Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2012
Gabriela Jandová
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Arts Management
Název bakalářské práce:
Problematika využití církevních památek v současné české společnosti
Autor bakalářské práce:
Gabriela Jandová
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Vojtěch Kouba
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Problematika využití církevních památek v současné české společnosti“ vypracovala samostatně s vyuţitím literatury a informací, na něţ odkazuji.
V Praze dne 2. května 2012
Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Vojtěchovi Koubovi za poskytnutí cenných rad a připomínek při jejím zpracovávání. Také bych chtěla poděkovat pracovníkům Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, zejména Ing. Elišce Kníţkové za veškerou pomoc a nadšení pro své poslání, které šíří do svého okolí, a Ing. Janu Frantovi za ochotu a otevřenost. Nemohu opomenout ani RNDr. Pavla Klimeše, kterému tímto děkuji za jeho drahocenný čas, propůjčené studie a vstřícný rozhovor.
Název bakalářské práce: Problematika vyuţití církevních památek v současné české společnosti
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou církevních památek jako komplexním a současným tématem. Metodologická část zahrnuje definice církve a náboţenské společnosti, typologii církevních nemovitostí, a z historického hlediska především majetkové poměry nemovitostí ve vlastnictví církví s cílem shrnout nejdůleţitější informace pro poskytnutí hlubšího vhledu do aktuálního stavu problematiky restitucí v České republice. Analytická část je zaměřena regionálně do východních Krkonoš v Královéhradeckém kraji. Práce sleduje a popisuje realizaci projektu ekocentra DOTEK, spočívající v obnově areálu fary v obci Horní Maršov, a jeho zpřístupnění široké veřejnosti. Na závěr práce jsou představeny organizace zabývající se obnovou a údrţbou památek církevní podstaty v tomto regionu.
Klíčová slova: Ekonomizace kulturního dědictví Nemovitosti církevní podstaty Nevládní neziskové organizace
Annotation This thesis deals with religious monuments as a complex and contemporary theme. The methodological part includes definition of the Church as an institution, a typology of church properties, and a historical perspective of real estate property relationships in order to summarize the most important information to provide a deeper insight into the current status of the issue of restitutions in the Czech Republic. The analytical part is focused regionally in the eastern part of Giant Mountains, located in the Hradec Králové
region. The thesis follows and describes a project of an educational and counseling ecocentre DOTEK, which consists in restoring the premises of a rectory in Horní Maršov and making them available to visitors of this region. The last part also presents organizations dealing with rehabilitation and maintenance of monuments of religious nature in this village and its environs.
Keywords: Economy of cultural heritage Real estate of religious nature Non-governmental and non-profit organizations
Obsah Úvod ....................................................................................................... 1 1.
Církve v České republice ............................................................... 3 1.1.
Definice církve a náboţenské společnosti ................................ 3
1.1.1.
Struktura a hierarchie katolické církve v České republice . 4
1.2.
Majetkové právo ...................................................................... 5
1.3.
Typologie církevních nemovitostí ............................................ 5
2.
Majetkové poměry a vyrovnání státu s církvemi ........................... 8
2.1.
Církevní majetek v raném středověku ..................................... 8
2.2.
Emancipace církve v oblasti majetkových práv ....................... 8
2.3.
Příčiny a následky husitského hnutí ........................................ 9
2.4.
Barokní rekatolizace .............................................................. 10
2.5.
Josef II. a josefínské reformy.................................................. 11
2.6.
Církve do roku 1949 ................................................................ 11
2.7.
Komunistický reţim a problematika restitucí ....................... 12
3.
Aktuální stav problematiky restitucí ........................................... 15
4.
Královéhradecký kraj .................................................................. 18
4.1.
Krkonoše................................................................................ 19
4.2.
Historie osídlení Krkonoš ...................................................... 20
4.3.
Poválečný odsun obyvatelstva ............................................... 22
4.4.
Královéhradecká diecéze ....................................................... 24
5.
Analytická část............................................................................. 25
5.1.
Maršov, fara a hřbitovní kostel .............................................. 26
5.2.
Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory- SEVER ........ 30
5.2.1.
Koupě fary a její vyuţívání ............................................... 30
5.3.
Fara v Horním Maršově – projekt ......................................... 31
5.4.
Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) ........................ 35
5.4.1.
Operační program Ţivotní prostředí (OPŢP) ................... 35
5.5.
Popis projektu........................................................................ 36
5.5.1.
Výběrové řízení ................................................................ 37
5.5.2.
Financování ..................................................................... 39
5.6. 5.6.1. 5.7. 5.7.1. 5.8.
Stavební a inţenýrská firma Klimeš Maršov ......................... 39 Průběh stavby .................................................................. 42 Plán následné činnosti ........................................................... 44 Studie stálé expozice ........................................................ 45 Veselý výlet a hradní společnost Aichelburg ......................... 48
Závěr .................................................................................................... 51 Zdroje: .................................................................................................. 52 Seznam obrázků: .................................................................................. 58 Seznam tabulek: ................................................................................... 58 Přílohy:................................................................................................. 59
Úvod Problematika církevních památek v současné české společnosti je tématem, jehoţ význam narůstá s počtem nevyuţívaných a chátrajících objektů spojených s církvemi, ať uţ jsou dodnes ve vlastnictví církví nebo je převzaly obce, stát či občanská sdruţení. Důvodem pro výběr tohoto tématu je mimo jiné politické dění týkající se církevních restitucí, které sleduji jiţ několik let. Po bliţším zkoumání debat probíhajících na české politické scéně v průběhu posledních dvaadvaceti let je aktuální stav procesu majetkového vyrovnání státu s církvemi stále více znepokojující. A to především při zohlednění minulého vývoje s výhledem do nejbliţší budoucnosti. Důleţitým prvkem pro pochopení role majetku ve vlastnictví církví je historický vývoj v celospolečenském kontextu - ekonomickém, politickém a sociálním. Tomuto tématu bude věnovaná značná část práce. S klesajícím počtem věřících narůstá počet církevních staveb sakrálního i profánního charakteru, které nejsou vyuţívány pro plnění své původní funkce. Především římskokatolická církev proto začala nabízet a prodávat své nemovitosti zájemcům z řad nevládních neziskových organizací, obecně prospěšných společností a občanských sdruţení. Tímto případem se bude zabývat konkrétně zaměřená analytická část práce. V té popíši historii a současnost bývalé fary v obci Horní Maršov v Krkonoších, kterou od královéhradecké diecéze v roce 2002 zakoupilo Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER s cílem zachovat její památkové hodnoty a zpřístupnit ji široké veřejnosti ve formě ekocentra DOTEK (Dům Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury). V textu věnovanému obnově fary a jejího blízkého okolí se zaměřím na reálné zobrazení průběhu ţádosti o finanční podporu ze strukturálních fondů Evropské unie, se všemi jeho pozitivními i negativními aspekty. Cílem této práce je dokázat, ţe i přes nutnost soustavné práce, provázené navíc komplikacemi a nejistotou, má obnova církevních objektů smysl. A to nejen pro rozvoj lokálních a regionálních společenství, ale v případě Krkonoš také přeshraniční spolupráce České republiky s Německem a Polskem. Církevní památky nejsou jen historicky hodnotné stavby, ale i místa setkání s posvátnem, coţ vnáší do řešení situace změny ekonomického projektu potřebu značného pochopení a ctění morálních i etických zásad. Způsob, jakým bude stavba nadále vyuţívána, musí být přijatelná pro všechny vrstvy společnosti s co moţná největším vyuţitím pro širokou veřejnost.
1
V rámci analytické části představím také organizace, firmy a osobnosti trutnovského regionu, které se zasazují o udrţitelný rozvoj tamější komunity, a proto jejich aktivity neopomíjejí ani historické objekty spojené s církví, jakými jsou kaple, kříţové cesty, nebo boţí muka. Stejně tak tyto subjekty usilují o boření předsudků spojených se změnami v sídelní struktuře pohraničí v poválečném období. Zpřístupňováním a šířením informací v podobě lokálních příběhů nahlíţených z různých úhlů a hledáním souvislostí svým dílem přispívají k vylepšování mezinárodních vztahů. Tato problematika je natolik široká, ţe ji není moţné v rámci bakalářské práce dokonale postihnout. Práce proto není vyčerpávajícím výčtem veřejně přístupných informací, ale spíše ukázkou pozitivních příkladů na malém území krkonošského regionu. Věřím, ţe obdobných případů bude nadále přibývat.
Motto: Think globally, act locally. Mysli globálně, jednej lokálně.
2
1. Církve v České republice Důleţitým předpokladem pro existenci církví a náboţenských společností (CNS) v České republice je Listina základních práv a svobod, která stanovuje kolektivní i individuální práva občanů státu, mezi které patří i svoboda náboţenského vyznání. Listina základních práv a svobod také upravuje vztah státu a CNS. Stát, který je zaloţen na demokratických hodnotách, se nesmí vázat na výlučnou ideologii nebo náboţenské vyznání. Individuální a kolektivní práva jsou upravena v zákoně č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností. Druhým důleţitým zákonem, který se zabývá tématikou církví, je zákon č.218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem. V tomto zákoně je upraveno, ţe ze státního rozpočtu jsou financovány ty CNS, které jsou zapsané v Rejstříku registrovaných církví a náboţenských společností v České republice. Ústředním orgánem státní správy pro záleţitosti církví a náboţenských společností je podle tzv. kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy, Ministerstvo kultury ČR.1
1.1.
Definice církve a náboženské společnosti
Církví nebo náboţenskou organizací se rozumí dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboţenskými obřady a projevy víry, zaloţené za účelem vyznávání určité náboţenské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromaţďování, bohosluţby, vyučování a duchovní sluţby. Náboţenská společnost je organizované společenství, jehoţ účelem má být umoţňování nebo usnadňování náboţenského ţivota osob hlásících se k určitému náboţenství. Církví je českým právem chápána křesťanská náboţenská společnost.2
Ministerstvo kultury ČR: Informace o právních předpisech. [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: Ministerstvo kultury ČR. Zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=377 1
2
3
1.1.1. Struktura a hierarchie katolické církve v České republice V České republice je církev tvořena jednotlivými diecézemi v církvi římskokatolické, resp. exarcháty v církvi řeckokatolické. Hlavou katolické církve jako celku je arcibiskup, kterým je v současné době kardinál, metropolita, a primas český3, ThLic.
Dominik kardinál Duka OP.
Předtím, mezi lety 1998 a 2010, působil jako biskup královéhradecké diecéze. Z 1 Arcidiecéze a diecéze na území ČR. Zdroj: Tomáš Urban, dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2010/01/05/struk tura-katolicke-cirkve-v-ceske-republice
důvodu
jeho
povýšení
neměla
královéhradecká diecéze svého biskupa po dobu jednoho roku. Dnes ji řídí JUDr. Ing. Jan Vokál. Katolická církev se dělí na
dvě církevní provincie. Českou, jejíţ součástí je arcidiecéze praţská, a moravskou, kde je situována arcidiecéze olomoucká. Celkem je naše republika rozdělena na šest diecézí a dvě arcidiecéze.
Diecéze
Praţská
Počet
Počet
obyvatel
katolíků
Počet kněží
Podíl katolíků
Počet katolíků na jednoho kněží
2 062 000
370 000
216
17,9%
1 713
743 000
237 000
108
31,9%
2 195
Královéhradecká
1 255 000
307 000
220
24,5%
1 396
Litoměřická
1 330 000
162 000
115
12,2%
1 409
795 000
142 000
98
17,9%
1 449
Olomoucká
1 376 000
570 000
313
39,2%
1 821
Brněnská
1 354 000
533 000
395
39,4%
1 350
420 000
167
31,9%
2 515
Českobudějovická
Plzeňská
Opavská
1 315 000
1 Přehled diecézí římskokatolické církve v ČR. Zdroj: Vlastní konstrukce na základě dat dostupných z: http://www.bihk.cz/dieceze/diecezni-katalog
3
formální hlava katolické církve v České republice
4
1.2.
Majetkové právo
V církevním právu se v církevní úřad rozlišuje na oficium, coţ je povinnost vykonávat úřední funkce, a beneficium, neboli důchody spojené s vykonáváním úřadu (také nazývané obročí, prebenda, nebo přírůstek).4 Záduší byl majetkový fond slouţící k pokrytí nákladů na údrţbu kostela a některých výdajů potřebných k bohosluţebným účelům, např. svíčky, nebo liturgická roucha. Bylo vţdy striktně odděleno od obročí, které bylo osobním příjmem duchovního. Záduší nebylo samostatnou právnickou osobou, jakou je například farnost, ale příslušelo konkrétnímu kostelu. Záduším byl nejen nemovitý majetek, jako lesy, pole, louky, rybníky, ale také velkostatek, nebo dobytek. Výnosy, v podobě finančních prostředků plynuly převáţně z pronájmu zádušního majetku.5 V římskokatolické církvi je farnost podle kanonického, i českého práva samostatnou církevní právnickou osobou. Majetek církví není majetkem ve vlastnictví církevních hodnostářů. Nikdy proto nenáleţel biskupům, ale patřil církevním úřadům. Církevní hodnostáři z něj brali beneficium, také označované jako přírůstky, prebenda, nebo obročí. Například, aby mohl prelát čerpat úrodu z polnosti, bylo potřeba, aby nejdříve vyplatil náklady. Je potřeba respektovat neobyčejně sloţité předpisy, dodnes nazývané „mrtvá ruka”, aby mohlo být zasahováno do kmenového majetku církve. Mezi ty patří např. souhlas kapituly6.
1.3.
Typologie církevních nemovitostí
Česká republika je i přes mimořádně nízkou míru religiozity tradičně převáţně křesťanskou zemí. Většina nemovitostí ve vlastnictví církve jako instituce, pak spadá pod Církev římskokatolickou. Pochopitelné a logicky utříděné rozdělení nemovitostí vyuţívaných církví překládá Ing. arch. Zdeněk Bureš v knize Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Církevní stavby se dají rozdělit především na sakrální a profánní. Řada objektů, které církev vyuţívá, je funkčně a tím i typologicky téměř shodná s profánními objekty stejného určení (např. bytové domy, nebo statky), a proto se jimi Bureš podrobněji nezabývá.
CZERNIN, Jan. Majetková práva obročí, záduší a kostelů v minulosti a jejich transformace dnes. Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Praha, 1996 [online]. [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/1-10/czernin.htm. 5 tamtéţ s. 34 6 sbor kanovníků, tj. kněţí vykonávajících slavnostní liturgické funkce v určitém kostele 4
5
Mezi sakrální stavby patří: kostely (farní, děkanské, biskupské) – vysvěcené budovy slouţící k liturgickým účelům i jako místa setkávání společenství věřících. filiální kostely a kaple – vysvěcené stavby, které vznikly jako doplnění sítě farních kostelů v závislosti na společenské potřebě. Na rozdíl od farních kostelů vznikly bez farnosti. poutní kostely a kaple – nejsou liturgicky vázány na obyvatele oblasti. Prostorově bývá zvýrazněn prvek, jemuţ je stavba zasvěcena. hřbitovní kostely a kaple – vznikly poté, co se hřbitovy začaly zakládat mimo jejich původního místa, tj. kolem farních kostelů. klášterní kostely a kaple – slouţí převáţně členům komunit řeholníků drobné sakrální stavby – kapličky, boţí muka, samostatné kříţové cesty, sochy světců na mostech, kříţe, atd. hřbitovy7 V celospolečenském kontextu plní kostel celou řadu funkcí: posvátný prostor kulturní památka místo setkání společenství součást regionální kultury krajinná dominanta8 Mezi profánní stavby v majetku církve, jako instituce, patří: klášterní budovy obytné a hospodářské
–
prostory obývané řeholníky, které jsou
v bezprostřední blízkosti staveb sakrálních. fary
–
místa ubytování duchovních.
Většinou
jsou fary také správním
a společenským střediskem farnosti. pastorační a společenská centra
–
nový typ staveb vycházející z potřeb narůstající
urbanizace. Spojují sakrální a profánní funkce ještě ve větší míře neţ fary. V jediné BUREŠ, Zdeněk. Typologie církevních nemovitostí. In: VAVERKA, Jiří. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1. ISBN 80-7192-539-X. s. 64 8 KOUBA, Vojtěch. Problematika využití nemovitého majetku církví z hlediska ekonomizace památkového fondu regionu. Diplomová práce studijního oboru Regionalistika a veřejná správa, Fakulta národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha, 2008. Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. 7
6
budově jsou prostory liturgické, společenské, pastorační a správní. Tato centra jsou stavěná za účelem obnovení kontaktu církve s veřejností stejně, jako umoţňují doplnit přirozenou rovinu kontaktů mezi obyvateli koncentrovanými ve městech. školy, vzdělávací a výchovná zařízení, centra pro mládeţ, internáty a domovy mládeţe
–
stavby spojené se vzdělávací činností, která je neoddělitelnou funkcí
církve. nemocnice, hospice, léčebny dlouhodobě nemocných, domovy pro fyzicky i mentálně postiţené, stacionáře pro staré lidi, azylové domy, budovy charity
–
stavby určené
k tradiční péči o nemocné, a charitativní činnosti církve. správní a hospodářské budovy
–
nezbytná součást některých jiných typů staveb.
Slouţí k zásobovací, hospodářské a administrativní činnosti.9
BUREŠ, Zdeněk. Typologie církevních nemovitostí. In: VAVERKA, Jiří. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1. ISBN 80-7192-539-X. s. 64-65 9
7
2. Majetkové poměry a vyrovnání státu s církvemi Vyrovnání státu s církvemi a náboţenskými společnostmi je komplikovaným a jiţ více neţ 20 let skloňovaným tématem. Pro jeho pochopení je důleţité přiblíţit způsoby, jakými církve v minulosti majetek nabývaly, i jak jim byl majetek odnímán.
2.1.
