Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce Olga Nevrayeva

Vysoká škola ekonomická v Praze

Diplomová práce

2013

Olga Nevrayeva

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Podniková ekonomika a management

Název diplomové práce:

Analýza přístupu firem v oblasti společenské odpovědnosti v České republice a v Ruské federaci

Autor diplomové práce: Vedoucí diplomové práce:

Olga Nevrayeva Ing. Alena Plášková, CSc. 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma «Analýza přístupu firem v oblasti společenské odpovědnosti v České republice a v Ruské federaci» vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.

V Praze dne 30. dubna 2013

Podpis 3

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Aleně Pláškové, CSc. za odborné vedení mé práce za cenné rady a připomínky při její zpracování. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří svou účasti do mého výzkumu přispěli. V neposlední řadě děkuji své rodině za jejich všestrannou podporu během mých studií a slečnám Oxaně Pikmanové a Irině Krotovové za morální podporu.

4

Název diplomové práce: Analýza přístupu firem v oblasti společenské odpovědnosti v České republice a v Ruské federaci

Abstrakt: Diplomová práce se zabývá rozvojem konceptu společenské odpovědnosti v České republice a Ruské federaci, přístupy firmy v různých oblastech a pak pohledem občanů na přístupy firem v rámci daného konceptu. Jako rámec pro porovnání použita mezinárodní norma ISO 26000. Jedna z kapitol zaměřená na provedení empirického výzkumu na téma «Společenská odpovědnost. Názory občanů». Výsledků výzkumu budou porovnané s aktuálními výsledky dalších výzkumů, které byly uskutečněny v Rusku nebo v Česku za poslední období v oblasti společenské odpovědnosti. Na závěr bude shrnutí získaných poznatků a doporučení do budoucna.

Klíčová slova: Společenská odpovědnost firem, norma ISO 26000, podnikatelská etika, příklady dobrých praxi 5

Title of the Master´s Thesis: Analysis of comapanies' aproach in Corporate Social Responsibility field in Czech Republic and Russian Federation

Abstract: The diploma thesis is about the development of the concept of corporate social responsibility in Czech Republic and Russian Federation. It focuses on the companies' approach in different areas of corporate social responsibility. International standard ISO 26000 is used as framework for comparison. Empirical research «Corporate Social Responsibility. Public opinion» was done at the end of the thesis. Results of my research are compared with results of other studies carried out in Russia or Czech Republic for the last period.

Key words: Corporate social responsibility, ISO 26000 guidelines, Business etics, best practicies

6

OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................................................................... 9 1. SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST FIREM ....................................................................................................11 1.1. CO JE CSR.........................................................................................................................................11 1.2. OBLASTI PŮSOBENÍ CSR ..................................................................................................................12 1.3 PŘÍSTUPY CSR ....................................................................................................................................12 1.4. AKTIVITY FIREM V RÁMCI CSR..........................................................................................................16 1.5. MEZINÁRODNÍ NORMY A INDEXY V OBLASTI CSR ...........................................................................18 1.6. VÝHODY A NEVÝHODY CSR .............................................................................................................20 1.7. SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉ INVESTOVÁNÍ (SRI) .............................................................................24 1.8. PODÁVÁNÍ ZPRÁV O CSR .................................................................................................................24 1.9. ROLE STÁTU V ROZVOJI CSR.............................................................................................................25 2. PODMÍNKY PRO ROZVOJ CSR V ČR A RUSKÉ FEDERACI ....................................................................27 2.1. CSR V ČESKÉ REPUBLICE ...................................................................................................................27 2.1.1. STÁTNÍ POLITIKA V OBLASTI CSR ..............................................................................................28 2.1.2. MÉDIA A CSR .............................................................................................................................29 2.1.3. REPORTOVÁNÍ CSR. ..................................................................................................................30 2.1.4. KORUPCE V ČR ..........................................................................................................................30 2.1.4. OBČANSKÁ SDRUŽENÍ ...............................................................................................................31 2.1.5. MĚŘENÍ CSR ..............................................................................................................................33 2.2. CSR V RUSKÉ FEDERACI ....................................................................................................................33 2.2.1. STÁTNÍ POLITIKA V OBLASTI CSR ..............................................................................................36 2.2.2.CSR a MÉDIA ..............................................................................................................................36 2.2.3. KORUPCE ..................................................................................................................................37 2.2.4. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ...............................................................................................................38 2.2.5.REPORTOVÁNÍ CSR ....................................................................................................................39 2.2.6. RUSKÉ NORMY ..........................................................................................................................39 3. PŘÍSTUPY FIREM KE KONCEPTU CSR V ČESKÉ REPUBLICE A RUSKÉ FEDERACI .....................42 3.1.1.ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACE .................................................................................................42 3.1.2. LIDSKÁ PRÁVA ...........................................................................................................................43 3.1.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ ............................................................................44 3.1.4. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ..................................................................................................................46 3.1.5. PODNIKATELSKÁ ETIKA .............................................................................................................47 3.1.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY .........................................................................................................48 3.1.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ.................................................................................50 3.2. PŘÍSTUPY K CSR V RF ........................................................................................................................52 3.2.1. ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACE ................................................................................................52 3.2.2. LIDSKÁ PRÁVA ...........................................................................................................................53 3.2.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ ............................................................................54 3.2.4. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ..................................................................................................................56 3.2.5. PODNIKATELSKÁ ETIKA .............................................................................................................58 3.2.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY .........................................................................................................60 3.2.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ.................................................................................60 3.3.ANALÝZA ROZDÍLŮ ............................................................................................................................63 3.3.1.ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACI ..................................................................................................63

7

3.3.2. LIDSKÁ PRÁVA ...........................................................................................................................63 3.3.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ ............................................................................64 3.3.4.ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ...................................................................................................................64 3.3.5. PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ ....................................................................................................64 3.3.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY .........................................................................................................65 3.3.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ.................................................................................65 3.4. PŘÍKLADY DOBRÝCH PRAXÍ ..............................................................................................................66 4. VÝZKUM NÁZORŮ OBČANŮ NA SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉ CHOVÁNÍ FIREM.........................70 4.1. PŘÍPRAVNÁ ETAPA. ..........................................................................................................................70 4.2. REALIZAČNÍ ETAPA ...........................................................................................................................71 4.3. VYHODNOCOVACÍ ETAPA ................................................................................................................71 4.4. VYHODNOCENÍ VÝZKUMU ...............................................................................................................71 5.VÝHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU A DOPORUČENÍ DO BUDOUCNA .......................................80 ZÁVĚR ......................................................................................................................................................................85 LITERATURA .........................................................................................................................................................87 PŘÍLOHY .................................................................................................................................................................94

8

Zisk je nade vším, ale čest je nad ziskem. Slogan ruského týdeníku «Burzovní zprávy», který byl vydáván v roce 1861-1917

ÚVOD Současný svět žije v podmínkách velkých sociálních, ekologických a ekonomických problémů, v této souvislosti společenská odpovědnost firem je velmi významnou složkou byznysu, která přispívá k řešení některých z výše uvedených problémů. Pojem společenské odpovědnosti se objevil v 50. letech minulého století v USA a znamená dobrovolnou podporu sociální, ekologickou a dalších oblastí společenského života firmami na základě komunikace se zainteresovanými subjekty. Diplomová práce nazvaná «Analýza přístupu firem v oblasti společenské odpovědnosti v České republice a v Ruské federaci» se zabývá rozvojem konceptu společenské odpovědnosti v České republice a Ruské federaci, přístupy firmy v různých oblastech a pak pohledem občanů na přístupy firem v rámci daného konceptu. Podle mého názoru dané téma je v současnosti velice aktuální. Zajímá mě to i osobně a to z důvodu, že jsem účastníkem Volontérského týmu ve společnosti, ve které jsem právě zaměstnaná. Přidala jsem do této práce i další zemi – Ruskou federaci. Předpokládám, že porovnání přidá mé práci výjimečnosti a pak možnost praktického využití této práce, například českými a ruskými firmami, které hledají obchodní příležitosti na českých nebo ruských trzích. Neboť spoluprací obou zemí v podnikatelské sféře se zvětšuje rok od roku. Cílem diplomové práce je porovnat přístupy k uplatňování konceptu společenské odpovědnosti ve firmách v České republice a v Ruské federaci a na základě následného výzkumu názorů občanů obou zemí navrhnout náměty na zlepšení do budoucna. Struktura diplomové práce je členěna na 5 kapitol. První kapitola je zaměřena na teoretické vysvětlení pojmu společenské odpovědnosti, přístupů a oblasti působení. Nebude chybět ani vymezení výhod nebo nevýhod použití společenské odpovědnosti pro firmy. Rovněž budou zmíněny současné trendy jako společensky odpovědné investování SRI a reportování společenské odpovědnosti. Další kapitola bude zaměřená na vymezení podmínek rozvoje společenské odpovědnosti obou zemí v České republice a Ruské federaci. Třetí kapitola bude kostrou této práce a bude se přímo zabývat přístupy českých a ruských firem v oblasti společenské odpovědnosti a pak na konci nebude chybět i jejich porovnání. Jako rámec pro porovnání bude použita mezinárodní norma ISO 26000, která je v obou zemích oficiálně uznána a ratifikována. Podle normy se musí firma zaměřit na 7 základních témat, která pak vymezují rámec společenské odpovědnosti: řízení a správa organizace, lidská práva, praktiky z oblasti pracovních vztahů, životní prostředí, 9

podnikatelská etika, spotřebitelské otázky, komunitní angažovanost a rozvoj. Tyto základní oblasti i budou prozkoumány v této kapitole. V poslední podkapitole budou popsány příklady dobrých praxí z obou zemí. Čtvrtá kapitola zaměřená na provedení empirického výzkumu na téma «Společenská odpovědnost. Názory občanů» a obsahuje popis vybrané metody, stanovení hypotéz, jejich potvrzení nebo vyvrácení a zpracování výsledků. Základem pro výzkum bude sloužit druhá a třetí kapitola práce, kde budou podrobně popsány procesy rozvoje společenské odpovědnosti v obou zemích a přístupy firem v jednotlivých oblastech. Pro zjištění praktické informace bude používán adresný dotazník. Poslední kapitola bude zahrnovat interpretace výsledků výzkumu a pak porovnání výsledků mého vlastního výzkumu s aktuálními výsledky dalších výzkumů, které byly uskutečněny v Rusku nebo v Česku za poslední období v oblasti společenské odpovědnosti, což přispěje ke komplexnějšímu pohledu na problematiku společenské odpovědnosti. Na závěr bude shrnutí získaných poznatků a doporučení do budoucna.

10

1. SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST FIREM Současné téma společenské odpovědnosti firem je jedním z diskutovaných témat v obchodní sféře (v oblasti byznysu). To je způsobeno výrazným zvýšením postavení byznysu v životě společnosti, stejně jako i zvýšením požadavku na transparentnost v podnikání. Mnoho firem si dobře uvědomuje, že nelze úspěšně fungovat izolovaně od společnosti. Proto se integrace zásad společenské odpovědnosti stává neoddělitelnou součástí firemní strategie většiny velkých firem.

1.1. CO JE CSR Pojem «společenská odpovědnost firmy» (anglicky Corporate Social Responsibility) byl poprvé zmíněn americkým ekonomem Howardem Bowenem v knize Social Responsibilities of the Businessman v roce 1953. Tato kniha do značné míry definovala rámec této problematiky a určila směr budoucích diskusí. H. Bowen je tedy považován za otce společenské odpovědnosti. Podle názoru autora společenská odpovědnost podnikatele spočívá v provádění politiky, která by byla požadovaná v dané společnosti. To byla první definice tohoto pojmu. Současně existuje velké množství definic společenské odpovědnosti, avšak nelze najít tu univerzální. Pro všestranné pochopení tohoto pojmu jich v této práci uvádím několik. (Blagov, 2011) Zaprvé je potřeba zmínit definici Evropské komise ze Zelené knihy s podtitulem «Promoting a European framework for Corporate Social Responsibility» v roce 2001. To byla první EU definice CSR, která zněla: «Společenská odpovědnost je konceptem, pomocí kterého firmy na dobrovolném základě integrují sociální a ekologická hlediska do běžných firemních operací a interakcí se zainteresovanými subjekty». (Zadražilová, 2010 str. 2). V roce 2011 Evropská komise nově definovala společenskou odpovědnost: je to «odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost». (Evropská komise, 2011 str. 6) Další definice je dána Archie Carrollem, jedním z nejznámějších odborníků v oblasti CSR, resp. vzájemných vztahů byznysu a společnosti: «Společenská odpovědnost firem zahrnuje ekonomické, legislativní, etické a filantropické očekávání společnosti kladené na firmy v daný okamžik». (Carroll, 2012 str.36) Ruský odborník v dané oblasti Nikita Kričevskij ve své knize definoval CSR následujícím způsobem: «Společenská odpovědnost je systém, který je založen na dobrovolných vzájemných vztazích mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a společenstvím, a zaměřen na vylepšování sociálně pracovních vztahů, udržování sociální stability v místní komunitě, na rozvoj sociální a environmentální činnosti jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni». (Kričevskij, a další, 2008 str. 11) Výše uvedený výklad definic ukazuje všeobecnou logiku konceptu společenské odpovědnosti, avšak nevyčerpává celkovou různorodost pojmů ve světové manažerské literatuře.

11

1.2. OBLASTI PŮSOBENÍ CSR Společenskou odpovědnost lze prozkoumat i v tzv. principu tripple-bottom-line business, který znamená, že činnost firmy musí být založena na třech aspektech, a to ekonomickém, environmentálním a sociálním. (Forum dárců, 2005) Současně tyto aspekty musí byt kombinované a propojené mezi sebou. Do ekonomického aspektu patří činnosti z provozní oblasti řízení firmy, například dodržování kvality a bezpečnosti výrobků nebo služeb, splnění legislativních požadavků (daně, ochrana duševního vlastnictví), dodržování dodavatelských smluv a etické chování (negativní postoj ke korupci, etická reklama, transparentnost). Tyto všechny činnosti se vztahují k zákazníkům, obchodním partnerům, veřejné správě a akcionářům. Sociální sféru můžeme logicky rozdělit na 2 oblasti: sociální politika vůči svým zaměstnancům a sociální politika vůči místní komunitě. V prvním případě jde o kvalitu a bezpečnost pracovního života, rozvoj zaměstnanců, dodržení pracovního práva, zajištění rovných příležitostí pro muže a ženy. V druhém případě je to firemní filantropie, charita a podpora místní komunity. Environmentální aspekt firmy je zaměřen na ochranu životního prostředí: vypracování a sledování podnikové environmentální politiky, racionální využití zdrojů, použití ekologických technologií pro nejmenší zatěžování životního prostředí, snižování odpadů atd. V současné době je tato problematika velmi aktuální v souvislosti s několika ekologickými katastrofami, jejichž příčinou bylo nezodpovědné chování firem. Například výbuch ropné plošiny firmy British Petroleum a únik ropy v Mexickém zálivu nebo únik jedovatého červeného bahna v Maďarsku. V těsné souvislosti s CSR se využívá pojem stakeholdeři (v českém překladu zainteresované strany), který «zahrnuje velký počet stran, které mají zájem na úspěchu a způsobu fungování nějaké společnosti. Patří sem její zaměstnanci, členové místní komunity, kterým záleží třeba na tom, aby životní prostředí nebylo znečištěné, orgány místní správy a samosprávy, místní podnikatelé, kteří prodávají zboží a služby zaměstnancům společnosti, školy, lékaři atd., a podnikatelé, s nimiž společnost obchoduje, jak dodavatelé, tak odběratelé, a samozřejmě věřitelé». (Komise pro cenné papiry, 2004 str. 19). Komunikace se stakeholdery a splnění jejich očekávání je nedílnou součástí CSR.

1.3 PŘÍSTUPY CSR V důsledku trvalého rozvoje CSR se objevila velká řada přístupů a teorií, které doplňují, rozšiřují nebo zaměňují samotný koncept CSR. Další text obsahuje nerozšířené přístupy a teorie k dané problematice.

12

Teorie zainteresovaných stran (stakeholderů) Hlavní podstatou této teorie je to, že firmy mají určitou odpovědnost nejenom před vlastníky, ale i před různými stakeholdery. Jak již bylo výše zmíněno, stakeholdeři jsou zájmové skupiny, které mají zájem na úspěchu a způsobu fungování jednotlivých firem. Tedy lze odlišit různé modely, které mají bud´ strategický (analytický) nebo normativní (metodologický) základ. (Putnová, a další, 2007) Normativní modely orientované na: ideály sociální společnosti změny pravidel a institucí odpovědnost obchodních společností Strategické modely jsou zaměřeny na: strategické nástroje a organizaci management stakeholder deskriptivně-pozitivní analýzu na bázi analýzy výdajů a výnosů Stakeholdery můžeme rozdělit do 2 skupin: na primární a sekundární. Do skupiny primárních stakeholderů můžeme zařadit takové stakeholdery, jejichž aktivity lze přímo spojit s fungováním firmy a které mohou ovlivnit její chování. Do sekundárních stakeholderů patří ty, které mají nepřímý vliv na chod firmy. (Putnová, a další, 2007) Primární stakeholdeři

Sekundární stakeholdeři

Zaměstnanci Vlastníci/akcionáři Zákazníci Dodavatelé Konkurence Malo/velkoobchod Věřitelé

Místní společenství Veřejní aktivisté Média Obchodní asociace Zahraniční vlády Stát a místní zastupitelství Veřejnost

Základní myšlenkou této teorie je zapojení stakeholderů do řízení firmy. Při aktivní spolupráci mají firmy možnost porozumět zájmům stakeholderů a zaměřit se na ty činnosti, které by byly prospěšné pro všechny zúčastněné strany. (Putnová, a další, 2007) «Dalším pozitivním výsledkem dialogu se stakeholders je šíření dobrých praktik, vzájemná inspirace a motivace. Velmi zřetelně se tento aspekt projevuje na příkladu dodavatelsko-odběratelských vztahů – je-li odběratelem firma s vysokým profilem společenské odpovědnosti, a bude-li stejné vyžadovat od svých dodavatelů, je to přímá a velice účinná cesta k šíření principů CSR» (Trnkova, 2004 str. 9)

13

Corporate citizenship Pojem Corporate Citizenship, v českém překladu firemní občanství, vznikl v polovině 90. let a v mezinárodní podnikatelské sféře definoval aktivity firem zaměřené na místní komunitu. Ve světové literatuře je tento pojem někdy používán jako synonymum ke společenské odpovědnosti. Avšak v praxi to tak není. Koncept Corporate Citizenship lze prozkoumat ze dvou pohledů. První pohled přináší odborníci z USA, kteří srovnávají firmy s fyzickou osobou nebo občanem státu a přidělují jim stejná práva a povinnosti. Vztahy mezi firmami a státem musí mít stejnou podobu jako vztahy mezi státem a občanem. Přičemž firma musí dobrovolně podporovat společnost a účastnit se v životě společnosti jako její občan. Oproti tomu angličtí odborníci z Nottinghamské univerzity říkají, že firmy přebírají role, které tradičně plní stát. Stát stále chrání lidská práva, pečuje o své občany a firmy ho v těchto aktivitách podporují. S tímto směrem Corporate Citizenship se lze setkat jak ve vyspělých státech, například při privatizaci nebo outsourcingu veřejných služeb, tak i v rozvojových státech, kdy firmy podporují komunitu při neúčasti státu v životě společnosti. Bez ohledu na to, že koncept má dvě různé interpretace, je vidět, že Corporate Citizenship není synonymem společenské odpovědnosti, ale jedním z přístupů. Tedy společenská odpovědnost má širší smysl. (Griseri, a další, 2010) Pyramida CSR dle Carolla Nejpopulárnější definice společenské odpovědnosti byla představena Archie Carollem, odborníkem na vztahy mezi firmami a společností, a říkala, že společenskou odpovědností jsou různá očekávání společnosti kladená na firmy. Všechny aktivity jsou rovněž založeny na očekáváních a firmy mají ekonomické, legislativní, etické a filantropické odpovědnosti vůči společnosti. Caroll v roce 1991 představil tyto odpovědnosti v podobě pyramidy (Obrázek 1). Tento model měl za cíl předvést odpůrcům konceptu společenské odpovědnosti to, že u firem nejde pouze o zvýšení zisku, ale i o blahobyt společnosti.

Obrázek 1

Filantropická odpovědnost Etická odpovědnost

Legislativní odpovědnost Ekonomická odpovědnost Zdroj Griseri, 2010 14

Model pyramidy Carolla klasifikuje odpovědnost podnikatelských aktivit v oblasti společenské odpovědnosti: Ekonomická odpovědnost - základní povinnosti firmy jsou poskytování výrobků a služeb a dosažení zisku pro své vlastníky. Zároveň firmy poskytují zaměstnání a podporují profesionální růst, tím samým vytváří základní ekonomický rámec společnosti. Legislativní odpovědnost (právní) – jednání samotné firmy a jejích zaměstnanců v souladu s legislativními požadavky, respektování práva a norem dané společnosti. Etická odpovědnost – firma se musí chovat eticky ve svém okolí, vůči svým zaměstnancům a celé společnosti. Filantropická odpovědnost – znamená dobrovolné zasahování firem do života společnosti a podpora sociálních projektů, například pomocí sponzorství, filantropie, dárcovství a spolupráce s neziskovými organizacemi. Tyto odpovědnosti nejsou mezi sebou navazující a mohou být navzájem vyloučené. Přičemž firmy ve svých aktivitách zároveň mohou propojovat několik typů odpovědnosti definovaných výše, což lze považovat i za nevýhodu tohoto modelu, protože nejsou jasné hranice mezi jednotlivými odpovědnostmi. (Griseri, a další, 2010) Teorie stockholder Teorie stockholderu je konceptem, který vylučuje CSR strategie z řízení firmy. Jedním z hlavních představitelů této teorie je americký ekonom a nositel Nobelovy ceny (1976 ) Milton Friedman, který je zároveň jedním z hlavních kritiků konceptu CSR. Myšlenka této teorie je založena na tom, že firmy mají odpovědnost pouze vůči svým akcionářům (stockholder – anglický) a cílem je maximalizace zisku. Zároveň Friedman uvádí několik argumentů podporujících tuto teorii (Putnová, a další, 2007): firma je právnickou osobou, avšak pouze reálná osoba může mít odpovědnost vedení firmy je pojmenováno vlastníky, z toho vyplývá, že vedení nese odpovědnost jenom před vlastníky (akcionáři) ochrana zájmů neakcionářských stakeholderů jde na úkor akcionářů, což se neshoduje s hlavním cílem podnikání – maximalizace zisku koncept společenské odpovědnosti poškozuje společnosti a snižuje ekonomickou svobodu Ve své knize «Capitalism and Freedom» M. Friedman roku 1962 píše, že firma má jediný cíl «využívat zdroje a zapojovat se do činností vedoucích pouze ke zvýšení zisků tak dlouho, pokud to bude v souladu s pravidly hry, v souladu s otevřenou a volnou soutěží bez klamů a podvodů». (Kuldova, 2010 str. 95)

15

1.4. AKTIVITY FIREM V RÁMCI CSR Firemní filantropie je důležitou součástí a jedním z klíčových nástrojů v konceptu CSR. Trnková definuje tento pojem jako «aktivní dárcovství, v ideálním případě strategicky podložené a zakládající se na dlouhodobých partnerských vztazích, především s neziskovými subjekty». (Trnkova, 2004 str. 16). Jedná se o aktivity, které firmy využívají v rámci sociální oblasti CSR. Například poskytnutí pomoci dětským domovům, nemocnicím, bezdomovcům atd. Lze vydělit několik druhů firemní filantropie, a to je peněžní a nepeněžní dárcovství, sponzoring a sdílený /sociální marketing. (Franc, a další, 2006): PENEŽNÍ DARCOVSTVÍ je nejrozšířenějším způsobem podpory charitativních projektů, které má několik druhů: Přímá finanční podpora Firmy přímo přispívají veřejně prospěšným projektům podobou finančního nebo věcného daru. Tato pomoc může byt jak jednorázová, tak i opakovaná, například na základě dlouhodobé spolupráce s neziskovou organizací. Samozřejmě pro větší úspěšnost projektů je opakovaná pomoc dárce výhodnější a to z hlediska efektivnějšího plánování a využití poskytnutých zdrojů. Firemní nadační fondy Jsou zřízené firmami, které mají záměr dlouhodobě pomáhat místní komunitě a poskytovat peněžní prostředky do oblastí, které trpí nedostatkem finančních prostředků. Obvykle firmy zakládají samostatné právní subjekty, které pak fungují jako nadace. Finanční prostředky pro fungování nadace většinou zajišťuje mateřská společnost. Někdy firemní nadace získávají prostředky od jiných firem nebo prostřednictvím veřejné sbírky. Hlavním problémem spojeným s firemními nadacemi je transparentnost činnosti. Některé firmy používají své fondy pro praní špinavých peněz, což je zaprvé protiprávní a zadruhé v rozporu s etickým chováním, které je jednou ze základních složek společenské odpovědnosti. Matchingový fond Firma nebo její zaměstnanci organizují sbírku peněžních prostředků pro veřejně prospěšné účely uvnitř firmy. Někdy se souhlasem zaměstnanců může firma strhnout dary ze mzdy a pak navýšit nasbíranou částku v určitém poměru. Tato pomoc může probíhat pravidelně nebo jednorázově. Tato činnost umožňuje aktivně zapojit zaměstnance do firemních aktivit v oblasti dárcovství. NEPENEŽNÍ DARCOVSTVÍ je druhým způsobem podpory veřejně prospěšných projektů, které firmy poskytují prostřednictvím svých zaměstnanců, vlastního majetku nebo svých výrobků či služeb. Do nepeněžního dárcovství patří:

16

Firemní dobrovolnictví Firemní dobrovolnictví má za cíl poskytovat nefinanční pomoc neziskovým organizacím, přičemž aktivní účast přejímají zaměstnanci firmy, kteří se dobrovolně zapojují do veřejně prospěšných projektů. Firmy musí pro své firemní dobrovolníky vytvořit vhodné prostředí a hradit veškeré náklady spojené s organizací akcí. Za přínos firemního dobrovolnictví pro firmy lze považovat motivaci zaměstnanců, vybudování pozitivního vztahu zaměstnanců k aktivitám firmy v rámci společenské odpovědnosti, pocit sounáležitosti s firmou. Někdy firmy využívají tuto formu pro teambuildingové akce. Školení, vzdělávání, odborné semináře Firmy se v rámci charitativních činností účastní školení, vzdělávacích a odborných seminářů v roli školitelů, odborných asistentů, poradců a poskytují své znalosti, zkušenosti a know-how. Tím samým podporují rozvoj charitativních projektů a spoří náklady neziskových organizací na uspořádání těchto akcí a seminářů. Poskytnutí zázemí Některé firmy podporují neziskové organizace tím, že poskytují prostory pro jejich kanceláře nebo aktivity, reklamní plochy, umisťují reklamu na obalech svých výrobků, zapůjčují techniku a jiné potřebné prostředky. SPONZORING je nástrojem komunikace, který poskytuje finanční nebo věcnou podporu nějaké konkrétní osoby, organizace nebo neziskové akce. (Kotler, 2007) Většinou firmy sponzorují v oblasti sportu, vědy a výzkumu, charity, kultury nebo vzdělávání. Tady existuje podmínka, že sponzor musí dostat protislužbu, například v podobě reklamy. Tato podmínka je hlavním rozdílem mezi sponzoringem a dárcovstvím. V současné době se firmy snaží připojit ke svým společenským odpovědným aktivitám co nejvíce nástrojů, které nejen pomáhají společnosti a přispívají k řešení sociálních problémů, ale i podporují dobrou pověst firmy, zlepšují image značky, vztahy s veřejností a zvyšují tržby. K těmto nástrojům patří SDÍLENÝ (nebo cause-related marketing) a SOCIÁLNÍ MARKETING. Sdílený marketing «věnuje příspěvky firmy na předem určenou «kauzu - událost» – na podporu řešení problémů určité cílové skupiny ve společnosti. Počítá se i s přímým nebo nepřímým zapojením zákazníků.» (Kotler, 2007 str. 747) «Sociální marketing je nástrojem, který používá marketingové principy a techniky, aby ovlivnil chování cílových skupin ve prospěch společnosti». (Kotler, a další, 2002 str. 5) Obvykle firmy využívají sociální marketing ve spolupráci s neziskovými organizacemi. Avšak tyto formy marketingu mají i své kritiky, které říkají, že v budoucnu sociální marketing vytlačí klasickou finanční podporu, kterou firmy poskytují bez návaznosti na své výrobky či služby. A všechny dobročinné aktivity se stanou pouze propagací firmy a výrobků, což je v rozporu s konceptem společenské odpovědnosti. 17

1.5. MEZINÁRODNÍ NORMY A INDEXY V OBLASTI CSR Global Compact Tato iniciativa byla založena v roce 2000 a v současnosti má více než 3000 účastníků z celého světa. Globální dohoda OSN je strategickou politickou iniciativou pro firmy a zahrnuje 10 principů. Tyto principy se týkají oblasti lidských práv, pracovních podmínek, životního prostředí a boje proti korupci a opírají se o takové mezinárodní iniciativy, jako jsou Všeobecná deklarace lidských práv, deklarace Mezinárodní organizace práce o základních principech a právech na pracovišti, deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji, Konvence OSN proti korupci. Firmy, které se připojily ke globální dohodě OSN, musí prakticky realizovat 10 principů, snažit se trvale udržovat a neustále v těchto oblastech zlepšovat svou strategii. Účastníci musí každoročně podávat zprávu o svých činnostech. (United Nations Global Compact, 2012) Global reporting Initiative GRI je nezisková organizace, která vytvořila celosvětově rozšířený standard Sustainable Reporting Guidelines v oblasti udržitelného rozvoje, transparentnosti podnikání a reportování CSR aktivit. Pokyny GRI jsou výsledkem spolupráce stovky odborníků z různých oblastí, nevládních organizací, odborů a vládních institucí z celého světa. Pokyny GRI jsou dobrovolné záležitosti a jsou určeny pro jakékoliv organizace. V současnosti více než 700 organizací vydává zprávy (sustainability reportingy) v oblasti udržitelného rozvoje na základě pokynu GRI. Příkladem jsou Ford, Shell, British Airways, Siemens, Avon. (Global Reporting Iniciate, 2006) «Sustainability reporting označuje způsob měření, zveřejňování a zodpovědnosti za informace o výkonu organizace vůči interním i externím zainteresovaným skupinám směrem k dosažení cíle udržitelného rozvoje». (Global Reporting Iniciate, 2006 str. 3) Tato zpráva zahrnuje informace o působení a vlastním zhodnocení organizace v ekonomické, environmentální a sociální oblasti. Pro toto zhodnocení používá řadu ukazatelů výkonu, které jsou součástí Pokynů GRI. «Zpráva o udržitelném rozvoji by měla poskytovat vyrovnaný a přiměřený obraz o výkonu dané společnosti v oblasti udržitelného rozvoje – včetně pozitivních i negativních vlivů». (Global Reporting Iniciate, 2006 str. 3) Mezinárodní norma ISO 26000:2010 Mezinárodní norma ISO 26000:2010 (Guidance on social responsibility) je metodickou příručkou pro zavádění společenské odpovědnosti do organizací. Norma je určena pro všechny typy organizací veřejného, soukromého nebo neziskového sektoru ekonomiky. Byla zpracována v roce 2010 za spolupráce 450 expertů a 210 pozorovatelů z 99 států a 42 spolupracujících organizací. Tito experti zastupovali 6 různých skupin zainteresovaných stran: spotřebitele, stát, firmy, zaměstnance, neziskové organizace a organizace, které se zabývají oblastí společenské odpovědnosti (například ILO, UN Global Compact, AccountAbility, GRI atd.) (ISO, 2010) Podle této normy nelze provádět certifikace, není součástí systému managementu. 18

