V tomto čísle nepřehlédněte: Cesty za technikou – 50 Den zvířat – 52 Přišla inspekce!? – 55
Potkali jste skřítka? – 59 Kdo se bojí čertů – 60 Vlásky naše – 68
Jsem březový list a nastal podzim, čas, kdy se stěhujeme. Když zafouká vítr, tak si naposledy zamáváme v koruně stromů, nasadíme barevný padák a necháme se unášet větrem, to je takový podzimní taxík. Konečnou zastávku má každý jinou. Já jsem přistál na zahradě, jsou tu i listy z vedlejších stromů. Po třech dnech si nás všiml i majitel zahrady. Zabručel něco pod knírkem a vytáhl hrábě. Shrabal nás na obrovitánskou hromadu. Zanedlouho si nás všimly i děti. „Podívejte, vidíte tamhletu hromadu listí?" zeptal se Pepík svých kamarádů. „Ano,“ odpověděli mu na to kamarádi. A začali po sobě listy házet, za chvíli byly listy po celé zahradě. Chvíli na to si toho všiml majitel a začal dětem hubovat: „Člověk si s tím dá takovou práci, za chvilku je to opět po celé zahradě.“ Rozdal dětem hrábě a musely hrabat. A nahrabanou hromadu spálil. Martin Gajdušek 7. C Už asi rok visím na bříze před oknem 7. C. Mé tělo se barví dožluta a já jsem se rozhodl, že je načase podívat se někam jinam. Pouštím se větve. Letím. Let to byl, jako když se porouchá letadlo a padá k zemi. Po chvíli dopadnu na zem a jen se koukám kolem sebe. Z chodníku volám nahoru na mé kamarády: „Pusťte se taky, je to bezva.“ Náhle ke mně kráčí mladý hoch. Málem na mne šlápnul. Jenže když mne viděl, vzal si mne do výtvarné výchovy na malování listu. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s kamarády, ale raději na to moc nemyslím. Mohlo se jim stát něco hrozného. Ale taky dobrého. Martin Žižka 7. C -49-
Naše cesty za technikou Dojeli jsme do Dolních Vítkovic, kde kdysi byly Vítkovické železárny. Byli jsme na místě a vešli do velkého „železného monstra“. Vevnitř to vypadalo velmi hezky. Přišli jsme do místnosti, kde měla probíhat celá tříhodinová přednáška. Pohodlně jsme se usadili a začali si vyprávět, jaká čidla by vlastně robot měl mít. Ze začátku jsme probírali obyčejného kuchyňského robota a ten, abych řekla pravdu, je mezi dnešními roboty úplná „nula“. Jelikož náš další robot, kterého jsme rozebírali, byl automat na vodu a jídlo. Každý se s ním v běžném životě setkává, ale netušila jsem, že je to tak složité a pořád jsme před sebou měli ještě chytřejší a chytřejší roboty. Nejvíce mě zaujal vysavač, který vysává sám. Je to tak chytré stvoření, že ani nedokážu uvěřit, že jsme něco takového vymysleli. Tento robot musí mít všechna možná čidla. Některá, která jsem si dokázala zapamatovat, byla třeba: čidlo, aby vysavač nespadl ze schodů, čidlo, aby vysavač zbytečně nenarážel. Čidel bylo moc a nešlo si to zapamatovat. Další robot, který mne zaujal, byl robot, který se dává do aut, aby mohly samy parkovat. Taky nám každého robota ukázali v praxi. Takto jsme strávili první asi hodinu a půl. Poté následovala přestávka a samozřejmě svačinka, kterou jsme dostali od projektu. Po krátké přestávce jsme pokračovali v práci. Teď už to nebyla teoretická část, ale praktická. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin po pěti a měli za úkol postavit robota. Dostali jsme základní kostru a na tu jsme měli přidělat další části, třeba čidla a další vylepšení. Nejtěžší úkol byl čidla upevnit tak, aby robot dopadl velmi dobře, uměl skoro všechno, reagoval na dotyk a na zvuky. -50-
Nakonec jsme dostali tablety a začala ta nejzábavnější část. S pomocí šipek na tabletu jsme mohli ovládat robota a mohli mezi sebou zápasit a žduchat se. Pak už jsme se jenom rozloučili, poděkovali a nastoupili do autobusu. Všichni byli vyčerpaní, a tak cesta domů byla o něco klidnější. Autobus nás vyložil opět u kina a hurá na oběd! Jana Cibulcová 7. A
Jak roboty viděli v 7. B? Byla to velká zábava skládat robota a zapojovat motor. Těžké bylo ho naprogramovat, ale zvládli jsme to a jak jsme ho zapli, točil se pořád dokola. Pak nám řekli, že máme špatně zapojený motor. Dan Š. Líbilo se mi, ale myslela jsem, že nám budou něco ukazovat a budeme chodit. Něco jako muzeum. Nebavilo mě sedět. Sára M. Bylo to dobré, sranda, toho pána bych chtěl na fyziku, mohli jsme vykřikovat a celkově to bylo supeeeeer!!! Nejvíce se mi asi líbilo skládání. Filip J. Roboti se mi celkem líbili, i když ta prezentace byla nudná, až na auto, které jezdilo samo. Ti roboti z lega byli úžasní, s Kamilem jsme si dávali souboje. A měli super bagety. Tomáš Na roboty jsme jeli do U6, bylo to docela zajímavé. Pouštěli nám tam videa a ukazovali různé roboty, např. robota, který by nás operoval místo doktora. Kiki Roboti se mi líbili. Ukazovali nám různé zajímavosti o robotech a na konci nám dali robota z lega na vyzkoušení. Ale mohli nám dát na vybrání z různých baget. Dan R.
