VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2012
Bc. Anna Kříţková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie
Křesťanství v politických programech stran Evropského parlamentu (diplomová práce)
Autorka: Bc. Anna Kříţková Vedoucí práce: doc. Ing. Petr Kratochvíl, Ph.D.
2
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne …………………….
…………………………… podpis
3
Poděkování: Za pečlivé pedagogické vedení bych tímto chtěla upřímně poděkovat panu doc. Ing. Petru Kratochvílovi, Ph.D., pod jehoţ odborným vedením vznikla tato práce, děkuji za jeho věnovaný čas, trpělivost a podnětné připomínky v celém průběhu psaní diplomové práce. Zároveň bych chtěla také poděkovat svému manţelovi a rodičům, kteří mě po celou dobu mého studia morálně a hmotně podporovali.
4
Obsah Úvod............................................................................................................................... 7 1. Teoreticko-metodologická část .................................................................................. 9 1.1. Výzkumná otázka ................................................................................................ 9 1.2. Struktura práce .................................................................................................... 9 1.3. Vymezení základních pojmů ............................................................................. 10 1.4. Literatura a další zdroje ..................................................................................... 11 2. Vliv křesťanství na formování Evropské unie ........................................................ 13 2.1. Křesťanství v současné Evropské unii .............................................................. 14 3. Spolupráce římskokatolické církve a Evropské unie ............................................... 17 3.1. Legislativní základ ............................................................................................ 17 3.2. Formy spolupráce Evropské unie a katolické církve ........................................ 18 3.2.1. Spolupráce na úrovni Evropské komise ..................................................... 18 3.2.2. COMECE ................................................................................................... 19 3.2.3. Rada biskupských konferencí Evropy ........................................................ 19 3.2.4. Ostatní formy spolupráce ........................................................................... 20 4. Křesťanské hodnoty ................................................................................................. 21 4.1. Kompendium sociální nauky církve.................................................................. 22 4.1.1. Integrální a solidární humanismus.............................................................. 22 4.1.2. Základní principy sociální nauky církve .................................................... 23 4.1.3. Základní hodnoty společenského ţivota ..................................................... 25 4.2. Základní křesťanské hodnoty ............................................................................ 26 4.2.1. Rodina a manţelství ................................................................................... 26 4.2.2. Člověk a práce ............................................................................................ 30 4.2.3. Ekonomika .................................................................................................. 32 4.2.4. Politika ........................................................................................................ 33 4.2.5. Mezinárodní společenství a světový mír .................................................... 34
5
4.2.6. Ochrana ţivotního prostředí ....................................................................... 36 5. Politické programy stran Evropského parlamentu ................................................... 37 5.1. Evropská lidová strana ...................................................................................... 37 5.1.1. Politický program ELS ............................................................................... 37 5.2. Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů ................................................. 46 5.2.1. Politický program PSSD............................................................................. 46 5.3. Aliance liberálů a demokratů pro Evropu ......................................................... 54 5.3.1. Politický program ALDE ........................................................................... 54 5.4. Zelení – Evropská svobodná aliance ................................................................. 61 5.4.1. Politický program Zelených ....................................................................... 61 Závěr ............................................................................................................................ 67 Zdroje ........................................................................................................................... 71
6
Úvod Evropa byla po dlouhá staletí křesťanským kontinentem a byla centrem, z něhoţ se dále křesťanství šířilo do ostatních částí světa. Křesťanství tak spolu s řeckou a římskou kulturou poloţily základy současné Evropy. Základem evropského způsobu myšlení bylo antické Řecko, rozvoj práva vycházel z principů práva římského, morálka a duchovní hodnoty se pak vyvíjely z biblických náboţenství – judaismu a křesťanství. Křesťanské hodnoty a principy se však postupem času promítaly i do jiných oblastí, ve kterých zakořenily a byly generacemi přijímány jako pevná součást evropské identity. Důleţitým aktérem při budování evropské civilizace byla římskokatolická církev, která vytvořila základy evropského zákonodárství, charity a sociálního systému. Vliv křesťanství byl zřejmý i při utváření Evropské unie. První myšlenkovou základnou, která poslouţila jako inspirace pro vytvoření Evropských společenství v padesátých letech dvacátého století, bylo Panevropské hnutí, které se dodnes silně hlásí ke křesťanským hodnotám. Evropští politici, kteří stáli u zrodu Evropských společenství, byli v čele křesťansko-demokratických stran a sami se aktivně hlásili k tzv. křesťanskému aktivismu. Postupem času však v rámci Evropské unie docházelo k odklonu od těchto křesťanských kořenů. V současné době se mluví o procesu sekularizace, jehoţ některé projevy dokonce naplňují podobu militantního ateismu. Sekularizace se projevuje několika způsoby. Velmi patrná je snaha o co nejstriktnější oddělení církve od státu a vytlačení náboţenství z veřejného prostoru. Náboţenské vyznání a jeho projevy by tak měly patřit pouze do soukromého ţivota jednotlivce. V evropských zemích tak poslední roky začínají platit zákony, které mají potlačit veřejné projevy náboţenského vyznání. Ve Francii, kde platí tzv. politika laicité, tak například platí zákon, který zakazuje nošení viditelných náboţenských symbolů ve státních zařízeních, Evropský soud pro lidská práva zase rozhodl o zákazu vyvěšování kříţů ve státních školách. Poslední zpráva, která proběhla médii, bylo nařízení Evropské unie Slovensku odstranit z návrhu pamětní dvoueurové mince svatozář a kříţe z oděvu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Na úrovni Evropské unie se dále stala mediálně známou aféra s odvoláním nominace italského politika Rocco Buttiglione na post evropského komisaře. Jeho názory, které z podstatné části vycházely z učení katolické církve, se většině evropských politiků zdály být pro tento post příliš konzervativní. 7
Tato práce je zaměřena na analýzu současného vztahu křesťanství a Evropské unie, konkrétně na postoje jednotlivých politických frakcí Evropského parlamentu vůči hodnotám vycházejících z učení římskokatolické církve. Evropský parlament, který měl v počátku svého zaloţení poměrně slabé postavení a byl dlouhá léta ve stínu ostatních orgánů Evropské unie, postupně získal větší pravomoci a v současné době je jeho postavení víceméně rovnocenné postavení ostatních evropských institucí. Společně se snahou o eliminování demokratického deficitu lze předpokládat, ţe politická síla Evropského parlamentu bude do budoucna dále růst. Z tohoto hlediska je zajímavé zkoumat názorové postoje jednotlivých politických stran a jejich případnou budoucí proměnu. To je důleţité především proto, ţe se jedná o orgán s legislativní pravomocí. Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol, ve kterých je analyzován nejdříve obecně vztah Evropské unie ke křesťanství a dále konkrétní postoje evropských stran vůči vymezeným hodnotám vycházejících z katolického učení.
8
1. Teoreticko-metodologická část 1.1. Výzkumná otázka Hlavním cílem práce je analyzovat politické programy čtyř největších stran Evropského parlamentu vzhledem k jejich vazbě na křesťanství. Primárním kritériem zkoumání tedy je míra zastoupení křesťanských hodnot v jednotlivých programech. Cílem práce je zodpovědět následující výzkumnou otázku: Do jaké míry jsou v politických programech čtyř hlavních stran Evropského parlamentu zastoupeny křesťanské hodnoty, které vychází z učení Římskokatolické církve? Vedle hlavní výzkumné otázky je však také moţno z práce nepřímo zodpovědět otázky další, například: Je Evropská lidová strana, jakoţto křesťanskodemokratická strana, politickou entitou, která křesťanské hodnoty prosazuje v největší míře? Které strany EP jsou ve svých programech nejvíce prokřesťansky orientované a které jsou nejvíce protikřesťanské?
1.2. Struktura práce Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola je částí teoretickou, která tvoří teoretický základ, v jehoţ rámci je celá práce dále koncipována. Význam této kapitoly je především v poskytnutí základních informací, určení hlavních metodologických postupů, vymezení základních pojmů a předloţení pouţité literatury a dalších zdrojů. Ve druhé kapitole je obecně charakterizována souvislost mezi křesťanstvím a Evropskou unií, resp. vliv křesťanství při utváření Evropské unie. Dále je zde analyzován postoj současných Evropanů ke křesťanství a jejich vztah k duchovnu jako takovému. Závěry této kapitoly slouţí k zjištění obecných faktů týkajících se tématu práce. Ve třetí kapitole je zpracována spolupráce mezi Římskokatolickou církví a orgány Evropské unie. Je zde také podkapitola věnovaná legislativní úpravě mezi oběma aktéry. Tato část je důleţitá pro seznámení se s institucionálním zakotvením vztahů mezi církví a EU a pro následné pochopení způsobů, jakým spolu obě strany komunikují, resp. jakou formou mohou spolupracovat a navzájem komunikovat strany Evropského parlamentu s církví. Čtvrtá kapitola se věnuje určení křesťanských hodnot. Jsou zde vymezeny a charakterizovány základní křesťanské hodnoty, tak jak jsou obsaţeny v Kompendiu sociální nauky církve. Vymezení křesťanských hodnot v této kapitole je určující pro další práci, neboť jsou zde předloţeny ty hodnoty, které jsou následně v politických programech 9
stran analyzovány. V poslední páté kapitole jsou pak jiţ zkoumány samotné politické programy čtyř největších stran Evropského parlamentu. Programy jsou analyzovány z hlediska jejich vztahu k vymezeným křesťanským hodnotám. Je prováděn výzkum, zda se zmíněné hodnoty v programu vůbec objevují, či jsou opomíjeny, jaký prostor jim je v dokumentech věnován a jak se případně teoretické zakotvení konkrétního ideálu projevuje v praktické politice strany, například při hlasování v Evropském parlamentu. Současně je pozornost věnována těm tématům obsaţených v politických programech, která jsou v rozporu s křesťanskou morálkou.
1.3. Vymezení základních pojmů Hlavní pojem, který se v práci pouţívá, je slovo křesťanství. Křesťanství v této práci není chápáno široce, nýbrţ je myšleno pouze jako křesťanské náboţenství, tak jak ho vnímá a reprezentuje římskokatolická církev. Samotná římskokatolická církev je zde označována několika způsoby, především je uţíván nepřesný pojem katolická církev či pouze církev. Oba tyto zkrácené pojmy jsou pouhou jazykovou pomůckou a pro tuto práci tedy slouţí jako synonymum pro pojem římskokatolická církev. Zkoumaným objektem jsou zde křesťanské hodnoty. Křesťanské hodnoty pro tuto práci jsou ty morální principy, které jsou obsaţeny v dokumentu římskokatolické církve Kompendiu sociální nauky církve a které jsou ve třetí kapitole blíţe specifikovány. Jedná se tedy o hodnoty vycházející z učení římskokatolické církve, nikoliv o křesťanské hodnoty ve svém širokém významu. Jako zdroj k identifikaci těchto hodnot bylo pouţito Kompendium, protoţe je to hlavní dokument církve, který se uceleně vyjadřuje k základním společenským tématům, které z podstatné části korespondují s tématy obsaţenými v politických programech stran. Těmito tématy resp. hodnotami, které jsou v této práci analyzovány, jsou rodina, sociální a pracovní politika, ekonomika, politika, mezinárodní vztahy a ochrana ţivotního prostředí. V rodinné oblasti je zkoumána podpora tradiční rodiny, postoj k homosexualitě a potratům apod. V oblasti pracovně-sociální je analyzován důraz na sociální stránku v pracovním procesu, především na pracovní dobu, pracovní podmínky zaměstnanců a také na podporu pracujících rodičů. Hospodářská politika je hodnocena podle postoje strany k obecnému rozvoji, podpoře lidské podnikavosti, přístupu k zajištění transparentnosti finančních trhů a zároveň k míře sociálnosti ekonomického systému. U politické správy je zkoumán postoj k demokracii, dodrţování lidských práv a
10
podpoře občanské společnosti. Analyzované postoje u mezinárodní politiky jsou především vztah k válečnému a mírovému řešení konfliktů a pomoc chudým zemím. U environmentální politiky je hodnocen přístup k ochraně ţivotního prostředí. Vedle římskokatolické církve jsou dalšími podstatnými subjekty této práce politické strany Evropského parlamentu. Prostor je zde věnován pouze čtyřem největším stranám, tedy Evropské straně lidové, Pokrokovému spojenectví socialistů a demokratů, Alianci liberálů a demokratů pro Evropu a Zeleným – Evropské svobodné alianci. Politické programy stran, které jsou v práci analyzovány, jsou ta programová ujednání, která jsou obsaţena v základních programových dokumentech a aktuálních strategických plánech.
1.4. Literatura a další zdroje Z dostupných zdrojů se nepodařilo nalézt práci, která by se stejnou problematikou,
tedy otázkou
zastoupení
křesťanských
hodnot
v politických
programech stran Evropského parlamentu, zabývala. Obecně lze říci, ţe odborných textů k danému tématu příliš mnoho napsáno nebylo. Existuje však několik dokumentů týkajících se souvisejících otázek. Mnoho prací se věnuje vztahu římskokatolické církve ke státu, demokracii apod., například se jedná o článek Daniela Philpotta: Christianity and Democracy – The Catholic Wave z roku 2004 (Philpotta, D.: Christianity and Democracy – The Catholic Wave, in Journal of Democracy Volume 15, Number 2, April 2004). Největší mnoţství odborných textů se zabývá otázkou spolupráce mezi Římskokatolickou církví a orgány Evropské unie. V této práci byl pouţit článek od Thomase Jansena z roku 2000: Europe and Religions: the Dialogue between the European Commission and Churches or Religious Communities (Jansen, T.: Europe and Religions: the Dialogue between the European Commission and Churches or Religious Communities, in Social Compass 47(1), 2000). Hlavními zdroji informací pro tuto práci byly zdroje primární, tedy samotné dokumenty, nikoliv jiţ zpracované práce na dané téma. V kapitole Spolupráce římskokatolické církve a Evropské unie byly vyuţity základní smlouvy Evropské unie a dále stanovy jednotlivých institucí. Zdrojem pro vymezení křesťanských hodnot bylo Kompendium sociální nauky církve (Kompendium sociální nauky církve, 11
Papeţská rada pro spravedlnost a mír, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2008), neboť se jedná o základní dokument katolického sociálního učení, a také jednotlivé papeţské encykliky (Sociální encykliky 1891-1991, Zvon, Praha 1996). Při analýze politických programů byly pouţity oficiální programy stran a dokumenty obsahující aktuální strategické plány (ALDE: Strategic Programme 2009-2014, EPP: Ten priorities for the EPP Group 2009-2014, S&D: Inclusive Europe, Europe for All, 2008, THE GREENS: The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009). K analýze stranického systému Evropského parlamentu byl vyuţit především článek autorů Hixe, Kreppela a Nouryho The Party System in the European Parliament: Collusive or Competitive? (Hix S., Kreppel A., Noury A., The Party System in the European Parliament: Collusive or Competitive?, JCMS 2003, Volume 41, Number 2, s. 309-31) a dále studie Amieho Kreppela The European Parliament and Supranational Party System (Kreppel, A., The European Parliament and Supranational Party Systém, Cambridge University Press, 2002, 12s.). Z internetových zdrojů
byly
informace
čerpány
především
z webových
stránek
Evropské komise, konkrétně z veřejných průzkumů Eurobarometru (Eurobarometer su rveys: http://ec.europa.eu/public_opinion/index_en.htm). Dále byly pouţity informace o výsledcích hlasování v Evropském parlamentu z internetových stránek nezávislé organizace Vote Watch Europe (Vote Watch Europe, http://www.votewatch.eu/). Zdrojem pro tuto práci byl také osobní rozhovor s Mons. Marcelem Šmejkalem, vedoucím zaměstnancem pro oblast střední a východní Evropy zahraniční sekce státního sekretariátu Římské kurie ve Vatikánu.
12
2. Vliv křesťanství na formování Evropské unie Za první myšlenkovou základnu, která poslouţila jako inspirace pro zaloţení Evropských společenství v padesátých letech dvacátého století, lze povaţovat jiţ tzv. Panevropské hnutí. Tato nejstarší evropská iniciativa za sjednocení Starého kontinentu zastávala myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech, s plným vědomím křesťanských kořenů tohoto kontinentu. Silný křesťanský odkaz tohoto hnutí je patrný i v jeho současném programu, ve kterém Panevropská unie usiluje o Evropu postavenou na základech křesťanství a bojuje proti veškerým tendencím, které podkopávají duchovní a morální sílu Evropy, jako je nihilismus, ateismus a nemorální konsumismus. Tyto konzervativní postoje se projevují i v definici rodiny coby přirozeného společenství, stejně jako odmítnutí interrupce, eutanazie a genetické manipulace.1 Důleţitou roli při vytváření základů a celkové podoby nově se utvářejícího evropského uskupení měli také konkrétní evropští politici, kteří se na jeho vzniku aktivně podíleli. Ze značné části se jednalo o politiky, kteří se hlásili k tzv. křesťanskému aktivismu, myšlenkovému směru, který se po druhé světové válce objevil jako alternativa k existencialismu, v té době v Evropě velmi populárnímu směru. Jeho představitelé – Alcido de Gasperi, Konrad Adenauer a Robert Schuman – postavili proti beznaději člověka opuštěného od Boha ideály rodiny, přirozeného právního řádu a morálky čerpající své základy v křesťanské nauce. Tyto zásady ovšem také promítli do svého praktického politického působení.2 Alcido de Gasperi byl italský premiér, za jehoţ vlády přijala Itálie Paříţské smlouvy a dala tak vzniknout Evropskému společenství uhlí a oceli. Konrád Adenauer byl zakladatel německé křesťansko-demokratické unie a také člen Panevropského hnutí. Program své strany vytvářel na základě sociální nauky církve, jejíţ principy se snaţil zachovávat i při formování evropského společenství. Nejvíce je se vznikem Evropského společenství spjat francouzský politik Robert Schuman, který své představy o budoucí Evropě formuloval ve známém Schumanově plánu. Základy současné Evropské unie tedy byly budovány lidmi úzce spjatými s křesťanským pohledem na svět, který aktivně do svých názorů a vizí promítali, a který tak ovlivnil podobu nově vznikajícího politického celku.
1 2
Bamberský program: http://de.paneuropa.org/index.php/pan/grundsaetze.1996. Horálek, Martin: Katolická církev v evropské unii, Teologické texty, č. 2004/4.
13
Křesťanské kořeny sjednocené Evropy lze najít i v historii spojené se vznikem evropské vlajky. Dvanáct zlatých pěticípých hvězd na modrém pozadí má totiţ podle autora vlajky Arséne Heitze symbolizovat zjevení Panny Marie s korunou z dvanácti hvězd kolem její hlavy. Návrh vlajky se zamlouval i nekřesťanským politikům, kteří v číslu dvanáct viděli symbol plnosti (dvanáct hodin, měsíců apod.).
2.1. Křesťanství v současné Evropské unii Křesťanství je nejrozšířenější náboţenství v Evropě. Hlásí se k němu více neţ 72% obyvatel, z čehoţ téměř 46% z celkového počtu evropských křesťanů patří ke katolické církvi, 35% se hlásí k církvím pravoslavným a 18% k církvím protestantským. Téměř 20% populace EU tvoří ateisté a zbylá procenta jsou zastoupena muslimy a členy jiných náboţenství.3 V současné době však dochází k oslabování náboţenství v celé Evropě. Evropské státy zaţívají pokles v navštěvování náboţenských obřadů a ve veřejných průzkumech stále klesá počet lidí věřících v Boha. Odborníci v této souvislosti hovoří o takzvané sekularizaci Evropy.4 Sekularizace má mnoho významů. Můţe zahrnovat oddělení moci světské od moci církevní a všeobecné oslabení vlivu církve, aţ po ochabení zájmů lidí o náboţenství jako takové. Novější termín, který je dnes také často uţíván je neosekularismus, který k tradiční sekularizaci přidává myšlenku ztrácejícího vlivu náboţenských autorit na problémy mimo náboţenství (např. eutanazie, potrat). Neosekularisté tvrdí, ţe ke sniţování vlivu dochází, i kdyţ se počet věřících nesniţuje.5 Německý vědec a profesor univerzity v Koblenz Ulrich Sarcinelli však k tomuto dodává: „Navzdory rozsáhlému odcírkevnění a značné ztrátě víry nabývá na síle „různorodost nabídky na trzích moderny, nabídky nábožensko světonázorových a smysl života vykládajících přístupů “(Friedrich Wilhelm Graf). Vzhledem k tomu, že pluralizace naší společnosti má za následek několikanásobnou „duchovní dezorientaci“, mohou se rozvíjet nové „trhy“, zaměřené na náboženství, na výklad morálky a na způsob života (Klaus Berger). Co ilustrativně označil religionista Friedrich Wilhelm Graf jako „návrat bohů“, signalizuje v každém případě návrat náboženského do veřejného prostoru. Že se objevila „nová přitažlivost náboženství“ (Renate Köcher) víme i z demoskopických 3
The Pew Forum on Religion and Public Life: Global Christianity: http://www.pewforum.org/Christian/Global-Christianity-europe.aspx. 4 Chaves, M.: Secularization as Declining Religious Authority; Loek Halman and Veerle Draulans: How Secular Is Europe?. 5 Sekularizace: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sekularizace.