Tato norma obsahuje definice nejdůležitějších pojmů, určuje oblasti zasahování společenské odpovědnosti, výklad, koncept, principy, základní metodiku pro integraci ve firmě, identifikaci a následné zapojení zainteresovaných stran. V příloze je uveden seznam dobrovolných iniciativ a nástrojů z oblasti společenské odpovědnosti a použité zkratky. Na konci jsou použité zdroje. Zaměřím se na 6. kapitolu normy «Metodické pokyny k základním tématům společenské odpovědnosti» . Tato kapitola obsahuje 7 základních témat a jejich podrobný popis v oblasti CSR: řízení a správa organizace, lidská práva, praktiky z oblasti pracovních vztahů, životní prostředí, podnikatelská etika, spotřebitelské otázky, komunitní angažovanost a rozvoj. Pravě na tato témata se musí zaměřit organizace při zavádění CSR, analyzovat a identifikovat možné aktivity. (ÚNMZ, 2011) Mezinárodní norma АА 1000 Mezinárodní norma АА 1000 byl zpracována Institutem sociální a etické zodpovědnosti (Institute of Social and Ethical Account Ability) v roce 1999. Cílem je zvýšení transparentnosti činností realizovaných podnikem. Podle normy lze provádět certifikace, a to pro jakoukoliv organizaci. V roce 2008 tato norma byla obnovená a zahrnuje série standardu: The AA1000 AccountAbility Principles Standard (AA1000APS) stanovuje rámec pro udržitelný rozvoj firmy . The AA1000 Assurance Standard (AA1000AS) obsahuje metodologie hodnocení principů AccountAbility (AccountAbility Principles) The AA1000 Stakeholder Engagement Standard (AA1000SES) stanovuje rámec pro zapojení stakeholderů do udržitelného rozvoje a proces řízení vztahu se stakeholdery. Mezinárodní společnosti, které používají tuto normu, jsou AstraZeneca, British Airways, Barclays, BHP Billiton, Canon, Coca-Cola, HSBC, IBM, Intel, Imperial Tobacco, SABMiller, Novo Nordisk, Toshiba a Unilever. (Account Ability, 2008) Norma SA 8000 Social Accountability Norma SA 8000 byla zpracována americkou neziskovou organizací Social Accountability International. Je certifikační normou a stanovuje požadavky v oblasti nucené práce, dětské práce, diskriminace, pracovní doby, podmínek bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, odměňování zaměstnanců a také požadavky na systém managementu. Základem těchto požadavků jsou zásady Mezinárodní organizace práce (ILO), Všeobecné deklarace lidských práv OSN a Úmluvy OSN o právech dítěte. (SAI, 2008) OECD Guidelines for Multinational Enterprises V roce 2000 mezinárodní organizace OECD vydala poslední verzi svých směrnic Guidelines pro nadnárodní společnosti. Tyto směrnice byly vypracované vládami členů OECD jako doporučení v oblasti odpovědného chování velkých korporací, a to v oblasti pracovních vztahů, životního prostředí, zveřejňování informací, boje proti korupci, spotřebitelských zájmů, vědy a technologií, hospodářské soutěže a daňového systému. Tato iniciativa je závazná pro vlády členů OECD, ale pro firmy působící na území těchto států je dobrovolná. Zároveň tyto směrnice vyzývají k větší transparentnosti firemních činností, 19

jsou v nich vyznačeny oblasti, o kterých firmy musí podávat informace: strategie a cíle firmy, hospodářský výsledek, rizikové faktory, vlastníci a vlastnické vztahy, vztahy se stakeholdery. (Trnkova, 2004) Pro měření společenské odpovědnosti lze využít několik indexů, které byly vytvořeny nezávislými organizacemi. Nejznámějšími z nich jsou Dow Jones Sustainability Index, Ethibel Sustainability index a index FTSE4Good. Tyto indexy mají své výhody a nevýhody. Mezi sebou nejsou srovnatelné. Dow Jones Sustainaility Index V roce 1999 v období celosvětové snahy plného uplatňování konceptu společenské odpovědnosti byl vytvořen index Dow Jones Sustainability Index, který je zaměřen na ocenění výkonu a odpovědného přístupu firem v hospodářské, environmentální a sociální oblasti. Tento index zahrnuje velké množství kritérií, což je hlavní výhodou indexu. Údaje pro hodnocení jsou sbírané prostřednictvím dotazníků, které každoročně firmy vyplňují. Poté jsou tyto údaje kontrolovány zplnomocněným auditorem, v současnosti PriceWaterHouse. Vypočítané a ověřené informace jsou pak rozděleny do tří skupin: hospodářství firmy, environmentální a sociální činnosti. Téměř 60 % kritérií je stejných pro všechny firmy a 40 % se liší podle odvětví. Hlavní nevýhodou tohoto indexu je hodnocení pouze těch firem, které jsou obchodované na burze. (Zadražilová, 2010) Ethibel Sustainability index Index ESI byl vyvinut belgickou neziskovou organizací ETHIBEL v roce 2002. Sestavováním indexu se zabývá mezinárodní ratingová agentura Standars&Poor´s. Index ESI v sobě zahrnuje 2 globální a 2 regionální indexy. Při hodnocení se používají 2 základní koncepty, což jsou udržitelný rozvoj a zapojení stakeholderů, a 4 skupiny kritérií: vztah k životnímu prostředí, vnitřní sociální politika, vnější sociální politika a ekonomická politika. Zdrojem informací pro hodnocení jsou data publikovaná firmami, informace z médií, rozhovory s vedením organizací. Nevýhodou je to, že hodnotí pouze firmy obchodované na burze. (Zadražilová, 2010) FTSE4Good Index FTSE4Good Index provozuje společnost FTSE, kterou vlastní Londýnská burza cenných papírů a Financial Times. Tento index používá od toku 2001. FTSE nezveřejňuje své váhy a kritéria hodnocení, což dělá hodnocení neprůhledným. Ale je známo, že důraz je kladen většinou na sociální oblast. Zdrojem pro hodnocení jsou dotazníky, osobní rozhovory, webové stránky a zprávy z médií. Výhodou je oddělení sběru informací a samotného hodnocení. Sběrem se zabývá výzkumná společnost EIRIS. (Zadražilová, 2010)

1.6. VÝHODY A NEVÝHODY CSR V současnosti lze vidět, že úspěch firem na trhu stále více závisí nejenom na finančních výsledcích, ale i nefinančních, které zahrnují v první řadě sociální a environmentální aspekty CSR. Samozřejmě že zařazení CSR do firemní strategie přináší své výhody pro firmy, ale nelze opomíjet ani přínosy pro další zainteresované strany. 20

Následující text prozkoumá přínosy CSR z různých pohledů, a to z pohledů jak firem, tak i různých zainteresovaných stran. (Pavlík, 2012) PŘÍNOSY PRO FIRMY Získání investičních projektů. Investoři berou stále více v úvahu činnost firem v sociální a environmentální oblasti. Etické chování firmy je také jedním z nejdůležitějších kritérií v rozhodovacím procesu. Proto firmy, které sledují koncept společenské odpovědnosti, mají víc možností pro získání projektů. Při vyhodnocení úrovně společenské odpovědnosti investoři využívají výše zmíněné indexy FTSE4Good, Dow Jones Sustainabilty index atd. Snížení nákladů. Na jedné straně to bude snížení provozních nákladů při snížení odpadů, úspoře energetických zdrojů při výrobě nebo zavádění recyklace. Na druhé straně bude snížení implicitních nákladů, tzv. nákladů souvisejících s činností organizace, které ale nejsou okamžitě viditelné. Příkladem jsou budoucí náklady na vyřešení ekologických problémů nebo náklady spojené s nízkou fluktuací zaměstnanců. Zlepšení reputace firmy a zvýšení hodnoty značky výrobků nebo služeb Aktivity firmy v rámci CSR přináší dobré výsledky v podobě zlepšení reputace a zvýšení hodnoty značky. Aby firma mohla dosáhnout těchto výsledků, musí dlouhodobě zařazovat CSR aktivity do své strategie. Růst objemu prodejů a zvyšování loajality zákazníků Současní zákazníci chtějí vědět, jaké výrobky kupují, z jakého materiálu jsou vyrobeny a dávají přednost těm firmám, které se chovají společensky odpovědně a co nejmíň zatěžují životní prostředí při výrobě. Zvýšení kvality výrobků a služeb CSR předpokládá odpovědnost za kvalitu výrobků a služeb. Odpovědné firmy mají za cíl stále komunikovat se svými zákazníky, zjišťovat jejich požadavky, a pak používat zjištěné informace při vylepšování výroby a poskytování služeb. Spokojení zaměstnanci Lidé chtějí pracovat ve firmě, jejíž hodnoty odpovídají jejich vlastním představám. Jestliže bude chování firmy orientované na své zaměstnance a bude přinášet užitek okolí, pak zaměstnanci budou hrdí na to, že pracují ve společensky zodpovědné firmě. Řízení rizika Komunikace se stakeholdery přispívá k identifikaci slabých míst, vzájemnému pochopení, tím samým snižuje riziko vzniku chyb při řízení firmy a problémů s nespokojenými stakeholdery. 21

Zvýšení konkurenceschopnosti na trhu CSR přináší odlišení od konkurence prostřednictvím prodeje kvalitnějších výrobků, jejichž značka má dobrou pověst. Snížení nároků ze strany orgánů statní správy Stát je jedním ze stakeholderů. Firmy, podporující státní sociální projekty a poskytující finanční nebo nefinanční pomoc společnosti, mají snížené nároky a mohou se spolehnout i na pomoc ze strany státu, samozřejmě v rámci zákona. PŘÍNOSY PRO ZAMĚSTNANCE Odpovědné firmy věnují velkou pozornost svým zaměstnancům, a to v oblasti bezpečnosti pracovního života, zajištění vyhovujících podmínek na pracovišti, v poskytování možnosti pro osobní rozvoj zaměstnanců a rovných pracovních příležitostí pro muže a ženy. Toto se projevuje menší fluktuací pracovníků a loajalitou zaměstnanců. PŘÍNOSY PRO ZÁKAZNÍKY Výrobce se snaží komunikovat se zákazníky, aby mohli co nejpřesněji zjistit požadavky zákazníků na produkt nebo služby. Vzrůstá množství doprovodných služeb a nakonec se zvyšuje kvalita výrobků a služeb. PŘÍNOSY PRO DODAVATELE/ODBĚRATELE Firmy zaměřené na dlouhodobé vztahy s dodavateli mají snahu komunikovat s dodavatelem/odběratelem, zjišťovat jejich požadavky na produkci, stejně tak se zlepšuje kvalita produkce, dodaných materiálů atd. PŘÍNOSY PRO STÁT Firmy poskytují finanční nebo nefinanční (v podobě výrobků a služeb nebo dobrovolné práce svých zaměstnanců) podporu při řešení problémů v sociální oblasti, což ulehčuje břemeno státu. PŘÍNOSY PRO OBČANY Podpora firem v sociální oblasti Firmy přispívají k řešení problémů v sociální oblasti. Společensky odpovědné firmy v rámci státních programů nebo samostatně podporují zdravotně postižené občany, matky s dětmi, bezdomovce, dětské domovy, nemocné občany a občany v nepříznivých životních situacích, a to pomocí charity, zřízených fondů nebo spoluprací s neziskovými organizacemi. Nelze opomenout ani celosvětovou pomoc firem při likvidaci důsledků po povodni, zemětřesení a jiných přírodních katastrofách, což se v poslední době stalo velice aktuální. 22

Zlepšení situace v environmentální oblasti V rámci společenské odpovědnosti firmy vypracovávají a pak sledují podnikovou environmentální politiku, zároveň se snaží racionálně využívat zdroje, používat ekologické technologie pro nejmenší zatěžování životního prostředí, snižovat odpady, někdy finančně podporují různé aktivity v této oblasti, což má pozitivní následky jak pro občany, tak i pro společnost celkem. (Pavlík, 2012) Víceméně existuje i řada argumentů, které ukazují na nevýhody CSR. Tyto argumenty jsou podporovány těmi, kteří se domnívají, že hlavním a jediným účelem podnikání je zisk. Rovněž se domnívají, že firmy s CSR strategií mají příliš velký vliv na společnost. Vzhledem k tomu následující text obsahuje negativní aspekty CSR (Mescon, a další, 1997): Nedodržování hlavního podnikatelského principu - maximalizace zisku Poskytnutí finančních prostředků firmami na sociální a ostatní projekty a aktivity v rámci CSR snižuje zisk firmy, akcionářů. Existuje názor, že se firma bude chovat odpovědně, když se zaměří pouze na ekonomické aspekty své činnosti a ostatní problémy v sociální a environmentální oblasti zůstanou státu, neziskovým a charitativním organizacím. Značné výdaje na aktivity v rámci CSR Ze značných výdajů na CSR se stávají náklady, které se pak odráží v podobě vyšších cen na výrobky dané firmy. Toto škodí v první řadě zákazníkům, kteří nechtějí vynakládat velké peněžní částky na nákup výrobků nebo služeb. Navíc odpovědné firmy, které obchodují v mezinárodním prostředí, mají vetší náklady a vyšší ceny ve srovnání s domácími výrobci, kteří nesledují CSR strategii. Nedostatečná úroveň reportování CSR Tržní hospodářství má své systémy kontroly ekonomické výkonnosti firmy, a to pomocí ekonomických ukazatelů, legislativy a řádných kontrol ze strany státu. Avšak sociální činnosti v rámci CSR nemají dostatečnou úroveň kontroly, jsou netransparentní, což někdy vede ke zneužití CSR ze strany firem a poškození zájmů společnosti. Nedostatek znalostí potřebných k řešení sociálních problémů Zaměstnanci většiny firem mají znalosti v rozsahu své hlavní činnosti, a to v ekonomických, výrobních, technologických oblastech, avšak chybí jim zkušenosti v řešení sociálních problémů, což občas vede k zásadním chybám v CSR aktivitách. Pouze zkušení odborníci mají možnost «vybudovat» systém CSR. V praxi firmy se musí samostatně řešit otázky spojené s použitím CSR konceptu ve firemní strategii. Je potřeba vzít v úvahu jak výhody, tak i nevýhody, najít správné řešení s ohledem na konkrétní situaci a zformulovat odůvodněný postoj k otázce CSR. 23

1.7. SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉ INVESTOVÁNÍ (SRI) V poslední době můžeme slyšet zároveň s pojmem společenská odpovědnost i pojem SRI (Socially Responsible Investment) nebo společenské odpovědné investování. To znamená, že při vyhodnocení různých investičních portfolií se berou v úvahu i nefinanční kritéria: sociální, environmentální a etická kritéria. Investoři předpokládají, že investice do společensky odpovědných firem je méně riziková, protože firmy se chovají etickým způsobem a jejich činnost je více transparentní. «Kritéria společenské odpovědnosti znamenají pro investory garanci bezpečnosti a dlouhodobé udržitelnosti firmy. Schopnost firmy reagovat na environmentální a sociální otázky je také indikátorem její vyspělosti a kvalitního managementu». (Trnkova, 2004 str. 13) V USA existují 3 přístupy k sociálním investicím (Kričevskij, a další, 2008). Prvním přístupem je «screening» nebo výběr investičního portfolia těch firem, které splňují stanovená sociální nebo environmentální kritéria. Screening je dvojího druhu: negativní nebo pozitivní. Negativní screening je založen na principu vyloučení ze seznamu těch firem, jejichž výrobky a obchodní praktiky jsou v rozporu s etickými a morálními hodnotami investorů. Avšak v poslední době se stává více populární pozitivní screening, který si klade za cíl vyhledávání a další investice do firem, které mají pozitivní vliv na rozvoj místní komunity a přispívají k ochraně životního prostředí. Druhý přístup má název «shareholder advocasy». Investor se zároveň stává akcionářem firmy a jeho postavení dovoluje prosazovat své vlastní představy a hodnoty při řízení firmy. Třetím přístupem je «community investing», tzv. investice do místní komunity. Finanční prostředky, které poskytují investoři, a to s nízkým úrokem, jdou na rozvojové programy a projekty pro komunitu, nebo přímo lidem, kteří žijí v chudých regionech. Do společensky odpovědných investorů lze zařadit jak jednotlivé investory, tak i nemocnice, univerzity, neziskové organizace, nadační a penzijní fondy, církve a další nepodnikatelské subjekty. V současnosti poukazují analytikové na velký narůst těchto druhů investic po celém světě. Například v EU v roce 2002 sociální investice tvořily částku 36 mil. eur, v roce 2009 investice vzrostly na částku 5 mld. Eur Stejnou tendenci lze sledovat i v USA. Současné výdaje na SRI činí 3 mld. USD. (Eurosif, 2010)

1.8. PODÁVÁNÍ ZPRÁV O CSR Reportingy o společenské odpovědnosti jsou jedním z nejdůležitějších aspektů v daném konceptu, přispívají k průhlednosti činnosti firem v této oblasti a používají se nad rámec výročních finančních zpráv firem. Reporting obvykle zahrnuje zprávy o výkonnosti firmy v sociální, environmentální oblasti a také zprávy z oblasti trvalé udržitelnosti. Například environmentální dopady, rizika spojená s podnikáním, účast na veřejně prospěšných projektech, množství poskytnutých finančních prostředků pro sociální projekty atd.

24

Jednou z výhod je dostupnost reportingu pro stakeholdery, především pro vládu, veřejnost a média. Další výhodou je zlepšení image a zvýšení hodnoty značky, k tomu přispívají kvalita výrobků, transparentnost podnikání, dobré vztahy se zákazníky a zaměstnanci, charitativní projekty atd. Tedy přesně ty složky, které jsou zmíněny v reportingu. Avšak hlavní podmínkou je pravdivost zprávy. Samozřejmě že pro veřejnost je těžké ověřit kvalitu reportingu, ale k tomu mohou přispět neziskové organizace a odbory, které mají přístup k většímu množství informací a zdrojům. Druhým způsobem projevu nepravdivých informací ve zprávách je přímé porušení legislativy v oblasti environmenta nebo pracovního práva, které lze přirovnat i k porušení konceptu společenské odpovědnosti. Taková situace může vest i k nepříznivým důsledkům, například poškození reputace firmy, pokles zisku, nespokojenost zaměstnanců atd. (Franc, a další, 2006) Podávání reportingů se považuje za dobrovolnou aktivitu firmy a nad rámec legislativních požadavků, avšak tato otázka je velice diskutabilní. Lze vydělit 3 přístupy k dobrovolnosti (Putnová, a další, 2007): 1. Plná dobrovolnost – firmy bez jakéhokoliv omezení reportují o své politice v oblasti společenské odpovědnosti. Tento přístup podporují především management firem a mezinárodní organizace. 2. Zavadění právně vymahatelných standardů – neziskové organizace tlačí na zavadění přesných podmínek a pravidel reportingu pro firmy, což musí přinést stabilně dobré výsledky. 3. «Smart regulation» – střední cesta, která bude vyžadovat pouze uzákonění minimálních standardů, firmy budou mít dostatečný prostor pro svou iniciativu. Pro sestavení rámců těchto reportingů lze využít i celosvětově známé standardy, například Směrnice GRI nebo OECD Guidelines for Multinational Enterprises. Tyto standardy jsou dobrovolné a mohou se stát dobrým nástrojem pro sestavení výročních zpráv, kontrolu a jejich vyhodnocení. (Trnkova, 2004) Je pravděpodobné, že s dalším rozvojem konceptu společenské odpovědnosti budou pravidla sestavení reportingu sjednocena pro všechny firmy a bude vytvořen jediný standard pro tvorbu takových zpráv. A výroční reporting společenské odpovědnosti se stane povinnou složkou při řízení firmy, stejně jako účetní závěrka.

1.9. ROLE STÁTU V ROZVOJI CSR Bez ohledu na to, že CSR je dobrovolnou aktivitou firem, může stát aktivně podpořit její rozvoj a motivovat firmy k zavádění CSR. Jednak je stát jedním ze stakeholderů a musí ze své strany vytvořit určité podmínky pro komunikaci a spolupráci s firmami. První podmínkou je vhodná legislativa, která usnadní zavádění a využití CSR aktivit. Další podmínkou je propagace konceptu CSR jak mezi firmami, tak i mezi spotřebiteli a občany, kteří svým chováním často určují rámec CSR aktivit. Do forem propagace lze zařadit veřejná ocenění, vytváření informačních webových stránek, zveřejňování příkladů dobré praxe, podporu rozvoje mezinárodních norem a iniciativ atd. 25

Samozřejmě že stát a vládní instituce by měly samy být příkladem odpovědného etického chování v rámci své činnosti. Zároveň by měly při provádění vládních projektů a programů v sociálních a environmentálních oblastech využívat potenciál CSR, při rozdělování veřejných zakázek by měly brát v úvahu CSR kritéria atd. (Trnkova, 2004) Další role státu je vytváření podmínek pro partnerství mezi vládními institucemi a firmami. «Trend partnerství napříč sektory je založen na pochopení, že určité problémy není možné nebo vhodné řešit izolovaně a že společný postup je efektivnější a může směřovat ke skutečným systémovým změnám». (Trnkova, 2004 str. 14) Spolupráce na vzájemných projektech přispívá ke komunikaci, vzájemnému pochopení a výměně zkušeností mezi veřejným a soukromým sektorem. V neposlední řadě by bylo vhodné povolit byznysu aktivní účast při politických rozhodnutích.

26

2. PODMÍNKY PRO ROZVOJ CSR V ČR A RUSKÉ FEDERACI Tato diplomová práce má za cíl porovnat přístupy ke společenské odpovědnosti firem působících v různých společnostech a za různých podmínek, a to v České republice a Ruské federaci. Předtím než začneme analyzovat přístupy firem v daných prostředích, je nutné důkladně probrat podmínky vývoje CSR v obou zemích. Každá z obou zemí má svá specifika, která jsou spojena s geografickou polohou, politickou situací, životní úrovní obyvatel a se situací v podnikatelském prostředí. Nyní se nabízí otázka, proč srovnávat země, které jsou tolik odlišné a jaký je v tom smysl. Za prvé, obě země měly společnou komunistickou minulost, která se doposud odráží jak v chování občanů, tak i v politice. Za druhé, ČR a RF jsou atraktivní státy pro zahraniční investory. Podle Ernst & Young’s 2011 European attractiveness survey se tyto země nachází v Top 15 evropských států atraktivních pro investory. (Ernst & Young, 2011) Za třetí, v současnosti české firmy hledají nové obchodní příležitosti na ruských trzích, ruské firmy rovněž začínají podnikat v ČR. Například v roce 2007 česká automobilka Škoda otevřela nový závod v ruském městě Kaluga, ruské společnosti Gazprom a Lukoil mají své pobočky v ČR. A to nejsou pouze ojedinělé příklady. Právě informace shromážděné v této diplomové práci jsou prakticky využitelné pro české a ruské podnikatele, kteří chtějí rozšířit své aktivity do zahraničí a pak začít uplatňovat koncept CSR ve svých firmách. Další text bude zaměřen na analýzu vývoje konceptu CSR v jednotlivých zemích a na konci teto kapitoly bude provedeno porovnání situace v oblasti CSR v ČR a RF. Porovnání se uskuteční v následujících oblastech: podpora CSR státním sektorem, stav korupce v jednotlivých zemích, vztah médií a CSR, úroveň spolupráce a komunikace mezi státem, podnikatelským sektorem a veřejností, postoje veřejnosti k byznysu, podání zpráv o CSR.

2.1. CSR V ČESKÉ REPUBLICE Za období vzniku koncepce společenské odpovědnosti lze považovat 70. léta minulého století. V této době bylo Československo komunistickým státem a za sociální politiku plně ručil stát, proto vůbec neexistoval zájem o daný koncept. V první polovině 90. let po rozpadu Československa již nezávislé ČR prožívalo těžkou ekonomickou situaci, transformaci ekonomiky a privatizaci. Otázky z oblasti etiky podnikání a společenské odpovědnosti zůstávaly nadále neaktuální. Až ve druhé polovině 90. let se o ni společnost, stát a firmy začaly zajímat. Ještě v roce 1994 byla zřízena Společnost pro etiku v ekonomice při Národohospodářském ústavu Akademie věd v Praze, což byl první krok ve státní politice v oblasti společenské odpovědnosti v této zemi. Zřízení této Společnosti přispělo ke vzniku zájmu vědeckých pracovníků, kteří začali překládat zahraniční literaturu a zkoumat různé aspekty společenské odpovědnosti. To mělo za následek růst informovanosti manažerů a společnosti a o této problematice. (Putnová, a další, 2007) 27

V roce 1998 se v České republice objevila nezisková organizace Transparency International, která je součástí mezinárodní sítě nevládních organizací Transparency International (TI). Hlavní cíl této organizace je «mapovat stav korupce v ČR a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezení» (Transparency International, 2012). Druhá polovina 90. let je charakterizována autory knihy «Etické řízení ve firmě» následujícím způsobem: «Transformační období české ekonomiky přineslo řadu unikátních jevů, snahu regulovat etiku zdola a nahrazovat nedostatečnou legislativu. Díky pozornosti akademické sféry existuje dostatek materiálů analyzujících specifickou situaci transformace. Je to jistě výhodou pro pochopení souvislostí a určení další vhodné strategie.» (Putnová, a další, 2007 str. 22) Od roku 2000 se koncept společenské odpovědnosti aktivně rozvíjel, k čemuž v neposlední řadě přispěly mezinárodní společnosti, které v ČR otevíraly své dceřiné společnosti. Tyto firmy už měly zkušenosti ze svých mateřských společností v této oblasti a začaly je uplatňovat v českém podnikatelském prostředí. K tomu se aktivně připojily i neziskové organizace nebo podnikatelská sdružení. Jako příklad lze jmenovat sdružení Korektní podnikání, Donors Forum (Fórum donorů), Business Leaders Forum. (Zadražilová, 2010) Od roku 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie, což se stalo dalším impulsem pro rozvoj společenské odpovědnosti. V této souvislosti nelze opomenout několik projektů EU v této oblasti. Například v roce 1996 byl Evropskou komisí iniciován vznik organizace CSR Europe, která se stala hlavním expertním organem pro EU v této oblasti. CSR Europe se zabývá propagací této problematiky, poskytuje vzdělávací a poradenské služby. V ČR je jejím partnerem Business Leaders Forum. Další událostí bylo vydání Zelené knihy pod názvem «Promoting a European Framework for Corporate Social Responsibility» v roce 2001. V této knize je definován pojem společenské odpovědnosti, její rámec, oblasti využití. Za cíl lze považovat zahájení diskuze o problematice společenské odpovědnosti a její propagace mezi evropskými firmami, vládou a občany EU. (Trnkova, 2004) 2.1.1. STÁTNÍ POLITIKA V OBLASTI CSR Pro rozvoj konceptu CSR je nutná aktivní spolupráce podnikatelského a státního sektoru. Navíc státní správa musí vytvořit určité podmínky a podporovat CSR aktivity firem. Jelikož je od roku 2004 Česká republika členem EU, je státní politika v oblasti CSR úzce spjatá s politikou EU. V Evropské unii se otázkou CSR začali zabývat od roku 2001, kdy byla vydaná Zelená kniha, která začala propagovat CSR mezi jednotlivými členskými státy. V říjnu 2011 Evropská komise obnovila svou strategii v oblasti CSR na léta 20112014, kterou právě vyzývá členské státy zpracovat strategii CSR na národní úrovni. Pouze 15 z 27 států EU schválilo národní strategii CSR. Zatím se ČR nezabývá touto problematikou komplexně na národní úrovni. Avšak v budoucnu pod nátlakem nové strategie se tato situace musí změnit, a otázka CSR bude zařazena do státní politiky. (Evropská komise, 2011)

28

V současnosti je v ČR orgánem odpovídajícím za provádění CSR politiky Rada kvality. Rada kvality je poradním, iniciačním a koordinačním orgánem vlády, má na starosti otázky rozvoje managementu a Národní politiky kvality. Byla založena v roce 2000 a je řízena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Problematika CSR se objevuje v materiálech od roku 2004 (Rada kvality České republiky, 2008). Rada kvality podporovala založení sdružení Korektní podnikání a provozuje Národní cenu za společenskou odpovědnost. Rada má za cíl propagovat rozvoj CSR v českém prostředí, pořádat odborné akce, podporovat uplatňování dané koncepce ve veřejné správě, vytvořit diskusní fórum k problematice CSR. (Rada kvality, 2008) Státní podpora CSR zůstává na nízké úrovni, avšak nelze opomenout Projekt společenské odpovědnosti Moravskoslezského kraje (MSK), který aktivně propaguje CSR a zapojuje CSR aktivity do života regionu. «Projekt společenské odpovědnosti v MSK je výsledkem nejen velmi dobré, ale především dobrovolné spolupráce mezi představiteli Rady kvality ČR, představiteli MSK, vedením firmy AHA Trading, dalších ekonomicky aktivních subjektů, veřejné správy a zájmových sdružení v oblasti společenské odpovědnosti.» (Petříková, a další, 2010 str. 3) V rámci projektu realizují : různé výzkumy a každoroční anketu společenské odpovědnosti poradenské a vzdělávací činnosti, konference, semináře a kurzy setkání zainteresovaných skupin při různých akcích vyhlášení Ceny hejtmana kraje za společenskou odpovědnost audit a certifikace vydávání časopisu a provozování webových stránek firemní vzdělání v oblasti CSR založení nadace CSR pro podporu tělesně handicapované mládeže a dětí Projekt byl vyhlášen v září 2010, avšak úspěchy už je možno vidět nyní. Podle ředitelky Projektu se zájem firem v oblasti CSR v kraji zvětšuje, tento trend prokazuje i nárůst partnerů Projektu a růst počtu účastníků Cen hejtmana. (Petříková, a další, 2010) Pro zhodnocení dalších výsledků je samozřejmě potřeba více času, ale tento Projekt je dobrým příkladem, jak zapojit a hlavně motivovat zainteresované strany, firmy pro řešení společenských problémů. 2.1.2. MÉDIA A CSR Jedním ze zdrojů informací o CSR aktivitách jsou média, která mají možnost objektivně posoudit a analyzovat všechny činnosti firem. Přispívají k šíření informací směrem k občanům. V ČR média mají zájem psát nebo vysílat pořady o CSR. Například některé časopisy věnují vždy jednu stránku společenským aktivitám, televizní kanály vysílají charitativní koncerty apod. Agentura Publicon při spolupráci s Fórem dárců vydává časopis CSR Fórum, který je «základním informačním zdrojem v České republice pro otázky firemní filantropie a CSR. Magazín přináší aktuální témata z oboru, domácí i

29

zahraniční trendy, analýzy, portréty a interpretace výzkumů».1 Občas se média stávají i mediálními partnery různých projektů nebo nadací, tím se informace podávají mnohostranně. Existuje však problém, že někdy mají firmy a média společného vlastníka, což může vyvolat podezření z neetického chování a neobjektivnosti médií v problematice CSR. Petra Mašínová, která je v současnosti předsedkyní Správní rady nadace OKD, se k tomu v článku «Společenská odpovědnost, uhlí a media» vyjadřuje následovně: «Společenské klima v této zemi totiž zcela vylučuje možnost, že se obě firmy chovají zodpovědně a vzájemně se neovlivňují».2 Z mého pohledu lze tuto situaci vyřešit pouze prosazováním principů etického chování a CSR v celé společnosti a nejenom mezi firmami.