Budiž světlo! Ve středu 13. 11. se naše třída zúčastnila výukového programu v Ostravě Vítkovicích s názvem Budiž světlo. Během výuky nám byly promítány různé optické klamy a hlavolamy. Měli jsme přestávku a dostali svačinu. Po přestávce jsme probírali barevné spektrum. Tento program byl velmi přínosný. Kateřina Wilferová Eliška Káňová 9. A
-51-
Projekt Budiž světlo byl velmi zajímavý. Dozvěděli jsme se tam věci ohledně optiky a fyziky. Bylo to poučné a zároveň zábavné. Přednášející nám promítal různé optické klamy. K vyhledávání otázek jsme dostali tablety. Vendula Malinová a Simona Štěrbová 9. A Ve středu jsme byli na výukovém programu v Ostravě Vítkovicích v U6. Posadili jsme se ke stolům po skupinkách a pán nám dával různé hádanky a ukazoval optické klamy, ze kterých bolela hlava. Bylo to fajn. Miroslav Hrbáč a Veronika Drozdová 9. A
Mezinárodní den zvířat Dobrý den, jmenuji se srnec Otakar. Já kdybych měl možnost ovlivnit 1 lidskou činnost, tak bych změnil to, aby přestali vyhazovat odpadky do lesa, potoků a přehrad, příkopů apod. Můj kamarád daněk si včera pořezal nohu o starý, plechový a rezavý sud. Děsně ho to bolelo a rána příšerně krvácela. Ale štěstí bylo, že ho našli ochránci zvířat. Ránu mu zaškrtili, aby přestal krvácet. Odvezli si ho s sebou na stanici. Pořád ho to bolí, ale je mu už jasné, že o nohu nepřijde. A proto bych rád změnil ten nepořádek. A přál bych si, aby lidé přestali vyhazovat pneumatiky, sudy, umyvadla, stříkačky, láhve, a další zbytečnosti do lesa. Škodíme nejen přírodě, ale i sobě. Zdeněk Horečka 8. C
Znám já tygra Pepíka, chce Zlatého slavíka. Proto zpívá každá den, nechodí už vůbec ven. Zpívá si furt tralala, Anička se řehtala. Kristýnka K., Natálka K., Marek U. -52-
V lese leze Katka, protože je babka. Babka má svá jabka, protože je matka. Matka má svůj hnůj, protože je můj. Bára, Honza, Šimon
Naše husa chodí bosa. Koupím já jí boty, boty do roboty. Dám ji boty veselé,
šklebí se na ně kysele. Když jí koupím zelené, budou celé kožené. Když jí koupím růžové, začne šetřit na nové. Vanda, Kuba K., David
Byl jeden kamzík, jmenoval se Mrazík. Na hlavě měl čepici, roztrhanou v radnici. Našetřil si na novou, ozdobenou podkovou. V Penny si ji koupil, vůbec neprohloupil. Přikoupil si další, byla ale dražší. Potom byla sleva, a to sleva zleva. Vítek, Natálka Ž., Matěj D., Kuba S.
Pes lezl do trávy, potkal tam potkany. Ti začali utíkat, potom zase cvrlikat. Psa to celé popletlo, běhal jako pometlo. Potkani se schovali, zpívali si halali… Markétka, Kristýnka Š., Dan, Kuba D. (Rýmy vytvářeli žáci 2. B s pomocí webových stránek rymy.cz.)
O Alíkovi Máme doma Alíka a ten honí kozlíka. Kozlík mu vzal kost, Alík křičí: „Dost!“ „Vrať mi to, ty zloději, nebo se mi vysmějí.“ Šimon, Katka, Matěj S., Eliška
Orangutaní život Já jsem orangutan Hugo. Když je teda ten slavný den zvířat, tak bych si moc přál, aby lidé nekáceli tolik stromů v těch deštných pralesích!!! Protože já a moje rodina na nich žijeme. Ale určitě nejsme jediní... -53-
Z větví si pleteme postele a listy "papáme". Proto je to pro nás tolik důležité. Jestli to ale neuděláte, tak těm výpravám, které budou procházet naším pralesem, budeme krást věci. Mohlo by vás třeba popostrčit to, že jsme i v knize ohrožených druhů zvířat. Ale zdá se, že moc nečtete!!! Jo a já musím taky živit svou rodinu! Mám ženu Evelínu a spolu máme nedávno narozená paterčata!!! To je, co?? Ještě jedno a dali bychom rekord!! Asi byste chtěli vědět jejich jména, ale já si je bohužel nepamatuju!!! Promiňte mi!!! Sabina Konvičková 8. C Dnes je den zvířat a já bych měl mít právo na přání. Takže si přeji, aby se o mě lidé dobře starali a ne jako někteří, že mě vezmou na procházku a tam mě přivážou ke stromu, abych se tam trápil. Nejvíce by se mi líbilo ležet pěkně doma v teploučku a nemuset v zimě umrzat venku. V létě by se mi zase líbilo chodit často k vodě nebo na chladnější místa. Také nechci dostávat jen suché granule a vodu, ale mohli by mi dávat i nějaké pamlsky za dobře provedený povel. Kéž by se k nám psům všichni chovali tak pěkně. Tereza Andrlová 8. C Jsem pejsek jménem Ziall a se svými majiteli jsem spokojen až na pár věcí. A jelikož je ten svátek zvířat, tak bych byl rád, kdyby mě častěji kartáčovali, kupovali mi sice drahé, o to ale chutnější granule a psí konzervy, kdyby mě nechávali spát na gauči, kdyby se mnou chodili na procházky minimálně čtyřikrát denně, kdyby mě přestali nutit na cvičák a kdyby mě schovávali před zákeřnými dětmi, které mě tahají za ouška a za ocas a já jim pak utíkám a schovávám se jim, oni pak začnou brečet a z toho jekotu mě pak bolí hlava a večer, když odpočívám, jsem celý rozlámaný, a tak jsem rád, že mám aspoň trochu klidu. Alespoň tisíckrát jsem jim tyto výhrady připomněl, ale oni mě vždycky okřikli, proč na ně štěkám a všechno zůstalo při starém. Martina Vachalová 8. C
Na svůj svátek jsem já žirafa, stejně jako ostatní zvířata, pyšná. Je to den v roce, kdy každý může vyslovit své přání a touhy. Lidé by nám měli všechno splnit. Vždyť i my jim plníme jejich přání a rozkazy. Takže já bych si přála, abych aspoň jednou mohla být nebezpečná např. pro lvy. Chtěla bych, aby mě lidé uctívali a nezabíjeli nás. Taky abych si vyzkoušela, co je to celodenní péče. To zahrnuje pestrou stravu a pamlsky, péči o srst, kopyta, ocásek, hřívu a další. Samozřejmě -54-
i masáže a akupunkturu. Ale mé největší přání je rozkazovat lidem. Když řeknu, že chci podrbat za uchem, budou muset mému přání vyhovět. Je mi jedno, jak ať si na to vezmou třeba žebřík. Je to mé přání a tečka. No už teď se těším na příští svátek. Dám lidem pořádně do těla. Zuzana Vachalová 8. C
Byla u nás INSPEKCE! Do naší školy přišla Česká školní inspekce. Pokud jste neměli štěstí a s inspektory se nepotkali, můžete si přečíst, jak vše viděli ti, kteří podobné štěstí neměli… Pro vedoucího týmu inspektorů jsme vymysleli otázky a než odpoví, můžete si zatím přečíst odpovědi paní ředitelky. Ptala se jí Aneta Havlová: ? Jak vypadaly přípravy na inspekci? ! Nic mimořádného. Prošli jsme ve vedení veškeré dokumenty, které si inspekce vyžádala, aktualizovali jsme v nich data a zkontrolovali s platnou legislativou. Vzhledem k tomu, že se inspekce ohlásila už na jaře, byla většina materiálů připravena. ? Co se změnilo s příchodem inspekce? ! Myslím, že nic. Chod školy běžel jako obvykle. ? Byla jste nervózní? (před i po inspekci) ! Určitě trochu ano. Každá kontrola je svým způsobem nepříjemná, i když na druhou stranu potřebná. Vstřícný přístup inspekce mě mile překvapil. ? Probíhalo to stejně jako před čtyřmi lety, nebo byl v něčem rozdíl?