Církevní majetek v raném středověku
Podle fragmentu z Bavorské kroniky udělil Boleslav II. roku 922 právo druhému praţskému biskupovi Vojtěchovi stavět kostely. Příjmem byl zpravidla „desátek“10 zavedený jiţ prvním biskupem Dětmarem. Tato daň byla rozdělena na čtvrtiny: jeden díl na udrţování kostela, druhý na chudé, třetí pro výţivu kněţí, a čtvrtý pro biskupa.11 V případě soukromých kostelů přijímal desátek soukromý patron, který hradil provoz kostela i náklady duchovního. Čtvrtinu desátku dostal biskup. Český přemyslovský stát byl christianizován z německých center, jakými byly Salcburk, Pasov nebo Řezno. Do českého a moravského prostředí přešly i tamní právní zvyklosti, především princip vlastnických kostelů, který respektuje staré germánské právo: “Koho je půda, toho i je stavba, jeţ na ní stojí”. Stavitel věnoval kostel Bohu a konkrétnímu světci, fakticky byl stále vlastníkem pozemku, a tím i kostela, on sám. Majitel si mohl najmout námezdníka, které mu platil (někdy i necelou) čtvrtinu desátku, anebo se také mohl stát knězem sám.12 Po odevzdání čtvrtiny biskupovi si tak vlastník zbývající tři díly mohl nechat.
2.2. Emancipace církve v oblasti majetkových práv Olomoucký biskup (1126 - 1150) Jindřich Zdík i jeho synovec Daniel I., praţský biskup v letech 1148 - 1167, zakládali na svých statcích arcijáhenství13 a dosazovali do funkcí vlastní úředníky. Tím začínala snaha o odtrţení správy církve od vlivu kníţete. Ve 12. století ještě nemohla být církev pozemkovým vlastníkem. Zatím získávala pro církevní majetky výjimky v podobě osvobození od daní a jiných povinností. Roku 1222 se
desátek (z latinského decennia – desetina) označuje původně zhruba desetiprocentní daň placenou náboţenské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci nebo starověkému boţstvu 11NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Díl I. část III.: Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. 1. vyd. Praha: Laichter. s. 449-545 12 KOUBA, Vojtěch. Problematika využití nemovitého majetku církví z hlediska ekonomizace památkového fondu regionu. Diplomová práce studijního oboru Regionalistika a veřejná správa, Fakulta národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha, 2008. Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. 13 Ve středověku patřil arcijáhen k nejvýznamnějším úředníkům diecéze, která se od 11. století členila na arcijáhenství, v jejichţ čele stál. Dohlíţel na farní správu a kněţstvo. Prestiţí a pravomocemi stál někde mezi dnešními okrskovými vikáři a generálními vikáři (resp. děkanáty na Moravě a ve Slezsku). Po zavedení těchto úřadů význam úřadu arcijáhna upadl, neboť přišel o většinu pravomocí. 10
8
poměry narovnávají na základě konkordátu14 mezi Přemyslem Otakarem I. (českým králem v letech 1198 - 1230) a Ondřejem I., (praţským biskupem 1214 - ✝1224), nazývaného Velké privilegium církve.15 Biskupovi tím bylo přiznáno právo na jeho biskupské majetky. Ale ještě důleţitější byl fakt, ţe od podepsání dohody měl biskup výsadní právo nad duchovními, kterými obsazoval církevní úřady. Počátkem 13. stol. byl právní princip vlastnických kostelů přeměněn na patronátní právo. Znamenalo to stav, kdy původní majitel, kterému kostel nebo klášter patřil, měl uţ jen redukovaná práva k této instituci, tzv. čestnou povinnost. Jinak nemohl svobodně prodávat nebo přestavovat jen ze svého rozhodnutí. Také ustanovování duchovních bylo uţ jen na rozhodnutí diecézního biskupa. Církev tak získává nad majetkem pevnější dohled. Patronáty u nás byly zrušeny zákonem č. 218/1949. Církev dostávala majetek z velké části od zámoţných donátorů, jakými byli aristokraté nebo bohatí měšťané. Dary nebyly jen záleţitostí materiální, ale vázaly se také k duchovní podstatě (např. počet odslouţených mší za zemřelého donátora). Kritika křesťanské církve a jejího ţivota se objevuje od doby, kdy existuje samotná církev. Volání po návratu k apoštolské chudobě dalo vzniknout ţebravým řádům, které nesouhlasily se zkaţeností církve. Mezi ţebravé řády neboli mendikanty, patřili např. františkáni, augustiniáni, a karmelitáni. Jejich základním znakem byla záměrná nemajetnost a snaha ţít jen z milodarů.16 Kritikům se nelíbilo, ţe církevní majetek není uţíván pro blaho věřících a církve, ale ke světským radovánkám. Někdy byly kritiky velmi radikální a ţádaly naprosté „odmajetnění“, aţ vyvlastnění, ale většinou šlo spíše o to, aby církev nebyla lakotná a vyuţívala svých prostředků k účelům, ke kterým byly zamýšleny, jakými jsou podpora chudých, sirotků a vdov, nebo řádného církevního ţivot.
2.3. Příčiny a následky husitského hnutí „Karel IV. [církvi] velmi stranil, z upřímné víry v Boha i z politických důvodů, kdy v ní viděl spojence proti stále samostatněji jednající šlechtě. Bohatství církve a světské chování kněţí ale uţ za vlády jeho syna, Václava IV., vyvolalo reakci v podobě husitského hnutí.”17
smlouva o vzájemných vztazích mezi státem a římskokatolickou církví NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Díl I. část III.: Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. 1. vyd. Praha: Laichter. s. 449-545 16 Po Tridentském koncilu roku 1545 byla ovšem chudoba deklarována uţ jen u dvou řádů, minoritů a kapucínů. Viz FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 878 s. ISBN 80-727-7026-8. s. 11 17 KOUBA, Vojtěch. Problematika využití nemovitého majetku církví z hlediska ekonomizace památkového fondu regionu. Diplomová práce studijního oboru Regionalistika a veřejná správa, Fakulta 14 15
9
Poslední z artikulů, ţádající konec světského panování církve, býval také vykládán tak, ţe církev nemá mít absolutně ţádný majetek18, coţ slouţilo jako dobrá záminka pro šlechtu, nebo měšťany, kteří se na církevním majetku obohatili. Zajímavé je sledovat testamenty měšťanů v době po husitské revoluci. Ti začínají vracet do majetku církve předměty, které do jejich osobního majetku zjevně nepatřily (např. liturgický kalich). Období renesance je kvůli malému počtu církevních staveb vybudovaných v tomto slohu často spojováno s úpadkem duchovních hodnot. Důvodem však nejsou jen obrazoborecké tendence nekatolických Čechů, ale i to, ţe se tento sloh špatně prosazoval vůči vrcholné gotice. Síť gotických kostelů vyhovovala struktuře sídel i v renesanční době, a tak byly církevní stavby udrţovány bez větších přestaveb. Církevní umění v té době kvete především v katolických částech Čech (např. roţmberské drţavy). Habsburkové hned od nástupu na trůn podporují katolickou církev jiţ roku 1562 vyplácel Ferdinand II. arcibiskupství roční důchod v určité výši. Jiţ od té doby můţeme vnímat státní podporu církví formou dotací.19
2.4. Barokní rekatolizace Obnovené zřízení zemské z roku 1627 zakázalo všechna nekatolická náboţenství, coţ mělo za důsledek velkou vlnu emigrace z řad šlechty a měšťanstva. Majetky emigrantů a povstalců byly pod cenou rozprodány. V pobělohorské době, Ferdinand III. narušil principy zacházení s církevním majetkem tím, ţe vyňal spory o patronátní práva (tj. spory o církevní privilegia nebo vyplácení desátku) z působnosti církevního soudu a předal je soudu civilnímu. Ferdinand III. také získává právo jmenovat praţské arcibiskupy, na rozdíl od olomouckého arcibiskupství, kde byla stále činná kapitula. Katolická církev se spojila se světskou vládní mocí, ale přesto jí nemohly být vydány majetky, které měla ve vlastnictví před husitskými válkami, a to především z důvodu narušení stávajících vlastnických vztahů i územní správy. Jako kompenzace proto byla katolické církvi nabídnuta část výnosu z daně vybírané ze soli. Tímto byly poloţeny základy průběţného financování církevních aktivit ze strany státu, ale zároveň se tak církev dostala pod jeho absolutní moc.
Národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha, 2008. Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. s. 26 18 Marxističtí historici v tomto počínání viděli počátky komunistického hospodaření. Majetek se musí nejdříve sebrat, aby se mohl znovu rozdělit. 19 KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1995, 28 s. Studie OI, č. 7. ISBN 80-901-6593-1., s. 14
10
Barokní styl, původem z Itálie, byl do našich zemí postupně importován. Koncem 17. století uţ bylo baroko, jako kulturní vzorec, plně přijato a stalo se nedílnou součástí architektury, ţivota společnosti i krajiny.
2.5. Josef II. a josefínské reformy Josef II. se velice zajímal o zvyšování efektivity chodu státu a všech jeho institucí včetně církve. Snaţil se o podřízení církve státu (a tím v zásadě o návrat před rok 1222). Ve své činnosti se soustředil především na neefektivní kláštery, které nevykonávaly ani charitativní ani bohosluţebné funkce. Tyto instituce poté rušil, odsvěcoval a nechával přebudovávat pro jiné účely (kasárny, vojenské sklady, nemocnice a úřady). Majetky ze zrušených a rozprodaných klášterů vyňal do tzv. Náboţenského fondu, vedeného státem, ze kterého byli placeni duchovní, a také výstavba nových kostelů. Tento stav existoval aţ do vzniku Československé republiky roku 1918. Po josefinských reformách klesl podle odhadů majetek ve vlastnictví církve z 10% půdního fondu dnešní České republiky na asi 3%.20 Josef II. ze získaných prostředků však posílil síť farností a kostelíků. Na našem území tak vzniklo asi 250 nových farností. Roku 1774 byla ustanovena povinná školní docházka jak pro chlapce, tak pro děvčata, farář se stal zároveň ředitelem místní školy, ale vyučování zajišťoval kantor. Do roku 1849 získává církev desátky navýšené o příjmy na kantora a na kostelníka. Toleranční patent Josefa II. znamenal po 157 letech nový začátek pro nekatolická náboţenství. Avšak tolerovaní protestanti museli platit také tyto katolické poplatky, a navíc si také museli vydrţovat vlastního faráře, kostelníka a školu. Jak tvrdí někteří autoři: „Majetek, který církvi zůstal dál k uţívání (nemovitosti a půda), uţ jí však nepatřil – měla ho pouze ve správě.“21
2.6. Církve do roku 1949 Roku 1782 byly vytvářeny Zemské fondy pro Slezsko, Moravu a Čechy. Vedle toho byl církevní majetek ponecháván jako deskový, tj. zapsaný v Zemských deskách stejně, jako například šlechtické velkostatky. Další zákony byly přijaty v roce 1874 (platily dále i v období první Československé republiky). V jejich rámci byla uzákoněna tzv. kostelní konkurence, coţ je přiráţka k dani pro fyzické i právnické osoby, které se hlásí k určitému náboţenství. Toto opatření bylo stanoveno kvůli tomu, ţe Náboţenský fond nedostatečně pokrýval financování údrţeb KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1995, 28 s. Studie OI, č. 7. ISBN 80-901-6593-1. s. 15 21 PROCHÁZKOVÁ, Lenka. LITERÁRNÍ NOVINY. Církev nemá na restituce právní nárok. 10. 11. 2011, XXII, č. 45 20
11
kostelů a platy farářů. Také díky těmto zákonům se církevní majetek dostává pod absolutní státní dohled. Přesto ale byly církve nadále povaţovány za veřejné instituce s právem vlastnit movitý i nemovitý majetek. Tento sekulární22 postup odluky církve od státu je patrný ve všech státech západní Evropy a ideově souvisí jiţ s Velkou francouzskou revolucí. O tom, zda je moţné zcela vyvlastnit církevní majetek, se vedla diskuze v průběhu celého 20. století. V Československu došlo k částečnému vyvlastnění všech velkostatků, neboť první pozemková reforma se odehrála roku 1919 za doby Tomáše Garrigue Masaryka. Deskové statky byly předmětem záborového zákona č. 215 z tohoto roku a Zemské desky měly v tomto ohledu váhu zákona. Šlo o zabírání majetku velkostatků a orné půdy nad 150 hektarů, respektive nad 250 hektarů veškeré zemědělské půdy. V záborovém zákoně není doslovně řečeno, ţe by majetky církve měly být úplně vyvlastněny, ale měly být omezeny do této výměry. Majetek byl předáván do vlastnictví malým zemědělcům a jiným drobným ţivnostníkům. V důsledku §11 tohoto zákona pak dochází ke smlouvám mezi církevními ústavy a státem, jejichţ předmětem je vynětí zbývajícího majetku pod limit 150 hektarů, respektive 250 hektarů. Tato pozemková reforma pokračovala aţ do roku 1938. Nicméně v roce 1947 byl vydán zákon č. 142 o revizi první pozemkové reformy, který ruší výjimky právě §11 „o vynětí církevního majetku”, kterým byl objem záborů zmírněn. „Zákon o revizi první pozemkové reformy postihuje všechny občany a subjekty ve státě stejně, nebylo by moţné vůči lidu jakkoli odůvodniti, proč by se pro církev měla dělati výjimka.“23
2.7.
Komunistický režim a problematika restitucí
V první polovině roku 1948, hned po komunistickém puči, proběhla inventarizace církevního majetku z nařízení Krajských národních výborů, coţ bylo dodatečně formulováno v zákoně č. 218, vydaném aţ v říjnu následujícího roku. Tento zákon také zajistil církvím, jimţ byl majetek bezúplatně zabrán, hospodářské zabezpečení ze strany státu, na jehoţ základě se tak děje dodnes. Zároveň byl vydán zákon č. 46/1948 o nové pozemkové reformě, který nařizuje odebrání nejvýše 30 hektarů z vlastnictví kaţdé farnosti. V důsledku tohoto zůstaly farám prakticky jen zahrady a sady do velikosti jednoho hektaru. Zmíněný soupis církevního majetku, který byl schvalován Krajskými národními výbory, je podkladem pro dnešní
sekularizace - omezování církevního vlivu, které většinou souvisí s převedením církevního majetku do světské vládní moci 23 JANIŠOVÁ, Milena a Karel KAPLAN. Katolická církev a pozemková reforma 1945-1948: dokumentace. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-44-6. s. 304 22
12
debatu ohledně restitucí. Celkově přišla církev o pozemky o rozloze více neţ 250 tisíc hektarů. V roce 1950 byly v rámci tzv. Akce K protiprávně zrušeny všechny muţské kláštery, jejichţ obyvatelé byli internováni. Řeholní řády byly zrušeny na základě zinscenovaných soudních procesů s jejich představiteli, a stát tak získal asi 850 klášterních objektů24. Majetek klášterů byl zabaven a „účelově vyuţit“. Některé křivdy napáchané minulým reţimem se počátkem 90. let československá vláda snaţila napravit zákonem o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací č. 289/1990, který byl dále upraven zákonem č. 338/1991. Na zábor klášterních objektů totiţ neexistovala ţádná právní úprava. Aţ do finálního vyřešení majetkového vypořádání státu s církvemi, jsou tyto statky zablokovány pro jakoukoli manipulaci zákonem o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému majetku č. 229 jiţ z roku 1991. Tato právní úprava zakazuje převod takto zablokovaného majetku do vlastnictví jiným soukromým či právnickým osobám, coţ způsobuje především obcím a krajům nemalé komplikace s vedením rozvodných sítí a jejich dalšího rozvoje. S tímto faktem souvisí i to, ţe naše obce často nemají potenciálním obyvatelům co nabídnout právě z důvodu nevyjasněného vlastnictví. Pozemkový fond nemůţe pozemky prodat, protoţe zájemci nemají s kým o prodeji jednat. Pozemky totiţ nemají vlastníka, a jsou tak zablokovány.25 Od devadesátých let pokračuje v rámci římskokatolické církve slučování nevyuţitých farností. Diecéze nabízejí fary a pozemky v jejich vlastnictví k prodeji soukromým zájemcům. Z takto získaných financí jsou opravovány a udrţovány vyuţívané fary a kostely. Z celkového počtu více neţ 400 far v královéhradecké diecézi jich bylo 150 určených k prodeji, z čehoţ dosud bylo jiţ 135 převedeno na jiné vlastníky. Do prodeje kostelů královéhradecká diecéze aktivně nevstupuje, ale vítá jakoukoliv iniciativu, která by pomohla zachránit chátrající objekty. „Úspěšně jsme převedli kostely na obce, které buď pokračují v konání příleţitostných bohosluţeb, nebo je vyuţívají ke kulturním akcím.
KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1995, 28 s. Studie OI, č. 7. ISBN 80-901-6593-1. s. 18 25 DOLEŢALOVÁ, Eva, Michael KUČERA a Jaroslav ŠEBEK. Historie cs: Jak církve k majetku přišly. [online archiv České televize]. 10. 4. 2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://m.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivnena-ct24/historie-cs/173136-jak-cirkve-k-majetku-prisly/ 24
13
Nebráníme se ani jednání s občanskými sdruţeními, která by mohla objekty vyuţít,“ vysvětlil Jan Doskočil, vedoucí odboru správy majetku.26 Přehled vývoje majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi bude uveden v příloze práce.
SIRŮČKOVÁ, Markéta. Církev se zbavuje far, desítky z nich už mají nové majitele. [online]. [cit. 2012-0512]. Dostupné z: http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/cirkev-se-zbavuje-far-desitky-z-nich-uz-maji-nove.html 26
14
3. Aktuální stav problematiky restitucí Otázka restitucí církevního majetku v České republice je velice komplexní problematika, na kterou není jednoduché si vytvořit jednoznačný názor.