14
zkoumání.“6 Protichůdný trend evropského smýšlení, tedy odklon od duchovna nabízeného institucionalizovanými církvemi a současně hledání spirituality v nových formách, svědčí o tom, ţe Evropa není zcela tak ateistická, jak by to z procesu sekularizace mohlo vypadat. To dosvědčují i níţe uvedené kartogramy č. 1 a 2. Na nich jsou zachyceny výsledky průzkumu, který provedl institut Evropské komise zajišťující provádění veřejných výzkumů Eurobarometr. Na prvním kartogramu jsou zachyceny údaje vzešlé z výzkumu, během kterého byla lidem pokládána otázka, zda věří v Boha, zatímco ve druhém kartogramu jsou zanalyzovány odpovědi na otázku, zda věří v určitý druh duchovní energie. Z výsledků lze vyčíst závěr, ţe čím, je země ateističtější resp. čím méně obyvatel věří v Boha, tím jich více věří v jinou nadpřirozenou sílu. To znamená, ţe Evropané nepřestávají být lidmi duchovními, nýbrţ, ţe se proměňují formy jejich spirituálního naplnění. Kartogram č. 1: Víra v Boha podle zemí7
6
Sarcinelli, U.: Evropská unie a náboţenství: Politika a náboţenství ve svobodomyslné demokracii: http://www.revuestrednievropa.cz/upload/4.pdf. 7 Eurobarometer: Social Values, Science and Technology, 2005: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf.
15
Kartogram č. 2: Víra v duchovní energii podle zemí8
Z kartogramů lze také vyčíst, které země patří v rámci Evropské unie mezi země religiózní, a které mezi země sekulární. Mezi státy s hlubokou náboţenskou tradicí patří Polsko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Malta, Rumunsko, Řecko a Kypr. Naopak nejvíce ateistickými státy Evropské unie jsou Estonsko, Česko, skandinávské státy, Nizozemsko a Francie. Míra religiozity státu do značné míry ovlivňuje hodnotový ţebříček jeho obyvatel a v důsledku tak i postoje země vůči evropské politice. Vliv náboţenství na politické rozhodování zástupců státu lze podle sociologie vysvětlit takzvanou Teorií referenčních skupin, která vychází z předpokladu, ţe postoje a hodnoty jedinců jsou vytvářeny skupinami, jejichţ jsou členy či na jejichţ členství aspirují. Autorem tohoto konceptu jsou Robert K. Merton a Alice Rossiová. Ti jmenovali okolnosti, které předcházejí tomu, aby se lidé začali srovnávat s jinými a používat jejich normy jako referenční rámce. Právě náboženské skupiny patří mezi ty skupiny, které vytváří vhodné podmínky pro přijetí referenčního rámce. Poskytují normy a hodnoty, které jsou dlouhodobě hlásány, a jsou tak udržovány stabilní v čase. Tím jedincům umožňují jejich snadnější internalizaci. Podmínka trvalé interakce s jinými členy je dosažena prostřednictvím pravidelných bohoslužeb v kostelech a dalších náboženských akcí. Významní druzí se stávají důležitými díky kázáním, prostřednictvím kterého zprostředkovávají informace, a také tím, že jsou významnými rádci v čase potřeby.9 8
Tamtéţ. Procházková K., Interrupce a postoje k interrupcím: Srovnání České republiky Nizozemka a Španělska, Brno, 2008. 9
16
3. Spolupráce římskokatolické církve a Evropské unie Spolupráce v rámci EU má různé úrovně: mezi jednotlivými členskými zeměmi a katolickou církví v těchto zemích, mezi jednotlivými členskými zeměmi a Svatým stolcem, mezi Evropskou unií a evropskými církevními institucemi, mezi Evropskou unií a Svatým stolcem.
3.1. Legislativní základ Smlouvy zakládající
Evropské společenství
a Evropskou
unii
byly
koncipovány, aniţ by obsahovaly jediný odstavec o vztahu k církvím a evropským filozofickým společenstvím. První zmínka týkající se úpravy těchto vztahů je tak obsaţena aţ v Amsterdamské smlouvě z roku 1997, ve které se píše, ţe: „Evropská unie uznává status církví a náboženských společenství a komunit, který jim uznává vnitrostátní právní řád členského státu. Evropská unie taktéž uznává vnitrostátní statut filozofických a nekonfesních organizací.“10 Toto prohlášení však bylo, jak lze z jeho obsahu vyčíst, pouhým uznáním existence církví na území EU a zaručením dodrţování statutu, který jim plyne z národních právních úprav. K úpravě vzájemných vztahů a poloţení legislativního základu pro vzájemnou spolupráci v Amsterdamské smlouvě nedošlo. Další odkaz na náboţenství lze najít v Bílé knize z roku 2001, kde se v kapitole o zapojení občanské společnosti píše: „Občanská společnost hraje důležitou roli v poskytování informací o zájmech obyvatel a slouží k realizaci uspokojování jejich potřeb. Jedinečný příspěvek v této oblasti mají církve a náboženské komunity.“11 Legální bázi pro dialog mezi katolickou církví a EU představuje aţ článek 17 Lisabonské smlouvy: „Uznávajíce jedinečnost a specifický přínos církví a náboženských skupin, považuje Unie za dobré vést vzájemně otevřený, transparentní a pravidelný dialog.“12 Spolupráce v rámci EU na úrovních jednotlivých členských států je podrobněji určena v bilaterálních smlouvách mezi Svatým stolcem a daným státem. Tyto smlouvy mohou být trojího typu. Takzvané konkordátní smlouvy, které má Vatikán uzavřen například s Polskem, Španělskem, Itálií a Portugalskem, upravují všechny oblasti 10
Prohlášení č. 11 k Závěrečnému aktu Amsterdamské smlouvy. European Governance – A White Paper, in Official Journal 287, 12/10/2001, P. 0001-0029. 12 Lisabonská smlouva, čl. 17. 11
17
vztahu stát a církev. Rámcové smlouvy upravují pouze hlavní oblasti vzájemných vztahů (např. první smlouva se Slovenskem) a částečné smlouvy upravující pouze jednotlivé oblasti (např. smlouvy se Slovenskem, Maďarskem a Litvou o duchovní sluţbě v ozbrojených silách, se Slovenskem o katolické výchově, s Maďarskem o finančních a majetkových otázkách, s Litvou o kulturní spolupráci nebo řada smluv s Německem).
3.2. Formy spolupráce Evropské unie a katolické církve 3.2.1. Spolupráce na úrovni Evropské komise Historie vzájemného dialogu Evropské komise s církvemi a náboţenskými skupinami sahá do 80. let minulého století. Iniciátorem formálního zapojení církví do ţivota Evropské unie a zahájení pravidelných setkání byl především předseda Evropské komise Jacques Delors, který v roce 1992 při projevu k církvím prohlásil: „Pokud v příštích deseti letech nedokážeme Evropě dát duši, hra skončí.“13 Jacques Delors byl přesvědčen, ţe Evropská unie nemůţe být úspěšná, bude-li stát pouze na právních a ekonomických základech, ale ţe je potřeba zaměřit se také na duchovní hodnoty a hledání společné evropské identity, která by po pádu Ţelezné opony znovu spojila Evropu. Z Delorsova podnětu vznikla iniciativa Duše pro Evropu, jejímţ záměrem bylo podporovat vzájemný dialog církví s orgány Evropské unie a být platformou pro diskuzi o problémech týkajících se duchovních otázek. Na přelomu 80. a 90. let bylo tedy rozhodnuto, ţe Evropská komise povede pravidelný dialog s církvemi a jejich hlavními představiteli. Tento dialog opírající se o několik právních dokumentů Evropské unie je dnes jiţ výslovně zmíněn také v článku 17 Lisabonské smlouvy jako dialog otevřený, pravidelný a transparentní. Současně s římskokatolickou církví se setkávání účastní další církve – Protestantské a církev Řeckokatolická – zástupci menších církví, muslimů, ţidů ale také nenáboţenských skupin, které se zabývají problematikou etických otázek. Spolupráce církví na úrovni Evropské komise spočívá v několika aspektech. Mezi ty nejdůleţitější patří pravidelné informování církví a jiných společenství o plánované evropské politice, představách a cílech Evropské komise, vzájemná výměna názorů a diskuse nad konkrétními tématy uskutečňované v rámci 13
Projev Jacques Delorse k církvím, 1992, dostupný na: h t t p : / / e u r o p a . e u . i n t / comm/ d g s / p o l i c y _ a d v i s e r s / a c t i v i t i e s/dialogue_religions_humanisms/issues/soul_for_Europe/index_En.htm.
18
pravidelných seminářů konaných několikrát do roka, podpora dialogu o úloze církví v Evropě, poradní semináře o uvádění programu iniciativy Duše pro Evropu: Etika a spiritualita do praxe a další.14 Hlavní úlohu v koordinaci vzájemných setkání hraje předseda Komise, který setkání svolává a zaštiťuje.
3.2.2. COMECE Důleţitým partnerem k dialogu je pro Evropskou unii Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE). Jedná se o čistě katolickou organizaci tvořenou biskupy delegovanými biskupskými konferencemi členských zemí EU. Komise byla zaloţena 3. března 1980 s cílem vytvořit formální společenství, které by slouţilo jako zástupce katolické církve při Evropské unii. Sídlo COMECE je v Bruselu a umoţňuje tak lepší kontakt mezi jeho pracovníky a evropskými politiky. Hlavními
cíli
Komise
biskupských
konferencí
Evropské
unie
jsou
monitorování a analýza politického procesu v EU, informování o vývoji evropské politiky a legislativy, účast na pravidelných setkáních s orgány EU a podpora a prosazování křesťanských postojů na poli Evropské unie.15 Vzájemný dialog mezi Komisí biskupských konferencí Evropské unie a Evropskou unií se odehrává v rámci kaţdoročních konferencí, kterých se od roku 2007 vedle zástupců církevních společností pravidelně účastní také předsedové Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu. Dvakrát ročně se konají debatní semináře a další platformu pro oboustranná setkávání zajišťují také časté konference.16 3.2.3. Rada biskupských konferencí Evropy Zatímco Komise biskupských konferencí Evropské unie je orgán, který byl primárně zaloţen pro účely spolupráce s Evropskou unií a jehoţ členové jsou biskupové zemí tvořící EU, Rada biskupských konferencí Evropy (CCEE) svou činnost nespojuje výlučně s EU, nýbrţ je to orgán celoevropský. Přesto CCEE slouţí také jako prostředník komunikace mezi katolickou církví a Evropskou unií.
14
Jansen, T.: Europe and Religions: The Dialogue between the European Commission and Churches or Religious Communities. Social Compass 47(1), 2000, 103-112. 15 COMECE: Who we are: http://www.comece.org/site/en/whoweare?SWS=2ebcad7a687a32356fab4cc31bd8243e. 16 COMECE: Eu- Church Dilogue: http://www.comece.org/site/en/euchurchdialogue.
19
Podnět
k zaloţení
Rady
biskupských
konferencí
Evropy
vzešel
ze
závěrů Druhého vatikánského koncilu a zde vyslovené potřeby existence orgánu, který by spojoval všechny evropské biskupské konference a umoţnil tak jejich snadnější a efektivnější spolupráci. Mezi hlavní cíle CCEE patří podpora nové evangelizace a ekumenismu v Evropě, k čemuţ má přispět právě lepší propojení národních biskupských konferencí a vést tak k větší jednotě církve v rámci kontinentu. Co se týče napojení Rady biskupských konferencí Evropy na Evropskou unii, děje se tak prostřednictvím spolupráce a pravidelných setkání CCEE a COMECE a současně účastí předsedy a sekretáře COMECE na kaţdoročně konaném plenárním shromáţdění CCEE.17 3.2.4. Ostatní formy spolupráce Komunikace mezi katolickou církví a Evropskou unií probíhá také nepřímo v rámci spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a církví. Jednotlivé země spolupracují s katolickou církví na místní úrovni především prostřednictvím biskupských konferencí. Například vláda České republiky s Českou biskupskou konferencí, jednotlivá ministerstva s jednotlivými komisemi, radami a jinými orgány České biskupské konference. Jednotlivé země spolupracují se Svatým stolcem také prostřednictvím zastupitelských úřadů, obvykle velvyslanectví při Svatém stolci ze strany států a apoštolských nunciatur ze strany Svatého stolce. Tyto zastupitelské úřady jsou stálými diplomatickými misemi, takţe nejde o vztahy příleţitostné, ale stabilní. Existují samozřejmě také diplomatické vztahy na rovině Velvyslanectví Evropské unie při Svatém stolci a Apoštolské nunciatury při Evropské unii. Důleţitými nástroji spolupráce mezi státem a církví jsou mezinárodní smlouvy uzavřené se Svatým stolcem, které upravují postavení katolické církve v jednotlivých zemích.18
17
CCEE: About us: http://www.ccee.ch/index.php?&na=1,1,0,0,e.p. Informace převzaty z osobního rozhovoru s Mons. Marcelem Šmejkalem, pracovníkem zahraniční sekce státního sekretariátu Římské kurie. 18
20
4. Křesťanské hodnoty Vymezit čistě křesťanské hodnoty je poměrně náročný úkol. K tomuto se vyjadřuje také katolický kněz a intelektuál Tomáš Halík: „Asi nelze udělat nějaký seznam křesťanských hodnot, hodnota je něco živého. Na jedné straně jaksi všechny velké etické a kulturní hodnoty Evropy jsou v jistém smyslu křesťanské, protože křesťané se těch skoro 2000 let opravdu nezaháleli. Na druhé straně ale o málokteré hodnotě je možné říci, tato je výlučně a čiře křesťanská, protože přeci jen křesťanství na něco navazuje. Historické křesťanství čerpá z židovství, čerpá z antiky, čerpá z přirozeného řádu, přicházejí zde nové a nové vlivy během dějin.“19 Dále také Halík hovoří o křesťanských postojích jako o dynamickém elementu, který se utváří taktéţ jako reakce na působení aktuálních výzev: „Křesťanské postoje ve veřejném životě (politice, kultuře, hospodářství aj.) se utvářejí jako aktuální dialog mezi svědomím křesťanů a výzvami doby - s tvořivým přihlédnutím k tradici a k učení magistéria a samozřejmě v dialogu i s těmi, kdo s námi nesdílejí naši víru, ale můžeme je označit za "lidi dobré vůle".“20 Důleţitým mezníkem pro uspořádání křesťanských hodnot, které se pak staly východiskem pro politické programy prvních křesťanských stran, bylo vydání encykliky Rerum novarum papeţem Lvem XIII. v roce 1891. Jednalo se o první sociální nauku katolické církve, která se zabývala sociálními problémy (především řešila problematiku dělnictva a urbanizace). Do roku 2005 bylo vydáno ještě osm dalších sociálních encyklik (Quadragesimo anno 1931, Mater et Magistra 1961, Pacem in terris 1963, Populorum progressio 1967, Laborem exercens 1981, Sollicitudo rei socialis 1987, Centesimus annus 1991 a Deus caritas est 2005), z nichţ je za nejvýznamnější povaţována encyklika Pacem in terris, kde se papeţ Jan XXIII. vyslovuje k ochraně lidských práv, mírovému řešení konfliktů a zahájení odzbrojovacího procesu. Tyto encykliky tvoří dohromady sociální nauku katolické církve. Tu lze chápat jako nauku zaloţenou na poznatcích z ekonomické a humanitní oblasti a zvláště pak ze sociologie. ,,Jedná se zpravidla o spojení morální teologie a sociální filosofie, přičemž sociální nauka (i v úzce církevním pojetí) je od svého vzniku svázána s křesťanskou antropologií nebo dokonce tvoří její organickou součást.“21
19
Halík,T.: Filozofické aspekty Evropské ústavy, z konference Křesťanské hodnoty v současné evropské politice, 2004. 20 Halík, T.: Křesťanství a politika, 2003. 21 Fiala, P., Hanuš, J., Vybíral, J. (eds.): Katolická sociální nauka a současná věda. Brno, Praha 2004.
21
4.1. Kompendium sociální nauky církve Katolické sociální učení je zpracováno v dokumentu Kompendium sociální nauky církve, které vydala Papeţská rada pro spravedlnost a mír. Při své práci Rada čerpala z koncilních dokumentů a encyklik, promluv papeţů, nejrůznějších textů vypracovaných
dikasteriemi
Svatého
stolce
a
také
z obsáhlých
konzultací
s biskupskými konferencemi, biskupy a odborníky. V tomto díle jsou vytyčeny základní sociální aspekty dnešní doby a postoj, jaký k nim zaujímá katolická církev. Prostor je zde věnován otázce lidských práv, rodiny a manţelství, pracovní oblasti, ekonomice, politice, mezinárodním otázkám a dalším. Tímto svým širokým záběrem je Kompendium sociální nauky církve povaţováno za jeden z hlavních dokumentů katolické církve a především jako hlavní zdroj při zkoumání křesťanských hodnot. 4.1.1. Integrální a solidární humanismus V úvodu Kompendia se autoři věnují vytyčení jakéhosi teoretického základu, ze kterého současná sociální nauka církve vychází. Je zde uvedeno několik tezí a teologických myšlenek tvořící zdroj pro postoje církve v dalších kapitolách dokumentu. Tímto teoretickým východiskem je integrální a solidární humanismus. Autorem integrálního humanismu je jeden z nejvýznamnějších katolických filozofů dvacátého století Jacques Maritain. Tento katolický konvertita svou činnost věnoval studiu humanismu, myšlenkovému směru, který byl i na počátku dvacátého století velmi oblíbený. Humanismus, jehoţ vznik je datován aţ do období počátku novověku, byl do značné míry ovlivněn jiţ filozofií starověkého Řecka a především křesťanským pojetím člověka (“Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (L 9,25), “Řekne-li někdo, ´Já miluji Boha´, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář.“ (1J 4,20), “Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Ga 3,27-28). Přestoţe křesťanství stálo u zrodu humanistických myšlenek, sám humanismus se postupem staletí od Boha začal více přesouvat k Člověku.