! Na rozdíl od poslední inspekce byla tato inspekce hloubková a částí dotýkala se všech organizace, tj. ZŠ, MŠ, ŠJ, ŠD i ekonomického a personálního úseku. O rozsahu kontroly svědčí i počet inspektorů – sedm (minule byli jen tři). ? K čemu vlastně inspekce slouží? ! Ke zmapování situace ve škole – zhodnocení výchovně vzdělávací práce, dodržování platné legislativy, monitoring školního klimatu, využívání finančních prostředků, zajištění bezpečnosti a dalších oblastí. ? Myslíte si, že je důležité, aby inspekce kontrolovala chod školy? ! Myslím si, že určitě ano. Jak už jsem se zmínila dříve, každá kontrola má svůj význam.
-55-
Udržuje daný systém v určité fázi bdělosti, poukáže na případné nedostatky, doporučí zefektivnění práce. Nikdo z nás není dokonalý ani neomylný. Profesní slepota provází každého z nás. V každém případě je to zpětná vazba kvality Vaší práce a posouvá Vás dál. ? Našli inspektoři někde nějakou chybu, nebo bylo všechno "perfektní"? ! Chybička se přece jen vloudila. Budeme muset do budoucna nastavit jasný systém kontroly
výdeje stravy v době nemoci žáků. Ve všech ostatních oblastech jsme byli pochváleni, někde dokonce uváděni jako příklad dobré praxe. (Snad se inspekční zpráva od ústního hodnocení nebude lišit.) ? A poslední otázka, jak často na naši školu chodí inspekce (kontroly)? ! Inspekce jednou za 3–4 roky, další kontroly průběžně během roku (např. hygiena i několikrát ročně).
Inspekce „na vlastní oči“ Inspekce jenom seděla a dívala se do žákovských. Ve fyzice se na mě pořád díval. Asi kvůli tomu, že jsem měl žvýkačku. Dan Š. Když u nás probíhala inspekce, byly to úplně normální hodiny. Ve fyzice si pan inspektor sedl do poslední lavice a jen sledoval průběh hodiny. V zeměpise k nám přišla pro změnu inspektorka. Také si sedla do poslední lavice. Chodila po třídě a dívala se, jak pracujeme. Helena Ve fyzice to bylo stejné jako každá hodina fyziky. Ale když začal sbírat sešity, tak jsem se bála, co na to řekne, protože jsem ho neměla obalený. Naštěstí můj nevzal, jenom některým. A v zeměpise to samé. Edita Inspekce byla hrozně na nic, protože jsme se nemohli chovat jako normálně. Bylo dost divné, když nás pochválili, jelikož nás nikdo nechválí. Kamil Inspekce kontroluje všechny věci, co kdo dělá, jak se žáci chovají (právě tato žákyně vyrušovala), ale hlavně jak paní učitelky učí. Když byla inspekce ve fyzice, tak mi to připadalo jako normální hodina, protože všichni dělali to, co vždycky. V zeměpise už to bylo jiné, protože už se všichni chovali slušně. Na konci hodiny nás pochválili. I když nevím za co ve fyzice… V zeměpise ta paní říkala, že prý zeměpis byl její nejoblíbenější předmět. Eliška
-56-
Byla pohodová, vůbec jsem si jí nevšímal, ale jak tu byla, tak se mi zdálo, že učitelky byly hodnější. Tom Inspekce se přesně trefila do výuky fyziky, kdy jsme měli psát, takže jsme nepsali. Učitelky se díky tomu chovaly mileji než jindy a i někteří žáci se chovali líp. Dan R. Vůbec jsem ani nevěděla, že tam někdo sedí, ale aspoň jsme nemuseli psát písemku a mohli jsme si to procvičit. Kača 7. B Do třídy přišel pan inspektor. Bála jsem se, že si vezme můj sešit, ale vzal si od Vojty a Dana. Potom poděkoval a stoupl si k tabuli. Na ní byl napsán zápis z dějepisu. Pan inspektor se omylem opřel a měl na černém saku napsaný náš zápisek. Adéla Křístková 6. C Když do naší třídy přišel pan inspektor, začala jsme se docela bát, že si vezme můj sešit. Naštěstí si ho nevzal. Byla jsem šťastná, protože jsme zapomněla dopsat jeden zápis. Pak už jsme se nebála asi ničeho. Když pan inspektor odešel, oddechla jsem si, že je už pryč. Verča Bartoňová 6. C
Kdybych já byl inspektor (inspektorka)… Kdybych byla inspektorka, tak bych sbírala určitě sešity, ale všem. Ptala bych se na nějaké otázky. Edita Kdybych byla inspektorka, tak bych v hodinách kontrolovala třídní knihu, chování a třeba bych si vysbírala žákovské knížky a podívala bych se, jak to žákům jde. Sára M. Kdybych byla inspektorka, všímala bych si hlavně učitelů, jaký mají k dětem vztah, jak je to učí, a taky žáků, jak se do hodiny zapojují a jak se chovají. Zuzana Kdybych byl inspektor, tak bych kontroloval stav lavic, jestli učitelé dávají pozor na děti (jestli se třeba nehoupou) a jestli je hodina kreativní (třeba jestli učitelé něco ukazují). Tomáš 7. B
Rozhovor s paní učitelkou Michaelou Mertovou ? Kterou školu jste vystudovala, abyste se mohla stát učitelkou? ! Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, obor učitelství pro 1. stupeň základní školy a německý jazyk. ? Jak vás napadlo být učitelkou (chtěla jste být vždy učitelkou)?. -57-