Nacházíme se
v situaci, kdy se názory a řešení prezentované v médiích velmi liší, a často stojí přímo na opačných stranách spektra moţností a pohledů, jsou ovlivněny nejen politickým názorem, ale především celkovou osobností a minulou zkušeností mluvčího. Kaţdopádně je potřeba, aby bylo co nejdříve rozhodnuto o plošném řešení, protoţe čas je společným nepřítelem všech nevyuţívaných staveb bez určeného vlastníka. Všechny objekty, kostely, kláštery a fary chátrají rychleji, pokud ztratí svůj ekonomický projekt a přestanou slouţit lidem. Církevní stavby jsou součástí společné paměti, a to bez rozdílu, jestli jsou pod ochranou památkové péče nebo nikoli. Tyto stavby je potřeba zachovat, abychom zachovali kontinuitu našich dějin a kulturních vzorců. Následujících několik odstavců představí některá aktuálně publikovaná fakta a pohledy na tuto problematiku. Po listopadové revoluci roku 1989 začala katolická církev uplatňovat vlastnické právo na tytéţ poloţky jako po druhé světové válce se slovy “co nám komunisté vzali, musí být vráceno”. Komunistický reţim zavíral kláštery, ale vyvlastnit je nemohl, protoţe uţ byly zestátněny josefínskou reformou. Stejně tak i polnosti a další pozemky. Takţe poţadovat zpět majetek podléhající reformám z 18. století a reformě z roku 1919 je právně nemoţné. I studie Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vypracovaná V. Kindlem a V. Mikulem potvrzuje, ţe katolické církvi majetek nepatřil, a jiţ od dob Josefa II. jej měla pouze ve správě. Taktéţ bývalý vicepremiér, JUDr. Pavel Rychetský vydal v roce 1999 stanovisko, ţe záleţí pouze na vládě, zda dá církvi majetek zpět do uţívání. Jedním z nejdůleţitějších polistopadových cílů katolické církve měl být převod katedrály sv. Víta, nacházející se v areálu Praţského hradu, do jejího vlastnictví. Ţalovanou stranu zastupovala Kancelář prezidenta republiky a Správa Praţského hradu. Spor trval celých osmnáct let. Nejvyšší soud však v roce 2009 rozhodl, ţe katedrála zůstane ve vlastnictví státu. Kardinál Dominik Duka proto podepsal s prezidentem Václavem Klausem dohodu o společné správě chrámu. Podle nezávislých kritiků aktuálního politického dění dává převaha vládních poslanců v dnešní sněmovně tušit, ţe chystaný další bezúplatný převod státního majetku na církve nazývaný restitucemi bude schválen. Lesy, polnosti a rybníky tak dostanou nového majitele. Je ale moţné, ţe české a moravské obce, které si stěţují na blokaci pozemků vyhlédnutých od roku 1991 k církevní restituci,
15
nakonec jejich kupci nebudou. O prodeji a schvalování kupců bude totiţ ze svého práva rozhodovat Svatý stolec ve Vatikánu.27 Zákon počítá s navracením 56% zabaveného majetku. Stát má vydat některé nemovitosti v jeho vlastnictví, zároveň i lesní a jiné pozemky v celkové nominální hodnotě 24 miliard Kč. Nemovitostí ve vlastnictví obcí, krajů, či soukromých osob se vyrovnání netýká. Podle názoru Ing. Karla Štíchy28, předsedy komise pro vyrovnání státu s církvemi, je katastrální úřad, jako úřad státu, zodpovědný za evidenci vlastnictví nemovitostí,29 a tím je také garantem správnosti uvedených informací. Zaměstnanci praţského arcibiskupství v průběhu posledních osmnácti let dohledávali v archivu Katastrálního úřadu v Praze pozemky, které církev vlastnila k datu 25. února 1948, a které jí byly postupně zabírány. Hodnota zabraných nemovitostí byla vyčíslena na 134 miliard Kč. Kontrola těchto objemů byla provedena z více stran, a na základě několika typů dokumentů týkajících se rozhodnutí o záborech, které se nacházejí v Národním archivu. Na ţádost Ministerstva kultury ČR byla provedena společností Ernst & Young nezávislá kontrola metodiky shromaţďování podkladů, správnosti a vypovídající schopnosti jednotlivých poloţek. Při současné dohodnuté formě narovnání bylo rozhodnuto, ţe 59 miliard Kč z této částky bude vyrovnáno finanční náhradou a zbylá částka bude vrácena v naturáliích. Dnes se vedou spory také o to, zda je majetek církve z historického pohledu majetkem soukromým, nebo veřejným. “Čím budou takové podmínky odluky uţitečné českému státu, který se zněním Listiny základních práv a svobod vymezuje jako ideologicky a náboţensky neutrální? A jehoţ asi 60 procent občanů jsou dnes ateisté respektive lidé bezkonfesní?”30 Tak znějí otázky, které pokládá spisovatelka a signatářka Charty 77, Lenka Procházková. V lednu 2012 podala kvůli schválení restitucí trestní oznámení na premiéra Petra Nečase a další členy jeho vlády. Moţným řešením podpory běţného fungování církví by bylo zavedení průběţné církevní daně po vzoru Německa, nebo církevní poplatky jako v Rakousku. K čemu vlastně potřebuje církev finanční prostředky? Podle názoru PhDr. Tomáše Pavlíčka, historika Univerzity Karlovy, potřebuje církev peníze k tomu, aby mohla otevřeně slouţit tomuto světu a plnit tak poslání od Jeţíše Krista. Pokud by se peněz vzdala, tak by hrozilo její uzavření se a příklon k sektářským způsobům. Stejně tak potřebuje i nemovitý majetek. Kaţdý kostel a farnost měly své obročí a záduší, z jejichţ PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Církev nemá na restituce právní nárok. Literární noviny. 10. 11. 2011, XXII, č. 45. Cesty víry: Majetkové vyrovnání státu a církve. [online archiv České televize]. 6. 5. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/312298380030009-majetkovevyrovnani-statu-a-cirkve/ 29 v případě pozemkových knih a zemských desek eviduje také historické vlastnictví 30 PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Církev nemá na restituce právní nárok. Literární noviny. 10. 11. 2011, XXII, č. 45 27
28
16
výnosů se ţivil farář a udrţoval kostel. Církev dostala nejvíce majetku darem od panovníka, šlechty nebo od jednotlivých vděčných věřících. Na druhou stranu byli i takoví faráři, kněţí a papeţi, kteří vyhlašovali odpustky, kříţové výpravy, nebo obsadili několik farností najednou nejen, aby tam slouţili, ale aby ţili z výnosu více farností. Na tento fakt poukazoval jiţ Jan Hus. Přesto má církev právo i na takto získaný majetek, protoţe ten nikdy nenáleţel konkrétní osobně, nýbrţ církvi jako instituci. Pro restituci svědčí i fakt, ţe České země byly součástí Habsburské monarchie, v jejíchţ bývalých částech, například ve Slovinsku, restituce jiţ proběhly a jen v České republice zůstává tato problematika stále nedořešená.
17
4. Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj se nachází na severovýchodě České republiky. Hranici kraje tvoří z více, neţ jedné třetiny státní hranice s Polskem v celkové délce přibliţně 208 km. Tento kraj také sousedí s Libereckým, Pardubickým, a Středočeským krajem. Krajská metropole Hradec Králové je od hlavního města Prahy vzdálená 112 km. Na severu a severovýchodě se rozkládají pohoří Krkonoše a Orlické hory, které na jihu a jihozápadě přecházejí do úrodné Polabské níţiny. Obě pohoří od sebe odděluje Broumovský výběţek, kde příroda vytvořila rozsáhlá, a turisticky velmi atraktivní, skalní města. Tato oblast patří mezi nejvydatnější a nejkvalitnější zásobárny pitné vody v České republice. Hlavním vodním tokem nejen Královéhradeckého kraje je řeka Labe a jeho přítoky. Nejvyšším vrcholem kraje je Sněţka (1 602 m. n. m.) v Krkonoších, která je zároveň nejvyšší horou České republiky. Nejniţším bodem je pak hladina řeky Cidliny v nadmořské výšce 202 m. n. m. Od reformy státní správy dne 1. 1. 2000 je kraj tvořen pěti okresy: Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov. Rozlohou je největší
okres
právě
Trutnov,
který
tvoří
téměř
čtvrtinu
rozlohy
kraje.
V Královéhradeckém kraji bylo k 1. 1. 2003 zřízeno 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 35 správních obvodů obcí s pověřeným úřadem. Rozlohou 4 759 km2 zaujímá Královéhradecký kraj 6% rozlohy České republiky. Ke konci roku 2010 zaujímala zemědělská půda 58% celkové rozlohy kraje. Lesy pokrývaly území z 31%. Chráněná území tvořila více neţ pětinu rozlohy kraje. Na území se nachází Krkonošský
národní
park
v
okrese
Trutnov,
tři
chráněné
krajinné
oblasti
a 111 maloplošných chráněných oblastí. Ke konci roku 2010 čítal Královéhradecký kraj celkem 554 803 obyvatel, coţ je 5,3% celkového počtu obyvatel České republiky. Nejlidnatějším okresem je okres Hradec Králové s více neţ 163 tisíci osobami. Průměrnou hustotou 117 obyvatel/km² nedosahuje celorepublikového průměru, který činí 134 osob/km². Na území kraje je celkem 448 obcí, z nichţ k 1. 1. 2011 mělo 48 statut města a 10 statut městyse. Podíl městského obyvatelstva dosáhl celkem 67,2%. Hlavním centrem kraje je statutární město Hradec Králové s 94 318 obyvateli, druhým největším městem s 30 819 obyvateli je město Trutnov. Královéhradecký kraj měl k 31. 12. 2010 stále nejniţší podíl obyvatel ve věku 15 – 64 let ze všech krajů v ČR (69,0%) a zároveň měl nejvyšší podíl obyvatel ve věku nad 65 let (16,5%), čímţ překonali Prahu (16,4%). Průměrný věk muţů i ţen je rovněţ nad republikovým průměrem a druhý nejvyšší po hlavním městě. Nejvyšší podíl obyvatel ve věku 15 - 64 let byl v okrese Trutnov, a ve skupině nad 65 let v okrese Hradec Králové.
18
Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Průmysl je soustředěn do velkých měst, a intenzivní zemědělství do oblasti Polabí. Největší koncentrací cestovního ruchu v České republice se vyznačují Krkonoše. Národní park Krkonoše zasahuje na území kraje dvěma třetinami své výměry a nacházejí se zde nejcennější lokality parku. Na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice se kraj v roce 2009 podílel pouze 4,5%, v přepočtu na 1 obyvatele dosáhl 84,3% republikového průměru. Podle výběrového šetření pracovních sil bylo v roce 2010 v hospodářství kraje zaměstnáno celkem zhruba 253,8 tisíc osob, z toho 30% ve zpracovatelském průmyslu, 12% ve velkoobchodě a maloobchodě, opravách motorových vozidel, 9% ve stavebnictví, 7,5% v odvětví zdravotní a sociální péče, 7% ve vzdělávání, 6,5% ve veřejné správě, 4% v ubytování, stravování a pohostinství a 3,5% v zemědělství, lesnictví, rybářství. V průmyslu převaţuje z odvětvového hlediska podle počtu zaměstnanců zpracovatelský průmysl. Převáţně pak textilní výroba, výroba elektrických a optických přístrojů. V České republice však kraj nepatří mezi rozhodující průmyslové oblasti, podíl na trţbách průmyslových podniků v roce 2010 činil 3,1%. V roce 2010 se v kraji v 912 statisticky sledovaných hromadných ubytovacích zařízeních ubytovalo téměř 796 tisíc hostů, z toho cca 210 tisíc ze zahraničí, převáţně z Německa (polovina), Polska a Nizozemska. Průměrná doba pobytu byla necelých pět dní. Většina těchto zařízení (70%) je soustředěna v okrese Trutnov, na jehoţ území leţí právě Krkonoše. Při hranicích s Polskem se rozvíjí mnoho forem přeshraniční spolupráce. Jednou z nich je Euroregion Glacensis, který vznikl v roce 1995 jako jeden z euroregionů působících na polsko-českém příhraničním území. Velký rozmach také zaznamenaly dobrovolné svazky obcí, v nichţ se obce sdruţují za účelem rozvoje svých území.31
4.1.
Krkonoše
Krkonoše se rozkládají v délce 35 km mezi sedlem Novosvětským na západě a Libavským na východě. Zaujímají plochu 1 466,5 km² a dosahují největší výšky horou Sněţkou. Tvoří je dva souběţné hřbety rozdílné jak svou geologickou stavbou, tak i utvářením a členěním terénu. Vnější, převáţně ţulový pohraniční hřbet, který je oddělený od vnitřního údolí Mumlavy, je poměrně málo členitý a příkře spadá do slezské níţiny.
31
Téma je zpracováno na základě informací z oficiálních webových stránek Královéhradeckého kraje, http://www.kr-kralovehradecky.cz a webových stránek Českého statistického úřadu www.czso.cz dostupných k datu 15. 5. 2012.
19
Z vnitřního vybíhají dlouhé a rozlehlé rozsochy – Vlčí, Kozelský a Ţalský hřbet, Planiny, Černá hora a Rýchory. Půdy vzniklé zvětráváním krkonošských hornin jsou poměrně kyselé a chudé na ţiviny, coţ má za důsledek malou vyuţitelnost v zemědělství. Klima Krkonoš, závislé na hmotnosti pohoří, dosaţené nadmořské výšce i expozici, má své specifické rysy, kterými se liší od ostatních českých pohoří. Charakteristický je pokles teploty o 0,5°C aţ 1°C na kaţdých 100m.m. .výšky. Vzhledem k převládajícímu západnímu proudění vzduchu se na zdejším klimatu uplatňují mořské vlivy Atlantického oceánu. Naopak v celoročním průměru mají Krkonoše nejdrsnější podnebí ze všech českých hor a pohoří, coţ dost nápadně ovlivňovalo, a stále ovlivňuje ţivot a činnosti místních obyvatel. Průměrná celoroční teplota se pohybuje od 6°C do 0°C. Vysoké sráţky a deštivé počasí ubírají horám na délce slunečního svitu.
Zatímco
v Praze svítí slunce 1 902 hodin za rok, například ve Špindlerově Mlýně je to jiţ o 460 hodin ročně méně. Drsnost horského klimatu je podmíněna do značné míry větrem. Příroda Krkonoš je bohatá na druhy rostlin i ţivočichů, které vytvářejí nejrůznější společenstva. Z vyšších rostlin je zde známo 1 149 druhů, z čehoţ je 31 endemitů, tj. druhů rostoucích pouze v Krkonoších. Dále tu ţijí stovky ţivočichů, z nichţ je 54 savců.32
4.2. Historie osídlení Krkonoš Zpráva z roku 1143 se zmiňuje o komplexu lesů, který zasahoval aţ k újezdu Kumburskému na Jičínsku.33 Protoţe tudy vedla obchodní stezka, tak zde byly zakládány stráţnice34, a později i osady. Za feudalismu byla země bez pána majetkem panovníka, který se snaţil zuţitkovat veškerou půdu kolonizací. Předpoklady ke kolonizaci byly dány lenním zřízením. To znamená, ţe král odměňoval půdou věrnost a sluţbu. Obdarovával jí kláštery i šlechtu. Noví majitelé osídlovali získanou půdu pomocí tzv. lokátorů a předávali ji podle zvláštních smluv za určitý úplatek kolonistům. Tak vznikl pro feudály nový zdroj příjmů. Kolonisté novou půdu odlesňovali (klučili a ţďářili), vysušovali baţiny a proměňovali je v pole, louky a pastviny. Za panování Přemysla Otakara II. (1261 - 1278) jsou na Trutnovsku jmenováni páni ze Švábenic, jejichţ předními pomocníky při kolonizaci tohoto území byly křiţovníci Boţího hrobu ze Zderazského kláštera v Praze.35 V roce 1277 zde vzniklo trutnovské manství, coţ
32LOKVENC,
Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1978. Josef. Přehled vývoje našich lesů. In: LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1978. s. 16 34 stanoviště stráţí 35WOLF, Vladimír a Jitka KALISTOVÁ. Krkonoše - Podkrkonoší: Počátky města Trutnova. In: LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1978. s. 16 33NOŢIČKA,
20
s sebou přineslo změny v politickém i hospodářském uspořádání oblasti. Pravděpodobně jiţ tehdy zasahovalo do Krkonoš, kde k němu později v letech 1455 - 1539 patřil Maršov, Horní a Dolní Lysečiny, Albeřice a Rýchory.36 Intenzivní kolonizaci vyvolal a podpořil i zájem Přemyslovců o objevy nových rudných loţisek a jejich těţbu. Podnítil je k tomu výnos stávajících stříbrných dolů, hlavně kutnohorských, který znamenal převrat v peněţním bohatství státu. Zpravidla osmina z těţby patřila králi. Většina kolonistů přicházela podle přání panovníků ze západu, z Německa. Tvořily se tak menší německé ostrůvky, a vznikly tím předpoklady k dlouhému germanizování a odcizení slovanským národům. Různé zprávy a zmínky o nálezech rud a drahých kamenů začaly lákat i další cizince, zejména Benátčany, kteří o ně měli zájem pro florentskou mozaiku, kameje a intaglie do šperků. Velké podpory se dostalo hledání drahých kamenů pochopitelně za vlády císaře Rudolfa II., který měl zvláště zálibu ve sbírkách leštěných a broušených kamenů. Osobností, která se v Krkonoších zasadila o rozvoj hornictví, byl Kryštof Gerndorf, původem z Korutan. Po příchodu do Čech se usadil v Jáchymově, kde se seznámil s těţbou rud a základy hornictví. Později byl jmenován králem nejvyšším báňským hejtmanem. V roce 1538, kdy získal do zástavy trutnovské panství a později i Ţacléř, se stal majitelem celých východních i středních Krkonoš. Dalším oborem, kvůli kterému přicházeli do Krkonoš odborníci z ciziny, převáţně z Alp, bylo plavení dřeva pro hornickou Kutnou horu. Experti, jakým
byl
například
i
Hans
Oster,
postava
z Hüttelovy kroniky (jaro roku 1575), přinesli na české území novou metodu plavení dřeva. Klauzy neboli přehrady, kterých bylo moţné vyuţít i mimo období jarního tání, se stavěli v místech, pod kterými následoval největší spád. Jiţ tehdy byl sklon přesně vyměřen, coţ prováděli královští geometři. Z důvodu nebezpečí, které se pojilo s přeseknutím klády nesoucí konstrukci výpustě přehrady, byli pro tuto funkci vyuţívání místní blázni.37 2 Mapa z Hüttelovy kroniky zobrazující cestu plavení dřeva včetně klauzy v Lysečinském údolí. Zdroj: Autor, muzeum Vápenka. 36MARŠÁLKOVÁ,
Marie. Krkonoše - Podkrkonoší: Rozsah trutnovského manství. In: LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1978. s. 17 37KLIMEŠ, Pavel. Řve jako blázen od klauzy. In: KOLEKTIV AUTORŮ. Čítanka z východních Krkonoš. 3. vyd. Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, 2008. ISBN 978-80-86838-23-6.