Maritain proto začal
rozlišovat humanismus takzvaně člověkostředný (antropocentrický) a bohostředný. Bohostředný humanismus vyšel ze středověkého chápání. Uznává, ţe středem člověka je Bůh, obsahuje křesťanské pojetí člověka hříšného a vykoupeného. Člověkostředný humanismus oproti tomu za střed člověka a tedy všech věcí povaţuje
22
člověka samého.22 Tuto podobu humanismu Maritain odmítá a ve svých důsledcích ji povaţuje za antihumánní. Vychází z toho, ţe humánní je chápat člověka v celé jeho celistvosti. Tím, ţe sekulární formy humanismu člověku odnímají jeho spirituální sloţku, která mu je bytostně vlastní, vlastně popírají jeho komplexní bytí. Současně ale Maritain taktéţ odmítá bohostředný humanismus, jako ideu vhodnou pro dnešní svět vzhledem k pluralitě dnešní společnosti, ve které jsou věřící zastoupeni jen z určité části. Maritain proto za ideální povaţuje integrální humanismus, který účinně respektuje lidskou důstojnost a je zaměřen k sociálně-časnému uskutečnění onoho evangelického očekávání lidskosti, která nemá existovat jen v řádu duchovním, ale má se zaměřit současně k ideálu bratrského společenství. Jinými slovy, společné dílo, společné struktury by mohly být ne posvátně křesťanské, ale světsky křesťanské – a tedy umožnit „soužití křesťanů i nekřesťanů v časné obci“23,24. Z integrálního humanismu je v Kompendiu sociální nauky církve nejvíce vyzdvihována bratrská láska. Je vyzdvihována jako síla, která jediná můţe měnit svět k lepšímu a bez níţ nelze dosáhnout dobrého světa. 4.1.2. Základní principy sociální nauky církve Trvalé zásady sociální nauky církve představují skutečné a pravé sloupy katolického sociálního učení.25 Jedná se o zásady, které církev povaţuje za obecné a základní, protoţe se vztahují na společenský život v celé jeho složitosti26. Jejich charakter je univerzální a trvalý. Trvalost je zde však myšlena vzhledem k obecné pravdě jednotlivých principů, nikoliv v tom slova smyslu, ţe by nebylo moţné zásady mírně upravovat na základě aktuální potřeby kaţdé doby. Aktualizace základních principů sociální nauky, pokud je provedena citlivě a s rozumem, je povaţována za moudrý akt. Zásady je třeba vykládat v jejich jednotě a vzájemném propojení, nikoliv izolovaně. Mezi pět základních zásad sociální nauky církve patří společné dobro, univerzální určení statků, princip subsidiarity, participace a solidarity. Zásada společného dobra je odvozena z důstojnosti, jednoty a rovnosti všech lidí. V Kompendiu je charakterizována takto: zásada společného dobra je „souhrn 22
Vymětalík, B.: Křesťanská vize pro dnešní svět v Kompendiu sociální nauky církve. Maritain, J.: Křesťanský humanismus, Universum, 1947, s. 214. 24 Vymětalík, B.: Křesťanská vize pro dnešní svět v Kompendiu sociální nauky církve. 25 Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 113. 26 Tamtéţ. 23
23
podmínek společenského života, které jednotlivcům i skupinám dovolují úplnější a snazší dosažení vlastní dokonalosti“.27 Vytváření dobra je úkolem a odpovědností kaţdého člověka a jeho konkrétní podoba se projevuje například v usilování o mír, ochraně ţivotního prostředí, poskytování práce, zdravotní péče, vzdělání apod. Snaha kaţdého o obecné dobro vede k prospěchu, ze kterého mohou těţit všichni lidé. Výzvou plynoucí z tohoto principu je také schopnost usilovat o dobro svého bliţního, jako by se týkalo mě samotného. Zvláštní apel je zde věnován politické obci resp. politickým představitelům států, kteří obzvláště by měli dbát o dosaţení společného dobra, vytvářet spravedlivé prostředí a chránit lidi v nouzi. Druhou zásadou je princip univerzálního určení statků, který se týká materiálního zajištění člověka. Právo vlastnit majetek nutný pro svou existenci je povaţováno za přirozené právo kaţdého člověka. „Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou; žádá to spravedlnost provázená láskou.“ 28 Církev v tomto dokumentu vyslovuje nutnost ochrany soukromého vlastnictví, jako něčeho, čeho člověk nabyl svojí vlastní píli a schopnostmi a na co tak má spravedlivý nárok. Současně ale poukazuje na nutnost jeho regulace. Důraz je kladen na chudé, především na ty, kteří nebyli obdařeni takovými schopnostmi, aby svůj majetek rozšiřovali a zajistili si tak dobrý ţivot. Při rozdělování majetku je tedy nutné přihlíţet k potřebám chudým a nemajetným. „Je to specifická a prvořadá forma křesťanské lásky, o které svědčí celá církevní tradice. Lidská bída je zřetelným znamením toho, že člověk je slabý a potřebuje spásu. S touto bídou měl soucit Ježíš Kristus, který se dokonce identifikoval se svými nejposlednějšími bratry.“29 Princip subsidiarity vymezuje způsob dělby práce a konkretizuje odpovědnost při jejím výkonu, tak aby vedla k prvnímu principu, tedy ke společnému dobru. Stát resp, vyšší sloţky společnosti se mají starat o niţší, zajišťovat jim podporu a ochranu, to vše ale v rámci zachování úplné svobody příjemců pomoci. Hlavní myšlenka této zásady je vyjádřena v encyklice Quadragesimo anno: „To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší…
27
Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 115. Tamtéţ, s. 118-119. 29 Tamtéţ, s. 124-125. 28
24
Každý zásah například státu má členům společnosti přinášet pomoc, a nikdy je nemá pohlcovat a ničit.“30 Princip participace neboli spoluúčasti vyţaduje po kaţdém člověku aktivní a vědomou účast na společenském ţivotě, a to ať uţ individuálně nebo prostřednictvím konkrétního sdruţení. Participace nesmí být omezována a zuţována a měla by být uplatňována především v oblasti práce jednotlivce, ekonomice, médiích apod. Církev zde participaci vnímá jako důleţitou součást fungující demokracie a naopak varuje před snahou o její eliminaci, neboť neexistence či potlačení spoluúčasti lidí na veřejném ţivotě vede k diktatuře a totalitarismu. Poslední zásadou sociální nauky církve je princip solidarity. I tato zásada vychází z rovnosti mezi lidmi a důstojnosti kaţdého člověka. Církev poukazuje na stále se prohlubující globální problém rozevírání pomyslných nůţek mezi státy rozvinutého světa na straně jedné a státy světa rozvojového na straně druhé a nutnost solidarity, kterou je třeba chudším projevovat. Solidarita s potřebnými ve svém důsledku vede k oboustrannému prospěchu, neboť současný svět je svět vzájemně propojený a situace jednoho ovlivňuje úspěch druhého. Princip solidarity vyžaduje, aby lidé naší doby v sobě více pěstovali vědomí, že jsou dlužníky společnosti, jejíž jsou součástí.31 4.1.3. Základní hodnoty společenského ţivota Církev ve své sociální nauce vedle zásad rozlišuje ještě základní hodnoty. Mezi obojím existuje vzájemný vztah. Hodnoty jsou nejvýše postavené aspekty mravního dobra. Jejich uskutečňování a naplnění je moţné pouze dodrţováním zásad sociální nauky. Za základní hodnoty církev povaţuje pravdu, svobodu, spravedlnost a lásku. Pravda je hodnota, jejíţ dodrţování vede k plodné a uspořádané společnosti. Čím více se osoby a společenské skupiny snaží řešit společenské problémy podle pravdy, tím více se vzdalují od svévolnosti a přizpůsobují se objektivním nárokům morálky.32 Svoboda člověka je v Kompendiu chápána jako přirozené právo, které je neoddělitelné od lidské důstojnosti. Současně však poukazuje na to, ţe svoboda není
30
Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 127. Tamtéţ, s.134. 32 Tamtéţ, s. 136. 31
25
bezbřehá: Svoboda se rozhodně neuskutečňuje jako naprostá samovláda lidského já a mimo vztahy k ostatním. Pravá svoboda existuje jenom tam, kde jsou vzájemné vztahy mezi osobami, které se řídí pravdou a spravedlností.33 Pojetí křesťanské spravedlnosti vychází z evangelijního postoje vytrvale dávat Bohu a bliţním to, co jim patří a hlavním zdrojem pro spravedlnost by tak měla být láska k druhým lidem. Církev v současné doby zdůrazňuje obzvláště potřebu sociální spravedlnosti, která úzce souvisí s principem solidarity. Láska je pak katolickou církví povaţována za nejvyšší hodnotu. Hodnotu, která všechny ostatní zaštiťuje resp. je zdrojem a pohonem pro dodrţování pravdy, svobody a spravedlnosti. Bez této hodnoty by mnohé zásady a principy postrádali svůj smysl.
4.2. Základní křesťanské hodnoty 4.2.1. Rodina a manţelství Rodina hraje v křesťanském sociálním učení ústřední roli. Je povaţována za první přirozené společenství, které svým významem pro kaţdou osobu i celou společnost stojí v jejím středu. Pro kaţdého člověka by rodina měla být místem, kde se učí lásce a morálním zásadám. První a základní mezilidskou strukturou „mezilidské ekologie“ je rodina, v jejímž lůně člověk získává rozhodující počáteční představy o pravdě a dobru a učí se, co znamená milovat a být milován a co konkrétně znamená být lidskou osobou.34 Význam rodiny pro společnost pak církev vidí ve struktuře, na kterém tato entita stojí, tedy v její kolektivní povaze, kde její členové sami sebe vnímají jako komunitu a nikoliv individualisticky kaţdý pouze sebe. Tento zakoušený komunitní způsob ţivota, kterému se člověk v rodině učí a později přenáší i do svého širšího okolí, vede ke společnosti, která je společensky odpovědná a solidární. Dle církve je stav společnosti odrazem stavu rodiny, kdy nelze mít zdravou a fungující společnost, pokud její základní sloţka, rodina, je v rozkladu. Rodina by měla být nejvyšší entitou společnosti, a proto i stát má vůči ní podřadné postavení. Je totiž přinejmenším ve své plodivé funkci základní podmínku existence společnosti a státu. Rodina tudíž není pro společnost a stát, nýbrž společnost stát jsou pro rodinu.35
33
Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 137. Jan Pavel II., Centesimus annus, 39. 35 Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 150. 34
26
Úkolem státu by tak měla být podpora rodiny, neboť jen díky silnému postavení rodiny, můţe být stát prosperujícím útvarem. Základem rodiny je vztah mezi muţem a ţenou, který je zaloţen na dobrovolném odevzdání se a přijetí jeden druhého. Manţelství by mělo být úplné (sebedarování), jednotné, nerozlučitelné, věrné a plodné. Důraz na nerozlučitelnost manţelství je dán také v Apoštolské adhortaci Jana Pavla II. nazvané Familiaris consortio: „Je základní povinností církve, znovu a výslovně potvrdit učení o nerozlučitelnosti manželství. Těm, kdo dnes pokládají za těžké či přímo nemožné vázat se na celý život na jednoho člověka a rovněž těm, kdo jsou zaslepeni takovou kulturou, která odmítá nerozlučitelnost manželství a otevřeně zesměšňuje závazek manželů k věrnosti, musí církev předkládat radostnou zvěst o definitivním rázu oné manželské lásky, jež má svůj základ a svou sílu v Ježíši Kristu.“36 Evropské monogamní manţelství je výsledek působení křesťanské morálky, která odkazuje na nutnost manţelské věrnosti a odsuzuje tak polygamii „neboť odporuje stejné osobní důstojnosti muže a ženy, kteří se v manželství jeden druhému darují s láskou, jež je úplná, a tím samým jediná a výlučná.“37 Co se týče plodnosti, jako znaku manţelského ţivota, nezapomíná církev na bezdětné páry, které děti mít nemohou. Ty vybízí k naplnění plodnosti jinou formou, například adopcí, pomocí chudým a postiţeným dětem apod. Manţelství jako vztah muţe a ţeny vs. homosexuální vztah Manţelství církev striktně pojímá jako vztah mezi jedním muţem a jednou ţenou. Zdůrazňuje přirozenost, kterou má podle církevního učení tento svazek pouze v této podobě. Pouze spojení dvou tělesně a psychicky odlišných jedinců podle něj můţe vést k spojení přirozenému, a tedy dokonalému, které jediné můţe vést k předávání ţivota. V současné době moderní homosexuální svazky povaţuje církev za porušení lidské přirozenosti. Právní úprava svazků mezi osobami stejného pohlaví je v Evropě nejednotná. Nejliberálnější úprava je v Norsku, Švédsku, Islandu, Nizozemsku, Belgii, Portugalsku, Španělsku a Dánsku, kde legislativa umoţňuje uzavření stejnopohlavního manţelství. Pouze registrované partnerství je moţné uzavřít například v České republice, Německu, Francii, Velké Británii a Rakousku. Na druhé straně svazek osob 36 37
Jan Pavel II., Familiaris consortio, 20. Tamtéţ, 12.
27
stejného pohlaví není právně uznáno v Polsku, Lotyšsku, Bulharsku, Ukrajině a v dalších východních zemích.38 V katechismu katolické církve se o homosexualitě píše takto: Homosexualita označuje vztahy mezi muži nebo ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost, výlučně nebo převážně, k osobám téhož pohlaví. Během staletí a v různých kulturách se projevuje velmi rozmanitými způsoby. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Tradice, opírající se o Písmo svaté, které představuje homosexuální vztahy jako velkou mravní spoušť, vždy prohlašovala, že „homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené“. Odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového citového a pohlavního doplňování se. V žádném případě nemohou být schvalovány.39 Pohled mnohých církevních autorit (Duka, Vácha…)40 je takový, ţe především zdůrazňují, ţe církev, která se prezentuje jako ochránkyně utlačovaných a slabých, však tímto nevyjadřuje opovrţení nad lidmi trpící homosexualitou jako takovými. Jsou však zdrţenliví ve schvalování homosexuálního jednání a spíše nabádají homosexuály k cestě, kterou katolická morálka homosexuálním lidem nabízí. Ta, podle nich, není lehká, ale dle církve je to nejpřímější z cest, která můţe vést k oslavě a naplnění přirozeného řádu, kterým je Bůh. Církev tyto lidi vybízí k přijetí svého kříţe a skrze ctnost sebeovládání, jeţ vede k vnitřní svobodě, ţít svůj ţivot v čistotě, tedy ne v partnerském svazku. Kongregace pro nauku víry k tomuto prohlásila: Homosexuální osoby musí být plně respektovány co do své důstojnosti41 a je třeba je povzbuzovat k tomu, aby kráčely cestou Božího záměru s obzvláštním odhodláním k uplatňování čistoty.42 Rodina – dárce ţivota vs. umělé přerušení těhotenství Dalším problematickým tématem v oblasti rodinných vztahů, je otázka dovolenosti či zákazu ukončení ţivota lidského plodu umělým způsobem. Potrat, tedy ukončení ţivota nenarozeného plodu lidským, zásahem, církev jednoznačně odmítá. Její postoj vychází z pojetí vzniku lidské osoby jiţ samotným početím. Z právního hlediska toto pojetí vede k tomu, ţe pro římskokatolickou církev stojí nenarozený plod 38
Registrované partnerství, http://cs.wikipedia.org/wiki/Registrovan%C3%A9_partnerstv%C3%AD. Katechismus katolické církve, dostupný z: www.katechismus.cz. 40 ČR 1 Radioţurnál, 20 minut, http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/marek-vacharimskokatolicky-knez--1099062. 41 Kongregace pro nauku víry: Úvahy ohledně odpovědi na návrhy zákona o nediskriminaci homosexuálních osob, 1992. 42 Kongregace pro nauku víry: Persona humana, 1975. 39
28
a matka na jedné rovině a se stejnými právy. Oproti tomu právní úprava většiny evropských zemí upřednostňuje v právech matku, jejíţ základní právo, je rozhodnout o svém těhotenství. Váha právního postavení plodu je většinou vázána na určitý biologický a psychický vývoj. V české právní úpravě je například potrat zcela legální do dvanáctého týdne těhotenství, do dvacátého týdne je to moţné pouze s lékařským doporučením
a
v případě
závaţných
problémů
plodu
kdykoliv.43
Učení
římskokatolické církve připouští potrat pouze v jednom případě, a to ještě pouze potrat nepřímý, tedy vyvolaný vedlejšími účinky (např. chemoterapeuticko léčbou nemocné těhotné ţeny apod.) Přímo vyvolaný potrat je v rozporu s morálním učením církve. V kompendiu sociální nauky církve se Papeţská rada pro spravedlnost a mír k umělému ukončení těhotenství vyslovila takto: Rozhodně tu nejde o nějaké právo, nýbrž o velmi zarmucující jev, který závažným způsobem přispívá k šíření mentality obrácené proti životu, což nebezpečně ohrožuje spravedlivé a demokratické společenské soužití.44 Plodnost manţelství vs. neplodnost a umělé způsoby otěhotnění Neplodnost v dnešní době jiţ není nic neobvyklého, týká se v průměru kaţdého pátého partnerského páru. Současně však s pokrokem techniky existují moţnosti, jak pomoci neplodným párům otěhotnět umělým způsobem. Mezi nejčastější způsob umělého oplodnění patří takzvaná In Vintro Fertilizace (IVF). Tento postup zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ţeny, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy. Lidově se pro IVF vţil pojem oplození ve zkumavce, protoţe proces spojení vajíčka a spermie probíhá v laboratorních podmínkách. Pohled církve na problematiku umělého oplodnění vychází z pojetí dítěte jako daru, který si nelze nárokovat jako něco automatického. V dokumentu Dar ţivota z roku 1987 se píše: Původ lidské osoby je ve skutečnosti výsledkem vzájemného darování se manželů. Proto i početí má být plodem lásky rodičů. Nemůže být chtěno ani chápáno jako výsledek zásahu lékařských a biologických technik, protože tím by se snižoval na pouhé předměty lidské technologie. Nikdo nesmí podrobovat zplození dítěte podmínkám technické účinnosti, jež se hodnotí podle norem kontroly a vlastnictví.45 Pro katolickou morálku je tedy neoddělitelné plození
43
Zákon o umělém přerušení těhotenství č.66/1986 Sb. Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 162. 45 Donum Vitae, 1987. 44
29
od vzájemného sebedarování manţelů. Zplození v úkonu manţelské lásky církev vnímá jako právo kaţdé osoby, a jeho porušení jako prolomení lidské důstojnosti. S problematikou umělého oplodnění souvisí mnoho dalších etických problémů. Církev v této souvislosti varuje před jakýmsi ztechnizováním celého procesu vzniku nového ţivota. Etické otázky zde vyvstávají hned v několika momentech. Patří mezi ně například moţnost volby pohlaví a vlastností dítěte. Římskokatolický kněz a biolog Marek Vácha ve své knize Místo, na němţ stojíš, je posvátná země uvádí, ţe „…dříve rodiče požadovali, aby to dítě bylo zdravé. Dnes požadují holčičku.“46, čímţ se, podle něj, dítě stává jakousi formou zboţí, které si rodiče mohou objednat podle svých vlastních představ. Eticky problémové je taktéţ, podle Váchy, vytváření takzvaného „ţivého odpadu“, tedy embryí, která byla vytvořena pro zanesení do matčina těla, ale nakonec nebyla pouţita (Pro větší úspěšnost umělé reprodukce se při jednom procesu vytváří více embryí. Pouţije se však pouze jejich zlomek.) Tato nadbytečná embrya jsou zmraţena a mohou tak ţít donekonečna. Počet těchto nepouţitých embryí se v Evropě šplhá k jednomu milionu a hovoří se o celé zmraţené generaci.47 Na rizika podle názoru církve spojená s asistovanou reprodukcí poukazoval jiţ Jan Pavel II.: „Embrya jsou vyráběna jaksi jako na běžícím páse, zmetky se vyhodí rovnou, dobrá použijeme, ta, která zbyla, zamrazíme. Rodiče – klienti – si u nás objednají službu, za kterou bohatě zaplatí, a chtějí za své peníze kvalitní zboží. A jako všude v Evropské unii má zákazník právo zakoupené zboží reklamovat, pokud s kvalitou není spokojen. Dítě jako komodita určená ke koupi a prodeji.“48 4.2.2. Člověk a práce Lidská práce je podle křesťanské morálky ušlechtilá a je třeba ji ctít. Práce je vnímána jako lidská aktivita, která vede k obohacení a proměně světa a jejímţ výkonem se tak člověk podílí na vykupitelském díle Kristově. Člověk by se práci neměl vyhýbat, protoţe ţít na úkor ostatních a v závislosti na práci jiných je nekřesťanské. Naopak by správný křesťan měl svou svědomitou a poctivou prací svědčit o víře. Práce je tedy povaţována za povinnou činnost kaţdého člověka, neboť je integrální součást lidského ţivota. V katechismu katolické církve se píše: Práce je tedy povinnost: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Sol 3,10). Práce oslavuje dary
46
Vácha, M.: Místo, na němţ stojíš, je posvátná země, Cesta, 2008, s. 61. Tamtéţ, s. 63. 48 Tamtéţ, s. 66. 47
30
Stvořitele a přijaté vlohy. Může být také výkupná. Tím, že člověk snáší tíživou námahu práce ve spojení s Ježíšem, nazaretským řemeslníkem a ukřižovaným na Kalvárii, v jistém smyslu spolupracuje s Božím Synem na díle vykoupení. Projevuje se jako Kristův učedník tím, že nese každodenní kříž v činnosti, k jejímuž vykonávání je povolán. Práce může být prostředkem k posvěcení a k pronikání pozemských skutečností Kristovým duchem.49 Církev však varuje před, tím, aby práce zabírala v ţivotě člověka větší prostor, neţ který je jí určen. Poukazuje na nebezpečí workoholismu a všech situací, kdy je člověk prací pohlcen a stává se její otrokem. Práce nemá nahradit Boha a stát se smyslem ţivota a člověk se ji proto nesmí klanět. Jakousi pojistkou proti tomu, aby se práce pro člověka stala modlou, je i Jeţíšovo přikázání sobotního odpočinku. Po určitém vývoji v křesťanství se sváteční den přesunul ze soboty na neděli, která je dodnes pro křesťany dnem, kdy by měli opustit od práce a věnovat se duchovnímu záleţitostem. Zakotvení volného dne v týdnu má význam nejen pro kaţdého člověka, pro kterého by se práce mohla stát modlou, ale bylo a je i prostředkem proti nejrůznějším formám pracovního vykořisťování. Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie v debatě o nedělní práci poukázala především na postavení zaměstnanců, kteří musí v tento den pracovat. Podle Komise jsou tito lidé znevýhodněni ve svých sociálních vztazích, rodinném ţivotě a osobním rozvoji. Zákaz nedělní práce v rámci Evropské unie by z politických stran Evropského parlamentu uvítali nejvíce křesťanští demokraté, kteří tento návrh jiţ v EP podali. Český europoslanec za KDU-ČSL Jan Březina se k tomuto tématu vyjádřil takto: „…Jde obecně o duševní hygienu. Člověk by mohl čas trávit užitečnějšími věcmi než nakupováním….“ a tiskový mluvčí Arcibiskupství praţského Aleš Pištora k tomu dodává: „Rytmus střídání pracovního dne a svátku nás přirozeně vede k nejpodstatnějším otázkám našeho života. Lidská existence, to nejsou jen dny obstarávání našich potřeb, ale také okamžiky, kdy si uvědomujeme, co znamená být člověkem.".50 Církev varuje před tím, aby v pracovní oblasti vítězila objektivní sloţka nad subjektivní, tedy, aby například práce sama o sobě, kapitál či produktivita stály nad člověkem samotným. První a hlavní místo má i v pracovních otázkách patřit člověku a jeho důstojnosti a potřebám. Ohroţení tohoto postavení a přeměnu člověka v pouhý 49 50
Katechismus katolické církve, § 2427. Česko je země víkendových nákupů, nepomáhají ani stíţnosti politiků, www.idnes.cz, 13. 8. 2011.
