Zpravodaj obcí Doubravice, Velehrádku a Zálesí vychází 28. října 2013
elektronická podoba
Krásný den, milí čtenáříčci . Dušičkové období dokáže člověku pořádně pokazit náladu, zvláště když se venku zatáhnou mraky a spustí pěkně zvesela tu svoji uplakanou písničku „Prší, prší, jen se leje …“. Když se pak na den, na dva rozsvítí na nebi slunce, hned nás vytáhne ven - na zahrádky (mrkev, celer i petržel už se tetelí, až k nim přihodíme kus flákoty a na jeden z nedělních obědů bude svíčková jako malovaná), do sadů (bože, ten jablečný štrúdl dokáže vždycky tak krásně provonět byt … a jak se po něm rychle zapráší!!!), do lesů (polohříbky jsou pod nezvykle brzy spadaným listím sice hůř vidět, ale až na Štědrý den bude na stole stát kastrol s čerstvě upečeným „Kubou“, rychle se na vykoukané oči zapomene). Období hubnutí do plavek je za námi, do období hubnutí do plesových šatů ještě nějaký ten volný den zbývá, tak proč si prostě nedopřát? Hojně dostupný květák chutná stejně dobře obalovaný jako zapečený, naložené zelí prokládané čerstvou cibulí tiše kvasí ve sklepích a spížích a čeká, až ho povaříme tu k sekané, tu k pečeni anebo třeba jen hrst či dvě přihodíme do zelňačky. Sklizené brambory dávají kuchařské fantazii tolik prostoru, že je mnohdy vídáme na talíři sedmkrát v týdnu; jednou v polévce, podruhé s tvarohem a máslem a potřetí? Třeba nastrouhané a upečené jako placky – nápadům se meze nekladou a české kuchyni také ne. Samozřejmě nesmíme zapomenout na dezert k podvečerní kávičce – ořešáky už své plody též sklepaly, pilné hospodyňky tvrdých skořápek jádra zbavily a některé z nich už i pár koláčů napekly. Či buchet. Či jiných dobrůtek. Nad tím vším se sliny sbíhají, ani nevíme jak.
V tomto čísle najdete…
zprávy z radnice reakce účastníků oslav 500. výročí obce z kroniky obce z pera D. Ruščákové moučníková kuchařka povídání se sběratelem veteránů zamyšlení nad výběrem správné ZŠ nabídka nové volnočasové aktivity pro děti pozvánka na Halloweenskou cestu výsledky voleb
Teď už jen zbývá prostřít stůl, sezvat ty, kteří s námi chtějí hodovat a labužnicky pomlaskávat nad plnými talíři, přitom probrat celý malý svět i svoje velké životy, těšit se ze společnosti, z radosti, z vůně. Zkrátka být spolu. A když nám při tom ještě navíc chutná jíst, berme to jako bonus a dar, který si můžeme užít dosyta duše i pupíku. Krásný podzim, plný lahůdek a dobrot, a dobrou chuť přeje RD
Zprávy z „radnice“ V červencovém Občasníku byla vyhlášena anketa k diskuzi, zda by v naší obci měla existovat obecně závazná vyhláška omezující v konkrétním víkendovém dni a ve svátek vykonávání hlučných činností. Názory občanů i chalupářů shromažďovali na OÚ do konce srpna, pět občanů by takovou vyhlášku uvítalo. Hlasování o „nedělním klidu“ bez sekaček, motorových a elektrických pil a dalších hlukem obtěžujících činností nakonec neproběhlo. Vlastně jsme si odhlasovali, že o tom nebudeme hlasovat. Ukázalo se, že všechno se dá jednoduše a tak nějak lidsky domluvit mezi sousedy. Na druhou stranu se argumentovalo tím, že nemáme nikoho, kdo by dodržování takové vyhlášky kontroloval, a kdyby se tím měl zabývat starosta, ulítal by se. A taky je to svým způsobem omezování osobní svobody, hlavně pro ty, pro něž je neděle jediná doba, aby si posekali zahrádku. To jsou zhruba důvody, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo.
Nedělní klid
Koncem srpna došlo k poruše na obecním vodovodu, vyvěrajícího Porucha vodovodu pramínku nedaleko kapličky si jistě mnozí všimli. Porucha byla úspěšně odstraněna, ale na návsi zůstaly nevzhledné výkopy zakryté makadamem a opatřené výstražným značením. Je domluveno se SÚS, že obě výkopová místa budou příští týden, tedy na přelomu října a listopadu opravena. Vít Paula
Zasedání zastupitelstva obce Doubravice 19. září 2013 Začátek v 18.00 hod., přítomno bylo 9 zastupitelů z 9, 2 hosté a 5 občanů.
Program byl bez připomínek schválen v konečné podobě vč. bodu 16: 1) Rozpočtová opatření 10) Obecně závazná vyhláška č.1/2012 o 2) Oprava usnesení odpadech 3) Oprava obslužné komunikace 11) Valná hromada MAS Královédvorsko 4) Oprava pomníku na hřbitově a hrobu 12) Informace o směně pozemků u budovy OÚ ruských vojáků a pekárny 5) Oprava dlažby a schodů u Ježkova domu 13) Informace o vítacích tabulích 6) Akce „Posílení vodovodu Doubravice“ 14) Žádosti občanů 7) Návrh na zakoupení obrazu 15) Členský příspěvek MAS Královédvorsko 8) Žádost o pronájem pozemku u čp. 126 16) Návrh na podání žádosti o dotaci z POV 9) Protihluková vyhláška 17) Diskuze, různé, závěr 1) Rozpočtová opatření Bylo předloženo rozpočtové opatření č. 4/2013, které nařídil starosta dne 21. 6. 2013 - příjmy se zvyšují o 76 000 Kč a výdaje se zvyšují o 61 000 Kč, dále RO č. 5/2013, které nařídil starosta dne 1. 7. 2013 - příjmy se zvyšují o 50 300Kč a výdaje se zvyšují o 126 000Kč a RO č. 6/2013, které nařídil starosta dne 1. 8. 2013 - výdaje se zvyšují o 52 000Kč. ZO bere rozpočtová opatření č. 4/2013, 5/2013 a 6/2013 na vědomí. 2) Oprava usnesení Navrženo opravit z předchozího zasedání ZO formální správnost u usnesení č. 01/03/13 - slovo „schvaluje“ nahradit slovním spojením „bere na vědomí“, us. č. 02/03/13 - za „2012“ doplnit „ včetně zprávy z přezkoumání hospodaření obce za r. 2012“ a us. č. 03/03/13 - nahradit slovo „souhlasí“ za slovo „schvaluje“. Usnesení č. 02/04/13: a) ZO bere na vědomí výsledek kontroly hospodaření obce za r. 2012.
