V tomto čísle nepřehlédněte: Sbírám žáby! Kupujete taháky? Pruhovaná slepice - 118

V tomto čísle nepřehlédněte: Škola otevřela dveře - 100 Divadlo o Vánocích - 106 Školní kostry vyprávějí - 110

Sbírám žáby! - 111 Kupujete taháky? - 113 Pruhovaná slepice - 118

Všechno nejlepší Právě držíte v rukách 85. číslo časopisu Druhé patro. Kdybychom každé číslo počítali jako jeden rok, měli bychom 85 let, což je jistě úctyhodný věk. Jak bychom si ale vedli ve srovnání s našimi domácími mazlíčky, tedy s kočkou a psem? Nejstarší pes na světě má 25 let, Druhé patro je tedy starší, ale psí věk se dá přepočítat i na náš věk, lidský. V tom případě to znamená, že nejstarší pes na světě má 178 let. Kočky se dožívají o pár let více než psi. Nejstarší kočce na světě je už 39 let, ale ani takový věk nestačí na překonání Druhého patra. I kočičí věk se dá přepočítat na lidský, nejstarší kočce na světě je okolo 164 let. Nebudeme se tedy snažit předstihnout zvířata a přiznáme, že Druhé patro je ve škole stejně dlouho jako naši nejstarší redaktoři, tedy Verča, Lada, Honza, Dominik a Michal, tedy osm a půl roku. Přeji Druhému patru všechno nejlepší, ať nemá prázdné stránky a ať má úspěšnost u čtenářů, popřípadě v soutěžích o nejlepší školní časopisy. Dominik Schneiderka 9.A

Být sněhovou vločkou? Sněhové vločky to mají dobré. Nemají žádnou rodinu, žádné povinnosti a starají se jen o sebe. Jen se tak nesou zvolna na zem a vytvoří bílou studenou sněhovou deku. Z té deky děti vytvoří sněhuláky, iglú nebo se jen tak koulují. Vločka si užije hodně srandy. Nebo si jen tak leží na zemi, odpočívá a povídá si s ostatními vločkami. Možná si povídají

-97-

o tom, že se těší na léto, až se vrátí zase do nebe a vrátí se zpátky na zem jako kapka deště. Ale v zimě vypadají stejně lépe jako sněhové vločky. Ludmila Chudějová 9.B

Kdybych mohl být sněhovou vločkou, tak bych si užíval toho krásného pomalého volného pádu na zem. Bylo by to něco fantastického být lehký jako pírko a padat pozvolna na zem. Při svém pádu bych se různě kroutil, točil, měnil směr a bavil se s ostatními vločkami. Při dopadu bych si pěkně ustlal do sněhu a odpočíval bych. Odpočíval bych do té doby, než by přišel den D, který mě promění ve vodu. Kéž bych jako voda odplul do potoka, potom do řeky a nakonec do moře. To bych žil věčně. Jééé, to by byl život. Ale nikdo neví, co se stane. Ale i kdybych roztál, mohl bych si říct, že jsem žil skvělý život. Pavel Štěrba 9.B

Být sněhulákem? Nechtěla bych být sněhulákem. Sněhuláci mají smutný život bez her a zábavy. Nemůžou si hrát s dětmi, protože nemají nohy, takže by jim nestačili. Neužijí si žádnou zábavu, poněvadž jsou venku, kde mrznou. Jako sněhulák bych se taky moc bála, že přiběhne zajíc a ukradne mi nos, nebo že si někdo v mém klobouku uvaří něco k jídlu. Sněhuláci mají pravdu hrozný život a jediní jejich přátelé jsou vločky a vítr. A jejich další prokletím je jaro, kdy rozmrznou, a tak jim skončí jejich mizerný život. Opravdu bych nechtěla žít jako sněhulák, brrr! Kristýna Maková 8.B

Kdybych byla sněhulákem, chtěla bych mít krásný nerezavý hrnec a místo nosu čerstvou mrkvičku, oči chci mít hnědé jako kaštany. Pusu do tvaru úsměvu z kamínků nasbíraných jen a jen pro mě. Tělo chci mít krásně kulaté a ne šišaté a hranaté, koule chci mít postaveny na sobě, ať jsou od největší po nejmenší. V ruce chci mít koště a chci se dívat, jak

-98-

padají vločky k zemi, nechci, ať se roztopím, chci být hezky uchlazená a aby mi nebyla zima, chci mít na krku šálu a na mých studených rukách rukavice, nejlépe nějaké pestrobarevné. Šála by mohla ladit s krásnými rukavicemi. Chci, ať zima nikdy nekončí, ať nikdy nesvítí slunce a ať se nikdy neroztopím. A tohle, co jsem napsala, je bláznovina, já zbožňuju léto, ale na zimě mě baví, že můžu lyžovat. Takhle bych žila v těle sněhuláka. Patricie Šimuláková 8.B

Á, to je zase zima. Proč můžu žít, jen když mrzne? To vážně nechápu. Ke všemu nemám ani soukromí. Pořád kolem mě poskakují nějaké děti a plácají mě. Jim asi nedochází, že mě to bolí! Ale ne, teď mi ke všemu doprostřed hlavy strčili mrkev. Na co mi asi je? Áá, už to chápu, ty děti si myslí, že by to mohl být můj nos. Ty se ale pletou. Copak neví, že já vzduch nepotřebuju? Aspoň o mě mají zájem, to jde vidět. No ne, teď mi ještě dali na hlavu nějaký hloupý klobouk, který má uprostřed díru a má dvě uši. Za ty roky, co jsem tu nebyl, se toho hodně změnilo a ten klobouk je asi nová móda. Jéje, co se to objevuje na tom nebi? Vypadá to jako slunce. To néé, už zase končí můj život! Doufám, že mě za rok zase postaví. Marie Hrubišová 8.B