31
prostředek materiálního zisku spatřuje církev i v novodobých formách vykořisťování, jakými je například nadměrná práce či honba za kariérou, které mohou mít negativní vliv na osobní a rodinný ţivot zaměstnance a působí tak destruktivně na celou společnost. Práce je z křesťanského hlediska integrální součástí lidského ţivota, která pomáhá k jeho osobnímu rozvoji a materiálnímu zajištění. Z tohoto pohledu je tedy důleţité, aby práce byla přístupná všem, kteří pracovat mohou a chtějí. Velkým problémem je však nezaměstnanost. Katolická církev proto apeluje na státní zřízení, aby řešilo problémy související s nezaměstnaností a aktivně provádělo státní politiku zaměstnanosti.
4.2.3. Ekonomika Předmětem ekonomiky je vytváření bohatství a jeho rozšiřování, které následně vede k rozvoji společnosti. To církev povaţuje za morálně dobré. Člověku byly od Boha dány takové schopnosti, jejichţ vyuţitím můţe přeměňovat svět a činit ho dokonalejším. Jeţíšovo poselství „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boţí“ (Lk, 6:20) není oslava materiální chudoby a opovrţení bohatstvím, nýbrţ varováním před pýchou, která s sebou hojnost můţe přinášet. Bohatství není hřích, naopak můţe být znamením Boţí milosti. Církev tedy nebrání ekonomickému pokroku, ba co více, podporuje jej jako projev správy o světské statky, které člověk dostal od Boha. Vytváření bohatství ale nesmí být zneuţito proti člověku, respektive musí slouţit dobru společnosti a jejímu rozvoji a být solidárně rozdělováno mezi všechny lidi. Z toho důvodu církev povaţuje za nutné, aby ekonomika vţdy byla důkladně podrobována hodnocení morálky, protoţe bez morálních zásad se ekonomika od prospěšné činnosti můţe snadno přeměnit v činnost škodící. O nutnosti etických principů v ekonomické sféře se také zmiňuje papeţ Benedikt XVI. Ve své encyklice Láska v pravdě: „Sociální nauka církve je toho názoru, že opravdu lidské vztahy – vztahy přátelské, uvnitř společenství, solidární a vzájemné – mohou být prožívány i v rámci ekonomické aktivity… Ekonomická sféra … není svou povahou nelidská a antisociální … a právě proto, že je lidská, musí být také eticky strukturována a institucionalizována. Velkou výzvou …, která byla vyvolána problémy rozvoje v této době globalizace – a stala se ještě naléhavější následkem hospodářské a finanční krize -, je prokázat na rovině myšlení i jednání …, že v tržních vztazích může, ba musí najít své místo v rámci běžných ekonomických aktivit princip nezištnosti a 32
logika daru jako výraz bratrství. Je to požadavek člověka současné doby i požadavek ekonomické logiky samé. Je to požadavek lásky a zároveň požadavek pravdy.“51 Církev podporuje volný trh, jakoţto zatím jediný ekonomický systém, který je schopen zaručit efektivní produkci statků a sluţeb a v němţ se spravedlivě střetávají potřeby jednoho s potřeby druhých. Zdůrazňuje ale potřebu jistých omezení volného trhu, především v oblasti produkce těch výrobků a sluţeb, jeţ jsou tímto systémem opomíjeny (zdravotnictví, školství…). Je také potřeba tento systém právně regulovat, aby se předešlo jeho zneuţití. V dnešním globalizovaném světě je nutné, aby světová ekonomika vedla ke společnému dobru všech. Je tedy zapotřebí, aby se při rozdělování nabytých statků a nových technologických poznatků solidárně myslelo na potřeby těch chudších, tedy především států rozvojových. V opačném případě by hrozilo novodobé vykořisťování chudých a stále více se rozevírajících pomyslných nůţek mezi světem bohatých a nemajetných.
4.2.4. Politika Vztah křesťanství ke světské moci má svůj biblický základ v postoji Jeţíše k vladařům tehdejší doby. Sám Jeţíš říká: Co je císařovo odevzdejte císaři, a co je Boţí, Bohu. (Mk, 12:17). Křesťanství tedy nevybízí k nerespektování světských autorit, naopak nabádá věřící přispívat svým jednáním k dobré politické správě. Připouští však moţnost, kdy se člověk můţe této autoritě vzepřít a odepřít poslušnost. To je dovolené v případě, kdy poţadavky světské moci odporuji lidskému svědomí, mravnímu řádu a přirozeným právům a v situaci, kdy její autority překračují své pole působnosti a snaţí se o své zboţštění například prostřednictvím ideologie apod. Církev v současné době jiţ plně podporuje demokratický systém vládnutí. Povaţuje ho za nejlepší formu uskutečňování politické moci, ve které je zajištěna spoluúčast občanů na správě země, a která je zaloţena na fungujícím právním státě. Pro efektivní výkon demokracie zdůrazňuje za nutné přijmout a dodrţovat hodnoty, na nichţ demokratické zřízení stojí, především respektování lidských práv a společného dobra. V této souvislosti katolická církev varuje před takzvanou relativizací hodnot. Z hlediska relativismu nelze říct, ţe něco je dobré a něco špatné, takový soud je objektivně nemoţný. Jan Pavel II. k tomuto ve své encyklice Centesimus annus píše
51
Benedikt XVI.: Caritas in Veritate, čl. 36.
33
toto: „Dnes se projevuje sklon k tvrzení, že demokratickým politickým formám odpovídá filozofie a postoj agnosticismu a skeptického relativismu a že ti, kdo jsou přesvědčeni, že znají pravdu a trvají na ní, nejsou z demokratického hlediska důvěryhodní, neboť nepřijímají jak určování pravdy na základě většiny, tak její proměnlivost v závislosti na proměnlivosti politické rovnováhy. V této souvislosti je třeba říct, že pokud neexistuje žádná poslední pravda, která by byla měřítkem politického jednání, pak idejemi a přesvědčením lze snadno manipulovat, aby bylo dosaženo mocenských záměrů. Jak prokazují dějiny, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu.“52 Demokracie tedy sama o sobě nezajišťuje mravnost, mravnou je aţ podle toho do jaké míry se mravnímu řádu podřizuje. V dodrţování mravních hodnot by měli jít příkladem především sami politici, pro něţ by jejich práce měla být sluţbou ostatním nikoliv prostředkem vlastního prospěchu. V kompendiu sociální nauky církve je důraz kladen také na dodrţování etických pravidel u sdělovacích prostředků, které dnes ve společnosti disponují velkou mocí a vlivem. Církev podporuje občanskou společnost a princip subsidiarity jako důleţitý faktor a zdroj demokracie. Dále odmítá trest smrti, který povoluje pouze ve výjimečných případech (zcela bezpečně zjištěn pachatel a jeho odpovědnost a „pokud je to jediná možnost účinné ochrany lidských životů před útočníkem“53). 4.2.5. Mezinárodní společenství a světový mír V kompendiu je na křesťanství nahlíţeno jako na univerzální náboţenství, které není určeno jen pro konkrétní národy či rasy, nýbrţ je zde pro všechny obyvatele země („Biblická vyprávění o počátku lidstva ukazují jednotu lidského rodu a učí, že Bůh Izraele je Pánem dějin a vesmíru. Jeho působení zahrnuje celý svět i celou lidskou rodinu, k níž je zaměřeno dílo stvoření.“)54. Z tohoto pohledu tedy křesťanství nerozlišuje lidi podle státní příslušnosti, ale povaţuje celý lidský rod za jednu rodinu. Jiţ od dávných dob tak církev mohla být prostředníkem mezi jednotlivými národy a skupinami, neboť fungovala jako spojující prvek překračující všechny ostatní rozdíly. Křesťanská morálka uznává důstojnost a rovnost kaţdého člověka, a proto odmítá
52
Jan Pavel II.: Centesimus annus, 46. Katechismus katolické církve, § 2267. 54 Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 271. 53
34
veškeré formy rasismu a nacismu a vybízí tak ke spojení a vytváření společného dobra jednotné světové rodiny. Církev vyzdvihuje mezinárodní právo, které má být prostředkem zajišťujícím mezinárodní pořádek. Současně ale poukazuje na důleţitost ponechání národní suverenity a svrchovanosti jednotlivých států, jeţ má být vykonávána tak, aby vedla ke společnému prospěchu celého světa. Církev podporuje vytváření a prohlubování mezinárodní komunity, které se uskutečňuje z největší části prostřednictvím Společnosti národů, ale i dalších organizací především těch, zaměřujících se na ochranu lidských práv. Ohroţení fungování těchto mezinárodních entit vidí v jejich zneuţití pro politické a mocenské zájmy, které by zakryly primární cíle organizací. V rámci mezinárodního společenství je nutná spolupráce, která povede ke společnému rozvoji. V dnešním globalizovaném světě, není moţné, existovat izolovaně, vše je propojené a kaţdý ovlivňuje svým jednáním druhého, proto je potřebné, aby chování států a mezinárodních organizací bylo vedeno myšlenkou budování společného dobra. Zvláštní ohled musí být věnován pomoci chudým, jak to plyne z hlavních zásad sociální nauky církve, principu univerzálního určení statků a principu solidarity. Za základní atribut světa podle Boţího plánu je svět v míru. Mír není pouze nepřítomnost války ani udržování rovnováhy sil mezi znesvářenými protivníky, ale zakládá se na pravém pojetí lidské osoby a vyžaduje budování pořádku na spravedlnosti a lásce.55 Válka, jako způsob řešení konfliktů, je z křesťanského hlediska nepřípustná. Katolická církev se odvolává na zákaz útočné války a hrozbu násilím obsaţenou v Chartě OSN a nabádá k učinění kroků, které by právně i fakticky posílily ta mezinárodní jednání, jeţ vedou k mírovým řešením sporů. Současně ale v odvolání na Chartu OSN připouští situace, při kterých je, za splnění určitých podmínek, pouţití síly povoleno. Těmi situacemi je oprávněná obrana a opatření k uchování míru. Pouţití sankcí jako způsob nátlaku na státy, které porušují mezinárodní pravidla, je moţné pouze tak, aby jimi nepřiměřeně netrpělo celé obyvatelstvo.
55
Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 311.
35
4.2.6. Ochrana ţivotního prostředí Církev vnímá prostředí, ve kterém člověk ţije, jako dar od Boha. Proto je třeba se o něj starat odpovědně a s úctou. Ochrana ţivotního prostředí by měla být povinností celého lidstva, neboť její efektivnost spočívá v jejím kolektivním dodrţování, které jedině můţe vést ke společnému dobru. Při zacházení s přírodou je třeba také myslet na budoucí generace, vůči nimţ je současné lidstvo zavázáno. Církev proto vybízí všechny odpovědné, aby především při svých ekonomických aktivitách brali ohled na ţivotní prostředí a neupřednostňovali ekonomické zájmy před ochranou přírody. Církev vítá technologický pokrok, který je oslavou Boţího daru – lidského rozumu. Poukazuje ale současně na odpovědnost, jeţ s sebou nové technologie přináší a apeluje na všechny vědecké odborníky, aby bránili zneuţití lidské tvořivosti a zacházeli s novými poznatky odpovědně a morálně správně.
36
5. Politické programy stran Evropského parlamentu 5.1. Evropská lidová strana Evropská lidová strana (ELS) je křesťansko-demokratická politická strana, která byla oficiálně zaloţena v červenci roku 1976 v Lucemburku. Tomuto formálnímu aktu ale předcházela historie začínající na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V této době se totiţ začaly utvářet první křesťansko-demokratické strany, které čerpaly inspiraci především z papeţské encykliky Lva XIII. Rerum novarum vydané roku 1891. V encyklice se papeţ vyjádřil k podpoře soukromého vlastnictví, spravedlivému zacházení s bohatými a chudými a za dobré politické zřízení označil demokracii. V počátcích formování křesťansko-demokratické politiky stáli například italský ministerský předseda Alcido de Gasperi, Konrád Adenauer či Robert Schuman, kteří později taktéţ stáli u zrodu Evropského společenství a jsou povaţování za otce zakladatele. Evropská lidová strana je v současné době největší evropská politická strana. Je tvořena národními stranami členských států Evropské unie. Jejími členy jsou především pravicově orientované konzervativní, liberálně-konzervativní a křesťanskodemokratické strany. ELS je také stranou nejsilnější. Z celkového počtu europoslanců tvoří členové této strany kolem 35%. 5.1.1. Politický program ELS Základní hodnoty Evropská lidová strana je politická strana, která se otevřeně hlásí ke křesťanským hodnotám a na křesťanskou tradici odkazuje i ve svém základním politickém programu (Na základě židovsko-křesťanských hodnot, hledíme na každého muže a ženu jako na osobu, tj. jedinečnou lidskou bytost, která je nenahraditelná, důstojná, svobodná a duchovní. Každá osoba je závislá na celé společnosti. Protože lidé jsou svobodní, odpovědní a vzájemně propojeni, musí se každý podílet na vytváření společnosti. Pro mnohé z nás, stojí za tímto závazkem víra, že jsme povoláni přispět prací k Božímu stvoření a svobodě.)56 Základní hodnoty, které Evropská lidová strana hájí, jsou svoboda a zodpovědnost, rovnost, spravedlnost a solidarita. Svoboda, jakoţto základní hodnota, musí dle Lidové strany existovat 56
Základní program ELS, Athény, 1992, Kapitola 1., čl. 102 a 103.
37
spolu se zodpovědností a nikoliv jako nezodpovědná nezávislost57. Tato zodpovědnost se má projevovat jak vůči ostatním lidem, tak i vzhledem k dalším generacím, například při ochraně ţivotního prostředí. Rovnost všech lidí vyplývá ze stejné důstojnosti, kterou má kaţdý člověk, a kterou nelze nikterak omezit. ELS proto odmítá veškeré formy diskriminace, ať uţ na základě pohlaví, věku, rasy apod. Spravedlnost by měla být zachovávána prostřednictvím respektu k právu a k zákonu. Je tedy třeba vytvářet takové prostředí, ve kterém budou jednotlivci i skupiny mít právo v úctě a budou jej dodrţovat. Přestoţe Evropská lidová strana je stranou zaloţenou na křesťanských ideálech, je stranou nekonfesní a podporuje sekulární podobu státu. Ačkoliv hodnoty, které ELS prosazuje, vychází z učení římskokatolické církve a jsou si tedy velmi podobné, zdůrazňuje ELS nutnost rozlišovat mezi rolí církve a státu resp. mezi rolí náboţenství a politiky ve společnosti tak, aby nedocházelo k vzájemnému propojování. ELS se často prezentuje jako strana hodnot. Důraz na potřebu zachovávat a ctít hodnoty, na kterých Evropská unie stojí, je častokrát zmíněn v dokumentech strany i v osobních projevech politiků. Takto se například vyjádřili čelní představitelé strany k probíhající ekonomické krizi: „Tato krize je jiná než všechny předešlé. Jde o víc než jen o ekonomickou a finanční krizi, jedná se o krizi hodnot. V momentě, kdy se dluhy stávají normou, kdy lidé žijí nad poměry a kdy je jednání řízeno spekulacemi, kdy míra porodnosti v Evropě neustále klesá a rodiny vyhledávají raději snadný a pohodlný život než, aby čelily svým povinnostem a šetřily, pak toto všechno čemu nyní čelíme, je hlavně a především krize hodnot.“58
Rodina Ochrana tradiční rodiny patří k prioritám Evropské lidové strany. Ve srovnání s ostatními politickými stranami Evropského parlamentu je to právě tato strana, která nejvíce prosazuje podporu rodiny a zachování tradičních rodinných hodnot. Zde je velmi silný odkaz křesťanské morálky resp. sociální nauky římskokatolické církve, pro niţ stojí rodina taktéţ na nejvyšších příčkách ţebříčku hodnot. Pro ELS v dnešní době představuje rodina i prostředníka, díky kterému je moţné překonat současnou krizi hodnot. Ve strategickém programu Evropské lidové strany se píše: „Hlavním pilířem naší politické aktivity musí být ochrana rodinných hodnot – především dnes, 57 58
Základní program ELS, Athény, 1992, Kapitola 1., čl. 109. Ten priorities for the EPP Group 2009-2014: Putting people at the heart of Europe, EPP Group, str. 4.
38
kdy čelíme demografickým trendům a klesající míře porodnosti… Je to právě rodina, která jakožto základní jednotka společnosti umožňuje lidem překonat krize, pomoci jeden druhému a připravit na budoucnost. Naše politika musí vést k posílení rodin, zajištění mezigenerační solidarity a předávání hodnot a společného dědictví.“59 Co se týče pozice Evropské lidové strany vůči problematice postavení a práv homosexuálních osob, je velmi obtíţně nalézt ve veřejně dostupných materiálech jasný postoj strany. V oficiálních dokumentech se o tomto tématu přímo nic nepíše. Názor ELS tak lze vyčíst jen nepřímo z oficiálních postojů týkající se například rodiny. Ve strategickém programu pro rok 2009 – 2014 vyjadřují předseda strany Joseph Daul a místopředseda Jaime Mayor Oreja podporu rodiny těmito slovy: „Věříme, že právo vytvořit rodinu je právo muže a ženy…“60. Dále je v tomto dokumentu jako jeden z hlavních cílů strany uvedena ochrana manţelství. Současně v sekci, která vyzývá k ochraně svobody svědomí, projevu a náboţenství a kritizuje obecnou neschopnost tolerance, a ve které by tedy, v případě pozitivního postoje strany
k otázkám
homosexuality,
mohla
být
informace
o
ochraně
práv
homosexuálních osob, jakákoliv taková zmínka chybí. U této problematiky se tak spíše, podobně jako u všech kontroverzních témat, více neţ jednotný názor strany bude uplatňovat osobní svědomí kaţdého jejího člena. (V konečném důsledku i ponechání volby odvíjející se od vnitřního hlasu svědomí vychází z křesťanského pojetí osobní svobody a pojetí svědomí jako poslední závazné instance pro rozhodování člověka. Je tím dána také konkrétní odpovědnost křesťana, kterou má při svém rozhodování s ohledem na kontext daných okolností.) Při zkoumání postoje ELS k homosexuální otázce je třeba rozlišovat, zda je předmětem zkoumání pouze rovné a nediskriminační postavení homosexuálních osob, nebo zda se jedná o aktivní podporu například legalizace sňatků mezi osobami stejného pohlaví či moţnosti adopce dětí těmito páry. V prvním případě lze podle dostupných materiálů týkajících se daného tématu usuzovat, ţe postoj poslanců ELS bude spíše pozitivní, tedy podporující antidiskriminační projevy vůči zmíněným osobám. Ve druhém případě je jiţ soud mnohem obtíţnější. Nápomocným zdrojem informací o postojích členů ELS k otázce prohlubování práv homosexuálních osob můţe být politika národních stran, ze kterých je ELS sloţena. Zde je vhodné uvést postoje alespoň tří nejsilněji zastoupených evropských stran – německé CDU/CSU, francouzské Unie pro lidové hnutí a polské 59
Ten priorities for the EPP Group 2009-2014: Putting people at the heart of Europe, EPP Group, str. 5. Tamtéţ, str. 4.
