Panna Maria s JeÏí kem z Ko ífi neznámá kulturní památka âeské republiky

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 105

Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi – neznámá kulturní památka âeské republiky ·árka RADOSTOVÁ

Pfiíspûvek publikuje dosud neznámou stfiedovûkou deskovou malbu Panny Marie s JeÏí‰kem z kostela sv. Jana Nepomuckého v Praze-Ko‰ífiích, kter˘ je novostavbou dokonãenou roku 1942. PÛvod obrazu je neznám˘, autorka jej pfiedbûÏnû zafiazuje do praÏského okruhu tvorby polopostav madon a jeho vznik klade do 40. let 15. století. V rámci tohoto fondu jde o jediné zobrazení typu Eleusa, tudíÏ mÛÏe souviset s kulty italobyzantsk˘ch obrazÛ madon, uctívan˘ch v Neapoli a francouzském Cambrai.1

A N O TA C E :

Neuskuteãniteln˘m snem kaÏdého medievisty b˘vá alespoÀ na okamÏik zahlédnout památky stfiedovûku v jejich pÛvodním bohatství a plném historickém kontextu. Z tohoto snu pak do skuteãnosti pfiechází snaha pfiiblíÏit co nejlépe stfiedovûké umûní prostfiednictvím nov˘ch hypotéz a interpretací a také doplÀováním fondu o novû objevená díla. Fond stfiedovûké deskové malby na území âeské republiky, systematicky publikovan˘ po celé minulé století, zÛstává jiÏ prakticky nemûnn˘. V souãasnosti jej obohacují pouze neznámá díla ze soukrom˘ch sbírek, která se vynofiují v aukcích. Sporadicky pfiiná‰ejí nové atribuce také depozitáfie muzeí a galerií. Pfiedmûtem tohoto pfiíspûvku je ale dílo, které bylo památkovou péãí evidováno jiÏ pfii základních soupisov˘ch pracích v 60. letech 20. století. Tehdy AlÏbûta Birnbaumová rozpoznala stfiedovûk˘ charakter malby a pfiedmût byl za2

psán do seznamu kulturních památek. PfiestoÏe

Obr. 1. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, celek. (Foto Adam Pokorn˘, 2010)

■ Poznámky 1 Pfiíspûvek vûnuji památce PhDr. Daniely Vokolkové, Ph.D., z jejíÏ pozÛstalosti vy‰el podnût ke studiu deskové malby z Ko‰ífi. Za upozornûní na obraz a pomoc pfii jeho hledání jsem zavázána Kláfie VaÀákové. 2 Rejstfiíkové ãíslo kulturní památky je 89510-31-50023, zápis do Státního seznamu kulturních památek k datu 31. 12. 1971. V evidenãní kartû jsou vynechány údaje o rozmûrech a dataci. AlÏbûta Birnbaumová (1898–1967) v popisu obrazu jen struãnû konstatuje: „Gotická, na desce malovaná Madona s dítûtem, raného typu.“ Emanuel Poche a AlÏbûta Birnbaumová postupovali pfii soupisu pamá-

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y

1

105

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 106

■ Poznámky tek v Praze vût‰inou spoleãnû. V zásadû vytipované památky jen obecnû hodnotili a popisovali. Pfiedpokládalo se, Ïe na jejich práci naváÏe specializovan˘ odborník, kter˘ základní zafiazení památky dále upfiesní. 3 Studia stfiedovûkého umûní kromû Univerzity Karlovy v 60. letech 20. století soustavnû rozvíjela také Masarykova univerzita v Brnû a Univerzita Palackého v Olomouci. 4 Na území Ko‰ífi, v místû pod Klamovkou, stávala dle tradice kapliãka, kterou roku 1704 nahradila vysvûcená kaple Panny Marie se hfibitovem. Barokní architektura ustoupila v letech 1831–1837 kostelu Nejsvûtûj‰í Trojice postavenému spolkem Bratrstvo z lásky k bliÏnímu. Za úãelem stavby nového kostela byl 18. fiíjna 1928 zaloÏen Kostelní spolek katolíkÛ v Ko‰ífiích. Ke star‰í historii Ko‰ífi viz napfiíklad HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Pamûti dûje- a místopisné vikariátního obvodu Libockého [online]. Praha : vlastním nákladem, 1893, s. 215–222 [cit. 1. bfiezna 2010]. Kapitola Ko‰ífie. Dostupné z WWW: 2


3

17272>.

Obr. 2. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi,

ãástek) eviduje pfiíspûvky dárcÛ, ov‰em deskov˘

5 KRU·INA, Josef. V˘stavba kostela svatého Jana Nepo-

40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana

obraz nezmiÀuje. O novodob˘ch osudech stfiedo-

muckého v Praze – Ko‰ífiích [online]. 1955 [cit. 1. bfiezna

Nepomuckého, stav díla v 60. letech 20. století, adjustace

vûké malby tedy mÛÏeme usuzovat pouze hypote-

2010]. Dostupn˘ z WWW:
v novûj‰ím rámu. (Fotoarchiv NPÚ – ÚOP v hlavním

ticky. Nabízí se nûkolik moÏností. Pfiedev‰ím

cek.cz/data/pdf/kruskom.pdf>. Nepublikovan˘ text z far-

mûstû Praze, ã. neg. 20639)

mohlo jít o souãást svezeného mobiliáfie. Kostel

ního archivu. Autorem je poslední jednatel Kostelního

Obr. 3. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi,

byl totiÏ po dokonãení stavby spû‰nû vybavován

spolku katolíkÛ v Ko‰ífiích, úãastník stavby i dal‰ích osu-

40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana

zafiízením z kaplí a kostelÛ diecéze. Kru‰ina loka-

dÛ kostela. Vychází také ze vzpomínek budovatele koste-

Nepomuckého, ãetné retu‰e v inkarnátech, UV snímek.

