem tělesné nevyváženosti a pohybové neobratnosti. Významně se již odlišuje tělesná stavba dívek a hochů – zaoblování postavy u dívek, vyznačení svaloviny u chlapců. Také zrání mozku pokračuje s určitými výkyvy, které jsou patrné v tom, jak se na počátku pubescence znovu objevují pomalejší vlny v EEG. Převaha alfa vln se pak definitivně ustavuje po 16. roce. S těmito změnami může souviset zvýšená emoční labilita a těkavá pozornost v pubescenci. (Vágnerová, 2012)
35
2 2.1
PRAKTICKÁ ČÁST Metodika výzkumné práce
Pro sběr informací jsem si vybrala kvantitativní výzkum formou dotazníku. Dotazník byl anonymní a obsahoval 41 otázek (viz. příloha 7), které byly formulované jako uzavřené (33 otázek), polootevřené (5 otázek) a otevřené (3 otázky). Otázky v dotazníku byly formulovány v návaznosti na stanovený cíl a hypotézy. K cíli „Zjistit životní styl a informovanost o rizikových faktorech, které se podílejí na vzniku hypertenze u pubescentů a adolescentů. “ se vztahovaly otázky 3 až 41. U každé otázky byly respondentům nabízeny průměrně 2 – 7 odpovědí, s možnou volbou 1 odpovědi nebo s možným stručným vypsáním své odpovědi do vymezeného volného prostoru. Na začátek dotazníku jsem zařadila údaje nutné ke statistickému zpracování, týkající se věku a pohlaví. U některých výsledků výzkumu jsem porovnávala muže a ženy.
2.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného
prostředí
Jako sledovaný vzorek respondentů byli zvoleni pubescenti a adolescenti. Dotazníky byly zaměřeny na rizikové faktory hypertenze, informovanost o hypertenzi, na životní styl pubescentů a adolescentů a výskyt rizikových faktorů u této věkové skupiny. Dotazníky jsem distribuovala na Gymnáziu v Jihlavě osobně. Rozdala jsem celkem 120 dotazníků, z toho 60 ženám a 60 mužům. Z celkového počtu 120 dotazníků byla návratnost 100 %. Žádný respondent neměl s vyplňováním dotazníku problémy.
36
2.3
Průběh výzkumu
Výzkum probíhal od března 2015 do dubna 2015 na Gymnáziu v Jihlavě. Dotazník byl respondentům rozdán osobně.
2.4
Zpracování získaných dat
Ke zpracování získaných dat jsem použila počítačový program Microsoft Office Word 2007 pro psaný text. Dále Microsoft Office Excel 7 pro zpracování tabulek a grafů. Výsledky jsou uvedeny u jednotlivých otázek v absolutních číslech a v procentech. Pro přehlednost jsou použity sloupcové grafy.
37
2.5
Výsledky výzkumu
Pohlaví respondentů Tabulka 1 Pohlaví respondentů
Pohlaví
Absolutní četnost
Relativní četnost
Muž
60
50%
Žena
60
50%
celkem
120
100%
Z celkového počtu 120 (100 %) respondentů bylo 60 (50 %) mužů a 60 (50 %) žen. Věk respondentů Tabulka 2 Věk respondentů
Věková kategorie
n
%
Pubescenti (ženy)
30
25%
Pubescenti (muži)
30
25%
Adolescenti (ženy)
30
25%
Adolescenti (muži)
30
25%
Celkem
120
100%
Respondenti byli ve věkovém rozmezí u pubescentů mezi 12 – 13 lety a u adolescentů mezi 16 – 17 lety. Pro přehlednější vyhodnocení jsem respondenty rozdělila do 4 kategorií. 1 kategorie jsou ženy pubescentky, ve které bylo 30 (25 %) respondentů. 2 kategorie jsou muži pubescenti, ve které bylo 30 (25 %) respondentů. 3 kategorie jsou ženy adolescentky, ve které bylo 30 (25 %) respondentů a poslední 4 kategorie byli muži adolescenti, ve které bylo 30 (25 %) respondentů.
38
Znalost pojmu hypertenze Správnou informaci, že hypertenze je vysoký krevní tlak odpovědělo 45 (75 %) pubescentů a 54 (90 %) adolescentů. Pouze 1 (1,7 %) pubescent odpověděl, že hypertenze je vysoký obsah tuků v krvi a 14 (23,3 %) pubescentů a 6 (10 %) adolescentů se s tímto pojmem nikdy nesetkalo a odpovědělo, že neví.
Absolutní četnost
Znalost hodnot TK - rozdělení 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
46 47
Adolescenti
13 12 1
Pubescenti
1
100/50 a níže (chybná)
120/80 (chybná)
140/90 a výše (správná)
Odpověď respondentů
Graf 1 Znalost hodnot TK u hypertenze dle rozdělení na adolescenty a pubescenty
V této otázce jsem zjišťovala, zda jsou respondenti informováni, od jakých hodnot krevního tlaku můžeme hovořit o hypertenzi. Správnou informaci 140/90 a výše uvedlo 93 (77 %) respondentů. Chybnou informaci 100/50 a níže nebo 120/80 uvedlo 27 (23 %) respondentů. Odpovědi u adolescentů a pubescentů se příliš neliší. Správnou odpověď 140/90 a výše uvedlo 46 (77 %) adolescentů a 47 (78 %) pubescentů. Chybnou odpověď 100/50 a níže nebo 120/80 uvedlo 14 (23 %) adolescentů a 13 (22 %) pubescentů.
39
Graf 2 Měření krevního tlaku
V této otázce jsem chtěla zjistit, zda pubescentům nebo adolescentům byl již někdy měřen krevní tlak, ať už na preventivní prohlídce u praktického lékaře nebo u jiného doktora jako součást vyšetření. 106 (88 %) respondentům byl již někdy měřen krevní tlak a pouze 14 (12 %) respondentům ještě nikdy nebyl krevní tlak měřen. Znalost naměřené hodnoty TK Tato otázka navázala na předchozí otázku, zda byl již někdy u respondentů měřen krevní tlak. Pokud byl někdy měřen, tak jsem chtěla znát naměřenou hodnotu. 100 (83 %) respondentů si nepamatuje naměřenou hodnotu krevního tlaku a 20 (17 %) respondentů mělo hodnotu krevního tlaku, kterou uvedli do dotazníku, v normě.
