Fatimská Panna Maria v Praze

Ú m y s l y m o d l i t e b R ytířstva N eposkvrněné v ju b ilejn ím roce naro­ zení sv. M axm ilána K olbeho: č er v en ce 1994 „C H L ÉB N Á Š V E Z D E JŠÍ D EJ N Á M D N E S ” D ej, aby všechny národy světa nacházely jisto u a bezpečnou cestu skutečného pokroku na základě rozdělování m ateriálních, kulturních a duchovních hodnot, srp en 1994 „O D P U SŤ N Á M N A Š E V IN Y ” Dej, aby každý z nás dokázal v id ět ve sm rti sv. M axm iliána K olbeho projev m ilosrdné B oží lásky. Ú k o n o d e v z d á n í se N e p o s k v r n ě n é N eposkvrněná, K rálovno nebe a zem ě, Ú točiště hříšníků a naše nejla­ skavější M atko, T obě svěřil B ůh celý řád m ilosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a p okorně prosím , abys m ě celého a úplně přijala za svou věc a v lastnictví a udělala se m nou, se všem i schopnostm i m é duše a m ého těla i s celým m ým životem , sm rtí a věčností, cokoli se Ti zalíbí. C hceš-li, použij také m ne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: „O na potře tvou hlavu” a též: „Ty sam a jsi na celém světě vyhladila všechny bludy” , abych se stal v T vých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a n e jv ě tším u vzrůstu T vé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tím to způsobem k co největším u rozšíření b laženého království N ejsvětějšího Srdce Ježíšova. N eboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš m ilost obrácení a posvěcení, vždyť T vým a rukam a stékají na nás všechny m ilosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - D ovol m i, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi m oc zvítězit nad T vým i nepřáteli. 0 , M aria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k T obě utíkám e, i za všechny, kdo se k T obě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jso u Ti svěřeni.

Fatimská Panna Maria v Praze V pátek dne 13- května 1994 proběhl v Praze v bazilice svatého Jakuba na Starém Městě první fatimský den na návrh J. E. Joachima kard. M eisnera,, kolínského arcibiskupa. Slavnostní bohoslužbě předcházela společná m o­ dlitba růžence před v y sta v e n o u N ej­ světější svátostí. Na začátku bohosluž­ by o. kardinál po­ sv ě til s o c h u fatimské Panny Ma­ rie, k te ro u p ro zdejší farnost při­ vezl z Fatimy. pokračování na str. 3 O . K a r d in á l M c is n c r v k o s te le sv . J a k u b a

V století vášní, sobectví a zmatků, kdy světlo víry v mnoha srdcích hasne, Syn Boží, aby oslavil svou Matku, dal Církvi kněze, nad kterým svět žasne. Maria si jej v dětství povolává, zjevuje se mu s dvěma diadémy. V chlapecké duši roste touha žhavá, nést její slávu do dalekých zemí. Našel své místo v Božím věčném plánu, bohaté hřivny svědomitě množí. Vzdálené bratry touží přivést k Pánu, v oběť se dává pro království Boží. Nedal se zlákat štěstím, jež svět dává, poznal, že moudří spokojí se s málem. Jen sloužit Pánu, že je radost pravá. Za Františkovým kráčí ideálem.

Namísto knih teď nosí břímě kmenů, svých velkých plánů poslušně se vzdává. Ví, že jen láska jediná má cenu, vítězně s Kristem život dokonává.

Za hrůzovlády šelmy ze Zjevení, jež drtí zemi železným i hnáty, řeholní oděv za vězeňský mění, klášterní celu za ostnaté dráty.

Hrdina zlobou světa nezdolaný, modlitbou vroucí umlčených retů, až k smrti věrný rytíř svaté Panny, přináší dodnes požehnání světu. Květa Kotápišová

E rnest R enan, racionalista a s k e p ­ tik, prohlásil, že „ještě budou světci s v a to ře č e n í v Ř ím ě, ale již n eb u d o u světci, které by lid prohlásil za s v a té ” . Jak rychle usvědčila toto tvrzení z kla­ mu sv. T erezie od D ítěte Ježíše, která byla p ro h lá š e n a za s v a to u lid m i na celém sv ětě je š tě dříve, než ji A p o š ­

to lský stolec blahořečil. V naší době se o d e h rá lo něco p o d o b n é h o v p říp a d ě sv. M axm ilián a. Již v ko ncen tračních táb o rech si v ě z ň o v é d lo u h o do n o c i v y p rá v ě li o h rd in ství františkán a a často jej p ro ­ sili o přím luvu u Boha. Po válce se o b ­ je v ilo m n o h o č lá n k ů o „ m u č e d n ík u

lá s k y ” , je h o ž p řík la d živ o ta a o b ě ti p řita h o v a l s o u č a s n ík y . V š u d e b ylo sly š et hlasy: To je světec našich dnů, sv ě tec poslední světové války, světec pokroku, univerzální světec, ve kterém každý nalezne svůj vzor. I když sv. M axm ilián nezanechal po so b ě vla s tn í hrob, ke kterém u by m o h ­ ly p řich ázet pouti -je h o ostatky rozvál v ítr po o s v ě tim s k ý c h polích - p řesto v š u d e na všech ko n tin en tech je j lidé o b d ivují a utíkají se k němu ve svých tě žko s tec h . Již v roce 1945, když d o p a ­ d ala ato m o vá pum a na N agasaki, pro­ sil o pom oc sv. M axm iliána prof. Pavel Nagai, který posléze prohlašoval, že byl s krze něho zázračn ě uzdraven z m a s i­ vn íh o krvácení. Jako m ocný přím luvce u B oha je vzýván v Polsku a také na celém světě. Jeho prostřednictvím se u skutečnily m nohé zázraky rázu fyzic­ kého a m orálního, zvláště pak obrácení k B ohu a na pravou víru. O. K olbe s k u ­ te č n ě pracuje po své sm rti oběm a ru­ kam a, ja k to často říkával ještě během svéh o života. Proces blahořečení byl zahájen v roce 1947. M ezi jin ý m i byla p ro zk o u m á n a m im o řád n á u zdravení spojená s pří­ m lu vo u o. K olbeh o . Dvě z nich byla uznána za zázračná. Jednalo se o náhlé a úplné uzdravení A nděly Testoni ze S ard in ie, která trpěla tu b erku ló zo u plic a zažívacíh o ústrojí v pokročilém s ta d iu s p o je n o u s n e p rů c h o d n o s tí s tře v a celkovou fyzickou slabostí. T a ké o u zd raven í m arkýze F ran tiška Luciani Ranieri z Řím a z velm i závažné ate ro skle ró zy tepen s m nohočetným i klin ickým i projevy a s nepříznivou pro­ gnózou. B lah ořečení o. M axm iliána se usku­ tečn ilo 17. října roku 1971. V posledních staletích to je snad první případ (krom ě

sv. Terezy z Lisieux), aby někdo dosáhl tak rychle, během třiceti let po sm rti, takového vyzn am en ání. P apež Pavel VI. zvolil pro beatifikaci o bdobí, ve kterém se konal B iskupský sněm na tém a kněžství a s o c iá ln í sp raved ln o st ve s v ě tě . U d ě la l to s c h v á ln ě , ab y u k á z a l v z o r p ro v š e c h n y k n ě z e a vo d ítk o k řešen í v š ech s o c iá ln íc h problém ů skrze lásku. Nebylo také náho d o u, že se b la h o ře č e n í usku­ tečnilo ve výro čí za lo že n í R ytířstva N eposkvrněné. Toto nám ukazuje zn o ­ vu, jak prohlásil kard. Stefan W yszyňski, kde m ám e hledat zách ran u pro víru, C írkev a lidstvo: v náručí P anny M arie, M atky Církve! Sam otná b eatifikace m ěla nesm írně slavnostní průběh. Papež nejenže podepsal příslušný dekret, ale dokonce i sám prohlásil o. Kolbeho za b lahoslaveného (dosud se tak nikdy nestalo) během Mše svaté, kterou sloužil ve v a tikán ské ba­ zilice. Slavnosti se zú častn ilo 44 kardinálů, 5 patriarchů, kolem 300 biskupů z toho synodální otcové z celého světa, d ip lo ­ m atický s b o r při V a tik á n u , d eleg ace vlády PLR, tisíce kněží a zástu p y lidí, které nem ohla p ojm out vatikánská ba­ silika. N e jd o je m n ě jš ím o k a m ž ik e m bylo p rohlášení o. M axm iliána M aria K o lb e ­ ho za b la h o slaven ého s n ásled n ým o d h a le n ím obrazu n ového b la h o s la ­ veného za zvuků hym nu „G loria in excelsis „. T ento okam žik popsal kard. W yszyňski následovně: „Našim očím se ukazuje - o zářena sluncem - postava b lah o slaven éh o M a x m iliá n a , letícího s nadšením a otevřenou náručí k nebi. Po c e lý ž iv o t z p ív a l N e p o s k v rn ě n é píseň: Již za krátký o kam žik Ji uvidím ! - Jak je to podivné. Před očim a m ám e

p o k r a č o v á n í z d r u h é s tr. o b á lk y

ještě o. M axm ilián a, ja k leží na podlaze o s v ě tim s k é h la d o m o rn y , z tý ra n é h o , b e z m e z n é u m u č e n é h o , d o b ro v o ln ě um írajícího za svého bratra spoluvězně. A v š a k N e p o s k v rn ě n á , pro kterou žil a um íral u silu jíce získ a t bílou a č e r­ venou korunu, na něho nezapom něla. A hle, dnes C írkev B oží jej pozvedla jako b y z kam enné podlahy cely sm rti, postavila jej na o ltá ř a dala mu na hlavu třetí k o ru n u -z la to u , na kterou pokorný slu žeb n ík P anny M arie nikdy nepo m y­ slel. T akto Bůh prokazuje slávu svým p řátelům ; a co tep rve těm , kteří jso u přáteli Jeho m ilo van é Matky. Jiří Domaňski

"Při fatimských dnech se vždy u nás společně modlíme na Iři úmysly,” řekl na úvod bohoslužby olec kardinál, ”a to: 1. za nová kněžská a řeholní povolání a za křesťanské rodiny, 2. za Svatého otce a celou Církev, 3. za mír na celém světěv duchu fatimského poselství.” Jak sám vzpomněl, byl poprvé poslán do Fatimy Svatým otcem Janem Pavlem II., aby ho zde zastupoval, neboť Svatý otec byl v té době v nemocnici po atentátu. Když pak přijel do Fatimy opakovaně, spo­ lečně se Svatým otcem přišli do kaple zjevení, obrátil se k Svatému otci a popřál mu vše nejlepší k desátým narozeninám. Svatý olec se zamyslil a odvětil: „Máš pravdu, poprvé jsem život dostal od své pozemské matky, podruhé mi ho darovala naše Nebeská Matka.” Od této návštěvy je v konině Panny Marie ve Fatimě umístěna kulka, která byla vyňata z těla Svatého otce po atentátu. Mši svatou sloužil o. kardinál společně se svým sekretářem, provinciálem mino­ ritů v Čechách, p. Oldřichem Prachařem, a kněžími minoritského řádu a okolních far­ ností. Po mši svaté byl slavnostní průvod bazilikou se Svátostí oltářní. Na konec bohoslužby svátostné požehnání, po němž byla socha v průvodu přenesena do kaple svaté Anny v ambitu kláštera, kde bude trva­ le um ístěna. Jak o. kardinál vzpom něl v kapli, je i tato fatimská socha P. Marie zapsána v knize, v níž jsou zapsány všechny sochy na celém světě. „A tak i Zlatá Praha se dnešním dnem zapisuje do této knihy a já doufám, že některý z příštích fa­ timských dnů proběhne za účasti přímo o. biskupa z Fatimy”, dodal na závěr otec kardinál. Fatimské dny se budou v budoucnu ko­ nat každý 13. den v měsíci, tedy následující proběhne 13. června a pak 13- července. b r . M e to d ě j, m in o r it a

h

CO MÁM MARIA MŮŽE DÁT? K á z á n í J o a ch im a k a rd in á la Meis n e r a , a r c i b i s k u p a k o lín s k é h o k p r v n ím u f a tim s k é m u dn i v ch rá m u sva téh o J a k u b a v P r a z e dne 13■ května 1994. M ilo v a n é s e s tr y a bratři!

Dříve než p ohaslo v listopadu 1917 v důsledk u ruské Říjnové revoluce ve východní Evropě svetlo víry, vzešlo půl roku předtím , 13- května 1917, zvláštní světlo v nejzazší končině Evropy, v Po­ rtugalsku. Maria se zde zjevila 13. května v m alé portugalské vesnici dětem pasou­ cím dobytek a sdělila jim poselství 0 vítězství víry nad ateistickým kom uniz­ m em . F a tim a b y la ja k o b y B o ž ím předm ostím , z n ěh o ž Bůh skrze Marii po d em ílal svět kom unizm u, aby tak zjednal o p ě t víře v B oha platnost. Milio­ ny křesťanů neputovaly jenom do Fatimy, nýbrž přijímaly na nesčetných m ariánských poutních místech v jiných chrám ech a v četných družinách sp o ­ lečn é m o dlitby poselství z Fatimy a vyprošovaly svou m odlitbou V ýchodu o b r á c e n í. P ro k ře sť a n y v e s tř e d n í a východn í Evropě skončil vnější útisk, ale víra tím ještě n e n í získána zp ět a poselství z Fatimy o obrácení střední a východn í Evropy ještě n e n í naplněno, nýbrž jen nabylo novou aktuálnost. M usíme si říci, že poselství z Fati­ m y se stalo také p ro záp ad n í Evropu více než kdy jindy aktuálním , neboť 1 tam to nevypadá dobře s Boží věcí, která vůbec n e n í jen nějaká věc, ale je to On sám - Bůh. Proto je dobré, že v bazilice svatého Jak u b a v Praze je dnes u činěn začátek

tom u, abychom s P annou Marií, s tímto m ěstem , s touto zemí, s naším k o ntinen­ tem a s celým světem vyprošovali víru, naději a lásku. Flledíme na sochu Matky B oží z Fati­ my. Co nám tato socha m ůže dát? Ve svých rukou drží růženec, jež je svými pěti tajemstvími jakoby prodlouženou ru­ k ou Matky Boží, která nás drží a která nás již nepustí. Při jedné ze svých návštěv ve V atikánském m uzeu v Římě jsem na jedné výstavě růženců objevil tři zce­ la prosté, jednoduché řetízky se zrnky a malým křížkem na konci. Tyto růžence p o c h á z e ly z k o n c e n tr a č n íc h tá b o rů v Osvětimi a v D achau. Byly zhotoveny z tehdy nejdražšího materiálu, totiž chle­ bové střídy. Stejně tak životně důležitý, jako byl pro vězně chléb, je p ro nás životně důležitá ruka Panny Marie, která své děti doprovázela ve všech životních nebezpečích, d o konce i v p e ­ kle koncentračního tábora. Co nám Maria m ůže dát? Dává nám růženec. Má jej pro nás připravený ve své dobrotivé ruce. Jako světící biskup v Erfurtu jsem se na jedné pouti v roce 1975 setkal s početnou skupinou Němců z Povolží, kteří již pětadvacet let m useli žít na Sibiři a přitom zůstali bez kontaktů s Církví. Řekli mi: „Stýská se nám po Církvi. Co m ám e předávat svým dětem z pravd víry, aby dosáhly života věčného?” Na to jsem jim odpověděl: „Dám vám s sebou k ato ­ lický katechism us a Nový Zákon. Je ­ stliže předáte svým dětem obsah obou těchto knih, dojdou věčného života.” Ale před dvaceti lety nebylo dovoleno dovážet