lizuje pÛvod takto získaného mobiliáfie do zru‰e-

la P. Václava Chlumského: O stavbû bylo rozhodnuto

(Foto Adam Pokorn˘, 2010)

ného kostela arcibiskupského semináfie Sacré

28. dubna 1940. Zapoãalo se ihned a hrubá stavba trva-

Coeur na Smíchovû, do zru‰en˘ch kaplí gymna-

la 8 mûsícÛ a stavûlo 8 dûlníkÛ. Pokraãovaly práce na

sia na Smíchovû, do Ústavu hluchonûm˘ch na

stfie‰e kostela a v interiéru. 10 dní po vysvûcení lodi kos-

Smíchovû a do b˘valého kostela sv. Vojtûcha

tela (17. 5. 1942) do‰lo k atentátu na fií‰ského protekto-

byla deska uloÏena v Praze, sídle jednoho ze tfií 3

v semináfiském areálu v Dejvicích. Malba mohla

ra Reinharda Heydricha a 21. ãervna 1942 bylo oznáme-

malba nebyla publikována a odborné vefiejnosti

b˘t zámûrnou ãi náhodnou souãástí tohoto vyba-

no, Ïe byl pro schvalování atentátu na protektora

zÛstala utajena.

vení. Jinou moÏností je také pÛvod stfiedovûkého

zastfielen i s manÏelkou stavitel kostela Franti‰ek Couf

Nálezová situace v dobû zápisu nevypovídá nic

díla z osobního majetku nûkterého knûze. Du-

z Prahy-Libnû.

o star‰í historii deskového obrazu Panna Maria

chovní správu kostela totiÏ pfiislíbili strahov‰tí

6 KRU·INA, J., cit. v pozn. 5, s. 11, dále uvádí: „Kalich

s JeÏí‰kem z Ko‰ífi. Malba byla uloÏena v kostele

premonstráti a vykonávali ji, dokud jim to komu-

daroval b˘val˘ ko‰ífisk˘ faráfi P. ·imÛnek, monstranci

sv. Jana Nepomuckého v Praze-Ko‰ífiích. Novostav-

nistická zlovÛle neznemoÏnila. Novému kostelu

SdruÏení katolické mládeÏe v Ko‰ífiích.“

ba kostela dokonãená roku 1942 podle projektu

mohl b˘t obraz vûnován také nûkter˘m z pfiízniv-

7 Premonstráti stáli uÏ pfii svûcení kostela: „PfiiblíÏil se

architekta Jaroslava âermáka byla uskuteãnûna

cÛ a mecená‰Û stavby. V˘znamn˘m a aktivním

v˘znamn˘ den, nedûle 17. kvûtna roku 1942, kdy byla

v napjaté dobû druhé svûtové války z darÛ ‰iroké

podporovatelem a zároveÀ rozhodující autoritou

chrámová loì za velké úãasti vûfiících kancléfiem Dr. Ku-

vefiejnosti. Stavba nenavazuje na Ïádn˘ star‰í pro-

v oblasti estetického vzhledu, úprav architekto-

laãem posvûcena. PfiíleÏitostnou promluvu proslovil stra-

nického projektu i návrhu oltáfie byl praÏsk˘ arci-

hovsk˘ opat.“ KRU·INA, J., cit. v pozn. 5, s. 3. V souãas-

tehdej‰ích stfiedisek medievistick˘ch studií,

4

stor – byla projektována „na zelené louce“. Pfiedstavuje v‰ak jediné vodítko pfiinejmen‰ím k novo-

6

7

8

biskup Karel kardinál Ka‰par. Dárcem mohl b˘t

nosti pÛsobení premonstrátÛ pfii kostele pokraãuje.

dobé historii obrazu. Okolnosti poãínající zámûrem

také farník, popfiípadû mohlo uloÏení v kostele

Poslední faráfi pfii zpûtném pfiedávání kostela premon-

postavit v Ko‰ífiích kostel pfies pfiípravné a projek-

v dobû komunistické totality pfiedstavovat úkr yt

strátÛm existenci obrazu nezmínil.

tové práce pfied válkou i jeho stavební realizaci

cenné památky a podstatné okolnosti byly pozdûji

8 Arcibiskup Karel kardinál Ka‰par byl praÏsk˘m arcibis-

bûhem ní aÏ po nedostatek stavebního materiálu

zapomenuty. K zápisu obrazu do fondu kulturních

kupem v letech 1931–1941. Tento v˘znamn˘ teolog, filo-

a pozdûji i dûlníkÛ a zákaz takzvan˘ch nevojen-

památek do‰lo v roce 1971, kdy byla deska, za-

zof a právník publikoval fiadu ãlánkÛ z oblasti církevního

sk˘ch staveb, které uspí‰ily dokonãení, podrobnû

balená do papíru, uschována v kredenãní skfiíni

práva a liturgie pfiedev‰ím v âasopise katolického ducho-

zaznamenal Josef Kru‰ina ve zprávû dochované

v sakristii. Dílo, které zfiejmû nikdy nebylo souãás-

venstva.

ve farním archivu. Právû jeho kronikáfisk˘ text mÛ-

tí vybavení kostela, slouÏí dnes osobní zboÏnosti.

9 Ve fondu stfiedovûké deskové malby patfií k nejmen‰ím:

Ïe b˘t oporou pfii hledání kontextu tohoto v˘jimeã-

Právû pro tento úãel byla malba ve stfiedovûku vy-

v˘‰ka 30,5 x ‰ífika 20,5 x hloubka 1,8–2 cm. Formát se

ného díla. Kru‰ina sice detailnû (se jmény i v˘‰í

tvofiena.

blíÏí velikosti nûkter˘ch celostrann˘ch iluminací.