40
Léčba hypertenze u respondentů Tabulka 3 Léčba hypertenze u respondentů
Léčba hypertenze u respondentů
n
%
Ano
0
0%
Ne
120
100%
Celkem
120
100%
Zde jsem chtěla zjistit, zda se někdo v tak mladém věku léčí s hypertenzí. Odpověď byla velice uspokojivá. Všech 120 (100 %) respondentů odpovědělo, že se s hypertenzí neléčí. Hypertenze a rodinní příslušníci Tabulka 4 Hypertenze a rodinní příslušníci
Léčí se někdo z rodinných příslušníků na hypertenzi? n
%
Ano
36
30,0%
Ne
84
70,0%
Celkem
120
100%
Z výsledků vyplynulo, že u 84 (70 %) respondentů se nikdo z rodinných příslušníků neléčí s hypertenzí. Pouze u 36 (30 %) respondentů se někdo z rodinných příslušníků léčí s hypertenzí.
41
Znalost rizikových faktorů hypertenze Pokud respondent uvedl alespoň dva správné rizikové faktory, byl zařazen do položky „ano“.
Znalost rizikových faktorů hypertenze Absolutní četnost
50
50
40
40 30 20
20 Pubescenti
10
Adolescenti
10 0
Ano
Ne Odpověď respondentů
Graf 3 Znalost rizikových faktorů hypertenze
Rizikové faktory vedoucí k hypertenzi znalo 10 (16,7 %) pubescentů a 20 (33,3 %) adolescentů. Bohužel 50 (83,3 %) pubescentů a 40 (66,7 %) adolescentů nezná ani jeden rizikový faktor vedoucí k hypertenzi.
42
Konkrétní rizikové faktory Zde uvádím rizikové faktory, které byly pubescenty a adolescenty zaznamenány v otázce č. 12, která se nachází v dotazníku uvedeném v přílohách. Tabulka 5 Konkrétní rizikové faktory
Rizikové faktory
Pubescenti Adolescenti
Kouření
10
10
Obezita
5
10
Alkohol
5
20
Pozn. * uváděná data jsou v absolutních číslech
V této otázce směli respondenti uvádět jednu nebo více odpovědí. Adolescenti a pubescenti znali pouze tři rizikové faktory vedoucí k hypertenzi. Kouření uvedlo 10 pubescentů a 10 adolescentů. Obezitu pouze 5 pubescentů a 10 adolescentů a alkohol uvedlo 5 pubescentů a 20 adolescentů.
43
Graf 4 Kouření
Z výsledků jasně vyplívá, že ženy kouří o dva respondenty více než muži. Pozitivním ukazatelem je, že se mezi respondenty nachází mnohem více nekuřáků než kuřáků. U pubescentů kouří 1 (3,3 %) žena a 2 (6,7 %) muži. Mezi nekuřáky je 29 (96,7 %) žen a 28 (93,3 %) mužů. Adolescentní ženy kouří více než ženy pubescentky. 6 (20 %) žen a 3 (10 %) muži u adolescentů kouří a 24 (80 %) žen a 27 (90 %) mužů u adolescentů nekouří.
44
Tabulka 6 Počet vykouřených cigaret
Pubescenti
Adolescenti
Počet vykouřených cigaret
n
%
n
%
Denně (2-5 cigaret)
0
0%
4
6,7%
Týdně (3-15 cigaret)
1
1,7%
2
3,3%
Měsíčně (3 cigarety)
0
0%
1
1,7%
Příležitostně
2
3,3%
2
3,3%
Nekouří
57
95,0%
51
85,0%
Celkem
60
100%
60
100%
4 (3,3 %) respondenti kouří denně 2 – 5 cigaret. 3 (2,5 %) respondenti kouří týdně 3 – 15 cigaret. Měsíčně si cigaretu zapálí 1 (0,8 %) respondent a 4 (3,3 %) respondenti kouří příležitostně. 108 (90,0 %) respondentů nekouří. Důvod kouření Všech 12 (10 %) kuřáků odpovědělo, že kouří proto, že jim to chutná. Podnět ke kouření Nejčastější odpověď byla, že respondenta ke kouření přivedl/a kamarád/ka. 2 (16,7 %) pubescenti se ke kouření přivedli sami a 1 (8,3 %) pubescenta ke kouření přivedl/a kamarád/ka. U adolescentů se 2 (16,7 %) respondenti přivedli ke kouření sami a 7 (58,3 %) respondentů přivedl/la kamarád/ka.
45
Graf 5 Konzumace alkoholu
Z výsledků vyplívá, že přestože jsou respondenti nezletilí, konzumují alkohol. Konzumentů je naštěstí málo. 12 (20 %) pubescentů konzumuje alkohol a o dva respondenty více konzumují muži alkohol více než ženy. 26 (43,3 %) adolescentů konzumuje alkohol u žen i mužů stejně. Alkohol neužívá 48 (80 %) pubescentů a 34 (56,7 %) adolescentů.
46
Graf 6 Frekvence pití alkoholu
Nikdo z respondentů nekonzumuje alkohol denně. Týdně konzumuje alkohol 5 (41,6 %) pubescentů a 3 (11,5 %) adolescenti. Měsíčně 3 (25 %) pubescenti a 9 (34,6%) adolescentů. Ročně 2 (16,7 %) pubescenti a 2 (7,7 %) adolescenti. Příležitostně alkohol konzumují 2 (16,7 %) pubescenti a 12 (46,2 %) adolescentů.