do Sovětského svazu křesťanské knihy, to bylo tenkrát stejně nebezp ečn é, jako kdyby s sebou vezli zbraně. Když mě povolžští Něm ci na toto upozornili, ze­ p tal jsem se jich: „Můžete s seb o u vzít alespoň růženec?” O ni odpověděli:”Ten si m ůžem e pověsit kolem krku, to pak vypadá jako nějaká ozdoba. Proti tom u kontrola na hranicích snad nic nenam ítne, ale - pokračovali - co to vše m á sp o ­ lečného s naší otázkou? Co tedy m ám e svým dětem předávat z p ravd víry, aby m ohli dosáh n o u t života věčného?” Nato jsem ukázal na kříž na konci růžence: „Zde se m odlím e V yznání víry. To je

celá naše věrouka. Svatý Tom áš Aquinský říká: »Kříž je k n ih a, z níž se m ám e neustále co učit!- Pak následují první tři velká zrnka růžence, kde prosím e o víru, naději a lásku. To je celá naše životní nauka, abychom m ěli činorodou víru, silnou naději sch o p n o u strhnout svým příkladem a činorodou lásku. A pak k n ám , ja k o b y n a v le č e n ý na šň ů ru růžence, prom louvá celý Nový Zákon - tajem ství Božího vtělení v radostném růženci, tajem ství u trp en í v bolestném růženci a nak o n ec dovršení naší spásy ve

slavném růženci. Růženec je jakoby určitý druh tajného písma, v něm ž je obsaženo celé evangelium .” Když jsem takto skončil, bral jeden z ruských p o utníků do své ruky růženec a řekl: „To zde držím v jedné jediné ruce celou katolickou v íru .” Ano, m ěl plnost naší víiy v jedné jediné ruce. Na tento zážitek nikdy nezapom enu. Když vím, že se některý z m ých kněží rád m odlí růženec a že se jej m odlí denně, nem usím o něj již mít obavy. A když totéž vím o některém křesťanu, rovněž o n ě h o již n em ám starost, neboť je v nejlepších rukou naší m ilované Paní / Fatimy. A když jednoho Line zavřu oči a v Kolíně m ne b u d o u klást do rakve, pak mi vše odejm ou, můj biskupský kříž, můj krásný prsten, m ou biskupskou berlu. Ale ve své závěti isem poznam enal: „Růže­ nec mi odejm out nesm íte, ten si chci vzít s sebou. Je to záruka m ého povolání, je to dědičný list na věčný život. Každý d en se m odlím jednu starou a prostou m odlitbu: D en R osenkranz in m einen H ánden, auf das Kreuz letzten Blick so m ôchte ich m ein Leben en d en Mutter, gib mir dieses Glůck. Amen. která v přek ladu zní asi takto: S růžencem v rukou a posledním p o hledem na kříž, tak bych chtěl svůj život zakončit. Matko, dopřej mi tohoto štěstí!

(překlad dr. Kotrbová)

Petr našich dnů

List Svatého otce hlavám států S p olečen ství národů začalo nedávno sla­ v it M ezin árod ní rok rodiny vhod ně vyhlášený o r g a n iza c í Sp ojen ých národ ů . M ezin árod n í kon feren ce o populaci a rozvoji, svolaná ro­ v n ěž S p ojen ým i národy, která se bude konat le to s v z á ř í v K á h iře , je d a lším d ů ležitý m se tk á n ím toh oto ro­ ku. Z odpovědní před­ sta v itelé národů bu ­ d o u ta k m ít p ř í le ­ žitost vyvod it závěry z d isk u z í a závazk ů předešlých kon feren­ c í, k te r é je d n a ly o p od obn ých nám ětech v roce 1974 v Bukur e š ti a v ro ce 1984 v h lavn ím m ěstě M e­ xika. V eřejné m ínění však oček ává od set­ kán í v K áhiře přede­ v š ím s m ě r n ic e pro b u d ou cn ost, protože si u v ě d o m u je v e lk é p r o b lé m y , k teré m á svět před sebou. Jim i jso u např. blah obyt a rozvoj národů, d e­ m o g r a fic k ý r ů s t a stárn u tí obyvatelstva v n ěk terých p rů m y ­ slo v ě v y sp ělý ch zem ích , boj proti nem ocem a nucená em igrace velkého počtu obyvatelstva. Svatý Stolec, věrný svému poslání a s pro­ středky, které mu jsou vlastní, se rád připojuje ke všem těmto snahám , jejichž cílem je služba velké lidské rodině. 1 pro katolickou církev za­ počal 26. prosince Rok rodiny, jenž vybízí věřící k du ch ovním u a m ravním u rozjím ání o této lidské skutečnosti, která je základem života jed­ notlivců i celých společností.

Já sám jsem se osobně obrátil zvláštním listem na v š e c h n y r o d in y . L ist p ř ip o m ín á všem , že k ažd á lid sk á b y to st je „ p o v o lá n a k životu v p ravdě a lásce” a že d om ácí krb zůstává školou života, kde se na výsad n í a ori­ g in á ln í ú rovn i p r o ž ív a jí n a p ětí m e zi n e z á ­ v islo stí a sp o lečen stv ím , m ezi je d n o to u a in d iv i­ d u á ln o stí. P rá v ě zd e je, m y s lím , z d r o j lid s t v í, v něm ž v z n ik a jí nejlep ší tv ů r č í síly s p o le č e n s k é tkáně, a k ažd ý stát by m ěl tento zdroj pečlivě chrá­ nit. V eřejná m oc, aniž by z a s a h o v a la d o n e z á v i ­ slosti sk utečn osti, kterou nem ůže ani vytvořit, ani zm ěnit, má povinnost pod­ p o r o v a t so u la d n ý v ý voj rodiny, a to nejen z hledi­ sk a s o c iá ln í ž iv o tn o s t i, n ýb rž i z h le d isk a m r a ­ vního a du ch ovního zdra­ ví společnosti. P rávě proto upoutal m ou p o z o r n o s t n á v r h zá v ěrečn éh o d ok u m en tu n a s t á v a j íc í k o n fe r e n c e v Káhiře. B yl pro m ne bo­ lestným překvapením . N ové prvky, které obsahu je ja k na úrovni pojm ové, tak i term inologické, působí, že ten­ to t e x t je v e lm i o d liš n ý od d o k u m e n tů podobných kon ferencí konaných v B ukurešti a M e x ik u . N e lz e j in a k n e ž m ít s tr a c h z m orálních úchylek, které by m ohly připravit lidstvu porážku, jejíž první obětí by byl právě člověk. P o v šim n ěm e si n ap ř., že tém a rozvoje, zařazen é do pořadu jed n án í v K áhiře, obsa­

huje velm i složitou problem atiku vztahu mezi o b y v a te ls tv e m a r o z v o je m a m ě lo by být jád rem disk u zí, je tu pon ech án o tém ěř bez povšim nutí; počet stránek věnovaných tom u­ to nám ětu je velm i om ezený. Jak se zdá, je ­ diná odp ověď na dem ografickou otázku a na p rob lém y, je ž k lad e celistvý rozvo j člověka jak o osob y i celých společností, se om ezuje na p o v z n á šen í tak o v éh o z p ů so b u života, je h o ž následky, kdyby byl přijat jako vzor pro bu­ d o u cn o st, by m oh ly b ýt o b zv lá ště záporné. Z odp ověd ní představitelé národů ma jí povin­ nost důkladn ě uvažovat podle hlasu vlastního svědom í o této stránce skutečnosti. A dále: P ojetí pohlavního života v tom to textu je z cela in d iv id u a listic k é , takže m an ­ želství se tu jev í jako něco již překonaného. S p řiro zen ý m z říze n ím tak zá k la d n ím a v š e ­ o b ecn ým ja k o je rod in a, v ša k nesm í nikdo m anipu lovat. K do by m ohl dát takové pověření jed n o ­ tlivcům nebo institucím ? Rodina patří k m a­ jetk u a dědictví všeho lidstva! O statně i vše­ obecná deklarace o lidských právech nesporně potvrzuje, že rodina je „přirozeným a základ­ ním prvk em sp o le č n o sti”. M ezin árod n í rok rodiny by se ted y m ěl stát z v lá šť vhod nou příležitostí, aby se rodině ze strany společnosti a stá tu d o s ta lo té o c h r a n y , j e j í ž z á r u k u všeobecná d eklarace předpokládá. K dyby se tak nestalo, bylo by to zradou těch n ejvzneše­ nějších ideálů Sp ojen ých národů. Ještě závažn ější se jeví četné návrhy, aby bylo všeobecně, na celosvětové úrovni uznáno právo na um ělý potrat bez jakéhok oliv om e­ zení. To ovšem daleko překračuje m eze povo­ lené různým i státním i zákony. Č etba tohoto dokum entu, který je sice jen návrhem , zanech ává ve skutečnosti trpký do­ jem něčeho, co se lidem vnucuje: totiž způsob života typický pro určité vrstvy bohatých, se­ k u la r iz o v a n ý c h a r o zv in u tý ch sp o le č n o stí. Přijm ou snad zem ě, které jsou citlivější vůči hodnotám přírody, m orálky a náboženství, bez r e a k c í ta k o v ý to n á h led na č lo v ě k a a s p o ­ lečnost?

H led ím e-li na rok 2000, je třeb a m yslet i na m ládež. C o s e j í tu n avrh u je? S p o lečn o st „ v ě c í” , n ik o liv „ o so b ” . N a v r h u je se p rá v o d ěla t si sv o b o d n ě v še, co se z a ch ce, a to již od m lad éh o v ěk u , bez om ezen í, zato v ša k s co m ožná n ejvětší jisto to u . N ezištn é d a ro v á n í se, o v lá d á n í pudů , sm ysl pro zo d p o v ě d n o st, to v še jso u v ěci, k teré se p o v a ž u jí za sp o jen é s j in o u , již m in u lo u d o b o u . B y lo by j is t ě u ž iteč n é n a jít na těch to str á n k á ch u rčitou úctu ke sv ěd o m í a k r esp ek to v á n í k u ltu rn ích a e tic k ý c h h o d n o t, je ž n ám p o s k y tu jí jin é z p ů sob y ch áp án í života. Je o p rá v n ěn á o b a ­ v a, že ta to m lá d e ž, až z ítr a d o sp ě je , b u de ž á d a t od z o d p o v ě d n ý c h o so b d n e š k a v y ­ světlen í, proč ji zb a v ily dů vodů k živ o tu , proč jí o p o m n ě ly u k á z a t p o v in n o s ti, k te r é m á k ažd á b ytost se srdcem a rozu m em . O b racím se k V aší ex celen ci nejen p r o ­ to, ab yste pojal ú čast na m ých o b avách z to ­ hoto n ávrhu d ok u m en tu . C h těl jse m p ř e d e ­ v ším u p o u ta t V a š i p o z o r n o s t na z á v a ž n é o t á z k y , k te r é m u s í n u tn ě b r á t v ú v a h u ú č a stn íc i k o n fer e n c e v K áhiře. O tá zk y tak d ů le ž it é j a k o p ř e d á v á n í ž iv o t a , r o d in a , h m o tn ý a m o r á ln í rozvoj sp o le č n o sti, jistě m u sí být více p roh lou b en y. P roto se s tou to v ýzvou ob racím na V ás, pan e p resid en te, n e b o ť i V ám lež í na srdci dob ro vašich sp olu ob čan ů a všeh o lid stva. Je d ů lež ité , aby n e b y l o sla b o v á n č lo v ě k , je h o sm ysl pro p o sv á tn ý ráz živ o ta , je h o sc h o p ­ nost m ilo v a t a o b ětovat se. D otýk ám e se tu n ě k t e r ý c h c it l i v ý c h b o d ů , j e j i c h ž p r o ­ střed n ictvím se naše sp o le č n o sti b u d ’ b u du jí anebo ničí. P r o s ím B o h a , a b y V á m v n u k l n e o h ­ rožen ost a sp rávn é rozlišován í, aby V ám bylo dáno - za sp olu p ráce m noh a lid í d ob ré vů le ve V aší zem i a ve sv ětě - razit n ové cesty, po n ic h ž m o h o u v š ic h n i k r á č e t r u k u v r u c e a sp o lečn ě b u d o v a t n ový svět, k terý by byl o p ravd ovou rod in ou národ ů . V e V atik án ě 19.b řezn a 1994 Jan P a v el II.

Dát život za bratry Teolog Urs von Balthasar jednou na­ psal o současném pokolení: "Skláníme hla­ vy. Ne z rezignace, ale abychom se znovu dostali k prameni...Křesťanský lid (anebo to, co z něho zůstalo) hledá dnes se svítilnou lidi, ze kterých by vyzařovalo něco ze světla a čistoty pramene.” Citovanou větu uvádí autor německé knížky o o. Maxmiliánu Kolbovi a zároveň zdůrazňuje, že k takovým lidem nesporně patří tento mučedník lásky. Rektor Katolické university v Lublině prohlásil v roce 1972, že „sv. Maxmilián Kolbe uskutečnil posledním rozhodnutím svého života nejen ideál člověka dobrého, ale také nejvyšší ideál evangelia: odevzdání svého života za bratra... Takový postoj v nejdůležitějším okamžiku, v okamžiku smrti, je projevem spirituality celého života. Dokázal se v životě řídit požadavky ducha a evangelia, Takové prodchnutí života duchem je právě svatostí, jejíž předpoklady jsou každému dány, da­ rovány. Svatosti nelze však dosáhnout bez námahy a práce nad sebou samým. Stále je také nutné její ověřování ve vztahu ke kon­ krétnímu člověku.” Svědectví sv. Maxmiliána je velmi ak­ tuální. Dnešní svět trpí nenávistí. Kromě ní se objevuje další veliké zlo naší doby bezcitnost. Sym bolem této bezcitnosti může být příklad ze života, kdy někdo z lásky k vlastnímu autu a z obavy, aby si nepošpinil povlaky sedadel, nevezme do auta raněného, který potřebuje pomoc. O. Kolbe měl otevřené srdce pro všechny a každého zvlášť. Dokonce i v koncentráku se snažil o to, aby činil lidský život více lidským. Papež Jan Pavel II. řekl v roce 1980: „Kéž by blahoslavený Maxmilián, učitel lásky k bližnímu, byl pro všechny pastýře a věřící zářivým vzorem na cestě věrného násle­ dování Ježíše, skrze lásku připravenou k oběti a nezištnou službu našim bratřím

a sestrám. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.’’ V roce 1936 zveřejnilo. Kolbe v ja ­ ponském „R ytíři” článek s názvem Nábo­ ženství lásky, ve kterém čteme: „Nenávist rozděluje a ničí, zatím co láska naopak přináší pokoj a napomáhá rozvoji. (Tuto zásadu připomínal v koncentračním táboře v Osvětimi dnes již velmi známou větou:» Jen láska je tvůrek). Nelze se proto divit, že jen láska může vytvořit lidi dokonalé. A proto jen to náboženství, které učí lásce k Bohu a k lidem může činit lidi dokonalými. Tímto náboženstvím lásky, dokonalé lásky, je náboženství Ježíše Krista." Pak cituje Je žíšo va slova o lásce a ko n čí slovy: „Můžeme říci, že kdyby se toto nábo­ ženství rozšířilo po celém světě, byl by na světě ráj.” Ale křesťané musí být důslední a musí žít podle „nového přikázání”, které jim dal Kristus. Sv. Maxmilián si přál, aby zvláště Rytířstvo Neposkvrněné (M l) uka­ zovalo svým životem charakteristické zna­ mení křesťanů, kterým je láska k bližnímu. Sv. Maxmilián učil, že „Rytíř Neposkvrněné neomezuje své srdce jen pro sebe, ani pro svou rodinu, příbuzné, blízké, přátele, krajany, ale zahrnuje do něho celý svět, všechny lidi a každého zvlášť, protože všichni bez výjim ky byli vykoupeni Krví našeho Pána Ježíše a všichni bez výjimky jsou našimi bratry... Štěstí celého lidstva v Bohu skrze N eposkvrněnou” - hle jeho přání. „Milujeme své blížní ne proto, že jsou sym p a tičtí, p ro sp ě šn í ane b o tře b a jen v d ě č n í. J so u to p říz e m n í p o h n u tk y , nedůstojné Rytíře Neposkvrněné. Skutečná láska se povznáší nad tvorstvo a ponořuje se v Bohu. V Něm, pro Něho a skrze Něho miluje všechny, dobré i zlé, přátele a nepřátele.”