5

106

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 107

Obr. 4. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, revers, novodobá parketáÏ zpevÀující desku. (Foto Gabriela âapková, 2010) Obr. 5. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, detail reversu desky, novodobá parketáÏ, vyrovnání desky vertikálními klínky, viditelné v˘letové otvory dfievokazného hmyzu. (Foto Adam Pokorn˘, 2010)

9

Drobn˘ komorní formát a intimní charakter zvoleného tématu pfiedurãují obraz k privátní modlitbû. Temperová malba na dfievûné desce

10

je do-

chovaná v dobrém stavu. âetné pfiemalby a retu‰e zfietelné na UV snímku (obr. 3) zasahují pfiedev‰ím inkarnáty, jejich charakter v‰ak respektuje pÛvodní malbu a zásadnû nezkresluje v˘povûì stfiedovûkého díla. Malba zobrazuje polopostavu Panny Marie zahalenou v tmavomodr ˘, modfie pod‰it˘ plá‰È,

4

5

kter˘ kryje hlavu a celé tûlo. NûÏnou tváfi s vysok˘m klenut˘m ãelem rámuje prÛsvitná tenká rou‰-

20. století (obr. 2), byl odstranûn pravdûpodobnû

jednotlivé puncy, shodného tvaru s ‰estiãetn˘mi puncy ko-

ka s krumplovan˘m okrajem, v prÛsvitu odhalující

pfii posledním poloamatérském restaurování. Z této

‰ífiské desky, pln˘ ornament ale nezaznamenává. K téma-

zvlnûné svûtlé prameny vlasÛ sãesan˘ch dozadu.

úpravy pochází také pevná parketáÏ a desku zpev-

tu dále napfiíklad HANZL, Alexandra. Technik der Gold-

Rou‰ka dále volnû spadá kolem krku pfies hruì.

Àující a vyrovnávající vertikální klínky (obr. 4 a 5).

grundmalerei. In Auf goldenem Grund. Italienische Male-

Marie drÏí v náruãí nahého JeÏí‰ka, levou rukou

Zobrazení polopostavy Madony s JeÏí‰kem pat-

rei zwischen gotischer Tradition und dem Aufbruch zu Re-

zespoda a pravou kolem pasu. JeÏí‰ek klade pra-

fiilo k nejãastûj‰ím tématÛm stfiedovûké tvorby.

naissance. Wien : Liechtenstein Museum, 2008,

vou ruku na ruku matãinu a levou, rovnûÏ ohnutou

V praÏské produkci první poloviny 15. století pfie-

s. 90–91. ISBN 978-3-85033-283-5. Katalog v˘stavy.

v lokti, má v pohybu snad k matãinû tváfii ãi bradû.

vaÏují milostné varianty madony z katedrály

12 Madona svatovítská, Metropolitní kapitula sv. Víta

12

Oba tisknou hlavy k sobû, dot˘kají se v oblasti

sv. Víta (takzvaná Madona svatovítská)

spánkÛ a pohledy oãí se vzájemnû spojují. Vlásky

dony z Roudnice (takzvaná Madona roudnická).

dítûte se stáãejí v jemné prst˘nky. Zlacené poza-

Madona z Ko‰ífi, charakterizovaná jako prostá Ïe-

13 Mistr TfieboÀského oltáfie, Madona roudnická, Národ-

dí, novûji nanesené na pÛvodním tmavoãerve-

na bez koruny, agrafy a ‰perkÛ, se zahalen˘mi

ní galerie (inv. ã. O 7102). K tématu napfiíklad ROYT, Jan.

ném polimentu, ãlení rytá pásková síÈ. V jejím kfií-

vlasy a s nah˘m dítûtem v náruãí, odpovídá typu

Obraz a kult v âechách 17. a 18. století. Praha : Karoli-

Ïení jsou trhliny pfiibliÏnû kruhového tvaru, které

Beata, dle zjednodu‰ené barevnosti plá‰tû v takz-

num, 1999. 362 s. ISBN 80-7184-662-7, se soupisem

kryjí místy rozpoznatelné puncy ‰esticíp˘ch hvûz-

vané modro-modré verzi. Autorem zpfiesnûného

star‰í literatur y. V syntetické práci k malífiství první

dic. Mimo síÈ ve ãtvercov˘ch polích se objevují

ikonografického pojmenování typu Beaty a Reginy

poloviny 15. století M. Bar tlová v BARTLOVÁ, Milena.

dvojice a trojice jednotliv˘ch bodÛ. Tento motiv je

je Ivo Kofián. Tématu polopostav madon se ze-

Poctivé obrazy : deskové malífiství v âechách a na Mora-

nejasn˘ (obr. 6 a 7). Nepravidelné rozloÏení vidi-

vrubnû vûnoval v fiadû pfiíspûvkÛ publikovan˘ch

vû 1400–1460. Praha : Argo, 2001. 494 s. ISBN 80-

teln˘ch bodÛ nedovoluje odhadovat pÛvodní orna-

pfiedev‰ím v ãasopise Umûní.

ment.

11

14

a ma13

ShromáÏdil tyto

Rytá kresba zv˘razÀuje obrys figur a od-

v Praze, zápÛjãka Národní galerii v Praze, rám v majetku Národní galerie Praha (inv. ã. P 5463).

7203-365-4; k v˘voji mariánského obrazu také FAJT, Jifií. Karel IV. 1316–1378. Od napodobení k novému císafi-

dûluje malbu a zlacené pozadí. Svatozáfie jsou

skému stylu. In FAJT, Jifií (ed.). Karel IV., císafi z BoÏí mi-

naznaãeny jednoduchou rytou kruÏnicí s bodov˘mi

■ Poznámky

losti : kultura a umûní za vlády LucemburkÛ 1310–1437.

puncy, jejich vnitfiní plochu pfii vnitfiním okraji ãlení

10 PfiedbûÏn˘ restaurátorsk˘ prÛzkum deskové malby pro-

Praha : Academia, 2006, s. 52. ISBN 80-200-1399-7.

krátké vybíhající ryté paprsky a dále zdobí pravi-

vedl Adam Pokorn˘ v ateliéru AVU, kter˘ potvrdil pfiedpo-

14 Ivo Kofián navázal na Antonína Matûjãka a dále se vû-

delnû kladené malované ãervené, modré a mod-

kládan˘ rozsah pfiemaleb i jejich respekt k pÛvodní malbû,

noval pfiedev‰ím otázkám pÛvodu tématu a funkce obra-

rozelené kameny. Kameny ve svatozáfii JeÏí‰ka

dále urãil tmavoãerven˘ poliment i rozsah tmelení. Zmínû-

zÛ mariánsk˘ch polopostav s JeÏí‰kem. Jeho závûry pfie-

jsou pouze oválného tvaru – ‰est modrozelen˘ch

n˘ prÛzkum, na kter˘ naváÏe odbûr mikroskopick˘ch vzor-

dev‰ím z metodologick˘ch dÛvodÛ odmítla BARTLOVÁ,

a jeden vût‰í ãerven˘ uprostfied. Matãinu svatozáfi

kÛ pojidla a barev, byl proveden v rámci grantového pro-

M., cit. v pozn. 13, s. 77–78; KO¤ÁN, Ivo; JAKUBOWSKI,

tvofií tfii obdélné modrozelené kameny, dva oválné

jektu Praha a stfiední Evropa – centra, periferie, sítû.