47
Graf 7 Druh konzumovaného alkoholu
Nejčastěji je konzumován tvrdý alkohol a to především adolescenty. Pivo pijí 4 (33,3 %) pubescenti a 6 (23,1 %) adolescentů. Víno užívají 4 (33,3 %) pubescenti a 5 (19,2 %) adolescentů. Tvrdý alkohol konzumují 4 (33,3 %) pubescenti a 15 (57,7 %) adolescentů. Důvod konzumace alkoholu Nejčastěji byl respondenty uváděn důvod konzumace alkoholu pro pobavení, a to na večírku nebo na diskotéce. Pouze 2 (16,7 %) pubescenti a 1 (3,8 %) adolescent užívají alkohol, protože jim chutná. 10 (83,3 %) pubescentů a 25 (96,2 %) adolescentů užívají alkohol pro pobavení.
48
Graf 8 Způsob stravování
Alespoň 3x denně se stravuje 8 (13,3 %) pubescentů a 7 (11,7 %) adolescentů. Správné a pro tělo zdravé stravovací návyky, tedy 4 – 5x denně, má 44 (73,4 %) pubescentů a 46 (76,6 %) adolescentů. 6x denně a více se stravuje 8 (13,3 %) pubescentů a 7 (11,7 %) adolescentů. Z výsledků jsem došla k závěru, že se pubescenti a adolescenti ve více jak z poloviny stravují správným způsobem.
49
Konzumace snídaně 60 49
53
Absolutní četnost
50 40 30
Pubescenti Adolescenti
20
11
10
7
0 Ano
Ne Odpověď respondentů
Graf 9 Konzumace snídaně
Z grafu vyplívá, že více jak polovina pubescentů i adolescentů zahajuje den snídání. 47 pubescentů (80,3 %) a 53 (88,3 %) adolescentů snídá. Pouze 11 (19,7 %) pubescentů a 7 (11,7 %) adolescentů nesnídá. Důvod nesnídání Nejčastějším důvodem, proč respondenti nesnídají, bylo, že si chtěli raději přispat než vstát a dělat si snídani. 7 (38,9 %) respondentů nemá na snídani čas. 1 (5,6 %) respondent nesnídá, protože nikdo v jeho rodině nesnídá a 10 (55,5 %) respondentů si raději přispí.
50
Graf 10 Stravování v době oběda
Nejvíce se respondenti stravují ve školní jídelně. 58 (96,6 %) pubescentů a 53 (88,3 %) adolescentů se stravuje ve školní jídelně. 5 (8,3 %) adolescentů si do školy nosí oběd připravený z domu. A 1 (1,7 %) respondent se stravuje ve školním bufetu, doma nebo neobědvá.
51
Graf 11 Stravování mezi hlavními jídly
38 (63,3 %) pubescentů i adolescentů svačí 2x denně. 20 (33,4 %) pubescentů a 21 (35 %) adolescentů svačí 1x denně a 2 (3,3 %) pubescenti a 1 (1,7 %) adolescent nesvačí.
Graf 12 Dostatečné množství ovoce a zeleniny
87 (72,5 %) respondentů konzumuje 2 – 3x denně zeleninu a ovoce a 33 (27,5 %) respondentů nemá dostatečný přísun ovoce a zeleniny.
52
Graf 13 Konzumace potravin se zvýšeným obsahem soli
Denně tyto potraviny konzumuje 23 (19,2 %) respondentů, týdně 53 (44,2 %) respondentů. Měsíčně 12 (10 %) a příležitostně potraviny se zvýšeným obsahem soli konzumuje 32 (26,6 %) respondentů.
53
Solení potravin a pokrmů 60
54 50
Absolutní četnost
50 40 30
Pubescenti Adolescenti
20 10 10
6
0 Ano
Ne Odpověď respondentů
Graf 14 Solení potravin a pokrmů
Podle výsledků si potraviny a hotové pokrmy solí pouhých 16 (13,3 %) respondentů a 104 (86,7 %) respondentů si potraviny nesolí vůbec.
54
Graf 15 Denní spotřeba soli
Správnou odpověď, že denní spotřeba soli je do 5 g uvedlo 20 (33,3 %) pubescentů a 39 (65 %) adolescentů. Chybnou odpověď denní spotřeby soli 6 – 10 g uvedlo 40 (66,7 %) pubescentů a 9 (15 %) adolescentů. Chybnou odpověď denní spotřeby soli více jak 10 g uvedly pouze 2 (3,3 %) adolescenti. Z výsledků vyplývá, že adolescenti jsou informovanější o denní spotřebě soli než pubescenti.
55
Graf 16 Konzumace fast foodu
63 (52,5 %) respondentů konzumuje produkty z fast foodu a 57 (47,5 %) respondentů produkty z fast foodu nekonzumuje.
56
Graf 17 Frekvence stravování ve fast foodu
Denně se ve fast foodu nikdo z respondentů nestravuje. Týdně se stravuje 8 (17,7 %) respondentů. Měsíčně se stravuje 16 (30,4 %) respondentů. Ročně se stravuje 5 (8,8 %) respondentů a příležitostně navštíví fast food 24 (43,1 %) respondentů. Důvod stravování ve fast foodu Odpověď „Chutná mi.“ byla uvedena jako nejčastější důvod stravování se ve fast foodu. 41 (65,1 %) respondentů konzumuje fast food, protože jim chutná. 22 (34,9 %) respondentů konzumuje fast food, protože je rychlý, časově nenáročný. 26 (72,2 %) pubescentů a 15 (55,6 %) adolescentů se stravuje ve fast foodu, protože jim chutná. 10 (27, 8 %) pubescentů a 12 (44,4 %) adolescentů se stravuje ve fast foodu z důvodu časové nenáročnosti.
57
Graf 18 Pitný režim
39 (65 %) pubescentů a 53 (88,3 %) adolescentů dodržuje pitný režim. Pouze 21 (35 %) pubescentů a 7 (11,7 %) adolescentů přijímá nedostatečné množství tekutin za den.
