V tomto čísle nepřehlédněte: - Podzim -25- Přespolák -28- Sběrové šílenství -33-
- Úvod o dracích -35- Redaktoři v družině -43- Pruhovaná slepice -45-
Škola Už je podzim v kalendáři, škola ožívá hned v září. Chystáme si batůžky, pouzdra, tužky i nůžky. I když jsou zajímavé hodiny, nejlepší jsou prázdniny. Anežka Vacková 5.B
Podzim Když se v této roční době podívám z okna a to ještě takto zrána, otevře se přede mnou fascinující scenérie. Slunce pomalu vykukuje zpoza Ondřejníku. Stíny a světlo si úžasně hrají. Vidím skrze kouzelně orosené okno dva zalesněné kopce, pod nimiž se táhne mléčná mlha. Kopce z ní vystupují jako ostře skalnaté útesy z moře. Stromy mění plynně svou čerstvě zelenou na zářivě zlatou, leskle měděnou a cihlově červenou. Občas pod náporem ostrého studeného větru jeden, dva lístky povolí a nechají se unášet větrem jako loď na rozbouřeném moři. Vznáší se, létá jako akrobat, vítr si s ním přímo hraje. Doleva, doprava, otočka, výkrut a poté pomalu, pomaličku jako peříčko dopadá na smaragdově zelenou trávu. Jan Tesař 9.A
Máme krásný prosluněný podzimní den, jsou vidět krásně zbarvené stromy do zlatova, pohupují se sem a tam. Nádherně se tam vznáší mlha. Tráva pomalu rezaví, listí poletuje ve víru. Větřík lehce fouká, a tak se listí jen tak zlehka víří. Mlha se plazí, zakrývá domy. Petr Albrecht 9.A
Když se podívám z okna, vidím velký povlak mlhy zakrývající krajinu. Kdysi zelené stromy začínají žloutnout, pomalu opadává jehličí z modřínu a krajina se chystá k zimnímu spánku. Sluníčko sice stále svítí, ale už ne tak teple. Podzim, to je kouzelník barev. Vše se začíná zbarvovat do žluté, hnědé a také červené. V tomto bývá podzim krásný. Ale doprovází ho i nepříjemná zima a protivný déšť, kvůli kterému si podzim moc neužijeme. Klára Sládečková 9.A
Podzim Zbarvení podzimu hraje všemi barvami, žluté, červené, hnědé, oranžové. Z našeho okna ze třídy se nám rozprostírá pohled na překrásný, ranním sluncem ozářeným pás pahorkatých hor. Po mlze, která brzy ráno zavalila údolí, už ani stopa. Už zdálky jde rozpoznat rozmanitost lesa, jak si hraje s novými barvami. Nad horami se objevila kontrastní obloha, kterou jakoby štětcem přetřel na pomněnkovou barvu a vytvořil nekonečně nádhernou plochu. Když se zadíváme do malého listu, který přilétl na oprýskaný parapet a uvidíme na lístečku postupné mizení zelenkavé barvy a přecházení do žluté, smutné hnědé a rudě červené. List pomalinku umírá, jeho tenké žilky se postupně přetvářejí v tvrdší a neohebné klacíky. List ztrácí barvu a křehne jako tenký list papíru. A tak poznáváme, že barevný, strašidelný, chladivý podzim nezapomněl přijít. Lada Chromelová 9.A
Jaký je podzim? barevný, bezlistný, červený, deštivý, deštný, dešťový, dlouhý, hezký, hnědý, hnusný, chladný, jasný, krásný, krátký, listivý, listnatý, mlhový, mrazivý, nudný, opadavý, oranžový, ospalý, osypaný, ovocný, příjemný, padavý, slunečný, smradlavý, smutný, sněhový, studený, šedivý, škaredý, šťastný, šustivý, tajemný, teplý, tichý, ušmudlaný, větrný, veselý, vlažný, vlhký, voňavý, zábavný, zamračený, zamračivý, zymný, žlutý 6.C
Proč je tu opět podzim? Odkud podzim bere barvy na listí stromů? Lucie: Podzim přichází přece každý rok. Listí opadává, je pěkně barevné. Když fouká vítr, pouštíme draky. Večer se dříve stmívá, ráno vstáváme, je taky ještě tma, rozednívá se později. Natálie: Nastává zlom v ročním období, příroda se připravuje k odpočinku po celoročním snažení. Příroda je hezká a zajímavá. Listí dostává různorodé zabarvení, nakonec opadne, stromy jsou holé. Barevné listí můžeme využít na podzimní dekorace. Jakub: Podzim je období před zimou. Chodí se na hřiby, na kaštany a my, děti, pouštíme draky a hrajeme si v opadaném listí. To stále žloutne a lítá k zemi. Taky je větší zima. David: Podzim je tady a venku se dějí velké změny. Počasí se ochlazuje, zelené listy stromů pomalu ztrácejí svou letní zelenou barvu, barví se červeně, oranžově, žlutě. Padají ze stromů. Beáta: Podzim je moc hezké roční období. Začíná 23. září. Je to přechod mezi létem a zimou. Na podzim se sklízí většina úrody a ze stromů opadává listí. Dny se krátí, ochlazuje se, více prší. Maminka mi vyprávěla, že právě na podzim začíná v mnoha zemích školní rok. Prý proto, že kdysi děti běžně pomáhaly při sklizni na statcích a teprve když bylo sklizeno, mohly chodit do školy. Na podzim chodíme pouštět draka. Líbí se mi, že listy mění svoji barvu. V knize jsem se dočetla, že zelená barva listů je způsobena barvivem chlorofylem. Listy také obsahují žlutá a oranžová barviva. Po létě se začíná zelený chlorofyl rozkládat. Uvolňuje místo pro žlutá a oranžová barviva, ta jsou odolnější a zůstávají proto v listech déle než zelený chlorofyl. Tina: Mám podzim ráda, protože je takový barevný. Na listech jsou moc krásné a zajímavé barvy. Když jdu ze školy a uvidím nějaký barevný list, vezmu si ho domů. Agáta: Listí se na podzim barví asi proto, že je každý podzim někdo nabarví barvou. Ale nevím, kdo to listí barví a nevím proč. Aha, je to určitě proto, že se mu nelíbí jednobarevné listí. Saskie: Podzimu se říká Pan malíř. Maluje listy krásných barev. Listí obsahuje moc vody, když se voda vypařuje, tak list mění barvu. Když se voda odpaří úplně, listí opadá. Patricie: Kde bere strom barvy na barvení? No přece z duhy. Jak duha končí a začíná, tak tam si stromy berou barvy z té duhy. Když nejsou u duhy, předávají si barvy kořínky. Když není duha, berou stromy barvy
ze štěstí a radosti, které létají kolem. Například houbař – červenou radost má z křemenáče, žlutou z kuřátka a hnědé štěstí přináší pravé hřiby a suchohřiby. 3.B