60
39
Občanské platformy. Pozice Občanské platformy je poměrně konzistentní tedy odmítající legalizaci registrovaného partnerství. (Polsko je jednou z mála zemí Evropské unie, ve které je uzavření registrovaného partnerství stále nelegální.) Členové francouzské Unie pro lidové hnutí jiţ tak jednotní nejsou, přesto strana svůj postoj vyjádřila v roce 2011, kdy díky velké části svých poslanců zamítla návrh socialistické strany na zrovnoprávnění registrovaných partnerství s manţelskými sňatky. Postoj německé CDU se začíná pomalu proměňovat. Zatímco dříve byl spíše konzervativní, dnes je jiţ známa snaha předních představitelů strany o zrovnoprávnění daňových povinností u homosexuálních svazků a manţelství.61 Nejednotný názorový postoj v rámci ESL je patrný i z výsledků hlasování z roku 2012 při schvalování rezoluce Evropského parlamentu proti homofobii v Evropě. Návrh rezoluce, který byl následně i většinou hlasů přijat, zahrnoval odmítnutí jakýchkoliv forem diskriminace homosexuálních osob, odsouzení postihů a perzekucí, které kvůli své orientaci zaţívají tyto osoby ve východní části Evropy, ale také podporu zlegalizování svazků osob stejného pohlaví v celé Evropské unii (výzva směřovala především těm státům, které sňatky stejného pohlaví zakazují, tedy například Polsku a Litvě). Výsledky hlasování jsou zobrazeny v tabulce číslo jedna. Z tabulky lze vyčíst dvě důleţité informace. Tou první je jiţ zmíněná názorová nejednotnost Evropské lidové strany v této otázce, tou druhou je pak výjimečnost ESL vzhledem k postojům ostatních stran. Tři
nejsilnější politické frakce po ESL totiţ mají v problematice
homosexuálních osob oproti Evropské lidové straně zcela jasno. Ţádný poslanec z Aliance liberálů a demokratů, Zelených a Socialistů totiţ nehlasoval proti návrhu. Tab. č. 1: Hlasování v EP: Boj proti homofobii v Evropě62
ALDE/ADLE EPP Greens/EFA S&D
Pro
Proti
Nepřítomní
Celkem
65
0
0
65
114
66
37
217
49
0
0
49
150
0
5
155
61
http://in.reuters.com/article/2012/08/08/germany-gays-idINL6E8J84BS20120808. Vote Watch Europe: http://www.votewatch.eu/en/fight-against-homophobia-in-europe-joint-motionfor-a-resolution-vote-resolution-as-a-whole.html#/##vote-tabs-list-2. 62
40
Další zkoumanou křesťanskou hodnotou v politickém programu Evropské lidové strany je její postoj k potratům. Podobně jako u otázky homosexuálních osob je obtíţné dohledat oficiální názor strany na tuto problematiku. Ve strategickém programu ESL je pouze jako priorita zmíněna ochrana lidského ţivota.63 Jako další zdroj informací o postoji ESL k tomuto tématu lze pouţít diskutovanou Tarabellovu zprávu. Belgický socialista Marc Tarabella připravil návrh zprávy týkající se rovnosti mezi muţi a ţenami. Zpráva mimo mnoha návrhů na zrovnoprávnění postavení ţen v praktickém ţivotě obsahovala také následující článek: „Evropský parlament zdůrazňuje, ţe ţeny musí mít kontrolu nad svými sexuálními a reprodukčními právy, a to především prostřednictvím snadného přístupu k antikoncepci a potratu.“64 Právě tento článek vzbudil mezi členy Evropské strany lidové asi největší rozepře. Odpůrci propotratové politiky se obávali, ţe návrh v této podobě bude pokračovat v trendu, který v Evropském parlamentu značně sílí, a to v trendu, jeţ problematiku potratu bagatelizuje na prosté právo ţeny, které není nikdo další oprávněn omezovat. Jak lze vyčíst z tabulky číslo dvě, hlasovala v tomto případě většina poslanců ESL proti návrhu. Přesto i zde byla strana názorově dosti nejednotná. Tab. č. 2: Hlasování v EP: Rovnoprávnost mezi muţi a ţenami v EU65
ALDE/ADLE EPP Greens/EFA S&D
Pro
Proti
Nepřítomní
Celkem
67
4
1
72
64
170
5
239
55
0
0
55
161
2
3
166
Důkazem stranické rozpolcenosti v otázce potratů je i projev eurokomisařky pro základní práva a členky Evropské strany lidové Viviane Redingové z roku 2011 týkající se maďarské protipotratové kampaně. V rámci kampaně byly v budapešťském metru zveřejněny plakáty vybízející těhotné ţeny, aby před případným potratem upřednostnily donošení dítěte a jeho nabídnutí k adopci. Kampaň upoutala pozornost 63
Ten priorities for the EPP Group 2009-2014: Putting people at the heart of Europe, EPP Group, str. 5. Návrh na usnesení Evropského parlamentu o rovnosti mezi muţi a ţenami v Evropské unii – 2009. Čl. 38. Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=REPORT&reference=A72010-0004&language=EN. 65 Vote Watch Europe: http://www.votewatch.eu/en/equality-between-women-and-men-in-theeuropean-union-2009-motion-for-a-resolution-paragraph-38-1.html#/##vote-tabs-list-2. 64
41
Evropské unie, neboť byla dotována právě z evropských peněz. To popudilo mnohé evropské politiky a příslušná eurokomisařka Redingová se k záleţitosti vyjádřila velmi kriticky, poţadovala finanční náhradu a dle médií pronesla, ţe: „Tato kampaň jde proti evropským hodnotám…“66. Tato věta následně pobouřila mnohé členy křesťansko-demokratických stran, kteří ji povaţovali za popření hodnot, na nichţ ESL stojí a poţadovali distancování strany od projevu Viviane Redingové. Pracovně-sociální oblast Ze sociální nauky katolické církve plyne pro politiky především povinnost v rámci svých pravomocí zajistit maximální moţnou zaměstnanost. Tohoto úkolu si je Evropská lidová strana ve svém programu vědoma a v oblasti pracovní nabízí několik způsobů rozšíření pracovních příleţitostí. Jako základní cíle své sociální politiky ESL jmenuje zajištění dobrých ţivotních a pracovních podmínek prostřednictvím odpovídajícího platu, poskytnutí práce všem, kteří pracovat chtějí, vytvářet nová pracovní místa a sniţovat míru nezaměstnanosti. Způsob zefektivnění pracovní mobility
vidí
ESL
v podpoře
a
rozvoji
rekvalifikačních
kurzů,
zapojení
hendikepovaných osob do pracovního procesu, rovném zacházení s muţi a ţenami. Podle strategického programu je nutné taktéţ podporovat svobodu podnikání a práci na částečný úvazek. Ve svém programu se lidová strana zaměřuje také na méně produktivní část obyvatelstva. Podpora nejrůznějších forem podnikání a pracovních úvazků má v souladu s principem solidarity slouţit především snazšímu zaměstnávání mladých lidí, ţen, důchodců a hendikepovaných občanů. Podpora rodiny jako základní hodnoty společnosti se v programu strany promítá i do pracovně-sociální sféry. Důraz je kladen na zajištění takových pracovních podmínek pro muţe a ţeny, aby bylo moţné skloubit jejich pracovní povinnosti se závazky plynoucí z jejich postavení člena rodiny. V článku dvěstěpadesátdva základního programu ESL se doslova píše, ţe zájmem strany je „podpora společnosti, která vytváří podmínky příznivé pro děti a rodiny“67.
66
Euroactiv, http://www.euractiv.cz/regionalni-rozvoj/clanek/z-evropskych-penez-se-v-madarskuplatila-kampan-proti-potratum-008887. 67 Základní program ELS, Athény, 1992, čl. 252.
42
Ekonomika Evropská strana lidová povaţuje za nejlepší ekonomické uspořádání sociálně trţní hospodářství. Podporuje volný trh, svobodnou soutěţ a podnikatelského ducha. Všechny tyto tři aspekty ekonomiky povaţuje za faktory, které vedou k vytváření nových pracovních míst a celkovému hospodářskému rozvoji. Obzvláště je dle strany třeba podporovat malé a střední podniky. Důraz v politickém programu ESL je také kladen na dobře fungující vnitřní trh v rámci Evropské unie a tedy na potřebu eliminování překáţek, které brání efektivnímu vyuţití společného trhu. S tím souvisí i podpora rozvoje transevropské dopravní sítě tak, aby byla umoţněna široká realizace obchodní výměny mezi členskými státy. Mezi hlavní priority Evropské strany lidové patří také podpora vzdělávání, výzkumu a vývoje. Ve svém strategickém programu se ESL zaměřuje také na problémy globalizované ekonomiky, především pak dopadů ekonomických a finančních krizí. Podobně jako je v sociální nauce katolické církve zdůrazněna nutnost zachování etických pravidel při výkonu ekonomických rozhodnutí, povaţuje ESL za potřebné vytvoření efektivního systému kontroly nad globálními finančními trhy a posílit evropský vliv v této oblasti. Ve strategickém programu ESL se píše: „je třeba zlepšit transparentnost a odpovědnost ve finančním sektoru tak, aby se předcházelo jeho dysfunkcím. Dále je třeba vytvořit takové mechanismy, které by zabránily nadměrnému riskování. V této souvislosti ESL podporuje posílení evropského systému kontrol a vytvoření co možná nejvíce propojených finančních regulačních politik v rámci Eurozóny.“68 V souladu s křesťanskou hodnotou spravedlností poukazuje Lidová strana na potřebu sociální solidarity a nutnost existence takového systému ekonomiky, který by naplňoval veřejný zájem obyvatel Evropské unie a byl především sociálně spravedlivý. Ve svém základním programu se členové strany vyjádřili proti redukci Evropského ideálu na pouhé ekonomické imperativy, neboť ty samy o sobě vytváří překáţky účinné solidaritě. Ekonomika EU by měla být vedena tak, aby byly zajištěny rovné příleţitosti, prosperita, zlepšení ţivotního prostředí a sociální pokrok.69
68 69
Ten priorities for the EPP Group 2009-2014: Putting people at the heart of Europe, EPP Group, str. 8. Základní program ELS, Athény, 1992, čl. 246, 249.
43
Politika Evropská strana lidová podporuje demokratické zřízení. Za základní stavební kámen demokracie povaţuje moţnost občanské participace a zdůrazňuje proto potřebu minimalizování demokratického deficitu Evropské unie tak, aby se její občané mohli více podílet na jejím fungování a rozhodovat o jejím politickém a ekonomickém směřování. Současně ve svém základním programu připomíná nutnost uplatňování principu solidarity, který povaţuje za princip vycházející z křesťanského pojetí společnosti. Strana odmítá jakékoli formy rasismu a xenofobie. Podobně jako v Kompendiu sociální nauky církve přičítá všem odpovědným politikům a dalším autoritám povinnost konat vše takovým způsobem, který povede k prosazování společného zájmu a dobra všech lidí. Další spojnici mezi základním programem Evropské strany lidové a obsahem Kompendia sociální nauky církve lze vyčíst z varování před nebezpečím spojeným s informační společností. V programu se píše: „Nesmyslný tok informací, zvláště těch, které jsou deformovány médii, může vést k zániku odpovědnosti a nárůstu iracionality v politice. Může vytvořit prostředí, které bude nestabilní a zmatené a povede tak až k apatii a pocitu, že existují snadná a rychlá řešení na všechny problémy.“70 Strana se profiluje jako silně proevropská. Podporuje integraci nových zemí do Evropské unie a současně také evropskou politiku sousedství. O rozšiřování unie mluví v souvislosti s potřebou předávat dál ekonomický a společenský pokrok a upevňovat dodrţování lidských práv v celém evropském prostoru. Jak jiţ bylo dříve zmíněno, řešení finanční krize vidí v posílení kontroly finančních trhů v rámci Evropské unie. Dokument strany z roku 2011 zaměřený na ekonomické priority a otázky týkající se ţivotního prostředí nese vypovídající název More Europe is the answer. Mezinárodní společenství Podobně jako předchozí témata odpovídá víceméně postoj Křesťanských demokratů k otázce mezinárodních vztahů obecným představám římskokatolické církve. Většina programových prohlášení vychází z křesťanského principu solidarity a univerzálního určení statků a zdůrazňuje potřebu mezinárodní solidarity, rozvoje mezinárodních organizací a zajištění mírového souţití. Solidaritu Evropská lidová 70
Základní program ELS, Athény, 1992, čl. 246, 249.
44
strana nevnímá jen horizontálně, tedy v poskytování ochrany a pomoci chudým částem dnešního světa, ale také vertikálně v odpovědném chování vůči budoucím generacím. ELS podporuje činnost mezinárodních organizací. V základním programu strany se píše: „Evropské společenství musí podporovat vznik nových institucí a posilňovat ty již existující, které koordinují a zajišťují mezinárodní spolupráci. Tato činnost musí být zajištěna univerzálně uznávaným právním systémem.“71. K zajištění světového míru a mezinárodní stability povaţuje ELS za nutné udrţet silnou Evropskou unii, která díky své jednotné obraně a bezpečnostní strategii a ve spolupráci se Spojenými státy můţe zajistit stabilní světový řád. Pro existenci silné Evropy je však třeba vést takovou vnitřní politiku, která bude prospívat sociální soudrţnosti a naplňovat tak evropský sociální model, na němţ EU stojí. Ochrana ţivotního prostředí Ochrana ţivotního prostředí je v programu Evropské lidové strany obsaţena také. I zde je znát odkaz křesťanství, a to konkrétně v této větě, kde se o světě hovoří jako o světě stvořeném, nikoliv utvořeném: „Podle koncepce odpovědné svobody musí každý člověk jednat vůči stvořenému světu zodpovědně.“72 Odpovědnost se musí podle strany projevovat především v takovém jednání, které povede k zajištění dobrého ţivotního prostředí pro budoucí generace. ELS povaţuje právo na neznečištěné prostředí za základní právo člověka. Vzhledem k propojenosti dnešního globalizovaného světa poukazuje strana také na potřebu řešit ekologické otázky společně s cílem dosáhnout společného dobra.
71 72
Základní program ELS, Athény, 1992, čl. 282. Tamtéţ, čl. 110.
45
5.2. Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů Pokrokové spojenectví
socialistů
a demokratů
(PSSD) je sociálně-
demokratická frakce Evropského parlamentu. Evropští socialisté hájí tradiční hodnoty sociálního státu, které vycházejí z principů sociálně a ekologicky orientovaného trţního hospodářství. Důraz kladou na sociální jistoty, zaměstnanost, ochranu zaměstnanců, rovnoprávnost různých společenských skupin, především ţen a menšin, ochranu spotřebitele a ochranu ţivotního prostředí v rámci trvale udrţitelného rozvoje. Základní pilíře evropských socialistů jsou svoboda, bezpečnost, spravedlnost a solidarita.73 5.2.1. Politický program PSSD Rodina Téma rodiny se v programových dokumentech Evropské socialistické strany vyskytuje v mnohem menší míře neţ v programech Evropské strany lidové. Zatímco u ELS je ochraně rodiny prostor věnován na prvních stranách dokumentů v rámci její politiky hodnot, u PSSD je zmiňována spíše nepřímo ve spojení s dalšími tématy. V dokumentu strany Jednotná Evropa, Evropa pro všechny – 5 stavebních kamenů pro Evropu sociálně spravedlivou a Evropu zajišťující důstojnou práci lze zmínku o ochraně rodinných vztahů najít v třetí kapitole, která se zabývá antidiskriminační politikou. Zde je zdůrazněna nutnost zajistit takové pracovní prostředí, které bude kompatibilní s rodinným ţivotem. V dokumentu se píše: „Kultura dlouhé pracovní doby by měla být řešena novou legislativou týkající se pracovní doby. Současná Evropa čelí demografickým výzvám, které budou vyžadovat aktivní podporu rodičů tak, aby mohli pracovat, nebo pokračovat ve studiu či jiných vzdělávacích kurzech.“74 Další zmínka o rodině je ve Stockholmském dokumentu z roku 2009, který je zaměřen na otázku demokracie, lidských práv a integrace. V kapitole Zlepšení kaţdodenního ţivota občanů se strana vyjadřuje pro zavedení nové a efektivnější úpravy záleţitostí týkající se mateřství a otcovství. Ve zprávě Ukončení dlouhé pracovní doby dále poţaduje nová práva pro zaměstnance tak, aby jejich pracovní doba byla vstřícná
73
Strana evropských socialistů, http://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_evropsk%C3%BDch_socialist%C5%AF. 74 S&D: Inclusive Europe, Europe for All, 2008, str. 30.
46
k jejich rodinným povinnostem75. Z těchto zdrojů tedy vyplývá, ţe Evropští socialisté vnímají podporu rodiny především zorným úhlem pracovně-sociální politiky. Strana v dokumentech odkazuje právě na ty právní normy, které se týkají otázek zaměstnanosti, délky pracovní doby apod. Nejčastěji je zmiňována směrnice o rodičovské dovolené a směrnice o pracovní době. Hlavní význam těchto právních materií je v prvém případě snaha o zlepšení postavení pracujících rodičů, například zvýšením minimální délky rodičovské dovolené ze tří na čtyři měsíce, v druhém případě došlo ke stanovení maximální čtyřiceti osmi hodinové týdenní pracovní doby bez moţnosti odchýlení, jak tomu bylo do platnosti této směrnice. Evropská strana socialistická je příznivkyní těchto směrnic a podporuje jejich aplikaci v praxi. V dokumentu týkající se otázek zaměstnanosti prezentuje strana přijetí směrnice o pracovní době jako svůj velký úspěch. Píše se zde: „Jednání vedená členem PSSD Alejandrem Cercasem vedla k rozdělení pravicového křídla stran Křesťanských demokratů a Aliance liberálů a demokratů a zajistila tak důležité vítězství při parlamentním hlasování. Při každém jednotlivém hlasování vytvořila Evropská socialistická
strana
většinu
zajišťující
kvalifikovanou
většinu
potřebnou
k přehlasování Rady ministrů, jejíž postoj by byl pokračováním v popírání ochrany milionům zaměstnanců.“76 Toto prohlášení je jeden z mála zdrojů týkající se hlasování o této směrnici. V databázi výsledků hlasování v Evropském parlamentu ani jedna ze zmíněných směrnic nalezena nebyla. Neexistuje tedy oficiální zdroj informující o způsobu hlasování jednotlivých stran a nelze proto porovnat postoje jednotlivých frakcí. Co se týče postoje Evropské socialistické strany k homosexualitě a potratům, lze závěry vyčíst z jiţ zmiňovaných výsledků hlasování v Evropském parlamentu v kapitole 4. 1. (viz tabulka č. 1 a 2). Při hlasování o rezoluci Boj proti homofobii v Evropě, která odmítala veškeré formy diskriminace homosexuálních osob a vyjadřovala podporu zlegalizování sňatků stejného pohlaví ve všech zemí Evropské unie, hlasovala strana jednotně, a to pro přijetí této rezoluce. I z ostatních projevů strany vyplývá, ţe Evropští socialisté, oproti části Křesťanských demokratů, nevidí v otázce homosexuality nic problematického a plně podporují důstojný ţivot těchto osob v souladu se svojí antidiskriminační politikou. Ve svém programu Nová sociální
75 76
Putting an end to long hours at work, 2010, str. 1. Putting an end to long hours at work, 2010, str. 1.