21
V roce 1665 - 1681 byla na vrcholu Sněţky postavena první kaple, která se stala cílem návštěv poutníků i prvních turistů. Nechal ji postavit hrabě Schaffgotsch, který tak demonstroval nejvyšší moc jak církevní, tak svou. Na stavbě pracovalo šedesát lidí, z čehoţ většina donášela stavební materiál a vodu. Po dostavění byla kaple zasvěcena sv. Vavřinci, a pětkrát do roka (od července do září) se zde konaly bohosluţby. K největšímu rozvoji Horního Maršova v dějinách přispěl nejspíš nejstarší syn pana Prospera Piette původem z Lucemburska, celým jménem Maria Eduard Prosper Piette. Jeho otec, podnikatel a průmyslník, zakoupil roku 1866 strojní papírnu v Dolním Maršově (dnes součást Svobody n. Úpou), kterou Maria Eduard po jeho smrti zdědil. Tento nový majitel nebyl jen podnikatelem, ale i vynálezcem v papírenském oboru a humanistou. Usiloval o zlepšení pracovních i sociálních podmínek svých zaměstnanců, zaloţil nemocenskou, invalidní a penzijní pokladnu, nechal postavit několik domů pro své zaměstnance, a nechal zřídit jesle a školku pro děti zaměstnaných matek. Roku 1880 otevřel soukromou obecnou školu a o dvacet let později stál i u zrodu ţivnostenské pokračovací školy v Dolním Maršově. Za své zásluhy byl císařem Františkem Josefem II. povýšen do šlechtického stavu. Mimo jiné byl i štědrým mecenášem Krkonošského spolku propagujícího horskou turistiku.38 Vzhledem k sílícímu turismu nechal také zbudovat první solidní turistickou cestu od papírny k Maxově boudě na hřebeni Rýchor. Doba druhé poloviny 19. století byla celkově dobou budování a rozšiřování dopravní sítě. Se zvyšováním průmyslové produkce byla infrastruktura nepostradatelná pro potřeby dopravy zboţí. Se stavbou a údrţbou cest byly však v horských podmínkách nemalé potíţe. Významným zásahem do rázu obce byla výstavba nové státní silnice nejprve z Horního Maršova do Pece pod Sněţkou v letech 1968 – 72 a později v letech 1979 – 81 ze Svobody nad Úpou do Horního Maršova.39
4.3. Poválečný odsun obyvatelstva Jedna z etap českých dějin, která po sobě zanechala značně proměněnou krajinu, sídelní strukturu i lidské osudy je právě tzv. „odsun“ německého obyvatelstva z pohraničního území dnešní České republiky, nazývaného Sudety. Tato problematika je dodnes citlivým tématem, ve kterém přeţívá stále mnoho předsudků.
38KULICHOVÁ
Hana. Komu říkali “Otec Krkonoš”? In: KOLEKTIV AUTORŮ. Čítanka z východních Krkonoš. 3. vyd. Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, 2008.ISBN 978-80-86838-23-6 39Historie obce. In: Obec Horní Maršov [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://www.hornimarsov.cz/cs/historie-obce
22
Dva dny po vzniku první Československé republiky v říjnu 1918 formulovali němečtí obyvatelé pohraničí poţadavek nezávislosti na Československé republice pro čtyři provincie, do kterých byly Sudety rozděleny, a jejich připojení k Německému Rakousku. Vláda však neuznala právo této menšiny na sebeurčení. Na základě Mnichovské dohody bylo roku 1938 území nazývané Sudetenland pod nátlakem postoupené hitlerovskému Německu. Většina sudetského obyvatelstva podporovala nacistický reţim, a proto odtrţení od Československa uvítala. To je také důvodem, proč právě v těchto oblastech dnes nacházíme ţidovské synagogy jen velice výjimečně. Čeští obyvatelé tohoto území se mohli přihlásit k obnovení občanství a přestěhovat se na území republiky. Po druhé světové válce a poráţce Třetí říše bylo dříve
odtrţené
pohraničí
zpět
připojeno
k Československé republice. Právě toto navrácení bylo upraveno v základě článků XI. aţ XII. Postupimské dohody, kterou uzavřely roku 1945 vítězné
země
konferenci 3 Děkovný plakát od obyvatel bývalého pohraničí Československé republiky. Zdroj: Autor, muzeum Vápenka.
byl
Velké
trojky.
mimo
jiné
Na
Postupimské
dojednán
odsun
obyvatelstva německé národnosti z Československa, Polska i Maďarska do americké a sovětské okupační
zóny v Německu. Obyvatelé bývalých Sudet tak přišli o většinu svého majetku. Ke dni 1. května 1945 bydlelo v pohraničí přibliţně 3 325 tisíc obyvatel, z čehoţ asi jen 600 tisíc Čechů.40 V průběhu 50. a 60. let pak proběhlo pod vedením komunistické vlády řízené dosídlování. Problematikou Sudet a jejích obyvatelů se zabývá občanské sdruţení Antikomplex, které v česko-německé knize Zmizelé Sudety/Das verschwundene Sudetenland, porovnává nejen na základě fotodvojic jedenáct regionů před a po odsunu Němců. Touto problematikou se v oblasti Krkonoš zaobírá především Matěj Spurný s manţelkou německého původu Susanne Spurnou. Na knize se podílel i Pavel Klimeš, který svou kontinuální prací přispívá k obnově paměti krajiny ve východních Krkonoších. Téma socioekonomických změn v minulosti našeho pohraniční je natolik široké, a z kulturního hlediska zajímavé, ţe by vydalo na samostatnou práci. Podle kulturního a sociálního antropologa, Ivo T. Budila, nám chybí komplexní syntetická práce, jeţ by vedla k porozumění dlouhodobým historickým, geografickým a sociokulturním podmínkám české národní existence, a která by plně docenila místo Sudet v naší historii. Rehabilitace Sudet v naší kolektivní paměti představuje úkol, který je v našem nejvyšším 40ANTIKOMPLEX
A KOLEKTIV AUTORŮ. Zmizelé Sudety: Das verschuwendene Sudetenland. 4. vyd. Domaţlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 80-86125-73-4. s. 47
23
národním zájmu. Z jeho pohledu jsou Sudety civilizační výzva k úkolu tuto oblast ekonomicky,
sociálně
a
morálně
integrovat
do
homogenního
občanského
a demokratického prostoru moderního českého státu.41
4.4. Královéhradecká diecéze Diecéze se rozkládá na 11 650 km². Toto území je rozděleno do 14 vikariátů, a to přímo v Hradci Králové, společně pro Kutnou Horu a Poděbrady, v Havlíčkově Brodě, Humpolci, Jilemnici, Chrudimi, Jičíně, Litomyšli, Náchodě, Pardubicích, Rychnově nad Kněţnou, Ústí nad Orlicí, Ţamberku a Trutnově. O oblasti se starají jednotliví okrskoví vikáři podporující zdejší společnou pastorační činnost42, s čímţ jim pomáhají sekretáři vikariátů. Vikariátní kaplani pro mládeţ koordinují veškerou práci s mladými lidmi a připravují plán činností a pastorací zvláště pro tuto věkovou skupinu. Okrskového vikáře jmenuje diecézní biskup obvykle na dobu určitou. Od začátku roku 2010 jsou ve všech vikariátech královéhradecké diecéze zřízeny vikariátní rady, poradní orgány vikářů, které slouţí k podpoře odborných činností ve správě farností. Jejich členy jsou všichni výše jmenovaní hodnostáři. Ostatní kněţí, jako faráře, nebo probošty43 musí do rady jmenovat biskup příslušného obvodu. Zpravidla se účast v radě pojí s plněním dlouhodobých úkolů na niţších správních úrovních obvodu. Kaţdý vikariát je tvořen několika farnostmi s jejich duchovními správci, pro něţ je právě tato organizace prostředníkem v kontaktu s biskupstvím. Řada kněţí je duchovními správci několika farností. To znamená, ţe mimo farnost, ve které bydlí, spravují tzv. excurrendo44 ještě další farnost či farnosti. V královéhradecké diecézi působí také jáhni, coţ jsou pomocníci kněţí, kteří přijali jáhenské svěcení a mohou vykonávat jménem církve některé z úkonů kněţí (křtít, oddávat a pohřbívat) a zároveň být ţenatí. V královéhradecké diecézi je celkem 265 farností. Z toho je 12 aktivně fungujících na území bývalého trutnovského okresu. Do r. 2003 bylo v diecézi 447 farností. Od 1. 1. 2004 zde bylo 444 farností. V následujících letech farnosti rychle ubývají. Nejmarkantnější úbytek je mezi lety 2006 a 2007, kdy jejich k datu 1. 1. 2006 evidováno 406, v polovině roku jiţ o 23 méně a na konci o dalších 27. Podobné je to i v roce následujícím, kdy zaniklo celkem 47 farností. Ke konci roku 2008 je stav 287. Od roku 2010 se počet zastavil na čísle 265. BUDIL, Ivo. Sudety jako civilizační výzva. In: ANTIKOMPLEX A KOLEKTIV AUTORŮ. Zmizelé Sudety. 4. vyd. Domaţlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 80-86125-73-4 s. 30-31 42 Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994, XXIII, 812 s. ISBN. 80-711-3082-6. Kánon 555. 43 Čestný titul duchovního správce některých farností. Obvykle je však toto označení pouţíváno pro představeného kapituly odpovídajícího za materiální a majetkové otázky. 44 excurrendo (lat.): přijíţdějící 41
24
5. Analytická část Kaţdá, nejen církevní stavba je unikátem svým příběhem a historií, ze které vychází její současný stav. Obecně by měla pro kaţdý prováděný stavební zásah platit pravidla citlivé rekonstrukce pod dohledem odborníka, který vybere nejvhodnější přístup k obnově konkrétní památky. Existují čtyři základní přístupy k opravám památek45:
Puristický – očištění stavby od všech nevhodných prvků (včetně detailů) do ideální podoby, kdy je důraz kladen na celkový efekt a vzhled.
Analytický – částečné odkrytí jednotlivých stavebních fází, kdy hlavním záměrem je ukázat vývoj tohoto objektu.
Konzervační – zachování dochovaného, zajištění a prodlouţení ţivotnosti památky s minimálními zásahy.
Syntetický – subjektivní přístup zaměřen na výběr a obnovu nejhodnotnějších prvků z celé stavby s cílem ukázat to nejzachovalejší.
Důraz by měl být v kaţdém případě kladen na kvalitu a autenticitu veškerých prováděných prací a stavebních zásahů, které by měly být v ideálním případě reverzibilní46, tj. mít schopnost zpětného procesu. Původnost, pravost, a tím pádem důvěryhodnost projektu by měla být pojata holisticky, kdy jsou hmotná a ideová stránka v jednotě. A to nejen v rámci exteriéru a interiéru budovy, ale i celkového kontextu, jakým je prostředí, ve kterém je umístěna. “Odsvěcení” je termínem, který je v této problematice často vyuţíván jako prostředek k ospravedlnění
některých
(přinejmenším
eticky
nevhodných
nebo
nevkusných)
alternativních způsobů vyuţití těchto památek. „Zdeněk Demel z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se vyjadřuje o termínu „odsvěcení” jako o konstruktu. Termín podle něj totiţ navozuje dojem jakéhosi speciálního církevního obřadu, který místu odebere jeho určení posvátného prostoru pro bohosluţbu. Kostely mohou být podle církevního práva pouze předány k jinému „počestnému“ vyuţití. Tím ale i podle dalších odborníků na liturgii 47 nepřestávají být posvátným prostorem, kde by obratem bylo moţné zprovoznit například nevěstinec, střelnici nebo podnik s hracími automaty. Stavby zůstávají sakrálními památkami i nadále, 45PEK,
Tomáš. Financování provozu, údržba a obnova památek. 1. vyd. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80245-1309-6. 46pojem označující způsob zásahu s moţností pozdějšího odstranění bez trvalého poškození památky 47Podobné vyjádření existuje například k případu kostela svatého Michaela v blízkosti Staroměstského náměstí v Praze.
25
byť nevyuţívanými. Posvátný prostor zaniká aţ s narušením obvodového zdiva a i následné činnosti jej v tomto smyslu mohou „znesvěcovat“.”48 Komplikace mohou nastat nejen při způsobu vyuţívání, ale uţ při samotné koupi, a to dokonce i zpětně. U církevních staveb, jako u kterékoli jiné památkově chráněné budovy, má předkupní právo stát. Proto je potřeba nejdříve zjistit, ţe byl objekt státu nabídnut a ten jeho koupi odmítl.
5.1.
Maršov, fara a hřbitovní kostel
Maršovský hřbitov s renesančním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, farou a 400let starou lípou tvoří významný areál, jehoţ příběh je utvářen společnou minulostí. Proto ani zde nebude vývoj fary odtrţen z kontextu vývoje kostela, a naopak. Maršov (ještě nerozdělený na Horní a Dolní) se v písemných pramenech poprvé objevuje v trutnovské kronice Šimona Hüttela, v zápise z roku 1541, kde je uváděn pod svým českým názvem “Maršov se dvěma pustými hamry”.49 V následujícím roce, je v kronice jiţ uveden pod německým názvem Marschendorf.50
4 Náměstí v Horním Maršově roku 2010 a počátkem 20. století. Zdroj: Ţáci ZŠ v Horním Maršově v rámci srovnávacího projektu Putování prostorem a časem, a archiv Pavla Klimeše.
PLAČEK, Štěpán. Na kostelu nikdo nezbohatne. Perspektivy: příloha [online]. 2007, č. 01 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5017 49Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (1484 - 1601). Praha: L. Schlesinger, 1881. s. 84 In: ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003 50 tamtéţ s. 89 48
26
Od roku 1565 autor výslovně zmiňuje i maršovský kostel.51
5 Kostel Nanebevzetí Panny Marie se hřbitovem nacházející se v těsné blízkosti fary v Horním Maršově. Zdroj: Autor.
V pamětních zápisech maršovského učitele Simona Weinera, který zde působil 55 let do roku 1628, se dočítáme, ţe se Maršov “začal znovu stavět” roku 1550 a ţe v roce 1568 tu byl postaven první dřevěný kostel.52 Prvním, ovšem luteránským, farářem se stal David Finger, který zde ţil a slouţil třináct let.53 Jiţ touto dobou muselo být pro faráře vybudováno obydlí. Výslovné zmínky o něm však neexistují. Celkem se v tomto maršovském kostele konaly bohosluţby aţ do roku 1605, kdy byl na jeho místě postaven kamenný kostel podle návrhu italského stavitele Carlo Valmadiho.54 Jedná se o nejstarší dochovanou stavební památku východních Krkonoš. Po bitvě na Bílé hoře (1620) byli protestanti z Čech vyhnáni, a původně evangelický maršovský kostel byl vzat pod správu římskokatolickou církví a později zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (1484 - 1601). Praha: L. Schlesinger, 1881. s. 84 In: ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003. s. 181 52 coţ je o tři roky později, neţ uvádí Hüttel 53 Wienerschen Chronik von Marschendorf, Státní okresní archiv Trutnov, rukopis In: ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003 54Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia, 1978. s. 358 51
27
Nejspíš v roce 1690 byl kostel obohacen cenným vrcholně barokním oltářem ve tvaru zlatého stromu, s dvanácti sochami světců a ústředním výjevem Nanebevzetí Panny Marie. Sochy z tohoto oltáře byly v během druhé poloviny 20. století odcizeny. V 90. letech bylo 11 z nich nalezeno v jednom z praţských antikvariátů, a odkoupeno zpět. Dnes jsou 3 kompletně zrestaurované a celý oltář je zapsán v programu ochrany movitých kulturních památek. V duchovenské fassi z 22. srpna 1713, kterou vedl tehdejší maršovský farář Ondřej Josef Schutter, je v části věnované jeho obydlí napsáno: „V Maršově obydlí, ale velmi špatné, ze dřeva, 6 Kompletní oltář v horním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER.