! Vždycky ne, ale tak se to vyvrbilo a nelituju toho. ? Když jste byla malá, který předmět vám nešel (neměla jste ho ráda, nebavil vás)? ! Fyzika, chemie, to pro mě byly španělské vesnice… ? Jak se zdokonalujete v jazyce? ! Čtu si německé knížky a časopisy, často jezdím do zahraničí. ? Co byste poradila nám žákům, abychom se zdokonalili v jazyce, co bychom proto mohli udělat? ! Určitě sladovat seriály v tom jazyce, ve kterém se chce zdokonalit, psát si s někým v zahraničí. ? Které zvíře z celého světa byste si vybrala domů? ! Miluju všechna zvířata. ? Jaký je váš největší zážitek a sen? ! Největší zážitek mám z brigády ve Švýcarsku, je to krásná země. ? Umíte vařit? ! Myslím, že ano (zatím všem chutnalo) :D ? Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, je něco co nejíte? ! Nejraději mám špagety a bramborový salát, to bych mohla jíst pořád. A nejím asi jenom pohanku a červenou řepu. ? Jaké auto byste si pořídila? ! To je jasné, Audi TT. Za odpovědi děkují Jana Cibulcová, Kristýna Biolková 7. A
Už se těšíme na zimu! LOPATA Nemohla jsem se dočkat, až napadne sníh. Když byl prosinec, já netrpělivě čekala, až začne sněžit, ale nedočkala jsem se. Pořád jsem doufala, že začne sněžit, ale nic. Až najednou se začaly z nebe snášet sněhové vločky, myslela jsem si, že se zblázním, byla jsem štěstím bez sebe. Druhý den bylo sněhu plno a já netrpělivě čekala, až přijde školník a já začnu konečně odhrnovat sníh. Když přišel, nemohla jsem se přestat radovat. Byli jsme venku a odhrnovali sníh, byl to úžasný pocit, konečně jsme se dočkala. Kristýna Trubačová 6. A
-58-
KRMÍTKO Bylo jsem šťastné, když mě pan školník vyrobil a já můžu pomáhat ptáčkům. Ale na jaře jsem šlo do sklepa, bylo mi tam smutno, byla tam se mnou jen lopata. Teď jsem uvidělo, že už je venku zima. Ptáčci nemají co jíst. Už by bylo na čase, aby mě školník vytáhl. Už se těším, jak uvidím svoje kamarády ptáčky. Popovídají mi, co přes to jaro, léto zažili. A já aspoň nebudu samo. Darča Ivanová 6. A JABLKO Když jsem se narodila, maminka mi řekla, ať nepadám, že sníh je měkčí. Jsem na stromě, ze kterého vidím do 6. a. Pořád na mne čučí jak na nějakou topstár. Moc se těším na sníh, ale možná vydržím až do konce školního roku, abych viděla, jaké známky dostanou. Asi tam zůstanu až do další zimy, ať vidím, jak se jim bude dařit v sedmé třídě. Doufám, že mě na další podzim neutrhnou, protože bych skončilo v nějakém kompotě. To by byla hrůza. Zatím mě ale nikdo neshodil. Doufám, že mě nesní ptáci, protože jim ještě nedali ven krmítko. Všichni by mě nejraději snědli. Na druhém stromě je taky jedno jablko, ale včera ho utrhli. Naštěstí pan školník je asi slepý a mě neviděl. Slyšelo jsem děti, jak říkaly, že byl jablkový kompot na obědě a že byl moc dobrý. Asi to bylo z chudáka z vedlejšího stromu. Je mi ho líto, ale tak jde život. Veronika Mladěnková 6. A
Tajemné dějiny naší školy - Školní skřítci Pomůckovník dobročinný Vyskytuje se převážně ve školních třídách a učebnách, někdy i v kabinetech. Je vysoký kolem dvou centimetrů, štíhlý a zbarvený do výrazných barev, jako je červená, žlutá, modrá nebo zelená. Má špičaté uši a nosí černé botičky. Pomůckovník je velmi rychlý, pracovitý, ničeho se nebojí a žije samotářsky. Ve škole uklízí a pomáhá zaměstnancům školy a naopak žákům pomůcky krade, schovává nebo ničí, zvláštní je, že když se píšou čtvrtletní práce, pomůckovník všechno vybavení a pomůcky žákům přinese nebo opraví, po písemce jim je zase vezme. -59-
Pomůckovník je rychlý jako veverka, chytrý jako rádio a statečný jako lev. Ve škole ho mají rádi jen učitelé a učitelky, žáci ho moc rádi nemají. Samuel Sochatzi 8. A
Svačinovník hladový Vyskytuje se ve škole ve skříních, ale když přijde žák se svačinou do třídy, tak hned jak svačinu žák opustí, Svačinovník hladový se už prokousává dovnitř žákovy svačiny. Svačinovník je malý a celkem tlustý s černými delšími rozcuchanými vlasy. Vždy má na sobě bílé tričko a kraťasy... no, ne až tak bílé a čisté, protože se vždy u jídla strašně zamaže. Je velmi rychlý a bystrý, jen žák zajde za roh, svačinovník už se láduje jeho výbornou svačinou. Ale je i hodný, když vidí, že některé dítě zapomnělo doma svačinu, rychle zaběhne do bufetu a tam mu něco dobrého připraví a nepozorovaně mu to hodí do batohu. Když právě nemá co dělat, zajde za dveřníkem a tam si spolu hrají a houpají se na dveřích. Je hodně hravý a zábavný, ale když ho něco naštve, když mu třeba někdo nechce dát svačinu, bývá potom celý den naštvaný jako nějaký zlý skřítek! Přes hodinu, kdy se žáci učí, on se skrývá a nenápadně pobíhá po třídě jako nějaký ninja a už si vybírá další chutnou svačinku. Daniela Skřehotová 8. A
(O dalších skřítcích si přečtete v dalších číslech Druhého patra!)