Přespolák Když mi paní učitelka Lavičková řekla, že 7. října mám běžet přespolní běh, už jsem se nemohla dočkat. Ráno jsme vyšli po náročných schodech na Rekovice u skokanských můstků a když jsem v dálce viděla tolik dětí a lidí, řekla jsem si, že to v žádném případě nevyhraju. Jakmile jsme byli nachystaní, šli jsme si projít trať. Všichni si vymýšleli strategii, ale já neměla žádnou. Spoléhala jsem totiž na kopec a měla jsem pravdu. Start byl o půlhodinu posunutý, to bylo super. Jak jsem uslyšela ránu z pistole a viděla, jak mě všichni předbíhají, moc nadějně to Vítězné družstvo mladších dívek nevypadalo. Ale kopec mě nezklamal. Tam šli všichni pomalu a já ho vyběhla. Postupně jsem se dostávala do čela. Po chvíli jsem viděla další kopec a potkala Lucku Stupavskou. Ta mi řekla, ať si pohnu, že jsem první a já přidala a běžela. Pak přišla rovinka a já doběhla první před šedesáti holkami. Byla jsem ráda. Když doběhli i ostatní, šla jsem za holkama do lesa a jak to bývá, zapovídaly jsme se. Po odběhnutí všech družstev jsme sbíraly fáborky. Já sbírala modré. Po chvilce mi Kiki řekla, že už je vyhlášení. A já byla v lese. Ale co, postup jsme měli jistý a mně nevadí, že jsem na fotkách nebyla. Karolína Šablaturová 7.C
Nedávno se uskutečnil na Horečkách přespolní běh. Proti minulému roku se tento závod rozšířil o další kategorii. Byly to právě střední školy. Čekalo se od nás hodně. Už jen proto, že jsme domácí. Vloni jsem poprvé běžela tento vcelku namáhavý běh a dopadla jsem výborně. Asi i proto tento rok všichni ode mě čekali maximum, ale bohužel lépe to nešlo. Ale stejně, Tyršováci se umístili výborně a stejně jako vloni postoupila
mladší děvčata. Nesmí se zapomenout na pořadatele ze 7.A a taky na bývalou paní zástupkyni, která výborně komentovala vše, co se děje na trati. Jediné, co mě celkem mrzí, je, že už tak nejde o běh, ale o vítězství a někteří běžci jsou schopni udělat cokoli, aby vyhráli. Bohužel i věci, které se neshodují s pravidly. Jako skoro každý rok vyhrál Tomáš Jančák s neuvěřitelným náskokem a Karolína Šablaturová, která zvítězila po dlouhém boji se soupeřkou z frenštátského gymnázia (naší loňskou žákyní). Bylo dost zima, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Teď už jen můžeme věřit mladším holkám. Lucie Stupavská 7.A
Ve středu jsme se vydali na Horečky, kde se konalo okresní finále přespolního běhu. Naše třída byla opět pořadatelská. Já jsem tam měla nalévat čaj. Chvíli jsem ho nalévala, ale stejně si ho nalévali sami. Zpočátku jsem pomáhala kámošce u čísel, takže jsme se mohly dívat na start nebo cíl. Bylo to dobré a někdy hodně napínavé, protože naše mladší holky vyhrály a dobře se dařilo i starším klukům. Po výsledcích a vyhlášení jsme na Horečkách uklidili a šli – někdo domů a někdo na oběd do školy. Byl to velmi napínavý a zábavný den. Markéta Petrová 7.A
Pár slov paní učitelky Lavičkové: Dík patří především pořadatelům, kteří připravili vynikající závod. Dále bych chtěla složit velkou poklonu všem našim závodníkům, kteří opravdu vydali ze sebe vše a ukázali, že se musí ve sportovních soutěžích vždy s Tyršovkou počítat na stupních vítězů!
Škola Tyrška Ve Frenštátě na Tyršce učíme se matice, zvládáme též anglinu, češtinu a dějepravu, budeme mít chytrou hlavu.
V hudebce si zazpíváme, radost sobě uděláme, ve výtvarce malujeme a v pracovkách stříháme, všechno možné děláme. Marie Terezie by dnes koukala, co za zákon vydala. Jan Lichnovský 5.B
Rok ve škole Zářijová škola je pohodová. Říjnová škola je plná testů. Listopadová škola je plná výtvorů z listí. Prosincová škola je vyzdobena zimními ozdobami. Lednová škola je čas na velké zkoušení. Únorová škola je s týdnem prázdnin.
V březnové škole vzpomínáme na jarní prázdniny. V dubnové škole jsou Velikonoce. V květnové škole do tříd vstoupí sluníčko. Červnová škola je doba výletů a nakonec vysvědčení. Červencová a srpnová škola je nejlepší, protože jsou prázdniny. Jan Liška 5.B
Podzimní dobrota Na obrázku Josefa Lady sedí hlouček pasáčků u ohně a pečou brambory v popelu. Jak takový brambor chutná? Když vytáhnete brambor z popela, nevypadá moc vábně. Ovšem když ho rozpůlíte, uvidíte, jak je nádherně propečený a chuťově vynikající. Sice to není lepší než hranolky, ale je to moc dobré, hned za hranolkama. Chutná to velmi dobře, když nejsou úplně spálené. Akorát jediný problém – musíte se vypořádat s popelovou slupkou, která velmi špiní a je křehká. Jde to těžce, ale stojí to za to. Měla jsem pečený brambor sice jen párkrát, ale je to takové jinačí. Sice se na ně dlouho čeká, ale stojí to zato. V první chvíli, když se to vytáhne z ohně, je to velmi horké, ale stojí to za to popálit si ruce, protože je to velmi chutné, něco jako pečáky. Brambory pečené v popelu jsem už dělala, ale skoro vždycky jsem je spálila nebo jsem je nemohla z ohně vylovit zpět. Mám dojem, že když jsem byl malý, tak mi děda dal zkusit. Ovšem byl jsem až moc malý, abych si pamatoval chuť. Rád bych to zkusil znovu. Nejsem si jistý, ale myslím, že jsem to ještě nejedl. Prý to je dobré, tak bych to chtěl zkusit.
Na co se mi špatně zvykalo ve škole, co mi dělalo největší potíže Anička, Natík, Natálka K., Danielka, Pavel: že se ve škole nemůžeme bavit nahlas, hrát si, zlobit Pavel, Martin H.: že nesmíme běhat po chodbě
Natálka M., Kačka M., Míša Č., Dalibor: že musíme dělat DÚ Míša H., Martin K., Lukáš, Tim: čtení slabik Kryštof, Kačka M.: uvolňovací cviky v psaní Danielka: hluk na obědě Niki, Helenka: hluk ve školní družině Radek: problém zvyknout si na přístroj na kartičky v jídelně Renátka: že škola začíná tak brzo Simonka: nic jí nedělalo problémy 1. A
Třídní samospráva Já chci být normální žák, mít různé výhody, třeba nemuset mazat tabuli nebo zalévat květiny. Být pokladníkem není žádná výhoda, protože teďkom nám žádné peníze nikdo nedává. Ale výhodu to má v tom, že nemusíme nikde lítat jako ostatní. Chtěla bych být pojídač třídy. Každý by mi dal polovinu svačiny a já bych to prodala do bufetu a peníze bych si nechala. Být nástěnkářem vyžaduje mít velkou představivost. Být velmi obratný a rychlý a když se někomu něco nelíbí, co nejdřív to opravit. Ale než se to opraví, poslouchat pořád poznámky někoho, jak furt mele, ale jinak je to docela zábava. Chtěla bych být třídní maskot. Chtěla bych celé třídě přinášet štěstí a všichni by mě měli rádi. Ve třídě bych chtěla dělat taškáře. Vybírala bych aktovky a dávala je do skříně.