hrozí zřícením, kvůli vzdálenosti místa (sehr schlecht, von Holz eizufallen, ob distanciam
loci)”55. Ale smysl tohoto zápisku je poněkud nejasný. Zdejší kostelní účty se dochovaly od roku 1724. Z těchto dokladů se dozvídáme o drobných opravách v rámci údrţby fary. Výdaje za ţlaby na vodu, dovoz zdícího kamene, přesazení pece, vykopání studny na vodu, oplocení, šindel na střechu, atd. Tyto zápisy můţeme najít v archivu Farního úřadu v Maršově, v knize č. 43. Rozhodující význam pro stavební dějiny fary měl poţár, který ji postihl v roce 1740. Dozvídáme se o něm zpětně z povolení, které 7. července téhoţ roku udělila královéhradecká biskupská konzistoř. V povolení stojí: “Maršovská fara, jeţ nešťastně vyhořela za poţáru, můţe být znovu vybudována, a nutné výdaje mohou být zaplaceny z kostelních peněz, ovšem s ponecháním věna kostela.”.56 Osudný den hřbitovního kostela nastal 3. června 1868, kdy do věţe třikrát za sebou uhodil blesk a během krátké doby shořel celý krov i se zvony ze 17. století. Oltář a další vybavení se však podařilo zachránit. Střecha byla brzy opravena i díky pomoci lidí z celé monarchie včetně císařské rodiny a rovněţ byly ulity nové zvony. Tehdy však padl návrh na postavení nového většího kostela, který byl dokončen v roce 1899. Tento nový kostel Nanebevzetí Panny Marie (také někdy nazývaný dolní, aby byl snadněji odlišitelný od
Inventární č. 1056, Národní archiv, Tereziánský katastr. In: ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003. 56 Kniha 1 (1749-1837) Státní okresní Archiv Trutnov, Farní Úřad Maršov, In: ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003 55
28
kostela staršího, hřbitovního) postavil jeden z nejvýznamnějších českých architektů druhé poloviny 19. století, Josef Schulz. Za to, ţe v obci stojí tato zajímavá a architektonicky velmi
hodnotná
budova
v
novogotickém
stylu
vděčí
ne
osvícené
hraběnce Aloisii Czernin - Morzinové, majitelce zdejšího panství. Hraběnka prosadila zadání projektu právě tomuto architektovi, mezi jehoţ díla patří velké praţské stavby jako Národní muzeum, Rudolfinum i Národní divadlo, a společně se svým synem Rudolfem uhradila 80% nákladů stavby kostela.57 Další zmínky o faře jsou aţ z roku 1843, kdy do Maršova nastoupil nový farář, Josef Maria Kopp, který zde dříve působil jako kooperátor i administrátor, a zůstal zde aţ do své smrti roku 1870. Tento farář si dal záleţet, aby faru uvedl do příjemnějšího stavu na vlastní náklady, coţ detailně zapisoval do kroniky. Koppovi nástupci58 opět do farní pamětní knihy nezapisovali, coţ se změnilo aţ s příchodem Franze Honsteka roku 1942. V Honstekově zprávě z roku 1944 se píše následovné: „Je politováníhodné, ţe o dějinách farní budovy neinformují vůbec ţádné podklady. V kaţdém případě se na budově jistě hodně přestavovalo. Dnes uţ nastaly tak velké škody, ţe jednou později bude nutno provést důkladnou opravu nebo přestavbu. Bohuţel dům stojí pod památkovou ochranou, coţ je okolnost, která při adaptacích vţdy vadí, zvláště kdyţ stále trpí šindelová střecha domu a bylo by ţádoucí šindel něčím nahradit (…) Budiţ také dodáno, ţe při stavbě nového kostela se paní hraběnka Emma nabídla, ţe postaví u kostela novou faru. Na místě dnešního Pflugerova hostince. Poloţila ostatně také podmínku, ţe vedle kostela nesmí být ţádný hostinec. Farář Kutscher, který však velmi lpěl na svém hospodářství a včelařství, se nechtěl od staré fary odloučit a tak plán nebyl proveden.“59 Roku 1948 byla fara vyvlastněna a stala se majetkem Československého socialistického státu. Stejně tak začal pustnout i “starý” kostel, který postupně přestal být vyuţíván. Na konci roku 2002 se stalo novým majitelem fary a jejích pozemků Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER. Kostel s hřbitovem v rámci zachování celku odkoupila obec.
Historie obce s vyuţitím textů v sezónních novinách Veselý výlet léto 1992, 1998, 1999, 2003, a zima 1995, 1997, 2006 a 2012. 58 Franz Kutscher (1870-1911), Alois Wittich (1912-1938), a Franz Harbich (1940-1942) 59ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003. 57
29
5.2. Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory- SEVER Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER60, Brontosaurus Krkonoše je občanské sdruţení, které směřuje k trvale udrţitelnému ţivotu na Zemi. Prostřednictvím praktické ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty usiluje o prohloubení odpovědného jednání vůči přírodě a planetě i mezi lidmi navzájem. Tato organizace byla zaloţena roku 1994. V současné době jsou jednotlivá pracoviště v Horním Maršově, v Trutnově, v Hradci Králové a v Litoměřicích. „Základním a středním školám nabízíme krátkodobé a vícedenní pobytové výukové programy. Pedagogickým pracovníkům a studentům učitelství nabízíme kaţdoročně kurzy, semináře, konzultace, konference, stáţe, učební pomůcky a literaturu. Zajišťujeme vzdělávání i pro další skupiny dospělých, jako jsou např. zaměstnanci státní správy a samosprávy, zemědělci, drobní podnikatelé, pracovníci nevládních organizací, atd. Pro další skupiny a pro širokou veřejnost připravujeme vzdělávací, osvětové a kulturní akce. Rovněţ nabízíme podporu při zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů a pomoc při řešení problémů ţivotního prostředí.”61 5.2.1. Koupě fary a její využívání V roce 2002 projevil ředitel a statutární zástupce sdruţení, RNDr. Jiří Kulich, zájem o koupi místní fary. Na katastrálním úřadě byla fara i s pozemky, kostelem a hřbitovem zapsána ve vlastnictví státu. Ale protoţe jiţ neexistoval vyvlastňovací dekret těchto staveb a pozemků, musely být nejdříve navráceny církvi, která s následným prodejem předem souhlasila. Církev zastupovaná v královéhradecké diecézi biskupem (dnes jiţ kardinálem a arcibiskupem praţským) Mons. Dominikem Dukou vyslovila přání zachovat celek fary se sousedním hřbitovem a kostelem. SEVER zakoupil faru a pozemky za odhadní trţní cenu 2,5 milionu Kč z půjčky poskytnuté Českou spořitelnou. Kostel se hřbitovem odkoupila obec, čímţ také významně pomohla k naplnění podmínek diecéze a uskutečnění koupě fary. Při zvláštních příleţitostech vede v horním kostele svá kázání Tomáš Karel, farář trutnovské obce Církve československé husitské, který potřeboval poradit s vytápěním „vlastního“ kostela v nedaleké Úpici a zároveň se tak stal klientem projektu SIEU62. Od této doby, aţ po zahájení rekonstrukce, byla fara s pozemky vyuţívána pro řemeslné dílny (drátkování, filcování, výroba věnců, atd.), také zde byl k dispozici tkalcovský stav, dále jen SEVER, nebo Středisko KULICH, Jiří. O nás. Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.sever.ekologickavychova.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=996&Itemid=340 62 SIEU (SchoolsforIntelligent Energy Use). SEVER se stal v květnu 2010 partnerem mezinárodního projektu „Školy pro inteligentní vyuţívání energie“. V rámci projektu, do něhoţ bylo zapojeno 11 partnerů a 90 středních odborných škol z 9 zemí Evropské unie řešili studenti po dobu jednoho roku aktuální a skutečné zadání týkající se úspor energie a vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. 60 61
30
kancelář a ubytování pro lektory. Pravidelně se v areálu fary konaly společenské akce pro širokou
veřejnost
spojené
s
českými
tradicemi
nebo
ekologickou
tématikou
(Svatomartinská slavnost, Vánoční pobejtek, Masopust, Velikonoční vajíčka jinak, Den Země, Hudební a divadelní ekofestival DOTEKY, a mnohé další). Benefiční festival DOTEKY se kaţdoročně konal na zahradě fary a v prostorách hřbitovního kostela. V roce 2012 bude jeho desátý ročník přesunut do prostranství k lípě před pozemkem fary a do kostela. Na festivalu vystoupí mimo jiné praţské vokální kvarteto Barbory Vaculíkové, Yellow Sisters, a Dan Bárta v doprovodu kytaristy Jaroslava Friedla.
5.3. Fara v Horním Maršově – projekt
7 Jihozápadní pohled na faru č. p. 175 s pozemky. Zdroj: Jan Franta
Myšlenkou je nejen záchrana historicky cenného a památkově chráněného objektu, kdy chce občanské sdruţení na příkladu ekocentra ukázat vzorový příklad rekonstrukce se zachováním všech hodnotných částí stavby, která bude zároveň splňovat definici ekologického a udrţitelného provozu. Zároveň tak “recykluje” jiţ vynaloţený materiál a energii. Rekonstrukce je pro přírodu i lidstvo vţdy menší zátěţí, neţ by byla stavba budovy nové.
31
Památka:
Fara
Ochrana stav/typ uzavření:
prohlášeno kulturní památkou Ministerstvem kultury
Památkou od:
15. 12. 1994
Číslo rejstříku
ÚSKP63:
13401/6-5820
Název okresu:
Trutnov
Sídelní útvar (město/ves):
Maršov
Část obce:
Horní Maršov
Katastrální území:
Maršov III
Ulice, nám./umístění:
Horská
Číslo popisné:
175
Číslo orientační:
/
Obec s rozšířenou působností:
Trutnov
Obec (obecní úřad) :
Horní Maršov
PSČ :
542 26
Stavební úřad:
Stavební úřad - Obecní úřad Horní Maršov
Finanční úřad:
Finanční úřad v Trutnově
Historická země:
Čechy
2 Zápis z Ústředního seznamu kulturních památek k datu 3. 5. 2012. Zdroj: MonumNet. Dostupný z:http://monumnet.npu.cz/monumnet.php
Areál fary v Horním Maršově je součástí rastru kdysi pravidelně rozměřených pozemkových pruhů údolní lánové struktury, která je dodnes patrná, na levém břehu řeky Úpy. Protoţe k faře patřily polnosti, a tím pádem i hospodářské budovy, její dispozice se nelišila od ostatních okolních usedlostí. Vzhledem k terénu byl dvůr zbudován na upravené a vyvýšené terase. Ještě výše, uprostřed lánového pruhu je umístěn kostel, který je obklopen hřbitovem a zdí.
8 Lánová struktura v okolí Horního Maršova. Zdroj: Autor, muzeum Vápenka. 63
Ústřední seznam kulturních památek
32
Fara je dvoupatrová budova se sedlovou střechou a vedlejším hospodářským objektem. Současnou podobu budově vtiskla barokní přestavba převáţně v letech 1740 aţ 1741. Kromě celkové hmoty se z vrcholně barokní přestavby zachoval značný podíl konstrukčního vybavení a určitý podíl stavebních doplňků jako pohledový trámový strop, klenby, stropy se zdobenými štukovými podhledy, některé dveře a okna.64 Vzhledem k velkorysosti a kvalitě barokní výstavby se mladší zásahy v budově omezily spíše na dílčí modernizace vybavení a také nápravu zanedbaného stavu, v němţ se objekt zřejmě vícekrát ocitl.65 Fasády objektu jsou většinou hladké a bez výzdoby. Stavba je optimálně orientovaná vůči slunci, kdy mají navíc nejkvalitnější pokoje výhled do zahrady se sadem. Areál fary tvoří spolu s renesančním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, starým hřbitovem, sochou sv. Jana Nepomuckého a 400 let starou lípou, cenný architektonický a krajinný
prvek
zapsaného
seznamu
kulturních památek ČR. Stavebně
historický
průzkum
fary
v Horním Maršově zpracoval v roce 2003 PhDr. Pavel Zahradník a doc. Ing. arch. Jiří Škabrada, 9 Štukový zdobený strop v prvním patře. Zdroj: Autor.
CSc.
na
ţádost
Střediska
ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER,
zastupovaného
RNDr.
Jiří
Kulichem. Z toho průzkumu vycházejí obecná doporučení ohledně celkové obnovy památky. „Prvotním úkolem kvalitní opravy objektu z hlediska dobré péče o památku je zachování a přiměřené vyuţití stavby jako historického celku včetně maxima jejích hodnotných autentických detailů, byť pocházejí z různých dob a ne všechny tedy mohou být “původní”. V tomto ohledu má tedy větší hodnotu zachovaný prvek třeba z počátku 20. století oproti současnému doplňku, i kdyby byl sebelépe “barokní”. Zkušenosti s napodobeninami všeho druhu jsou ostatně špatné v kaţdém případě. Hledisko “vyhodit ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003. s. 27 65 tamtéţ s. 28 64
33
a nahradit” se tudíţ na stavbě uplatní spíše ojediněle.“ 66 Na základě tohoto průzkumu byla formulována i konkrétní doporučení k nakládání s jednotlivými částmi budovy jako okna, dveře, a kování, s účelem jejich nejefektivnější ochrany při běţném vyuţívání. V dubnu roku 2009 podalo Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER ţádost o podporu. Není nezajímavé, jaké komplikace musel SEVER řešit od samého začátku podání ţádost o podporu, přes výběrové řízení, aţ po změny projektu stavby před dokončením kvůli plánu následného vyuţívání fary. Během finalizace ţádosti v systému Bene-fill67 vypadl internet na středisku v Horním Maršově, a funkční nebyl ani na pobočce v Hradci Králové. Ţádost se proto nestíhala podat ve stanoveném termínu. Museli proto kontaktovat na Ministerstvo ţivotního prostředí ČR, které je řídícím orgánem Operačního programu Ţivotní prostředí (OPŢP), aby poţádali o prodlouţení termínu výzvy o jeden den. Ministerstvo tomuto poţadavku vyhovělo, a tak byla ţádost o podporu, i se všemi povinnými přílohami (osnova následného plánu činnosti, finanční a ekonomická analýza, atd.)úspěšně odeslána jak v elektronické, tak tištěné podobě.68 V létě roku 2009 přišlo rozhodnutí o vyřazení z ţádosti. Důvodem zamítnutí bylo údajně chybějící stavební povolení. SEVER měl zpracované stavební povolení z roku 2007, které bylo k ţádosti o podporu připojeno. Stavební projekt však poté prošel malou změnou, kvůli které měl být projekt znovu schválen. Naštěstí se podařilo změnu stavebního projektu schválit, a doloţit k ţádosti tak, aby nebyl projekt DOTEK zamítnut. Na konci měsíce října roku 2009 byl uveřejněn seznam ţádostí schválených k podpoře, na kterém se projekt DOTEK nenacházel. Nebyl však ani na seznamu vyřazených ţádostí. Tato ţádost měla být projednána aţ na další radě. Příčinou byl fakt, ţe chybělo vyjádření Krajského úřadu v Hradci Králové, který své stanovisko nestihl poslat v řádném termínu, a proto nemohla být ţádost posouzena. Vyjádření proto přišlo aţ v průběhu prosince 2009, kdyţ se slavilo 15 let od zaloţení Střediska. Rozhodnutí informovalo o tom, ţe byl projekt DOTEK vybrán k podpoře přidělením dotace ve výši 42 mil Kč včetně DPH na celkové způsobilé náklady.69 Z částky 3,6 mil Kč získalo Středisko 2,3 mil Kč od Krajského úřadu v Hradci Králové jiţ v roce 2007, kdy je úřad půjčil Středisku na předfinancování velkého projektu
ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003. s. 35 67 online systém pro správu ţádostí o podporu ze Strukturálních fondů Evropské unie v rámci Operačního programu Ţivotního prostředí – přesunout k prvnímu výskytu slova Bene-fill 68 zpracovala Ing. Jana Tywoniaková, euromanaţerka sídlící ve Středočeském kraji 69 36 mil Kč jsou náklady bez DPH. Protoţe je SEVER plátcem DPH, tak se daň připočítává do nezpůsobilých nákladů. Zbylých 10% z celkové částky musí ţadatel doloţit z vlastních zdrojů. 66
34
Kapka 21.70 Tehdy se podařila na úřadě vyjednat podmínka, ţe pokud SEVER získá prostředky na opravu fary z evropských strukturálních fondů do konce roku 2009, tak ţe si dříve půjčené finance můţe ponechat na doplacení desetiprocentní účasti. Budovu fary i s přilehlými pozemky měl SEVER touto dobou jiţ sedm let ve svém vlastnictví, a proto nebylo potřeba získat prostředky neţ na její opravu.
5.4. Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) Výše spolufinancování tohoto investičního projektu splňuje definici velkého projektu. Zároveň jde také o projekt generující příjmy dle Nařízení č. 1083/2006 (tj. s finanční analýzou). 5.4.1. Operační program Životní prostředí (OPŽP) O podporu se můţe ucházet široké spektrum ţadatelů, jako jsou obce, kraje, státní organizace a podniky, příspěvkové organizace a organizační sloţky obcí, krajů a státu, nestátní neziskové organizace, fyzické osoby, nebo veřejné výzkumné instituce. V rámci OPŢP jsou pravidelně vyhlašovány konkrétní výzvy, na které mohou ţadatelé reagovat svými projekty, které splňují podmínky dané výzvy. Řídícím orgánem OPŢP je Ministerstvo ţivotního prostředí ČR. Zprostředkujícím subjektem je Státní fond ţivotního prostředí ČR. Tento operační program je financován ze dvou fondů: Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), nebo Fondu soudrţnosti (FS). Projekt DOTEK je financován výhradně z investičního fondu ERDF. Název příjemce:
Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, Brontosaurus Krkonoše
IČ:
601530016
email:
www: http://sever.ekologickavychova.cz
OKEČ71:
913390
Plátce DPH:
Ano
Účetní jednotka účtuje:
v soustavě podvojného účetnictví
Název projektu:
Ekocentrum DOTEK Krkonoše - vzdělávací a poradenské středisko pro Královéhradecký kraj. Etapa I., II. a III.