2.1.3. REPORTOVÁNÍ CSR. Reportování společenské odpovědnosti v ČR je stále na začátku své cesty. Velké firmy již podávají zprávy o svých CSR aktivitách, avšak střední nebo malé podniky o to nemají zájem. Podle výzkumu KPMG má pouze 14 % firem každoroční zprávy o činnostech v oblasti CSR, 67 % českých firem vůbec nepodává zprávu o CSR, ostatní firmy zahrnují informace o své CSR politice do výročních zpráv. Zároveň kvalita těchto zpráv není na vysoké úrovni a neobsahuje potřebné informace jako vyjádření a záruka třetích stran, zainteresovaných stran nebo expertů z dané oblasti. Zprávy CSR většinou firmy umísťují na svých webových stránkách nebo vkládají do různých databází. (KPMG, 2008)

2.1.4. KORUPCE V ČR V současnosti je otázka korupce v České republice stále aktuální. Podle indexu vnímání korupce (CPI) Transparency International (TI) se Česká republika umístila na 57. pozici mezi 183 zeměmi v roce 2011. Oproti minulému roku se situace zhoršila o 4 pozice.3 «Index jednoznačně potvrzuje, že korupce je v Česku zásadním problémem společnosti, podkopává nezávislé fungování institucí, efektivitu veřejných investic, férové podnikatelské prostředí a důvěru veřejnosti v režim», komentuje situaci ředitel české TI David Ondráčka. (Ekonom, 2011 str. 55) V roce 2011 Transparency International uspořádalo unikátní průzkum, na základě kterého vznikla Studie národní integrity v České republice. Tato studie je součástí celoevropského projektu při podpoře Evropské komise, jehož cílem bylo vyhodnotit systémy národní integrity v 25 evropských zemích a pak podpořit změny, které by posílily národní integritu. Použitá v daném průzkumu dovolila prozkoumat průhlednost činnosti státních institucí, jejich fungování a vzájemné vazby. Ve výsledcích se ukázalo, že český 1

http://www.publicon.cz/Sluzby/Vydavatelstvi-1/ http://www.publicon.cz/Sluzby/Vydavatelstvi-1/CSR-Forum-1-2010/Spolecenska-odpovednost-uhli-a-media.html 3 http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2010/results 2

30

státní systém nefunguje zcela dobře a korupce je jedním ze základních problémů ve společnosti. (Ekonom, 2011) V roce 1999 česká vláda schválila první protikorupční program, zavedla zpracování každoročních zpráv o korupci a začala aktivně vést boj proti korupci, což přineslo určité pozitivní výsledky. Od roku 2003 se index CPI zlepšoval. Avšak politické změny v roce 2006 přispěly ke zhoršení situace. Bez ohledu na to, že nová vláda schválila nový protikorupční program «nebyla posílena institucionální základna pro přípravu a řízení protikorupční politiky, naopak došlo k narušení existujících odborných struktur na ministerstvu vnitra, k nekoordinovanému přesunu kompetencí po jednotlivých pracovištích a tím i fakticky k rozpadu existujících odborných kapacit pro protikorupční politiku». (Jansa, a další, 2011 str. 36) Tyto výsledky se rychle odrážely v hodnotě indexu CPI. Od roku 2009 se tento index zhoršuje. Současná vláda má svou protikorupční strategii od ledna 2011, představuje však pouze soubor opatření. Tato opatření se zaměřují na co největší zamezení korupčního jednání i jako následek posílení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti ČR ve světě. Je příliš brzy na hodnocení současné strategie boje proti korupci, avšak v dokumentu této strategie chybí jakákoliv analytická část, vyhodnocení výchozího a cílového stavu a nelze zde nalézt ani žádné zmínění nástrojů použitých k realizaci. (Jansa, a další, 2011) V této souvislosti je zajímavé zjistit názor českých občanů na problém korupce v každodenním životě. Následující text ukazuje výzkum veřejného mínění společnosti GfK Czech v roce 2010, který měl za cíl zjistit, jak občané vnímají současný stav korupce v ČR. Procento respondentů, kteří si myslí, že korupce a úplatky jsou součástí života, je 63%. K dávání úplatků se hlásí 41 % respondentů. Rovněž 79% respondentů myslí, že Česká republika je zkorumpovaným státem. (GfK Czech, 2010). Výsledky výzkumu nejsou optimistické, což potvrzuje existence problému korupci v zemí.

2.1.4. OBČANSKÁ SDRUŽENÍ V České republice lze vyčlenit několik občanských sdružení a organizaci, které příspěli svými aktivitámi k rozvoje společenské odpovědnosti v republice. Business Leaders Forum Nejstarší neziskovou organizaci je Business Leaders Forum, která byla založena v roce 1992. Cílem je podporovat šíření dobré praxe v oblasti společenské odpovědnosti firem. Je platformou pro manažery českého prostředí z domácích a mezinárodních firem. Provozuje databáze dobrých příkladů v České republice. Své aktivity zaměřuje na následující oblasti: rozvoj pozitivního dopadu firem na společnost rozvoj globální odpovědnosti firem rozvoj trvale udržitelného podnikání 31

Business Leaders Forum je součástí mezinárodního hnutí International Business Leaders Forum a také členem mezinárodní organizace CSR Europe.4 Donors Forum Fórum dárců je celorepublikovým sdružením dárců, má za cíl podpořit rozvoj prostředí pro dárcovství v České republice. Působí v ČR víc než 14 let. Fórum dárců se snaží prosazovat zlepšení podmínek pro dárcovství a veřejně prospěšné projekty, účastní se legislativních procesů. Pod jeho vedením byly založeny Asociace nadace, Asociace nadačních fondů a Asociace firemních nadací a fondů, celkový počet členů je 66. Je jedním ze zakladatelů platformy Byznys pro společnost. Zároveň provozuje Fórum dárců on-line poradnu pro nadace a nadační fondy v oblasti legislativy, investování, daní atd., provozuje vzdělávací semináře.5

Sdružení Korektní podnikání Bylo založeno v roce 2003 jako sdružení profesních organizací výrobců, poskytovatelů služeb a obchodníků spolu s řadou firem z ČR, s cílem zvýšení důvěry spotřebitelů ve vztahu k dodavatelům, reklamě a obchodu a zlepšení obrazu podnikatelů u veřejnosti. Toto sdružení vydalo Kodex «Korektního podnikání», jehož hlavními zásadami jsou: chránit zájmy zákazníků v rámci legislativy zvyšovat ochranu zákazníků a zlepšovat spotřebitelskou politiku chránit zájmy členů sdružení podporovat plnění kodexu před širokou veřejností 6 Platforma Byznys pro společnost Platforma Byznys pro společnost sdružuje firmy, které se ve svých podnikových činnostech řídí principy trvalé udržitelnosti a konceptem společenské odpovědnosti. Platforma přispívá k vytváření podmínek pro spolupráci firem a sdílení informací a zkušeností v této oblasti. Mezi cíle platformy patří: diskuze a nalezení nových standardů pro jednotlivé oblasti odpovědného podnikání zlepšování způsobu podnikání a přístupu k byznysu v ČR sledování a šíření nových trendů a příležitostí pro firmy v dané problematice propagace inovativních modelů odpovědného přístupu pro lokální trh motivace odpovědného chování firem zapojení stakeholderů zapojení mladých leaderů do problematiky odpovědného přístupu 4

http://www.csr-online.cz/ 5 http://www.donorsforum.cz 6 http://korektnipodnikani.cz/

32

Své programy Byznys pro společnost realizuje ve spolupráci s partnerskými organizacemi a to v 5 hlavních strategických oblastech: workplace (odpovědný přistup firem vůči zaměstnancům), market place (odpovědnost při výrobě, prodeji produktů a poskytování služeb), životního prostředí, podpora místní komunity (prostřednictvím dárcovství a dobrovolnictví), měření a reporting v oblasti odpovědnosti firem.7

2.1.5. MĚŘENÍ CSR Standard odpovědná firma Standard odpovědná firma je komplexní jednotný standardizovaný nástroj měření a hodnocení podpory firem ve společnosti. Základem je metodika LBG (London Benchmarking Group), která byla vytvořena v roce 1994 ve Velké Británii. Tato metodika dovoluje definovat náklady na aktivity v rámci firemní filantropie a stanovit jejich dopady na společnost. V České republice se Standard odpovědná firma využívá od roku 2005 za spolupráce LBG a Fóra dárců, který je exkluzivním partnerem mezinárodního standardu LBG. Standard především měří peněžní prostředky vynaložené firmou, čas zaměstnanců, věcné dary a náklady na management v následujících 3 oblastech: náklady na dárcovství, veškeré finanční a nefinanční dary firmy společenská investice, například v rámci výzkumu a vzdělání komerční dárcovské aktivity, což znamená, že firma podporuje dobré věci, ale zároveň podporuje svou značku. Příkladem jsou sponzoring, sdílený nebo sociální marketing. Výsledky jsou nárůst finanční pomoci a dalších prostředků v rámci firemní filantropie, výhody z CSR aktivit pro komunitu, definice benefitů pro firmu a její reputace. Tento standard v rámci firem přispívá k posílení interního managementu, nastavení pravidel a pak měření efektivnosti dárcovských aktivit, zkvalitnění reportování CSR, sledování objemu investic, jejich rozdělování mezi jednotlivé oblasti CSR a další porovnání s konkurencí.8

2.2. CSR V RUSKÉ FEDERACI V Ruské federaci se společenská odpovědnost, jak si ji dnes představujeme, nachází ve fázi formování. Před 5-7 lety nebyl tento pojem znám jak u většiny firem, tak ani u obyvatelstva. V praxi se jeho projevy omezovaly na občasné prohlášení firem, sledování podnikatelské etiky a jednorázovou charitu. Pokud se podíváme do historie, je možné říct, že v době existence Sovětského svazu za sociální a ekonomickou odpovědnost ručil stát, 7 8

http://www.byznysprospolecnost.cz/ http://www.byznysprospolecnost.cz/lbg/standard-odpovedna-firma-(lbg).html

33

což znamená, že i za všechny firmy, které se nacházely v rukou státu. Reálně byla ta podpora omezená pouze na své vlastní zaměstnance a po rozpadu Sovětského svazu zanikla. Avšak v posledních letech v souvislosti s ekonomickým rozvojem, vstupem ruských firem na mezinárodní trh a politickou stabilitou byla viditelná potřeba přezkoumání přístupu ruských firem k odpovědnosti vůči společnosti. Firmy, zatím jen velké, mají zájem o rozpracování politiky v oblasti CSR a většinou využívají zahraniční modely CSR. Při zapojení zahraničních CSR konceptů do svých strategií je nutné brát v úvahu i specifičnost ruských zemí, které lze rozčlenit na 3 skupiny. (Kričevskij, a další, 2008) Historická a geografická specifika Obrovské území (největší země ve světě) Velká vzdálenost obcí (například na Sibiře a na Dálném Východě) Nerovnoměrné soustředění kapitálu (Moskva, Sibiř a Severní část RF) Města mají jenom jeden velký podnik nebo závod. Rozpočet, infrastruktura, zaměstnanost a upřímně řečeno «život» města závisí pouze na provozu tohoto jednoho podniku (například Toljatti – automobilka AvtoVaz, Magnitogorsk – metalurgie, Čerepověc – metalurgie, Nachodka – 2 přístavy) Nestabilní sociální systém Specifika, spojená s mentalitou obyvatelstva a zvyklosti v řízení firem: Vysoké sociální očekávání vedle nízké sociální aktivity obyvatelstva. Obyvatelstvo, převážně v krajích, čeká na vyřešení všech sociálních problémů velkými korporacemi, které sídlí ve městech, místními a státními úřady, ale osobně se k tomu nechtějí vyjadřovat. Neodpovídající vztah médií ke snaze podniků podporovat společnost: od úplného ignorování k nezdravému podezření z materiálních výhod a podvodů. Pracovní zvyklosti – pracovníci dlouhodobě pracující v podnicích jsou zvyklí na současné podmínky a nechtějí nic měnit, a to i bez ohledu na nízký plat nebo nulový profesionální rozvoj (mentalita sovětského člověka) Specifika, spojená se sociální situací ve státě: Vysoká míra chudoby Velké množství sociálních problémů Nízké financování sociálních projektů státem. Tato specifika se nadále odráží v CSR politice u firem, například v oblastech, na které se převážně zaměřují firmy, ve formě a rozsahu pomocí, v problémech, které jsou spojeny s rozvojem CSR v Ruské federaci atd. Samotný pojem společenské odpovědnosti se rozšířil s příchodem vlády druhého ruského prezidenta Vladimira Putina. Právě on vyjádřil 2 základní cíle byznysu: pracovat ve prospěch své země a posílit důvěru obyvatel. Poslední cíl je velmi aktuální a těžko 34

splnitelný. Je třeba vzít v úvahu negativní postoje ruské společnosti k velkému byznysu. Příčinou je přechod k tržnímu hospodářství a privatizace v roce 1990, která byla doprovázena vysokou úrovní sociálního a politického napětí, výrazným sociálním rozdělením, poklesem životní úrovně většiny obyvatel a vznikem třídy bohatých oligarchů. Společenská odpovědnost muže přispět k částečné změně postojů obyvatel k byznysu. Dalším specifickým rysem rozvoje CSR v Ruské federaci je to, že firmy začaly provádět společenskou odpovědnost pod značným nátlakem státu. V rámci CSR jsou firmy zaměřeny na realizaci svých korporátních zájmů, avšak stát usiluje o rozšíření hranic až na statní sociální politiku, čímž zajistí řešení většího počtu problémů. To tedy znamená, že společenská odpovědnost se stává významným aspektem i z politického hlediska. V roce 2006 prováděla ruská asociace manažerů výzkum zaměřený na zjištění podnětů účasti v sociálních projektech u podnikatelů. Ve výsledcích 75 % podnikatelů považuje za hlavní podnět nátlak ze strany státu. (Litovčenko, a další, 2006) Druhá etapa v letech 2000–2001 je začátkem aktivního rozvoje konceptu společenské odpovědnosti firem, příčinou čehož, jak už bylo řečeno výše, se staly ekonomická a politická stabilita, růst výroby a vstup firem na mezinárodní trhy. Přelomovým rokem byl rok 2004, kdy se při aktivní účasti občanských sdružení a hospodářských komor rozvinul otevřený dialog se státem o společenské odpovědnosti firem, o etických problémech podnikání, o podpoře mezinárodních norem v ruském byznysu. V této době zaznělo toto téma poprvé v řeči ruského prezidenta Vladimira Putina, který mluvil před Federálním shromážděním o tom, že hlavním úkolem firmy je platba daní v plné výši, zapojení byznysu do sociálních projektů společnosti a podpora státní politiky v oblasti společenské odpovědnosti. Další významnou událostí důležitou pro rozvoj společenské odpovědnosti bylo přijetí Sociální Charty ruského byznysu, kterou v roce 2004 na svém kongresu schválil ruský svaz průmyslníků a podnikatelů. Současně se k této Chartě připojilo přes 200 firem, které zaměstnávají více než 5 milionů pracovníků. (Kričevskij, a další, 2008) Podstatným stimulem pro rozvoj společenské odpovědnosti v Rusku se staly požadavky mezinárodních burz pro firmy vstupující na tyto burzy. Před první veřejnou nabídkou akcí musí každá firma splnit několik podmínek, které se týkají transparentnosti podnikání, různých aspektů činnosti, včetně společenské odpovědnosti. Ruské firmy se stále častěji objevují na burzách, účastní se v mezinárodních aliancích a obchodují celosvětově. Zároveň při hodnocení úvěrového ratingu využívají takové velké agentury jako Standard & Poor´s, Moody´s a Fitch Ratings, kromě finančních faktorů, i faktory udržitelného rozvoje, transparentnost řízení firmy, existenci sociálního reportingu a další informace z oblasti společenské odpovědnosti. (Nagornov, a další, 2007)

35

2.2.1. STÁTNÍ POLITIKA V OBLASTI CSR Praktická uplatnění konceptu společenské odpovědnosti vyžadují aktivní komunikaci se stakeholdery. Jedním z hlavních stakeholderů je stát. V Ruské federaci se zatím rozvoj komunikace a spolupráce mezi firmami a státem nachází na začátku své cesty. V zemi je vidět velké rozdělení zájmů mezi orgány státní správy, byznysem a občany. V budoucnosti může rozvoj společenské odpovědnosti přispět ke konsolidaci ve společnosti. Na úrovni měst je spolupráce stále v začátcích. Do roku 2010 existovalo po celém Rusku pouze 28 místních nadací, které spolupracovaly s místními firmami a podporovaly komunitu svého města. Pro stát, který se skládá z 83 regionů, je tento počet nedostatečný. V roce 2010 byl schválen federální zákon «O orgánech místní samosprávy», v důsledku čehož orgány místní správy dostaly pravomoci, ekonomické a finanční příležitosti k rozvoji sociálního partnerství s firmami. (Rusal, 2008) Na federální úrovni lze zaznamenat také aktivní spolupráci státních orgánů a byznysu. Vláda podporuje veškeré iniciativy podnikatelského prostředí, vydává zákony, usnadňuje daňovou politiku, přispívá k rozvoji mezinárodního podnikání. Prezident každoročně provádí zasedání jak s představiteli malých a středních firem, tak i s představiteli velkých korporací. Na těchto zasedáních se projednávají aktuální problémy rozvoje byznysu, společenské odpovědnosti, finanční transparentnosti, korupce atd. Přesto existuje velký nedostatek. Vláda neprovádí jednotnou politiku v oblasti sociální odpovědnosti byznysu. Je známo, že CSR vyžaduje systémový přístup. Dosažení udržitelného rozvoje není jednoduchou záležitostí. Strategie státu musí byt komplexní a stálá, musí zahrnovat všechny prvky CSR zároveň. (Litovčenko, a další, 2006)

2.2.2.CSR a MÉDIA V současnosti hrají média hlavní roli v politickém, ekonomickém životě společnosti, někdy jsou nazývány jako «čtvrtá moc» ve státě. S rozvojem konceptu CSR v Rusku vznikla potřeba toho, aby média poskytovala a analyzovala informace o CSR aktivitách, a někdy i podporovala firmy ve společenských akcích. Avšak ruská média se tím nechtějí zabývat a témata CSR jsou považována za neaktuální. I když novináři občas píšou o zajímavých charitativních a dobrovolnických akcích různých firem, jejich články obsahují informace o samotné akci, celebritách, které ji navštívily, ale nikoliv o problémech, na něž tato akce byla zaměřena a jakých dosáhla výsledků. Zájem ruských médií o témata CSR a charitu je velmi nízký. Publikované články jsou většinou umístěny v tematických rubrikách, které jsou spojeny se skandálními událostmi nebo ve zprávách ze společnosti. V ruské společnosti není pro novináře obvyklé sdělovat informace o dobrých činech firem, píšou o skandálech spojených s nekalými praktikami a podvody nebo je úplně ignorují. Avšak na druhou stranu média ráda informují občany o aktivitách státních institucí, vlády, prezidenta v dané tematice, což je propagandou politiků a jednotlivých stran. (Agenstvo socialnoj informacii, 2012) 36

Bez ohledu na to, že existuje konflikt mezi médii a firmami, přišel v roce 2010 podnikatelský sektor s názorem, že je nutné začít uskutečňovat konference, kulaté stoly pro novináře a představitele různých firem, na kterých by se mělo diskutovat o aktuálních problémech a mělo by se dospět k nalezení konsenzu v dané situaci. V říjnu 2010 byla uskutečněna první konference pod názvem «Jak informovat společnost o společenské odpovědnosti firem», čímž se začal otevřený dialog mezi firmami a společností. Na začátku února letošního roku byla uskutečněna již 3. Konference za účasti novinářů a představitelů byznysu. Účastníci dospěli k závěru, že za poslední roky vzrostlo množství informací poskytnuté médii o CSR o 60 %, avšak kvalita zůstává na nízké úrovni. (Tihonovič, 2012)

2.2.3. KORUPCE Ruská federace patří mezi zkorumpované státy ve světě. Podle indexu vnímání korupce Transparency International (TI) se umístila na 143. místě ze 183 států. Před rokem byla na 154. místě.9 V prosinci 2011 ohodnotila Veřejná komora RF ve své každoroční zprávě prezidentu RF současnou korupční situaci. Zpráva ukazuje na částečné úspěchy v boji proti korupci, avšak kromě úspěchu existují i velké nedostatky, v první řadě ve státní politice. Bylo zmíněno to, že v 90. letech bylo korupční jednání «běžné», iniciovali ho většinou podnikatelé nebo občané. V současnosti se situace změnila, má systémový charakter a iniciátory jsou vláda, policie, soudy a ostatní státní zaměstnanci. Korupce ničí ekonomiku, snižuje účinnost zákonů, vede k rozvrstvení společnosti. (Bočarova, 2011). Podle výzkumu ruského Fondu veřejného mínění 84 % občanů předpokládá, že v Rusku je vysoká úroveň korupce, 8 % střední úroveň a 2 % nízká úroveň. (Fond obšestvennogo mnenija, 2011) Od roku 2008, kdy se stal prezidentem Dmitrij Medveděv, schválilo Rusko řadu zákonů zaměřených na boj proti korupci. Tyto zákony přispěly zejména v oblasti zadávání veřejných zakázek a částečně v poskytování veřejných služeb. Dalším úspěchem je snížení úrovně korupce v sociální oblasti z 63 % na 33 %. Avšak to nestačí. Problémovými oblastmi zůstávají umístění dětí do školky a školy, lékařská pomoc a komunální služby. Ve zprávě Veřejná komora přímo ukazuje příčiny růstu korupce: nedokonalá legislativa v protikorupční oblasti nejednotná státní politika v dané oblasti, nulová spolupráce mezi jednotlivými orgány státní správy existence dvojího standardu v orgánech státní správy (rozdělení občanů na chudé a bohaté, mocné a bezmocné) nedostatek kontroly státních zaměstnanců ze strany státu pasivita národní protikorupční agentury

9

http://cpi.transparency.org/cpi2011/

37

V závěru zprávy Veřejná komora předpokládá, že pokud stát nezačne aktivní a účinný boj proti korupci, povede korupce v budoucnosti k takovým nepříznivým důsledkům, jako jsou ztráta důvěry ve státní orgány, tragické sociální konflikty a ekonomický propad. (Bočarova, 2011) 2.2.4. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ Za aktivní účasti podnikatelských sdružení, zejména Asociace manažerů, Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů, CAF – charitativní nadace, časopisu Expert, se začala diskuze o koncepci CSR v Rusku, odstartoval ji projekt tvoření etického podnikatelského kodexu a principů environmentální politiky. Nelze se nezastavit podrobněji u těch sdružení, která přispěla k rozvoji CSR v Rusku. Asociace manažerů – nezávislá nevládní organizace, která je zaměřena na všestrannou podporu ruských podnikatelů jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Přispívá k přechodu ruského podnikání k mezinárodním standardům a světovým etickým normám, k integraci Ruské federace do světové ekonomiky, k zavádění oboustranné komunikace mezi vládou a podnikateli. Byla založena v roce 1999. Působí ve více než 50 subjektech Ruské federace (celkem 83 subjektů). Od roku 2003 uděluje cenu Aristos v oblasti podnikání a managementu. Provozuje hodnocení «TOP 1000 ruských manažerů».10 Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů (zkratka RSPP) – organizace, která reprezentuje zájmy podnikatelských subjektů z více než 100 oborů: těžký průmysl, strojírenství, stavebnictví, textilní průmysl, potravinářství, bankovnictví, obor služeb atd. Za své cíle považuje vytvoření vhodných podmínek pro spolupráci s vládou v oblasti podnikání, rozvoj sociálního partnerství v podnikání, integraci ruského byznysu do světové ekonomiky, změnu postoje k ruskému byznysu v tuzemsku. Byla založena v roce 1990. Provozuje výbor, který se zabývá společenskou odpovědností.11 Časopis «Expert» - ruský týdeník, který patří do mediaholdingu «Expert». Je vydáván od roku 1995. Působí v Ruské federaci, na Ukrajině a v Kazachstánu. Publikuje nejdůležitější novinky z politického a ekonomického života státu, články o ruském byznysu, jeho problémech a příležitostech, provádí průzkumy veřejného mínění. Je jedním z prvních časopisů, které začaly psát o etice v podnikání a propagovat sociální odpovědnost byznysu.12 Fórum donorů je koalice velkých ruských a zahraničních charitativních organizací působících v Rusku. Do této koalice patří soukromé, veřejné a firemní nadace, projekty velvyslanectví atd. Byla založena v roce 2002 za účelem podpory organizované charitativní činnosti v ruské společnosti. Každoročně pořádá konference, školení, kulaté stoly pro firmy, kde se diskutuje o problémové oblasti charitativní činnosti, vydává různé

10

http://www.amr.ru/ http://www.rspp.ru/ 12 http://expert.ru/ 11

38

publikace, organizuje a vede veřejně prospěšné projekty a zastupuje ruské charitativní organizace na mezinárodních konferencích.13 Národní fórum společenské odpovědnosti je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2007 při podpoře Národního centra pro sociální monitoring, veřejné sněmovny Ruské federace. Cílem je provádění efektivního dialogu na téma společenské odpovědnosti byznysu mezi vládou, firmami a veřejností, realizace veřejně prospěšných projektů v této oblasti a zvýšení úspešnosti sociálních investic. Tato organizace provádí každoroční semináře, kulaté stoly, sociální audity a průzkumy, poskytuje informace při přípravě charitativních projektů, odborné konzultace v oblasti podávání zpráv o společenské odpovědnosti, organizuje školení pro firmy a jejich zaměstnance.14 2.2.5.REPORTOVÁNÍ CSR Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů aktivně podporoval proces zavádění každoročních sociálních reportingů u sociálně odpovědných firem. Fakticky se tento svaz stal jedním z hlavních informačních středisek v této oblasti v Rusku. V současné době RSPP vytvořil a spravuje Národní registr nefinančních reportingů firem. Registr je jediným veřejně přístupným střediskem pro shromažďování a šíření informací. Ke všem těmto informacím se lze dostat přes elektronickou knihovnu, která je dostupná na webových stránkách svazu. Zároveň RSPP vypracoval řadu ukazatelů, které jsou doporučeny při vypracování sociálních reportingů, což ulehčuje srovnatelnost výsledků jak mezi jednotlivými firmami, tak i mezi odvětvími. Ukazatele lze rozdělit do sociální, ekonomické a ekologické oblasti. Jejich celkový počet je 48. Nyní je v Národním registru nefinančních reportingů 111 firem, zaregistrováno je 327 reportingů. Z nich je 38 ekologických reportingů, 174 – sociální reportingy, 101 reportingů o trvale udržitelném rozvoji, 14 integrovaných reportingů. Jestliže porovnáme počet reportingů podle odvětví, pak jsou na prvním místě ropný a energetický průmysl. (RSPP, 2012)

2.2.6. RUSKÉ NORMY Sociální charta Sociální charta ruského byznysu vymezuje směry a hranice zasahování firem a podnikatelského sektoru do života místní komunity. Zároveň má v sobě zásady společenské odpovědnosti, které lze použít v každodenní činnosti firmy, a to bez ohledu na typ činnosti nebo právní formy. Mezi hlavní zásady této Charty: Ekonomická a finanční stabilita Kvalita výrobků a služeb, pevné vztahy se zákazníky 13 14

http://donorsforum.ru http://www.csrforum.ru

39

Spokojenost a loajalita zaměstnanců Lidská práva Vztah k životnímu prostředí Podpora místní komunity Tento dokument má podobu stejnou jako ostatní mezinárodní normy nebo iniciativy, ale není závazným pro firmy, jeho využití zcela dobrovolné. OSN oficiálně uznala, že ruská Charta úplně odpovídá principům Globální dohody OSN (Global Compact). (RSPP, 2008) Memorandum 2006 V roce 2006 ruská asociace manažerů vyjádřila svou společenskou pozici prostřednictvím publikování «Memoranda o principech společenské odpovědnosti 2006». (Associacija menedžerov Rossii, 2006) Memorandum formuluje pozice vrcholových manažerů v Rusku o současné stavu, vymezuje klíčové problémy v této oblasti a jmenuje zásady politiky firem. Tyto zásady jsou v souladu s všeobecně přijatými normami v ruské společnosti a ve světě. Do těchto zásad patří: poskytování kvalitních výrobků a služeb pro spotřebitele vytváření pracovních míst a investice do rozvoje lidského kapitálu bezpodmínečné dodržování pracovní, environmentální, daňové legislativy vybudování vzájemně výhodných vztahů se všemi stakeholdery efektivní řízení firmy, zaměřené na vytváření ekonomické přidané hodnoty a zlepšení národní konkurenceschopnosti braní v úvahu očekávání společnosti, podpora sociálních projektů sledování etických kodexů Ruská norma VOK-KSO-2007 V roce 2007 Ruská společnost pro kvalitu vypracovala projekt ruské normy v oblasti CSR, který se jmenuje VOK-KSO-2007. Tato norma se zabývá všemi součástmi sociální odpovědnosti, s výjimkou finanční průhlednosti a praktikami korektního podnikání. Norma VOK-KSO-2007 obsahuje jenom ty požadavky, které lze objektivně hodnotit a kontrolovat. Proto finanční průhlednost a korektní podnikání nebyly zařazeny do těchto modulů, tato oblast má též zvláštní pozornost státu. V normě je 7 modulů: 1.1. Modul A. Sociální práva zaměstnanců 1.2. Modul. Sociální záruky zaměstnanců 1.3. Modul. Kvalita výrobků a služeb 1.4. Modul. Ochrana životního prostředí 1.5. Modul. Hospodárné využívání zdrojů 1.6. Modul. Spolupráce s místní komunitou 1.7. Modul. Sociální management 40

Požadavky, které jsou určeny v modulech A a Ž, jsou harmonizované s mezinárodní normou SA 8000. Norma VOK-KSO-2007 je oficiálním dokumentem v oblasti standardizace a certifikace v Ruské federaci. Odpovídá federálnímu zákonu «O technické regulaci», podle níž jakákoliv firma muže provést certifikaci. V roce 2008 na základě VOK-KSO-2007 národní společnosti pro kvalitu Ruské federace, Ukrajiny, Srbska a Kazachstánu schválily novou mezinárodní normu CSR/KSO – 2008, která se používá pro certifikaci v oblasti CSR v těchto státech. Ruská norma VOK-KSO-2007 definuje pojem společenské odpovědnosti následujícím způsobem: do společenské odpovědnosti patří výroba, produkce a poskytování služeb příslušné kvality, dodržování pracovních norem firmami, splnění bezpečnostních a hygienických požadavků na pracoviště, ochrana životního prostředí, úspora přírodních zdrojů, účast na sociálních projektech místní společnosti, korektní podnikání. (Vserossijskaja organizacija kačestva, 2007) NERAX index NERAX je ekologickém indexem, který provozuje ekologická ratingová agentura NERA v Ruské federaci. Index odráží kapitalizace ruských progresivních firem na trhu, oceňuje jejich výkon a navíc hodnotí z ekologického hlediska. Zároveň dovoluje srovnávat tento ekologický přístup firmy s dynamikou trhu. Index je používán od roku 2006. Využívá investory v oblasti sociálně odpovědných investicí (Socially responsible investing), ukazuje současnou situaci kterékoli firmy obchodované na ruském trhu. Agentura NERA používá následující ukazatele pro vyhodnocení firem: měření množství využité vody, půdy a energie, emise do ovzduší, množství vyprodukovaných odpadů při výrobě. Tyto ukazatele jsou vytvořeny pro všechny typy firem, bez ohledu na jejich velikost a počet zaměstnanců. Od roku 2008 agentura provozuje ještě jeden index NERAX, a to v Republice Kazachstán.15

15

http://nera.biodat.ru/agency/aims.php

41

3. PŘÍSTUPY FIREM KE KONCEPTU CSR V ČESKÉ REPUBLICE A RUSKÉ FEDERACI V předchozí kapitole byly rozebrány podmínky, ve kterých existují koncepce společenské odpovědnosti v obou zemích. Jak již bylo zmíněno dříve, společenská odpovědnost ruských firem je ve fázi formování, české firmy jsou v tomto pokročilejší . Právě proto je zajímavé porovnat přístupy jednotlivých firem k tomuto konceptu, jejich vnímání konceptu a postupy. Tato kapitola se bude přímo zabývat přístupy českých a ruských firem v oblasti společenské odpovědnosti a na konci nebude chybět ani jejich porovnání. Jako rámec pro porovnání bude použita mezinárodní norma ISO 26000, která je v obou zemích oficiálně uznána a ratifikována jako státní norma. Podle normy se musí firma zaměřit na 7 základních témat, která pak vymezují rámec společenské odpovědnosti: řízení a správa organizace, lidská práva, praktiky z oblasti pracovních vztahů, životní prostředí, podnikatelská etika, spotřebitelské otázky, komunitní angažovanost a rozvoj. Tyto základní oblasti i budou prozkoumány v následujícím textu. V poslední podkapitole budou popsány příklady dobrých praxí z obou zemí.