b) ZO schvaluje ZÚ obce za r. 2012 včetně zprávy z přezkoumání hospodaření za r. 2012 s vyjádřením souhlasu s celoročním hospodařením „bez výhrad“. c) ZO schvaluje účetní závěrku za r. 2012. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 3) Oprava obslužné komunikace Místostarosta podal informace o opravě obslužné komunikace pro čp. 34, 35 a 46 v Doubravici. Oprava byla dokončena 9. 9. 2013 a provedl ji p. Antoš. Na opravu byl převážně použit materiál, vytěžený při opravě Sádovské cesty. 4) Oprava pomníku na hřbitově a hrobu ruských vojáků Oprava pomníku byla dokončena 3. etapou 9. 9. 2013. Byly provedeny povrchové úpravy okolo pomníku a osetí. Starosta podal návrh na opravu hrobu ruských vojáků, který je na našem hřbitově. Stav hrobu je havarijní, nápisová deska hrobu není již ukotvena v obrubníku a hrozí pád na sousední hroby, v horším případě i osoby. Byla projednána 50% finanční spoluúčast obce Zábřezí-Řečice, kterou tamní zastupitelstvo odsouhlasilo. Kameník p. Lenger doručil obci nabídku na opravu. Usnesení č. 04/04/13: ZO posoudilo nabídku pana Lengera, souhlasí s opravou hrobu ruských vojáků a pověřuje starostu vyhotovením objednávky na tuto opravu. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 5) Oprava dlažby a schodů u Ježkova domu Místostarosta informoval o dokončené opravě nádvoří a schodů u Ježkova domu. Na nádvoří byla srovnána dlažba, schody byly nově obloženy a udělány obrubníky. 6) Akce „Posílení vodovodu Doubravice“ Akce „Posílení vodovodu Doubravice“ byla dokončena i po administrativní stránce (schváleno KÚKK) a v posledním srpnovém týdnu proběhlo její předání. Nyní se čerpá střídavě z nového vrtu a stávajícího vrtu. 7) Návrh na zakoupení obrazu Starosta podal návrh na zakoupení obrazu - olejomalby s pohledem na Doubravici, který vytvořil pan V. Jarolímek k oslavám 500. výročí obce. Po oslavách bylo předjednáno, že obraz nabídne p. Jarolímek obci k odkoupení. Usnesení č. 07/04/13: ZO souhlasí s odkoupením obrazu - olejomalby od pana V. Jarolímka za cenu 1 800 Kč a pověřuje starostu sepsáním a podpisem kupní smlouvy. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 8) Žádost o pronájem pozemku u čp. 126 Záměr o pronájmu části p. p. č. 1228/1 o výměře 10 m2 byl řádně zveřejněn po zákonnou dobu. Jako jediní zájemci se přihlásili noví majitelé domu čp. 126. Starosta sdělil, že návrh na dělení a scelování pozemku nebylo potřeba podat. Usnesení č. 08/04/13: ZO souhlasí s pronájmem části p. p. č. 1228/1 o výměře 10 m2 v obci a k. ú. Doubravice u Dvora Králové za 1 Kč/m 2 na dobu určitou 5 let od data podpisu nájemní smlouvy. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 9) Protihluková vyhláška Byla vyhlášena anketa na protihlukovou vyhlášku obce. Reagovalo cca 5 občanů, kteří by tuto vyhlášku uvítali. Proběhla diskuze. Hlasování nebylo zahájeno. Zastupitelé se shodli, že tuto vyhlášku nebudou schvalovat. 10) Obecně závazná vyhláška č. 1/2012 o odpadech Místostarosta navrhl doplnění Obecně závazné vyhlášky č. 1/2012 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen OZV), kde byl do čl. 6 přidán odstavec c). Týká se osvobození od poplatku občanům s trvalým pobytem v Doubravici, kteří vlastní 2 a více staveb v obci. Tyto stavby nejsou využívány k trvalému bydlení ani rekreačním účelům. Usnesení č. 10/04/13: ZO schvaluje doplnění OZV o odstavec c) ve článku 6. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 11) Valná hromada MAS Královédvorsko Místostarosta informoval o valné hromadě MAS Královédvorsko, která proběhla 3. 9. 2013. O činnosti MAS Královédvorsko také podali informace a zodpověděli dotazy přítomných hosté - projektoví manažeři MAS Královédvorsko. 12) Informace o směně pozemků u budovy OÚ a pekárny Dokumentace ke směně byla vrácena ze stavebního odboru MěÚ kvůli zatížení pozemku u pekárny exekucí. Po oslovení příslušných věřitelů jsme získali souhlasy na směnu pozemků, které byly ihned dodány stavebnímu odboru. Dokumentace se souhlasy byla schválena stavebním odborem, takže již můžeme uzavřít směnnou smlouvu. 13) Informace o vítacích tabulích K umístění vítacích tabulí v obci podal stavební odbor Městského úřadu stanovisko. V současné době se celá záležitost řeší. 14) Žádosti občanů a) Pečovatelská služba ve Dvoře Králové si podala žádost na podporu provozu noclehárny pro osoby, které se ocitnou bez přístřeší. Zastupitelé konstatovali, že obec má svoje sociální zázemí v Ježkově domu, kde hradí veškeré náklady spojené s provozem. Usnesení č. 14a/04/13: ZO neschvaluje příspěvek na provoz noclehárny ve Dvoře Králové n. L. 9 pro, proti 0, zdržel se 0
3
b) Žadatel si podal žádost o úhradu nákladů na nákup stavebního materiálu ke stavebním úpravám, vyvolaných údajně nevhodným provedením rekonstrukce obecní komunikace. Zastupitel p. Derda si vzal na starost posouzení nákladů přímo souvisejících s výše uvedenými stavebními úpravami. c) Žadatelka si podala žádost o příspěvek při narození dítěte. ZO posoudilo žádost dle stanovených pravidel při rozdělování dobrovolných finančních příspěvků obce. Usnesení č. 14c/01/13: ZO souhlasí s vyplacením příspěvku při narození dítěte v částce 7 000 Kč. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 15) Členský příspěvek MAS Královédvorsko Na valné hromadě MAS Královédvorsko bylo navrženo vybírat členské poplatky. Pro letošní rok dobrovolnou formou a pro následující roky 1 000 Kč/ročně pro obce do 2tis. obyvatel. Starosta navrhl zaplatit za letošní rok dobrovolně alikvotní část ve výši 400 Kč. Usnesení č. 15/04/13: ZO schvaluje roční členský příspěvek MAS Královédvorsko ve výši 1000 Kč od r. 2014 a pro letošní rok 400 Kč. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 16) Návrh na podání žádosti o dotaci z POV Starosta přednesl návrh na podání žádosti o dotaci z POV na zateplení budovy OÚ. Příjem žádostí je ukončen 13. prosince 2013. Náklady na zateplení by se pohybovaly okolo 950 tis. Kč podle rozsahu zadání. Případná dotace by činila 50% nákladů. Usnesení č. 16/04/13: ZO schvaluje podání žádosti o dotaci z POV na zateplení budovy OÚ a současně pověřuje starostu vypracováním žádosti. Zateplení budovy OÚ se uskuteční pouze v případě obdržení dotace z KÚKK. 9 pro, proti 0, zdržel se 0 17) Diskuze, různé, závěr dotazy: zasazení nového stromu u Ježkova domu - pamětní strom zasazený při oslavách obce se neuchytil, bude tedy zakoupen a zasazen nový strom oprava kapličky - p. Derda a p. místostarosta vypracují ocenění nákladů, spojených s opravou kapličky
Oslavy „500 let“ Doubravice Na přání mnohých čtenářů zveřejňujeme reakce některých účastníků oslav 500. výročí od první písemné zmínky o obci, popřípadě omluvy těch, kteří se zúčastnit nemohli.