Útrapy vánočního stromečku Au, to bolí, řekl jsem si, když mě hajný odsekl od země. Ani to moc nebolelo, spíš mě to šimralo. Hajný mě naložil na auto, protože podle mě jsem byl velmi hezký. Dovezl mě do krásného domu, měl jsem pocit, že jsem v paláci. Potom mě tam jakási malá rodina nazdobila. Kamarádi, asi mi nebudete věřit, ale já jsem byl nádherný, hlavně když zapnuli světýlka. V noci jsem si chtěl zdřímnout, ale hned, jak jsem si lehl, přišla divná paní, která mě furt zvedala. Byl jsem tak unavený, hlavně na Vánoce a na Nový rok 2011. Jednoho krásného slunečného dne jsem se rozhodl, že uteču, protože jsem se nemohl vyspat. Tam v lese u kamarádů se spalo skvěle, tady se spalo blbě. Furt někdo chrápal, hlavně hajný. Tak jsem v noci opatrně sundal všechny baňky, položil jsem je na stůl a už jsem byl zas u kamarádů. Zazvonil konec a pohádky je konec. Marek Golas 3.A

-99-

Budu vám vyprávět o smutném stromečku. Byl jednou jeden stromeček, který nikdo na tržišti nechtěl a pořád ho zlevňovali. Už stál 10 korun a přišel hodný chlapeček Adam, který ho koupil. Ale nebyl to ledajaký stromeček, zaprvé byl kouzelný a zadruhé uměl mluvit. Když stromeček řekl: „Umím kouzlit,“ Adam se lekl, ale pak řekl, ať mu vyčaruje auto. Tak mu ho vyčaroval. Adam pojmenoval stromeček a začal mu říkat Fred. Fred byl sice malý, ale když byl Štědrý den, bylo pod ním tolik dárků, že to málem padalo z oken a Adamova rodina byla šťastná jako blecha. Adam byl také tak šťastný a řekl, že si Freda nechá. Christian Svoboda 3.A

Zaříkání vánočního kapra v 3.B Kapře, kapře, kapříčku, už nebydlíš v rybníčku, dej mi jednu šupinku, dám ti za ni korunku.

Čáry, máry, kapříci, ať mám novou čepici. Čáry, máry, kapřík, ať mám nový svetřík.

(Dominik Schindler)

(Viktorie Štefková)

Řeknu vám teď novinu, mám čarovnou šupinu! Dostal jsem ji od kapříka, šupinatého kouzelníka. Přičaruje dárečky pro holky a chlapečky.

Oslavíme Vánoce, najíme se ovoce. Sníme také cukroví, náš úsměv všem napoví, že Vánoce máme rádi a že jsme kamarádi. (Filip Offenbartl)

Den otevřených dveří Ve středu 8. prosince se v naší škole konal DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Zváni byli jak žáci, tak rodiče, sourozenci, babičky, zkrátka všichni. Už dopoledne se mohli rodiče podívat na své dítě do vyučování. Více lidí však přišlo odpoledne od 13.00 hod. Vždy v celou hodinu

-100-

pěvecký sbor zpíval na schodech v přízemí. Hned na uvítanou zpíval Holky z naší školky a Pátou. Kolem schodů byl velký hlouček lidí, to se

Hosté přišli i na malou Tyršovku

však nemůže nikdo divit. Vždyť zpívali pěkně, bylo to slyšet až do druhého patra. V přízemí si návštěvníci a žáci mohli prohlédnout pokusy, ale třeba také vyrobit si něco z Ekoplastelíny. Přichystané byly soutěže pro malé i velké. O patro výš v 9.C bylo slavnostní uvítání paní ředitelkou a občerstvení. Ve vedlejší třídě byly pro chytré hlavičky přichystány matematické příklady a soutěže. V chemii se někteří pokoušeli vytvořit sliz, další zase faraonova hada, který vypadal velmi zajímavě. V 8.A žáci vystavili projekty, atlasy a další různé zajímavosti ze zeměpisu. Na konci této chodby bylo další občerstvení, zde se nabízely minerálky, preclíky a jiné pochoutky, sem také nosili sedmáci čerstvě upečené moučníky z kuchyňky. Jazyková učebna by se dala taky nazvat občerstvením – cizokrajným bufetem. Zde byly pochoutky z Německa, Ruska a dalších zemí, nabízely se pirohy, anglický nebo ruský čaj. Hrála k tomu příjemná anglická vánoční hudba a to vše tvořilo krásnou vánoční atmosféru. Ve druhém patře byly po chodbě rozmístěny lavice, na kterých probíhal malý trh s různými výrobky nebo cukrovím. V jedné z dalších tříd byly k vidění lyže a vše s nimi

-101-

související, např. diplomy, dresy. Celá škola byla zaplněná a všichni chtěli dokázat, že se máme čím pochlubit. Kamila Skurková 7.A

Vánoční bazar 5.A Osmého prosince se konal u příležitosti 105. výročí otevření školy Den otevřených dveří a třída 5.A ve spolupráci s 5.B, 4.A a 4.B připravila Vánoční bazar. Výrobky si žáci připravili sami týden před uskutečněním bazaru. Začalo se prodávat ve 13 hodin a skončilo se v 17 hodin. Prodávali jsme všechno od cukroví k výrobkům až po hračky. Všem návštěvníkům a Dokázali jsme, že jsme šikovní učitelům se to líbilo a nás to také těšilo. Část peněz, které jsme vydělali, věnujeme pro nemocné děti na akci „Klauni v nemocnici“ a za zbytek si uspořádáme vánoční mejdlo. Tom, Matěj, Jan 5.A

8. prosince 2010 proběhl ve škole u příležitosti 105. výročí budovy školy Den otevřených dveří. Naši žáci provedli mezi návštěvníky malinký průzkum a položili příchozím čtyři jednoduché otázky: 1. Tři věty, které vás napadnou, když se řekne škola. Slova práce, vzdělání a kamarádi se často opakovala v odpovědích dospělých osob. Objevilo se také „Škola základ života“, „Děti jsou radost“, „Škola je už za námi, vědomosti před námi“. Žákům se nejčastěji vybavovali kamarádi, učení, učení – mučení, špatné známky… 2. Co by ve škole nemělo chybět? Dospělí i děti se shodli na tom, že ve škole určitě nesmějí chybět žáci a učitelé, bez nich by škola vlastně ani nebyla… Pak by ve škole měla určitě být legrace, počítače a přestávky. V odpovědi dospělého se