58
Graf 19 Druh tekutin
Graf 31 nám ukazuje, jaký druh tekutin pubescenti a adolescenti nejčastěji pijí. 2 (1,7 %) respondenti pijí balené neperlivé vody. 7 (5,8 %) respondentů pije neochucené perlivé vody. 25 (20,8 %) respondentů konzumuje ochucené perlivé vody. 7 (5,8 %) respondentů konzumuje sladké limonády např. Coca Cola, Sprite, Fanta, Ledové čaje, džusy, atd. Největší skupinou jsou respondenti, kteří pijí pitnou vodu z kohoutku, kterých je 79 (65,9 %).
59
Graf 20 Konzumace kávy
Adolescenti a pubescenti konzumují kávu zhruba stejně. 30 (50 %) pubescentů a 32 (53,3 %) adolescentů kávu vůbec nekonzumují. 21 (35 %) pubescentů a 22 (36,7 %) adolescentů konzumuje kávu příležitostně a 9 (15 %) pubescentů a 6 (10 %) adolescentů konzumuje denně 1 až 3 šálky.
60
Graf 21 Konzumace energetických nápojů
Podle výsledků vychází, že pouze 18 (15 %) respondentů konzumuje energetické nápoje a 102 (85 %) respondentů energetické nápoje vůbec nekonzumuje.
61
Frekvence konzumace energetických nápojů Absolutní četnost
4 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
3 2
3 2
2 1 1 Pubescenti
0 0
Adolescenti
Odpověď respondentů
Graf 22 Frekvence konzumace energetických nápojů
Nikdo z respondentů nekonzumuje energetické nápoje denně. Jedenkrát až třikrát týdně si energetický nápoj dopřeje 5 (27,8 %) respondentů. Jedenkrát až třikrát měsíčně si energetický nápoj dopřeje 6 (33,3 %) respondentů. Dvakrát až čtyřikrát do roka si energetický nápoj dopřeje 5 (27,8 %) respondentů. Pouze 2 (11,1 %) respondenti si energetický nápoj dopřejí příležitostně.
62
Pohybová aktivita 28 27 29
30
Absolutní četnost
25
22
20 Pubescenti (ženy) 15
Pubescenti (muži) Adolescenti (ženy)
8
10
2 3 1
5
Adolescenti (muži)
0 Ano
Ne Odpověď respondentů
Graf 23 Pohybová aktivita
Velice pozitivním výsledkem je 106 (88,3 %) sportujících respondentů a pouhých 14 (11,7 %) nesportujících respondentů. O 8 (7,6 %) respondentů sportují více muži než ženy. A o 6 (5,7 %) respondentů sportují více adolescenti než pubescenti. Nejméně sportují ženy pubescentky, těch je z celkového počtu 30 osm nesportujících.
63
Frekvence pohybové aktivity Tabulka 7 Frekvence pohybové aktivity
Pubescenti
Adolescenti
Frekvence pohybové aktivity
n
%
n
%
1x týdně
6
12,0%
2
3,6%
2x týdně
5
10,0%
4
7,1%
3x týdně
12
24,0%
2
3,6%
4x týdně
14
28,0%
9
16,1%
5x týdně
4
8,0%
10
17,9%
6x týdně
0
0%
5
8,9%
7x týdně
8
16,0%
17
30,3%
8x týdně
0
0%
3
5,4%
10x týdně
1
2,0%
3
5,4%
11x týdně
0
0%
1
1,7%
Celkem
50
100%
56
100%
Pubescenti nejčastěji sportují třikrát a čtyřikrát týdně. A adolescenti provozují pohybovou aktivitu nejčastěji pětkrát a sedmkrát týdně. Jeden respondent dokonce sportuje jedenáctkrát týdně. Důvod inaktivity 3 (21,4 %) respondenti nesportují, protože nemají čas. 8 (57,2 %) respondentů sport nebaví a 3 (21,4 %) respondenti nesportují, protože mají bolesti kloubů.
64
Druh sportu V této otázce mohli respondenti označit více odpovědí. Tabulka 8 Druh pohybové aktivity
Pubescenti
Adolescenti
Druh pohybové aktivity
Absolutní četnost Absolutní četnost
Běh
23
24
Plavání
9
10
Fitness
9
14
Jízda na kole
13
11
Fotbal
2
8
Hokej
1
3
Min. 30 minut rychlé chůze
12
10
Florbal
0
1
Krasobruslení
1
1
Basketbal
5
0
Jóga
0
1
Tanec
7
1
Jízda na koni
1
1
Horolezectví
2
1
Tenis
0
1
Volejbal
1
3
Mezi nejčastěji provozované sporty patří běh, fitness, jízda na kole a min. 30 minut rychlé chůze. Velice mě překvapilo, že někteří respondenti provozují horolezectví, které považuji za velice adrenalinový sport.
65
Graf 24 Životní styl
88 (73,3 %) respondentů si myslí, že žije zdravým životním stylem a 32 (26,7 %) respondentů si myslí, že žije nezdravým způsobem života. 39 (65 %) pubescentů a 49 (81,7 %) adolescentů upřednostňuje zdravý životní styl. 21 (35 %) pubescentů a 11 (18,3 %) adolescentů upřednostňuje nezdravý životní styl.
66
2.6
Analýza těla
Každého z respondentů jsem změřila na speciálním přístroji, který se nazývá InBody. Zajímalo mě BMI, kolik tuků, svalů a viscerálního tuku se nachází v lidském těle u pubescentů a adolescentů. InBody je jedno z nejpřesnějších měření složení lidského těla. Technologie měření na InBody používá přímé měření segmentů. Neměří tělo jako jeden celek, ale rozdělí si ho na 5 oddílů, čímž je měření mnohem přesnější než u jakéhokoliv jiného přístroje. Proto také u každého respondenta vyšla ojedinělá analýza těla. V průběhu měření prochází tělem elektrický proud, který přesně a rychle zanalyzuje tělo. InBody přístroj dokáže změřit vnitrobuněčnou a mimobuněčnou vodu, retenci vody, tuk, svaly, útrobní tělesný tuk, množství minerálů a jiné. Zaměřila jsem se na BMI, podkožní tuk, svaly a útrobní tělesný tuk, který je nejnebezpečnější. Přístroj jsem měla zapůjčený od výživové poradkyně Andrey Malečkové, která byla ochotna se mnou do školy chodit a měřit studenty.