Proč se bojím/nebojím čerta? 1. A čerta se nebojím, protože je hodný, i když vypadá škaredě. Gvenda Hubálková čerta se nebojím, protože vím, že čerti nejsou, jsou to převlečení dospělí. Dan Zbavitel čerta se bojím, protože nosí pytel, do kterého strká zlobivé děti. Jakub Vondráček -60-
trochu zlobím a čerta se bojím, že si mě odnese. Marek Diro 2. C nebojím se ho proto, že si nikdy nechystám polštář, ale zavírám okno já se nebojím proto, že to je čert bratranec, těším se na Mikuláše. mamka mi vyhrožuje a to často! A chce mě tam dát. Ale já se nedám! A to vůbec. těším se, protože možná dostanu dárek. Bojím se proto, že mě možná vezme čert, vždycky se schovám pod stůl, jednou byl čert moc smradlavej. bojím se proto, že straší děti a tím pádem se bojím já. nebojím se, protože jsem byla hodná, ale minule jsem se bála. 4. C bojím se čerta, protože když jde, tak dělá strašný rámus a protože mě už několikrát vystrašil. Taky se bojím čerta kvůli toho, že už několikrát mi říkal, že mě dá do svého velkého a hnědého pytle a že mi nedá pokoj do té doby, než mu něco pěkného zazpívám a je strašně, ale strašně špinavý. Kateřina bojím se čerta, protože se bojím, že mě unese a ještě protože mě straší. Ještě se bojím čerta, protože zlobí a protože já zlobím. Kristýna nebojím se čerta, protože to jsou jenom masky a kostýmy. A že by mě určitě nevzal a jestli jo, tak mám aspoň zkrácenou cestu. Jsou to jenom lidi a žijí jenom v pohádce. Jakub nebojím se čerta, protože si spolu hrajeme na honičku a když je otočený zadem ke mně, tak mu vytrhnu ocas a (jenom) když jsem mu ocas vytrhla, tak mi dal facku. Žaneta nebojím se čerta, protože je směšný, když jsem byl malý, bál jsem se, ale když jsem teď větší, tak už ne. To asi každý. Nejvíc těším se na něj, jak zas bude běžet. Vilém nebojím se čerta, protože se do školy učím a poslouchám rodiče. A pomáhám jim s tím, že hlídám bratříčka, utírám nádobí, utírám prach. A nikdo, kdo je hodný a kdo pomáhá, tak se nemusí čerta bát. Martina
-61-
7. B Čerti – kdy jsem se přestal(a) bát? čertů jsem se přestala bát v osmi letech, protože jsem zjistila, že žádní čerti nejsou. Když šli po cestě kolem našeho domu, viděla jsem, jak si jeden čert sundává paruku. Předtím jsem se jich bála. Helena čerta jsem se bál asi do 3. třídy. Bál jsem se kvůli dědy. Ten k nám chodil s fakt ohavnou maskou, prostě hrůza. Filip P. čertů jsem se nikdy nebála, protože na Ukrajině čerti nechodí. Ale když jsem přišla do Česka, tak jsem se trochu bála, ale dostala jsem hodně dárků. Tak od páté třídy se už nebojím. Edita furt se bojím, protože jsou fakt hnusní. Lukáš už se čertů nebojím, už k nám ani nechodí. Bál jsem se tak do 2. třídy, bál jsem se proto, že mě mlátil koštětem a chtěl mě strčit do pytle. Jednou se mu to skoro povedlo, ale začal jsem ho kopat, tak mě pustil. Filip J. přestala jsem se bát v sedmi letech, protože jsem poznala mého strejdu, že se převléká za čerta. Od té doby se nebojím. Zuzana bojím se pořád. Jsou strašliví a mají rohy. Nejvíce se bojím, že mě kousnou. Nebo že se udusím v pytli, do kterého mě nacpou. Dalimil přestal jsem se bát v 9 letech, protože jsem zjistil, že se čert bojí kříže. Kamil čertů jsem se přestal bát asi v 9 letech. Do té doby vždycky, když čerti přišli, jsem se schoval pod postel. Čertů jsem se přestal bát, protože jednou, když byl strýc čert, tak mu spadly rohy. Tomáš ve třetí třídě, když mi to vykecaly sestřenice. Honza J.
Co dnes dělají čerti? Jazykové znalosti: žijeme v moderní době a to se týká i čertů. Kdysi se domlouvali vyplazováním jazyka a nesrozumitelnými výrazy. Dnes mluví jazykem čertština a pokud chtějí mluvit s Luciferem, musí použít luciferštinu. Když 6. prosince vyjdou na zem, musí ovládnout všechny jazyky světa, protože neví, kam je Lucifer pošle. Aneta, Monika
-62-
Oblíbené filmy, pořady: čerti se určitě rádi dívají na filmy, například na Čert ví, proč, Smlouva s ďáblem, ale nemají rádi například Z pekla štěstí I, II. Nejoblíbenější čertí filmy jsou S čerty nejsou žerty a Káča a čert. Patrik, Radek Oblíbený sport: nejoblíbenější je wrestling, protože je tam hodně boje a agrese. Čerti se někdy rádi naučí nějaký ten nový sport a vybírají si svůj tým, který si potom v pekle utvoří. Jan Š., Tomáš B. Partnerka: čertova partnerka musí být strašně hezká a svůdná. Nosí náramek štěstí, aby se poznalo, že je to žena čerta. Oblečena je do hezkých černých šatů nebo červeného trička, černých riflí. Musí také umět uklízet tam, kde bydlí, ale čert nic nedělá. Ondřej, Ondřej Volný čas: čert chodí do fast foodu a hraje počítačové hry. Hraje fotbal, tenis, hokej, ale také vodní pólo a kriket. Ondra H., Jan F. Jídlo, pití: dnešní čerti pijí nejraději agresivní a mutantní nápoj, který je zbarvený do modrofialova a jmenuje se Mutantfinum. Nejčastěji chodívají do hospody Pekelný vůl. Tam si také dávají specialitu – jedno oko s rybím střevem. Andrea Náplň pracovní doby: čerti se v pracovní době pohybují po světě jako černé kočky, ale umí se proměnit i v normálního čerta. Čerti dnes mají centrálu na Sahaře v největší písečné duně, kde zaznamenávají všechny zlobivé děti a jejich hříchy. Tomáš W., Sebastian Absolvovaná školení: nejdůležitější je kurz sebeobrany, kde se učí, jak se ubránit před dětmi, které z nich nemají strach a chtějí ochránit své mladší sourozence. Děti koušou, škrábou a na to potřebují tím pádem hroší kůži. Na školení jim doporučují používat i brnění. Daniela, Marie Vzhled: v dnešní době má čert černé afro, rohy jako muflon a je neoholený. Chodí v černé kožené bundě, roztrhaných džínách. Obuté má adidasky. V ruce drží iphone s aplikací na strašení. Na rameni má tetování s nápisem See in hell. Pavlína, Lucie, Tereza
-63-