-102-

objevil názor, že ve škole by nemělo chybět „ticho“. Žáky napadlo, že by neměl chybět bazén s vířivkou, sauna, postele k odpočinku nebo tzv. gaučovna, a také „hodina na kecání“. 3. Co je pro žáka největší trest a co je největší odměna? Dospělí uvedli nejčastěji jako největší trest písemné tresty, ztrapnění – zesměšnění a špatné známky. Pro žáky se zdá být největším trestem písemka, špatná známka a některé z výchovných opatření (poznámka, důtka apod.). Někteří považují za trest i učení samotné. Největší odměnou je podle dospělých pochvala. Z hlediska žáků je to dobrá známka, volno (nečekané i prázdniny) a peníze. Jsou i takoví žáci, kteří se spokojí s bonbónem. Pro jiné je odměnou, když mohou reprezentovat školu v nějaké soutěži. 4. Co by měl Ježíšek nadělit škole? Dospělí i děti by přáli škole hodné žáky a peníze. Hodné žáky, žáky využívající svůj rozum a inteligenci. Děti by přivítaly počítače – hlavně notebooky, hezké šatny, lepší bufet a křesla místo židlí. A co by měl Ježíšek naložit podle jednoho z dospělých? „…lože a pak do něj naložit.“ Helena Tvardková

Den otevřených dveří po 50 letech Když mě vnučka začala přesvědčovat, ať se jdu podívat do školy, kterou navštěvuje, nemůžu ji odmítnout. Můžu se aspoň podívat, kam jsem denně chodila a musela vyjít tolik schodů ke své třídě. „No, aspoň se podívám, jestli už tam mají jezdící schody, jak jsem si vždy přála,“ říkám si. Jakmile přijdu ke škole, málem bych ji nepoznala. Její okna, jak později zjistím, jsou na automatické ovládání přímo z lavic. Na každé lavici leží notebook, jo za nás jsme si mohli ruce upsat, náplně do propisek jen lítaly, a teď… Vyrážím se tedy podívat do různých učeben, jak se to změnilo tam. V přírodopise byly vystaveny repliky zvířat, které se pomocí elektřiny hýbaly a vydávaly různé zvuky. Hned potom se vydávám v doprovodu své vnučky po jezdících schodech do prvního patra, kde jsem potkala své bývalé spolužáky, kteří na Tyršovku

-103-

šli ze stejných důvodů – podívat se, jak se škola změnila. V místě, kde se kdysi nacházely šatny, je teď krytý bazén, sauny, posilovna a velká restaurace. Na místě tělocvičny se nachází stánky s občerstvením a plac na tančení, kde žáci mohou trávit velké přestávky. No začínám litovat, že jsem se nenarodila až za 50 let, v tuto dobu do takové školy bych se začínala i těšit. Karolína Slováčková 9.B

Den otevřených dveří navštívili také redaktoři Studentské televize. Na jejich reportáž se můžete podívat na této adrese: http://monitor24.cz/i/index.php/studentska-tv Možná jste se taky dívali z okna, jak mizí slunce Byl jednou jeden bůh a ten byl tlustý, lakomý a hodně hladový. Každé ráno si ulovil v lese jídlo, ale už za několik dní všechna zvířata zmizela, protože jeho sestra byla bohyně lovu a schovala všechna zvířata do ponorky. Její bratr měl velikánský hlad a nevěděl, co sníst. Rozhodl se, že uhryzne kus slunce. Ale protože byl tlustý, nemohl z Olympu na slunce dosáhnout ani doskočit. Proto požádal svou sestru, ať mu půjčí jednoho orla, aby se tam mohl dostat. Sestra si myslela, že toho orla chce sníst, ale po dlouhém přemlouvání mu ho půjčila. Aby nezahynul hlady, hned vyrazil. Nakonec se včas dostal na slunce a kus uhryznul. Ale slunce bylo žhavé, proto po pár hodinách umřel. Lukáš Hoďák 7.C

V muzeu není žádná nuda Byli jsme se třídou v muzeu. Tohle rozhodně nebyla nuda, bylo to super. Ten pán nám vyprávěl o různých druzích hudebních nástrojů a navíc ukázal, jak se vyrábí, a taky nám na ně zahrál. Každá hudba, tón, stupnice byla úžasná a navíc jsme nakonec mohli na ty věci sahat a zahrát a také nám dovolil troubit i na velkou trubku a někdo do toho tak foukl, že to šlo slyšet jako by prdl. A já jsem Tomovi a Davidovi říkala, že smrdí. Bára Kelnarová 5.B

-104-

Bylo to zajímavé, protože tam bylo kolem dvaceti druhů fléten a ten pán na ně hrál různé písničky, které jsem neznala. Byly tam dudy, ale jsem zmatená, z čeho byly, jestli z kůzlete nebo z králíka. A byla tam trubka a všechno bylo z černého bezu. Marie Šmajstrlová 5.B

Proč hraju (nehraju) na hudební nástroj?
na hudební nástroj nehraju, protože mám hodně koníčků – mažoretky, psy a ještě k tomu školu a aerobik. Je toho moc a stejně by mě to nebavilo. Nela Máďová 5.B


chtěl jsem hrát na kytaru hlavně proto, že jsem si chtěl sám skládat písničky. A taky se mi líbil ten líbezný zvuk kytary. Proto jsem na ni chtěl tolik hrát. Jan Lichnovský 5.B


na flétnu hraju proto, že mě to baví. Na flétnu jsem hrála od druhé třídy do třetí třídy. Pak mě to přestalo bavit. Ale jak jsem začala chodit do páté třídy, tak jsem si jednou uklízela a našla flétnu a noty z druhé třídy, tak jsem, jak se říká „oprášila staré noty“ a hraji dále. Ale více mě baví zpěv. Karolína Petrová 5.B


já hraji na dva hudební nástroje, na klavír a kytaru. Na klavír hraji od druhé třídy, tento rok pojedu na soutěž. Kytara, ta je vedlejší, tu mám místo baletu, ale také jako s klavírem tak i s kytarou jedu na soutěž. Víc mě baví kytara, ale míň na ni cvičím, ale stejně mi to jde. Anežka Vacková 5.B


já nehraju na hudební nástroj, protože vím, že by mě to nebavilo, mě baví pohyb a ne stát nebo sedět a pořád hrát a hrát, prostě mám rád pohyb. Jan Pavlita 5.B


chtěla bych hrát na kytaru nebo na klavír. Má to hezký zvuk a dá se na nich hrát celkem cokoliv. Je to dobré proti nudě. Ale zase bych se měla učit noty, chodit do nauky a to se mi nechce. Radka Vašendová 5.B