Zbygniew. Byzantské vlivy na poãátky ãeské malby gotic-

modrozelené a tfii pfiibliÏnû ãtvercové tmavoãerve-

Desková malba 1400–1420 (GA âR 408/09/P655; fie‰i-

ké a Roudnická Madona v Krakovû. Umûní. 1976, roã.

né. Ve vzdálenosti asi tfii centimetry od okraje des-

tel Jan Klípa).

24, s. 218n. ISSN 0049-5123; KO¤ÁN, Ivo. K ãeskému

ky je ve zlaceném podkladu zfieteln˘ pravideln˘

11 K tématu napfiíklad FRINTA, Mojmír. Punched decora-

v˘voji typu Madony doudlebské. Umûní. 1979, roã. 27,

otisk pÛvodního rámu, kter˘ se nedochoval. Úby-

tion : on late medieval panel and miniature painting.

s. 119n. ISSN 0049-5123; T˘Ï. K v˘voji tzv. svatovítské-

tek hmoty v tûchto místech doplÀuje plo‰né tmele-

Part I., Catalogue raisonné of all punch shapes. Praha :

ho typu Madony. Umûní. 1981, roã. 29, s. 193–217.

ní. Novûj‰í rám, zachycen˘ na fotografii ze 60. let

Maxdor f, 1998. 556 s. ISBN 80-85800-94-2, publikuje

ISSN 0049-5123; KO¤ÁN, Ivo; KUNZE, Wolfgang Dieter;

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y

107

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 108

Obr. 6. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, detail puncování a rytí zlaceného pozadí v levém horním rohu desky. (Foto Adam Pokorn˘, 2010) Obr. 7. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, detail levého okraje desky. (Foto Adam Pokorn˘, 2010) Obr. 8. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, detail malby tváfie Panny Marie, makrofotografie. (Foto Adam Pokorn˘, 2010) Obr. 9. Anonym, Panna Maria s JeÏí‰kem z Ko‰ífi, 40. léta 15. století, desková malba, Praha, kostel sv. Jana Nepomuckého, detail malby draperie pod levou rukou Panny Marie. (Foto Adam Pokorn˘, 2010)

■ Poznámky SACHS, Hannelore. Krásná madona frankfurtská. Umûní. 6

7

1985, roã. 32, s. 331–336. ISSN 0049-5123; KO¤ÁN, Ivo. Îivot na‰ich gotick˘ch madon. Umûní. 1989, roã. 37, s. 193–220. ISSN 0049-5123; T˘Ï. Gotické veraikony a svatoluká‰ské madony v praÏské katedrále. Umûní. 1991, roã. 39, s. 286–321. ISSN 0049-5123; T˘Ï. Nobilitace a rustikalizace na‰ich gotick˘ch madon. âesk˘ lid. 1992, ã. 4, s. 309–321. ISSN 0009-0794; T˘Ï. Etika Miraculosy, Umûní. 1995, roã. 43, s. 501–513. ISSN 0049-5123. 15 Svatovítsk˘ typ byl dfiíve naz˘ván také zlatokorunsk˘ z dÛvodu odli‰ného datování jednotliv˘ch dûl. 16 Madona písecká, pÛvodem z Emauzského klá‰tera v Praze, od roku 1682 v Písku na hlavním oltáfii kostela Narození Panny Marie, obraz je nezvûstn˘ od krádeÏe v listopadu roku 1975. 17 Madona lnáfiská, kostel Nejsvûtûj‰í Trojice ve Lnáfiích. 18 Madona rynecká (z rynku), Praha, deponováno. 19 Madona s Veraikonem z Tfiebonû, takzvaná Cibulkova, Národní galerie v Praze, inv. ã. O 1417, obraz se do NG dostal nákupem od M. Cibulky (1923) a jeho afinitu podporuje kromû takzvané modro-modré verze svatovítského

8

9

typu i stranové pfievrácení, s nímÏ se setkáme také u Madony z Ko‰ífi.

varianty (svatovítského)

15

Od dané tematické skupiny se obraz z Ko‰ífi v˘-

20 BARTLOVÁ, Milena. Madona Kramáfiova : neznám˘ ob-

a stranovû

raznû li‰í ikonografick˘m posunem tématu. Pan-

raz známého typu. Bulletin Národní galerie v Praze.

Milena Bartlová

na Maria drÏí nahé dítû vertikálnû, objetí je pro-

1999, vol. 7–8, no. 1, s. 4–13. ISSN 0862-8912; TáÏ,

mnoÏinu dále roz‰ífiila o takzvanou Madonu Kra-

píseckou,

16

lnáfiskou,

17

typu Beata: Madonu

r yneckou

obrácenou Madonu Cibulkovu.

19

18

hloubeno nûÏn˘m pfiivinutím a pfiitisknutím tváfií,

cit. v pozn. 13, kat. ã. 64, s. 225–226. Madona Kramá-

Madona typu Beata je tématem fiady

znám˘ch z byzantského typu oznaãovaného jako

fiova, Národní galerie v Praze, inv. ã. O 1586, do sbírek

obrazÛ vznikl˘ch v prÛbûhu 15. století a její sva-

Eleusa ãi Glykophilousa. VáÏn˘ tón malby vypoví-

zakoupena za V. Kramáfie z vídeÀského obchodu E. A. Sil-

tovítské varianty se nacházejí i v místech znaãnû

dá o pfiedvídané bolesti Matky BoÏí. Zvnitfinûl˘

bermanna roku 1937.

máfiovu.

20

vzdálen˘ch od praÏského centra.