Operační program:
Ţivotní prostředí, výzva č. 8 OPŢP
Projekt byl postaven na široce zaloţeném partnerství řady ekologicky činných subjektů vedených SEVERem, působících nejen v rámci regionu soudrţnosti Severovýchod. Projekt zajistil stabilní základ ekologické vzdělávací sítě v dlouhodobém výhledu. 70 Odvětvová klasifikace ekonomických činností. 70
35
Prioritní osa:
7 - Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a světu (ERDF)
Primární oblast podpory:
7.1 - Rozvoj infrastruktury pro realizaci environmentálních vzdělávacích programů, poskytování environmentálního poradenství a environmentálních informací
Fond EU:
ERDF
Rozsah celkových uznatelných nákladů projektu:
od 1 mil. CZK do 25 mil. EUR
Částky hrazené z fondu EU Celkové uznatelné náklady:
37 766 567 Kč
Dotace EU:
32 101 582 Kč (85%)
Dotace SFŢP:
1 888 328 Kč (5%)
Příspěvek příjemce dotace:
3 776 657 Kč (10%)
Datum alokace:
31. 5. 2011
Alokovaná částka:
30 950 689, 60 Kč
Datum průběţné platby:
2. 4. 2012
Celková částka proplacená od začátku projektu:
4 638 233, 01 Kč
Datum zahájení realizace projektu:
1. 3. 2011
Stav:
Ongoing
Datum ukončení realizace projektu:
1. 10. 2013
Zpracovatel projektové dokumentace:
Ing. Miloslav Klimeš
Realizační firma:
Sdruţení Stavba ekocentra (vedoucí účastník sdruţení: Stavební a inţenýrská firma Klimeš, s.r.o., druhý člen sdruţení: Labit, a.s.)
Technický dozor investora:
Ing. Jiří Hindrák
3 Přehled údajů projektu DOTEK - Dům Obnovy Tradic Ekologie a Kultury. Datum generování: 27. 4. 2012. Zdroj: vlastní konstrukce na základě dat z webových stránek Strukturálních fondů EU dostupných z: http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/7dbbeea9-9668-479f-9383-929c35fa04fb/aktualni-seznam-prijemcu, a z Ţádosti o poskytnutí podpory OPŢP zpracované Jiří Kulichem dne 7. 4. 2009.
5.5. Popis projektu Záměrem projektu je vybudování nového pobytového a denního ekologického vzdělávacího střediska a ekologické poradny v Horním Maršově v Krkonoších. Za tímto účelem bude rekonstruována a adaptována budova bývalé fary č. p. 175. Dům vlastní od roku 2002 nestátní nezisková organizace Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše. Realizací projektu získá SEVER dostatečné prostorové zázemí pro provozování ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty v Královéhradeckém kraji. Cílem projektu je celková rekonstrukce a adaptace památkově chráněné budovy č. p. 175 v Horním Maršově v Krkonoších pro účely ekologické výchovy a ekologického poradenství tak, aby zůstala zachována její památková hodnota a zároveň byly naplněny 36
parametry pro provoz šetrný k ţivotnímu prostředí. Prostory určené pro ekologické vzdělávání budou v jiţním křídle budovy v prostorách dvou sálů. Praktická část výukových programů bude probíhat ve dvou místnostech v přízemí. Pro výuku budou vyuţívány i prostory síně, chodby a sklepa, kde budou umístněný exponáty a interaktivní pomůcky. Kanceláře pro pracovníky ekoporadny se budou nalézat v patře budovy, kde bude současně k dispozici knihovna. Pro účastníky dlouhodobých výukových programů bude vybudována ubytovací kapacita v prostorách podkroví a v severním křídle budovy. Kuchyně, jídelna a klubovna měly původně vzniknout ve vedlejší hospodářské budově stájí. Po změně stavebního projektu budou však umístěny v hlavní budově bývalé fary, a v hospodářské budově vznikne zázemí pro lektora a správce areálu spolu s infocentrem, recepcí a pokladnou pro stálou expozici. 5.5.1. Výběrové řízení Dalším krokem poté, co byl projekt vybrán k podpoře, byl výběr dodavatele stavby. To znamenalo připravit zjednodušené podlimitní výběrové řízení podle zákona o veřejných zakázkách č. 179/2010 Sb., který je rozsáhlou novelou stávajícího zákona reflektující směrnice Evropského společenství.72 Otevřené podlimitní výběrové řízení má svá pravidla. Nejdříve se musí vypracovat zadávací dokumentace projektu pro účely výběrového řízení, coţ je několika set stránkový prováděcí projekt, jehoţ součástí je celkový slepý rozpočet.73 Prováděcí projekt začal SEVER připravovat ihned poté, co se dozvěděl o schválení projektu a přidělení podpory. Přesto jeho příprava zabrala několik měsíců, a výběrové řízení tak mohlo být zahájeno aţ v létě roku 2010. Tento rozsáhlý dokument dostane k dispozici kaţdý, kdo se do výběrového řízení přihlásí. Na jeho základě zpracovávají dodavatelé své nabídky. Poté je povinné ustanovit komisi. Hodnotící komise zasedala v tomto případě 6. srpna 2010. Středisko vyuţilo sluţeb občanského sdruţení Centrum rozvoje Česká Skalice, které pomohlo s organizací tohoto výběrového řízení. V závěru výběrového řízení přišly nabídky čtveřice zájemců o dodání stavby, z čehoţ byli spíše jen dva váţní. Jedním z nich bylo sdruţení Stavba ekocentra DOTEK, které je tvořeno místní Stavební a inţenýrskou firmou Klimeš Maršov a akciovou společností dodávající řešení tepelného vytápění a vzduchotechniky, Labit.74 Dalším účastníkem byla velká stavební společnost BAK zabývající se dodáváním staveb různých druhů
DOLEČEK, Marek. Veřejné zakázky. In: BusinessInfo.cz [online]. 2010 [cit. 2012-06-16]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/verejne-zakazky-opu/1000818/46143/ 73 Seznam poloţek, které si kaţdá společnost individuálně ocení. 74 Labit a.s. je zařazena do seznamu odborných dodavatelů v programu Ministerstva ţivotního prostředí Zelená úsporám. 72
37
v královéhradeckém regionu, Středočeském kraji, i Praze (např. společenské centrum Uffo v Trutnově, Richtrovy boudy v Peci pod Sněţkou, rekonstrukce lanové dráhy na Sněţku, residence Nové Letňany v Praze, rekonstrukce kostela sv. Anny v Jablonci nad Nisou). Společnost BAK si vyţádala dokumentaci, zpracovávala nabídku, ale nakonec jí v rámci výběrového řízení nepodala. Zato rovnou její zástupci podali podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe (ÚOHS). Předmětem stíţnosti bylo tvrzení, ţe si SEVER upravil podmínky výběrového řízení tak, aby jiţ na jejich základě mohl vybrat jednu konkrétní dodavatelskou firmu. Tyto podmínky (doloţit deset zakázek na památkově chráněných objektech za posledních pět let a práce na dalších dvaceti stavbách starších padesáti let) povaţovala společnost BAK za diskriminující přesto, ţe je splňovala. Údajně se měli její zástupci domlouvat s panem Klimešem, z výše zmíněné stavební firmy, ţe by BAK zakázku získal a stavební firma pana Klimeše by figurovala jako subdodavatel některých specifických stavebních prací týkajících se památkově chráněných objektů, se kterými má v dané horské oblasti zkušenosti. Tento návrh však pan Klimeš odmítl. SEVER uznává, ţe podmínky formulované v zadání výběrového řízení jsou na hraně. Nicméně ÚOHS po dalším půlroce, v prosinci 2010, rozhodl tak, ţe Středisko nesplňuje podmínky veřejného zadavatele, kterým jsou podle zákona č. 179/2010 jen Česká republika a státní instituce. Tím pádem není povinné pro neziskové organizace jako soukromé nestátní subjekty financování z veřejných prostředků. Důvodem pro vyhlášení otevřeného řízení byly podmínky, které s sebou neslo získání podpory z evropského fondu. Z toho vyplývá, ţe výběrové řízení muselo postupovat podle kroků ve zmíněném zákoně, ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe nemá kompetence k vyšetřování jeho správnosti, protoţe nebyla naplněna definice zadavatele. Výsledkem bylo, ţe formulované podmínky v zadání výběrového řízení nebyly označeny ani za neoprávněné, ani za korektní, ale ÚOHS neměl právo tuto záleţitost vůbec šetřit. Výsledky výběrového řízení mohly být účastníkům rozeslány aţ poté, co SEVER, jako zadavatel, obdrţel vyjádření ÚOHS a mohl tím pádem výběrové řízení uzavřít. Pokud by na vyjádření nepočkal a ÚOHS by rozhodl o pochybění, tak by se Střediskem muselo být vedeno správní řízení a sankciování. Poté uţ nebyla ţádná překáţka pro uzavření smlouvy s vítězným dodavatelem, kterým se stala Stavební a inţenýrský firma Klimeš Maršov vedená bratry RNDr. Pavlem Klimešem a Ing. Miloslavem Klimešem, spolu s firmou Labit a.s. S tímto sdruţením byla uzavřena dodavatelská smlouva v průběhu ledna roku 2011. Její návrh byl součástí dokumentu poskytovaného účastníkům výběrového řízení. S právní úpravou pomáhalo opět Centrum rozvoje Česká Skalice o. s.
38
U přípravy finální verze smlouvy o dílo byl jiţ přítomen také technický dozor. S technickým dozorem investora, Ing. Jiří Hindrákem, byla podepsána smlouva na základě dřívějšího výběrového řízení, které probíhalo současně s fází zpracovávání prováděcího projektu. Na základě nejniţší vysoutěţené částky, kterou nabídla firma Klimeš, je upravena částka, která bude na opravu fary reálně poskytnuta z evropského fondu. Jiţ v průběhu stavby se zjistilo, ţe do celkové částky rozpočtu nebyly omylem započítány některé dílčí částky, v celkové výši 1,5 mil Kč. Tato situace nemůţe být nijak zohledněna a upravena. Za předloţený a schválený rozpočet nese plnou zodpovědnost stavební firma, která musí nastalý problém vyřešit sama. Mezi všemi zainteresovanými stranami bylo dojednáno, ţe stavba i s přilehlými pozemky bude předána k datu 1. 3. 2011. 5.5.2. Financování Investiční strukturální fond EU financuje v tomto případě stavbu průběţně. Ve smlouvě o dílo je stanovená lhůta splatnosti 3 měsíce, kterou dodavatel stavby svým podpisem souhlasil. Faktury podepisuje technický dozor investora, který fakticky kontroluje přítomnost nakoupeného a spotřebovávaného materiálu. Faktury převezme Ing. Jan Franta, vedoucí projektu DOTEK, aby je následně zadal do systému Bene-fill, kde proběhne kontrola. Poté je potřeba v systému vygenerovat ţádost o platbu, na jejímţ základě je platba poukázána na běţný bankovní účet, který SEVER k tomuto projektu zřídil. Částka, která je finálně poukázána na účet je vypočítána na 90% celkové částky uvedené na faktuře, tj. podíl evropské a státní dotace75, bez desetiprocentní spoluúčasti. Do týdne od obdrţení platby je potřeba finance předat bankovním převodem subjektu, který fakturu vystavil. Zpětně je potřeba k tomuto úkonu dodat Ministerstvu výpis z banky, který informuje o tom, ţe finance opravdu odešly subjektu, který fakturu vystavil. Originály fakturačních dokladů se posílají Českou poštou na Státní fond ţivotního prostředí v Praze. Z fondu přijíţdí pravidelně kontroly na místo stavby. Jejich četnost se liší podle stavební sezóny, a tím pádem objemu odvedené práce. Čtyřikrát ročně se zpracovává monitorovací zpráva.
5.6. Stavební a inženýrská firma Klimeš Maršov Tuto maršovskou stavební firmu zaloţili bratři Klimešové, Miloslav a Pavel. Dnes ji vede především Ing. Miloslav Klimeš. Miloslav vyrůstal v Horním Maršově, poté studoval 75
podíl je 85:5
39
na Střední průmyslové škole stavební v Náchodě a pozemní stavby na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Po studiu nastoupil na stavbu ČKD v Praze Zličíně, kde jej zastihla Sametová revoluce. Po listopadu 1989 krátce pracoval na sanacích ţelezobetonových konstrukcí v Kloknerově ústavu při ČVUT, aby se v roce 1992 rozhodl vrátit zpět do Horního Maršova, kde zaloţil malou stavební a projekční firmu. Po revoluci potřebovala obec Horní Maršov nový územní a regulační plán. Stavební firma Klimeš se rozhodla ujmout přípravy podkladů pro tyto plány tak, aby nebyla zlikvidována hodnotná místa obce jako zámecký park, mlýn, nebo pivovar. Kladná odezva u tvůrců územního plánu měla za následek, ţe firma Klimeš zpracovávala podobné průzkumy i pro většinu důleţitých lokalit jako kulturní památky a krajinné prvky v okolních obcích, které si ţádaly citlivý přístup.
10 Kaple Sv. Anny na kříţové cestě. Zdroj: Autor.
11 Kříţová cesta mezi Horním Maršovem a Temným Dolem. Zdroj: Autor.
40
1988
Oprava hodin na kostele Nanebevzetí Panny Marie v Horním Maršově
1989
Obnova historického kamenného schodiště na hřbitov v Horním Maršově
1996 – 2001 Obnova kaple v Horních Lysečinách 1998 – 1999
Obnova lesního hrádku Aichelburg a zřízení vycházkové trasy Oprava památníku padlých ve Sklenářovicích,
2000
Oprava Ochranné kaple ve Sklenářovicích
2001
Obnova Kříţové cesty v Temném Dole,
2000
Obnova kaple sv. Anny na Staré Hoře
2002
Obnova kulturní památky chalupy čp. 42 v Malé Úpě
2003
Oprava sloupové kapličky v Horních Albeřicích
2004
Oprava sloupové kapličky v Peci pod Sněţkou
Stavební a inţenýrská firma Klimeš se velice zajímá o původní metody a technologie, které se postupně učí od odborníků a poté je vyuţívá při rekonstrukcích a stavbách v souladu s přírodou. Tyto postupy uplatňuje také během rekonstrukce fary v Horním Maršově. V roce 1995 získal Miloslav Klimeš autorizaci k samostatné projekční činnosti, která umoţňovala rozšířit sluţby poskytované firmou a zároveň podpořit tvůrčí ambice obou bratrů.76
KLIMEŠ, Pavel. Co děláme. In: Stavební a inženýrská firma Klimeš Maršov [online]. 2004 [cit. 2012-0516]. Dostupné z: http://www.klimesmarsov.cz/o_nas.html 76
41
5.6.1. Průběh stavby Dne 1. března 2012 tomu byl právě rok od zahájení prací na rekonstrukci fary, která má od podzimu roku 2013 slouţit jako ekocentrum DOTEK. Zatím probíhaly práce na opravě a zateplení fasády, statickém zajištění krovu a stěn staveb. Práce na opravě střechy hlavní budovy spočívaly v demontáţi původní plechové krytiny, kterou nahradila silná vrstva přírodní konopné tepelné izolace a šindele štípaného původní technologií.
12 Nová střecha fary ze štípaného šindele, s pohledem na horní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zdroj: Jan Franta, březen 2012.
Za dozoru archeologů z Muzea Podkrkonoší v Trutnově se provedly zemní práce pro základy přístavby pro kotelnu a technické zázemí. Práce probíhaly i v zimním období, a to v podkroví budovy, které bude poskytovat ubytování pro hosty.77 Na jaře letošního roku se začalo se stavbou dřevěné přístavby zároveň s restaurováním vnitřních historických omítek a stropních fresek.
13 Rekonstrukce fary v Horním Maršově č. p. 175. Zdroj: Jan Franta
FRANTA, Jan. Jeden rok od zahájení rekonstrukce bývalé fary č. p. 175 v Horním Maršově. Maršovský zpravodaj. Březen 2012, s. 7. 77
42
Během měsíce března 2011 se začalo s plánováním konkrétních vyuţití pro jednotlivé místnosti a jejich vybavením. Dotace pokryje opravy exteriéru i interiéru budovy. Nevztahuje se však na pořízení mobiliáře. Protoţe si pracovníci Střediska uvědomovali, ţe nemají dostatek zkušeností s připravováním expozic pro veřejnost na takové úrovni, jako si prostředí maršovské fary zasluhuje, začal SEVER s oslovením několika osob, které měly s návrhy pomoci. Prvními z nich byli Pavel Štingl, filmový reţisér, scénárista a spoluautor multimediální expozice muzea v Lidicích, se spolupracovníkem Ing. arch. Romanem Kouckým. Pavel Štingl s Romanem Kouckým tou dobou začali s přípravami realizace Muzea Krkonoš, situovaného v barokní budově bývalého augustiniánského kláštera ve Vrchlabí. Muzeum bude otevřené v roce 2013 k padesátiletému výročí Krkonošského národního parku. Spolupráce s Ing. arch. Štinglem skončila po dvouměsíčním plánování kvůli rozdílným názorům na vyuţití fary. Architekt chtěl faru vyuţívat jen k účelům, jako je ubytování a zázemí pro školní třídy, které se účastní ekologických vzdělávacích programů. Naopak SEVER, zastupovaný Jiří Kulichem, který si k poskytování těchto sluţeb dlouhodobě pronajímá horní patro maršovské Základní školy, chtěl koncept fary zaměřit na nové cílové skupiny, se kterými chce navazovat kontakt tak, aby se z fary nestal uzavřený a nepřístupný prostor. Cílovými skupinami má být široká veřejnost z řad turistů a návštěvníků Krkonoš, dále také odborníci i účastníci pořádaných konferencí a seminářů s moţností ubytování a stravování. Děti budou nadále ubytovávány ve stávajících prostorách, a do objektu fary budou docházet na rozšiřující výukové programy. Dalšími kandidáty byli Otto Štemberka, předseda občanského sdruţení Trutnov - město draka, a Blaţena Hušková, která se zabývá komunitním plánováním především na území Liberce. Na základě pokračujících jednání vznikla spolupráce právě s RNDr. Blaţenou Huškovou, jejímţ výstupem je studie stálé expozice dopracovaná v prosinci 2011. K tomuto účelu získal SEVER grant Královéhradeckého kraje. Tato studie však vedla od opětovného zváţení naplánovaných dispozic místností na faře aţ ke změně stavebního projektu. Touto dobou stavební firma stále pracovala na opravě vnějších částí stavby, a proto změna interiérové části stavebního projektu nebyl velký problém. Spíše šlo o komplikaci s administrací. Na stavební úřad byla podána ţádost o změnu stavebního povolení stavby před dokončením, stejně tak se bude muset změna nahlásit Ministerstvu Ţivotního prostředí ČR, které zastupuje Evropský fond pro regionální rozvoj v České republice. Změny musely být provedeny i ve struktuře rozpočtu, jehoţ celková částka však zůstane nezměněna.