-105-

Proč chodí 2.C plavat?
abychom se naučili plavat (Nikolka)
je to dobrý sport (Nicolas)
je to zábava, potápění (Honza K.)
že se nám chce (Martin)
abychom se neutopili (Lada)
abychom měli svaly (Prokop)
jiné druhy stylů (Klárka)
otužování a zdraví (Adam)
naučíme se skákat do vody (Karolína)
dobří sportovci (Martin)
cvičí se tím celé tělo (Honza O.)
naučit se zachraňovat (Katka)

Divadlo o Vánocích Minulý pátek, 17. 12., byla naše třída poctěna pozváním na vystoupení dramatického kroužku. Naše třída toho pozvání samozřejmě využila a šli jsme se podívat. Představení bylo o jednom království. V tom království žili král s královnou, poddaní a tři čarodějnice, těžko říct jestli byly zlé nebo hodné, ale je jisté, že v tom království byly. Jednou si čarodějnice, mimochodem jmenovaly se Vara, Nora a Ceta, chtěly udělat šprťouchlata z krále a královny. Připravily kouzelný nápoj, po kterém se budou smíchy válet na zemi. Bohužel Vara spletla ingredience a nápoj, který královna s králem vypili, byl nápoj hamižnosti. Každé Vánoce král s královnou kupovali dárky svým poddaným, aby měli radost, jenomže jakmile vypili onen nápoj, nechtěli za dárky utratit Čarodějnice se všem líbily už ani zlaťáček. Tak se král rozhodl zajít za čarodějkami, aby mu připravily lektvar zapomnění, že ho dá všem poddaným, aby na Vánoce zapomněli a nemusel kupovat žádné dárky. Čarodějky lektvar udělaly a král nechal poddané nápoj

-106-

vypít, všichni jej vypili až na jednoho malého kloučka, kterému nápoj nevoněl a vylil ho kytce do květináče. Vánoce byly už za dveřmi a klukovi bylo divné, že se na ně nikdo nechystá. Šel za holkami, ale ony si nemohly vzpomenout, co že to ty Vánoce vlastně jsou, pořádně jim vylíčil, jak se Vánoce slaví a už to bylo, holky si vzpomněly. Všichni běželi do hradu, aby i ostatním Vánoce připomněli. Nikdo si ale nevzpomněl, kuchařka myslela, že Vánoce je nějaký recept a komorník, že to je nějaké místo ve Francii. Děti se tedy rozhodly jít do lesa pro stromeček a ještě jednou všem připomenout, že jsou Vánoce. Když už vybraly stromeček, vzpomněl si kluk, že zapomněl pilu a bez pily nestihnou stromeček včas nastrojit. Všechno to pozorovala Vara a houkla na děti, když už byly na odchodu, aby to zkusily znova. Jako kouzlem byl stromeček uřezaný a pelášily s ním zpátky do hradu. Stromeček byl hotový a nastrojený a kuchařce, komorníkovi i služce se projasnila paměť a vzpomněli si, že jsou Vánoce. Nakonec se rozpomněl i král s královnou a měli nečisté svědomí, že nemají dárky pro poddané. Všechno zachránil příchod čarodějek, které přišly s omluvou, že to všechno pokazily ony a na oplátku přinesly dárky. Všechno dobře dopadlo a Vánoce byly zachráněny. Krom děje pohádky mne taky zaujaly bizarní a originální účesy čarodějek, pohádka byla vtipná, místy napínavá, budila příjemnou náladu a dopadla tak, jak všechny vánoční pohádky dopadnout mají, dobře. Navíc když vezmete první slabiky jmen čarodějek, dostanete slovo Vánoce, takže to opravdu bylo promyšlené a až na konci představení mi to došlo. Jan Tesař 9.A

Jak se těším (netěším) na lyžák?
Na lyžák se těším moc, ale bojím se, že mi to lyžování nepůjde. Tři roky jsem nestála na lyžích, tak nevím…
Těším se velice hodně, už se mi o lyžáku zdá každý den. To bude sranda. Doufám, že bude na lyžák výborné počasí. Už se strašně těším.
Určitě to bude sranda, ale snad bude blbé počasí, ať se nemusí tolik lyžovat a jsme v chatě, ať můžeme spát.
Těším se hodně, protože kluci budou zase trochu normální. Bude tam sranda a konečně si zalyžuju.

-107-


Na lyžák se docela těším. Teda podle toho, jak se to vezme. Nejvíce se asi těším na večer, kdy budeme s holkama vyvádět. Naopak nejméně se těším na lyžování. Nikdy jsem na lyžích nestála, všichni se mi budou určitě smát. Po učení se mi stýskat určitě nebude.
Na lyžák se vcelku těším. Sladkosti už mám nakoupené taky. Akorát se bojím, že uděláme nějaký velký průšvih a dostaneme 2 z chování. Ale jinak to snad bude fajn.
Nemůžu jet, protože mi to doktorka zakázala. Ale příští rok to snad vyjde a zábavu si užiju s ostatními.
Na lyžařský výcvik se těším, protože bude sranda. Ale na lyžování se netěším, jen do chaty. 7.A

Lyžařský výcvik Třetí leden byl významný v mnoha směrech. Pro většinu dětí to byl den, kdy se měly po Vánocích vrátit do školy, ale pro sedmáky ne. Měli sraz v 7:30 před kinem, ale našlo se i pár nadšenců, kteří u kina vystávali už od 7 hodin. Za malou chvíli přijely dva velké dost luxusní autobusy. Paní učitelky nás rozdělily a už jsme nakládali věci. Pomalu, ale jistě se