10. 6. 2010 Vážený pane starosto, dovolte mně, abych poděkovala Vám a všem, kteří přispěli k něčemu tak krásnému, jako byla sobotní oslava významného výročí obce. Žiju mimo obec více než 40 let a byl to mimořádně emotivní zážitek. Setkání s lidmi, které jsem neviděla desetiletí, vzpomínky na ty, kteří formovali pevné morální zásady, ač člověk žije úplně jinde, i to, že doma je člověk tam, kde se narodil. To je prostě pod kůží. O panu učiteli Ježkovi jsem často slýchala od svého tatínka, je fascinující, že v Doubravici jeho duch dosud žije. A Čenda Petřík- ten nám hrál na Zálesí při odpoledních čajích, to je neuvěřitelné. A zamřížované okno pošty? Tam jsem trávila pět let svého života těsně po maturitě jako účetní JZD. A budovy areálu JZD? Některé z nich stavěl můj táta s panem Plecháčem. Velmi pěkná byla výstava fotografií, chaloupka u hřiště, kde jsme jako děti hrály divadla - mám ještě fotografie. Knihovna pana učitele Střítezského, kam táta chodil a já jako dítě každou knihu hltala. A k tomu doubravický potok- pro nás „Zalezláky“ vrchol exotiky. Tak vidíte, je toho dost. A tak přeju všem dnešním mladým rodákům, aby za padesát let měli na co vzpomínat. Pane starosto, ještě jednou vřelé díky všem organizátorům velmi pěkného programu, za neopakovatelnou atmosféru. Přeji všem pevné zdraví a obci hodně úspěchů. S pozdravem Marie Kotrbová. (Malá, Zálesí 10)
4
Napajedla 3. 7. 2013 Vážený pane starosto, srdečně Vás zdravím a mnohokrát děkuji za zaslání almanachu. Udělal jste mně velkou radost, přečetla jsem ho jedním dechem a teď se ještě vracím k určitým kapitolám. Povedl se vám tak jako celá oslava 500. výročí. Mám radost, že v Doubravici žijí šikovní lidé a práce se jak Vám tak i dalším Vašim pracovníkům daří. Při pročítání almanachu se mně vrací různé vzpomínky na mé dětství a mládí, ale také na dětství mých dětí, které u babičky v Kampeličce prožily. Uvědomila jsem si, že dnes asi málo lidí v Doubravici zná historii chaty Ježkov. Tatínek kromě jiných činností v Sokole byl také župním vedoucím táboření. Většinu prázdnin, obyčejně 6 týdnů, jsme trávili v sokolském táboře žáků na palouku u Zlatého potoka blízko Šafářova mlýna (bohužel byl postižen povodní v r. 2002 a dnes je neobyvatelný) v Dobrém u Dobrušky. Fotografie z táboření jsem předala Pavlíně Špatenkové. Tatínek měl přání podobný tábor vybudovat také v Doubravici. Lesy a přírodu kolem Doubravice znal velmi dobře a zřejmě se mu pro táboření nejvíce zalíbilo dnešní místo. Jak celá jednání s úřady a dalšími lidmi probíhala, si dnes už nepamatuji. Vím, že plán a dozor nad stavbou měl bratr Hanuš, stavitel ze Dvora Králové nad Labem, na stavbě pracovali Doubravičtí. Několik fotografií pořízených tatínkem z průběhu stavby jsem též předala P. Špatenkové. Stavba byla dokončena v r. 1938 a v roce 1939 měly zahájit táboření nejlepší dorostenky Československé obce sokolské. Bohužel dějinné události tomu všemu zabránily. K chatě jsme na rodinné, ale i školní vycházky chodili rádi. Teď se ale vrátím o několik let zpátky. Tatínek se po X. všesokolském sletu zúčastnil na výzvu ČOS branného kurzu v Tišnově u Brna. Byl to kurz pro vybrané sokoly, kde se kromě výcviku dozvěděli určité informace pro případ napadení republiky německými fašisty. Tady vlastně vznikly základy pro pozdější ilegální činnost. Tatínek se již koncem roku 1939 zapojil do ilegální organizace „Obrana národa“, jejímiž členy po celé republice byli kromě sokolů další uvědomělí Češi, mezi jinými také důstojníci čsl. armády. Tajně tiskli různé noviny a letáky vybízející k sabotážím, kterých se i zúčastnili. Když v r. 1941 nastoupil zastupující protektor Reinhard Heydrich a pronásledování Čechů se stupňovalo, vznikla odbojová skupina „S21B“. Členy byli sokolové, učitelé a další spolehliví a uvědomělí Češi. Vedoucím byl tatínkův velmi blízký přítel Josef Schejbal, rodák z Velichovek, učitel v Malých Svatoňovicích, Ladislav Satran, učitel z malé vesnice Bohdašín u Rtyně, a další. Když poslednímu parašutistovi ze skupiny „Silver A“, Jiřímu Potůčkovi, se podařilo těsně před likvidací Ležáků z nich s vysílačkou „Libuší“ utéct, byl přes organizace v Pardubicích převezen do Malých Svatoňovic. Odtud vysílal do Londýna ze slepé důlní štoly, později z půdy školy v Bohdašíně. Němečtí okupanti po vysílačce neustále pátrali, a proto se po čase zdálo její umístění ne zcela bezpečné. Členové organizace „S21B“ se obrátili na tatínka s žádostí o pomoc. Po krátkém jednání tatínka s dalšími ilegálními spolupracovníky ze Dvora Králové bylo dohodnuto přemístění Jiřího Potůčka do úkrytu v sokolské chatě Ježkov. Vše bylo připraveno, domluvena doba jeho příjezdu na královédvorské nádraží. Poznávacím znamením pro první setkání měly být mé rusé vlasy. K tomu všemu ale nedošlo, protože skupina byla prozrazena, došlo k zatýkání. Tatínek 2. 7. byl posledním ze skupiny. Následovaly kruté výslechy na gestapu v Hradci Králové a dne 9. 7. byli všichni členové skupiny „S21B“ na Zámečku v Pardubicích popraveni - 16 mužů a 3 ženy. Další osudy chaty jsou již známé. Jsem ráda, že dnes chata slouží svému původnímu účelu a že tady děti mohou prožívat radostné chvíle v míru a pohodě. Velmi ráda se do Doubravice, i když jen na malou chvilku, vracím. Obracím se na Vás s prosbou, zda by bylo možné mně posílat Váš Doubravický občasník. Ještě jednou Vám děkuji za pozvání na oslavu, tak i za almanach, srdečně Vás i všechny v Doubravici zdravím, Vaše Jiřina Jarošová
5
Chlumec n. C. 29. 5. 2013 Obecní úřad v Doubravici Z celého srdce vám blahopřeji k tak významnému výročí „500 let Doubravice“. Moc se omlouvám, ale v mém věku už mi dělá potíže zúčastnit se takových akcí, ale v mysli budu ten den s vámi. Do Doubravice jsem nastoupila v roce 1951 jako začínající mladá učitelka a působila jsem tady 10 let. Práce s dětmi mě bavila. Děti byly celkem ukázněné a snaživé. Bylo mezi nimi i dost vynikajících žáků a žákyň. Ředitelem byl Miroslav Střítezský. Často jsme společně všechny třídy chodily na vlastivědné vycházky do okolí, např. k Zátluckému rybníku, k Ježkově chatě, na Velehrádek a jinde poznávaly přírodu a její krásy. Také jsme s dětmi nacvičovali dětská divadelní představení: pohádky Stříbrná studánka, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Zbojnický poklad a Honza čaroděj. Děti se s opravdovou chutí vžívaly do svých pohádkových postav. Zúčastnili jsme se také soutěže ve spoření. Spořilo se pravidelně po malých částkách, co kdo mohl. Dvakrát jsme v této soutěži vyhráli na okrese 1. cenu. Poprvé byly děti odměněny prohlídkou letiště v Hradci Králové a podruhé dokonce vyhlídkovými lety nad Dvorem Králové, Tešnovskou přehradou a okolím. Velmi dobrá byla také spolupráce s rodiči. Za jejich pomoci jsme vystavěli na kopci u lesa stanový tábor. Rodičovské sdružení zakoupilo stany, tatínkové vyrobili podsady a jednoduchá lůžka. S dětmi jsme vybudovali jednoduché hřiště a okolí tábora vyzdobili. Chlapci vyrobili v zemi jednoduchou plotýnku, na které jsme vařili snídaně a dokonce i tábornická jídla. Chodili jsme sem tábořit ve volném čase na půl dne nebo na celý den. Po dva roky jsme zde tábořili poslední týden školního roku. V roce 1959 odešel ředitel M. Střítezský do Dvora Králové a já jsem byla jmenována na jeho místo. Na místo učitelky nastoupila A. Marková. V roce 1961 jsem byla na vlastní žádost přeložena na Základní školu v Chlumci nad Cidlinou za mým manželem. To je v kostce několik vzpomínek na Doubravici. K těmto vzpomínkám patří všichni ti žáci, kteří navštěvovali školu v letech 1951 – 1961. Od té doby prožil každý svůj život. Přeji všem, aby byli zdraví a šťastní a aby se jim dobře dařilo. Obci Doubravici přeji, aby v dalších letech vzkvétala, a jejím obyvatelů, aby se ji snažili učinit co nejkrásnější. Věra Vošoustová - Huňáčková
Další poděkování za pozvánku na oslavu a současně i omluvu své neúčasti poslali ze Švýcarska pan Josef Parkan a z Trutnova paní Marie Štindlová.