Výběr klientů: jelikož jsme ve 21. století, jsou velice vybíraví. Je jich málo a lidí je hodně, takže mají velký výběr. Berou si hodné lidi a až je vyberou, zbudou jen ti zlí. Pak stačí počkat nějakých 20, 30 let, až se všichni pozabíjí navzájem a pak převezmou vládu nad zemí. Takže se nedivte, až vám nějaký hezký chlapík dá nabídku. Jana H., Veronika H. Dopravní prostředek: zřídka používají auto, spíše dají přednost šestikolovému vozidlu, které má velký prostor pro více čertů. Toto vozidlo jezdí na lidský pot nebo na čertí trus. Michal 8. A
Turisté na cestách Od letošního školního roku pracuje ve škole turistický kroužek. V kroužku se tři desítky žáků od 1. do 5. třídy učí poznávat stromy, stopy volně žijících zvířat, pracovat s mapou a buzolou, ale největší radost všem dělá hledání pokladů s moderní technologií GPS. Naše první keška v Turistickém kroužku byla objevena při poznávací procházce na Horečky. Děti měly z objevení pokladu velkou radost, cestou zpět jsme se od skokanského můstku Jiřího Rašky podívali na panorama Frenštátu a plni zážitků dorazili zpět do školy. Zuzana Školeková
Budky – ať už ptačí, nebo na knížky Všímáte si budek po městě? Druhé patro ano. Máme různé typy budek všude po městě. Například knižní budku před Městskou knihovnou. Jednu budku máme i u školy, ta je ptačí. Jaký je mezi těmito dvěma budkami rozdíl? Moc velký zase ne. Do ptačích budek sypeme různá semínka, aby ptáčci přežili zimu. Bez naší pomoci by to měli dost těžké. No a budka na knížky? Ta nám zas pomůže přečkat dlouhé zimní večery a obrazně některým z nás zažene hlad po příbězích a dobrodružstvích. Zeptal jsem se paní knihovnice na „miniknihovnu“.
-64-
? Čí to byl nápad? ! Byl to můj nápad, ale inspiraci jsem čerpala ze zahraničí. ? Máte o knížkách přehled? ! Jen o těch, co tam dáváme my. ? Vracejí lidé knihy? ! Ano, ale někteří bohužel ne. ? Kdo „miniknihovnu“ vyráběl? ! Dělal ji knihovník z Tiché a malovala to paní z Domu kultury. Naše školní krmítko pro ptáky, vyrobené panem školníkem, je dřevěné, ale mohou být vyrobena z různých materiálů (vystačí starý květináč, sklenice i PET láhev). Fantazii se meze nekladou. Důležité je, aby v něm bylo dost krmení. Mimochodem – koupí našeho časopisu na Dni otevřených dveří přispějete na krmení pěvců poletujících ve školní Zdeněk Horečka 8. C zahradě.
Co se děje ve škole (a v jejím okolí)? Všichni jsme si určitě všimli, že naproti naší škole je nové hřiště. Taky už mnoho žáků bylo vyzkoušet jeho odolnost, i když jsou dávno na druhém stupni. Někdo to udělat musí, že? Ale co kdyby se na tom hřišti nehrálo, ale učilo? Třeba takový přírodopis – ze země byste si mohli vyhrabat různé brouky, studovat je, viděli byste stromy a popisovali, který je který. A kdybyste správně odpověděli, tak byste se mohli zhoupnout nebo sklouznout na skluzavce. No, neberte to! Horší by bylo, kdybyste nedávali pozor. To byste museli dělat dřepy, přitahovat se na hrazdě, nebo byste měli zakázané si na tom hřišti hrát – podle toho, co jste provedli. Také tělocvik by se dal učit na hřišti, nebo dokonce matika, tam byste mohli mít jako pomůcku na počítání kamínky, co tam na zemi jsou, třeba by vám to pomohlo. Zkuste to někdo navrhnout paní ředitelce, třeba by zavedla speciální hodinu na hřišti, kam by mohli jít žáci za odměnu. Však uvidíme, jak se to vyvrbí… Jana Horáková 8. A -65-
Pohled z okna Je pátá hodina. Máme češtinu a já znuděně koukám z okna na nové hřiště u kina. Představuji si, jak se houpu na houpačce a vesele dovádím s jinými dětmi. Plánuji si, protože bez plánu by to nešlo. Vždycky musí být nějaký plán. A ten můj se v mé hlavě pomalu hotoví. Je to plán o tom, jak po vyučování budu dovádět na novém hřišti u kina. Při té myšlence se pousměju. Grr! Štve mě, když vidím malé děti, jak si vesele hrají! Někdy až pukám závistí, když vidím, jak se jiní baví a já musím sedět a učit se. Podívám se na hodiny. Do konce češtiny ještě zbývá 35 minut! To snad nevydržím! To ne! Kéž by šel čas zrychlit…Škoda, že neexistuje nějaké kouzlo. Jé hele! Teď ty malé děti přišla seřvat učitelka. Dobře jim tak! Nemají nás tak lákat! Ale po češtině, už po češtině se na té houpačce, kde zrovna teď sedí Honza, budu houpat já! A nikdo mě odtamtud nebude vyhazovat! Přece jenom, musela jsem přetrpět celých pět hodin mučení! Tak si přeci zasloužím nějakou odměnu ne?! Zvoní!! Hurááá!!! Nezajímá mě, že nemám zápis. Jediné, na co teď myslím, je hřiště! Konečně jsem se dočkala. Konečně! Martina Vachalová 8. C
Zuby, zoubky, zoubečky... Přednáška se mi moc líbila. Někteří si možná uvědomili, že si máme své zuby opravdu čistit, abychom je neměli škaredé. Potom nám ty dvě holky, co dělaly přednášku, nabídly těm, co chtěli, fialovou tabletku. Když si je někteří dali do pusy, tak měli fialové zuby, a když si pusu vypláchli vodou, tak jim zůstaly fialové tam, kde měli nejvíc bakterií. A ještě nám ukazovaly na velkých zubech, jak si správně máme čistit zuby. Natálie Heřmánková 7. B Bylo to dobré, akorát byly hnusné ty všechny kazy. Adam Václavík 7. B
Bylo to pěkně hnusné. Všichni si strkali kartáčky do huby a pak nám tam pouštěli nějaké hnusné obrázky shnilých zubů a nadržených bakterií. Nejlepší na tom bylo, jak nám dali do pusy modré pilule, které nám obarvily celý jazyk a zuby. Taky bylo super, že nám odpadla fyzika. Kamil Mrkvan 7. B Líbilo se mi to, hlavně ten bonbón na zjištění bakterií. Daniel Romanovský 7. B
-66-
Křest sborníku V pondělí 25. listopadu jsme se my, redaktoři Druhého patra, zúčastnili slavnostního křtu sborníku na průmyslovce. Pokud byste chtěli něco podobného taky uspořádat, potřebujete v první řadě dobrého organizátora, který vám sežene potřebné vybavení, např. mikrofon, potom je zapotřebí sehnat účinkující. Moderátoři by měli umět mluvit srozumitelně a hlasitě, což moderátoři na průmyslovce splňovali. Dále je na seznamu doprovodný program. Zde patří zpěváci, básníci, či jiní, kteří by se této slavnosti chtěli zúčastnit. Dále musíte sehnat kmotra, tedy člověka, který ten sborník pokřtí. V tomto případě to byla paní starostka. Pro jistotu, abyste si byli jisti, že všechno funguje, udělejte pár zkoušek. Pak už stačí jen najít správné datum a čas, udělat Martina Vachalová 8. C pozvánky a je hotovo.