Lyžaři se nechali ochotně vyfotit

-108-

autobusy zaplňovaly a nakonec byli připraveni všichni. Všichni plni očekávání, ale i strachu, jak to všechno dopadne. Autobusem jsme jeli asi necelou hodinu a pak jsme se šli ubytovat. Náš nový pětidenní domov byla restaurace U Muzea (říkali jsme jí krčma). Ne že bychom bydleli v hospodě, ale v patře hospody. Po ubytování jsme vyjeli nově zřízeným skibusem ke sjezdovce. Začali jsme bojovat s lyžáky, ale nakonec to dobře dopadlo. Za chvíli přijeli lyžaři z horní chaty a už jsme šlapali na kopec. Postupně jsme sjížděli kopec a paní učitelky nás rozdělily do skupin a jeli jsme zase zpátky na oběd. Celkem mě zarazilo, jak dobře tam vařili. Jak polívky, tak hlavní chod. Za malou chvíli jsme zase opustili tu naši krčmu a jeli na sjezdovku. Bylo to celkem fajn lyžovaní, učili jsme se dělat správně obloučky. Asi po třech hodinách jsme konečně skončili, všichni znaveni, ale i nadšeni. Jen co jsme přijeli do chaty, začali jsme dělat trochu binec. Kluci naučili holky hrát poker a všude bylo veselo. Hned po večerce jsme si šli lehnout, i když na našem sedmičlenném pokoji moc klidu nebylo. Ale přesto jsme šli spát celkem brzo. Jinak se toho moc na lyžáku nedělo. Kuba si zlomil ruku, ale to už je klasika. Skoro všichni z chaty jsme se naučili hrát poker a nesmím zapomenout na babičku Pakitovou, sice neznáme její pravé jméno, ale tak jsme jí říkali. Uklízela nám a spravovala kliky. Myslím, že popis jednoho dne naprosto stačí pro představu. Jinak to bylo fajn. Lucie Stupavská 7.A

Rozhovor s panem zástupcem Na začátku ledna odjíždí sedmé třídy a někteří učitelé na lyžařský výcvik. Nastává problém. Někteří učitelé tak chybí a jiní nemají koho učit. Proto se musí sestavit suplování, které má na starosti náš pan zástupce Gróf. Jestli mu to dělá velké problémy a jakým způsobem suplování vymýšlí, se můžete dozvědět z následujícího rozhovoru. ? Jakým způsobem vymýšlíte suplování? ! Většinou se snažím využít učitele, kterým něco odpadlo. ? Je lepší učit děti nebo vymýšlet suplování? ! Mi učení nevadí, je určitě lepší si jít odučit nějakou hodinu než sedět nad vymýšlením suplování a snažit se Pan zástupce při práci

-109-

vyřešit nějakou nepříjemnou komplikaci, která nastává, třeba když chybí více učitelů, ale beru to jako nutnost a povinnost, bez které by nefungoval chod školy a nebráním se tomu. ? Kolik času Vám zabere vymyslet suplování na jeden den? ! Ono se to takhle nedá říct, je to velmi různé. Někdy chybí jen jeden učitel, takže je to jednoduché, ale když chybí více učitelů, je to složitější. Zkrátka čím více učitelů chybí, tím je to komplikovanější. ? Jak dlouho Vám zabralo vymýšlet suplování za lyžařský výcvik? ! Tak přesně to nevím, ale během víkendu jsem měl připravený takový podklad, který jsem potom konzultoval s paní ředitelkou. Pak jsem ho ještě upravil. Když jsem se dozvěděl, že paní učitelka Káňová nejede, tak jsem se trochu lekl, ale pak jsem zjistil, že to není až takový problém. Nemusel jsem totiž už hledat kombinace učitelů, kterým odpadla nějaká hodina. To už jsem měl vyřešeno a mohl jsem zkrátka dát učitelům přesčasovou hodinu navíc. Nikola Španihelová

Kostry Vydaly jsme se do kabinetu udělat rozhovor s nejmladším a nejstarším členem naší školy. Pokládáte si otázku, kdo to je? To poznáte v následujícím rozhovoru…

„Těším se do důchodu“

? Paní kostro starší, slyšely jsme, že se chystáte do zaslouženého důchodu. Těšíte se? ! Kostra st.: Ano, už se velice těším. Budu mít konečně klid a nebudu slýchávat posměšky na mou osobu. ? A naopak vy, kostro mladší, těšíte se do svého nového zaměstnání? ! Kostra ml.: I docela jo, ale jak mi vyprávěla kolegyně, tak se i obávám. Ale jsem přesvědčena, že mně se smát nebudou, protože – (starší skočila do řeči jedovatým tónem) ! Kostra st.: To si jenom myslíš! Ta dnešní mládež… (My jsme si spolu prohodily významné

-110-

pohledy a zvědavě jsme se ptaly dál.) ? Kostro starší, nebolí Vás po dlouhé, „tvrdé“ práci kosti? ! Kostra st.: To víte, že jo, a o některé jsem i přišla! ? Kostro ml., co uděláte pro to, abyste nedopadla jako tady kolegyně? ! Kostra ml.: No, já myslím, že to už bylo tím stářím a že to čeká každého… kostlivce. (smích) ? A jak spolu vycházíte? (obě se shodly na odpovědi) ! Celkově dobře, ale občas se pohádáme kvůli doslova blbostem. ? Kostry, co děláte ve volném čase? ! Kostra st.: Pomalu se loučím s kabinetem a někdy se dívám na staré písemky žáků. ! Kostra ml.: Seznamuju se s mými kolegy, vycpanými zvířaty, a občas studuji cedulky s popisem různých zvířat. ? A ještě vás potrápíme poslední otázkou. Kostro st., co byste popřála naší škole na rozloučenou? ! Kostra st.: Určitě ať se drží ve skvělých výsledcích a aby tady zůstala ta příjemná atmosféra. Děkujeme Vám za váš „drahocenný“ čas. My Vám zase přejeme příjemný důchod a mladší kostře hodně štěstí a málo ulomených kostí. Anna Balcárková, Kristýna Martináková 7.A

Žijí mezi námi… Uvádíme rozhovor s výjimečnou milovnicí žab Markétou Maňasovou, který poskytla exkluzivně pouze našemu časopisu! ? Ahoj Markét, můžu ti položit pár otázek? ! Samozřejmě můžeš, ptej se, na co chceš. ? Proč se ti líbí žáby? ! To je těžká otázka, mně se líbí žáby jako pralesničky a rosničky, ostatní nejsou takové fotomodelky jak ostatní. Takže asi proto, že mají pěkné a atraktivní barvy. ? Co různého sbíráš se žábami?