Z kroniky obce Doubravice
rok 1922 - pokračování
Škola – 1. září působil na zdejší škole řídící učitel Fr. Josífko a učitelé Fr. Josífko ml. a Josef Černý. Ženským ručním pracím vyučovala učitelka Mar. Bauerová. Školu v místě navštěvovalo 143 žáků a 15 do jiných škol. Čsl. náboženství byli 92 žáci, 39 jich bylo římskokatolického, zbytek bez vyznání. Školní vyučování navštěvovali 3 Němci, kteří byli v obci na tzv. „handl“, tj. výměnou za české děti. 28. října byla konána první školní nadílka všem školním dětem. Hodnota darů byla Kčs 1400. K nadílce dal podnět učitel Jos. Černý. Hasičský sbor – Has. sbor měl valnou hromadu 26. 2. V hostinci U Holanů. K řízení hasičských záležitostí zvoleni Josef Machek starostou, Jan Reil velitelem, Josef Zoufalý jeho zástupcem, Josef Černý jednatelem a Josef Machek pokladníkem. Stříkačníky vedl Václav Všetečka, lezce Josef Machek, chrance Jan Bíman, hospodáři Josef Baryhar a Josef Reil, listonoš. 18. června 1922 byl zasloužilému členu sboru odevzdán čestný diplom, který vypracoval prof. Ort z tkalcovské školy ve Dvoře Králové.
6
Při odevzdání diplomu byl pořádán přátelský večírek a současně jednatel vzpomenul třicetiletého trvání sboru. Návštěva značná, průběh srdečný. U sboru založena Samarit. četa. Vedením pověřen František Jüngling. Stanovy sboru byly změněny, aby odpovídaly změněným státním poměrům. Provedeny v obci požární prohlídky. Jednáno o zakoupení nové stříkačky a leziště. Konány přípravy na zájezd do Prahy. Hašení požáru se sbor zúčastnil v Lanžově, kde hořel obecní domek. Hasičstvo počalo ve sborech pěstovati prostná cvičení. Naši členové cvičili 10. 9. v Řečici. Cviky byly dobře provedeny. Slavnostní projev měl Josef Černý, učitel. Sbor čítal 26 členů přispívajících a 62 činných. Kulturních akcí se členové sborů zúčastnili společně s ostatními místními spolky. Čestným starostou sboru je Josef Valeš, poštmistr. Sbor hasičů v Zálesí měl následující činovníky: Jos. Malý starostou, Fr. Rindt, nám. starosty, Ant. Rykr velitelem a pokladníkem, Jos. Mikeš jednatelem. Založena družina mladých. 17. 9. Zúčastnili se členové sboru odhalení Památníku odboje ve Dvoře Králové n. L. Kulturních podniků se sbor zúčastňoval v Doubravici. Sokol – Těl. jednota Sokol čítala v roce 1922 75 členů, 37 členek, 8 dorostenců, 10 dorostenek, 36 žáků a 36 žákyň. Přikročeno k větší úpravě cvičiště a projektováno úplné přemístění koryta potoka, na okrskovém cvičení v Lanžově a župním sletu v Novém Městě nad Metuji. Žáci se zúčastnili cvičení na Dětském dni v Nemojově. Založena pamětní
kniha Sokolu. První část knihy napsal Josef Černý. V důsledku stávajících státních poměrů změnila těl. jednota Sokol stávající spolkové stanovy. 4. 3. Vzpomenuto narození T. G. Masaryka. 6. 7. a 28. 10. byla těl. besídka. Výlety podniknuty do Hořic a na hrad Pecku. Pěvecký kroužek vedený Bož. Lhotovou získával si tu největší přízeň a naše česká píseň stala se součástí všech místních kulturních podniků. Národní Jednota Severočeská – 26. 3. Měl odbor N. J. S. svoji výroční valnou hromadu. Během roku sehráli ochotníci následující divadelní představení: Pražské švadlenky, Hříšnice, Z českých mlýnů. Zpěv řídila Bož. Lhotová, ostatní Josef Černý. Vedle již dříve jmenovaných ochotníků nastupuje Josef Štěpán, Jos. Šiler (dojížděl z Prahy), Růžena Peterová, Anna Machková, Mar. Rejlová. Hudbu řídil Emil Stuchlík. Hry se všeobecně líbily a návštěvy byly rekordní. Byla to doba ochotnického ruchu v místní obci. (…) Výbor N. J. S. přijal a schválil návrh Václava Noska: K zajištění úhrady nákladů na dětskou školní nadílku bude při každé taneční zábavě v obci zahrána píseň k tanci, při kterém se bude vybírati dobrovolný příspěvek ve prospěch nadílky. Propagační obrázky k tomuto účelu zhotoví Jos. Bozner, truhlář – malíř samouk. Návrh byl přijat všemi místními spolky a vžil se tak, že nebylo zábavy, ve které by se nevybíralo ve prospěch nadílky. (Pokračování příště) Lucie Baliharová
O umění a surikatách Vyjíždím po hlavní směrem k centru Dvora Králové a dopředu se těším – budou tam surikaty! Nedávno se totiž v prostoru kruhového objezdu objevila smečka surikat vyřezaných z dubového dřeva řezbářem Janem Paďourem. Většinou stojí v typických pozicích, jedna leze po kládě. Jsou veselé, realisticky ztvárněné a potěší každého řidiče, který se na ně koukne. Při tomto pohledu jsem si vzpomněla na nedávnou debatu v Lidových novinách, která se týkala moderního výtvarného umění. Jedna galeristka se tam rozčilovala, že lidé moderní umění nechápou. Jdou do galerie a chtějí vidět hezké věci! Umění přece není jen hezké? Ten výrok mě opravdu zaujal, protože nad smyslem moderního výtvarného umění uvažuju už dost dlouho, protože mě zajímá, mám ho ráda a taky ho asi často nechápu. Nejednou jsem v Londýně prošla galerii Tate Modern, kde by teoreticky mělo být to nejlepší. Viděla jsem dost instalací a artefaktů v jiných muzeích, v dalších městech, včetně těch toho, co nabízí New York. Naposledy jsem se potěšila osvěžujícím mixem abstraktních mramorových arterfaktů a klasických bronzových soch v malém norském městečku Sandefjordu.
