VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Maria Baderina

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2009

Maria Baderina

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

Čínské kulturní standardy

Diplomová práce Vypracovala: Bc. Maria Baderina Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimíra Khelerová, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Čínské kulturní standardy“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne ………..…..

…………...……………….. Podpis

Poděkování Za cenné připomínky a rady při zpracování diplomové práce ráda bych poděkovala vedoucí diplomové práce paní Ing. Vladimíře Khelerové, CSc.

Obsah Úvod……...............................................................................................................................1 1. Kultura ...............................................................................................................................3 1.1. Co je kultura ............................................................................................................... 3 1.2. Kulturní dimenze a standardy .................................................................................... 7 1.2.1. Kulturní dimenze podle Geerta Hofstede.......................................................7 1.2.1.1.Vzdálenost moci ...................................................................................8 1.2.1.2. Individualismus, respektive kolektivismus .........................................9 1.2.1.3. Maskulinita, respektive feminita .......................................................10 1.2.1.4. Vyhýbání se nejistotě.........................................................................10 1.2.1.5. Dlouhodobá orientace........................................................................11 1.2.1.6. Aplikace na čínskou kulturu ..............................................................12 1.2.2. Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse .............................................15 1.2.2.1. Vztah k druhým lidem ....................................................................... 15 1.2.2.1.1. Univerzalismus versus partikularismus ............................15 1.2.2.1.2. Neutralita versus emocionalita .........................................16 1.2.2.1.3. Specifický přístup versus difúzní přístup .........................17 1.2.2.1.4. Dosažení úspěchu versus přisuzování úspěchu ................17 1.2.2.2. Vztah k času ...................................................................................... 18 1.2.2.3. Vztah k přírodě .................................................................................. 18 1.2.2.4. Aplikace na čínskou kulturu .............................................................. 19 1.2.3. Kulturní dimenze podle Edwarda T. Halla ..................................................19 1.2.3.1. Prostor................................................................................................20 1.2.3.2. Komunikace.......................................................................................20 1.2.3.3. Čas .....................................................................................................21 1.2.3.4. Aplikace na čínskou kulturu ..............................................................21 1.2.4. Kulturní standardy podle Alexandera Thomase...........................................22 1.2.5. Kritika kulturních dimenzí a standardů........................................................23 2. Hodnoty a normy čínské společnosti ..............................................................................25 2.1. Náboženství a filozofická učení ...............................................................................25 2.1.1. Kult předků.....................................................................................................26 2.1.2. Konfuciánství .................................................................................................27

2.1.3. Neokonfuciánství a „Kniha proměn“ .............................................................27 2.1.4. Taoismus ........................................................................................................29 2.1.5. Buddhismus....................................................................................................30 2.1.6. Islám……….. .................................................................................................31 2.1.7. Křest’anství ....................................................................................................31 2.2. Postavení jednotlivce v čínské společnosti ..............................................................32 2.2.1. Kuan-si (vztahy mezi lidmi)...........................................................................33 2.2.2. Tan-wej (pracovní jednotky)..........................................................................34 2.3. Čínský rodinný život ................................................................................................34 2.4. Čínské svátky ...........................................................................................................36 2.5. Čínská obchodní etiketa ...........................................................................................38 2.5.1. Navazování kontaktu......................................................................................38 2.5.2. Vyjednávání nebo „kultura tváře“..................................................................39 2.5.3. Jazyk...............................................................................................................40 2.5.4. Termín schůzky..............................................................................................41 2.5.5. Pozdrav a oslovení .........................................................................................41 2.5.6. Komunikace ...................................................................................................42 2.5.7. Konverzace.....................................................................................................43 2.5.8. Předávání vizitek ............................................................................................44 2.5.9. Oblékání a vzhled...........................................................................................44 2.5.10. Banket ..........................................................................................................44 2.5.11. Předávání dárků............................................................................................45 2.5.12. Telefonování ................................................................................................46 2.5.13. Vztah k času .................................................................................................46 2.6. Specifické rysy Číňanů.............................................................................................47 3. Čínské kulturní standardy z českého úhlu pohledu. Dotazníkové šetření .......................49 Závěr…………. ...................................................................................................................61 Použitá literatura ..................................................................................................................63 Seznam gráfů .......................................................................................................................66 Seznam obrázků...................................................................................................................66 Příloha………......................................................................................................................67

Úvod Arthur H. Smith ve své knize „Povahové rysy Číňanů“ (1900) uvádí, že Sir Robert Hart, generální ředitel čínské celní služby, který v Říši středu strávil více než 40 let, o Číně učinil následující závěry: Čína je opravdu těžko pochopitelná země. Před několika lety jsem věřil, že jsem konečně dospěl tak daleko, že jsem jejich životnímu stylu alespoň částečně porozuměl a zkoušel jsem své názory zformulovat. Dnes si připadám jako úplný nováček. Kdybych měl nyní napsat tři nebo čtyři stránky o Číně, nevěděl bych, jak začít. Jednomu jsem se však naučil. V mé vlasti se obyčejně říká: „Nenech se ohnout, i kdyby ses přitom měl zlomit.“ V Číně je tomu právě naopak: „Nech se ohýbat, ale nenech se zlomit“.1 Doopravdy, z pohledu evropského člověka je Čína záhadnou zemí. Čím dále se Čína otevírá světu, tím více se v tomto světě naráží na konzervativnost čínského myšlení a symboličnost čínského jednání. Proto cílem dané práce je jakýmsi způsobem poodhalit roušku tajemství čínské mentality, podívat se, co se skrývá za určitým způsobem chování a jaké kulturní standardy jsou charakteristické pro čínskou kulturu. V první částí této práce, která je teoretickým základem, se rozebírá co je vlastně kultura, jak širokou oblast zahrnuje a co všechno tam patří. Na vytvořené sociální normy a způsob myšlení v té které společností se nahlíží pomocí hlavních teorií kulturních dimenzí a standardů. Nehledě na teoretickou bázi první části této práce, na závěr každého konceptu kulturních dimenzí je uvedena aplikace na čínskou kulturu. Už zde, pomocí různých škál a měřítek, názorně můžeme vidět, jak se čínská kultura liší od kultury evropské, respektive české. Druhá praktická část diplomové práce je zaměřena na odhalení čínských sociálních hodnot a norem. Za základní východisko společenských hodnot a norem, které převažují v čínské společnosti, jsou považovány různé filozofické a náboženské školy. Jejich principy a dogmata jsou dodržována v tradiční čínské společnosti dodnes. Na danou problematiku navazuje téma uspořádání vztahů v čínské společnosti a postavení jednotlivce v ní. Vzhledem k tomu, že sociální závazky a neměnná hierarchie vztahů jsou hlavními principy budování společnosti v Číně, zvláštní důraz v této kapitole je kladen na čínskou rodinu, kolem které se odehrávají všechny oblasti čínského života. Čínské svátky jsou zrcadlem tradiční čínské duše, proto v této části nechybí ani pozornost, věnována této problematice. Závěr dané kapitoly pojednává o čínské obchodní etiketě. Daná oblast

1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 10. ISBN 80-7261-121-6.

1

životních vztahů se snaží zahrnout doposud objevené poznatky ohledně čínského způsobu myšlení a jednání. Obchodní etiketa čínskými očima je v dnešní době velmi důležitým faktorem. Kvůli neustálému rozvoji Číny a jejímu ekonomickému „dobývaní“ světa je dobré znát, jakým způsobem je třeba jednat s příslušníky tradiční čínské společností. Pro shrnutí dvou kapitol, jednak teoretické s odvozenými kulturními dimenzemi a standardy, platnými pro Čínu, tak i praktické, je pro názorný přehled uveden seznam charakteristických vlastností čínské kultury. Výzkumná část diplomové práce si klade za cíl ověření shrnutých poznatků o rysech čínské kultury, o způsobu jednání, chování a myšlení jejích příslušníků. Pro daný výzkumný záměr slouží dotazníkové šetření, které bylo prováděno mezi členy české kultury, kteří se ve většině případů potýkají s členy čínské kultury v každodenním životě. Tím pádem bylo ověření čínských kulturních standardů uskutečněno na základě pohledu české kultury. Tím že na dotazníky odpovídali Češi a otázky zahrnovaly v sobě komparativní prvek: více-méně či lépe-hůř, ve výzkumné časti došlo i ke komparací dvou kultur: čínské a české. Výzkumná kapitola této diplomové práce potvrzuje nebo vyvrací určité závěry, které byly udělány v praktické části práce. Na závěr, stejně jako v praktické části, je uveden přehledný seznam vlastností a způsobů chování Číňanů, ale už ve srovnání s Čechy. Nehledě na světový trend globalizace se, čínská společnost víceméně drží osamělé a odděleně od všeho světa. A to především proto, že role tradic jsou dodnes velmi silné a významné téměř pro každého Číňana. Světové statistiky poukazují na to, že za 50 let se Čína stane jedním ze tří hlavních hráčů ve světové ekonomice. Ovšemže se během 50 let mnohosetletá mentalita čínského národa nezmění natolik, aby nebyl viděn rozdíl mezi členem čínské a západní (evropské, americké) kultury. Daná práce má aspoň trochu přispět k porozumění čínského myšlení a způsobu chování, a tím pádem poukázat jak je nejvhodnější jednat s Číňany.

2

1. Kultura V této teoretické kapitole řeč půjde o kultuře. Nejprve se zaměříme na kulturu obecně; zmíníme pár celosvětově známých a uznávaných definic, které tento pojem charakterizují. Pak se pokusíme podívat, jak širokou oblast zahrnuje kultura, a co všechno tam patří. Pro označení toho, jaké prvky tvoří kulturu, vyjdeme z konceptu „cibulového diagramu“ Geerta Hofstedeho. Na vlastnosti kultury se podíváme z úhlu pohledu antropologa Roberta Lawlesse. Na závěr něco málo řekneme o dělení kultury z pohledu její působnosti. Druhá část teoretických východisek se zabývá kulturními dimenzemi a standardy podle různých badatelů, a to podle Geerta Hofstede, Fonse Trompenaarse, Edwarda T. Halla a Alexandra Thomase. Nehledě na to, že se daná kapitola považuje za teoretickou, na závěr každého konceptu kulturních dimenzí je uvedena aplikace na čínskou kulturu. A to proto, že podle struktury dané diplomové práce by bylo logické, pro názornější přehled, uvést tyto poznatky o Číně sem, po popsání různých dimenzí, než je uvádět v praktické části práce. Na závěr výše zmíněných konceptů se porovnávají výhody a nevýhody kulturních dimenzí a standardů. Kultura a vše, co je s ní spojeno, tj. její prvky, vlastnosti a typy, atd. představují širokou škálu všemožných interpretací a odvození. Proto je třeba mít na mysli to, že obsah a způsob, jakým je strukturována a představena táto kapitola, je pouze „kapkou v moři“ kultury. Nehledě na svoji maličkost, je však nezbytnou součástí všeho obrovského „mořského“ světa kultury.

1.1.

Co je kultura

Slovo kultura pochází z latinského colere, což znamená „být pěstováno“.1 Na světě existuje spousta definic, které se snaží odrazit podstatu daného pojmu. Kromě toho desítky společenských věd jako antropologie, sociologie, sociální psychologie, filozofie se zabývají kulturní problematikou. V daném seznamu nechybí ani poměrně mladé vědy jako interkulturní management, marketing atd. Dále je uvedeno několik základních a známých definic kultury. Sir Edward B. Tylor: Kultura ve svém širokém etnografickém smyslu je komplexním celkem, který zahrnuje znalosti, víru, umění, morálku, právo, zvyky a jiné 1

Navajo, otevřená encyklopedie, „Kultura“. [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z:

3

schopnosti získané člověkem jako členem určité společností.1 Alexander Thomas: Kultura je univerzální fenomén. Všichni lidé žijí ve specifické kultuře a rozvíjejí ji. Kultura strukturuje „pole konání“, které je pro určité obyvatelstvo specifické a které zahrnuje vše od jím vytvořených a používaných objektů až po instituce, ideje a hodnoty. Orientační systém kultury je tvořen specifickými symboly (např. řeč, gestikulace, mimika, oblečení, rituály pozdravů) a je v té které společnosti, organizaci nebo skupině tradován, to znamená předáván z generace na generaci2. Geert Hofstede: Kultura je kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie od druhých.3 Dokument UNESCO, 2002: Kultura je souborem výrazných duchovních, materiálních, intelektuálních a citových rysů společnosti nebo sociální skupiny; kromě umění a literatury zahrnuje životní styl, způsoby společenského soužití, systémy tradic a vír.4 Všichni, kdo se zabývají kulturou, se shodují na tom, že kultura zahrnuje v sobě nekonečný počet faktorů, aspektů, prvků chování a myšlení. Takovým způsobem objímá velice širokou oblast lidského života, počínaje jazykem, nonverbální komunikací, ukončujíc oblékáním, stravovacími návyky, vztahem k osobní hygieně i estetickým cítěním.5 V souvislosti s tím vytváří určitý hodnotový systém společnosti, který pak buduje přípustné sociální a jiné normy, které se počítají v určité kultuře za normální. Kromě toho kultura obsahuje v sobě i tak zvané „vysoké hodnoty“, ke kterým patří umění, hudba, literatura, atd. Cílem dané diplomové práce je ale podotknout normy, hodnoty, specifické rysy čínské společnosti a vynechat vše co je spojeno s konečnými uměleckými díly. Kromě stovek definic kultury, existuje i poměrně mnoho teorií, co všechno tvoří kulturu. Pro příklad utváření kultury vezmeme koncept Geerta Hofstedeho, který je popsán

1

Navajo, otevřená encyklopedie, „Kultura“. [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z: 2

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 10. ISBN 80-7261-121-6. 3

Hofstede Geert, „Kultury a organizace: software lidské mysli“, Praha, Linde, 2007. s. 14. ISBN 978-8086131-70-2. 4

Navajo, otevřená encyklopedie, „Kultura“. [on-line]. [cit. 5.07.2009]. Dostupný z:

5

Machková Hanna, „Mezinárodní marketing“, Praha, VŠE, 2003. S. 24. ISBN 80-245-0496-0.

4

pomocí tak zvaného „cibulového diagramu“1. Na obrázku můžeme vidět, že hodnoty jsou východiskem, centrem, jádrem kultury. Jsou zakotveny hluboce v člověku a mají vliv na Obrázek č. 1, „Cibulový diagram“

jeho jednání a myšlení. Znázorňují systém preferování určitých

lidských

stavů

a

představ

o

určitých

skutečnostech. Tím pádem se odráží i na lidských pocitech, které jsou také hodnotami různých kultur. Další „slupkou cibule“ jsou rituály, jejichž dodržování vede k soudržnosti společnosti, což způsobuje jejich velký význam pro kulturu jako celek. Mezi rituály lze zařadit všeobecné zvyky a tradiční způsoby chování Zdroj: viz níže3

ve společnosti, jako způsob zdravení, oslav, vyjádření úcty

atd. Další „slupkou“, směrovanou od „jádra cibule“ jsou hrdinové. Ty představují osoby žijící nebo zemřelé, reálné nebo vymyšlené, zkrátka se jedná o archetyp důležitých idealizovaných figur, které mají klíčové rysy společnosti. Představují pro společnost vzor díky svým vysoce ceněným vlastnostem a skutkům. Poslední „slupkou“, která tvoří „cibule“ Geerta Hofstede jsou symboly. Zaujímají poslední místo v diagramu proto, že ze všech čtyř komponentů se nejvíce mění, a to kvůli různým faktorům, které ovlivňuje čas. Slova, gesta, předpokládané obrazy, které jsou jasné, pochopitelné a přijatelné v rámci určité kultury jsou pojímány jako symboly. Poslední tří vrstvy diagramu, tj. rituály, hrdinové, symboly jsou ve společnosti více rozpoznávané na první pohled. Avšak hodnoty společnosti, které tvoří základ kultury, jsou skryté od nezkušeného oka. Spolu s tím jsou všechny čtyři prvky kultury spojené mezi sebou praktikami, které samy o sobě mohou povědět o kultuře mnohem víc, než její jednotlivé prvky. V souvislosti s tímto, můžeme říct, že rozlišnost určitých kultur spočívá v rozlišnosti jejich praktik a zároveň v rozlišnosti stanovených a přijímaných hodnot, rituálů, hrdinů a symbolů. Antropolog Robert Lawless určuje následující vlastnosti každé kultury. Kultura je: • naučená: předává se z generace na generaci, není genetická. Člověk se učí v průběhu života v interakci se sociálními skupinami nebo se společností vůbec. • sdílená: v interakci s ostatními lidmi, které patří ke stejné kultuře, lidé přejímají, a tím pádem sdílejí určité vzorce chování a myšlení. Kultura je určitou identitou skupiny lidí, které ve vzájemném styku sdílejí své uznávané normy.

1,3

Hofstede Geert, „Kultury a organizace: software lidské mysli“, Praha, Linde, 2007. s. 16. ISBN 978-8086131-70-2.

5

• symbolická: k významným rysům kultury patří to, že má hodně symbolů a významů. Určuje sociokulturní regulativy, jako normy, pravidla, vzorce chování; ideje a artefakty. • integrovaná: různorodé složky kultury, které tvoří jediný systém kultury, jsou vzájemně propojené. Proto, pokud se změní jeden komponent kultury, způsobí to i následnou změnu ostatních komponentů. • racionální: kvůli vytvořenému kulturnímu systému, který sdílí členové společnosti, kultura ze svého určitého uhlu pohledu odráží realitu, interpretuje a očekává příslušné sociální chování a myšlení. • dynamická: se pořád mění, naráží na nové problémy a řeší je. Spirála stalých změn a řešení problémů posouvá kulturu dopředu, tzn. že s každým novým krokem kultura má více a více progresu ve vztahu s vnějším okolím, včetně interakcí s druhými kulturami. • adaptivní: trvalé se přizpůsobuje změnám ve vnějším okolí. Adaptivnost kultury vychází z její dynamické povahy. Protože má kultura ucelený systém vlastností, je naučená, sdílená, integrovaná, symbolická, racionální, dynamická a adaptivní, pomáhá řešit jakékoliv otázky mezi členy určitých kultur na jejích různých úrovních bez stalé se opakujících konfliktů. Geert Hofstede vymezuje šest základních úrovni kultury1. Ty jsou: • úroveň národní kultury • úroveň kultury spojená s určitým etnikem, náboženstvím či jazykem • úroveň kultury spojená s náležitostí k pohlaví • úroveň kultury spojená s příslušností k určité generaci • úroveň kultury související s příslušností k určité třídě • úroveň organizační kultury. Ze všeho výše uvedeného lze odvodit závěr, že kultura je jakýmsi utvořeným koordinovaným systémem významů, které mají své určité vlastnosti, jsou chápány pomocí náležitých interpretací, a působí v rámci určité skupiny lidí.

1

Hofstede Geert, „Kultury a organizace: software lidské mysli“, Praha, Linde, 2007. ISBN 978-80-8613170-2.

6

1.2.

Kulturní dimenze a standardy

Smyslem dané kapitoly je popsat nejvýznamnější modely kulturních dimenzí a standardů, které se zabývají hledáním rozdílností různých kultur pomocí vytvořených faktorů, kategorií a měřítek. V kapitole probereme model kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho, který je považován za nejzákladnější univerzální hodnotící systém. Na něj se pokouší navázat kulturní dimenze Fonse Trompenaarse, který se snažil rozšířit práce Geerta Hofstedeho o nové typické rysy kultur. Kromě toho uvedeme jiný přistup ke kulturním dimenzím, než mají Hofstede a Trompenaars, který vytvořil Edward T. Hall. Všechny tři pohledy na kulturní rozdíly jsou doprovázeny názornými příklady konkrétních kultur, jaký národ kam patří z hlediska určitých orientovaných hodnot společnosti. Na závěr každého modelu kulturních dimenzí je uvedená aplikace na čínskou kulturu, jejíž identifikace je cílem této diplomové práce. Mimo kulturních dimenzí je v kapitole zmíněno o kulturních standardech Alexandra Thomase, které jsou na rozdíl od dimenzí, založené na komparaci konkrétních kultur. Poznatky, které jsou obsahem této kapitoly, jsou důležité pro pochopení mentality, způsobu chování, jednání a myšlení příslušníků různých kultur. Velké množství společenských věd, které se zabývají interkulturní komunikací, se orientují především na oblast řízení. Ale pomocí daného modelu lze do jisté míry odvodit i postoj těchto kultur k jiným sférám života. Ne vždy jsou však tyto závěry správné, proto na konci dané kapitoly jsou, mimo jiné, rozebrány i kritiky kulturních standardů a dimenzí. Nehledě na veškeré vyskytující se problémy při hodnocení kultur, jsou uvedené modely Hofstedeho, Trompenaarse, Halla, Thomase považovány za nejdůležitější v oblasti interkulturní komunikace.