3.1. PŘÍSTUPY K CSR V ČR V České republice význam společenské odpovědnosti roste, více firem zahrnují koncept společenské odpovědnosti do svých strategií, přičemž tyto koncepty mají dobrovolný, stálý a systematický charakter. Avšak tón těmto konceptům udávají firmy se zahraniční účastí, které používají přístupy svých mateřských společností. Nejpopulárnějšími oblastmi, na které firmy zaměřují své aktivity, podle výzkumu Business Leaders Forum jsou péče o své zaměstnance a ochrana životního prostředí. (Záhorská, 2012) V dalším textu jsou prozkoumány přístupy firem podle základního tématu normy ISO 26000, která od července 2011 byla zavedená jako česká technická norma ČSN ISO 26000:2011.

3.1.1.ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACE Zavádění konceptu společenské odpovědnosti je strategickým rozhodnutím, na němž se musí podílet především vedení společnosti. «Bez záštity vrcholového vedení má CSR jen malou šanci na úspěch – management přesvědčený o nezbytnosti odpovědného přístupu rozšíří své hodnoty mezi zaměstnance a v ideálním případě je zapojí i do rozhodování o volbě odpovědných aktivit.» (Kuldova, 2008 str. 19) V České republice společenskou odpovědností firem se většinou zabývá vedení, oddělení marketingu nebo PR. Podle výzkumu od roku 2004 pouze 10 % firem mají 42

specializovaného zaměstnance, který přímo řeší tuto problematiku ve firmě a dělá projekty. Do těchto firem právě patří velké zahraniční firmy, nebo české firmy se zahraničními investory. Rovněž se lze setkat i s tím, že funkce manažera CSR plní PR manažery nebo tiskového mluvčího firmy, což občas nahrazuje aktivity v rámci zkoumaného konceptu na PR aktivity. (Trnkova, 2004) Na základě osobních zkušeností můžu přidat, že některé firmy řeší danou oblast na schůzkách svých zaměstnanců z různých oborů a oddělení, kteří pak spolu plánují společensky prospěšné aktivity. Tím samým způsobem se firmy snaží zapojit své zaměstnance a zvýšit jejich loajalitu. Právě dialog přispívá ke zvýšení úspěšnosti projektů a je v současnosti novým trendem v České republice. V této souvislosti lze zmínit takové velké a společensky odpovědné firmy jako ČEZ, Telefonica O2, banka GE Money Bank.

Bohužel bylo dost problematické sehnat potřebné praktické informaci k danému bodu. Ve většině případů koncept řízení společenské odpovědnosti se popisuje v teoretické rovině – jak to musí vypadat. V praxi tato informace se považuje za tajnou a není většinou zveřejněná.

3.1.2. LIDSKÁ PRÁVA Výsledky roční zprávy 2011 o stavu lidských práv v České republice, kterou provedla organizace Amnesty International, ukazují na porušování lidských práv, především práv pracovních migrantů. Za těmito porušeními stojí i čeští zaměstnavatelé, kteří je využívají na levnější práce, zaměstnávají je bez pracovních smluv a nelegálně. (Amnesty International, 2012) Podle výzkumu Českého statistického úřadu v roce 2011 počet legálních migrantů v zemi dosáhl 434 tis. Což je cca 4,5 % z celkového obyvatelstva. Od devadesátých let počet migrantů v ČR neustále roste, v první řadě to jsou migranti ze sousedních zemí Polska a Slovenska a pak třetích zemí Vietnamu, Ukrajiny, Moldávie, Rumunska a Ruska. Většina migrantů je zaměstnávaná v oblasti stavebnictví, zemědělství (sezónní práce), oblasti služeb, úklidové práce. (Český statistický úřad, 2012) Nelegálních pracovních migrantů v ČR se dnes pohybují od cca 50 tisíc do 300 tisíc. (Brož, 2011) Právě tato kategorie migrantů je vystavená k narušení práv ze strany zaměstnavatelů. V květnu 2012 Státní úřad inspekce práce nařídil 415 pokut zaměstnavatelům, kteří porušovali zákon vůči cizincům. Rovněž z kontrolní činnosti vyplývalo, že kromě nelegálního zaměstnání bylo i porušování v oblasti pracovních podmínek: nevedení evidence pracovní doby, neposkytnutí příplatku za práci přes víkend a noční práce, neposkytnutí doplatku do úrovně minimální mzdy. (Státní úřad inspekce práce, 2012) Nelze tady zapomenout na kauzu «Stromkaři», která získala velký zájem veřejnosti v roce 2011. Firmy Affumicata a Wood Service Praha, které působily v lesnickém oboru, nabíraly pracovníky na sázení stromků v českých lesích. Pracovníkům byla nabídnuta 43

úkolová mzda a bydlení za výkon práce. V roce 2009 na lesní práci byli nabráni vietnamští migranti, kteří za dobu výkonu práce dostali zaplaceno pouze část mzdy nebo získali menší zálohy. V roce 2010 nábor pracovníků opět pokračoval, v tomto roce pracovali hlavně migranti z Rumunska a Slovenska. (Křížková, 2012). Podle serveru Novinky.cz firmy smlouvy, které podepisovaly s pracovníky byly v češtině a nebyly ani přeložené pro pracovníky. Navíc byly tyto smlouvy o rekvalifikaci, podle kterých lidi by měli ještě zaplatit 1 500 korun. Pracovní podmínky na pracovištích byly za hranicemi zákonů: práce delší více než 12 hodin denně, nevyplacené mzdy, neetické chování k pracovníkům, násilí. Výše nazvané firmy byly subdodavateli firmy LESS&FOREST s. r. o., která je jednou z hlavních společností v lesním oboru a pracovaly při vyplnění veřejných zakázek státního podniku Lesy ČR. Lesy ČR nepřevzaly za to odpovědnost a vyjádřily se k dané situaci následujícím způsobem: «Lesy ČR výběr dělníků a kontrolu dodržování zákonem stanovených povinností v oblasti pracovněprávních záležitostí smluvními partnery nemůžou ovlivnit. Uvědomujeme si závažnost situace a potřebu jejího řešení do budoucna, a to i přesto, že jde o pracovníky, kteří nejsou s Lesy ČR v žádném smluvním vztahu,» okomentoval situaci Zbyněk Boublík, mluvčí Lesů ČR. (Seďová, 2011) Daný případ vyvolal i zájem neziskových organizaci, jako La Strada Česká republika, Iniciativa za práva pracovních migrantů a migrantek, Amnesty International Česká republika. Poslední organizace navíc přidala tuto kauzu do své výroční zprávy za rok 2011: «Padla závažná a důvěryhodná obvinění z obchodování se zahraničními dělníky a podvodu v lesnictví, kde byli lidé nuceni pracovat až 12 hodin denně, aniž by dostali plat. V některých případech jim nebylo zaplaceno vůbec, často po dobu několika měsíců. Policejní šetření této záležitosti pokračovalo i po konci roku, jeho tempo a efektivita nicméně dávají důvod k obavám. Podezřelé lesnické firmy pokračovaly v náboru nových dělníků pro sezónu 2011.» (Amnesty International, 2012 str. 3) V závěru lze zmínit, že tato kauza již pokračuje u soudu a právníci vymáhají vyplacení mezd poškozeným pracovníkům a trestní stíhání zodpovědných osob tedy ředitelů společností. 3.1.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ V českém prostředí firmy kladou velký důraz na oblast pracovních vztahu. Především je to zaměřeno na respektování legislativních požadavků, pak na kvalitní péči o své zaměstnance a jejich rodiny. Nabídka je velice rozšířena. Firmy poskytují například pružnou pracovní dobou, možnost distanční práce, příspěvky na zdraví, životní a penzijní připojištění. V současnosti balíček zaměstnaneckých výhod závisí na ekonomické situaci firem a jejich předpokládaném vývoji. Především v průmyslových oborech má velký význam kolektivní smlouva. Odborové organizace a firmy uzavírají smlouvy a nad rámec základních podmínek stanovených zákonem ještě přidávají do obsahu i sociální benefity jako příspěvky na zdraví, životní a penzijní připojištění. Tyto benefity přímo závisí na vyjednávací síle odborů. V posledních letech je vidět i trend uzavírání kolektivních smluv na delší období, například 2, 3 nebo 5 44

let. Například, ŠKODA auto má smlouvu na 1 rok, Dopravní podnik hlavního města Prahy 2 roky, Plzeňský Prazdroj - 2 roky, Sokolovská uhelná má smlouvu na 5 let. «Důvodem je jednak určitá stabilizace okruhu pracovněprávních nároků a pracovních podmínek zaměstnanců, které se v nich sjednávají (s výjimkou mezd, které jsou pak řešeny obvykle ročními dodatky), jednak i praktická stránka věci, neboť kolektivní vyjednávání v některých firmách zabere hodně času z důvodu, že názory obou smluvních stran se často velmi liší». (Šubrt, 2012) Jako nový trend českého prostředí lze zmínit Outplacement. «Je to cílená a systematická pomoc a podpora firmám i propouštěným zaměstnancům v procesu restrukturalizace či fúze». (Trnková, a další, 2006 str. 25). Outplacement je užitečným nástrojem jak pro zaměstnance tak i zaměstnavatele. Zaměstnavatel zajistí poradenské služby pří hledání nové práce nebo pomůže s výběrem vhodného pracovního místa. Rovněž to přispívá k vytváření určitého postoje a firemní kultury, kde zaměstnanci cítí odpovědnost svého zaměstnavatele. Outplacement v ČR využívají především firmy ze zahraniční účastí, které to mají zakotveno jako součást firemní kultury. Jako příklady outplacementu v českých podmínkách lze uvést: GE Money Bank – na začátku roku 2012 z organizačních důvodů bylo oznámeno propouštění 155 zaměstnanců. Banka samostatně prosadila outplacement a s předstihem informovala své zaměstnance, že jim bude předána výpověď, dokonce i pro vyřešení situace mohou použit služby personální agentury. Rovněž zaměstnanci se mohli přihlásit i do interních výběrových řízení, což ve výsledku snížilo počet pracovníků, kteří museli odejít z banky. (Hovorková, 2012) České aerolinie – v roce 2009-2010 společnost musela propustit 860 lidí. Při propouštění ČSA využila novější technologie a služby agentury LMC, která provozuje server jobs.cz. LMC na stránkách serveru umístila bannery a informace o tom, že ČSA propouštějí zaměstnance. Bannery vedly zájemce na speciálně vytvořené stránky s podrobnou databází o propouštěných profesích a kvalifikaci zaměstnanců.16 Zaměstnanci společností Vršanská uhelná a.s., Litvínovská uhelná a.s. a Coal Services a.s., které patří do skupiny Czech Coal – dle kolektivní smlouvy v případě propouštění z organizačních změn mají nárok na bezplatnou právní a psychologickou pomoc. Rovněž v době výpovědní lhůty může se bezplatně zúčastnit ve vzdělávacích aktivitách společnosti pro získání nové kvalifikace. 17 Na závěr lze také zmínit, že podle výzkumu Business Leaders Forum za rok 2012 české firmy ve svých společensky zodpovědných aktivitách se zaměřují nejvíc na podporu rozvoje svých zaměstnanců a zlepšení pracovních podmínek. (Záhorská, 2012)

16 17

http://www.lmc.eu/o-nas/newsletter/archiv/hrm/ziskejte-zkusene-zamestnance-z-ceskych-aerolinii/ http://www.czechcoal.cz/info.html

45

3.1.4. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V posledních letech v České republice dochází k neustále rostoucímu zájmu obyvatelstva o problémy životního prostředí. Rovněž dochází k zpřísnění legislativních požadavků ze strany státu a EU. Zájem obyvatelstva a legislativa právě tlačí na firmy používat nové šetrné technologie, využívat alternativní zdroje při výrobě. Navíc většina firem zapojuje do svých společensky odpovědných aktivit environmetální projekty. Hlavními zdroji znečištění jsou průmyslové podniky (automobilky, těžba uhlí, chemický průmysl) na území České republiky. Avšak díky investicím, které podniky poskytují na svá environmentální opatření emise snižuje. Jako příklad může sloužit: Automobilka Škoda Auto pořídila ekologickou lisovací linku za 1,7 miliardy Kč a to v rámci ekologické strategie, jejím cílem je snížení znečišťování životního prostředí o 25 procent do roku 2018 (Zpráva o trvale udržitelném rozvoji, 20112012) Firma DEZA, a.s., která je chemických podnikem v Zlínskem kraji, neustále modernizuje výrobní technologie a investuje velké peněžní částky do ekologizace provozu «Za posledních 10 let bylo na ekologické investice vynaložena více než jedna miliarda korun, což představovalo 27% veškerých investic.»18 Společnost Czech Coal a.s. spravuje největší uhelné ložisko v České republice Litvínovskou uhelnou a.s. a pak Vršanskou uhelnou a.s. Činnosti společností mají vliv na oblast ochrany ovzduší, nakládání s vodami, nakládání s chemickými látkami a další. Lze zmínit, že společnost provádí rekultivační činnost pozemků a vod, které byly dotčeny těžbou uhlí. Investice na rekultivace dosáhly téměř 3,5 miliardy Kč. 19 Rovněž lze označit, že «environmentální politikou a vlivy na ŽP se začínají zabývat také společnosti, které mají pouze zprostředkovaný dopad na životní prostředí. Jedná se např. o bankovní sektor, který svou investiční politikou může ovlivnit úspěšnost konkrétních projektů.» (Koubská, a další, 2006 str. 7). Příklady jsou v nesledujícím textu: ČSOB – ekologický administrativní budova v Praze (úsporné energetické hospodaření, užití zeleně na vnějších konstrukcích budovy, preferování denního světla na pracovištích), omezování paliv spojených s cestováním (využití hromadné dopravy, sdílení vozidel na služebních cestách), motivace zaměstnance k ochraně životního prostředí (ČSOB, 2012) Česká spořitelna - v roce 2011 bankovní instituce investovala cca 5 miliard Kč do projektů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a energeticky úsporných projektů. (Česká spořitelna, 2012) KB - banka trvalé monitoruje soubor environmentálních ukazatelů, ke kterým například patří rozsah emise CO2 a spotřeba papíru a energie. Zaměstnanci jsou aktivně zapojeni do aktivit, které vedou k úsporám v těchto oblastech.20

18

http://www.deza.cz/deza-a-zivotni-prostredi http://www.czechcoal.cz/cs/ur/zprava/2011/ur29.html 20 http://www.kb.cz/cs/o-bance/o-nas/spolecenska-odpovednost/trvale-udrzitelny-rozvoj.shtml 19

46

Dalším důkazem zájmů firem o ochranu životního prostředí je množství certifikátů ISO 14001. Podle informace mezinárodní organizace ISO počet certifikátů ISO 14001 v roce 2011 je 4451. Pro porovnání s vyspělejším sousedem, Německo má 6253 certifikátů. (ISO, 2011) Rovněž některé firmy spojují svou strategie v oblasti životního prostředí se svými výrobky a službami, čímž mají konkurenční výhodu. Stavební firma Skanska zaujímá své zákazníky například «zeleným stavěním» a eco-designem. Banka ČSOB poskytuje úvěry svým korporativním klientům z environmentálně rizikových odvětví pouze v případě, že společnost splňuje určité podmínky v oblasti ochrany životního prostředí. Plzeňský Prazdroj používá nerezové KEG sudy při přepravě své produkce. Tyto sudy 100% recyklovatelné a mají dlouhou životnost. (Byznys pro společnost, 2012) Jistě, že v zemí, kde je velký počet průmyslových podniků dochází i k haváriím. Příčinou většiny z nich je porušení bezpečnostních pravidel nebo technologických postupů. Jako příklad lze uvést havárie, ke které došlo v prosinci 2009 u petrochemické společnosti Unipetrol. Společnosti z provozního areálu unikla směs benzinů a znečistila řeku Bílinu a pak pronikla i do Labe v Ústí nad Labem, což vedlo k masivnímu úhynu ryb. Společnost adekvátně reagovala na tuto událost a začala spolupracovat se státní inspekcí na vyšetření. Navíc byla provedena sanace a přijata preventivní opatření k zabránění opakování havarijních situací. Na závěr společnost se omluvila obyvatelům za nepříjemnosti. (ČTK, 2009) Na závěr je potřeba uvést, že právě český stát má aktivní pozice v dané oblasti, jelikož je členským státem EU, která tlačí na splnění Strategie udržitelného rozvoje z roku 2006. Česká vláda schválila další státní politiku životního prostředí na rok 2012-2020, která byla navázána na předcházející od roku 2004. V politice byly pojmenovány jednotlivé oblasti a problémy, v nichž vyznačil řešení. Firmy působící v českém prostředí mají se možnost i podílet a spolupracovat na dobrovolných nebo programových aktivitách v rámci politiky. (Ministerstvo životního prostředí, 2012) 3.1.5. PODNIKATELSKÁ ETIKA Etika podnikání je důležitým faktorem rozvoje byznysu. «Je jádrem dlouhodobých vzájemně výhodných vztahů s obchodními partnery, zaměstnanci, komunitou, se zákazníky, veřejností, je srdcem obchodu, dobré pověsti, solidnosti, důvěry.» (Zadražilová, 2010 str. 143) České podniky prohlašují své chování jako etické, ale v praxi to vypadá jinak. V dalším textu bych se chtěla zaměřit na korupční jednání firem, které především snižuje důvěru v podnikatelské prostředí v zemi. Podle výsledků projektu «Studie národní integrity» protikorupční organizace Transparency Internaional korupce v České republice je výrazným problémem, který brzdí jak rozvoj společnosti tak i ekonomiku. Zajímavé jsou výsledky, které se týkají podnikatelské sféry. Firmy většinou uplácejí především v oblasti veřejných zakázek, kde podnikatele komunikuji s veřejnou správou. «V odvětvích, kde jsou státní zakázky

47

dominantní (např. stavební zakázky, zdravotnictví), může být pro podnikatele likvidační, pokud se odmítnou korupčních praktik zúčastnit.» (Jansa, a další, 2011 str. 187) Podle dalších průzkumů 60 % podnikatelů předpokládá, že není možné získat státní zakázku bez uplacení. Skoro třetina 28 % manažerů tuzemských firem je ochotná uplácet kvůli získání zakázky (Ekonom, 2011). Pro porovnání evropský průměr je 17 %. Určitě, jsou i podnikatelé, kteří jsou proti tomu současnému stavu. Jsou rozděleni do 2 skupin. První skupina se aktivně angažuje v boji proti korupci. Jako příklad lze uvést Koalici pro transparentní podnikání, která vznikla v roce 2011 a přispívá k odpovědnému a etickému podnikání, spravedlivé soutěži a transparentnímu prostředí, zejména v oblasti veřejných zakázek. Do koalice patři 23 společností. Partnerem této koalice je Platforma pro transparentní veřejné zakázky, do které patří 30 společností: TATRA a.s., Bayer s. r. o., Skanska a.s., 3M, Ernst & Young, Vodafone Česká republika a další společnosti. Do 2. skupiny patří podnikatelé a společnosti, které jsou proti korupci, ale mají k tomu pasivní postoj: «většina podnikatelů o změnu systému aktivně neusiluje, protože k situaci zaujali pragmaticky přistup a naučili se v korupčním prostředí fungovat – ať už na něm přímo participuji nebo se věnuji oblasti podnikaní, kde se bez korupce obejdou.» (Jansa, a další, 2011 str. 193) V praxi, že korupční jednání je častým jevem. V roce 2012 Dopravní podnik hlavního města Prahy byl obviněn v dalším korupčním jednání. Tentokrát se to týkalo projektu SMS jízdenek. Dopravní podnik bez vyhlášení soutěže dal kontrakty na jízdné neznámé společnosti. Navíc smlouva na zakázku byla předražená. Bývalý ředitel podniku rovněž uvedl, že některé služby byly předraženy. SMS jízdenka podle odhadu byla s přeplatkem až o dvě třetiny. Také bylo zmíněno, že občas propláceli faktury i bez smluv. Tato kauza je výstižným příkladem korupce a to i v podnicích se státní účastí.21 Dalším příkladem je poskytnutí úplatků úředníkům. V roce 2011 zaměstnanci společnosti Lumen Energetický Development uplatili zaměstnance Energetického regulačního úřadu proto, aby získali licenci na solární elektrárnu. Tato společnost je jedním z největších stavitelů elektráren v ČR. Její zisk dosahoval 4 miliardy Kč. V případě nezískání licence včas, společnost by dostala poloviční výkupní cenu, proto zaměstnanci chtěli toto získat protiprávním způsobem.22 Tento problém není pouze v podnikatelské sféře, ale zasahuje celou českou ekonomiku. «Korupce je v Česku zásadním problémem společnosti, podkopává nezávislé fungování institucí, efektivitu veřejných investic, férové podnikatelské prostředí a důvěru veřejnosti v režim. Nejhorší je, že se trend zhoršuje» (Ekonom, 2011 str. 55) 3.1.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY V České republice popularita oblasti ochrany spotřebitele roste každý rok. Občané se stávají aktivnější v ochraně svých spotřebitelských práv. K tomu přispívají i legislativa EU 21

http://www.novinky.cz/domaci/278232-prodej-jizdenek-byl-predrazeny-prazsky-dopravni-podnik-smlouvuzrusil.html 22 http://ekonomika.idnes.cz/soud-resi-korupci-u-solarnich-elektraren-tri-lidi-vini-z-uplaceni-p91/ekonomika.aspx?c=A120301_132201_ekonomika_vem

48

v dané oblasti, široký počet občanských sdružení ochrany práv spotřebitelů, přísná kontrola ze strany státní správy. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje milionové dotace neziskovým organizacím, které podporuje propagace a vzdělání v oblasti ochrany spotřebitele. V médiích se šíří informace o nekalých praktikách firem, klamání spotřebitelů, nechybí i zveřejnění kontrol státních orgánů, při kterých se oznamuje porušení spotřebitelských práv. V těchto podmínkách firmy na českém trhu musí brát v úvahu tuto oblast při výrobě a poskytování služeb, jinak hrozí velké pokuty až do výše 50.000.000 korun. 23 Nejvíc příkladů porušení práv spotřebitelů lze najít při maloobchodním prodeji potravin a v oboru poskytování bankovních a finančních služeb. Česká potravinářská inspekce v roce 2012 uložila pokuty velkým obchodním řetězcům ve výši 36 milionů Kč. Při kontrole byly zjištěny prošlé, nekvalitní, přebalované potraviny, které nebyly staženy z prodeje. To se týká především prodejen obchodních řetězců Tesco, Ahold (Albert), které dostaly nejvyšší pokuty, přičemž na svých webových stránkách, v reklamních letácích a katalogách vyhlašují vysokou kvalitu a čerstvost sortimentu.24 Dohled nad finančním trhem vykonává Česká národní banka, která pravidelně oznamuje klamavé finanční praktiky na svých webových stránkách. V roce 2012 bylo zveřejněno 14 zpráv o finančních společnostech, které nemají oprávnění poskytovat finanční služby na českém trhu. V roce 2011 těch zpráv bylo 12. Prostřednictvím webových stránek a reklamy na internetu tyto společnosti lákají občany na zvýhodněné úvěry a rychlé půjčky. Reklama produktu těchto společností byla nepravdivá, ve skutečnosti nabídky neodpovídali poskytnutým informacím. Smlouvy na úvěry nesplňovaly zákonné požadavky. 25 Navíc lze uvést příklad z roku 2010, kdy banka ČSOB dostala pokutu od České národní banky ve výši 3 milionů korun za klamavé obchodní praktiky. ČSOB propagovala finanční služby Poštovní spořitelny, jako služby samostatné banky, avšak spořitelna patři do skupiny ČSOB a má nejširší síť v zemi. Česká národní banka zakázala pokračovat v tomto jednání. 26 Rozšířené klamání spotřebitelů je i v oblasti poskytování služeb. Prodejce letenek společnost Student Agency k cenám letenek automaticky přepočítal i pojištění svých zákazníků, což je v rozporu s evropským nařízením, kde je vyhlášena svoboda rozhodování, zda být pojištěným nebo ne. V současné době probíhá správní řízení. Společnost může dostat pokutu ve výši několik desítek tisíc Kč. 27

23

www.mpo.cz http://www.novinky.cz/ekonomika/297971-potravinarska-inspekce-loni-ulozila-pokuty-za-35-5-milionu.html 25 http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/upozorneni_pro_verejnost/ 26 http://ekonomika.idnes.cz/csob-dostala-od-ceske-narodni-banky-pokutu-za-klamani-spotrebitelu-1d6/ekoakcie.aspx?c=A100914_164117_ekoakcie_vem 27 http://ekonomika.idnes.cz/student-agency-hrozi-pokuta-za-klamani-spotrebitele-pcf/ekoakcie.aspx?c=A130312_132221_ekoakcie_fih 24

49

Pražský dopravní podnik dostal pokutu od České obchodní inspekce ve výši 100.000 Kč za klamání svých zákazníků. Podnik nabízel bezplatné jízdné pro děti do 15 let a pro starší lidi ve věku od 65 do 70 let. Podmínkou získání ale byl nákup karty opencard v ceně 120 korun. Tato podmínka nebyla zmíněna ani v reklamě, ani tiskových zprávách. Při propagaci byly použity slova «zdarma» a «bezplatně», což neodpovídalo realitě. Toto jednání bylo prohlášeno za klamavé a byla nařízena pokuta.28 Zároveň v České republice jsou i firmy, které berou na vědomí odpovědnost za svého spotřebitele, pečují o něho. V červenci 2012 Plzeňský Prazdroj oznámil svým spotřebitelům problémy s výrobkem pod názvem Frisco Černý rybíz. Společnost prohlásila, že se jedná pouze o preventivní opatření a nápoj není škodlivý pro zdraví. Navíc společnost nabídla možnost výměny nápojů a na závěr se omluvila za komplikace. 29 Energetická společnost PRE si vybrala následující způsob péče o spotřebitele. Společnost na svých webových stránkách poskytuje informace spotřebitelům jak snížit spotřebu elektřiny, jaká zařízení mají největší podíl na celkových nákladech a jak se dosáhnout největších úspor v domácnosti a kanceláři. Energetickou poradnu PRE mohou využít jak domácnosti tak i firmy, nezávisí na tom pokud jsou zákaznici společnosti nebo nejsou. Společnost provozuje poradenskou linku a pak Centrum energetického poradenství, kde každý se může objednat na osobní bezplatnou schůzku s poradcem.30 České firmy v spotřebitelské oblasti nejsou angažované: splňují základní legislativní požadavky a nemají snahu pokračovat v tom dál. Ze strany firem chybí podpora vzdělávání spotřebitelů, nebo poskytnutí kvalitních a pravdivých informaci, občas jsou i využity klamavé obchodní praktiky dokonce i u známých společností, které se prohlašují jako společensky odpovědné podniky.