21

Homogenita

smutek, umocnûn˘ soustfiedûn˘m vzájemn˘m po-

21 Fond obrazÛ Madony svatovítského typu zfiejmû roz‰i-

obou skupin (svatovítské Beaty a roudnické Regi-

hledem do oãí a sevfien˘mi ústy, sdûluje budoucí

fiuje dosud nezmínûn˘ deskov˘ obraz mariánského oltáfie

ny) je v prÛbûhu první poloviny 15. století po-

obûÈ a utrpení. Soustfiedûnost pohledÛ a strnu-

v nûmeckém Koblenci (St. Kastor, Koblenz), kter˘ je po-

stupnû naru‰ována, vznikají obrazové kompozice

lost objetí mûní láskyplné pfiivinutí v kfieãovitou

vaÏován za dílo ãeského malífie.

kombinující oba základní typy a souãasnû nová

pfiedtuchu. Odpovídá tak stfiedovûké my‰lence

22 Ivo Kofián (KO¤ÁN, I., 1989, cit. v pozn. 14) pfiedpo-

22

fie‰ení.

108

23

o antitezi Ïivota a smrti.

V ãeském stfiedovûkém

kládá zformování jednotliv˘ch typÛ do roku 1370.

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 109

malífiském fondu nemá takto pfiedstavené téma

v kapitulní síni benediktinského klá‰tera v Sáza-

25 Malba z poloviny 14. století je blízká Madonû z Ko‰ífi

obdoby. ProkáÏe-li se praÏsk˘ slohov˘ pÛvod obra-

vû, datovaná Zuzanou V‰eteãkovou do 70.–80. let

také sv˘mi drobn˘mi rozmûry 35,7 x 25,7 cm. Její cesta

zu, bude stfiedovûk˘ fond novû doplnûn a typolo-

14. století, a iluminace ve vatikánské Bibli králov-

do Francie v roce 1440 je spojena s osobou kanovníka

gicky obohacen.

ny Kristiny (f 284) datovaná kolem roku 1430.

33

Fursy de Bruille, kter ˘ ji obdrÏel v ¤ímû od Jeana Allar-

Téma polopostavy Panny Marie objímající a las-

Urãit˘ posun ve zpÛsobu objetí smûrem k pfiivinu-

meta, kardinála Brogny a papeÏského legáta na koncilu

kající dítû v náruãí má své místo v byzantském

tí dítûte a zároveÀ vzájemn˘ pohled do oãí zazna-

v Kostnici (1414–1418). Kult této svatoluká‰ské mado-

malífiství pfiibliÏnû od 11. století, ve 12. a 13. sto-

menáváme také u Madony frankfur tské, kterou

ny, titulované Notre Dame de Grâce, se mohutnû rozvinul

letí byl motiv pfiijat západním malífistvím. Tuto

vlivu ãeské umûlecké produkce pfiipsali Hannelore

po roce 1451 a, doloÏen víceménû plynule, vrcholí koru-

skuteãnost dokládá existence takzvan˘ch italoby-

Sachs a Ivo Kofián.

Roz‰ífiení kompozice s verti-

novací obrazu v roce 1894. Pro stfiedovûké období o nûm

zantsk˘ch obrazÛ. Nûkteré z nich byly jiÏ od stfie-

kální polohou dítûte v matãinû náruãi a vzájemné-

mimo jiné svûdãí fiada objednávan˘ch kopií. Obraz poctil

dovûku uctívány a v kopiích dále ‰ífieny. V Neapo-

ho pohledu svûdãí také relikviáfiov˘ oltáfiík z pia-

svou náv‰tûvou také vévoda Filip Dobr ˘ v roce 1457

li je údajnû od 13. století uctívána ikona madony

ristického klá‰tera v Trenãínû.

34

35

a Karel Smûl˘ v roce 1460, jakoÏ i král Ludvík XI. (1468,

zvaná La Bruna (respektive della Bruna), zfiejmû

Druh˘m v˘znamn˘m prvkem je úplná nahota Je-

1477, 1478). Madona v Cambrai je povaÏována za ital-

toskánského pÛvodu, která je na‰emu typu nej-

Ïí‰ka, kterého nekryje ani tenká prÛsvitná rou‰ka.

skou kopii byzantské ikony, pfiím˘ model madony je ne-

Na ni pravdûpodobnû pfiímo navazuje

Toto zobrazování je vykládáno ve spojení s franti‰-

znám˘. Slohov˘ pÛvod není pfiesnû urãen, pravdûpodob-

malba Eleusy uctívaná od roku 1440 ve fran-

kány ‰ífienou idejí o lidství Krista, v umûní se vy-

nû se jedná o sienskou práci, snad z okruhu Ambroggia

V tomto zobrazení matka

skytuje od poãátku 14. století a zab˘vá se jím po-

Lorenzettiho. PASSAVANT, Günter. Zu einigen toskani-

drÏí dítû zahalené v rou‰ku a oba hledí k divákovi,

ãetná literatura. Eucharistick˘ v˘klad nahého

schen Terrakotta-Madonnen der Frührenaissance. In Mit-

téma je zde navíc posíleno motivem slz na tváfii

bliωí.

24

couzském Cambrai.

25

JeÏí‰ka podporuje jeho centrální umístûní i ome-

teilungen des Kunsthistorischen Institutes in Florenz.

Do Francie se v‰ak téma Eleusy

zená barevnost. Malífi komponoval objetí jako

1987, roã. 31, ã. 2–3, s. 197–236, zaznamenal lokální

dostalo jiÏ dfiíve. Jmenujme alespoÀ iluminaci Ma-

ústfiední motiv a svou ideu doplnil modro-modrou

vliv typu v Toskánû v dobû koncilu ve Ferrafie a Florencii

a dále

textilií Mariina ‰atu, která poskytuje kontrastní rá-

(1438–1445). K tématu také ROYT, J., cit. v pozn. 13,

iluminaci Madona ve slávû z díla bratfií z Limbur-

Panny Marie.