-111-

! Nevím přesně. Je toho fakt hodně, takže například trička, hrnky, plyšáky – ty hlavně, keramické ozdoby a další serepetičky. ? Jak dlouho trpíš mánií na žáby? ! Pchá! Mánie to není, je to koníček, tak to nepřekrucuj a jinak je to celkem dlouho, přibližně od osmi let, takže asi šest let.

Část Markétiny bohaté sbírky

? Máš nějakou svou nejoblíbenější žábu? ! Moje nejoblíbenější žába je ta, kterou jsem dostala jako první a byla od taťky. Teď ji mám pořád u sebe a je to můj talisman, nosí mi opravdu štěstí, i ve škole ? Znáš někoho, kdo taky sbírá žáby, nebo je taky maniak do nějakého zvířete? ! No, neznám nikoho, kdo taky miluje žáby, ale znám například Terku Baranovou, moji nejlepší kamarádku číslo 1, která je blázen do koček a má doma živého kocoura a ještě svoji nejlepší kamarádku číslo 2, která zbožňuje vlky. Jinak asi nikoho. ? Nenapadlo tě, že bys do té své žabí sbírky přidala i nějaké jiné zvířátko? ! Jo, to nevím. Já mám jiných zvířátek hromadu, která ale nejsou jen plyšová, nýbrž živá. Takže vážně nevím, možná někdy. ? Jaké například?

-112-

! Doma mám medvídky, pejsky, kočky, králíčky, jejda, já už nevím, je toho opravdu moc. ? Fakt? Takže to máš doma takový umělý zverimex. Co na to říkají tví spolubydlící? ! Těm je to jedno, ale vadí jim, že tam mám takový binec z učení, korálkování a tak. ? Není toho příliš: dobrá v učení, milovnice žab a ještě k tomu tvoříš různé prkotiny z perliček? ! Na mně? Ani omylem! Ale dobrá v učení? To se mi moc nezdá. Jde mi to prostě samo od sebe. A korálkování mám jako HOBBY. ? Aha, tak díky za rozhovor a ahoj. ! Není zač a přeji hodně štěstí v jiných rozhovorech. Ahojky! Ptala se Kristýna Maková 8.B

Taháky? Tak aby bylo jasno, mít tahák není zase takový zločin, jak se všude říká. Jen pomáhá svým majitelům tam, kde šedá kůra končí! Připouštím, že to tak trochu je proti školnímu řádu, ale bible nám říká, pomáhej svým bližním a ten, co dělá taháky, dává kamarádům vědomosti, které jim příroda neumožnila se naučit. Historie taháků začíná podle mne asi někde tam, kde začíná historie písemek a zkoušek. Je to logické, člověk je tvor tvořivý, a tak si vždycky něco vymyslí, aby si ulehčil život třeba tím, že si udělá tahák. Takže určitě byl jeden starý Egypťan, který udělal malinkými hieroglyfy tahák na papyrus. Nikdo není dokonalý, i Albert Einstein (Anštajn) měl ve škole pětky. Takže když si jednou za čas na jednu fááákt těžkou písemku uděláte tahák, myslím, že je to v normě, ale mít ve škole jedničky jenom díky tahákům NENÍ řešení, to je ještě horší, než když máte trojky, protože pak prakticky nevíte nic. Takže radím se učit, je to zaručený způsob. Jan Tesař 9.A

Jak jsem vydražila tahák Já, jak je známo, tak chodím celkem později do školy. Do třídy přijdu se druhým zvoněním. Jakmile jsem došla do třídy, tak tam stála fronta. Tak

-113-

jsem se zeptala, na co se ta fronta stojí a děcka mi odpověděly, že se stojí fronta na taháky, ale že už jich moc není. V tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně píšeme z jednoho předmětu. U nás ve třídě je zvykem, že tahák stojí od 2 do 5 korun. Tak jsem popadla peněženku a letěla dopředu. A začala jsem dotyčnému, kdo s taháky kšeftoval, nabízet víc a víc peněz. A děcka ať to ani nezkouším, že stojí frontu. Tak jsem nabídla 20 korun. A tahák byl můj. Byla jsem šťastná, že ho mám. Celá třída na mne koukala jak na blázna. Říkali mi, že nejsem normální, ale mně to bylo jedno, já byla ráda, že jsem tahák měla. A vůbec mi nevadilo, že mě stál 20 korun. A nakonec jsme z toho předmětu ani nepsali… 9. tř.

Jak zbohatnout – rozhovor s výrobcem taháků Exkluzivní reportáž Tyršováckým podsvětím ? Jaké byly tvé „tahákovské“ začátky? ! Můj první tahák, co jsem kdy udělal, byl ve čtvrté třídě. Na ruku jsem si napsal obsah čtverce a obdélníku, málem jsem byl prozrazen, ale vyšlo mi to a měl jsem z geometrie jednušku. ? O které taháky je největší zájem (předmět)? ! Největší zájem je logicky o to učivo, které je nejtěžší se naučit nebo ho je nejvíce. Taky ale záleží, kolik mi to dalo práce, dělat tam nějaké grafy je obtížné. Aktuálně se za nejvíce prodává chemie. ? Jak vypadá příprava na výrobu taháků? ! Příprava? To je jednoduché. Zjistím, z jakého učiva budeme psát. Pak se to učivo naučím, abych přežil i bez taháku a nebyl zaskočen. Pak to začnu sepisovat a upravovat a pak už se jen nechám zavalit poptávkou po mém výtvoru. ? Jaký je ceník taháků (pro kamarády, ostatní, …)? ! Nijak nerozlišuji, komu své produkty prodám, ale 95 % taháků se prodá v prvních 15 minutách a to je vždycky ve třídě nebo v šatně, podle toho, kde je vytáhnu. Takže moji zákazníci jsou většinou a výhradně mí spolužáci. ? Už ses setkal s reklamací taháku?