43
V rámci změn se rozšíří přístavba, do které
se
přesune
technické
zázemí,
a jídelna se přesune do hlavní budovy. Tím se zvětší celková uţitková plocha projektu
se
stejnými
plánovanými
náklady. Do hospodářské budovy (bývalé stáje)
bude
místo
jídelny
naopak
situována recepce, toalety a zázemí pro lektory. Změnu projektu vypracoval opět jeho autor, Stavební a inţenýrská firma Klimeš.
Změny
projektu
konzultoval
Ing. Klimeš se svým dlouholetým přítelem a spolupracovníkem,
jiţ
zmíněným,
Ing. arch. Romanem Kouckým.78 Nový projekt musel být schválen Krajskou hygienickou stanicí Královéhradeckého kraje, hasičským záchranným sborem, a oddělením památkové péče Městského 14 Budování základů přístavby. Zdroj: Jan Franta
úřadu v Trutnově. Šlo o velice zdlouhavý proces, kdy opravdu kaţdá plánovaná
změna musela být nejdříve památkáři odsouhlasena, neţ se mohlo pokračovat. Například nejprve nebylo povoleno do plánů zanést vybourání zdi, o které se aţ po jejím očištění zjistilo, ţe je mnohem mladší, neţ si památkáři původně mysleli. Po tomto odhalení jiţ bylo moţné se zdí manipulovat podle potřeby.
5.7.
Plán následné činnosti
Hlavním výstupem projektu je zásadní zlepšení energetické bilance domu, úspora energie a záchrana cenné památky. S tímto se pojí i zachování kontextu urbanistických hodnot a krajinného rázu území obce. Projekt svou realizací přispěje k regeneraci a revitalizaci infrastruktury určené ke vzdělávání. Stejně tak ulehčí realizaci volnočasových a společenských aktivit obyvatel převáţně na území Královéhradeckého kraje. Podmínkou udělení výše zmíněné finanční podpory je, ţe projekt musí následujících 20 let slouţit uvedenému účelu. Současné pobytové středisko je obsazeno 90% roku.79 Navíc Středisko aktuálně nemá dostatečné a kvalitní zázemí pro pořádání vícedenních 78 79
Zpracovával mimo jiné územní plán pro obec Horní Maršov, nebo navrhl místní čističku odpadních vod. Střediskem projde kaţdoročně asi 5 450 účastníků, a další klienti vyuţijí informačních sluţeb.
44
vzdělávacích akcí pro některé cílové skupiny, zejména dospělé klienty. Tato situace by mohla mít v nejbliţších letech dopad na sníţení počtu účastníků (také z důvodu moţné konkurenční nevýhody). Proto bude ubytovací kapacita určena zejména pro odborné profesní skupiny a podnikatelskou sféru. Budou se zde pořádat školení různých skupin, jako pracovníků ve stavebnictví, zemědělství a rozvoji venkova. Také se zefektivní a rozšíří činnost ekoporadny s knihovnou, která bude mít své vlastní prostory volně přístupné veřejnosti. Budova bude vyuţívat nejmodernějších ekologických technologií, jako solární panely, rekuperace tepla z kuchyně, jídelny a pokojů, čistění a znovu vyuţívání vody z umyvadel a sprch ke splachování toalet atp. Proto navázal SEVER spolupráci s ČVUT v Praze. Projekt DOTEK – Dům Obnovy Tradic Ekologie a Kultury tak bude zároveň slouţit jako výuková „pomůcka” k demonstraci vyuţívaných technologií a postupů. 5.7.1. Studie stálé expozice Během května aţ prosince roku 2011 vznikala studie stálé expozice, která bude určena pro návštěvníky fary po jejím otevření veřejnosti. Koncepci expozice vytvořil autorský tým RNDr. Blaţeny Huškové, Jaromíra Gottlieba, a Jiřího Kubce. Tato studie byla zpracována s finanční podporou Královéhradeckého kraje v rámci projektu „Fara na Dotek projektová dokumentace vyuţití interiéru ekocentra Dotek pro programy EVVO.80 Autarkie neboli finanční soběstačnost Střediska je v průměru 60-70%. Provoz fary se stálou expozicí bude významným zdrojem dalších vlastních příjmů, a tak bude nadále sniţovat závislost sdruţení na státních a evropských příspěvcích. Expozice (v souladu s celou činností projektu DOTEK) poukazuje na environmentální problémy současného světa, pomáhá porozumět jejich původu a vede návštěvníka k osobní zodpovědnosti a konkrétním činům ve prospěch udrţitelnosti na lokální, regionální i globální úrovni. Expozice provokuje, a tím zpochybňuje zavedené úsudky, myšlenkové postupy a názory. Hlavním tématem expozice je Krabička poslední záchrany v novém pojetí. Jejím smyslem je přimět k zamyšlení nad tím, co je opravdu důleţité. Její obsah si kaţdý sestaví sám, podle vlastních potřeb a cesty, na kterou se vydává (do hor, do města, ţivotem, …). V této krabičce se setkávají tři úrovně: globální, lokální i osobní. Doplňujícím tématem je pak Cesta za poznáním. „Dříve náboţenská instituce se stává misijním místem, odkud čerpám a předávám dál, kam se vracím v čase potřeby, kde nabírám to, co nezbytně potřebuji na cestu (doplňuji svou věcnou i duchovní krabičku
80
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta.
45
poslední záchrany.)”.81 Sdělením tohoto tématu je: “Necestuj bezcílně, ale za poznáním. Nepřestávej se učit.”. Návrh expozice, která se bude linout celou budovou fary, je zpracován od základní inspirace a myšlenky, přes tematickou a metodickou část, aţ po nejmenší konkrétní detaily. Interaktivita je v případě této expozice pojata nejen individuálně, jako moţnost plnění úkolu variantním, ale i socializačním způsobem. Například, aby návštěvník mohl splnit nějaký úkol, tak bude muset poţádat o pomoc ostatní. Interaktivita expozice by měla přinášet jen takové výzvy, způsoby řešení i konkrétní techniky, se kterými se návštěvníci v běţném ţivotě, ani ve školách, nesetkají. Navíc, trasa prohlídky není tradiční, jednosměrná. Toto pojetí zvyšuje aspirace a „záţitkovost“ pro návštěvníky všech věkových skupin.
Interaktivita je zde pojata velice jednoduše a převáţně na mechanické bázi.
“S respektem k charakteru, poslání a zadání objednatele, Střediska ekologické výchovy SEVER, bylo naším cílem vytvořit návrh expozice, jeţ obsahem i formou připomíná právě ty důleţité věci, na které ve svitu obrazovek a monitorů zapomínáme: sílu pokory, vědomí si původu a kořenů, význam cesty, uvědomění si širších souvislostí naší vlastní existence a zodpovědnosti za svět, jehoţ jsme součástí.”82 Expozice vyuţívá jen část prostoru bývalého hospodářského stavení a budovy fary. V ostatních místnostech, jsou umístěny učebny, kancelářské, prostory, hostinské pokoje, technické zázemí apod. Protoţe, ţe je expozice “šitá na míru” této konkrétní budově fary, jejímu okolí a poţadavkům pracovníků SEVERu, tak reflektuje genius loci a můţe být lokálně zaměřena. Zároveň je návrh řešení této, zatím nerealizované, expozice ve vlastnictví Střediska, a proto nemůţe být součástí přílohy této práce. Z tohoto důvodu zde budou stručně vyjmenovány jednotlivé součásti plánovaného okruhu. Na základě vývoje a doporučení týmu autorů byly, oproti původním stavebnímu projektu, pozměněny některé účely místností v hlavní i hospodářské budově. Součástí expozice bude infocentrum umístěné v hospodářské budově vlevo od vstupu do areálu fary. Toto místo bude slouţit jako pokladna, šatna, a výrobna suvenýrů. Součástí bude i první interaktivní prvek, automat na vstupenky pojatý jako labyrint ve formě reliéfu Krkonoš. Jakmile se návštěvníkům pořadí dostat zakoupenou kuličku do Horního Maršova, automat vydá vstupenku do expozice. Hlavní část expozice se bude nacházet v budově bývalé fary. HUŠKOVÁ, Blaţena, Jaromír GOTTLIEB a Jiří KUBEC. Studie stálé expozice DOTEK Střediska ekologické výchovy v Horním Maršově. Liberec, 2011. Studie 82 tamtéţ s. 61 81
46
15 Studie stálé expozice - interiér infocentra. Zdroj: Dagmar Gottliebová.
Ve sklepě se bude nacházet interaktivní model přírodního a kulturního vývoje Krkonoš. V prostorném výklenku na schodech do sklepa bude umístěno loutkové divadlo se scénáři z místních pověstí a dějin pro inspiraci. V přízemí budovy se bude nacházet také „kiníčko” sestávající se z retro diaprojektoru promítajícího odrazem přes dvě zrcadla do výklenku ve zdi, a samoobsluţné kartotéky s obrazovou dokumentací přírodního, kulturního a historického dědictví Krkonoš (boudařství, turistika, místní hospodářství, osidlování, česko-německé vztahy, atp.). Největší místnost v přízemí bude slouţit jako nejvariabilnější prostor pro různá vyuţití během výukových programů a odborných seminářů. Pro veřejnost však bude slouţit jako výstavní místnost se závěsnou výstavní plochou v podobě listovacích panelů. Poslední místností pro veřejnost na tomto patře je Černá kuchyně, jako praktická ukázka efektivního hospodaření na faře. Zde bude moţnost poznávat všemi smysly různé, dříve vyuţívané bylinky a koření, přírodní produkty, a pozapomenuté sladkosti. Na otevřeném ohni bude moţnost si uvařit čaj s vyuţitím dříve pouţívaného kuchyňského náčiní. Mimo vyuţívání veřejností bude místnost také slouţit ke kurzům vaření podle tradičních místních receptur, zdravé výţivy a v bio kvalitě. Do druhého patra bude moţnost vyuţít jak hlavního schodiště, tak tajných schodů s poklopem. Vše závisí na návštěvníkových schopnostech vyřešit kvízovou situaci, která mu umoţní si cestu vybrat. V hlavní chodbě druhého patra je umístěna knihovnička s posezením. Pro návštěvníky ekocentra zde bude otevřený největší pokoj na tomto patře, Biskupský sál. Jeho součástí bude matriční kout, pracovna pana faráře a hudební kout.
47
Tato část místnosti poskytne návštěvníkům představu o funkcích fary a osobnosti faráře. Důleţitý je zde i velký oválný stůl s dřevěnou bustou, globem a duchovní krabičkou poslední záchrany. Návštěvník vybírá z velkého mnoţství moţností právě ty věci, dovednosti a znalosti, které jsou podle jeho názoru potřeba pro jeho cestu (do hor, do města, ţivotem, …), a vkládá je do omezeného počtu míst v krabičce a hlavě. Globus je zde pro vkládání myšlenek a principů týkajících se dlouhodobé existence ţivota na celé zeměkouli. Citáty v nabídce nejsou pojednány jako bezproblémově přijatelné a snadno stravitelné obecné pravdy, ale náročně formulovaná sdělení, provokující k úvaze, námitce, zamyšlení a diskuzi s ostatními návštěvníky. Součástí studie je i dispoziční řešení okolního pozemku jako zahrady se záhony, jezírkem s rostlinami, divadelní scénou, přístřeškem, kompostem a malým dětským hřištěm. V závěru práce je vyčíslený poloţkový rozpočet pro vybavení jednotlivých místností i úpravu zahrady v celkové předpokládané výši 6 947 tis Kč.
5.8. Veselý výlet a hradní společnost Aichelburg RNDr. Pavel Klimeš od narození ţije a pracuje v Horním Maršově. Vystudoval lesnictví na Střední lesnické škole v Trutnově a krajinnou ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako cestář horských cest, lanovkář, stráţce národního parku a prováděl výškové práce. Ještě při studiích začal zpracovávat úplný stavebně historický průzkum východních Krkonoš s důrazem na lidovou architekturu, drobné krajinné prvky, rozptýlenou zeleň a vývoj lučních enkláv. V roce 1980 zaloţil dnes početnou a cennou sbírku dobových fotografií a pohlednic, postupně doplňovanou dalšími materiály dokumentujícími historii Krkonoš. Pracovně se mohl plně uplatnit aţ po roce 1989. Rodinná firma provozuje dvě informační centra Veselý výlet spojená s galeriemi, směnárnou, a pension. Tato centra jsou lokalizována v Peci pod Sněţkou a v Temném Dole nedaleko Horního Maršova. Informační centrum je financováno z vlastního provozu, prodeje suvenýrů v podobě ručně vyráběného zboţí, map, knih, a subdodavatelské činnosti jako prodej povolení k vjezdu, nebo vstupenek do dolů. Od roku 1992 je Pavel Klimeš šéfredaktorem sezónních novin Veselý výlet. Noviny vychází v české, německé a polské mutaci v letním nákladu 60 tisíc kusů a v zimním nákladu 55 tisíc kusů. Na kaţdé vydání je potřeba sehnat 340 - 350 tisíc Kč. Nabízí hostům Krkonoš zajímavý program, sluţby a především aktuální informace.83
KLIMEŠ, Pavel. Co děláme. In: Stavební a inženýrská firma Klimeš Maršov [online]. 2004 [cit. 2012-0516]. Dostupné z: http://www.klimesmarsov.cz/o_nas.html 83
48
Jiţ v 80. letech se Pavel s Miloslavem a skupinou kamarádů starali o starý kostel Nanebevzetí Panny Marie tím, ţe natřeli střechu, která byla naštěstí v 70. letech opravena, a chemicky ošetřili dřevo proti škůdcům. V 90. letech objekt kostela stále patřil církvi zastupované farářem farnosti sv. Václava v Horním Starém Městě u Trutnova. Poté Dominik Duka, biskup královéhradecké diecéze, schválil převod kostela do vlastnictví obce Horní Maršov. Tento kostel je od roku 2003 zapsán v Programu záchrany architektonického dědictví, který na jeho údrţbu přispíval přibliţně 1 - 1,2 milionu Kč ročně. Z těchto prostředků se zajistila statika kostela, provedlo se odvodněním, stavba byla zbavena přebytečné vlhkosti, a dřevomorky. Také se opravil krov a byla udělána nová střecha ze štípaného šindele, který nahradil méně kvalitní řezaný šindel. Opraveno bylo i schodiště vedoucí do věţe. V tuto chvíli je kompletně opraven plášť budovy, a v polovině roku 2012 se plánuje začátek oprav interiéru kostela. Cílem je záchrana památky kulturního dědictví a obnova církevních i občanských obřadů v rámci ekumenického hnutí. Především víra v častější obřady evangelické církve, jelikoţ pro potřeby Církve římskokatolické je pravidelně vyuţíván kostel nový. Další plánované vyuţití je animace objektu jako kulturního místa pro divadla, koncerty, a performance. Kostel bude propagovaný i jako turistický cíl. Pozitivem je, ţe tento kostel jiţ dnes ţije a pro pořádání kulturních akcí není potřeba církev ţádat o povolení, protoţe vše záleţí jen na domluvě se starostou Horního Maršova (a samozřejmě na dobrém vkusu a citu pořadatelů). Moţným způsobem, jak předávat příběhy se vztahem k tomuto místu je místnost oratoře, která zůstává běţnému návštěvníkovi skryta a tak neruší atmosféru kostela. S několika spřízněnými dušemi zaloţila rodina Klimešů občanské sdruţení Hradní společnost Aichelburg, která měla za úkol sehnat peníze a zachránit Hrádek Aichelburg, romantickou stavbu postavenou roku 1863 na počest osvíceného drţitele maršovského panství Bertholda Aichelburga. Nyní se toto občanské sdruţení, jehoţ členy jsou také Správa Krkonošského národního parku, obec Horní Maršov, město Pec pod Sněţkou, a SEVER, věnuje zajišťování finančních prostředků, přípravě a opravě dalších památek. Jako významné projekty tohoto sdruţení můţe být vyjmenována oprava Kříţové cesty s kaplí sv. Anny (fotografie viz výše). Záchrana boţích muk na rozhraní Horního Maršova a Svobody nad Úpou, restaurování fresek v kapli Narození páně v Horních Lysečinách, nebo kapli sv. Barbory v Peci pod Sněţkou. Kaple historicky financovali donátoři a stavěli místní lidé, takţe většina z nich je dnes ve vlastnictví obcí. Nedávno zrealizovaným projektem ve spolupráci Správy Krkonošského národního parku, Hradní společnosti Aichelburg a Veselého výletu je muzeum Vápenka. Dřevěná 49
stavba je postavená podle původní gotické technologie bez jakýchkoli ţelezných prvků. Jde vlastně o nástavbu na osmibokou huť na výrobu vápna. V prostorách muzea Vápenka je moderním interaktivním způsobem odvyprávěn příběh Albeřic a Lysečin od dob Hüttelovy kroniky po dnešek. Projektem, který ještě čeká na své dokončení je kaple Všech svatých na Vysokém svahu v Peci pod Sněţkou. Koncept kaple navrhl před deseti lety Ing. arch. Roman Koucký. Její velice netradiční pojetí po dokončení zajisté překročí území Krkonoš.