Sv. Maxmilián nám také ukazuje ta­ jemství obětavé lásky k bližnímu: Odevzdání se Neposkvrněné. Říká, že „skrze přiblížení se k centru lásky budeme se přibližovat jeden k druhému.” Když Neposkvrněná zce­ la ovládne naše srdce, tehdy taková duše bude milovat blížní srdcem Neposkvrněné. „Kdyby se nás dnes někdo zeptal prohlásil kard. Stefan Wyszyňski - co bylo tajemstvím lásky a vytrvalosti sv. Maxmiliána až k mučednické smrti, odvětili bychom bez váhání: láska k Neposkvrněné” . V den jeho blahořečení si poznamenal: Dnes slaví vítězství láska...Dnes je vítězství Služebnice Páně, která si vychovává takovéhle syny.” Sv. Maxmilián si uvědomoval, jak nám to p řip o m n ě l S v a tý o te c v ro ce 1979 v Čenstochové, že Neposkvrněná je po­ čátkem lepšího světa. Proto se tak usilo­ vně snažil, aby s Ní seznámil co možná nejvíce lidí, a proto tak horlivě šířil hnutí Ml. Láska k bližnímu nás nutí ktomu, aby­ chom se s ním dělili o to, co je naším po­ kladem, co nás dělá šťastnými, tj. o víru a Boží milosti. Ml chce působit především apoštolsky, láskou dobývat srdce pro Nepo­ skvrněnou a skrze Ni pro Ježíše. Takto se šíří a upevňuje náboženství lásky. Neza­ pomínáme také na dočasné potřeby lidí. Připomeňme si, podle čeho nás bude Ježíš posuzovat při posledním soudu (srov. Mt 25,31-46). Pamatujme na příklad Nepo­ skvrněné, když spěchala pomoci své příbuzné, která potřebovala pomoc. O. Kol­ be neváhal dávat uhlí sedlákům v únoru roku 1929, kdy byla tuhá zima, i když klášterní zásoby se už končily. V období války přijal do Niepokalanova tři tisíce uprchlíků, z toho přes tisíc Židů. Svým spolubratrům řekl: "Musíme udělat všechno, abychom zmírnili tvrdý úděl tě chto chudáků vyhozených z rodinných hnízd a p o strá d a jících nej­ nutnější věci... To je naše poslání pro nejbližší dny.” V koncentračním táboře se pak rozdělil o skrovný příděl chleba a polévky. Proto se o něm říkalo, že je druhým svatým Martinem.

Buďme proto připraveni i na hrdinské projevy lásky, když toho bude zapotřebí, ale nezapomínejme na lásku všedního dne - v rodině, sousedství a v místě naší p rá c e . S v. M a x m iliá n p o v z b u z o v a l ke z d v o řilo s ti a k o c h o tě p o m á h a t, d á le k trpělivosti a k ochotě odpouštět druhým. Sám byl v tom příkladem pro druhé. Často říkával: „Tam, kde se ozubená kola zasek­ nou, je nutno používat olej a ne se snažit násilím překonávat odpor."Vysvětloval, že „vzájemná láska nespočívá vto m , ženám nikdo nikdy nezpůsobí žádné trápení, ale v tom, abychom se snažili druhým neu­ bližovat a stále se zdokonalovali v úplném a okamžitém odpouštění druhým .” O této milosrdné lásce píše krásně Jan Pavel II. v encyklice o Božím milosrdenství: „Tento lid s k ý s v ě t se m ůže s tá v a t je š tě více »lidským« jenom tehdy, když do vzájemných vztahů, které ovlivňují jeho morální profil, zavedeme odpouštění, které je tak významné pro evangelium”. Ve svátek sv. Maxmiliána, který je také výročím jeho úmrtí, v den, který předchází S lavnosti nanebevzetí Panny Marie, si připomeňme jeho otcovské napomenutí: „Drahé děti, milujte se navzájem... Kéž vás vaše láska přivede k Neposkvrněné, do nebe... Ano, drahé děti, pokud vás tímto životem bude provázet láska a ve vzájemné lásce budete žít, pak již zde na zemi pocítíte předchuť nebe. V šechno pomine, víra a naděje pominou, láska zůstane, s láskou vejdeme do života věčného a v lásce za­ ku sím e b la h o s N e p o s k v rn ě n o u ” (k o n f. z 28.8.1939). Zároveň se Svatým otcem doufáme, že za tímto znamením, které nám dala Boží p rozřetelnost ve sv. M axm iliánovi, půjde člověk, rodina a celé národy, že „láska zvítězí nad nenávistí”. Důvěřujeme, že skrze N e p o s k v rn ě n o u z v ítě z í J e ž íš K ris tu s v našem, a pak především i v příštím poko­ lení.” Rytíř Neposkvrněné

f w v r a f H la ŕ h y z e x ilu Veliké věcinám učinilHospodin, naplnila nás radost lak těmito slovy by se dalo charakterizovat to, co prožívali v sobotu 7. května 1994 účastníci slavnosti v Praze na Strahově. Co to bylo za slavnost? Mněme trochou vzpomínek. Jistě mnozí z Vás znají neblaze proslulou historii pražského Mariánského sloupu, jehož svržení stálo u zrodu našísamostatné vlasti v roce 1918. Tento do nebe volající čin se pak následujícígenerace snažily napravit, žel, běh dějin a události, které s sebou nesl, k tomu neposkytly dostatečný časový prostor (druhá světová válka, nástup komunizmu) a tak

S la v n o st p o sv ě c e n í so c h y P a n n y M a rie z ex ilu .

nebyl znovuobnoven po dlouhá léta ani Mariánský sloup, ani nebylo vybudováno dvanáct kostelů (byl z nich vybudovánpouze jediný-Panny Marie Královny míru v Praze Lhotce), jak bylo rozhodnuto na usmíření této urážky a potupy Matky Boží, jíž byla „oslavena" tak toužebně očekávaná svoboda. Ale i přesto, že v našívlasti vlivem těchto okolností nebylo možno tuto urážku odčinit, náš národ neza­ pomněl. A tak v roce 1955byla - zásluhou opata I va Ambrože Ondráka ■českou emigracízhotovena kopie sochy pražského sloupu, kterou vytvořilitalský so­ chař Monteleone na území benediktinského opat­ ství sv. Prokopa vLisle (Illinois, USA). Toto opat­ ství, kde působili čeští Benediktini, se stalo v následujících letech centrem poutíčeských emigrantů z USA a Kanady, organizovaných Cyrilometodějskou ligou, p řinichžprosiliza návrat svobody do našívlasti a také za návrat Panny Marie. Jak jste se mohlidovědět z devátého čísla Immaculaty, byla přivezena tato socha Panny Marie 19. čer­ vence roku 1993 po dlouhých letech tam, kde bylo je jí původnímísto - do Prahy. Do té Prahy, která ji násilně svrhla v onom osudném roce 1918. Byla prozatímně umístěna v kostele Nanebevzetí Panny Marie v areálu premonstrátského kláštera na Stra­ hově. A následovala opět dlouhá jednání s úřady o povolení obnovy Mariánského sloupu. Dohody však dosaženo nebylo, pouze jakéhosi ústupku v podobě povolenízabudovatdo dlažby Staroměstského náměstí kameny připomínající místo, kde stál Mariánský sloup. Tyto kameny byly instalovány a posvěceny dne 3. listopadu minulého roku, tedy v den 75. výročí zločinného svrženísloupu Panny Marie. Bylna nich ve čtyřech jazycích (česky, latinsky, německy a an­ glicky) vyryt nápis: Jd e stál a opět bude stát Ma-

riúnský sloup." A právě tento nápis se stal jablkem sváru, respektive jeho druhá část, protiníž se začaly postupně různé strany (od magistrátu počínaje) ohra­ zovat. Magistrát totiž odmítl vydat povolení ke znovupostaveníMariánského sloupu, a tak tento nápis bral jako donucovacíprostředek k povolenia porušenídohody, kterápovolovalapouze kompromisní řešení. Spor vyvrcholil tím, že pražský magistrát vydalpříkaz druhou polovinu nápisu vyškrábat. V této chvíli snad všichnipoctivíkatolíci cítili, že tím ovšem otázka Mariánského sloupu není zodpovězena a že zasluhuje důraznější odpovědi především ze strany katolické církve. A tato odpověďbyla dána právě 7. května i 994 na Strahově. Po slavnostní děkovné bohoslužbě zde byla posvěcena pražským arcibiskupem Mons. Milo­ slavem Vlkem nově instalovaná socha Matky Boží z exilu: Nebyla sice postavena na Staroměstském náměstí, kde bylo je jípůvodnímísto, ale opět, jakoby znovu v exilu, musela být postavena v areálu pre­ monstrátského kláštera na Strahově V tento den byla vyvýšena nad Prahu, na horu, která je po staletí nazývána premonstráty horou Sión. Nemusítedy být smutná, ale může se radovat ze svého návratu. „Raduj se a vesel dcero siónská" - těchto slov použil na začátku bohoslužby o. arcibiskup Mons. Miloslav Vlk v úvodním slově, kterým přivítalněkolika tisící zástup poutníků nejenom z různých částí naší vlasti, ale i těch, kteří museli překonat mnohatisíc kilometrovou vzdálenost, jež nás dělí odAmeriky a Kanady, aby se mohlizúčastnit této sla­ vnosti. V promluvě o. arcibiskup mezi jiným řekl: „Pan­ no Maria nám jako Matka ukazuje velmijasně směr směr ke svému Synu, Ona nás chce společně vést kNěmu, chce nám pomocizbourat vše, co nás vnitřně rozděluje, a to zvláště dnes, kdy zmizely ony dráty hranic a ideologii, které nás dělily v minulých

letech. * Obzvlášťvýmluvná byla přítomnost mo­ ravských poutníků, „dědiců cyrilometodějské tradi­ ce, oněch statečných a věřících Moravanů" - jak zdůrazni/ ve své promluvě o. arcibiskup. Společně s ním koncelebrovali mši svatou apoštolský nuncius Mons. GiovanniCoppa, královéhradecký biskup Mons. Karel Otčenášek, generální vikářpražské arcidiecéze biskup Mons. Jaroslav Škarvada, (který byldlouhá léta dědicem posláníarcibiskupa Josefa kard. Berana, tedy biskupem české zahraniční emigrace), opatové pre­ monstrátských klášterů: strahovského Michal Pojezdný a želivského Bohumil VítJajovský opat benedik­ tinského opatství z Lisle, rovněžpočetný zástup kněží jak z domova, tak i těch, kteřípůsobí v zahraničí. V kázání, které proneslMons. J. Škarvada, bylo zno­ vu podtrženo, jak velkou oporou byla v uplynulých totalitních letech Panna Maria našim věřícím. Slovy „Pod Tvou ochranu se utíkáme, Svatá BožíRodičko" -začal o. biskup svou promluvu. Vzpomněl, jak společně s kardinálem Josefem Beranem prosiliprávě u této sochy o návratsvobody do naší vlasti. Dále po­ kračoval: "Maria je Matka a matka je symbolnového života. A jako každá dobrá matka, tak i Maria miluje a ochránísvé děti. A tuto ochranu jsme v těch uply­ nulých čtyřiceti letech všichni bytostně c ítili." V tom­ to duchujsme i my na Strahově společněprosiliprávě o tuto ochranu a děkovalijsme za vše, co jsme od Boha na přímluvu Matky Božídostali, t tato slavnost byla aspoň malou splátkou toho, co Bohuza všechny dary, které nám stále dává, dlužíme, a zároveň vel­ kou prosbou o stálou ochranu na cestě, je jíž směr nám tak výmluvně svýma sepjatýma rukama ukazu­ je Naše Paní z exilu. Oslava vyvrcholila odpoledne poutípo pražských Mariánských kostelích. Bylo to nádhernépoděkován!za návratMatky, která je sym­ bolem jednoty s Kristem a v Kristu. br. Metoděj, minorita

ZÁZRAK NAD VISLOU Mnoho z nás si oni neuvědomuje, jak vážně ohrožovali Evropu bolševici již v roce 1 9 2 0 . Snažili se exportovat revoluci na Západ. Poláci pod vedením gen. Pilsudského statečně čelili tom uto nebezpečí, přestože byli velmi oslabeni tehdejší politickou situací. Po dobytí Kyjeva Poláky došlo v bojích k zásadnímu obra­ tu. Poláci utrpěli velm i bolestnou porážku. Pol­ sko bylo nyní smrtelně ohroženo. Bolševici si byli ta k jisti vítězstvím , že s sebou vezli novou polskou vládu, ve které byli sam i marxisté: Julian M archlewski, Felix Dzieržynski a Felix Kohn. Polská armáda ustupovala po celé délce fron­ ty. Nepřítel se již blížil k Varšavě. Daleko na jihu se bránil Lvov. Zadržoval slavnou kavalerii Budonněho v jejím pochodu na Varšavu. Jak se později ukázalo, byl to také jeden z činitelů vítězství nad Vislou. Ale v této chvíli hrozila p o rá žk a , i k d yž ve d e n í n e ztrácelo hlovu a snažilo se o organizování protiútoků. Vojáci však byli velm i oslabeni jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Tuchačevský, velitel Rudé arm ády, napsal, že „Poláci přestali důvěřovat ve vlastní síly, bezdůvodně ustupovali, jejich důstojníci nemohli zvládnout tuto demoralizaci a zavést ká zeň." Tento názor sdíleli i polští velitelé. Pilsudskýřekl: „Pod vlivem tohoto ne­ bezpečí se otřásal stát, křivily se charaktery a m ěkla srdce v o já ků ." Generál Želigowský dodává: „Šestitýdenní ustupování vytvářelo cho­ robný dojem nutnosti ústupu. Vojáci při usínání a probouzení mysleli jenom na to, že m ají

ustupovat... Nebyla to zbabělost a nedostatek odvahy anebo nedůvěra ve vlastní sily, ale hrozný zlo zvyk." Zde však je třeba vysvětlit, že Poláci měli před sebou obrovskou armádu. Tuchačevský napsal, že tři jeho arm ády, které útočily na Varšavu, se skládaly z dvanácti divizí pěchoty a dvou divizí kavalerie, což bylo dohromady čtyři sta tisíc lidí. Zatímco Poláci m ěli jen malé oddíly vojáků. Tehdy Tuchačevský také prohlásil: „M ě li jsme m ožnost zcela rozdrtit nepřítele." Zatím se blížil den Nanebevzetí Panny M a­ rie a na frontě se začaly dít podivné věci, které nikdo nepředvídal. Zdánlivě se nedělo nic zvláštního. Nepřítel byl už u Varšavy. Radzymin byl střídavě dobýván Poláky a pak zase bolševiky. Velvyslanci opustili hlavní město. Zůstal zde pouze papežský nuncius, Achilles Ratti, pozdější papež Pius XI. Město se vylidnilo. Kdo byl zdravý a silný, šel na frontu. Na Krako­ vském předměstí před sochou M atky Boží Vítězné klečely od rána do večera tisíce žen, storců a dětí. Ve tři hodiny ráno dne 14. srpna 1 9 2 0 ve vigilii Nanebevzetí Panny M arie, na okraji ve­ snice Ossow (asi deset kilom etrů od Varšavy) odpočívá po únavném pochodování vojenský oddíl skládající se z mladých dobrovolníků - je to poslední rezerva armády bojující v této obla­ sti. Je v něm asi osm set lidí. Někteří mají pouze šestnáct let. Ve většině to jsou skauti. Byli součástí 8. divize, které veleli poddůstojníci S low ikow ski, Kam inski, W isniew ski, Szulie