67
Svaly 30
Absolutní četnost
25
27 22
21
20
Pubescenti (ženy)
17
Pubescenti (muži)
15 10
11 8
7 3
5
2
Adolescenti (ženy) Adolescenti (muži)
1 1
0
0 Pod normou
Norma
Nad normou
Graf 25 Svaly
Přístroj InBody vyhodnotil, že nedostatečné množství svaloviny má 23 (27,5 %) respondentů. Dostatečné svalstvo má 74 (61,7 %) respondentů a nadměrnou svalovou hmotu má 13 (10,8 %) respondentů. Z grafu si můžeme všimnout, že nejméně jsou osvaleny ženy pubescentky a nejvíce svalové hmoty mají adolescenti muži.
68
Tuky 30
26
Absolutní četnost
25 20
20
16
Pubescenti (ženy)
16
Pubescneti (muži)
15
12
12
Adolescenti (ženy) Adolescenti (muži)
8
10 5
2
2 2 2 2
0 Pod normou
Norma
Nad normou
Graf 26 Tuky
Deficit tuků v těle, kdy přístroj radil nabrat určité množství tuků, mělo 38 (31,7 %) respondentů. V normě vyhodnotil přístroj 74 (61,7 %) respondentů. Nadměrné množství tuků v těle, kdy InBody radilo, aby respondenti shodili určité množství tuků, mělo 8 (6,6 %) respondentů. U tohoto měření jsem očekávala spíše opačný výsledek, tedy že se mezi respondenty bude nacházet větší počet s nadměrným množstvím tuků. Z grafu vyplívá, že se mezi respondenty nachází více těch, co potřebují tukovou tkáň nabrat.
69
Graf 27 Viscerální tuk
Viscerální tuk byl v normě, pokud byl naměřen do 100 cm2. V takovém rozmezí není pro člověka nebezpečný. Avšak překročí-li hranici, je velice nebezpečný. V nebezpečné hranici se pohybovalo 7 (5,8 %) respondentů. V normě bylo 113 (94,2 %) respondentů.
70
BMI 24
23
25
Absolutní četnost
20 15
14
15
Pubescenti (ženy) Pubescenti (muži)
10
Adolescenti (ženy)
6
5
5
2
1 1
1 1
Adolescenti (muži)
2
0 Pod normou
18,5 - 24,9 (norma)
Nad normou
Graf 28 BMI
Přístroj mi dále změřil BMI neboli body mass index, který nás informuje o podvýživě nebo naopak o nadváze nebo dokonce o obezitě. Očekávala jsem, že respondenti budou mít hodnotu BMI spíše nad normou. 15,3 % pubescentů se nachází pod normou a to 15 žen, které mají podvýživu. 0,83 % adolescentů se nachází pod normou BMI. V normě se vyskytuje většina respondentů. 61,7 % pubescentů a 43,3 % adolescentů je v normě BMI. Pouze 0,83 % pubescentů a 11,7 % adolescentů jsou nad normou BMI. Z výsledků vyplívá, že podvyživené jsou spíše ženy než muži a nadváhou trpí více muži než ženy. Výsledky měření pro mne byli velice uspokojivé. Předpokládala jsem spíše špatné vyhodnocení naměřených hodnot. Při analýze lidského těla u teenagerů, byla jedna dívka, která měla alarmující výsledky. Její tělo je složené z 30,5 kg tuků, InBody radilo, aby studentka shodila 17,2 kg tuků. Svalů měla pouze 21,2 kg a viscerální tuk, který jsem vyhodnotila jako nejhorší výsledek u všech 120 respondentů, byl 125,8 cm2 . Norma je do 100 cm2 . Což je u dítěte velice špatný výsledek. Nejmenší naměřená hodnota viscerálního tuku byla 5 cm2 Rozdíl mezi nejvyšší a nejmenší hodnotou viscerálního tuku je obrovský. Nejnižší naměřená hodnota tuku byla 2,8 kg a nejvyšší 32,3 kg. Nejvyšší hodnota svalů byla 51,2 kg a nejnižší 17,8 kg. 71
Největší naměřené hodnoty BMI měl muž adolescent, jehož hodnota byla 31,9. Zároveň nejmenší naměřená hodnota byla u ženy pubescentky, která byla 15,2. Stále se vyskytují jedinci, kteří mají hodnoty těchto naměřených parametrů tak vysoké, že tím ohrožují své zdraví. Do jisté míry za to třeba můžou genetické predispozice, ale jak jsem uvedla v teoretické části, je to ovlivněné pouze z 30 %. Ve zbylých 70 % si za špatné výsledky můžou pubescenti a adolescenti sami především špatným stravováním a nedostatečným pohybem.
72
2.7
Diskuze
Rizikové faktory hypertenze se začínají vyskytovat u čím dál více teenageru. Nejčastějšími faktory bývá obezita, kouření a konzumace alkoholu. Obezita je v dospívání závažným problémem a její léčba je často problematická. V České republice je 20 – 30 % teenagerů, kteří trpí nadváhou nebo přímo obezitou. (Adámková a kol., 2010). Z provedeného výzkumu vyšlo, že nadměrné množství tuku v těle mělo pouhých 3,3 % pubescentů a 3,3 % adolescentů. Adolescenti a pubescenti byli vyrovnáni. To lze z celkového počtu 120 respondentů považovat jako uspokojivý výsledek. K cigaretám by se nezletilí neměli ze zákona vůbec dostat, avšak procento kouřících teenagerů stále přibývá. V nedávno odvysílaném dokumentu České televize bylo upozorňováno na více jak čtvrt milionu kuřáků pod 18 let. Jednou cigaretou týdně se u takto mladých jedinců může vypěstovat závislost. Z mého výzkumu vychází 10 % kouřících teenagerů. Z toho 3 jsou pubescenti a 9 kouřících adolescentů. Dvě třetiny českých nezletilých dětí konzumuje alkohol. Z provedeného výzkumu vyplívá, že 20 % pubescentů a 43,3 % adolescentů užívá alkohol.