Já bych chtěla být rozžíhač a zhasínač světel. Jsem u toho nejblíž a je to lehká práce. Já osobně jsem předseda třídy a nástěnkář. Předsedkyně ale žádné výhody a nevýhody nemá, protože stejně v naší třídě nejsem k užitku. Výhody toho dělat pokladníka moc není, spíše je to hodně nevýhod. Třeba když jdete do kina a zjistí se, že chybí 10 Kč na vstupné, můžeme za to my pokladníci. Taky když za někým přijdeme, že něco nezaplatil a on začne hulákat, že má vše zaplacené a že si vymýšlíme a že z něj jen taháme peníze… to moc příjemné není. A jedna výhoda je ta, že když je vše zaplacené a v pořádku, dostanete pochvalu. Chci být pokladníkem, protože mě baví zapisovat a brát od spolužáků peníze. 7.A
Co je krásného na světě? život, slunce, kytičky (Markétka) zachraňování lidí (Dominik) příroda, láska, cvičení, škola, ovoce, zvířátka, krása, hry (Jindřich) nebe, voda, les zvířata, Socha Svobody (Jirka) vzduch, stromy, les, slunce, květiny, příroda (Amálka) louka, zvířátka, příroda, poník, motýlci (Kamilka) stromy, auta, kytky, vůně, voda, škola, míč (Marek) voda, příroda, oheň, vzduch, les, škola, zvířátka (Patrik) stromy, příroda, květiny, slunce, motýli, mraky, zvířátka (Míša) růže, les, moje sestry, zvířátka, traktor, ryby, ananas (Šimon) tráva, stromy, kytky, zvířátka, vzduch, ruce, drak (co je ve třídě) (Terezka) naše maminka, tatínek a bráška, svět a zdraví (Katka) dovolená v bazénu a apartmánu (Jiří) pes, klokan, výlety (Kuba) maminka, příroda, škola (Adam) sluníčko, kamarádka, hraní, plavání, opalování (Karolína) láska a dovolená a miminko a celý svět i maminka a tatínek a brácha a ségra a zvířátka (Klára) mamka, taťka, babi, děda, dovolená, prázdniny, sluníčko, škola, děti, volné dny (Martin) rodina – rodina je hlavní, bez rodiny jsme smutní. Život – můžeme dýchat, chodit, než ležet mrtvý. (Honza) 2.B
Jak se mi vstává do tmy? Viktorie: Zvoní budík, je 6.30. Ach jo, ta noc byla nějak krátká! Otvírám oči, ale nic nevidím. Tedy vidím, ale jen tmu. Koukám na hodiny, podle nich je opravdu už ráno. Tak proč je venku taková tma? Vstávat do tmy je tak těžké!!! Filip M.: Vstávání do tmy nemám rád. V létě, když už je ráno světlo, mi jde vstávání samo. Zato v zimě se mi vstávat nechce. Vždycky se podívám na hodiny, jestli už opravdu musím vstát, abych nepřišel pozdě do školy. Jsem unavený, ale nedá se nic dělat. Tina: Když ráno zazvoní budík a venku není světlo, nechce se mi do školy. Ráno vstávám a myslím si, že je ještě hodně brzo. Mám ráda léto, protože dříve svítá.
Filip O.: Když ráno vstanu do tmy, tak mi pak vadí světlo. Přivřu oči a pomalu je otevírám. Taky trochu kulhám. Na podzim, když vstávám do školy, tak je vždycky tma. Taky se mi chce zívat. Občas se probudím až tehdy, když se umyju v koupelně a maminka mi nachystá svačinu. Potom už jsem probuzený, obléknu se a jdu do školy. Václav: Vstává se mi špatně, protože je tma a nechce se mi ven z vyhřátého pelíšku. 3. B
Sběrové šílenství Stalo se již tradicí, že každý podzim začíná sběrovou akcí. Také letos se na dvoře objevovaly prázdné a mizely velké zelené kontejnery plné papíru. I když se to nezdálo, nasbíralo se skoro 19 tun, což je výborný začátek pro letošní soutěž Zelený strom (vloni jsme skončili druzí v kraji). Kde hledat nejlepší sběrače? No přece ve 2.C. Zeptali jsme se jich, jak to, že byli tak dobří. Sbírala celá rodina, pomohla mi mamka a taťka. Donesl jsem 80 kg, abychom pomohli zvířátkům, a přeji si švihadlo a auto. Kuba Charvát Sbírala celá rodina – tatínek, maminka, babička, dědeček, teta, strejda. Skladovali jsme to do sklepa a přála jsem si švihadlo. Simonka Konvičková Nejvíce mi pomohla babička, protože roznáší noviny, co jí zbylo, tak to nám dala. Sbírali jsme proto, abychom přispěli na Bartošovice a chtěl bych sadu Bioniclů. Honzík Ondřejka Se sběrem mi pomohla Stále bylo co nosit mamča, tatka, děda, babička, Luboš, Radek. Za sběr bych se chtěla odměnit třeba lístkem do Bartošovic. Natálie Olejníčková Protože mě to bavilo a uklidil jsem si pokojíček. Jirka Gengela Pomohla mi mamka, nasbíraly jsme 115 kg a chtěla bych dostat barvu na vlasy. Nasbíral jsem hodně sběru, abych pomohl kamarádům. Chtěl bych za to náušnici. Pomohli mi taťka, babička, strejda. Martin Bartoň 2.C
Velký dík za úspěšný průběh sběrové akce patří hochům z 8.A a 9.C, kteří pomáhali při vážení, odebírání, třídění papíru a nakládání do kontejnerů. Jmenovitě se jednalo o tyto žáky: z 8.A – Radim Křístek, Dalibor Lošák, Václav Blažek, Jan Pustka, Jiří Kupčík, Lukáš Kabuďa, z 9.C – Marek Kunc, Odřej Rucký, Pavel Pupík, Radek Střalka, Michal Janda, Martin Drha, Tomáš Bača, Lukáš Fajkus, David Konečný.