26

27

dony s JeÏí‰kem z rukopisu Zlaté legendy

mec inkarnátÛm, tedy tváfiím obou a drobného

s. 191, v komentáfii Aurenhammerova názoru, kter˘ hle-

Od roku 1927 se nachází ve Frick Collection

dûtského nahého tûlíãka v dospûl˘ch rukou. PÛ-

dá v Madonû z Cambrai prototyp k obrazu Panny Marie

v New Yorku drobná malba Eleusy povaÏovaná za

vodní zlacené pozadí nanesené na tmavoãerve-

Pomocné, respektive Pasovské od Lucase Cranacha st.

francouzskou, pfiesnûji burgundskou, datovaná

ném polimentu bylo zfiejmû ãlenûno ãtvercovou, ãi

26 V místech pod prav˘m okem Panny Marie z Ko‰ífi jsou

1390–1400 (o rozmûrech 21,91 x 14,29 cm).

spí‰e kosoãtvereãnou diagonálnû kladenou pravi-

drobná po‰kození, trhlinky v malbû – zda jde o stejn˘ mo-

V‰echny pfiíklady jsou v‰ak stranovû obrácené.

delnou sítí se zdÛraznûn˘mi stfiedy kfiíÏení a více-

tiv jako u Madony z Cambrai, bude moÏné upfiesnit po

28

ka.

Madona z Frick Collection drÏí v náruãi obleãené

restaurování malby.

dítû, které ji objímá rukama kolem krku. S podob-

27 VORAGINE de, Jacques. La Légende dorée. PafiíÏ

nou kompozicí matky a dítûte v daném typu objetí

■ Poznámky

1404, Bibliothéque nationale de France, Parchemin: f 1

se setkáváme pomûrnû bûÏnû od 14. století ve

Do roku 1380 vznik „smûsn˘ch“ typÛ a poté opakování

H.O,347 L: O,275.

v˘pravn˘ch scénách Narození Krista, kde je dítû

pevnû fixovan˘ch typÛ v fiadû kopií.

28 Bratfii z Limburka. Pfiebohaté hodinky vévody z Berry.

zahaleno v plenu, ale také v Útûku do Egypta, kde

23 Nejnázornûji téma zpracovává fiada diptychÛ Madony

PafiíÏ, kolem 1406–1409, New York, Metropolitní mu-

naopak Maria halí JeÏí‰ka sv˘m plá‰tûm. Analo-

s JeÏí‰kem na stranû jedné a Bolestn˘m Kristem na stra-

zeum umûní, sbírka v Cloisters, f 218.

gicky pak Maria oplakává mr tvého dospûlého

nû druhé. S nadsázkou fieãeno, v na‰em pfiípadû jde

29 PE·INA, J., cit. v pozn. 23, s. 20–21.

Krista a zpÛsob objetí i aktéfii dûje jsou shodní

o „diptych v jednom poli“. HOMOLKA, Jaromír. Studie

30 Figurální iniciála O, 1389, Národní muzeum Praha –

s mystick˘m objetím, kde je vazba obrácená –

k poãátkÛm krásného slohu v âechách. Acta Universitatis

Nostická knihovna, inv. ã. Msf1, f. 193.

Vzkfií‰en˘ Kristus objímá matku.

Carolinae. Philosofica et historica, Monographia LV,

31 Pod názvem Ko‰ífiská Madona vefiejnost zná také fo-

1974, s. 70. ISBN 80-246-0833-2; PE·INA, Jaromír.

tografii od Freda Kramera ze 60. let 20. století, která se

stavené narozené dítû v náruãí nacházíme poprvé

Mistr vy‰ebrodského cyklu. Praha : Odeon 1982, s. 20.

pozdûji stala logem Revolver revue; nejen proto tento pfií-

v rámci ‰ir‰í kompozice v obrazech Narození a Opla-

24 Itálie, Neapol, bazilika Santa Maria del Carmine Mag-

vlastek pouÏívám jen jako odkaz na lokalitu nálezu.

kávání Mistra vy‰ebrodského oltáfie. Pfiijetím izo-

giore, karmelitáni. Jde zfiejmû o dílo toskánské ‰koly

32 FAJT, J., cit. v pozn. 13, s. 124–125, kat. ã. 32b. Se-

lovaného motivu Narození se zab˘val Jaroslav Pe-

z poloviny 13. století. Titulovaná La Bruna, nesená v pro-

bald Weinschröter, archivnû doloÏen˘ dvorní malífi Karla

‰ina. Oproti fiadû pfiíkladÛ ov‰em Mistr vy‰ebrod-

cesí do ¤íma roku 1500… 11. 6. 1875 korunována,

IV., norimbersk˘ mû‰Èan, kter˘ podle J. Fajta vedl svou

ského oltáfie obohacuje téma o souãasn˘ polibek.

údajnû pochází z hory Karmel. Legenda fiíká, Ïe obraz pfii-

malífiskou dílnu v Norimberku, kde mu pfiipisuje fiadu ma-

Typ Eleusy tak pfierostl v typ Glykofilousy, coÏ

nesli z Palestiny mni‰i, ktefií utíkali pfied saracény, uctíva-

lífisk˘ch dûl z oblasti nástûnné i deskové malby.

podle Pe‰iny nemá ãasnûj‰í obdobu v evropském

li ji vnû mûsta v kapli sv. Mikulá‰e. Nejstar‰í doklad o pfií-

33 V souvislosti s v˘skytem tématu Eleusy ji uvedl Ivo Ko-

Dal‰ím v âechách zachovan˘m zobra-

tomnosti karmelitánÛ v Neapoli pochází z roku 1268, kdy

fián (KO¤ÁN, I., cit. v pozn. 14, 1989, s. 209).

zením Eleusy je iluminace v Bibli Kun‰e

je Neapol zmínûna jako místo sluÏby Corradina di Svevia.