3.1.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ České firmy rády zahrnují do svých strategií v rámci společenské odpovědnosti i podporu komunit, měst, obci nebo regionu. Peněžní podporu regionu si mohou dovolit pouze velké společnosti, menší společnosti podporují «pracovní sílou» - v rámci dobrovolnických akcí zaměstnanci firem se angažují na společensky prospěšných akcích – úklid a zazelenění obcí, renovační práce v parcích. Většinou se ta pomoc rozšiřuje na místo, kde působí jednotlivá firma. Skupina ČEZ patří k nejvíce angažovaným firmám , které podporuji komunitu. Její aktivity jsou různorodé a peněžně významné: Hasičské sbory, které působí v úhelných elektrárnách skupiny ČEZ, poskytují pomoc ve svém okolí a to při likvidaci požárů, zasahuje se u dopravních nehod a pomáhají při technologických a technických událostí. Nákup zdravotnických zařízení pro nemocnice v regionech 28

http://www.ceskenoviny.cz/regiony/zpravy/dopravni-podnik-prahy-dostal-pokutu-za-klamani-zakazniku/805643 http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/business/prazdroj-plzen-upozorneni-spotrebitelum/ 30 http://www.energetickyporadce.cz/cs/ 29

50

Poskytnutí peněžních grantů zaměřených na zkvalitnění života v obci, městech nebo regionech a to ve zdravotnictví, sociální oblasti, vědě a vzdělání, kultuře a rozvoje infrastruktury. Stavba dětských hřišť po celé republice Právě skupina ČEZ získala v roce 2011 (a to po osmé v řadě) cenu Top firemní filantrop jako největší firemní dárce v republice za své veřejně prospěšné projekty. (ČEZ, 2012) Firma RPG Byty, která působí v Moravskoslezském kraji v oblasti nájemního bydlení, přispěla k revitalizaci bytového fondu v Karviné, Havířově a Ostravě. Byla vynaložena významná částka ve výši 180 mil. Kč. V Karviné při podpoře firmy bylo zřízeno kontaktní místo městské policie a pak byl vybudován kamerový systém. Při dobrovolnických pracích kromě obyvatelů města se aktivně zúčastnili i zaměstnanci firmy. (Byznys pro společnost, 2013) Některé společnosti se zaměřují na podporu kultury. Například KB banka v rámci své společenské odpovědnosti více než 10 let je generálním partnerem Národního divadla. Pak podporuje významné koncerty Symfonického orchestru hlavního města Prahy. Finančně přispěla zkvalitnění nástrojového vybavení tohoto tělesa. Pomáhá rovněž mladým talentovaným hudebníkům v rámci Francouzsko-české hudební akademie v Telči, která mladým talentům umožňuje strávit dva týdny spolu s významnými hudebními pedagogy z ČR a Francie.31 Jako další příklad komunitní angažovanosti českých firem slouží pomoc postiženým lidem při povodních. V roce 2010 ČR zasáhlo několik povodní, které přinesly značné škody a několik obětí. České firmy nezůstaly stranou a nabídly svou pomoc. Pomoc byla velice různorodá cca 70 zaměstnanců skupiny ČEZ a zaměstnanci banky ČSOB, v rámci dobrovolnických dní přímo pomáhali s odklizením následků povodně. Dopravní podnik města Liberce poskytl 15 aut a 2 autobusy pro přepravu dobrovolníků. Telefonica O2 a zaměstnanci s podporou top managementu zařídili sbírku pro postižené. Komerční banka nabízela lidem s postižených oblasti zvýhodněné spotřebitelské úvěry Pojišťovna Kooperativa pomohla při rychlejším vyřizování pojistných události a výplatou pojistných částek. Skupina AWT uspořádala sbírku pro zaměstnance, výtěžek byl poslán na pomoc postiženým povodněmi. Společnost přidala ke sbírce částku stejnou sumu ze svého. Celková částka činila více než 300 tisíc Kč. 32 Zajímavým příkladem je projekt «Voda pro Afriku» nadačního fondu firmy Veolia. Veolia pomáhá i zahraničním komunitám. Od roku 2009 Veolia a organizace Člověk 31 32

http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-14772470-klienti-a-zakaznici-ocenuji-spolecenskou-odpovednost-firem http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/byznys-a-spolecnost/clanek.phtml?id=679677

51

v tísni podporuje budování vodních zdrojů v Africe. Firma organizuje prodej karaf na vodu s křišťálového skla pomoci. Tří ročníky sbírky přinesly 1 210 000 Kč. Vybrané finanční prostředky byly použity na vodní projekty v Etiopii.33

Spoluprací s místní komunitou přispívá k vybudování dobrých vztahů, k možnosti účasti pří řešení aktuálních problémů regionu a někdy i k zmírnění negativních dopadů podnikatelské činnosti. Některé projekty firem mají jednorázový a nesystematický charakter. Avšak většina českých firem se snaží zabudovat ve své strategii podporu komunity jako neoddělitelnou část CSR. Jako příklad takové společnosti je OKD. Podle Petry Mašínové, ředitelky pro PR a komunikaci firmy OKD, a.s. «Společensky prospěšné aktivity v OKD nejsou prostředkem ke zlepšování firemní image, ale jedním z mnoha nástrojů sloužících k přijetí plné odpovědnosti za region, ve kterém naše společnost působí.» (Byznys pro společnost, 2013 str. 2)

3.2. PŘÍSTUPY K CSR V RF V Rusku se společenskou odpovědností zabývají většinou velké firmy, které ještě i navíc působí na zahraničních trzích. Koncepty, které využívají firmy, nejsou zatím systematické, ale mají k tomu tendence. V dalším textu jsou prozkoumány přístupy ruských firem podle 7 základních okruhů normy ISO 26000, která byla zavedena jako státní norma v roce 2012.

3.2.1. ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACE Za rozvoj a propagace společenské odpovědnosti jednotlivých firem vždycky odpovídá řízení organizace. Není možné být společensky odpovědnou firmou, pokud se o ni nestará celé vedení firmy, a to i vrcholový management, akcionáři, představenstvo. Proto systém řízení musí být racionálním a dobře promyšleným, musí být konzistentní, rozdělení pravomocí a kompetencí mezi vrcholovým managementem, akcionáři nebo vlastníky firmy. Podle posledních studií Asociace manažerů v ruských firmách hlavními iniciátory nových aktivit v rámci CSR je představenstvo firmy nebo vrcholový management. Pak akcionáři toto schvalují nebo odmítají. Rozhodnutí přímo závisí na mravních přesvědčeních majoritních akcionářů. (Associacija menedžerov, 2008) Petr Neev, ředitel sociálních investic firmy TNK-BP, řekl, že «Naše sociální programy jsou sloučeny z pozice akcionářů v určité problematice. Není nutné, aby to bylo relevantní s naší obchodní politikou, především to musí odpovídat morálním přesvědčením akcionářů. Sociální politika v představě akcionářů nemusí reflektovat s podnikatelskými zájmy firmy, i když to navzájem není vyloučeno. » (Associacija menedžerov, 2008 str. 20)

33

http://www.veoliavoda.cz/cs/media/tisk/2012-12-07,42336.htm

52

V případě, kde majoritním akcionářem je stát, situace se do značné míry zjednodušuje. Programy v rámci společenské odpovědnosti mají stejné zaměření jako i státní programy, například "Cenově dostupné a komfortní bydlení v Rusku", "Vzdělávání pro všechny" a "Kvalitní medicína občanům". Pavel Pletnev, ředitel oddělení podnikové kultury ve firmě Rosneft (75% akcí vlastní státní firma Rosneftegaz): «Cítíme velkou odpovědnost vůči společnosti, a to je podrobně popsáno v naší firemní strategii. Rosněfť je velice úspěšná na domácím trhu, musíme brát v úvahu i zájmy našich akcionářů. V současné době je naším hlavním akcionářem stát. Proto se snažíme splnit požadavky našeho hlavního akcionáře». (Associacija menedžerov, 2008 str. 20) Rovněž lze zmínit, že systém správy a řízení firem v Rusku má obtíže s určením odpovědnosti za sociální politiku. Většina firem nemá speciální útvary nebo oddělení, které by měly na starosti společenskou odpovědnost. V tomto smyslu systém správy a řízení je poměrně nevyvinutý. Podle studii Asociace manažerů, pouze 5% firem má speciální útvar pro společenskou odpovědnost. V 59% firem společenskou odpovědnost řeší personální oddělení, což má svou historii ještě ze sovětské doby. Je zajímavé, že 39% firem uvádí, že za realizace společensky odpovědných strategií odpovídají všechny útvary podle příslušných funkcí. Tady lze zmínit latinské rčení In omnibus aliquid, in tot nihil – od všeho kousek – ve výsledku nic. Příkladem firem, které mají útvary pro společenskou odpovědnost jsou Ruské železnice, cukrarna Udarnica. Rovněž se uvádí, že ve většině případů výběr útvaru, který bude zodpovědný za CSR programy prakticky nezávisí na vyhlášení cíle a strategie. To znamená, že neexistuje komplexní chápání problematiky – odpovídají všechny útvary podle funkcí. Tady lze vidět prostor pro zlepšení pro ruské firmy. (Associacija menedžerov, 2008)

3.2.2. LIDSKÁ PRÁVA V dané oblasti lze vyznačit 2 výrazné problémy: porušení prav migrantů a věková diskriminace při přijetí do zaměstnání. Za poslední období jsou právě tyto problémy v pozornosti medií a ruské vlády. V dalším textu se zaměřím na problém porušení prav migrantů. Většina ekonomicky rozvinutých států má problémy s migranty. V Rusku se pracovní imigranti nazývají «Gastatbajtery» (od něm. Gastarbeiter – «zahraniční dělník»), to jsou přistěhovalci ze Společenství nezávislých států, s nimiž má Rusko bezvízový režim (zejména Ukrajina, Tádžikistán, Uzbekistán, Moldávie) a východní národy z Mongolska, Číny a Vietnamu. Migranti jsou zaměstnáni na stavbách nebo při zemědělských pracích. Při Olympijské stavbě v Soči stavební firmy aktivně využívají pracovní silu migrantů. Podle statistických údajů na stavbách je zaměstnáno cca 7 tisíc legálních migrantů, data o nelegálních migrantech nejsou. Podle odhadu 5 tisíc pracovníků. To je 20% z celkového počtu pracovníků, zaměstnaných na stavbě v Soči. (Nikolaeva, 2012) 53

Podle mezinárodní organizace Human Rights Watch stavební firmy vykořisťují migranty na stavbách klíčových olympijských objektů: sportovišť, Centrálního stadionu, olympijské vesnice a Media Centra. Jak píše ve své zprávě HRW, pracovníci mluvili o podvodech zaměstnavatelů. Oni byli nuceni pracovat 12 hodinové směny sedm dní v týdnu. Za svou práci dostávali menší plat nebo vůbec ho nedostali. Rovněž docházelo i k odebírání pasů a pracovních povolení u migrantů. Zpráva je založena na rozhovorech s 66 migranty pracujících na stavebních olympijských pracích v Soči v roce 2009 - 2012. Většina respondentů - lidé z Moldavska, Tádžikistánu, Ukrajiny a Uzbekistánu. Téměř všichni dotazovaní pracovníci byli zaměstnáni při málo placených pracích jako dělníci, tesaři, svářeči a montéři. Podle jejich slov, oni obvykle vydělávají 55 až 80 rublů za hodinu. Téměř všichni dotazovaní migranti měli podepsanou pracovní smlouvu, ale většina ani nedostala kopii pracovní smlouvy. V některých případech, podle HRW, lidé pracovali bez podepsané smlouvy, totiž nelegálně. Organizace také zjistila, že podmínky bydlení migrantů byly nevyhovující: nedostatečné stravování, malý čas na odpočinek, umístění v rodinných domech ve velkém počtu až do 200 osob. Zaměstnavatelé zatím žádné vyjádření na tuto zprávu nepodali. (Human Rights Watch, 2013) Je známo, že za období 2009-2012 statní zastupitelství Krasnodarského kraje zahájilo několik trestních procesů proti firmám, které porušovali práva migrantů. Ale většina těchto zaměstnavatelů dostala drobné pokuty. (Nikolaeva, 2012) Jako další příklad lze uvést událost, ke které došlo v hlavním městě v Moskvě v roce 2011. V průběhu několika měsíců asijští migranti bydleli ve sklepě dřívějšího obranného podniku. V této budově byla otevřena šicí fabrika. Ve dne migranti pracovali ve fabrice, v noci spali ve sklepě. Tato informace se stala známá po požáru, který vypukl 11. září. Migranti ani neměli možnost zavolat hasiče, protože byli zavřeni ve sklepě. V několika pokojích bylo ubytováno cca 110 lidí. Každý pokoj měl několik patrových postelí, dokonce jeden z pokojů byl vybaven pro rituální obřady a modlitby. Větrání ve sklepě prakticky neexistovalo. Navíc byl sporák, ohřívač vody a další nebezpečné elektrické spotřebiče, které byly zdrojem požáru. Podle operativních materiálů, hasičský sbor byl předvolán strážníky fabriky. Při požáru zahynulo cca 30 lidí, všichni byli migranti. Vedení fabriky se skrylo před soudními vyšetřovateli a uniklo trestu. Migranti, kteří to přežili, byli vyhoštěni z Ruska na základě soudního řízení.34 Bohužel, právě tento problém je v současnosti velice aktuální a musí být vyřešen pouze na státní úrovni, jiné možnosti nejsou. Je potřeba zpřísnit zákon o pracovních migrantech a změnit tresty pro zaměstnavatele, kteří se chovají ke svým zaměstnancům, ať legálním nebo nelegálním, takovým nevyhovujícím způsobem. 3.2.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ Oblast pracovních vztahů ve firmách se upravuje kolektivní smlouvou. Podle legislativy tato smlouva není povinná, ale většina firem jí má a počet těchto smluv se 34

http://www.mk.ru/social/article/2011/04/14/581237-oboronny-zavod-vyipuskal-nitki-molitvami-nelegalov.html

54

každoročně zvyšuje. Tato smlouva určuje rámec pracovních vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Posledním trendem je rozšíření těchto smluv na sociální oblast. Kromě základních povinností – hradit mzdu včas, zajišťování bezpečnosti ochrany zdraví při práci, zaměstnavatelé doplňují smlouvy o sociální závazky vůči zaměstnancům a jejich rodin. Tento trend je přímo spojen z rozvojem společenské odpovědnosti v Rusku. (Solovjev, 2007) Lze uvést několik příkladů: 1) Magnitogorský metalurgický kombinát (MMK) – příspěvek na bydlení, programy pro ozdravení (zájezdy do lázní), příspěvky pro prvňáčky (MMK, 2011) 2) Nornikel - zvýhodněné podmínky pro úvěry, speciální penzijní systém, příspěvek na rodinnou dovolenou. (Nornikel, 2011) 3) Sberbank - banka se zavázala na podrobné lékařské vyšetření všech zaměstnanců. Všichni zaměstnanci spořitelny jsou pojištěni proti úrazu a proti vážným nemocím. Banka zaplatí 50% nákladů zaměstnancům, kteří mají zdravotní pojištění.35 Dalším trendem v této oblasti je rozvoj sociálních dialogů nebo partnerství mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Firmy naslouchají svým zaměstnancům a snaží se aktivně spolupracovat, například při přípravě kolektivní smlouvy. Některé firmy se snaží spolupracovat i se zaměstnaneckými odbory. Například, Magnitogorský metalurgický kombinát (MMK) připravil svou kolektivní smlouvy při aktivní účasti odborů. 36 V 8. kapitole dané smlouvy je určeno sociální partnerství a práva odborů. Podle slov předsedy odborů podepsání této smlouvy bylo velkým pokrokem. Rovněž tim byla okomentována situace s odborovými organizacemi: «Máme různé situace. Stává se, že naše pokusy zapojení zaměstnanců do odborových hnutí jsou nepřátelsky vítány ze strany zaměstnavatelů. To se projevuje v různých formách: antiodborová propaganda, zastrašování propouštěním a dokonce i prémie, v případě, že zaměstnanec nevstupuje do odborové organizace. Nebo naopak zaměstnavatel a odborové organizace stabilně spolupracují v zájmů společných cílů – profesní růst, zlepšení kvality výrobků a služeb, ekonomická stabilita firmy a růst blahobytu zaměstnanců .» (Lecinskaja, 2013) Tento rozdíl se právě vztahuje k tomu, že například pro zaměstnavatele, «tradičního sovětského» typ – odbory jsou obvyklým jevem, takže pracují s nimi jako tým. «Nové moderní» firmy nevnímají odbory jako rovnocenné partnery, avšak jsou nuceni spolupracovat kvůli sociálnímu míru. Občas je toto nucení doprovázeno velkým konfliktem. Negativním příkladem slouží situace v malém městě Pikalevo (Leningradská oblast). V roce 2009 byla zastavena výroba ve 3 továrnách, které se nachází v tomto městě. Většina obyvatelů (cca 90%) byla zaměstnána právě v těchto továrnách. Již v komunistické době továrny spolupracovaly i bez ohledu na to, že měly různé vlastníky. Hlavní příčinou vznik nesouladu mezi novým vedením, nedohodlo se o dodávkách cementu. Po dvou měsících továrna «Pikalevskij glinjanyj zavod», který je hlavním dodavatelem cementu v oblasti, odmítla vyjednání a oznámila o propouštění 70% zaměstnanců. Další 2 továrny musely zastavit svou výrobu, protože neměly další dodavatele. Většina obyvatelů zůstalo bez příjmů.

35 36

http://sberbank.ru/moscow/ru/about/philanthropy/society/ http://www.profkom.mmk.ru/12

55

Odborové organizace se aktivně účastnily jednání, zkusily přesvědčit vedení, že v případě zastavení továrny, město začne bojovat o přežití. Avšak vedení rozhodlo podle svého. Situace byla krizová. Obyvatelé samostatně provedli stávku – cca 300 lidí zablokovalo federální dálnice vedle města Pikaljovo. Odbory nemohly dovolit tuto krizovou situaci a přímo se obrátily na tehdejšího premiéra Vladimíra Putina, který oficiálně navštívil továrny, projednal situaci s vedením a donutil vedení továren podepsat smlouvu o spolupráci na další období. Tato situace měla velký ohlas v ruské společnosti. V mediích diskutovali o důsledku otevřeného zásahu Vladimíra Putina, roli odborů v dané situaci, nesrozumitelnou pozici ruského byznysu a nedostatek odpovědnosti před zaměstnanci. (Pastuhova, 2009)

3.2.4. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Otázka ochrany životního prostředí v Rusku je výrazná. Rusko se nachází v žebříčku 10 států, které znečišťují naši planetu. Jednou z příčin je to, že hlavními ziskovými položkami rozpočtu je těžba ropy, kovu, plynu, uhlí, niklu, přičemž technologie těžby nejsou ekologické a využití alternativních energetických zdrojů činí 1% (pro porovnání – jednotlivé Evropské státy dosahují 15%). (Discovery Research Group, 2012) Další příčinou je nedostatek a nedokonalost právních norem v dané oblasti. Zde lze přidat citát z vystoupení premiéra Dmitrije Medveděva, která popíše aktuální stav: «I přes existenci zvláštních právních předpisů, společnost (velký byznys, malé podnikateli) není stimulovaná na přechod k ekologicky účinným technologií a provádění opatření. Není právně určená ochrana zvláštních přírodních území, které se někdy stávají objektem nečestných podnikatelů. Pomalejší reformy technických předpisu brzdí rozvoj povinné ekologické legislativy. Legislativa v oblasti odpovědnosti za škodu životnímu prostředí úplně chybí. Celková situace je kritická. Příslušná legislativa musí byt dovedena do konce a začít fungovat na území celého státu.»37 Rovněž v Rusku chybí zájem o ochranu životního prostředí ze strany obyvatelstva. Jak už bylo dříve zmíněno vysoké očekávání vedle nízké aktivity obyvatelstva. To dokazuje i výzkum provedený Ruským centrem veřejného mínění na konci roku 2012: pouze 19% lidí mají starosti o ekologii a ekologické problémy (15. místo z 20 závažných problémů v Rusku). (WCIOM, 2013) Celkově však v rámci současné státní politiky v oblasti ochrany životního prostředí firmy nemají zájem o provádění aktivních opatření, ekologických aktivit, program, na zařazení tohoto bodu do svých strategií. Domnívají se, že začlenění těchto požadavků pouze zvýší náklady na výrobu. V nejlepším případě dodržují ekologické normy a předpisy. V opačném případě – platí drobnou pokutu za porušení. Tato nedokonalá legislativní báze ani nedovoluje sledovat a kontrolovat splnění navázaných omezení.

37

http://www.pravosoznanie.org/2545/

56

V dnešní době ruské firmy nemají žádnou motivaci k přechodu na novou ekologickou ideologii – snížení emisí, snížení spotřeby zdrojů, využití alternativních zdrojů, inovační technologie. Kromě toho, environmentální programy většiny ruských průmyslových firem neberou v úvahu současné globální trendy v oblasti ochrany životního prostředí. Přestože Rusko uznalo řadu mezinárodních environmentálních norem, většina firem je nezná. Podle informace mezinárodní organizace ISO počet certifikátů ISO 14001 v roce 2011 je 918. Přestože v roce 2010 tento počet byl 1953, toto množství certifikátů je nedostačující pro země, která je desátou ekonomikou světa. (ISO, 2011). Rapidní pokles počtu těchto certifikátů byl způsoben nezájmem firem. Samozřejmě, že v Rusku existují i firmy, které mají aktivní pozice v dané problematice a jejich politika přesahuje povinné státní normy a předpisy. To jsou firmy působící na mezinárodních trzích a musí se řídit normami mezinárodního prostředí. Globalizační podmínky a silná mezinárodní konkurence tlačí na zavedení environmentálních norem, přijetí zodpovědnosti za životní prostředí a za svou činnost. V současnosti aktivní environmentální politika je faktorem konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Jak bylo zmíněno dříve, pro měření společenské odpovědnosti se využívají indexy Dow Jones Sustainability Index, Ethibel Sustainability index a index FTSE4Good. Tyto indexy berou v úvahu i přístupy firem v oblasti životního prostředí. Příkladem environmentalně odpovědných firem mohou být takové známé ruské firmy jako Gazprom, Severstal, MMK, AEROFLOT, Norilskij Nikel. Severstal – v současné době jeden z největších oceláren na světě má aktivních 17 ekologických programů ke snížení zátěže pro životní prostředí. Více informací lze najít v kapitole Best practise. AEROFLOT – ruská letecká společnost. Od roku 2008 provádí ekologický program, který má za cíl do roku 2020 snížit spotřebu pohonných hmot o skoro 50% a spotřebu energie o 30% za 12 let, změnit letecký park a technologii péče o letecký park. 38 Norilskij Nikel – jedna z největších světových firem zabývajících se těžbou barevných kovů. Od roku 2004 působí na mezinárodních trzích. Ve světě je známa jako firma, která znečisťuje i pohraniční oblasti Norska. Od roku 2004–2011 se investovalo více než 90 mld. rublů (cca 3 mld. dollarů) na řešení ekologických problémů. V roce 2011 díky svému ekologickému programu znečištění nepřevýšilo stanovené mezinárodní normy. (Nornikel, 2011) Seznam těchto firem je hodně limitovaný. V praxi se obvykle setkáme většinou s firmami, které naopak znečisťují životní prostředí. V každém ruském regionu lze pojmenovat minimálně 2-3 firmy, které ani nemyslí na životní prostředí. Příkladem může být firma Toljattiazot, která vyrábí dusík. V roce 2011 orgány státní kontroly odhalily více než 500 závažných porušení ekologických předpisů. Bylo zahájeno správní řízení kvůli nesplnění předpisu ředitelem této firmy. U všech těchto porušování, jako vždy, závod unikl jen s malými pokutami. Nejvýznamnější finanční sankce – pokuta 38

http://www.promweekly.ru/2008-31-4.php

57

300 až 500 tisíc rublů. Ředitele za skládku nebezpečných odpadů zaplatil 30 tisíc rublů. V roce 2012 orgány státní kontroly znovu provedly zkoušku, nic se nezměnilo. Tedy byl zmíněn pouze 1 příklad, avšak jich jsou tisícovky.39 Vezmeme-li v úvahu výše pojmenované fakty lze dojít k závěru, že za tyto výsledky odpovídá pouze vláda, která nemá právní regulační rámec v dané oblasti. Její pasivní politika přivedla k tomu, že firmy nechtějí utrácet velké peněžní částky na ekologické programy a nejsou k tomu tlačeny. Na konci roku 2012 prezident Ruské federace Vladimír Putin podepsal nařízení o tom, že rok 2013 je oznámen rokem ochrany životního prostředí. Zároveň v plánu je zlepšení ekologické legislativy (zvýšení pokut, zdokonalení kontrolních orgánů a průhlednosti ekologických procesů) a dovedení jich do okolních rozvinutých států. Toto nařízení je důležitým krokem státu v oblasti ochrany životního prostředí, což v případě postupné statní politiky, může přivést k pozitivním výsledkům a změnám v dané oblasti v Rusku.

3.2.5. PODNIKATELSKÁ ETIKA Na téma podnikatelské etiky v Rusku lze napsat samostatnou diplomovou práci. Po rozpadu Sovětského svazu pojem podnikatelská etika vůbec neexistoval v podnikatelské sféře. Tam vládly síly k ovládnutí firem, korupce, vraždy, únosy, zločin, podvody, klamavé praktiky, vyděračství, corporate raiding . Tento seznam pokračuje i dál. Pouze od roku 2000, kdy se prezidentem stal Vladimír Putin, situace se začala měnit. Putin zpřísnil legislativu v daných oblastech, začal trestat podnikatele, kteří porušovali zákon a etické normy. Existuje názor, že vzhledem k tranzitivitě ruské ekonomiky civilizované metody podnikání jsou neúčinné, a proto je nikdo nepoužívá. Z toho vyplývá, že nízká úroveň podnikové kultury určuje specifičnost ruského podnikání a jeho subjektů. Toto i vysvětluje nedostatek vlastností, které souvisí s pojmem «civilizovaných a západních» podnikatelů. Ke změně situace dojde pouze v případě podstatných změn v ekonomické kultuře a hospodářské sféře. (Demčenko, 2011) Jako potvrzení lze uvést příklad, který dostal velký ohlas v ruské společnosti. V roce 2010 starosta Moskvy Jurij Lužkov byl odvolán z funkce téměř po dvaceti letech. Jednou z příčin odvolání byla spolupráce se stavební firmou Inteko, která vyhrála tendry na ¼ všech bytových staveb v Moskvě. Tyto tendry byly vyhlášeny Moskevskou vládou, v čele které byl Jurij Lužkov. Překvapivě se ředitelem této firmy stala Elena Baturina, manželka starosty. Při projednávání bylo zjištěno, že to není jediný tendr, který vyhrála tato firma. Přičemž v jednom z rozhovoru s novináři Elena Baturina se veřejně přiznala, že dávala

39

http://www.samara.aif.ru/society/news/47980

58

úplatky i úředníkům ruské vlády (Hamraev, 2010). Současně, Elena Baturina je 3. nejbohatší ženou světa podle Forbes.40 Běžným neetickým chováním je černý Corporate raiding. Podle ruského časopisu Komersant od roku 2002 v Ruské federaci bylo provedeno víc než 30 000 fůzí i cca 60% bylo nelegálních. Jedním ze známějších příkladů je firma Rosbuilding, která od roku 2002 až do 2010 «ovládla» Moskevskou obrannou továrnu "Majak", výzkumný institut pneumatického průmyslu, 3 sovchozy v Moskevské oblasti atd. Firma Rosbuilding přivedla tyto firmy do úpadků, levně kupovala a pak prodávala pozemky nebo dělala zástavbu. V roce 2010 firma byla likvidována, avšak její bývalí společníci založili novou firmu a pokračují ve svých činech. Současně tato firma má kauzu s firmou RIGrupp (developerská a telekomunikační firma). Tento problém je zřejmý právě v regionech. Profesionální raiderské firmy z Moskvy zamířily do regionů: Nižnij Novgorod, Rostov, Republika Tatarstán.41 Zejména hlavním příkladem nedostatku podnikatelské etiky a korupce je «grandiózní stavba desetiletí» - olympijská stavba v Soči. Podle novin Nezavisimaja (nezávislé noviny). Náklady na olympijskou stavbu v Soči mají nový světový rekord: je desetkrát vyšší než rozpočet na posledních zimních olympijských hrách v Turíně, Salt Lake City a Vancouveru. Náklady již překročily 30 miliard USD (při plánovaném odhadu – 12 miliard USD). Abnormálně vysoké náklady na olympijské hry v Soči ekonomové vysvětlují v první řadě korupcí. Tady se vyskytuje velmi často používaný způsob úplatku, který se nazývá «otkat». Firma, která se účastní tendru v případě úspěchu musí zaplatit určité procento z tržeb úředníkovi, na kterém záviselo rozhodnutí, kdo vyhraje tendr na stavbu nebo možnost se stát dodavatelem. Pak dalším jevem je nadhodnocení rozpočtu odhadovaných nákladů firmami. V červnu 2012 Vyšetřovací oddělení Ministerstva vnitra začalo 2 trestní řízení krádeže peněžních prostředků z rozpočtu. První firma, která měla na starosti olympijské objekty přeháněla celkové náklady cca o 2,5 mld. RUB. Další firma, která zodpovídala za stavbu centrálního stadionu, poskytovala nespolehlivé dokumenty a celková částka krádeže byla cca 5,6 mld. RUB Kvůli takovému chování jak úředníků, tak i vynalézavých podnikatelů, projekty byly předražené, což zvýšilo výdaje státního rozpočtu. Dalším příkladem toho, že korupce i mezi podnikateli překročila hranice je rozhovor ředitele dodavatelské firmy, který se přiznal, že bez ohledu na to, že pravidelně uplácel své partnery, kteří připustili jeho firmu k «grandiózní stavbě», byl vyhozen a připraven o smlouvu.42

40

http://www.forbes.ru/profile/elena-baturina http://www.rbsys.ru/print.php?page=528&option=news_law 42 http://www.corrupcia.net/news/price/fact-7147.html 41