-114-

! Samozřejmě reklamace k obchodu jako takovému neodmyslitelně patří, nikdy se nepovede udělat 100% dobrý tahák. A navíc jde taky o to, jestli si ten tahák přečtou po tom, co ho koupí. Většina zákazníků se na tahák podívá až v hodině, kde ho potřebují, a tam po mně asi těžko budou chtít reklamaci, ale když to někdo přečte a mou chybu najde, oznámím to všem a kdo chce, tomu za tahák korunky vrátím nebo si to sami opraví v taháku samotném. ? Kolik taháků vyrobíš za týden (měsíc)? ! Tohle se nedá jen takhle říct, všechno záleží na tom, kolik písemek píšeme. Jestliže za týden píšeme tři písemky a lidi budou chtít tahák a já budu mít čas, tak udělám tři série. Jinak počet taháků na jednu písemku se pohybuje kolem 12 kusů. Ale i počet kusů se změní, pokud bude více zájemců, stejně si to všichni ještě při písemce popůjčují.

? Objevují se tvé taháky i v jiných třídách? ! No, když si někdo můj tahák koupí a zavleče ho do jiné třídy a je tak den, dva před písemkou, tak se i v té třídě následně objeví nějaké kopie, ale nikdy ne více než 6 kusů. ? Máš spolupracovníka, spolupracovníky? ! Ne, žádného spolupracovníka, spolupachatele nemám. Dělat výrobce taháků není nic jednoduchého. Jde hlavně o to, abyste nebyli prozrazeni. Takže čím méně lidí ví, že jste to vy, tím je menší riziko prozrazení, nebo toho, že vás chytí, jak s taháky kšeftujete. Taky ale jde o to, jak jsou k vám loajální vaši zákazníci. To by nešlo někomu prodat tahák a on vás potom nabonzuje učitelce. Podle mne je lepší být „singl“, protože já udělám tahák a já nejlépe vím, jak by měl být, takže proč mít ještě někoho dalšího, kdo by mi kecal do řemesla?

9. tř.

Příležitost pro naše čtenáře: Napište nám o svých zkušenostech s taháky, případně se zeptejte svých rodičů nebo prarodičů, jestli i oni používali nějaké pomůcky „pro vylepšení paměti“. Naše adresa: [email protected]

-115-

Dáváte si předsevzetí?
nedávám si a stejnak, kdo ví, jestli bych ho dodržela
jo, nepublikovatelné
myslel jsem na to už na podzim a rozhodl jsem se to udělat. Každý víkend po celý rok udělám fotku okolí, abych potom mohl mít takový dokument
předsevzetí mám takové: opět jako celý můj život nezačít kouřit,

omezit příjem alkoholu na minimum
mám. Nesmím a nebudu kouřit
nebudu spát tak dlouho
dostanu se na střední
já nevím, už se nepamatuju
budu trénovat na klarinet
zlepšit si známky
že konečně zapnu mozek a začnu se učit 9.A


zlepším se v houslích, chtěla bych se zlepšit v baletě a hlavně v matematice!!! Budu mamince více pomáhat s úklidem a musím být samostatnější.
polepšit si známky ve škole, abych dostala za vysvědčení moje vytoužené štěňátko
budu chodit dříve spát, abych byla ráno čiperná
dal jsem si předsevzetí, že nebudu zlobit. Ale moc to

nezabralo. Dnes jsem zase zlobil. Docela mě to mrzí. Chci se polepšit, abych udělal rodičům radost.
budu dobrý v běžkách
slib jsme si dali, že se budeme mít všichni rádi
budu se lépe učit, nebudu zlobit, budu se starat o křečka, budu pomáhat mamince
už si nebudu kousat nehty 3.B

Dárek, který mi udělal největší radost
nejvíce mě překvapilo kolo, bylo malé a zvláštně červené. Můžu na něm měnit řetěz, rám, pedály a řidítka.
líbil se mi dárek simulátor jízdy autem, dostal jsem ho od dědy. Až budu velký, budu řídit auto jako děda.
letos mě překvapil kompas, který jsem pod stromečkem vůbec nečekala. Co s kompasem dokážu, jsem se naučila v prvouce. Už se těším, až všichni vyrazíme na dlouhý výlet. Dám si do batohu kompas i mapu. Doufám, že se nikde neztratíme!
měla jsem radost z paruky, kterou jsem měla na hlavě celé vánoční prázdniny 3.B

-116-

Jak se těším na své první vysvědčení? Tato otázka zazněla v 1.A hned na začátku ledna. Vzhledem k tomu, že někteří ještě v životě vysvědčení neviděli, nedokázali na ni odpovědět. A co na to ostatní? Kačka M., Lumír – těším se, protože dostanu nový mobil. Míša Č. – já se těším, protože půjdeme na pohár. Anička, Lukáš, Martin H. – těším se, až dostanu samé jedničky. Adam – těším se, protože mě taťka pochválí, když budu mít samé jedničky. Natálka – těším se, protože dostanu za samé jedničky kolo. Natík – těším se úplně suprově. A jaký domácí úkol dostaly děti? Vyzvědět na svých rodičích, jakou známku měli na vysvědčení v první třídě. Kdysi se totiž dávala v pololetí první třídy pouze jedna známka, dnes dostávají žáčci známky ze všech předmětů. Je to spravedlivější, a když se náhodou objeví nějaká ta dvojka (či snad trojka), ještě je tam dost místa na jedničky☺. Dana Friedlová 1.A

První láska Jednoho dne se potkaly mrkev a rajče. Rajče řeklo: „Ahoj, jmenuji se Tin.“ A mrkev řekla: „Já Lisa.“ Usmáli se na sebe a povídali si dál. „Já bydlím na záhonku u starého bobra“, řekl Tin a Lisa řekla: „Já zase na záhonku u malých berušek, právě jsem se chystala jít k paní Norisové, aby mě umyla od hlíny a taky mě dala trochu do parády.“ Jak si tak povídali, přišel k nim nafoukaný fazol Lorenc a hned jak uviděl Lisu, tak se do ní zamiloval. Začal se hned vychvalovat a chlubit se, jak je ve všem nejlepší. Ale jak to uslyšel Tin, tak se naštval a začal Lorencovi vysvětlovat, že je to jeho mrkev a že ji viděl první. Hádali se o Lisu jako by byla nějaká hračka. Lisa se naštvala a odešla na svůj záhon. Sedla si na pařez a smutně se dívala po krajině. Po chvíli za ní přišel Tin, ale ona ho nechtěla ani vidět. Byla na něho i na Lorence strašně naštvaná. Cítila takový divný pocit k Tinovi, ale nevěděla, co to je. Ještě nikdy nic takového nezažila. Ale jak Tina uviděla, něco ji zahřálo u srdce. Říkala si, že by to mohla