Rosolová (2013) uvádí 36 % kouřících dětí ve věku 14 až 18 let. Více jak polovina dětí je vystavena pasivnímu kouření, nejčastěji kouření rodičů. Průměrný věk, kdy se děti setkávají s cigaretami je 14 let. Statistika SZO z let 1997/1998 ukazuje, že Česká republika je na čtvrtém místě v počtu hochů, kteří v 11 letech zkusili vykouřit cigaretu, a na třetím místě u děvčat. Kouření je sociální záležitost. Snadněji se naučí kouřit děti kuřáků a děti, jejichž spolužáci, kamarádi nebo sourozenci kouří.
Widimský (2008) ve své knize uvádí výskyt hypertenze v České republice u jednoho miliónu obyvatel a u 12 – 16 letých mladistvých se hypertenze vyskytuje z 1 – 2 %. Překvapivým výsledkem bylo, že ani jeden z pubescentů a adolescentů netrpí hypertenzí.
Špinar (1999) uvádí 30 % podíl genetické složky na vznik hypertenze. U 70 % respondentů se nikdo z rodinných příslušníků neléčí na hypertenzi a u 30 % respondentů se někdo z rodinných příslušníků na hypertenzi léčí.
73
Widimský (2008) ve své publikaci uvádí velký vliv solení potravin a hotových pokrmů na hypertenzi. Maximální denní dávka soli je do 5 g. 16,7 % pubescentů a 10 % adolescentů si solí potraviny a hotové pokrmy. Správnou denní spotřebu soli zná pouze 33,3 % pubescentů a 65 % adolescentů.
Špatný životní styl velmi ovlivňuje kvalitu života. Nepravidelné stravování, nedodržování pitného režimu, nepravidelná pohybová aktivita, konzumace alkoholu, kouření a nadměrná konzumace potravin se zvýšeným obsahem soli, to vše je trendem dnešní mládeže. Teenagerů, kteří upřednostňují nezdravý způsob života, přibývá. 35 % pubescentů a 18,3 % adolescentů žije nezdravým způsobem života.
Widimský (2008) uvádí, že 55 – 65 % české populace nemá pravidelnou pohybovou aktivitu. Z výsledků mé bakalářské práce vychází, že 16,6 % pubescentů a 6,7 % adolescentů nesportuje.
Pro empirickou část jsem si stanovila tento cíl: Zjistit životní styl a informovanost o rizikových faktorech, které vedou k hypertenzi u pubescentů a adolescentů. Cíl mé práce byl splněn. K cíli byly stanoveny tyto hypotézy: Předpokládám, že 70 % pubescentů a 80 % adolescentů bude znát pojem hypertenze a 20 % pubescentů a 30 % adolescentů zná alespoň dva rizikové faktory vedoucí k hypertenzi. Předpokládaný výsledek byl potvrzen. 75% pubescentů a 90 % adolescentů ví, co je hypertenze a 78 % pubescentů a 77 % adolescentů uvedlo správnou hodnotu vysokého krevního tlaku, tedy 140/90 a výše. 16,7 % pubescentů a 33,3 % adolescentů zná alespoň dva rizikové faktory. Z těchto výsledků vyplývá, že jsou adolescenti informovanější než pubescenti. Řekla bych, že je to výukou na středních školách. Na základních školách se této problematice nevěnuje příliš pozornost. 74
Předpokládám, že alespoň 40 % pubescentů a adolescentů bude žít zdravým životním stylem. Předpokládaný výsledek byl potvrzen. Zdravý životní styl, kdy pubescenti a adolescenti nekouří, nepijí alkohol, dodržují pravidelný způsob stravování a pitný režim, ve fast foodu se stravují maximálně dvakrát do měsíce, potraviny se zvýšeným obsahem soli konzumují minimálně, nesolí potraviny a hotové pokrmy, nepijí kávu a energetické nápoje, pravidelně sportují je 65 % pubescentů a 81,7 % adolescentů. Což je velice pozitivní výsledek. Můžeme si všimnout, že adolescenti žijí zdravějším způsobem života než pubescenti a to o 16,7 % teenagerů. Předpokládám, že se maximálně u 20 % pubescentů a 30 % adolescentů budou vyskytovat rizikové faktory vedoucí k hypertenzi. Předpokládaný výsledek byl částečně splněn. 5 % pubescentů a 15 % adolescentů kouří. Zajímavé je, že všichni respondenti jsou nezletilí a přesto si cestu ke koupi cigaret najdou. 20 % pubescentů a 43,3 % adolescentů konzumuje alkohol. Widimský uvádí až 30 % podíl konzumace alkoholu na hypertenzi. (Widimský a kol., 2008). Tento výsledek se mi nepotvrdil. Pubescenti a adolescenti konzumují alkohol více, než jsem předpokládala. Kávu konzumuje 35 % pubescentů a 36,7 % adolescentů příležitostně a denně si dopřeje jeden až tři šálky 15 % pubescentů a 10 % adolescentů. Denně konzumuje kávu o 5 % pubescentů více než adolescentů, což mi ve věku 12 a 13 let přijde velice nezdravé. Výsledek konzumace energetických nápojů je uspokojivý. 16,7 % pubescentů a 13,3 % adolescentů konzumuje energetické nápoje. 16,7 % pubescentů a 10 % adolescentů si solí potraviny a hotové pokrmy. Po provedeném měření na přístroji InBody mi vyšlo, že 6,7 % pubescentů i adolescentů má vysoký obsah tuků v těle. Což je výborný výsledek. Očekávala jsem mnohem více respondentů trpících nadváhou. Z výsledků tedy vyplývá, že ve většině případů mnohem více pubescentů konzumuje tyto škodlivé produkty. Čím jsou respondenti mladší, tím jsou ve většině případů výsledky výzkumu horší.