7
Pod tímto čerstvým dojmem bych oné galeristce odpověděla: Umění nemusí člověka jen potěšit, může ho i znepokojit, nemusí být prvoplánově „hezké“. Ale nesmí být samoúčelné, chlubivé a bez myšlenky, jinak není uměním. Pokud patří do galerie, mělo by kromě myšlenky obsahovat i dokonale zvládnuté řemeslo. Vzpomínám na artefakt zdobící vstupní aulu Britského muzea – veliký menhir, celičký dokonale leskle pokovený, takže přirozené vrásnění kamene získalo pozoruhodný optický efekt. Autor vlastně ani nic nevytesal, jen pracně uskutečnil nezvyklou myšlenku. Je to umění? Pro mě ano, protože ke mně mluví i mnoho let poté, co jsem ho viděla. A tak se ptám – vzpomínáte na nějaké moderní umělecké dílo, které vás doopravdy zaujalo? Dagmar Ruščáková
Moučníková kuchařka „500 let“
Dunajské vlny Třít 35 dkg tuku, 25 dkg cukru, 4 vejce, 6 lžic mléka, 1 a 1/2 prášku do pečiva, 45 dkg hladké mouky. Polovinu těsta natřeme na vymazaný a moukou vysypaný vysoký pekáč, do druhé poloviny těsta přidáme 3 lžíce kakaa a rozetřeme na vrstvu světlého těsta, posázíme meruňkami a upečeme. Na upečené natřeme krém a nakonec čokoládovou polevu. Bešamelový krém - uvařit 1/4 l mléka, 3 dkg hladké mouky, 3 dkg másla, 5 dkg cukru, do studeného zašleháme 15 dkg másla. Pekla: Libuše Rulfová
Opilý františkán 25 dkg tuku (Hera, Stela,...), 22 dkg práškového cukru, 6 vajec, 6 dkg polohrubé mouky, 6 dkg hladké mouky, 2 prášky do pečiva, 1 lžíce kakaa, zavařenina. Tuk, žloutky a cukr utřeme, přidáme obě mouky s prášky do pečiva a nakonec tuhý sníh z bílků. Nalijeme na vymazaný a vysypaný plech a upečeme, ještě teplé potřeme marmeládou, ořechovou náplní a nakonec čokoládovou polevou. Ořechová náplň - 22 dkg vlašských ořechů (část nastrouhat, část nadrtit), 15 dkg moučkového cukru, 1 dcl (i více) rumu, 3 lžíce vody (část ořechů lze nahradit drcenými piškoty). Pekla: Libuše Bradová
8
část druhá
Buchta s pudinkem a zakysanou smetanou Těsto - 23 dkg cukru, 25 dkg hladké mouky, 10 lžic oleje, 10 lžic vody, 5 vajec, 1 prášek do pečiva Pudink - 800 ml mléka, 3 lžíce cukru, 2 pudinky dle chuti (nejlepší je čokoládový či karamelový) Krém - 3 zakysané smetany, 1 smetana ke šlehání, cukr dle chuti Smícháme všechny suroviny pro přípravu těsta a to pak vylijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Uvaříme pudink a ještě horký ho po lžících naléváme do těsta tak, aby se střídal řádek pudinku a řádek těsta. Pečeme při 180 °C asi 40 min, dokud placka nezrůžoví. Krém - Smetanu ke šlehání vyšleháme s moučkovým cukrem do tuhé konzistence, přidáme zakysané smetany a naneseme na vychladlou placku, posypeme Grankem a dáme do chladna. Pekla: Eva Nechanická Medové řezy 10 dkg Hery, 25 dkg cukru, 2 vejce, 5 lžic mléka, 5 lžic medu, 2 lžičky jedlé sody všechny ingredience zahříváme v hrnci, ale nevaříme, tak dlouho, až se vše spojí. Ještě do teplé hmoty zapracujeme 80 dkg hladké mouky. Upečeme 4 placky (asi na 175°C). Vychladlé slepujeme střídavě máslovým krémem (placka - krém - placka - marmeláda placka - krém - placka). Necháme asi tři dny v chladnu uležet a pak potřeme citronovou polevou. Pekla: Hana Horáčková
Jablkové řezy Těsto - 20 dkg hladké mouky, 20 dkg polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 1 vejce, 6 lžic mléka, 1 lžíce citron. šťávy (octa), 3 lžíce cukru, 1 Hera Náplň - 1 kg strouhaných jablek, 2 pudinkové prášky (vanilkové nebo ovocné), 8 lžic cukru Těsto rozdělíme na dva stejné díly, vyválíme placky, jednu dáme na pekáč (30 x 40 cm), nalijeme náplň a přikryjeme druhou plackou. Pekla: Hana Horáčková Tříbarevný koláč tmavé těsto: 30 dkg polohrubé mouky, 10 dkg másla, 10 dkg moučkového cukru, 10 lžic studené vody, 3 lžíce kakaa, 1 vejce, 3/4 prášku do pečiva Vše smícháme, vytvoříme vláčné těsto, které pomocí válečku rozválíme na plech vyložený papírem na pečení. tvarohová náplň: 75 dkg tvarohu, 10 dkg moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, rozinky namočené v rumu Umíchanou náplň rozetřeme na tmavé těsto světlé těsto: 25 dkg polohrubé mouky, 20 dkg moučkového cukru, 3 vejce, 6 lžic studené vody, 1/2 prášku do pečiva, 1/2 hrnku stolního oleje
Vejce ušleháme s cukrem do pěny, poté přidáme olej a vodu a nakonec zamícháme mouku s práškem do pečiva. Světlé těsto nalijeme na tvarohovou náplň. Pečeme při 160 st. Pekla: Marie Brožová Rafaelo řezy s kokosem Těsto: 2 vejce, 2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek cukru, půl hrnku oleje, 1 hrnek mléka, 1 prášek do pečiva, 2 lžíce kakaa Krém: 1 litr mléka, 2 kokosové pudinky, 2 kostky másla, 1 zakysaná smetana, 8 lžic cukru Poleva: 3 čokoládové kaštany, 5 lžic másla (možno dát i více) Postup: Všechny uvedené suroviny na těsto smícháme vařečkou v jednom kroku. Těsto vylijeme na tukem vymaštěný a hrubou moukou nebo strouhankou vysypaný plech s vyšším okrajem. Pečeme při 180 stupních asi 35-40 minut. Na krém svaříme v mléce 2 kokosové pudinky a 8 lžic cukru do zhoustnutí. Po zchladnutí pudinku (má být vlažný) zašleháme 2 změklá másla a zakysanou smetanu. Náplň rozetřeme na vychladlý plát a povrch dozdobíme polevou z rozpuštěných ledových kaštanů a másla.