1.2.1.

Kulturní dimenze podle Geerta Hofstede

„Kultura je mnohem častěji zdrojem konfliktů, než synergie. V lepším případě kulturní rozdíly způsobují nepříjemnost, v horším - katastrofu“,1 Prof. Geert Hofstede Geert Hofstede je významným holandským vědcem, který se zabýval otázkou rozlišení a interakce národních a organizačních kultur. Pro identifikací pěti kulturních dimenzi, v roce 1980 provedl studii, která je dodnes považována za nejuniverzálnější měřítko pro komparaci a hodnocení kultur. Hofstede provedl dotazníkové šetření, kterého 1

Geert Hofstede, „Cultural dimensions“. [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z:

7

se zúčastnilo 116 000 zaměstnanců známého počítačového koncernu IBM. Daný dotazník, který měl za úkol poodhalit roušku tajemství různých kultur, byl přeložen do 20 jazyků a mohl být použit celkem v 53 zemích1. Na základě studie Geert Hofstede dospěl k názoru, že národní, regionální, komunitní nebo podnikové kultury se opírají o pět základních dimenzí. Čtyři z nich jsou - vzdálenost moci, individualismus, maskulinita, vyhýbání se nejistotě. Pátá dimenze – dlouhodobá orientace byla definována právě podle výzkumu čínských kulturních hodnot a přidána k celkové studii později. Kulturní dimenze Geerta Hofstede jsou měřeny indexy, jejichž hodnoty jsou určeny v rozmezí od nejmenších k největším, od 0 do 100.

1.2.1.1.

Vzdálenost moci

Pomocí dané dimenze lze určit rozpětí moci v hierarchii vztahů, respektive do jaké míry ta nebo jiná kultura přijímá a toleruje nerovné autoritativní postavení lidí. Mimo jiné se vztah k autoritě odráží i na hierarchickém řízení. Přičemž mocenská distance je především vnímána jako subjektivní faktor, tj. v jakém poměru je očekávána, upřednostňována a vnímána vůbec. Skutečná nebo objektivní vzdálenost moci není tak silně zakotvena v myšlence dané dimenze. Pro kultury s vysokou hodnotou indexu této dimenze je charakteristické, že preferují velkou vzdálenost moci. Poslední je pro něj přirozená a respektována, tím pádem je v jisté míře prospěšná a dokonce i požadována. Členové těchto kultur mají velké náklonnosti k moci v institucích. Organizace nebo podniky v takových zemích tvoří jakýsi víceúrovňový a neprostupný hierarchický systém řízení. Proto se dané země vyznačují nízkou sociální mobilitou, hranice mezi sociálními třídami jsou pevně určené. Diferenciace příjmů a důchodů je také charakteristickým prvkem daných společnosti. Podle konceptu respektování moci nelze zapomínat, že i děti jsou vychované v atmosféře úcty k starším. To všechno má za důsledek, že v těchto společnostech je vysoká závislost mezi členy určité sociální skupiny nebo hierarchického žebříčku podniku. Vysokou úroveň vzdálenosti moci mají asijské, africké a latinskoamerické společnosti. Kultury, které dosahují malých hodnot indexu vzdálenosti moci, se považují za ty společnosti, které bojují za rovné postavení a rovné příležitostí pro všechny její členy. Proto v institucích a organizacích sklon k moci je považován za problém, který je nutné 1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 21. ISBN 80-7261-121-6.

8

řešit. Hierarchické systémy v podnikách jsou průhledné a lehce prostupné. Není zde nepřijatelné nebo neobvyklé nesouhlasit se svým nadřízeným. Zpravidla v zemích, kde vzdálenost moci je malá, za účelem snížení nerovnosti dochází k přerozdělování bohatství. Podle poměru daných společností je nerovnost víceméně nežádoucí a nespravedlivá. V daných kulturách lidé příliš nezdůrazňují svůj sociální statut. Na rozdíl od zemí, kde index rozpětí moci dosahuje velkých hodnot, členové daných společností mají malou potřebu závislosti a velkou náklonnost k decentralizaci. Nejsou zde tak velké sociální rozdíly, početní střední vrstva obyvatelstva má silné zastoupení. Děti jsou vychovávány v duchu nezávislosti a schopnosti se postarat o sebe. Mezi kulturami s nízkou vzdáleností moci patří hlavně USA a západoevropská civilizace.

1.2.1.2.

Individualismus, respektive kolektivismus

Tato dimenze poukazuje na to, do jaké míry členové určité společnosti jsou závislé na různých sociálních skupinách a považují za nezbytné být těmto skupinám zavázání. Kromě toho vypovídá o schopnosti jednotlivce jednat samostatně a nezávislé. V kolektivistických kulturách jsou lidé od svého narození integrované do soudržných skupin, právě toto zapojení mezi určitými lidmi v průběhu celého života zajišťuje svým členům sociální jistoty a ochranu. Jednotlivci kolektivistické společnosti se vnímají především jako součást sociální skupiny, své potřeby a cíle podřizují zájmům všech členů skupiny. Postoje a názory lidi jsou také určovány příslušností do různých kolektivů. Jednat je třeba tak, aby nedošlo k diskreditaci skupiny, ke všemu je nutné přebírat odpovědnost za ostatní členy. V zemích, kde je výrazná kolektivistická kultura, má rodina důležitější funkci v životě člověka, jsou tu silné příbuzenské vazby. Mezi kolektivistické kultury patří zejména asijské společnosti, jako Čína, Japonsko, atd. V individualistických kulturách se klade důraz na nezávislost a svobodu. Členové těchto společností se vnímají jako individua, vytvářejí své vlastní, nezávislé na sociálních skupinách, cíle a hodnoty. Lidé, kteří patří do zemí s vysokou mírou individualismu, se snaží vytvářet víceméně flexibilní mezilidské vazby a vztahy, aby nebyli nikomu zavázání a nebrali na sebe přílišnou odpovědnost za ostatní. Vícestranný rozvoj osobnosti je pokládán za cíl jedince, efektivita jednání a splnění vlastních vytyčených cílů má v podstatě přednost před vztahy. Ovlivňování jedince z té nebo jiné strany se uskutečňuje nepřímo a decentně, organizační nebo sociální skupiny hrají zde druhotnou roli. Mezi výrazné individualistické kultury lze zařadit především Spojené státy americké a Německo. 9

1.2.1.3.

Maskulinita, respektive feminita

Na základě následující dimenze, která se orientuje spíše na všeobecné hodnoty, lze ukázat, v jaké míře jsou v různých společnostech rozdělovány mužské a ženské role a definován přístup k životu a splnění cílů. V maskulinních kulturách jsou rozděleny a jasně stanoveny sociální úkoly a role mužů a žen. Maskulinní společnosti se zaměřují na přísnost, výkon, pokrok, a úspěch. Proto lze tvrdit, že mají za důležité vysoké materiální hodnoty. Kromě toho „charakter“ daných společností má vyšší úroveň agresivity a snahy k dominaci. Tím pádem lze říct, že problémy v daných kulturách se můžou řešit i na základě boje. Je nutně říct, že v maskulinních kulturách dívky a chlapci jsou vychováni různým způsobem, tzn. že u chlapců je pěstována ambicióznost, úpornost a energičnost, zatímco v dívkách kultivují jemnost, umírněnost a citlivost. Příkladem maskulinních kultur je USA a Německo. Ve femininních kulturách je důraz kladen na solidaritu a dobrosrdečnost. Mezilidské vazby a vztahy, starostlivost, kulturní stránka života, kvalita prostředí – to všechno patří mezi hlavní aspekty femininních společností. Konflikty se řeší na základě kompromisu a vyjednávání.

Výchova dívek a chlapců nemá podstatné rozdíly. Za

femininní společnosti jsou považované Skandinávské země. Dimenze maskulinity, resp. feminity nestanovuje, že je rozhodující, jakého pohlaví je nositel určitých hodnot. Je však důležité jaké místo zaujímají tyhle hodnoty v stupnici a s jakou intenzitou se prosazují ve společnosti1.

1.2.1.4.

Vyhýbání se nejistotě

Jde o míru citlivosti vůči nejistým, rizikovým, neznámých, neurčitým situacím, které mohou nastat ve společnosti a následující reakci na tyto skutečností. Proto index vyhýbání se nejistotě rovnou zahrnuje i míru, jakým způsobem určité kultury budou předcházet nejistým událostem, zabraňovat jim nebo tolerovat je. Členy kultur s vysokými hodnotami tohoto indexu mají velkou snahu se vyhnout nejistotě. Proto zpravidla vynakládají hodně úsilí, aby nejistotě zabránili. Vytvářejí hodně různorodých programů a plánů, kterými by se mělo řídit v určitých postupech a krocích. V organizační kultuře to se projevuje třeba v podobě časových a věcných harmonogramů. V celé společnosti se generují striktně dodržována pravidla, zákon tady má větší sílu, než 1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Interkulturní komunikace v řízení a podnikání“, Praha, 3. vyd. Management Press, 1999. s. 24. ISBN 80-7261-089-9.

10

kdekoliv jinde. Nejenom formální postoje jsou zde důležité, důraz je také kladen na neformální pohled na věc. V zemích s vysokou mírou tohoto indexu, lidé preferují stabilitu, což se značným způsobem odráží na mezilidských vztazích. Kromě stability, která bezesporu snižuje nejistotu, konzervativnost patří mezi hlavní důsledky obavy z rizika. Na rozdíl od jiných kultur, se zde často vyskytuje xenofobie. Úcta a důvěra k autoritám se tady neprojevuje. Mimo jiné lze říct, že v kulturách, kde míra vyhýbání se nejistotě je vysoká, se pozoruje sklon k vědě a vůbec teoriím. Nehledě na jistá pravidla a opatření, aby nedocházelo k nejistým situacím, lidé dané kultury mají více stresu, který způsobuje existence obav a strachu. Projevovat své city na veřejnosti není nepřípustné a je vyloučené. Typickým nositelem dané kultury je Německo. Společnosti s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě jsou většinou charakterizované jako flexibilní a tolerantní. Organizační a podniková pravidla nemají jasné a vymezené hranice, proto je zde malá závaznost třeba vůči časovému harmonogramu atd. Systém řízení je definován jako pružný a poddajný. Kromě toho, lidé jsou otevření změnám a inovacím. Proto zde můžeme najít větší počet kosmopolitů. Logicky vyplývá, že lidé v daných společnostech jsou ochotni více podstupovat riziko, avšak snaží skrývat své emoce na veřejnosti. Méně stresu je zaručováno tím, že nejistotu a nejasnost berou za nezbytnou součást života. V souvislosti s tímto, konflikty v dané společnosti jsou považovány za normální jev. V těchto společnostech je méně stresu, neboť nejistota a nejasnost jsou brány jako běžná součást života, která nestresuje. Jakékoliv zákony mají všeobecný charakter a otázky se nemusejí řešit podle stanovených pravidel. Charakteristickým příkladem výše zmíněných kultur a společností je Latinská Amerika.

1.2.1.5.

Dlouhodobá orientace

Pomocí dané dimenze lze ukázat, do jaké míry je v určité kultuře preferována dlouhodobost myšlení a zaměření se na dlouhodobé vztahy a procesy řízení. Nelze též zapomínat, že Hofstede přidal danou dimenzi ke své hlavní studii později, učinil to na základě výzkumu čínských kulturních hodnot. Ve společnostech s dlouhodobou orientací veškerá činnost je brána z dlouhodobého hlediska, očekává se, že bude přinášet efekt v dlouhém časovém horizontu. V takových kulturách je velmi výrazná role tradic, které se dodržují do dnešní doby. Kromě toho pro společnost orientovanou dlouhodobě je charakteristická silná vazba mezi lidmi, sociální vztahy mají závazný charakter až do budoucnosti. Proto často systém sociálních struktur 11

přechází od jedné generace k jiné, což zabezpečuje vztahům určitou stabilitu. Veškeré jednání se řídí podle dlouhodobých cílů, obvykle se stává, že dlouhá cesta k dosažení podepsání nějaké smlouvy je brána jako důležitější, než smlouva samotná. To spočívá v tom, že perspektivy dlouhodobého vývoje organizace jsou brány jako jeden z hlavních aspektů podnikání. Proto se v daných kulturách často můžeme setkat s tím, že investoři preferují dlouhodobé investice, důraz je kladen na šetrnost a vytrvalost. Typickým příkladem dlouhodobě orientovaných kultur jsou asijské země. Členy kultur, zaměřených na krátkodobou orientaci v čase, preferují současnost před budoucností. Tradice nemají zde tak silný význam, nejspíše mají charakter jakési nostalgie a vzpomínek na minulost. V krátkodobě orientované společnosti sociální vztahy nejsou tak pevné, stabilní a závazné. To způsobuje především to, že různorodé sociální změny probíhají rychle a jednoduše. Jednání se počítají za úspěšné, pokud mají momentální nebo krátkodobou efektivnost. Mezi výše zmíněné kultury lze zařadit evropské země a USA.

1.2.1.6.

Aplikace na čínskou kulturu Podle níže uvedeného obrázku se

Graf č. 1, „Dimenze G. Hofstede, Indexy, Čína“

pokusíme

aplikovat

zmíněné

kulturní

dimenze Geerta Hofstede na čínskou kulturu1. Zde jen připomeňme, že indexy dimenzí se počítají v rozmezí od 0 do 100. Index vzdálenosti moci (PDI) dosahuje dost vysoké hodnoty - 80, což svědčí

o

velice nerovném

postavení

jedince v čínské společnosti a neefektivním přerozdělování zdrojů

Zdroj: geert-hofstede.com

v ekonomice. Podle čínských hodnot a norem, zejména vycházejících z konfuciánského dědictví, ve společnosti má být dodržována přísná hierarchie vztahů. Proto se zde v nejvyšší míře vyskytuje úcta k starším a respekt vůči autoritám. Moc ve státě je taky považována za autoritativní, a to nejen kvůli dnes vládnoucímu komunistickému režimu, ale především z ohledem na milost. Vláda nebo vládce vždy byly považovány v Číně za

1

Geert Hofstede, „Cultural dimensions. China.“ [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z: <www.geerthofstede.com/hofstede_china.shtml >

12

prostředníka mezi Nebem a lidem. Ovšem, že velká vzdálenost moci obyčejných lidí a koncentrace moci ve složitých hierarchických strukturách mají za důsledek velká úroveň korupce v Číně. Obecně se hovoří o tom, že asijské země mají velkou hodnotu tohoto Graf č. 2, „Dimenze G. Hofstede, Indexy, Asijské státy“

indexu. Ale jak svědčí další uvedený graf průměrných asijských hodnot, které byly počítány na základě pěti států – Číny, Hon Kongu, Japonska, Jižní Koreje, Taiwanu – čínská kultura má hodnotu tohoto indexu o celých 20% více. Daná skutečnost svědčí o tom, že i mezi asijskými státy Čína stále zdrojů dodržuje neměnný koncept nadřízenosti,

Zdroj: geert-hofstede.com

který má, podle čínských hodnot, zachovávat pořádek ve společnosti. V případě Číny Index individualismu (IND) dosahuje skoro úrovně 20 bodů. To znamená, že čínská společnost, je převážně kolektivistická, a to i v porovnání s ostatními asijskými zeměmi, které nabývají stejných hodnot. Podle čínské mentality zapojení se do různých sociálních skupin, bud’ to rodina nebo pracovní jednotky, je důležitým životním faktorem, jelikož všechny lidské vztahy se odehrávají v rámci určitých skupin. Čínský jednotlivec vnímá sebe sama jako součást nějaké skupiny, jeho zájmy se podřizují cílům skupiny. Proto týmová práce a společenské rozhodování je charakteristickém rysem Číňanů. To vyplývá i z toho, že patřit do skupiny znamená mít závazky vůči ostatním jejím členům. V případě nějaké bídy jsou jednotlivci automaticky zaručovány sociální jistoty. Mezilidské vazby v Číně jsou natolik silné, že často lidé nemění svojí práci během celého života. V duchu čínských hodnot není vhodné upozorňovat na své osobní úspěchy a dosažené cíle na veřejnosti. Nejenže se to počítá za neskromnost, ale také svědčí o nevychovanosti a neúctyhodnosti. Čínská společnost je spíše maskulinní, o čemž svědčí Index maskulinity (MAS), který dosahuje hodnotu 50, ale je o několik bodů níže, než je průměr výše uvedených asijských zemí. V čínské kultuře jsou dost pěvně stanoveny role mužů a žen. Zatímco ženy se mají starat o rodinu a výchovu děti, muži se snaží finančně zabezpečit rodinu. Proto v čínské kultuře spolu „sousedí“ takové rysy Číňanů jako autoritativnost, dominace, přísná hierarchie mezilidských vazeb a zároveň solidarita, tolerance a umírněnost. Dívky jsou 13

vychované v duchu jemnosti a harmonie, u chlapců se více kultivuje úpornost, přísnost, klade se větší důraz na pěstování v nich odpovědnosti vůči rodině a ostatním sociálním skupinám. Fakt různé výchovy dívek a chlapců svědčí o tom, že, nehledě na bipolaritu čínských norem a hodnot, daná společnost je ve větší míře maskulinní. Index vyhýbání se nejistotě (UAI) dosahuje v případě Číny 45 bodů, je skoro o jeden a půl krát nižší, než u ostatních asijských kultur. Lze tedy říct, že z pohledu sociální stránky Číňané nemají obavy z budoucnosti. To způsobuje to, že velká síť sociálních vztahů a skupin zaručují jim jisté bezpečí. Ale existence silných systému vztahů může být zkoumána i z jiného pohledu, a to jako opatření před neurčitosti v budoucnu. Jaká souvislost převažuje v čínské mentalitě je těžko říct, záleží to na velkém souboru kulturních hodnot a norem. Tím pádem čínská společnost obsahuje prvky kultur, které mají vysoké a nízké hodnoty indexu vyhýbání se nejistotě. Preferování stability, odrážející se na mezilidských vztazích; konzervativnost; uzavřenost vůči změnám – to jsou rysy členů společnosti, které mají vysoké hodnoty daného indexu. Zároveň tyto rysy mají i Číňané. Tolerance; málo stresu; zakrývání emocí; přijímání života takovým, jaký je s jeho nezbytnou součástí rizikem a nejistotou – to všechno je charakteristické pro společnosti s nízkým indexem UAI, čínskou společnost nevyjímaje. Index dlouhodobé orientace (LTO) u Číny dosahuje hodnot kolem 118, což znamená příliš vysokou míru, a to i v porovnání s jinými asijskými zeměmi, jejíchž průměr je kolem 85. Čínská kultura je zaměřena na dlouhodobou perspektivu, a to jak v mezilidských vztazích a obchodních záležitostech, tak i v jiných životních otázkách. Jakákoliv činnost se projednává z dlouhodobého časového horizontu, zda li bude přinášet efekt v budoucnu. Pro silnou vazbu mezi lidmi jsou charakteristické dlouhodobé závazky, které mohou přežít několik století dopředu. V obchodní a podnikové sféře je důraz také kladen na budoucí užitek. Pro čínské obchodníky je velmi důležitá cesta přípravy bud’ to k jednání nebo k podepsání smlouvy. Pro západního člověka to není nic jiného, než zbytečná ztráta času. Avšak Číňané to považují za velmi důležitý aspekt podnikání, a v vysoké míře se nemohou bez něj obejít. Není proto divu, že v Číně je velmi silná role tradic, které neztratily svůj význam dodnes, a stále se pěvně dodržují. Cesta jako taková je dědictvím různých čínských filozofických a náboženských škol.

14

1.2.2.

Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse

“Kultura je způsob, jakým lidé řeší své problémy… Problém, který se řeší pořad, mizí z povědomí a stává se základním předpokladem, výchozím soudem jednání“1, Fons Trompenaars, Riding the waves of culture Další Holanďan Fons Trompenaars se pokusil rozšířit základní kulturní dimenze Geerta Hofstedeho. Díky své zkušenosti v mezinárodním managementu, se zaměřil na kulturní diferenciace hlouběji a vytvořil svůj model kulturních dimenzí. Trompenaars byl přesvědčen o tom, že „kultura je sdílený systém významů, který funguje jako proces vedoucí k automatickým řešením často se opakujících problémů“ (F. Trompenaars, 1993).2 Podle dané teorie kulturní rozdíly se vyskytují ve třech základních oblastech života: vztah k druhým lidem, vztah k času, vztah k přírodě. Celkem Trompenaars definoval sedm dimenzí. Z oblasti „vztah k druhým lidem“ lze odvodit celkem pět dimenzí, postoj k času a přírodě definují dvě další dimenze. Stejně jako Geert Hofstede vzal v úvahu, že určité kultury mohou být individualistické, respektive kolektivistické. Tento závěr spolu s ostatními pěti dimenzemi, vyplývá z rozdílných postojů různých společností k ostatním lidem. Proto v následujícím textu se nebude probírat daná dimenze, jelikož je popsána u Geerta Hofstedeho.