Beseda se spisovatelkou Ve čtvrtek 21. října se pětadvacet žáků (mnoho dívek a tři kluci) vydalo do kulturního domu, kde probíhala beseda s paní spisovatelkou Petrou Braunovou. Byla to velice příjemná beseda. Paní spisovatelka nám popisovala, jak vůbec vzniká taková knížka, jak dlouho to trvá, nebo kolik lidí pracuje na jedné knížce. Vyprávěla nám svoje zážitky z cest, jak napsala svoji první knížku a další různé historky. O legraci nouze vážně nebyla. Tady je pár dotazů a odpovědí: ? Kdy jste napsala svoji první knihu? ! Svoji první knihu jsem napsala ve třiceti letech pro svého syna. Původně z toho vůbec neměla být knížka. Můj syn se totiž nechtěl naučit slabikovat. Jakmile dostal do ruky první slabikář, začal s ním házet o stěnu. Tak jsem mu na čtvrtku papíru napsala krátký příběh, který byl o něm. A kupodivu se do toho začetl a strašně se mu to líbilo. Tak jsem začala ten příběh dál rozepisovat. Pak jsem to půjčila jedné své kamarádce, jejíž dcera se taky nechtěla naučit číst a tak ten můj příběh putoval dál a dál. Všem kamarádkám se to moc líbilo a řekly mi, ať to zkusím vydat. No a tak vznikla má první knížka. ? Kde berete inspiraci? ! Hlavně na cestách. Strašně ráda cestuju. Jsem dobrý posluchač. Poslouchám třeba dialogy v metru, které si povídají dvě babičky. Nevím nikdy přesně o čem si povídají, ale je to velice zajímavé. ? Když si vymyslíte nějaký příběh, měníte ho často při psaní? ! To je častá chyba dětí. Musíte si ten příběh představit jako film, od začátku dokonce. ? Píšete zrovna nějakou knihu? ! Píšu vlastně dvě. Albatros po mně chce každý rok jednu knížku pro děti. Zrovna píšu psychotriler o fenoménu facebook. Měl by vyjít v květnu pod jménem Klub radostí dnešního dne.
Děkujeme paní spisovatelce za krásnou besedu. Určitě jsme se dozvěděli mnoho zajímavého a užitečného. Šance pro vás: www.petrabraunova.cz Veronika Hrubišová 9.C
Úvod o dracích Kdy jste se poprvé dozvěděli o tvorovi jako je drak? Skoro u každého to bylo tehdy, když byl malý a díval se na pohádku. Ve většině pohádek se draci berou jako zlí tvorové, kteří třeba vězní princezny a všichni lidé se jich bojí. Muž, který draka přemůže nebo zabije, je považován za hrdinu. Draci ale nejsou pouze v pohádkách, nejstarší zmínky o dracích můžeme nalézt v bibli nebo ve starých řeckých bájích. Podle legend pochází nejstarší zmínka z Číny, kde lidé věřili, že draci mají na svědomí změny ročního období, bouřky, střídání dne a noci (když drak zavřel oči, byla noc, když je otevřel, byl den). Legendy pocházející ze západu a z východu se od sebe taky hodně liší: Východní – draci se svými vlastnostmi a slabostmi podobají lidem (př. záliba v nadměrném pití vína) Západní – draci jsou zlí, kradou poklady a otravují lidem život V některých legendách se také uvádí, že když si člověk potře kůži dračí krví, stane se nezranitelným, po snězení dračího srdce bude rozumět řeči zvířat, když potřebuje chránit před zlými kouzly, stačí nosit v kapse dračí zuby. Jestli to ale opravdu pomáhalo, to už jsme se nikde nedozvěděli ;-) A taková dodatečná otázka: Existovali draci? Tomu už dnes snad nikdo nevěří. Lidé na draky „přišli“ pravděpodobně podle pozůstatků dinosaurů a pterodaktylů, kterých se báli nebo si trochu upravili žijící plazy. Nikola Španihelová 8.A
DUHOVÝ DRAK Rozpětí křídel měl dvacet metrů. Ta křídla měla olivově zelenou barvu, na špičkách štíhlá, tam, kde se spojovala s tělem, o poznání silnější. Od tlamy po špičku ocasu mohl mít tak sedm osm metrů. Tělem připomínal hada – taky měl šupiny – i když měl jinak tvarované tělo. Šupiny měl zespodu tmavě červené a zlaté. Na zádech měl tmavě modré šupiny s růžovými skvrnami. Přední končetiny měl dlouhé s ostrými drápy a zadní kratší asi ve třech čtvrtinách své délky. Hlavu měl podobnější spíš aligátorovi než hadovi, dlouhou a placatou, s dvěma černýma očima, velkými nosními dírkami a tlamou, která se dala otevřít na pozření velkých zvířat. V obličeji byl tmavě fialový a měl malé uši, špičaté a posazené blízko očím. Měl ostré zuby jako dýky, vypadaly tvrdě a poměrně ostře. Taky měl dlouhý štíhlý jazyk a uměl létat a chrlit oheň všech barev. Hlavně proto se mu také říkalo Duhový drak. Kristýna Maková 8.B
OHNIJAZYK OHNIVÝ Je vysoký asi 15 metrů, na šířku měří 20 metrů. Zbarvený je do žluta a někdy i do zelena. Živí se masem, ale i čokoládou MILKOU. Musí to být Milka, protože jiné druhy nemá rád. Zajímavý je tím, že má jazyk dlouhý kolem deseti
metrů. Ohnivý proto, že (když je rozzuřený) z jeho tlamy i uší chrlí oheň. O svá mláďata musí pečovat 3 roky (to je dost dlouhá doba, protože oni do té doby vyrostou do dospělce). Není nebezpečný, ale je ZÁKONEM CHRÁNĚNÝ!!! Markéta Petrová 7.A
Pouštění draka Dovolím si říct, že u těch starších je pouštění draka skoro zapomenuté, přitom je to dobrá věc. Člověk by se měl jednou začas takto odreagovat. To, že ovládáte draka na takovém tenkém provázku, je jak stresující, aby se vám provázek neutrhnul, tak také uklidňující. Člověk si uvědomí, že tento provázek může představovat více věcí, než jenom obyčejný provaz, na jehož konci je připevněný drak. Může to představovat celý váš život, stačí jeden špatný pohyb a něco se stane, drak spadne o něco dolů, nebo spadne úplně a potom ho musíte znovu zvednout a dostat do té výšky, v jaké byl. No, ale dost tady o tom, pojďme se vrátit do minulosti a zavzpomínat si, jak jsme byli malí a pouštěli draky.