Pocta Pragovce aneb Povídání se sběratelem veteránů, Martinem Urbanem Vrchol Zvičiny, ale místní kostel i Raisova chata, stálé dominanty nejvyššího kopce regionu, jsou „zastíněny“ objektem rozměrově poněkud nepatrnějším. Pozornost návštěvníků totiž mnohem více přitahuje stoletá automobilová babička Praga Alfa z roku 1913. Hrdě, ale ostražitě kolem zaparkovaného vozu, který statečně zdolal výšku 671 metrů nad mořem, krouží její majitel, Doubravičák Martin Urban. Ochotně odpovídá na zvídavé otázky, ale nepřestává sledovat ruce zvědavců, aby nezanechaly své otisky na nablýskaných mosazných částech vozu. Mezi zvědavci jsem byla také. Ten den jsme si na Zvičinu vyšlápli z Doubravice pěšky, odměnou nám kromě dobrého pocitu ze zdravého pohybu měla být i „Plzeň“, na
9
Zvičině je snad z celého regionu nejlahodnější. Nějak výraznější stopu ve mně zanechal nikoli výhled do kraje, nýbrž setkání s veteránským klenotem. Věděla jsem, že bratři Urbanovi sbírají veterány, občas jsem je při nějaké spanilé jízdě potkala, ale setkání na vrcholu Zvičiny bylo nějak výjimečné. Stále jsem si ho vybavovala, až jsem jednoho dne Martina potkala a požádala ho o rozhovor do Občasníku. Domluvili jsme si schůzku do hostince U Hrdinů a povídání, plné různých odboček, protože nejen samotné vozy, ale třeba i jejich jednotlivé součástky mají své příběhy, se protáhlo na čtyři hodiny, během nichž jsem popsala šest listů svými poznámkami.
Martin hovořil s takovým zaujetím, jako by skládal obdiv a poklonu své manželce, značce Praga, a chlubil své svými dětmi, jednotlivými vozy. Kolik exemplářů máte s bratrem ve své sbírce? Tahle otázka mě trochu zaskočila, myslím, že asi čtyřicet sedm, z toho jich je deset pojízdných. Všechno to jsou pragovky. Proč právě pragovky? Jsem vlastenec, tak proto mám nejraději auta z Rakouska – Uherska (směje se). Nápad, že koupíme nějakou pragovku, nebyl můj, ale bráchy. Chceme dospět ke kompletní řadě všech typů této značky, což se nám vlastně už loni podařilo. Jenže v rámci jednotlivých typů byly vyrobeny různé modelové řady a na tomto poli máme ještě na čem pracovat. Kdy jste s tímto koníčkem začali? Někdy v roce 1997, v té době vycházely inzertní noviny Annonce, brácha našel inzerát nabízející k prodeji jednu pragovku v Českém Dubu, tak jsme se tam vypravili, jenže nebyla podle našich představ, čekali jsme hranatou, ale ona byla kulatá. Chtěli jsme ujet, ale cítili jsme se trapně, čtyři hodiny jsme kolem chodili, a nakonec si ji odvezli. Byla sice pojízdná, ale před renovací, té se však zatím nedočkala. V jiné Annonci jsme objevili tu vysněnou hranatou, ale byla ve velmi špatném stavu, pak se nám podařilo sehnat ještě jednu tu samou a z obou jsme vytvořili jednu kompletní. Měli jste už předtím s veterány nějaké zkušenosti? Naše maminka sice říká, že jsme se s bráchou narodili s volantem v rukou, ale co se veteránů týče jsme byli úplní laici a začátečníci. Na burzách jsme koupili nějakou literaturu a postupně zjišťovali, jaké typy vůbec existují. Můžeš nás trochu seznámit se značkou Praga? Tak pod touhle značkou se vyrábělo kromě ponorek snad cokoli. Výroba automobilů začala jako společný projekt První česko-moravské továrny na stroje v Praze a Ringhofferových závodů v roce 1908 licencemi, např. firmy Mercedes nebo značek Charon a Renault, značily se římskou číslicí IIX, např. Praga V Charon. Pak se začalo
10
s vlastními typy, vozy nebyly úspěšné a továrna bojovala o existenci, neobstála v konkurenci. Značka Praga se začala používat až od roku 1910. Ringhoffer ze společného projektu odstoupil. Osudovým krokem pro továrnu se stalo přijetí konstruktéra, inženýra Františka Kece. Ten během čtyř měsíců vyrobil „autovlak“. Rakousko-uherská armáda totiž potřebovala nákladní vůz s vlekem, byla vypsána soutěž, kterou vyhrála Praga. Firma získala od vlády peníze a rozjela výrobu subvencovaných, a tedy levných nákladních vozů. Lidé je kupovali s jistým omezením, bude-li válka, budou jim zabaveny pro potřeby armády. Samozřejmě s touto variantou počítal málokdo, ale stalo se, válka byla, vozy byly zabaveny, ale po válce, bylo-li komu, se vracely k původním majitelům. Každopádně to byl první úspěch této firmy. Pak už následovaly typy osobních vozů. Prvním vlastní konstrukce byla roku 1911 Praga Mignon, vzniklá opět pod vedením konstruktéra Kece. (Jednalo se o vůz střední třídy, vyráběl se do roku 1927, já mám exemplář z roku 1926). Rok na to následovala taková vlajková loď, Praga Grand (vyráběl se do roku 1927), jedná se o největší model, dvakrát větší než Mignon. Jeden také máme, na jeho rekonstrukci intenzivně pracujeme, práce zaberou asi tři roky. Od roku 1913 do roku 1938 se vyráběl lidový vůz, Praga Alfa. Po první světové válce se přidávaly další typy a i ty staré se vyvíjely a vývojem značně měnily. Z Alfy se postupně stal čtyř-, pak až šestiválec, Grand byl prvním osmiválcem v Československu. Od roku 1924 se začal vyrábět nový lidový vůz, Praga Piccolo, vyráběl se až do roku 1938, byl takovým neběžnějším vozem, vyrobilo se jich přes 18 tisíc, jednotlivé modelové řady se od sebe samozřejmě lišily, my máme čtyři nebo pět exemplářů. Od 30. let minulého století získávají pragovky aerodynamický tvar, velmi populární se stává Praga Super Piccolo, několik kusů také máme. Jako rodinný vůz pro vyšší prostorové nároky se vyráběla Praga Lady, Praga Alfa představovala vůz střední třídy. Praga Golden převzala roli vlajkové lodi po Grandu. Takovým „tuctovým“, lidovým autíčkem byla ve třicátých letech Praga Baby. Dělaly se i nákladní vozy, motorky, … ale to by bylo na hodně dlouhé povídání. Máme i jeden autobus, který ještě v 50. letech vozil na pardubickém letišti piloty k letadlům. My jsme ho koupili od jednoho pána z Plzně a
ten ho získal od majitele, který si z autobusu udělal včelín. Před druhou světovou válkou Praga vyráběla i lehký tank LT 38 a valník RV. Tanky se vyvážely dokonce do Peru, jinak s nimi byla vyzbrojena československá armáda a používali je i Němci v bitvě o Stalingrad. Podvozek tohoto typu tanku byl na začátku války považován za nejlepší. Vyráběla se pod touto značkou i zemědělská technika. My vlastníme traktor AT 25. Jeden máme kompletní a druhý skoro. Má železná
orebná kola, což je poměrně vzácnost, také vyráběli kola na řepu, ta ale nemáme. V 60. letech minulého století dělali i vrtulníky (vlastníme tři motory), vývoj lehkého malého vrtulníku zatrhli Sověti, asi se báli přeletů na Západ. V roce 2006 koupila značku Praga britská firma International Truck Alliance s úmyslem od roku 2007 vyrábět nákladní vozy se jménem Praga v polském Lublině. (pokračování příště) Lucie Baliharová
Dilema Ty jsi dobré mně prokáz al! ty jsi radou svojí vedl k činu , kde já s p ochy bnos tí „KAM “? se tázal , tys mne vedl na života dr áze, kde já opuš těný neznal co p očíti; tys mne vedl - zmizely nesná ze, a já opět mohl dále jíti.