Pomooooc, já se topím Je všude známo, že se v 7. A kytkám nikdy nedařilo, ale zas tak špatné, jako teď, to nikdy nebylo. Vždy to bylo spíše naopak, kytičky byly skoro pořád na suchu až do té doby, než se o kytičky začal starat jeden nespolehlivý žák. Nedalo se říct, že by je nezalíval, on je dokonce přelíval. Z kytek se staly „lekníny“. Nikdo si toho nevšímal, vždycky se jenom utřel parapet, když voda tekla už i vrchem. Všechno bylo, dá se říct, pro nás v pohodě, nikdo si ničeho nevšiml až do té doby, než jsme měli dějepis s panem učitelem Ondryášem. Náhodou procházel kolem kytek a všiml si, že je mokrý celý parapet. Zvedl kytičku a z té začala téct voda. Když vytáhl hliněný květináč z plastového krytu, tak jsme se málem všichni zděsili, byl plný vody. Když jsme z něj vodu nalili do půllitrové lahve, byla skoro plná… Nakonec kytičky přežily, nechali jsme je chvíli na suchu a byly v pořádku. Jana Cibulcová 7. A Jak žijí amazonští indiáni? Byli jsme na přednášce Mnislava Zeleného o tom, jak žijí indiáni. Zaujalo mě, že chodí boso, mnozí z lidí chodí nahatí, anebo mají šňůrky omotané kolem pasu. Mají šamana a náčelníka. Mezi šamanem a náčelníkem je rozdíl, náčelník vede kmen, kdežto šaman léčí nemocné lidi. Když mají děti pět let, provádí se krvavý obřad tak, že šaman vezme piraní zuby a rozřeže s nimi rameno, potom vezme lístky, které -67-
uzdravují a rozmačká je a dá je na ránu, v tu chvíli přestane rána krvácet. Pak se provádí to, že kmen nasbírá tři sta velkých mravenců, dá je do dmýchače a přikládá k tělu. Mravenci pak poštípají danou osobu. Lucie Kotrbová 6. A
Výhoda je, že indiáni jsou více spojeni s přírodou. My máme všeho dost a máme otupělý zrak a sluch ze všeho toho hluku. Indiáni dokáží lovit i v noci. Bohužel tam hodně lidí umírá, protože když člověka šaman nedokáže vyléčit a odsoudí ho tak k smrti, tak už ho nic nezachrání. Taky tam mají hodně horko a jako oblečení nosí jen pár ozdob. Jejich život má spoustu výhod i nevýhod, ale je velice zajímavý. Veronika Mladěnková 6. A
Co mě zaujalo na životě indiánů? Indiáni můžou chodit nahatí a větrá jim přirození; mohou také brát drogy a nikdo je za to nezavře do vězení; rituál, kterým jim každý rok rozřežou ramena; chodí lovit v noci zvířata; koupou se 3krát denně; Silvestr Adámek 6. A mohou zabít jakékoli zvíře.
Vlasy Co jsou to vlastně vlasy? Jsou součástí hlavy každého člověka. Někdo je má rovné, kudrnaté anebo vlnité. Každý má také jinou barvu vlasů, tmavou, světlou anebo zrzavou. V průměru máme asi 140 000 vlasů. Každý si je upraví tak, jak se mu líbí, buď si je ostříhá nebo obarví. Také si je může nechat prodloužit, vyžehlit nebo si udělat trvalou (těmito změnami se samozřejmě vlasy kazí). Momentálně je nejvíce v módě u holek obarvit si konečky na určitou barvu, růžovou, modrou, atd. Pár takových holek u nás ve škole také máme. Dalším aktuálním hitem je si vlasy ostříhat na krátko a oživit je sytými barvami. Také nám vlasy mohou vypadávat nebo mít roztřepené konečky. Aby se nám to moc nestávalo, tak tady máme pár tipů, jak mít zdravé vlasy. -68-
Tipy jak správně pečovat o vlasy: Než si umyjeme vlasy, pořádně je rozčešeme. Vlasy začneme umývat od kořínků. Použijeme šampon pro náš typ vlasů (mastné, barvené, suché). Po opláchnutí vlasů od pěny použijeme kondicionér. Vlasy nevyfénujeme okamžitě po umytí, chvilku počkáme, až mírně uschnou. Každý den češeme hřebenem (nejlépe dřevěným). Při žehlení používáme ochranné přípravky. Pravidelně si necháme zastřihávat vlasy (aby se netřepily konečky). To vše mi poradila naše kadeřnice :-)) Rozhovor s Andreou Sládečkovou z 8. A: je obarvila? ? Proč sis takto obarvila vlasy, ! Ano, zdají. jedna půlku blond a druhá hnědá? ? Čím sis vlasy barvila? ! Protože jsem chtěla, přišlo mi to originální. ! Barvila jsem si je peroxidem (na ? Co ti na to řekli rodiče? blond). ! Rodiče mi řekli jen, že to ? Jaké jsou ohlasy na tvůj účes vypadá dobře. (kladné nebo záporné)? ? Nápad takto si obarvit vlasy sis ! Většinou kladné. vymyslela sama, nebo jsi měla ? Budeš si v blízké době měnit určitou inspiraci? tento účes? ! No, vymyslela jsem si to sama. ! Ne, zatím si ho nechám. :-) ? Zdají se ti vlasy více poškozené, než před tím, než sis Děkuji za odpovědi. Jana Strnadlová 8. A
Co nás zajímá? Geocaching Geocaching je hra, která se hraje po celém světě, úkolem je najít kešku, ve které je ukrytý Logbook a nějaké hračky. V České republice je tato hra taky známá a všude kolem nás jsou desítky i stovky kešek. Já sbírám kešky od roku 2012. Kešky je možné najít pomoci GPS, nebo pomocí mobilu, který má Android. Mým největším dobrodružstvím při lovu kešek byl výlet k Novému Jičínu. Byl jsem tam skoro s celou rodinou a mými kamarády. Kešky byly ukryty v lese a každá se jmenovala podle něčeho, např. Matesové UFO. Na výletě jsme byli celý -69-