Určitě každý z vás jednou za život draka pouštěl. Začátky byly těžké, než se drak vůbec dostal do vzduchu, potom se to už zdálo být lehké, ale nebylo to tak jednoduché. Kdykoliv zafoukal vítr více, než foukal doteď, tak se drak zachoval jinak. Mohli jsme mu nabídnout dlouhý provaz, nebo naopak krátký. Když jsem pouštěl draka já a měl jsem ho opravdu ve veliké výšce, tak jsem mu s mamkou a babičkou a s dalšími, kteří se mnou chodili pouštět draka, posílali dopisky, už si přesně nepamatuju, jak jsme to dělali, ale vím, že to byly kapesníky, na které jsme většinou psali otázky typu, jak se v té výšce má, jestli se nebojí, atd. Jak jsme skončili, tak jsme se dívali, kolik dopisků zůstalo a kolik odletělo, bylo to skvělé. Dominik Schneiderka 9.A
Jak to vidí drak, princezna a princ U jeskyně se připravovalo jednání mezi drakem, princeznou a princem. Využila jsem chvilky a položila jim pár otázek. Rozhovor s princeznou ? Dobrý den, myslíte si, že byste chutnala drakovi? ! Netuším, syrová možná, ale kdyby si mě uvařil nebo upekl a okořenil, myslím, že jo. Jsem přece krásná. ? Ano, jistě. A co si myslíte o princi, který vás zachránil? ! Ve zbroji vypadal sexy, ale potom fuj! Je nafoukaný, ráda bych ho předhodila drakovi! ? Aha, takže si ho nevezmete? ! Ne, fuj! To bych se nechala raději sežrat, než si ho vzít! Rozhovor s princem ? Máte rád princeznu? ! Popravdě ji nemiluji, je škaredá jako červ. ? Ale to určitě ne. Proč jste ji ale zachránil? ! Je velmi bohatá. Po svatbě bych sehnal draka a nechal bych ho, aby ji sežral.
Rozhovor s drakem ? Draku, vy jste velmi roztomilý. Jak to děláte? ! To je tím, že se myji a 4krát denně si čistím zuby. ? Aha, tak tahle si hledáte potravu? ! Ano, můj dech je cítit na půl kilometru. ? A také smrad vašich nohou. A jak se vám líbí princezna? ! Je velmi hubená, moc bych se nenajedl. Lenka Kneblová 8.B
Kde si koupíte draka? Taky jste se někdy dostali do situace, že jste si chtěli koupit něco v místní hračkárně a nevěděli jste, kde pořídíte dotyčnou věc výhodněji, zda ve starší hračkárně v Kyčeře, anebo v nové větší hračkárně Mona? Nám se tato situace stává často, a proto jsme se rozhodli, že pro vás zjistíme, která hračkárna je lepší. A jelikož je říjen – čas pouštění draků, zeptali jsme se prodavaček právě na to, jak velký výběr draků mají, kolik draků prodají a na další otázky v oblasti draků. Která hračkárna je na tom lépe, to už posuďte sami. Dobrý den, na začátek bychom se vás chtěli zeptat, zda přes podzim prodáte hodně draků? Mona: Tak to vám nemůžu povědět, jelikož to nepočítám, ale když se tak zamyslím, tak to bude asi 40 – 60 kusů, někdy více, někdy méně. Kyčera: Ano hodně. Nevím, kolik přesně, ale většinou tak kolem stovky až sto padesáti. Jaká věková kategorie si draky kupuje nejčastěji? Mona: Jsou to rodiče se svými malými dětmi. Tipovala bych, že to jsou ještě předškolní děti, anebo děti ve věku 7–10 let. Kyčera: Většinou jsou to lidé ve věku 25–30 let a jsou to učitelé školek, kteří si draky kupují pro své žáky, anebo to jsou pak rodiče s malými dětmi. Kolik stojí nejdražší a kolik nejlevnější drak? Mona: Ten nejlevnější drak, co tu mám, stojí myslím 39 korun a ten nejdražší kolem 250 korun.
Kyčera: Nejlevnější přesně 26 korun a nejdražší kolem dvou stovek, ale ten je už hodně kvalitní. Prodáváte draky jen na podzim nebo se stane, že si někdo koupí i přes rok? Mona: No, nejvíce lidé kupují draky od srpna do listopadu, ale stane se, že si někdy chce někdo koupit draka i přes rok a pro tyto případy jich tady vždycky pár máme. Kyčera: Celoročně. Nejvíce si lidé kupují draky pochopitelně na podzim, ale máme je celoročně. Jaké druhy draků máte? Mona: Je jich dost. Kdybych počítala úplně každý druh a vzor zvlášť, nejspíše by to přesáhlo 15. Jsou to většinou draci umělohmotní, ale máme i papírové, nebo nylonové. Kyčera: Máme opravdu hodně druhů draků… Od papírových přes umělohmotné až po ty skládací. Celkem je to asi 10 různých druhů. Máte draky české, nebo draky dovážené z jiných zemí? Mona: No… Možná by se tu nějaký český našel, ale nevím, nevím. Spíše to jsou to draci z ciziny, bohužel. Kyčera: Máme i české, i zahraniční. Ale více je těch zahraničních. Za rozhovor děkují Kristýna Kampová a Nikola Španihelová 8.A
Jak se drak ztratil Nedaleko městečka Hněvice za lesem Hněv bylo jedno dračí doupě. Bylo právě těžké období, období sucha a horka, když se dračímu pánovi a paní narodil synáček. Pojmenovali ho Ohňáček, domnívali se totiž, že z něho vyroste Ohnivák, který vše spálí a nebude se s ničím párat. Jednoho dne, kdy už neměli vůbec nic k jídlu, se vydal otec drak něco najít. Chodil po okolí, hledal, hledal, ale nikde nic najít nemohl. Když vtom ucítil něco, co ho přinutilo jít za čichem. Zatímco otec bloumá a pokouší se najít něco, co mu tak vonělo, matka s Ohňáčkem šli spát. Jelikož byla matka velice unavená, usnula hned. Ohňáček naopak nemohl usnout. A když už to nějakou tu půlhodinu trvalo, rozhodl se, že se půjde podívat do lesa, jelikož tam nikdy nebyl. Vyšel, když byla ta největší tma, což mu ale nevadilo. Myslel si, že jak otec, tak i on se nikde nikdy neztratí. Otec už konečně šťastně, ale i unaveně došel na místo. Bylo pod městem, hodně daleko, proto sem tam letěl. Místo bylo plné jídla, obklopené trávou, květinami a různými rostlinami. Tak se najedl a pak zalehl ke spánku. A to už Ohňáček bloumal v lese a doufal, že přiletí tatínek nebo
maminka. Doufal však špatně. Už jsou to dvě hodiny, co je v tmavém lese sám, bez nikoho, bez jídla. Rozhodl se, že zkusí usnout a doufal, že vše je jenom sen. Sluníčko už vysvitlo a matka se probouzí. Rozhlíží se všude kolem sebe. Nikdo nikde. V tu chvíli začne panikařit. „Kde je Ohňáček? Ohňáčku! Kdepak jsi?“ volá zoufale osamělá matka. Nikdo se neozývá. Dračice neví, kde začít hledat. Vtom náhle uslyší dupavé zvuky. Něco ji říká, že nemá být smutná. Náhle uvidí oheň a pomyslí si: „Že by Ohňáček cvičil, aby nám mohl předvést, jak umí oheň?“ Nakonec se otevřou dveře. Matka neví, zda brečet nebo se smát. Ve dveřích stojí otec s plnou tlamou jídla. „Ahooj!“ povídá šťastně nevědoucí otec. „Jak to, že se neraduješ? Mám přeci jídlo! A kdepak se nám schoval Ohňáček, že by pod stůl, pod postel?“ ptá se. „No, to je právě to, kdepak je Ohňáček! To neví snad nikdo krom něho samého,“ řekne smutně matka. Tak nechají všeho, co měli v plánu, a jdou hledat. Ohňáček se už probudil a zmateně hledal cestu domů. Hledal, hledal, ale to vše marně. Už má hlad a chce maminku. Když vtom uvidí východ z lesa. Hned se tam rozběhne s radostí, že už bude doma a bude mít něco k jídlu. Utíká, vyjde z lesa a podiví se. Vždyť tohle místo ještě nikdy neviděl. Nebo se mu to jen zdá? Vždyť jsou tu skály, stromy a vše, co u nich není. A na jedné ze skal právě stojí. Pokouší se zakřičet ze všech sil, ale nejde to. Náhle uvidí malou skalku a řekne si: „Hele, to je malinkatá skalka, pokusím se vyletět a rozhlédnout se. Ohňáček se rozbíhá. Ale ne! Jako na neštěstí se rozběhne k té mnohem větší skále! Ááá… ani vyletět se mu nezdařilo a padá ze skály. Jakpak to dopadne? Najde se ztracený drak? Kamila Skurková
Taky by vás zajímalo, jak vše skončí? Konec příběhu je ve vašich rukách. Zkuste vymyslet, jak vše skončí, napište to na papír a doneste Kamile do 7.A. Určitě bude mít radost a vy můžete dostat příští Druhé patro zdarma!