59

Prezident Vladimír Putin po výroční zprávě o Olympijské stavbě odstranil několik úředníků z funkce a bylo zahájeno soudní řízení o krádeži prostředků ze státního rozpočtu. Olympiáda se bude konat až v roce 2014, ale ruský rozpočet ihned pocítil velkou škodu, jehož příčinou je korupce a neetické jednání ruského byznysu. 3.2.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY Ruské firmy mají aktivní pozice ve spotřebitelské oblasti. Firmy se zaměřují na spolupráci se svými zákazníky nebo spotřebiteli, snaží se udržet svého spotřebitele. Příčinou je velké konkurenční prostředí v Rusku. Na trzích existuje konkurenční souboj mezi tuzemskými a zahraničními firmami, občas jde i o přežití. Rovněž spotřebitel je dobře chráněn legislativou. Samozřejmě existují i příklady klamavých marketingových praktik. Lze tady uvést příklad z Nižegorodské oblasti. Krasnobakovská továrna, která vyrábí mlékárenské výrobky, začala vyrábět tavené sýry pod názvem «Družba» (česky - «přátelství»). Tyto sýry jsou známé každému Rusu ještě ze sovětské doby a byly jedním ze symbolů této doby. Továrně se rychle zvedly příjmy, avšak kvalita sýrů neodpovídala očekáváním. Sýry byly dobré kvality, ale to nebyl ten dobře známý sýr «Družba», receptura byla jiná. Jak se ukázalo, Krasnobakovská továrna ani neměla oprávnění na použití tohoto názvu. Po soudnímu projednávání továrně byla nařízena pokuta z klamavé spotřebitelské praktiky. (REGNUM, 2010) Dalším příkladem je reklama firmy DIOD, která vyrábí doplňky stravy. Federální antimonopolní služba uložila pokutu ve výši 100 tisíc RUB této firmě. Firma propagovala svou produkci jako léčivý přípravek, ale produkce byla evidována jako doplněk stravy. Reklama uváděla, že při léčbě, tyto «léky» pomáhají zmírnit bolesti v kloubech, obnovit a vyživovat klouby a zlepšovat celkový stav, což neodpovídalo skutečnosti. (Federalnaja antimonopolnaja služba, 2012) Naopak lze přivést hodně příkladů péče o svého spotřebitele. OAO «Setevaja kompanija» je elektrickou společností v republice Tatarstán. V první řadě se stará o bezpečnost svých zákazníků. Má za cíl zvýšit bezpečnost energetických zařízení a odstranit "elektrické negramotnosti" místního obyvatelstva. Firma vydává plakáty, brožury a videa, které demonstrují možné zdroje nebezpečí. Každý rok před začátkem zemědělských prací, školící pracovníci provádí vzdělávací semináře pro zemědělce o bezpečnostních pracích v blízkosti elektrického proudu a o pravidlech chování v zónách přenosových zařízení.43

3.2.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ V daném bodě ruské firmy mají aktivní pozice. Z doby Sovětského svazu firmy měly sociální záruky a splňovaly řadu sociálních funkcí, zejména v těch městech, kde je pouze 1 velký podnik nebo závod. Rozpočet, infrastruktura, zaměstnanost a upřímně řečeno «život» města závisí pouze na provozu tohoto podniku. Celkový počet takových měst činí 43

http://www.gridcom-rt.ru/client/consumer

60

335 na začátku roku 2012. (Rodionov, 2012) Obyvatelstvo převážně v takových městech očekává vyřešení všech sociálních problémů velkými korporacemi, které sídlí v jejich městech. Nicméně účast ruského podnikání v sociální politice zůstává velmi nerovnoměrná. To je způsobeno tím, že každá firma samostatně na základě svých vlastních zájmů, určuje parametry jejich společenských aktivit a pomoci. Místopředseda představenstva «AlfaBank» O. Sysuyev: «Hlavním úkolem podnikání je účinně vykonávat svou činnost, vydělat peníze a platit daně. Ale náš stát je v procesu transformace a v období, kdy lidé mají otázky honosné. Takže ...máme co do činění s takovými problémy, kdy by měly mít větší zapojení komunity a obchodníci.» (Čirikova, a další, 2005 str. 5). Do nového sociálního podnikání přestal zapadat tradiční sponzoring a dárcovství. Firmy začaly přesouvat z charity "sociální investice", spojující realizaci sociálních projektů ve prospěch, který by mohl přinést. (Demčenko, 2011) Firma TNK-BP oznámila, že v roce 2013 bude investovat do sociálních a charitativních projektů v Chanty-Mansijců více než 157 milionů rublů. Peníze budou použity na výstavbu a rekonstrukci veřejných zařízení, podpora mládežnických hnutí a organizací pracujících s dětmi, stejně jako projekty v oblasti zdraví a životního vzdělávání. TNK-BP důsledně provádí svou strategii pro efektivní rozvoj v západní Sibiři, v úzké spolupráci s orgány ve všech oblastech činností. Každý rok společnost vstupuje do dohod o sociální a hospodářské spolupráci, zahrnující investice v klíčových oblastech jako je podpora na výzkum, vzdělávání a kulturu, včetně domorodých obyvatel, stejně jako programy v oblasti zdraví a sportu. V roce 2012, celková výše sociálních investic, bude TNK-BP být o 60.000.000 USD.44 Komunitní angažovanost podniku lze i dokázat na příkladu z roku 2010. V létě 2010 Centrální federální okruh Ruska byl zasažen velkými lesními požáry. Požáry měly 53 obětí, bylo zničeno více než 2500 domácností a to v 7 oblastech Ruska. Ruský velký byznys nestál stranou. Zpravidla firmy poskytovaly pomoc postiženým lidem z této oblasti, ve které působily. Ruští oligarchové a jejich firmy tam působící – Vladimír Jevtušenko AFK Systema, Vladimír Potanin Interros, Oleg Děripaska a Rusal postavili 25 domů v Moldávii, cca 100 domů v nejvíce postiženém regionu městě Nižnij Novgorod. Náklady na stavbu 1 domu činily cca 2 mil rublů. Ropné společnosti Bašneft a Transneft poskytly víc než 25 mil. rublů na stavbu dalších domácností a stavbu nového kostela. Firma Norilsk Nikel poskytla peněžní částku ve výši 35 milionů rublů na charitu, která byla spojená s pomocí postiženým požárem. Další firmy kupovaly hasičské vozy nebo posílaly své hasičské sbory na hašení požárů. Gazprom zakoupil satelity a předplatné do roku 2015 pro nově postavené domy. Maloobchodní firma M-Video, která prodává domácí spotřebiče a elektroniku dodala 1700 44

http://www.tnk-bp.ru/center/news/2012/12/17632/

61

nových plynových sporáků. Mobilní operátoři Beeline a MTS bezplatně poskytovali telefony a předplacené simkarty. Díky pomoci ruského byznysu Centrální federální okruh se rychle vrátil do správných kolejí. Podle RBC Daily výdaje firem byly srovnatelné s částkami, které byly poskytnuty federálními orgány. Pokud by i naturální pomoc byla zpeněžená, tak by tato částka překročila mnohem více než částka z federálního rozpočtu. (Vorobjeva, 2010) Firma Belon, zabývající se těžbou uhlí, která sídlí v Kemerovské oblasti, od roku 2010 zřídila Společnou radu veteránů. Každoročně provádí aktivity, do kterých jsou zapojeni veteráni a důchodci z oblasti. Program zahrnuje následující oblasti: sociální ochrana (rekreace v lázních, poskytnutí uhlí v zimní sezóně, peněžní vyrovnání komunálních služeb atd.), kulturní akce, výlety do přírody, zdravý životní styl, filantropie, účast na životě města. Veteráni a důchodci s velkým potěšením se zúčastňují všech akcí, soutěží a podporují iniciativu, nabízí i své nápady. Mají možnost zdarma navštěvovat sportovní areály, lyžařské základny a bazén. Navíc senioři se účastnili i dalších akcí firmy. Příkladem je pomoc dětem, které jsou ponechány bez rodičovské péče. Ženy, senioři pletli vlněné ponožky a rukavice. (OAO Belon: zabota, podderžka, uvaženie, 2011) Závod Rezmetkon, známý výrobou velkých železných zásobníků v Rostovské oblasti, přispívá na rozvoj transportní infrastruktury svého města Batajska. V roce 2011 závod daroval 15 nových trolejbusů městu, což dovolilo vyměnit polovinu vozovny trolejbusů ve městě. (Gorbokoneva, 2012) Lze uvést i další příklady darování vozidel – Magnitogorsk (MMK), Toljatti (automobilka AvtoVaz), Iževsk (automobilka AvtoVaz) atd. V dubnu 2012 Ruská pravoslavná církev vyhlásila program «Program 200», který má za cíl postavit 200 pravoslavných chrámů v Moskvě. Na tyto účely byl založen fond při podpoře Moskevských úřadů. Tento projekt se provádí zejména za peníze velkých stavebních firem, které se dobrovolně připojily do programu. Jak uvedl zástupce jedné ze společnosti – to odpovídá našim hodnotovým přesvědčením. Náklady na výstavbu 1 chrámu se odhaduje na 200 – 250 milionů rublů. V současné době Ruská Církev má peníze na výstavbu 20 chrámů. Stavební firmy kromě financování přispívají i při stavebních pracích. Ke konci roku 2013 je v plánu postavit prvních 70 chrámů. (Golubeva, 2012) Ve většině regionů Ruské federace, velké firmy mají v patronátu střední a internátní školy. Bez ohledu na to, že tato aktivita byla nařízená místními orgány správy, rozsah pomoci nikde není přesně určen. To je úplně na firmách jakým způsobem a v jakém rozsahu budou přispívat. Firmy organizují exkurze do svých výrobních hal, společné výlety do přírody a letních táborů, sportovní akce. Rovněž kupují didaktické materiály, knihy do knihovny, počítače. Poskytují peněžní prostředky na opravy a údržbu prostorů škol. Právě na vesnicích a v malých městech tato materiální pomoc je citelná, občas sponzorské dary jsou jediným značným zdrojem financování. 62

3.3.ANALÝZA ROZDÍLŮ 3.3.1.ŘÍZENÍ A SPRÁVA ORGANIZACI V dané oblasti firmy v obou zemích mají stejné problémy. Většina firem nemá speciální útvary nebo oddělení, které by měly na starosti společenskou odpovědnost. Tento koncept řeší marketingové oddělení nebo přímo vedení firmy. Lze tady podotknout, že iniciativa zavádění společenské odpovědnosti zatím zůstává u vedení, které i rozhoduje o směru aktivit. Překvapivé je, že právě v České republice chybí aktuální informace v dané oblasti. Mnou byl nalezen pouze jeden výzkum a to z roku 2008, který jsem použila. V Rusku je k dispozici více informací pro danou oblast . Zároveň lze označit, že v České republice při rozhodování o společensky prospěšných projektech, některé firmy se snaží zapojit své zaměstnance. To je celosvětový trend, který se označuje jako firemní dobrovolnictví. V Rusku se to naopak řeší centralizovaně se souhlasem vedení. Podle mého názoru pro ruské a české firmy existuje viditelný prostor ke zlepšení v dané oblasti. Na prvním místě je zapojení zaměstnanců, což přidá společenské odpovědnosti rámec sociálního dialogu, zlepší atmosféru v kolektivu a přispěje ke zvětšení rozsahu nebo portfóliu aktivity. Dalším krokem zavedení jasného systému rozdělení funkcí, zejména v Rusku, kde společenskou odpovědností se bude zaměstnanec zabývat vzdělaný v dané oblasti.

3.3.2. LIDSKÁ PRÁVA Překvapivé je, že právě v dané oblasti Česká republika a Ruská federace mají stejný problém – porušení práv pracovních migrantů. Obě země přitahuje velký počet migrantů ze zaostalých státu. Migranti pracují v málo placených pracích v zemědělství nebo na stavbách. Ruští a čeští zaměstnavatelé mají stejné přístupy pro využívání pracovníků: nehradí mzdu včas nebo vůbec jí neplatí, zaměstnávají lidí bez podepsání smluv, poskytují nevyhovující podmínky pracovní a bezpečnostní podmínky. Je zajímavé, že dokonce i státní podniky nebo resp. jejích dodavatelé zneužívají migranty. Obě kauzy popsané výše byly zveřejněny i ve světových mediích, což nepřispívá k dobrému image zemí. V Rusku to není jediný příklad. V roce 2009 organizace Human Rights Watch již vydala 130 stránkovou zprávu o vykořisťování pracovních migrantů ve stavebnictví v Rusku. Po více než dvou letech žádné změny nenastaly. Jestliže v České republice se vláda snaží kontrolovat zaměstnanost migrantů, mění legislativu, zpřísňují pokuty zaměstnavatelům a zaměstnancům za nelegální práci. Ruská vláda nereaguje na zprávy mezinárodních organizací a zatím nemá ani v plánu zdokonalení legislativy v oblasti migrace. 63

3.3.3. PRAKTIKY Z OBLASTI PRACOVNÍCH VZTAHŮ Aktivity českých firem v rámci společnosti jsou především zaměřené na zaměstnance. Firmy stále rozšiřují nabídku benefitů, zkvalitňují péči o své zaměstnance, pracovní podmínky. Směr těmto aktivitám udávají právě nadnárodní společnosti, které působí v České republice. Rusko s tím teprve začíná. Ruské firmy začaly oznamovat své sociální závazky vůči zaměstnancům a jejich rodin, přidávají do svých sociálních programů kvalitu péče o zaměstnance a to nad rámec základních povinností. Jak v Rusku tak i v ČR v průmyslových oborech významnou roli hraje kolektivní smlouva, která se podepisuje za spolupráce s odbory. V ČR je to obecně rozšířené v praxi a sjednané podmínky závisí na vyjednávací síle odborů. V Rusku s odbory komunikují většinou pouze firmy «sovětského» typu, které si zvykly na spolupráci se zaměstnanci a odbory. Firmy «nového» typu vstupují do otevřeného konfliktu s odbory, což je doprovázeno napětím ve všech regionech. Rovněž jsem zmínila výraz «outplacement», který se šíří v českém prostředí. V případě propouštění se firmy snaží podpořit své zaměstnance nebo nabídnout alternativní pozice u dalšího zaměstnavatele. Bohužel ruské firmy nic podobného nedělají, i když propouštění zaměstnanců ohrozí život celého města, jak to bylo v situaci ve městě Pikalevo. Je vidět, že české firmy berou svou zodpovědnost za zaměstnance vážně a podporují je do poslední chvíle. Rusko je zatím pouze v začátku své cesty v dané oblasti. 3.3.4.ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Aktivity firem v oblasti ochrany životního prostředí v obou zemích jsou jako protipól. V Rusku je velice malý zájem státu, občanů a firem, bez ohledu na to, že země patří do žebříčku 10 nejvíce znečišťujících zemí světa. Ekologické programy zavádí pouze velké průmyslové firmy, které působí na mezinárodních trzích a jejich počet je limitován. V České republice je to právě naopak. Firmy investují velké částky do ochrany životního prostředí, třídění odpadů, využití alternativních technologií. Česká vláda rozpracovala státní environmentální politiku, poskytuje dotace firmám. Zároveň spotřebiteli dávají preferenci na ekologické výrobky. Dokonce i firmy, které mají pouze zprostředkovaný dopad na životní prostředí, se snaží odstranit své dopady na environment, jako například bankovní instituce. V Rusku firmy nemají zájem na vývoj ekologických projektů, protože v současné době to nebude hodnoceno ani komunitou ani vládou a pokládají vynaložené peněžní prostředky za zbytečné náklady. 3.3.5. PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ Nejvýraznějším problémem v podnikatelském prostředí zároveň v obou zemích je korupce. Ruští a čeští podnikatelé ve většině případů se setkají s korupčním jednáním při rozdělování veřejných zakázek. 64

Zajímavý je názor českého podnikatele Petra Kellnera, který dělá byznys v obou zemích. «Podle podnikatele se korupce v Česku za poslední léta rozmohla tak, že je hojněji zastoupená než třeba v Rusku, na jehož trzích Kellner deset let podniká.» (Čásenský, a další, 2012) I když oficiální statistika ukazuje jinak. Podle indexu vnímání korupce (CPI) Transparency International Česká republika na tom je líp než Rusko o 86 pozic mezi 183 státy. Společným rysem je to, že je to celospolečenský problém v obou zemích, není to pouze v jednotlivých oblastech. A za to v první řadě stojí i vláda obou zemí, které nepodnikají žádné kroky ke zlepšení stavu. Jinak čeští podnikatelé se aktivněji staví proti korupčnímu jednání. Některé firmy vytváří podnikatelská sdružení a usilují aktivně v boji proti korupčnímu jednání. V Rusku se s tím podnikatelé smířili a zvykli si pochybovat o takových podmínkách. Rovněž české podnikatele lze spojit s pojmem «civilizovaný a západní» podnikatel, to v Rusku podnikání je specifické s odstínem ruské mentality, která je překážkou k etickému vedení byznysu. Navíc jsem zmínila problém černého Corporate radingu v Rusku, který ještě jednou zdůrazňuji, že Rusku chybí vyvinutá podnikatelská kultura. 3.3.6. SPOTŘEBITELSKÉ OTÁZKY V dané oblasti nejsou velké odlišnosti mezi ruskými a českými firmami. V obou zemích se firmy věnují svým spotřebitelům, pečují o ně. Občas se objevují i klamavé marketingové praktiky. Není možné podotknout velké odlišnosti nebo specifičnosti. Ale podle mého názoru pro firmy existuje prostor ke zlepšení, například se více zaměřit na podporu vzdělání svého spotřebitele. 3.3.7. KOMUNITNÍ ANGAŽOVANOST A ROZVOJ Při porovnání obou zemí lze vyznačit, že firmy se snaží podporovat regiony, ve kterých působí. Rovněž nezůstanou stranou v krizových situacích. Avšak způsoby pomoci se liší. Ruské firmy dávají přednost peněžní podpoře. Pomoc má velký rozsah. Jak již bylo zmíněno v příkladu s letními požáry – pokud by celková pomoc ruských firem byla zpeněžená, tak by tato částka překročila mnohem více částku z federálního rozpočtu. Na příkladu s Českem by firmy naopak více poskytovaly pomoc v podobě dobrovolnických prací, uspořádaly by sbírky pro nákup zboží, poskytovaly by slevy na půjčky. Zatím lze zmínit, že ruské firmy byly i štědřejší v krizové situaci. V ČR pomoc regionům a místním komunitám nemá systematický charakter. Zatím pouze velké firmy se mohou pochlubit stálými projekty. V Rusku firmy trvale spolupracují s místní komunitou, rovněž se začal objevovat i nový trend – sociální podnikání. Po pravdě řečeno bez pomoci firem, některé regiony by vedly boj o přežití, protože částky s federálního rozpočtu nejsou moc velké a jsou nedostačující.

65

3.4. PŘÍKLADY DOBRÝCH PRAXÍ Tato diplomová práce by nebyla komplexní bez příkladů dobrých praxí z obou zemí. Je zajímavé, že přístupy uvedené v následujícím textu se hodně liší mezi sebou a to i z důvodu oborů, ve kterých firmy působí. Za své projekty zmíněné firmy dostaly i ocenění bud' v Rusku nebo v ČR. Gazprom «Sny se uskutečňují» Od roku 2001 Gazprom začal provádět strategie plynofikace regionů. Je jedním z hlavních cílů v domácím prostředí. Tyto strategie se uskutečňují ve spolupráci s federálními orgány státní správy. Firma financuje výstavbu plynovodu mezi jednotlivými obcemi a federální orgány mají na starosti položení pouličních sítí a přepravu spotřebitelům k užití plynu. V období 2001 – 2010 Gazprom poskytnul 127 mld. rublů (skoro 3,2 mld. eur) na tento sociální projekt. V daném období průměrná úroveň plynofikace v Rusku se zvýšila s 54,2% na 63,1%, což je dobrým výsledkem, jestliže bereme v úvahu celkovou plochu RF. Podle další strategie Gazpromu v roce 2020 plynofikace musí dosáhnout úrovní 85 %.45 Severstal «Společně dosáhneme víc». V roce 2001 firma Severstal se stala první ruskou firmou, která získala certifikát mezinárodní normy ISO 14001 Systémy environmentálního managementu. V roce 2006 firma přistoupila do rekonstrukce vysoké pece a koksárenské baterie na Čerepoveckém metalurgickém kombinátu. V důsledku realizace projektů kromě jiných úspěchů, byla snížena celková emise do ovzduší o 1099 tun za rok (pro srovnání – v roce 2010 kombinát vyprodukoval 9614,3 tuny). Dalším významným projektem v roce 2006 byly investice do výzkumu nových technologií ve výrobě oceli, které přivedly ke snížení emisí do ovzduší, snížení odpadů, úspornému využití zdrojů a recyklaci odpadů. V roce 2006 výdaje na ekologické projekty činili 43,8 mil. USD. V roce 2010 byla vydána částka ve výši 111,7 mil. USD. Tyto data ukazují na růst výdajů o 2,5 krát více v období 4 let. Kromě toho všechny společnosti v koncernu Severstal mají manažery pro oblast environmentů, ekology, kteří pečlivě sledují dopady činnosti firmy na životní prostředí a mají na starosti snižovat škodlivé účinky. 46 V roce 2011 Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů (RSPP) ocenil Severstal jako nejlepší firmu v rámci ceny «Ekologicky odpovědného podnikání» v RF. Banka URALSIB Od roku 2005 URALSIB se drží strategie «Zdravá mladá generace». Tato strategie zaměřená především na pomoc dětem, které se nachází v obtížné situaci nebo potřebují lékařskou pomoc. Tato strategie má 4 směry. Prvním směrem je pomoc dětským nemocnicím a nákup nejdražšího moderního lékařského zařízení. Druhý směr je zaměřen na komplexní a dlouhodobou péči o sirotky, poskytnutí jim možnost ukončit vysokoškolské vzdělání, pak uplatnit se v jejich oboru a najít bydlení. V Rusku tento 45 46

http://gazprom.ru/production/gasification/ http://www.severstal.com/rus/csr/issues/health_safety/document1549.phtml

66

projekt je jedinečný, proto má velkou odezvu ve společnosti. Dalším směrem je pomoc dětským domovům v regionech. Posledním směrem je podpora zdravotně postižených dětí. Banka se snaží vytvořit pobídky a příležitosti pro děti studovat ve školách a na vysokých školách bez omezení. V roce 2010 v rámci dané strategie se uskutečnilo 172 projektů. Pomoc dostalo více než 42 tisíc dětí. Cílená pomoc byla poskytována 80 dětem. V projektech se zúčastnilo 2262 dobrovolníků ze zaměstnanců banky (16,8 % z celkového počtu zaměstnanců). Celková částka, která byla poskytnuta na charitativní projekty, činila 157 mil. RUB (skoro 5,3 mil. USD) Podle žebříčku ruského Fóra donorů v roce 2010 banka URALSIB se usadila na 1. místě v oblasti charitativních projektů mezi ruskými firmami.47

Magnitogorský metalurgický kombinát (MMK) V souvislosti s tím, že město Magnitogorsk má demografické problémy, v roce 2004 MMK se zaměřil na podporu porodnosti a ochranu mateřství a dětí. Projekt dosáhl velkých úspěchů a za 6 let trvání projektu množství porodů se zvýšilo 2 krát. MMK podporoval své ženy-zaměstnance následujícím způsobem: poskytnutí bezplatné lékařské pomoci v lékařském centru MMK. po 13. týdnu těhotenství mateřské dovolené ženy mají možnost bezplatně jít na lékařské prohlídky. Bez ohledu na jejich nepřítomnost v práci, plat zůstane beze změny ve stejné výši. provádění akcí pro zdravé těhotné ženy: bezplatná návštěva bazénu, společenská setkání a oslavy. školení pro budoucí otce – psychologická pomoc pro otce a výcvik, jak se postarat o své dítě. jednorázová finanční pomoc po porodu. měsíční materiální pomoc pro dětí do 3 let. těhotné ženy mají nárok na bezplatné procedury v městském léčebním profylaktickém zařízení. Pak později v roce 2008 odstartoval projekt podpory rodin s mnoha dětmi. Za 6 let trvání projektů MMK poskytl 170 mil. RUB (skoro 6 mil. USD) V roce 2010 MMK za tento projekt dostal ocenění od RSPP za «Nejlepší sociální program pro zaměstnance». (MMK, 2011)

ČEZ Nadace ČEZ byla založená energetickou společnosti ČEZ v roce 2002. Za dobu své existence podporovala téměř 4 000 projektů a rozdělila více než 1,3 miliardy korun.

47

http://www.bankuralsib.ru/mediacache/Bank2006/download/default/bank/2009_social_report_rus-cover.pdf

67

Jedním z hlavních zaměření této nadace je podpora regionu – rozvoj komutního života, sportu, kultury, zdravotnictví, ekologie a vzdělávání. Podle výroční zprávy za rok 2011 nadace podpořila 528 projektů. Lze tady také uvést výraznou pomoc i dětem. Příkladem jsou následující projekty: Oranžová učebna – jedná se o projekt vybavení učeben na základních, středních a vyšších odborných školách. Projekt má za cíl pomocí moderních technologií a pomůcek vyvolat zájem mezi žáky o výuku technických předmětů. V roce 2011 nadace poskytla 800 tisíc korun na učebny ve 4 školách a to v Plzni, Telči, Mělníku a v Týnu nad Vltavou. Oranžové schody – projekt odstraňování bariér pro zdravotně postižené děti ve školách. V roce 2011 v základní škole Kostelec nad Černými lesy a ve střední odborné škole v Šumperku nadace přispěla na výtahy, zdvižné plošiny a schodolezy. Děti mají fyzické zpřístupnění do prostor, možnost samostatného pochybu a tím samým i orientaci do běžné výuky a integraci do kolektivu. Oranžové hřiště – projekt výstavby dětských hřišť. Projekt existuje od roku 2003 a za celou dobu existence vzniklo 200 multifunkčních hřišť po celé České republice. V roce 2012 tato nadace získala cenu Top odpovědná firma v kategorii Největší dárce a v roce 2010 největším firemním dárcem v žebříčku Top firemní filantrop. (Nadace ČEZ, 2011) ČSAD Havířov ČSAD Havířov je společnost, která se zabývá poskytováním dopravních služeb ve městě Havířov. Její ekologický program je zaměřen na maximální ekologizaci svého provozu a zlepšování životního prostředí, především ovzduší ve městě. Společnost zakoupila a uvedla do provozu 35 autobusů městské dopravy, které jezdí na zemní plyn. Snížily se tak emise škodlivin na území města. Každý nový autobus navíc je nízkopodlažním a vybaven mechanickou plošinou pro bezbariérový přístup, což zároveň zvyšuje dostupnost veřejné dopravy pro zdravotně postižené občany a pro rodiče z kočárky. ČSAD pak plánuje rozšíření a investovaní do příměstské dopravy. V roce 2012 za svůj projekt společnost dostala ocenění Top odpovědná firma 2012 v kategorii Leader v životním prostředí. (Byznys pro společnost, 2013)

Plzeňský Prazdroj Kromě toho, že Plzeňský Prazdroj je úspěšným českým výrobcem piva, zároveň je firmou, která propaguje odpovědnou konzumaci alkoholu. Od roku 2009 společnost provozuje webové stránky napivosrozumem.cz a poskytuje informace veřejnosti o dopadech nerozumné konzumace alkoholu, vlivu alkoholu na lidské zdraví.48 Rovněž Prazdroj se věnuje i prevenci konzumace alkoholu při řízení auta. Společnost podepsala memorandum o spolupráci na zlepšení situace v oblasti bezpečnosti silničního provozu 48 http://www.napivosrozumem.cz/spolecenske-situace.html#passed

68

s Ministerstvem dopravy. Od roku 2011 umisťuje na etiketách všech svých výrobků výzvu «Alkohol za volant nepatří». Ročně se tato zpráva objeví zhruba na 240 milionech obalů a 35 milionech podtácků, které jsou distribuované v restauracích, kam Prazdroj dodává svá piva. Rovněž tato informace se objevuje i na obalech exportovaných výrobků a to v příslušném jazyce.49 Na základě spolupráce s občanským sdružením SANANIM podporuje projekt «Promile INFO». To je služba, která informuje řidiče o orientační hladině alkoholu v krvi. Služba je dostupná prostřednictvím sms zpráv, internetu nebo mobilních aplikací. Plzeňský Prazdroj aktivně propaguje tento projekt na velkých letních hudebních festivalech. Na informačních stáncích jsou k dispozici informace o konzumaci alkoholu, službě Promile INFO a jednorázové alkoholtestery.50

49

http://www.ibesip.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/17-ministerstvo-dopravy-podepsalo-s-plzenskym-prazdrojemmemorandum-o-vetsi-bezpecnosti-na-silnicich 50 http://www.promile.info/o-sluzbe.html

69

4. VÝZKUM NÁZORŮ OBČANŮ NA SPOLEČENSKY ODPOVĚDNÉ CHOVÁNÍ FIREM Čtvrtá kapitola diplomové práce je zaměřená na provádění empirického výzkumu na téma «Společenská odpovědnost firem. Názory občanů». Výzkum byl proveden v České republice a Ruské federaci. Cílem je zjišťování názorů občanů obou zemí na problematiku společenské odpovědnosti a pak vyhodnocení úrovně rozvoje společenské odpovědnosti pohledem občanů v jednotlivých státech. Nebude chybět ani porovnání mezi oběma zeměmi. Před vyhodnocením výzkumu bych chtěla popsat metodologickou stránku výzkumu. Podle Surynka: «Empirický výzkum zajišťuje přenos informací mezi realitou a jejím vědeckým zachycováním, zpracováním a uchováním. Sociologický a sociálně psychologický empirický výzkum konkrétními metodami a technikami získává empirická data v sociální a sociálně psychické realitě a zpracovává je. Poskytuje podklady jak pro teoretickou práci, tak pro rozhodování a řízení této reality. Právě zaměření na konkrétní aktivity k dosahování žádoucích změn ve zkoumané realitě je pro empirický výzkum příznačné». (Surynek, a další, 1999 str. 14) Výzkumný proces se skládá ze 3 etap: Přípravná etapa – do této etapy patří stanovení cílu, výběr metody výzkumu, vymezení vzorku, formulace hypotéz. Realizační etapa – získání potřebných informací, které pak budou použité k analýze Vyhodnocovací etapa – interpretace výsledku výzkumu a pak závěry z výzkumu. (Surynek, a další, 1999)

4.1. PŘÍPRAVNÁ ETAPA. Hlavním cílem výzkumu je získání informací názoru občanů na společenskou odpovědnost firem v České republice a Ruské federaci. Pro provádění výzkumu jsem vybrala metodu dotazování. «Dotazování je nejběžnější a nejčastější využívaná metoda a je založená na výpovědích lidí –respondentů.» (Surynek, a další, 1999 str. 41) Existuje několik druhů dotazování – rozhovor, dotazník nebo anketa. Pro svůj výzkum jsem vybrala písemný dotazník, který dovoluje dotázat se většího počtů lidí s nejmenší časovou ztrátou. Nevýhodou tohoto druhu dotazníku je nižší návratnost a není možné zkontrolovat v jakých podmínkách dotazník byl vyplněn. Byl vytvořen písemný dotazník, který obsahoval 13 otázek. Z nich 8 otevřených, 2 uzavřených a 3 polootevřených. Dotazník lze najít v příloze k této diplomové práci.