34 Frankfurt nad Odrou, viz pfiíspûvûk KO¤ÁN, I.; KUNZ,

V dochovaném ãeském materiálu takto pfied-

malífiství. oltáfiníka

29

30

– jde o stranovû pfievrácenou kompo-

Zajímavostí je, Ïe varianta této madony, takzvaná Mado-

D.; SACHS, H., cit. v pozn. 14.

i kdyÏ je JeÏí‰ek

na karmelská, se v âechách a na Moravû objevila v baro-

35 Kolem 1440–1450, Budape‰È, Maìarská národní ga-

odûn˘. Zfiejmû jediné pfiíklady stojící madony

ku, kdy byla uctívána od roku 1709 v karmelitánském

lerie, inv. ã. 53.579.1–5.

pfiedstavuje Eleusa malífiského skicáku pfiipsané-

klá‰tefie v Kostelním Vydfií. V Praze typ prezentuje oltáfiní

36 SíÈ zlaceného pozadí nacházíme také napfiíklad na rá-

ho Jifiím Fajtem Sebaldu Weinschröterovi, datova-

obraz v kostele sv. Havla. K barokní úctû napfiíklad ROYT,

mu Madony vratislavské, na zlatém pozadí oltáfie z H˘ro-

J., cit. v pozn. 13, s. 257–258 a pozn. 208.

va a dal‰ích.

zici blízkou ko‰ífiské madonû,

32

ná kolem roku 1360,

31

dal‰í na nástûnné malbû

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y

109

mastr_02_11a.qxd

26.4.2011

15:31

Stránka 110

ãetn˘m bodov˘m motivem v kaÏdém poli. Takov˘

byla této prototypem. Pozoruhodná invence a cha-

Pfiíspûvek vznikl v rámci v˘zkumného zámûru

zpÛsob v˘zdoby imituje plátování dfieva, které

rakteristická typika tváfií odpovídá praÏské tvorbû

Ministerstva kultur y âR ã. MK 07503233302

mûlo kromû zpevÀující funkce rovnûÏ estetick˘

kolem roku 1400. Navazuje na téma Panny Ma-

Odborné poznávání, vûdecké hodnocení, doku-

efekt a známe je z dvefií, bran a truhlic. V souvis-

rie, které bylo praÏsk˘m malífistvím soustavnû

mentování a evidence movitého kulturního dûdic-

losti se zobrazením Panny Marie s JeÏí‰kem mÛ-

zpracováváno. Nejde v‰ak o blízkost ãasovou,

tví, identifikace statkÛ, které mohou b˘t chránû-

Ïe posilovat prostfiedkující roli Marie jako Brány

spí‰e odkazuje na praÏsk˘ pÛvod díla, kter˘ bude

ny, v˘zkum metod presentace kulturních hodnot

nebes. Na zlaceném pozadí deskov˘ch maleb se

nutné ovûfiit srovnávacím studiem evropské produk-

památkového fondu.

motiv vyskytuje bûÏnû od 14. století a dále obo-

ce. PfiedbûÏná datace do 40. let 15. století vychází

36

Symboliku

ze základních slohov˘ch znakÛ, kter˘mi jsou uzavfie-

drahokamÛ mÛÏeme vzhledem k jejich malífiské-

n˘ hladk˘ obrys figury, ãetné lomy draperie, stlaãení

mu ztvárnûní a s vûdomím zkreslení pfiemalbou

objemÛ do plochy, ztemnûní a redukce barevnosti.

hacen vstupuje na pole ornamentu.

konstatovat pouze obecnû.

37

Drahokamy b˘vají

Duchovní prostfiedí reformaãních âech vznik malífi-

ztotoÏÀovány s Kristem i Pannou Marií a jejich pÛ-

sky opro‰tûného díla nevyluãuje. Naopak reformaã-

sobením. Umístûní ve svatozáfii podtrhuje smysl

ním poÏadavkÛm konvenuje prezentace ãistû lidské

■ Poznámky

ikonografie Panny Marie s JeÏí‰kem, jak bylo po-

podoby bez insignií, kdy k v˘jimeãnosti zobrazen˘ch

37 MoÏnost pozdûj‰ího doplnûní motivu drahokamÛ pro-

jednáno v˘‰e. Jednotlivé kameny lze konkretizovat

odkazuje pouze náznaková svatozáfi.

40

káÏe pfiípadn˘ restaurátorsk˘ zásah.

jen obtíÏnû. âervená, modrá a zelená barva patfií

Na závûr pfiipojuji drobn˘ exkurz pfiedeslan˘

38 Zdobení svatozáfie drah˘mi kameny nacházíme napfií-

k mineralogicky nejroz‰ífienûj‰ím a zároveÀ v umû-

zdánliv˘m rozporem v názvu tohoto pfiíspûvku.

klad u Madony schwarzenberského archivu z Tfiebonû,

ní nejãastûji zobrazovan˘m, dokonce ani z tvarÛ

Smyslem statusu kulturní památky je poskytnout

kde je ov‰em pouze u JeÏí‰ka. Kameny jsou aplikovány

S ohledem na

dílu vy‰‰í ochranu (napfiíklad pfied neodborn˘m

do malby. Zdobení malovan˘mi drahokamy je u trÛnící

charakter díla nelze pfiedpokládat nûjak˘ sofistiko-

restaurováním ãi nevhodn˘m umístûním) a zajistit

Madony z Louvre, Madony frankfur tské (viz pozn. 14)

38

nelze odhalit jejich hlub‰í smysl.

van˘ zámûr fiazení, v˘bûru tvaru a barvy kamenÛ,

jeho uchování jako souãásti kulturního dûdictví na

a dal‰ích. Tématu se vûnuje ·EDINOVÁ, Hana. Symbolika

pokud ov‰em dílo nesleduje star‰í vzor. Obecnû

území âeské republiky. V pfiípadû prodeje mÛÏe

drah˘ch kamenÛ v kapli sv. Václava. Umûní. 1997, roã.

srozumiteln˘ byl jistû v˘znam barev: ãervená (sa-

stát uplatnit pfiedkupní právo a obohatit nûkterou

45, s. 32–35. ISSN 0049-5123; dále také ROYT, Jan,

fír, ametyst?) jako barva krve, lásky a obûti; zele-

vefiejnou sbírku. Ústfiední seznam kulturních pa-

·EDINOVÁ, Hana. Slovník symbolÛ : kosmos, pfiíroda

ná (jaspis, chr ysopras, smaragd?) jako symbol

mátek veden˘ ze zákona ã. 20/1987 Sb. je vûrn˘

a ãlovûk v kfiesÈanské ikonografii. Praha : Mladá fronta,

víry, Krista i vûãného Ïivota; modrá (hyacint, to-

svému názvu, neboÈ se soustfieìuje víceménû na

1998. 201 s. ISBN 80-204-0740-5.

paz?) jako barva nebes, symbol kontemplace,

zanesení díla do seznamu. Ve‰keré informace

39 Teoretická moÏnost existence pÛvodních vrstev ultra-

nadûje. V˘jimeãnost malby leÏí v rovinû volby té-

(existence díla, status kulturní památky, datace,

marínu mÛÏe b˘t objasnûna pfiípadn˘m restaurováním

matu a kompozici zpracování.

autorství a tak dále) zÛstávají v pfiípadû movit˘ch

malby.