O zlém princi a ztraceném drakovi V jednom království žil dračí král se svými dvěma dračími syny. Starší měl šest hlav, ale mladší jen jednu hlavu. Proto si z něj dělali všichni legraci a ponižovali ho. Jednoho dne se stalo, že do království zavítal hrozitánský lidský princ. Usadil se v zámku nedaleko královské dračí sluje a prohlásil, že chce za ženu princeznu, kterou si chovali draci jako sváteční oběd. Draci nebyli hloupí a vzkázali princi, ať si najde jinou ženu, že už si svůj oběd vykrmili a že zůstane jejich. Princ se ovšem nechtěl nechat odradit a neustále jim posílal výhrůžné dopisy. Dračího krále to tak rozzlobilo, že poslal staršího syna, aby mu dal co proto. Nabízel se i mladší drak, že všechno vyřeší, ale všichni se mu vysmáli. A tak se vydal starší drak na cestu. Uplynul týden a stále se neozýval. Neozýval se ani po měsíci. Král drak ho dal hledat. Nikde ho ale nemohli najít. Starší drak se jednoduše ztratil. Vyhlásili pátrání po ztraceném královském drakovi. Vylepili plakátky a zařadili je i do televizního programu Na stopě. Nikdo se však neozval a lidský princ neustále posílal dopisy s žádostí o propuštění princezny a stížnosti
o týrání lidských princezen. Když už to král nemohl dále snášet, rozhodl se, že celou sluji i se všemi draky přestěhují někam jinam. Mladší drak však žádal tatínka, aby mu povolil to alespoň zkusit, se slibem, že to vyřeší tak, že nevykročí ani nohou ze sluje. Král se chechtal, až se za břicho popadal, ale nakonec svolil. Mladší drak byl ale mazaný. Vycházel z toho, že se lidský princ zamiloval do fotografie princezny, která byla pořízena před necelým rokem. V tu dobu princezna byla líbezná a vážila 50 kilo i s korunou. Proto poslal fotografii ze současné doby. Na ní měla princezna již sladkých 430 kg a byla opravdu k nakousnutí. Jakmile princ fotku uviděl, napsal dopis a v něm stálo: „DOBRÁ, VYHRÁLI JSTE. JE VAŠE. STĚHUJI SE PRYČ!“ Tak takhle vyhráli nad princem. A jak to vlastně bylo se ztraceným drakem? Cestou ze sluje se jeho šest hlav nedohodlo na směru a jak se tak hádaly, narazily do stromu a omdlely. Když to lidský princ uviděl, spočítal si, kolik na tom vydělá a prodal ho do ZOO. A jestli tam neumřel, žije tam dodnes. Jakub Novotný 7.A
Dračí matematické úkoly Drak a dračice mají pět dráčků. První dráček má 21 zubů, druhý dráček má o 15 více než pátý, třetí dráček má 2krát méně než druhý, čtvrtý dráček má o 5 víc než třetí a pátý dráček má 3krát méně než první. Kolik mají dráčci dohromady zubů? Byl jednou jeden drak Alfréd. Před nedávnem ukradl princeznu a po dlouhém souboji s princem ho bolí hodně zubů. Dokážeš podle zadání zjistit, kolik zubů vlastně draka bolí a kolik má drak celkem zubů? Sedmnáctihlavý drak přijde k zubaři. V devíti hlavách draka bolí zuby. V každé hlavě je dvanáct zubů z toho tři zkažené. Drak šel cestu dlouhou 25 km rychlostí 5 km/h. Za jak dlouho ji ušel? Drak běžel rovnoměrným pohybem dráhu dlouhou 500 metrů za 150 sekund. Jakou běžel rychlostí? Kdysi dávno žil drak, který měl spoustu hlav. Byl to chytrý drak, kterému se nelíbilo, jak se k drakům princové chovají, a proto dal každému princi, který mu chtěl hlavu setnout, nejdříve matematický příklad, jehož výsledek byl počet jeho hlav. Když ten příklad princ vyřešil, mohl mu jednu hlavu setnout. Přijdeš i ty na to, kolik má drak hlav? Má jich dvakrát více, než má nohou. Nohou má dvojnásobek čtyř. Tři hlavy už mu princové setnuli. Ovšem jedna třetina z devíti hlav už mu zase dorostla. Tak kolik jich tedy má? Příklady pro vás vymyslely Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Kristýna Kampová
Redaktoři v družině U zadního hřiště naší školy je zahrada, kam si děti z družiny chodí za pěkného počasí hrát. Zašli jsme za nimi a trochu je vyzpovídali. Jak to dopadlo a co nám odpověděly, se dozvíte v následujícím rozhovoru:
? Jste radši na zahradě nebo vevnitř v družině? ! Venku, protože tady můžeme běhat a jsou tu průlezky. Honza 3.C ! Na zahradě, protože si tu můžu hrát s balónem nebo jezdit na koloběžce. Dominik 3.C ! Na zahradě, protože tady mám
Redaktorky v akci
více kamarádů. Kristýnka 1.B ! Na zahradě, protože se tady dá hrát hodně her. Denisa 3.B ! Venku, protože tu jsou průlezky. Eliška 1.B ? Jsou na vás paní vychovatelky hodné? ! Jo. (Honza 3.C, Dominik 3.C, Kristýnka 1.B, Denisa 3.B, Kačka 1.A, Eliška 1.B, Denisa 3.D) ! Na mě ano. Radek 2.B ? Je něco, co Vás v družině nebaví, ale musíte to dělat? ! Uklízení a když čteme a sedíme v kroužku. Honza 3.C ! Jo, uklízet po někom, kdo to po sobě neuklidil. Kristýnka 1.B ! Uklízet. Radek 2.B ! Ne, vše mě baví. Kačka 1.A ! Ano, uklízet! Eliška 1.B
Zájemců o rozhovor bylo plno
Nikola Španihelová 8.A a Markéta Petrová 7.A
? Co byste chtěli mít ve školní zahradě? ! Chtěla bych, aby tu byla klouzačka a domeček na hraní. Emilka 1.C ! Bylo by super, kdyby tu byl bazén, domeček na hraní a hlavně aby tu ze stromu vedla klouzačka dolů. Kristýna 3.D a Denisa 4.B ! Ráda se točím, a tak bych tu chtěla kolotoč. Adélka 1.B Lenka Kneblová 8.B
Co nejraději děláte ve školní družině? ! Hraju si na počítači různé hry a taky s kamarádama venku. Danielka 1.A ! Kreslím si obrázky, kreslím, co mě napadne, třeba přírodu. Lucinka 1.C ! Já úplně nejraději vyměňuji pokémony s kámošema nebo jezdím venku na koloběžce. Tadeáš 1.B ! Hraju na počítači, anebo se dívám, jak někdo hraje, ale NEJLEPŠÍ je povídat a hrát si s kamarádkou Májou. Danielka 3.A Které děti jsou hodnější – starší nebo mladší? Nejhodnější jsou asi děti ze třetích tříd a naopak asi nejzlobivější jsou kluci ze druhých tříd. p. uč. Lančová Rozhodně nejhodnější děti jsou z 1.C a nejzlobivější říkat nebudu, na to by ti nestačil blok. p. uč. Kozlovská Moje nejhodnější děti jsou asi ze 2.A a nejzlobivější jmenovat nebudu, protože každý člověk má své „mouchy“. p. uč. Kučerová Patricie Šimuláková
Projekt Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí.