75
2.8
Návrh řešení a doporučení pro praxi
Velmi důležité je, aby byli pubescenti a adolescenti, a nejenom oni, více informováni o rizikových faktorech, které vedou k hypertenzi. Je třeba zvýšit informovanost, jak u pubescentů a adolescentů, tak i u dětí na prvním stupni základních škol a celkově u celé populace. V dnešní době je stále větší výskyt teenagerů, co kouří, pijí alkohol, nesportují a jsou obézní. Považují to za určitý trend dnešní moderní doby. U dětí ve školkách a na prvním stupni mohou převážně rodiče za to, že jsou děti obézní a konzumují výše uvedené návykové látky. S výukou o rizikových faktorech vedoucích k hypertenzi bych začala již ve školkách pomocí obrázků a správného přístupu učitelů. Myslím si, že by se tím výrazně zvýšila informovanost o rizikových faktorech vedoucí k hypertenzi. Na prvním i druhém stupni bych zavedla přímo předmět, který by byl spojený s výukou o hypertenzi a rizikových faktorech. Z vlastní zkušenosti vím, že uspořádání dobrovolných seminářů na základních školách, jak je tomu v této době, není efektivní řešení. Většinou, když je seminář dobrovolný, je účast minimální a pokud se stane, že je účast hojná, nevěnuje se přednášejícímu dostatečně množství pozornosti. Dále můžeme informovat o rizikových faktorech vedoucích k hypertenzi ve formě reklam, protože sledování televize je u většiny pubescentů a adolescentů náplní běžného dne. Ve školách můžeme rozdat různé letáčky, ačkoliv efekt tohoto řešení bude asi minimální. Ve většině případů letáček skončí v koši. Životní styl se mění v průběhu života. Teenagery dneska nejčastěji vidíme s tabletem, ipadem, u počítače nebo u televize a samozřejmě nesmím zapomenout zmínit telefon, který neodtrhnou z ruky. Na pohybovou aktivitu potom nezbývá žádný čas. V USA více než třetina dětí ve věku 9 až 12 roků neprovádí žádnou tělesnou aktivitu, která by vedla ke zvyšování energetického výdeje. Nejdůležitější příčinou snížené tělesné aktivity je televize. V České republice teenageři sledují televizi minimálně 4 hodiny denně (Widimský a kol., 2008). Nejdůležitější je, jaký životní styl si nastaví rodina. Školy se můžou snažit sebevíc vést děti ke zdravému životnímu stylu formou dnu zdraví, vařením zdravých pokrmů v jídelnách, samotným výukovým předmětem Výchova ke zdraví, sportovními dny apod., ale pokud si rodina pubescenta nebo adolescenta nastaví nezdravý životní styl, je snažení školy do jisté míry zbytečné. Důležité je vést také rodiče ke zdravému způsobu života. V jihlavské nemocnici, kde pracuji, jsou zhruba 76
jednou měsíčně pořádány různé akce, např. běh, jízda na kole atd. formou soutěže. Zúčastnit se může celá rodina zaměstnance. Něco podobného bych zavedla na základních i středních školách. Hojnější účast na těchto akcích by vnímala pravděpodobně základní škola, a to především na prvním stupni, kde ještě děti rády podnikají aktivity s rodiči. Pro zvýšení pohybové aktivity by se mohly pořádat sportovní několikadenní výlety s povinnou účastí. Většinou se na školách pořádají takovéto akce dvakrát do roka formou lyžařských kurzů nebo raftingu. Frekvenci bych se pokusila zvýšit. Pro obézní děti je velice důležitá aerobní činnost. Běh a podobně náročné sporty na klouby jsou pro obézní děti nebezpečné. Dochází při nich k deformaci kloubů a následné bolesti. Bolest poté jedince od sportu spíše odradí, než naláká. Možným řešením by mohl být nordic walking, takzvaně chůze s hůlkami. Při chůzi zapojíme dolní končetiny, a když přidáme hůlky, zapojí se i horní pohybový aparát, čímž se zvýší spalování kalorií a náročnost. Co se týká jídla, uspořádala bych ochutnávku zdravého jídla nebo přímo den vaření s kuchařem, který se specializuje na vaření zdravých jídel. Mládež by přímo s kuchařem vařila, a o to více by jim potom mohl chutnat výsledek. V tomto návrhu řešení jde spíše o to, aby teenageři zjistili, že i zdravé jídlo může chutnat dobře.
77
ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývá životním stylem a informovaností o rizikových faktorech, které vedou k hypertenzi u pubescentů a adolescentů. V teoretické části práce jsem se dozvěděla velké množství informací o rizikových faktorech hypertenze. Velkou roli při vzniku hypertenzní nemoci hrají právě rizikové faktory. Proto je důležitá prevence, která do určité míry ovlivní vznik a rozvoj hypertenze a spočívá především ve zdravém životním stylu. V praktické části jsem se dozvěděla, do jaké míry jsou pubescenti a adolescenti informováni o rizikových faktorech a o pojmu hypertenze. Informovanost o rizikových faktorech je velice nedostačující. Překvapily mě výsledky týkající se kouření, konzumace alkoholu, soli, fast foodu, energetických nápojů a kávy. Očekávala jsem převahu pubescentů a adolescentů konzumujících tyto produkty, ale výsledek byl opačný a pro mne tedy uspokojující. Dále z výsledků vyplývá, že pubescenti si na životním stylu dávají záležet méně než adolescenti. Což dokazuje, že čím jsou děti mladší, tím méně jsou informovaní o rizicích spojených s užíváním a konzumací těchto nezdravých látek a produktů. Společnost by se měla zamyslet nad tím, jak bojovat s tímto rozsáhlým problémem. Největším celosvětovým problémem je obezita, která zvláště u dětí narůstá. Z obezity se jen málokteré děti v dospělosti vyléčí. Je potřeba děti vést k pohybu již ve školce. Připomenout jim, že pohyb je přirozenou součástí jejich života.