47
Evropa prohlašuje následující: „Někteří se snaží využít politiky k šíření xenofobie a nenávisti ve vztahu k menšinám a imigrantům. My, PSSD, věříme, že Evropská společnost musí odmítnout všechny formy netolerance a nenávisti. Každý má právo žít důstojný život v souladu s jeho národností, etnickým původem, rasou, pohlavím, sexuální orientací a náboženským vyznáním.“ Pracovně-sociální oblast Z dostupných zdrojů vyplývá, ţe oblast pracovních vztahů tvoří jádro zájmu Evropské socialistické strany. Jak jiţ bylo dříve zmíněno, nahlíţí strana na mnoho jiných témat perspektivou pracovně-sociální - podporu rodinného ţivota vnímá především jako potřebu zlepšit časové moţnosti rodičů apod. Evropští socialisté se ve svých prohlášeních často v otázce zaměstnanosti a pracovních vztahů vymezují vůči pravicovým stranám, kdy sebe povaţují za stranu, která stojí na straně zaměstnanců a hájí jejich zájmy, zatímco pravicové strany jsou zde vykreslovány v opačném světle. Za svůj největší úspěch v pracovní politice povaţuje strana přijetí směrnice o pracovní době. Hlavní obsah této směrnice je omezení maximální týdenní pracovní doby na čtyřicet osm hodin bez moţnosti odchýlení se prostřednictvím vnitrostátní úpravy jednotlivých členských zemí. Zajištění pevné maximální týdenní pracovní doby povaţují Evropští socialisté za svoji prioritu, která vychází z jejich přesvědčení o nutnosti ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, jeţ by nadměrným pracovním zatíţením mohla být ohroţena. Obecně je tedy politika strany zaměřena především na podporu a ochranu práv zaměstnance. V dokumentu Pracovní podmínky vhodné pro 21. století je vyjmenováno několik bodů, která Evropští socialisté povaţují za své priority, a které se jim podařilo prosadit při hlasování v Evropském parlamentu. Jedná se o zajištění základních práv zaměstnance bez ohledu na formu pracovního poměru, zajištění důstojné práce a ochrany před jakoukoliv formou zneuţívání především ve zvláštních typech pracovních poměrů a dále v jistotě toho, ţe v případě potřeby najde zaměstnanec novou práci (employment security), tak v jistotě, ţe o současnou práci nemůţe přijít nějakým snadným způsobem (job security). V tomto bodě kritizuje strana Evropskou komisi, která dle ní upřednostňuje employment security před job security. I v dalších dokumentech lze vyčíst poţadavek PSSD na vytváření takových pracovních vztahů, které budou především dlouhodobé a stabilní. To je trochu odlišný pohled od pravicových stran, které v rámci zajištění efektivní zaměstnanosti
48
upřednostňují pracovní flexibilitu, jak strana sama uvádí v dokumentu Pracovní podmínky vhodné pro 21. století.77 Z hlediska křesťanské nauky lze na postoj PSSD k práci nahlíţet vícero pohledy. Jak bylo zmíněno ve třetí kapitole, vyjadřuje se katolická církev prostřednictvím Kompendia pro sociální nauku pro spravedlivé podmínky práce, proti vykořisťování, pro podporu rodičovských povinností v rámci zaměstnání a proti workoholismu. Politika Evropských socialistů podporující postavení zaměstnance, práva zaměstnaných rodičů a kladoucí důraz na regulaci maximální pracovní doby tak v tomto v zásadě odpovídá poţadavkům křesťanské nauky. Na druhé straně jsou v Kompendiu v otázce vztahu člověka k práci vyzdvihovány vlastnosti, jako je lidská píle, přičinlivost a podnikavost (viz kapitola 3.2.2.). To jsou vlastnosti, které by v případě prohlubování poţadavků Evropských socialistů, tedy sociálních jistot, upřednostňování stabilního postavení zaměstnance před efektivní produktivitou mohly být dle církve ohroţeny. Tato kritika však nemíří přímo proti politickému programu strany. Vyjadřuje spíše postoj církve k socialismu, k jehoţ myšlenkám se PSSD hlásí. Kritika by byla aktuální tedy aţ v momentě, kdy by se strana k těmto postojům socialismu, které církev kritizuje, přiblíţila. Současně se církev staví proti existenci takového sociálního systému, který by některé osoby motivoval k ţití na úkor druhých78. Papeţ Lev XIII. ve své encyklice Rerum novarum varuje před takovými sociálními podmínkami, neboť by dle něj vedly k omezování celkového rozvoje společnosti.79
Ekonomika Evropská socialistická strana povaţuje za nejlepší trţní uspořádání sociálně trţní ekonomiku. Velký důraz je však kladen právě na sociální stránku. To je patrné i ze strategického programu strany z roku 2006, který se jmenuje Nová sociální Evropa. Zde se píše: „Evropský sociální model existuje a vděčí za to obyčejným lidem, odborovým svazům a socialistickým, sociálně demokratickým a dělnickým stranám. Bojovali jsme za něj v našich zemích posledních 100 let a postupně jsme - lidé, socialistické, sociálně demokratické a dělnické strany, odborové svazy - uspěli a
77
Working conditions fit for the 21st century, 2010, str. 1. Kompendium sociální nauky církve, Karmetlitánské nakladatelství, 2008, str. 179. 79 Rerum novarum, Lev XIII., 12. 78
49
vytvořili naše sociální státy. To je naše sociální Evropa.“80 Strana zdůrazňuje nutnost koexistence hospodářského růstu s růstem sociálních jistot a ţivotní úrovně občanů. Vyčítá pravicovým stranám, ţe upřednostňují trh před zajištěním stabilní a prosperující společnosti. V dokumentu Jednotná Evropa, Evropa pro všechny – 5 stavebních kamenů pro Evropu sociálně spravedlivou a Evropu zajišťující důstojnou práci se k tématu ekonomiky vyjadřuje takto: „Ano trhu, ne tržní společnosti. Vnitřní trh EU nesmí znamenat větší práva pro podniky a vyšší výplaty pro jejich ředitele. Je třeba ochraňovat práva občanů a spotřebitelů a zavést větší odpovědnost a transparentnost v podnikání a na finančních trzích.“81 Dále je zdůrazněna nutnost regulace trhu, tak aby bylo efektivně zajištěno naplňování veřejného zájmu. Za hlavní cíle v oblasti ekonomiky strana povaţuje vytvoření více a lepších prací a bojovat tak s chudobou a nerovností, zajištění ekonomické stability pro všechny, vytvořit sociálně jednotnou Evropu, lepší kontrolu a správu v procesu globalizace a vytvoření silné sociálně trţní ekonomiky, která bude prospívat všem lidem. Z dokumentů Evropské socialistické strany, které se týkají ekonomiky a trţních vztahů, je patrné, ţe hlavní důraz je kladen na zajištění sociální spravedlnosti, snahu o rovnoměrné rozdělování nabytých statků a obecného prospěchu. To je v souladu s křesťanským poţadavkem spravedlnosti a principem solidarity. Stejně tak volání PSSD po větší kontrole finančních trhů a regulaci trţní ekonomiky odpovídá postoji římskokatolické církve, která poukazuje na hrozby bezbřehého ekonomického systému postrádajícího morální korekce. Na druhé straně můţe přehnaná snaha socialistů o zajištění sociálních jistot a společenské rovnosti bránit dalšímu ekonomickému rozvoji. Vytváření překáţek pro obecný rozvoj stojí v protikladu poţadavku obsaţenému v Kompendiu sociální nauky církve, který povaţuje rozvoj za výsledek správného vyuţití schopností, jeţ dal Bůh člověku, aby dobře spravoval svět a svou pílí ho zdokonaloval (viz kapitola 3.2.3.) Další problematický bod v programu Evropské socialistické strany ve vztahu ke křesťanství je otázka soukromého vlastnictví. Většina evropských socialistických stran se dnes jiţ nevyslovuje k omezení soukromého vlastnictví, problém se zde tedy nejeví zcela přímo. Jako kolizní by se však mohl jevit stav, ve kterém by například státní regulace, jeţ je v dokumentech strany jiţ značně podporována, nabyla takové míry, která by narušovala plné uplatnění aktivity plynoucí se soukromého vlastnictví. Právo na 80 81
New Social Europe, Porto, 2006. S&D: Inclusive Europe, Europe for All, 2008, str. 38.
50
soukromé vlastnictví totiţ církev povaţuje za základní přirozené právo. V encyklice Rerum novarum se o omezení soukromého práva píše toto: „Podnikavosti a přičinlivosti jednotlivců by se tím odňaly účinné podněty, a tak by nutně vysychaly samy zdroje bohatství. Domnělá vysněná rovnost by nebyla ničím jiným než stejnou bídou a stejně nedůstojným postavením všech bez rozdílu.“82
Politika Evropská socialistická strana plně podporuje demokratické zřízení. Podobně jako Evropská strana lidová povaţuje za svou prioritu posílit občanskou společnost a přiblíţit Evropskou unii blíţe lidem. Posílení občanské společnosti by se dle strany mělo dít například posilováním občanských práv. Konkrétní výsledek v této oblasti spatřují Evropští socialisté v zavedení takzvané Občanské iniciativy, kterou přinesla Lisabonská smlouva. Dále strana podporuje posilování role Evropského parlamentu a eliminování kritizovaného demokratického deficitu Evropské unie. Stejně jako ELS odmítají Evropští socialisté jakoukoliv formu diskriminace. Oproti Křesťanským demokratům se ale vyjadřují konkrétněji a ve svých dokumentech několikrát výslovně uvádí potřebu zamezení diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace a diskriminačního chování vůči Romům. Evropská socialistická strana je orientována proevropsky a podporuje další integraci v rámci Evropské unie. V základních bodech tedy strana odpovídá současným poţadavkům sociální nauky církve v oblasti politiky – podporuje demokracii, lidská práva, vymezuje se proti diskriminaci a prosazuje princip subsidiarity. To, co církev vidí nekřesťanské na postojích Evropské socialistické strany, lze vyčíst z papeţských encyklik, které se vyjadřují k otázce vztahu křesťanství k socialismu. Přestoţe encykliky pochází z minulého století a samotný socialismus reprezentovaný Evropskou socialistickou stranou došel do dnešní doby jisté proměny, lze z textu pochopit moţné problematické otázky. V encyklice Mater et magistra se píše: „Avšak ani umírněná forma socialismu není pro katolíky zcela přijatelná. Především proto, že socialismus chápe společenské zřízení čistě pozemsky, a proto vidí úkol společnosti výlučně v zajištění pozemského blahobytu.“83 Dále se v dokumentu píše, ţe socialismus je nebezpečný hlavně tím, ţe některé problémy ve společnosti kritizuje, a to oprávněně, ale místo aby předkládal 82 83
Rerum novarum, Lev XIII, 12. Jan XXIII., Mater et Magistra, 1961.
51
reálná řešení, nabízí líbivé recepty a populistické návody na jejich řešení. Pokud srovnáme politický program ESP či ALDE s dokumenty PSSD je pravda, ţe slovník Evropských socialistů je více zaměřen tak, aby snáz zaujal a oslovil potencionálního voliče. I obsah, tedy priority strany, kterými jsou sociální jistoty, zaměstnanost, ochrana zaměstnanců, rovnoprávnost různých společenských skupin, sám o sobě zajišťuje zájem velkého počtu lidí, neboť většina občanů Evropské unie jsou právě zaměstnanci. To samo o sobě nelze straně vyčítat. Bylo by však zajímavé sledovat, zda vţdy zvolená témata korespondují s osobním přesvědčením členů strany, či zda dochází někdy k situaci, kdy jsou oblíbená témata vyuţita pro větší popularitu strany. Dalším z projevů určité snahy o oslovení voliče je volba slov, kdy je v dokumentech často zmiňováno slovo bitva, která je vnímána jako boj proti pravicovým stranám. („Bitva není u konce!“84, „Socialisté a demokraté budou pokračovat v boji za ochranu všech zaměstnanců…“85 „Hlavní úloha – rozdělit pravici“86 „Dnes je jedna z největších bitev v Evropě…“87). Mezinárodní společenství Prioritou Evropských socialistů je vytvoření stabilní Evropské unie, která bude mít
silné
místo
v mezinárodním
společenství.
Podporuje
členství
unie
v mezinárodních organizacích a zároveň vítá její vnitřní rozšiřování o nové členy. Aktivně se podílela na vzniku Evropské sluţby vnější akce, jejíţ hlavní náplní by dle strany mělo být posilování pozice Evropské unie v šíření lidských práv, demokracie a míru ve světě. V souladu s křesťanským principem solidarity vyjadřuje strana ve svém programu potřebu aktivní rozvojové pomoci potřebným zemím. V dokumentu týkajícího se mezinárodního obchodu se píše: „EU musí podporovat efektivní multilaterální systém, jehož priority budou rozvoj a taková obchodní pravidla, která budou zahrnovat i neobchodní cíle, jako ochranu životního prostředí, zdraví, potírání chudoby, šíření sociálních standardů a respektu k důstojné práci.“88
84
Putting an end to long hours at work, 2010, str. 2. Tamtéţ. 86 Working conditions fit for the 21st century, 2010, str. 1. 87 Hedge Funds and Private Equity. A safer market place and an end to lax regulation, 2010, str. 1. 88 International Trade – World Trade Organisation 2010, 2010, str. 1. 85
52
Ochrana ţivotního prostředí Podobně jako u tématu mezinárodní politiky, tak i v otázce ochrany ţivotního prostředí se názory Evropských socialistů rámcově shodují s postoji Křesťanských demokratů a jsou v souladu s křesťanským pohledem na danou problematiku. PSSD se vyjadřuje pro ochranu ţivotního prostředí. V dokumentu Hlavní priority pro Evropu:
12
klíčových
poţadavků
je
v části
Zelenější,
zdravější
a
konkurenceschopnější Evropa zmíněno několik bodů nutných pro zachování zdravé přírody. Jedná se především o omezení spotřeby oxidu uhličitého, ochranu ohroţených druhů rostlin a zvířat, vytvoření k přírodě přátelskou zemědělskou a rybářskou politiku EU a také například zlepšení ochrany proti světovým pandemiím.89
89
Top priorities for Europe - 12 key demands, 2012, str. 1–2.
53
5.3. Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Aliance liberálů a demokratů je třetí nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. Jedná se o stranu liberální, která klade důraz na individuální svobodu, podporuje kulturu podnikání, hospodářskou a sociální solidaritu. Prosazuje ochranu ţivotního prostředí a práva menšin. Jednou z priorit strany je také demokratizace a posílení odpovědnosti jednotlivých evropských institucí vůči občanům Unie a snaha o vnitřně jednotnou Evropskou unii.90 5.3.1. Politický program ALDE Rodina Otázce rodiny a rodinným záleţitostem se ve svých dokumentech věnují Evropští liberálové pouze okrajově. Přímo není této oblasti určeno ţádné konkrétní programové prohlášení, dokonce ani v rámci hlavních strategických programů neexistuje kapitola, která by se týkala přímo tématu rodiny. Na výběru oblastí svých zájmů a priorit je u ALDE zajímavé to, ţe mnohem častěji je zmiňována otázka ţenských práv neţ otázka rodiny. Jedna z hlavních zpráv o rodině se tak nachází ve strategickém programu z roku 2010 v kapitole nazvané Ţenská práva a genderová rovnost. Zde se píše: „ALDE podporuje sladění práce s rodinným ţivotem, například stanovením minimální délky rodičovské dovolené, nebo podporou flexibilních pracovních podmínek jak pro muţe, tak pro ţeny a pomoci jim tak zkombinovat kariéru s rodičovskými povinnostmi.“91 V programu pro rok 2009-2014 je pak tento poţadavek zopakován: „Sladění práce a rodinného ţivota je důleţité pro vyuţití výzev 21. století.“92 Ve stejném dokumentu je o rodině zmínka ještě v souvislosti s potřebou vymanění se z ekonomické krize, kdy jednou z cest mají být reformy týkající se stárnoucí populace, nezaměstnanosti mladých a otázky rodinných pečovatelů.93 Z těchto zdrojů je tedy patrné, ţe problematika rodinných záleţitosti je pro Evropské liberály spíše okrajová a pokud se jí věnují, tak je to podobně jako u Evropských socialistů především perspektivou pracovně-sociální. Zatímco u PSSD se ale jednalo spíše o prosazení sociálních jistot pro rodiny a pracující rodiče, ALDE se zaměřuje spíše na zajištění flexibilních pracovních podmínek, které by rodičům nebránili 90
Euractiv: http://www.euractiv.cz/evropskeinstituce/linkdossier/politick%C3%A9skupinyvevropsk%C 3%A9mparlamentu. 91 ALDE Priorities 2010-2011, str. 64. 92 Strategic Programme 2009-2014, str. 6. 93 Tamtéţ.
54
pracovat a zároveň se starat o své děti. Církev upřednostňuje tradiční postavení ţeny, jakoţto pečovatelky o rodinu, nicméně neodsuzuje, pokud se ţena rozhodne pro pracovní zapojení a pro tento případ vítá snahu o nastavení takových podmínek, které ţenám umoţní skloubení práce a péče o rodiny. To lze vyčíst z Listu biskupům katolické církve o spolupráci muţů a ţen v církvi a ve světě z roku 2004, kde se kongregace pro nauku víry vyjádřila takto: „Výzvou současné doby je umožnit soulad organizace práce a pracovních zákonů s posláním ženy uprostřed rodiny. Problém není pouze právní, ekonomický a organizační; je to především otázka mentality, kultury a úcty. To totiž vyžaduje skutečně spravedlivé ocenění práce vykonávané ženou v rodině. Potom by ženy, které si to svobodně přejí, mohly věnovat všechen svůj čas práci v domácnosti, aniž by byly ve společnosti v opovržení a finančně poškozovány, zatímco jiné, které si přejí angažovat se také v jiné práci, by ji mohly vykonávat v upravené pracovní době, aniž by musely volit mezi zanedbáváním rodinného života nebo nepřetržitým stresem, což má negativní důsledky jak pro osobní vyrovnanost ženy, tak pro rodinnou harmonii.“94 Jak jiţ bylo dříve zmíněno mnohem více prostoru je v programu ALDE věnováno otázkám genderové rovnosti neţ otázkám rodiny. Ve strategickém programu z roku 2010 není ani jedna kapitola věnovaná rodině, za to zde je kapitola s názvem Ţenská práva a genderová rovnost. V této části strana volá po silnější podpoře genderové rovnosti a ţenských práv v rámci politik Evropské unie a po vytvoření strategie pro rozvoj těchto témat. Za jednu z hlavních priorit povaţuje strana odstranění rozdílů v odměňování muţů a ţen za stejnou práci. Upřednostňování ţenské otázky před postavením rodiny není zcela v souladu s učením katolické církve. Církev se nestaví proti rozvoji ţenských práv a eliminování diskriminace pohlaví („Aniž by odsuzovaly zlepšování ženských práv ve společnosti a v rodině…“95, „…bojovat proti nespravedlivé diskriminaci pohlaví…“96), ale varuje před vytvářením konkurence mezi muţem a ţenou prostřednictvím genderové politiky. Ve zmíněném Listu biskupům se píše: „Každá tendence založená na boji pohlaví, je pouhou iluzí a nebezpečím: skončila by v odloučení a soupeření mezi muži a ženami a podnítila by egocentrismus živený falešným pojetím svobody.“97 a „Ve snaze zabránit dominantnímu postavení jednoho nebo druhého pohlaví směřuje tato tendence ke smazávání jejich 94
List biskupům katolické církve o spolupráci muţů a ţen v církvi a ve světě, ČBK, 2004, str. 13. Tamtéţ, str. 14. 96 Tamtéţ. 97 Tamtéţ. 95
55
rozdílností, které jsou považovány pouze za výsledek historicko-kulturní podmíněnosti. Na této rovině je tělesná odlišnost, nazývaná pohlaví, minimalizována, zatímco rozměr úzce kulturní, nazývaný gender, je zdůrazněn a považován za primární. Zastírání rozdílnosti nebo duality pohlaví má ohromné důsledky na různých úrovních. Tato antropologie, která zamýšlela hájit úsilí o rovnost ženy a její osvobození od biologického determinismu, ve skutečnosti inspirovala ideologie, které podporují např. zpochybnění rodiny s její přirozenou strukturou dvou rodičů, tedy otce a matky, zrovnoprávnění homosexuality s heterosexualitou a nový model polymorfní sexuality.“98
Postoj Evropských liberálů k homosexualitě a potratům je obdobný postoji Evropských socialistů a vyplývá například z výsledků hlasování uvedených v tabulkách č. 1 a č. 2 v kapitole 4.1.2. Stejně jako strana PSSD a Zelení, hlasovala i ALDE jednotně, a to pro přijetí směrnice Boj proti homofobii v Evropě. V případě hlasování o druhé směrnici týkající se mimo jiné umoţnění snadného přístupu ţen k potratům hlasovala strana aţ na pár výjimek také jednotně pro její přijetí. Podporu homosexuálům lze vyčíst i ze stranických programů. ALDE poţaduje prohloubení antidiskriminační směrnice, a to především o vzájemné uznávání sňatků stejného pohlaví mezi členskými státy. Odlišné postoje k těmto problematickým tématům mohou pramenit z rozdílů mezi liberalismem, k jehoţ ideologii se ALDE hlásí a křesťanstvím. Zatímco liberalismus zdůrazňuje svobodu volby, křesťanství poukazuje na vazbu mezi svobodou a morální pravdou. Jan Pavel II. si ve své encyklice Veritatis splendor z roku 1993 poloţil otázky, které se týkaly toho, „zda morální příkazy existují objektivně, nebo zda je možno přiznat jednotlivcům či společenským skupinám právo rozhodovat o tom, co je dobré, a co špatné. V prvním případě se svoboda týká hledání pravdy. Teprve její poznání přinese skutečné osvobození… V jiném pojetí se svoboda, uznávaná za absolutní hodnotu, stává pramenem dalších hodnot, mimo jiné i pravdy. V tom případě normy, které nejsou závazné absolutně, nejsou vůbec závazné. „Jestliže není Boha, pak já jsem Bohem,“ uvažuje Kirilov, hrdina Dostojevského Běsů. – „Jestliže není Bůh, pak jsem úplně svobodný a mám povinnost projevit svou vůli.“ (…) Úvahy Jana Pavla II. se zde ubírají téměř přesně po stejné linii: „Morální zákon pochází od Boha a stále v něm má svůj zdroj. Silou přirozeného rozumu, jehož původcem je Boží moudrost, se tento zákon zároveň stává vlastním zákonem člověka…
98
List biskupům katolické církve o spolupráci muţů a ţen v církvi a ve světě, ČBK, 2004, str. 2.
56
Nezávislost rozumu však neznamená, že rozum sám tvoří morální hodnoty a pravidla.“99 Pracovně-sociální oblast Pracovní politika Evropské liberální strany je oproti politice socialistů více zaměřena na efektivní vyuţití lidských zdrojů neţ na zajištění sociálních jistot. Evropští liberálové jsou velkými podporovateli rozvoje flexikurity v rámci Evropské unie. Flexikurita má být rovnováhou mezi sociálním zabezpečením a pruţným pracovním trhem. ALDE zdůrazňuje především vytvoření takových podmínek, které budou umoţňovat větší flexibilitu zaměstnanců a činit tak pracovní trh více pruţným. V souladu s křesťanským poţadavkem zajištění dostatečné míry zaměstnanosti, spatřují Evropští liberálové v tomto cestu pro sníţení nezaměstnanosti. Současně si od pruţného pracovního trhu slibují zvýšení konkurenceschopnosti EU a také posílení sociální soudrţnosti. Prioritou strany je větší a snadnější zapojení ţen, postiţených osob, seniorů a mladých lidí do pracovního procesu. V dokumentech ALDE nejsou podrobněji popsány způsoby zajištění sociálních jistot zaměstnanců, jak tomu bylo u PSSD, obecné formulace zde ale najdeme. V programu pro rok 2009 – 2014 se píše: „Dopad krize na pracovní trh a související společenské oblasti bude potřebovat sociálnější Evropu, která bude řešit chudobu, sociální vyloučení a diskriminaci. Evropská komise by proto měla podporovat a koordinovat aktivity členských států tak, aby bylo zajištěno úplné implementování existující legislativy. Díky regulacím a jednotné legislativě lze bojovat s chudobou a sociálním vyloučením v Evropě.“100 Z křesťanského pohledu se pracovní politika ALDE nezdá být ve větším rozporu s učením církve. Program Evropských liberálů nabízí uplatnění lidské aktivity, přičinlivosti a podnikavosti, řeší problém nezaměstnanosti, obsahuje sociální prvky, podporuje pracující rodiče (viz předchozí kapitola).