Vymysli mi pohádku, nakreslím ti obrázek II. část Dne 20. září místo hodiny češtiny jsme šli do druhé A. Naše celá třída si pro druháčky připravila a s pomocí paní učitelky nahrála texty pohádek. Jak celá hodina probíhala? Jednoduše jsme si s dětma sedli do kruhu a koukali, jak některé byly aktivní, druhé to nebavilo a třetí byly neposedné. Nakonec si sedly do lavic a s potěšením začaly do textů malovat své obrázky, některé byly opravdu povedené… Možná se ptáte, která pohádka zvítězila? Podle odpovědí na moje otázky se dětem nejvíce líbila Jak žehlička Zapomněnka zapomněla žehlit a druhá v pořadí Jak se blecha stala královnou. Měla jsem z toho opravdu radost, protože moje pohádka uspěla. Někdy mne pobavily názory na všechny pohádky. Z hodiny s druhákama se mi opravdu nechtělo, celá ta hodina neměla chybu, klidně bych to hnedka zopakovala. Nakonec zazvonilo, všichni nám zamávali a pokračovali v učení. Andrea Kociánová 8.C
O žehličce, která zapomněla, jak se žehlí Bylo nebylo, jednoho krásného dne, v jedné malé sněhem zapadlé vesničce, daleko v horách v malém údolíčku, žila byla žehlička Zapomnělinka. A žilo se jí tam velmi dobře v malé útulné světničce ve vyřezávané skříni spolu se svým bratrem žehlicím prknem. Jednoho rána si Zapomnělinka vzpomněla na svou sestru, která žila za patero horami a patero řekami. Tak si řekla, že jí napíše dopis. Při tom psaní si vzpomněla na léta, která prožila se svou sestrou a na jednu žehličku, o které jí sestra vyprávěla. Ta žehlička jednoho dne zničehonic zapomněla žehlit. Zapomnělinka se tomu smála. Dopsala dopis a šla ho hodit do schránky. Rozhodla se, že si půjde ještě odpočinout a odpoledne vyžehlí trochu prádla. Když odbilo odpoledne, Zapomnělinka šla žehlit. Prkno se rozložilo, prádlo nachystalo – jen začít žehlit. „No jo,“ řekne Zapomnělinka, „ale jak?“ Prkno řeklo: „Jejdinka ujejdinka, Zapomnělinko, ty jsi dočista zapomněla žehlit, jak ta žehlička ze sestřina vyprávění.“ „Tak to já nejsem tak hloupá,“ řekla pyšná Zapomnělinka. „Já vám ukážu, jak se správně žehlí!“ Vtom se Zapomnělinka nadechla a uvědomila si, že vlastně neumí žehlit. A vzápětí omdlela. Bratříček prkno rychle běžel pro vodu a nalil ji do Zapomnělinky. Ta se vzápětí vzpamatovala a jako v transu začala žehlit. Najednou si to uvědomila a řekla: „Já žehlím!“ To bylo radosti. Zapomnělinka už nebyla pyšná, ale byla ráda, že žehlí. A od té doby se do žehliček lije voda, aby nezapomínaly žehlit. Katka a Lucka 8.C
Další pohádky i s obrázky si můžete prohlédnout na webových stránkách 8.C a na stránkách projektu. Na pohádky 9.A se můžete těšit příští měsíc. Pruhovaná slepice se po šesti letech vrací! Před šesti lety jsme zkusili napsat příběh na pokračování. Šesťáci dostali list papíru s nadpisem. Pracovali ve skupinkách a měli napsat prvních pět řádků vypravování. Pak papír dostali sedmáci a měli pokračovat opět na pěti řádcích. Potom psali osmáci a deváťáci příběh ukončili. Do psaní se zapojilo osm tříd a vzniklo 12 povídání. Dnes si můžete přečíst první dva příběhy.