Malífiské provedení je opro‰tûno od drobn˘ch

kulturních památek vefiejnosti utajeny. Pfiinejmen-

40 V˘klad omezené barevnosti v souvislosti s reformaã-

detailÛ i jemn˘ch valérÛ, postrádá i jakékoliv sna-

‰ím základní informace vãetnû obrazové by v‰ak

ními poÏadavky nelze dle mého názoru jednoznaãnû pou-

hy o ztvárnûní prostoru. Tûlesné hmoty jsou sub-

mûly b˘t zpfiístupnûny, i kdyÏ se tomu fiada odbor-

Ïít. Jak ukázala nedávná konference Umûní reformace

tilní, nepropracované, ztrácejí objem a dochází

níkÛ z rÛzn˘ch dÛvodÛ brání (nejãastûj‰ím je sta-

v ãesk˘ch zemích (1380–1620), konaná u pfiíleÏitosti

zde ke zplo‰tûní. Záhybov˘ systém draperie pro-

rost o bezpeãí památky pfied krádeÏí). Obavy se

stejnojmenné v˘stavy, problematika promítání reformaã-

zrazuje pouÏití urãitého jednoduchého, ale funkã-

opírají o porevoluãní vlnu krádeÏí v sakrálních ob-

ních ideí do malífiské tvorby je stále pfiedmûtem odborné

ního schématu. Zfietelná je koncentrace na odha-

jektech, kdy zmizelo neb˘valé mnoÏství movit˘ch

diskuse. Inspirativní polemick˘ pfiíspûvek Jana Klípy vy-

lené inkarnáty rámované prostou, témûfi formálnû

pfiedmûtÛ a vût‰ina je dosud nezvûstn˘ch. Ohro-

vrátil názory o programovém omezení koloritu na pfiíkladu

ãlenûnou draperií zti‰eného koloritu. Urãitá plo‰-

Ïení památek v tomto smyslu se v‰ak mûní –

konkrétních památek (oltáfi z Pählu, ilustrace cestopisu

nost je zfiejmû zãásti zpÛsobena pfiemalbami,

vût‰ina mobiliáfiem vybaven˘ch kostelÛ je uÏ opatfie-

Sira Johna Mandevilla – uveden˘ch Robertem Suckalem

v zásadû v‰ak koresponduje s malífisk˘m pfiístu-

na zabezpeãením a fiada pfiedmûtÛ deponována –,

právû do této souvislosti). V pfiípadû obrazu Panny Marie

pem. Hloubky stínÛ záhybÛ vznikají vrstvením

proto je tyto památky moÏné zvefiejnit. Vhodn˘m

z Ko‰ífi bude nutná vût‰í opatrnost vzhledem k tomu, Ïe

malby pravdûpodobnû azuritem,

39

o ãemÏ svûdãí

systémem se jeví virtuální galerie (virtuální Kor-

jde o omezenou kompozici a také omezená barevnost

typick˘ reliéf. Záhybov˘ systém charakterizuje lo-

pus), která by formou otevfieného badatelského

draperie, respektive volba modro-modré textilie, je pro

mení linií vrcholÛ draperie. Inkarnáty jsou zãásti

prostfiedí zpfiístupnila tento fond pro odbornou

postavu Panny Marie bûÏná jiÏ kolem roku 1400. K téma-

zkreslené retu‰emi, jejichÏ rozsah dobfie odhalu-

vefiejnost. Zvefiejnûní poskytne památkám také

tu viz KLÍPA, Jan. Husitství a styl. V tisku (v rámci sborníku

je UV snímek (obr. 3). Také linky oboãí, oãí a rysÛ

ochranu, která vyplyne z vûdomí jejich identity.

pfiíspûvkÛ z konference); SUCKALE, Robert. Die Bedeu-

tváfií i tûla jsou zv˘raznûny nevhodnû ostrou „re-

ZároveÀ pfiedstaví fond kulturních památek stfie-

tung des Hussitismus für die bildende Kunst, vor allem in

tu‰í“, která pfiesnû nerespektuje pÛvodní malbu.

dovûku v jeho dochované rozmanitosti a bohat-

den Nachbarländern Böhmens. In Künstlerisches Aus-

Niωí kvalita provedení kontrastuje s pomûrnû

ství. V˘bûrovû bude moÏné podobnû prezentovat

tausch / Artistic Exchange. Akten des XXVIII. Internatio-

vzácnou ikonografií. Malífi zfiejmû není autorem

i umûlecké a kulturnûhistorické památky násle-

nalen Kongreßes für Kunstgeschichte. Band II, Berlin

inovativního ikonografického fie‰ení, ale zpodobil

dujících slohov˘ch období. ¤ada z nich bude v˘-

1992, s. 65–70.

téma, které bylo v dobû vzniku díla jiÏ známé a je-

znamn˘m podnûtem i pro pfiípadná mezioborová

41 První kroky tímto smûrem zahrnuje pfiíprava nového

hoÏ obsah byl jasnû ãiteln˘. Domnívám se, Ïe jde

studia (portréty historick˘ch osobností, signova-

evidenãního a informaãního systému InList, jehoÏ spu‰tû-

o dÛkaz existence star‰í uznávané malby, která

110

41

ná díla a podobnû).

ní Národní památkov˘ ústav plánuje v roce 2012.

Zprávy památkové péãe / roãník 71 / 2011 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | · á r k a R A D O S T O VÁ / P a n n a M a r i a s J e Ï í ‰ k e m z K o ‰ í fi – n e z n á m á k u l t u r n í p a m á t k a â e s k é r e p u b l i k y