1.2.2.1. Tato

Vztah k druhým lidem oblast

života

individualismu/kolektivismu,

další

odvozuje, čtyři

podle

dimenze:

Trompenaarse,

kromě

univerzalismus/partikularismus;

neutralita/emocionalita; specifický přístup/difúzní přístup; dosažení úspěchu/přisuzování úspěchu.

1.2.2.1.1.

Univerzalismus versus partikularismus

Na základě dané okolnosti lze posoudit, zda v určité kultuře dochází ke stanovení obecných všestranných pravidel a do jaké míry se tyto pravidla dodržují ve společnosti.

1

HP Management Decisions, Ltd, „“Quotes Fonse Trompenaars“. [on-line]. [cit. 10.07.2009 ]. Dostupný z: 2

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Interkulturní komunikace v řízení a podnikání“, Praha, 3. vyd. Management Press, 1999. s. 25. ISBN 80-7261-089-9

15

V univerzalisticky orientovaných kulturách je silnější vazba na pravidla, než přistup k lidem a zvláštním situacím, které by měly být posuzovány podle formálních nebo neformálních zákonů. V univerzálním přístupu existuje pouze jedna pravda, proto je třeba, aby všemi členy společnosti zacházelo stejným způsobem. Právě toto mínění zaručuje to, že ve společnosti je dodržován řad a pořádek. Pokud by z nějakých důvodů i pro jednoho její člena byla udělána výjimka, podle názoru univerzalistických kultur, může to porušit celý systém sociálně - společenských vztahů, a konečně způsobit kolaps a anarchii. V podnikové sféře se to projevuje v tom, že určitá smlouvá nebo jednání se mají dodržovat podle přesně stanovených pravidel, nehledě na jednajících osob nebo zvláštní okolnosti. Mezi dané kultury lze zařádit Západní Evropu, USA. V partikularisticky orientovaných kulturách odmítají striktní dodržování pravidel. Zde je více kladen důraz na individuální aspekt a specifické okolnosti. Proto na první pohled stejné skutečnosti se můžou projednávat různým způsobem, to záleží na charakteru mezilidských vztahů a měnicích se vnějších faktorů. V souvislosti s tímto, lze od obchodních partnerů, které patří do partikularistických kultur, očekávat, že s výměnou západního společníka se věc muže začít probírat úplně od začátku, a to nehledě na smlouvu. Typickým příkladem daných společnosti jsou Latinská Amerika a asijské země.

1.2.2.1.2.

Neutralita versus emocionalita

Na principu této dimenze lze ukázat, do jaké míry se v určitých společnostech vyjadřují své emoce a pocity na veřejnosti. Příslušníci neutrálních kultur mají chladnou hlavu, jsou racionální, jednají bez jakékoliv květnaté mluvy, snaží se jít přímo k věci pomoci stručných a jasných argumentů. Proto obvykle skrývají své city na veřejnosti. Nečekaný smích, pláč, agresivita, a dokonce i příliš hlasitá řeč nebo silná gestikulace – nejen že se toto vše považuje za hysterické a nevyvážené chování, ale svědčí, podle členů neutrálních kultur, o určité míře nevychovanosti a nevzdělanosti. Mezi výše zmíněné společnosti je možně zařadit arabské a asijské země. Emocionální kultury připouštějí vyjádření svých spontánních a nespontánních citů na veřejnosti, zde je to obvyklá záležitost. Nejen že na ulicích můžeme potkat líbající se pár, ale i během obchodních jednání narazit na projevy lidské reakce. Pro emocionální společnosti je charakteristická i výrazná gestikulace. Obecně lze říct, že kromě ukazování svých emocí, které je zde úplně normální, člověk může jednat pod vlivem svých citů a 16

vůbec neuvažovat racionální a věcné argumenty. Latinská Amerika, Evropa, ve větší míře Itálie a Španělsko, jsou nositeli emocionálních kultur. Ovšem, že je třeba brát v úvahu, že každá společnost má své určité hranice projevování svých citů. Příliš chladná kalkulace a kamenný výraz tváře v neutrálních společnostech se může počítat například za lhostejnost. Zatímco velmi rychlá a výrazná změna nálady v emocionálních společnostech může být rovněž přijímána negativně.

1.2.2.1.3.

Specifický přístup versus difúzní přístup

Daná dimenze se zabývá otázkou, do jaké míry a jakým způsobem je v určité kultuře povolen přístup k vlastní osobě, a zda se v ní oddělují vtahy z různých oblastí života. Ve specificky orientovaných společnostech je jasné rozdělení vztahů z odlišných oblastí života. Je zde obvykle, že lidé se potýkají v rámcích určitých sfér, například na pracovišti, ve škole, atd., i když tyto vztahy můžou být velmi přátelské a dobrosrdečné, zřídka dochází k tomu, že se lidé setkávají mimo danou určitou oblast života. Typickým příkladem specificky orientovaných kultur je zejména USA. V difúzních společnostech lidé, které mají přátelské vztahy třeba z práce, přenášejí kamarádství i do jiných životných sfér. Občas je zde důležité poznat člověka ve všech oblastech života, aby možně bylo hovořit o přátelství. Proto v difúzních kulturách není neobvykle, že před podepsáním určité smlouvy, obchodní partner vás pozve na oslavu svých narozenin nebo projeví chuť zahrát si s vámi třeba golf, atd. Takové chování členů difúzních společností je vnímáno příslušníky specifických kultur jako přístup do soukromé sféry. K difúzním kulturám patří zejména a asijské země.

1.2.2.1.4.

Dosažení úspěchu versus přisuzování úspěchu

Pomocí výše uvedené dimenze lze ukázat, jakým způsobem a za jaké zásluhy člověk získává v určité kultuře společenský status. V kultuře, kde hraje roli dosažený úspěch, je společenský status získáván na základě osobních výkonů a práce. Není zde důležitá jakákoliv jiná souvislost, třeba věk, příslušnost k určitým organizacím, atd. Mezi danými kulturami lze zmínit USA a v menší míře evropské země. Ve společnostech, kde se cení přisuzovaný úspěch, se společenský status získává pomocí určitých výhod, které byly nabyty třeba při narození, jako známý původ, 17

příslušnost k sociální třídě, atd. Kromě toho je společenský status přisuzován na základě věku, v některých případech i pohlaví, vzdělání, příslušnosti k sociálním a jiným skupinám. Asijské země a zejména pak arabské jsou názorným příkladem kultur, kde se cení připisovaný status.

1.2.2.2.

Vztah k času

Podle Fonse Trompenaarse vztah lidí k času lze rozlišovat podle orientace na minulost, budoucnost a přítomnost. Společnosti, které se orientují na minulost, ji považují za nejvýznamnější časový horizont. Jelikož podle jejich představ právě minulost určuje současnost a budoucnost, proto se ji snaží jaksi chránit a dávat různé tradiční společenské normy, postoje a hodnoty dalším generacím. Důležitý vztah k minulosti je u asijských zemí. U kultur, které se orientují na budoucnost, minulost není tak důležitým faktorem. Je brána jako přežitá věc, a vůbec se nepovažuje za nutné se jí zabývat. Zde je kladen především důraz na to, jak dosáhnout svých cílů v budoucnu. Neměnný příklad takové společnosti je USA. Kromě toho existují kultury, které se zaměřují na přítomnost, nikoli na minulost nebo budoucnost. To, co se odehrává teď, v daný okamžik, má větší význam, než přihlédnutí k minulým nebo budoucím krokům života. Mezi země orientované na přítomnost lze zařadit Rusko.

1.2.2.3.

Vztah k přírodě

V dané dimenzi se pod pojmem příroda smyslí vnější komplexní okolí člověka. Fonse Trompenaars tedy rozlišuje dva typy kultur – kultury, které se snaží přírodu ovládat a kultury, které se snaží žít s ní v souladu. Vnitřně orientované kultury mají za svůj koncept silného jedince uprostřed přírodního dění, který může využit ve svůj prospěch své okolí, bud’ to z oblastí technické, technologické, sociální, ekonomické, apod. Kromě toho silná osobnost se snaží nějakým způsobem kontrolovat přírodu. Jedinec a příroda jsou chápány jako nezávislé hráče, za úkol člověka je považován jakýsi boj s přírodou v tom slova smyslu, že ji má určitým způsobem zkrotit, utišit, a to pomocí „přírodovědeckého bádání“.1 Kultury s vnější orientací kladou důraz na harmonické sjednocení a soužití s okolím. Jedinec se tady považuje za součást přírody. Proto je úkolem každého jedince

1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 25. ISBN 80-7261-121-6.

18

hledání cest, jakým způsobem je třeba žit v souladu s přírodou, aby nebyla narušena všeobecná přírodní rovnováha. Zatímco vnitřně orientované kultury jsou spíše individualistické, univerzalistické, specifické, pragmatické a výkonově orientované, kultury vnějškově orientované jsou více „filozofující“, kolektivistické, difúzní a partikularistické.1

1.2.2.4.

Aplikace na čínskou kulturu

Podle dimenzí Fonse Trompenaarse je čínská kultura, stejně jako u Geerta Hofstedeho, kolektivistická. Kromě toho je partikularistická, v Číně obecná pravidla se podřizují lidským vztahům a daným okolnostem. Důraz je kladen především na rozdílnost, jedinečnost a výjimky. To že podle čínských norem nejde ukazovat své emoce na veřejností, aby se předešlo „ztrátě tváře“ (viz § 2.5.2.) svědčí o tom, že z pohledu vyjadřování svých emocí je Čína neutrální kultura. Není tajemstvím, že mezilidské vztahy hrají v čínské společnosti významnou roli, a přenášejí se z jedné životní sféry do jiné, to všechno způsobuje, že čínská společnost je difúzní. Mimo jiné v Číně se velice cení tak zvaný připisovaný úspěch, který může být přisuzován na základě kuan-si (viz § 3.2.1.), tan-waj (viz § 3.2.2.) a také věku, pohlaví, atd. Podle toho, že Číňané mají silné stoleté tradice a už jeden ten fakt, že uctívají své předky dodnes, určitě vypovídá o tom, že celá čínská společnost je ve větší míře orientována na minulost. Kromě toho filozoficky orientovaní Číňané, kteří považují své osudy za sílu Nebes, se snaží žit v harmonii s přírodou a její projevy, jsou vnějškově orientované lidé z pohledu vztahů s přírodou.

1.2.3.

Kulturní dimenze podle Edwarda T. Halla „Informace se skrývá v lidech, ne ve tvé hlavě“, Edward T. Hall2

Americký vědec a antropolog Edward T. Hall, který se rovněž zabýval interkulturními otázkami, pro výzkum kulturních dimenzí zvolil zcela jiný přístup, než Hofstede a Trompenaars. Pokusil se identifikovat kulturní dimenze z pohledu lidského

1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Interkulturní komunikace v řízení a podnikání“, Praha, 3. vyd. Management Press, 1999. s. 27. ISBN 80-7261-089-9. 2

Focusdep, „Edward T. Hall Quotes and Quotations“. [on-line]. [cit. 13.07.2009 ]. Dostupný z:

19

soužití, a jako základ zvolil orientace kultur v prostoru a čase, způsob chování kultur při komunikaci.

1.2.3.1.

Prostor

Pod pojmem prostor v dané dimenzi se myslí fyzická osobní vzdálenost mezi dvěma kontaktujícími osobami. V různých kulturách se liší pojetí prostoru, ve smyslu osobní sféry při tělesném kontaktu. Kromě toho vztah člověka k osobnímu prostoru je určován i jeho individuálními vlastnostmi. Podle toho jaký prostor je udržován v kontaktu s jinými lidmi, Edward T. Hall definoval čtyři zóny. Ovšem, že jsou spíše průměrné a zóna prostoru může být závislá i na jiných, než kulturních a individuálních faktorech, jako je třeba věk, společenské postavení, atd. Za intimní zónu se považuje vzdálenost do 45 cm, kam mohou vkročit jen velmi blízké osoby. Osobní zóna, od 46 do 120 cm, „vévodí“ například na přátelských setkáních, firemních akcích, apod. Sociální zóna, od 120 cm do 3,5 m, se dodržuje při styku s lidmi během například jednání nebo nakupování. Poslední je veřejná zóna, od 3,5 m, která se používá při hromadném styku s cizími lidmi, jako příklad lze uvést herce na jevišti. Obecně lze říct, že kolektivistické kultury mají blízkou vzdálenost mezi osobami, se kterými jsou ve styku. Avšak individualistické společností preferují větší osobní vzdálenost.

1.2.3.2.

Komunikace

Edward T.Hall dělí podle způsobu komunikace kultury na dvě skupiny. První skupina obsahuje tak zvaný nízký nebo slabý komunikační kontext, který je charakterizován přímou komunikací. Pro druhou skupinu kultur je charakteristická nepřímá komunikace, která je doprovázena vysokým a silným komunikačním kontextem. Pro kultury, které jsou charakterizovány jako společnosti s nízkým kontextem komunikace, je patrné, že se lidé snaží vyjadřovat své informace přímo, pomocí pádných a konkrétních argumentů. V daném stylu komunikace rovněž neexistují mimojazykové signály, jako třeba neverbální znaky. To všechno způsobuje, že druhá strana komunikace má méně prostoru pro svoji vlastní interpretaci určitých sdělených záležitostí. Kultury s nízkým komunikačním kontextem jsou ve více případech tak zvané severní kultury, jako USA, severní a západní Evropa. Kultury s vysokým komunikačním kontextem mimo slov, upřednostňují používat ve své komunikaci i nonverbální signály. Celková atmosféra jednání hraje zde důležitou roli. Není proto divu, že preferují používat určité příběhy 20

života, aby naznačili protější stráně svůj názor. Kromě toho, nelze zapomínat, že slova ve společnosti se silným komunikačním kontextem vůbec nemají znamenat konkrétně to, co je řečeno. Asijské, arabské kultury patří mezi společností s vysokým komunikačním kontextem.

1.2.3.3.

Čas

Co se týče vnímání času členy různých kultur, se společnosti podle Edward T.Halla se dělí na monochronní a polychronní. V monochronně orientovaných kulturách představuje ubíhající čas lineární osu, na které musí být umístěná jednání, která se uskutečňují v zamýšleném pořadí. Tato orientace staví vysoké požadavky na plánovací schopnosti a spolehlivost nejen jedinců, ale i společenských systémů, jako je třeba spolupráce ve skupinách nebo firmách. Proto přiměřeně malá je v monochronně orientovaných kulturách hranice tolerance vůči časovým/termínovým kolizím a vůči rušení a přerušování.1 Německo, USA, soudobé Japonsko jsou názornými příklady monochronně orientovaných kultur. V polychronně orientovaných kulturách myšlení člověka způsobuje to, že různá jednání mohou být plánována na stejný časový okamžik. Proto jsou zde časové kolize tolerovány a přijímány ve větší míře. Zároveň je velmi flexibilní postoj ke změnách a chybám, které můžou tyto časové kolize způsobit. Typickým příkladem polychronních společností je Latinská Amerika a Jižní Evropa, tj. Itálie, Španělsko, Portugalsko.

1.2.3.4.

Aplikace na čínskou kulturu

Pokud se podíváme na čínskou společnost z pohledu kulturních dimenzí Edwarda T.Halla, můžeme dospět k následujícím závěrům. Číňané vzhledem k mnoha faktorům, zejména k důležitosti sociálních vazeb a vztahů ve svém životě, preferují blízkou osobní vzdálenost mezi lidmi, se kterými jsou v kontaktu. Čína patří spíše k polychronně orientovaným kulturám, jelikož zde je flexibilní postoj k času, natož k dodržování určitých terminů, ať se to týká běžného života nebo obchodních záležitostí. Zároveň čínský obchodní partner si může dovolit přijit na schůzku později, avšak od západního partnera bude vyžadovat dochvilnost. Jako všude 1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 23. ISBN 80-7261-121-6.

21

v orientálních zemích, Čína bezesporu patří ke kulturám, kde velký význam má nonverbální komunikace. Kromě toho různé jinotaje, výdrže Konfuciova učení a příběhy ze života jsou také charakteristickými rysy čínské komunikace. Slova, vyslovené Číňany, také nelze chápat v jejich přímém smyslu. V souvislosti s tímto je možně udělat závěr, že čínská kultura je společnost s vysokým nebo silným komunikačním kontextem.

1.2.4.

Kulturní standardy podle Alexandera Thomase

Kulturní dimenze, které byly popsány výše, charakterizují různé kultury z pohledu určitých orientací a vlastností, a měří jejích „kurs“ z hlediska extremních protilehlých bodů. Kulturní standardy podle Alexandra Thomase představují jiný pohled na věc a zaměřují se na sociální normy, které jsou sdíleny ve společnosti. Pod sociálními normami se rozumí velice široká oblast lidského chování, myšlení, očekávání, hodnocení, atd. Škála sociálních norem určuje, co je ve společnosti přijímáno za normální a obvyklé. Zde je třeba zdůraznit, že kulturní standardy podle Alexandra Thomase nejsou univerzálním měřítkem různých kultur. Jejich vypovídací schopnost je účinná v důsledku komparace konkrétních kultur, a to v rámci interpretace sociálních norem těchto srovnávaných kultur. Kromě toho, dosažené charakteristiky jsou platné také pro srovnávané kultury, jelikož zřejmými se stávají během interakce kultur. Podle Alexandera Thomase kultura je východiskem a výsledkem chování jedince. To znamená, že kulturní prostředí určuje jak cíle člověka, tak i metody dosažení těchto cílů. Jednání člověka je podmíněno jeho interakcí s jinými lidmi. Právě tato interakce hraje hlavní roli v identifikaci kulturních standardů, jelikož různé kultury mají rozdílné sociální normy a spolu s tím i různé způsoby chování jedinců. Proto se v interkulturní komunikaci mohou vyskytovat různorodé problémy. Pro jejich zamezení, je třeba, aby obě strany braly v úvahu kulturu vlastní, kulturu cizí, skutečné chování protistrany a představu protistrany o naší domácí kultuře. Často se ale stává, že u kontaktujících stran vzniká nesoulad v pochopení jednání protistrany, a to proto, že nemají představy o cizí kultuře. Kromě toho, pokud tuto představu mají, nevědí, jestli příslušník cizí kultury jedná podle svých standardů nebo nikoliv.1 Proto pro omezení nedorozumění a jakýchkoli trapných situací je lepší rozšířit své znalosti o kulturní standardy svého partnera a změnit svou pravdu ve prospěch kompromisů a nejednotného pohledu na svět, život, sociální normy, apod. Správné vnímaní a interpretace cizí kultury nejsou tak účinné bez důkladného poznaní 1

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Interkulturní komunikace v řízení a podnikání“, Praha, 3. vyd. Management Pres, 1999. s. 30. ISBN 80-7261-089-9.

22

domácích kulturních standardů. Ještě jednou je nutno zdůraznit, že interkulturní komunikaci je důležité brát z pohledu dvou (nebo více) kultur. Je jasné, že komunikace jedinců z různých kultur je podmíněna mnoha faktory. Zde hrají roli nejen výše uvedené kroky k zamezení komunikačních bariér, ale ve velké míře také individuální vlastnosti jednajících osob. Tolerantnost, otevřenost vůči jiným standardům, pochopení důkladného řešení nedorozumění, vůle jít vstříc vysvětlením interpretovaných záležitostí protistrany, atd., - to všechno také může způsobit úspěšnost jednání mezi členy různých kultur. Samozřejmě, že výsledky komparace porovnávaných zemí se budou lišit stát od státu. Pokud třeba srovnáváme Čínu s Japonskem nebo jinými orientálními zeměmi, rozdíl v kulturních standardech bude mnohem menší, než pokud srovnáváme Čínu s naprosto opačnými kulturami, třeba s USA nebo s evropskými zeměmi.

1.2.5.

Kritika kulturních dimenzí a standardů

Nehledě na určité výhody různých konceptů a modelů kulturních dimenzí a standardů, jsou jejich nedostatky stále více a více kritizovány praktiky i teoretiky. V dané časti, kromě, snadno identifikovatelných výhod kulturních standardů a dimenzí, se budou probírat jejich nedostatky. Mezi výhody kulturních dimenzí bezesporu patří to, že do určité míry charakterizují, identifikují rysy různých společností. Kulturní dimenze jsou jakýmsi měřítkem pro celkové hodnocení kultur. Jejich koncept je velmi jednoduchý a srozumitelný. Na základě určitých škál a dosažených hodnot lze udělat konkrétní závěry o té nebo jiné kultuře, a pak tyto výsledky porovnat. Neúplná charakteristika kultur je hlavním nedostatkem a zdrojem kritiky kulturních dimenzí. Různé modely nepokrývají celou oblast mezilidských vztahů a sociálních norem. Problém spočívá v tom, že jsou kulturní dimenze ve velké míře zaměřeny na obchodněpodnikatelskou sféru. Proto hodnocení kultur a identifikace rozdílů jsou založeny především na dané omezené oblasti vztahů, myšlení a chování. Občas se ale stává, že způsoby chování a myšlení v různých oblastech života určitých kultur se mohou lišit. Kromě toho, kritika dimenzí vychází z toho, že modely popisují kulturu pomocí konkrétních kategorií. Tím pádem se dívají na kulturní dimenze z jednoho úhlu pohledu. Pro dostatečnou identifikaci kulturních rozdílů je třeba brát v úvahu komplex různorodých faktorů, ke kterým modely nepřihlížejí. Mimo jiné kritika naznačuje i to, že modely

23

kulturních dimenzí se dívají na různé kultury z pohledu kultury vlastní, což nemůže zabezpečovat absolutní nestranný popis kultur. Pokud budeme mluvit o kulturních standardech, je třeba říct, že na rozdíl od kulturních dimenzí jsou víc konkrétnější. Zachycují charakteristiku chování, myšlení, očekávání, atd., z pohledu sociálních norem, které jsou akceptovatelné v určité společnosti. Kromě toho modely kulturních standardů aplikují své závěry na určité životní oblasti, bud’to podnikání, rodina a další. Jelikož kulturní standardy jsou založeny na komparaci konkrétních kultur, jsou jaksi blíže, než kulturní dimenze, k současnému reálnému životu. Nedostatky kulturních standardů, stejně jako kulturních dimenzí, vyplývají z jejich kategorizace. Tím pádem, nehledě na to, že kulturní standardy jsou blíže k reálnému životu, jejich určitá kategorizace vytváří kulturní stereotypy, které mohou ovlivnit průběh styku s cizí kulturou. Další nedostatek kulturních standardů je ten, že během interakce kultur se vytváří jakási nová kultura, na kterou se nahlíží pomocí kulturních standardů jednotlivých zemí. Kromě toho, koncepty kulturních standardů neberou v úvahu takové faktory jako individuální vlastnosti stran, intenzitu a dobu trvání komunikace, způsob a dobrovolnost vzájemného kontaktů, zkušenosti v jednání s členy příslušných kultur, atd. To všechno může zásadním způsobem ovlivnit chod interkulturní komunikace. Nelze též zapomínat, že kulturní standardy se mohou měnit s průběhem času, jelikož sociální normy se také mění kvůli mnoha faktorům, což může způsobovat problémy ve vzájemné interakci. Nehledě na určité nedostatky a úskalí kulturních standardů a dimenzí, nelze žádným způsobem zmenšovat význam těchto modelů a konceptů, které se zabývají hodnocením, identifikací a porovnáváním kulturních zvláštnosti. I přes veškerou kritiku nám napomáhají seznámit se a svým způsobem i pochopit určité kulturní rozdíly. Je totiž nutné přistupovat ke kulturním dimenzím a standardům ne z pohledu absolutní pravdy, ale z pohledu jakési pomůcky, která spolu s naším rozumem, zkušenostmi a toleranci vůči jiným kulturám napomůže poodhalit oponu scény, za kterou můžeme vidět, co se na ní skrývá.

24

2. Hodnoty a normy čínské společnosti Cílem dané části této diplomové práce je popsat společenské hodnoty a normy, které převažují v čínské společnosti. Za východisko utváření kulturních norem v Číně jsou ve větší míře považovány tradiční filozofická a náboženská učení. Nejdůležitější poznatky jsou obsaženy v podkapitolách o kultu předků, konfuciánství, neokonfuciánství, taoismu, buddhismu, islámu a křest’anství. Na problematiku filozofie, náboženství, etiky a humanismu navazuje podkapitola „Postavení jednotlivce v čínské společnosti“, která povídá o principech hierarchie vztahů a sociálních závazků. Zde se rozebírají dva důležité mezilidské koncepty „kun-si“ (vztah mezi lidmi) a „tan-wej“ (pracovní jednotky). Zvláštní důraz je kladen na čínský rodinný život, jelikož rodina v Číně představuje základní sociální jednotku, kolem které se odehrává veškeré dění ve společnosti. Jakýmsi zrcadlem národní duše jsou svátky, proto se jedna podkapitola také zabývá čínskými svátky a oslavami. „Čínská obchodní etiketa“ se snaží aplikovat poznatky, které byly popsány v této práci předtím, na jednu oblast života, a to na obchodně-podnikatelské vztahy. Na závěr jsou uvedeny základní rysy Číňanů, které byly objeveny po rekapitulaci čínských kulturních dimenzí, norem a hodnot.

2.1.

Náboženství a filozofická učení

Smyslem dané kapitoly je uvést hlavní rysy základních filozofických učení a náboženství, které se vyskytují v Číně. Nehledě na to, že oficiálně je Čínská Lidová Republika ateistickou zemí, většinou zde lidé vyznávají taoismus, buddhismus, islám a křest’anství. Bohužel v různých zdrojích jsou uvedeny odlišné výsledky počtu věřících v Číně, plus ke všemu některé uvádí, že nejvíce zastoupenou konfesí je taoismus, jiné poukazují na to, že je to nepochybně buddhismus. Smysl ale zůstává stejný, nehledě na to, že Čína je země s různými religiózními kulty, v čínském náboženství a filozofii se tradičně prolínají konfuciánství, taoismus a buddhismus. Konfuciánství je v podstatě etickopolitickým kodexem poučení o podřízení jednotlivce společnosti, taoismus rozvíjí myšlenku spojení člověka s přírodou, buddhismus, došlý do Číny zevnějšku, je zaměřen na duchovní vývoj jednotlivce. Konzervativní islám a protrhávající se na čínské půdě křest’anství také bezesporu nechávají své kořeny v čínské lidové mentalitě. Koncentrace různých náboženství v Číně se liší podle regionů. Muslimové většinou obývají severozápadní části země a některé jižní provincie, islám vyznávají především národní menšiny. Na severu země převažují buddhisté, v Tibetu je rozšířena zvláštní forma 25

buddhismu, známa jako lamaismus. Soustředění protestantů je na čínském jihu a Šanghaji, katolíků je více zastoupeno též v Šanghaji a Pekingu. Jinak se po celém území Číny v rovnoměrné míře můžeme setkat s taoismem. Lze říct, že určitým způsobem jsou Číňané velmi přizpůsobiví vůči náboženským a filozofickým školám. Často představy lidí spolu s úctou předků, různými kulty, představami, atd. nebývají ohraničeny pouze jedním náboženským nebo filozofickým směrem. Avšak toto těsné propojení názorů a vnímání světa vytváří určitou s ničím nesrovnatelnou čínskou lidovou mentalitu.

2.1.1.

Kult předků

Odedávna až do současnosti se v Číně zachoval kult předků. V zemi s různými náboženskými kulty se mimo jiné považuje, že naši předkové žijí s Nejvyšším vládcem na Nebesích. Pokud jsou tyto předkové spokojeni s potomky, navádějí Vládce k ocenění žijících a starají se o blaho svých potomků tak, že je chrání před rozmary přírody, jinými duchy, atd. Kromě toho, v Číně se věří, že duch předků ovlivňuje osudy teď žijících potomků, proto duším zemřelých předků je třeba se zavděčovat celý svůj život, tj. přinášet obětí, starat se o hrob, atd. Jak je známo, pro je Číňany rodina jedním z nejdůležitějších aspektů života. Proto zachování rodové linie je považováno za závažný úkol každého věřícího potomka. V souvislosti s tímto obyvatele Číny zřizují síně předků nebo alespoň vyhrazují část některé místnosti na tabulky předků, kam jim v určené dny přinášejí obětiny – jídlo, pití, peníze. Kult vychází z konceptu, že člověk má dvě duše – fyzickou, která se po smrti rozplyne, a duchovní, která dále žije. Podle čínských představ, dobří duchové jsou duše, které jsou spokojené s úctou svých potomků. Zlí duchové či démoni sestávají z duší předků, kteří se provinili nebo jsou svými potomky přezíraní. Jestli potomci nepřinášejí předkům oběti, dobří duchové se mohou proměnit v škodlivé „hladové“ démony, a začít hledat potravu. V opačném případě, když dobří duchové jsou velmi uctívané, mohou se z nich stát i duchové-ochránci nebo patroni.1 Další stupeň vyzdvihování duchů předků je jejich oblíbenost a univerzálnost po celé Číně, mezi tyto duchy můžeme vyjmenovat například duch země, ochrance zdraví, domova a sousedů.

1

L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. s. 201. ISBN 80200-0641-9.

26

Na začátku svého vývoje konfuciánství převzalo koncept kultu předků, mimo jiné, díky kterému vytvořilo svůj hodnotový systém vnímání světa.

2.1.2.

Konfuciánství „I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě“, Konfucius1

Konfucius (551 – 479 př. n. l.) je pokládán za zakladatele konfuciánství. „Hovory Konfuciovy“ jsou hlavní knihou, která je napsána v duchu dialogu mistra a jeho žáků, kde se vypráví příběh Konfucia během jeho putování po světě. Konfuciovo učení vychází z principu toho, že zájmy jednotlivce, společnosti a státu mají být v souladu. Právě tato zásada doktríny Konfucia stanovuje společenské normy, hodnoty a povinnosti tak, že člověk má být poslušný vůči staršímu a nadřízenému, a tímto se určuje hierarchický systém vztahů ve společnosti. Poslední je chápána jako „velkorodina“ s panovníkem jako hlavou země. Vztahy všeho druhu a řízení země by se měly opírat o hlavní zásady konfuciánství: poddaný má být podřízen vládci, syn otci, mladší staršímu, rovnocenný vztah může existovat pouze mezi přáteli. Jednotlivci, kteří plní úkoly Nebes, mají určité vymezené role. Kromě toho konfuciánství klade důraz na patriarchální rodové tradice a výchovu v duchu předků. Podle daného systému vztahů ve společnosti je zaručován pořádek. Mimo jiné, konfuciánství zdůrazňuje roli silného charakteru, jehož hlavními rysy jsou stálá vnitřní i vnější harmonie, sebekontrola, tvrdá práce, vysoké úspory, důvěryhodnost, dodržování závazků, trpělivost, atd. Všechny tyto zásady byly traktovány většinou v etických kategoriích, proto výraz „konfuciánská etika“ je totožný s „konfuciánským učením“.

2.1.3.

Neokonfuciánství a „Kniha proměn“

Zrod neokonfuciánství je spojen se jménem čínského myslitele vládnoucího v době dynastie Sung – Ču Siho (1130-1200), který obohacuje klasickou eticko - politickou problematiku, kdysi vytvořenou Konfuciem, o prvky materialismu. Jinými slovy Ču Siho vychází z toho, že matérie (objektivní realita) je prvotním začátkem všeho, zatím co ideální

1

Vše pro domov v asijském stylu, „Konfucius - zakladatel první filosofické školy v Číně“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z:

27

(vůle, ponětí, duch, atd.) je druhotné (výsledek, dopad). Kromě toho, neokonfuciánisté jsou názoru, že forma a zákon nadělují člověka dobrými vlastnostmi, kdežto matérie negativními. Každý jednotlivec má usilovat o to, aby rozvíjel své pozitivní náklonnosti a potlačoval špatné, mezi něž patří zejména touha o zlepšení svého dosavadního postavení, a tím pádem i narušení tradičního uspořádání společnosti.

Tento nový systém myšlení

pohltil některé prvky již rozvíjejícího se taoismu a buddhismu. V období neokonfuciánství bylo kanonizováno šest různorodých knih různých autorů. Aby tato díla byla sjednocená pod jménem jednoho tvůrce, bylo jejích autorství připisováno Konfuciovi. Mezi těchto šest nejvýznamnějších spisů patří Kniha proměn, Kniha písní, Kniha dokumentů, Kniha obřadů, Letopisy jara a podzimu, Kniha hudby. Jedna z nejpopulárnějších a zároveň nejdůležitějších knih je Kniha proměn, na kterou se během času odvolávaly různé filozofické směry a náboženství, jako třeba taoismus nebo buddhismus. Kniha proměn je věnována interpretaci šedesáti čtyř hexagramů, dosud je toto dílo považováno za jakousi čínskou autoritu v problematice vztahů mezi Nebem a děním světa, hexagramy jsou

jakýmisi

myšlenkami

a

Obrázek č. 2, „Jang a Jin“

vzory

měnících se věcí v materiálním světe. Vznik všech věcí v onom ideálním světě probíhal takto: Wu-t’i („To

co

nemá vrcholu“) zplodilo

Tchaj-t’i

(„Nejvyšší“), který stvořil jang a jin, podstatu mužskou a ženskou, znázorněné plnou nebo přerušovanou linií. Ze dvou podstat vznikly čtyři formy, nazývané také jang a jin, ale rozšířené jako Zdroj: http://lostannotations.blogspot.com větší a menší. Kombinací těchto čtyř forem se získá osm trigramů, které jsou graficky znázorněny v kruhu, představují schéma vesmírného dění. Trojice různě kombinovaných plných a přerušovaných čar představuje tři světové síly – Nebe, Zemi a Člověka. Prvotními nositeli akce jsou trigramy čchien (představuje Nebesa, je vyjádřením symbolu světla, mužství) a kchun (představuje Zemi, je vyjádřením symbolu tmy, ženství). Zbývajících šest trigramů představuje ostatní stupně tvůrčího a vývojového procesu, procházejícího stadiem podnícení, ponoření, trvání zmenšení a rozdělení, což odpovídá i všudypřítomným přírodním jevům – hromu, tekoucí vodě, hoře, větru, ohni a stojaté vodě. Kombinací osmi trigramů vzniká šedesát čtyři hexagramů, jež jsou pravzory věcí tohoto světu. Všechny změny mají řad odvozený z pozorování přírody. Je zde zřetelný vliv taoistického učení o

28

tom, že co dosáhne vrcholu, začne se nutně sklánět k úpadku, ve štěstí spočívá zárodek neštěstí, současnost nese v sobě budoucnost.1

2.1.4.

Taoismus

Přibližně ze stejné doby spolu s počátky konfuciánství pochází ještě jedno filozofické učení – taoismus. Ten je založen na díle Te-te-t’ing „O cestě a ctnosti“ a Taoťing „O cestě“ autora Lao - c’, které jsou napsány v duchu poetického monologu s rčeními o životě. Taoistická filozofie obsahuje prvky naivního materialismu (tao – cesta, te – síla, ctnost, individuální přirozenost věcí). Podle zásad taoismu, život a chování lidí nejsou ovlivněny „vůli Nebes“, avšak se uskutečňují určitou přirozenou cestou, která se označuje tao.2 Na rozdíl od konfuciánství, které se snaží pochopit vůli Nebes neustálým zkoumáním minulosti, principy taoismu vychází z pozorování přírody. Taoisté jsou názoru, že nadprůměrná lidská činnost a nadměrná učenost způsobují v lidech ctižádost, pýchu, ambice, a tím způsobem se lidé dostávají do rukou vášně a ztrácejí schopnost dobře dělat své věci. V souvislosti s tímto, významnou částí taoismu je prázdnota či nečinění. Právě nebytí naznačuje a určuje Cestu. Není proto divu, že taoistickým ideálem, který je popsán v Tao-te-t’ing je zemědělská společnost, jejíž členové žijí v souladu se zákony přírody. Podle zákona tao všechno ve vesmíru, světě a životě přechází v protiklad a mění se. Této cesty se má podřídit i člověk a neplést se do přirozeného procesu vývoje. Pokud spojuje rytmus svého života s rytmem přírody a vesmírného dění je dokonalým člověkem. Je třeba podotknout, že daná utopistická vize často sloužila určitým morálním útočištím pro Číňany během těžkých dob jejich dějin. V podstatě můžeme říct, že taoismus je založen na principech: • tao – cesta • te – ctnost • wu wej – aktivní nečinění Na rozdíl od konfuciánství, se taoismus na počátku letopočtu přeformoval do podoby náboženství, které stejně jako filozofické učení vycházelo z Tao-te-t’ing a Taoťing, učení o boji dvou protikladu – jing a jang a „nečinnosti“ v taoistickém slova smyslu. 1

L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. s. 206. ISBN 80200-0641-9.

2

L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. s. 207. ISBN 80200-0641-9.

29

Navíc ke všemu nové náboženství kladlo důraz na magii, pěstovalo víru v zázraky a sílu zaklínadel, praktikovalo šamanismus a meditace. Taoistická náboženská organizace, včetně hierarchického uspořádání, obřadů, klášterů, byla vytvořena pod vlivem a podle vzoru buddhistické církve.

2.1.5.

Buddhismus

„Pokud existuje náboženství, které může obstát v porovnání s nároky současné fyziky, je jím buddhismus“, Albert Einstein1 Podle historiků náboženství, se buddhismus dostál do Číny z Indie kolem 2. století př. n. l., avšak jeho rozkvět je zaznamenán v 1. století n. l. Ve středověku začíná mít buddhismus podporu ve vyšších vrstvách společnosti na panovnických dvorech. Právě v tomto období se po celé zemi budují velké buddhistické chrámy a překládají se posvátné texty. Za podpory vládnoucí špičky buddhistické kláštery dostávají do svého vlastnictví půdu, a díky obchodu disponují i určitým množstvím bohatství. Postupem času se rozšiřují nejen buddhistické sekty pocházející z Indie, ale zároveň se objevuje i spousta domácích sekt. Nejvíce proslulá z nich je známá pod japonským názvem zen „meditace“, a to proto, že dosáhla svého květu v 16. století za japonské okupace Číny (nehledě na to, že už existovala přibližně 10 století). Podle zásad zen buddhismu osvícení lze dosáhnout pouhým rozmýšlením a pozorováním skutečnosti. Zvláštní podoba buddhismu nazývána lamaismus se vyskytuje v Tibetu, jejíž náboženská organizace je nezávislá na čínském buddhismu. Zvláštní důraz klade na magii, tantrické aktivity a kult místních božstev. Avšak lamaismus neuznává v plné míře nauku o převtělencích, tj. o pozemských ztělesněných božstvech. Hlavní vnější rozdíl lamaismu od buddhismu je to, že ovlivňuje v Tibetu všechny stránky života: duchovní, kulturní, materiální, atd. Postupně se představitele lamaismu na daném území dostali do světské moci. Dnešní titul nejvyššího duchovního a světského představitele Tibetu má známý Dalajlama. Buddhismus v Číně se rychle přizpůsobuje domácím poměrům a vstřebává místní filozofii, mentalitu a způsob myšlení, přebírá mnohé prvky zejména z konfuciánství a taoismu. Kromě toho zařazuje do svého panteonu svatých mnoho čínských mudrců a hrdinů, uznává původně čínské obřady a lidové kulty, včetně kultu předků.

1

Buddhismus diamantové cesty, „Princip přímého odkazu“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

30

Buddhismus je nejen náboženství, ale i filozofický směr, podle kterého je za základ vesmíru považován pohyb nemateriálních neznámých částic. Poslední svým sloučením nebo rozpadem dávají nebo berou život. Podle buddhistického učení karma je úděl lidstva a svět se řídí zákony odplaty a utrpení. Člověk má být pokořen vůči církvi a být poslušným vůči nadřízenému, a to ku blahu budoucího života. Buddhisté věří, že spravedlivá a čestná duše se dostává do dokonalejší formy, a v příštím životě člověk bude zaujímat vyšší místo. Cílem reálného života je dosáhnout nirvány, tj. stavu ukončení utrpení, muky a strádání a začít přebývat ve stavu stalého klidu, usmíření a pacifikace, tzv. „nejvyššího štěstí“. Avšak jednotná definice pro nirvánu není. Dosud mezi badateli buddhismu se vedou spory, jak přesně je třeba nirvánu chápat a jak jí dosáhnout.

2.1.6.

Islám

Přibližně od svého vzniku v 7. století se islám začal rozšiřovat i na území Číny, a to vzhledem k rozvoji obchodních vztahů té doby mezi Číňany a Arabským světem. Dneska je rozšířen mezi národnostními menšinami u Kazachů, Tatarů, Uzbeků a Kyrgyzů, Ujgurů, atd. Co se týče čínských muslimů, ti pořád zaujímali aktivní místo a citlivě reagovali, v podobě různých povstání, na nevhodnou národnostní a náboženskou politiku státu. Díky ní a vůbec islámskému konzervatismu, čínští muslimové stále více kladou důraz na svoji identitu. Dodnes dodržují všechny konzervativní islámské zvyklosti ve všech aspektech života, jako například to, že muži a ženy mají pracovat zvlášť, sňatky se domlouvají bez nutného seznamování budoucích manželu, atd. Za „kulturní revoluce“ vláda propagovala smíšená náboženská manželství1, na začátku této ideje docházelo k tomu, že i muslimové k nim nezřídka přistupovali, ale v dnešní době zase dochází k národnostní a náboženské uzavřenosti muslimů.

2.1.7.

Křest’anství

Křest’anství se dostalo na čínské území v podobě katolicismu v polovině 16. století, díky portugalskému výboji, během kterého v Macau byla založena katolická mise. Stoupenci nové víry neuznávali kult předků a sílu Nebes, a navíc ke všemu se podřizovali dalekému římskému papeži. Kvůli těmto, a mnoha dalším skutečnostem, na začátku 18. století, více než 150 let, po celé Číně byl katolicismus zakázán. Pouze po skončení „první 1

L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. s. 221. ISBN 80200-0641-9.

31

opiové války“1, toto evropské náboženství bylo zase v Číně povoleno. Původně při šíření katolicismu, se Číňané nevzdávali svých tradic, a doufali, že misionáři nové víry to budou tolerovat. Proto se nechávali pokřtít, a dostávali za to symbolické množství rýže. Odsud je název čínských katolíků – „rýžoví křest’aně“. Na rozdíl od katolicismu se protestantismus dostal do Číny kolem 19. století. Obě církve, katolická a protestantská, mají své vlastní autonomní, nezávislé na vnějšku, organizace. Na závěr je třeba upozornit na to, že křest’anů v Číně je pouze několik milionů lidi, což je ovšem jen pouhou kapkou v „čínském moři“.

2.2.

Postavení jednotlivce v čínské společnosti

Postavení jednotlivce v čínské společnosti vychází především z konfuciánského kulturního a etického dědictví. Tradiční čínská společnost je založena na pěti základních vztazích, principy jejích dodržování mají zabezpečovat ve společností řád a pořádek. Čtyři z daných vztahů jsou přísně hierarchické a vycházejí z teze „nadřízenosti - podřízenosti“. Jsou to vztahy mezi panovníkem a poddaným, otcem a synem, manželem a manželkou, starším bratrem a mladším. Pátý typ vztahů je rovnocenný, podle čínských představ může existovat pouze mezi přáteli. Ale stejně se orientální podvědomí pořad setkává s tradiční myšlenkou, že lidé si nejsou rovni, vždyť jeden je starší než druhý, má víc peněz, vykonává vyšší funkci, je zapojen do velkého množství „kuan-si“ (viz níže), atd. Dokonce dodnes na venkově se můžeme setkat s tím, že rozdíl je kladen i v tom případě, zda se jedná o muže nebo ženu. Dobrovolné dodržování všech daných vztahů je v Číně považováno za základ etického a humánního chování. Čínský jednotlivec vidí sebe sama z hlediska různých sociálních vztahů, mezi nimiž je ovšem nejdůležitější rodina, je zavázán určitými pravidly a povinnostmi, není svoboden v západním slova smyslu. Příslušnost do určité komunity je spojena s jakousi sociální jistotou, Číňan vždy bude mít co jist a kde spát. Vysoký stupeň kolektivismu, uznávání autorit, discipliny, zavázanost v mezilidských vztazích – to všechno způsobuje to, že podle čínských poměru se nezdůrazňují práva jednotlivce a individualismus vůbec.

1

„První opiová válka“ (1839 - 1842), válka mezi Čínou a Velkou Británií. Příčina války – spor o legalizaci obchodu s opiem v Číně, otevření čínských hranic západním obchodníkům. Velká Británie měla převahu v boji na suše a moře, a tím pádem získala pro sebe několik výhodných smluv, jako otevření největších čínských přístavů pro britské obchodníky, zavedení tarifu na dovážené zboží, atd. Avšak hlavní cíl – legalizace ochodu s opiem nebyl splněn.

32

2.2.1.

Kuan-si (vztahy mezi lidmi) „Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého“, Čínské přísloví1

Koncept „kuan-si“ vychází z konfuciánského kulturně - etického dědictví. Nehledě na to, že celá čínská společnost je založena na přísné neměnné hierarchii vztahů, také se opírá o společenskou vzájemnost a nezbytné navazování kontaktů. Princip „kuan-si“ spočívá nejen ve vztahu mezi dvěma osobami, ale vůbec představuje jakýsi systém vzájemně propojených osob v rámci tzv. klubů. Poslední však také můžou vytvářet celé sítě organizací, ve kterých je jedinec zapojen do několika různých klubů. Postavení a role Číňana ve společnosti do značné míry závisí na tom, jakým způsobem se podílí na tvorbě a udržování „kuan-si“. Navazování kontaktů se řídí podle „kuan-si“ báze, tzn. podle existence společných hodnot a zájmů, a uskutečňuje se zásluhou prostředníků, působících v „kuan-si“ klubech. Mezi základní principy daných vztahů patří zejména dlouhodobost, mezilidskost, utilitarismus a převoditelnost. V zahraniční literatuře se často uvádí, že „kuan-si“ je jakýmsi výrazem pro zvláštní vztahy mezi obchodníky, které jsou založené na vzájemné důvěře, vědomém zavázání se k výměně protislužeb a existenci informačních sítí. Můžeme v podstatě říct, že „kuan-si“ je základem pro vztahovou ekonomiku, a v určité míře i reakcí na neexistenci v Číně dobře fungujícího právního systému a přístupu k informacím. „Kuan-si“ definuje vztahy a role čínských ekonomických aktérů a vytváří určitá pravidla, která je třeba dodržovat. Nejsou to vztahy mezi podniky, jak se může zdát, ale mezi lidmi, respektive manažery. Strategická rozhodnutí posledních, s kým podnik bude spolupracovat a jakým směrem pokračovat, zaleží na „kuan-si“. Navíc ke všemu peněžní transakce probíhají pouze mezi osobami ze stejných klubů. S rozšířením tržních prvků do čínské ekonomiky, se v souvislosti s „kuansi“ začíná hovořit o korupci. Bohužel, kolektivní duch, závislost na mezilidských vazbách, potřebné známosti a idea důležitosti „kuan-si“ daný problém prohlubují ještě víc. Proto není divu, že třeba strategické nebo organizační dovednosti, technologické znalosti, finanční možnosti, atd. – to všechno může být sdíleno všemi členy klubů, což určitým způsobem zaručuje určitou komplementaritu zdrojů na nejvyšší úrovni. Zde je ale třeba zdůraznit, že pokud podnik má velké konkurenční výhody a velmi dobré tržní postavení 1

Citáty slavných osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

33

(což ovšem v Číně záleží na sektoru a obchodní politice vlády), nemá pro jeho manažery smysl využívat hodně „kuan-si“ kontaktů. Malé soukromé společnosti s nedostatkem zdrojů se ovšem zaměřují na pěstování „kuan-si“, v opačném případě by to pro ně znamenalo zbytečné náklady. Obecně ale lze říct, že „kuan-si“ vazby jsou jedním z faktorů úspěšnosti postavení jedince a firmy.

2.2.2.

Tan-wej (pracovní jednotky)

V současné Čínské Lidové republice větší část lidí patří do určité tan-wej (pracovní jednotky), bud’ to podnik, univerzita, úřad, atd. Dané pracovní kolektivy nebo jednotky jsou do určité míry uzavřené. Jejich podstata spočívá v tom, že se starají o své členy. Nespočívá to pouze v zajištění práce, ale i takových základních věcí jako třeba bydlení, zdravotní peče, škola pro děti, doprava do zaměstnání, stravování, různé rekreační aktivity, atd. Všeobecná pomoc tan-wej svým pracovníkům zahrnuje ještě i povinnost postarat se o děti svých pracovníků, a to nejen ve smyslu zajištění školy, ale také práce. Občas z důvodu těchto nepsaných závazků se schválně zakládají různé pomocné podniky, jako dopravní oddělení, opravárenské dílny, atd. Zde zase poznamenáme ten fakt, že kolektivní duch Číny, jako nikde jinde, i zde hraje svoji určitou úlohu, jelikož málokdy Číňané rádi opouští své tan-wej, zpravidla zůstávají na stejném místě celý svůj život.

2.3.

Čínský rodinný život „Sto mužů může vytvořit tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov“1, Čínské přísloví

Pokud budeme mluvit o čínské rodině, zde je zase třeba zdůraznit, že její tradice také vychází z principů konfuciánství podřízenosti vůči starším, což určuje hierarchický systém společnosti, v daném případě konkrétně rodiny. Čínská společnost se vyznačuje jako velmi konzervativní v rodinných otázkách, ve kterých i dodnes zachovává své tradiční rysy. Není tajemstvím, že skoro veškera činnost Číňanů se točí kolem jejích rodin. To ale vůbec neznamená, že se nějakým způsobem izolují vůči ostatním. Čínský kolektivní duch velice napomáhá tomu, že jsou velmi družní, pořad projevují zájem o své známé nebo sousedy, to všechno vytváří jakousi velkou přátelskou čínskou rodinu.

1

Citáty slavných osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

34

Podle klasických norem a hodnot, jednotlivec není tak důležitý, sám o sobě nic neznamená. Potrestání nebo odměňování tak nedostává pouze jeden člověk, ale také jeho příbuzní. V Číně je velmi vyvinut nejen komplex tradičních sociálních závazků vůči příbuzným, ale také finančních záležitostí, například rodiče se snaží darovat novomanželům byt, zatímco v budoucnu dětí, respektive synové, to mají oplatit svým rodičům stejnou mincí, tj. ve stáří se o ně finančně postarat. Čínská rodina za všech dob poskytovala všem svým členům, včetně vzdálených příbuzných, silnou morální a materiální podporu ve špatných obdobích, například při nemoci, finančních potížích nebo jiných problémech. Daná soudružnost, těsné vazby a vzájemná závislost hrají dnes významnou roli při minimalizaci společenského odcizení, které je spojeno s moderním západním životním stylem. Z dávných dob, veškerá hlavní rozhodnutí v rodinných věcech připadaly na nejstaršího muže, odsud vyplývá i zvláštní úcta ke starším lidem v Číně. Ovšem modernizace tradiční čínské společnosti způsobila to, že role mužského člena rodiny už není tak výrazná a autoritativní. Většina Číňanů ale žije na konzervativním venkově, kde toto myšlení samozřejmě převládá. Dosud podle nepsaných pravidel třeba starší bratr dostává větší část dědictví nebo má jiné výhody. Není divu, že klasické čínské knihy jsou plné bohatých příkladů synovské úcty a v určitém slova smyslu i věrnosti vůči rodičům. Mezi čínským obyvatelstvem se tyto příběhy často učí nazpaměť a pak se pořád vypraví dokola, tím pádem lze poznamenat, že konfuciánská etika ještě dlouho bude žít v duších a myšlenkách Číňanů. Úcta ke starším se projevuje i tak, že v Číně je několik svátků (viz níže), které jsou věnovány bud’ starým lidem nebo předkům, o uctívání kterých se měl v minulosti (do kulturní revoluce) starat pouze mužský potomek. Čínské přísloví říká: “Hodně synů – hodně štěstí”. Je známo, že v Číně, jako v mnoha orientálních zemích, odedávna porodit syna, oproti dceři, bylo velmi důležité. Mužský potomek znamenal pracovní sílu, která přivede na svět další pár pracovitých rukou. Nemít syna se pokládalo za provinění vůči předkům a spolu s tím i za největší neštěstí. Od 20. století se však role ženy v čínské společnosti začíná měnit, ted’ už se běžně můžeme setkat s ženami i ve vyšších orgánech moci. Kromě toho demografická politika jednoho dítěte napomohla tomu, že důležitost synů už není tak výrazná. V minulosti se v čínských rodinách vychovávali dívky a chlapci s velkými rozdíly, dnes už tato tendence není tak výrazná. Hlavním principem výchovy ze strany rodičů je i dnes především soustředění se na potlačování emocionálního a agresivního chování a na úspěšnost svých dětí. Velmi se liší vztah k výchově dětí předškolního a školního věku. 35

Zhruba do šesti let rodiče mají uspokojovat veškeré požadavky a potřeby svých dědiců, včetně různorodých rozmarů, jsou k dětem velmi ohleduplní, přece ještě nejsou odpovědní za své chyby a chutě, ničemu nerozumí. Od šesti let ale výchova mění svůj směr, dítě dostává první zákazy, začíná období, kdy se dítě má naučit starat o své rodiče a mít z toho odpovědnost, aby mohl plnit svou sociální roli v budoucnu. Nehledě na to, že výchova se stává tvrdou až bezpodmínečnou, nikdy se nepřipouští tělesné potrestání nebo slovní kárání. Proto jedno z čínských přísloví říká: „Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, nech je zakusit trochu zimy a hladu.“1 Děti jsou všeobecně vedeny k mírnosti, přátelskému chování a samozřejmě přizpůsobení se kolektivu. Rodiče přísně trestají projevy agresivity, nesnášenlivosti, vydělování se z kolektivu. Pozornost je věnována i sexuální oblasti, vlastně sexuálnímu tabu – ani nejmenší děti se nepouštějí ven neoblečené, jsou vedeny k stydlivosti a potlačování sexuálních projevů. Čínské děti nejsou rodiči povzbuzovány k tomu, aby odplácely křivdu. Důraz je v duchu konfuciánské výchovy stále kladen na disciplínu a správné chování, na bezpodmínečnou podřízenost autoritám, tj. rodičům a nadřízeným, méně na nezávislost, tvořivost, vyjadřování vlastních názorů. Mají se vyhýbat nebezpečným situacím, aby neriskovaly své zdraví, a dokonce život, čímž by nedodržely jeden z hlavních principů synovské úcty – totiž fakt, že tělo, vlasy, kůži dostaly od rodičů a musí si je udržovat ve stejném stavu, v jakém je obdržely. U Číňanů je velice zdůrazňována vzájemná závislost v rodině, děti jsou vedeny k tomu, aby na vše nahlížely z hlediska mezilidských vztahů. Jsou výrazně tradičně orientovány – žijí ve stínu svých předků.2 Moderní trend, spolu s demografickou politikou a růstem životní úrovně s velkou mírou úspor má za důsledek, že mladá čínská generace už nespěchá se zakládáním rodiny, jelikož vidí před sebou nové příležitosti profesionálního a finančního růstu, zároveň s rozšiřujícími se možnostmi trávení volného času.

2.4.

Čínské svátky

Svátky jsou zrcadlem duše, jejích význam a oslavy odráží hodnoty a normy společnosti. Proto v dané kapitole má smysl zmínit se o základních čínských svátcích. 1

Citáty slavných osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

2

L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. s. 244. ISBN 80200-0641-9.

36

Číňané slaví svátky jednak státní, jednak tradiční. Ovšemže vyznavači různých náboženství, třeba jako islámu a křesťanství, dodržují ještě i své religiózní svátky. Stejně tak tomu i u národních menšin. Pro Číňany jsou svátky zejména jakýmsi důvodem sejít se s velkou rodinou u bohatého na jídlo a pití stolu. Státem uznávanými svátky jsou v Číně Nový rok (1. leden - volný den), Svátky jara (Nový rok podle lunárního kalendáře - třídenní volno), Mezinárodní den žen (8. března), Svátek stromu (12. března), Svátek práce (1. květen - volný den), Svátek mládí (4. květen), Mezinárodní den dětí (1. června), Den Čínské lidové osvobozenecké armády (1. srpna výročí jejího založení), Den učitelů (10. září) a Státní svátek (1 října - dvoudenní volno).1 Tradiční svátky se konají obvykle v různých datech, protože jejich termín se určuje podle lunárního roku. Nejvíce oblíbený svátek v Číně je Svátek jara, až do přijetí gregoriánského kalendáře v roce 1911, se nazýval Novým rokem, protože znamenal začátek nového dvanáctiměsíčního lunárního roku. Svatek jara je příležitostí pro posezení s velkou rodinou a přáteli u svátečního stolu. Kromě toho lidové slavnosti na starý čínský Nový rok zahrnují různorodá taneční představení ve „zvířecích“, zejména ve „dračích a lvích“ kostýmech, atd. Patnáctého dne v noci prvního lunárního měsíce po celé Číně se koná Lampionový festival, kdy veškeré domy, dvorky a ulice jsou ozdobeny početními různobarevnými lampiony. Obrovský význam má v Číně i svátek, kdy se uctívají předkové, koná se 5. dubna - je to den čistoty a jasu, proto je znám jako Svátek čínské dušičky. Oblíbeným svátkem je i Svátek dračích člunů, slaví se 5. dne 5. lunárního měsíce. Legenda vypráví o tom, že Čchü Jüana ze 3. stol. př. n. l. nebyl schopen zabránit úpadku země, a kvůli tomu na vlastní protest se utopil dne, kde hlavní město Čchü padlo do rukou jiné dynastie. Lidé na loďkách začali prohledávat řeku ve snaze ho nalézt. Od té doby každoročně Číňané vytahují čluny na řeky a na počest Čchü Jüana házejí do vody rýží, zabalenou do listů bambusu. 15. dne 8. lunárního měsíce připadá Svátek středu podzimu. Před delší dobou tohoto dne slavili lidé dobrou úrodu. Úplněk v tomto období je pro Čínský národ symbolem rodinného sjednocení, při slavnostních posezeních se podávají kulaté "měsíční koláčky," zdobené nápisy pro štěstí. Svátek dvojité devítky, 9. den 9. lunárního měsíce, se považuje za nejšťastnější den v roce, jelikož podle čínských tradic devítka je šťastným číslem. Postupně se z tohoto svátku stává den projevování úcty ke starým lidem. 1

Ekonomické a obchodní oddělení ČLR v ČR, „Náboženské a společenské zvyklosti“.[on-line]. [cit. 28.07.2009]. Dostupný z

37

2.5.

Čínská obchodní etiketa

„Až se Čína probudí, otřese to celým světem,“1 jednou řekl Napoleon Bonaparte. Jelikož obchod je jedním z klíčových aspektů, který spojuje pořad se globaluzijucí svět, má v dané práci smysl uvést několik stěžejních zásad čínského obchodního protokolu, a tím pádem se určitým způsobem pokusit shrnout do jedné oblasti některé praktické poznatky, které byly uvedeny výše. V dané kapitole se budou probírat odlišnosti a zvyklosti při styku s čínskými obchodními partnery. Vzhledem k čínským kulturním zvláštnostem, existuje i řada specifik, které se vyskytují i při obchodních jednáních. Snaha rozumět čínským zvyklostem, aspoň okrajově, je jistou zárukou toho, že váš Čínský partner bude s vámi spokojen. Správně navázat kontakt, předat vizitku, dát vhodný dárek, náležitým způsobem oslovit, komunikovat na určitá téma, chápat smysl smíchu nebo úsměvu, vědět význam čínského „ano“ nebo „ne“, snažit se „neztratit tvář“ svoji a „neutočit“ na partnerovu, použit kompetentního tlumočníka, mít ponětí o tom, jak probíhá banket, ovládat dávkou trpělivosti při telefonování, nezapomínat na vztah k času u orientálních národů a v neposlední řadě se správně obléct na schůzku s Číňany - to všechno přináší jednoznačně výhodu tomu, kdo se snaží podívat se na obchodní vztahy s Číňany jejich očima.

2.5.1.

Navazování kontaktu

Zde je třeba zdůraznit, že Číňané se budou vyhýbat obchodovat s tím, koho neznají, proto nejlepší cestou jak navázat kontakt s budoucím asijským partnerem je využit prostředníka, který je znám oběma stranám. V opačném případě, bez navázání osobních kontaktů prakticky nelze očekávat úspěch při obchodování s Číňany. V Západním světě může být jeden vyjednávač nahrazen jiným. Ale tam, kde obchodní vztahy vycházejí z osobních vztahů a opírají se o vzájemnou důvěru, může nahrazování jednoho hráče způsobit to, že obchodní vztahy se začnou projednávat úplně od začátku. Nelze též zapomínat, že podle čínských postojů postavení jedince určuje věk, pohlaví, vzdělání, funkce, příslušnost k rodině, neformálním skupinám, konexe atd. Proto bude lehčí navázat osobní, a zároveň i obchodní kontakty s člověkem, který má třeba stejnou úroveň vzdělání, jako vy, nebo je stejného věku. V případě, že žebříček dosažených vámi hodnot bude nižší, než u vašeho budoucího partnera, je těžké očekávat váš úspěch při jednání. 1

Nicholas D. Kristof a Sheryl WuDunn, „Čína se probouzí“, Praha, 1. vyd. Dita, 1996. s. 1. ISBN 80-8592611-3.

38

2.5.2.

Vyjednávání nebo „kultura tváře“ „Člověk, který má pravdu, nepotřebuje zvyšovat hlas“, Čínské přísloví1

Co se týče způsobu vyjednávání a dosažení dohody, je třeba říci, že Číňané jsou tvrdí vyjednavači, velmi dobře argumentačně vybavení a s velkou dávkou trpělivosti. Upřednostňují metodu negociace v duchu konformity a kolektivní spolupráce, tj. ve stylu "win-win". Způsob uvažování je ovlivněn tzv. asijskou logikou, která je do určité míry ovlivněna intuicí. Myšlení čínských vyjednavačů je značně koncepční, uvažují s perspektivou až několika desítek let dopředu. Asertivita má na rozdíl od západního pojetí poněkud jiné formy, které vycházejí z tradičních vlastností, jako je trpělivost, psychická odolnost, negociační slušnost a skromnost. Důraz na etiketu v čínských poměrech není velký, spíše se preferuje.2 Stejně jako ostatní orientální národy, i Číňané usilují o to, aby v žádném případě nedošlo ke „ztrátě tváře“, z čehož vyplývá, že je třeba se vyhnout čemukoliv, co by mohlo zasáhnout čínskou hrdost nebo útok na jejich tvář. Například odmítnutí slovem „ne“ se považuje za nezdvořilé, pokud obchodník používá „nevím“, znamená to, že vůbec nemá nic společného se světem byznysu. Pokud čínský společník bude s něčím nesouhlasit, řekne třeba, že potřebuje čas na rozmyšlenou. Aby neodmítat prosbu nebo žádost, kterou nechtějí nebo nemůžou splnit, Číňané ji označí za „složitou“, než přímo řeknou „ne“. Tím pádem pro západní obchodníky, kteří se chystají vstoupit na čínský trh je velmi dobrou radou provádět odmítnutí velmi taktně a diplomaticky. Pokud Číňané říkají „ano“, vůbec to neznamená, že jsou s vámi stejného názoru, jde pouze o to, že vás slyší. Proto je důležité věnovat pozornost i formulaci otázek. Zeptáte-li se: „Doufáme se, že výrobky dostaneme řádně a včas, že ano?“ – uslyšíte určitou kladnou odpověď, což vůbec nesvědčí o taktickém záměru vašich partnerů. V tomto případě by lepší znělo tvrzení: „Nedostaneme-li z nějakých důvodů výrobky řádně a včas přenese to nám zklamání a smutek“. Číňany tak striktně nezajímá, co je napsáno ve smlouvě a jaké jsou různorodé podmínky té dané dohody, můžou je v jakýkoliv okamžik změnit, budou-li považovat, že situace se změnila. Kromě toho, „neztratit tvář“ patří v Číně ke hlavním stimulům každého jednání. Proto,

1

Citáty slavných osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

2

Veronika K. Cvejnová, „Když Číňan říká ano, neznamená to vždy souhlas“. [on-line]. [cit. 16.06.2009]. Dostupný z

39

pokud váš partner, nebude jaksi považovat, že situace, díky které může změnit nebo zamítnout smlouvu, nenastala, nebude jednat v rozporu se svou tváří. K „poškození tváře” může dojit i v tom případě, pokud přestanete ovládat před čínskými společníky své emoce: strach, hněv, atd. Změnit svůj názor znamená, že podléháte tlaku nebo přiznáváte své chyby. Nehledě na to, že tvář je abstraktní koncept, nikdy nelze zapomínat, že pro Číňany je velmi důležitý. Pokud se jednání účastní početnější delegace, je zvykem, že slovo si berou její vedoucí. Zapojení osob nižšího ranku by Číňany šokovalo. Podřízení mohou promluvit jen na výzvu šéfů, aby referovali o konkrétním problému nebo vysvětlili detaily. Nejstarší člen delegace bude pravděpodobně i jejím vedoucím.1 Ceněnými vlastnostmi u Číňanů se považuje pokora a skromnost. I při obchodních jednáních je důležité se držet daných vlastností. Poukazovat na své úspěchy, demonstrovat svou víru ve vlastní schopnosti a dovednosti, a tím pádem se snažit nějakým způsobem zrychlit jednání, by určitě nemělo v Číně zamýšlený účinek. Je třeba brát v úvahu, že asijští partneři mohou vědomě zpomalovat jednání, aby měli lepší obchodní podmínky.

2.5.3.

Jazyk

Při jednání dávají Číňané přednost používání vlastního jazyka. Pokud se čínština z nějakých závažných důvodu nepoužívá, pak se jedná v angličtině. Nehledě na to, že mezi čínskými podnikateli roste popularita angličtiny, je lepší mít s sebou kompetentního tlumočníka, a to i v případě, kdy všichni mluví anglicky. Je třeba upozornit, že v Číně jednání v jiných světových jazycích jsou zcela výjimečné. Často má smysl vzít s sebou do Číny vlastního tlumočníka, i když podle protokolu to není nezbytné. Při složitých jednáních může mít vlastní tlumočník cenu zlata, protože sděluje komplikované právní a technické koncepce i se spletitými detaily. Každý tlumočník má za úkol předat sdělení srozumitelně a v Číně mnohem pravděpodobněji narazíte na tlumočníka nekompetentního než takového, který se vás snaží vědomě oklamat. Někdy vás dobrý tlumočník může dokonce zachránit před vámi samotnými. Cizinci čas od času řeknou bezmyšlenkovitě něco, co by čínské hostitele urazilo, pokud by se to přeložilo přímo – například oslovení hostitele jiným jménem či funkcí nebo použití zastaralého

1

Export.cz, „Obchodní jednání ve světě“. [on-line]. [cit. 20.06.2009] . Dostupný z

40

názvu čínské země, apod. Ostřílený tlumočník v zemi, v takových situacích v překladu vaši poznámku opraví, čímž všem přítomným zachová tvař. 1 Mimochodem úřední řečí v Číně, jak je známo, je čínština, zvaná všelidovým jazykem. Obyvatelstvo ČLR však mluví mnoha různými nářečími, jako tzv. mandarínština (přesněji severní čínština), wu (někdy označovaná jako šanghajština), kantonština tchajwanština , atd. Mluvené formy mnohých dialektů se občas velmi liší, ale psané formy jsou téměř stejné.

2.5.4.

Termín schůzky

Co se týče terminu schůzky, je třeba vzít v úvahu, že podle nepsaných čínských pravidel, setkání je nutno plánovat se značným předstihem, je to v povaze Číňanů, nic nedělají na rychlou, natož obchodní záležitosti. Z pohledu Evropana nejpříznivějším klimatickým obdobím pro cestu do této země jsou říjen až listopad, případně duben až červen. Čas schůzky je lépe plánovat do nebo po polední přestávce, která trvá dvě a půl hodiny a je mezi 11.30 a 14.00. Vybírání vhodné doby pro jednání, stejně jako dochvilnost partnerů se považuje u Číňanů za úctu k hostiteli, a tím pádem i důvěryhodnost, ale zároveň nevždy můžeme očekávat dochvilnost od Číňanů.

2.5.5.

Pozdrav a oslovení

V podnikatelských kruzích v Číně si lidé obvykle podávají ruce, někdy se to provází lehkým úklonem. Ruku však nepodávají všichni, neboť Číňané se vyhýbají fyzickým kontaktům. Zdraví se i mírnou poklonou, a to zejména starší lidé. Je proto lepší počkat, zda vám podají ruku sami čínští partneři. Stisk dlaně je krátký a nepříliš pevný. Proto projevy vřelosti, jako stisk ruky oběma dlaněmi či poklepávání po ramenou se nedoporučují. Objímání nebo líbání je považováno za nechutné a vyzývavé, a to vzhledem k tomu, že přísné čínské morální hodnoty nedovolují projevovat city na veřejnosti, kde mladší člověk je představován jako první. Číňané se představují jinak než Evropané. Jako první uvedou příjmení rodové, pak generační a teprve pak jméno. Druhá a třetí složka se může objevovat samostatně nebo s pomlčkou či jako jedno slovo - Čou Li Po, Čou Li-po, Čou Lipo. Oslovujeme tedy Mr. nebo Mrs. a rodovým jménem, například pana Wang Peng Hui oslovíme Mr. Wang. 1

Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007.s. 107. ISBN 978-80-7381-127-3

41

Někteří si přibírají evropská jména, která se objevují na prvním místě, například Mr. Tom Čeng. Ženy si sňatkem příjmení nemění, nosí vlastní rodové jméno. Neznáme-li je, oslovujeme jednoduše Madam. Tituly, jako například profesor, jsou důležité, při rozhovoru je dobré je používat. Je třeba si pamatovat, že titul následuje až za příjmením. Při oslovení je důležité i uvedení funkcí. Ty je třeba při jednáních respektovat včetně příslušné hierarchie. V obchodním styku se doporučuje ujasnit si formu oslovování co nejdříve, zpravidla během první schůzky, pro obchodní účely je obvykle přijatelné oslovovat Číňany příjmením spolu s titulem pan čí paní, nebo dokonce ministr či výkonný ředitel. Přijatelné jsou tedy formy „Mr.Wang“, „Managing Director Lui“, „Ms. Zhao“, přičemž kombinace anglického titulu a čínského příjmení v tomto pořadí nepředstavuje žádný problém. Obrátit se na někoho slovy „Mr. Director Zhao“ nebo podobně znamená použít zdvořilou formu oslovení, která je navíc výhodná, protože uznáváte zároveň jeho vertikální a horizontální pozici. Neobyčejně zdvořilý způsob oslovení je použit pouze funkci dotyčného a úplně vynechat jeho příjmení. Mimořádně uctivé je i používání třetí osoby pro označení osoby, s níž mluvíte, například „Dá si pan profesor čaj?“1

2.5.6.

Komunikace „Jenom ten, kdo dobře zná protivníka a sebe sama, může zvítězit, Stará čínská válečná taktika2

Co se týče komunikace s čínskými obchodními partnery, tady je třeba zdůraznit, že v Číně, jako všude v orientálních zemích, má velký význam neverbální komunikace. Například dotknout se za ucho ukazováčkem a palcem je znakem toho, že člověk je inspirován nebo nadšen. Smích, nevhodné vtipy nebo komická gesta znamenají nesouhlas s daným návrhem nebo otázkou, taky můžou byt signálem překvapení nebo nedorozumění. Proto, aby “neztratit tvář”, a to nejen svojí, ale i protějšku, je čínský partner schopen oznámit určitou zprávu či negativní názor s úsměvem. Nejvíc ke všemu, Číňané tradičně považují za nevhodné dívat se partnerovi do očí nebo příliš hlasitě mluvit, opak podle čínského mínění znamená nevychovanost, nedůvěru, nepochopení a dokonce i jistou míru agresivity. Je známou skutečností, že představitele asijských kultur, včetně Číňanů skoro 1

Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007.s. 107. ISBN 978-80-7381-127-3

2

Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. s. 16. ISBN 80-7261-121-6.

42

nikdy nejdou tzv. hned k věci, ale postupně prostřednictvím květnaté mluvy a spousty jinotajů a citát. Tím pádem nemají vůbec rádi, pokud jejich zahraniční partner začíná jednat bez zbytečných odkladů rychle a netrpělivě. Rovněž negativně se staví k nevhodně zvoleným osobním otázkám nebo humoru.

2.5.7.

Konverzace

Abychom dodali komunikaci s Čínskými obchodními partnery pozitivní raz, je třeba klást zvláštní důraz na příslušná témata při konverzaci. Číňané jsou velice hrdí na své bohaté kulturní dědictví, o kterém je dobře mít alespoň elementární znalosti. Čínští hostitelé vás budou s nadšením uvádět do podrobností věcí. Dobrými tématy k rozhovoru jsou rodina, úspěchy dětí nebo třeba nákupy, starších lidi je rovněž důležité se ptát na jejich zdraví. Při obchodních jednáních dochází k řešení určitých podmínek smlouvy ohledně konkrétních čísel a sum, zde je třeba brat v úvahu to, že s Číňany se konkrétní čísla a hodnoty probírat moc nedají. Je lepší je například vztáhnout k cenám dodávek a zboží, účetním nákladům nebo příjmům. Číňané se určitě budou ptát na věci, které by ve služebním styku západní lidé pokládali za velice osobní: na postavení ve firmě, věk, vzdělání nebo kolik bylo zaplaceno za nové auto či koupě domu. Podle čínských kanonů to není vůbec nezdvořilé, ale pramení ze snahy dozvědět se víc o člověku, se kterým budou v obchodním styku. V rozpravě o osobních věcech by západní lidé neměli vidět ztrátu času a nebrat na lehkou váhu způsob, jak se při tom chovají a co říkají. A to z toho důvodu, že čínští partneři vás budou pečlivě pozorovat a sledovat, a podle toho udělají svůj, mimochodem neměnný, názor, zda vůbec budou s vámi kontaktovat, jednat a obchodovat. S Číňany není tudíž vhodné diskutovat například o dodržování lidských práv nebo o vnitropolitické situaci v republice atd. Zkrátka je nutno se vyhýbat tématům, která by se Číňanů mohla dotknout. Jde zde o tradici nepřípustnosti vyjadřovat se kriticky o vedení a obecně o nadřízených osobách. V dané souvislosti se nelze divit, že politické vtipy se v Číně nevyprávějí. V rozhovoru by bylo lepší používat oficiální název země Čínská lidová republika. Velmi choulostivé je téma Tchaj-wanu. Je-li třeba už o něm hovořit, musí se mít na paměti, že pro Číňany je to provincie Tchaj-wan. Ovšem, že zcela nevhodný je rozhovor se sexuálním podtextem. Nehledě na to, že se Číňané vyhýbají fyzickým kontaktům, při rozhovoru budou stát blíž, než jsou zvyklí třeba Evropané nebo Američané. Vůbec se to nepovažuje za

43

nevychovanost, Číňané mají jednoduše jiné pojetí o privátní sféře. Proto není třeba se divit, pokud se váš čínský kolega k vám velmi těsně přiblíží, například při předávání vizitek.

2.5.8.

Předávání vizitek

Jak svědčí znalci, na jednání v asijských státech je vždy vhodné si vzít s sebou velké množství vizitek, které tam hrají zvláštní úlohu. Je třeba vždy mít vizitky jak v angličtině, tak i čínštině. Důležité je dbát na to, že podávání vizitek v Číně je zvláštní rituál - podávají se oběma rukama, lícovou stranou, a „ne vzhůru nohama“ tomu, komu jsou určeny.

2.5.9.

Oblékání a vzhled

Co se týče čínského obleku během obchodního jednání, asijští partneři budou preferovat západní styl a vybírat si kostýmy v decentní barvě. Konzervativnost a skromnost jsou důležitější než elegance a osobitý styl. To platí zvláště pro ženy. S výjimkou zahraničních recepcí se ani při slavnostních příležitostech nevyžadují šaty a lodičky na podpatcích. Vhodným společenským oděvem je kostým s delší sukní nebo kalhoty, halenka zapnutá až ke krku a polobotky.1 Na jihu země vzhledem ke klimatickým podmínkám je oblečení méně formální. Oděv však pro Číňany nezrcadlí osobnost ani společenské postavení jedince.

2.5.10.

Banket

Pohoštění je starou dobrou zvyklostí v Číně, mimo jiné patři k důležitým aspektům i při podnikání. Oběd či večeře s čínskými partnery je běžnou součástí jakéhokoli obchodního jednání, nehledě na to, že u jídla se většinou obchodní záležitosti neprobírají, pokud ano, tak jen okrajové. Podle tradic se obvykle servíruje několik chodů jídel u kulatého stolu s otáčivou deskou, podle regionu se podávají místní speciality. Bylo by dobře ocenit podávané jídlo a pochválit ho před hostitelem. Mezi čínským a západním pojetím slušného chování u stolu existují jisté rozdíly. Nejdůležitějším z nich je, že ve většině případu není zdvořilé se

1

Ministerstvo průmyslu a obchodu, „Specifické kulturní odlišnosti a zvyklosti při styku s čínskými obchodními partnery“. [on-line]. [cit. 13.06.2009]. Dostupný z

44

dotýkat jídla rukama. Některé vybranější zvyky západní etikety stolování Číňané neznají. Není tu například neslušné položit lokty na stůl. Chcete-li začít jíst, nemusíte čekat, než bude mít každý před sebou porci. Žádným zvláštním tabu v Číně není ani poněkud hlasitá konzumace. Nebuďte proto konsternováni, když bude váš hostitel mluvit s plnou pusou, srkat polévkou, říhat, odkašlávat si, škytat či hlasitě kýchat.1 Běžné jsou přípitky i konzumace alkoholu. Předpokládá se, že pozvaný partner pronese také několik přípitků. Pít se začíná pouze tehdy, kdy hlavní hostitel přednese přípitek, začít dříve by znamenalo neúctu a nezdvořilost vůči hostiteli. Co se týče kouření u stolu během jídla, je toto v Číně obvyklé. U jídla se většinou obchodní záležitosti neprobírají, nebo pouze okrajově. Není proto vhodné, aby se pozvaný začal hned bavit o obchodních otázkách. Reciproční pozvání na oběd či večeři je velmi oceňováno a dobře přijímáno. Závěrečný přípitek hostitele má být vnímán jako konec oběda či večeře.

2.5.11.

Předávání dárků

Někdy se při těchto příležitostech předávají i dárky, které se však u stolu neboli v přítomnosti dárců nerozbalují. Číňané radí dávají umělecké předměty, které připomínají čínskou kulturu a historii, například jako ručně malovaný pergament či podnos. Není proto etické darovat Číňanům dárky velké hodnoty, jelikož nebudou moct oplatit vám stejnou minci, což pro něj znamená ztrátu tváře. V žádném případě nelze dávat Číňanům hodiny, jelikož čínský výraz „dát hodiny“ je homonymní s frází „ošetřovat umírajícího rodiče“. Také je dobře nedávat řezané květiny, protože jim připomínají pohřeb. Dárky se obvykle balí do světle červeného papíru, protože je pro Číňany slavnostní barvou. Nikdy není přípustná bílá barva, neboť to je barva smrti a žalu.2 Jinak Číňané rádi ocení místní řemesla vaši zemi nebo fotografie z ní. Stejně jako vizitky nebo jiné předměty by se měly předávat oběma rukama, což je výrazem zdvořilosti. Rituálem ze strany Číňanů je dárek tři krát odmítnout, nehledě na to, že jej hodlají přijmout. Pokud se ale stane, že dárek není přijímán i nadále, to znamená, že dotyčná osoba nechce být vám zavázaná, a to z důvodu toho, že dárky v Číně vždy znamenají implicitní závazek prokázat určitou službu.

1

Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007.s. 147. ISBN 978-80-7381-127-3

2

Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007.s. 166. ISBN 978-80-7381-127-3

45

2.5.12.

Telefonování

Vzhledem ke kulturním, a také technickým důvodům, obchody v Číně se obvykle uzavírají osobně. Ale každopádně se často může stát, že je nutno projednat nějakou záležitost telefonicky. Je nezbytné brát v úvahu, že čínský vysoce postavený úředník nebo solidní podnikatel nemá v západním slova smyslu sekretářku, ale hodně podřízených ve funkci tak zvaných pobočníků. Proto v případě nesprávného představování, kdokoliv, kdo zvedne telefon na čínské straně, vám může udělat doslova výslech. Na začátku hovoru je třeba se přesvědčit o tom, že jste se dovolali správně, a to proto, že při zvedávání telefonu, Číňané neposkytují žádné identifikační údaje. Telefonování je v Číně stále provázeno jakousi nedůvěrou. Pokud vás osoba na druhém konci drátu nezná nebo vás nedokáže identifikovat, pravděpodobně se moc informací nedozvíte, dokud všechno sami nevypovíte. To znamená sdělit, pro koho pracujete, proč voláte. Pokud tyto informace neposkytnete, můžete na ně být dotázáni. Jinými slovy, při telefonickém kontaktu, je nejprve důležité sdělit název své společnosti. Mělo by to vypadat takto: “Dobrý den, jsem IBM, rad bych mluvil s Mr. Director Zhao”1. Pokud vámi žádaná osoba není v kanceláři, je doporučováno zavolat později, jelikož je možné, že se druhá strana o vašem telefonátu vůbec nedozví. Bohužel, kolegové v Číně nepovažují doručování zpráv za součást svých pracovních povinností, a jak už bylo řečeno dříve, dívají se na to jaksi podezřelé.

2.5.13.

Vztah k času

„Je-li cesta daleká, poznáš sílu koně. Trvá-li něco moc dlouho, poznáš srdce člověka“, Čínské přísloví2 Při obchodním jednání je stále patrná tradiční zaměřenost na budoucnost vztahů při současné preferenci určitých tradic. Co se týče samotného průběhu jednání a jednotlivých fází obchodního případu, bývá jejich délka různá v závislosti na připravenosti obou stran, zvolené taktice a strategii jednání apod. Celkově je ale možno říci, že pro dosažení svých cílů čínský partner nešetří časem a je schopen někdy protáhnout jednání až do pozdních hodin, či dojít k dohodě v časovém prostoru, který již druhá strana považuje za ztracený.

1

Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007. s. 58. ISBN 978-80-7381-127-3.

2

Citáty slavných osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z

46

Časové období nutné pro vytváření vzájemné důvěry je poměrně dlouhé a zahraniční partner musí počítat s tím, že někdy je nutno absolvovat několik návštěv, jednání apod., než se příslušná důvěra vytvoří.1 Tím pádem se dá shrnout, že Číňané mají úplně odlišný vztah k času, než Evropané nebo Američané. Čas pro ně je méně důležitý než vztahy, smyslem jednání je tedy dosažení harmonického vztahu mezi oběma stranami. Pro Číňany není tak důležitá samotná smlouva, ale právě cesta k ní.

2.6.

Specifické rysy Číňanů

Smyslem dané podkapitoly je stručně shrnout charakteristické rysy Číňanů, které byly podrobně rozebírány ve dvou výše uvedených kapitolách. Daný soubor čínských vlastností, norem a hodnot přestavuje názorný přehled hlavních faktorů a aspektů čínské společnosti. • Přísná a neměnná hierarchie vztahů • Koncept sociální nadřízenosti: panovník – poddaný, otec – syn, manžel – manželka, starší bratr – mladší bratr • Rovné postavení ve vztazích pouze mezi přáteli • Kolektivismus: cíle jedince se podřizují zájmům skupin, do kterých patří • Jedinec sám o sobě nic neznamená, je zavázán síti mnoha sociálních vztahů: kuansi, tan-wej • Partikularistická společnost: pravidla se podřizují lidským vztahům a daným okolnostem, důraz je kladen na rozdílnost, jedinečnost a výjimky • Difúzní společnost z pohledu lidských vztahů, které se přenášejí z jedné životní sféry do jiné • Rodina je nejdůležitější sociální jednotkou, veškerá činnost se děje kolem rodin • Velmi družná a přátelská společnost • Maskulinní společnost: ve větší míře jasná definovaná role mužů a žen • Dlouhodobá orientace v jednání a vztazích, velká role tradic • Společnost, orientovaná na minulost: kult předků, apod. • Společnost, zaměřená na budoucnost • Flexibilní postoj k času, k dodržování terminů, polychronně orientovaná společnost 1

Ministerstvo průmyslu a obchodu, „Specifické kulturní odlišnosti a zvyklosti při styku s čínskými obchodními partnery“. [on-line]. [cit. 13.06.2009]. Dostupný z

47

• Neutrální společnost z pohledu vyjadřování svých emocí na veřejnosti • Navazování kontaktů probíhá většinou přes prostředníka nebo sociální skupiny • Blízká vzdálenost mezi lidmi, které jsou ve styku • Řečena slova ne vždy znamenají to, co je vysloveno • Silný komunikační kontext, význam neverbální komunikace, květnaté mluvy • Tvrdí, trpěliví, dobře argumentačně vybavení vyjednávači • Jednání ve stylu „win-win“ • Negociační slušnost, skromnost, pokora, není zdvořilé poukazovat na své úspěchy • „Zachování tváře“, nepoužívání slova „ne“, neexistence přímého odmítnutí prosby • Více se cení připisovány úspěch, který je přisuzován na základě kuan-si, tan-waj, věku, pohlaví, atd. • Vnější orientovanost z pohledu vztahu s přírodou, soužití v harmonii s přírodou, uznávání sily Nebes a osudu Tyto charakteristické hodnoty čínské kultury, které byly uvedeny výše v jasné a lehce srozumitelné formě, je třeba brát v úvahu při styku s Číňany. Ovšemže v popisování čínské kultury, a kultury vůbec, neexistuje absolutní pravda, proto ji nelze brát za poslední instanci. Ale samozřejmě přihlížet na tyto charakteristiky při kontaktu s čínskou kulturou by bezesporu mělo smysl.

48

3. Čínské kulturní standardy z českého úhlu pohledu. Dotazníkové šetření Výzkumná část dané diplomové práce si klade za cíl potvrzení nebo vyvracení určitých úsudků ohledně čínské mentality, způsobu chování a myšlení její příslušníků, což bylo uvedeno v praktické části. Popsané skutečnosti v první a druhé části práce byly čerpány ze sekundárních zdrojů, tj. snadno dostupných informací z knih a internetu. Třetí – výzkumná část je založena na primárním zdroji informací, na zpracování a vyhodnocení dotazníku. Na uvedený níže dotazník odpovídali příslušníci české kultury. Proto lze hovořit, že potvrzení nebo vyvracení určitých čínských standardů bylo uděláno z pohledu české kultury. Protože otázky zahrnovaly v sobě komparativní prvek: více-méně či lépehůř, lze tvrdit, že kromě ověření čínských kulturních standardů došlo zde i ve větší nebo menší míře ke komparaci jednání členů dvou kultur – čínské a české. Dotazník byl rozeslán 84 lidem, avšak na něj odpovědělo pouze 21 osob, což představuje 25 % návratnosti. Lidé, kteří uváděli určité příklady, si přáli zůstat v anonymitě. DOTAZNÍK 1. V jakém oboru pracujete? 2. V jaké životní oblasti se setkáváte s čínskou kulturou? •

V podnikání x rodině x mezi kamarády x ve škole x jinde – kde konkrétně?

•

Jak často?

3. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají pozitivní? 4. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají negativní? 5. Jaký vztah s Číňany preferujete? •

Spíše formální x spíše neformální

6. Co podle Vašeho mínění není vhodné dělat při setkání s Číňany? 7. Na rozdíl od Čechů Číňané a) Mají větší smysl pro humor x menší smysl pro humor • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad nebo oblast? b) Jednají rychleji x pomaleji • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? c) Více dodržují časové termíny x méně dodržují časové termíny 49

• Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? d) Více vyjadřují své emoce na veřejnosti x méně vyjadřují své emoce na veřejnosti • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? e) Nonverbální komunikace má větší význam x menší význam • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? f) Jsou lépe argumentačně vybavení x hůř argumentačně vybavení • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? 8. Slyšel jste někdy přísné odmítnutí od Číňana (včetně slova „ne“)? • Ano x ne • Pokud ano, mohl/a byste uvést konkrétní příklad?

Dále se podíváme na odpovědi na otázky uvedeného dotazníku. 1. V jakém oboru pracujete? Výše uvedený dotazník byl rozesílán lidem, kteří mají zkušenosti ve styku s čínskou kulturou. Dotazníkového šetření se zúčastnili ti, kteří pracují v takových obchodních oborech jako marketing, IT – logistika, cestovní ruch, prodej a výroba. Kromě toho nechyběli zde ani studenti, kteří momentálně studují na čínských univerzitách v rámci různých grantových programů. Mimo jiné na otázky odpovídali i čeští studenti, kteří se věnují studiu sinologie – čínského jazyka, historie, kultury a dalších aspektů, týkajících se Číny.

Graf č. 3, „Pracovní zařazení“

Jak je vidět na obrázku, procentní

vyjádření

dotazovaných

osob

počtu v rámci

jejich oborového a pracovního zaměření je následující: 60

%

působí

kontaktovaných ve

sféře

lidí

businessu,

podnikání a obchodu; 27,5 % jsou

odbornici

sinologie.

v oblasti

Poslední

zaujímají čeští studenti na

místo Zdroj: Vlastní průzkum

50

čínských univerzitách, jejich počet dosahuje 12,5 % celkového počtu dotazovaných. 2. V jaké životní oblasti se setkáváte s čínskou kulturou? •

V práci x rodině x mezi kamarády x ve škole x jinde – kde konkrétně?

•

Jak často? Je

třeba

v úvahu,

že

procento,

brat

% 120%

absolutní je

100%

součtem

80%

které

souhrnným v dané

Graf č. 4, „Frekvence styků s Číňany “

60%

podotázce

40%

nepředstavuje výše 100%,

20%

jelikož člověk se může 0%

s čínskou

setkávat kulturou zároveň

prá ce

rodina

přá te lství

škola

Zdroj: Vlastní průzkum

v několika životních sférách. Ve výsledku dotazníkového šetření bylo zjištěno, že 100 % dotyčných osob se setkává s Číňany v práci, 25 % mají s Číňany rodinné vazby, 62,5 % mají čínské kamarády a 25 % se potkává s nimi na univerzitách. Co se týče toho, jak často tyto lidé mají styk s Číňany, zde je následující procentní vyjádření: 66,6 % z nich se setkává s Číňany v každodenním životě, 33,3 % pouze jednou za pár měsíců. Na základě první a druhé otázky dotazníkového šetření lze říct, že dotazovaní lidé, kteří se podíleli na vytvoření výzkumné části této diplomové práce, mají ve větší či menší míře objektivní pohled na čínskou kulturu. Jelikož se setkávají s Číňany často, a to jak bylo uvedeno výše, mnoho z nich i každý den, lze tvrdit, že jejich další odpovědi jsou očištěny od různých stereotypů. Ovšem, že v otázkách kultury, natož v otázkách kulturních standardů, kde hlavní podstatou je porovnávání kultur, nic nemůže být ve velké míře objektivní a znamenat absolutní pravdu. Odpovědi na následující otázky jsou zformulovány z pohledu českého obyvatele, tj. z pohledu české kultury. Pokud by bylo toto šetření prováděno v jiných zemích, třeba orientálních nebo severoamerických, získali bychom úplně opačné odpovědi, a tím pádem bychom dospěli i k úplně opačným závěrům. 3. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají pozitivní? Níže jsou shrnuty oblasti, do kterých lze zařadit vyjmenované pozitivní vlastnosti Číňanů. •

Pracovitost, vytrvalost, píle, houževnatost

•

Přizpůsobivost

51

•

Slušnost, skromnost, pokora

•

Otevřenost, přátelskost

•

Smysl pro povinnost a závazky, úslužnost, snaha vyhovět a poradit, spolehlivost, ochota pomoct

•

Konstruktivnost

•

Pohostinnost

•

Zvídavost

Ovšemže k některým z uvedených vlastností lze nahlížet dvojím způsobem. Třeba pro Američany slušnost, skromnost a pokora nejsou zrovna pozitivními rysy, dané vlastnosti jsou pro ně v určitém slova smyslu zárukou neúspěchů, nezdarů. Avšak ve více „východním“ pojetí jsou to bezesporu kladné rysy. Zvídavost také může být sporným faktorem. Pokud se nevtrhává do soukromého života ze západního pohledu, ale například je zaměřena na to, jak zdokonalit výrobu, je to pozitivní vlastnost. V opačném případě to může západnímu člověku v přímém slova smyslu způsobovat nepříjemnost, a v důsledku způsobit vytvoření ještě větší distance v komunikaci s příslušníkem čínské kultury. 4. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají negativní? •

Přílišný pragmatismus, hraničící se zneužíváním

•

Uzavřenost

•

Plachost

•

Přílišná uctivost, zvláště v hierarchických vztazích

•

Nedostatek fantazie a volnosti, mentální nepružnost

•

Inkluzívní sobectví (sobečtí ve vztahu k lidem mimo jejich sociální skupinu)

•

Neexistence očního kontaktu, kultura neptání se, pokud něco je nejasného, jezinkovitost (zabírání volného prostoru)

•

Úzkostlivé zachovávání tváře, neupřímnost

Co se týče vyjmenovaných negativních vlastností, v některých případech jsou v rozporu s uvedenými kladnými rysy. Například mezi pozitivními vlastnostmi je uvedena otevřenost, avšak mezi negativními je zmíněna uzavřenost. Zde ale je třeba brát zřetel na to, že Číňané jsou otevření všem a všude v rámci příslušnosti k sociálním skupinám, jinak vůči novému prostředí a novým lidem jsou uzavření a nejsou uvolnění. Z pohledu českých kulturních standardů je přílišná uctivost v hierarchických vztazích bezesporu zápornou skutečností. Zde ale připomeňme, že systém hierarchických vztahů v Číně je etickým a 52

humánním kodexem chování, který má zabezpečovat ve společnosti řad a pořádek. Ohledně poslušnosti v hierarchických vztazích jedna studentka zmínila příklad: Při jednom jednání ohledně grantu jsem se rozčilila nad projevem našeho kolegy, který přednesl úplně slabou prezentaci našeho společného projektu. Čínská kolegyně mi na to řekla, že je to v pořádku, že by bylo blbé ukázat, že víme víc, než ta organizace, co nám má dát peníze na ten projekt. Zatímco já bych jen za tu špatnou prezentaci nedala nikomu nic, z jejich (čínské) perspektivy to bylo o tom ukázat úctu a nevychloubat se. Kromě toho Češi a Číňané se liší podle kultury komunikace. Česká kultura se vyznačuje spíše jako kultura s nízkým komunikačním kontextem, zatímco čínská bezpochyby je charakterizována jako kultura s vysokým komunikačním kontextem. O tom svědčí i negativní postoj členů české kultury, které za negativní vlastnosti Číňanů pokládají jezinkovitost, neexistenci očního kontaktu a manýru neptat se, pokud něco není jasné. Ovšemže uvedené pozitivní a negativní vlastnosti Číňanů nejsou stoprocentním vzorem čínské kultury. Odráží pouze mínění dotazovaných osob. Kromě toho odpovědi na otázky závisí na mnoho faktorech: na typu dotazovaného člověka, v jakých kruzích se pohybuje, atd. Nicméně se podíváme na další otázky dotazníkového šetření. 5. Jaký vztah s Číňany preferujete? •

Spíše formální x spíše neformální

Zde připomeňme, že veškeré

Graf č. 5, „Typy vztahů“

vztahy v čínské společnosti se odehrávají v rámci různých sociálních skupin. Kromě toho, se má za to, že pro Číňana je třeba navázat neformální kontakt před tím, než se bude potýkat s vámi v jiných oblastech života, než přátelství nebo kamarádství. Nehledě na to, příslušníci české kultury zodpověděli na výše zmíněnou otázku

Zdroj: Vlastní průzkum

daným způsobem: 62 % dotazovaných osob preferují s Číňany spíše formální vztahy, 25 % dává přednost neformálním vztahům, 13 % vidí smysl v obojích vztazích v závislosti na potřebě. Kromě toho polovina těch, kteří preferují neformální vztah, upozorňují na to, že se jim nechce ve větší míře mít závazky vůči čínským známým. Vědí totiž, že od neformálních vztahů Číňané něco očekávají, a tím pádem nechtějí, aby se toto očekávání rozvíjelo i dál. 53

6. Co podle Vašeho mínění není vhodné dělat při setkání s Číňany? Nehledě na národnost nebo příslušnost k určité kultuře, při jakémkoliv jednání nebo setkání s členy jiných kultur je třeba se chovat k nim korektně a s dobrou úctou. Zvlášť to platí při setkání s členy orientálních kultur, včetně Číny. Na následující otázku bylo odpovězeno, že s Číňany není vhodné diskutovat o vnitrostátní politice ČLR, včetně takových problémových oblastí jako Tibet, atd. Kromě toho při styku s Číňany nejde jednat „poamericku“, tzn. upozorňovat na své úspěchy, chovat se agresivně nebo ležérně. Mimo jiné příslušníky čínské kultury stresuje, pokud se je jejich oponent snaží nějakým způsobem překvapit. Absolutně není dovoleno Číňany provokovat. Co se týče návyků chování, při přítomnosti člena čínské kultury není vhodné smrkat, jelikož podle čínské etikety to není zdvořilé a poukazuje na vaši nevzdělanost. V ostatním jsou Číňané velmi tolerantní národ. Přesto je třeba poukázat na to, že to, co není vhodné dělat při styku s Číňany, záleží na různých situacích, vztazích nebo typech společenských událostí, atd. Následující část dotazníkového šetření staví přímou otázku v rozdílech mezi čínskou a českou kulturou. 7. Na rozdíl od Čechů Číňané a) Mají větší smysl pro humor x menší smysl pro humor • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad nebo oblast? 25 % dotazovaných osob

Graf č. 6, „Smysl pro humor

podotknulo, že Číňané dokážou být stejně ironičtí. Pravda asi zůstává taková, že každý národ má svůj vlastní humor, který je odlišný od ostatních kultur. Tím spíše je rozdíl cítit, pokud se jedná o velice vzdálené geografické oblasti. V souvislosti s tímto se 75 % respondentů shoduje na tom, že Číňané nemají větší smysl pro humor, než Češi. Přesněji řečeno, Číňané

Zdroj: Vlastní průzkum

nerozumí českému nebo prostě západnímu humoru. Zároveň Čechy nebaví čínské vtipy a smějí se jiným věcem. Kromě toho, dotazované osoby poukazovali na to, že je to těžké vysvětlovat příslušníkům čínské kultury černý humor a parodii na lidi. Mimo jiné, pokud Číňané rozumí humoru, nejen cizímu, ale i vlastnímu, nesmějí se tak silně, jak to dělají třeba Evropané nebo Američané: 54

Snažil jsem se používat humor, který jsem vzal z populárního čínského televizního pořadu. Tím jsem si chtěl získat přízeň před 20 vedoucími skladů, pro něž jsem dělal prezentaci. Reakce byla velmi slabá, Evropané by to ocenili více. Jak je známo z praktické části diplomové práce, Číňané zpravidla skrývají projevování svých emocí na veřejnosti. Smích patří právě k těmto emocím. Kromě toho respondenti uvedli, že při obchodních jednáních Číňané žertují méně, než si dovolují Češi. 7. Na rozdíl od Čechů Číňané b) Jednají rychleji x pomaleji •

Mohl/a byste uvést konkrétní příklad?

Z praktické části je známo, že

Graf č. 7, „Rychlost jednání“

Číňané mají dlouhodobou orientaci ve vztazích, důležitá je pro ně cesta ke kterékoliv činnosti. Ale dotazníkové šetření svědčí o opačných výsledcích. 62,5 % respondentů se domnívá, že Číňané jednají rychleji: Dodací lhůta ve smlouvě byla definována takovým způsobem, že zboží bude dodáno během měsíce od podepsání smlouvy.

Zdroj: Vlastní průzkum

Nicméně zboží bylo v Čechách už během tří dnů. Stejnou dohodu jsme podepsali s Ostravou. Čekali jsme na zboží 2 týdny, nehledě na to, že bylo na skladě. 25 % respondentů jsou názoru, že Číňané jednají pomaleji. 12, 5 % uvedlo, že nevidí v dané otázce rozdíl mezi Čechy a Číňany vůbec. 7. Na rozdíl od Čechů Číňané c) Více dodržují časové termíny x méně dodržují časové termíny • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? Nehledě na to, že pomocí předchozí otázky lze dospět k názoru, že příslušníci čínské kultury jednají rychleji, to vůbec neznamená, že pevně dodržují stanovené časové termíny. Z ohledem na dotazníkové šetření, lze říct, že 25 % respondentů si myslí, že Číňané a Češi dodržují časové termíny ve stejném poměru. 25 % se domnívá, že Číňané

55

méně dodržují časové termíny, než Češi. Kromě toho dotazované osoby upozorňují na to, že členové čínské kultury mají svoje časové termíny a vůbec nedbají na termíny protějšku. 50 % respondentů předpokládá, že

Graf č.8, „Dodržování časových termínů“

Číňané dodržují časové termíny více, než příslušníci české kultury. Mimo jiné všichni se shodují na tom, že to platí sto procentně v podnikání: Češi dělají svoji práce jen v rámcích stanovená.

toho, Ve

jak

je

výrobě

obvykle se stává, že odvádějí produkci v posledních dnech, jak je dohodnuto. Pokud z nějakých důvodu potřebujeme Zdroj: Vlastní průzkum zboží rychleji, lze to s Číňany projednat zas a při lepší motivaci dostaneme zboží právě tehdy,kdy ho potřebujeme. S Čechy by to vůbec nešlo. Všeobecně se ale považuje, že členy orientálních kultur, s výjimkou Japonska, přesně nedodržují časové termíny. Avšak jak můžeme vidět, neplatí to vždy, zejména pokud se jedná o sféru podnikání a obchodu. Tím spíše pracovitost Číňanů přispívá k tomu, že mohou zařídit určitou záležitost velmi rychle a splnit své obchodní povinnosti předčasně, nehledě na časové termíny. 7. Na rozdíl od Čechů Číňané d) Více vyjadřují své emoce na veřejnosti x méně vyjadřují své emoce na veřejnosti • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? Jak je známo z předchozích kapitol,

Graf č. 9, „Vyjadřování emocí na veřejnosti“

čínská kultura má tzv. „chladnou hlavu“. Číňané obvykle

skrývají

své

city

na

veřejnosti.

Nečekaný smích, pláč, agresivita, a dokonce i příliš hlasitá řeč, nejen že se považují za hysterické a nevyvážené chování, ale svědčí, podle členů čínské kultury, o určité míře nevzdělanosti. O tom, že Číňané neradi vyjadřují své emoce na veřejnosti svědčí 87,5 %

Zdroj: Vlastní průzkum

56

respondentů. Kromě toho, bylo řečeno, že skoro nikdy nelze slyšet od Číňanů, že si stěžují na unavenost a těžkou práci: Číňané nebývají rozčilení dokonce i v dopravních prostředcích, pokud se vracejí večer domu po těžkém pracovním dni, a to nehledě na to, že se v podnicích pořád děje něco nepříjemného, lidé tlačí atd. Své milostné city vyjadřují pouze doma, nepatří to nikam jinam. Mladá generace už moc na tyto tradice nedbá, ale v každém případě lze tvrdit, že čínský národ dává své emoce najevo v menší míře, než český. 12,5 % dotazovaných osob zodpovědělo, že nevidí v daném kriteriu rozdíl mezi Číňany a Čechy. Uvedli to tak proto, že Číňané více pláčou při pohřbu nebo jiných tragických událostech. V daném případě čínská etiketa dovoluje projevovat své city, nehledě na veřejnost. 7. Na rozdíl od Čechů Číňané e) Nonverbální komunikace má větší význam x menší význam • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? 62,5 % respondentů se domnívá, že

Graf č. 10, „Význam nonverbální komunikace“

nonverbální komunikace hraje v čínské společnosti

větší

roli,

než

v české.

Sekundární zdroje upozorňují na to, že v čínské

kultuře

velký

význam

mají

nonverbální signály, Číňané nejdou hned k věcí, ale prostřednictvím květnaté mluvy. Pomocí ní se také snaží naznačit svůj názor. Kromě toho,nelze též zapomínat, že vyslovená slova vůbec neznamenají to, co je řečeno. S tím souhlasí i respondenti,

Zdroj: Vlastní průzkum

kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

Upozorňují třeba na to, že Číňané při

komunikací po chvilce přestávají poslouchat a začínají sledovat oponenta. Kromě toho bylo potvrzeno mínění, že Číňanům je třeba vysvětlovat určité věci jejích způsobem, tzn. v symbolech a heslovitě. Z českého pohledu Číňané mimo jiné nedodržují intimní zónu. Ostatních 37,5 % však nevidí rozdíl v tomhle měřítku mezi Číňany a Čechy. Předpokládají, že nonverbální komunikace má stejný význam v obou společnostech.

57

7. Na rozdíl od Čechů Číňané f) Jsou lépe argumentačně vybavení x hůř argumentačně vybavení • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? Ovšemže lepší nebo horší argumentace

Graf č. 11, „Argumentační vybavenost“

závisí na mnoha faktorech, jako jsou individuální vlastnosti jednající osoby, její kompetence, atd. Nicméně faktor jako příslušnost k určité kultuře hraje zde svoji důležitou roli. Nehledě na to, 62,5 % dotazovaných odpovědělo, že ve srovnání s Čechy, jsou Číňané hůř argumentačně vybavení:

Zdroj: Vlastní průzkum

Třeba v diskusích jsou Číňané velmi rétoricky slabí. Oni by radši na všechno měli recept, nebo v horším případě doktríny, než by diskutovali. Zdroj: Vlastní průzkum

37,5 % se domnívá, že Češi a Číňané jsou dost podobně argumentačně vybavení. Třeba ve srovnání s Brity nebo Američany jsou na tom hůř. 9.

Slyšel jste někdy přísné odmítnutí od Číňana (včetně slova „ne“)? • Ano x ne • Pokud ano, mohl/a byste uvést konkrétní příklad? Je známo, že zpravidla, aby

Graf č. 12, „Odmítnutí, včetně slova „ne“

„neztratit tvář“ Číňané nepoužívají slovo „ne“, pokud nemohou vyhovět vaší žádosti nebo prosbě. Výsledky dotazníkového šetření však poukazují na to, že 37,5 % dotazovaných lidí se potýkalo s odmítnutím, obsahujícím slovo „ne“. A to třeba v místech, kde nejde o „zachování tváře“ a úcty, jako

Zdroj: Vlastní průzkum

třeba na poště, atd. Kromě toho slovo „ne“ lze slyšet i v soukromé oblasti života, pokud třeba čínská osoba nechce jit na večeři s osobou, o kterou nemá zájem. V opačném případě 62,5 % respondentů nikdy neslyšeli od člena čínské kultury používat slovo „ne“ a shodují se na tom, že Číňané neradi odmítají, spíše mlčí nebo přejdou k jinému tématu. Pokud ale

58

od čínského partnera požadují splnění určitých úkolů, které není schopen splnit čínský partner, nabízí určité kompromisy: Čínským kolegům byly zaslány striktní požadavky na zhotovení technických výrobků. Oni navrhovali své vidění problému, které podle nich je lepším řešením daného úkolu. Trvalo to čas a vyžadovalo trpělivost, aby konečně vyrobili a předložili přesně ty výrobky, které potřebovala naše firma. Samozřejmě, že z pohledu evropského člověka daný způsob jednání je více méně nevhodný. Občas se stává, že tím svým životním konceptem „neztratit tvář“ způsobují to, že západní člověk může vyjít z míry: Velice se mi to nelibí, když to dělají v prodejnách. Pravidelně naslibují to, co vůbec nemají, pak běží do sousedního obchůdku a snaží se tam najít to, co vlastně potřebujete. Občas to trvá hodně času a stojí za velké nervy. At’ tak nebo jinak, je třeba přihlížet k dané problematice bez zbytečných nervů a s úctou k čínské etiketě a mentalitě.

*** Výzkumná kapitola této diplomové práce potvrdila nebo vyvrátila určité poznatky ohledně specifických rysů, které jsou charakteristické pro čínskou kulturu. Pomocí daného dotazníkového šetření jsme se podívali na některé rozdíly v kulturních standardech mezi čínskou a českou kulturou. Bylo to uděláno z pohledu české kultury, pokud by jsme se na to dívali z čínského úhlu pohledu, možná, že bychom přišli k jiným závěrům. Ještě jednou je třeba zdůraznit, že metoda komparace české a čínské kultury neuděluje absolutní „rozsudek“ ve vlastnostech, které má čínská kultura. Pokud bychom komparovali čínskou a americkou kulturu, narazili bychom na rozdíly úplně ve všech sférách života. V případě že bychom srovnávali čínskou a třeba thajskou kulturu, nedospěli bychom k závěrům, že tyto kultury mají silné odlišnosti ve svých kulturních standardech. Tím pádem v obou případech bychom odvodili čínské kulturní standardy poněkud odlišně. Takže se vrátíme k dotazníkovému šetření. Podle něj lze udělat následující závěry. Zpravidla Číňané se liší od Čechů tím, že jsou: • Více pracovití, vytrvalejší a houževnatější • Více přizpůsobiví • Více slušní, skromní a pokorní • Více úslužní, mají větší smysl pro povinnost a závazky, snaží se více vyhovět, poradit a pomocí, jsou spolehlivější 59

• Více pohostinní • Více uctiví, zvláště v hierarchických vztazích • Více mentálně nepružní, mají míň fantazie Co se týče způsobu jednání a chování, na rozdíl od Čechů, Číňané: • Dávají přednost neformálním vztahům • Jednají rychleji • Více dodržují stanovené časové termíny • Kladou důraz na nonverbální komunikaci, květnaté mluvy, symboly, atd. • Méně dodržují intimní zónu, nevyužívají oční kontakt • Moc se neptají, pokud je něco nejasného • Méně vyjadřují své emoce na veřejnosti • Jsou hůř argumentačně vybavení, místo argumentů mají spíše „recepty“ • Nemohou odmítat přímo Čínský princip sine tempore – vně času poukazuje na to, že čínská společnost, nehledě na čas zůstává víceméně tradiční. Česká společnost se s časem přizpůsobuje novým trendům a změnám ve způsobu chování, jednání, myšlení. V dnešní době ještě platí uvedené rozdíly mezi oběma kulturami. Kdo ví, možná, že za 50 let student VŠE bude psát svojí diplomovou práci na stejné téma a dospěje ve své komparaci české a čínské kultury k úplně jiným závěrům.

60

Závěr Cílem dané diplomové práce bylo poodhalit roušku tajemství čínské mentality, podívat se, co se skrývá za určitým způsobem chování a jaké kulturní standardy jsou charakteristické pro čínskou kulturu. Podle tří kapitol, teoretické, praktické a výzkumné, z diplomové práce vyplynuly určité závěry. Podíváme se, jaký přínos pro identifikaci čínských kulturních standardů přinesla každá z výše zmíněných kapitol. V první kapitole, která je teoretickým základem práce, se rozebíralo, co všechno se rozumí pod pojmem kultura. Kromě toho, zde se nahlíželo na kultury pomocí různých měřítek významných badatelů. Různé koncepty kulturních dimenzí pak byly aplikovány na čínskou kulturu. Podle principů Geerta Hofstede se čínská kultura vyznačuje velkou vzdáleností moci, je kolektivistická, ve větší míře maskulinní, dlouhodobě orientována a patří mezi kultury, které se nacházejí uprostřed žebříčku vyhýbání se nejistotě. Podle dimenzí Fonse Trompenaarse, čínská kultura je kolektivistická, partikularistická, difúzní, orientována na minulost, neutrálně emocionální, vnějškově orientována z pohledu vztahů s přírodou, kromě toho se zde více cení připisovaný úspěch. Co se týče kulturních dimenzí, které vytvořil Edward T. Hall, podle něj čínská kultura je charakterizována jako společnost s vysokým nebo silným komunikačním kontextem, která je polychronně orientovaná a preferuje blízkou osobní vzdálenost mezi lidmi. Kromě toho, se teoretická část zabyvala kulturními standardy podle Alexandre Thomase, jejichž smyslem je komparace konkrétně daných kultur. Na závěr této kapitoly byly mimo jiné rozebrány výhody a nevýhody kulturních dimenzí a standardů. Druhá kapitola, která vycházela ze sekundárních zdrojů informací a byla praktickou části práce, pojednávala o hodnotách a normách, které jsou zakotveny v čínské společnosti. Principy a dogmaty kultu předků, konfuciánství, neokonfuciánství, taoismu, buddhismu, islámu a křest’anství tvoří jakýsi celek základů čínské lidové mentality, kde hlavní roli hraje eticko - politický systém konfuciánství a neokonfuciánství. Podle posledních, přísný a neměnný hierarchický systém vztahů ve společnosti má zachovávat řád a pořádek v zemi. Proto v čínské společnosti jednotlivec sám o sobě nic neznamená, jeho zájmy a cíle se podřizují různým sociálním skupinám, do kterých patří. Tomu svědčí i systémy vztahů, jako „kuan-si“ a „tan-wej“. Nejvýznamnější sociální skupinou v Číně je rodina, kolem níž se točí veškeré dění života. Nehledě na striktní hierarchii vztahů čínská společnost je velmi družná a přátelská. Táto praktická kapitola povídá o další oblasti života – obchodních 61

vztazích, zaměřuje se na čínskou obchodní etiketu. V rámci dané problematiky se probírá, jakým způsobem je třeba jednat s čínskými obchodními partnery pro dosažení úspěchu. Takové nedílné součástí každého jednání, jako jsou navazování kontaktu, vyjednávání, použití určitého jazyka, objednání termínu schůzky, pozdrav a oslovení, komunikace, konverzace, předávaní vizitek a dárků, oblékaní, banket, telefonování, atd. povídají o způsobech jednání čínských obchodníků. Na danou praktickou kapitolu navazuje výzkumná část práce. Třetí kapitola, jejíž výzkumným záměrem bylo potvrdit nebo vyvrátit určité poznatky ohledně čínské mentality, způsobů chování a myšlení jejich příslušníků, kromě vyhodnocení dotazníků, uvádí i názorné příklady respondentů, které odpovídají těm nebo jiným charakteristickým vlastnostem Číňanů. Kromě toho, ve výzkumné části došlo ke komparaci české a čínské kultury, podle které lze posoudit, že na rozdíl od Čechů jsou Číňané více pracovití, přizpůsobiví, slušní, pohostinní, uctiví, mentálně nepružní, mají větší smysl pro povinnost a závazky. Kromě toho, podle výzkumu lze dospět k názoru, že Číňané dávají přednost neformálním vztahům, jednají rychleji, více dodržují stanovené časové terminy, kladou důraz na nonverbální komunikaci, květnaté mluvy, symboly, méně dodržují intimní zónu, nevyužívají oční kontakt, moc se neptají, pokud je něco nejasného, méně vyjadřují své emoce na veřejnosti, jsou hůř argumentačně vybavení, místo argumentů mají spíše „recepty“, nemohou odmítat přímo. Daná část na jednu stranu potvrdila, jak přesné mohou být poznatky, čerpané ze sekundárních zdrojů, na druhou vyvrátila určité domněnky ohledně čínských kulturních standardů, které jsou ve větší míře považovány za jisté. Lze říci, že pro porozumění určité kultury, nemluvě o úplně protikladných společnostech, jako je čínská, je třeba cizí kulturu respektovat, vycházet za rámce svého standardního myšlení a akceptovat různosměrné způsoby chování příslušníků cizích kultur. Záměr dané diplomové práce spočíval v tom, aby poodhalením tajemství čínských kulturních standardů byl vytvořen jakýsi můstek porozumění mezi relativní západní kulturou, resp. českou a východní, resp. čínskou.

62

Použitá literatura [1] Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Spolupráce přes hranice kultur“, Praha, Management Press, 2005. ISBN 80-7261-121-6. [2] Hofstede Geert, „Kultury a organizace: software lidské mysli“, Praha, Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2. [3] Machková Hanna, „Mezinárodní marketing“, Praha, VŠE, 2003. ISBN 80-245-0496-0. [4] Lawless Robert, „Co je to kultura?“, Olomouc, Votobia, 1996. ISBN 80-7198-106-0. [5] Ivan Nový & Sylvia Schroll-Machl, „Interkulturní komunikace v řízení a podnikání“, Praha, 3. vyd. Management Press, 1999. ISBN 80-7261-089-9. [6] L’ubica Obuchová, „Číňané 21. století. Dějiny, tradice, obchod“, Praha, Academia, 1996. ISBN 80-200-0641-9. [7] Scott D. Seligman, „Čínská obchodní etiketa“, Praha, 1. vyd. BB art, 2007. ISBN 97880-7381-127-3. [8] Nicholas D. Kristof a Sheryl WuDunn, „Čína se probouzí“, Praha, 1. vyd. Dita, 1996. ISBN 80-85926-11-3. [9] Bondy Egon, „Poznámky k dějinám filosofie. Čínská filosofie“, Praha, Voko, 1993. ISBN 80-85239-22-1. [10] Georges Bataille „Vnitřní zkušenost. Metoda meditace“, Praha, Dauphin, 2003. ISBN 80-7272-060-0. [11] Vladimír Liščák, „Čína“, Praha, 1. vyd. Libri, 2002. ISBN 80-7277-109-4. [12] Vladimír Liščák, „Čína. Dobrodružství hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ“, Praha, Set Out, 2000. ISBN 80-86277-11-9. [13] Milena Bočánková a kol., „Intercultural communication“, VŠE, 2006. ISBN 80-2451081-2. [14] Сборник статей, „Китай. Традиции и современность“, Москва, Наука, 1976. [15] Чен Х., „Эти поразительные китайцы“, Москва, АСТ, 2006. ISBN 5-17-0379692. [16] Масперо А., „Религии Китая“, Москва, Наука, 2006. ISBN 5-02-026869-0. [17] Мейсон Кэролайн, „Китай. Обычаи и этикет“, Москва, АСТ, 2009. ISBN 9785-17-055782-0.

63

Internet [18] Navajo, otevřená encyklopedie, „Kultura“. [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z: [19] Geert Hofstede, „Cultural dimensions“. [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z: [20] Geert Hofstede, „Cultural dimensions. China.“ [on-line]. [cit. 5.07.2009 ]. Dostupný z: <www.geert-hofstede.com/hofstede_china.shtml > [21] HP Management Decisions, Ltd, „“Quotes Fonse Trompenaars“. [on-line]. [cit. 10.07.2009 ]. Dostupný z: [22] Focusdep, „Edward T. Hall Quotes and Quotations“. [on-line]. [cit. 13.07.2009 ]. Dostupný z: [23] Vše pro domov v asijském stylu, „Konfucius - zakladatel první filosofické školy v Číně“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z: [24] Buddhismus diamantové cesty, „Princip přímého odkazu“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z [25] Citáty slavních osobností, „Čínská přísloví“. [on-line]. [cit. 01.08.2009]. Dostupný z [26] Ekonomické a obchodní oddělení ČLR v ČR, „Náboženské a společenské zvyklosti“. [on-line]. [cit. 28.07.2009]. Dostupný z [27] Veronika K. Cvejnová, „Když Číňan říká ano, neznamená to vždy souhlas“. [on-line]. [cit. 16.06.2009]. Dostupný z [28] Export.cz, „Obchodní jednání ve světě“. [on-line]. [cit. 20.06.2009] Dostupný z

64

[29] Ministerstvo průmyslu a obchodu, „Specifické kulturní odlišnosti a zvyklosti při styku s čínskými obchodními partnery“. [on-line]. [cit. 13.06.2009] Dostupný z

65

Seznam gráfů Kultura. Kulturní dimenze. Geert Hofstede. Aplikace na čínskou kulturu: Graf č. 1, „Dimenze G. Hofstede, Indexy, Čína“ – s. 12 Graf č. 2, „Dimenze G. Hofstede, Indexy, Asijské státy“ – s. 13 Čínské kulturní standardy z českého uhlu pohledu. Dotazníkové šetření: Graf č. 3, „Pracovní zařazení“ – s. 51 Graf č. 4, „Frekvence styků s Číňany“ – s. 52 Graf č. 5, „Typy vztahů“ – s. 54 Graf č. 6, „Smysl pro humor“ – s. 55 Graf č. 7, „Rychlost jednání“ – s. 56 Graf č. 8, „Dodržování časových termínů“ – s. 57 Graf č. 9, „Vyjadřování emocí na veřejnosti“ – s. 57 Graf č. 10, „Význam nonverbální komunikace“ – s. 58 Graf č. 11, „Argumentační vybavenost“ – s. 59 Graf č. 12, „Odmítnutí, včetně slova „ne“ – s. 59

Seznam obrázků Kultura. Co je kultura: Obrázek č. 1, „Cibulový diagram“ – s. 3 Hodnoty a normy čínské společnosti. Náboženství a filozofické učení. Neokonfuciánství a „Kniha proměn“: Obrázek č. 2, „Jang a Jin“ – s. 29

66

Příloha DOTAZNÍK 1. V jakém oboru pracujete? 2. V jaké životní oblasti se setkáváte s čínskou kulturou? •

V podnikání x rodině x mezi kamarády x ve škole x jinde – kde konkrétně?

•

Jak často?

3. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají pozitivní? 4. Jaké vlastnosti Číňanů se Vám zdají negativní? 5. Jaký vztah s Číňany preferujete? a. Spíše formální x spíše neformální 6. Co podle Vašeho mínění není vhodné dělat při setkání s Číňany? 7. Na rozdíl od Čechů Číňané a) Mají větší smysl pro humor x menší smysl pro humor • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad nebo oblast? b) Jednají rychleji x pomaleji • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? e) Více dodržují časové termíny x méně dodržují časové termíny • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? f) Více vyjadřují své emoce na veřejnosti x méně vyjadřují své emoce na veřejnosti • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? e) Nonverbální komunikace má větší význam x menší význam • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad? 1.

Jsou lépe argumentačně vybavení x hůř argumentačně vybavení • Mohl/a byste uvést konkrétní příklad?

8. Slyšel jste někdy přísné odmítnutí od Číňana (včetně slova „ne“)? • Ano x ne • Pokud ano, mohl/a byste uvést konkrétní příklad?

67