O dřevěném koníkovi Byla jednou jedna malá holčička, která se jmenovala Agáta, měla hrozně ráda koně. Jednou dostala na Vánoce dřevěného houpacího koně. Zamilovala si ho a hned se pochlubila kamarádkám Týně a Natálce. Spolu vymyslely jméno Květinka. Každý den se na ní houpaly a hrály si s ní. Ale jednou se stalo, že Květince se zlomila noha. Agáta se rozplakala a Týna s Natálkou ji utěšovaly, že se Květinka uzdraví. Další ráno to řekla Agáta mamince a tatínkovi, tatínek měl
dovolenou, a tak vzal Květinku a šel do dílny. Ale tatínkovi se nepodařilo Květinku opravit. Tak šla Agáta večer spát s Květinkou, protože ji nechtěla nechat spát samotnou v koutě pokoje. A tak Agáta spala s kusem dřeva. Ráno se probudila a brečela bolestí, protože měla samé třísky a modřiny. Podívala se na Květinku a nemohla uvěřit svým očím. Květinka měla na noze sádru. V noci se muselo stát něco divného. Rozhlédla se a na stole uviděla dopis. Rychle k němu běžela, až si málem nohy zlámala. V dopise bylo napsáno: „Miluji tě, Agáto! Nevěděl jsem, jak ti to mám říct, tak jsem ti v noci opravil koníka. Snad tě to potěšilo a vyznal jsem ti lásku aspoň trochu originálně. Tvůj milý Tomáš.“ Byl to její spolužák a soused. Toho rána Agáta čekala u bytu Tomáše. Poděkovala, dala mu pusu a šli spolu do školy. Odpoledne šli spolu k Agátě a šli se pohoupat na koníkovi. Další den se to opakovalo a tak to šlo pořád dokola. Od té doby byli vždy spolu. Když vyrostli, vzali se, měli děti a Květinku darovali své holčičce Nikol. 6.C: Lucka, Lucka, Tereza, 7.A: Honza, Radek, Martin 8.A: Nikola, Nikola, Denisa, Denisa, 9.A: Pepa, Petr, Martin
O svetru, kterému byla zima Tento příběh se odehrával na jižním pólu v malé vesničce Sněžík. Kdysi dávno tam žila babička, která ráda pletla svetry. Jednoho dne dostala zakázku od paní Sněhové, aby jí upletla svetr pro jejího syna. Ten chtěl barevný, teploučký svetr. Babička ráda pletla z ovčí vlny z ovcí svého pana souseda Stehlíka. Pan Stehlík byl moc hodný a s radostí dával babičce ovčí vlnu. Babička už chtěla plést, ale ještě jí chybělo pár klubíček. Tak šla na tržiště a tam si koupila čtyři klubíčka. Jedno červené, druhé zase modré, třetí mělo zelenou barvu a nakonec si koupila i bílé. Šla domů a cestou pozdravila svou ovečku Šón, která byla na zahrádce. Přišla domů, vyzula se a šla si udělat polévku. Pak se vyvalila na křeslo a začala jíst. Potom až dojedla, řekla si, že by měla začít plést svetr. Než začala, připravila si jehlice a klubíčka. Poté se dala do práce. Když dopletla, pomalu zjišťovala, že moc nehřeje. Najednou někdo zaklepal na dveře. Byla to paní Sněhová, která si přišla pro svetr. Babička jí ho dala, paní Sněhová zaplatila a odešla. Paní Sněhová došla domů a svetr si oblékla, po chvíli slyšela podivuhodné hlasy, nakonec si všimla, že to mluví její svetr a stěžuje si, že mu je zima. Uvařila mu teplý čaj, ale zjistila, že ho nemá jak vypít. Tak si svetr sundala a položila ho k vyhřáté peci. Jenže svetru byla stále zima. Nakonec došli k závěru, že bude nejlepší svetr rozstříhat a spálit. 6.B Diana, Nikola, Pamela, 8.C Eliška, Denisa, Katka, Lucka,
7.B Dominik, Roman, Michal F. 9.C Bára, Zuzka, Jana, Market
Všude dobře, tak co doma (CVČ Astra 20. října) Ladislav: Líbila se mi soutěž, ve které byly různé otázky. Například kolik planet obíhá kolem Slunce, jaké jsou hlavní světové strany, podle čeho se orientujeme v přírodě, kolik má lidská kostra kostí. Zaujala mě otázka: Jak je dlouhý palec. Beata: Líbilo se mi povídání s Míšou Doleželovou, když nám vyprávěla svá dobrodružství při skocích na lyžích. Líbilo se mi i vyprávění slečny Lucie o Austrálii a o zvířatech, co tam bydlí. Nevěděl jsem, že je hroch tak silné zvíře, pamatuji si africký pozdrav Jambo Mambo. Lucie: Nejvíc bych chtěla jet do Afriky. Kouknout se tam na buvoly a jezdit na velbloudovi. Saskie: Líbilo se mi povídání o ptácích, fotky o jízdě jeepem, bitva s pomeranči a hořící sudy. Agáta: Nejvíc se mi líbilo povídání o Africe, líbilo se mi auto Matata, zajímavá jsou zvířata silné pětky. Srandovní byla pomerančová bitva. Jakub: Pěkná byla videa – hořící sudy, safari, jeep Matata, bitva s pomeranči. Zajímavé bylo povídání o zachráněných zvířatech. Viktorie: Líbily se mi všechny programy. Hlavně se mi ale líbilo povídání o Africe. Chtěla bych si vyzkoušet nosit věci v pytli na hlavě, projet se jeepem Matata a pozorovat zvířata přímo v přírodě. Chtěla bych vidět všechna zvířata světa. Filip O.: Líbilo se mi povídání o Austrálii. Chtěl bych se tam podívat, hlavně vidět psy dingo. Chtěl bych se svézt autem po pláži a koupat se tam v té teplé vodě. Tina: Líbilo se mi povídání o zvířatech, o psu dingo. Nelíbilo se mi jen chování některých děcek. Všechny programy se mi prostě moc líbily! Patricie: Bylo to pěkné, prostě úžasné! Hlavně všechna ta zvířata! Líbí se mi, jak ve stanici v Bartošovicích zachraňují ptáky a všelijaké živočichy. 3.B
Lucie: Den v Astře – pro některé zábava, pro některé utrpení a vyhlídka na odchod domů. Pro mě to bylo docela zajímavé. Nejvíce se mi asi líbilo cestování s pár dolary v kapse. Myslím si, že pro nás mohlo být přínosem i to, abychom si vážili našich podmínek k životu. Bylo to zpestření dne a „kochání“ se po fotografiích a poslouchání zajímavých myšlenek. Katka: Líbily se mi přednášky kromě té druhé (Srí Lanka), ale mohlo jich být méně (třeba jen tři). Nelíbil se mi ten chaos, ty davy lidí, nebylo tam k hnutí. A taky ta hodinová přestávka a to přesunování na přednášky. Mohlo to být trochu organizovanější.
David: Líbilo se mi, jak vykládali o K2, bylo zajímavé poznat člověka, který opravdu něco dokázal, ale bylo blbé, že jsem seděl vzadu a nic jsem neslyšel. Úplně hrozné bylo málo prostoru a moc lidí na každé akci, nebylo místo, kde sedět. Byli jsme v botách a hrozně jsem se z toho vedra potil. Bylo dobré, že jsme měli hodinu pauzu a šli se projít na čerstvý vzduch. Nejlepší byla přednáška o K2. Viktorie: Nejvíc se mi líbilo povídání o Africe. Když přijdete do restaurace, kde se jí hroši, krokodýli, máte tam kulatý stůl a na něm omáčky. Uprostřed je praporek. Pokud je praporek vztyčený, pořád vám nosí jídlo. Pokud už nemůžete, praporek položíte. O horolezcích to byla nuda. Ale další, jako je Čína a Srí Lanka byly dobré, až na ty chudáky psy a zvířata. Jinak celkem fajn.
Ve škole se usadil drak…
…každý den sní tři zlobivé děti…
…za měsíc zavoláme pomoc! Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Markéta Přadková, An h Tranová, Markéta Petrová, Lada Chromelová, Veronika Hrubišová, Nikola Španihelová Fotografie: Marek Křištof e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 3. 11. 2010