Ekonomika Pokud v programech PSSD byl největší prostor věnován ochraně práv zaměstnance a sociálním jistotám, u ALDE se většina témat točí kolem ekonomiky. Hlavní důraz je zaměřen na volný trh a svobodnou soutěţ. ALDE podporuje takové prostředí, které bude stimulovat silnou soutěţní politiku EU a bude prosto 99
Moskwa J., Papeţ, který změnil svět, Praha: Kniţní klub, 2005, str. 134–135. Strategic Programme 2009-2014, str. 6.
100
57
protisoutěţních praktik, zneuţívání dominantního postavení a jiných narušení hospodářské soutěţe. Evropští liberálové odmítají nadměrné státní zásahy do ekonomiky: „Jakožto liberálové a demokraté kritizujeme neopodstatněné zásahy státní moci, obzvláště pokud vedou k narušení hospodářské soutěže. Věříme, že státní pomoc není řešením na většinu strukturálních problémů. Naopak vítáme návrh Komise pro „menší, ale lépe mířenou státní pomoc““.101 Současně Evropská strana liberální dodává, ţe není stranou, která by podporovala bezbřehý volný trh a svobodnou soutěţ, které by měly existovat pouze samy pro sebe. V programu se píše: „Zdůrazňujeme důležitost soutěžní politiky také jako prostředku k dosažení jiných cílů, jako například sociálního blahobytu, ochrany životního prostředí a celkového rozvoje.“102 a dále: „Náš hlavní cíl je vytvořit co nejlepší možnou životní úroveň pro občany Evropské unie. Nevnímáme efektivní soutěžní politiku jako cíl sám o sobě, ale jako nástroj k vytvoření prostředí, ve kterém budou Evropané mít větší možnosti pro svobodnou volbu. Tato svoboda je důležitá pro lepší životní standard a pro zlepšení kvality života každého člověka.“103 Strana dále povaţuje za potřebné stanovení kvalitního právního rámce, v jehoţ působnosti by se zabránilo zneuţívání svobodné soutěţe a který by zajistil její efektivní výkon. Poţaduje ustanovení Evropského finančního dohlíţitele, jehoţ úřad by kontroloval dodrţování právních norem tak, aby se předešlo opakování ekonomické krize. ALDE se nebrání globalizačnímu procesu, ale poţaduje globalizaci s lidskou tváří. Světový obchod by měl vést k udrţitelnému ekonomickému rozvoji a k redukci chudoby. To, ţe se strana nezaměřuje pouze na fungující a prosperující ekonomiku, ale zajímá se i o sociální otázky lze vyčíst i z dalších dokumentů. Ve strategickém programu je vyjádřena nutnost sladit trh se sociální dimenzí a vytvořit tak pravou Evropskou sociálně trţní ekonomiku. Z informací, které jsou v dokumentech strany obsaţeny, lze usoudit, ţe postoj Evropských liberálů k otázce ekonomiky není v rozporu s křesťanskou naukou, a to přestoţe se strana hlásí k liberalismu, který církev shledává v určitých bodech za problematický. Jan Pavel II. ve své encyklice Centesimus annus kritizuje takový liberalismus, který zboţšťuje hospodářskou svobodu a volný trh a odmítá je svázat 101
ALDE, Policy Papers, 2006-2007, str. 14. Tamtéţ, str. 16. 103 Tamtéţ, str. 48. 102
58
právním a morálním řádem, a který veškeré problémy nechává vyřešit silou trhu. Kritika směřuje především na potlačení principu solidarity a nízkou míru sociálnosti tohoto systému. Církev uznává kladný význam trhu a podniku, ale oba tyto faktory musejí být nezbytně zaměřeny na obecné blaho a respektování důstojnosti zaměstnanců. Tím, ţe Evropská liberální strana nevynechává sociální stránku a zdůrazňuje potřebu kontroly trhu, odráţí obecnou kritiku liberalismu.
Politika Evropští liberálové podobně jako Evropští socialisté a Křesťanští demokraté podporují větší zapojení občanů EU do evropských záleţitostí a prohloubení evropské politiky soudrţnosti. Cestu pro zlepšení občanské angaţovanosti do evropské politiky vidí ALDE především v efektivní komunikaci mezi orgány EU a jejími obyvateli: „Efektivní komunikační politika je zásadním předpokladem pro lepší porozumění občanů evropské politice… Nová média umožňují častější otevřené interakce mezi obyvateli EU, politiky EU a jejími institucemi, a měly by být proto využívány k větší transparenci a demokratické participaci.“104 Značný důraz je tedy v programu ALDE věnován svobodě médií a informací. Poţadavek církve na podporu občanské společnosti je tedy v programu Evropských liberálů naplněn. Na druhou stranu v něm chybí zmínění jakéhokoliv negativního dopadu vyuţívání dnešních médií, jako například zneuţití informací či jejich degradace, před čím církev v Kompendiu sociální nauky varuje. Další poţadavek církve, který je obsaţen v dokumentech ALDE, je princip solidarity. Evropští liberálové podporují evropskou politiku soudrţnosti, jejíţ hlavním cílem by dle strany měla být redukce sociálních a ekonomických rozdílů mezi jednotlivými členskými státy EU. ALDE také pozitivně přistupuje k dalšímu rozšiřování Evropské unie, i kdyţ poukazuje, ţe otázka vstupu států, které jeví v současné době o vstup do unie zájem, bude více kontroverzní neţ kdy dříve. Mezinárodní společenství Na mezinárodní úrovni povaţuje strana za prioritu posílení vztahů se Spojenými státy a se Severoatlantickou aliancí. ALDE zdůrazňuje, ţe Evropská unie musí v mezinárodním prostředí hrát roli ochránce lidských práv a demokracie: „Unie
104
Strategic Programme 2009-2014, str. 29.
59
se musí zaměřit na své tradiční hodnoty a střežit ochranu lidských práv a podporu demokracie.“105 Princip solidarity obsaţený v Kompendiu sociální nauky církve je zmíněn i v programu ALDE. Strana se zaměřuje na poskytování pomoci rozvojovým zemím a pomoci při řešení válečných konfliktů. Dle Evropských liberálů musí být humanitární pomoc ústřední součástí zahraniční politiky Evropské unie, také proto, ţe dle ALDE je často rozvojová pomoc jediným viditelným působením EU ve třetím světě. Ochrana ţivotního prostředí Evropská strana liberální podporuje ochranu ţivotního prostředí. Z velké části na ni nahlíţí perspektivou ekonomickou, kdy povaţuje soulad mezi ţivotním prostředím a ekonomikou EU za nutný pro udrţitelný hospodářský rozvoj. ALDE ve svém programu zdůrazňuje nutnost začlenění udrţitelného rozvoje do ekonomické strategie Evropské unie. V kapitole ţivotní prostředí se píše: „Nejvyšší prioritou environmentální politiky EU by mělo být hledání nových způsobů podpory konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst v souladu se zelenou, ekologicky efektivní ekonomikou. Tento proces musí zahrnovat efektivní využívání přírodních zdrojů, jasné ekonomické pobídky a nové způsoby internalizace externích nákladů využívání zdrojů a znečištění životního prostředí.“106 Strana povaţuje za nejlepší způsob, jak vytvořit nová pracovní místa a přispět tak k ekonomickému rozvoji, investování do nových technologií, které zajistí přísun nových forem energií v budoucnosti. V programu ALDE se také píše o potřebě pomoci rozvojovým zemím tak, aby se i ony mohly efektivně zapojit do celosvětové ochrany ţivotního prostředí.
105 106
Strategic Programme 2009-2014 str. 4. Tamtéţ str. 27.
60
5.4. Zelení – Evropská svobodná aliance Evropská strana zelených (ESZ) je evropská politická strana, která vznikla v roce 2004. Mezi hlavní témata této strany patří environmentalismus, boj proti rasismu, rovné postavení ţen, legalizace lehkých drog a prosazování prvků přímé demokracie. Evropská strana zelených je povaţována za levicovou stranu.107 5.4.1. Politický program Zelených Rodina Evropská strana zelených přistupuje ve svém programu k otázce rodině velmi podobně jako Evropská strana liberální. V hlavním programu není přímo rodině věnována ţádná kapitola. Rodinná otázka je tak řešena podobně jako u ALDE ve spojitosti s pracovní politikou a politikou genderovou. V pracovní politice ESZ kritizuje především nadměrné pracovní zatíţení rodičů a nerovné postavení ţen v pracovním procesu. V programu strany se píše: „Vysoký počet lidí pracujících dlouhou pracovní dobu má negativní dopad na jejich zdraví. Stejně tak negativně působí na rodinný život a péči o děti.“108 Rozpor mezi pracovní vytíţeností a rodinným ţivotem je hlavní a skoro jediné téma, které se u Zelených dotýká otázky rodiny. Je na něj z velké části nahlíţeno, jako na problém genderový. ESZ podporuje proces zrovnoprávnění postavení ţen ve společnosti. Stejně jako u Evropských liberálů je otázka ţenských práv samostatnou kapitolou v programu strany. Ve spojení s rodinným ţivotem poukazují Zelení na potřebu osvobození ţeny od zaţitých stereotypů a rozdělení kariéry a péče o rodinu rovnoměrně mezi otce i matku. V programu se k tomuto tématu vyjadřují takto: „Transformace modelu rodiny s rostoucím počtem domácností, jejichž zázemí zajišťují ženy, značně působí na domácí život žen. Proto by se v péči o domácnost měli stejně podílet muži i ženy, tak aby
se
obě
pohlaví
mohli
stejně
rovnoměrně
věnovat
svým
pracovním
povinnostem.“109 Strana k tomuto dodává, ţe je třeba počítat s důsledky stárnoucí populace, kdy k péči o děti přibyde péče o stárnoucí rodiče. I to je nutné vzít v úvahu při vytváření rovných podmínek pro muţe a ţeny. Zelení připouští, ţe v oblasti pracovních podmínek ţen došlo v Evropské unii k jistému zlepšení, poukazují na vytváření flexibilních pracovních míst a míst na poloviční úvazek a na prohloubení 107
Evropská strana zelených, http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_strana_zelen%C3%BDch. The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009, str. 48. 109 Tamtéţ, str. 94. 108
61
rodičovských práv, současně ale tvrdí, ţe ţeny stále v daleko větší míře neţ muţi vykonávají nejisté práce, které v případě ekonomické krize jsou prvními, ze kterých se propouští. To má dle strany za následek větší míru chudoby na straně ţen: „Přetrvávající trend feminizace chudoby v evropských společnostech dnes ukazuje, evropské
že
současný
sociální,
rámec
ekonomické
systému a
sociální
pracovní
ochrany
politiky
a
nevede
široký k
záběr
naplnění
potřeb žen.“110 Podobně jako u ALDE je i u ESZ silně zastoupena otázka ţenských práv. Kromě zrovnoprávnění pracovních podmínek, které se týkají především moţnosti skloubení kariéry a péče o rodinu a odstranění odlišných platových hodnocení za stejnou práci, se strana angaţuje také v prosazování zastoupení ţen ve vedoucích funkcích. Byla to právě ESZ, která volala po stanovení čtyřiceti procentní kvóty zastoupení ţen ve vedoucích funkcích.111 Postoj k homosexualitě a potratům Evropské strany zelené je víceméně totoţný s postojem obou předchozích stran – PSSD a ALDE. Při hlasování o směrnici Boj proti homofobii hlasovala bez jediné výjimky pro její přijetí. Na rozdíl od Evropských liberálů se ve svém programu výslovně k podpoře homosexuálních osob vyjadřuje méně. V hlavním programu je zmínka ve spojitosti s popřením jakékoliv formy diskriminace. Podpora svazků stejného pohlaví však alespoň v hlavním programu není výslovně uvedena. Nepřímo se k podpoře jiných forem svazků vyjadřuje v kapitole genderové rovnosti, kde se píše, ţe je třeba podporovat i „netradiční rodiny a rodiny pouze s jedním rodičem“112. Co se týče postoje ESZ k potratům opět lze názor strany vyčíst z výsledků hlasování uvedených v kapitole 4.1.1.. Evropští Zelení vnímají podobně jako PSSD a ALDE a v rozporu s částí EPP potrat jako právo ţeny, do kterého by se nemělo zasahovat. K tématu se strana vyjadřuje přímo ve svém programu, kde uvádí: „Mezi práva ženy patří právo mít kontrolu nad svou sexualitou a reprodukcí a svobodně o ní rozhodovat…toto právo zahrnuje právo na bezpečný potrat a volný přístup ke všem formám bezpečné antikoncepce.“113 Sporná témata mezi postojem Evropské strany zelených a učením katolické církve budou obdobná těm uvedeným u Evropské strany liberální. V odkazu na zdroje zmíněné v předchozí kapitole lze říci, ţe z pohledu církve je program strany 110
The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009, str. 94. Tamtéţ, str. 97. 112 Tamtéţ, str. 98. 113 Tamtéţ. 111
62
nedostačující v otázce podpory tradiční rodiny. Také otázka ţenských práv a posilování pozice ţeny v pracovním procesu stojí v jistém rozporu s více tradičním pohledem církve na ţenu a její postavení v rodině. V neposlední řadě také podpora homosexuálních osob a práva ţeny na potrat stojí v kontrastu s učením katolické církve. Pracovně-sociální oblast Evropská strana Zelených je stranou levicovou, její politika zaměstnanosti tedy z velké části koresponduje s programem další evropské levicové strany – Strany evropských socialistů. Důraz je kladen především na sociální jistoty a dobré pracovní podmínky. Strana upřednostňuje sociální politiku nad ekonomikou. V programu strany se píše: „Zelení požadují doplnění sociální doložky do smluv, která by upřednostnila základní práva před právy tržními. To by mělo uznat prioritní postavení sociální politiky nad ekonomikou.“114 Podle Zelených není sociální dimenze Evropské unie dostačující. Podle strany stále dochází k upřednostňování trţních sil před sociálními právy občanů, například tím, ţe státy spolu soupeří v nabízení levnější pracovní síly a niţší ţivotní úrovně tak, aby podpořily domácí investice. Zelení poţadují posílení sociálních práv především zajištění stejné mzdy za stejnou práci, stanovení spravedlivé minimální mzdy a maximální pracovní doby bez moţnosti odchýlení v rámci národní legislativy. ESZ brojí proti nadměrné pracovní době, v programu zdůrazňuje, ţe „lidé pracující dlouhé hodiny častěji trpí srdečními chorobami, oslabením imunitního systému a stresem. Proto je nutné omezit maximální pracovní dobu bez možnosti odchýlení.“115 Tím se strana přihlásila k přijetí směrnice o pracovní době. Zelení se obávají, ţe pokud se Evropská unie nestane více sociální, hrozí zhoršení v přijímání EU jejími občany, které by mohlo vést aţ k návratu nacionalismu. Jak jiţ bylo zmíněno v předchozí části, Evropská strana zelených povaţuje za svou prioritu rovné postavení muţů a ţen, a to především v pracovní oblasti, které podle strany stále ještě není realitou. V případě pracovně-sociální oblasti bude hodnocení programu ESZ ve vztahu k učení katolické církve obdobné hodnocení u Evropských socialistů. Snaha o 114 115
The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009, str. 42. Tamtéţ, str. 47.
63
sociální spravedlnost, zajištění příhodných pracovních podmínek včetně stanovení maximální pracovní doby a podpora pracujících rodičů, to vše je v souladu s poţadavky katolické církve. Sporným bodem by mohl být důraz ESZ na upřednostňování sociální politiky před ekonomikou (viz citace 126), a to ze stejného důvodu jako u Evropských socialistů, tedy z důvodů moţného potlačení lidské podnikavosti a píle a omezení tak celkového rozvoje.
Ekonomika Oblast ekonomiky je Evropskými Zelenými nahlíţena spíše perspektivou sociální. Ve svém programu strana často zdůrazňuje, ţe ekonomika nesmí být upřednostňována před sociální sférou. V hlavním programu se píše: „Pravidla vnitřního trhu EU by nikdy neměly stát nad základními sociálními právy.“116 Strana kritizuje, ţe sociální politika Evropské unie není na takové úrovni jako společná ekonomika. „Vnitřní trh umožňuje Evropské unii stanovit pravidla pro většinu hospodářských politik členských států. Avšak zatímco hospodářská politika se stala zcela evropskou záležitostí, společná sociální politika EU je stále opomíjena. To vytváří velkou nerovnováhu mezi hospodářskou a sociální politikou EU.“117 Zelení poţadují především sociální Evropu resp. Evropu pro občany: „Evropa pro občany není o trhu. Je o lidech. Jejím cílem musí být zlepšení pracovních a životních podmínek pro všechny občany EU a prohloubení sociálních práv.“118 Pro vytvoření sociální Evropy je dle strany nutné, aby nedocházelo k nerovnoměrné distribuci ekonomických zisků, k čemuţ dle ESZ stále dochází a má za následek existenci chudoby a sociálního vyloučení v EU. To je podle Zelených ostuda pro země, které ve světě patří k bohatým společnostem. Ve svém programu se strana také vyjadřuje k ekonomické krizi. Krize byla podle Zelených vyvolána neoliberální deregulací globální ekonomiky a podpořena hlubokým celosvětovým propojením trhů. Aby se podobné krizi předešlo, poţadují větší regulaci finančního sektoru a zajištěné efektivní kontroly nad trhy. Dále také volají po obnovení jejich větší transparentnosti.
116
The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009, str. 46. Tamtéţ. 118 Tamtéţ. 117
64
Politika Evropská strana zelených podporuje takovou Evropskou unii, která bude prostorem svobody, bezpečí a spravedlnosti, a ve které budou platit principy demokracie, právního státu a budou dodrţovány základní lidská práva. Podle Zelených však v praxi stále dochází k porušování některých těchto principů. Kritizují především narušování demokratických zásad při fungování Evropské unie. Nedostatek demokracie vidí v nedostatku transparentnosti, v silném zastoupení lobbystických skupin, ve slabé roli médií a v malé otevřenosti vůči občanům EU. V programu strany se píše: „Nedostatek demokracie je odvozen od nedostatku transparentnosti. Silné lobbystické skupiny si navykly na zákulisní jednání s cílem vytvořit v legislativě mezery pro zájmové skupiny. Přístup k dokumentům EU je pro veřejnost stále obtížný. To vše vede k narůstající korupci. Média nesplňují svou roli hlídacího psa. O evropských záležitostech se stále píše především v domácím tisku viděno národním pohledem. Důležité zprávy, které se týkají všech občanů unie, se jen málokdy dostanou do domácích médií. Přitom pravá evropská demokracie vyžaduje zapojenou evropskou veřejnost.“119 Zelení dále kritizují samotné chování členských států. Ty podle nich přispívají k rozkladu demokratických principů EU tím, ţe svoji vlastní odpovědnost schovávají za odpovědnost unie. Evropská strana zelených poţaduje posílení transparentnosti EU a občanské angaţovanosti. K té by mělo přispět snazší přístup k dokumentům unie a lepší porozumění v to, co je v kompetenci jednotlivých států a co v kompetenci unie a s tím i pochopení konkrétní politické odpovědnosti. Zelení podporují funkci evropského ombudsmana, jakoţto úřadu, kterému mohou občané adresovat své stíţnosti a připomínky. V neposlední řadě je cílem ESZ zavedení větší kontroly činnosti lobbystických skupin. Mezinárodní společenství V mezinárodní politice zdůrazňují Zelení nutnost přecházení vojenských konfliktů a v případě jejich propuknutí snahu o jejich mírové řešení. Zajištění světové bezpečnosti strana vnímá ne jako samostatný poţadavek, ale poukazuje na jeho propojení s bezpečností v Evropské unii. Podle ESZ „nebudou občané EU v bezpečí, dokud nebudou v bezpečí všichni občané světa“120. Strana v souladu s učením
119 120
The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009, str. 62. Tamtéţ, str. 78.