16 Muzeum Vápenka exteriér a interiér. Zdroj: Autor
50
Závěr Aktuální stav církevních restitucí a problematika církevních památek je tématem, ke kterému jsem se snaţila poskytnout diferencované názory zainteresovaných skupin a odborníků tak, aby si kaţdý mohl na jejich základě utvořit vlastní názor. V dnešní době jsou církve finančně závislé na podpoře ze státního rozpočtu, a právě pro nedostatek finančních prostředků nemohou zvládat údrţbu staveb, zvláště těch, pro které nemají vyuţití. V kaţdém případě však byly za komunistického reţimu napáchány křivky, které je potřeba vyřešit, s čímţ souvisí i navrácení některých majetků zpět do vlastnictví církví. Tyto majetky by církvím přinesly výnosy, z nichţ by mohly financovat nejen svou činnost, ale i údrţbu a opravy vyuţívaných objektů. Při případné ekonomizaci církevních památek je potřeba hledět nejen na ekonomickou stránku věci, ale také na účel, pro který bude objekt vyuţíván. Zároveň v této oblasti není moţné formulovat generalizované doporučení a závěry, protoţe ke kaţdé stavbě s jejím historickým kontextem a současným okolím je potřeba přistupovat individuálně. Noví majitelé by měli o jejím vyuţití přemýšlet v širších sociokulturních souvislostech s cílem přispět k různorodosti a dalšímu rozvoji kvality ţivota nejen ve svém okolí. V tuto chvíli je rozhodně potřeba, aby bylo bez dalších odkladů vyřešeno majetkové vyrovnání státu s církvemi tak, aby mohly být dnes blokované majetky volně převáděny a znovu vyuţívány. Zároveň doufám, ţe památky spojené s církvemi budou právě pro moţnost úspěšné ekonomizace a animace brzy vnímány ne jako problém, ale jako potenciální zdroj rozvoje obcí a regionů.
51
Zdroje: KNIŽNÍ PUBLIKACE ANTIKOMPLEX A KOLEKTIV AUTORŮ. Zmizelé Sudety: Das verschuwendene Sudetenland. 4. vyd. Domaţlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 8086125-73-4. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 878 s. ISBN 80-727-7026-8. JANIŠOVÁ, Milena a Karel KAPLAN. Katolická církev a pozemková reforma 1945-1948: dokumentace. Brno: Doplněk, 1995, 499 p. ISBN 80-85765-44-6. KALNÝ, Mojmír. Církevní majetek a restituce. 1. vyd. Praha: Občanský institut, 1995, 28 s. Studie OI, č. 7. ISBN 80-901-6593-1. KARPAŠ, Roman, Miloslav BARTOŠ a Jan LUŠTINEC. Album starých pohlednic Podkrkonoší. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství 555, 2001. ISBN 80-86424-12-X. KARPAŠ, Roman, Theodor LOKVENC a Miloslav BARTOŠ. Album starých pohlednic Krkonoš. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství 555, 1999. ISBN 80-902590-5-7 KLIMEŠ, Pavel. Krajina Krkonoš: v proměně století. 1. vyd. Hradec Králové: Veselý Výlet Horní Maršov, 2007. ISBN 80-902093-1-9. KNÍŢKOVÁ Eliška, Hana KULICHOVÁ a Radovan VLČEK a KOLEKTIV AUTORŮ Z 11 ŠKOL KRKONOŠ A PODKRKONOŠÍ. Krkonoše vnitřní a vnější. 1. vyd. Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, 2008. ISBN 97880-86838-19-9. KOLEKTIV AUTORŮ. Čítanka z východních Krkonoš. 3. vyd. Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, 2008. ISBN 978-8086838-23-6. LANGEROVÁ, Blanka. Královéhradecký kraj. 1. vyd. Praha: ACR Alfa, 2003. ISBN 80-86408-08-6.
52
LOKVENC, Theodor. Toulky krkonošskou minulostí. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1978. LUŠTINEC, Jan a Roman KARPAŠ. Krkonoše pohledem Jana Buchara a Josefa Vejnara. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství RK, 2002. ISBN 80-903033-1-5. NEŠPOR, Zdeněk a David VÁCLAVÍK a kol. Příručka sociologie náboženství. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. ISBN 978-80-86429-92-2. NEŠPOR, Zdeněk a Dušan LUŢNÝ. Sociologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-251-5. NEŠPOR,
Zdeněk. Encyklopedie: moderních
evangelistických
(a
starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Díl I. část III.: Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. 1. vyd. Praha: Laichter, 1928. PATOČKA, Jiří a Eva HEŘMANOVÁ. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-347-8. PEK, Tomáš. Financování provozu, údržba a obnova památek. 1. vyd. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1309-6. ROSICKÁ, Jitka a Eliška KNÍŢKOVÁ a KOLEKTIV AUTORŮ Z 16 ŠKOL. Putování prostorem a časem. 1. vyd. Horní Maršov: Ekodomov a SEVER, 2011. VAVERKA, Jiří. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1. ISBN 80-7192-539-X. VETEŠKA, Jaroslav. Úpicko: tenkrát a dnes. 1. vyd. Praha: Ostrov. ISBN 8086289-34-6. VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 1997, 778 s. ISBN 80-859-8317-6. ZAHRADNIK, Pavel a Jiří ŠKABRADA. Horní Maršov čp. 175 - fara: Stavebně historický průzkum. Praha, 2003
53
Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. 1. vyd. Editor Jan Pavel. Překlad Miroslav Zedníček. Praha: Zvon, 1994, XXIII, 812 s. ISBN 80-711-3082-6. Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností a o změně některých zákonů Zákon č.218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpis
AKADEMICKÉ PRÁCE CZERNIN, Jan. Majetková práva obročí, záduší a kostelů v minulosti a jejich transformace dnes. Diplomová práce, Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Praha, 1996
[online].
[cit.
2012-05-06].
Dostupné
z:
http://spcp.prf.cuni.cz/1-
10/czernin.htm.
KOUBA, Vojtěch. Problematika využití nemovitého majetku církví z hlediska ekonomizace památkového fondu regionu. Diplomová práce studijního
oboru
Regionalistika
a
veřejná
správa,
Fakulta
národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze. Praha, 2008. Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. PERIODIKA Veselý výlet. Temný Důl Horní Maršov: Informační centrum Veselý výlet, zima 1995 č. 7, zima 1997 č. 11, zima 2006 č. 25, zima 2011 č. 35, zima 2012 č. 37, léto 1992 č. 1, léto 1998 č. 12, léto 1999 č. 14, léto 2003 č. 21. Vychází 2x ročně. Dostupné také online http://www.veselyvylet.cz/cz/vv3.html ČLÁNKY PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Církev nemá na restituce právní nárok. Literární noviny. 10. 11. 2011, XXII, č. 45. 54
PLACHETKA, Jan. Ministr kultury, nebo restitucí?. Literární noviny. 15.12.2011, XXII, č. 50. FRANTA, Jan. Jeden rok od zahájení rekonstrukce bývalé fary č. p. 175 v Horním Maršově. Maršovský zpravodaj. Březen 2012, s. 7. ROZHOVORY RNDR. Pavel Klimeš, Veselý výlet, Temný Důl, 1. 4. 2012. Ing. Jan Franta, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Horní Maršov, 29. 3. 2012. Ing. Eliška Kníţková, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Horní Maršov, 30. 3. 2012 a Čimelice 24. 2. 2012.
55
ONLINE ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ. Obce trpí kvůli blokacím majetku církví, nemohou se rozvíjet. [online]. 5. 1. 2012 [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/obce-trpi-kvuli-blokacim-majetku-cirkvinemohou-se-rozvijet/736804&id_seznam=782 DOLEČEK, Marek. Veřejné zakázky. In: BusinessInfo.cz [online]. 2010 [cit. 201204-16]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnichukonech/verejne-zakazky-opu/1000818/46143/ DOLEŢALOVÁ, Eva, Michael KUČERA a Jaroslav ŠEBEK. Historie cs: Jak církve k majetku přišly. [online archiv České televize]. 10. 4. 2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://m.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historiecs/173136-jak-cirkve-k-majetku-prisly/. KLIMEŠ, Pavel. Stavební a inženýrská firma Klimeš Maršov [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.klimesmarsov.cz/intro.html KNÍŢKOVÁ, Eliška. SIEU: Schools for Intelligent Energy Use. O projektu [online]. 2010 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.sieu.info/cz/about LEHOVCOVÁ SUCHÁ, Veronika. Struktura katolické církve v České republice. [online]. 5. 1. 2010 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2010/01/05/struktura-katolickecirkve-v-ceske-republice/ PLAČEK, Štěpán. Na kostelu nikdo nezbohatne. Perspektivy: příloha [online]. 2007, č. 01 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5017 REKOVÁ, Martina. Správa Krkonošského národního parku. Největší muzeum o vztahu člověka a přírody v České republice bude v Krkonoších otevřeno v roce 2013: Vrchlabí [online]. 2011 [cit. 2012-05-16]. Dostupné z: http://www.krnap.cz/specialni-projekty/nejvetsi-muzeum-o-vztahu-cloveka-aprirody-v-ceske-republice-bude-v-krkonosich-otevreno-v-roce-2013/ SIRŮČKOVÁ, Markéta. Církev se zbavuje far, desítky z nich už mají nové majitele. [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/cirkev-se-zbavuje-far-desitky-z-nichuz-maji-nove-.html
56
ŠVÁCHA, Rostislav. StavbaWeb. Čistírna + sběrna Horní Maršov [online]. 2008 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.stavbaweb.cz/Vyroba-aprumysl/Cistirna-sberna-Horni-Marsov.html Centrum rozvoje Česká skalice [online]. 2011 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://www.centrumrozvoje.eu/ Cesty víry: Majetkové vyrovnání státu a církve. [online archiv České televize]. 6. 5. 2012 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cestyviry/312298380030009-majetkove-vyrovnani-statu-a-cirkve/ Český statistický úřad. [online]. 2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z:www.czso.cz Historie majetkového vyrovnání. [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkovenarovnani/historie-majetkoveho-vyrovnani-123130/ Královéhradecký kraj. [online]. z: http://www.kr-kralovehradecky.cz
2011
[cit.
Královéhradecká diecéze. [online]. 2011 [cit. z: http://www.bihk.cz/dieceze/diecezni-katalog
2012-05-08].
Dostupné
2012-04-08].
Dostupné
Multimediální expozice. Památník Lidice: Příspěvková organizace MK ČR [online]. [cit. 2012-05-16]. Dostupné z: http://www.lidicememorial.cz/new_exposition_cz.aspx Ministerstvo kultury z: http://www.mkcr.cz
ČR.
[online].
2012
[cit.
2012-04-12].
Dostupné
Národní památkový ústav: MonumNet. [online]. 2012 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/monumnet.php Obec Horní Maršov [online]. 2011 [cit. http://www.hornimarsov.cz/cs/historie-obce
2012-05-15].
Dostupné
z:
Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory [online]. 2011 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: http://www.sever.ekologickavychova.cz/index.php?option=com_content&view=a rticle&id=996&Itemid=340
57
Seznam obrázků: 1 Arcidiecéze a diecéze na území ČR. ....................................................................................................... 4 2 Mapa z Hüttelovy kroniky zobrazující cestu plavení dřeva včetně klauzy v Lysečinském údolí. .... 21 3 Děkovný plakát od obyvatel bývalého pohraničí Československé republiky. .................................. 23 4 Náměstí v Horním Maršově roku 2010 a počátkem 20. století. ....................................................... 26 5 Kostel Nanebevzetí Panny Marie se hřbitovem nacházející se v těsné blízkosti fary v Horním Maršově. .................................................................................................................................................. 27 6 Kompletní oltář v horním kostele Nanebevzetí Panny Marie ...........................................................28 7 Jihozápadní pohled na faru č. p. 175 s pozemky ................................................................................ 31 8 Lánová struktura v okolí Horního Maršova. ...................................................................................... 32 9 Štukový zdobený strop v prvním patře. .............................................................................................. 33 10 Kaple Sv. Anny na kříţové cestě.. ......................................................................................................40 11 Kříţová cesta mezi Horním Maršovem a Temným Dolem.. ............................................................40 12 Nová střecha fary ze štípaného šindele, s pohledem na horní kostel Nanebevzetí Panny Marie. . 42 13 Rekonstrukce fary v Horním Maršově č. p. 175 ................................................................................ 42 14 Budování základů přístavby. ............................................................................................................. 44 15 Studie stálé expozice - interiér infocentra. ....................................................................................... 47 16 Muzeum Vápenka exteriér a interiér. ............................................................................................... 50 17 Stavební projekt – přízemí. ............................................................................................................... 61 18 Stavební projekt – první patro. ......................................................................................................... 61 19 Stavební projekt – podkroví .............................................................................................................. 62 20 Stavební projekt – jiţní pohled s přístavbou (vlevo). ...................................................................... 62 21 Horní Maršov, veduta z roku 1820. .................................................................................................. 63 22 Příjezdová cesta k faře a hřbitovu ..................................................................................................... 63
Seznam tabulek: 1 Přehled diecézí římskokatolické církve v ČR. ....................................................................................... 4 2 Zápis z Ústředního seznamu kulturních památek k datu 3. 5. 2012................................................. 32 3 Přehled údajů projektu DOTEK - Dům Obnovy Tradic Ekologie a Kultury..................................... 36
58
Přílohy: Přehled vývoje majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi od roku 1990 pohledem Ministerstva kultury České republiky84 1990
Byly přijaty tzv. výčtové zákony (č. 298/1990 Sb. a č. 338/1991 Sb.), kterými došlo k vydání budov některých klášterů (cca 170 nemovitostí).
1996 - 1998
Docházelo k vydávání majetku tzv. exekutivní cestou, tedy formou usnesení vlády. Exekutivní vydávání se týkalo budov slouţících k duchovním, pastoračním, sociálním, školským apod. účelům, nikoliv hospodářského majetku. V prvním pololetí 1998 došlo k ukončení exekutivního vydávání.
1998 - 2000 Pokusy o vytvoření výčtového zákona, v jehoţ příloze by byly přímo uvedeny veškeré nemovitosti, které se vydávají. Jednání mezi státem a církvemi skončilo neúspěchem. Proti výčtové metodě se postavily nejen církve, ale i mnohé státní instituce (např. Český úřad zeměměřičský a katastrální, Ministerstvo zemědělství ČR). Český úřad zeměměřičský a katastrální, se kterým byla příprava návrhu zákona konzultována, označil metodu výčtového zákona za nereálnou. Je vyloučeno, aby se při celkovém počtu asi 100 tis poloţek, nevyskytly chyby. S ohledem na délku legislativního procesu se také můţe stát, ţe v okamţiku nabytí účinnosti takového zákona nebudou některé jím vydávané nemovitosti vůbec právně existovat nebo, ţe jejich označení nebude odpovídat aktuálnímu stavu. Důvodem je neustálá aktualizace katastru, slučování parcel, změna tvaru jejich hranic a přečíslování. Zaručit „znehybnění” údajů v katastru u dotčených nemovitostí aţ do okamţiku nabytí účinnosti zákona je prakticky nemoţné. Výčtový zákon je problematický i z právního hlediska. Podle současného standardu rozhodování Ústavního soudu by výčtový zákon mohl být protiústavní, neboť by se jednalo o individuální právní akt. Je známo, ţe Ústavní soud zrušil jiţ řadu zákonů právě proto, ţe je posoudil, jako individuální právní akt. Ministerstvo nechce zatíţit tak významný právní předpis rizikem, ţe bude celý Ústavním soudem zrušen. 2001
Nový pokus o výčtový zákon, tentokrát pouze pro kultovní objekty. Ministerstvo kultury nebylo schopno sestavit seznam, který by nevykazoval nepřesnosti a chyby. Výčtový zákon není dle našeho názoru vhodný, a to především z technických důvodů.
2003
Nové pokusy o majetkové vyrovnání. Ministerstvo kultury opět prosazovalo výčtovou metodu, ministerstvo zemědělství obecnou restituční. Znovu byly sestavovány seznamy původního církevního majetku.
84
Ministerstvo kultury ČR. [online]. 2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz.
59
2004
Vláda dává úkol ministru kultury, aby při přípravě majetkového narovnání zvaţoval vedle výčtové metody i obecný restituční předpis a vypracoval rozbor kladů a záporů obou řešení.
2005 - 2006 Objevuje se návrh řešit majetkové vyrovnání formou tzv. „renty“. Ani toto řešení není církvemi obecně přijímáno. Zvaţuje se i moţnost kombinace „renty“ a naturální restituce. Ministr kultury zahajuje jednání se všemi církvemi. 2007
Zřízena vládní Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi. Na základě výsledků jednání předchozích let se dospělo k závěru, ţe bude upřednostňována kombinovaná metoda částečné naturální restituce a finanční náhrady. Vydání majetku vychází vstříc potřebám řeholních řádů a kongregací, pro něţ je práce na majetku součást jejich spirituality.
2008
Vláda schválila a Poslanecké sněmovně předloţila vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboţenskými společnostmi. Tento návrh nebyl do konce volebního období Poslaneckou sněmovnou projednán.
2010
Ústavní soud vydal dne 1. 7. 2010 nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, ve kterém označil dlouhodobou nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboţenských společností za protiústavní. Vláda si ve svém programovém prohlášení dává cíl co nejdříve uzavřít otázku vyrovnání mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi tak, aby mohly být napraveny některé křivdy, a církve a náboţenské společnosti mohly tak plnit své funkce nezávisle na státu.
2011
Zřízena nová Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboţenskými společnostmi. Komise dospěla k definici parametrů nového modelu majetkového vyrovnání. Parametry byly posléze schváleny i Církevní komisí sdruţující představitele církví a náboţenských společností. Usnesením č. 719 ze dne 27. září 2011 vláda tyto parametry schválila a uloţila ministru kultury na jejich základě vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboţenskými společnostmi.
60
17 Stavební projekt – přízemí. Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER.
18 Stavební projekt – první patro. Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER.
61
19 Stavební projekt – podkroví Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER.
20 Stavební projekt – jiţní pohled s přístavbou (vlevo). Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER.
62
21 Horní Maršov, veduta z roku 1820. Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER.
22 Příjezdová cesta k faře a hřbitovu. Zdroj: Archiv Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER.
63