a Szybowski, jehož m anželka Halina byla sanitáľkou. Kaplanem byl mladý - dva roky po vysvěcení - kněz Ignacy Jan Skorupka. M ladí vojáci se měli poprvé v životě utkat s mnohonásobně silnějším nepřítelem. Nedale­ ko místa, kde se na krátkou dobu zastavili k odpočinku, probíhal urputný boj o vesnici Lesniakovizna. Bolševici z ní vytlačili Poláky a k ránu zaútočili na Ossow. Situace byla tragická. Ustu­ pující vojsko vyvolalo zm atek, který zapůsobil nepříznivě na psychicky stav mladých vojáků. Chlapci začali utíkat. Důstojníci jen s obtížemi zvládali situaci. V této velm i nebezpečné chvíli se zapojil do celé akce kaplan. Unesen vnitřním příkazem, uchopil do jedné ruky kříž a druhou ukazoval chlapcům směr útoku. Takto začal utíkat směrem k nepříteli. Z m lhy, opřádající řeku Strugu, se vynořovaly stále početnější zástupy nepřátel. Kněz Skorupka jim běžel naproti. Jeho kněžská štola se vznášela jako ar­ chandělova křídla. Zdálo se, jako by ho tato křídla unášela nad zem í. Utíkal, vyzbrojen křížem, naproti všem mocnostem Antikristovým. Kolem něho svištělo stále hustší hejno kulek. 0 čem v této chvíli přemýšlel, co pociťoval, ví jedině sám Bůh.. M y si můžeme jedině představit, že všechny jeho m yšlenky, vypětí jeho vůle, pohnutky srdce, celé jeho kněžské poslání se zkoncentrovaly na jedné věci: zadržet nepřítele! Kříž a štola m ěly posilovat odvahu těchto dětí, jejichž vlast žádala od nich v potřebné chvíli nadlidskou oběť. Chlapci ustupují. Vyplnění rozkazu je nad jejich síly. Kněz je dobře zná. Včera je zpovídal a posiloval svatým přijímáním. Ale oni m ají strach. Kněz je chápe. V Getse-

manské zahradě zklam ali dokonce apoštolové. Obyčejný lidský strach. Jen Ježíš se nebál a šel naproti nepříteli. To posílilo vyplašené učedníky. Kněz si uvědomuje, že jeho chlapci se také vrátí, ale nejdříve on jim musí dát příklad, že sm rt není hrozná. V této chvíli se již k němu blíží s hrozným svištěním kulek... Kněz neslyší a necítí tu, která proráží jeho čelo. Široce ro­ zevírá paže, jako by chtěl obejm out celou svou rodnou zem i a spojit ji se svým srdcem na věky. Takto padl na bitevním poli a zatarasil svým tělem cestu nepříteli. Bleskové útoky a pro­ tiútoky nedávají čas k zamyšlení. Ale chlapci již nevidí svého kaplana. Ve svých srdcích pociťují jen sm utek a hněv. Tentýž hněv, o kterém se m luví o mnoho let později v písni, jež oslavuje hrdiny bojující pod M onte Casino, že: „m ocnější než sm rt je hněv." N e !... To je jenom spravedl­ nost, která se domáhá svých práv. Frontou se táhne volání: „Zabili k n ě z e !" Chlapci útočí s náruživostí na nepřítele. Vůle posiluje ještě slabé údy, stupňuje neústupnost, urychluje zralost a osvobozuje ze strachu. Bo­ jují tělem proti tělu, kulkou, kolbou, bajonetem. Bojují vedle svého mrtvého kaplana. On jim nyní z věčnosti pomáhá, posiluje |e a vede. Dává jim příkaz: „Neustupovat! Z v ítě z it!" Nepřítel dostává strach z těchto hrozných dětí, z podivné síly zářící z jejich planoucích očí, z obličejů pobledlých a neústupných. Jeden po druhém padají jako pokosené obilí. Hustě pokrývají krvavé pole. Hyne velitel poručík M atarewicz a podporučíci Swidzinski, Szulie, sanitářka Szybowska. Její manžel je v této bitvě těžce raněn. Hyne šestnáctiletý Zikmund

Poblíž Ossova, na jiném místě se odehrálo něco neobvyklého. Bojuje tam por. Štefan Pogonowski. Je m ladý, má dvacet pět let, z toho šest let strávil na vojně. Gen. Želigowski mu

hnutí. Náhlý a nečekaný ú to k způsobil v bolševickém táboře zm atek. Došlo k velmi krvavému boji, v důsledku kterého musel nepřítel ustoupit. V průběhu boje byl Pogonowski smrtelně zraněn. Vojáci ho stáhli do příkopu. Byl při vědom í a prosil, aby mu zavolali kněze. Byl to jeho přítel. Když kněz přiběhl, poručil mu řekl: "W alerku, pomoz mi navázat spojení s Pánem Bohem ." Kněz poklekl k umírajícímu. Kolem dokola se bojovalo. Střílení, křik, proklínání, naříkání raněných - divoká sym fo­ nie smrti a ... doprostřed lidského pekla oblažující moc M ilosti Boží splývající z nebe. Umírající po-

určil na večer 14. srpna bojové stanoviště poblíž malé vesnice Kqty Wggierskie. Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní měl posilovat útok polských jednotek ze strany Nieporetu. Ale Pogonowski nečekal na určenou dobu, a z vlastní iniciativy zaútočil o půlnoci na vesnici, nevěděl, že je to nejcitlivější místo ruské armády, cen­ trum hlavní artérie nepřátelského útočného

ručík za chvíli odevzdal svou oběť před Božím m ajestátem . Ještě předtím zahrnuje do svého srdce své bojující vojáky. Má je rád, dává poslední, láskou naplněný rozkaz: "Poslyš, Boski (tak se jmenoval poručík, kterém u předal velení), pokračuj v boji, neustupuj...Ale pama­ tuj, abys šetřil lid i..." Vojáci Pogonowského neu­ stoupili. Padli na bojišti. Jejich boj a společná

Ploszko. Zahynulo jich mnoho, velm i mnoho. Z osmi set vojáků tři sta padlo, ale nepřítel ustupuje, začíná utíkat. Ve zprávě generálního štábu ze dne 16. srpna 1 9 2 0 je psáno: „Se zvláštním uznáním je nutno podtrhnout smrt kněze kaplana I.J. Skorupky z 8. divize pěchoty, který se štolou a křížem v ruce šel v čele útočící arm ády." Zázrak trval dále.

oběť velitele i vojáků byly dalším činitelem „Zázraku nad Vislou. „Tento útok velitele a poručíka Pogonowského dal výsledky přesahující hranice vlastního působení" - řekl historik (F.Arciszewski). Tyto dva činitele „Z á zraku " předcházel třetí, který - stejně jako první dva - byl jen nevel­ kou bojovou operací na pozadí velkých bo­ jových akcí. Boje probíhaly na sever od Varšavy, nad W krou. Bolševická 4. armáda chtěla p ře jít Vislu a o b k líč it o ddíly bránící Varšavu. Zde bojovala 8. brigáda kavalerie, jež velel gen. Krojewski. Vojáci, kteří byli v dobré form ě, se spolu se svým i kolegy z 2 0 5 . pluku, kterém u velel rotm istr Podhorecki, dostali na vlastní pěst, bez rozkazu v noci ze 14. na 15. srpna do bolševického týlu a zaútočili na Ciechanow. Otok byl tak prudký a nečekaný, že štáb nepřátelské arm ády šílel strachy. Všichni utíkali s takovou hrůzou, že se zastavili až v O stro^ce, vzdálené šedesát kilom etrů, a velitel utekl do M law y čtyřicet kilom etrů cesty. Vojáci posekali m no­ ho bolševiků, ale co bylo nejdůležitější, spálili radiostanici. Pak se urychleně vrátili, aby do­ stali „v y n a d á n o " od generála za tuto samo­ statnou, s hlavním velitelstvím nedohodnu­ to u a kci. Ani g e n erá l, ani vojáci si neuvědom ovali důsledky této vojenské akce. Vysvětlil to teprve generál Tuchačevský. V roz­ hodujícím o ka m ž ik u , když Rudá arm áda si byla jista vítězstvím , radiostanice zm lkla, v e lite l z m iz e l. V znikl nepopsatelný zm a­ tek. Tuchačevský později napsal: „Poláci měli štěstí... Na rozhraní mezi 4. a 15. armádou

došlo k nevelkém u neštěstí, které m ělo obro­ vský vliv na průběh války a nakonec rozho­ dlo o kata s tro fáln ím v ýs le d k u ... Naše situ­ ace se stala hrozná, což jsme vůbec nečekali. Takto m ohli Poláci nejen z a d rž e t o fen zívu , ale postupně nás vytlačili na v ýc h o d ." Tyto tři „ n e v ý z n a m n é " akce m ěly roz­ hodující vliv na průběh celé v á lk y . B ěhem čtyř dnů, počínaje 1 4 . s rp n e m , t.j. vigílií N a n e b e v z e tí P anny M a rie , je jí slavností, a

v

o k tá v u

došlo v bojových akcích

k n e č e k a n é m u z v ra tu , k terý byl ukončen drtivou porážkou Rudé arm ády. Poláci zničili třicet bolševických divizí, zajali osm desát tisíc bolševiků, ukořistili dvě stě děl a m noho jiných zbraní. Rudá a rm ád a by utrpěla ještě větší porážku, kdyby Něm ci neotevřeli hra­ nice východního

Pruska

a nepropustili

u tík ající Rudou a rm ád u „nach H e im a t - do otěčestva". Za tři dny po slavnosti N an e b e vzetí Pan­ ny M arie vyzváněly zvony ve všech polských kostelích v ítě z n é Te D eum laud am us. V roce 1 9 2 0 Panna M a ria zac h rá n ila Polsko

i Evropu před s m rte ln ý m

bolše­

vickým n e b ezp e čím . Ona

stále

v ítě z í nad svým o d v ěk ým

n e p říte lem , k terý v průběhu dějin přijím al různé podoby. Také dnes m ů že Panna M aria z v ítě z it. Čeká p o u ze na nás, ž e se Jí z a ­ s v ě tím e , poprosím e

Ji o pom oc

a upo­

s lech nem e jejích stále se opakujících pro­ seb

k m o d lit b ě

rů ž e n c e ,

k pokání

a k postu.

Zpracováno podle RN

4 .srpna letošního roku si připom enem e druhé výročí úm rtí našeho velikého pastýře, kar­ dinála T om áška, který stál v době nesvobody v čele naší církve. V této souvislosti se zam ysle­ m e nad odkazem , který nám zanechal. V elká pu blicita, věn ovan á osobnosti otce k ard in ála T om ášk a po jeh o sm rti, m ě vedla k častým vzp om ín k ám na něj. Poznal jsem ho po jeh o přích odu do P rah y a zvláště pak v 70. letech , k d y jsem byl k ostelníkem v pražské ka­ tedrále. M usím , žel, kon statovat určitý nesou­ lad m ezi tím , ja k jsm e m ohli otce kardinála poznat díky jeho hom iliím , pastýřským listům , vyh lá šen ím , otevřen ým dopisům i osobním rozh ovorů m s nám i a tím , jak nám jej nyní p ředstavu jí sd ělovací prostředky. Jeho životní dílo je nah lížen o tém ěř jen z politického hle­ disk a, vyzvěd án je p ou ze jeho boj za lidská práva, ale i to jen všeobecně. V e sk u tečn osti byla pro otce kardin ála ak tivita v oblasti občanských i náboženských práv vedlejší věcí. O n byl především pastýřem círk ve, a tak hlavním předm ětem jeh o zájm u i úsilí byla víra a m ravnost. Jako knčz a bi­ sk up , který tak ja sn ě vynikal věrn ostí svém u p o v o lá n í, v p r v é ř a d ě d ů r a z n ě v š e c h n y n ab ád al ne k boji za svá práva, ale k plnění svých povinností. Věděl totiž, že to je ta správná cesta k n ap lnění přirozených lidských práv. B ud ou-li se různí jed n otlivci a sk up in y so­ b eck y dom áh at svých vlastních práv, povede to k dělen í sp olečnosti, k boji jedněch proti druh ým . P octivé pln ěn í povin n ostí vede na­ op ak k jed n otě a k pokoji m ezi lidm i. Pan k ard in ál často říkal: „B ožích p řik á zá n í je jen deset. K d yb y je lid é d ů sled n é plnili, vyřešily by se všech n y p ro b lé m y sv ě ta .” P oslou ch at ale řeči o svých právech je p říjem n ější než p řip om ín án í povinností. To p rvn í přijím á člověk jak si autom aticky, tak řk a bez rozm yslu, zatím co pro to druhé se m u sí v ěd om ě rozhodnout. P řijím á-li ted y své

povinnosti, činí tak dobrovolně, v í proč, a je p r o to v n itř n ě sv o b o d n ý . M n o z í to v š a k nechápou, a tak v id í v otci k ardin álovi spíše politického bojovníka. V ždyť ale právě tak ové představy pan ovaly i o K ristu m ezi těm i, kdo v jeho době toužili jen po boh at­ ství, m oci a vn ější svob odě pro sebe. A přece jsou m ezi nám i lidé, pro něž se pan kardinál usilovně a vytrvale dom áhal jen sam otn ých práv. Jsou to ti, k teří je ště žádné povinnosti nem ají - nenarozen é děti. Už dávno, v d o b ě n orm alizace a j e š tě dřív, js m e v e lm i č a s to z j e h o ú s t s l y š e li o d s u z o v á n í úm yslných potratů . T ak často, že si z toho někteří z nás dělali legraci. Sám jsem tehdy plně nechápal o ja k vážnou a význ am n ou věc jde. Je-li v naší zem i zabíjeno několik desítek

dětí denně, není přece jejich obhajoby nikdy dost. P o k u d ted y otec k ardin ál v něčem vynikal na p o li lidských p rá v , byla to jeh o p řík la d n á obran a nenarozených. Z de již ale zk reslován í jeho osobnosti hraničí až se zn evažován ím jeho pam átky. J e to stav, kdy společnost, jež se navenek hlásí k odkazu kardin ála Tom áška, klid n ě nadále to le ru je k o m u n is ty z a v e d e n é zá k o n y, k te ré způ sobily, že k a žd é dru h é d ítě u nás um írá n á s iln o u s m r t í p ř e d n a r o ze n ím . Z á k o n y a p raktiky, proti nim ž on tak ostře vystu p o­

val, dok once v yh ovu jí i některým z těch, kdo je h o o s o b n o s t p ř e d v e ř e j n o s t í v y z v ě d a j í a chválí. O pravdová a up řím ná v ěrn ost odkazu našeho v elk éh o pastýře znam ená v ěrn ost všem m ravním povin nostem - bez v yb írán í toho, co nám vyhovu je. Z ejm én a pak věrn ost Svatém u otci a úp lně všem u, co on učí ve věcech víry a m orálky. K dyž se jednou otce kardinála ptali zahraničn í novin áři, ja k by m ěla církev v naší zem i čelit snahám o je jí rozbití, odpověděl: „ V ěrn ostí K ristu a S vatém u otci." Vít Cwáinek

V toce 1949 jsem chtělo vstoupit k Mariiným sestrám, které založil P. Josef Kentenich v roce 1926 (dnešní úřední název Sekulární institut Schonstattských Mariiných sester), jenže zdravotní sestra mohla být tehdy propuštěna ze zaměstnání je­ dině v případě, že byla celý jeden měsíc nemocná a její nemoc pokračovalaxhronicky dál, takže nebyla schopná ve zdra­ votnictví pracovat. Přitom do tohoto institutu se přijímají uchazečky naprosto zdravé. K přijetí je potřeba lékařské potvrzení o dobrém zdravotním stavu. Pracovala jsem jako zdravotní sestra na kojeneckém oddělení doc. Zulegera ve Státním ústavu pro péči o matku a dítě v Praze na Karlově. Když jsem si vstup v Třeboni u představených vyřídila, šlo už jenom o uvolnění ze zaměstnání. Protože v tom lidsky nešlo naprosto nic dělat, řekla jsem jenom tak v duchu Panně Marii při přebalování kojenců, že ví, jaká je situace, tak chce-li mne u těchto sester mít, ať tedy něco vymyslí. A pustila jsem to z hlavy, protože vůbec nemělo smysl o tom přemýšlet. A Panna Maria to zařídila ihned. Jak jsme každý týden všem nově přijatým kojencům dělaly výtěry z krku a posílaly je do bakteriologického ústavu prof. Pa­ točky (byl dole na Karlově), tak aniž bych na to nějak myslela, udělala jsem výtěr i sobě (jako kdyby někdo jiný vedl mou ruku). Na průvodní lístek jsem napsala své jméno, ale věk jenom několik málo měsíců, načež jsem s kolegyní odjela na týden do Tater na dovolenou. Po návratu jsem byla uvítána dotazem, zda jsem si neposlala také výtěr, že se marně hledalo dítě Věra Horáková, a že výtěr je pozitivní na dva křížky na záškrt. Hned jsem musela jít za docentem, který mě však ujistil, že bacilonosičství se určitě vyléčí, že mě pošle na Bulovku k prof.