65
katolické církve upřednostňuje mírová řešení vojenských sporů a především zdůrazňuje prioritní ochranu lidských ţivotů. Ve vztahu ke třetím zemím prosazuje Evropská strana zelených takovou spolupráci, která bude zároveň zavazovat ostatní státy k dodrţování minimálních sociálních a ekologických standardů. Současně podporuje rozšíření technických inovací, které vedou k větší ochraně ţivotního prostředí, a to i do chudých zemí. Ochrana ţivotního prostředí Ochrana ţivotního prostředí patří k ústředním tématům Evropské strany zelené. V Saarbrückenském programu z roku 1980 si jako základní hodnoty své strany stanovili Zelení udrţitelný rozvoj, ochranu přírodních zdrojů a prosazování vyuţívání obnovitelných energií. Takzvanou zelenou politiku promítají téměř do všech oblastí svému programu (viz předchozí kapitoly). Evropská strana zelených je tedy v rámci Evropského parlamentu strana, která se nejvíce angaţuje v politice ochrany ţivotního prostředí, a pro kterou je environmentální politika klíčovým tématem. Hlavní důraz je kladen na zmírnění globálního oteplování, podporu zelené energie, trvale udrţitelný rozvoj a omezení pouţívání a produkce škodlivých a přírodě nebezpečných látek. Z pohledu katolické církve je ochrana ţivotního prostředí v souladu s poţadavky obsaţenými v Kompendiu sociální nauky. Dochází zde k naplnění postoje ke stvořenému světu, jako k daru, o který je třeba pečovat, a který je třeba zanechat i pro budoucí generace. Současně ale papeţ Benedikt XVI. upozorňuje ve své encyklice Caritas in veritate ţe, „je však třeba také zdůraznit i to, že je v rozporu s opravdovým rozvojem, pokládá-li se příroda za něco důležitějšího než lidská osoba. Musí být ale odmítnout i přístup opačný, který usiluje o naprosté technické ovládnutí přírody“121.
121
Benedikt XVI.: Caritas in veritate, 2009.
66
Závěr Cílem této práce bylo zodpovědět následující otázku: Do jaké míry jsou v politických programech čtyř hlavních stran Evropského parlamentu zastoupeny křesťanské hodnoty, které vychází z učení Římskokatolické církve? Na výzkumnou otázku lze po provedené analýze odpovědět několika závěry. Z výzkumu vyplynulo, ţe ţádný program čtyř zkoumaných stran není čistě křesťanský či na druhé straně zcela bez jakýchkoliv křesťanských hodnot. Ve všech politických programech byly obsaţeny jak poţadavky, které korespondují s učením katolické církve, tak postoje, které jsou s církevním učením v rozporu. Politická strana Evropského parlamentu, která z výzkumu vzešla jako nejvíce prokřesťansky orientovaná, je Evropská strana lidová (ESL). Její program ve všech analyzovaných tématech, tedy v otázce rodinných záleţitostí, sociálně-pracovní politiky, ekonomiky, politiky, mezinárodní vztahů a ochrany ţivotního prostředí rámcově odpovídá postoji římskokatolické církve k těmto tématům, tak jak je stanoven v Kompendiu sociální nauky církve. ESL ve svém programu podporuje tradiční rodinu, sociálně vedenou pracovní politiku s důrazem na podporu pracujících rodičů, v oblasti ekonomiky se vyjadřuje pro rozvoj volného trhu, ale zároveň zdůrazňuje nutnost zachování sociálního modelu Evropy, v politickém jednání, a to i na mezinárodní úrovni podporuje princip solidarity a princip subsidiarity a aktivně se podílí na efektivní environmentální politice. To vše je v souladu s učením katolické církve. Přesto existují témata, v nichţ se vzájemný postoj rozchází. Jedná se především o otázky spojené s podporou homosexuálních osob resp. podporou uzavírání svazků osob stejného pohlaví, jejich adopce dětí apod. a schvalováním potratů. V těchto bodech je strana nejednotná a názory na danou problematiku se u členů strany liší. Míra zastoupení křesťanských hodnot u Evropské strany socialistické (PSSD) je menší neţ u Evropské strany lidové. Téměř v souladu s katolickým učením je postoj strany k mezinárodní politice a ochraně ţivotního prostředí. PSSD podporuje pomoc chudým státům a rozvoj lidských práv a demokracie v dalších zemích. Současně přistupuje pozitivně k ochraně ţivotního prostředí a udrţitelnému rozvoji. V otázce rodinné politiky se jiţ oba postoje v některých bodech rozchází. V programu strany například zcela chybí přímá podpora tradiční rodiny. Podpora rodinného ţivota je v dokumentech pojata spíše jako podpora v sociálně-pracovní sféře. Strana se aktivně 67
angaţuje ve zlepšení podmínek pro pracující rodiče tak, aby jim bylo umoţněno lépe skloubit rodinný a pracovní ţivot. Přímo v rozporu s katolickou morálkou jsou Evropští socialisté v jejich postoji k prohlubování práv homosexuálních osob a k usnadnění přístupu k potratům. Strana se stabilně vyjadřuje pro podporu obojího. V ostatních tématech, tedy v pracovní oblasti, ekonomice a politice, program zčásti koresponduje s hodnotovým rámcem církve a zčásti se liší. Ve všech těchto oblastech strana zdůrazňuje zajištění sociální stability a sociálních jistot. To vcelku odpovídá poţadavku církve na spravedlivé pracovní podmínky a zákazu vykořisťování. Sporným místem je však socialistické pojetí vztahu mezi sociální politikou, hospodářstvím a lidskou prací. Z pohledu katolické církve není zcela přijatelná situace, kdy by důraz na efektivní sociální systém zastínil snahu o ekonomický rozvoj a potlačil aktivní lidské snaţení. Evropští socialisté sice ve svém programu nikde výslovně neuvádí, ţe sociální politika stojí nad ostatními oblastmi, nicméně nepřímo je patrné, ţe pro stranu je prioritní zajištění sociálních jistot a aţ pak hospodářský rozvoj. Stejně jako Evropská strana socialistická nedosahuje ani Evropská strana liberální (ALDE) té míry zastoupení křesťanských hodnot ve svém programu, jakou disponují Evropští lidovci. Při hodnocení však ve srovnání s PSSD vykazuje ALDE určité stejné rysy. Opět vychází hodnocení mezinárodní politiky a ochrany ţivotního prostředí u ALDE z pohledu církve téměř bez problematických míst. Současně ale také program evropských liberálů vykazuje vzhledem ke katolickému učení „nedostatky“ v otázce rodiny. Opět v tomto programu chybí jakýkoliv prostor věnovaný tradiční rodině. O podpoře rodiny se zde lze dočíst pouze v kapitole věnované podpoře pracujících rodičů, kdy hlavní snaha ALDE v této oblasti spočívá v zajištění flexibilních pracovních míst pro matky a otce pečující o děti. Odlišný postoj tomu církevnímu je v podpoře strany v prohlubování práv homosexuálních osob a k usnadnění přístupu k potratům. Dalším sporným bodem je důraz Evropských liberálů na genderovou politiku, které je po ekonomice v programu věnováno nejvíce prostoru. Církve nevystupuje proti rovnému postavení ţen, ale staví se proti takové genderové politice, která v důsledku vede k vytváření konkurenčního prostředí mezi muţem a ţenou. Pravdou je, ţe Evropští liberálové nikde v programu neprosazují konkurenční boj mezi muţi a ţenami, z tohoto důvodu tedy kritika církve nemíří na samotné programové prohlášení strany. Jde spíše o jakési varování církve před případným trendem, který by na úkor tradičních rodinných témat upřednostňoval 68
témata týkající se genderové politiky, coţ uţ v programu strany mírně patrné je (viz poměr prostoru věnovaného rodině a prostoru věnovaného genderové otázce). Zbylá témata nejsou ve větším rozporu s katolickým učením. V pracovní i ekonomické oblasti je vedly podpory lidské píle, přičinlivosti a ekonomického rozvoje také pamatováno na sociální stránku, čímţ strana odráţí případnou kritiku plynoucí z liberálního pojetí ekonomického systému, který nade vše nadsazuje volný trh a neomezenou hospodářskou svobodu, jeţ mají samy vyřešit případné sociální a jiné problémy. Poslední bod, který je církví nahlíţen kriticky, opět pramení z faktu, ţe se strana ideově hlásí k liberalismu. Nejde tedy o kritiku určenou samotnému obsahu programu strany, jako spíše o kritiku související s katolickým pohledem na liberální myšlenky. Církev liberalismu vytýká, ţe neuznává objektivně existující morální imperativy, ale rozhodnutí o tom, co je dobré a co špatné vnímá jako soukromou záleţitost svědomí kaţdého člověka. Program Evropské strany zelených (ESZ) je zčásti podobný programu Evropských liberálů a zčásti programu Evropských socialistů. Opět v programu chybí hlubší podpora tradičnímu modelu rodiny. Podobně jako PSSD vidí ESZ téma rodiny především pohledem pracovně-sociálním a jako prioritu své rodinné politiky tedy má zlepšení pracovních podmínek pro pracující rodiče. S ALDE má ESZ víceméně totoţnou genderovou politiku. Evropští zelení patří k velkým podporovatelům prohlubování práv ţen. Kritika církve zde tedy bude obdobná jako u kritiky genderové politiky Evropských liberálů. Dalším sporným tématem mezi programem ESZ a učením katolické církve je v postoji strany k homosexuálům a přístupu k umělému přerušení těhotenství. Strana má stejný postoj jako PSSD a ALDE a je tedy pro větší legislativní podporu obou otázek. Oblast pracovně-sociální a oblast ekonomiky je stranou nahlíţena obdobně jako u Evropských socialistů, neb se jedná o levicové strany. Kritika církve v tomto případě tedy bude opět podobná kritice u PSSD a bude vycházet z pohledu církve na socialismus. Nejde zde tedy o přímou kritiku programových prohlášení strany, jako spíše o varování církve, ţe v případě hlubšího příklonu strany k socialistickým myšlenkám by mohla vzniknout sporná témata, především v otázce vztahu sociálních jistot, lidské píle a přičinlivosti a celkového rozvoje. Otázka mezinárodních vztahů je jako u všech ostatních stran víceméně v souladu s učením církve. Hlavní téma strany tedy environmentální politika je v souladu s katolickým poţadavkem starostlivé péče o stvořenou zemi. Nicméně i
69
v této oblasti církev varuje před myšlenkami, které by stavily přírody výš, neţ je lidská osoba. Z těchto výsledků analýzy politických programů stran Evropského parlamentu lze dále vyčíst, ţe určité závěry souvisí s pravo-levou či liberálně-konzervativní pozicí stran. Například kritika ze strany církve související s určitými socialistickými myšlenkami se dotýká pouze levicově orientovaných stran, tedy Evropských socialistů a Zelených. Jedná se především o oblast pracovních vztahů a ekonomického systému. V těchto otázkách je nesoulad postojů církve a politických frakcí mnohem větší u stran levicových neţ pravicových. Současně lze podobný závěr učinit při zkoumání postoje katolické církve ke konzervativním či liberálním myšlenkám. Konzervativní strany zde zastupuje především Evropská strana lidová, i kdyţ i ona je zčásti tvořena evropskými liberálně-konzervativními stranami. Konzervatismus se zde projevuje například v hlubší podpoře tradiční rodiny, která je povaţována za křesťanskou hodnotu, a která u ostatních stran chybí. Na druhé straně, politická frakce, která se výslovně hlásí k liberalismu, tedy ALDE, doznává v otázkách rodinných a společenských vztahů největší kritiky ze strany církve. V této souvislosti jsou nejspornějšími tématy slabá ochrana tradiční rodiny, podpora homosexuálních párů, schvalování potratů a silná genderová politika. Na výzkumnou otázku lze tedy odpovědět takto: Nejvíce jsou křesťanské hodnoty zastoupeny u Evropské strany lidové. Jediné z větších sporných témat u této strany je nejednotný postoj k podpoře homosexuálních párů a umělému přerušení těhotenství. U zbylých stran je zastoupení menší a v jejich programech jsou postoje jak v souladu s katolickým učením, tak v rozporu s ním.
70
Zdroje Kniţní publikace FIALA, P.; HANUŠ, J.; VYBÍRAL, J.. Katolická sociální nauka a současná věda. Brno, Praha 2004. ISBN: 978-80-7325-024-9. KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE. Zvon, 1995. ISBN: 80-7113-132-6. MOSKWA, Jacek. Papeţ, který změnil svět. Praha: Kniţní klub, 2005. 134–135 s. ISBN: 8024214822. PAPEŢSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR. Kompendium sociální nauky církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2008. ISBN: 978-80-7195-0141. VÁCHA, Marek. Místo, na němţ stojíš, je posvátná země, Cesta, 2008. ISBN: 97880-7295-104-8.
Odborné články HALMAN, Loek; DRAULANS, Veerle. How Secular Is Europe? In The British Journal of Sociology, Volume 57, Issue 2, s. 263–288, June 2006.
HIX S., KREPPEL A., NOURY A.. The Party System in the European Parliament: Collusive or Competitive?, in JCMS 2003, Volume 41, Number 2, s. 309-31. HORÁLEK, Martin. Katolická církev v evropské unii. in Teologické texty, č. 2004/4. Dostupné
z:
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2004-4/Katolicka-cirkev-v-
Evropske-unii.html.
CHAVES, M.. Secularization as Declining Religious Authority. In Social Forces, 1994, 72(3): 749-774. Dostupné z: http://sf.oxfordjournals.org/content/72/3/749.full.pdf+html.
71
JANSEN, Thomas.. Europe and Religions: the Dialogue between the European Commission and Churches or Religious Communities. in Social Compass 47(1), 2000. Dostupné z: http://scp.sagepub.com/content/47/1/103.abstract. KREPPEL, A., The European Parliament and Supranational Party Systém, Cambridge University Press, 2002, 12s. MARITAIN, Jacques. Křesťanský humanismus. in Universum, 1947, s. 214. PHILPOTT, Daniel. Christianity and Democracy – The catholic wave. in Journal of Democracy,
Volume
15,
Number
2,
April
2004.
Dostupné
z:
http://www.clas.ufl.edu/users/bmoraski/Democratization/Philpott04_JOD.pdf. PROCHÁZKOVÁ, K.. Interrupce a postoje k interrupcím: Srovnání České republiky Nizozemka a Španělska, Brno, 2008.
SARCINELLI. U.. Evropská unie a náboţenství: Politika a náboţenství ve svobodomyslné demokracii. Dostupné z: http://www.revuestrednievropa.cz/upload/4.pdf. VYMĚTALÍK, Bedřich. Křesťanská vize pro dnešní svět v Kompendiu sociální nauky církve.
Dostupné
z:
http://www.hkap.cz/o-nalehavych-otazkach-dnesni-
doby/krestanska-vize-pro-dnesni-svet-v-kompendiu-socialni-nauky-cirkve.
Dokumenty ALDE, Policy Papers, 2006-2007. Dostupné z: http://www.alde.eu/fileadmin/webdocs/policy_papers/policy_papers_en.pdf.
ALDE, Priorities 2010-2011. Dostupné z: http://www.alde.eu/fileadmin/docs/documents/2010-2011ALDE_Priorities.pdf.
ALDE, Strategic Programme 2009-2014. 72
Dostupné z: http://www.alde.eu/documents/key-priorities/. BAMBERSKÝ PROGRAM, 1996. Dostupné z: http://de.paneuropa.org/index.php/pan/grundsaetze.
BENEDIKT XVI.: Caritas in Veritate, 2009. Dostupné z: http://www.vatican.va/holy_father/benedict_xvi/encyclicals/documents/hf_benxvi_enc_20090629_caritas-in-veritate_en.html.
EPP Základní program ELS, Athény, 1992. Dostupné z: http://www.saltandlight.eu/EPP-athene-BASIC_PROGRAM.pdf. EPP Ten priorities for the EPP Group 2009-2014: Putting people at the heart of Europe, EPP Group. Dostupné z: http://www.eppgroup.eu/activities/priorities/default2009_en.asp. HALÍK, Tomáš. Filozofické aspekty Evropské ústavy, z konference Křesťanské hodnoty v současné evropské politice. 2004. http://www.roithova.cz/dokumenty/36/Halík, T.: Křesťanství a politika, 2003.
JAN PAVEL II., Centesimus annus, 1991.
Dostupné z: http://www.kebrle.cz/katdocs/soc_enc/CentesimusAnnus.htm jednotlivé papeţské encykliky (Sociální encykliky 1891-1991, Zvon, Praha 1996
JAN PAVEL II., Donum Vitae, 1987. Dostupné z: http://www.kebrle.cz/katdocs/DonumVitae.htm.
JAN PAVEL II., Familiaris consortio, 1981. Dostupné z: http://www.kebrle.cz/katdocs/FamiliarisConsortio.htm. JAN XXIII., Mater et Magistra, 1961.
73
Dostupné z: http://www.vatican.va/holy_father/john_xxiii/encyclicals/documents/hf_jxxiii_enc_15051961_mater_en.html. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Persona humana, 1975. Dostupné z: http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/documents/rc_con_cfaith_do c_19751229_persona-humana_cs.pdf. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, Úvahy ohledně odpovědi na návrhy zákona o nediskriminaci homosexuálních osob, 1992. KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY, List biskupům katolické církve o spolupráci muţů a ţen v církvi a ve světě. Česká biskupská konference, 2004. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/res/data/004/000513.pdf?seek=1151402506.
LEV XIII., Rerum novarum, 1891. Dostupné z: http://www.vatican.va/holy_father/leo_xiii/encyclicals/documents/hf_lxiii_enc_15051891_rerum-novarum_en.html.
THE GREENS. The Green´s Book: Policy Papers of the Greens in the European Parliament, 2009. Dostupné z: http://greens-efa-service.org/greensbook/#0. S&D, Hedge Funds and Private Equity. A safer market place and an end to lax regulation, 2010. Dostupné z: Hedge Funds and Private Equity. A safer market place and an end to lax regulation.
S&D, New Social Europe, Porto, 2006. Dostupné z: http://www.jungeroemer.spoe.at/pdf/10principles_FINAL_EN.pdf. S&D,
Putting
an
end
to
long
hours
at
work,
2010.
Dostupné z:
http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3461_EN_long_hours _at_work_en_100715.pdf.
74
S&D, Working conditions fit for the 21st century, 2010. Dostupné z: http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3463_EN_working_co nditions_21_century_en_100715.pdf. S&D, International Trade – World Trade Organisation 2010, 2010. Dostupné z: http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3318_EN_int_trade_w to_en_100301_en.pdf. S&D, Top priorities for Europe - 12 key demands, 2012. Dostupné z: http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3582_EN_12_key_de mands_en_revised_from_2010.pdf.
S&D, Inclusive Europe, Europe for All, 2008. Dostupné z: http://www.socialistsanddemocrats.eu/gpes/media3/documents/3563_EN_EN_Inclusi ve_europe_en_web.pdf. Návrh na usnesení Evropského parlamentu o rovnosti mezi muţi a ţenami v Evropské unii – 2009. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=REPORT&reference=A7-20100004&language=EN. Prohlášení č. 11 k Závěrečnému aktu Amsterdamské smlouvy. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/igcpdf/cs/04/cg00/cg00087-ad02re01.cs04.pdf. European Governance – A White Paper, in Official Journal 287, 12/10/2001. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/decisionmaking_process/l 10109_en.htm. Lisabonská smlouva, 2007. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/JOHtml.do?uri=OJ:C:2007:306:SOM:CS:HTML.
75
Zákon
o
umělém
přerušení
těhotenství
č.66/1986
Sb.
Dostupné
z:
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonInfo.jsp?idBiblio=37130&nr=66~2F1986&rpp= 15.
Internetové zdroje Eurobarometer - European Commission, Eurobarometer surveys. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/index_en.htm
Eurobarometer - European Commission, Social Values, Science and Technology, 2005. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf. CCEE: About us. Dostupné z: http://www.ccee.ch/index.php?&na=1,1,0,0,e.p. COMECE: Who we are. Dostupné z: http://www.comece.org/site/en/whoweare?SWS=2ebcad7a687a32356fab4cc31bd8243 e. COMECE: Eu- Church Dialogue. Dostupné z: http://www.comece.org/site/en/euchurchdialogue. EURACTIV, Euractiv.cz, Evropské instituce. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropskeinstituce/linkdossier/politick%C3%A9skupinyvevrop sk%C3%A9mparlamentu.
EURACTIV, Euractiv.cz. Regionální rozvoj. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/regionalni-rozvoj/clanek/z-evropskych-penez-sev-madarsku-platila-kampan-proti-potratum-008887. Projev Jacques Delorse k církvím, 1992. Dostupné z: h t t p : / / e u r o p a .e u.i n t / comm/ d g s / p o l i c y _ a d v i s e r s / a c t i v i t i e s/dialogue_religions_humanisms/issues/soul_for_Europe/index_En.htm. The Pew Forum on Religion and Public Life: Global Christianity. Dostupné z: http://www.pewforum.org/Christian/Global-Christianity-europe.aspx. 76
Vote Watch Europe, Fight against homophobia in Europe. Dostupné z: http://www.votewatch.eu/en/fight-against-homophobia-in-europe-jointmotion-for-a-resolution-vote-resolution-as-a-whole.html#/##vote-tabs-list-2. Vote
Watch
Europe,
Equality
between
women
and
men.
Dostupné
http://www.votewatch.eu/en/equality-between-women-and-men-in-the-europeanunion-2009-motion-for-a-resolution-paragraph-38-1.html#/##vote-tabs-list-2.
77
z:
