Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011
Gabriela Mácová
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Katedra Arts Managementu Studijní odbor: Arts Management
Lokální kultura, její prvky a význam v životě současné společnosti
Autor bakalářské práce:
Gabriela Mácová
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Vojtěch Kouba
Rok obhajoby:
2011
Čestné prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Lokální kultura, její prvky a význam v životě současné společnosti“ jsem vypracovala samostatně a všechnu použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne
6. 6. 20011
__________________________ Gabriela Mácová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Vojtěchu Koubovi za ochotné poskytnutí cenných rad, připomínek a trpělivost při konzultacích, které mi po dobu psaní bakalářské práce poskytoval.
Anotace Práce se věnuje specifikům lokální kultury a jejich významu v současné společnosti. Nejprve se snaţí nastínit základní vymezení termínů, ve své praktické části se zaměřuje na znaky lokální kultury Třebíčska. Obsahem praktické části práce je zachycení historických souvislostí, které souvisejí s vývojem regionu. V rámci určené lokality mapuje rozsah dochovaných hmotných i nehmotných prvků kultury. Praktickou část doprovází obrazová příloha, která umoţňuje lepší představu o místní kultuře. Klíčová slova: lokální kultura, hmotná kultura, nehmotná kultura, tradice, folklór, památková péče
Abstract This work is attended to specifics of the local culture and their meaning in contemporary society. Firstly it tries to outline basic determination of terms, in practical part is target on signs of Třebíč local culture. The main plot of this work is interception of historical coherences, which are connected with the evolution of this region. In terms of intended locality it outlines a range of extant landmarks based on material and immaterial elements of culture. Practical part comes along with illustrated attachment, that allows to understand the idea of municipal culture more. Key words: local culture, tangible culture, intangible culture, tradition, folklore, landmark protection
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1
Kultura ................................................................................................................................. 2 1.1
Dělení kultury .............................................................................................................. 4
2
Kulturní region a kulturní identita ....................................................................................... 5
3
Lokální kultura .................................................................................................................... 9
4
3.1
Synkretismus .............................................................................................................. 12
3.2
Vliv vzdělanosti na lokální oblasti............................................................................. 12
Společnost a obyvatelstvo ................................................................................................. 13 4.1
Vliv religiozity a její souvislost s tradicí ................................................................... 14
5
Geografická lokalizace Třebíčska jako předmětu práce .................................................... 16
6
Historie .............................................................................................................................. 27
7
8
9
6.1
Pravěk ........................................................................................................................ 27
6.2
Románské období ...................................................................................................... 27
6.3
Gotické období ........................................................................................................... 29
6.4
Období renesance ....................................................................................................... 31
6.5
Období baroka............................................................................................................ 32
6.6
Národní obrození a počátek 20. století ...................................................................... 33
6.7
20. století – období první republiky ........................................................................... 35
6.8
20. století - druhá světová válka ................................................................................ 36
6.9
20. století – poválečný vývoj a 21. století .................................................................. 37
Nehmotná kultura .............................................................................................................. 39 7.1
Nářečí ......................................................................................................................... 39
7.2
Zvyky, tradice ............................................................................................................ 40
7.3
Spolková činnost- tanec, hudba, divadlo ................................................................... 42
7.4
Významné kulturní akce okresu ................................................................................ 43
Na pomezí hmotné a nehmotné kutlury ............................................................................ 45 8.1
Gastronomie ............................................................................................................... 46
8.2
Řemesla ...................................................................................................................... 47
Hmotná kultura .................................................................................................................. 50 9.1
Třebíč ......................................................................................................................... 51
9.1.1
Bazilika sv. Prokopa, zámek (bývalý klášter) .................................................... 51
9.1.2
Měšťanské domy, hradby, městská věž .............................................................. 52
9.2
Moravské Budějovice ................................................................................................ 54
9.3
Náměšť nad Oslavou.................................................................................................. 55
9.4
Jemnice ...................................................................................................................... 56
9.5
Jaroměřice nad Rokytnou .......................................................................................... 56
9.6
Dalešice ...................................................................................................................... 57
9.7
Sádek .......................................................................................................................... 57
9.8
Budišov ...................................................................................................................... 58
10 Židovské osídlení Třebíče ................................................................................................. 58 11 Využití lokální kultury ...................................................................................................... 63 Závěr ......................................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury a zdrojů informací........................................................................... 68 Seznam příloh ........................................................................................................................... 71 Přílohy ...................................................................................................................................... 72
Seznam obrázků Obrázek 1 Nejstarší zobrazení znaku města Třebíč ......................................................................................... 28 Obrázek 2 Poutní kostel v Přibyslavicích .......................................................................................................... 29 Obrázek 3Městská spořitelna-B.Fuchs .............................................................................................................. 35 Obrázek 4 Koledníci na Třebíčsku .................................................................................................................... 41 Obrázek 5 Folklórní soubor Bajdyš ................................................................................................................... 42 Obrázek 6 Areál Dalešického pivovaru ............................................................................................................. 45 Obrázek 7 Vzory výšivek oblasti Třebíčsko ...................................................................................................... 45 Obrázek 8 Vzor výšivek z oblasti Třebíčska ..................................................................................................... 46 Obrázek 9 Metoda síťování ................................................................................................................................ 47 Obrázek 10 Materiál pro výrobu perleťových knoflíků .................................................................................. 48 Obrázek 11Betlém v Západomoravském muzeu v Třebíči .............................................................................. 50 Obrázek 12 Bazilika sv. Prokopa ....................................................................................................................... 51 Obrázek 13 Stropní klenba baziliky sv. Prokopa ............................................................................................. 52 Obrázek 14 Malovaný dům v Třebíči- v pozadí městská věž .......................................................................... 53 Obrázek 15 Větrný mlýn v Třebíči .................................................................................................................... 54 Obrázek 16 Významný most přes řeku Oslavu, v pozadí zámek v Náměšti nad Oslavou ............................ 55 Obrázek 17 Pohled na zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ze zámecké zahrady ....................................... 56 Obrázek 18 Zámek Sádek u Třebíče .................................................................................................................. 58 Obrázek 19 Pohled do zadní synagogy .............................................................................................................. 61 Obrázek 20 Jeden z náhrobků na Židovském hřbitově ................................................................................... 62
Seznam schémat Schema 1 Třída kulturních jevů........................................................................................................................... 5 Schema 2 Schéma dimenzí regionální identity .................................................................................................... 9
Seznam map Mapa 1 Kraj Vysočina ........................................................................................................................................ 16 Mapa 2 Spádové území soudního okresu Třebíč z roku 1906 ......................................................................... 17 Mapa 3 Kraj Vysočina a okres Třebíč v rámci ČR .......................................................................................... 18 Mapa 4 Okres Třebíč .......................................................................................................................................... 19
Mapa 5 Obce s rozšířenou působností ............................................................................................................... 20 Mapa 6 Mapa oblasti Moravského Horácka a Západního Podhorácka z roku 1940 .................................... 21 Mapa 7 Mapa národopisných oblastí ČR .......................................................................................................... 22 Mapa 8 Podhorácké a Horácké knížectví .......................................................................................................... 23 Mapa 9 Poloha ekologického mikroregionu Horácko ...................................................................................... 24
Seznam grafů Graf 1Procentuální podíl obyvatel v ekonomických odvětvích ....................................................................... 25 Graf 2 Vliv zápisu Židovského města na seznam UNESCO ............................................................................ 63
Úvod Ve své bakalářské práci bych chtěla analyzovat aktuální stav prvků lokální kultury v oblasti Třebíčska. Tuto oblast jsem si vybrala na základě toho, ţe jsem si k ní vybudovala pevný vztah, a zároveň bych ráda rozšířila své dosavadní znalosti a zkušenosti z oblasti místní kultury. Teoretická část mé práce je věnována vymezení základních pojmů, spojených s lokální kulturou a různými pohledy na ni. Zaměřuji se na vymezení termínů kulturní region, regionální identita a lokální kultura. Lokální kultura zastřešuje systém kulturních vzorců, které se váţou na určitou geografickou oblast. Mimo tento předpoklad existují i další klíčové prvky, které místní kulturu ovlivňují. Je to zejména struktura obyvatelstva, historie regionu i míra pronikání globálních kulturních vzorců. Pokusím se vyhodnotit vlivy, které ve všech těchto oblastech působily
a
působí
na
oblast
Třebíčska,
potaţmo
Podhorácka,
jako
národopisného celku. V praktické části bych chtěla zmapovat jednotlivé sloţky hmotné i nehmotné kultury, které vybraný region oblast diferencují od ostatních. Závěrem bych chtěla poukázat na stav vyuţití kulturního kapitálu v regionu, a analyzovat vliv zápisu některých památek města Třebíč na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO na intenzitu vyuţití těchto památek v rámci cestovního ruchu. Cílem je zachytit rezervy v ekonomickém vyuţívání prvků lokální kultury z pohledu cestovního ruchu a destinačního marketingu. Rozsáhlejší tabulkové nebo obrazové podklady jsou součástí přílohy práce.
1
1
Kultura
Pojem kultura je odvozený od latinského cultura, cultus, colere. Podle Václava Soukupa „byl původně spojován s obděláváním zemědělské půdy (agri cultura).“1 Existuje však mnoho významů, které můţe slovo kultura asociovat. K tomuto tématu se vyjádřil Marcus Tullius Cicero uţ téměř padesát let před naším letopočtem, kdyţ „nazval filozofii kulturou ducha („kultura animi autem philosophia est“). Tím poloţil základ pojetí kultury jako charakteristiky lidské vzdělanosti.“2 Souhrn významů slova kultura sestavil mimo jiných M. Rassem, který člení pojem kultura do následujících kategorií:
Kultura pozemku
Socializace- výchova a vzdělávání
Kulturnost, nekulturnost, barbar
Kultura duchovni , ideologie, hodnotový přenos (generační)3
Období středověku se ke kultuře vyjadřovalo spíš z pohledu náboţenství, zatímco renesance a humanismus se navrací k původnímu pojetí kultury z doby antiky, kdy je kultura brána jako obohacení člověka a jeho rozvoji vzdělání. Osvícenství zastávalo podobný postoj, avšak s tím, ţe kulturu chápe jako opak přírody. Je také moţné chápat termín kultura jako nepřetrţitou evoluci lidstva. A to od přirozených forem společnosti, aţ po dobu, kdy samo lidstvo začne tvořit umělé jednotky – národy a státy. Kultura zahrnuje dodrţované zvyky, náboţenství, znalosti a celkovou úroveň společnosti, jak ve vědě, tak v umění a dalších sférách společenského ţivota.
1
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 13) Tamtéţ (Str. 13) 3 RASEEM, M. „Kultur“, Staatslexikon 7, sv. 3, 1987 in PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice. Praha : ASPI, 2008. 200 s. (Str. 9) 2
2
Antropologické pojetí kultury shrnul Edward Burnett Taylor. „Kultura nebo civilizace … je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jeţ si člověk osvojil jako člen společnosti.“4 Teorie Edwarda Burmetta Taylora přinesla „nový přístup ke studiu sociokulturních jevů. Pojem kultura začal být uţíván k označení třídy věcí a jevů, jimiţ se člověk odlišuje od zvířete. Studium kultury z antropologického hlediska není tedy omezeno pouze na oblast pozitivních hodnot, které člověka kultivují a humanizují, ale zahrnuje všechny nebiologické prostředky a mechanismy, jejichţ prostřednictvím se lidé adaptují na vnější prostředí. Kultura z tohoto hlediska vystupuje jako specifický lidský atribut – způsob přetváření světa člověkem.“5 Kulturu je moţné vymezit jako „jev (stav), proces (vývoj) nebo vztah (člověk versus okolní svět přírody i společnosti). Lze ji definovat: 1. Souhrnně jakoţto komplex aktivit vedoucích k osvojení a tvůrčímu přetváření světa, 2. V uţším smyslu jako relativně svébytný a integrovaný celek činností a výtvoru určitého seskupení lidí, anebo 3. V nejuţším slova smyslu jako oblast činností a výtvorů estetické povahy (nebo dokonce výhradě jen rázu umělecké tvorby).“6 Kulturou můţeme také rozumět mezigenerační přenos (difuzi) uvnitř konkrétní skupiny, ve které si její členové osvojují tradice a zvyklosti. Tyto zvyky nejsou vrozeným pudem člověka. Člověk ţijící v určité společnosti se (více či méně dobrovolně) adaptuje na uznávané normy, hodnoty a kulturní vzorce, případně i jedinečné artefakty. Kolektivní skupina, která vystupuje jako celek, tyto prvky uznává
a
zachovává
jejich
kontinuitu. Zároveň
4
se
tato
skupina
dá
TAYLOR E. B., Primitive Culture, Harper Torchbooks, New York, 1958, sv. I., in SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 14) 5 SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 15) 6 BURIÁNEK, J. Sociologie : Pro střední školy a vyšší odborné školy. Praha : Fortuna, 1996. 128 s. (Str. 95)
3
charakterizovat podobným způsobem myšlení, společnou řečí (nářečím, slangem, hantýrkou, ţargonem nebo argotem) a institucionálním zřízením, které v této skupině panuje. Je také nevyhnutelné, ţe se přizpůsobuje vnějším podmínkám, které na společnost působí, a takzvaně se adaptuje.
1.1 Dělení kultury Kulturu je moţné dělit například na:
Materiální (hmotnou), která je představována architekturou, stavebními památkami, sakrálními a feudálními stavbami, různými druhy artefaktů, archeologických nálezů, kulturní infrastrukturou a materiálními prvky, které jsou přímo hmatatelné (hmotné)
Duchovní (nehmotnou) se nezabývá pouze zvyky a tradicemi, ale i způsob ţivota, myšlenky, umění, právo, etiku, náboţenství a další společenské vědy. Mezi prvky nehmotné kultury lze zařadit také nářečí, pověsti, tanec, hudbu.
Na pomezí kultury hmotné a nehmotné, potaţmo jejích prvků by se dala zařadit gastronomie nebo například zvyky/ rituály (nehmotný prvek), které mají spojitost s tradičním odíváním/ kroji (hmotný prvek). Dělení kulturních artefaktů na „hmotné“ a nehmotné“ je vţdy sporné.
V obecné rovině lze zpravidla tvrdit, ţe lze kulturu typologicky rozdělit na „tři základní přístupy k vymezení rozsahu a obsahu pojmu kultura“7: 1) Axiologické pojetí – jedná se o hodnotící přístup, který se vyznačuje snahou hodnotit výhradně kladné prvky. Tyto prvky vedou k rozvíjení, zdokonalování a zlidštění společnosti a jejího vzdělávání, osvětě, pokroku například v oblastech umění a vědy. 2) Antropologické pojetí zahrnuje prvky, které se nevyznačují hodnotícím přístupem. Tyto prvky působí na člověka nejen pozitivně, jako v předchozí kategorii. Přizpůsobuje se jimi okolnímu prostředí. Toto pojetí se uţívá mimo jiné například v etnografii, sociologii a psychologii. 7
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 15)
4
Schema 1 Třída kulturních jevů
Kulturní artefakty Materiální
Sociokulturní regulativy a kulturní vzory Obyčeje
Mravy
Zákony
Tabu
Ideje Symbolické a
produkty lidské činnosti
kognitivní systémy
které jsou
interiorizovány
sdíleny členy určité
předávány v čase a
a exteriorizovány
společnosti
prostoru
Zdroj: SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 16)
„Do třídy kulturních jevů z antropologického hlediska patří materiální produkty cílevědomé práce (artefakty), naučené vzory chování (sociální regulativy) a myšlenkové systémy (ideje).“8 3) Redukcionistické pojetí – hlavním smyslem tohoto pojetí je redukovat široký pojem kultura a zaměřit se výhradně na uspořádání prvků, symbolů a znaků v rámci určité společenské komunity.9
2
Kulturní region a kulturní identita
„Obecně lze region definovat jako „více či méně“ ohraničenou územní jednotku, která se díky své jednotnosti, uniformitě (či shodnosti znaků) nebo určitému organizačnímu principu liší od územních jednotek jiných.“10
8
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. (Str. 15) Tamtéţ (Str. 15, 16) 10 JOHNSTON, R. J., et al. The Dictionary of Human Geography. Oxford : Blackwell Publishers, 2000. 958 s.(Str. 687) in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 20009. 348 s. (Str. 26) 9
5
Zjednodušeně lze vymezit tři přístupy, které byly a jsou uţívány k popisu termínu region. V současném získávání poznatků o tomto území je moţné zaznamenat přítomnost všech těchto přístupů. Tradiční vymezení regionu se vyznačujete izolovaností od jakéhokoliv vlivu procesů, které území ovlivnily - popisuje region fakticky. Region je přirozeně formovaným územím, které reprezentuje unikátní, výjimečné a něčím specifické postavení územní kultury a přírody. Současně je dotvářeno ţivotním stylem jeho obyvatelstva „(tzv. genre de vie)“11 Tento přístup byl preferován na přelomu 19. a 20. století aţ do 50. let. 20. století. Druhé pojetí regionu je moţné chápat od poloviny 20. století, projevovalo se především v 60. letech. Slouţí jako prostředek k uspořádání geografických informací, které začaly být sloţitě uchopitelné. Neexistoval zde předpoklad, ţe by územní jednotka měla tvořit zároveň přirozeně fyzicko-geografický celek. Díky tomu, ţe tento směr vznikl aţ ve druhé polovině 20. století, bylo moţné vyuţít mnoha nových metod. Tyto metody zaměřily pozornost k zobecňování jednotlivých procesů, zejména sociálních. Třetí směr vymezuje region jako území, které slouţí k vytvoření příznivého „prostředí pro existenci sítí kulturních, ekonomických, politických a jiných procesů a vztahů.“12 Především se jednalo o změnu chápání regionu, která se začala rozvíjet v 80. letech minulého století. V pojetí regionu začaly hrát roli sociální struktury, coţ rozšířilo výše zmíněné definice o prvek společnosti, která výrazně působí na území a přidává mu určitý význam. Takový region je zároveň tvořen aktivitou (iniciativou) a institucionalizováním této společnosti. Územní jednotka je unikátní a rozpoznatelná v rozličných sférách, zaštiťuje regionální image, symboliku a další prvky, kterými se odlišuje. Region je tedy moţné vymezit z mnoha pohledů a principů, na základě určitých společných prvků nebo znaků, například z pohledu historické kontinuity. Tyto 11
Tamtéţ (Str. 26) CHROMÝ, P. Historická a kulturní geografie a nové přístupy v regionálním studiu. Praha, 2004. 60s.+přílohy. Dizertační práce. Univerzita Karlova, PřF, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s. (Str. 27) 12
6
prvky způsobují fakt, ţe region je navenek vůči ostatním (okolním) regionům homogenní, ačkoliv vnitřně existují menší odlišnosti. Dále lze vymezovat regiony uměle, například z pohledu administrativního. Existují i další identifikační prvky, dle kterých můţeme určovat region: z pohledu zemědělství, průmyslu, a mimo jiné i z pohledu kultury. Kulturní region není moţné vymezit zcela striktně. Jeho hranice jsou kvůli kulturním a společenským změnám a překryvům vágní a často jen subjektivně uchopitelné. Navíc na regiony působí stále více vliv globalizace. Díky rozvoji technologií a moţnostem prostorové mobility, není nutně vázáno pouze na ohraničený prostor. „Kulturní či sociokulturní region tak můţeme nejspíše chápat jako časoprostorový průsečík či průnik minulých a současných společenství a jejich kultur.“13 Zároveň jej lze charakterizovat pomocí jádrové oblasti, která více či méně významně působí na okolí. Díky pronikání prvků a vlivům jednotlivých jádrových oblastí dochází k prolínání kultur v prostoru. Také kvůli těmto difúzním jevům není snadné regiony územně vymezit. Rozborem regionů lze obecně stanovit stupně institucionalizace. Kaţdá fáze však můţe v jednotlivých oblastech nastat v jiném čase, v jiném pořadí nebo dokonce vůbec a zároveň se fáze mohou přerývat: 1) Nabývání prostorového tvaru – znamená diferenciaci „těch, kteří do regionu patří, a zároveň těch, kteří do regionu nepatří. Hranice musíme hledat nejen v prostorových strukturách, ale také ve společnosti a společenském vědomí.“14 2) Vytváření symboliky regionu – zahrnuje tvorbu specifických znaků, které jsou např. grafickou identifikací regionu (vlajka, znak) a mají spojitost
13
PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice. Praha : ASPI, 2008. 200 s. (Str. 113) 14 HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 115)
7
buď s místní historií anebo současným vyjádřením typické symboliky pro danou oblast 3) Rozvoj institucí – „instituce slouţí k vytváření a udrţování regionální identity, prezentaci kulturních nebo ekonomických specifik.“15 Důleţitou roli zde hrají vzdělávací, ekonomické, politické, ale i kulturní instituce 4) Zakotvení regionu jako části regionálního systému a regionálního povědomí společnosti- je dovršením procesu institucionalizace. Region je vnímán v prostorových strukturách, „ve vědomí společnosti nejen uvnitř regionu, ale také ve vědomí komunit okolních.“ nabývá
například
stát
při
uznání
16Význam
suverenity.
tohoto prvku
Projevuje
se
v administrativě.17 V průběhu těchto fází dochází k tvorbě územní nebo tzv. regionální identity na základě vazeb k vymezenému území. „Územní identita znamená nezaměnitelnost, jednotu a shodnost, harmonii v chování obyvatel v konkrétním čase.“18 Regionální identita z pohledu jednotlivce vyjadřuje postoj subjektu k regionu z osobního, předpojatého hlediska a to převáţně díky zakořeněným sociálním vazbám, které subjekt vnímá.
15
Tamtéţ (Str. 28, 115) Tamtéţ (Str. 115) 17 Tamtéţ (Str. 115) 18 Tamtéţ (Str. 27) 16
8
Schema 2 Schéma dimenzí regionální identity
Zdroj: upraveno podle PAASI, A.; The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity. Fennia, 164, č. 1, 105146. (Str. 132) in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 114)
Regionální identita znamená sounáleţitost jak s územím, tak i nalezení stejných prvků, které subjekt spojuje s ostatními lidmi v konkrétní společnosti. Lidé uznávají podobné nebo stejné normy a hodnoty, sdílejí stejné teritorium včetně jeho historie a kulturního dědictví. Regionální identita znamená postoj k regionu, a to nejen postoj samotných obyvatel, kteří v něm ţijí. Je zároveň vyjádřením obyvatel, kteří jsou jeho návštěvníky nebo občasnými uţivateli (chataři a chalupáři). Regionální identitu (zvlášť v případě některých regionálních stereotypů, v ČR například identita hanácká nebo ostravská) tvoří také turisté, nebo lidé, kteří daný region znají pouze díky vlivu médií a ze školní výuky.
3
Lokální kultura
Pojem lokální kultura není snadné vymezit na základě jednoznačné ucelené definice. Pomocí předchozího vymezení regionu je moţné odvodit význam, který termín lokální kultura alespoň částečně vystihuje.
9
„Pojmem lokalita rozumíme sídlo (sídelní jednotku, tj. samotu, vesnici, město) nebo obec (administrativní jednotku, kterou můţe tvořit více sídelních jednotek dohromady).“19 Tento celek se pokusíme vymezit pomocí společných kulturních prvků, podle kterých chceme lokalitu zkoumat a které pojí společnost v rámci konkrétní lokality dohromady. V tomto případě se tedy jedná o prvky kultury, které jsou přímo spojeny s lokalitou, které jsou v lokalitě unikátní nebo se vyznačují alespoň určitými prvky autonomie. Tím jsou myšleny také prvky, které lokální kulturu tvoří, a to jak hmotné, tak i nehmotné artefakty, pozůstatky tradiční kultury, řemesla, zvyky a další. V této souvislosti je na místě vymezit si region, který je moţné jasně ohraničit. Proti tomu je moţné poloţit národopisné oblasti, které uţ jasné hranice mít nemusí. „Z hlediska regionalizace je lze povaţovat za regiony homogenní. To neznamená, ţe by se uvnitř těchto území jednotlivé znaky/ rysy při hlubším rozboru nelišily (území vnitřně homogenní); navenek- vůči okolním regionům a oblastem – jsou však soubory těchto znaků/ rysů odlišné natolik, ţe umoţňují z hlediska kultury označit určité území za specifické (jiné).“20 Z této definice regionu, potaţmo lokality vyplývá, ţe prvky kultury, které jsou koncentrovány na určitém území, a dotčená společnost je povaţuje za jednotné a cítí sounáleţitost s těmito prvky, jsou prvky lokální kultury. Často jejich existenci samotné obyvatelstvo ani nevnímá, neboť mu daný prvek připadá jako samozřejmost. Konkrétní lokální společnost se domnívá, ţe jednotlivé kulturní prvky figurují a jsou „normální“ i v jiných oblastech. Od okolních oblastí se však odlišuje, ať uţ zvyky, tradicemi a dalšími prvky nehmotné kultury nebo například typem architektury, kroji a podobně.
19 KUČERA, Z.; Sídlo a obec: základní pojmy geografie osídlení a jejich vztah. Geografie – Sborník ČGS,
112, č. 1, s. 84-94 in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 103) 20 HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 63)
10
Lokální kulturu, tradičně spojenou s místními společenstvími s vysokým mnoţstvím mezilidských kontaktů a vazeb, samozřejmě ovlivňuje neustálé pronikání globální, internacionální kultury, která je „naopak reprezentována velkou heterogenní, neustále se měnící a často vysoce individualistickou skupinou a neosobními vztahy. Tento typ kultury ve vyspělých zemích rychle vytlačuje či silně ovlivňuje původní lidovou kulturu, a to zejména díky moţnosti jejího masového šíření.“21 Lokální kulturu by bylo moţné definovat jako kombinaci tradiční (tzv. „lidové“) i masové, globální kultury. Je to „stav kultury a všech jejích sloţek v prostorově omezeném rámci a čase. Poznávacím znakem lokální kultury by totiţ měla být nejen vázanost k danému místu (komunitě), ale i její historická kontinuita. V uţším slova smyslu můţe coby synonymum místní kultury také označovat specifika kulturního ţivota určitého území.“22 V lokální společnosti je zároveň nevědomě udrţován určitý přístup k ţivotu, lidé z konkrétní oblasti mají často podobné smýšlení, jsou ovlivňováni stejným prostorem a v určitém časovém rámci na ně působí stejné události, jak historické, tak ty současné. Jsou v nich zakořeněny názory jejich předků, (pokud tedy nejde o přistěhovalce) a mají předpoklady ke kladnému vnímání dané oblasti, potaţmo domova. Mnohdy jsou však tyto názory aţ příliš idealistické. Ne vţdy platí, ţe „přítomnost rodáků, „starousedlíků“ v lokalitě zaručuje kontinuitu předávání místních tradic a kultury a zabránění radikálním proměnám zvyklostí, správy věcí, fyzického prostředí (zástavby, krajinných prvků apod.)“23 Přistěhovalé obyvatelstvo má také vliv na lokální společnost i kulturu. Ať uţ v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Diferenciace závisí na konkrétním vztahu jednotlivých migrantů k lokalitě jako takové, a na jejich vzdělání a dalších vlivech. Nově příchozí obyvatelstvo můţe do lokality vnést impuls k rozvoji 21
ZEMÁNEK, L. Geografie na cestách poznání: Sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha : Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003. Lokální kultura v ţivotě našeho venkova, s. 124-149. (Str. 125) 22 Tamtéţ (Str. 125) 23 HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 103)
11
upadajících tradic, které lokální společnost jiţ přestala vnímat, či jim přestala být vzácnou. Mohou vnuknout ţivot tradičním prvkům kultury, stejně jako obohatit lokalitu o prvky nové.
3.1 Synkretismus Při procesu synkretismu se prolínají vlivy starých a nových prvků, přicházejících z oblastí v blízkém či vzdálenějším okolí. Tyto prvky „musí být přijaty v primárních významových pojmech dané kultury. Jestliţe jsou tyto významy naprosto neslučitelné nebo protikladné, nabízený prvek, ať uţ je to myšlenka, předmět, vyznání nebo styl, mohou být odmítnuty okamţitě. Je také běţné, ţe daný prvek je přijat, ale v průběhu přijímacího procesu je vysvětlen a přetvořen tak, aby se hodil pro kulturu, jeţ ho přijímá.“24 Zařazením takových prvků se společnost učí vnímat okolní kultury tak, „aniţ by ztrácely svou vlastní individualitu, odlišnost a integritu. Rozsah změn je tím tudíţ zmírněn a s ním i moţnosti nesouladu s kulturou, jeţ změnu přijímá, ale vlivem difuze se za nějakou dobu začnou sousedící společnosti čím dál tím víc sobě podobat. Sklon ke sbliţování (konvergenci) kultur sousedících nebo zeměpisně blízkých společností vedl k vytvoření oblastí kulturně podobných, nazývaných „kulturní oblasti“. Dílčí společnosti spadající do určité kulturní oblasti mají některé společné charakteristické znaky. Popis kulturních oblastí ukazuje, ţe na jejich růstu se nepodílí pouze mechanismy jednoduché difuze.“ 25 K prolínání kulturních prvků v oblasti dochází aţ tehdy, je-li na tuto změnu oblast připravena. Je také nutné, aby se konkrétní prvky, které se mísí, přirozeně přizpůsobily dané oblasti, která má vlastní kulturní systém. Takto prvky z minulosti formují budoucnost.
3.2 Vliv vzdělanosti na lokální oblasti Od úrovně vzdělanosti se odvíjejí i kulturní potřeby obyvatelstva, poţadavky na ţivot a vyuţití volného času. Vzdělání obohacuje ţivot obyvatelstva, nabízí zkušenosti a znalosti, coţ je příčinou toho, ţe vzdělanější lidé hodnotí okolní 24
MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 267 s. (Str. 202) 25 Tamtéţ (Str. 203)
12
svět jinýma očima, mají jiný rozhled a jiné potřeby neţ méně vzdělaní. Diferenciace míry vzdělání má vliv na region jako takový, neboť lépe vzdělané obyvatelstvo v regionu přichází na trh s poptávkou po práci a nabízí své vědomosti. Region s vyšší mírou vzdělanosti se logicky stává ţádaným a vyhledávaným z pohledu investorů. Do těchto jádrových oblastí se soustřeďuje větší počet obyvatel, neboť disponují nejen větší nabídkou práce, sluţeb, ale i lepší dopravní, vzdělávací, zdravotní a kulturní infrastrukturou. Naproti tomu v periferních oblastech obyvatelstva většinou ubývá. Tyto oblasti disponují méně devastovanou krajinou (ne všechny – příkladem jsou periferní oblasti narušené těţbou, např. Mostecko), klidem atd., coţ je moţné hodnotit jako jejich nevyuţitý potenciál. V těchto oblastech není tak pestrá nabídka práce ani kulturního vyţití. Poslední skupinou jsou takzvané rozvojové regiony, kam se investoři snaţí vkládat své finanční prostředky, aby byly zhodnoceny a vyuţili tak potenciálu mezery na trhu v periferní oblasti, či pomohli rozvoji v určitém regionu. Lokální kultura je tedy ovlivňována mnoha výše zmíněnými prvky: globalizací, migrací nebo mírou vzdělanosti. Otázkou zůstává, jak velký vliv mají na současnou lokální kulturu změny ve struktuře obyvatelstva, které asi z největší míry ovlivňují její stav a budoucí rozvoj. Také je spekulativní, do jaké moc jsou prvky lokální kultury původní a do jak jsou ovlivněny současnými vlivy.
4
Společnost a obyvatelstvo
Je jasné, ţe takto charakterizovaný kulturní region se vnitřně projevuje podobným chováním společenství a obyvatel, které na tomto území ţije. „Společenské vztahy netvoří provţdy daný, statický rámec, jsou vlastně neustále a plynule rekonstruovány, obnovovány, přestavovány. Zmíněná strukturace je pak oním základním procesem, který zakládá a udrţuje lidskou společnost.“26
26
BURIÁNEK, J. Sociologie : Pro střední školy a vyšší odborné školy. Praha : Fortuna, 1996. 126 s. (Str. 110 )
13
Veškerá území a sloţitější společenské útvary podléhají kvantitativním a kvalitativním změnám a mají sklon k rozrůstání se a k vnitřnímu členění kvůli snazším reakcím na změny. Společnost je ovlivňována změnami, které jsou důkazem jejího vývoje a které modifikují její původní stav. „Sociální změnu vyjadřuje výskyt nějakého nového prvku v kultuře. Mění se kulturní vzorce, sociální chování i sociální struktura.“ 27 Na konkrétním území představují tyto vlivy různé aktuální události, ekonomický a politický vývoj, ale také společná historie. Dalšími prvky, které ovlivňují obyvatelstvo, jsou vzdělání, výchova, náboţenství a vztah k rodné oblasti. Tento „socializační proces nevyhnutelně vytváří myšlenku „náš region“/ „jejich region“, neboť téměř všechny charakteristiky, které odlišují člověka od zvířete (kultura, schopnost učení, znalost historie, tradic, jazyka atd.) jsou vytvořeny pro udrţení jiţ začleněných skupin.“28
4.1 Vliv religiozity a její souvislost s tradicí Náboţenská
víra,
„na
niţ
se
váţe
úroveň
řady
dalších
sociálních
demografických i kulturních jevů, jako je tradicionalismus, specifická hodnotová orientace a způsob (nejen rodinného) ţivota, volební chování, názorová tolerance, vzájemná solidarita aj.“29 je jedním ze stěţejních prvků ovlivňujících obyvatelstvo. Právě (praktikované) náboţenství je zásadním prvkem, vysvětlujícím kulturní rozdíly mezi generacemi, ale také mezi jednotlivými regiony. „Význam víry a rituálů je moţné pochopit pouze jako součást celkového souboru významů – to znamená v kulturním kontextu. Náboţenství vyjadřují kulturní pravdy, neboť symbolizují společenské vztahy.“ 30
Český statistický úřad uvádí (údaje z roku 2003, novější budou k dispozici aţ po vyhodnocení Sčítání lidu, domů a bytů 2011), ţe nejvyšší počet osob bez vyznání je soustředěn v Čechách, a to v Ústeckém, Libereckém a Karlovarském kraji. Ve 27
Tamtéţ (Str. 112) HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 63) 29 Tamtéţ (Str. 30) 30 MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 267 s. (Str. 194) 28
14
všech těchto krajích se toto číslo pohybuje kolem sedmdesáti procent. Nejvíce věřících ţije v moravských krajích republiky. Zlínský kraj jako jediný v republice dosahuje nadpoloviční většiny věřících obyvatel, s 55,2 %. Procentuální podíl osob bez vyznání v kraji Vysočina (kam spadá oblast Třebíčska a okres Třebíč), činí 41,3 %. Věřících je v kraji Vysočina 46,4 % z celkového počtu cca. 520 tisíc obyvatel. Srovnatelný počet obyvatel čítají například kraj Pardubický, Plzeňský a Královéhradecký, kde je poměr věřících podstatně niţší. (Více údajů viz příloha 1, 2). Pokud porovnáme čísla v rámci okresů, nalezneme nejvíce věřících v okrese Uherské Hradiště (64,2%). Třebíč s 47,5 % nemůţe být s výše zmíněným Uherským Hradištěm srovnávána. I v kraji Vysočina nalezneme okres s větší mírou religiozity, je jím Ţďár nad Sázavou s 56,6 %. Přesto je religiozita v okrese Třebíč vyšší, neţ celostátní průměr. Počet religiózních osob se odvíjí také od věku obyvatel. Věřících obyvatel ubývá a náboţenství je výrazným prvkem zejména u starších generací (viz příloha 3). “Nejvyšší religiozitu lze zaznamenat v nejmenších obcích, coţ lze spojovat s nepříznivou věkovou strukturou; nejniţší podíl věřících pak lze nalézt ve velkých městech (s výjimkou Prahy).“31 Vliv náboţenství (zvláště praktikovaného, tedy spojeného např. s pravidelnou návštěvou kostela) má vliv na úroveň lokální kultury. V rámci farnosti existují společenství lidí, které spojuje určitý prvek. Mají tedy větší předpoklady k tomu, ţe se na základě tohoto prvku (víry) pravidelně nebo méně pravidelně setkávají. Na základě církevního roku dodrţují určité tradice spojené s událostmi, které jim tento kalendář přináší. V mnoha případech má religiozita vliv na udrţování kulturních rituálů a svátků, které z náboţenství vycházejí, jako například Velikonoce, Vánoce, masopustní průvody atd. Na základě víry jsou také předávány tradiční zvyky, ale zároveň také udrţována architektura, např. kostely, kaple a drobné sakrální stavby v krajině.
31
HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 52)
15
5
Geografická lokalizace Třebíčska jako předmětu práce
Předmětem této bakalářské práce je Třebíčsko, které se nachází v západní části Moravy. O Třebíči můţeme říci, ţe je přirozeným centrem západní Moravy. Jak bylo zmíněno výše, tento region je moţné definovat různými způsoby. Administrativně se Třebíč řadí mezi jedno z největších měst kraje Vysočina, který vznikl v roce 2001. Tento kraj se původně nazýval „Jihlavský“. Avšak kvůli rivalitě obyvatel Třebíče s jihlavskými došlo později k jeho přejmenování. Mapa 1 Kraj Vysočina
Zdroj: http://obrazky.info-cechy.cz ; upraveno autorkou
Okres Třebíč funguje jako správní celek od roku 1855, kdy bylo město Třebíč sídlem okresního hejtmanství a později i centrem soudního okresu. Okresní soud funguje v Třebíči dodnes, nicméně rozsah jeho spádového území se postupem let měnil.
16
Mapa 2 Spádové území soudního okresu Třebíč z roku 1906
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Soudn%C3%AD_okres_T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D.jpg
Okres Třebíč vznikl v rámci správní reformy v roce 1960. Okresní úřady však slouţí pouze jako statistická jednotka, v roce 2003 byly nahrazeny nově vzniklými správními obvody obcí s rozšířenou působností. Ke změnám v rozsahu okresu Třebíč došlo v roce 2007, u několika obcí, například u obce Kněţice, která spadá od té doby pod ORP Jihlava a okres Jihlava; a obec Oslavička, která spadá pod okres Ţďár nad Sázavou a jejím správním obvodem ORP je Velké Meziříčí.
17
Mapa 3 Kraj Vysočina a okres Třebíč v rámci ČR
Zdroj: http://www.nasemesta.cz/vysocina/okres-trebic/
Okres Třebíč čítá celkem 167 obcí, z toho 6 měst a 9 městysů. Největšími městy jsou Třebíč, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Jaroměřice nad Rokytnou, Jemnice a Hrotovice. Území okresu zaujímá plochu o rozloze 1463 km2. Okres podle údajů Českého statistického úřadu k 1. 1. 2010 obývalo 113 812 obyvatel, z toho v produktivním věku (15-64 let) 80 144 obyvatel. Průměrný věk obyvatel je 40,6 roku. Hustota osídlení je 78 obyvatel na km2. V okresním městě Třebíč ţije 38 156 obyvatel. Podíl cizinců, ţijících v okrese je 1,47 %, z čehoţ největší počet osob takto registrovaných pochází z Ukrajiny. Pod Třebíč jako obec s rozšířenou působností spadá 93 obcí a území, které zaujímá plochu 838 km2. Pod vlivem tohoto správního obvodu ţije 76 163 obyvatel, jejichţ hustota je 91 obyvatel/ km2. Rozdíly mezi územím okresu Třebíč a správním obvodem ORP Třebíč ukazují následující mapy:
18
Mapa 4 Okres Třebíč
Zdroj:
upraveno
dle
CZSO.CZ [online].
2001
[cit.
2011-05-25].
ČSÚ.
Dostupné
z
.
19
WWW:
Mapa 5 Obce s rozšířenou působností
Zdroj: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/administrativni_mapa_orp_trebic/$File/ORP6113.jpg
Z národopisného hlediska spadá Třebíčsko do oblasti Horácka a Podhorácka. Podhorácko se skládá ze čtyř podoblastí. Jsou jimi Velkobítešsko, Tišnovsko, Moravskobudějovicko a Třebíčsko, coţ je zřetelné na mapě.
20
Mapa 6 Mapa oblasti Moravského Horácka a Západního Podhorácka z roku 1940
Zdroj: SKÁLA, A. Západní Morava : pohledy do kulturního ţivota moravského Horácka. Třebíč : Krajské ústředí osvětových sborů, 1940. 116 s.
Z národopisného (etnografického) hlediska leţí Horácko a Podhorácko na pomezí Čech a Moravy. Jedná se o území totoţné s Českomoravskou vrchovinou. „Z jazykového a kulturního hlediska tvoří jednotný celek. Převládají zde znaky české lidové kultury, řada jevů (rukodělná výroba – tkalcovství, hračkářství) byla ovlivněna přírodními podmínkami Vysočiny. Jazykově náleţí k českým dialektům.“32
32
HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 68)
21
Mapa 7 Mapa národopisných oblastí ČR
Zdroj: HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s (Str. 69)
Na závěr je nutné zmínit také imaginární region Podhorácké a Horácké kníţectví. Po vzoru Valašského království, v jehoţ čele působí herec Bolek Polívka, bylo v roce 1999 na nádvoří třebíčského zámku vyhlášeno kníţectví, sice s hlavním městem Jihlavou (leţí na okraji Horácka), avšak sídelním městem Třebíčí (Podhorácko). Právě z centra tohoto regionu, z Třebíče, pochází kníţe Miroslav I. zvaný Donutil, herec činohry Národního divadla v Praze. Seznam členů vlády kníţectví byl sestaven z významných obyvatel obou těchto regionů (viz příloha 10).
22
Mapa 8 Podhorácké a Horácké knížectví
Zdroj: http://www.knizectvi.cz/mapa01.htm
V Třebíči vycházejí dvakrát za týden „Horácké noviny“ (přestoţe se dá říci, ţe území, ve kterém působí, zasahuje spíš Podhorácko). Jedná se o regionální deník, který se věnuje komplexně okresu Třebíč s okrajovými obcemi okolních okresů. Zároveň pro obyvatelstvo okresu vychází také „Třebíčský zpravodaj“, který vydávají radní okresního města. Oblast Podhorácka jako kulturního regionu zahrnuje celý okres Třebíč. Od roku 1999 existuje takzvaný mikroregion Horácko – ekologický region, který sdruţuje 28 členských obcí. Rozléhá se mezi městy Třebíč, Náměšť nad Oslavou a Velké Meziříčí na 214,02 km2. „Území leţí v Českomoravské vrchovině. Na severu se její část, Křiţanovská vrchovina, dělí na Bítešskou vrchovinu na východě a Brtnickou vrchovinu na západě. Na jihu se rozkládá Jevišovská 23
pahorkatina, jejíţ východní část tvoří Znojemská pahorkatina a západní část Jaroměřická kotlina. Mapa 9 Poloha ekologického mikroregionu Horácko
Zdroj: http://www.horacko.cz/geografie/poloha-mikroregionu/
Krajina je odvodňována potoky, které se vlévají do řek Jihlavy na jihozápadě a Oslavy v severovýchodní části. V oblasti se nachází mnoho rybníku, avšak chybí zde jezera přírodního rázu. Ty jsou nahrazeny několika vodními nádrţemi, z nichţ největší, Dalešická, disponuje vodní plochou velikosti 420 ha.“33 Koryta řek a přírodní ráz třebíčského okresu poukazují na historický vývoj krajiny. V krajině se nachází mimo jiné přírodní památky, jako například Mohelenská hadcová step, která je známou přírodní rezervací. Další přírodní památku, kterou bychom mohli zmínit, je Wilsonova skála v blízkosti Dalešické přehrady nebo skalnaté jezírko u Kojatína. Z pohledu zemědělství se tato oblast řadí mezi chudou zemědělskou oblast s nepříliš úrodnou půdou. Procentuálním podíl zemědělské půdy je zde jeden 33
ŢÁKOVÁ, H., DOKULIL, L.; Vítejte v mikroregionu Horácko; 1. vyd., 2005 (Str. 3)
24
největších v republice, coţ se odráţí v podílu zaměstnanosti v tomto odvětví. I tento faktor vypovídá o celkové úrovni regionu. V 19. století docházelo i na Třebíčsku ke koncentraci průmyslové výroby a vznikaly zde první vzdělávací dělnické spolky. V této oblasti se projevuje „velký význam primárního a sekundárního sektoru a ve srovnání s celou Českou republikou i velkou částí krajů výrazně niţší váha terciárního sektoru Pro zaměstnanost v kraji mají největší význam zpracovatelský průmysl, zemědělství a lesnictví, stavebnictví, z terciárního sektoru obchod, vzdělávání a zdravotnictví.“34 Z celkového počtu 57 704 ekonomicky aktivních obyvatel okresu Třebíč pracuje v zemědělství přibliţně 10 %. Společně s odvětvím průmyslu a stavebnictvím tak tvoří polovinu ekonomické činnosti. Ve sluţbách pracuje zhruba 41 % obyvatel, přičemţ největší význam zde má obchod a doprava. Třebíčsko vykazuje oproti jiným okresům niţší podíl osob zaměstnaných ve sluţbách, coţ je jednou z příčin vyšší nezaměstnanosti v regionu. Graf 1Procentuální podíl obyvatel v ekonomických odvětvích
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel okresu Třebíč v jenotlivých ekonomických odvětvích v roce 2010 6%
10%
41% 40%
primární sektor sekundární sektor terciární sektor nezjištěno
Zdroj: Vlastní tvorba, informace ČSÚ
34
ČSÚ [online]. 31.12.2010 [cit. 2011-05-26]. Www.jihlava.czso.cz. Dostupné z .
25
WWW:
Okres Třebíč se potýká v rámci kraje Vysočina s nejvyšší mírou strukturální (dlouhodobé) nezaměstnanosti. Ta je způsobena útlumem nebo úplnou likvidací téměř všech významných zaměstnavatelů okresu. Míra nezaměstnanosti ke konci roku 2010 byla v okrese Třebíč 13,84 %, coţ představuje 7 695 osob. (více viz příloha 7). Na jedno volné pracovní místo se uchází asi 55 uchazečů.35 Průměrná mzda v regionu zaostává v porovnání s celou Českou republikou. Co se týká přírůstku/ úbytku obyvatelstva, v okrese Třebíč došlo v roce 2009 k přirozenému úbytku -29 obyvatel, k čemuţ přispěla nejvíce migrace (-187 obyvatel). Dá se říci, ţe tento trend je způsoben právě vysokou mírou nezaměstnaností, kdy je obyvatelstvo ochotné se stěhovat za prací. Zároveň přibývá vysokoškolských studentů, kteří odcházejí do jiných měst za studiem. Charakteristický je pro okres i celý kraj poměrně velký počet obyvatel s ukončeným vzděláním s výučním listem, dále potom úplné střední vzdělání včetně
vyučení
s maturitou.
Podíl
osob,
které
dosáhnou
úplného
vysokoškolského vzdělání, je v porovnání s Českou republikou podprůměrný. Nejvíce obyvatel Vysočiny odchází studovat vysoké školy do Pardubic a Olomouce. Menší podíl studentů zůstává na dvou nových vysokých školách přímo v kraji Vysočina. Od roku 2003 funguje soukromá Západomoravská vysoká škola v Třebíči, kde je moţné dosáhnout titulu Bc. V roce 2005 byla zřízena veřejná Vysoká škola polytechnická v Jihlavě, kde je moţné studovat jak bakalářské, tak magisterské obory. Obě vysoké školy se zaměřují především na studium
managementu
a
marketingu,
cestovního
ruchu,
informační
technologií a veřejné správy.36 Komplexně lze říci, ţe se jedná o region, který je klasickou periférií v kladném i záporném slova smyslu. Došlo zde ke zpoţděné urbanizaci (v 70. letech minulého století kvůli výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany) a teprve dnes začínáme být svědky suburbanizace, která se v mnoha regionech republiky projevovala o mnoho let dříve. Zároveň částečně dochází k přechodné i stálé
35
(údaje ČSÚ k 31. 12. 2010) ČSÚ [online]. 31.12.2010 [cit. 2011-05-26]. Www.jihlava.czso.cz. Dostupné z . 36
26
WWW:
migraci obyvatelstva za studiem a za prací, coţ je způsobeno vysokou mírou nezaměstnanosti.
6
Historie
6.1 Pravěk Třebíčsko bylo osídleno jiţ v raném pravěku. Dokladem tohoto osídlení jsou nálezy archeologických vykopávek. V mladší době kamenné přicházeli do oblasti zemědělští osadníci a pastevci. Z období neolitu je dochována malovaná keramika z oblasti Kramolínska, která svědčí o dalším osídlení. Zlomky nádob, fragmenty dobového nádobí a další dochované části nářadí jsou součástí sbírek Západomoravského muzea v Třebíči. V době mladšího eneolitu pronikl na západní Moravu takzvaný lid zvoncových pohárů. Důkazy osídlení jsou dochovány i z doby bronzové. Povodí řeky Jihlavy bylo osídleno nejprve v jejím dolním toku a postupem času se rozšiřovalo i díky obchodním vazbám k hornímu toku této řeky a vyšším oblastem západní Moravy. I pozdější nálezy z doby ţelezné poukazují na osídlení směrem proti toku řeky Jihlavy, stejně jako povodí
řeky
Oslavy,
které
vypovídalo
o
osidlování
Náměšťska
a
Moravskobudějovicka. Vliv zde měla římská kolonizace, jejímţ dokladem jsou nálezy mincí na většině západní Moravy. Koncem 5. a počátek 6. století našeho letopočtu začala být oblast s největší pravděpodobností osidlována Slovany, nicméně autoři se v tomto směru liší a nedochovaly se ţádné významné doklady z této doby, které by potvrdily další migraci. Dochované slovanské památky z Třebíčska pocházejí aţ z 11. století, tedy z doby existence písemných dokladů o západní Moravě.
6.2 Románské období V románském období došlo k budování osad v okolí řeky Jihlavy. Jiţní oblasti byly kolonizovány Moravany dříve neţ severní, kde se projevil vliv českého kmene Slavníkovců. Z nejstarších osad, jejichţ jména nesou dnešní městské čtvrti Třebíče, můţeme jmenovat osadu Jejkov, Horka (dnes Horka-Domky) a Stařečka (podle Stařečského potoku). Nejstarší trţiště se nacházelo na Ţerotínově náměstí ve čtvrti Podklášteří.
27
Zaloţení benediktinského kláštera kníţaty Litoldem Znojemským a Oldřichem Brněnským v roce 1101 bylo významným mezníkem rozvoje regionu. Oba jeho zakladatelé byli z rodu Přemyslovců a oba jsou dle pramenů pochováni v klášteře. Zaloţení kláštera znamenalo snahu poukázat na distancování se od praţské vlády. Mniši z benediktinského kláštera se oblékali do černých hábitů s kapucí. Znak kapuce se promítl do dnešního znaku města Třebíč. Obrázek 1 Nejstarší zobrazení znaku města Třebíč
Z nejstarších dob zaloţení benediktinského kláštera chybí písemné doklady. Původní románská stavba a kaple sv. Benedikta, byla později přestavěna (ve 13. století) v románsko - gotickou baziliku, která se dochovala dodnes v původním půdorysu s jedinečnou architekturou a unikátně zachovanými pozdně románskými a raně gotickými prvky. Klášter se stal střediskem obchodních cest i celého osídlení oblasti a zároveň moravským centrem správy benediktinské řehole. Díky činnosti kláštera postoupila kolonizace i do oblasti Kamenicka, Měřínska aţ k Velkému Meziříčí a Jihlavě. Zdroj: FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s (Str.18)
Předpokladem vzniku trţních osad byl rozvoj kvalitní řemeslné výroby, která nemohla najít odbyt ve vesnicích. Proto začaly vznikat trţní osady, kde byla směnárenská činnost koncentrovanější. Lokace byla podnícena tím, ţe se v blízkosti nacházel opevněný klášterní hrad, který v Třebíči zajišťoval bezpečí a snazší komunikaci. Na čas vznikly i menší trţní místa, jako např. Pavlov a Koněšín, ale jejich funkci převzaly nakonec Třebíč a Ivančice. V této době vznikaly v okolí Třebíče sídelní aglomerace. Uţ na přelomu 11. a 12. století vzniklo jedno z nejstarších měst na Moravě: Jemnice. Později vznikla i další města – Hrotovice, Moravské Budějovice a Náměšť nad Oslavou. Krajinou vedly zemské stezky, jejichţ jména slouţí dodnes jako místní názvy. Některé trasy, které vznikaly kvůli koncentraci obchodních cest, jsou významné dodnes.
28
Příkladem je například raně středověká cesta ze Starého Brna přes Třebíč (tehdy Třebíčský les) aţ do jiţních Čech. Se vznikem nové komunikace a zároveň s tím, ţe jiţ nebyl pro rozšíření trţní osady pod klášterem prostor, bylo centrum budoucí Třebíče přesunuto na levý břeh řeky Jihlavy. Nové místo nebylo tolik sevřeno skalami a nezasahovaly do něj tak časté záplavy, jako tomu bylo na protějším břehu. Na levém břehu zůstali jen ţidovští kupci. Tím byl poloţen základ ţidovskému městu. Na Obrázek 2 Poutní kostel v Přibyslavicích
západní
hranici
Třebíčska
se
nacházejí Přibyslavice, ve své době významné město. Místní farář vybíral roční poplatky z moravského zboţí české královny. „Toto správní středisko bylo představováno
týncem
palisádovým
ohrazením
opatřeným s raně
románským tribunovým kostelem sv. Gotharda z prvé poloviny 12. století.“37 Zdroj: http://1234br.unas.cz/okoli/turcile/cile/pribyslav_kost.htm
Z tohoto kostela se dochovaly základy, na jejichţ půdoryse byl později vystavěn kostel nový. Ve východní části dnešního okresu se nachází Kralice, jejichţ nejstarší památkou je kostel sv. Martina pocházející z 11. století. Původně se jednalo o samostatný kostel, dnes z původní stavby zbyla sakristie. Z této doby se dochovala také románská věţ kostelíku sv. Marka u Stříteţe.
6.3 Gotické období Město Třebíč bylo zaloţeno rychtářem a lokátorem Heřmanem. Třebíč byla městem poddanským zaloţeným z vůle církevní vrchnosti (třebíčského opata), chtěla se však vyrovnat městům královským. „I kdyţ kolonizace města byla vykonávána lokátorem cizího, patrně německého původu, a část nových osadníků byli jistě cizinci, nejstarší listina 37
FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s. (Str.15)
29
z roku 1277 svědčí o tom, ţe obyvatelstvo města bylo většinou české národnosti, podobně jako příslušníci kláštera.“38 Městu byla udělena městská práva jako například mílové právo a právo trhu, které umoţnilo prodej statků pro běţnou potřebu a čepování piva a vína. Nové vlny kolonizace Němců a horníků přinesly i další práva, například právo emfyteuse, které umoţňovalo poddaným svobodný odkaz nebo moţnost prodeje půdy (se souhlasem vrchnosti). V čele vrchnosti stál rychtář, který měl soudní i veřejnou moc (předsedal Městskému soudu). Později z těchto rychet vznikly radnice. Zároveň byl v roce 1348 zřízen Brněnský zemský soud, který vznikl sloučením jihlavského, jemnického, znojemského a brněnského soudu. Brno bylo jedním ze dvou hlavních měst Moravy (druhým byla Olomouc). Vedly se tam zemské desky, které slouţily k zaznamenávání vlastnictví. Obyvatelé venkova byli především sedláci, poddaní třebíčskému opatovi, kterému odváděli dávky z pronajatých pozemků a obydlí. Po vládě Jana Lucemburského, který byl na počátku 14. století jmenován pánem Moravy, nastoupil na trůn jeho syn Karel. Ten udělil Třebíči v roce 1335 městská práva.39 V tomto období se začal stavět kostel sv. Martina v centru Třebíče, jehoţ součástí je městská věţ, která stála u Znojemské brány. Ve věţi byla umístěna klenutá komora, kde byly ukryty cennosti obce. Stavěly se i další vstupní brány do města, měšťanské domy a městské hradby. Několik zbytků opevnění se dochovalo dodnes, a místní názvy Jihlavská brána a Jejkovská brána se zachovaly v názvech ulic. Klášter v Třebíči (resp. opatství) zakládal v té době menší klášterní domy (tzv. proboštství) i ve vzdálenějších městech (na předměstí dnešního Brna, v Měříně a v Březové). Tato proboštství byla zničena v husitských válkách. Z doby, kdy moravští pánové protestovali proti věznění Jana Husa v Kostnici a jeho následné smrti, není o situaci v oblasti Třebíčska mnoho pramenů. Je však jasné, ţe v té době došlo k omezení vlivu kláštera.
38 39
BARTUŠEK, A. Umělecké památky Třebíče.Brno : Blok, 1969. 120 s. (Str. 40) FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s.
30
„Není pochyby o tom, ţe podobně jako tomu bylo jinde v té době u nás, tak i v Třebíči se obyvatelstvo pod vlivem radikálních husitů přiklonilo k nové víře, při níţ většina setrvala.“40 Třebíč byla nakonec dobyta husity a pevné hradby kláštera vytvořily zázemí pro nositele této revoluce. Sousední královská města (Jihlava, Znojmo, Jemnice a další katolická královská města), která byla pod nadvládou Albrechta, se pokoušela oblast dobýt. Třebíčsko a Ivančicko, jeţ bylo oporou táboritů, nakonec podlehlo a de facto se vzdalo. Klášter byl po husitských válkách natolik zadluţený, ţe začal rozprodávat svůj majetek. Avšak město, které bylo podporováno okolními vesnicemi, relativně vzkvétalo. Začalo investovat do oprav opevnění a půjčilo určité finanční prostředky také klášteru. V 15. století se v oblasti Třebíčska rozvíjelo především soukenictví.41 Třebíč byla v roce 1468 dobyta a vypálena uherským vojskem pod vedením Matyáše Korvína. Obyvatelstvo uteklo na krizovou dobu do okolních měst. Nejvíce se vpád vojska podepsal na klášterní stavbě. Z původních staveb se dochoval pouze půdorys rajského dvora. Chrám kláštera (baziliku) se podařilo z velké části zachovat (aţ na část jiţní lodě, která byla opravena aţ po 2. světové válce). Západomoravské muzeum má ve vlastnictví několik artefaktů z gotického období, jako například plastiky z pálené hlíny, kamnové ozdoby a kachle. Některé obrázky, viz příloha 12, 13.
6.4 Období renesance Po vpádu Korvínových vojsk se město muselo znovu probudit k ţivotu. V 15. a 16. století proběhla významná oprava města a předměstí. Při levém břehu Jihlavy budovali své domy, synagogy a hřbitov ţidé. Dle pramenů nejsou majetkové poměry po zničení města jasné. Známé je, ţe část majetku kláštera drţel deset let po vypálení města Zdeněk ze Šternberka, který byl poţádán o navrácení majetku opatem. Majetek kláštera po čase připadl 40 41
BARTUŠEK, A., Umělecké památky Třebíče. Brno : Blok, 1969. 120 s. (Str. 42) FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s.
31
Vilémovi z Pernštejna, který měl klášter zbavit dluhů. To se Pernštejnům podařilo. Svůj majetek dokonce rozšířili o Jemnici, Radotice a hrad Sádek (později přestavěný na zámek), hrad Rabštejn u Dukovan (dnes zřícenina), Dukovany, Rouchovany, Heřmanice, Valeč, Vilémovice, Plešice, Mohelno a např. rybníky u Studence.42 Ačkoliv pokračovatelé rodu Pernštejnů se po čase Třebíčska vzdali, v oblasti se zaslouţili o opětovný rozvoj řemeslné výroby, měšťanského pivovarnictví a zavedení rybníkářství. V tomto smyslu pokračovali i Osovští z Doubravice a manţelka Smila Osovského, Kateřina z Valdštejna. V této době se rozvíjelo zejména tkalcovství a soukenictví, tradiční řemesla celé oblasti. Z tohoto období se dodnes dochovaly nejen středověké mázhauzy s typickými klenbami, ale i renesanční náhrobky a dobové fasády (např. sgrafitové fasády na Malovaném a Černém domě). Proběhla také přestavba kláštera na zámek a vybudování jeho hospodářských části. Některé hrady byly v této době přestavovány v honosná renesanční sídla (např. zámek v Náměšti nad Oslavou, Budišově, Hrotovicích). Novou pohromou pro region a jeho obyvatele byla třicetiletá válka, která vedla ke zchudnutí obyvatel i samotného města Třebíč. Město si často půjčovalo finanční prostředky od zámoţnějších měšťanů. Dokonce zde nebyly nezvyklé ani půjčky mezi lidmi jiného náboţenského vyznání (i mezi ţidy a ţidům). Zároveň však během války nedošlo k tak velkému přímému poškození obcí Třebíčska jako v jiných regionech.
6.5 Období baroka Na počátku období rekatolizace bylo Třebíčsko v postoji k nekatolíkům značně tolerantní. To přimělo některé obyvatele ke stěhování do této lokality. Později zde došlo k několika vyšetřováním kacířství a k pozvolné obnově katolicismu. „Činnost protireformační komise a jezuitských misionářů vyvolala koncem 50. a poč. 60. let třetí, poslední vlnu emigrace.“ 43 Některá města se vylidnila kvůli
42 43
FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s. Tamtéţ (Str. 131)
32
náboţenské nesvobodě a měšťané, ba dokonce celé rody, emigrovali. Prameny přesné počty emigrantů neuvádějí. Jen na okraj je moţné zmínit, ţe obě ţeny nejslavnějšího pobělohorského exulanta, Jana Amose Komenského, pocházely z Třebíče. Jedna z nich mu odkázala dům na Jejkově. S Janem Amosem Komenským souvisí také činnost tiskárny v Kralicích. Ta byla zaloţena jiţ v roce 1562, avšak kvůli tomu, ţe v ní byly tištěny texty Jednoty bratrské, musela být dlouho utajována a přemisťována. Vznikla v ní tzv. Bible kralická, vytištěná koncem 16. století. Po tom, co došlo k emigraci nekatolíků, byla tato tiskárna odeslána do Polska, kde se jejím správcem stal právě Jan Amos Komenský. Obyvatelstvo vesnic se ţivilo zemědělstvím, ve městech převaţuje řemeslná výroba. V Třebíči v té době ţilo asi 15 - 20 % německých obyvatel. Písemnosti byly psány v češtině, němčina se vyskytovala v některých spisech, převáţně vrchnostenských, a to tehdy, kdyţ dokument psal německý měšťan. Postupně docházelo ke germanizaci obyvatelstva, díky příchodu nového obyvatelstva jak do řemeslné sféry, tak do úředních pozic. Poněmčeny byly také školy a další instituce. Od 70. let 18. století jiţ začala převaţovat na úřadech němčina. V období baroka byl rodem Valdštejnů vystavěn kapucínský klášter, došlo k nevyhnutelným opravám městské věţe u kostela sv. Martina v Třebíči a byla postavena dominantní kaplička nazvaná Kostelíček. V tomto období vznikl také nejstarší dochovaný betlém z Třebíčska, který je nyní v etnografické sbírce Západomoravského muzea.
6.6 Národní obrození a počátek 20. století „Třebíč byla městem téměř výlučně českým, v němţ podíl německého obyvatelstva byl poměrně nepatrný, její správa však přesto byla v německých rukou.“44
44
JANÁK, J. Třebíč : Dějiny města. 2. díl. Brno : Blok, 1981. 222 s. (Str. 67)
33
Na národním obrození se v oblasti Třebíčska podílelo několik významných osobností. Byli jimi například Josef Chmela (později profesor), Jan Miloslav Haněl (doktor medicíny), Jan Bohuslav Müller, kteří se setkávali v Praze se spisovateli B. Němcovou, K. J. Erbenem, J. Jungmannem a dalšími. Ve městě byla zaloţena Měšťanská beseda, jeden z prvních takto zaměřených spolků na Moravě. Mezi další spolky patřil ţenský odborný spolek Vesna a Spolek divadelních ochotníků. Jako protipól byly zřizovány také spolky ryze německé. V průběhu necelých padesáti let na počátku 19. století došlo k nárůstu počtu obyvatel města Třebíče o více neţ dva tisíce. Počet obyvatel vzrostl v tomto období aţ o padesát procent. Důleţitou událostí bylo otevření českého gymnázia v roce 1871, jehoţ dnešní budova slouţí od roku 1889. „Hospodářský význam města pak bylo třeba posílit navázáním na ţelezniční síť. Svou činnost proto zahájil ţelezniční výbor, zmocněný jednat samostatně v záleţitosti týkající se stavby ţeleznice.“45 Ţelezniční tratě se město dočkalo v roce 1886. Trasa přes Třebíč byla výrazným propojením Vídně s Prahou a zároveň také trasou vedoucí přes Brno, Přerov a Ostravu do průmyslových oblastí (Halič).46 Zároveň vznikla trať vedoucí napříč okresem – přes Jemnici a Moravské Budějovice. V 70. letech byl postaven Besední dům (dnes Národní dům), který se stal centrem českého hnutí. V 80. letech vznikl Sokol v Třebíči a následně i v Moravských Budějovicích, Jemnici, Náměšti nad Oslavou a Jaroměřicích nad Rokytnou. Městské hradby a brány, poškozené několika poţáry, byly kvůli rozšiřování města částečně odstraněny. Počátkem 80. let 19. století došlo k vytouţeným změnám „v poměru v zastoupení v městské správě tak, aby odpovídal skutečnému národnostnímu
45 46
Tamtéţ. (Str. 83) KELLER,K. Třebíč : Dějiny města v datech. Třebíč : Prirecmont, 1997. 64 s.
34
rozvrstvení obyvatelstva, z devíti desetin českého.“47. Při volbách vyhrála většinovým počtem hlasů česká strana. Koncem 19. století byly na gymnáziu zrušeny německé paralelky, a tak bylo umoţněno obyvatelstvu studovat výhradně v českém jazyce. Díky průmyslové revoluci a rozvoji průmyslné výroby narůstal počet pracovních míst a město Třebíč se pomalu rozrůstalo jak co do počtu obyvatel, tak staveb a veřejných budov. Došlo k rekonstrukci vodovodu, řešila se otázka kanalizace a veřejného osvětlení města. V Třebíči byla zřízena vodní elektrárna, postavena nová nemocnice a sirotčinec. Největší průmyslovou firmou byla koţeluţská firma rodiny Budischowski, existovaly i další firmy na výrobu obuvi, které na počátku 20. století exportovaly do Uher, Ruska a Haliče.48
6.7 20. století – období první republiky Během 1. světové války došlo k problémům v nejdůleţitější firmě Třebíčska – Budischowski. Tímto se rapidně zvýšila nezaměstnanost v oblasti. I samotné město se dostalo do dluhů. Později však podnik zakoupil známý zlínský obuvník Tomáš Baťa, díky kterému se situace v průmyslu stabilizovala. V průmyslovém centru západní Moravy ţilo v té době asi pětadvacet tisíc obyvatel. Závody se rozrostly o výrobnu punčoch. Zároveň byly v oblasti také stavěny nové „Baťovy domky“ pro dělníky. Obrázek 3Městská spořitelna-B.Fuchs
Současně vznikaly v okrese významné firmy, jako například ZON, společnost, která dodnes vyrábí tradiční ovocné limonády. V tomto období došlo k vybudování dodnes
zachovaných
staveb,
které
navrhovali významní architekti. Zdroj: http://weby.istudio.cz/aktivni/vysocina/web/files/_legacy265/thumb-o/p1250628_trebic.jpg 47 48
BARTUŠEK, A., Umělecké památky Třebíče. Antonín. Brno : Blok, 1969. 120 s.(Str. 78) JANÁK, J. Třebíč : Dějiny města. 2. díl. Brno : Blok, 1981. 222 s.
35
Byly to budovy Městské spořitelny a Občanské záloţny, jejímţ autorem byl známý architekt Bohuslav Fuchs, který vybudoval také Říčních lázně Polanka (viz příloha 14). Další zajímavou stavbou jsou Uměleckoprůmyslové závody tvůrce Josefa Gočára. Bylo ovšem narušeno původní historické centrum a blízké okolí. Za první republiky vznikaly významné stavby v celém okrese. Jako příklad můţe slouţit Obchodní akademie v Třebíči, Osvětové spolky Sokol a Orel, a dále kina v Hrotovicích nebo v Moravských Budějovicích i Třebíči.
6.8 20. století - druhá světová válka Novodobé dějiny měst a blízkého okolí nejsou příliš rozsáhle zpracovány. Vzhledem k tomu, ţe v Třebíči dodnes existuje zachovalá Ţidovská čtvrť, je pozoruhodné, ţe přímo ve městě ţilo v těchto letech něco málo přes sto padesát osob ţidovského vyznání. Podzim roku 1938 se zapsal do dějin oblasti z pohledu demografického tím, ţe díky své poloze (nedaleko pohraničí) přes něj putovali obyvatelé, kteří museli nést důsledky mnichovské dohody. „Současně s nimi přicházeli ti čeští občané, kteří nechtěli zůstat na územích, které měly připadnout nacistickému Německu.“49 Počet obyvatel postupně narůstal a národnostní skladba a původ obyvatel, kteří se přemisťovali do oblasti západní Moravy, se začal postupně na tomto území prolínat. O dva roky později se začalo přesunovat také německé obyvatelstvo z Jihlavy. Tyto přesuny obyvatel měly význam „v tom, ţe šlo o jeden z prvních kroků posilování vlivu německých národnostních ostrůvků.“50 Měla tak být potlačována soudrţnost českého obyvatelstva tak, aby nebyly překáţky k „vytváření
příznivých
podmínek
pro
germanizaci.“51
Poněmčování
pokračovalo i v dalších letech. Třebíčští ţidé byli shromáţděni před budovou gymnázia, odkud byli deportování do terezínského ghetta. Současně byly do oblasti Třebíčska přemístěny a
49
KELLER,K. Třebíč : Dějiny města v datech. Třebíč : Prirecmont, 1997. 64 s. (Str.35)
50
Tamtéţ (Str. 36)
51 Tamtéţ (Str. 36)
36
„ubytovány německé rodiny evakuované z Poznaňska a Horního Slezska.“52 Po válce se třebíčských ţidů vrátilo domů asi deset. Obdobný osud potkal ţidovské obyvatelstvo i v jiných částech regionu, na Jemnicku byla dokonce zbourána ţidovská synagoga.
6.9 20. století – poválečný vývoj a 21. století Území okresu Třebíč bylo ovlivněno poválečným odsunem Němců z pohraničí. To se přímo dotklo pouze části regionu, který byl z větší části český, leţící mezi poněmčenou Jihlavou a Brnem, šlo především o oblast Jemnicka. Izolace nově příchozích obyvatel byla potlačena v průběhu padesátých a šedesátých let. U mnohých obyvatel mohlo docházet ke zklamání z nového prostředí, které nesplnilo jejich očekávání. Byli zklamáni z toho, ţe nemohli pokračovat
v „samostatné,
uzavřené
existenci
vlastní
skupiny
s jejími
kulturními tradicemi, o nerušené moţnosti pokračovat v způsobu bytu, vytvořeného v byvším bydlišti, o přenesení osady se vším, co tvořilo její společenský a kulturní charakter.“
53
různých
souběţné
tradic
jako
například
Docházelo ke společenským střetům uskutečňování
významných
ceremoniálů, rituálů a tradičních obřadů, jejichţ základní smysl byl v podstatě stejný. V 50. letech 20. století došlo k výstavbě pobočky První brněnské strojírny, která je významným průmyslovým závodem dodnes. Po válce došlo k podpoře strojírenství a byly vybudovány továrny na výrobu pletacích strojů – Západomoravské strojírny, pozdější Elitex a dnešní Uniplet. V Jemnici se vyráběly oděvy ve společnosti na výrobu konfekce a vznikla Jemča, výrobce balených čajů. K významné vlně migrace přispěla výstavba Jaderné elektrárny Dukovany v 70. letech. Vesnice a města na Třebíčsku se začala rozrůstat, vznikala sídliště, bylo nutné navyšovat kapacitu škol. Hlavním zásahem do struktury obyvatelstva bylo
52
Tamtéţ (Str.37) NAVRÁTILOVÁ, A. Etnické procesy v nově osídlených oblastech na Moravě : Na příkladě vybraných obcí v Jm a Sm kraji; Brno : Blok, 1986. 166 s.(Str. 14) 53
37
to, ţe přišla „vrstva mladších a vzdělanějších lidí, neţ byl dosavadní průměr.“54 Kromě výstavby nových obydlí v rázu panelových sídlišť, které výrazně zasáhly do urbanistického rozvoje, došlo výstavbě dalších staveb, jako například obchodního domu Máj.55 Vývoj po roce 1989 je podobný jako v celé republice. Region se však od 90. let minulého století potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti, coţ bylo způsobeno zánikem několika významných závodů v 90. letech. Tato skutečnost se nepříznivě odráţí i na postupném stěhování obyvatel do větších měst České republiky, ale i do ciziny. V průběhu konce 20. a začátku 21. století do krajiny Třebíčska zasáhl především rozvoj novostaveb rodinných domů, pomalu se zde projevuje suburbanizace. Za pomoci finančních prostředků Evropské unie se začaly rozvíjet okolní vesnice 56, zvelebují se rybníky, které slouţí jak k chovu ryb, tak i k rekreaci. Zóny nových staveb zlikvidovaly výraznou část městské zeleně. Prozatím tohoto zklidňujícího prvku nalezneme na Třebíčsku však stále hodně (ve srovnání s jinými oblastmi). Nevzhledné části měst lemují jejich okraje. Jsou to průmyslové areály, supermarkety a nové nákupní středisko v Třebíči. Těchto architektonicky nezdařených a mnohdy nevyuţitých budov zatím stále přibývá. Návštěvníka, který do Třebíče přijede autobusem (ale i do jiných městeček) jistě odradí zázemí autobusového nádraţí, o jehoţ revitalizaci nebo přesunu se mnohokrát hovořilo. Prozatím radní upřednostňují investice do vylepšení dopravní infrastruktury, která je taktéţ ve velmi špatném stavu. Přínosem pro okres bylo zapsání několika památek Třebíče na seznam UNESCO v roce 2003. Ojedinělé Ţidovské město se začalo díky podpoře EU zvelebovat. Z některých domů této oblasti byli přestěhováni spoluobčané romské národnostní menšiny, aby tak uvolnili prostor pro vyuţití domů k propagaci ţidovství. 54
KELLER,K. Třebíč : Dějiny města v datech. Třebíč : Prirecmont, 1997. 64 s. (Str.50)
55 Mnohý rodák z Třebíče jej pod tímto názvem nezná. Říká se mu hanlivě „septik“, tím asi samo
obyvatelstvo vyjadřuje svůj postoj k této architektonicky nevzhledné stavbě. 56 Jako příklad můţe slouţit obec Valeč, kde se díky podpoře EU prodávají pozemky pro účely staveb rodinných domů (za velmi nízké ceny; pozemky jsou „dotovány“, za podmínek kolaudace stavby do určitého roku).
38
Kromě Ţidovského města byla zapsána na seznam UNESCO i bazilika sv. Prokopa. Ta svými zdmi přiléhá k bývalému kláštěru, nyní zámku v Třebíči, který je sídlem Západomoravského muzea a galerie. Do dvou let by měly být prostory, které patří městu (tj. vstupní křídlo budovy třebíčského zámku), kompletně zrekonstruované a vzniknout zde interaktivní výstava historie a zajímavosti regionu. Zchátralá vstupní budova třebíčského zámku je asi deset let téměř prázdná, předtím v ní fungoval internát a byty. Sídlí v ní jen katolická fara.57 Tímto činem věřím, ţe se i muzejní infrastruktura posílí. Mnoho památek na okrese je revitalizováno, např. zámek v Budišově. Ačkoliv se velmi diskutovalo o nadhodnocení celkových nákladů na opravu zámku Budišov a současně i třebíčského zámku, kauza byla prověřena policií, která obviněné zprostila obţaloby.
7
Nehmotná kultura
Specifika nehmotné kultury na Třebíčsku tvoří zvyky a tradice spojené především s církevním rokem. Existují prvky, které se místní snaţí obnovovat (nošení krojů při slavnostních příleţitostech). Oblast reprezentuje také zdejší taneční a pěvecký soubor. Současně se v regionu koná několik kulturních akcí, které mohou svou atraktivitou přilákat návštěvníky z jiných oblastí. Významným prvkem lokální kultury je nářečí, které pro obyvatele jiných částí republiky často nesrozumitelné.
7.1
Nářečí
„Dialekt“ je v určité míře ustálená forma národního jazyka, kterou pouţívá jen část národa v geograficky vymezeném regionu.“ Ačkoliv Třebíčsko není pohraniční oblastí, ani zde v dějinách nebyla převaha německého obyvatelstva, projevují se v místním dialektu vlivy němčiny. Třebíčsko bylo do konce druhé světové války obklopeno německými ostrůvky (Brno, Jihlava). Za války se tedy stalo oblastí, kam odcházeli Češi z pohraničí a 57
Ekonomický server ČTK [online]. 2010 [cit. 2010-05-15]. Finanční noviny. Dostupné z WWW: .
39
později, v 70. letech minulého století, se sem za prací stěhovali obyvatelé ze všech koutů republiky. Jazyk této oblasti je tedy ovlivněný mísením obyvatel, kteří sem přicházeli. Zdejší nářečí není natolik specifické jako východomoravská nářečí, běţně se zde ale pouţívají slova, kterým lidé z jiných koutů republiky nerozumí.58 Jako příklad můţe slouţit ţufan (naběračka), šprušla (příčka u ţebříku), čupnout (dřepnout), krygl (půllitr), zemlbába (ţemlovka), erteple (brambory), ryna (okap), hypnout (strčit), sichrhajska (spínací špendlík), švyca (sestra). Častým prvkem jsou také odlišné koncovky některých slov, např. ţidla (spisovně ţidle). Na Třebíčsku se častěji pouţívají krátké samohlásky- př. mama, tata, ţaba, blato a také odlišnosti v 7. pádu u skloňování mnohých slov, např. „byl tam s tatem“, „s ňou (s ní)“. V regionu se dříve uţívaly prodlouţené samohlásky při časování sloves (chodijó, spijó, jijó). Tento prvek, obecně spojovaný spíše s hanáckým dialektem, je dnes rozšířen uţ jen u starších obyvatel východní části okresu. Na Třebíčsku se 3. osoba mnoţného čísla časuje s koncovkou –jou. Např. oni chodíjou, spíjou, jíjou, hrajou, házíjou. Typická je zároveň, stejně jako pro většinu Moravanů, 1. osoba jednotného čísla já su (jsem), já chcu (chci). Pro hromadné oslovení více osob se pouţívá pro ne-Moravany nepochopitelné „děcka!“.
I
lidé
ve
starším
věku
také
říkají,
ţe
„Jdou
na
pivo
s klukama/holkama“.
7.2 Zvyky, tradice Lokální obyvatelstvo a jeho společenský ţivot je ovlivňován tradicemi, které jsou historicky dané, ale i novodobé. Míra dodrţování těchto zvyků a tradic je spojena s regionálním cítěním obyvatel a také s mírou religiozity (viz subkapitola 4.1). Na církevní kalendář jsou vázány například Vánoce, Velikonoce, oslavy sv. Mikuláše a další.
58 Jako příklad bych uvedla např. „blbšulka“= výraz pro zvláštní školu, pocházející částečně z němčiny a
brněnského hantecu.
40
Na Vánoce se v oblasti Třebíčska dodrţují tradiční zvyky. Lidé se na Štědrý den postí, o půlnoci chodí na mši do kostela, ačkoliv nejsou mnohdy praktikujícími věřícími. Oblast je známá svými betlémy (sbírka betlémů Západomoravského muzea je zpřístupněná nejen o Vánocích), často se praktikuje i ţivé pojetí jesliček. Od svátečního pokrmu (kapra s bramborovým salátem) mnozí upouštějí. Peče se cukroví, zdobí se stromeček, pouští se lodičky vyrobené ze skořápek vlašských ořechů. S jarem přichází tradiční masopust, který se dodrţuje především na vesnicích. V dnešní době je tato tradice jiţ značně okleštěná o původní myšlenku a spojuje se především se zábavou v uličkách vesnic. Některými vesnicemi však stále chodí maškarády s bujarým zpěvem, někdy aţ řevem, někde se píšou hesla na silnice a smaţí se koblíţky. Vynášení Morany znamená „pohřbívání zimy“ v přeneseném slova smyslu. Morana se nejprve vyrobí v podobě figuríny z větví a látky a po zapálení svrhne do vody z mostu. Tento zvyk se dodrţuje většinou jen v rámci zájmových krouţků, ve školkách apod. Dalším Obrázek 4 Koledníci na Třebíčsku
dodrţovaným
svátkem
jsou
Velikonoce. Ačkoliv tato tradice také začíná upadat, děvčata v oblasti Třebíčska stále ještě připravují pohoštění pro koledníky, malují vajíčka a zdobí domácnosti symboly jara (květinami a zasetou trávou, do které pokládají různými technikami malované kraslice). Je zvykem, ţe mladí hoši chodí s pomlázkou
z proutků,
mnohdy
také
moderně pojatou z různých drátků a někdy i s ozdobenými vařečkami, na mrskut-koledu. Někteří chlapci přicházejí dokonce v krojích za doprovodu hudebních nástrojů. Většinou budí velkou pozornost. Zdroj: archiv autorky
41
Ve vesnicích se slaví poutě, jejichţ pojetí se od původního trochu liší. Původně vycházely z náboţenské víry o poutních místech. Od svátku toho, komu je místní kostel zasvěcen, se odvíjí termín těchto oslav. Mnohdy můţe být spojen v jedno (bývá i zaměňováno) s tzv. posvícením. Do lokality sjíţdějí rodáci za svými rodiči a prarodiči, při této příleţitosti na návsi hrají dechové kapely a lidé tančí. Zároveň této moţnosti vyuţívají také stánkaři s různým druhem zboţí od cukrovinek přes maringotky s kýčovitými plyšáky a růţemi. Pro děti přijíţdějí oblíbené atrakce. Je také příleţitostí k tanečním zábavám, kde se prezentují lokální kapely. Posvícení má na starosti omladina, která v neděli ráno organizuje mši v místě konání, na Třebíčsku se uţívá takového pojmenování „stárkovat“. V některých vesnicích se pokoušejí obnovit tradici a místní stárci chodí v krojích.
7.3 Spolková činnost- tanec, hudba, divadlo V Třebíči funguje od 80. let pod záštitou ZUŠ taneční soubor Bajdyš, který se věnuje jak malým dětem v dceřiném Bajdyšku, tak i dospělým tanečníkům. Název Bajdyš je odvozen od jednoho z folklórních tanců. Obrázek 5 Folklórní soubor Bajdyš
Původní
horácké
tance
pochází z doby 18. století. “Po pohybové stránce jsou velmi pestré a bohaté. Styl tanečního
kroku
je
buď
ráznější
se
sklonem
k dupnutí
nebo
volnější
šoupavý našlapovaný přes patu. Volnějších tanců je menší počet.“59 Zdroj: http://bajdys.zus-trebic.cz/
59
ROSECKÁ, J.; HÁSKOVÁ, J. Folklórní sdruţení ČR v kraji Vysočina [online]. 2001 [cit. 2011-05-31]. Prvky tradiční lidové kultury na Horácku. Dostupné z WWW: .
42
Soubor zpracovává „taneční pásma Ţertovné, Bajdyš, Hospoda, Horácké skočné, Hačaupolka, Vánoce na Horácku, muţské tance s košťaty, milostná témata a další tance. Většinu repertoáru tvoří tance z horáckého regionu, ale často jsou zařazeny i tance jiných regionů např. z Valašska, Kopanic, Myjavy, Zemplína a Šariše.“60 Členové souboru se prezentují nejen na lokálních kulturních akcích, ale i na mnoha folklórních festivalech, které se konají jak v České republice (Stráţnice, Liptálské slavnosti, Folklore Brno, Telečské slavnosti, Červený Kostelec), tak i v mnoha jiných evropských státech, kam jezdí kaţdoročně. Nejvýznamnějším je celoevropský folklórní festival Europeáde. Dříve ve městě v podobném duchu fungoval také folklórní soubor Třebíčan. Z dalších výrazných celků bych jmenovala dětský pěvecký sbor Slunko, který se věnuje malým zpěváčkům od 3 let aţ do 20 let. Byl zaloţen v roce 1979 a pod vedením své sbormistryně Heleny Noskové reprezentuje město i krajany jak v domácím, tak zahraničním prostředí. V minulosti Slunko „spolupracovalo s malým komorním orchestrem ZUŠ Třebíč, s tanečním orchestrem Oldy Moulise,
zpívalo
s
BROLNem,
Petrem
Kotvaldem,
Jarmilou
Šulákovou, americkým pěveckým sborem z Oregonu“61 a dalšími. Ve spolupráci těchto dvou nejvýraznějších uměleckých souborů okresu vznikl před několika lety společný projekt nazvaný „Horáckou cestičkou“. Představily se zde lidové písně Horácka jak v pěveckém, tak pohybovém ztvárnění. V Třebíči existují dvě základní umělecké školy, v ostatních pěti městech okresu po jedné. Na vsích dodnes fungují divadelní ochotnické soubory (např. v Koněšíně).
7.4 Významné kulturní akce okresu Kaţdý rok se v Třebíči koná hudební festival Zámostí, který je umístěn na podzámecké nivě, částečně i v uličkách Ţidovského města. Tam se odehrává také Třebíčský ţidovský festival Šamajim, kde se představují prvky ţidovské kultury pomocí tanců skupiny Yocheved, divadla, přednášky a další. 60
ZUŠ Třebíč [online]. 2011 [cit. 2011-05-30]. Folklórní soubor Bajdyš. Dostupné z WWW: . 61 Slunko Třebíč [online]. 2011 [cit. 2011-05-31]. STUDIO CANTUS SLUNKO TŘEBÍČ. Dostupné z WWW: .
43
Mimořádnou návštěvnost má Divadelní festival 2- 3- 4 herců, který se koná ve staré budově Národního domu. V roce 2005 bylo v Třebíči dostavěno divadlo Pasáţ, které pomohl dobudovat třebíčský herec Miroslav Donutil spolu s dalším rodákem Jiřím Pechou. Po tom, co byl divadelní sál v Pasáţi uveden do provozu, vznikl nový Třebíčský festival operní hudby. Mimo jiných se konají v různých místech okresu festivaly komorní hudby Concentus Moravie. Pod záštitou ZUŠ Hrotovice, která je spojená s Kulturním domem, jsou pořádány Hudební slavnosti. Hosty zde byli například Laďa Kerndl, Spirituál Kvintet apod. Místo, kde vznikla první opera v českém jazyce (Jaroměřice nad Rokytnou, šlo o operu „O původu Jaroměřic“), se dnes vyznačuje zájmem o operní kulturu. Koná se zde Mezinárodní hudební festival Petera Dvorského (letos by měl proběhnout jeho XIII. ročník). Tato významná událost láká návštěvníky nejen z regionu, ale z celé republiky. V Jaroměřicích také funguje ochotnické divadlo, jehoţ program se odehrává v prostorách zámku, a dále Chrámový pěvecký sbor Jaroměřice nad Rokytnou. Jednou z nejznámějších akcí města Náměšť nad Oslavou jsou zdejší Folkové prázdniny, které se konají v historickém centru, dále na nádvoří zámku a v zámeckém parku. Nabízejí hudební i divadelní představení jak česká, tak i zahraniční. V Moravských Budějovicích probíhá Horácký divadelní festival a proběhlo zde také několik ročníků letního hudebního festivalu Proti proudu, který i přes nepřízeň
počasí
slavil
úspěch,
především
díky
kvalitním
hudebním
vystoupením, které přilákaly návštěvníky z celého okresu. Kaţdý rok při teplých letních večerech Moravské Budějovice vyuţívají mezery na trhu a pořádají promítání letního kina. V Dalešickém pivovaru, který se stará kromě vaření piva i o kulturní rozvoj oblasti, se konají Postřiţinské slavnosti (slavný film Bohumila Hrabala Postřiţiny se natáčel právě zde) a mnoho dalších koncertů a divadelních představení. 44
Obrázek 6 Areál Dalešického pivovaru
Zdroj: http://www.financninoviny.c z/zajimavosti/zpravy/pivovar -dalesice-oslavi-o-vikendu30-let-od-natacenipostrizin/495439&id_sezna m=
V blízkosti zámku Sádek probíhá kaţdoročně Mezinárodní festival cimbálů, pořádaný pod záštitou Ministerstva kultury. Akce se kaţdoročně účastní nejen domácí taneční soubor Bajdyš a další soubory z Čech, ale i ze zahraničí.
8
Na pomezí hmotné a nehmotné kutlury
S výše zmíněnými kulturními akcemi a tradičními soubory souvisí několik odvětví umělecké činnosti, které nejsou jednoznačně zařaditelné do hmotné nebo nehmotné kultury. Díky šikovností zručných řemeslníků, švadlen nebo jiných nositelů tradic, je moţné vidět ukázky prací, které byly vyrobeny tradičními postupy při šití krojů, výrobě betlémů a podobně. Obrázek 7 Třebíčsko
Vzory
výšivek
oblasti
Kroje, výšivky Kroje byly tradičně výrazným rozlišovacím prvkem lokální kultury. Většina lidí v dnešní době
je
uţ
neobléká
(výjimkou
jsou
maximálně starší obyvatelé v tradičních moravských regionech). Dnes se kroje nosí v oblasti Třebíčska velmi sporadicky. Lidé však v současné době cítí potřebu tento zvyk obnovovat
alespoň
příleţitostech,
jako
při jsou
slavnostních posvícení,
Velikonoce a další. Před lety se konala v Západomoravském
muzeu
(Muzeum
Vysočiny Třebíč) výstava, která se zabývala
45
Obrázek 8 Vzor výšivek z oblasti Třebíčska
kroji z oblasti Horácka a Podhorácka.
8.1
Gastronomie
Typické pokrmy a nápoje jsou součástí kaţdého
regionu.
Recepty
na
tradiční
pokrmy se předávají mezi generacemi, obměňují se a vylepšují. Zároveň v minulosti vznikaly
typické
produkty
v různých
oblastech, které se mnohdy proslavily i mimo region (např. štramberské uši…).
Zdroj obrázku 6 7: Bělík, V. Vzory horáckých výšivek pro nové pouţití
V Třebíči se vyrábí jiţ od roku 1879 tradiční limonády a sodovky ZON = Zdravé Osvěţující nápoje, které se prodávají jak točené, tak v plastových i skleněných lahvích. Od 50. let minulého století se také vyrábí balené čaje v Jemnici. Kaţdé město má vlastní pekárnu, dokonce i v některých vesnicích existují proslavená pekařství (např. v Opatově). Chléb z kaţdého z nich se recepturou i chutí vţdy trochu liší. Odlišně se na vesnicích Třebíčska pečou také drobné svatební koláčky. V roce 2002 byl obnoven provoz Dalešického pivovaru, jediného pivovaru na Třebíčsku. Od roku 2008 jsou v nabídce čtyři druhy piva:
Dalešická 11° - světlá (jak nefiltrovaná, tak filtrovaná)
Jazzový leţák Kouřící králík - polotmavá 12° (nefiltrovaný)
Májový leţák - světlý speciál 13° (nefiltrovaný)
Fledermaus - tmavý speciál 13° (nefiltrovaný)62
62 Dalešický pivovar [online]. 2011 [cit. 2011-04-25].O pivu. Dostupné z WWW:
dalesice.cz/o-pivu.php>
46
8.2 Řemesla Jiţ od 13. a 14. století bylo město Třebíč významným centrem řemeslné výroby. Pro řemeslnou výrobu byla nezbytná dostupnost vodních zdrojů, proto byla osídlena část Stařečka, která leţí přímo u řeky Jihlavy. Soukenické výrobky se dokonce exportovaly do zahraničí. Typická obydlí soukeníků na Stařečce si byla navzájem podobná. V přízemí se nacházely tzv. mázhauzy, coţ jsou velké chodby. V nich se čepovalo pivo, prodávaly se hotové výrobky z dílen řemeslníků apod. Odtud vedlo schodiště do mezipatra (kvelb), které slouţilo ke skladování hotových výrobků. V prvním patře byla provozována samotná řemeslná činnost. Další patra domu byla vyuţívána k bydlení. Většina domů přímo na náměstí a na Stařečce nebyla zbourána, takţe je moţné dispozice jednotlivých domů vidět dodnes.63 Od konce 15. století měli cechovní organizaci také koţeluhové, později tkalci, řezníci, mlynáři, pekaři, krejčí, koţešníci, hrnčíři a další. Ševcovství se rozvíjelo velmi dynamicky od poloviny 17. století. Největší rozvoj přišel s průmyslovou revolucí, kdy rodina Budischowski postavila Borovinskou továrnu. Později ji odkoupil Tomáš Baťa a ještě do konce minulého století fungovala továrna pod názvem BOPO (Boty-ponoţky). Výroba však byla zrušena, neboť kvalitní české výrobky byly nahrazeny levnějším dovozem ze zahraničí. Výroba ponoţek a punčochových kalhotek přetrvává dodnes v zastoupení firem Ela, Astro, Trepon. Pozůstatek lidového řemesla se dochoval v podobě tvorby paní Hedviky Dvořákové ze Starče, která tvoří síťované výrobky, jako například rukavičky, límečky a dečky. Obrázek 9 Metoda síťování
Zdroj: http://seznam.lidovaremesla.cz/detail.aspx?id=126 Dalším velmi zajímavým řemeslem, které bylo v oblasti významné je perleťářství. To se rozvíjelo v oblasti Moravskobudějovicka, ve spolupráci se řemeslníky z Nových Syrovic a Jaroměřic nad 63
FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s.
47
Rokytnou. První knoflíkářské závody zde byly vytvořeny od roku 1872. Přerušení výroby přišlo s první světovou válkou. Po ní se ještě na čas výroba obnovila, ale po skončení druhé světové války uţ úplně zanikla. „Na Předínsku se vzhledem k horším přírodním podmínkám a větší vzdálenosti od průmyslových center regionu
udrţela
knoflíkářská
tradice
mnohem
déle
neţ
na
Moravskobudějovicku.“64 Obrázek 10 Materiál pro výrobu perleťových knoflíků
Materiálem,
ze
kterého
se
knoflíky
původně vyráběly, byly lastury mlţů. Ti byli dováţeni z různých koutů světa. Často pocházeli z oblasti Tichomoří a podle místa nálezu se dokonce knoflíky pojmenovávaly. Nutností k výrobě byl původně dřevěný soustruh, poháněný šlapáním řemeslníka, později ţelezný, poháněný motorem. Zdroj: http://www.predin.cz/menu/muzeum.php
Kvalitou dosahovali předínští výjimečných výsledků, proto jejich práce byly vyváţeny převáţně do zahraničí (kromě Sovětského svazu i do Francie, Holandska, Itálie a dalších zemí). Konec perleťářství přišel s rokem 1991, dnes bývá sporadicky zájmovou uměleckou činností potomků původních perleťářů. Betlémy vznikaly na Vysočině uţ od dob baroka. Betlémy na Třebíčsku se od jiných odlišovaly tím, ţe zde nebyly vyráběny trojrozměrné figurky, ale z lepenky vyrobené a malované figurky. Podobně se vyráběly figurky i na východní Moravě. „Ţivou cechovní organizaci zaloţili dva z hlavních představitelů
64
ČAPEK, E. Sborník regionálních historických studií : Svazek I. Třebíčsko a Jihlavsko. Praha : Univerzita Karlova ; Ústav hospodářských a sociálních dějin ; Třebíč : Centrum dalšího vzdělávání učitelů,, 2000. Perleťářství na Předínsku a Moravskobudějovicku, s. 319. (Str. 165)
48
raného třebíčského betlémářství – František Hartmann (1791 – 1855) a Antonín Čeloud (1839 – 1918).“65 Na Třebíčsku existují dva typy betlému (dle velikosti): 1) Velké aţ sedm metrů, stavěly se znovu kaţdý rok na svátky 2) Betlémy s malými rozměry, tzv. skříňové, které se stavěly jen jednou a byly zasklené66 Autoři betlémů z Třebíčska hojně uţívají lokálních prvků, jako jsou horácké kroje a zvlněná krajina Českomoravské vrchoviny. Nedělá jim problém tyto prvky mísit s exotickými rostlinami. Betlémář Čeloud si na zadní strany figurek psal různé komentáře typu: dal moc práce apod. Betlémář Hartmann se věnoval tvorbě pro obyčejné lidi. Kreslené figurky na papíru prodával. „Lidé si je doma vystřihovali, podlepovali a stavěli z nich betlém, obvykle mezi okna do mechu.“67 Zvířata byla u těchto autorů vykreslena velmi realisticky, většinou v malebné krajině vykonávala fyziologické potřeby.
65
UHLÍŘ, J. Třebíčské betlémářství. Třebíč : Západomoravské muzeum, 1965. nestr. s. Tamtéţ (nestr.) 67 Tamtéţ (nestr.) 66
49
Obrázek 11Betlém v Západomoravském muzeu v Třebíči
Zdroj: http://www.zamek-trebic.cz/foto/betlem.jpg
Betlémy se jiţ téměř nevyrábí. Vznikají nanejvýš v malých truhlářských dílnách soukromníků pro radost. Některé unikáty je moţné vidět v Západomoravském muzeu v Třebíči.
9
Hmotná kultura
Na území okresu Třebíč je 540 kulturních památek zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek. Nabízí širokou škálu dochovaných nemovitostí snad ze všech slohových období. Míra zachovalosti vždy není optimální, což plyne z nevhodného vlastnictví, z nepravidelné údržby a nedostatku finančních prostředků na opravu nemovitých kulturních památek. Kulturní kapitál je v této oblasti rozsáhlý, avšak často nevyužitý nebo využitý nevhodnou formou.
50
9.1 Třebíč 9.1.1 Bazilika sv. Prokopa, zámek (bývalý klášter) Obrázek 12 Bazilika sv. Prokopa
Klášter, který byl zaloţen jiţ v roce 1101 a později přestavěn na renesanční zámek s přilehlými
hospodářskými
prostory
a
zámeckým parkem, dnes funguje jako sídlo Západomoravského
muzea
(Muzeum
Vysočiny- Třebíč). Z původního půdorysu kláštera se zachoval čtvercový rajský dvůr, který je dobře vidět z tzv. Kamenného sálu. V jeho prostorách se pro vynikající akustiku konají koncerty. Ostatní místnosti zámku jsou uţívány jako muzeum minerálů, dýmek a je moţné navštívit expozici s honosnou sbírkou betlémů. V zámecké konírně se konají příleţitostné výstavy. Nádvoří zámku bývá vyuţíváno ke koncertům pod širým nebem. Momentálně je převáţná většina objektu v rekonstrukci. Zdroj: http://www.visittrebic.eu/cze/index.php?section=unesco&action=page_detail&id=22
Největší pozornost na sebe nejen z pohledu turistů strhává klenot Třebíčska – Bazilika sv. Prokopa, která je přímo přilehlá k původním zdem kláštera. Románsko - gotický chrám byl zapsán v roce 2003 na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, stejně jako Ţidovský hřbitov a Ţidovské město, o kterém se zmiňuji v samostatné kapitole o ţidech v Třebíči.
51
Obrázek 13 Stropní klenba baziliky sv. Prokopa
Zdroj: http://www.unesco-czech.cz/trebic/mapa/
Bazilika byla vypálena a později rekonstruována do dnešní podoby. V 2. polovině 16. století v ní byl na čas provozován dokonce pivovar. Později byl objekt znovu vyuţíván církví a zasvěcen sv. Prokopovi. Vchod do baziliky je zdobený románským portálem. Hlavní loď je lemována lomenými oblouky, sloupy byly při rekonstrukci očištěny od omítky. Za oltářem je moţné vidět krásné rozety. Občasně je zpřístupněna krypta, jejíţ strop je mezi gotickými lomenými oblouky vyloţen asi 700 let starým dřevem. Zvenku je vidět „trpasličí galerie“, malý ochoz, který je unikátem v celé Evropě. Bazilika je jedinečným lákadlem pro turisty. Probíhají zde svatby i církevní mše a někdy koncerty komorní hudby. 9.1.2 Měšťanské domy, hradby, městská věž Součástí třebíčského náměstí je několik domů pod památkovou ochranou. Jsou to například renesanční „Františkovský“ neboli Malovaný a Ráblův, takzvaný Černý dům, které jsou pozoruhodné svou sgrafitovou výzdobou. Dokazují, ţe město ţilo v blahobytu a lidé oplývali smyslem pro umění. Malovaný dům
52
podstoupil v 80. letech minulého století generální opravou vnitřní klenby, teras s arkádami i restaurováním sgrafitů. Rekonstrukcí se stal opět renesančním klenotem stavebních památek náměstí. V tomto období dochází k výměně střechy. Obrázek 14 Malovaný dům v Třebíči- v pozadí městská věž
Zdroj: http://www.trebic.cz/
Původní hradby se dochovaly jen v menší míře, pojmenování městských bran, které uţ neexistují, se však pouţívá dodnes. Jednou z dominant je 75 m vysoká městská věţ, která patří ke kostelu sv. Martina. Slouţila jako součást opevnění.
53
Obrázek 15 Větrný mlýn v Třebíči
Na
kopcích,
kterými
je
centrum
obklopeno, se nachází další stavební památky. Jsou jimi například Kaple Povýšení sv. Kříţe neboli Kostelíček (jak
je
postavená
této
stavbě
v
barokním
přezdíváno), stylu.
Na
protějším vrcholku je Ţiţkova mohyla, postavená aţ ve 20. století. Mezi dochované
památky,
které
mají
historickou a technologickou hodnotu bezesporu
v třebíčském
kraji
patří
větrný mlýn holandského typu, který slouţil k mletí takzvaného „třísla“ pro koţeluhy na Třebíčsku. Zdroj: http://www.mesto-trebic.cz/vetrny-mlyn.php
Naposledy plnil mlýn obytnou funkci. Původně byl postaven ze dřeva. Jeho dnešní podobu má od rekonstrukce, která se uskutečnila v roce 1977. Od té doby je nevyuţívaný a bohuţel i nepřístupný veřejnosti.
9.2 Moravské Budějovice Zámek postavený v barokně klasicistním stylu a památkově chráněné masné krámky, jsou dnes sídlem Muzea řemesel. To je pobočkou Muzea Vysočiny Třebíč. Masné krámky slouţily od počátku 19. století, ale postaveny byly pravděpodobně mnohem dříve. Jsou rozmístěny do netradičního půlkruhového tvaru. Návštěvníkům nabízí expozice, které zachycují tradiční nástroje pouţívané při řemeslné výrobě. Na náměstí jsou k vidění měšťanské domy z období gotiky a klasicismu s prvky renesance i baroka. Na nároţí stojí jednopatrový dům s cimbuřím a arkýřem, který uvnitř zachovává středověké prvky. Také je zde dochováno městské opevnění a románský chrám sv. Jiljí.
54
9.3 Náměšť nad Oslavou Obrázek 16 Významný most přes řeku Oslavu, v pozadí zámek v Náměšti nad Oslavou
Zdroj: http://kriminalistika.eu/muzeumzla/filipin/filipin.html
Nad městečkem Náměšť nad Oslavou se tyčí dominantní stavba, která byla původně hradem ze 13. století. V 16. století byl přestavěn do dnešní renesanční podoby zámku. „Interiéry zámku nabízejí unikátní expozice gobelínů, cenných obrazů či historického nábytku, zámecká kaple je pozoruhodná svoji architekturou i barokním mobiliářem, knihovna bohatým kniţním fondem i štukovou klenbou s ojedinělou freskovou výzdobou a vnitřní nádvoří pak zdobenými
renesančními
arkádami.“68
Zámek
zabezpečuje
kulturní
infrastrukturu města. Konají se v něm mimo klasických prohlídek i prohlídky v netradičních stylech (loni nesly téma Starci na chmelu apod.). Zámek pořádá dobrodruţné akce pro děti. V kostele sv. Jana Křtitele, kde se konají koncerty Mezinárodního festivalu Concentus Moravie, je moţné navštívit hudební představení. Zde probíhá celoroční festival Hudební sklepy. K účelům pořádání koncertů slouţí také zámecká jízdárna. Pod zámkem se nachází jedinečný most s barokními sochami, který je také pod památkovou ochranou.
68
Státní zámek Náměšť nad Oslavou [online]. 2010 [cit. 2011-05-31]. Titulní strana. Dostupné z WWW: .
55
9.4 Jemnice Jemnice je město, ve kterém je rovněţ dominantou zámek. Ten však bohuţel není zdaleka natolik vyuţíván jako v jiných městech okresu. Jeho interiéry byly rozeslány do okolních zámků a město se rozhodlo jej prodat. Dlouho nenašel svého pána, proto byl v posledních několika letech částečně znovu zpřístupněn. Nedaleko od města se nachází Mauzoleum rodu Pallavicini. Dále je moţné navštívit tři kostely, podzemí u kostelů, středověký most, baštu a ţidovský hřbitov. Památkově chráněná je i ţeleznice, která vede z Jemnice do Moravských Budějovic. V letošním roce byl její provoz zastaven. Je však moţné, ţe bude ještě v budoucnosti částečně vyuţíván. Obrázek 17 Pohled na zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou ze zámecké zahrady
9.5
Jaroměřice
nad
Rokytnou Původní středověká tvrz byla do renesanční zámecké podoby přestavěna koncem 16. století. V 1. polovině 18. století byl zámek přebudován na jednu z nejmohutnějších staveb
u
Interiéry
nás
barokních i
jsou
v Evropě. uzpůsobeny
původním účelům, ke kterým slouţily za dob funkčnosti. Hojně
jsou
zastoupeny
hudební nástroje a mobilie, které
souvisejí
se
slavnou
minulostí tohoto místa. (Pozn. Kapelník
tamní
zámecké
kapely a hudební skladatel František autorem první české opery O původu Jaroměřic). Zdroj: http://www.zamek-jaromerice.cz/
56
Václav
Míča
je
V zámecké zahradě se koná kaţdý rok Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského. Prostory zámku slouţí k pořádání menších koncertů a představení ochotnických divadelních spolků. Kromě výjimečného zámku jsou v tomto malebném městečku i další nemovité památky. Jednou z nich je měšťanský dům, ve kterém dlouhá léta působil spisovatel Otokar Březina. Dnes je v něm provozováno jeho muzeum.
9.6 Dalešice Nová technická památka (pivovar v Dalešicích) vznikla jiţ ve 14. století. Vlivem centralizace výroby piva v národních podnicích se zde v roce 1977 pozastavila výroba. V okrese Třebíč byly všechny menší pivovary zlikvidovány. Budovy začaly slouţit jako sklady, které chátraly. Později vlastnilo pivovar JZD Hrotovice, po něm soukromá firma, které měla v úmyslu budovu zlikvidovat. Firma však zkrachovala, a tak se demoliční práce zastavily. Objekt byl vydraţen, jeho posledním majitelem a zároveň správcem se stala v roce 1999 nově zřízená firma AKCIOVÝ PIVOVAR DALEŠICE a. s., která je vlastníkem a investorem dodnes. Do povědomí se Dalešický pivovar veřejnosti dostal díky natáčení známého filmu Bohumila Hrabala – Postřiţiny (v roce 1980), kdy byly nedostatky budovy zakryty tak, aby kulisy filmové scény působily jako by byla budova opravena. Oprava však proběhla aţ kolem roku 2002. Postupně vybudovali jak výrobnu piva, tak i stylovou restauraci s penzionem a apartmány. Dále je v objektu společenský sál, Muzeum pivovarnictví Rakouska- Uherska (s plánovanou expozicí o filmu Postřiţiny a expozicí o pivovarnictví na Třebíčsku).
9.7 Sádek Na místě původní tvrze, která pocházela asi z 13. století, stojí dnes bývalý hrad z kamene - Sádek (Ungersberg). Hrad byl přestavěn v 16. století na renesanční zámek. Po ničivém poţáru proběhla druhá přestavba (v 18. století) na renesančně barokní sídlo. To se zachovalo aţ do 2. světové války. Po ní byli majitelé násilně vystěhováni. Z velké části se stal Sádek obětí minulé doby. Některé jejho části jsou ve zdevastovaném stavu nebo rozkradeny. Co zbylo, bylo přesunuto do okolních zámků. Od 40. let minulého století do roku 2007 zde byla provozována základní škola aţ do 1. 9. 2007, kdy začali ţáci navštěvovat
57
Obrázek 18 Zámek Sádek u Třebíče
výuku přímo v Čáslavicích v nové škole.
Loňský
rok
se
zámek
podařilo prodat (za 10-15 milionu Kč) praţskému Karlu Muzikáři, vlivnému českému advokátovi a členovi skupiny poradců prezidenta Václava Klause. Jeho záměrem je vybudovat zde prohlídkovou trasu, ubytovací zařízení a ateliéry pro umělce. Zatím se však do opravy nepustil, tato práce bude velmi náročná, neboť nevhodné zacházení mělo za následek, ţe v renesančně barokní budově je moţné nalézt zabudované
dveře
z panelových
domů a podobné kuriozity. Zdroj: archiv autorky
9.8 Budišov Zámek Budišov se vyvíjel z původní vodní tvrze ze 13. století přes renesanční podobu, do které byl přestavěn v 16. století, aţ na přebudování do barokního letního sídla se sochařskou výzdobou ve 20. letech. Dnes se v nově opraveném zámku nacházejí depozitáře přírodovědných sbírek Moravského muzea v Brně.
10
Židovské osídlení Třebíče
Uţ v době vzniku trţních osad lákal směnný obchod nejen cizí kupce, ale i Ţidy. Ti se usidlovali na levém břehu řeky Jihlavy a zůstali tam i po stěhování trţních osad. Tak zapříčinili vznik jednoho z nejstarších ţidovských měst na Moravě a současně jediného komplexně dochovaného ţidovského ghetta v Evropě. Od roku 1268 měli Ţidé svou samosprávnou obec a svého rychtáře. Samostatnost byla do určité míry omezena, jelikoţ tato obec byla poddaným městem. V dobách obnovy města (15. a 16. století) rozvíjeli třebíčští Ţidé své
58
osídlení na levém břehu Jihlavy. Budovali domy a později i vlastní synagogy a Ţidovský hřbitov. Později ovšem Jan Jetřich Černohorský „jako jeden z mála feudálů na Moravě vypovídá ze svého panství ţidy“.69 Tento dekret byl potvrzen Janem z Pernštejna. Ţidé museli chodit označeni ţlutým symbolem. Byli konkurenty pro ostatní obyvatele v oblasti obchodu. „Jeho otec byl k ţidům laskavější. Roku 1520 píše Janovi, aby na zemském sněmu hleděl zmírnit ostrá protiţidovská nařízení s tím, ţe světští feudálové půjčují často na vyšší úrok neţ ţidé.“70 Po třicetileté válce přicházeli do města Třebíč němečtí kupci a skupovali domy na náměstí. Zároveň v Třebíči ţili stále také Ţidé (na Stařečce a na Podklášteří). Od začátku 17. století se však ţidovské obyvatelstvo začalo usidlovat výhradně kolem řeky Jihlavy, kde postupem času z ţidovských uliček vzniklo celé Ţidovské město (ghetto). Příchozí Ţidé „pocházeli ze širokého okolí, jak o tom svědčí jména jako Polák, Krakauer, Wiener, Lubliner nebo Spaniel.“71 Domy, které Ţidé obývali, leţely na malých parcelách. Obyvatelstvo nebylo nikterak bohaté, ţivilo se řemesly a obchodem. V období třicetileté války dokonce
ţidovské
obyvatelstvo
přispělo
k rozvoji
v oblasti
koţeluţství.
„Z purkrechtu se dovídáme o existenci ţidovské školy (roku 1601) a jakési instituce vnitřní ţidovské samosprávy označené jako „právo ţidovské“. S určitostí můţeme také předpokládat existenci synagogy. Počátkem 17. století byla v ţidovské čtvrti vystavěna jiţ tzv. nová synagoga.“72 Původní dřevěná stavba byla nahrazena zděnou. Od dob třicetileté války byli ţidé nuceni ţádat o souhlas při odchodu dětí z gruntu a také k zásnubám, coţ mělo regulovat jejich počet. „Podle familiantského zákona, který omezoval počet Ţidů ve městě, dostával nejstarší syn rodiny číslo, za které musel zaplatit 300 zlatých. Jen majitelé čísla se mohli ţenit a rodiny, kde měly jen dcery, byly odsouzeny k vymření. Vznikla tak
69
FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s. (Str. 65) Tamtéţ (Str. 69) 71 Třebíč [online]. Dat zveřejnění-neuvedeno [cit. 2011-05-30]; Ţidovská čtvrť. Dostupné z WWW: . 72 FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s. (Str. 89) 70
59
spousta manţelství, která se rovnala trestnému činu a byla z moci zákona rozlučována.“73 Zároveň bylo Ţidům zakazováno pohřbívat bez svolení hejtmana a za prostor museli platit. V té době byl zaloţen nový Ţidovský hřbitov nedaleko Týnského potoka. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1630, dochovala se zde řada náhrobků s hebrejskými, a posléze i německými nápisy. Ţidovské obyvatelstvo mělo v 17. století dokonce zastoupení v městské radě. Měli svého rychtáře a dva konšely. Oproti ostatním oblastem města Třebíče se Podklášteří, kde sídlilo ţidovské obyvatelstvo, rozrůstalo v průběhu celé druhé poloviny 17. století, ale i v 18. století. Ţidé stavěli na volných prostorách zahrádek a přikupovali další parcely, neboť v jednom domě ţilo aţ osm osob. V roce 1724 uţ prameny uvádějí 96 obývaných domů. Většina Ţidů se ţivila obchodní činností. V 17. století se dohodli s vrchností na tom, ţe místo nástupu do roboty budou platit určitou sumu peněz. „V roce 1799 zde bylo vedle 44 blíţe neoznačených obchodníků osm obchodníků podomních, čtyři obchodníci s koňmi, 16 tzv. Pinkeljude, kteří chodili s uzlem do okolních vesnic, čtyři obchodníci s vlnou, tři obchodníci se ţelezem, čtyři hokynaří, tři kramáři, čtyři obchodníci s koţemi a dva trafikanti, coţ bylo celkem 92 obchodníků. Ţidé skupovali a zase dále prodávali zejména obilí, seno, slámu, vlnu, kůţe, len a peří.“74 Ţidům byly přisuzovány také neblahé vlivy na účinky patentu o měnové reformě. Ţidé prý o reformě věděli, a proto vykoupili od řemeslníků všemoţné zboţí a vzhledem k úpadku papírových peněz (kterých bylo v oběhu čím dál více a nikdo je nechtěl) přišli tito řemeslníci o veškerý provozní majetek. V roce 1821 došlo v ţidovském ghettu k menším výtrţnostem, při kterých Ţidé vzdorovali vojsku a nakonec byli potrestáni. Den Velkého pátku se shodoval s ţidovskou oslavou svátku purim, proto byla (přes odpor ţidovského obyvatelstva) zakázána taneční zábava.
73
Třebíč[online]. Dat zveřejnění-neuvedeno [cit. 2011-05-30]. Ţidovská čtvrť. Dostupné z WWW: . 74 JANÁK, J. Třebíč : Dějiny města. 2. díl. Brno : Blok, 1981. 222 s.
60
V 19. století patřila mezi nejvýznamnější koţeluţské podnikatele v oblasti rodina Subaků ze ţidovské obce. Jejich koţeluţská továrna byla v současnosti přestavěna na malometráţní bytové jednotky. Ţidovské město se po vzniku okresu Třebíč stalo samostatnou obcí bez vlastního katastru, sloučení s městem se nejvíc bránil magistrát. V letech 1848-49 došlo k revoluci, kdy byli Ţidé zrovnoprávněni. Směli si kupovat nemovitosti, coţ vyuţili ke koupi těch nejlepších v centru města. Proti tomu se bouřilo třebíčské měšťanstvo. V dnešním Zámostí (ţidovské obci) stála i městská nemocnice, radnice, rabinát, škola a chudobinec. Rabinát, bydliště rabína, se nacházel naproti staré synagoze, která byla původně barokního rázu a v 19. století rekonstruována na pseudogotickou. V Třebíči se nazývá také Stará škola. Od poloviny 19. století došlo, stejně jako v jiných ţidovských obcích na Moravě, k vystěhování Ţidů za obchodem. V Třebíči ţilo před druhou světovou válkou jen asi tři sta Ţidů, po válce se jich do města vrátilo asi deset. V ţidovském ghettu se dochovala většina původních velmi malých domů, ve kterých se nejen bydlelo, ale slouţily také hojně k obchodu. Některá jádra domů pocházejí z doby baroka, jiné z renesance. Většina domů je obydlených, také jsou zde provozovány restaurace, solná jeskyně, galerie a dva penziony. Klikaté uličky vás zavedou k tzv. Zadní
Obrázek 19 Pohled do zadní synagogy
synagoze (Neuschul). „ Po roce 1837 byla přistavěna z její severní strany v patře nová část ţenské
galerie (podle
ţidovských
náboţenských
tradic nesměli být muţi a ţeny ve
svatostánku
v
jednom
prostoru). Zdroj: http://hn.ihned.cz/c1-18086020trebic-cili-zachranene-dejiny
61
Od roku 1926 přestala být synagoga vyuţívána k bohosluţebným účelům a slouţila jako skladiště.“ V 90. letech byla synagoga kompletně rekonstruována a dnes je moţné shlédnout nástěnné malby s hebrejskými nápisy, je zde stálá expozice dochovaných předmětů ţidů a nový model ţidovského města. Prostor slouţí k pořádání koncertů, výstav, ceremoniím i svatbám a k slavnostnímu vyřazování maturantů gymnázia. Dochovalo také mnoho náhrobků na ţidovském hřbitově, nejstarší pochází z roku 1630. Při vstupu na hřbitov návštěvník míjí „obřadní síň z roku 1903 s kompletně dochovaným exteriérem i interiérem, v němţ zaujme mimo jiné i bohatě zdobené porcelánové rituální umyvadlo – kior“75 Obrázek 20 Jeden z náhrobků na Židovském hřbitově
Zdroj: http://www.profimedia.cz/fotografie/zidovsky-hrbitov-zidovska-ctvrt-trebic-unescoceska/0009617515/
Ţidovský hřbitov byl spolu s Ţidovskou čtvrtí v roce 2003 zařazen na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V letech 2005 - 2006 byla 75
Třebíč[online]. Dat zveřejnění-neuvedeno [cit. 2011-05-30]. Ţidovský hřbitov. Dostupné z WWW: .
62
oblast podrobena stavebně historickému průzkumu a zároveň jsou zkoumány historiky dochované materiály z katastrálních úřadů a dalších zdrojů. Začátkem června roku 2011 se na podzámecké nivě uskutečnilo, pod záštitou italského velvyslance, jedinečné představení Verdiho opery Nabucco. Opera pojednává o osvobození Ţidů, záměrem tedy bylo zasadit toto představení do autentického prostředí (nedaleko zachované ţidovské čtvrti).
11
Využití lokální kultury
Významnost památek, které danému území náleţí, není zanedbatelná. Jak jiţ bylo zmíněno, mezi nejvýznamnější památky patří kompletní Ţidovské město se Ţidovským hřbitovem a bazilika sv. Prokopa. Všechny byly zapsány na prestiţní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jak je vidět z následujícího grafu, tato skutečnost zapříčinila zvýšení návštěvnosti některých částí tohoto kulturního bohatství (ostatní data nebyla dostupná k vyhodnocení; jinde neţ v Zadní synagoze se počet vstupů do objektu nemonitoruje). Graf 2 Vliv zápisu Židovského města na seznam UNESCO
Návštěvnost Zadní synagogy 20000
Počet návštěvníků za rok
18000 16000 14000 12000
Turista ČR
10000
Turista zahr.
8000
Hosté (neplatící)
6000
Celkem
4000 2000 0 2000
2001
2003
2004
2005
2006
2008
Zdroj: vlastní tvorba, informace MKS Třebíč
63
Výrazný podíl návštěvnosti zde tvoří turisté z tuzemska. Jejich nejvyšší nárůst byl zaznamenán těsně po zapsání na seznam UNESCO, postupem času však jejich zájem bohuţel klesá. Díky zápisu do prestiţního seznamu bylo snazší získat finanční podporu ze zdrojů Evropské unie, proto právě dochází k budování ţidovského muzea a opravě zámku u baziliky sv. Prokopa. Aktivně se správci těchto památek podílí na tvorbě mnoha zdařilých internetových stránek, které nabízí prohlídky tras Ţidovského města z pohodlí domova a současně i popisy jednotlivých domů. Samotné internetové stránky neznalé turisty málokdy strhnou k návštěvě. Snaha o efektivnější zapojení do cestovního ruchu není téměř ţádná. V okolí silnic Vysočiny jsou pouze velmi nevhodně umístěné cedule, které zvou zmateně do zcela jiné destinace, neţ kam vede silnice. Ze všech památek UNESCO na území České republiky je Třebíč jednou z nejvíce opomíjených. Uţ před ekonomickou krizí se oblast dostala do značných problémů. Okres patří k nejchudším z hlediska průměrného platu, nezaměstnanost roste. Je částečně pochopitelné, ţe málokdo se aktivně snaţí investovat do rizikové oblasti kultury ze soukromých financí, kdyţ převáţně řeší zabezpečení sebe a svých blízkých. Avšak kulturní potenciál a mezera na trhu je v této periferní oblasti jasně viditelná. Prozatím neexistují ani propagační materiály, kterými by se turisté dostali k uceleným informacím o nehmotných specifikách oblasti nebo ostatních památkách okresu. Ani při koncentraci mnoha památek v lokalitě se nevyuţívá systému
slevových
balíčků.
V rámci
těch
by
spolu
blízké
destinace
spolupracovaly a návštěvník by při koupi vstupenky dostal výhodnou nabídku k návštěvě jiné atrakce. Ţivá kultura je na tom o něco lépe. Kaţdoročně pořádané festivaly (typu divadelních festivalů) bývají vyprodány dlouho dopředu. Větší open air festivaly (Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, Zámostí) si svou cílovou skupinu poměrně dobře udrţují. Velkým rizikem je kaţdým rokem počasí a zvyšující se
64
náklady na pořádání. O program Městských kulturních středisek zájem je. Informace získává cílová skupina snadno – zdarma putuje do kaţdé schránky v okrese Třebíčšký zpravodaj a Třebíčské noviny, které informují o aktuálním dění. Zároveň oblast Podhorácka velmi dobře reprezentují hudební a taneční soubory, avšak tento prvek je prozatím nedostačujícím. Město investuje peníze v prvé řadě do jiných oborů neţ do rozvoje cestovního ruchu. Samo obyvatelstvo preferuje tok peněţ do oblasti sociálního zabezpečení, podpory zdravotní infrastruktury (staví se nové oddělení nemocnice) a do rozvoje dopravní infrastruktury, která je však zároveň předpokladem pro rozvoj cestovního ruchu. Finance, které putují do kultury sotva dostačují na základní údrţbu budov, které má MKS Třebíč ve vlastnictví, ale nejsou aktivně vyuţívány. Proto by bylo vhodné široké spektrum budov, které spadají pod správu MKS a mnohdy nezajišťujících kulturní infrastrukturu, vyuţít i jinak.
65
Závěr Na základě vytyčených cílů jsem se pokusila teoreticky vystihnout problematiku, která se vztahuje k moţným definicím lokální kultury a vlivům, které ji mohou ovlivňovat. Vzhledem k výše zmíněným kapitolám je patrné, ţe lokalita Třebíčska disponuje značným kulturním kapitálem, ať v oblasti hmotné nebo nehmotné kultury. Její prvky vycházejí z historie a byly více či méně náhodně zachovány. Problematickou otázkou stále zůstává, nakolik si obyvatelstvo tohoto bohatství váţí a jakým způsobem je schopno tento potenciál ekonomicky vyuţít. Na základě poznatků, získaných během tvorby této práce, bych doporučovala navázat vzájemnou spolupráci mezi blízkými městy (nejen našeho okresu) a nabídnout návštěvníkům regionu, ale i jeho občanům, více informací souvisejících s lokální kulturou. Pro turisty by mohl být přínostem také systém slevových balíčků. Limitem pro rozvoj cestovního ruchu v oblasti je počet, a především kvalita ubytovacích prostor. Kapacitně jsou moţná hotely a penziony dostačující, nicméně atraktivitou mnohé návštěvníky odradí. Ţivá kultura v regonu si, podle mého názoru, své příznivce nalézá bez větších problémů. Obyvatelé regionu si lidé váţí jakékoliv příleţitosti jít „do společnosti“. Program divadla, koncertů a kina vychází vstříc takřka všem věkovým kategoriím, ačkoliv v menší míře, neţ je tomu ve velkých městech. Lepší marketing by potřebovaly prvky, které stojí na pomezí mezi hmotnou a nehmotnou kulturou. Opomíjeným prvkem kulturního dědictví je řemeslná výroba, která má v oblasti výraznou tradici. Naopak momentálně velmi vyhledávanou oblastí cestovního ruchu začíná být gastroturistika, která by mohla pomoci přilákat návštěvníky do regionu. Nutnost komercionalizace oblasti je zřejmě nevyhnutelnou. Pro popularizaci regionu je moţné vyuţít mnohá slavná jména. Z Třebíče a okolí pochází mnoho osobností, jen mezi herci bych jmenovala Miroslava Donutila, 66
Jiřího Pechu, Mílu Myslíkovou, Jiřího Sováka, Oldřicha Navrátila, známí jsou téţ spisovatelé jako Vítězslav Nezval, Jakub Deml nebo Jan Zahradníček a výrazné osobnosti uspěly také v oblasti sportu – hokejisté Patrik Eliáš, Ondřej Němec, Roman Erat a Martin Erat nebo atlet Petr Svoboda. Povedeným marketingovým prvkem je vyuţití Dalešického pivovaru, kde se natáčel film Postřiţiny. Během psaní této práce jsem se dozvěděla mnoho nových informací a prohloubila si své dosavadní znalosti. Práce mě přiměla nalézt nové souvislosti v rámci svého rodného regionu.
67
Seznam použité literatury a zdrojů informací
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s., ISBN 80-7178-929-1 RASEEM, M. „Kultur“, Staatslexikon 7, sv. 3, 1987 in PATOČKA, J.; HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice. Praha : ASPI, 2008. 200 s. TAYLOR E. B., Primitive Culture, Harper Torchbooks, New York, 1958, sv. I., in SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, 2000. 232 s. HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s.; ISBN 978-80-7357-339-3 Patočka, J.,Heřmanová, E.: Lokální a regionální kultura v České republice ISBN 978-80-7357-347-8, Praha : ASPI, 2008, 199 s. . il., mapy JOHNSTON, R. J., et al. The Dictionary of Human Geography. Oxford : Blackwell Publishers, 2000. 958 s.(Str. 687) in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 20009. 348 s. CHROMÝ, P. Historická a kulturní geografie a nové přístupy v regionálním studiu. Praha, 2004. 60s.+přílohy. Dizertační práce. Univerzita Karlova, PřF, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s. KUČERA, Z.; Sídlo a obec: základní pojmy geografie osídlení a jejich vztah. Geografie – Sborník ČGS, 112, č. 1, s. 84-94 in HEŘMANOVÁ, E.; CHROMÝ, P. Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI, 2009. 348 s MURPHY, R. F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 267 s. BURIÁNEK, J. Sociologie : Pro střední školy a vyšší odborné školy. Praha : Fortuna, 1996. 126 s.. ISBN 80-7168-304-3 ŢÁKOVÁ, H., DOKULIL, L.; Vítejte v mikroregionu Horácko; 1. vyd., 2005 FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s BARTUŠEK, A. Umělecké památky Třebíče.Brno : Blok, 1969. 120 s JANÁK, J. Třebíč : Dějiny města. 2. díl. Brno : Blok, 1981. 222 s. NAVRÁTILOVÁ, A. Etnické procesy v nově osídlených oblastech na Moravě : Na příkladě vybraných obcí v Jm a Sm kraji; Brno : Blok, 1986. 166 s ČAPEK, E. Sborník regionálních historických studií : Svazek I. Třebíčsko a Jihlavsko. Praha : Univerzita Karlova ; Ústav hospodářských a sociálních dějin ; Třebíč : Centrum dalšího vzdělávání učitelů,, 2000. Perleťářství na Předínsku a Moravskobudějovicku, s. 319. UHLÍŘ, J. Třebíčské betlémářství. Třebíč : Západomoravské muzeum, 1965. nestr. s.