78
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ADÁMKOVÁ, V. a kolektiv. Obezita: příčiny, typy, rizika, prevence a léčba. 1. vyd. Brno: Facta Medica, 2010, ISBN: 978-80-9042-605-4. 2. GREGOR, P. a STARNOVSKÁ T. Diety při onemocnění hypertenzí (vysoký krevní tlak): recepty, rady lékaře. 2., upr. vyd. Praha: Vydavatelství MAC, 2009, ISBN 978-80-86783-39-0. 3. HOMOLKA, P. a kolektiv. Monitorování krevního tlaku v klinické praxi a biologické rytmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, ISBN 978-80-247-2896-4. 4. KLENER, P. Vnitřní lékařství pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2001, ISBN 80-8607376-9. 5. KUŽELA, Lubomír a Eva PATLEJCHOVÁ. Dieta při hypertenzi. 2. vyd. Praha: Triton, 2003, 75 s. ISBN 80-7254-411-X. 6. LANGMEIER, J. a KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. 2. aktualit. vyd. Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1284-9. 7. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, ISBN 978-80-247-2319-8. 8. Novotný, J., Albert, M.: Kardiovaskulární a metabolické rizikové faktory civilizačních chorob a senioři. In:Člověk jako bio – psychosociální bytost. Zdravotná, sociálná, psychologická a pedagogická starostlivosť o ľudí vyššího veku. Ed.: Mikuličková, D., Mrázová, A., et al., 2014, s 96-110. Skalica: OZ Elisabeth 2014. ISBN 978-80-970567-3-5 (2014, strán 175). 9. PERUŠIČOVÁ, J., OWEN K. a NĚMEC P. Diabetes mellitus a inzulinová rezistence, dyslipidemie, hypertenze, dna. Praha: Maxdorf, 2013, ISBN 978-807345-353-4. 79
10. ROSOLOVÁ, H. Preventivní kardiologie v kostce. 1. vyd. Praha: Axonite CZ, 2013, ISBN 978-80-904899-5-0. 11. RUCKI, Š. a VÍT P. Kardiologické minimum pro praktické dětské lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1120-6. 12. SOVOVÁ, E. 100+1 otázek a odpovědí o krevním tlaku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, ISBN 978-80-247-2281-8. 13. ŠIMON, J. a ŠÍPOVÁ I. Novinky v léčbě hypertenze. 1. vyd. Praha: GEUM, 2004, ISBN 80-86256-36-7. 14. ŠPINAR, J., VÍTOVEC J. a ZICHA J. Hypertenze: diagnostika a léčba. 1. vyd. Praha: Grada-Avicenum, 1999, ISBN 80-7169-736-2. 15. ŠTEJFA, M. Kardiologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007, ISBN 978-80-247-1385-4. 16. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, ISBN 978-80-246-2153-1. 17. VRÁBLÍK, M. Otazníky kardiovaskulární prevence 2009. 1. vyd. Brno: Facta Medica, 2009, ISBN 978-80-904260-2-3.
18. WEIR, Matthew R. Hypertension. Philadelphia: American College of Physicians, 2005, ISBN 1930513585 19. WIDIMSKÝ, J. a kolektiv. Hypertenze. 3., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Triton, 2008, ISBN 978-80- 7387-077-5.
80
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Pohlaví respondentů Tabulka 2 Věk respondentů Tabulka 3 Léčba hypertenze u respondentů Tabulka 4 Hypertenze a rodinní příslušníci Tabulka 5 Konkrétní rizikové faktory Tabulka 6 Počet vykouřených cigaret Tabulka 7 Frekvence pohybové aktivity Tabulka 8 Druh pohybové aktivity Tabulka 9 Definice hypertenze Tabulka 10 Rozměry gumového vaku Tabulka 11 Měřené parametry při ambulantním monitorování TK Tabulka 12 Nefarmakologická léčba hypertenze Tabulka 13 Nejčastěji užívané léky v terapii hypertenze
81
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Znalost hodnot TK - rozdělení Graf 2 Měření krevního tlaku Graf 3 Znalost rizikových faktorů hypertenze Graf 4 Kouření Graf 5 Konzumace alkoholu Graf 6 Frekvence pití alkoholu Graf 7 Druh konzumovaného alkoholu Graf 8 Způsob stravování Graf 9 Snídání Graf 10 Stravování v době oběda Graf 11 Stravování mezi hlavními jídly Graf 12 Dostatečné množství ovoce a zeleniny Graf 13 Konzumace potravin se zvýšeným obsahem soli Graf 14 Solení potravin a pokrmů Graf 15 Denní spotřeba soli Graf 16 Konzumace fast foodu Graf 17 Frekvence stravování ve fast fodu Graf 18 Pitný režim Graf 19 Druh tekutin Graf 20 Konzumace kávy Graf 21 Konzumace energetických nápojů Graf 22 Frekvence pití energetických nápojů Graf 23 Pohybová aktivita Graf 24 Životní styl Graf 25 Svaly Graf 26 Tuky Graf 27 Viscerální tuk Graf 28 BMI
82
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Definice hypertenze Příloha 2 – Rozměry gumového vaku pro různý obvod paže v cm Příloha 3 – Měřené parametry při ambulantním monitorování TK Příloha 4 – Nefarmakologická léčba hypertenze Příloha 5 – Nejčastěji užívané léky v terapii hypertenze Příloha 6 – Analýza těla na InBody Příloha 7 – Dotazník Příloha 8 – Souhlas ředitele s výzkumem na Gymnáziu Jihlava
83