Procházkovi. Tam ale po vyzkoušení všech zásahů na zlikvi­ dování bacilů záškrtu (Corynebacterium diphtheríae) se mi ze dvou křížků namnožily ještě na maximum - na čtyři křížky. Po měsíci marné léčby jsem byla propuštěno nevyléčená, v chro­ nickém stavu a profesor se mi přiznal, že se mu za celou jeho lékařskou praxi tohle ještě nikdy nepřihodilo, a snažil se mě utěšit aspoň tím, že ty moje jsou jenom mírně toxické. Navíc lékař, který mě před propuštěním rentgenoval, mi zjistil něco na plících a doporučil návštěvu u odborníka. Až cestou z Bulovky, když jsem si uvědomila, že jsem tam byla přesně jednatřicet dnů, mě napadlo, že je to možná jenom taková komedie, a stavila jsem se na bakteriologii s tím , že jsem si taky poslala výtěr a že se to beztoho nějak popletlo, jestli by mi to nezopakovali (o Bulovce jsem nemluvila). Veleochotně mi vyhověli o za určenou dobu jsem se dověděla, že tam nemám vůbec nic. Ohledně plic jsem navštívila tehdejšího ředitele tbc sanatoria na Pleši dr. Basaře, který některé dny ordinoval také v Praze, protože jsem věděla, že je ve III. řádu sv. Františka a že tomu budu moci říci, oč mi jde. Rentgenoval mě hodně dlouho a pak mě ujistil, že tam nem ám vůbec nic, pouze kalcifikace po prodělaných zánětech plic - a že se za mne bude modlit, aby mi to dobře dopadlo. Výsledek tedy byl: pro komunisty jsem byla nevyléčitelný bacilonosič, který absolutně nemohl vykonávat práci ve zdravotnictví, a pro naši společnost jsem byla naprosto zdravá. Náš zakladatel kladl sestrám často na srdce: „Důvěřujte a uvidíte zázraky." A tak tuto důvěru vřele doporučuji vám všem. sestra M. Blanka

m

K

ň N

Í

P ft O V M V

lá L Ů

M IN O R IT Ů

P R U Ž E

V Praze, v klášteře m in oritů u sv. Jakuba na S ta r é m m ě s tě , p r o b ě h lo ve d n e c h 8 . - 1 1 . dubna t.r. s etkán í provinciálů m inoritského řádu z v ý c h o d n í Evropy. Tyto p ro ­ vincie, které se n ach ázejí na územ í Polska, Č ech, Slovenska, M aďarska, Rum unska, B u l­ h arska a bývalého S o větského svazu, v y ­ tvá ře jí v rám ci našeho řádu společně k o n ­ feren ci p ro vin cií výcho dn í Evropy (CEO Ceto d e llE u ro p a O rien tale). Cílem setkání p ro vin ciálů je vzájem ná vým ěna zkušen ostí a z v á ž e n í vzá jem n é p om oci m ezi je d n o ­ tlivým i provinciem i. S e tk á n í vedl p reziden t této konference, k ra k o v s k ý p ro v in c iá l P. Z d is la v G o g o la . S e tk á n í se zú ča s tn il také o. H u bert Lipiňski, g en eráln í a sistent našeho řádu pro výcho d ­ ní E vro p u , a o. p ro f.B e n ig n i D y czew ski z L ub lin a. J ako host byl na setkán í pozván o. bisku p Blažej M. K ruszylow icz ze Štětina, který byl celých je d e n á c t let p ředchůdcem o. H u berta L ipiňského. S e tk á n í bylo zako n čen o v neděli s la v n o ­ s t n í b o h o s lu ž b o u , j i ž v e d l o. b is k u p a která byla záro veň věnována oslavě stého

výročí narození sv. M axm ilián a M. K o lb e ­ ho. S la v n o s tn í b o h o s lu ž b y se z ú č a s tn ili i p rovinciálové řádů K apucínů a F rantiškánů v Čechách. O. biskup ve své p ro m luvě vy­ zdvihl o so bn ost svatéh o M axm ilián a a jeho vazbu na Rok rodiny, který letos prožívám e: „On přece položil život za otce rodiny, když se v koncentračním táb o ře d o b ro vo ln ě ro z­ hodl přijm out rozsudek sm rti hladem nam ísto m ladého m uže Františka G a jo w n ic zk a , který byl k tom uto trestu o d s o u ze n .” Ve své p ro ­ m luvě o. biskup vzpo m n ěl i slova n ejm e­ novaného představitele strany SPD, která není zrovna křesťansky o rientován a, je n ž prohlásil, že „sv. M axm ilián je světlo, které s vítí n áro d ů m ,” a také slova Svatého otce, k te rý o o. K o lb e ře k l, že je „ p a tro n e m d n e š n íh o tě žk é h o s to le tí. V y z d v ih l je h o lásku k C írkvi svaté, kterou obhajoval s p o ­ m ocí M atky Boží, k níž cítil hlubokou úctu a jíž svěřil veškerou svou apoštolskou činnost. I v d nešní době je Církev napadána n e m ilo ­ srd ně z různých stran lidm i, kteří by z ní n ej­ raději udělali poddajný nástroj ve svých ru ­ kou a neradi ji vidí ja k o světlo, které u ka zu ­ je na o p r a v d o v é hodnoty a odkrývá zlo ve vš e ch je h o form ách. P roto je s tá le a k tu á ln í p ří­ klad s vatéh o M a x ­ m iliána a cesta ke svatosti, kterou nám ukazuje, abych om vždy příkladem své­ ho života dokázali ja k o on osvěcovat ty, kteří nás o b k lo ­ pují, a pou kazo vat tak na hodnoty, kte­ ré s s e b o u o p r a ­ vdová víra přináší.

br. Metoděj, minorita Z le v a : o. A .T ó th , o. H . L ip iň sk i, o. b isk u p B.M . K ru sz y lo w ic z , o. Z. G o g o la a o. I. Sab au

P V o v m c i a l o v é R u m u n s k a a T V A a d a ^ s k a i ^ e f e m j í . .. V s o u v is lo s ti se s e tk á n ím p ro v in ­ c iá lů m in o ritů n a v š tív il náš k lá š te r a n aši re d a k c i v B rn ě o. lo s if S ab au , provinciál rum unské provincie, a o. A la ­ jo s T ó th , p ro v in c iá l m a ď a rs k é p ro v in ­ cie. P o p ro s ili js m e je , ab y nám n a ­ s tín ili s itu a c i v e s v ých p ro v in c iíc h .

kazil tyfem při návštěvě nemocného. Během totality bylo uvězněno mnoho m inoritů. O m inoritech se nesm ělo ani m lu vit. Ve vězení byly velm i těžké podmínky. Pro uvězněné bylo velikým štěstím, že se uměli m odlit růženec. M odlili se jej na prstech, anebo si udělali růženec z chleba. Takto získávali pokoj v srd­ ci. Všichni se divili, odkud berou tolik síly, a prosili, aby i je naučili m odlit se. V rodinách bylo zvykem m odlit se růženec. Bez m odlitby růžence nešel nikdo spát. Pravděpodobně díky těm to m odlitbám je v současné době v Rumunsku mnoho povolání do minoritského řádu. Ihned po osvobození od totalitní moci byl založen sem inář ve stodole, protože původní sem inář nebyl navrácen. Každý den přicházeli noví uchazeči. V současné době je v Rumunsku 72 kle­ riků, 30 noviců, 23 studentů v zahraničí, 3 1 0 žáků gym názia, kteří se chtějí stát františkány, a 35 kněží. 0. Alajos uvedl, že v Maďarsku došlo ihned po válce k rozvoji náboženského života. Situace se však zm ěnila po nastolení kom unizm u v roce 1 9 4 8 . Tehdy komunisté v první řadě zestátnili katolické školy, kterých bylo kolem 80% . V roce 1 9 4 8 byl uvězněn kardinál

Otec losif nám sdělil, že v příštím roce bude sté výročí založení rumunské provincie, jejímž provincialem

M indszenty, který se právě před svou internací velm i zastával ře h o ln ík ů , jež b yli v té to době ve lm i pronásledováni. Před válkou bylo v M aďarsku 51 m ino­ ritů, z toho 33 kněží. Dnes je jich pouze 10, z toho 3 kněží z Polska. M aďaři velm i uctívají Pannu M arii. Před reformací

byl o. Josef Pal, který studoval spolu se sv. M axm i­ liánem v Římě. V době, kdy bylo založeno Rytířstvo

m ěli M aďaři státní hymnu ke cti Panny Marie. Pannu M arii nazývají Naší Paní a Královnou. Sám o. Alajos je

Neposkvrněné, on jediný byl knězem (ostatní byli ještě kle riky), a proto právě on posvětil m edailky, které

velkým ctitelem Panny Marie. Již v m ládí byl, stejně jako jeho otec, členem M ariánské sodalice, kterou ve­ dli oo. Jezuité. Nakonec nám o. Alajos řekl, že z vlastní zkušenosti poznal, že tam , kde je situace

z le v a : o. A la jo s T ó lh a o. lo si ľ S ab au

si pak první rytíři pověsili na krk. Před válkou bylo v Rumunsku zásluhou o. Pala mnoho tisíc rytířů Nepo­ skvrněné. 0 . Pal zemřel v roce 1947 poté, co se na­

bez východiska, Panna Maria vždy pomůže.

Mučednice čistoty K a to lic k á c írk ev m á ve svém sezn a m u s v ě tc ů ta k é m u č e d n ic e s v a té č is to ty . J d e p ře d e v ším o sv ě d k yn ě k řesť an ské víry z. éry p rv n íc h tř í sto le tí pron ásledován í. T eh dejší ř ím sk á říše se u tápěla v h éd o n ism u , kdy nah ota byla vystavován a na odiv a m anželská věrn ost zesm ěšňována. Tím více m useli p rv o tn í křesťané, zd ů ra zň u jící p o h la v n í čistotu, vypa­ d a t j a k o p o d iv ín š tí b lá zn i n e b o n e b e z p e č n í nepřátele. D n es se situ ace tém ě ř navlas opakuje. U cho­ v a t s i č isto tu a ž do sň a tk u n ebo vů bec ce ­ lo živo tn ě j e často spojeno s hrdinstvím , které m ů že sk o n čit i m učedn ickou sm rtí. P rvním sign álem byla svatá M aria G orettiová v Itálii roku 1902. J e jí k rá tk ý živ o t a sm rt z ru ky n ásil­ n ík o vy byly dostatečn ě p o p sá n y v různých živo­ topisech světců. Tato světice žila v době, kdy p o rn o g ra fie a se x u á ln íp ro m isk u ita je š tě zd a le­ ka n edosah ovaly d n e šn í podoby. Proto by bylo

s podivem , kdyby se takové M arie G orettiové nevyskytovaly také dnes. Jedn u z nich p ra v d ě ­ p o d o b n ě C írkev svatá brzy p ro h lá s í za blah o­ slavenou. Jm en uje se Isabela C ristina C am posovái, studentka m edicín y z B razílie, která byla ve svém b y tě ubodán a sex u á ln ím m aniakem , p ro to že m u odm ítla být p o vůli. I za cen u oběti vlastního života. K do byla tato d ívka? P o d iv ín sk á excen trička? F anatička, n eb o p sy c h o p a tk a ? N ikoliv, chovala se ja k o naprosto n o rm á ln í holka svého věku. Přirozeně, vesele, kam arádsky. Ř ík a li j í „ risu d in h a ”, c o ž v p o rtu g a lš tin ě (ú ředn ím ja zy k u B razílie) zn am ená „ m a lý sm íše k ”. M ěla ráda p a rtu svých vrstevníků, zpívala ,s n im i p ř i kytaře, chodila na výlety i za sportem . V ášnivě m ilovala fo tb a l, na stadion ech ráda h lasitým křikem povzbu zovala oblíben é m užstvo. To j e je d n a strá n k a j e j í osobn osti. A ta d ru h á ? N arodila se v roce 1962 v B a rb a cen ě v brazilském stá tě M in á s G erais v ro­ d in ě vedoucího účtárny. J e jí rodiče, hlu boce v ěříc í a a n g a žo va n í katolíci, m ěli úzkou vazbu k n edalekém u klášteru sester sv. V incence z Pauly. Tyto řeholnice se p o d íle ly na vých o vě a fo rm a c i j a k Isabely, tak i je jíh o bra­ tra R oberta. Z a sv ě tily Isa b elu j e š tě v dětském věku do sv é c h a rita tiv n í čin n osti. C h odila s n im i do je jic h útulku p r o staré lidi. S estry kon sta­ tovaly j e j í m im o řá d n ý dar je d n á n í s nem ocným i a trpícím i. S n a d p rá v ě to rozhodlo o je jím životn ím povolán í: j í t stu d o va t m edicínu. Is a b e la p ř is tu p o v a la d e n n ě ke sv. přijím án í, d en n ě s e m odlila sv. rů ­ ženec a navštěvovala u sester vincen tek d u ch o vn í sp o le če n stv í m la­ dých. J e jí ro zh o d n u tí p r o lékařskou dráhu nebylo tedy p o u ze přirozen éh o charakteru, zcela j i s t ě se radila i s„ N ejv yšším Š é fe m ”. O dešla na stu -

cli a do m ěsta J u iz de Foru, kde j í rodiče zapla­ tili byt, v n ěm ž bydlel také je jí bratr Roberti), který tam dostal práci. P řišel osu dný p ře lo m srpn a a z á ř í roku 1982. Isa b ela se ch ystala ke zkouškám . R odiče o b ěm a dě te m k o u p ili do bytu n ovou skříň. Z řízen ec fir m y m ěl p řijít ji složit. Byl to jed e n a d v a ce tile tý M au rilio X. D ostavil se 30. srpna. P ráci nedokončil. S líbil p řijít je š tě I. září. Isabela se večer svěřila zn ám ým v kostele, že se tohoto m uže bojí, p ro to že p ř e d n í vykládal n ecu dn é vtipy. K d yž p o d le dom lu vy přišel, p u s til nejprve hla­ sitě rádio. P otom udeřil děvče žid lí do Itlavy. Spadla. Z lo čin ec se na n i vrh l, spou tal j í ruce a za le p il ústa. Isa b ela se však brán ila s takovou v á š n í a o d h o d lá n ím , že se m u n ep o d a řilo stáh n ou t z n í je d in ý kou sek oděvu. Vytáhl tedy dýku a za č a l j í vyh rožovat zabitím , když m u nepovolí. R e zo lu tn ě odm ítla. N eustou pila ani tehdy, k d y ž dostala p r v n í zásah. D vě rán y do břicha a třináct do za d dívku usmrtily. J e jí bratr p o n ávratu z p rá c e j i n ašel už m rtvou v trato­ lišti krve. Vraha vypátrala brzy policie, přizn al se a vydal sv ě d e c tv í o ch o vá n í m ravn ě čisté Isabely p ř e d sm rtí. R odiče i bratr R oberta