den a nejlepší byl oběd, spíš to byl piknik. Nejlepší keškou na výletě bylo velké Ufo, které bylo velmi pěkně udělané. Cestou k velkému UFONOVI jsme šli přes louku, kde se pásli volně koně a my si je šli pohladit. Naštěstí nikoho nepokopali, ale potom jsme se jich nemohli zbavit. Pokud by vás taková hra taky bavila, zaregistrujte se na stránkách geocaching.com. Jakub Jeřábek 5. A V sobotu 16. listopadu se konal experiment Stratocaching. Start měl být v Praze v 9 hodin, jenže se zpozdil o dalších 80 minut. Pak konečně balón vyletěl. Stoupal rychlostí 6 metrů za sekundu a vyletěl pěkných 30 kilometrů nad zem. Z té výšky již bylo možné vidět zemi a trochu i vesmír. Mně se to velmi líbilo. Ještě nikdy jsem nic podobného „živě“ neviděl a byl to pro mě neskutečný zážitek. Poté se vypustily stratokešky, které vypadaly jako semínka od javoru (vrtulky, nažky). Díval jsem se pořád, kam to dopadne. První spadla u Plzně, stejně tak i druhá, třetí a čtvrtá. Celkem se vypustilo 10 stratokeší, ale u 6 byl napsán stav nedostupný, takže se asi zničily nebo ztratily signál. Bylo mi to líto, protože bydlím na Moravě a těšil jsem se na to, že to spadne někde poblíž. No nic, no. Tak někdy příště, ale zábava to byla dobrá. Pokud jste se nestihli podívat živě, můžete se podívat na záznam (http://technet.idnes.cz/starujeme-stratocashing-miri-do-stratosfery-fa1/online.aspx?online=1005412). Pokud jste měli to štěstí a zahlédli balón nebo našli nějakou stratokešku, tak si toho važte a nezapomeňte se tím chlubit :-) Jakub Jeřábek 5. A
Jak se kdo jmenuje? Taky vás napadlo něco tak šíleného, jako například dobrovolně počítat? Mne ano, a že to bylo opravdu bláznivé... Ale nebyla to ledajaká matika, počítala jsem, kolik do naší školy chodí žáků. Je to asi 685. A to jsem nezapočítala učitele. To by se to číslo ještě trochu rozrostlo. A jelikož jsem měla matematickou horečku, počítala jsem dál. V naší škole se vyskytuje 182 různým jmen. A ještě pořád nekončím! Nejvíce se u nás vyskytuje jméno Jan – 24 a Natálie – 19. V porovnání s celkovým počtem jmen v České republice je to ovšem nicotné číslo (Janů je 295 293 a Natálií 1926). Na druhém místě se umístila jména -70-
Jakub – 22 a Veronika – 16 (v naší republice je 96 801 Jakubů a v tabulkách nad 1000 jmen Veronika ani není). A kdo obsadil místo třetí? Ondřej – 19 a Kristýna – 15 (Ondřejů se u nás vyskytuje 70 191 a Kristýn 47 214). Co se týče příjmení, o zajímavá příjmení jsme taky nepřišli. Po škole pobíhají například Veselá, Kyselý, Sladký, Volná, Hrubý, Chladný a Zlý. Zeptala jsem se spolužačky Marie Veselé Tady máte její odpovědi: Marie Veselá ? Charakterizuje tě nějak tvoje příjmení? ! Jak kdy, někdy jo, někdy ne... ? Jak děláš, že jsi Veselá? Nebo ti ke štěstí stačí pouze příjmení? ! Nevím, jestli jsem veselá. To musí posoudit ostatní.. ? Kdyby sis mohla vybrat a rozhodnout se sama za sebe, změnila bys svoje příjmení? ! Myslím si, že moje příjmení není ani nejhorší, ale ani nejlepší, každé má svoje... Jak jsem spokojen(a) se svým křestním (rodným) jménem? se svým jménem jsem: 3. třída 6. třída 9. třída úplně spokojen 16 11 7 částečně spokojen 3 10 12 nespokojen 2 2 3 3. D: Proč jsem spokojen(a), nespokojen(a) se svým jménem? Moje jméno se mi líbí proto, že má 4 písmena. Adam Já jsem spokojený. Mám jméno jako Ondřej Brzobohatý. Ondřej Moje jméno se mi líbí, protože je nádherné. Martin 6. A: Mně se nelíbí, protože mi spolužačky říkají Pavlína. -71-
Chtěl bych se jmenovat Napoleon Bonaparte Syrovatka. Chtěl bych se jmenovat Hurvínek. 9. C: Mám jméno Jan, protože ho můj brácha chtěl. Jan Jsem nespokojena se svým jménem, protože si většinou představí starou paní. Jarmila Chtěl bych se jmenovat Heřman. Oldřich
Školní inspekce se zaměří na žáky.
Komiks
Aneta Havlová 8. A
Každý žák dostane svého
V pondělí přijedou inspektoři.
a v pátek ho v pořádku vrátí!
Na vydání 113. čísla Druhého patra se podíleli: Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Barbora Štarhová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Zdeněk Horečka, Veronika Mladěnková, Jakub Jeřábek, Jana Cibulcová a Kristýna Biolková Obrázky kreslili: Natálie Heřmánková, Jakub Juřík, Sabina Konvičková, Natálie Malíková Fotografie: Karel Šindler (65, 66), Pavlína Maňasová (50, 51), Zuzana Školeková (64), Petr Ondryáš (58, 68) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 12. 2013
-72-