70

Dalším důležitým krokem bylo stanovení hypotéz: «Hypotéza je pojímána jako vědecké tvrzení, které vychází z nějaké vědecky ucelené koncepce (teorie) a obsahuje ať' už explicitně nebo implicitně vyjádřené nové poznání.» (Surynek, a další, 1999 str. 29) «Hypotézy v empirickém výzkumu nestojí osamoceně jako jednotlivá tvrzení, ale jsou logicky propojeny v jednotném konceptu zkoumané skutečnosti.» (Surynek, a další, 1999 str. 52) Základem pro stanovení hypotéz byla informace, kterou obsahuje druhá a třetí kapitola této diplomové práce. Před začátkem samotného výzkumu jsem provedla předvýzkum, kterého se zúčastnilo 8 lidí z obou zemí. «…předvýzkum je jakousi «generální zkouškou» vlastního výzkumu. Díky předvýzkumu se výzkumník může vyvarovat některých nedostatků, které by ve vlastním rozsáhlém výzkumu bylo jen velmi obtížné eliminovat.» (Surynek, a další, 1999 str. 104) Po odstranění drobných nedostatků a jazykových úprav, byla schválena konečná verze dotazníku, který byl pak poslán respondentům.

4.2. REALIZAČNÍ ETAPA Rozšiřování dotazníku probíhalo v květnu 2012. Výběr respondentů byl náhodný. Většina respondentů z ČR odpovídalo na vytištěný dotazník, který jim byl osobně doručen. Dalším způsobem rozšíření dotazníků byly sociální sítě. Respondenti z Ruské federaci odpovídali na dotazník elektronicky, protože většina z nich se nachází mimo Českou republiku. Dotazník byl poslán mailem a zároveň přes sociální sítě. Každý dotazník byl poslán s průvodním dopisem s vysvětlením cíle výzkumu a s instrukcí, jak správně musí být vyplněn. Návratnost dotazníku byla 89%. Celkem se výzkumu zúčastnilo celkem 238 respondentů ve věku 16-63 let z České republiky a Ruské federace.

4.3. VYHODNOCOVACÍ ETAPA V dané poslední etapě jsem shrnula výsledky výzkumu a udělala závěry, zda-li mé stanovené hypotézy potvrzují současnost, nebo jsou vyvracené výsledky.

4.4. VYHODNOCENÍ VÝZKUMU Jak bylo zmíněno dříve výzkumu se zúčastnilo celkem 238 respondentů. Podrobné údaje jsou v následující tabulce: Tabulka 1 – Rozdělení respondentů

Země Ruská federace Česká republika Celkem

Počet respondentů 112 126 238

Zdroj: Autor

71

První otázka ve výzkumu byla: «Podle Vašeho názoru, kdo v první řadě musí být odpovědným za realizaci sociálních projektů ve vaší zemi?» Hypotéza v dané případě byla – většina občanů v obou zemích myslí, že za sociální projekty v první řadě odpovídá stát a místní správa. Výsledky jsou v následujícím grafu: Graf 1 – Otázka č.1 100% 90% 80%

14%

15%

19%

20%

70% 6%

60% 50%

26%

13%

Jiná odpoved' Firmy Neziskové organizace

40%

Místní úřady

30%

Státní správa

20%

46%

41%

10% 0% Česká republika

Ruská federace

Respondenti obou zemí považují, že státní správa a místní úřady v první řadě odpovídají za sociální projekty v zemi, čímž potvrzují stanovenou hypotézu. V Rusku 15% respondentů (v číselném vyjádření 17 občanů) si vybralo jinou odpověď – ve všech případech to byla odpověď, že všechny výše uvedené objekty zodpovědné za sociální projekty. Zajímavé je to, že v České republice 19% respondentů myslí, že neziskové organizace v první řadě odpovídají za realizaci programů v sociální oblasti, v Rusku pouze 6% respondentů. Z důvodu toho, že tato práce se zabývá společenskou odpovědností firem, mě zajímalo právě kolik respondentů myslí, že za sociální projekty odpovídají firmy. Překvapivě v Rusku procentní vyjádření bylo více než v Česku. Ruští respondenti v 20% odpovědí počítají s firmami, v Česku bylo pouze 14%. Druhá otázka byla: «Co si představujete pod pojmem «společenská odpovědnost firem». Otázka byla otevřená což dovolilo respondentům nabídnout svou vlastní odpověď. Hypotézou bylo to, že občané obou zemí vědí, co znamená společenská odpovědnost a mají přesnou představu o podstatě této věci. Hypotéza byla potvrzena. Pouze 2 respondenti z Ruska a 3 respondenti z ČR odpověděli, že nic si nepředstavují pod daným pojmem. Ostatních 233 respondentů má představu o společenské odpovědnosti a odpovědi byly zahrnuty do následujícího okruhu: Dobrovolné aktivity firmy v sociální oblasti Nad rámcová péče o zaměstnance Ochrana životního prostředí 72

Veřejně prospěšné projekty Podpora regionů Příspěvek pro společnost Kvalitní produkty Je vhodné poznamenat, že 20 občanů z Ruska (17 % respondentů) zmínilo, že ke společenské odpovědnosti patří boj proti korupci. V odpovědích respondentů z České republiky toto téma nebylo dotknuto. Rovněž lze zmínit, že odpovědi českých respondentů byly komplexnější a zahrnovali několik okruhů, ruští respondenti odpovídali stručněji.

Třetí otázka se týkala úrovně společenské odpovědnosti a zněla: «Jak byste mohli ohodnotit současnou úroveň společenské odpovědnosti firem ve své zemi. K příslušné odpovědi uveďte důvody» U dané otázky předpoklady pro obě země se lišily. Pro Českou republiku předpokladem bylo to, že úroveň společenské odpovědnosti je průměrný. V Ruské federaci se předpokládalo, že úroveň je nedostačující. Stanovené předpoklady byly potvrzeny pro obě země. Procentní vyjádření lze vidět v následujících grafech. Graf 2 – Otázka č.3 – Ruská federace

33%

Uspokojivá Průměrná

54%

Nedostačující 13%

V Rusku 54% respondentů hodnotí úroveň společenské odpovědnosti jako nedostačující. Mezi důvody respondenti uvedli, například vysokou úroveň korupce, nedostatek informací na dané téma, firmy nemají dobře promyšlené strategie, nesystematický přístup, znečištění životního prostředí. Je zajímavé, že zároveň 33 % respondentů myslí, že úroveň je uspokojivá a firmy mají zájem o společenskou odpovědnost: účast na veřejně prospěšných projektech, existence sociálních programů a nejvíce krát byla zmíněna péče o zaměstnance.

73

Graf 3 – Otázka č.3 – Česká republika

18% 27% Uspokojivá Průměrná Nedostačující

55%

V České republice 55% respondentů myslí, že úroveň je průměrná, jako hlavní důvod se uvádí nesystematický přístup: ne každá firma investuje do projektů, často se firma zaměřuje pouze na jednu oblast, malé firmy nemají zájem o společenskou odpovědnost, neprůhlednost aktivit. Pak 27% respondentů předpokládá, že úroveň je nedostačující. Další 18% myslí, že úroveň je uspokojivá. Další 2 otázky jsou pokračováním předcházející otázky. Jejich cílem bylo určit jaké společensky odpovědné aktivity by měly zájem u obou sledovaných společností a pak jaké jsou kritéria hodnocení. Čtvrtá otázka byla «Jaké aktivity by podle Vás měly firmy realizovat v oblasti společenské odpovědnosti». Odpovědí byly následující: Česká republika

Ruská federace

podpora sociálně slabých zlepšování kvality výrobků

recyklace odpadů stavba církvi a chrámů podpora sportovních dětských

a služeb recyklace odpadů rozvoj zaměstnanců zaměstnávání zdravotně postižených lidi charita spolupráce se státem podpora sportu podpora vzdělání

aktivit podpora kultury v regionech zapojení zaměstnanců do společensky odpovědných aktivit poskytnutí více informací o projektech zaměstnancům (na poradách, nástěnky, letáky) materiální podpora důchodců pomoc dětským domovům podpora vysokých škol a stáže pro studenty 74

boj proti korupci

Pátá otázka se týkala kritéria hodnocení: «Podle čeho byste hodnotili, že je firma odpovědná». Odpovědi byly shodné v obou zemích a nejpopulárnější odpovědi byly peněžní kritéria – částka poskytnutá na společensky odpovědné projekty. Dalšími kritérii byl rozsah (množství) projektů, počet zaměstnanců, kteří se zúčastnili, výsledky projektů, kvalita produktů nebo služeb i na závěr splnění požadavků jednotlivých modelů nebo program . Šestá otázka zněla «Odkud přednostně čerpáte informace o společenské odpovědnosti firem?». Hypotézy pro obě země se lišily, a to z důvodů kulturních odlišností a zvyklostí. Pro Rusko jsem předpokládala, že hlavními zdroji informací jsou TV pořady a časopisy. V ČR hlavními zdroji je internet. Hypotézy byly potvrzeny, což ukazuje i následující graf. Graf 4 – Otázka č.6 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

47% 34%

31% 27% 22%

22%

15% 9% 3%

3%

15% 10%

Česká republika Ruská federace

V České republice podle výsledků nejpopulárnějším zdrojem informací ve zkoumané oblasti je internet (47%), pak deníky a časopisy (27%), 22% respondentů dalo přednost informacím od známých. V Rusku skoro stejný počet respondentů jako hlavní zdroj informací využívají TV pořady (34%) a deníky a časopisy (31 %). Na třetím místě se nachází internet (22%). Výroční zprávy firem jako zdroj informací nejsou velice rozšířené, pouze 10% ruských a 15% českých respondentů je používá pro vyhledání informací. Je zajímavé, že nikdo z českých respondentů nehledá informaci na obalech a v letácích. V Rusku naopak 3% (v číselném vyjádření 3 lidí) je považuje za zdroj informací.

75

Sedmá otázka je pokračováním předchozí otázky a má za cíl zjistit o jaké informace občané mají zájem. Otázka byla následující «Jaké informace ohledně společenské odpovědnosti firem byste očekávali v mediích?» Odpovědi podle zemí se lišily: Česká republika: příklady dobrých praxí realizované projekty dopady aktivit výzvy k připojení do projektů pravdivá informace na téma společenské odpovědnosti

Ruská federace: realizované projekty alespoň nějaká informace (přičemž tato odpověď byla nejpopulárnější ze všech) plánované projekty strategie firem v oblasti společenské odpovědnosti informace o péči o zaměstnance

Osmá otázka byla «Uveďte minimálně 3 firmy, které považujete za společensky odpovědné». Předpokládala jsem, že občané mohou pojmenovat minimálně 3 společensky odpovědné firmy z jejich okolí. Můj předpoklad byl správný: 89% českých a 85% ruských respondentů uvedlo minimálně 3 společensky odpovědné firmy. V ČR respondenti většinou uváděli známé mezinárodní firmy, které působí i na českém trhu. Například Mc Donalds, Nestlé, DHL, IBM, T-mobile, Vodafone, Apple, Sony, TPCA. Rovněž mezi nejpopulárnější české firmy patřil ČEZ, Plzeňský prazdroj, Škoda Auto, Jan Becher. V Rusku respondenti uváděli názvy pouze svých ruských firem. Mezi nimi patřili Gazprom, MMK - Magnitogorský metalurgický kombinát, TNK-BP, Sberbank, Rot Front, Severstal. Rovněž lze zmínit, že bylo pojmenovano velké množství firem na místní úrovni: GES Irkutsk, Cihlová továrna Čeljabinsk, Cukrovar Kursk, Automobilka AutoVaz Toljatti. Devátá otázka « Myslíte si, že firmy musí pravidelně dávat zprávy o svých aktivitách v oblasti společenské odpovědnosti?» Předpokladem u dané otázky bylo to, že zprávy o společensky odpovědných aktivitách jsou považované za dobrovolnou záležitost. Předpoklad platil pro obě země. Výsledky jsou v následujícím grafu:

76

Graf 5 – Otázka č.9 70% 60% 60% 48%

50% 41%

40%

40%

Ano, považuji to za nezbytnou součást společenské odpovědnosti Ne, nevidím v tom potřebu

30% 20%

To je dobrovolná záležitost 11%

10% 0% Česká republika

Ruská federace

V Rusku tento předpoklad byl vyvracen. Většina respondentů (60%) považuje zprávy o aktivitách za nezbytnou věc ve společenské odpovědnosti. Ostatních 40% respondentů myslí, že je to dobrovolná záležitost. Překvapivě nikdo z ruských respondentů nevybral 2 variantu odpovědi – Ne, nevidím v tom potřebu. V České republice předpoklad byl potvrzen. Většina (48%) občanů souhlasí, že podání zpráv společenské odpovědnosti pro firmy je dobrovolnou aktivitou. Respondenti, kteří si vybrali 1. variantu, bylo 41%. Ostatní respondenti (11%) nepovažují danou aktivitu za důležitou. Další 3 otázky měli za cíl potvrdit nebo vyvrátit hypotézu, která byla založená na předpokladu «že v současnosti být společensky odpovědnou firmou je výhodné» a to v obou zemích. Desátá otázka zněla: «Myslíte si, že současně být společensky odpovědnou firmu je výhodné?» Podle výsledků, které lze najít v následujícím grafu, hypotéza byla potvrzena: 67% ruských respondentů a 83% českých respondentů pokládají společenskou odpovědnost za výhodu. Jako důvody bylo uvedeno (otázka č.11): Ruská federace: pozitivní vnímání společnosti spokojení zaměstnanci image firmy přátelské vztahy v kolektivu zlepšení produktivity práce dotace od státu Česká republika: 77

image firmy důvěra veřejnosti dobré komunitní vztahy loajalita zaměstnanců zvýšení hodnoty značky získání lepších pozic na trh Je zajímavé, že 20% ruských občanů nemohlo se rozhodnout o výhodě či nevýhodě společenské odpovědnosti. Podle mého názoru je toto číslo příliš vysoké. Skoro stejný počet respondentů z obou zemí myslí, že je to nevýhoda (11% v ČR a 13% v Rusku). Jako hlavní nevýhoda v obou zemích byly příliš vysoké náklady. V Rusku ještě byl zmíněn nezájem společnosti o tyto aktivity (otázka č. 12). Graf 6 – Otázka č.12 100% 90%

6% 11%

20%

80% 13%

70% 60%

Nevím

50% 40%

Ne 83%

Ano 67%

30% 20% 10% 0% Česká republika

Ruská federace

Třináctá otázka – «Napadá Vás něco v souvislosti se společenskou odpovědností firem, co byste rádi doplnili a nevešlo se do výše zmíněných otázek? Uveďte.» Tato otázka byla poslední v dotazníku a měla podobu jakési zpětné vazby, kterou mohli poskytnout respondenti. Ve výsledku většina respondentů tuto otázku ignorovala. Překvapil mě nízký zájem českých respondentů. Pouze 27% respondentů, v číselném vyjádření 34 občanů odpověděli. Odpovědi byli následující: více se zaměřit na etické podnikání firemní nadace více spolupráce s českou veřejností čeští podnikatelé by mohli více spolupracovat v dané oblasti s podnikateli z EU chybí vyučování odborných předmětů na vysokých školách 78

nezájem medií V Rusku na tuto otázku odpovědělo 53 respondentů (v procentním vyjádření 48%). Respondenti uvedli následující odpovědi: firmy se musí víc zaměřit na bezpečnost ochrany a zdraví při práci nedostatek literatury na dané téma nedostatek informací v mediích chybí diskuze se zaměstnanci ve firmě firmy musí podpořit boj proti korupci více sociálních projektů V souvislosti s tím předpokládám, že příčinou nízkého zájmu byla náročnost této otázky. Jinak odpovědi prokázaly, že zájem v obou společnostech existuje.

Na závěr této kapitoly lze zmínit, že výsledky výzkumu ukazují na to, že občany zajímá téma společenské odpovědnosti, mají představu, o co se jedná a mají možnost vyhodnotit úroveň společenské odpovědnosti ve své zemi. Rovněž lze vyznačit, že druhá a třetí kapitola dané práce je v souladu s praktickou – výzkumnou částí. Na podrobné vyhodnocení bude zaměřená další a poslední kapitola této práce.

79

5.VÝHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU A DOPORUČENÍ DO BUDOUCNA

Cílem mého výzkumu bylo získat názory občanů na problematiku společenské odpovědnosti a ohodnotit současnou úroveň v Ruské federaci a České republice. Na základě získaných odpovědí lze posoudit, že občané obou zemí berou společenskou odpovědnost vážně a mají zájem o danou oblast. Rovněž při porovnání odpovědí lze zmínit, že odpovědi českých respondentů byly více komplexnější a zahrnovaly více informací, ruští respondenti odpovídali stručněji. Jednou z příčin toho byla různá úroveň rozvoje společenské odpovědnosti v zemi. Toto dokazuje jak teoretická část práce (druhá a třetí kapitola), tak i samotný výzkum. V České republice společenská odpovědnost se začala objevovat v polovině 90. let. Předpoklady rychlého rozvoje konceptu společenské odpovědnosti byl příchod velkého množství mezinárodních firem a pak vstup do EU. V Rusku situace byla jiná, společenská odpovědnost se objevila v strategii firem před 5-7 lety a to pod nátlakem státu. Avšak některé ruské firmy dobrovolně začaly sledovat tento koncept a to z důvodu působení na zahraničních trzích. V jejich vnímání to bylo konkurenční výhodou. Z výsledků výzkumu lze rovněž poznamenat, že hlavním měřítkem společenské odpovědnosti v obou zemích zůstává peněžní kritéria – výše částky, které firmy poskytují na společenskou odpovědnost. Byly zmíněny i jiné odpovědi jako je kvalita produktů a služeb, rozsah projektů, počet zaměstnanců, kteří se zúčastnili, ale tyto odpovědi nebyly příliš populární. Kromě toho respondenti v obou zemích předpokládají, že společensky odpovědnou firmou je být výhodné a také důkladně argumentovali své odpovědi. Jako hlavní důvody byly uvedeny důvěra veřejnosti, dobrý image firmy a pak loajalita zaměstnanců. Právě v Rusku odpovědi respondentů byly nejvíce spojené s oblastí vztahů se zaměstnanci. Za výhodu společenské odpovědnosti považují: dobré vztahy v kolektivu, zvýšení produktivity práce, spokojenost zaměstnanců. Tedy se projevuje «mentalita sovětského člověka» - vysoké sociální očekávaní obyvatelstva. Pokud velké korporace se věnují sociálním problémům a pomáhají regionům, občané – zaměstnanci jsou spokojení. Jestliže v daném bodě porovnáme obě země, tak v ČR více respondentů předpokládají výhodu společenské odpovědnosti, v Rusku dost respondentů zůstalo nerozhodnutých. Předpokládám, že příčinou toho je různá úroveň rozvoje společenské odpovědnosti. Kvůli tomu, že v České republice tato oblast je více rozvinutá, občané mají více informací, větší představu, a proto vidí více výhod. Pokud budeme porovnávat zájem o informace z oblasti společenské odpovědnosti, tak v ČR občané mají zájem o hlubší a detailnější informace. Rovněž jsou ochotni se i účastnit v jednotlivých aktivitách, pokud je firmy k tomu vyzvou. Překvapila mě 80

několikrát zopakovaná odpověď mezi respondenty, že potřebují pravdivé informace na dané téma. Problém neobjektivní informace a neetického chování medií byl mnou krátce právě dotčen v podkapitole o vztahu medií a společenské odpovědnosti v ČR. V Rusku je situace jiná. Ruští občané mají zájem o jakékoliv informace v dané oblasti, protože pravdivě řečeno tato informace v mediích vůbec není. Respondenti přímo uváděli ve svých odpovědích, a to byla nejpopulárnější odpověď. Tento výsledek potvrzuje informaci z druhé kapitoly o tom, že ruská média nemají zájem o danou oblast a informace je moc chudá nebo vůbec žádná. To, že společenskou odpovědnost občané obou zemí berou vážně dokazuje i to, že v otázce ohledně reportování společenské odpovědnosti velký počet respondentů považuje reportování za nezbytnou součásti konceptu společenské odpovědnosti. V Rusku právě většina respondentů s tím souhlasí. Rovněž nikdo z ruských respondentů nezmínil, že reportování není potřebné. V České republice několik respondentů vybralo tuto variantu, ale jejich počet nebyl podstatným. Navíc respondenti obou zemí byli schopni vyjmenovat alespoň 3 společensky odpovědné firmy. Ruští respondenti vyjmenovali většinou firmy, které působí v regionech na místní úrovni. Čeští respondenti ve většině případů uvedli mezinárodní společnosti působící na českém trhu. Kromě toho lze doplnit, že ve výzkumu byly zmíněny i firmy, jejíž přístup jsem popsala v podkapitole Příklady dobrých praxí. V ČR se jednalo o ČEZ a Plzeňský Prazdroj. V Rusku to byl Gazprom, Severstal a MMK. Nelze tedy i zapomenout na to, že u ruských respondentů několikrát byl dotknut problém s korupcí, a to na začátku pří definování pojmu společenské odpovědnosti a pak při vyjmenování aktivit z dané oblasti a na konci kdy jsem nabídla možnost o něco doplnit k výzkumu. I když v dotazníku žádná zmínka o tom nebyla. Ještě jednou toto dokazuje, že v Rusku problém s korupcí je jedna z výraznějších a jsou do ní zapojeni i „řádní“ občané. Na závěr vyhodnocení výsledků bych chtěla ještě porovnat můj vlastní výzkum s výzkumy, které byly provedené v obou zemích za poslední období. Samozřejmě, že každý výzkum měl své vlastní zaměření, cíle a dotazníky, ale lze vyznačit i společné body, závěry nebo rozdíly. Za poslední období v České republice bylo uskutečněno několik výzkumů, které se týkaly společenské odpovědnosti byznysu a vztahu veřejnosti k aktivitám v rámci dané oblasti. Vybrala jsem následující: výzkum uskutečněný agenturou GfK Czech v roce 2010 Business Leaders Forum, výzkum «Společenská odpovědnost firem působících v českém prostředí v roce 2012» Projekt CSR Research 2012 výzkumné agentury IPSOS Výzkum agentury GfK Czech od roku 2010 byl zaměřen na zjištění postoje Čechů k firmám, které dodržují koncept společenské odpovědnosti. Výsledkem se stalo to, že «pro 82% Čechů je důležité, jestli se firma chová podle zásad společenské

81

odpovědnosti».51 Rovněž respondenti uváděli i aktivity, které podle jejich názoru mohly realizovat firmy. Pokud porovnám odpovědi se stejnou otázkou v mém výzkumu, tak respondenti uváděli stejné odpovědi: péče o zaměstnance, podpora regionů, charita, ochrana životního prostředí, podpora sociálně slabých. Rozdílem je to, že jedna čtvrtina dotazovaných agenturou nechala danou otázku bez odpovědi. Což mně osobně překvapilo. V mém výzkumu každý z respondentů uvedl alespoň jednu odpověď. Podle Jaroslava Jíry, ředitele pro obchod a marketing GfK Czech: «Češi mají poměrně jasno, jak by se firmy měly chovat a odráží se to i v jejich ochotě prospěšné aktivity firem podporovat».52 Toto dokazují i výsledky odpovědí mého výzkumu, kde respondenti několikrát zmínili, že očekávali by od firem i výzvy ke spolupráci. Z výsledků dalšího výzkumu CSR Research 2012, který byl realizován agenturou IPSOS, vyplývá, že oblast společenské odpovědnosti firem «jsou pro českou populaci stále velmi zajímavá a přitažlivá» (IPSOS, 2013 str. 1) a společenská odpovědnost je jednou z častí, kterou představuje image firmy. To, že čeští občané se zajímají o společenskou odpovědnost ukazují i výsledky mého výzkumu. Nejvíce v mém výzkumu čeští respondenti nejčastěji uváděli, že hlavní výhodou využití konceptu je dobrý image firmy. To znamená, že výsledky korespondují. Ve výzkumu «Společenská odpovědnost firem působících v českém prostředí v roce 2012», který byl uskutečněn organizací Business Leaders forum, byly dotazované firmy sledující koncept společenské odpovědnosti. Především tady lze porovnat jak firmy a občané vnímají společenskou odpovědnost a v čem jsou rozdíly nebo společné body. Většina firem jako i občan považuje za hlavní výhodu společenské odpovědnosti zlepšení image a pak loajalitu zaměstnanců. U firem pak ještě byly zmíněné eticko-morální důvody oproti občanům, v jejich odpovědích tyto důvody nebyly příliš populární. Navíc nejpopulárnější aktivitou mezi firmami zůstává podpora rozvoje zaměstnanců. Podle výsledků mého výzkumu občané nedali větší přednost jakékoliv jednotlivé aktivitě. Rovněž lze porovnat i odpovědi na otázku ohledně nevýhod nebo bariér, které brzdí rozvoj konceptu. Občané považují za hlavní nevýhodu vysoké náklady na realizaci projektů. U firem materiální kritéria nejsou vnímána natolik silně. V první řadě to je nedostatečná podpora ze strany státu a vlády, nepříznivé legislativní a daňové prostředí a přílišná byrokracie při prosazování aktivit společensky odpovědného chování. (Business Leaders Forum, 2012) V Rusku se mi podařilo najít pouze jeden aktuální výzkum, který byl proveden Ruským centrem veřejného mínění (WCIOM) v roce 2010, bylo dotazováno jak vedení firem, tak i veřejnost. Vedení bylo nabídnuto vyhodnotit úroveň společenské odpovědnosti v zemi. Většina ohodnotila úroveň jako nízkou, přičemž víc než třetina uvedla, že se nezúčastnila v žádných projektech v dané oblasti. Výše zmíněné koresponduje i s výsledky mého výzkumu, kde ruští občané stejně ohodnotili úroveň rozvoje jako nedostačující.

51 52

http://www.gfk.cz/public_relations/press/press_articles/006700/index.cz.html http://www.gfk.cz/public_relations/press/press_articles/006700/index.cz.html

82

Zároveň lze tady zmínit, že podle výsledků firmy pomáhají regionům v rámci svých společenských aktivit ve většině případů pod nátlakem místních úřadů a dělají to, co jím úřady «poradí». Pokud by firmy samy vybíraly směr aktivit, tak ve většině případů by byli podporováni sociálně postižení lidé, dětské domovy a školy. Aktivity v rámci ochrany životního prostředí vůbec nebyly zmíněny. Což ještě jednou ukazuje, že tato oblast nemá velký zájem v celé ruské společnosti.53 Předpokládám, že porovnání mého výzkumu a dalších, komplexnějšímu pohledu na problematiku společenské odpovědnosti.

přispělo

ke

Na závěr bych chtěla shrnout poznatky z celé diplomové práce. V obou zemích koncept společenské odpovědnosti není dokonalý. Každá země má prostor ke zlepšení. Podle mého názoru v Rusku se společenská odpovědnost nachází v základním stádiu rozvoje, což dokazují i výsledky výzkumu. Chybí srozumitelná strategie státu a firem v dané oblasti. V daném bodě bych doporučila státu motivovat firmy k zavádění společenské odpovědnosti, a to speciálními státními programy, například poskytovat nějaký čas na státních televizních kanálech a stránkách v denících pro vyprávění o svých aktivitách. Z výsledku výzkumu vyplývá, že občané by toto podpořili, protože chybí jakákoliv informace v dané oblasti. Rovněž bych velkou pozornost se obrátila na ochranu životního prostředí. Právě tento problém v Rusku je výrazný a velmi nízký zájem jak u firem, tak i občanů. To právě může vést i ke ztrátě konkurenceschopnosti, pokud firmy budou mít zájem vstoupit na mezinárodní trhy. Podstatné je to, že pouze velké ruské firmy, které působí v mezinárodním prostředí mají environmentální program. V této oblasti znovu chybí podpora státu a dotace na ekologické programy nebo programy využiti alternativních energetických zdrojů. V oblasti péče o zaměstnance bych doporučila ruským firmám využit příklady dobrých praxí jak ruských, tak i zahraničních firem a uplatnit je ve svých strategiích. Mimochodem rozvoj sociálního partnerství ukazuje na to, že firmy jdou správným směrem a to je otázka času. Naposledy bych chtěla zmínit problém korupce, který je výrazným společenským problémem. V daném bodě lze doručit podnikatelům začít se aktivně angažovat v boji proti korupci. Například vytvořit nějakou koalici nebo sdružení a pak začít oboustranný dialog s místními úřady a státní správou, i když v Rusku to není tak jednoduché. Současná ruská vláda začíná propagovat antikorupční jednání a podniká drobné kroky ke zlepšení podnikatelského prostředí, čímž přispívá k odpovědnému a etickému podnikání, transparentnímu prostředí, zejména v oblasti veřejných zakázek. V České republice problém korupce, v porovnání s Ruskem, není tak výrazný, ale také je překážkou k rozvoji podnikatelského prostředí. Podnikatelé jdou správným směrem, sdružují se proti korupčnímu jednání, mluví o tom. Chybí v dané oblasti

53

http://wciom.ru/index.php?id=459&uid=13587

83

spolupráce s vládou, která by musela podpořit dané jednání, neboť je jedním z hlavním hráčů v celkovém systému boje proti korupci. V dalších oblastech české firmy mají lepší postavení než ruské firmy. Význam společenské odpovědnosti v ČR je dost významný, více firem zahrnuje koncept společenské odpovědnosti do svých strategií, přičemž tyto koncepty mají dobrovolný, stálý a většinou systematický charakter. Ovšem existují i oblasti, kde lze najít prostor ke zlepšení, například oblast komunitní podpory. Zatím pouze velké firmy mohou se pochlubit stálými projekty. Menší firmy tyto nemají ani ve svých strategiích. Jako doporučení v daném případě může být rozvoj dialogu mezi místními úřady a firmami. Úřady mohou poskytovat informace v jaké oblasti existuje potřeba se angažovat nebo poskytovat víc dotací pro rozvoj regionů. Rovněž, velké firmy mohou zapojit menší firmy do svých aktivit tím samým je nasměrovat a vzdělávat v dané oblasti, protože občas jim chybí informace jak na to. Těmito závěry bych chtěla dokončit tuto diplomovou práci, která pro mně osobně byla velkým přínosem a poskytla mnohostranný pohled na danou problematiku. Nejvíc mě zajímala podkapitola Příklady dobrých praxi, ve které jsem zkusila vybrat nejzajímavější a charakteristické praktiky. Právě tyto příklady i slouží jako důkaz, že v obou zemích firmy mají zájem o společenskou odpovědnosti a usilují o danou oblast.