H

le d á

se

v e ř e jn ě p ro h lá s ili, že p a c h a te li o d p o u š tě jí a m o d lí se za je h o obrácení. Pán ved l Isabelu ke stu d iu m edicíny. Vrahova ruka to znem ožnila. V šem ohou cí O tec d ovede však i toho vyu žit k dobru člověka. D al Isabele m n o h on ásobn ě víc. S tá vá se n ikoli f y ­ zickou, n ýb rž d u c h o v n í lékařkou sou časn éh o světa p ro p a d lé h o zh o u b n ém u ero tism u a vy­ c h o v á v a jíc íh o s e x u á ln í m a n ia k y s c h o p n é i vraždit. J e jí p řík la d a zcela j i s t ě i n ebeská p řím lu va a po m o c js o u protiváh ou celé zločin né a zh o u b n é p ro p a g a n d y o n eškodn osti, n e-li p řím o n u tn osti sexuálních styků j e š tě v n ezle­ tilé m v ě k u , p r o t i v á h o u z á p l a v y e r o tik y a p o rn o g ra fie ve sd ě lo va c íc h p ro stře d c íc h všeho druhu. P roto se ja k o k a to lič tí křesť an é rádi spojím e m odlitbou, k n íž dal sv é Im prim atu r arcibisku p z J u iz de F ora, který je š tě v říjnu roku 1982 vzn esl návrh na za h á je n í p ro c e su b la h o řečen í Isabely C ristiny C am posové: „B uď velebena, N e jsv ětější Trojice, v o sobě Isabely C ristiny, která obětovala živ o t p ř i o bran ě své čistoty a panenství. D ej nám m ilost, abychom v p odobn ých situacích se ch ovali stejně, neboť to j e Tvá vůle. P rosím e, uděl j í p o c tu oltáře ja k o odm ěn u za j e j í oběť. A m en. R adom ír M alý

/h'árie Goretti

Stále je ště vládne přesvědčení, že Marie Goretti zemřela p ři obraně své čistoty. Nic víc! Také jse m m ěl donedávna toto přesvědčení, ale když jsem se v loňském roce, p ři návratu z pouti do Říma, zastavil v Nettunu a na hrobě M arie Goretti slavil mši svatou, pochopil jsem , že M arii šlo o mnohem víc. Na prvním m ístě o to, aby nebyl urážen Bůh (stále opakuje: ”Bůh to nechce, to je hřích. ” - viz román I dnes se p la tí krví). Na druhém m ístě o to, aby Ales­ sandro nezhřešil. A teprve na třetím m ístě o obranu vlastní čistoty.

Jak je dnešní žena vzdálena duchu M a­ rie Goretti! D nešní muž čeká na vysvobo­ zení z. vnitřního otroctví! Čeká na ženu, která se raději nechá zabít, než by se ne­ chala zneuctít. A to zm ění celý jeho život, tak jako se změnil život Alessandra. Také d n ešn í žen a č ek á na v y s v o b o z e n í z vnitřního otroctví! Čeká na muže, který tak c tí Hospodina, svého Boha, že se ne­ nechá svést. Do tohoto muže se p a k zami­ luje a bude mu věrně sloužit až. do konce Života. Z den ěk Prokeš

P a p e ž s k ý k a za te l o. R a n ie ro C a n ta lam essa z řá d u k a p u c ín ů p ro n e s l n a V elký p á te k le ­ to š n í h o r o k u za p ř íto m n o s ti S v a té h o o tc e p ro m lu w i, jejíž č ást n íž e z v e ře jň u je m e .V e své p ro m lu v ě v y c h á z e l z e slo v J a n o v a ev an g elia:

,J ed en z vojáků m u p rob odl kopím bok a h n ed z n ě h o vyšla krev a voda.” V o b d o b í starověku, p okračoval, p o ­ ciťovala C írkev tato slo v a zjev en í jako zásah blesku. „Nepřecházej příliš rychle p řes to to tajem ství,” p roh lašuje sv. Jan Zlatoústý, „protože b ych ti ch těl podat je­ jich tajem n ý výklad. Ona krev a voda jsou sy m b o ly křtu a Eucharistie, z n ich ž se rodí Církev. Z b oku K ristova byla zform ována C írkev, tak jako z A dam ova boku b yla u tvořen a Eva.” Na západě k tom u p ozn a­ m en á v á sv. Augustin: „První žen a byla

utvořena z boku m uže, který sp a l a byla n azván a m atk ou v š e c h živ ý ch . D ru h ý Adam, když na kříži sk lo n il hlavu, zesnul, aby tak z v o d y a krve v y try sk lé z jeh o boku, byla utvořena jeh o S noubenka.” T vrzen í a p o što la Pavla, že „Kristus m ilo v a l C írkev” v so b ě sk rývá otázk u, která tu jako b y v isí v e vzduchu. Kristus m iloval Církev? A co ty? Miluješ Církev? Nikdo nem á v n en ávisti vla stn í tělo, to je vlastn í nevěstu, tím m én ě pak Kristus. Ale pročpak tedy, bratře, říkáš: ”Bůh ano, ale církev n e!”? Pročpak s takovou sn ad ­ n o stí ukazuješ p rstem ža lo b ce n a svou m atku a říkáš: „Církev dělá ch yb u tady, círk ev se m ý lí tam, círk ev b y m ěla říci tohle, církev b y m ěla dělat tam to.”? K d o j s i ty, ž e se o d v a ž u je š z d v íh a t p r s t p r o t i m é N evěstě, k te ro u m iluji? - ř ík á Pán. Kde je rozlukový list vaší m atky, kterým jsem ji zapudil? M yslím, že tato slo v a z p roro­ ka Izaiáše s e týkají i m n o h a křesťanů dneška: Kde je p sáno, že jsem zapudil vaši matku Církev a že už n en í m ojí nevěstou? Také Církev je o n ím „úhelným k am e­ nem , který stavitelé zavrhli” (stavitelé m o ­ d ern í sekularizované civilizace). Církev je n evěstou „zapuzenou” o d lidí, n ik o li od B oh a. T en je v ě r n ý . To, c o ř e k l J ež íš o k ažd ém m a n želstv í: ”Co B ůh sp o jil, člověk n erozlu ču j” (Mt 19,6), však platí tím sp íše o Církvi a Kristu. Kdo nem iluje Církev (pokud to alespoň jednou poznal), nem iluje Krista. „Nemůže m ít B oha O tcem ten , kdo n em á Církev m atk ou,” říká sv. C yprián. N e s ta č í je n p ř ijm o u t o d C írkve k řest, a le ta k é j i ctít, r e s p e k to v a t a m ilo v a t j a k o m atku. S n a d s i řík á š: ”A le jak? C ír k e v je nedůsledná, p ln á p o h o ršen í, d o k o n ce i u některých papežů?” Ř ík á š to, p r o to ž e sm ý šlíš p ř í l i š lid sk y, j a k o člo vě k tě lesn ý a n e d o k á ž e š p ř ijm o u t to, ž e Bůh z je v u je

sv o u m oc a sv o u lá sk u s k r z e slabost. N ej­ si sc h o p e n d o sá h n o u t n evin n osti sáni z e se b e a ta k j i ž á d á š o d Církve, ale Bůh se r o z h o d l z je v it sv o u slá v u a sv o u v šem o ­ h o u c n o s t p r á v ě p r o s t ř e d n ic t v ím té to h r o z n é s la b o s ti a n e d o k o n a lo s ti lid í, v č e tn ě „ l i d í c í r k v e ”. J e h o N e v ě sta je tvořena právě jim i a je nádherná právě p ro to , že je p o v ý še n a jeh o m ilo sr d e n ­ stvím . a h řích y Církve?” Myslíš si, že je Ježíš n ezn a l lép e n ež ty? Že nevěděl, pro k oh o um írá a kde b yli v o n é ch víli jeho ap o­ štolové? On však m iloval tuto skutečnou C írk ev, n e o n u im a g in á r n í a id e á ln í. Z em řel, a b y „ ji u č in il n e p o s k v r n ě n o u a s v a to u ”, ne p r o to , ž e byla n eposk vrn ěn á a sv a tá . Kristus m iloval Církev „v naději”, n e p ouze pro to, co je, ale také pro to, co bude: n e b e sk ý J er u z a lé m „p řip raven ý jako n e v ě s ta o z d o b e n á p ro s v é h o žen ich a ”(Zj 21,2). Církev postupuje pom alu, jistě. Pom a­ lu p ok raču je evan g eliza ce, p om alu od ­ p o v íd á n a z n a m e n í d o b y , v o b r a n ě ch u dých a v m n o h a jin ých věcech./tfo víš, p r o č j d e ta k p o m a lu ? P r o to ž e n e se na

zá d e c h nás, k te ř í js m e j e š t ě z c e la o b tíže n i h řích em . Synové vyčítají své m atce, že m á sp ou stu vrásek, ale tyto vrásky, jako tom u i p řirozen ě bývá, jí zp ů sobili právě on i. Církev b y m ěla o vrásku m én ě, kdybys sp ách al o jed en h řích m íň. Erasm us Roterdam ský, jem už jed en z reform átorů předhazoval, že zůstává v k atolické církvi, i k dyž je „zk ažená”, m u n a to od větil: "Snáším tuto Církev v očekávání, že se sta­ n e le p ší o d to h o okam žiku, až b ude n u ce­ n a sn ášet m n e v očekávání, že se stanu le p ším já.” Saint-Exupéry píše: "Žádný m an žel n e ­ ch o d í o d d om u k dom u, aby sám in fo r­ m oval sv é so u sed y o tom , že jeh o m a n žel­ ka je p o b ěh lice - n eu ch o v a l b y si tak svou vlastn í čest. M anželka patří do jeh o d om u a o n se n em ů že dělat h ezk ým v p rotikla­ du k n í.” Existuje n eb ezp ečí dělat d n es p řesn ě to, co zde b á sn ík odsuzuje. Že totiž n ěkdo, kdo se n esh o d u je s církví, ch o d í o d u n i­ versity k u niversitě, od ča so p isu k ča so ­ pisu, o d k ongresu ke k on gresu a opakuje tam své h ořk é výčitk y a o b v in ěn í n a ú čet "institucionální” Církve, jako by o n a b yla

n ěčím zcela jiným , vzh ledem k idei církve, kterou s i pěstuje ve vlastní m ysli, a přitom doufá, že tak v o p ozici k n í zachrání svou v la stn í čest. Svět, jak znám o, sn áší m odré z n eb e těm , kteří se staví k Církvi zády. ,Jak sn a d n é je u d ěla t kariéru, když se přejde d o tábora n ep řátel,” říká Tertulián o těch, kteří op ou štějí církev, aby přešli k nějaké heretick é sektě a jsou za to h ned vyzn am en áván i ctí a v ý n o sn ý m i m ísty.

Musí proto však v Církvi v šich n i mlčet? Ne, Bůh tě m ůže pověřit, jako to v m in u ­ lo sti u čin il s jiným i, abys p o zv ed l hlas proti „neřádům ” v Církvi. Ale až potom , co jsi p ro lé v a l slz y s Církví, v p o k o ř e u jejích nohou . Ale ne dřív... S vatí v ša k s p íš e u ž ív a li v e v z ta h u k Církvi slova, která řekl Job Bohu:”I kdy­ by m n e zabili, budu se h o stále dovolávat.”

zpracováno podle Vatikánského rozhlasu

Poutnice v deštivý den. O letních p rázdninách je zd ív á m s m i­ n istra n ty někam n a výlet. V loni jsm e jeli v č e rv e n c i do ro d n é h o k raje na houby. N ejd řív e jsm e se zastavili u kostelíka P an­ n y M arie n a H um berku. Z de, na osam ělém zalesn ěn ém návrší postavil za pom oci d o ­ b ro d in ců pan farář obci líbezný kostelíček. P o s v ě c e n byl n a p o čá tk u to h o to století. Stavitel chrám u se vrátil na odpočinek do b lízk éh o kláštera. V zpom ínám si, že jse m ho ja k o m alý h o ch navštív il s tatín k em , k d y ž o n em ocněl a byl na lůžku. T atín ek byl sp ráv n ý vy ch o v atel. D ělali js m e mu často d o p ro v o d p ři návštěvách nem ocných n e b o ch u d ý c h a b ral nás také do dom u sm u tk u , ab y c h o m se p o m o d lili u rak v e z e m ř e lé h o . D ě ti, k te ré n e v id í ta k o v ý p řík la d u svých ro d ičů , b ý v ají o m n ohé zážitk y o chuzeny a v dospělosti jim m ůže ch y b ě t p ráv ě takové p o v zb u zen í dobrých ro d ičů . Z e silnice jsm e odbočili vzhůru a už n á s v íta lo p r ů č e lí a v ě ž . K o s te lík byl n ed áv n o obílen a v šech n o svítilo novotou. U zam čen ý ch železných dveří jsm e se po­ m o d lili a hoši se k líčovou dírkou podívali d o v n itř. H lásili m i, že to ta m m u sí být

krásné, avšak kvůli m alo v an ý m oknům je tam šero. R áno p ršelo , ale teď v y sv itlo slu n ce a m y m ohli venku posvačit. D al jse m každé­ mu rohlík se salám em . D ole, n a kraji lesíka stála nějaká paní s deštníkem zavěšeným na ruce, s kabelkou a v prstech sv írala dlou­ hý rů ž e n e c . P o z d ra v il js e m ji a n a b íd l svačinu. Poděkovala, že m á jíd lo s sebou, a na m ou otázku, odkud je, mi vyprávěla, že přijela ze vzdálené vesnice autobusem a koná pouť k P anně M arii n a poděkování. N a ja ře ji srazilo auto a m u sela se dlouho léčit. První cestu po návratu z nem ocnice vykonala právě sem, n a toto poutní m ísto. Stačí jí, že vidí zavřené dveře svatyňky, oltář s obrazem Panny M arie si už dom yslí. Právě vzdává růžencovou pobožností P anně M a ­ rii chválu a dík za svou záchranu. D ešťové kapky ze strom u jí padaly n a šátek, ale to jí nevadilo. Z tváře vyzařovala v eliká spoko­ jenost. Pro ni to byla velká pouť! Ř ekl bych, že více m ěla z této pouti tato p ro stá žena, než poutníci, kteří pořádají velké pouti za d ra h é p e n íz e . O n a se m v d e š tiv ý d en připutovala za pár korun. Jaroslav O lšava.

Nebojme se mít opačný názor Byla jsem svědkem , když s e jed n alo o potrat,

bu d e jis t ě p rovázen o obzvláštní milostí a je jí

u sed m atřicetileté matky dvou dospívajících d ětí

mateřskou péčí. Když jsem d ětátk o p o krátké

(13 a 15 let), která s e nacházela v těžk é situaci.

d o b ě viděla, p ro to ž e s e maminka samozřejmé

J e jí manželství bylo na rozpadnutí a je jí rodinná

přišla pochlubit, požehnala jsem d ěv čátk o na

situ ace byla velmi svízelná. R ozhodování bylo

čelíčk o a je h o mamince jsem dala zázračnou tne-

p ro to složité. Ja k o žena, která o Pánu Bohu nic

dailku, kterou si s radostí vzala. Ďekla jsem jí,

neví, s e p o radách sv éh o okolí rozhodla pro

že je jí holčička s e narodila na krásný svátek

p otrat.

Panny Marie. O na s ic e o Panně Marii nic neví,

Na příslušném místě p o prohlídce lékař po­ tra t schválil a ona ček ala na datum zákroku.

ale věřím, že to d íté b u d e požehnáním p ro c e ­ lou rodinu.

Náhodou jsem te n to případ vyslechla a d o ro­

A tak s e te ď stále modlím: „Bez hříchu p o č a ti

zhovoru jsem s e zapojila s opačným názorem.

Panno Maria, orod u j za ty, kteří o T o b ě nic

Nikdo j e j však s e mnou nesdílel.

n evěd í.”

O brátila jsem s e ted y k Panně Marii s pros­ bou o záchranu to h o to d ítě te , k teré už mělo takřka sv o je dny s e č te n é . Modlila jsem s e Lo­ retán sk ou litanii s velkou důvěrou a ce lo u z á le ž ito s t jsem

p o ru čila P an n ě Marii N epo­

skvrněné. Brzy nato přišla ona žena d o kuchyně (kde pracuji) umýt si hrnek od kávy a sdělila mi. že ted ' b u d e živit n ejen s e b e . ale i d ítě, k teré si rozhodla p o n ech a t Místo na p o trat si šla nechat vystavit mateřský průkaz. T oto je jí rozhodnutí mě tak p o tě šilo a povzbudilo je š tě v íce moji důvěru, že jsem musela stále myslet na milost, k te iě s e mi d ostalo vyslyšením prosby o pomoc u Matky Boží. Paní Lenka, jak s e ona žena jmenuje, hned o d začátku těh o ten stv í zůstala doma pro rizi­ kové těhotenství, a tak jsem na ni ča s od času vzpomínala v m odlitbě. O d jejích spolupraco­ vnic, k teré jí p o tra t radily, jsem s e pak dověd ěla, že s e narození holčičky událo p ře sn ě na svátek N eposkvrněného P o č e tí Panny Marie d ne 8. pro­ sin ce. Tato zpráva mi doslova vyrazila d ech - Panna Maria tak zachránila d ěvčátko, k teré jak věřím.

Ludmila

Pro děti

žabít ducha

Když Pán Ježíš mluvil v kázání na hoře 0 Pátém přikázání, zdůraznil, že se toto přikázání netýká jen zabíjení těla. Proti to­ muto Přikázání se prohřešují také ti, kteří se na svého bratra hněvají anebo jej snižují či zatracují fsrov.M t 5,21-221 Není tedy třeba vůbec prolévat krev, aby­ chom zabíjeli. Ve světě je plno lidí, ve kterých byla zabita pravda, radost, štěstí, dobro. 1 to lze hodnotit jako vraždu, hřích proti pátému přikázání. Když někdo v člověku zabíjí duchovní hodnoty. Páchá tím nej­ hroznější zločin, protože pak takový člověk sice mluví. Pije, s p í ..., avšak vnitřně je mr­ tvý. Nebo snad o tom pochybuješ? Poslouchej, co se Přihodilo v jednom městě. Žil tam jeden švec, který nebyl ani bohatý, ani chudobný. Byl však velmi šťastný a veselý. Když opravoval zničenou obuv. tak si vždy Při Práci zpíval a Pískal. Všichni lidé si ho velmi vážili. Protože byl velmi čestný. Jeho dílnu navštěvovaly také děti, které se

vracely ze školy, protože si rád s nimi vždy popovídal. Poblíž ševcovy dílny bydlel nejbohatší člověk ve městě. Měl nádhernou vilu a veli­ kou zahradu. V okolních vesnicích vlastnil také dva mlýny a pilu... Kolem jeho domu byl vysoký Plot a na bráně bylo napsáno: „Pozor, zlý Pes.” Nikdo ho neměl rád, pro­ tože byl pyšný a lakomý. Všichni lidé ve městě se mu vyhýbali. Protože velmi záviděl ševci jeho štěstí a duchovní radost, umínil si, že jej zničí. Jednoho dne jej pozval k sobě a řekl mu: „Již dlouhé roky jsme sousedy a ani se moc neznáme. Dívám se často na tebe, jak od brzkého rána do pozdní noci sedíš shrbený ve své dílně a opravuješ sta­ rou obuv. Odpočiň si od toho zaměstnání na několik let. K up si krásné šaty, cestuj po celém světě a ubytovávej se v těch nejlepších hotelích....” Švec Poslouchal a nemohl uvěřit vlastním uším. Jeho překvapení bylo ještě větší, když

obdržel od boháče mnoho zlaťáků. Ještě tentýž den zavřel svou dílnu a odcestoval. Navštívil všechny kontinenty, bydlel v těch nejlepších hotelích, tancoval, baštil ty nejlepší pochoutky. Dalo by se říci, že žádné potěšení tohoto světa mu nebylo cizí. Ale doba jeho pobytu ve světě se skončila. Peníze utratil a musel se vrátit ke své práci do svého města. Otevřel znovu svou dílnu, ale již nikdo k němu nenosil obuv k opravě, protože v době, kdy byl pryč, do města se nastěhoval jiný švec. Ztratil své přátele a také ani děti ho již nenavštěvovaly, aby si s ním popovídaly. Ve skutečnosti nadále jedl, P il, spal a procházel se p o městských ulicích, ale byl jakoby m rtvý.

Boháč skrze svůj „d o b rý s k u te k ” , bez prolévání krve, zabil v něm buď z nenávisti anebo závisti duchovní Pohodu, štěstí, ra­ dost ze života, které dává služba bližnímu. Zdalipak boháč z výše popsaného Příběhu má své následovníky? Jsou kolem nás lidé, kteří v jiných zabíjejí radost a štěstí? A jak to vypadá se mnou? Neodmítám se někdy kam arádit s někým z pouhé z á v is ti, či nenávisti? A možná se zlobím na své rodiče a rozčiluji, když mě chtějí vychovávat, a tím je zarmucuji? Na tyto otázky si odpověz sám , ale pa­ m atuj na Přikázání, které nám dal Ježíš: „Každý, kdo se hněvá...” Jo s e f G uzdek převzato ze Z ródla

Misia v Pariacoto. Pariacoto je názov centrálneho strediska m inoritskej misie v Peru. Je vzdialené asi 8 0 0 km od Limy. Leží v najchudobnejšej oblasti krajiny - akoby čakalo na odvážne svedectvo súčasných na sle d o vn íko v sv. Františka. Sem prichádzajú roku 1989 traja m ladí otcovia z Poľska, z Krakovskej provincie rádu menších bratov konventuálov. Zbigniew má 31 rokov, Jaro-

slaw 3 0 , Michal sotva 2 9. Ich farnosť tvorí 6 0 osád, rozp týlených v nekonečných peruánských Andách v nadm orskej výške od 1 6 0 0 do 4 5 0 0 m etrov. A tak ich apoštolát je neustále putovanie a vydávanie sve­ dectva o prítom nosti Cirkvi na tom to území. Prvé, čo spozorovali u ľudí, ktorým majú hovoriť o Kristovi, je chudoba, prostota a dobrota. Na území, ktoré im bolo v Pariacoto zverené, sami rozhodujú, kde bude kaplnka, kde ich obydlia, katechetické centrum a záhrada. Po­ tom nasleduje realizácia rozhodnutia: zariadenie domu pre Krista, výstavba kláštora a najdôležitejšie - budovanie spoločenstva. Čoskoro sa začína aj form ácia dvoch skupín svetských ka­ techétov: m ladých a dospelých. Prvý rok ich pobytu sa ukázal ako '4 f Q § ; ^ . obdobie veľkého sucha, a preto je hlad ŕ =- .. c a bieda. Organizuje sa teda sociálna pomoc: starostlivosť o potraviny, ako aj odvážny projekt výstavby kanálov,

Z le v a o. Z b ig n ie w , o. p ro v in c iál Z. G o g o la , o. J a ro sla v a o. M ic h a l

vodných nádrží a studní. Spoločné úsilie prináša ovo­ cie: vzrastá sila ducha a nádeje na lepšiu budúcnosť, a to je najlepší základ Kristovej Cirkvi. V práci im pomáhajú aj sestry františkánky z kon­ gregácie Služobníc Najsvätejšieho Srdca Pána Ježiša, rodia sa prvé povolania domorodcov do rehole. Zrui­ nované mariánske pútnické miesto je pripravené pre kontem platívny kláštor sestier klarisiek. Z Poľska majú prísť traja noví bratia a má byť založené nové stredi­ sko v Chimbote. Perspektívy sú fascinujúce. Niektorí hovoria, že to bude krásny darček k päťdesiatem u výročiu m učeníckej sm rti nášho spolubrata M axim iliána Márie Kolbeho v Osvienčime, ktorá pripadala na 14. august 1 9 9 1 . A predsa nie! Pretože nasle d u je ...

9. august 1991. 0 . Jaroslaw sa zdržuje v Poľsku. Večernú omšu cele­

nizácie m arxisticke j skupiny „S endero Lum inoso" (Svetlý chodník), ktorá sa usiluje vyvolať v štáte re­ volúciu a násilím sa zm ocniť vlády. Vyčítali otcom, že hlásaním Evanjelia a konaním skutkov milosrdenstva uspávajú ľud, spom alujú rozvoj revolúcie: že propa­ gujú im perializm us a náboženstvo, ktoré je „ó piom ľud stva". Sestre prikázali vystúpiť z auta, zobrali však sta­ rostu z Pariacoto a odišli, podpáliac za sebou most. Okolo 9. hodiny večer niekoľko kilom etrov ďalej pri ceste narýchlo vykonali popravu. 0. Michal dostal dve strely zozadu do hlavy, o. Zbigniewa zasiahla jedna rana v blízkosti ucha a druhá do boka. Zastrelili aj s ta ro s tu z P a ria c o ta a s ta ro s tu c e s tu jú c e h o z neďalekého Cochabamba. Na ramenách o. Zbignie­ wa, ktorý bol zviazaný, teroristi nechali nápis:''Takto umierajú zverenci im perializm u." M isionári - podľa svojej poslednej vôle - ostali m edzi svojim i farníkm i Ich telá boli uložené pod dlážkou ko stola, ktorý stavali vlastným i rukam i Pohreb bol veľkou náboženskou ma nifestáciou: cesta bola vystlaná kvet­ m i, zástupy ľudí, uplakané deti, spev plný bolesti a žiaľu, slová odpustenia, pokoja, solidarity...

Krv mučeníkov.

bruje o. Zbigniew a o. M ichal spolu so zhrom aždeným i sestrami a mládežou. Práve sa skončila najsvätejšia obeta, keď sa rozľahlí prvé vystreli zo samopalu. Za­ nedlho sa na prahu kláštora objavila skupina terori­ stov. Zajali m isionárov vedno s jednou sestrou. V cha­ otickom rozhovore vyjde najavo, že sú z bojovej orga­

G enerálny p redstavený m in o rito v o. Lanfranco Serrini v liste bratom okrem iného napísal: „K rv tých to m u če n íko v sa ro z lie v a na národ, ktorém u slúžili, na národ roztrhnutý nenávisťou. Roz­ lieva sa na misiu, ktorú sme si tak veľm i zam ilovali, lebo je plná prvkov, charakteristických aj pre prvé fran­ tiškánske m isie." Stalo sa to na vigíliu päťdesiateho výročia mučeníckej sm rti sv. o. M axim iliána - preto o. generál uvažuje: „Táto dokonalá zhoda ukazuje

na k o n tin u itu id e á lo v sv. F ra n tiš k a , k to rý si v ž d y

K ristus p o v e d a l: „ . . . a k p šen ičn é z rn o n e p a d n e

n a ch á d za š ľa c h e tn é duše , p ro stre d n íc tvo m kto rý c h je

do z e m e a n e o d u m rie , o s ta n e s a m o , a le a k o d u m rie ,

p ríto m n ý vo s v e te ."

p rin e sie v e ľk ú ú ro d u "(J n 1 2 , 2 4 ) . N e sta lo sa ta k d o ­

N a p ro ti to m u Luis B a m b a ren , biskup C h im b o tske j

s lo v a v P a ria c o to ? N a z e m i ť a ž k e j, ro z o r v a n e j

d ie cézy, do k to re j p a trí P ariacoto, je d n ozn a čn e potvr-

n e n á v is ťo u a u trp e n ím , na z e m i v o la jú c e j po sp ra ve ­

d z u je :"Z a h y n u li, p re to že hlásali B ibliu a p o k o j a zároveň

d liv o s ti, cb le be a n á d e ji - na te jto z e m i, z a v la ž e n e j

p o m á h a li c h u d o b n ý m , d á v a jú c im p o tra v in y . P anuje

krv o u n e v in n ý c h , je z a sia te z rn o . Preto p ro sm e pána

všeobecné presvedčenie o svä to sti a p ríkla d n o m živo te

o „h o jn ú ú ro d u '', o v e ľk é o vocie k rv a v e j o b e ty m in o ­

otco v, a preto m ô žm e h o v o riť, že p od stú p ili m učenícku

rito v v Peru o. Stanislaw Jarom i OFMConv převzato z Rytiera Nepoškvrnenej

s m rť za E va n je liu m , za p ra k tik o v a n ie lá s k y ."

Kostel svatého Václava v Hustopečích Na nám ěstí v Hustopečích u Brna stál vzácny ojedinělý klenot gotické architektury - kostel sv. Václava. Za druhé svetové války při odebírání zvonů byla vybourána okna věže, a tím byla i částečně narušena statika. V roce 1 9 5 3 se začaly na věži objevovat trhliny, které zkoum alo komise odborníků, jež doporučila jejích velikost sledovat. Dne 2 6. února roku 1961 ve 3 ,1 5 hod se věž kostela zřítila na dvoulodí a prolomila střechu i klenbu. Čtrnáct dnů před touto událostí a krátce před

Přes protesty občanů byly zcela neporušené presbytář, sakristie a kaple z příkazu břeclavské lidosprávy zbourány. Důvody ke zbourání zbylé neporušené části kostela ob­ jasní je d n ak úryve k dopisu zaslaného z ONV v Břeclavi předsedovi JmKNV: „S tále nepřichází odpověď (z m inisterstva) a zbylé trosky kostela v Hustopečích dávají m ožnost katolické veřejnosti k upevnění jejího názoru, že zbytek kostela bude opravovat, ba někteří jsou dokonce tak sm ělí, že uvažují

pádem věže jezdilo po silnici kolem kostela větší množství tanků, ačkoli komise odborníků rozhodla om ezit rychlost motorových vozidel na silnici kolem kostela na 2 0 k m /h o d a zakázala jízdu těžkých vozidel.

o uvedení kostela do původního s ta v u ...", jednak úryvek dopi­ su zaslaného na m inisterstvo kultury: „Hustopeče jsou svým složením středem vysoce religiózního okruhu obyvatelstva a dle názoru byra OV KSČ i rady ONV lze předpokládat, že dokud budou v tom to místě stát poslední zbytky kostela, do té doby bude vytvářen tla k na jeho celou obnovu do původního stavu. Na dotvrzení tohoto důvodu podotýkám e, že v současné době se projevují ohlasy mezi katolickým obyvatelstvem na uspořádání sbírek na obnovu kostela, který má sloužit k udržování starých předsudků." Věřící z Hustopečí se nenechali odradit. Ih­ ned po listopadu začali vyvíjet úsilí, aby m ohli vybudovat nový chrám . M ístní děkan o. Václav Fišer nám řekl: „K dyž jsme začínali, měli jsme v pokladně devět tisíc korun. Vše jsme svěřili Pánu Bohu. Řekli jsme m u, že pokud se nám do konce

-T T T ^

~

N o v o s ta v b a k o s te la v H u sto p e číc h

roku shrom áždí v pokladně tň m iliony, budeme to pokládat za znam ení, že chce, aby zde byl kostel postaven. Rozeslali jsme po všech farnostech letáčkya do konce roku jsme měli na kontě 3 ,2 m il. korun. Do dnešního dne jsm e už preinvestovali sedm náct m ilionů korun. Na dokončení nám ještě scházejí čtyři

m iliony. Věříme, že se ještě najdou dobrodinci, kteří nám pom ohou kostel dostavět, abychom jej m ohli dne 2 5 . září 1 9 9 4 v y sv ě tit." Hustopečští na tu to slavnost všechny srdečně zvou. Redakce