Co mám říci? Jaké díky v zdáti , jenž by dos ta čily skutk u Tvému? bez Tebe co bych byl po čal so bě, celé štěs tí své , své živobytí , vše já děk uji, ó pane! To bě, vše, čím jsem, i čím mám ještě býti.
Těmito slovy děkoval básník svému učiteli, který mu ve škole uděloval rady, učil potřebným vědomostem, dovednostem a umu. Tak mu poděkoval, že odstartoval svému žáku životní dráhu a nasměroval tam, kde viděl jeho možnosti a budoucnost. Ve škole se naučil základním potřebným návykům, které jinde nevidíme. Škola naváže jen na to, co rodina naznačí a pak rozvine daný talent. To škola musí. Dále musí nabídnout škálu jiných aktivit humánního, uměleckého, kulturního, sportovního, technického a manuálního charakteru, ve kterých se žák „najde“, které ho zaujmou a jimž se po celý život bude věnovat a v nichž může i vyniknout. Škola musí poznat zálibu a zájem žáků, jejich předpoklady a dát možnost jejich rozvoji. Přitom samozřejmě plní úkoly, dané nadřízenou institucí a potřebám společnosti. To je jeden z hlavních úkolů školy a další jej doplňují. Především klima, prostředí, postavení a autorita školy v místě a samozřejmě sbor pedagogů. Jestli je toto pozitivně hodnoceno, pak je lehké se rozhodnout pro vhodnou školu. Na tu pak vzpomínají i v dospělosti a rádi se vracejí ve vzpomínkách při srazech třeba po padesáti letech. S poklesem venkovského obyvatelstva a redukcí zemědělské výroby se situace radikálně změnila. Malé školy zanikly a děti musí dojíždět do plně organizovaných škol v centrech. S tím odešli i nadšení venkovští učitelé, kteří tvořili páteř společenského a kulturního života v obci. DILEMA nastává pro rodiče v momentě volby vhodné školy. Toto je velmi vážné rozhodnutí v době kdy neexistuje „rajonizace“ tzn. přidělení obcí a ulic do určité dané školy. Do školství zasahuje i ekonomický prvek tzv. normativu. Škola dostává finanční prostředky na provoz podle počtu žáků. Je-li to správné nebo ne ať posoudí každý sám. Při rozhodování o umístění žáka do školy musíme brát v úvahu to, jestli je typ studijní, praktický, jestli mu postačí výuční list, maturitní vysvědčení nebo jen sedět v kanceláři u počítače. Podle jeho individuálních předpokladů, schopností a talentu bychom měli vybrat školu při znalosti toho, jaká má specifika a co svým žákům nabízí. V zahraničí probíhá jakýsi experiment na téma jak řešit školní docházku na sídlištích městských aglomerací. Nejsilnějším argumentem proti velkým školským kolosálním areálům je skutečnost, že se zde dítě ztrácí v davu, negativně to působí na jeho psychiku, cítí se bezmocné vůči velkému, vůči množství dětí, nepřehlednosti, různosti typů spolužáků, jejich zvyků, neřestem vyplývajícím z moderních přístupů a rychlosti společenského vývoje, který škola nutně kopíruje.
11
Zvlášť malé dítě trpí, jaksi se „ztrácí“ v davu a pozbývá své individuality. Je nutno pro objektivitu dodat, že není každý stejný. Rozdíly a důsledky jsou pochopitelně různé. Nesprávné rozhodnutí rodičů by mohlo mít i další následky a pozdní řešení mohou být i po stránce zdravotní složitá. Tolik můj příspěvek do tiché diskuze o tom, co s rozhodnutím o umístění dětí do školy různého typu. Autor vychází ze čtyřicetileté pedagogické praxe na různých typech škol, veřejné společensko - politické praxe a překladů z cizí pedagogické literatury. Milan Kněžour
Setkání hokejistů 21. září 2013 se od 14 hodin v hostinci U Hrdinů konalo setkání a přátelské posezení hokejistů spjatých s hokejovým klubem v Doubravici. O organizaci akce se podělili pan Petr Pařík a pan Karel Čapek. Přáním organizátorů, ale i ostatních účastníků bylo setkat se s panem Emilem Fatorem, který se generaci kluků před čtyřiceti a padesáti lety tolik věnoval. Pod jeho dlouholetým vedením získalo hokejové družstvo Doubravice v okresní soutěži několik vítězných pohárů, a pokud nebyly vítězné, tak aspoň za druhé či třetí místo. Bohužel se pan Fator tohoto setkání nedožil. Přesto vzpomínání na jeho osobu zaujalo hlavní místo v náplni celého setkání. V hostinském sále byla nainstalována malá výstavka s velkou fotografií pana Fatora i s několika vyznamenáními, které za svou činnost obdržel. Vše zapůjčila paní Fatorová. Organizátoři také zakoupili kytici a plánovali ji položit na hrob pana Fatora, nakonec ji předali paní Fatorové. Po zahájení setkání byla uctěna památka Emila Fatora minutou ticha. V trochu veselejším duchu se pokračovalo promítáním fotografií z různých hokejových zápasů, na kterých se bývalí hokejisté hledali či poznávali další souputníky. Na ty, kteří již nejsou mezi námi, se vzpomínalo. Vzpomnělo se např. na bratry Karla a Tomáše Menclovy z Lanžova – Nebes. Žádný plakátek na tuto akci neupozornil, hokejisté se domlouvali telefonicky či osobně, sháněni byli podle almanachu, který zpracoval k 60. výročí počátků doubravického hokeje právě pan Fator a který oba organizátoři vlastní. Na setkání přijel i pan Karel Netřeba, původně z Bílých Poličan, hrál s nimi hokej za Doubravici a nyní žije v Německu. Asi nejstarším účastníkem byl p. Jaroslav Petera, doubravický rodák a nyní opět žijící v Doubravici. Nakonec se sešlo 25 hokejistů a ujistili se navzájem, že se příští rok opět sejdou. Marie Malá a Lucie Baliharová