84

Závěr Přístupy firem v oblasti společenské odpovědnosti jsou různorodé, ale ony právě ukazují, že v obou zemích jak v České republice, tak i v Ruské federaci firmy mají zájem o společenskou odpovědnost a usilují o danou oblast. Cílem diplomové práce bylo porovnání přístupů ke konceptu společenské odpovědnosti ve firmách v obou zemích a na základě následného výzkumu názorů občanů v obou zemích navrhnout náměty na zlepšení do budoucna. Při porovnání byla použita mezinárodní norma ISO 26000, která je v obou zemích oficiálně uznána. Teoretická část byla zaměřena na vysvětlení pojmu společenské odpovědnosti, přístupů a oblasti působení. Nechybělo ani vymezení výhod, nebo nevýhod sledování konceptu společenské odpovědnosti pro firmy. Mezi hlavní nevýhody stálé patří vysoké náklady na společensky prospěšné projekty. Rovněž byly zmíněny současné trendy jako společensky odpovědné investování SRI a reportování společenské odpovědnosti. Dále bylo zjištěno, že české firmy mají lepší postavení v oblasti společenské odpovědnosti ve většině zkoumaných oblastí, než ruské firmy. Ruským firmám chybí promyšlený a systematický přístup. Důvody odlišnosti jsou různé. Prvním z nich je začátek rozvoje CSR. V ČR se tento koncept začal rozvíjet v druhé polovině 90. let, v Rusku skoro o 10 let později, a to pouze u firem působících na zahraničních trzích. České firmy přebírají strategie od velkých mezinárodních společností působících v tuzemsku. Ruské firmy většinou sledují své koncepty, které mají svou specifiku a občas ještě zůstaly z doby komunistického režimu. Rovněž byly zjištěny i společné rysy v obou zemích. Oblast ochrany lidských práv a podnikatelské etiky zůstávají zatím problematickými. Navíc tyto oblasti kromě ochoty firem vyžaduje i pomoc státní správy. Je vidět, že firmy se v první řadě zaměřuji na ty oblasti, kde existuje velký zájem občanů nebo přísná kontrola státu. To se týká například oblasti ochrany životního prostředí. V Rusku se firmy nezabývají ekologickými projekty, protože v současnosti ani komunita, ani vláda nepokládají tyto aktivity za důležité. Jako protipól tedy slouží Česka republika. Všichni se zabývají ochranou životního prostředí a společnost si vysoce váží firmy a dává přednost firmám, které se angažují v dané oblasti. Nechyběly v práci ani příklady dobrých praxí českých a ruských firem. Byly vybrány firmy z různých oborů, aby bylo možné vidět rozmanitost přístupů. Za své projekty zmíněné firmy dostaly ocenění bud' v Rusku nebo v ČR. Kostrou dané práce byla výzkumná část. Základem pro výzkum posloužila druhá a třetí kapitola dané práce, ve kterých byly podrobně popsány podmínky rozvoje a přístupy firem v oblasti společenské odpovědnosti. Výzkum byl zaměřen na získání názoru občanů na zkoumanou problematiku. Výsledky byly pozitivní. Občané chápou daný koncept, orientují se v něm. Lze zmínit, že jim občas chybí pravdivé informace nebo informace jako takové. Češi by se rádi přímo zapojili i do aktivit firem ve svém 85

regionu, pokud by dostali výzvu. Z výsledků výzkumu lze rovněž poznamenat, že hlavním měřítkem společenské odpovědnosti obou zemí zůstávají peněžní kritéria – výše částek, které firmy poskytují na společenskou odpovědnost. Kromě toho respondenti v obou zemích předpokládají, že společensky odpovědnou firmou je být výhodné. Jako hlavní důvody byly uvedeny důvěra veřejnosti, dobrý image firmy a pak loajalita zaměstnanců. To, že společenskou odpovědnost občané obou zemí berou vážně dokazuje i to, že v otázce ohledně reportování společenské odpovědnosti velký počet respondentů považuje reportování za nezbytnou součást konceptu společenské odpovědnosti. Na závěr můj vlastní výzkum byl porovnán s výsledky jiných výzkumů z dané oblasti, což přidalo ještě komplexnější pohled na společenskou odpovědnost. V obou zemích výsledky výzkumů korespondují. V Rusku se vyskytl problém nalézt další výzkumy ze zkoumané oblasti, proto byl použit pouze jeden. Bez ohledu na komplikaci na základě obou výsledků je vidět, že úroveň společenské odpovědnosti ruských firem je nízká. Aktivity firem nemají stalý a systematický charakter, občas prováděny pod nátlakem státu. Výzkumy z České republiky ukazují na vysoký zájem občanů a za hlavní výhodu je považována dobrá pověst firmy a loajalita zaměstnanců, což ukazuje i můj vlastní výzkum. Podle mého názoru tato diplomová práce poskytla mnohostranný pohled na danou problematiku. Za svůj osobní přínos považuji komplexní zkoumání problémů z několika úhlů pohledu, a to jak pro Českou republiku, tak i pro Ruskou federaci. Práce by mohla sloužit jako studijní materiál nebo jako informační materiál pro české a ruské firmy, které hledají obchodní příležitosti na českých nebo ruských trzích. Neboť spolupráce obou zemí v podnikatelské sféře se zvětšuje rok od roku. Přínos diplomové práce je zejména v rovině praktické. Výzkum názorů občanů může být využit zejména v Rusku, kde chybí praktická informace ve zkoumané oblasti. Předpokládám, že cíle stanovené na začátku diplomové práce byly mnou splněny.

86

Literatura Account Ability. 2008. AA1000 Accountability principles standard 2008. Account Ability. [Online] 2008. [Citace: 21. únor 2012.] http://www.accountability.org/images/content/0/7/074/AA1000APS%202008.pdf. 9781-901693-56-0. Agenstvo socialnoj informacii. 2012. Počemu SMI ne hotyat vnikat v problemy KSO. Agenstvo socialnoj informacii. [Online] 9. prosinec 2012. [Citace: 13. únor 2013.] http://www.asi.org.ru/asi3/rws_asi.nsf/va_WebPages/3197A2D9641A1EB04425799F0 03F7157Rus. Amnesty International. 2012. Výroční zpráva o stavu lidských práv za rok 2011. [Online] 2012. [Citace: 8. březen 2013.] http://www.amnesty.cz/z701/rok-2011-vceske-republice-z-pohledu-amnesty-international-bohaty-na-udalosti-chudy-navysledky. Associacija menedžerov Rossii. 2006. Memorandum. Associacija menedžerov Rossii. [Online] 2006. [Citace: 23. březen 2012.] http://amr.ru/index.php?option=com_k2&view=item&id=563:Memorandum_%C2%AB O_printsipah_korporativnoy_sotsialnoy_otvetstvennosti_2006_g.%C2%BB&Itemid=31 9. Associacija menedžerov. 2008. United Nations Development Programme - Russian Federation. Doklad o socialnyh investicijah v Rossii. [Online] 2008. [Citace: 14. březen 2013.] http://www.undp.ru/download.phtml?$1064. 978-5-902500-27-8. Blagov, Jurij. 2011. Koncepcija KSO i teorija strategičeskogo upravlenija. Vestnik Management. [Online] 21. březen 2011. [Citace: 25. leden 2012.] http://www.vestnikmanagement.spbu.ru/archive/pdf/494.pdf. Bočarova, Svetlana. 2011. Vserazrušajušaja korupcija. Gazeta. [Online] 3. listopad 2011. [Citace: 14. březen 2012.] http://www.gazeta.ru/politics/2011/11/03_a_3822770.shtml. Brož, Jan. 2011. Dát práci načerno: nově vyšší trest pro zaměstnavatele. iDnes.cz. [Online] 25.. červenec 2011. [Citace: 17. leden 2013.] http://finance.idnes.cz/dat-pracinacerno-nove-vyssi-trest-pro-zamestnavatele-pp9/viteze.aspx?c=A110721_1622049_viteze_zuk. Business Leaders Forum. 2012. Společenská odpovědnost firem působících v českém prostředí v roce 2012. Business Leaders Forum. [Online] 2012. [Citace: 3. duben 2013.] http://www.csr-online.cz/wpcontent/uploads/2013/01/CSR_Pruzkum_2012_Vysledky.pdf. Byznys pro společnost. 2012. Firma a životní prostředí. Od prvních kroků ke kompletní strategii. Praha : Byznys pro společnost, 2012. 978-80-905188-1-0. —. 2013. Top odpovědná firma 2012. [Online] Byznys pro společnost, 2013. [Citace: 19. březen 2013.] http://topodpovednafirma.cz/downloads/finaliste2012.pdf.

87

Carroll, Archie, Buchholtz, Ann. 2012. Business & Society: Ethics and Stakeholder Management. South - Western : Cengage Learning, 2012. 978-0-538-45316-5. Čásenský, Robert a Štický, Jiří. 2012. Korupce v Česku je horší než v Rusku, tvrdí miliardář Kellner. iDnes.cz. [Online] 10. duben 2012. [Citace: 18. březen 2013.] http://zpravy.idnes.cz/kellner-o-korupci-0zx/domaci.aspx?c=A120410_101317_domaci_hv. Česká spořitelna. 2012. Zpráva o společenské odpovědnosti 2011. Česká spořitelna. [Online] 2012. [Citace: 15. březen 2013.] http://www.csas.cz/static_internet/cs/Obecne_informace/FSCS/CS/Prilohy/0116.pdf. Český statistický úřad. 2012. Cizinci v ČR. [Online] 2012. [Citace: 17. leden 2013.] http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/cizinci_uvod. ČEZ. 2012. Zprává o společenské odpovědnosti skupiny ČEZ. [Online] Skupina ČEZ, 2012. [Citace: 17. březen 2013.] http://www.cez.cz/edee/content/micrositesutf/odpovednost2011/cs/uvod/uvodnislovo.html. Čirikova, Alla a Šilova, Ludmila. 2005. Biznes kak subjekt socialnoj politiky: dolžnik, blagodetel, partner . Moskva : GU-VŠE, 2005. 5-7598-0369-7. ČSOB. 2012. Zpráva o udržitelném rozvoji skupiny čsob v roce 2011. [Online] 2012. [Citace: 15. březen 2013.] http://www.csob.cz/WebCsob/Csob/OCSOB/CSR/CSOB_CSR_2011_cz.pdf. ČTK. 2009. Ropná skvrna se rozšířila. Už znečistila řeku Bílinu a pronikla do Labe. ihned.cz. [Online] 2009. [Citace: 17. březen 2013.] http://zpravy.ihned.cz/c1-39607620ropna-skvrna-se-rozsirila-uz-znecistila-reku-bilinu-a-pronikla-do-labe. Demčenko, Julia. 2011. Kulturq rossijskogo predprinimatelstva:sovremennoe sostojanie i osnovnyje problemy. Filosofskij vzgljad. [Online] 1. květen 2011. [Citace: 17. březen 2013.] http://filosofika.ru/2011/05/208.html. Discovery Research Group. 2012. Issledovanije rynka alternativnuh istčnikov energii v Rossii. Global information and analytical center. [Online] 28. listopad 2012. [Citace: 15. březen 2013.] http://www.giac.ru/PressRelease/PressReleaseShow.asp?id=418155. Ekonom. Břešt'an, Robert. 2011. 49, Praha : Ekonomia, 2011. 1210-0714. Ernst & Young. 2011. Ernst & Young's 2011 European attractiveness survey. [Online] 2011. [Citace: 21. květen 2012.] http://www.ey.com/GL/en/Issues/Businessenvironment/2011-European-attractiveness-survey---FDI-in-Europe---Europe-s-truemarket-value---Where-did-investment-go-in-2010. Eurosif. 2010. European SRI study. Forum Ethibel. [Online] 2010. [Citace: 22. únor 2012.] http://forumethibel.org/content_files/doc%2020092011/MiraT/eurosifsristudy2010.pdf. Evropská komise. 2011. Sdělení komise evropskému parlamentu, radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. EUR-Lex. [Online] 2011. 88

[Citace: 1. květen 2013.] http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0681:FIN:CS:PDF. Federalnaja antimonopolnaja služba. 2012. Nekotoryje naibolee važnyje dela 201112. FAS. [Online] 2012. [Citace: 18. březen 2013.] http://www.fas.gov.ru/netcat_files/171/152/dela20112012.pdf. Fond obšestvennogo mnenija. 2011. Problema korupcii v Rossii. Fond obšestvennogo mnenija. [Online] 2. květen 2011. [Citace: 16. březen 2012.] http://bd.fom.ru/pdf/d18pkr11.pdf. Forum dárců. 2005. Napříč společenskou odpovědností firem. Kladno : AISIS, 2005. 978-8-023-96111-9. Franc, Pavel, Nezhyba, Jiří a Heydenreich, Cornelia. 2006. Když se bere společenská odpovědnost vázně. Ekologický právní servis. [Online] 2006. [Citace: 23. leden 2012.] http://www.eps.cz/sites/default/files/publikace/kdyz_se_bere_csr_vazne.pdf. 80-8654408-7. GfK Czech. 2010. Prohlubování korupčního klimatu v České republice. [Online] 5. březen 2010. [Citace: 12. červen 2012.] http://www.gfk.cz/imperia/md/content/gfkpraha/press/2010/100305_tz_korupcni_klima. pdf. Global Reporting Iniciate. 2006. Pokyny pro Sustainability Reporting. Global Reporting Iniciate. [Online] 2006. [Citace: 21. únor 2012.] https://www.globalreporting.org/resourcelibrary/Czech-G3-Reporting-Guidelines.pdf. Golubeva, Aleksandra. 2012. Dengi na novyje hramy sobrali s moskovskih stroitelnyh kompanij. RBC daily. [Online] 10. duben 2012. [Citace: 17. březen 2013.] http://www.rbcdaily.ru/politics/562949983520700. Gorbokoneva, Olga. 2012. OAO Rezmetkon: primer sovremennogo i socialno orientirovannogo predprijatija Rostovskoj oblasti. Parlamentskij vestnik Dona. [Online] 2012. [Citace: 17. březen 2013.] http://www.vestnikdona.ru/article/detail.php?ID=2602. Griseri, Paul a Seppala, Nina. 2010. Business Ethics and Corporate Social Responsibility. South-Western : Cengage Learning, 2010. 978-1-408-00743-3. Hamraev, Viktor. 2010. Ni mera, ni vojny. Gazeta Kommersant. [Online] 20. zaří 2010. [Citace: 18. bžezen 2013.] http://www.kommersant.ru/doc/1507364. Hovorková, Kateřina. 2012. Dají padáka. Zároveň nabídnou pomoc s hledáním nové práce. iDnes.cz. [Online] 2012. [Citace: 12. břežen 2013.] http://finance.idnes.cz/outplacement-daji-padaka-zaroven-nabidnou-pomoc-s-hledanimnove-prace-1kc-/podnikani.aspx?c=A120424_1768471_podnikani_bab. Human Rights Watch. 2013. Race to the Bottom. Human Rights Watch. [Online] únor 2013. [Citace: 18. březen 2013.] http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/russia0113UploadWMap.pdf. 1-56432979-8. 89

IPSOS. 2013. Tisková zpráva. IPSOS. [Online] 13. březen 2013. [Citace: 1. duben 2013.] http://www.ipsos.cz/sites/default/files/Tiskov%C3%A1%20zpr%C3%A1va%20Ipsos% 2003_13_2013.pdf. ISO. 2010. Discovering ISO 26000. ISO. [Online] 2010. [Citace: 21. únor 2012.] http://www.iso.org/iso/discovering_iso_26000.pdf. 978-92-67-10538-3. —. 2011. ISO Survey 2011. [Online] ISO, 2011. [Citace: 17. březen 2013.] http://www.iso.org/iso/home/standards/certification/iso-survey.htm. Jansa, Petr a Bureš, Radim. 2011. Studie národní integrity. Transparency International. [Online] 2011. [Citace: 15. březen 2012.] http://www.transparency.cz/doc/TIC_Studie_narodni_integrity_www.pdf. Komise pro cenné papiry. 2004. Kodex správy a řízení společností, založený na Principech OECD. Ministerstvo financí České republiky. [Online] 2004. [Citace: 4. prosinec 2011.] http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/KODEX_KCP_2004_pdf.pdf. Kotler, Philip. 2007. Marketing management. Praha : Grada, 2007. Kotler, Philip, Roberto, Ned a Lee, Nancy. 2002. Social Marketing: Improving the Quality of Life. USA : Sage Publications, Inc, 2002. 978-0761924340. Koubská, Klára a Hralová, Eva. 2006. Společensky odpovědné podnikání jako trend a příležitost. Centrum inovací a rozvoje. [Online] 2006. [Citace: 16. březen 2013.] http://www.cir.cz/prirucka-csr/482649/1985622. KPMG. 2008. KPMG International Survey of Corporate Responsibility Reporting 2008. KPMG. [Online] 2008. [Citace: 13. březen 2012.] http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/In ternational-corporate-responsibility-survey-2008.pdf. Kričevskij, Nikita a Gončarov, Sergej. 2008. Korporativanja socialnaja otvetstvennost. Moskva : Daškov i K, 2008. 978-5-911-31257-2. Křížková, Martina. 2012. Bez ochrany v lese: vývoj a shrnutí kauzy "Stromkaři". Migrace online. [Online] 2012. [Citace: 12. březen 2013.] http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/bez-ochrany-v-lese-vyvoj-a-shrnuti-kauzystromkari. Kuldova, Lucie. 2008. Koncept CSR v praxi. Průvodce odpovědným podnikání. [Online] 2008. [Citace: 12. březen 2012.] http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/uzitecne-odkazy/publikace/. —. 2010. Společenská odpovědnost firem: etické podnikání a sociální odpovědnost v praxi. Kanina : OPS, 2010. 978-80-87269-12-1. Lecinskaja, Irina. 2013. Socailnyj dialog s profsojuzami vygoden i rabotnikam, i rabotodateljam. Nevinnomysskij rabočij. [Online] 2. únor 2013. [Citace: 12. duben 2013.] http://www.nevworker.ru/number/13965/23.

90

Litovčenko, Sergej a Urnov, Mark. 2006. Biznes i obšestvennoje razvitie Rossii. Programma razvitija OON - Rossijskaja Federacija. [Online] 2006. [Citace: 16. leden 2012.] http://www.undp.ru/index.php?iso=RU&lid=2&cmd=publications1&id=50. 5902500-15-Х. Mescon, Michael, Albert, Michael a Khedouri, Franklin. 1997. Management. Moskva : Delo, 1997. str. ruský. 5-7749-0047-9. Ministerstvo životního prostředí. 2012. Státní politika životního prostředí České republiky. CENIA. [Online] Ministerstvo životního prostředí, 2012. [Citace: 14. březen 2013.] http://portal.cenia.cz/eiasea/download/SEA_MZP116K_navrh_1.pdf. MMK. 2011. Stal & Social: socialnyj otčet. MMK. [Online] 2011. [Citace: 16. březen 2013.] http://www.mmk.ru/upload/medialibrary/18b/lhoqql%202011.pdf. Nadace ČEZ. 2011. Výroční zpráva 2011. Nadace ČEZ. [Online] 2011. [Citace: 26. březen 2013.] http://www.nadacecez.cz/edee/content/file-other/nadace/onadaci/vz_2011_nadace_final_f.pdf. Nagornov, Aleksandr a Solnceva, Maria. 2007. Issledovanije socialnoj otvetstvennosti kompanij. Žurnal Korporativnzje financy. [Online] 2007. [Citace: 16. leden 2012.] http://ecsocman.hse.ru/data/092/836/1219/nagornov_112-132.pdf. Nikolaeva, Darja. 2012. Gastarbajtery konceptualno podoražajut. Gazeta Kommersant. [Online] 19. březen 2012. [Citace: 17. březen 2013.] http://www.kommersant.ru/doc/189600. Nornikel. 2011. Otčet o korporativnoj socialnoj otvetstvennosti. Nornikel. [Online] 2011. [Citace: 14. březen 2013.] http://www.nornik.ru/_upload/editor_files/file1881.pdf. OAO Belon: zabota, podderžka, uvaženie. Kuhmar, Ulia. 2011. 23, Kemerovo : Kuzbass, 10. únor 2011, Kuzbass. http://www.kuzbass85.ru/wpcontent/uploads/2010/01/Kuzbass_10-2-2011.pdf. Pastuhova, Evgenija. 2009. Razmer krizisa dostig 400 km. Gazeta Kommersant. [Online] 3. červen 2009. [Citace: 19. březen 2013.] http://www.kommersant.ru/doc/1181465/print. Pavlík, Marek. 2012. Společenská odpovědnost organizace. Praha : Grada, 2012. 97880-247-3157-5. Petříková, Ružena a Szurman, Robert. 2010. Projekt společenské odpovědnosti v MSK. Ministerstvo průmyslu a obchodu. [Online] 2010. [Citace: 16. únor 2012.] http://www.mvso.cz/Files/WEB/Veda_vyzkum_inovace/PetrikovaOdpovedneachytrefirmyzaklademodpovednehoachytrehostatu.pdf. Putnová, Anna a Seknička, Pavel. 2007. Etické řízení ve firmě. Praha : Grada Publishing a.s., 2007. 978-80-247-1621-3. Rada kvality České republiky. 2008. Společenská odpovědnost organizací. Praha : Národní informační středisko podpory kvality, 2008. 978-80-02-01989-3.

91

Rada kvality. 2008. Společenská odpovědnost organizací. Národní politika kvality. [Online] 2008. [Citace: 13. květen 2012.] http://www.npj.cz/sekce-rady-kvalitycr/spolecenska-odpovednost-organizaci/. REGNUM. 2010. FAS objazala nižegorodskij zavod prekratit vzpusk syrkov Družba. IA REGNUM. [Online] 2010. [Citace: 16. bžezen 2013.] http://pda.regnum.ru/news/48949.html. Rodionov, Aleksandr. 2012. Čislo monogorodov umenšit ne udajetsja. Novyj region. [Online] 14. únor 2012. [Citace: 18. březen 2013.] http://www.nr2.ru/ekb/interview/372816.html. RSPP. 2012. Povyšenije informacionnoj otkrytosti biznesa čerez razvitije korporativnoj socialnoj otčetnosti. [Online] 2012. [Citace: 23. březen 2012.] http://media.rspp.ru/document/1/c/5/c565664f96a568a7d727f19f4f803eb1.pdf. —. 2008. Socialnaja chartija rossijskogo biznesa. RSPP. [Online] 2008. [Citace: 23. březen 2012.] http://rspp.ru/12/6273.pdf. Rusal. 2008. Iz Rossii s lubovju - nacionalnzj doklad. RSPP. [Online] 2008. [Citace: 27. březen 2012.] http://rspp.ru/12/7947.pdf. SAI. 2008. Social Accountability 8000. Social Accountability International. [Online] 2008. [Citace: 21. únor 2012.] http://www.saintl.org/_data/n_0001/resources/live/2008StdEnglishFinal.pdf. Seďová, Stáňa. 2011. Na 2000 cizinců otročilo v českých lesích. Novinky.cz. [Online] 2011. [Citace: 14. březen 2013.] http://www.novinky.cz/krimi/240168-na-2000-cizincuotrocilo-v-ceskych-lesich.html. Solovjev, Vladimir. 2007. Kollektivnzj dogovor ili Kak dostič uspeha v provedenii kollektivno-dogovornoj kampanii. Moskva : Alfa-Press, 2007. 978-5-94280-282-0. Státní úřad inspekce práce. 2012. Tisková zpráva Státního úřadu inspekce práce ze dne 7. 6. 2012. [Online] 2012. [Citace: 13. březen 2013.] http://www.suip.cz/_files/suip8e639e8c15f03cb7274bf435fb421f45/tz_05_12.pdf. Šubrt, Bořivoj. 2012. Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy - trendy v roce 2012. Ihned.cz. [Online] 2012. [Citace: 14. březen 2013.] http://kariera.ihned.cz/c155768230-kolektivni-vyjednavani-a-kolektivni-smlouvy-trendy-v-roce-2012. Surynek, Alois, Komarková, Růžena a Kašparová, Eva. 1999. Metody sociologického a socialně psychologického výzkumu. . Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. 80-7079-203-5. Tihonovič, Lidija. 2012. SMI o NKO: pišut bolshe, no ne lučše. Filantrop. [Online] 13. únor 2012. [Citace: 17. bžezen 2012.] http://philanthropy.ru/analysis/2012/02/13/7049/#.UYKNT6KPXko. Transparency International. 2012. Transparency International. [Online] Transparency International, 2012. [Citace: 21. květen 2012.] http://www.transparency.cz/o-tic/.

92

Trnkova, Jana. 2004. Společenská odpovědnost firem: kompletní průvodce tématem & závěry z průzkumu v ČR. Neziskovky.cz. [Online] únor 2004. [Citace: 12. leden 2012.] http://new.neziskovky.cz/data/vyzkum_CSR_BLF_2004txt8529.pdf. Trnková, Lucie, Machovcová, Kateřína a Doležal, Tomáš. 2006. Společenská odpovědnost firem. Komplexní outplacement. Rovné příležitosti. Praha : Dopravní vzdělávací institut a.s.,, 2006. United Nations Global Compact. 2012. United Nations Global Compact. [Online] 2012. [Citace: 21. únor 2012.] http://www.unglobalcompact.org/. ÚNMZ. 2011. ČSN ISO 26000 Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). [Online] Česká společnost pro jakost, červenec 2011. [Citace: 21. únor 2012.] http://www.unmz.cz/urad/norma-iso-spolecenska-odpovednost-schvalena-kpublikovani. Vorobjeva, Inga. 2010. Požarnaja reakcija. RBC daily. [Online] 17. žáří 2010. [Citace: 15. březen 2013.] http://www.rbcdaily.ru/politics/562949978983700. Vserossijskaja organizacija kačestva. 2007. Socialnaja otvetstvennost organizacij.Trebovanija. Vserossijskaja organizacija kačestva. [Online] 2007. [Citace: 25. březen 2012.] http://www.cepvok.ru/docs/socsert/standart_VOK-KSO-2007.doc. WCIOM. 2013. Problemnyj fon: ŽKH, infljacija, nizkij uroven žizni. WCIOM. [Online] 9. leden 2013. [Citace: 17. březen 2013.] http://wciom.ru/index.php?id=459&uid=113509. Zadražilová, Dana. 2010. Společenská odpovědnost podniků. Transparentnost a etika podnikání. Praha : C.H. Beck, 2010. 978-80-7400-192-5. Záhorská, Lucie. 2012. Společenská odpovědnost firem - výzkum. Národní rada kvality. [Online] 2012. [Citace: 13. duben 2013.] http://www.npj.cz/soubory/dokumenty/quality-2012-spolecenska-odpovednost-firemvyzkum-lucie-zahorska-pdf1339582040.pdf. Zpráva o trvale udržitelném rozvoji. 2011-2012. Zpráva o trvale udržitelném rozvoji. [Online] 2011-2012. [Citace: 16. leden 2013.] http://new.skodaauto.com/SiteCollectionDocuments/company/environment/sustainabledevelopment/cs/sustainability-report-2011-2012.PDF.

93

Přílohy Vzor dotazníku v češtine ON – 1 – 2012 Dotazník «Společenská odpovědnost v České republice. Názory občanů» Tento dotazník je součástí diplomové práce, která je věnovaná tématu společenské odpovědnosti firem a současným problémům s ním spojené. Cílem je získat názory občanu na tuto problematiku a ohodnotit úroveň společenské odpovědnosti v České republice. 1. Podle vašeho názoru, kdo v první řadě musí být odpovědným za realizace sociálních projektů v ČR. A)Státní správa B)Místní úřady C)Neziskové organizace D)Firmy E)Jiná odpověď:___________ 2. Co si představujete pod pojmem « společenská odpovědnost firmy»?Uveďte:

3. Jak byste mohli ohodnotit současnou úroveň odpovědi uveďte důvody. A)Uspokojivá B)Průměrná C) Nedostačující Důvody:

společenské odpovědnosti firem v ČR. K příslušné

4. Jaké aktivity by podle Vás měly firmy realizovat v oblasti společenské odpovědnosti. Uveďte:

5. Podle čeho byste hodnotili, že je firma odpovědná. Uveďte:

6. Odkud přednostně čerpáte informace o společenské odpovědnosti firem? A)TV pořady B) Deníky a časopisy C) Internet D) Informace na obalech E) Letáky F) Od známých G) Výroční zprávy firem H) Jiný zdroj _________ 7. Jaké informace ohledně společenské odpovědnosti firem byste očekávali v mediích?Uveďte:

94

8. Uveďte minimálně 3 firmy, které považujete za společensky odpovědné:

9. Myslíte si, že firmy musí pravidelně dávat zprávy o svých aktivitách v oblasti společenské odpovědnosti? A)Ano, považuju to za nezbytnou součást společenské odpovědnosti B)Ne, nevidím v tom potřebu C) To je dobrovolná záležitost 10. Myslíte si, že současně být společensky odpovědnou firmou je výhodné? A)Ano. B)Ne. C)Nevím. 11. Jestliže ano, v čem je výhoda podle Vašeho názoru:

12. Jestliže ne, uveďte proč:

13.Napadá Vás něco v souvislosti se společenskou odpovědností firem, co byste rádi doplnili a nevešlo do výše zmíněných otázek?Uveďte:

Věk__________ Pohlaví_______ Vzdělání_______

Děkuji za Vaše odpovědi

95

Vzor dotazníku v ruštině ON – 1 – 2012 Анкета «Корпоративная социальная ответственность в Российской Федерации. Общественное мнение» Эта анкета является часть дипломной работы, которая посвящена теме корпоративной социальной ответственности и актуальным проблемам с ней связанными. Главная цель - получение информации о мнении россиян на данную проблематику и оценка уровня развития корпоративной социальной ответственности в России. 1. Кто, на Ваш взгляд, в наибольшей степени должен быть ответственным за реализацию социальных программ в вашей стране. A) Государство B) Органы местного самоуправления C) Общественные организации D) Предприятия E) Другое:___________ 2. Как вы понимаете выражение «корпоративная социальная ответственность»:

3. Как бы вы оценили существующий уровень корпоративной социальной ответсвенности в вашей стране? Обоснуйте свой ответ A)Удовлетворительный B) Посредственный C) Недостаточный Обоснование:

4. Какую деятельность, по Вашему мнению, должны реализовывать предприятия в сфере корпоративной социальной ответственности :

5. Какие критерии вы бы использовали для оценки социальной ответственности предприятия?

6. Что, по Вашему мнению, является основным источником информации о корпоративной социальной ответственности? A)Телевидение B) Газеты и журналы C) Интернет D) Информация на упаковках E) Рекламные листовки F) Разговоры G) Ежегодные отчеты предприятий H) Другое _________ 7. Какую информацию о корпоративной социальной ответственности должны освещать СМИ?

96

8. Назовите 3 предприятия, которые, по Вашему мнению, являются социально ответственными:

9. Считаете ли Вы, что предприятия должны регулярно отчитываться о проделанной работе в области корпоративной социальной ответсвенности ? A) Да, считаю это обязательным. B) Нет, не вижу необходимости C) Это должно быть на добровольной основе. 10. Считаете ли Вы, что в настоящее время быть социально ответственной фирмой выгодно? A)Да. B)Нет. C)Не знаю. 11. Если да, то в чем, по Вашему мнению, заключается эта выгода:

12. Если нет, то в чем, по Вашему мнению, заключается проблема:

13. Что бы Вы могли дополнить по данной проблеме из личного опыта (и что не вошло в выше указанные вопросы):

Образование_______ Возраст__________ Пол _______

Спасибо за Ваши ответы!

97