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat Neposkvrněně PanněM arii a PanuBohuza dar viry. Přišlajsem náhodoudoprostredí, kde jsem se setkala s hodněsilně věřícímilidmi. Chtěla jsem být taky tak šťastná, a proto jsem přemýšlela, jak na to. Ikusila jsem to s růžencem. Nejprve byla má modlitba taková nemastná neslaná o trvalo to nějakou dobu, než jsem získala do srdce radost, pokoj, který dává Pán Bůh těm, kdo Ho přijímají. Chtěla bych všem říci, že i špatná modlitba, když v n ípokračujeme, vede k duchovnímu růstu, ale nesmíme se nachat odradit prvním neúspěchem ani dalšími, kterépřijdou. Jana Sochorová

nahlas modlila růženec k Panně M arii a Panna Mario nás posilovala. Strach z nás opadal, necítilijsme hlad anižízeň. Jen, když nás střelba z kulometů ohlušovala i myjsme zesilovalihlasy, aby nás Matka Božíslyšela. Slyšela a vyslyšela. Kolem nás hořely domy, ústa jsme m ěliplná cihlovéhoprachu a omítky. Důmbylv troskách, kolem mrtvoly konía vojáků, ve vzduchupáchlstřelný prach. Sklep, ve kterém jsme m ěliuloženy cennějšívěci, dostalplný zásah. Všechny věci v něm byly zničeny. Pouze částsklepa, kdejsme bylimy, zůstalaneporušená, la zázračnou záchranu mého života i celé mé rodiny děkujize srdce NeposkvrněnéPanněM ariiajejímu Synu PánuJežíši Jaroslava Procházková

V roce 1945 m i bylo sedmnáct, fronta se k Brnu blížila a náš tatínek byl v koncentračním táboře. Ve dne v nocinás bombardovalaletadla, a tak už od 15. dubna, ' Děkujitouto cestou PanněM ariiza je jílásku apéči, kdy prchaliposledníNěmci, jsme se stěhovali spolu se kterou m iprojevovala v mém životě. Ačkolijsem se na­ stařičkýmisousedy do sklepa. Velmijsme se zaradovali, rodila v katolické rodině, k Panně M ariijsem nemohla když se nám i 8. dubna vrátil tatínek, sice zbídačený, najít cestu. Panna Maria, dobráMaminka, mě vždy ve­ ale zdráv. Pomohl nám zazdít cenné věci (šatstvo, dla za ruku. Já, dítěneposlušné, jsem se vymykala z je jí příbory, sklo, porcelán a zrcadla) do jedné částisklepa dlaně. A kdyžjsem utíkala, podalajsem, ale ne na zem. a do druhéjsmesnášelipotraviny, přikrývky, pitnou vodu, Vždyna mne čekala otevřenánáručnebeskéMaminky. petrolejky a svíčky. Nevědělijsme, jak dlouho potrvá, Ona s i mě chránila, aby ty moje pády nebyly příčinou nežse frontapřežene. Každodenníbombardování, temné velikého zranění. Mé odchody z blízkosti Panny Marie hučeníděl, požárybrněnskéZbrojovkya kuřimskétovárny se pořád opakovaly. Nemohla jsem pochopit, kolik ve­ na letecké motory nás připravovaly na nejhorší. Němci likých osobnostíse sklánípřed PannouMarií. Mělajsem se „zakopali" nadnašimihlavami. Vjelido domu s „ty ­ v tom zmatek. Kdyžjsme bylina Velehraděa našiotcové grem "(německý tank) a stříleli na postupujícíruskou biskupové zasvěcovalinárodPanněMarii, řekla jsem Jí: armádu. Peklo vrcholilo. StařičkápaníKosováse s námi „Jestlije všechnopravda, cose o Toběříká, tak m isama

pomoz, a ť Tě, Panno Maria, dovedupřijmout do mého srdce." A taky že pomohla. Vden, kdyjsem přijala Pan­ nu M arii jako Maminku a mou Pani do mého srdce, pocítila jsem je jíjemný dotek dlaně na svém srdci. Od tohoto dne se můjživotzrněni! Panna Maria m ihmata­

D

1

o

p

is y

Váš časopis mi předplatila moje kmofřička jako dárek k narozeninám a mám z něj opravdu radost. Obě jsm e ko nvertitky - T ereze je 17 a mně 22 roků. Měla jsem křtiny loni (současně se svátostí biřmováníJ. právě 8. prosince. Miluji tento svátek, Přemluvila jsem P. Václava, abych měla křtiny v tento den. Jak jsem uvěřila? Bylo mi sedmnáct let a jely jsm e se sestrou o prázdninách do Jeseníků. Vyprávěla mi ve vlaku Potopu od Sienkiewicze fm ám e rády příběhy z historieJ. Zaujala mě pasáž o Čenstochové. Když jsem pak Plánovala trasy na v ý lety, padla mi do oka Hora M atky Boží u Králík. Zatoužila jsem tam jít. A tak jsme tam šly. Na rajském dvoře je krásná socha Panny M a­ rie a u ní vodovodní kohoutek. Bylo vedro. Já se šla napít a přitom jsem se dívala na tu sochu. Sestra mi pak řekla, že jsem se tvářila "divně” . Já jsem si svůj pocit dlouho nedokázala vysvětlit - až když js e m p o zd ě ji pozn ala s v á to s tn é požehnání Při májové, bylo mi vše jasné... Od té doby se událo mnoho krásných věcí, které by byly na dlouhé vyprávění. Co však je důležité. S mou kmotřičkou jsme založily „řá d ” , asi nejmenší na světě. Jsme zatím jen dvě! Vždy se mi líbila papežova krásná přezdívka „Nám ěstek K ristův” - a tak jsme se staly "S ekretářkam i Ježíše Krista” . Vedoucí naší nebeské kanceláře je Matka Ředitele, která nám dává kondice z „nebeštiny” . Práce je mnoho: vyřizujeme nebeskou poštu v obou směrech. Mo­ dlitbou za ostatní ft.j. hledající, hříšníky, vlažné duše. rozvrácené rodiny - všímáme si malérů ve svém okolíJ od lidí k Pánu a apoštolátem ľ hlavně mezi vrstevníky J vyřizujeme vzkazy Pána lidem. Mám e svůj kruh lidí. za které se přimlouváme.

telně pomáhá. Vždy se mohu na Ni spolehnout. Nyní prožívám svobodu Božího dítěte. Pán Bůh m i dalmilost skrze Marii, že jsem dokázala odpustit všem lidem i ty nejmenšímaličkosti Děkuji Ti, Královno Míru, že skrze Tebepřišeldo mého srdce Ježíšůvpokoj. Anna C.

č ú e t t á ř á

P o u žív á m e pro to L o re tá n s k é lita n ie nebo Růženec. Každá přímluva je za jednoho konkrét­ ního člověka nebo rodinu. Místo „Oroduj za nás” říkáme „Oroduj za X .Y .” a na Růženci obětujeme každý Zdrávas za někoho. Když nám to vychází, modlíme se za svůj kruh každý den. některé členy máme v kruhu obě. Když mám málo času, modlím se Korunku k Milosrdenství Božímu za všechny současně. Za nemocné a věci vážné se modlíme s Terezou při mších svatých - vezmem e se za ruce při Otčenáši fkde se dva shodnou na prosbě ...J. Bylo by krásné, kdyby nás bylo víc a stále víc, protože nebeské pošty přibývá... Od P. V ác la v a js e m do s ta la posvěcené zázračné medailonky. které jsem rozdala. Jeden případ za všechny: Paní M arie H. měla jít na operaci s boulí na krku Před Vánocemi. Medailonek nosila na té bo­ uli položený a boule se ztratila. Na Vánoce byla místo v nemocnici u své dcery. Nebo jiná paní Eva W. - měla být operována na cystu v děloze. V zala si na k rk růženec a při p re d o p e ra č n í prohlídce ji lékař Poslal domů. že nemá co opero­ v a t - c y s ta z m iz e la ! To js o u dva p říp a d y nejkrásnější, ale i drobnějších radostí je mnoho obrácení spolužaček, ekumenická setkání, práce mezi sektáři fdiskuse se Svědky Jehovovými) apod. Domnívám se. že není řešení se jim vyhýbat, ale poučit je. Kdo to udělá za nás? Kdo jim řekne pravdu? A ještě jedno přání - za všechno, co pro mne Matka Boží učinila, toužím po tom, aby jí byl na­ vrácen Bezděz, kdysi krásné poutní místo. Modlím se za to, všude o Bezdězu m luvím , aby nebyl zapomenut. Kdo může, ať v té věci pomůže ...

Daniela Maria Dominika Břoušková

Vážená redakce, zdravím Vás srdečně a děkuji za časopis Im­ maculata. Při jeho četbě se mi vybavila vzpomínka na Dana Gazdu a jeho bratra Hynka, na jejich kon­ verzi. Narodili se s vrozenou vadou, myopafií. V deseti letech Přišel Dan do ústavu v Brně na K o ciá n ce . Po d o k o n č en í ZD Š byl p řija t na gymnázium pro tělesně postižené v Bratislavě v tehdejší ČSSR. Zde poznává hluboce věřícího s p o lu ž á k a , k te rý mu P ů jču je b ro ž u rk u po­ jednávající o Fatim ě. Dan ji přečetl jedním de­ chem s myšlenkou udělat to, co Panna Maria po něm žádá.... Uvěřit! V průběhu prázdnin Dan doma vypravuje Hyn­ kovi podobenství o m arnotratném synu. Hynek při jeho vyprávění také uvěřil. Později k tomu Dan řekl: „ V té době jsem neměl žádné náboženské vědomosti. Znal jsem jen ten příběh.” O své kon­ verzi Dan řekl: „Za mým obrácením stála Panna M aria se svým poselstvím z Fatim y.’’ V roce 1985 nastoupil do ÚSP v Hrabyni. zde se připravil ke křtu, který Přijal v roce 1986. Stále prohluboval své náboženské vědomosti. Svou víru prožíval m odlitbou a snahou být ke každému přívětivý. „Chci, aby se každý v mé přítomnosti cítil dobře a odcházel ode mne spokojen.” V tom

Sedm inásobný prem iér Itálie, nynější redak­ tor m ěsíčníku „30 G iorni” se svěřil, že ho stále trápí m yšlenka na chybu, které se dopustil, když v roce 1978 podepsal zákon legalizující potrat. V odkazu na znám á slova, „že moc kazí toho, kdo ji m á,” připustil, že v tom to jeh o rozhodnutí ode­ hrávalo určitou roli přilnutí k m oci. N edělní noviny N a sem ináři organizovaném Institutem inter­ disciplinárního bádání v Z urychu došli účastníci k z á v ě ru , že h o sp o d á řsk ý ro zv o j s v ě ta není o h r o ž e n r ů s te m p o č tu o b y v a te l. V m n o h a případech větší počet lidí znam ená větší bohat­ ství. N ěkteré zem ě, v nichž je největší hustota obyvatel n a kilom etr čtvereční, patří k nejbohatším

soutěžili s Hynkem a s pomocí Boží se jim to dařilo. V roce 1991 vznikl v Hrabyni záměr výstavby duchovního centra. Za tím účelem bylo ustaveno Olomouckým arcibiskupstvím kolegium pro jeho výstavbu. S tali jsm e se jeho členy a Dan se s velkým nasazením zapojil do jeho práce. Byly rozesílány propagační letáky do všech farností v celé republice. Dne 13. července Dan zemřel. Den před svou sm rtí mi řekl: „Jindro, neboj se. nezapomenu na tebe, a budu na věčnosti pamato­ vat na naše společné úm ysly..." Tolik má vzpomínka na Dana Gazdu a věřím, že nám opravdu pomáhá svou Přímluvou. I Vás, čtenáře Immaculaty, prosím o modlit­ bu za zdar našeho zám ěru. Stejným způsobem nám záleží na duchovním růstu naší malé farno­ sti a na celkovém duchovním oživení. U této věci se zvláště obracím na nemocné a trpící, aby se duchovně s námi spojili ve svých těžkostech a pomohli nám svými oběťmi a modlitbou. Po­ vzbudí nás i dopisy od Vás. K těm to řádkům se svým podpisem připojuje Milan M artinka, který se stal po Danově sm rti členem našeho kolegia pro výstavbu kaple. Díky Danovi a Hynkovi jsem také uvěřil.

Jindřich Hňup, 747 67 Hrabyně 201/3

(H olandsko, Japonsko, Jižní K orea). N ed áv n o afričtí vědci odm ítli podepsat m ezinárodní dekla­ raci navrhující nulový dem ografický růst. C atholic T im es N á k lad y na um ělé o p lo z e n í v e zk u m a v ce a přenos lidského zárodku činí, ja k jsm e se do­ zvěděli z dobře inform ovaných zdrojů, přibližně čtyřicet tisíc korun. E fektivita tohoto postupu je a si 2 0 % . V š e o b e c n á z d r a v o tn í p o jiš ť o v n a přistoupila na hrazení tří pokusů u je d n á ženy. Z dravotnické noviny K aždým rokem je zabíjeno na územ í České republiky v důsledku um ělých potratů sto tisíc n e­ narozených dětí. Č lověkem od početí

OBSAH Fatim ská Panna M aria v Praze M axm ilián - ry tíř svaté Panny Svatý M axm ilián M. Kolbe - životopis Co nám M aria m ůže dát List Svatého otce hlavám státu Dát život za bratry N ávrat M atky B oží z exilu ílavá V třšiCsli

O bránce lidských povinnosti D ůvěřujte a uvidíte zá/.rak\ Setkání provinciálů m inoritů \ Praze P rovinciálové referují

0 1 1 4 6

8 10 12 16 17 18 1.9

I m ma c u l a t a (dvouměsíčník):4/1994, ročník III. ISSN 1210-5732 S církevním schválením brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho č.j.

868/ 94 ze dne 4. dubna 1994

R egistrační značka: MK ČR 6202. Podávaní novinových zásilek povoleno O blastní správou pošt v Brně č.j.:P/2-4363/93

Vydávají: Bratři minoritě Nakladatelství: Konvent minoritů u sv. Janů v Brně Výrobní náklady na 1 výtisk: 9, - Kč. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.

M učednice čistoty I iledá se M arie G oretti M ilujem e církev? Poutnice v deštivý den N ebojm e se m ít opačný názor Z abít ducha M isia v Pariacoto W Actii! ca/oÍpKa ľ* 1^11} o KOSlcl S v a le m ) V d C id v d v H ustopečích Poděkování Dopisy čtenářů Z právy

20 21 22 24 25 26 27 29 3© 31 32

Předplatné n a ro k 1994: Dobrovolné dary. Tyto je možno zasílat na adresu:

Konvent minoritů, Minoritská 1, 602 00 Brno poštovní poukázkou typu C (žlutou) s poznám kou “předplatné Immaculaty” v rubrice “zpráva pro příjemce”. Dle finančních m ožností budeme posílat náš časopis i těm , k teří n em ají d o sta te k fin an cí k zap lace n í předplatného a o časopis si požádají. Stálé předplatitele prosíme, aby při poštovním styku s námi uváděli číslo vytištěné v levé horní části svého adresního lístku za zkratkou IC P , anebo aby nám poslali svůj a d re sn í lístek, který o b d rželi sp o lu s naším časopisem.

Fotografie: J. Planeta, P. Laska, archív.

Všem dobrodincům, kteří přispěli finančním darem na krytí výrobních nákladů, vyjadřujeme srdečné Pán Bůh zaplať. Prosíme všechny čtenáře, kteří obdrží náš časopis, aby je j zapůjčili také svým přátelům a známým a takto umožnili Neposkvrněné získávat srdce lidí pro Ježíše. Vatikánský rozhlas vysílá pro Vás denně na středních vlnách 1530 kHz a na krátkých vlnách 6245 kHz (49m) * česky v 5.15 hod a v 19.30 hod * * slovensky 5.30 hod a v 19.45 hod *

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a staň se jejím rytířem. Pokud se rozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné v Národním centru MI, Minoritská 1, 602 00 Brno.

W ninri