Forrest Gump zachránil život Zpráva byla zveřejněna v hradecké příloze MF Dnes 11. 10. Doubravický starosta Vít Paula se spolu s dalšími kynology a samozřejmě i se svým psem Forrest Gumpem zúčastnil kynologického semináře nedaleko slovenské Trnavy. Shodou náhod se v tu dobu v okolních lesích ztratil muž, který předtím v opilosti zdemoloval svůj byt a s pohrůžkou, že se jde oběsit, zmizel v lesích. Pan starosta se i se svou manželkou zabývají výcvikem psů k vyhledávání osob už od roku 2005 a na tomto semináři také přednášeli. Když policisté zjistili, že nedaleko místa, kde byl pohřešovaný muž naposledy spatřen, mají celou skupinu záchranářů, požádali je o pomoc. Netrvalo ani deset minut a Gump muže objevil prochlazeného v křoví. Paulovi chovají bloodhoundy, což v překladu znamená „krvaví psi“, podle jedné verze jméno získali proto, že byli nasazováni na barvu čili stopu poraněné zvěře, podle druhé verze je chovali jen lidé s modrou krví, tedy šlechtici. Mají nejlepší nos ze všech psů a velmi mírumilovnou povahu, proto se perfektně osvědčují ve vyhledávání ztracených osob. Vyznačují se i hlubokým zvučným hlasem, však jejich štěkot se občas nese celou vesnicí. Lucie Baliharová
12
Volnočasové aktivity pro naše děti V dnešní hektické době, ve které se člověk musí především hnát za prací, ubývá volného času pro rodinu a především pro děti. Skoro každý rodič by určitě rád o víkendech jezdil s dětmi na výlet, za dobrodružstvím či jinými zajímavými zážitky. Ale velkou roli hraje rychle ubíhající čas a i finance. Já sama jsem jako dítě měla štěstí, že jsme bydleli v části, kde starší děti rády organizovaly hry pro mladší. Takže jsem o svém volnu pořád byla venku s dětmi od nás z ulice. Po nějaké době jsem začala jezdit na letní tábor, kde kolektiv nadšenců otevřel i celoročně fungující oddíl. Po pár letech coby dětský člen oddílu jsem přešla do řad vedoucích. Hráli jsme s dětmi nejrůznější hry uvnitř i venku, učili se zálesácké dovednosti a jezdili na víkendové akce. Byl to pro mě krásný čas, kdy člověka trápilo jen to, zda stihne připravit hru na další setkání oddílu. Jenže čas se nedá zastavit a ty dny jsou už dávno ty tam. V současnosti nám školy a volnočasové organizace nabízejí mnoho nejrůznějších aktivit, kde se děti rozvíjejí v různých disciplínách - sport, naučné kroužky, tanec, výtvarné činnosti a další. U nás v obci naleznete dramatický kroužek, ale co mi tady pořád schází, je právě takový oddíl, v jakém jsem vyrůstala. Kde se učí zdravověda, přírodověda, morseovka, uzle, topografie a mnoho dalšího. Kde se jezdí na výlety a víkendové akce, které jsou vždy zaměřené na nějaké téma a celý víkend se nese v tom duchu. Tímto článkem bych chtěla upozornit na takový oddíl vznikající u nás v Doubravici. Co tedy nabízí náš nový oddíl? Chtěli bychom s dětmi hrát nejrůznější hry, které budou zaměřené na rozvoj jejich dovedností, práci v kolektivu. Budeme vyrábět z různých materiálů, učit se zdravovědu, topografii, morseovku, uzle, učit se písničky k táboráku, pořádat výlety a cokoliv nás napadne. První schůzka se bude konat 8. listopadu 2013 od 17 hodin v Ježkově domě, budete během ní moci nahlédnout, co se na setkáních oddílu dá vše dělat – hraní her, zábavné učení a mnoho dalšího. Pokud Vás tento článek zaujal, rádi Vás uvidíme na první schůzce. Kristýna Bielicová a spol.
Pozvánka na Halloweenskou cestu Kvapem se nám blíží 2. listopad. Jak určitě každý ví, v ten den slavíme Dušičky. Chodíme na hřbitovy a připomínáme si ty, kteří již s námi nemohou být. Tak toto období prožíváme obvykle my v naší zemi. V Americe slaví v tuto dobu podobný svátek, Halloween. Čechy je tento svátek spíše zavrhovaný, ale já osobně ho vidím jako zajímavý a pro děti zábavný. Halloween si také připomíná duše odešlé, většinou jako duchy, strašidla, upíry a jiné. Děti se oblékají do nejrůznějších masek a chodí dům od domu a koledují sladkosti. Dospěláci zase často pořádají večírky, kde se scházejí v strašidelných kostýmech. Hlavním znakem Halloweenu je vydlabaná dýně zvaná Jack o´ lantern. Dlabání dýni jsme si u nás v republice už také oblíbili. Proč to ale vše zmiňuji? Ráda bych Vás pozvala na Halloweenskou cestu, která se bude konat 2. listopadu 2013 od 17 hodin u Obecního úřadu u nás v Doubravici. Start bude od 17 hod do 17:45. Vstupné je dobrovolné a výtěžek půjde na opravu naší kapličky. Na cestě Vás čeká řada úkolů a samozřejmě strašidel, kterých se ale nemusíte bát. Také získáte odměny a na konci cesty bude připravena sladká tečka s čajem a ohýnek na opékání buřtů. S sebou si vezměte dobrou náladu a buřtíky. V případě velmi nepříznivého počasí si to budete moci se strašidly rozdat v deskových hrách v prostoru hasičské zbrojnice. Takže v sobotu 2. listopadu se budeme na Vás těšit! Kristýna Bielicová a další aktivisté
13
Společenská kronika Významná životní jubilea oslavili a oslaví: říjen Květuše Rezková Čeněk Petřík Dušan Petřík listopad František Chalupa Oldřiška Rejlová
Srdečně blahopřejeme!
Ivana Vlková Kristina Havlíčková prosinec Anna Řepková Václav Valeš
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny v obci Doubravice Název strany
Hlasy
Název strany
Hlasy
ČSSD
42
Politické hnutí Změna
4
ANO 2011
32
Strana svobodných občanů
3
KSČM
32
Česká pirátská strana
3
TOP 09
26
Suverenita – Strana zdravého rozumu
3
Úsvit přímé demokracie
22
Strana práv občanů - Zemanovci
3
KDU - ČSL
16
Dělnická strana soc. spravedlnosti
3
ODS
11
Strana soukromníků ČR
2
Strana zelených
4
Hlava vzhůru – volební blok
1
Voleb se zúčastnilo 208 osob, což je 67% voličů naší obce.
K volební urně se dostavil také pan Čeněk Petřík, nejstarší doubravický občan, který nedávno oslavil již 103. narozeniny. Přejeme mu i nadále pevné zdraví a nikdy nevyprchající životní elán, jímž stále oplývá.
14
O zasílání dalších čísel na váš e-mail si napište na:
[email protected] Doubravický občasník Vydává kulturní a sociální komise OÚ v Doubravici. Vychází nepravidelně. Odpovědný redaktor Mgr. Lucie Baliharová. Grafická úprava Mgr. Štěpánka Odrášková. Vaše příspěvky zasílejte na:
[email protected] Adresa redakce: Obecní úřad Doubravice, www.doubravice.cz Registrováno referátem Okresního úřadu v Trutnově č. j. Kult. MK ČR E 12881.
15