-117-

být láska. Tin za ní přišel a požádal ji o ruku. Lisa s radostí kývla a měli velikou svatbu. Krásně si žili na malinkém záhonku a měli spolu třicet mrkviček a třicet jedna rajčátek. Až jednou přišla parta žáčků ze školy Tyršovky a všechny jejich děti snědla, až na Tina a Lisu. Ti na svém beruškovém záhonku bydlí dosud. Taťána Balcarová 6. B

O pruhované slepici Byla jednou jedna slepice, která snesla pruhované kuře. S kuřátkem, si nikdo nechtěl hrát, protože bylo pruhované. Když kuřátko přišlo na slepičí hřiště, nikdo si s ním nechtěl hrát. Kuřátko bylo z toho velmi, ale velmi smutné. Jednoho dne si s ním ale začalo hrát kuře Pepin. Ale Pepin byl taky kuře, které bylo podivné, byl kolečkovaný. Byl rád, že si má s kým hrát. Ale bylo podivné, že jejich maminky byly normální. A protože viděli tatínky, jak volají o pomoc, rozhodli se, že půjdou na výpravu je zachránit. Protože jinak půjdou na pekáč a to by byl konec pro jejich tatínky. Pruhovaná slepice se tajně vydala do skladu pootevřenými dveřmi. Tam uviděla otce v klecích. Hledala, čím by tu klec mohla otevřít. Nakonec našla šroubovák. Odemkla zámek a vykopla dveře. Zachránila otce a jak vycházeli ze skladu, uviděli je lidé a začali je pronásledovat. Utíkali se schovat do kurníku. Jenomže v kurníku bylo plno, tak museli do jiného kurníku. Ale při cestě tam potkali teroristu, který držel… kytku v ruce a pozval ji do svého bytu na seně. Takže byli všichni do jednoho v bezpečí a nikomu se nic nestalo. A po nějaké delší době se pruhované a kolečkované slepice rozmnožily po celém světě. 6.C Klára, Vilík, Jája 7.A Vojta, Franta, Petr 8.A Míša, Honza, Jirka, Simča 9.A Verun, Kajuš, Houska, Jirka

O malém kladívku Bylo jednou jedno kladívko. Mělo tři sourozence. Kladí bylo ze třech sourozenců nejmenší. Maminka už nevěděla, co s ním má dělat (pořád zlobilo, neuklízelo si pokojíček a když mělo zatlouct pár hřebíčků, tak říkalo, že to nezatluče). Půjdeš do

-118-

školy a tam se naučíš, jak zatloukat hřebíky. Dokud se to nenaučíš, tak se nevracej! Budeme tu všichni čekat s teplou večeří a s krabicí hřebíků, abys nám ukázal, jak ses to naučil. Doufáme, že se vrátíš brzy. Teď si běž sbalit a zítra brzy ráno tě odvezu do školy. Kladí svěsil hlavu a šel si sbalit věci do školy. Chudák Kladí. Brzy ráno jel do vzdáleného města, ve kterém byla škola. Když tam Kladí přišel, všichni se mu posmívali, že neumí zatloukat hřebíky. Kladího to hrozně mrzelo, že se mu všichni smějí, a tak se rozbrečel a běžel do svého pokoje. Učil se to den a noc, ale pořád mu to nešlo. Po dvou dnech se ráno Kladí probudil a zjistil, že to umí a jak přišel do třídy, všem to ukázal, jak se to zatlouká a všichni mu říkali, že se to konečně naučil. A přišel domů a maminka mu dala večeři, která byla 20x zahřívaná a řekla mu, že je moc ráda, že se to naučil a že když se nají, tak má zatlouct těch 3000 hřebíků. Kladí tloukl, tloukl, zatloukal a zatloukal, až to zatloukl. Od té doby si Kladí žil šťastně a pořád měl Kofolu. Po moc dlouhé době kladívko prasklo a pořád shánělo opravu. Nakonec to skončilo. 6.B Ludmila, Jiří, Magdaléna 7.B Michal L., Radek, Lukáš, Simona 8.C Andrea, Míša, Adéla F., Klára 9.C Tomáš H., Radek J., Martin D., Radim

Zlatá přednostenka V prosincovém čísle časopisu jsme vyhlásili soutěž o Zlatou přednostenku. Dostali jsme 23 lístečků s básničkami, tři byly vyřazeny (nerýmovaly se). Redaktoři Druhého patra pak losovali vítěze: Zlatou přednostenku získala Barbora Štarhová ze 6.C, lednové Druhé patro dostanou Bára Kelnarová a Johana Bartoňová z 5.B, Benjamin Janák (4.B), Radek Skurka (1.A), Dominik Štefek (7.C), Dominik Janek (8.B). Kromě těchto šťastlivců se redakce rozhodla odměnit Druhým patrem ještě několik autorů za text básně: Natálii Bačovou (3.B), Sáru Luchesi (3.B), Lukáše Hoďáka (7.C) a Denisu Oprštěnou (3.B). Všem soutěžícím děkujeme za účast v naší soutěži a pokud nevyhráli, tak snad příště…

-119-

Moje cesta

Komiks

Na co se můžete těšit v příštím čísle Druhého patra?
jistě jste slyšeli o člověku zručném, rozumném. Ale člověk počítačový?
další rozhovor se spolužáky z cyklu Žijí mezi námi
nejzajímavější básničky ze soutěže o Zlatou přednostenku
názory malých kouzelníků – Umím čarovat!
jak bude vypadat město Frenštát v roce 2060?
další příběhy Pruhované slepice

začala na základní škole,

mezi světové miliardáře

kde jsem prodával taháky!

Na vydání 85. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Kristýna Maková, Markéta Petrová, Dominik Schneiderka, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Patricie Šimuláková, Nikola Španihelová, Jan Tesař (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: An h Tranová, Lada Chromelová, Monika Lančová, Adéla Romanovská Fotografie: Dagmar Davidová, Zdenka Gemrotová, Alena Maňasová, Petr Ondryáš Komiks: Jan Tesař e-mail: [email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 25. 1. 2011

-120-