68
BĚLÍK, Vratislav,Vzory horáckých výšivek pro nové pouţití. Třebíč : OKS B. Václavka, 1979. Nestr., volné listy BLAHŮŠEK, J., Identifikace a dokumentace tradiční lidové kultury v České republice. Stráţnice 2006, ISBN 80-86156-77-X ŢÁKOVÁ, H., DOKILIL, L., Vítejte v mikroregionu Horácko; 1. vyd., 2005 NAVRÁTILOVÁ, A., Etnické procesy v nově osídlených oblastech na Moravě : Na příkladě vybraných obcí v Jm a Sm kraji. Brno : Blok, 1986. 166 s. KLEMM, G., Allgemeine Cultur-Geschichte der Menschheit, Druck und Verlag von Teubner, Leipzig 1843-1852 KELLER, K., Třebíč : Dějiny města v datech. Třebíč : Prirecmont, 1997. 64 s. ZEMÁNEK, L., Geografie na cestách poznání: Sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Praha : Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 2003, s. 197 ISBN 80 – 86561-10-0 JOURA, J., Procházky starou Třebíčí Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s. ISBN 80-239-7412-2. Kapitola Okresní soud v Třebíči, s. 46-47. SKÁLA, A. Západní Morava : pohledy do kulturního ţivota moravského Horácka. Třebíč : Krajské ústředí osvětových sborů, 1940. 116 s.
Seznam internetových zdrojů:
http://www.jihlava.czso.cz/.
http://www.czso.cz/csu/
http://www.nuov.cz/
http://www.horacko.cz/
http://vdb.czso.cz/
http://www.hrady.cz/
http://www.mesto-trebic.cz/
http://www.mesta.obce.cz/hrotovice/
http://www.mesto-jemnice.cz/
http://www.namestnosl.cz/
http://unesco.kr-vysocina.cz/
http://www.rozhrani.com/
http://bajdys.zus-trebic.cz/
http://www.nabucco-trebic.cz/
http://www.jemca.cz/
http://www.folklornisdruzeni.cz/ 69
http://www.vysocina.fos.cz/
http://seznam.lidovaremesla.cz/
http://www.unesco-czech.cz/
http://www.muzeum.mbudejovice.cz/
http://www.mbudejovice.cz/
http://www.zamek-namest.cz/
http://www.pivovary.info/
http://www.pivovar-dalesice.cz/
http://czech.republic.cz/
http://hrotovice.unas.cz
http://www.mesto-jemnice.cz/
http://www.namestnosl.cz/
http://www.jaromericenr.cz
http://www.kr-vysocina.cz/
http://www.financninoviny.cz/
http://www.slunkotrebic.estranky.cz/
http://www.trebic.cz/
70
Seznam příloh Příloha 2 Náboženské vyznání ve vybraných okresech .................................................... 72 Příloha 1Náboženské vyznání obyvatel podle jednotlivých krajů ................................. 72 Příloha 3Skladba věřícího obyvatelstva podle náboženského vyznání a podle věku v roce 2001 ................................................................................................................................ 73 Příloha 4 Nezaměstnanost v ORP Třebíč .............................................................................. 73 Příloha 5 Míra nezaměstananosti dle krajů ......................................................................... 74 Příloha 6 Nezaměstnanost v okresech Vysočiny................................................................. 74 Příloha 7 Vývoj uchazečů o volná pracovní místa ............................................................. 74 Příloha 8 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo okresu Třebíč podle jednotlivých ekonomických sektorů ....................................................................................................... 75 Příloha 9Podíl zaměstnanosti v ekonomických odvětvích okresu Třebíč .................. 76 Příloha 10 Seznam jmenovaných členů vlády Podhoráckého a Horáckého knížectví ................................................................................................................................................... 77 Příloha 11 Struktura zaměstnaných osob v jednotlivých ekonomických odvětvích 78 Příloha 12 Gotická kamnová ozdoba ...................................................................................... 78 Příloha 13 Gotická soška ............................................................................................................ 78 Příloha 14 Říční lázně Polanka architekta B. Fuchse ........................................................ 79 Příloha 15 Bazilika sv. Prokopa a zámek ze západního pohledu ................................... 79 Příloha 16 Masné krámy Moravské Budějovice .................................................................. 80 Příloha 17 Zámek v Jemnici- na prodej.................................................................................. 80 Příloha 18 Rituální židovské umyvadlo (kior) ..................................................................... 80 Příloha 19 Zadní synagoga ......................................................................................................... 81 Příloha 20 Židovská čtvrť – model města ............................................................................. 81 Příloha 21 Průčelí baziliky sv. Prokopa ................................................................................. 82
71
Přílohy Příloha 1Náboženské vyznání obyvatel podle jednotlivých krajů
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/tab/57004FA0DC Příloha 2 Náboženské vyznání ve vybraných okresech
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/tab/57004FA0DC
72
Příloha 3Skladba věřícího obyvatelstva podle náboženského vyznání a podle věku v roce 2001
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03-skladba_obyvatelstva_podle_nabozenskeho_vyznani,_pohlavi_a_podle_veku Příloha 4 Nezaměstnanost v ORP Třebíč
Zdroj:http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_nezamestnanosti_ve_spravnich_obvodech_obci_s_r ozsirenou_pusobnosti_k_31_12_2003_(2002)_
73
Příloha 5 Míra nezaměstananosti dle krajů Míra nezaměstnanosti a neumístění uchazeči o zaměstnání podle krajů k 31. 12. 2010 Zdroj dat: MPSV ČR, kraje
Pořadí krajů podle míry registrované nezaměstnanosti
Míra registrované nezaměstnanosti v %
Uchazeči o zaměstnání
9,57
10,65
8,76
561 551
z toho dosažitelní 546 484
Hl. m. Praha
1.
4,07
4,70
3,60
33 433
32 123
Středočeský
2.
7,73
9,06
6,77
54 716
53 764
Plzeňský
3.
8,25
9,29
7,46
27 267
26 561
Královéhradecký
4.
8,37
9,18
7,77
24 678
24 048
Jihočeský
5.
8,50
9,39
7,82
29 545
28 548
Pardubický
6.
9,87
10,30
9,55
27 359
26 815
Liberecký
7.
10,54
12,46
9,13
25 653
24 913
Vysočina
8.
10,73
11,57
10,10
29 410
29 011
Zlínský
9.
10,74
11,61
10,07
33 386
32 596
Jihomoravský
10.
10,87
11,64
10,27
69 342
68 099
Karlovarský
11.
11,39
11,98
10,93
19 922
19 515
Moravskoslezský
12.
12,36
13,56
11,45
82 776
79 257
Olomoucký
13.
12,48
13,77
11,52
42 117
40 732
Ústecký
14.
13,90
16,52
12,08
61 947
60 502
Česká republika
celkem
ženy
muži
celkem
Zdroj: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/nezamestnanost_v_kraji_vysocina_ke_konci_roku_2010 Příloha 6 Nezaměstnanost v okresech Vysočiny
Zdroj: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/nezamestnanost_v_kraji_vysocina_ke_konci_roku_2010 Příloha 7 Vývoj uchazečů o volná pracovní místa
74
Zdroj: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/nezamestnanost_v_kraji_vysocina_ke_konci_roku_2010 Příloha 8 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo okresu Třebíč podle jednotlivých ekonomických sektorů
sektor
celkem
procentuální
osob
(%) 57 704
100
primární sektor
5 755
10
Zemědělství, myslivost a lesní hospodářství
5 714
Celkem
Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti
41
sekundární sektor
25 054
průmysl celkem
19 561
Dobývání nerostných surovin
16 426
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
3 076
Stavebnictví
5 493
terciární sektor
23 649
opravy
motorových
5 165
Pohostinství a ubytování
1 695
Doprava, skladování, pošty a telekomunikace
2 763
Peněžnictví a pojišťovnictví pronajímání
v
oblasti
41
vozidel
a spotřebního zboží
Činnosti
43
59
Zpracovatelský průmysl
Obchod,
podíl
781 nemovitostí,
movitostí,
služby
pro podniky,výzkum a vývoj
1 880
Veřejná správa, obrana, soc. zabezpečení
3 428
Školství
3 023
Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti
2 927
Ostatní veřejné, sociální a osobní služby
1 987
Nezjištěno
3 246
6
Zdroj: upraveno autorkou dle: http://www.jihlava.czso.cz/csu/katalog.nsf/krajehledat?SearchView&count=20&searchorder=1&searchfuz zy=1&query=((okres%20t%u0159eb%ED%u010D))%20and%20(FIELD%20DatabaseName%20CONTAIN S%20xj)&sr=kraj&sa=xj&database=all&kraje=all&skupiny=all&start=1
75
Příloha 9Podíl zaměstnanosti v ekonomických odvětvích okresu Třebíč
Ekonomicky aktivní podle pohlaví, věkových skupin a odvětví ekonomické činnosti Okres Třebíč činnosti Ekonomicky aktivní celkem
Ekonomicky aktivní ve věku
z toho ženy počet
v%
15 - 29
30 - 39
40 - 49
50 - 59
60 a více
Celkem
57 704
25 393
44,0
16 990
14 592
15 722
9 594
804
Zemědělství, myslivost a lesní hospodářství
5 714
1 738
30,4
902
1 230
1 806
1 660
116
zemědělství, myslivost
4 759
1 521
32,0
673
955
1 538
1 488
105
lesnictví, těžba dřeva
955
217
22,7
229
275
268
172
11
Rybolov, chov ryb, přidružené činnosti
41
8
19,5
8
11
11
10
1
Průmysl celkem
19 561
8 320
42,5
5 672
4 933
5 569
3 228
159
Dobývání nerostných surovin
59
4
6,8
10
16
20
11
2
Zpracovatelský průmysl
16 426
7 889
48,0
5 067
4 064
4 521
2 643
131
výroba potravin, nápojů a tabákový průmysl
2 386
1 449
60,7
756
615
649
343
23
textilní průmysl
1 762
1 500
85,1
561
479
499
213
10
oděvní průmysl, zpracování a barvení kožešin
1 033
966
93,5
334
308
295
90
6
činění a úprava usní, výroba brašnářského a sedlářského zboží a obuvi
1 773
1 356
76,5
447
430
586
303
7
dřevařský a korkař. prům. kromě výr. nábytku
1 619
298
18,4
543
384
439
232
21
výroba vlákniny, papíru a lepenky
608
300
49,3
185
170
164
88
1
vydavatelství, tisk a reprodukce nahrávek
71
36
50,7
31
17
16
5
2
6
-
-
1
3
1
-
1
výroba chemických výrobků
136
64
47,1
48
34
35
16
3
výroba pryžových a plastových výrobků
67
30
44,8
33
12
16
6
-
výroba ostat.nekovových minerál. výrobků
287
92
32,1
85
75
82
42
3
kovových konstrukcí a kovodělných výrobků
1 618
273
16,9
434
390
433
346
15
výroba strojů a zařízení pro další výrobu
2 710
565
20,8
691
587
775
632
25
výroba elektrických a optických přístrojů
494
286
57,9
235
110
103
44
2
výroba dopravních prostředků
195
64
32,8
77
46
44
28
-
ostatní zpracovatelský průmysl
1 661
610
36,7
606
404
384
255
12
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
3 076
427
13,9
595
853
1 028
574
26
Stavebnictví
5 493
393
7,2
1 684
1 431
1 500
844
34
5 165
2 947
57,1
1 783
1 432
1 308
560
82
koksování, rafinerské zprac. ropy, výroba jaderných paliv, zprac. radioaktivních surovin
výroba kovů vč. hutního zpracování,
Obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží prodej a opravy motorových vozidel, prodej pohonných hmot
897
149
16,6
370
238
196
83
10
velkoobchod a zprostředkování velkoobchodu
843
345
40,9
297
246
206
85
9
maloobchod, opravy spotřebního zboží
3 425
2 453
71,6
1 116
948
906
392
63
Pohostinství a ubytování
1 695
1 138
67,1
636
391
448
196
24
Doprava, skladování, pošty a telekomunikace
2 763
715
25,9
701
746
737
547
32
1 896
208
11,0
479
516
513
370
18
pozemní doprava, potrubní přeprava
76
vodní doprava
7
1
14,3
1
1
4
1
-
letecká doprava
32
3
9,4
10
10
10
2
-
150
75
50,0
51
32
32
30
5
678
428
63,1
160
187
178
144
9
781
498
63,8
222
256
201
98
4
pro podniky,výzkum a vývoj
1 880
849
45,2
702
499
412
222
45
Veřejná správa, obrana, soc. zabezpečení
3 428
1 257
36,7
1 152
944
818
468
45
Školství
3 023
2 306
76,3
518
871
927
616
91
Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti
2 927
2 415
82,5
720
761
860
506
80
Ostatní veřejné, sociální a osobní služby
1 987
1 082
54,5
540
506
563
314
63
Nezjištěno
3 246
1 727
53,2
1 750
581
562
325
28
vedlejší a pomocná činnost v dopravě, činnost cestovních kanceláří činnost poštovní a telekomunikační Peněžnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí, pronajímání movitostí, služby
Zdroj:http://www.jihlava.czso.cz/csu/katalog.nsf/krajehledat?SearchView&count=20&searchorder=1&sea rchfuzzy=1&query=((okres%20t%u0159eb%ED%u010D))%20and%20(FIELD%20DatabaseName%20CO NTAINS%20xj)&sr=kraj&sa=xj&database=all&kraje=all&skupiny=all&start=1 Příloha 10 Seznam jmenovaných členů vlády Podhoráckého a Horáckého knížectví
Post Premiér - předseda vlády Ministr návyků a odvyků Ministryně krásy a asijských filosofií Ministr útoku, sportu a pohybu Ministr bez portfeje pro řešení veškerých zmatků a anarchií Ministr obrazotvornosti a výjevů Ministr piktografie a iluminologie Ministr chronologie a chiromantie Ministr dobrých zpráv Ministr dobrých zpráv Ministr počasí Ministr nečasu Ministr kytary a hudby Ministr kultury Ministr kultury Ministr skvělých filmových obrazů I. knížecí tajemník Knížecí velvyslanec na Hradčanech a okolí Pražského hradu Stálý valašský velvyslanec v Podhoráckém a Horáckém knížectví Stálý slovenský velvyslanec v Podhoráckém a Horáckém knížectví Stálý podlužácký velvyslanec v Podhoráckém a Horáckém knížectví Stálý rakouský velvyslanec v Podhoráckém a Horáckém knížectví Dvorní zpěvák 77
Jméno OLDŘICH NAVRÁTIL IVAN DOUDA MICHAELA SALAČOVÁ PATRIK ELIÁŠ ONDŘEJ VETCHÝ ŠTĚPÁN MAREŠ JOSEF KREMLÁČEK DR. MIKULÁŠEK Ing. arch. František Vostál RUDOLF ŠMEJKAL MILAN PINTÉR (Fugas) ZDENĚK KOUDELKA ROMAN HORKÝ MILAN RIEHS LEOPOLD FRANC JAROMÍR ŠOFR JAN AVKOVSKÝ MILOŠ MEJZLÍK PAVEL ZEDNÍČEK MILAN LASICA JOŽKA ČERNÝ Pavel Landovský Elton John alias KMENT
MICHAL
LUBOMÍR ZAHRÁDKA znalec vín DALIBOR KONČEL JIŘÍ SOVÁK (+ 6.9.2000) MÍLA MYSLÍKOVÁ KAREL VÁGNER LUBOŠ DENNER HELENA KRUŽÍKOVÁ MARCELA TRUMPEŠOVÁ
Vrchní sklepmistr Knížecí šenkýř Doyen knížectví Dvorní dáma Styčný důstojník s Prahou Mluvčí knížete Dvorní dáma Svobodná zemanka Zdroj: http://www.knizectvi.cz/vlada.htm
Příloha 11 Struktura zaměstnaných osob v jednotlivých ekonomických odvětvích
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/6A003CC608/$File/130410m04.jpg Příloha 13 Gotická soška
Příloha 12 Gotická kamnová ozdoba
Zdroj přílohy 12,13: BARTUŠEK, A. Umělecké památky Třebíče.Brno : Blok, 1969. 120 s (Str. 22)
78
Příloha 14 Říční lázně Polanka architekta B. Fuchse
Zdroj:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/Trebic_podklasteri_polanka.jpg Příloha 15 Bazilika sv. Prokopa a zámek ze západního pohledu
Zdroj:http://www.visittrebic.eu/cze/index.php?section=unesco&action=page_detail&id=22
79
Příloha 16 Masné krámy Moravské Budějovice
Zdroj: http://www.muzeum.mbudejovice.cz/ vismo/galerie3.asp?id_org=200085&i d_fotopary=1016&id_obrazky=1020& p1=54
Příloha 17 Zámek v Jemnici- na prodej
Zdroj: http://bydleni.id nes.cz/hradsadek-manoveho-pana-za13-milionu-jejkoupilprezidentuvpravnik-1jl/dum_osobnosti. aspx?c=A100726 _145905_dum_ osobnosti_web
Příloha 18 Rituální židovské umyvadlo (kior)
Zdroj: http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-trebic/zidovskyhrbitov
80
Příloha 19 Zadní synagoga
Zdroj: http://www.visittrebic.eu/cze/index.php?section=unesco&action=pag e_detail&id=69
Příloha 20 Židovská čtvrť – model města
Zdroj: http://www.kr-vysocina.cz/vismo5/galerie3.asp?id_org=450008&id_fotopary=2523&p1=1115
81
Příloha 21 Průčelí baziliky sv. Prokopa
Zdoj: FIŠER, R.; NOVÁČKOVÁ, E.; UHLÍŘ, J. Třebíč : Dějiny města. 1. díl. Brno : Blok, 1978. 210 s (Str. 23)
82